REN DESCARTES

Meditationes de primaphilosophia

Meditace o prvn filosofii

KNIHOVNA NOVOVK TRADICE A SOUASNOSTI Sv. 35 Peloili a poznmkami opatili Petr Glombek a Tom Marvan PRAHA 2001

OIKOYMENH Hennerova 223 150 00 Praha 5 www.oikoymenh.cz Translation Petr Glombek, Tom Marvan, 2001 OIKOYMENH, 2001 ISBN 80-7298-036-X

OBSAH Dopis Sorbon Pedmluva ke teni Shrnut esti nsledujcch meditac I. MEDITACE O tom, co lze uvst v pochybnost II. MEDITACE O pirozenosti lidsk mysli: o tom, e je znmj ne tlo III. MEDITACE O Bohu, o tom, e existuje IV. MEDITACE O pravdivm a nepravdivm V. MEDITACE O esenci materilnch vc; a opt o tom, e Bh existuje VI. MEDITACE O existenci materilnch vc a o reln odlinosti mysli od tla Seznam citovan literatury Edin poznmka 9 17 23 29 37 51 77 91

101 126 127

SVAT THEOLOGICK FAKULTY PASK, DKANOVI A DOKTORM POSL POZDRAV REN DESCARTES.1 K tomu, abych vm pedloil tento spis, mne vede tak dobr pohnutka -a i vy, jak pevn doufm, pot, co pochopte, o mi jde, budete mt tak dobrou pohnutku, abyste jej pijali pod svou ochranu -, e jej zde nemohu doporuit lpe, ne kdy krtce eknu, co jsem v nm sledoval. Vdy jsem pokldal dv otzky, o Bohu a o Dui, za nejpednj z tch, v nich m podvat dkazy spe filosofie ne theologie, nebo i kdy se nm vcm sta na zklad vry spolehnout, e lidsk due nezanik s tlem a e Bh existuje, nevc podle veho jist nelze pesvdit o dnm nboenstv a tm o dn morln ctnosti, pokud jim v tchto dvou otzkch nebudou nejprve podny dkazy pirozenm rozumem - a protoe v tomto ivot se asto vt odmny nabzej neestnm ne ctnostnm, mlokdo by dval pednost sprvnmu ped uitenm, kdyby se nebl Boha nebo neoekval pt ivot. A jakkoli je naprosto pravdiv, e je teba vit v Bo existenci, protoe se o n u v Psmu svatm, a naopak je teba vit Psmu svatmu, nebo je od Boha (protoe kdy vra je dar Bo, zajist ten, kdo dal milost vit v nco dalho, me tak dt, abychom vili, e existuje on sm), nelze to pesto pedkldat nevcm, ponvad by soudili, e je to kruh. Navc, jak jsem si viml, vy vichni a jin theologov tvrdte, e lze Bo existenci dokzat pirozenm rozumem, a dokonce vyvodit z Psma svatho, e jeho poznn je snaz ne poznn ledaseho o stvoench vcech, e je tak snadn, e tm, kdo je nemaj, je to teba dvat za vinu. Je to toti zejm ze slov Moudrosti, kap. 13: Pece vak ani tm nelze odpustiti; nebo jestlie mohli tolik poznati, ze umli svt prozkoumati, jak to, ze jeho Pna dve nenalezli? A v listu manm, kap. 1, se prav, e nemaj vmluvy. A snad i slova: Vdy to, co lze o Bohu poznati, je jim pstupn, ns upozoruj, e ve, co lze vdt o Bohu, lze ukzat sudky, kter nepochzej odjinud ne z na mysli samotn. Take jsem nepokldal za nevhodn zkoumat, jak k tomu dochz a kterak je Bh poznvn snze a jistji ne vci svtsk. O dui sice mnoz soudili, e nelze snadno zkoumat jej pirozenost, a nkte se dokonce odvili ci, e lidsk sudky pesvdiv ukazuj, e zanik zrove s tlem a e k opaku lze dospt pouze vrou -to vak na svm osmm zasedn odsuzuje Laternsk koncil konan za Lva X. a vslovn povuje kesansk filosofy, aby jejich argumenty rozeili a ze vech sil se snaili prokzat pravdu, take ani j jsem k tomu nevhal pikroit.2

Dle, jeto vm, e mnoz bezbonci odmtaj vit, e Bh existuje, a nechtj odliovat lidskou mysl od tla, a to jen z t piny, e podle nich tyto dv vci dosud nikdo nebyl s to dokzat - pestoe s nimi nikterak nesouhlasm, ale domnvm se naopak, e tm vechny sudky, kter byly k tmto otzkm pedloeny velkmi mui (jsou-li dostaten chpny), maj slu dkazu, a e lze sotva podat takov, kter by nebyly ji dve objeveny nkm jinm -, mm za to, e ve filosofii nelze vykonat nic uitenjho, ne jednou dkladn vyhledat nejlep z nich a vyloit je tak peliv a zeteln, aby napt bylo vem patrn, e jsou to dkazy. A konen, ponvad to ode mne nkte, jim je znmo, e jsem vyvinul metodu k rozeen libovolnch obt ve vdch (kter sice nen nov, protoe nic nen star ne pravda, ale oni vidli, jak jsem ji nikoli bez spchu vyuil jinde), nalhav vyaduj, pokldal jsem za svou povinnost o nco se v t vci pokusit. Ve, co jsem mohl vykonat, je v plnosti obsaeno v tomto pojednn. Ne e bych v nm usiloval shromdit vechny rzn sudky, kter mohou bt nabdnuty jako dkazy - nebo to asi nestoj za nmahu, leda snad tam, kde by nebyly dn dost jist -, nbr jsem vyloil jen ty prvn a zkladn tak, abych si mohl dovolit pedloit je jako zcela jist a zejm dkazy. A dodal bych tak, e <zde nabdnut sudky> jsou podle mne takov, e se lidskmu duchu neotvr dn cesta, jak kdy najt lep: zvanost m pohnutky a slva Bo, k n se toto ve vztahuje, mne toti vede k tomu, abych zde o svch <sudcch> mluvil ponkud volnji, ne mm ve zvyku. A u je vak pokldm za jakkoli jist a zejm, nejsem proto jet pesvden, e jsou pro vechny srozumiteln - nbr jako v geometrii Archimds, Apollnios, Pappos3 a jin napsali ledacos, co sice vichni maj za zejm a jist (nebo

to neobsahuje vbec nic, co by, brno samostatn, nebylo zcela snadno poznateln, a nic, v em by zvry skvle nenavazovaly na pedpoklady), co vak chpou jen nemnoz, protoe je to ponkud obshl a vyaduje to velmi pozornho tene, tak (jakkoli se mnou uit sudky podle mne jistotou a zejmost rovnaj geometrickm, nebo je dokonce pevyuj) se i j obvm, e m sudky mnoz nejsou schopni dostaten vnmat jak proto, e jsou rovn ponkud obshl a jedny zvisej na druhch, tak pedevm proto, e vyaduj mysl zcela osvobozenou od pedsudk, kter se snadno vyman ze svazku se smysly. A na svt zajist nen vce zpsobilch pro studia metafyzick ne geometrick. Rozdl je dle i v tom, e v geometrii jsou vichni pesvdeni, e se v n obvykle nepe o nem, co nen s jistotou dokzno, a nezkuen proto astji he schvalovnm nepravdivho, kdy chtj vypadat, jako by to chpali, ne odmtnm pravdivho. Ve filosofii se vak naproti tomu v, e lze vdy hjit ob protichdn stanoviska, a mlokdo proto zkoum pravdu a vtina si zskv povst nadanch svou odvahou napadat i to nejlep. M sudky mohou bt jakkoli - protoe se vak tkaj filosofie, nedoufm, e by se mi s nimi podailo doclit neho vznamnho, neposkytnete-li mi svou ztitu.4 Jeto v myslch vech panuje o va fakult takov mnn a jmno SORBONNA m takovou autoritu, e nejene vbec dn spolenost krom svatch koncil nepov vt dvry ve vcech vry, ale ani v lidsk filosofii nen nikdo pokldn za bystejho a spolehlivjho ani za bezhonnjho a moudejho ve vynen sudk, nepochybuji, e rte-li tomuto spisu vnovat takovou pi, e jej pedevm opravte (pamtliv toti svho lidstv a zejmna pak sv nevdomosti, netvrdm, e se v nm nevyskytuj dn chyby), dle e bude vmi samotnmi (nebo ppadn mnou, pot, co obdrm vae pipomnky) doplnno, dokoneno a objasnno to, co schz, co nen dostaten rozvedeno nebo vyaduje dal vklad, a konen e pot, co budou v nm obsaen sudky, prokazujc, e je Bh a e due je rozdln od tla, dovedeny k on zetelnosti, k n snad^ dovedeny bt mohou (toti aby byly pokldny za naprosto pesn dkazy), to vyhlste a veejn stvrdte, pak nepochybuji (stane-li se

tak), e budou zakrtko z lidskch mysl odstranny vechny chyby, kter v tchto otzkch kdy byly. Sama pravda toti snadno zpsob, e ostatn nadan a uen lid v soud podpo; <vae> autorita pak zpsob, e se atheist, kte obvykle bvaj spe mudrlant ne nadan i uen, vzdaj ducha spor, a snad budou dokonce sami hjit sudky, o nich budou vdt, e je vichni nadan maj za dkazy, aby se nezdlo, e je nechpou. A konen, vichni ostatn snadno uv tolika svdectvm a na svt ji nebude nikoho, kdo by se odvil zpochybnit bu existenci Bo nebo relnou odlinost lidsk due od tla. Dky sv jedinen moudrosti mete sami ze vech nejlpe ocenit, jak uiten by tato vc mohla bt; a nepslu mi, abych vm, kte jste vdy byli nejvt oporou katolick crkve, zde vce doporuoval zleitost Boha a Vry.

PEDMLUVA KE TENI5 Otzek o Bohu a lidsk mysli jsem se ji krtce dotkl v Rozprav o metod, jak sprvn vst svj rozum a hledat pravdu ve vdch, vydan francouzsky roku 1637, nikoli ovem abych je tam peliv pojednal, ale jen abych je okusil a ze soud ten se pouil, jak tyto otzky pojednat pozdji. Zdly se mi toti velmi dleit, a tak jsem soudil, e se maj probrat vcekrt ne jednou; navc jdu pi jejich vysvtlovn cestou tak mlo prolapanou a neobvyklou, e by podle mne nebylo uiten vyuovat ji e ve francouzskm, kdekomu pstupnm spise, aby mn nadan nemohli vit, e po n maj vykroit. Kdy jsem tam vak podal vechny, jim se v mch spisech naskytne nco, co si zaslou pokrn, aby mne na to laskav upozornili,6 nenaly se k tomu, eho jsem se v tchto otzkch dotkl, dn zajmav nmitky vyjma dvou, na n tu krtce odpovm, jet ne pistoupm k jejich pelivjmu vysvtlen. Za prv, z toho, e do sebe obrcen lidsk mysl nevnm, e by byla nm jinm ne myslc vc, pr nevyplv, e jej pirozenost ili esence spov pouze v tom, e je vc myslc, take by vraz pouze vyluoval ve ostatn, o em by snad tak bylo mono ci, e to pat k pirozenosti due. Na tuto nmitku odpovdm, e jsem to tam tak nechtl vylouit v du toho, jak se m vc doopravdy (o to mi tam toti nelo), ale vhradn v du mho vnmn, tedy v tom smyslu, e nepoznvm vbec nic, o em bych vdl, e to pat k m esenci, vyjma toho, e jsem vc myslc, ili vc, je v sob m schopnost myslet.7 Ne ovem uku, jak z toho, e poznvm, e k m esenci nepat nic jinho, vyplv, e k n tak opravdu nic jinho nepat. Za druh, z toho, e v sob mm ideu vci dokonalej ne j, pr nevyplv, e je ta idea dokonalej ne j, nato e to, co tato idea reprezentuje, existuje.8 Avak m odpov zn, e se zde skrv dvojznanost ve vrazu ,idea': lze ji toti brt bu materiln, jako kon chpavosti - a v tomto smyslu o n nelze ci, e je dokonalej ne j -, nebo pedmtn, jako vc reprezentovanou tmto konem, kter me bt dokonalej ne j co do sv esence, i kdyby se nepedpokldalo, e existuje vn chpavosti. A ne bude obrn vyloeno, jak u jen z toho, e je ve mn idea vci dokonalej ne j, vyplv, e ona vc opravdu existuje. Krom toho jsem vidl jaksi dva dosti dlouh spisky, v nich ale byly napadny ani ne tak m sudky o tchto vcech, jako sp jejich zvry, a to pomoc argument pevzatch z bn znmch pas z atheist.9 Takov argumenty nemohou mt pro ty, kdo chpou m sudky, dnou slu, a soudy mnohch jsou tak zpozdil a slab, e je vce pesvd drive pijat nzory,

a jsou jakkoli nepravdiv a nerozumn, ne jejich pravdiv a podloen, le pozdji vyslechnut vyvrcen, a proto zde na ony argumenty nechci odpovdat, abych je nemusel pedtm zmiovat. A eknu jen obecn, e to, m atheist stle dokola napadaj Bo existenci, vdy zvis na tom, e bu Bohu pi-mlej lidsk stavy, nebo daj pro nae mysli takovou slu a moudrost, abychom se mohli pokouet urit a dokonale pojmout ve, co Bh mohl nebo ml uinit; take kdy si zkrtka budeme pipomnat, e o svch myslch mme uvaovat jako o konench a o Bohu jako o neuchopitelnm a nekonenm, pak s tm nebudeme mt dn obte. Nu a pot, co jsem si jednou jaktak vyzkouel soudy lid, pokrauji zde v pojednvn tch otzek o Bohu a lidsk mysli a zrove potk cel prvn filosofie; ale neekm potlesk lidu a hojnost ten, naopak nedoporuuji, aby toto pojednn etl nkdo jin ne ti, kdo budou moci a chtt vn se mnou meditovat a odpoutat svou mysl od smysl a tak od vech pedsudk a takovch, jak dobe vm, najdu velmi mlo. Pokud pak jde o ty, kdo se nevynasna dokonale uchopit sled a spojitost mch sudk a (jak je obvyklej) zam se jen na pitvn jednotlivost, ti etbou tohoto spisu mnoho nezskaj; a by si snad leckde najdou pleitost ke pikovn, sotva namtnou nco, co by bylo nalhav nebo co by stlo za odpov. Jeto vak ani jinm neslibuji, e je hned ve vem uspokojm, ani si nenrokuji, e jsem dokzal pedvdat, co ve se nkomu me zdt obtn, vylom v Meditacch nejprve ty mylenky, pomoc nich jsem podle mne doel k jistmu a zejmmu poznn pravdy, a vyzkoum tak, zda dvody, jimi jsem pesvdil sebe, mohu pesvdit i jin. A potom odpovm na nmitky nkolika mu vtenho nadn a uenosti, jim byly tyto Meditace ped vytitnm zaslny k pezkoumn. Mli toti dost rznch nmitek, take se odvauji doufat, e nkomu jinmu sotva pijde na mysl nco, pinejmenm nco zvanho, eho by se tito muov zatm nedotkli. A proto tak tene optovn dm, aby o Meditacch nevyneli soud dve, ne r prost tyto nmitky a vechna jejich een.10

SHRNUTI ESTI NSLEDUJCCH MEDITAC V Prvn meditaci se vykldaj piny, pro meme pochybovat o vech vcech, zvlt materilnch; toti tehdy, kdy nemme jin zklady vd, ne jsme mli dve. A by uitenost toho ohromnho pochybovn nen na prvn pohled zjevn, je pesto velik, a to v tom, e ns osvobod od vech pedsudk a vydld pohodlnou cestu k odpoutn mysli od smysl; a konen zpsob, e ji nebudeme moci pochybovat o tom, co pot shledme pravdivm. Ve Druh mysl, uvajc svou svobodu, pedpokld, e neexistuje nic z toho, o em me sebemn pochybovat, a vm si, e nen mon, aby pitom sama neexistovala. To je t nadmru uiten, jeto tak mysl snadno rozli, co pat k n, to jest k chpav pirozenosti, a co k tlu. Ale protoe snad nkte na tom mst oekvaj sudky o nesmrtelnosti due, ml bych je zde asi upozornit, e jsem se snail nepsat nic, co bych peliv nedokzal; nemohl jsem tedy postupovat v jinm podku, ne jak je obvykl mezi geometry, toti uvst nejprve ve, na em poadovan vrok zvis, ne o nm uinm jakkoli zvr. A k poznn nesmrtelnosti due je za prv a pedevm zapoteb, abychom si o n utvoili pojem co nejzetelnj a zcela odlin od kadho pojmu tla - co se in zde. Navc je ovem tak zapoteb, abychom vdli, e ve, co jasn a rozlien chpeme, je pravdiv prv tak, jak to chpeme - to vak nebylo mon prokzat dve ne ve tvrt meditaci; a je teba dostat se k rozlienmu pojmu tlesn pirozenosti, kter se utv zsti u ve Druh a zsti v Pt a est meditaci; a teprve z toho se mus uinit zvr, e ve, co se jasn a rozlien pojm jako rzn substance (tak jako se pojmaj mysl a tlo), jsou opravdu navzjem reln odlin substance - a tento zvr se in v est meditaci. Tot se v n tak potvrzuje tm, e kad tleso chpeme jako dliteln, a naproti tomu kadou mysl jako nedlitelnou: nememe toti pojmout polovinu dn mysli, jako to meme udlat u jakhokoli sebenepatrnjho tlesa - take jejich pirozenosti jsou uznny nejen za rzn, ale dokonce za jaksi opan.

10

Dle jsem s tou vc v tomto spise neel - jednak to toti sta na to, aby se ukzalo, e ze zkzy tla neplyne znik mysli, a proto postauje k tomu, aby byla smrtelnkm poskytnuta nadje na pt ivot, a jednak premisy, z nich lze onu nesmrtelnost mysli vyvodit, zvis na vysvtlen cel fyziky: za prv je toti teba vdt, e naprosto vechny substance ili vci, kter mus bt, aby existovaly, stvoeny Bohem, ze sv pirozenosti nepodlhaj zkze a nemohou nikdy pestat bt, nezni-li je tent Bh tm, e jim upe sv spolupsoben; a dle je teba si povimnout, e tlo je rodov vzato substance, a tedy tak nikdy nepomj. Lidsk tlo je vak sestrojeno jen z jist sestavy d a jinch takovch akcident (a pouze v tom se rzn od ostatnch tles); lidsk mysl ovem takto z dnch akcident nesestv, nbr je istou substanc: pestoe se toti vechny jej akcidenty mn (jako kdy vci jednou chpe, jindy chce, jindy smyslov vnm atd.), mysl sama se tm nestv jinou; avak lidsk tlo se stv jinm u jen tm, kdy se zmn tvar njakch jeho st - z eho plyne, e tlo zanik velmi snadno, zatmco mysl" je ze sv pirozenosti nesmrteln. Ve Tet meditaci jsem snad dost obrn vysvtlil svj hlavn argument k prokzn Bo existence. Nicmn, abych ducha ten co nejvce odpoutal od smysl, nepouil jsem dnch pirovnn vzatch z tlesnch vc, take tu nejsp zstalo ledacos temnho, co ale bylo, jak doufm, zcela odstranno v odpovdch na nmitky: mimo jin napklad, jak m idea nanejv dokonalho jsoucna, kter v ns je, tolik reality, e neme nebt od nanejv dokonal piny, co se tam osvtluje pirovnnm k velmi dokonalmu stroji, jeho idea je v mysli njakho umlce - toti tak jako pedmtn dmyslnost tto ideje mus mt njakou pinu, toti vdn onoho umlce nebo njakho jinho, od nho ji pijal, tak idea Boha, kter je v ns, neme nemt za pinu samotnho Boha. Ve tvrt se prokazuje, e ve, co vnmme jasn a rozlien, je pravdiv, a pitom se vysvtluje, v em spov vmr nepravdivosti -to je nutn vdt jak k utvrzen pedchozho, tak k pochopen ostatnho. (Ale vbec jsem tam, jak si je teba zrove povimnout, nepojednval o hchu nebo chyb, j se dopoutme pi hledn dobrho a zlho, ale

11

pouze o chyb, k n dochz pi posuzovn pravdivho a nepravdivho. Tak se neprobralo nic, co pat k ve nebo k praktickmu ivotu, nbr pouze pravdy spekulativn a poznan vhradn pirozenm svtlem.)12 V Pt se, krom toho, e se vysvtluje rodov vzat tlesn pirozenost, tak znova dokazuje Bo existence, ale v tom se asi zase vyskytnou njak pote, kter se pak vye v odpovdi na nmitky; a konen se ukazuje, jak pravdiv je, e i jistota geometrickch dkaz zvis na poznn Boha. V est se konen rozdluje chpn a pedstavivost, popisuj se znaky odlinosti, prokazuje se, e se mysl reln li od tla, a ukazuje se, e je s nm nicmn spojena tak pevn, e se spolen skldaj v njak jedno; prochzej se vechny chyby vyvstvajc obvykle ze smysl a pedkldaj se zpsoby, jak se jim vyhnout; a konen se uvdj vechny sudky, z nich lze dovodit existenci materilnch vc - ne e bych je pokldal za zvl uiten k prokzn toho, co prokazuj, e toti opravdu je njak svt, e lid maj tla a podobn, o em nikdy nikdo se zdravou mysl vn nepochyboval; ale protoe se po jejich uven uzn, e nejsou tak pevn ani tak zeteln jako ty, jimi dochzme k poznn na mysli a Boha: take toto jsou ze veho nejjistj a nejzejmj sudky, kter lze lidskm nadnm poznat. V tchto Meditacch jsem si dal za cl prokzat tuto jedinou vc. A proto zde neuvdm rozmanit otzky tak v nich pleitostn pojednvan.

12

MEDITACE O PRVN FILOSOFII V NICH SE DOKAZUJE EXISTENCE BOHA A ODLINOST DUE OD TLA I. MEDITACE O tom, co lze uvst v pochybnost. Ji ped nkolika lety jsem si poviml, kolik nepravdivho jsem v dtstv pipustil jako pravdiv a jak pochybn je cokoli, co jsem na tom pot vystavl, a e tud, pokud bych si pl stanovit ve vdch nkdy nco pevnho a stlho, je teba jednou za ivot ve zboit a zapot nanovo od prvnch zklad; ale vypadalo to jako ohromn kol a vykval jsem na tak zral vk, e by pro dosaen hledanho pouen ji nemohl pijt vhodnj. Proto jsem otlel tak dlouho, e bych se nakonec provinil, kdybych as zbvajc k jednn strvil vhnm. Dnes jsem tedy nleit oprostil mysl od vech starost, zajistil si neruen klid, jsem sm a konen se budu vn a svobodn vnovat veobecnmu bourn svch <letitch> nzor. Nebude vak nutn, abych proto ukzal, e jsou vechny nepravdiv, co bych asi nikdy nezvldl; k odmtnut vech posta, najdu-li u kadho z nich njak dvod k pochybnosti, jeto mne rozum ji pesvdil, e u nzor, kter nejsou zcela jist a nepochybn, je teba zdret se souhlasu nemn peliv ne u tch oividn nepravdivch. Tak je nebude teba prochzet jednotliv, co by byl nekonen kol; vrhnu se rovnou na principy, jimi bylo ve, emu jsem dve vil, podepeno, jeliko podkopnm zklad se samo zhrout ve, co je na nich vybudovno.

13

Cokoli jsem dosud pipoutl jako nejvce pravdiv, jsem pijal ze smysl nebo skrze smysly;13 postehl jsem ale, e smysly obas klamou - a je rozvn nikdy nedvovat bezvhradn tm, kdo ns by jednou podvedli. Ale jakkoli ns smysly obas klamou v nem, co je mal a pli vzdlen, pesto je snad mnoho jinho, o em nelze vbec pochybovat, by je to naerpno z nich: napklad e jsem zde, sedm u krbu, jsem odn v teplm upanu, rukama sahm na tento papr a podobn. A ne-mm-li se snad pirovnat k jakmsi lencm, jejich mozeky natolik trvale zachvtil vpar z ern lui, e neustle prohlauj, e jsou krlov, i kdy jsou naprost nuzci, e jsou odni v purpuru, i kdy jsou naz, e maj hlinn hlavy nebo e jsou cel z dn i ze skla, jak by se dalo popt, e prv tyto ruce a cel toto tlo jsou m? Oni jsou choromysln a j bych se zdl nemn nepetn, kdybych si z nich vzal pklad. Vskutku skvl: jako kdybych nebyl lovk, jen v noci obvykle sp a ve snech pociuje14 vechno to, co oni, kdy bd - obas dokonce nco jet mn pravdpodobnho. Jak asto mne non oddech pesvduje o takovch vednostech, jako e jsem zde, jsem odn a sedm u krbu, zatmco bez at lem v pikrvkch! A pece nyn bdlma oima nahlm tento papr, tato hlava, j hbu, nesp a uven natahuji a ctm tuto ruku tak, e o tom vm; pro spcho by to nebylo tak rozlien. Jako bych si nevzpomnal, e jsem se jindy ve snech podobnmi mylenkami nechal zmst; a kdy o tom pemlm pozornji, pmo mne ohromuje zjitn, e bdn nikdy nelze dnmi jistmi znmkami odliit od snu, a prv toto ohromen mi tm potvrzuje nzor, e snm.

14

Dlejme tedy, e snme a tyto jednotlivosti, jako e mme oteven oi pohybujeme hlavou a natahujeme ruce, nejsou pravdiv, ba dokonce e nemme takov ruce ani cel tohle tlo; pesto je rozhodn teba piznat, e snov vidiny jsou jako njak namalovan obrazy, je mohly bt vypodobnny jen podle pravdivch vc, a proto alespo to veobecn, oi, hlava, ruce a cel tlo, nejsou vci imaginrn, ale doopravdy existujc. Kdy se toti mali sna zobrazit Sirny a Sa-tyrky co mon nevednch forem, nemohou jim zajist pidlit pirozenosti po vech strnkch nov, ale pouze je upletou z d rznch ivoich; a kdyby snad vymysleli nco natolik novho, e by do:;ud nikdo nespatil vbec nic podobnho, a bylo by to tud zcela vybjen a nepravdiv, pesto by pinejmenm barvy, z nich by to poskldali, jist musely bt pravdiv. Obdobnm sudkem, jakkoli i to veobecn, oi, hlava, ruce a podobn, me bt imaginrn, je teba piznat, e pesto nutn mus bt pravdiv alespo nco jinho, jet jednoduho a obecnjho, z eho se jako z pravdivch barev skldaj vechny jak pravdiv, tak nepravdiv pedstavy vc v naem mylen. K tomuto rodu podle veho pat veker tlesn pirozenost a jej rozlehlost, tvar rozlehlch vc, velikost ili jejich rozmry a poet a t msto, na nm mohou existovat, as, v nm mohou trvat a podobn. Tud z toho snad nevyvodme patn, e fyzika, astronomie, lkastv a vechny ostatn obory, kter zvisej na uvaovn o sloench vcech, sice jsou pochybn, avak aritmetika, geometrie a dal takov obory, kter pojednvaj vhradn o nejjednoduch a nanejv veobecnch vcech a pramlo dbaj o to, zda jsou tyto vci v prod i nikoli, obsahuj nco jistho a nepochybnho. Nebo a u bdm i spm, dv a ti je dohromady pt a tverec nem vce stran ne tyi a podle veho nen mon, aby na tak zeteln pravdy padlo podezen nepravdivosti. M mysli je ale vtpen star nzor, e je Bh, jen me ve a jen mne stvoil takovho, jak existuji. Jak ale vm, e neuinil tak, aby nebyla vbec dn zem, dn nebe, dn vc rozlehl, dn tvar, dn rozmry, dn msto, a mn by pesto stejn jako nyn pipadalo, e to ve existuje nebo dokonce tak, abych se mlil, kdykoli stm dv a ti a potm strany tverce nebo v nem jet jednodum, lze-li na nco takovho pijt (stejn jako sm obas soudm, e jin chybuj v tom, co podle svho mnn dokonale znaj)? Snad mne ale Bh nechtl takto klamat - vdy se k, e je nanejv dobr;

15

kdyby ale jeho dobrot odporovalo stvoit mne takovho, abych se vdy mlil, pak by te dobrot bylo podle veho ciz dopustit i to, abych se mlil by jen obas; to vak ci nelze.15 Ovem nkte snad existenci njakho tak mocnho Boha radji nopou, ne by vili, e jsou vechny ostatn vci nejist. Nebudeme jim odporovat, dejme tomu, e je to ve o Bohu vybjen; oni vak pedpokldaj, e jsem se tm, co jsem, stal osudem, nhodou, nepetritou adou vc nebo njak jinak; a jeto omyl a chyba jsou podle veho jaksi nedokonalosti, m mn mocnho pvodce mho potku mi pidl, tm pravdpodobnj bude, e jsem tak nedokonal, abych se vdy mlil. Na tyto argumenty vru nemm odpov a nakonec jsem nucen piznat, e o vem, co jsem dve pokldal za pravdiv, lze pochybovat, a to nikoli z neuvenosti i povrchnosti, nbr z platnch dvod, zskanch meditac, a tak se nyn i v tom musm peliv zdret souhlasu nemn ne u oividn nepravdivho, pokud chci <ve vdch> objevit nco jistho. Nesta vak jen si toho povimnout, tak je teba dbt, abych na to nezapomnl: navykl nzory se toti stle vracej a pemhaj mou dvivost, ji si jakoby zavazuj dlouhm uvnm a prvem dvrnosti, skoro a mn navzdory; a dokud budu pedpokldat, e jsou takov, jak opravdu jsou (toti sice jistm zpsobem pochybn, jak se prv ukzalo, ale nicmn velmi pravdpodobn a takov, e je mnohem rozumnj jim vit, ne je poprat), nikdy si neodvyknu poskytovat jim souhlas a dvru. A proto, jak se domnvm, neudlm patn, kdy napu vli opan a budu sm sebe klamat doasn pedstraje, e ony nzory jsou zcela nepravdiv a imaginrn, a nakonec jakoby vyvenm obou tchto pedsudk nebude dn nepoctiv zvyk odvracet m souzen od sprvnho vnmn vc. Vdy pece vm, e tu zatm nehroz dn nebezpe ani dn chyba a e svou nedvru nemohu pehnat, jeliko vci, jimi se nyn zabvm, se netkaj jednn, ale vhradn poznn. Nebudu tedy pedpokldat, e existuje nejlep Bh, zdroj pravdy, ale jaksi zlotil dmon, nesmrn mocn a lstiv, kter vynaloil vechnu svou pli, aby mne mlil, a budu mt za to, e nebesa, vzduch, zem, barvy, tvary, zvuky a vbec ve vnj nen nim ne mmenm

16

sncch, jeho pomoc nastrail lky m dvivosti; budu o sob uvaovat, jako bych neml ruce, oi, maso, krev ani dn smysl a jako bych se pesto nepravdiv domnval, e to ve mm; zarputile vytrvm ponoen do tto meditace a i kdyby nebylo v m moci poznat nic pravdivho, rozhodn utvrdm svou mysl v tom, abych se varoval souhlasu s nepravdivm a aby mi ten podvodnk pes svou moc a lstivost nemohl nic vnutit.16 Tento pln je vak nron a jaksi lenost mne thne zpt k navyklmu ivotu. A stejn jako se zajatec, kter se snad ve snech t z imaginrn svobody, boj probudit, kdy poslze zan mt podezen, e sp, a oddv se dle vbnm peludm, tak i j sm od sebe upadm do starch nzor a obvm se procitnut, abych se pot, co bude klidn spnek vystdn nronm bdnm, neocitl nikoli ve svtle <poznn pravdy>, ale v nerozpletitelnch temnotch prv rozvinutch obt. II. MEDITACE O pirozenosti lidsk mysli: o tom, e je znmj ne tlo. Pi verej meditaci jsem byl vren do takovch pochybnost, e u na n nemohu zapomenout, ale ani nevidm, jak je vyeit; jsem poden, jako bych byl zniehonic stren do hlubokho vru a nemohl ani doshnout na dno, ani vyplavat na hladinu. Vzepu se vak a budu se dl dret cesty, kterou jsem nastoupil vera, toti odstraovat ve, co pipout sebemen pochybnost, nejinak, ne kdybych zjistil, e je to naprosto nepravdiv; a budu pokraovat, dokud nepoznm nco jistho, nebo kdy nic jinho, alespo s jistotou to, e nic jist nen. Archimds nedal nic ne pevn a nehybn bod, aby pohnul z msta celou zem; a kdybych nalezl teba jen nco pln malikho, co by bylo jist a neotesiteln, bylo by tak mono doufat v nco velkho.

17

Pedpokldm tud, e ve, co vidm, je nepravdiv; vm, e nikdy neexistovalo nic z toho, co reprezentuje prolhan pam; nemm vbec dn smysly; tlo, tvar, rozlehlost, pohyb a msto jsou chimry. Co pak bude pravdiv? Snad jen to jedin, e nic nen jist. Ale jak vm, e nen nic, co by bylo rzn od veho, co jsem prv uvedl, a u eho by nebyla ani sebemen pleitost pochybovat? Nen njak Bh, nebo jakm jmnem mu budu kat, kter do mne vkld prv tyto mylenky? Pro bych se vak ml tak domnvat, kdy snad mohu bt jejich pvodcem sm? Jsem tedy alespo j nco? U jsem ale popel, e mm njak smysly a tlo. Pesto vhm - jeliko co potom? Copak nejsem svzn s tlem a smysly tak, e bez nich nemohu bt? Ale pesvdil jsem sm sebe, e na svt nen vbec nic, dn nebe, dn zem, dn mysli a dn tla; nen to snad tud tak, e nejsem ani j? Naopak, jist jsem, pokud jsem sm sebe o nem pesvdil. Aleje jaksi nanejv mocn a lstiv podvodnk, kter se mne neustle sna klamat. Bezpochyby jsem tud tak j, kdy mne klame - a a mne klame, jak jen me, pece nikdy nezpsob, abych byl nic, budu-li myslet, e jsem nco. Take, kdy jsem ve dost a vc ne dost zvil, je teba stanovit, e vpov: J jsem, j existuji, je nutn pravdiv, kdykoli ji pronesu nebo pojmu mysl. Stle vak jet dostaten nechpu, kdo jsem vlastn ten j, kter u nutn jsem; a pak je teba dvat pozor, abych se snad nerozvn nezamnil za nco jinho, a nepochybil tak i v tom poznn, o nm drazn tvrdm, e je ze veho nejjistj a nejzejmj. Proto budu nyn znovu meditovat, za co jsem se pokldal dve, ne jsem pistoupil k tmto mylenkm, a poslze z toho vyadm ve, co lze uvedenmi dvody sebemn zviklat, take nakonec zstane precizn jen to, co je jist a neotesiteln. Za co jsem se tedy pedtm pokldal? Pece za lovka. Ale co je lovk? Mm ci, e rozumov ivoich? Ne, protoe pak by bylo teba zkoumat, co je ivoich a co rozumov, a tak bych byl od jedn otzky vren k otzkm mnohm a obtnjm; tak te nemm tolik klidu, abych jm chtl pltvat na takovto jemnstky. Radji si zde vimnu, co mne pedtm napadlo samo a pirozen, kdykoli jsem uvaoval, co jsem. Za prv mne toti napadalo, e mm obliej, ruce, pae a cel ten stroj d, jak lze spatit i na mrtvole a kter jsem oznaoval jmnem ,tlo'. Krom toho mne napadalo, e se vyivuji, chodm, e smyslov vnmm a myslm - to jsou innosti, kter jsem vztahoval

18

k dui. Ale co je ta due, jsem si bu nevmal, nebo jsem si pedstavoval cosi nepatrnho, jako vnek, ohe i ter rozptlenho v mch hrubjch stech. O tle jsem vak nepochyboval, nbr jsem ml za to e jeho pirozenost znm rozlien, a kdybych byl ml zkusit po-psat, jak jsem ji mysl pojmal, byl bych ji vysvtloval asi takto: tlem chpu ve to, co bv ohranieno njakm tvarem, co se d mstn vymit, co vypluje prostor tak, e z nj vyluuje kad jin tleso; vnm se hmatem, zrakem, sluchem, chut nebo ichem; a co se rzn pohybuje, ne sice samo od sebe, ale od neho jinho, co se jej dotkne; soudil jsem toti, e mt slu hbat samo sebou a tak slu smyslov vnmat i myslet vbec nepat k pirozenosti tla - naopak bych byl spe pekvapen, kdyby se takov schopnosti v ktermkoli tle nachzely. Co ale te, pedpokldm-li, e njak velice mocn a, smm-li to tak ci, ziotil podvodnk17 vynaloil vemon sil, aby mne zmtl? Copak mohu tvrdit, e mm sebemn z toho veho, o em jsem prv ekl, e to pat k pirozenosti tla? Pozoruji to, pemlm o tom, probrm to znovu a znovu, ale nic se mi nenaskt a mom se stle nadarmo. A o em z toho, co jsem pipisoval dui, mohu tvrdit, e to ke mn pat? O vyivovn i chzi? Kdy vak ji nemm tlo, nejsou to tak nic ne peludy. O smyslovm vnmn? Vdy ani k nmu nedochz bez tla - a ve snech se mi zdlo, e smyslov vnmm ledacos, co jsem, jak jsem si viml pozdji, smyslov nevnmal. O mylen? Zde na nco pichzm: je to mylen, jedin to se ode mne ned odlouit. J jsem, j existuji, to je jist. Ale jak dlouho? Inu, pokud myslm; nebo je snad mon, e jakmile bych naprosto pestal myslet, zmizel bych. Nepipoutm te nic ne to, co je nutn pravdiv, a jsem tud precizn18 pouze vc myslc, to jest, eeno vrazy, jejich vznam mi dosud nebyl znm, mysl ili duch ili chpavost ili rozum. Jsem vc pravdiv a opravdu existujc - a jak vc? U jsem ekl: myslc. Co jet? Zapojm pedstavivost: nejsem to stroj d, kter se nazv .lidsk tlo', nejsem tak dn jemn vzduch, rozptlen v tchto dech, ani vnek, ohe, vpar nebo dech, ani nic jinho, co si navy-

19

mlm - pedpokldal jsem toti, e nic z toho nen. Stle plat, e nco jsem. Co kdy se ale prv to, o em pedpokldm, e nen nic, protoe to neznm, pece jen v tom, jak se vc doopravdy m, nerzn od toho mne, kterho znm? Nevm, o tto vci te nepojednvm, soud mohu vynst jen o tom, co je mi znmo. Je mi znmo, e existuji, a ptm se, kdo jsem ten j, kterho znm. Je naprosto jist, e znalost neho takto precizn vzatho nezvis na tom, o em jsem dosud nepoznal, e to existuje, a tud na niem z toho, co si bjm v pedstavch. A slovo bjm poukazuje na mou chybu, nebo bych opravdu bjil, kdybych si pedstavoval, co jsem, protoe pedstavovat si nen nic jinho ne nazrat tvar i pedstavu tlesn vci. Te vak u vm, e jsem a e je pitom mon, aby vechny ty pedstavy a veobecn cokoli, co se vztahuje k pirozenosti tla, nebylo nic ne sny. Kdybych po tomto odhalen ekl: "Zapojm pedstavivost, a tak rozlienji poznm, kdo jsem," byla by to podle veho nemen hloupost, ne kdybych ekl: "U jsem se sice probudil a vidm nco pravdivho, ale protoe stle nevidm dost zejm, zkusm si jet zdmnout, aby mi to sny reprezentovaly pravdivji a zejmji." A tak poznvm, e nic z toho, co mohu uchopit pedstavivost, nepat k m znalosti sebe sama, a e m-li mysl vnmat svou pirozenost co nerozlienji, je teba ji od toho co nejdkladnji odvracet. Ale co tedy jsem? Vc myslc. Co to je? Inu, vc pochybujc, chpajc, tvrdc, poprajc, chtjc, nechtjc, nco si pedstavujc a smyslov vnmajc. To nen vbec mlo, pokud to ke mn vechno pat. Ale pro by nepatilo? Copak to nejsem j sm, kdo nyn takka o vem pochybuje, kdo pesto nco chpe, kdo o tom jedinm tvrd, e je to pravdiv, a zbytek popr, kdo tou poznat vce a nebt podvdn, mnoh si, by nerad, pedstavuje a u mnohho pozoruje, e to jakoby pichz ze smysl? Co z toho nen stejn pravdiv, jako e jsem, i kdybych stle spal, i kdyby mne ten, kdo mne stvoil, mtl, jak jen me?19 Co se li od mho mylen? O em by bylo mono ci, e je to ode mne samotnho oddleno? Vdy to, e jsem to j, kdo pochybuje, chpe nebo chce, je tak zjevn, e se neme vyskytnout nic, m by se to vy-

20

svtlilo zejmji. Ale jsem to tak tent j, kdo si pedstavuje, nebo i kdyby snad vbec dn pedstavovan vc nebyla (jak jsem pedpokldal) pravdiv, pesto samotn sla pedstavovat si existuje dooprav-dy a je soust mho mylen. Jsem to konen tak j, kdo smyslov vnm ili pozoruje tlesn vci jakoby smysly: vidm te toti svtlo, slym praskot a ctm teplo. Je to nepravdiv, spm toti. Avak jist mi pipad, e vidm, slym a ohvm se. To neme bt nepravdiv: nrv to se u mne nazv ,smyslov vnmat', take to takto precizn vzato nen nic jinho ne myslet. Z toho sice zanm trochu lpe poznvat, kdo jsem, ale pesto to stle vypad (a nemohu se zdret toho mnn), e tlesn vci, jejich pedstavy nabvaj formy mylenm a kter prozkoumvaj smysly, se poznvaj mnohem rozlienji ne to nevmco mho, co neme pedstavivost zachytit - i kdy je vskutku s podivem, e bych vci, u nich jsem pozoroval, e jsou pochybn, neznm a mn ciz, uchopoval rozlienji ne to, co je pravdiv a poznan, a to dokonce rozlienji ne sebe sama. Ale vidm, m to: m mysl rda schz s cesty a dosud nesnese seven omezenmi pravdy. Take budi, povolme j jet jednou ote, aby snze snesla veden, a je za chvilku patin pithneme. Uvaujme vci, kter se bn pokldaj za uchopovan nejrozlienji, toti tlesa, jich se dotkme a je vidme - nikoli vak tlesa vbec (veobecn poznatky toti bvaj ponkud smenj), nbr jedno zvl. Vezmme si napklad tento vosk: teprve nedvno byl vytaen z plstv, jet docela neztratil svou medovou chu, pod si jet zachoval nco z vn kvtin, z nich byl nasbrn, jeho barva, tvar a rozmry jsou zjevn, je tvrd, chladn, lze jej snadno chytit a kdy na nj ukne, vydv zvuk - m asi ve, co tleso potebuje, aby mohlo bt co nejrozlienji poznno. Ale podvejme zatmco mluvm, dostal se ble k ohni: zbytky chuti miz, vn vyvane, barva se mn, tvar se ztrc, rozmry narstaj a vosk kapaln a zahv se, st se jej lze dotknout a kdy na nj poklepe, zvuk u nevydv. Zstal stle tm voskem? Je teba piznat, e ano, nikdo to nepopr, nikdo nemn jinak. Take co na nm bylo uchopovno tak rozlien? Jist nic, eho jsem se dotkal smysly, nebo zstv voskem, i kdy se zmnilo ve, co mohla zachytit chu, ich, zrak, hmat nebo sluch, nad lo o to, co te myslm: e toti vosk sm nebyl onou sladkost medu, voavost kvtin, blost, tvarem ani zvukem, ale tlesem, kter se mi ped chvl jevilo tak, a nyn jinak. Co precizn je vak to, co si

21

takto pedstavuji? Dvejme pozor a uvidme, co zbv po vyazen toho co k vosku nepat: jenom nco rozlehlho, poddajnho a promnlivho. Co je vak to poddajn a promnliv? To, e si pedstavuji, jak lze tento vosk pevst z kulatho tvaru na tvercov a z nj na trojhelnkov? Vbec ne, uchopuji toti jeho schopnost bezpotu takovch zmn, a pitom nco nesetnho nemohu projt pedstavivost -take ono uchopovn nepochz ze schopnosti pedstavovat si. A co je to rozlehl? Copak nen neznm i jeho rozlehlost? Vdy u zkapalnlho vosku je rozlehlost vt, u vroucho jet vt a s rostouc teplotou se stle zvtuje - take nebudu sprvn soudit, co je vosk, nebudu-li mt za to, e pipout adu obmn v rozlehlosti, kter nikdy pedstavivost nepostihnu. Nezbv tedy ne piznat, e co je tento vosk, si nepedstavuji, ale vnmm to pouze mysl - mluvm o jednom kousku vosku, o vosku vbec je to toti jasnj. A co je tento vosk, kter se vnm vhradn mysl? Inu, prv to, co vidm, eho se dotkm, co si pedstavuji, zkrtka to, za jsem jej ml od zatku. Je ovem teba poznamenat, e jeho vnmn nen vidn, hmatn ani pedstavovn si (ani nikdy nebylo, i kdy to tak dve vypadalo), ale vhradn prohlen si mysl, kter me bt bu nedokonal a smen, jako bylo dve, nebo jasn a rozlien, jako je te, podle toho, jak si vce i mn vmm, z eho sestv. Zrove se vak divm, jak nchyln je m mysl k chybm; i kdy to v sob zvauji mlky bez uit jakchkoli vraz, pesto vznu u pouhch slov a skoro mne podvede pouh obvykl zpsob ei. kme toti, e vidme samotn vosk, je-li zde, a e nesoudme, e zde je, podle barvy i tvaru. Z toho bych hned odvodil: vosk se tedy poznv tak, e na nj hled oi, nikoli tak, e si jej prohl samotn mysl -jako bych nikdy nevidl z okna lidi prochzejc ulic, o nich jsem nemn bn ne o vosku kal, e vidm je samotn. Co ovem vidm, vyjma klobouk a odv, pod nimi se mohou skrvat automaty? Ale soudm, e to jsou lid. Take to, o em jsem mnil, e to vidm oima, uchopuji vhradn schopnost soudit, kter je v m mysli. Ale toho, kdo tou bt rozumnj ne lid, by zahanbilo pochybovat na zklad forem ei objevench lidem; take pokraujme a vimnme si, zda jsem dokonaleji a zejmji vnmal, co je vosk, kdy jsem na nj dve hledl a vil, e jej poznvm samotnm vnjm smyslem nebo

22

pinejmenm, jak se k, smyslem spolenm,20 to jest pedstavivou potenci, nebo sp nyn, pot, co jsem dkladn prozkoumal jednak, co tento vosk je,21 jednak, jak se poznv. Jist by bylo hloup o t vci pochybovat, protoe co bylo v onom prvnm vnmn rozlienho? Co z toho by podle veho nemohl mt jakkoli ivoich? Kdy vak odlim vosk od vnjch forem a uvm jakoby svleen z odvu, pak jej opravdu nemohu vnmat bez lidsk mysli, by v mm soudu stle me bt chyba. Co vak mm ci o tto mysli samotn ili o sob samm? Zatm toti nepipoutm, e by ve mn bylo cokoli krom mysli. Co jsem tedy j, kter podle veho tak rozlien vnmm tento vosk? Nepoznvm sebe sama nejen mnohem pravdivji a jistji, ale tak mnohem rozlienji a zejmji? Soudmli toti, e vosk existuje, na zklad toho, e jej vidm, pak u jen na zklad toho, e jej vidm, zajist mnohem zejmji existuji tak j. Mon toti to, co vidm, doopravdy nen vosk, mon nemm oi, jimi bych nco vidl, ale rozhodn je nemon, abych j sm, kter myslm, nebyl nco, pokud vidm i (co te nerozliuji) pokud myslm, e vidm. Obdobn, kdy na zklad toho, e se jej dotkm, soudm, e vosk je, jde opt o tot: jsem. Kdy tak soudm na zklad toho, e si jej pedstavuji, nebo na zklad jakkoli jin piny, jde opt o tot. A prv to, eho jsem si viml u vosku, lze pout u veho ostatnho, co le vn mne. Vypad-li ale vnmn vosku rozlienji pot, co je mi znmo nejen na zklad zraku i hmatu, ale na zklad mnoha pin, za o rozlienji poznanho pak musm prohlsit sebe sama - vdy dn dvody nemohou podporovat vnmn vosku i jakhokoli jinho tlesa a vechny pitom tm sp

23

neprokazovat pirozenost m mysli! Ale v mysli sam je toho jet tolik, dky emu lze dojt k rozlienj jej znalosti, e to, co se k n ine z tla, snad sotva stoj za vet. Podvejme, jak jsem nakonec sm od sebe doel, kam jsem chtl: kdy je mi te znmo, e i sama tlesa se vlastn nevnmaj smysly nebo schopnost pedstavovat si, ale vhradn chpavost, a e se nevnmaj na zklad toho, e se jich dotkme neboje vidme, ale pouze na zklad toho, e je chpeme, se v patrnost poznvm, e nic nemohu vnmat snze i zejmji ne svou mysl. Ale jeto nvyku na star nzor se nelze zbavit tak rychle, bude vhodn zastavit se, abych si toto nov poznn vtpil hloubji do pamti del meditac. III. MEDITACE O Bohu, o tom, e existuje. Zavu nyn oi, zacpu si ui, nechm stranou vechny smyslov vjemy, vymau ze svho mylen tak vechny pedstavy tlesnch vc nebo (jeto je to sotva mon) je alespo jako przdn a nepravdiv nebudu vbec brt v potaz - budu oslovovat jen sebe a prohlet si sm sebe zevrubnji, a pokusm se tak ponenhlu poznat se vce a seznmit se sm se sebou dvrnji. J jsem vc myslc, to jest pochybujc, tvrdc, poprajc, nco mlo chpajc, mnoh neznajc,22 chtjc, necht-jc a t pedstavujc si a smyslov vnmajc; nebo, jak jsem si u poviml, i kdyby snad to, co smyslov vnmm nebo si pedstavuji, nebylo vn mne <a samo o sob> nim, pesto jsem si jist, e ty mody mylen, kter nazvm ,smyslov vjemy' a ,pedstavy', jsou ve mn, nakolik jsou to jen mody mylen.23 Takto strun jsem uvedl ve, co opravdu vm, nebo pinejmenm to, u eho jsem si zatm viml, e to vm. Nyn se dkladnji porozhldnu, nen-li snad ve mn jet nco jinho, na co jsem zatm nedbal. Jsem si jist, e jsem vc myslc. Vm tedy tak, co je zapoteb, abych si byl njakou vc jist? V onom prvnm poznn toti nen nic jinho ne jaksi jasn a rozlien vnmn toho, co tvrdm, co by rozhodn nestailo k tomu, abych nabyl jistoty o tom, jak se vc m doopravdy,

24

pokud by se kdy mohlo pihodit, aby nco, co bych takto jasn a rozlien vnmal, bylo nepravdiv - proe mi nyn pipad, e mohu stanovit jako veobecn pravidlo, e pravdiv je ve, co vnmm velmi jasn a rozlien. A pece jsem dve pipoutl jako naprosto jist a zjevn mnoh, co jsem pot shledal pochybnm. Coe to tedy bylo? Inu zem, nebe, hvzdy a ve ostatn, co jsem si osvojoval smysly. Co jsem vak na nich jasn vnmal? To, e se ideje i mylenky takovch vc nachzej v m mysli. Ani te nevystupuji proti tomu, e jsou ty ideje ve mn. Tvrdval jsem vak i nco jinho, co jsem tak z nvyku vit tomu povaoval za jasn vnman, a co jsem pesto nevnmal doopravdy: toti e jsou vn mne jaksi vci, od nich ony ideje pochzej a jim jsou naprosto podobn. A prv v tom jsem se bu mlil, nebo alespo, soudil-li jsem pravdu, nestalo se tak dky sle mho vnmn. Co te? Kdy jsem uvaoval nco velmi jednoduchho a snadnho ve vcech aritmetiky i geometrie, jako e dv a ti je dohromady pt a podobn, nahlel jsem alespo tohle dostaten zeteln, abych mohl tvrdit, e je to pravda? Pozdji jsem ovem soudil, e je o tom teba pochybovat jen z t piny, e mi pilo na mysl, e mi snad njak Bh mohl dt takovou pirozenost, abych byl podvdn i v tom, co se zd nejzjevnj. Ale kdykoli mne napadne tento pedpojat nzor o nejvy Bo moci, musm piznat, e chce-li, snadno zpsob, abych chyboval i v tom, co podle svho mnn co nejzejmji nahlm oima mysli. Kdykoli se vak obracm k vcem, kter mm za velmi jasn vnman, pesvduj mne tak rozhodn, e sm od sebe zanu chrlit tyto vrazy: a mne klame, kdo me, pece nikdy nezpsob, abych byl nic, budu-li myslet, e jsem nco, nebo aby bylo nkdy pravda, e jsem nikdy nebyl, kdy je nyn pravda, e jsem, nebo snad dokonce, aby dv a ti bylo dohromady vce i mn ne pt a podobn, v em poznvm zjevn spor. A kdy nemm pleitost domnvat se, e njak Bh je podvodnk, ani zatm dostaten nevm, zda njak Bh je, dvod k pochybovn, kter zvis vhradn na tomto nzoru, je zajist velmi chatrn a takkajc metafyzick. Aby vak byl i tento dvod odstrann, jakmile se naskytne pleitost, musm zkoumat, zda Je Bh a pokud je, zda me bt podvodnk; nebo kdy tuto vc ne-vm, zd se, e si nikdy nemohu bt zcela jist dnou jinou.

25

Zd se vak, e d nyn vyaduje, abych nejdve vechny sv mylenky rozlenil do jistch rod a ptral, ve kterch z nich ve vlastnm smyslu spov pravda nebo nepravda.24 Nkter z nich jsou jakoby pedstavy vc a vhradn jim ve vlastnm smyslu pslu jmno ,idea': teba kdy myslm25 lovka, chimru, nebe, andla i Boha. Jin vak maj jet jaksi dal formy: napklad kdy chci, kdy mm strach, kdy tvrdm, kdy poprm, vdy sice postihuji njakou vc jako subjekt sv mylenky, ale mylenm26 pokrvm tak nco vc ne podobu t vci -jedny z tchto mylenek se nazvaj, chtn' i, stavy', druh pak, soudy'. Co se pak te idej, pokud je beru samy o sob a nevztahuji je k nemu jinmu, nemohou bt ve vlastnm smyslu nepravdiv, nebo a u bych si pedstavil kozu nebo chimru, nebude to, e si pedstavuji jedno, mn pravda ne to, e si pedstavuji druh. Ani v samotn vli i ve stavech se nen teba obvat nepravdy, nebo jakkoli si mohu pt nco nepoctivho nebo dokonce nco, co nikde nen, pece jet proto nen nepravda, e si to peji. Zbvaj tud pouze soudy, u nich si musm dt pozor, abych se nemlil. Hlavn a nejastj chyba, je se v nich me vyskytnout, spov v mm souzen, e ideje, kter jsou ve mn, jsou podobn jakmsi vcem lecm vn mne nebo jsou s nimi shodn; kdybych toti uvaoval ony ideje pouze jako jaksi mody svho mylen a nevztahoval je k niemu jinmu, st by mi mohly poskytnout njakou ltku k chyb.27 Zd se mi, e z tchto idej jsou jedny vrozen, jin zskan a jin zas vytvoen mnou samm: nebo to, e chpu, co je vc, co je pravda, co je mylen, nemm podle veho odjinud ne ze samotn sv pirozenosti; a doposud jsem soudil, e to, e nyn slym praskot, vidm slunce a ctm ohe, pochz od njakch vn mne lecch vc;

26

a konen Sirny, okdlen kon a podobn jsem si vybjil sm. Tak snad mohu mt za to, e jsou bu vechny zskan nebo vechny vrozen nebo vechny vytvoen: zatm jsem toti jasn neprohldl jejich prav pvod. Te je vak hlavn teba hledat u idej, kter uvauji jako vzat z vc existujcch vn mne, jak dvod mne piml k tomu, abych je pokldal za podobn tmto vcem. Zd se, e jsem se tak nauil pirozen. Navc zakoum, e nezvisej na m vli, a tud ani na mn samm, nebo asto se vyno i mn navzdory: te napklad volky nevolky ctm teplo, a proto mnm, e jsem ten smyslov vjem i ideu tepla zskal od vci ode mne odlin, toti od tepla ohn, u nj sedm. Nic se mi nenabz vc ne soudit, e svou podobu do mne posl sp tato vc ne nco jinho. Nyn se podvm, zda jsou tyto sudky dostaten pevn. Kdy km, e jsem se tak nauil pirozen, chpu to pouze tak, e jsem jaksi sm od sebe puzen vit tomu, nikoli tak, e mi njak pirozen svtlo ukzalo, e je to pravda. V tom je velk rozdl, nebo nic, co mi ukazuje pirozen svtlo (jako e z toho, e pochybuji, plyne, e jsem, a podobn), neme bt nijak pochybn, jeliko neme bt dn jin schopnost, j bych dvoval tak jako tomuto svtlu a je by mne mohla pouit o tom, e to nen pravda; ale co se te pirozench popud, ji vcekrt jsem soudil, e mne pudily k hormu, kdy se jednalo o volbu dobrho - a nevidm, pro bych jim ml v jakkoli jin vci dvovat vce. Dle, i kdyby ony ideje nezvisely na m vli, nepochzej jet proto nutn z vc lecch vn mne. Nebo jako se popudy, o nich jsem prv mluvil, podle veho rzn od m vle, i kdy jsou ve mn, tak je snad ve mn i jin schopnost,28 kterou dosud neznm dostaten a kter ony ideje zpsobuje vdy dosud se vdy zdlo, e kdy spm, jsou ve mn utveny bez jakkoli pomoci vnjch vc. A konen, i kdyby pochzely z vc ode mne rznch, neplyne z toho, e mus bt tmto vcem podobn. asto se mi prv naopak zdlo, e jsem odhalil velk rozdl <mezi pedmtem a jeho idej>: nachzm v sob napklad dv rzn ideje slunce, jednu jakoby na-

27

erpanou ze smysl, kterou pedevm je teba uvst mezi idejemi, je pokldm za zskan, a dky n se mi slunce jev jako malik, druh je pak vzata z astronomickch sudk, tedy vyvolna z jakchsi mn vrozench poznatk nebo vytvoena mnou jakmkoli jinm zpsobem, a dky n se mi slunce ukazuje jako nkolikrt vt ne zem; ob rozhodn nemohou bt podobn tomu slunci, kter existuje vn mne, a sudek mne pesvduje, e ta, kter podle veho prt pmo z nj samho, se mu vbec nepodob. To ve dostaten dokazuje, e jsem doposud tomu, e existuj jaksi ode mne rzn vci, kter do mne poslaj sv ideje i pedstavy skrze smyslov orgny nebo jakkoli jinak, vil nikoli na zklad jistho soudu, nbr jen na zklad njakho slepho puzen. Napad mne vak jet jin cesta jak zkoumat, zda vn mne existuj nkter z vci, jejich ideje jsou ve mn. Nakolik jsou toti ony ideje pouze jaksi mody mylen, neuznvm mezi nimi dnou nerovnost a zd se, e vechny tmt zpsobem pochzej ode mne; nakolik ale jedna reprezentuje jednu vc, druh druhou, zjevn se navzjem velmi rzn. Ideje, je mi ukazuj substance, jsou toti bezpochyby nm vtm a obsahuj v sob takkajc vce pedmtn reality29 ne ideje, kter reprezentuj pouh mody i akcidenty; a idea, skrze ni chpu njakho nejvyho Boha, vnho, nekonenho, vevdoucho, vemohoucho a stvoitele vech vc, kter krom nho jsou, m pak v sob rozhodn vce pedmtn reality ne ideje, skrze n se ukazuj konen substance. Pirozenm svtlem je pak zjevn, e v inn a celkov pin mus bt pinejmenm tolik <reality>, kolik je v jejm inku. Nebo, ptm se, odkud me inek brt svou realitu, ne-Ii z piny? A jak by mu ji jeho pina mohla dt, kdyby ji nemla tak? Z toho vak plyne, e z nieho neme vzniknout nco, a tak, e nco dokonalejho (to jest nco, co v sob obsahuje vce reality) neme vzniknout z neho mn dokonalho. A to zeteln plat nejen o tch incch, jejich realita je aktuln ili formln, ale tak o idejch, u nich se uvauje pouze pedmtn realita. To jest, nejene napklad kmen, kter dve nebyl, neme nyn zat bt, nevytvo-li se z vci, v n je bu formln nebo vynikav30 celek toho, co je poloeno v kameni, a teplo

28

me bt zavedeno do subjektu, kter se pedtm nezahval, pouze vci, kter je pinejmenm stejn dokonalho du jako teplo (a tak i v ostatnch ppadech), ale navc dokonce ani ve mn neme bt idea tepla i kamene, nen-li do mne vloena z piny, v n je pinejmenm tolik reality, kolik j pojmm v teplu i kameni. Nebo akoli tato pina nepelv do m ideje nic ze sv aktuln ili formln reality, nesmme se jet proto domnvat, e by <tato pina> mla bt mn reln: pirozenost tto ideje je takov,31 e o sob nevyaduje dnou jinou formln realitu ne tu, kterou si bere z mho mylen, jeho je modem. Nicmn to, e tato idea obsahuje tu i onu pedmtnou realitu sp ne jinou, mus rozhodn mt z njak piny, v n je pinejmenm tolik formln reality, kolik tato idea obsahuje pedmtn. Vychzme-li toti z toho, e se v ideji nachz cosi, co nebylo v jej pin, pak by to tato idea mla z nieho; a jakkoli nedokonal je ten modus byt, jm je vc pedmtn v chpavosti skrze ideu, rozhodn nen pouhm nic, a proto neme bt z nieho. Rovn se nesmm dohadovat, e kdy je realita, kterou uvauji ve svch idejch, pouze pedmtn, pak nen teba, aby t realita byla formln v pinch tchto idej, a e posta, kdy v nich bude tak pedmtn. Nebo stejn jako onen pedmtn modus byt pslu idejm z jejich pirozenosti, tak formln modus byt pslu z jejich pirozenosti pinm idej, alespo tm prvotnm a hlavnm. A by se snad jedna idea me zrodit z jin, pesto tu nen dn postup do nekonena, ale mlo by se nakonec dospt k njak prvotn ideji, jej pina je jako archetyp, kter formln obsahuje vekerou realitu, kter je v ideji jen pedmtn. Take je pro mne pirozenm svtlem zeteln, e ideje ve mn jsou jakoby njak obrazy i pedstavy, kterm sice snadno me schzet dokonalost vc, z nich byly vzaty, ale kter pesto nemohou obsahovat nic vtho i dokonalejho ne ony vci. m dle a bedlivji to ve vyetuji, tm jasnji a rozlienji poznvm, e je to pravdiv. Ale co z toho nakonec vyvodm? Nue, je-li Pedmtn realita nkter z mch idej tak velk, abych si byl jist, e

29

tato realita ve mn nen ani formln, ani vynikav, a proto nemohu bt sm pinou tto ideje, vyplv z toho nutn, e nejsem na svt sm a e existuje jet njak jin vc, kter je pinou t ideje. Ne-najde-li se vak ve mn dn takov idea, nebudu mt32 vbec dn argument, kter by mne ujistil o existenci njak ode mne rozdln vci; vechno jsem toti velmi dkladn obhldl, a dosud jsem nedokzal nco jinho najit. Krom ideje, je mi ukazuje mne samho a u n tu neme nastat dn pot, reprezentuje jedna z mch idej Boha, jin ideje reprezentuj vci tlesn a neiv, dal andly, dal zase ivoichy, a konen dal reprezentuj jin, mn podobn lidi. A pokud jde o ideje, je ukazuj jin lidi nebo ivoichy nebo andly, snadno chpu, e bych je mohl poskldat ze svch idej sebe sama, tlesnch vc a Boha, i kdyby ve svt krom mne dn lid, ivoichov ani andl nebyli. Pokud vak jde o ideje tlesnch vc, nevyskytuje se v nich nic tak velkho, aby se zdlo, e to neme pochzet ode mne samotnho, nebo prohlm-li si je zevrubnji a vyetuji-li je jednotliv tak, jak jsem vera vyetil ideu vosku, vmm si, e toho v nich jen pramlo vnmm jasn a rozlien: rozmry ili rozlehlost do dlky, ky a hloubky, tvar, kter povstv ohranienm tto rozlehlosti, polohu, kterou mez sebou udruj rzn tvary, a pohyb ili zmnu tto polohy; k tomu lze pipojit substanci, trvn a poet; avak ostatn, jako svtlo a barvy, zvuky, vn, chut, teplo a chlad i jin hmatov kvality, jsou mnou myleny jen velmi smen a temn, take ani nevm, zda jsou pravdiv nebo nepravdiv, to jest, zda ideje, je o nich mm, jsou idejemi njakch vc nebo nikoli vc.33 Akoli jsem o nco ve poznamenal, e nepravdivost ve vlastnm slova smyslu ili formln nepravdivost se me nachzet jedin v soudech, pesto je rozhodn v idejch, kdy reprezentuj nco, co nen vc jako vc, njak jin, materiln nepravdivost: napklad m ideje tepla a chladu jsou tak mlo jasn a roz-

30

lien, e se z nich nemohu pouit, zda chlad je pouze zbavenost tepla nebo teplo zbavenost chladu nebo zda oboj je relnou kvalitou nebo zda ani jedno relnou kvalitou nen. A protoe vechny ideje mus bt jakoby idejemi vc,34 pak je-li pravda, e chlad nen nim jinm ne zbavenost tepla, ideji, kter mi jej reprezentuje jako nco relnho a pozitivnho, se po zsluze k ,nepravdiv' (a tak i v ostatnch ppadech). Tmto idejm vru nen nutn pipisovat njakho ode mne rznho pvodce, nebo je mi pirozenm svtlem znmo, e jsou-li nepravdiv, to jest nereprezentuj-li dn vci, pochzej z nieho, to jest nejsou ve mn z jin piny, ne protoe m pirozenosti nco schz a nen zcela dokonal; a jsou-li pravdiv, nevidm, pro by nemohly bt ode mne - ukazuj mi toti tak mlo reality, e to35 nemohu odliit od toho, co nen vc. Nco z toho, co je v idejch tlesnch vc36 jasn a rozlien, ale podle veho mohlo bt vzato z ideje mne samho - toti substance, trvn, poet a je-li jet nco takovho; kdy si toti myslm, e kmen je substance (ili vc zpsobil existovat sama o sob) a e j jsem tak substance, pak by pojmm, e jsem vc myslc a nikoli rozlehl, kmen vak vc rozlehl a nikoli myslc, a e se tud oba pojmy znan rzn, pesto se podle veho shoduj ve vmru substance; rovn kdy vnmm, e nyn jsem, a vzpomnm si, e u jsem njakou dobu byl, a kdy mm rozmanit mylenky a chpu jejich poet, osvojuji si ideje trvn a potu, je poslze mohu penst na kterkoli jin vci. To ostatn, z eho jsou slity ideje tlesnch vc, toti rozlehlost, tvar, poloha a pohyb, sice ve mn - nejsem-li nic jinho ne vc myslc - nen obsaeno formln, ale protoe jsou to jen jaksi mody substance a j jsem substance, mohou bt ve mn podle veho obsaeny vynikav. A tak zbv pouze idea Boha, u n je teba uvit, zda je nm, co by nemohlo pochzet jen ode mne. Jmnem ,Bh' chpu jakousi nekonenou, nezvislou, nanejv chpajc, nanejv mocnou substanci,

31

kter stvoila jak mne, tak cokoli jinho, co existuje - pokud nco jinho existuje. To ve je zjevn takov, e m dkladnji to pozoruji, tm mn se zd, e by to mohlo pochzet jen ode mne. A tak je z ve eenho teba uinit zvr, e Bh nutn existuje. Vdy i kdyby ve mn byla idea substance u jen dky tomu, e jsem substance, pesto ve mn jet proto nebude idea nekonen substance, kdy jsem konen, leda by pochzela od njak substance, kter by byla nekonen doopravdy. Rovn bych se neml domnvat, e nekonen nevnmm pravdivou idej, ale jen popenm konenho (jako vnmm klid a temnoty popenm pohybu a svtla): prv naopak, zjevn chpu, e v nekonen substanci je vce reality ne v konen, a proto je ve mn vnmn nekonenho njak prvotnj ne vnmn konenho, to jest, vnmn Boha je ve mn njak prvotnj ne vnmn mne samho. Vdy jak bych chpal, e pochybuji,37 e po nem toum, to jest, e mi nco schz a nejsem naprosto dokonal, kdyby ve mn nebyla dn idea dokonalejho jsoucna, ze srovnn s nm bych uznal sv nedostatky? Rovn nelze ci, e je snad tato idea Boha materiln nepravdiv, a me bt proto od nieho (jak jsem si o nco ve povimnul u idej tepla, chladu a podobnch): prv naopak, kdy je naprosto jasn a rozlien a obsahuje vce pedmtn reality ne kterkoli jin, dn idea nen o sob pravdivj a dnou nelze mn podezrat z nepravdivosti. Pravm, e tato idea nejvce dokonalho a nekonenho jsoucna je naprosto pravdiv, nebo jakkoli snad lze pedstrat, e takov jsoucno neexistuje, pece nelze pedstrat, e mi jeho idea neukazuje nic relnho, jak jsem ekl ve o ideji chladu. Je tak naprosto jasn a rozlien, nebo je v n cele obsaeno ve, co jasn a rozlien vnmm jako reln a pravdiv a jako nesouc s sebou njakou dokonalost. Tak nevad, e nekonen neuchopuji nebo e je v Bohu mnoho jinho, co nejen nijak nemohu uchopit, ale snad se toho dokonce ani

32

dotknout mylenm: k vmru nekonenho toti pat, e je j, kter jsem konen, neuchopuji; a kdy to chpu a soudm, e v Bohu je formln nebo vynikav ve, co jasn vnmm a o em vm, e to s sebou nese njakou dokonalost (a snad tak mnoho jinho, co neznm), posta to, aby idea, kterou o nm mm, byla ze vech idej, kter jsou ve mn, nejpravdivj, nejjasnj a nejrozlienj. Ale snad jsem nco vc, ne sm chpu, a vechny dokonalosti, je pipisuji Bohu, jsou ve mn njak v potenci, i kdy zatm nevystupuj a nejsou dovedeny k aktu. Zakoum nyn toti, e se m poznn ponenhlu rozpn, a nevidm, co brn tomu, aby se tak rozpnalo vc a vc do nekonena, a pro bych pomoc takto rozpjatho poznn nemohl doshnout vech ostatnch Boch dokonalost;38 a konen, nevidm, pro by potence k tmto dokonalostem, je-Ii u ve mn, nestaila k vytvoen jejich ideje. Nic z toho vak nen mon. Nebo za prv, i kdyby byla pravda, e se m poznn postupn rozpn a e je ve mn v potenci mnoh, co zatm nen v aktu, pesto nic z toho nepat k ideji Boha, v n nen vbec nic potencilnho; vdy prv to 'postupn se rozpn' je nejjistjm dokladem nedokonalosti. Mimo to, i kdyby se m poznn stle vc a vc rozpnalo, chpu nicmn, e proto jet nikdy nebude v aktu nekonen, jeliko nikdy nedojde k tomu, aby se nemohlo rozrstat dl; Bh je vak podle mho soudu nekonen v aktu, take k jeho dokonalosti nelze nic pidat. A konen vnmm, e pedmtn byt ideje se neme vytvoit z pouhho potencilnho byt, kter je ve vlastnm smyslu slova nim, ale vhradn z byt aktulnho ili formlnho. V tom vem nen rozhodn nic, co by dkladnmu pozorovateli nebylo zjevn pirozenm svtlem; kdy jsem ale mn pozorn a pedstavy tlesnch vc zastraj mysli bystrost pohledu, nevzpomnm si tak snadno, pro idea jsoucna dokonalejho ne j nutn pochz z njakho jsoucna, kter je opravdu dokonalej, a proto bych rd dle ptral, zda bych j sm, kdy mm onu ideu, mohl bt, kdyby dn takov jsoucno neexistovalo. Od koho bych toti byl? Patrn od sebe, od rodi nebo od neho Jinho, mn dokonalho ne Bh; nic dokonalejho ani stejn dokonalho jako on toti nelze myslet ani vybjit.

33

Kdybych byl od sebe, pak bych pece nepochyboval, neml bych dn pn a vbec nic by mi neschzelo, dal bych si toti vechny dokonalosti, jejich idea je ve mn, a byl bych tak samotnm Bohem. Tak se nesmm domnvat, e to, co mi schz, si snad lze osvojit obtnji ne to, co je u ve mn: prv naopak, bylo by zjevn mnohem obtnj, abych j, to jest vc i substance myslc, vzeel z nieho, ne abych si osvojil poznatky mnohch vc, je neznm - poznatky, je jsou pouze akcidenty tto substance. A zajist, kdybych od sebe ml to vt, <to jest, kdybych byl pvodcem svho zrodu a sv existence,> urit bych si neupral to, co lze mt snze, <toti mnoho poznatk, kter schz m pirozenosti,39 ale ani nic jinho z toho, co vnmm jako obsaen v ideji Boha - nic se mi toti nezd obtnj;40 kdyby vak bylo nco obtnjho, jist by se mi to obtnj i zdlo (kdybych to ostatn, co mm, ml od sebe), jeliko bych v tom zakouel hranice sv potence. Sle tchto dvod neuniknu, ani kdy budu pedpokldat, e jsem snad vdy byl tak, jako jsem nyn, jako by z toho vyplvalo,41 e nen teba hledat dnho pvodce m existence. Veker as ivota lze toti rozdlit na nespoetn sti, kter jednotliv nijak nezvisej na ostatnch, take z toho, e jsem byl ped chvilkou, nevyplv, e musm bt nyn - leda by mne v tomto okamiku njak pina jakoby opt stvoila, to jest uchovala mne. Pro toho, kdo pozoruje pirozenost asu, je toti zeteln, e k uchovvn kterkoli vci v jednotlivch okamicch kdy trv, je zapoteb zcela stejn sly a innosti, jak by bylo zapoteb k jejmu stvoen nanovo, kdyby jet neexistovala; take to, e uchovvn se od stvoen li jen pomysln,42 je tak nm z toho, co je zjevn pirozenm svtlem. A tak si nyn musm poloit otzku, zda mm njakou slu, j bych mohl zpsobit, abych tmto j, jm te jsem, byl i za chvli: nebo nejsem-li nic jinho ne vc myslc, nebo alespo, kdy nyn pojednvm jen precizn o t m sti, kter je myslc vc, pak kdyby ve mn njak takov sla byla, byl bych si j bezpochyby vdom. Zakousni ale, e ve mn dn nen, a u jen z toho naprosto zejm poznvm, e zvism na njakm jinm jsoucnu ne na sob samm.

34

To jsoucno vak teba nen Bh a vytvoili mne rodie nebo kterkoli jin piiny, mn dokonal ne Bh. Nikoli: jak jsem ji dve ekl, je zeteln, e v pin mus bt pinejmenm tolik, kolik je v inku, a proto kdy jsem vc myslc, kter v sob m jakousi ideu Boha, a u se mi nakonec pidl jakkoli pina, je teba i ji prohlsit za vc myslc, kter m ideu vech dokonalost, je pipisuji Bohu. A u n se lze opt ptt, zda je od sebe nebo od jin piny. Je-li toti od sebe, pak je z ve eenho patrn, e prv ona je Bohem, protoe kdy m slu existovat sama o sob, m bezpochyby tak slu vldnout v aktu vemi dokonalostmi, jejich ideu m v sob, to jest vemi dokonalostmi, je pojmm v Bohu. Je-li vak od jin piny, opt by se u tto dal piny kladla stejn otzka, zda je od sebe nebo od jin piny, dokud by se nakonec nedosplo k posledn pin, kterou je Bh. Je toti dost oividn, e tu neme bt dn postup do nekonena, zvl kdy tu pojednvm nejen o pin, je mne kdysi vytvoila, ale pedevm o t, je mne v souasnosti uchovv. Rovn nelze pedstrat, e mne snad zpsobilo vce stench pin spolen a z jedn e jsem pijal ideu jedn z dokonalost, je pipisuji Bohu, z jin zas ideu dal, take se sice vechny tyto dokonalosti nachzej nkde ve vesmru, ale nikoli vechny slouen dohromady v njakm jednu, je by bylo Bohem. Prv naopak: jednota, jednoduchost i neoddelitelnost veho, co je v Bohu, je jednou z hlavnch dokonalost, kter v nm chpu. A ideu tto jednoty vech jeho dokonalost do mne jist nemohla vloit pina, z n bych neml tak ideje jinch dokonalost: nemohla by toti zpsobit, abych je chpal jako slouen dohromady a neoddliteln, pokud by zrove nezpsobila, abych poznal, jak jsou. Konen co se te rodi, i kdyby bylo pravdiv ve, co jsem se o nich kdy domnval, pesto mne rozhodn neuchovvaj, ani mne, nakolik jsem vc myslc, vbec nezpsobili, ale jen vloili njak rozvren do ltky, v n, jak jsem soudil, vzm j, to jest mysl, za ni jedinou se nyn pokldm. S rodii zde tud neme bt dn obt a je nevyhnuteln uinit zvr, e u jen to, e existuji a e je ve mn njak idea nejdokonalejho jsoucna (to jest Boha), zcela zejm dokazuje, e existuje tak Bh. Zbv jen vyetit, jak jsem tuto ideu od Boha obdrel: nenaerpal jsem ji toti smysly ani jsem ji nezskal neekan, jak se stv u idej smyslov vnmatelnch vc, kdy se tyto vci naskytnou (nebo zdn-

35

liv naskytnou) orgnm vnjch smysl; ani jsem si ji nevybjil, nebo z n nemohu vbec nic ubrat ani k n pidat; a tedy zbv, e je mi vrozen, stejn jako je mi vrozen tak idea mne samho. Nen pece nic divnho, e do mne Bh tuto ideu vloil, kdy mne tvoil, aby byla vtitna jako umlcova znaka jeho dlu; a nen teba, aby tato znaka byla njak vc, rzn od samotnho dla. Ale u jen z toho, e mne Bh stvoil, je nasnad, e jsem njak uinn k jeho obrazu a podob a e tuto podobu, v n je obsaena idea Boha, vnmm tout schopnost, kterou vnmm i sm sebe:43 to jest zamm-li na sebe pohled mysli, chpu nejen, e jsem vc nepln,44 zvisl na jinm a vc neomezen dychtc po vtm a vtm i lepm, ale zrove chpu, e ten, na nm zvism, m v sob to ve vt nejen neomezen a v potenci, ale skuten nekonen, a e je tedy Bohem. Cel sla argumentuje v tom, e poznvm, e bych nemohl existovat s takovou pirozenost, jakou mm, toti s idej Boha v sob, kdyby Bh tak opravdu neexistoval - ten Bh, jeho idea je ve mn, to jest ten, jen m vechny dokonalosti, je neuchopuji, ale mohu se jich njak dotkat mylenm, a jen nepodlh vbec dnm nedostatkm. Z toho je dostaten patrn, e Bh neme klamat: pirozenm svtlem je toti zjevn, e veker skok a podvod zvis na njakm nedostatku. Avak dve, ne to vyetm dkladnji a budu pitom ptrat po jinch pravdch, kter z toho lze vyvodit, bude vhodn na chvli se tu zastavit a nazrat Boha, pemtat o jeho atributech a - nakolik to ovem pohled mho kalnho ducha doke - nahlet, obdivovat a velebit krsu onoho nesmrnho svtla. Nebo stejn jako vme, e nejvt tst ptho ivota spov vhradn v tomto nazrn bosk vzneenosti, tak tak nyn zakoume, e takto lze vnmat nejvy (by mnohem mn dokonalm nazrnm) slast, kter meme doshnout v tomto ivot.

36

IV. MEDITACE O pravdivm a nepravdivm. V tchto dnech jsem si tak navykl odvdt mysl od smysl a natolik peliv jsem pozoroval, jak mlo se toho na tlesnch vcech vnm pravdiv (a poznal jsem toho daleko vce o lidsk mysli a jet vce o Bohu), e te bez nejmen" obte obracm mylen od vc, je si lze pedstavovat, k vcem, je lze pouze chpat a je jsou v ltce vzdlen. A m idea lidsk mysli jakoto vci myslc, nikoli rozlehl do dlky, ky a hloubky i majc nco jinho z tla, je zajist daleko rozlienj ne idea jakkoli tlesn vci. A kdy si vmm, e pochybuji, ili e jsem vc nepln a zvisl, naskt se mi tak jasn a rozlien idea jsoucna nezvislho a plnho, to jest Boha - a u jen z toho, e je ve mn takovto idea, ili e existuji s touto idej, vyvozuji s takovou zjevnost, e Bh tak existuje a v kadm okamiku na nm zvis cel m existence, e podle mne lidsk duch neme nic poznat zejmji i jistji. A vypad to, e u vidm jakousi cestu, jak dojt od tohoto nazrn pravho Boha, v nm jsou skryty vechny poklady vd a moudrosti, k poznn ostatnch vc. Pedevm toti poznvm, e nen mon, aby mne kdy klamal; v kadm klamu i podvodu se toti nachz njak nedokonalost; a by monost klamat vypad jako znan doklad bystrosti i moci, vl klamat se osvduje patnost i slabost, a tud k Bohu nepat. Dle zakoum, e je ve mn jaksi schopnost souzen, kterou jsem (stejn jako ve ostatn, co je ve mn) jist obdrel od Boha; a jeto mne nechtl klamat, urit mi ji nedal takovou, abych kdy mohl chybovat, pokud ji budu uvat sprvn. V t vci by u nebylo pochyb, kdyby z toho podle veho nevyplvalo, e tedy nemohu chybovat nikdy: mm-li toti ve, co je ve mn, od Boha a nedal-li mi Bh schopnost chybovat, nemohu podle veho chybovat nikdy. A tak, pokud pemlm jen o Bohu a cele se k nmu obrtm, nepostehuji <v sob> vbec dnou pinu chyby i nepravdivosti, ale kdy se pot obrtm zpt k sob, zakoum, e jsem

37

pesto vystaven nesetnm chybm, a pi zkoumn jejich piny se mi, jak pozoruji, nabz nejen reln a pozitivn idea Boha ili nanejv dokonalho jsoucna, ale i takkajc jaksi negativn idea nieho, ili toho, co je nanejv vzdleno v dokonalosti, a j jsem pak cosi prostednho mezi Bohem a nim (ili mezi nejvym jsoucnem a nejsoucnem), co je ustaveno tak, e nakolik jsem byl stvoen nejvym jsoucnem, nen ve mn nic, kvli emu bych se mlil nebo co by m svdlo k chybm, le nakolik se tak njak podlm na niem, ili na nejsoucm (to jest, nakolik sm nejsem nejvy jsoucno), schz mi toho velice hodn, take nen divu, e se mlvm. A tak s jistotou chpu, e chyba jakoto chyba nen nm relnm, co by zviselo na Bohu, nbr je pouhm nedostatkem, a k chybovn tud nepotebuji dnou schopnost, kterou by mi za tm elem propjil Bh, ale chyby dlvm, protoe schopnost pravdiv soudit, ji od nho mm, ve mn nen nekonen. To vak stle jet docela nesta: chyba toti nen istm popenm, ale zbavenost ili chybnm njakho poznn, je by ve mn njak mlo bt; a s pihldnutm k Bo pirozenosti se nezd mon, aby do mne Bh vloil schopnost, je by nebyla ve svm rodu dokonal ili kter by byla zbavena njak dokonalosti, kter j pslu. Nebo pochzej-li od umlce tm dokonalej dla, m je zkuenj, mohl tento nejvy zakladatel vech vc uinit nco, co by nebylo ve vech ohledech absolutn? A nen pochyb, e mne Bh mohl stvoit takovho, abych se nikdy nemlil; tak nen pochyb, e vdy chtl to nejlep: nen tedy lep, abych se mlil, ne abych se nemlil? Kdy to probrm pozornji, hned mne napad, e se nemm co divit, pochz-li od Boha cosi, eho dvod nechpu, a pokud snad zakoum nco jinho, u eho neuchopuji, pro nebo jak to uinil, neml bych proto jet pochybovat o jeho existenci. Kdy u toti vm, e m pirozenost je velmi nepevn a omezen, zatmco pirozenost Boha je nezmrn, neuchopiteln a nekonen, pak u jen z toho dostaten vm tak to, e me mnoh, eho pinu neznm - a z tohoto jedinho dvodu45 pokldm cel ten rod pin, v nm se postupuje od elu, ve vcech fyziky za nepouiteln: kdybych ptral po Boch elech, musel bych se pokldat za troufalho.

38

Tak mne napad, e kdykoli zkoumme, zda jsou Bo dla dokonal, nem se hledt na njak jedno stvoen zvl, nbr na souhrn vech vc: to, co by se snad nikoli neprvem zdlo velice nedokonal, kdyby to bylo samotn, je s vmrem sti svta naprosto dokonal. Pro svou vli o vem pochybovat jsem sice jet s jistotou nepoznal, e by existovalo nco krom mne a Boha, ale protoe pozoruji nezmrnou Bo potenci, nemohu popt, e jm bylo uinno (nebo by od nho alespo mohlo pochzet) mnoho jinho, m bych j obdrel vmr sti v souhrnu vc. Dle, kdy se na sebe podvm ble a zkoumm, jak jsou m chyby (jen ony jsou dokladem njak nedokonalosti ve mn), pozoruji, e zvis na dvou zrove spolupsobcch pinch, toti na m schopnosti poznvat a na schopnosti volit ili na svobod rozhodovn, to jest, na chpavosti a zrove na vli. Pouhou chpavost toti46 jenom vnmm ideje, o nich mohu vynet soudy, a kdy to beru takto precizn, nenachz se tu dn chyba ve vlastnm smyslu slova: i kdy snad toti existuje mnoho vc, jejich ideje ve mn nejsou, pesto o mn nelze ci, e jsem jich ve vlastnm smyslu zbaven, nbr lze ci jen v negativnm smyslu, e je nemm,47 protoe nemohu uvst dn sudek, jm bych prokzal, e mi Bh ml dt vt poznvac schopnost, ne jakou mi dal; a tak, by ho chpu jako zkuenho umlce, nemnm proto jet, e ml do kadho ze svch dl vloit vechny dokonalosti, kter me vloit do nkterch. A nemohu si tak stovat, e jsem od Boha neobdrel dost rozshlou a dokonalou vli ili svobodu rozhodovn, nebo zakoum, e nen vbec vymena dnmi omezenmi. A co se mi zd zvl pozoruhodn - nic jinho ve mn nen tak dokonal i velk, abych nemohl chpat, e by to mohlo bt jet dokonalej i vt. Kdy toti uvauji napklad schopnost chpat, hned poznvm, e je ve mn skromouk a rozhodn konen, a pitom utvm ideu jaksi jin, daleko vt, ba nejvt a nekonen schopnosti, u n vnmm u jen na zklad toho, e ji doku utvoit,48 e pat k pirozenosti Boha. Podle stejnho sudku, vyetu-

39

ji-li schopnost vzpomnat i pedstavovat si (i jakoukoli jinou), nenachzm vbec dnou, kterou bych v sob nechpal jako skromnou a vymenou, a v Bohu jako nezmrnou. Jen vli i svobodu rozhodovn v sob zakoum tak velkou, e nepostihuji ideu dn vt, take hlavn dky n chpu, e se njak vztahuji k Bomu obrazu a podob. By je toti v Bohu vle nesrovnateln vt ne ve mn -jak vzhledem k poznn a potenci, kter jsou k tto vli pipojeny a in ji pevnj a innj, tak vzhledem k pedmtu, jeto je rozlehlej -, pesto, brna formln49 a precizn sama o sob, podle veho vt nen: spov toti pouze v tom, e nco meme bu uinit, nebo neuinit (to jest tvrdit nebo poprat, vyhledvat nebo se tomu vyhbat), nebo spe jen v tom, e n postoj k tomu, co nm chpavost pedkld k potvrzen nebo popen i k vyhledvn nebo vyhbn se, nectme jako uren nm njakou vnj silou. Nejde toti o to, e jakoto svobodn mohu zaujmout jakkoli postoj, ale naopak, m vce jsem nemu naklonn, tm svobodnji to volm - a u na zklad toho, e v tom se zejmost chpu vmr pravdy a dobra, nebo protoe tak nitro mho mylen rozvrhl Bh: bosk milost ani pirozen poznn svobodu nikdy nepotlauj, ale spe ji zvtuj a podporuj. A ona nevyhrannost, ji zakoum, kdy mne dn dvod nepud jednm smrem spe ne druhm, je nejni stupe svobody a ne-osvduje se v n dn dokonalost, nbr jen nedostatek poznn ili jaksi popen: kdybych vdy jasn vidl, co je pravdiv a dobr, nikdy bych nezvaoval, co soudit i zvolit, take a bych mohl bt naprosto svobodn, nemohl bych nikdy bt nevyhrann.

40

Z toho vidm, e pinou mch omyl nen ani sla chtt, kterou mm od Boha, brna sama o sob, nebo ta je pevelik a ve svm rodu dokonal, ani sla chpat, nebo cokoli chpu, chpu bezpochyby sprvn a nemohu se v tom mlit, ponvad to, e chpu, mm od Boha. Odkud se tedy rod m chyby? Inu jen z toho, e kdy vle sah dl ne chpavost, nedrm ji v tch omezench, ale dopvm j takovou rozlehlost, aby se tkala i toho, co nechpu, a jeto je vzhledem k tomu nevyhrann, snadno se odchl od pravdivho a dobrho, a tak se mlm i hem. Napklad kdy jsem v tchto dnech vyetoval, zda na svt nco existuje, a viml si, e u jen z toho, e to vyetuji, se zejmost plyne, e existuji, nemohl jsem ovem nesoudit, e to, co jsem tak jasn chpal, je pravdiv - ne e by mne k tomu dohnala njak vnj sla, ale dsledkem velkho jasu v chpavosti byl velk sklon vle, a tak jsem tomu vil tm radji a svobodnji, m mn jsem v tom byl nevyhrann. A nyn nejen vm, e existuji jakoto vc myslc, ale navc se mi nabz idea jaksi tlesn pirozenosti a zanm bt na pochybch, zda myslc pirozenost, je je ve mn (i sp, kterou jsem j sm), je nco jinho ne ona tlesn pirozenost nebo zda jsou toton; a pedpokldm, e se m chpavosti zatm nenaskytl dvod, kter by mne pesvdil sp o jednom ne o druhm. Prv proto jsem jist nevyhrann tvrdit i popt jedno i druh nebo tak o t vci nesoudit nic. Tato nevyhrannost je navc tak rozlehl, e se tk nejen toho, o em chpavost nepoznv vbec nic, ale veobecn veho, co nepoznv dost zeteln v t dob, kdy to zvauje vle: by mne toti pravdpodobn dohady vb jednm smrem, samotn poznn, e jde o dohady, nikoli o jist a nepochybn sudky, sta, abych byl puzen pitakat opaku. To jsem si dostaten vyzkouel v tchto dnech, kdy jsem nepravdivost veho, emu jsem dve pevelice dvoval jako pravdivmu, pedpokldal jen na zklad svho postehu, e o tom lze njak pochybovat. Kdy ovem nevnmm dost jasn a rozlien, co je pravdiv, je jasn, e budu jednat sprvn a nezmlm se, zdrm-li se vynen soudu. Ale budu-li nco tvrdit nebo poprat, nebudu uvat svobody rozhodovn sprvn: kdy se obrtm smrem, kde je nepravda, budu se naprosto mlit; chopm-li se vak druhho, narazm sice nhodou na prav-

41

du, ale nebudu prost viny, protoe pirozenm svtlem je zjevn, e uren vle mus bt vdy pedchzeno vnmnm chpavosti. A v tomto nesprvnm uvn svobody rozhodovn spov zbavenost zakldajc formu chyby: zbavenost toti spov v samotnm konu, nakolik vychz ze mne, nikoli vak ve schopnosti, ji jsem obdrel od Boha, ani v konu, nakolik zvis na nm. Nemm si tak pro stovat, e mi Bh nedal vt slu chpat ili vt pirozen svtlo, ne jak mi dal, protoe k vmru konen chpavosti pat, e mnoh nechpe, a k vmru stvoen chpavosti pat, e je konen. Ml bych tomu, kdo mi nikdy nebyl nim povinovn, podkovat za tdrost, a neml bych mt za to, e jsem jm zbaven toho, co mi nedal, ili e mi to sebral. Tak si nemm pro stovat, e mi dal vli sahajc dl ne chpavost: vle toti spov jen v jedin a jakoby nedliteln vci, take podle jej pirozenosti j asi nelze nic odejmout50 - a m je vt, tm vt dky zjevn dlum jejmu drci. Konen si tak nesmm stovat, e Bh se mnou spolupsob na vyvolvn tch akt vle ili soud, v nich se mlm: ony akty jsou toti zcela pravdiv a dobr, nakolik zvis na Bohu, a dky tomu, e je mohu vyvolat, jsem v njakm ohledu dokonalej, ne kdybych nemohl. A zbavenost, v n jedin spov formln vmr nepravdivosti a viny, vbec nepotebuje Bo spolupsoben, protoe nen vc, a je-li k nmu vztaena jako ke sv pin, nem se j kat "zbavenost", nbr jen "popen". To, e mi dal svobodu souhlasit i nesouhlasit tam, kde do m chpavosti nevloil jasn a rozlien vnmn, nen toti vbec dnou Bo nedokonalost, ale bezpochyby je mou nedokonalost to, e tto svobody neuvm dobe a vynm soudy i o tom, co nechpu sprvn. Vidm pece, e Bh mohl snadno uinit, abych zstal svobodn a ml konen poznn, a pesto nikdy nechyboval: kdyby toti m chpavosti dal jasn a rozlien vnmn veho, co bych kdy zvaoval, nebo kdyby jen tak pevn, abych na to nemohl nikdy zapomenout, vtiskl pamti, e se nem nikdy soudit o dn vci, kterou nechpu jasn a rozlien. A bez pot chpu, e nakolik mm vmr njakho celku,51 byl bych dokonalej, ne jsem nyn, kdyby

42

mne tak Bh uinil. Ale nemohu proto jet popt, e cel souhrn vc je tm, e nkter jeho sti nejsou odoln vi chybm, zatmco jin ano, jaksi dokonalej, ne kdyby si byly vechny naprosto podobn. A nemm prvo si stovat, e Bh chtl, abych ve svt vystupoval v roli, je nen mezi vemi hlavn a nejdokonalej. A navc, pestoe se nemohu zdret chyb onm prvnm zpsobem, kter zvis na zejmm vnmn veho, co se m zvit, mohu se jich zdret onm druhm zpsobem,52 kter zvis jen na tom, abych si vzpomnl, e je teba zdret se vynen soudu, nen-li przran, jak se to m s vc doopravdy nebo i kdy v sob zakoum tu nepev-nost, e nedoki stle setrvvat u jednoho a tho poznn, mohu pozornou a astou meditac zpsobit, e si vzpomenu, kdy to bude teba, a tak si osvojm jaksi zvyk nechybovat. Protoe v tto vci spov nejvt a hlavn lidsk dokonalost, nepinesla mi podle mne m dnen meditace mlo, kdy jsem prozkoumal pinu chyby a nepravdivosti. Ta rozhodn neme bt jin, ne jsem vysvtlil: nebo doshnu-li toho, aby se vle ve vynen soud drela jen toho, co j chpavost ukazuje jasn a rozlien, nemohu vbec chybovat, protoe veker jasn a rozlien vnmn je bezpochyby nm, a tud neme bt od nieho, nbr m nutn za pvodce Boha, toti Boha nanejv dokonalho, jemu odporuje, aby klamal, take je toto vnmn nepochybn pravdiv. Dnes jsem se nejen nauil, na co si mm dvat pozor, abych se nikdy nemlil, ale zrove jsem se nauil, co mm dlat, abych se drel pravdy: rozhodn sej toti budu dret, pokud si jen budu dost vmat veho, co dokonale chpu, a tak vyloum ostatn, co postihuji smenji a temnji. A od nynjka se v tto vci dkladn vynasnam.

43

V. MEDITACE O esenci materilnch vc; a opt o tom, e Bh existuje. Musm jet prozkoumat mnoh o Boch atributech a o mn samm, ili o pirozenosti m mysli; avak k tomu se snad vrtm jindy, te (pot, co jsem si viml, na si dt pozor a co dlat, abych se drel pravdy) nen podle veho nic nalhavjho, ne pokusit se vybednout z pochybnost, do nich jsem se v pedchozch dnech dostal, a podvat se, zda lze u materilnch vc dospt k nemu jistmu. Ale dve ne budu zkoumat, zda njak takov vci vn mne existuj, musm uvit jejich ideje, nakolik jsou v mm mylen, a podvat se, kter z nich jsou rozlien a kter smen. Rozlien si pedstavuji velikost, kterou filosofov bn nazvaj spojitou, ili rozlehlost do dlky, ky a hloubky tto velikosti, i spe njak velk vci; na n sleduji adu rozmanitch st a tmto stem pidluji njak rozmry, tvary, polohy a mstn pohyby a tmto pohybm njak trvn. Nejene jsem je bran takto rodov naprosto poznal a prohldl, ale kdy zpozornm, vnmm navc ohledn tvar, potu, pohybu a podobn mnoho jednotlivost, kter jsou tak oividn pravdiv a pimen m pirozenosti, e kdy je poprv odhalm, jako bych se ani nepiuil nco novho, ale pipomnl si nco, co jsem vdl ji dve, i si poprv viml ehosi, co ji bylo dlouho ve mn, by jsem na to dve neobrtil pohled mysli. A zejmna je tu podle mne teba uvit to, e u sebe nachzm bezpoet idej jakchsi vc, kter sice mon nikde vn mne neexistuj, ale pesto o nich nelze ci, e jsou hol nic, a by je myslm <nebo nemyslm> jaksi podle toho, jak se rozhodnu, nevybjil jsem si je, nbr maj sv pravdiv a nemnn pirozenosti. Kdy si napklad pedstavuji trojhelnk, pak i kdy snad takov tvar vbec nikde vn mho mylen neexistuje a ani nikdy neexistoval, m pesto zajist njakou uritou nemnnou a vnou pirozenost, esenci ili formu, kterou jsem si nevybjil a je nezvis na m mysli, jak je zejm z to-

44

ho,53 e lze dokzat rzn vlastnosti onoho trojhelnku: toti e jeho ti hly jsou rovny dvma pravm, e proti jeho nejvtmu hlu le nejdel strana a podobn, co nyn cht necht jasn poznvm, by jsem na to dve, kdy jsem si pedstavoval trojhelnk, vbec nepomyslel - take jsem si tyto vlastnosti nevybjil. eknu-li, e jsem onu ideu trojhelnku mon zskal z vnjch vc prostednictvm smyslovch orgn, protoe jsem nkdy vidl tlesa trojhelnkovho tvaru, nebude se to tkat vci: mohl bych si toti navymlet bezpoet jinch tvar, u nich nelze mt podezen, e by do mne kdy vklouzly prostednictvm smysl, a pesto dokzat jejich rozmanit vlastnosti nemn ne u trojhelnku. Vechny jsou zajist pravdiv, nebo je jasn poznvm, a proto jsou nco a nikoli pouh nic: nebo je patrn, e ve, co je pravdiv, je nm - a ji jsem obrn dokzal, e ve, co jasn poznvm, je pravdiv. A i kdybych to byl nedokzal, pirozenost m mysli je jist takov, e s tm pesto nemohu nesouhlasit, alespo dokud to jasn vnmm; a pamatuji si, e jsem vdy, a to i dve, kdy jsem pevelice lpl na pedmtech smysl, ml za vbec nejjistj pravdy, kter jsem se zejmost poznval o tvarech, slech a dalm, co pat k aritmetice, geometrii nebo rodov k ist a abstraktn matematice. A pokud u jen z toho, e mohu ze svho mylen vythnout ideu nkter vci, vyplv, e ve, co jasn a rozlien vnmm jako to, co pat k tto vci, k n doopravdy pat, nelze odtud dojt tak k argumentu, jm by se prokzala Bo existence? Jeho ideu (toti ideu nanejv dokonalho jsoucna) u sebe jist nalzm nemn ne ideu jakhokoli tvaru nebo sla a to, e k jeho pirozenosti pat existovat stle,54 nechpu mn jasn a rozlien ne to, e k pirozenosti njakho

45

tvaru nebo sla pat tak to, co dokazuji o pirozenosti tohoto tvaru nebo sla - proe, i kdyby ne vechno, co jsem v pedelch dnech proel v meditaci, bylo pravdiv, ml bych si bt Bo existenc jist pinejmenm na tom stupni jistoty, na jakm jsem si byl dosud jist matematickmi pravdami. Zajist to vak nen na prvn pohled zcela zeteln, ale podob se to jakmusi sofismatu. Jsem toti zvykl ve vech jinch vcech rozliovat existenci a esenci, a tak snadno dojdu k pesvden, e i od esence Bo ji lze odlouit, a myslet tak Boha jako neexistujcho. Ale pesto je po pozornjm pihldnut zjevn, e existenci nelze od Bo esence oddlovat o nic vc, ne lze od esence trojhelnku oddlit rovnost rozmr jeho t hl se dvma hly pravmi, nebo od ideje hory ideu svahu, take myslet Boha (to jest nanejv dokonal jsoucno), jemu schz existence (to jest, jemu schz njak dokonalost), si neodporuje vce,55 ne myslet horu, j schz svah. Ale i kdy nemohu myslet Boha ne jako existujcho, stejn jako nemohu myslet horu bez svahu, pesto stejn jako z toho, e myslm horu se svahem, jet neplyne, e je na svt njak hora, tak ani z toho, e myslm Boha jako existujcho, jist podle veho neplyne, e Bh existuje: m mylen toti neukld vcem dnou nutnost a stejn jako si lze pedstavovat okdlenho kon, by dn k kdla nem, tak snad mohu Bohu pibjit existenci, i kdy dn Bh neexistuje. Zde se vak skrv sofisma: z toho, e nemohu myslet horu jinak ne se svahem, toti nevyplv, e hora a svah nkde existuj, ale pouze, e horu a svah nelze od sebe navzjem odlouit, a u existuj i neexistuj. Avak z toho, e nemohu myslet Boha jinak ne jako existujcho, vyplv, e existence je od Boha neoddliteln, a on proto doopravdy existuje - ne e by to m mylen zpsobilo i e by uloilo nkter vci njakou nutnost, ale naopak nutnost t vci (toti Bo existence) mi uruje tak myslet: nemm toti svobodu myslet Boha bez existence (to jest nanejv dokonal jsoucno bez nejvy dokonalosti), tak jako mm svobodu pedstavovat si kon s kdly nebo bez kdel. A tak se tu neme kat, e je sice nutn, abych pedpokldal existujcho Boha pot, co jsem pedpokldal, e m vechny dokonalosti, nebo existence je jednou z nich, ale e tento dvj pedpoklad

46

nutn nebyl, tak jako nen nutn, abych mnil, e vechny tvary o tyech stranch lze vepsat do kruhu, ale za pedpokladu, e tak mnm, musm nutn piznat, e kosotverec lze vepsat do kruhu, co je pece oividn nepravdiv. Nebo akoli nen nutn, abych kdy pipadl na njakou mylenku o Bohu, pesto kdykoli si peji pemlet o prvnm a nejvym jsoucnu a jakoby vythnout jeho ideu z pokladnice sv mysli, musm mu nutn pipsat vechny dokonalosti, i kdybych je tehdy vtem neuvedl vechny a nevmal si vech jednotliv - a tato nutnost zcela posta na to, abych pozdji, kdy zpozoruji, e existence je dokonalost, sprvn dovodil, e prvn a nejvy jsoucno existuje; prv tak nen nutn, abych si kdy pedstavoval njak trojhelnk, ale kdykoli chci uvaovat z pmek sloen tvar majc pouze ti hly, musm mu nutn pipsat to, z eho se sprvn vyvozuje, e jeho ti hly nejsou vt ne dva hly prav, i kdybych to tehdy nepozoroval. Kdy vak vyetuji, kter tvary lze vepsat do kruhu, nen vbec nutn mt za to, e do jejich vtu pat vechny tvary o tyech stranch; naopak, nemohu to ani pedstrat, nechci-li pipustit nic ne to, co jasn a rozlien chpu. Mezi takovmi nepravdivmi pedpoklady a pravdivmi idejemi, s nimi jsem se narodil (z nich je idea Boha prvn a hlavn), je tud velk rozdl. Zajist toti mnoha zpsoby chpu, e tato idea nen njakou na mm mylen zvislou smylenkou, ale e je pedstavou pravdiv a nemnn pirozenosti: za prv, nemohu vymyslet dnou jinou vc, k jej esenci by patila existence, krom jedinho Boha; dle, nemohu chpat dva nebo vce takovch Boh56 -a za pedpokladu, e u jeden existuje, vidm, e je naprosto nutn, aby existoval i dve od vnosti a zstal vn; a konen, v Bohu vnmm mnoho jinho, z eho nemohu nic ubrat ani na tom nic zmnit. Ale a u nakonec k prokazovn pouiju jakkoli sudek, vc vdy skon u toho, e mne zcela pesvduje jedin to, co vnmm jasn a rozlien. Nco z toho, co takto vnmm, je sice zjevn kadmu, a jin odhal jen ti, kdo se podvaj ble a provedou dkladn zkoumn,

47

avak pot, co je to odhaleno, povauje se to druh za nemn jist ne to prvn. By by napklad to, e tverec zkladny v pravohlm trojhelnku je roven tvercm zbvajcch stran, nebylo tak snadno zjevn jako to, e tato zkladna le proti jeho nejvtmu hlu, pesto tomu nebudeme vit mn, kdy u to jednou zjistme. Co se vak te Boha, kdybych netonul v pedsudcch a na m mylen netoily ze vech stran pedstavy smyslov vnmatelnch vc, jist bych nepoznval nic drive i snze ne jeho; nebo co je samo o sob oividnj ne to, e je nejvy jsoucno ili e existuje Bh, u nho jedinho k esenci pat existence? A by jsem musel pozorn uvaovat, abych to vnmal, nejene jsem si tm te jist stejn jako vm ostatnm, co vypad zcela jist, ale navc si vmm, e na tom natolik zvis jistota ostatnch vc, e bez toho nikdy nelze nic vdt dokonale. Nebo akoli je m pirozenost takov, e dokud nco velmi jasn a rozlien vnmm, nemohu nevit, e je to pravda, zrove je i takov, e nemohu uprat pohled mysli stle na tut vc, abych ji vnmal jasn, a vzpomnka na drive vynesen soud se asto vrac tehdy, kdy u nepozoruji dvody, pro jsem tak a tak soudil, take lze snadno uvst dvody jin, kter by mne kdybych pominul Boha - od tohoto nzoru odklonily, a tak bych nikdy o dn vci neml pravdiv a jist vdn, ale jen nepesn a promnliv nzory. Protoe jsem zasvcen do princip geometrie, jev se mi sice napklad pi vaze o pirozenosti trojhelnku s naprostou zejmost, e jeho ti hly jsou rovn dvma pravm - a dokud tento dkaz pozoruji, nemohu nevit, e je to pravda -, ale jakmile na nj pestanu zamovat pohled mysli, pak by si jet budu vzpomnat, e mi byl zcela jasn, mohu - pominu-li ovem Boha - snadno zat pochybovat o jeho pravdivosti. Mohu bt toti pesvden, e jsem pirozen uinn tak, e se nkdy mlm v tom, co podle mne vnmm s naprostou zejmost - pedevm kdy si budu pamatovat, e jsem asto ml za pravdiv a jist mnoh, o em jsem pozdji, veden jinmi dvody, soudil, e je to nepravdiv. Pak jsem vak zaal vnmat, e Bh je, protoe jsem tak zrove pochopil, e na nm ve ostatn zvis a e neklame; odtud jsem dovodil, e ve, co vnmm jasn a rozlien, je nutn pravdiv; a by bych u nepozoroval dvody, pro jsem soudil, e je to pravdiv, sta si vzpomenout, e to pro mne bylo jasn a rozlien, abych o tom ml pravdiv a jist vdn a nebylo mon uvst dn opan dvod,

48

kter by m piml pochybovat. A takov vdn mm nejen o tomto, ale tak o vem ostatnm, co jsem, jak si pamatuji, nkdy dokzal (jako o zleitostech geometrie a podobn). Co lze te postavit proti mn? e jsem uinn tak, abych se stle mlil? Vm u, e v tom, co zeteln chpu, se mlit nemohu. e jsem ml za pravdiv a jist mnoho jinho, v em jsem pozdji postehl nepravdivost? Avak nic z toho jsem nevnmal jasn a rozlien, nbr jako neznal tohoto pravidla pravdivosti jsem tomu mon vil z jinch pin, je se pozdji ukzaly bt ne zcela pevn. Co tedy ci? e mon (jak jsem si namtal ped nedvnm) snm a e ve, co nyn myslm, nen pravdivj ne to, co napad spcho? Dokonce ani to nic nemn: je-li m chpavosti nco zejm, je to jist naprosto pravdiv, i kdybych snil. A tak bezpen vidm, e jistota a pravda veho vdn zvis vhradn na poznn pravho Boha, take ne jsem ho poznal, nemohl jsem o dn jin vci nic vdt dokonale. Nadle pro mne me bt zcela znm a jist mnoh jak o samotnm Bohu a jinch vcech pstupnch jen chpavosti, tak o veker tlesn pirozenosti, kter je pedmtem ist matematiky.57

49

VI. MEDITACE O existenci materilnch vc a o reln odlinosti mysli od tla. Zbv mi u jen vyetit, zda materiln vci existuj. A pinejmenm u vm, e jakoto pedmt ist matematiky mohou existovat, ponvad je vnmm jasn a rozlien. Ve, co j doku takto vnmat, toti Bh bezpochyby doke zpsobit - nikdy jsem nesoudil, e od nho nco neme vzniknout, leda kdy bylo vyloueno, abych to rozlien vnmal. Navc ze schopnosti pedstavovat si, kterou, jak zakoum, uvm, kdy se onmi materilnmi vcmi zabvm, podle veho vyplv, e existuj 58 pozornj vaha o tom, co to je pedstavovat si, toti vyjevuje, e pedstavovat si nen nic jinho ne jaksi soustedit poznvac schopnost na tleso j nitern ptomn, a tud existujc. Aby to bylo zcela zjevn, vyetm nejprve, jak je rozdl mezi pedstavovnm si a istm chpnm. Kdy si toti napklad pedstavuji trojhelnk, pak nejen chpu, e je to tvar vytyen temi pmkami, ale zrove nahlm pohledem mysli tyto ti pmky jakoby ped sebou - a toto nazvm pedstavovnm si. Chci-li vak pemlet o ti-scihelnku, chpu sice, e jde o tvar sestvajc z tisce stran, stejn dobe jako chpu, e trojhelnk je tvar sestvajc ze t stran, ale onch tisc stran si u tak nepedstavm - nebudu je nahlet jakoby ped sebou. A by si pak mon ze zvyku nco si pedstavovat pokad, kdy pemlm o tlesn vci, smen reprezentuji njak tvar, je pesto patrn, e nejde o tiscihelnk, jeto nen ve skutenosti nijak rzn od toho, kter si reprezentuji, pemlm-li o desetitis-cihelnku i o jakmkoli jinm tvaru o mnoha stranch, a nijak mi nepome k poznn vlastnost, v nich se tiscihelnk rzn od jinch mnohohelnk. Jde-li vak o ptihelnk, mohu sice jeho tvar chpat (stejn jako tvar tiscihelnku), ani bych si jej pedstavoval, ale mohu si jej t pedstavovat, soustedm-li toti pohled mysli na jeho pt stran a zrove na plochu v nich obsaenou - a zjevn tu pozoruji, e pedstavovn si vyaduje jaksi zvltn zaosten mho ducha, kter pi chpn nepotebuji, a toto nov zaostovn jasn ukazuje rozdl mezi pedstavovnm si a istm chpnm. Pi tom uvauji, e on sly pedstavovat si, kter je ve mn, nakolik se rzn od sly chpat, nen teba k m esenci, to jest k esenci m mysli: nebo i kdybych ji neml,59 zstal bych bezpochyby tm, km jsem nyn, a z toho snad plyne, e zvis na njak ode mne rzn vci. A snadno chpu, e existuje-li njak tlo, s nm je mysl spojena tak, e se me rozhodnout jakoby si je prohlet,60 mohu si takto pedstavovat

50

tlesn vci: take se tento modus mylen od istho chpn li jen v tom, e kdy mysl chpe, obrac se jaksi k sob sam a ohl se na nkterou z idej, kter jsou v n, kdy si vak pedstavuje, obrac se k tlu a nahl v nm nco shodnho s idej, kterou chpala nebo vnmala smysly. Snadno toti chpu, e k pedstavovn si me takto dochzet, existuje-li tlo, a jeto se nenaskt jin stejn vhodn zpsob, jak je vysvtlit, s pravdpodobnost se odtud domlm, e tlo existuje. Ale jen s pravdpodobnost, a by ve peliv zkoumm, stle nevidm, e lze z rozlien ideje tlesn pirozenosti, jakou nachzm, kdy si nco pedstavuji, zskat argument, kter by nutn vedl k zvru, e njak tlo existuje. asto si toti krom t tlesn pirozenosti, kter je pedmtem ist matematiky, pedstavuji ledacos jinho (jako barvy, zvuky, chut, bolest a podobn), ale nic tak rozlien, a protoe toto vnmm lpe pomoc smyslovch vjem, z nich to podle veho dky pamti pechz do pedstavivosti, je teba, m-li se o tom pojednat nleitji, provst tut prci se smyslovm vnmnm a podvat se, zda z toho, co se vnm onm mylenkovm modem, jej nazvm, smyslov vnmm", mohu dospt k njakmu jistmu argumentu pro existenci tlesnch vc. A nejprve si tu pro sebe zopakuji, co jsem dve jakoto vnman smysly pokldal za pravdiv a z jakch pin, dle pak proberu piny, pro jsem to pozdji zpochybnil, a nakonec uvm, emu bych v tchto zleitostech ml nyn vit. Take nejprve jsem smysly vnmal, e mm hlavu, ruce, nohy a dal dy, z nich sestv tlo, na kter jsem se dval jako na svou st, i snad dokonce jako na sebe celho - a vnmal jsem smysly, e toto tlo pobv mezi jinmi tly, jimi me bt pjemn i nepjemn ovlivovno; to pjemn jsem zaznamenval jakmsi smyslovm vjemem rozkoe a to nepjemn smyslovm vjemem bolesti. A krom bolesti a rozkoe jsem v sob smyslov vnmal t hlad, ze a jin takov dosti a tak jaksi tlesn sklony k veselosti, smutku, hnvu a jinm podobnm stavm;61 a kolem sebe jsem u tles krom jejich rozlehlosti, tvar a pohyb smyslov vnmal tak jejich tuhost, teplo a jin hmatov

51

kvality a navc svtlo, barvy, vn, chut a zvuky, podle jejich rozmanitosti jsem od sebe navzjem rozlioval nebe, zemi, moe a ostatn tlesa. A podle idej vech tch kvalit, kter se mmu mylen nabzely a kter jedin jsem vlastn a bezprostedn smysly vnmal, jsem vbec ne bezdvodn mnil, e smyslov vnmm jaksi vci zcela rzn od mho mylen, toti tlesa, z nich ony ideje pochzely; zakouel jsem toti, e ke mn pichzej bez mho nejmenho souhlasu, take bych nemohl dn pedmt smyslov vnmat, by bych sebevc chtl, kdyby se nenaskytl smyslovmu orgnu, a nemohl bych jej smyslov nevnmat, kdyby se mu naskytl. A jeto ideje vnman smysly byly daleko ivj a vraznj, a svm zpsobem dokonce rozlienj ne kterkoli z tch, kter jsem si sm s rozvahou a vdnm vymyslel pi meditaci nebo kter jsem zpozoroval vtitn ve sv pamti, zdlo se nemon, e by pochzely jen ode mne, a tak zbvalo jen to, e pily od njakch jinch vc. Jeto jsem neml znalost tchto vc odjinud ne z tch idej, nemohlo mi na mysl pijt nic jinho, ne e jsou jim podobn. A ponvad jsem si tak vzpomnal, e jsem smysl uval dve ne rozumu, a vidl jsem, e ideje, kter jsem si sm vybjil, nejsou tak vrazn, jako byly ty, kter jsem vnmal smysly (a vtina se jich skld z st tch, kter jsem vnmal smysly), snadno jsem doel k pesvden, e v chpavosti nemohu mt dnou ideu, kterou bych neml dve ve smyslech. Tak nikoli bezdvodn jsem o tom tle, kter jsem jakmsi zvltnm prvem nazval svm, ml za to, e ke mn pat vc ne jakkoli jin tla: nikdy jsem se toti od nj nemohl oddlit jako od ostatnch, v nm a kvli nmu jsem smyslov vnmal vechny dosti a stavy, a konen bolesti a imrn rozkoe jsem si vmal v jeho stech, nikoli v stech jinch, vn nj poloench tl. Nenael jsem vak vbec dn jin dvod, pro je ten nevmjak smyslov vjem bolesti provzen jakmsi smutkem ducha a smyslov vjem imrn jakousi radost, nebo pro mne ty nevmjak kee bicha, jim km hlad", pobz k jdlu a vyprahlost v hrdle k pit (a tak i v ostatnm), ne e jsem tak nauen od pirozenosti - mezi tmi keemi a chut jst i mezi smyslovm vjemem vci pinejc bolest a mylenkou smutku, vyvolanou tmto smyslovm vjemem, toti nen vbec dn spznnost (pinejmenm jakou bych chpal). Ale i ve ostatn, co jsem soudil o pedmtech smyslovch vjem, jsem podle veho dostal od pirozenosti: pesvden, e se to tak m, jsem toti nabyl dve, ne jsem rozvinul sudky, jimi bych to prokzal.

52

Pozdji vak mnoh zkuenosti postupn zviklaly vekerou dvru, ji jsem ml ve smysly: nebo ve, kter zdlky vypadaly kulat, se nkdy z vti blzkosti jevily hranat a velik sochy stojc na jejich vrcholcch pi pohledu ze zem nevypadaly velk. I v bezpotu jinch takovch vc jsem postehl, e soudy vnjch smysl se takto m-lvaj. A nejen vnjch, ale i vnitnch: nebo co me bt niternj ne bolest? A od tch, kterm byla uata noha i pae, jsem slyel, e se jim obas zdv, jako by stle smyslov vnmali bolest v t sti tla, kter jim chyb - take ani u mne asi nen zcela jist, e mne nkter d bol, i kdy v nm smyslov vnmm bolest. K tomu jsem nedvno pipojil jet dv velmi veobecn piny, pro pochybovat; prvn byla tato: nikdy jsem bhem bdn nevil, e smyslov vnmm nco, co bych nkdy nemohl mt za smyslov vnman i bhem spnku, a jeto nevm, e by to, co jsem podle veho smyslov vnmal ve snech, pilo z vc poloench vn mne, nezjistil jsem, pro mm vce vit, e tomu tak je u toho, co jsem podle veho smyslov vnmal bhem bdn.62 Druh pina byla ta, e jsem stle neznal pvodce svho potku (nebo jsem alespo pedstral, e ho neznm),63 a proto jsem nevidl, e by nco brnilo tomu, abych byl pirozen ustaven tak, abych se mlil, a to i v tom, co se mi jevilo jako naprosto pravdiv.64 A pokud jde o dvody, pro n jsem dve doel k pesvden o pravdivosti smyslov vnmatelnch vc, bez pot jsem na n odpovdl. Kdy jsem toti uvidl, e jsem pirozenost puzen k ledasemu, co rozum nedoporuuje, neml jsem to, co u pirozenost, za dvryhodn. A by smyslov vjemy nezvisely na m vli, neklonil jsem se proto k zvru, e pochzej z vc ode mne rznch, protoe snad ve mn me bt njak (by zatm mi neznm) schopnost, kter je psob. Avak nyn, kdy zanm lpe znt sm sebe i pvodce svho potku, se sice nedomnvm, e se m ve, co mm podle veho ze smysl, ukvapen pijmat, ale tak nemm za to, e se to m ve zpochybovat. A za prv, protoe vm, e ve, co chpu jasn a rozlien, me bt Bohem uinno tak, jak to chpu, sta, e mohu jednu vc chpat bez druh jasn a rozlien, abych si byl jist rznost jedn z nich od druh, ponvad alespo Bohem mohou bt poloeny zvl, a nezle na

53

tom, jakou moc dojde k tomu, e budou pokldny za rzn. A kdy tud vm, e existuji, a pitom nepozoruji, e by k m pirozenosti i esenci patilo cokoli jinho ne to, e jsem vc myslc, inm u jen z toho sprvn zvr, e m esence spov jen v tom, e jsem vc myslc. Mm snad (nebo sp, jak eknu pozdji, jist) sice tlo, kter je ke mn velmi tsn pipojeno, ale na jedn stran mm jasnou a rozlienou ideu sebe sama, nakolik jsem pouze vc myslc, nikoli rozlehlou, a na druh stran rozlienou ideu tla, nakolik je pouze vc rozlehlou, nikoli myslc. Je tedy jist, e jsem65 od svho tla opravdu odlin a e mohu existovat bez nj. Krom toho v sob nachzm schopnosti jakchsi zvltnch mod mylen, teba schopnosti pedstavovn si a smyslovho vnmn, bez nich mohu chpat jasn a rozlien sebe celho, ale nemohu naopak chpat je beze mne, to jest bez chpajc substance, v n tkv: zahrnuj toti ve svm formlnm pojmu66 njak chpn, dky nmu vnmm, e se ode mne li jako mody od vci. Poznvm tak jaksi jin schopnosti, jako schopnost mnit msto, nabvat rozmanitch tvar a podobn, kter sice nelze chpat bez njak substance, ve kter tkv, o nic vce ne pedel (a tud bez n tak neexistuj), ale je zjevn, e pokud existuj, mus tkvt v substanci tlesn ili rozlehl, nikoli chpajc, ponvad jejich jasn a rozlien pojem obsahuje njakou rozlehlost, avak dn chpn. Je ve mn sice tak jaksi trpn schopnost smyslovho vnmn ili pijmn a poznvn idej smyslov vnmatelnch vc, ale nebyla by mi k niemu, kdyby ve mn nebo v nem jinm neexistovala tak njak inn schopnost vytven i zpsobovn tchto idej. A ta ve mn samm vbec bt neme, protoe nepedpokld vbec dn chpn a ony ideje nejsou vytveny za m spoluprce, nbr asto mn navzdory: take je leda v njak ode mne rzn substanci, v n mus formln i vynikav tkvt veker realita, kter je pedmtn v idejch touto schopnost vytvoench (eho jsem si poviml ji ve) - tato substance je bu tleso ili

54

tlesn pirozenost, v n je formln obsaeno ve, co je v idejch pedmtn,67 nebo je j jist Bh i jin stvoen, vzneenj ne tleso, a v nich je to obsaeno vynikav. A jeto Bh neklame, je naprosto zjevn, e mi ony ideje neposl bezprostedn sm od sebe, ani prostednictvm njakho stvoen, v nm by jejich pedmtn realita byla obsaena nikoli formln, nbr vhradn vynikav. Kdy mi vak nedal dnou schopnost, jak to poznat, ale naopak velk sklon vit, e ony ideje jsou vyslny tlesnmi vcmi, nevidm, jak by bylo mono chpat jej pak jako neklamajcho, kdyby ony ideje byly vyslny odjinud ne z tlesnch vc. A tlesn vci tud existuj. Snad ale vechny neexistuj tak, jak je uchopuji smysly, nebo ono uchopovn smysly je v lecem dosti temn a smen, ale pinejmenm je na nich vechno, co chpu jasn a rozlien, to jest veobecn vzato je na nich vechno, co se uchopuje na pedmtu ist matematiky. A co se te ostatnho, co je teba jen zvltn (jako e slunce m takov a takov rozmry i tvar atd.) nebo co se chpe mn jasn (jako svtlo, zvuk, bolest apod.), je to sice velmi pochybn a nejist, ale u jen to, e Bh neklame, a e se tud v mch nzorech neme nachzet njak nepravda, abych pitom neml od Boha schopnost napravit ji, mi ukazuje jistou nadji dret se pravdy i zde. A je naprosto nepochybn, e na vem, co jsem se nauil od pirozenosti, je nco pravdy: veobecn vzatou pirozenost zde toti nechpu nic jinho ne samotnho Boha nebo Bohem ustanoven uspodn stvoench vc, a svou vlastn zvltn pirozenost nechpu nic jinho ne soubor veho, co mm od Boha. Tato pirozenost mne nic neu vraznji ne to, e mm tlo, jemu je zle, kdy smyslov vnmm bolest, kter potebuje jdlo i pit, kdy pociuji hlad i ze, a podobn - take nemohu pochybovat, e je na tom nco pravdy. Pirozenost tak skrze tyto smyslov vjemy bolesti, hladu, zn atd. u, e nepatm ke svmu tlu jenom jako pat lodnk k lodi, nbr e jsem s nm co nejpevnji spojen a jakoby propleten,68 take se s nm skldm v jaksi jedno. Jinak bych toti j, kter nejsem nic jinho ne

55

myslc vc, nevnmal pi pokozen tla bolest smyslov, nbr bych toto pokozen vnmal istou chpavost, jako lodnk vnm zrakem, kdy se na lodi nco polme, a kdy tlo potebuje jdlo nebo pit, vrazn bych to chpal a neml bych smen smyslov vjemy hladu a zn. Ony smyslov vjemy zn, hladu, bolesti atd. toti jist nejsou nic jinho ne jaksi smen mody mylen vyrstajc z jednoty a jakoby propleten mysli s tlem. Navc jsem se tak od pirozenosti nauil, e kolem mho tla existuj rozmanit jin tlesa, z nich nkter bych ml vyhledvat a jinm se vyhbat. A z toho, e smyslov vnmm velmi rzn barvy, zvuky, vn, chut, teplo, tuhost a podobn, jist inm sprvn zvr, e v tlesech je nco, z eho ony rozmanit vjemy smysl pichzej a co jim svou rozmanitost odpovd, i kdy jim to snad nen podobn; a z toho, e nkter z tchto vjem jsou mi mil a jin nemil, je naprosto jist, e m tlo nebo spe j cel, nakolik jsem sloen z tla a mysli, mohu bt rozmanit pjemn i nepjemn ovlivovn okolo lecmi tlesy. Je vak jet mnoho jinho, co sice vypad, jako bych se to nauil od pirozenosti, ale co jsem ve skutenosti nepijal od n, ale z jakhosi zvyku soudit neuven, a co tud snadno me bt nepravdiv: teba e veker prostor, v nm se nenaskt nic, co by podrdilo m smysly, je przdn; e napklad v teplm tlese je nco zcela podobnho ideji tepla, kter je ve mn, e v blm nebo zelenm je t blost i zele, kterou smyslov vnmm, v hokm nebo sladkm t chu a tak dle; e hvzdy i ve i vechna ostatn vzdlen tlesa maj jen ty rozmry a tvar, kter ukazuj mm smyslm, a podobn. Ale abych v t vci ve vnmal dost rozlien, musm pelivji vymezit, co vlastn chpu tm, kdy km, e jsem se nco nauil od pirozenosti. Beru zde toti pirozenost psnji ne jako soubor veho toho, co jsem dostal od Boha: tento soubor toti obsahuje ledacos, co pat jen k mysli (jako to, e vnmm, e co se stalo, neme se odestt, a ve ostatn, co je znmo pirozenm svtlem69) a o em zde nen e, a tak mnoh, co se tk jenom tla (jako to, e thne dol a podobn) - o tom zde tak nepojednvm, nbr pojednvm jen o tom, co jsem dostal od Boha jako sloen z mysli a tla. A tato pirozenost tedy sice u vyhbat se tomu, co pin smyslov vjem bolesti, a vyhledvat to, co pin smyslov vjem rozkoe, ale nen zjevn, e by ns tak uila

56

init na zklad tchto smyslovch vjem jakkoli zvry o vn ns lecch vcech bez pedchozho vyeten chpavost, ponvad pravdiv vdn o nich podle veho pat jen k mysli, nikoli ke sloen <tla a mysli>. I kdyby tedy hvzda neovlivovala m oko vc ne malik svtlko, nen tu dn reln i pozitivn sklon vit, e nen vt, nbr jsem tak od nejranjho mld soudil bezdvodn; a pestoe smyslov vnmm teplo, kdy se piblm k ohni, a dokonce smyslov vnmm bolest, kdy se k nmu piblm jet vc, rozhodn nen dn pesvdiv dvod pro to, e v ohni je nco podobnho tomuto teplu nebo on bolesti, ale jen pro to, e je v nm nco (a u je to cokoli), co v ns psob onen smyslov vjem tepla i bolesti; a pestoe by tak v njakm prostoru nebylo nic, co by podrdilo smysly, neplyne z toho, e v nm nen dn tleso, nbr vidm, e jsem tu (stejn jako leckde jinde) zvykl pevracet d pirozenosti, nebo smyslovch vjem - kter jsou pirozenost dny vlastn jen k tomu, aby mysli oznaily, co je pro sloen, jeho je st, pjemn a co nepjemn, na co jsou dost jasn a rozlien - uvm jako jistch pravidel k bezprostednmu rozeznvn esence vn ns lecch tles, akoli ji oznauj jen velmi temn a smen. Avak ji dve jsem dostaten prohldl, pro bvaj m soudy nepravdiv i pes Bo dobrotu. Naskt se zde ale nov pot, jednak pokud jde o to, co bych podle toho, co mi ukazuje pirozenost, ml vyhledvat nebo emu bych se ml vyhbat, jednak pokud jde o vjemy vnitnch smysl, v nich jako bych postehl chybu:70 teba kdy nkdo olen pjemnou chut njakho jdla poze v nm skryt jed. Ale pak je pece pirozenost puzen jen k dosti toho, v em spov pjemn chu, nikoli k jedu, o nm vbec nev - a nelze tu uinit jin zvr, ne e tato pirozenost nen vevdouc, co nen divn, nebo lovku jakoto omezen vci pslu jen to, co m omezenou dokonalost. Nezdka vak chybujeme i v tom, k emu jsme puzeni pirozenost: teba kdy si nemocn daj npoj nebo pokrm, kter jim brzy ukod. Zde bychom snad mohli ci, e chybuj, protoe jejich pirozenost je pokozena, ale to neodstrauje pot, protoe nemocn lovk nen Bom stvoenm mn ne zdrav, a proto je podle veho nemn rozporn, aby ml od Boha omylnou pirozenost.71 Orloj udlan z kol

57

a zva se dr zkon prody nemn peliv, kdy je vyroben patn a neukazuje hodiny sprvn, ne kdy po vech strnkch napluje umlcv zmr. Stejn tak, budu-li o lidskm tle uvaovat jen jako o jakmsi stroji (zhotovenm a sloenm z kost, nerv, sval, il, krve a ke tak, e by v nm dochzelo ke vem pohybm, kter v nm nyn pochzej nikoli z vldy vle, a tud ani z mysli, <ale vhradn z rozvren jeho orgn,> i kdyby v nm dn mysl neexistovala), snadno poznm, e kdyby toto tlo trpila napklad vodnatelnost, trplo by onou vyprahlost krku, jakou mysli pinv smyslov vjem zn. A tato vyprahlost by rozvrhla jeho nervy a ostatn sti tak, e by si vzalo npoj zhorujc onemocnn stejn pirozen, jako by je podobn vyschlost v krku pohnula k vypit prospnho npoje, kdyby nebylo takto narueno. S ohledem na pvodn pedpokldan pouit orloje bych sice mohl ci, e se odkln od sv pirozenosti, kdy neukazuje hodiny sprvn, a stejn tak, kdybych uvaoval stroj lidskho tla jako uzpsoben k pohybm, k nim v nm obvykle dochz, ml bych za to, e se odchyluje od sv pirozenosti, je-li jeho krk vyprahl a npoj pitom nepispv k jeho uchovn, dostaten vak pozoruji, e tm druhm zpsobem bran pirozenost se od pirozenosti bran tm prvnm zpsobem velice rzn: nen toti nim jinm ne pojmenovnm, kter je vzhledem k vcem, o nich mluv, vnj72 a kter je zvisl na mm mylen, srovnvajcm nemocnho lovka a patn vyroben orloj s idej zdravho lovka a sprvn udlanho orloje, zatmco pirozenost branou tm prvnm zpsobem chpu nco, co se doopravdy nachz ve vcech, a na em je tud nco pravdy. A s ohledem na tlo trpen vodnatelnost je jist pouhm vnjm pojmenovnm, kdy se na zklad toho, e m vyprahl krk, pestoe nepotebuje pit, ekne, e jeho pirozenost je poruena, avak s ohledem na sloen, ili na mysl sjednocenou s takovm tlem, nen istm pojmenovnm, ale skutenou chybou pirozenosti, e zn, kdy mu pit ukod - a tak nezbv ne zkoumat, jak to, e Bo dobrota nen na pekku tomu, aby se takto bran pirozenost mlila.

58

Velk rozdl mezi mysl a tlem tu pozoruji pedevm v tom, e tlo je ze sv pirozenosti vdy dliteln, zatmco mysl je naprosto nedliteln: nebo kdy ji, ili sebe, nakolik jsem pouze vc myslc, uvauji, vbec v sob nemohu rozliit sti, nbr se chpu vhradn jako jednu a ucelenou vc - a by je podle veho cel mysl sjednocena s celm tlem, poznvm, e utnutm nohy i pae i jakkoli jin tlesn sti se nic z mysli neztrc, a ani o schopnostech chtn, smyslovho vnmn, chpn atd. nelze ci, e jsou jejmi stmi, protoe je to jedna a t mysl, kter chce, smyslov vnm a chpe. A naopak, nemohu myslet dnou tlesnou ili rozlehlou vc, kterou bych mylenm snadno nerozdlil na sti, a u proto ji chpu jako dlitelnou, co sta, abych se pouil, e mysl a tlo jsou naprosto rzn, i kdybych to stle dostaten nevdl odjinud. Dle pozoruji, e mysl nen ovlivovna bezprostedn vemi stmi tla, nbr pouze mozkem, nebo dokonce pouze jeho jednou malikou st, toti tou, v n je takzvan spolen smysl - a ta, je-li rozvrena stejn, ukazuje mysli tot, i kdy s ostatnmi stmi tla se to mezitm me mt rzn, jak prokazuje bezpoet zkuenost, je tu nen teba uvdt. Navc pozoruji, e tlo m takovou pirozenost, e dn jeho st neme bt pohnuta jinou trochu vzdlenou st tak, aby nemohla bt stejn pohnuta kadou z tch, kter jsou mezi nimi, i kdyby ta vzdlenj teba nedlala nic. Tak napklad, thne-li se u provazu A, B, C, D za posledn st D, prvn st A se nepohne jinak, ne by se mohla pohnout, i kdyby se tahalo za nkterou z st lecch mezi (B, C) a st D zstala nehybn. A nikoli nepodobnm sudkem, vnmm-li smyslov bolest nohy, fyzika mne u, e onen smyslov vjem vznik prostednictvm nerv roztrouench v noze, kter se odtamtud jako provazy pnou a k mozku, a thne-li se za n v noze, thnou tak za nitern sti mozku, k nim pilhaj, a probouz v nich pohyb, kter je od pirozenosti zamen na ovlivovn mysli smyslovm vjemem bolesti, jen existuje jakoby v noze. Ale jeto tyto nervy mus prochzet holen, stehnem, bedry, zdy a krkem, aby doly z nohy k mozku, me se stt, e i kdy se teba nic nedotkne sti lec v noze, ale jen nkter z prostednch st, vznikne v mozku zcela stejn pohyb, jak vznik v noze vystaven nepznivm vlivm, a podle nj bude mysl nutn smyslov vnmat stejnou bolest. A tot je teba mt za to o ktermkoli jinm smyslu.

59

Konen pozoruji, e jeliko kad z pohyb vznikajcch v t sti mozku, kter bezprostedn ovlivuje mysl, nepin mysli nic jinho ne njak jeden smyslov vjem, nelze v tto vci vymyslet nic lepho, ne e pin ten vjem, kter ze vech, kter pinst me, nejvce a nejastji vede k uchovn lidskho zdrav. A zkuenost osvduje, e takov jsou vechny smyslov vjemy, je mme od pirozenosti, a proto se v nich nenachz nic, co by neosvdovalo Bo moc a dobrotu. Tak napklad, kdy se mohutn a nezvykle hbe nervy, kter jsou v noze, tento jejich pohyb dv (skrze mchu, je pilh k nitru mozku) mysli znak, aby nco - toti jakoby v noze existujc bolest -smyslov vnmala, m je mysl podncena, aby, jak jen me, odstranila pinu tto bolesti jakoto ohroujc nohu. Bh vak mohl lidskou pirozenost ustavit tak, aby tent pohyb v mozku ukazoval mysli cokoli jinho: sebe sama, nakolik je v mozku nebo nakolik je v noze nebo nakolik je na nkterm z mezi nimi lecch mst, nebo koneckonc nco jinho; ale nic jinho by nevedlo k uchovn tla tak jako toto. Prv tak, kdy potebujeme pt, vyrst to njak ze sucha v hrdle, kter hbe jeho nervy a jejich pomoc nitrem mozku, a tento pohyb ovlivuje mysl smyslovm vjemem zn, protoe na cel tto zleitosti je pro ns nejuitenj vdt, e k uchovn zdrav potebujeme pt, a stejn je tomu i jinde. Z toho je naprosto zjevn, e i pes nezmrnou Bo dobrotu neme pirozenost lovka jakoto sloenho z mysli a tla nebt nkdy omyln. Kdyby byl toti z njak piny tent pohyb, kter bv podncen v noze vystaven nepznivm vlivm, podncen nikoli v noze, ale v kterkoli jin sti tla, j se thnou nervy z nohy do mozku, nebo dokonce v mozku samm, vnmala by se bolest smyslov jakoby v noze a smysly by se pirozen mlily, ponvad tent pohyb v mozku mus mysli pinet vdy tent smyslov vjem a daleko astji vyrst z piny, kter kod noze, ne z njak jin existujc jinde. Proto je rozumn, aby mysli vdy ukazoval sp bolest nohy ne jin sti tla. A je daleko lep, e je vyprahlost v krku klamn tehdy, kdy nevyrst jako obvykle z toho, e k tlesnmu zdrav pispv npoj, ale z njak opan piny, jako tomu bv u vodnatelnch, ne kdyby byla naopak klamn vdy, kdy je tlo ustaveno dobe - a tak i v ostatnm.73

60

Tato vaha nadmru pomh nejen tomu, abych si poviml vech chyb, jim je m pirozenost vystavena, ale tak tomu, abych je mohl snadno napravit nebo se jim vyhnout. Vm, e vechny smysly, jde-li o to, co je tlu pjemn, naznauj daleko astji pravdu ne nepravdu, a tm vdy mohu uvat vtinu z nich k vyeten jedn a te vci a mohu tak uvat pam, kter spojuje ptomn s pedelm, a chpavost, kter u prohldla vechny piny chybovn. A tak se nemusm dle bt, zda nen to, co mi denn ukazuj smysly, nepravdiv, nbr je nevyhnuteln zavrhnout pemrtn pochybnosti pedchozch dn jako smn. Zvlt onu nejvy pochybnost o snu, kter jsem neodlioval od bdn; nyn toti pozoruji mezi obojm velk rozdl v tom, e sny pam nikdy nespojuje se vemi ostatnmi ivotnmi innostmi, jako u toho, co se naskt bdcmu. Kdyby se pede mnou bhem bdn nkdo zniehonic objevil a hned zase zmizel, jak se stv ve snech, toti tak, e bych nevidl, ani odkud piel, ani kam odeel, oprvnn bych soudil, e je to sp vidina nebo fantazma,74 vybjen v mm mozku, ne prav lovk. Nasktaj-li se vak vci, u nich rozlien pozoruji, odkud, kde a kdy ke mn pichzej, a jejich vnmn spojuji bez jakhokoli peruen s celm zbvajcm ivotem, jsem si zcela jist, e se nasktaj bhem bdn, nikoli ve snech. A pokud mi pot, co k jejich vyeten povolm vechny smysly, pam a chpavost, ani jedno z toho neohls nic, co by odporovalo ostatnm, nemohu o jejich pravdivosti sebemn pochybovat. Z toho, e Bh neklame, toti vyplv, e se v tom vbec nemlm. Jeto ale nutnost jednat ne vdy umouje zdrovat se tak pelivm vyetenm, je teba piznat, e lidsk ivot je v jednotlivch vcech asto vystaven chybm, a uznat nepevnost na pirozenosti.75

61

POZNMKY 1 Meditace o prvn filosofii vyly za Descartova ivota tikrt. Poprv v Pai u nakladatele Michela Solyho (jak stoj na titulnmi list - "pod znamenm fnixe", spolu s vyobrazenm bjnho ptka) v roce 1641 pod nzvem Meditace o prvn filosofii, v n se dokazuje existence Boha a nesmrtelnost due. Prvn vydn obsahovalo krom samotnho textu Meditac jet est sad nmitek rznch autor, jim Descartv ptel a korespondenn sekret Marin Mer-senne rozeslal pracovn verze textu. Podruh vyly Meditace o rok pozdji v Holandsku ve znmm nakladatelstv brat Elzevier, tentokrt pod zmnnm nzvem Meditace o prvn filosofii, v nich se dokazuje existence Boha a odlinost lidsk due od tla. Zde byly ve druhm svazku pipojeny jet nmitky jezuity Jeana Bourdina. Descartes pokldal Bourdinovy nmitky za projev naprostho nepochopen svho dla a tak to dal v odpovdi drazn najevo. Protoe mu vak zleelo na posudku jezuitskho du, jen ml velk vliv ve kolstv, kde chtl uplatnit sv prodovdn dla jako nov uebnice, pipojil ke svm odpovdm na posledn nmitky jet dopis Bourdinovu nadzenmu a svmu uiteli ze koly v La Flche, otci Jacqueovi Dinetovi. Zde se pokusil svou prudkou reakci ponkud zmrnit a pipojil nkolik smlivch vysvtlen. Tetho vydn se Meditace dokaly v roce 1647. Tehdy vyel pod nzvem Metafyzick meditace Ren Descarta, tkajc se prvn filosofie, v nich se dokazuje existence Boha a reln odlinost mezi du a tlem lovka jejich francouzsk peklad od vvody de Luynes, doplnn pekladem Nmitek pozenm Mersennovm nsledovnkem na postu Descartova prostednka s uenm svtem, Claudem Clerselierem. Ve tetm vydn dolo k nkolika podstatnm zmnm. Francouztina nemla ustlenou odbornou terminologii, a pekladatel proto pipojili k textu mnoho drobnch dodatk, kter mly uinit Meditace pstupnjmi. Descartes samozejm peklad autorizoval a velmi si ho pochvaloval. Hlavn zmnou vak bylo vyputn Bourdinovch nmitek a dopisu Dinetovi. Descartes se tak brnil vydat pt nmitky, je pochzely od Pierra Gassendiho. Nakonec byly vydny s tm, e Descartes jejich peklad nepehldl a byly pesunuty a za nmitky est. Na mst ptch nmitek a odpovd bylo otitno Autorovo upozornn ohledn ptch nmitek. Po nm, jak bylo eeno, nsledovaly nmitky est, po nich Pekladatelovo upozornn ohledn ptch nmitek pochzejcch od pana Gassendiho, pak samotn nmitky a odpovdi a na zvr dopis pekladateli Claudu Clerselierovi, v nm Descartes reagoval na Gassendiho spis Disquisitio metaphysica (1644), sepsan jako pokraovn polemiky s Descartem v ptch nmitkch. Vyputna byla tak Pedmluva ke teni, kterou nahradila pedmluva vydavatele francouzskho vydn (viz pozn. 5). Po Descartov smrti se stalo zvykem, alespo v sedmnctm stolet, vydvat dlo v jeho nejrozshlej podob: tedy se sedmi sadami nmitek a dopisem Dinetovi, jak to odpovd druhmu vydn. K tomu se pipojoval jet Descar-tv dopis rektorovi university v Utrechtu Gisbertu Voetiovi, pvodn vydan roku 1643 samostatn, a

62

Descartv drobn polemick spis z roku 1648, Notae in programma. 2 Laternsk koncil, konan r. 1513, odsoudil averroistickou herezi, kter poprala osobn nesmrtelnost. 3 Matematik Apollnios z Pergy pracoval okolo roku 200 p. Kr. Jeho dlo o kuelosekch (elipsa, hyperbola a parabola) bylo jednm z podnt pro Descartovu prci v geometrii. V originle se nm dochovaly pouze prvn tyi knihy jeho spisu. Dal ti se zachovaly jen v arabskm pekladu a posledn osm kniha je znma pouze z Pappova komente. Apolloniv komenttor Pappos z Alexandrie byl matematik inn okolo roku 300 po Kr. Prv obecn een tzv. Pappova problmu je vchozm bodem Descartovy Geometrie (1637). (Srv. R. Descartes, La geometrie, AT VI, str. 377-387.) Appolnios z Pergy formuloval tento problm pro dv a tyi pmky, Pappos jej rozil a na est pmek. A do Descartem vytvoen analytick geometrie nebylo mon problm zobecnit. Descartes v Geometrii sice e problm jen pro tyi pmky, ale zpsobem umoujcm een obecn. Obecn lze problm formulovat takto: Je dno 2n pmek a kolem je najt mnoinu bod, z nich lze vst k danm pmkm 2n seek, piem souin dlek n z nich bude v uritm pomru k souinu dlek n zbvajcch. V ppad, e se p z seek pekrv, se jejich dlka pi hledn pomru umocuje na p-tou. Descartes Pappv problm vyeil u koncem roku 1631, kdy mu jej poprv pedloil Jacob Golius, matematik a orientalista z university v Leidcnu. Srv. Descartv dopis Goliovi z ledna 1632, AT I, str. 232-235, a jeho dopis Mersennovi z 5. dubna 1632, AT I, str. 244. 4 Descartes uspokojiv schvlen Sorbonny nikdy neobdrel. Pesto tituln list prvnho vydn Meditac obsahoval poznmku, e spis vychz "se schvlenm doktor". 5 Francouzsk verze tuto pedmluvu vynechv. Dopisu Sorbonn vak pedchz pedmluva nazvan "Vydavatel teni", kter vak pravdpodobn nepochz od Descarta, nbr od vydavatele francouzskho vydn Pierra Petita. 6 Viz R. Descartes, Rozprava o metod, AT VI, str. 75 n. (es. pekl. str. 56) 7 Tamt., str. 32 (es. pekl. str. 26). 8 Srv. tamt., str. 34 (es. pekl. str. 27 n.). K termnu "idea" srv. R. Descar-tes, Objectiones doctorum aliquot virorum in praecedentes meditationes cum responsionibus authoris (= Objectiones), AT VII, str. 160 n. a viz ne, str. 55. 9 lo o spisky kolujc jen v rukopisech, jejich autoi jsou nejist. Autorem jednoho z nich byl pravdpodobn Pierre Petit. Srv. Descartv dopis Mersen-novi z 28. ledna 1641, AT III, str. 296, r. 23 nn., a vysvtlen editor k tmu dopisu, tamt., str. 300. 10 Za touto pedmluvou nsledoval v prvnm vydn obsah, sestaven pravdpodobn Mersennem. Pro druh vydn jej Descartes vypustil. Viz AT VII, str. 10 n. 11 Ve franc. verzi varianta: "duch i lidsk due (co vbec nerozliuji)" (ATIX-l.str. 10). 12 Text v zvorce byl pidn a na zklad Arnauldovch nmitek; viz R.

63

Descartes, Objectiones, AT VII, str. 215 n. Srv. Descartv dopis Mer-sennovi z 18. bezna 1641, AT III, str. 334 n. K pirozenmu svtlu: "Jeto je vak kad stvoen mohoucnost konen, bude jej innost omezena na urit inky. Podle toho nen nkterch ink schopna, nepid-li se dal mohoucnost; nkter pravdy jsou tud pstupn vhradn chpavosti a na n se rozprostr innost inn chpavosti (jako principy, kter lovk poznv pirozen) a z nich se nco vyvozuje - a k poznn toho nen zapoteb dal svtlo chpavosti, ale posta svtlo dan pirozen. Jsou vak zleitosti, na n se uveden principy nevztahuj (jako jsou zleitosti vry), a zleitosti pekraujc schopnost rozumu (jako budouc udlosti a podobn) - a tyto lidsk mysl nedoke poznat, nen-li osvtlena dalm boskm svtlem, pidanm ke svtlu pirozenmu." Tom Akvinsk, In librum Boetii de Trinitate expositio, q. 1, a. 1. Srv. t Descartv dopis Mersennovi z 16. jna 1639: "co se mne te, mm pravdm je vodtkem jen pirozen svtlo [...] vichni lid maj stejn pirozen svtlo a mli by podle veho mt vichni stejn poznatky; [...] skoro nikdo vak tohoto svtla nevyuv dobe, take vtina (napklad vichni, kter znme) me souhlasit se stejnou chybou a je mnoho vc, je lze poznat pirozenm svtlem a kter jet nikdo nikdy nereflektoval. [...] co se mne tye, rozliuji dva druhy pud: jeden je v ns jakoto v lidech a je ist zleitost chpavosti; je to pirozen svtlo i nhled mysli, jemu jedinmu bycnom podle mne mli vit; druh je v ns jakoto v ivoich a je to jist puzeni pirozenosti k uchovn naich tl, k poten tlesnch rozko atd., je bychom nemli nsledovat vdy." (AT II, str. 597-599) 13 16. dubna 1648 poskytl Descartes rozhovor mladmu holandskmu studentovi theologie Fransi Burmanovi a odpovdl mu na adu dotaz k jednotlivm mstm ve svch spisech. Na Burmanv dotaz k tomuto mstu Descartes vysvtluje: "Ze smysl, toti zrakem, jm jsem vnmal barvy, tvary a ve podobn; krom toho jsem vak zbytek pijal skrze smysly, toti sluchem, protoe tak jsem od rodi, uitel a jinch lid pijal a naerpal to, co vm. Nelze namtat, e jsem tu opominul obecn principy a ideje Boha a ns, kter ve smyslech nikdy nebyly. Nebo ty jsem za prv tak takto pijal skrze smysly, toti sluchem. 2) Autor zde bere v vahu lovka, kter zan poprv filosofovat a kter si vm jen toho, o em v, e to zn. Pokud jde toti o spolen principy a aximy, napklad je nemon, aby tot bylo i nebylo, smyslov lid, jakmi jsme byli vichni, ne jsme se pustili do filosofie, je neberou v vahu, ani si jich nevmaj, a jeto jsou jim vrozeny tak jasn a jeto je v sobe sami zakouej, opomjej je a berou je v vahu leda smen, a nikdy abstraktn a oddlen od ltky a jednotlivin. Kdyby je toti vzali v vahu takto, nikdo by o nich nepochyboval. A kdyby tak uinili skeptikov, nikdo by nikdy skeptikem nebyl, protoe ten, kdo tyto principy pozorn sleduje, nem-e je popt. 3) Pojednv se zde hlavn o existujc vci, o tom, zda jest." Viz Responsiones Renati Des Cartes ad quasdam difficultates ex Meditationibus ejus etc, ab ipso haustae (= Responsiones), AT V, str. 146. 14 Ve franc. verzi "si reprezentuje" (AT IX-1, str. 14).

64

15 Ve franc. verzi varianta: "a pesto nemohu pochybovat, e to dopustil" (AT IX-l, str. 16). 16 Descartovo vysvtlen z rozhovoru s Burmanem: "Autor zde pedstavuje velmi pochybujcho lovka a vyml si takov pochybnosti, jak jen me; a tak nenamt jen to, co skeptikov obvykle namtaj, ale tak ve, co by namtat mohli, aby tak vechnypochybnosti; a za tmto elem zde uvd dmona, kterho by nkdo mohI vznst jako nmitku", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 147. 17 "Toto omezen se dodv proto, jeto autor mluv kontradikce, k-l ,nejmocnj a ziotil', jeto nejvy moc a zlotilost nemohou jt dohromady - a proto k, smm-li ci." Viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 150 n. 18 Srv. Descartv dopis Clerselierovi z 12. ledna 1646, kter uzavral francouzsk vydn: "[...] ekl jsem, e se due bhem svho pochybovn o existenci vech materilnch vc poznv jen precizn, praecise tantum, jako nematenln substance; a o sedm i osm dk ne - abych ukzal, e slovy praecise tantum vbec nechpu naprost vylouen i popen, ale vhradn abstrakci od materilnch vc -jsem ekl, e pesto nen jist, e v dui nen nic tlesnho, akoli se v n nic takovho nepoznv" (AT IX-1, str. 214 n.). 19 "Ale je-li to Bh, nevm. Nestvoil mne snad ten dmon, kter mne l? Ale to jsem zde stle jet nepoznal a mluvm o tom jen smen." Viz R. Descartes. Responsiones, AT V, str. 151. 20 "Fantazii, nakolik se j k ,spolen smysl', je tud vlastn vykonvat pedevm troj: za prv vnmat nejen vechno smyslov vnmateln, ale tak vechny akty vnjch smysl tkajc se smyslov vnmatelnho; kdy toti ivoichov vnmaj, e smyslov vnmaj, napklad e vid, sly atd., nepat tento poznatek k dnmu z pti vnjch smysl, protoe dn materiln potence neme reflektovat svou vlastn innost, a je nutn, aby patily k jin, vy a spolenj potenci, k n dospvaj nejen pedstavy pedmt, ale tak pedstavy vnjch funkc, a kter nen nim jinm ne fantazi jakoto spolenm smyslem. Druhm kolem je rozeznvat a posuzovat pedmty rznch smysl, co nedoke dn ze smysl vnjch, protoe se kad zabv vhradn rozdly svch vlastnch pedmt, jako se pohled zabv tmavm a svtlm, a podobn i zbvajc smysly uznvaj tento spolen smysl jako rozhodho a soudce ostatnch. Tetm kolem je udlit vnjm smyslm slu k provdn jejch funkc sdlovnm ivoinch proud, je ze sebe vylv jakoby z pramene a prvotnho nstroje smyslovho vnmn", viz Eustachius a Sancto Paulo, Summa philosophiae III, p. 3, com. 3, d. 3, q. 3. Srv. Aristoteles, O dui, III,l,425a27; Aristoteles, O pamti a vzpomnn, 1,450a 10-11. Sdlo spolenho smyslu se hledalo v mozku a podle Descarta jm byla iinka. Srv. R. Descartes, Pravidla pro veden rozumu, AT X, str. 414 (es. Pekl. str. 99-101); R. Descartes, La Dioptrique, AT VI, str. 109-114; R. Descartes, Les passions de l'ame, AT XI, str. 351-356. 21 "Zkoumalo se to ve, kdy se zkoumaly vechny ty atributy a akcidenty vosku, kter se mu takto odebraly, a vypadalo to, e se na jejich msto dosazuj jin." Viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 151.

65

22 Ve franc. verzi dodatek: "milujc, nenvidjc" (AT IX-1, str. 27). 23 K termnu "modus" srv. R. Descartes, Principy filosofie. I, i. 56 a 64 AT VIII-1, str. 26 a str. 31 n. (es. pekl. str. 57 a str. 67). 24 Ve franc. verzi: "A abych mohl mt pleitost zkoumat to bez peruen du meditovn, jej jsem si uloil a jen spov v postupnm pechodu od prvnch poznatk, je jsem nalezl ve svm duchu, k tm, je tam mohu nalzt poslze, musm zde rozlenit vechny sv mylenky do jistch rod a uvit, ve kterch z tchto rod je ve vlastnm smyslu pravda nebo chyba" (AT IX-1. str. 29). 25 Ve franc. verzi "si reprezentuji" msto "myslm" (AT IX-1, str. 29). 26 Ve franc. verzi "innosti svho ducha, ale touto innost" msto "sv mylenky, ale mylenm" (AT IX-1, str. 29). 27 Burmanovi se Descartova formulace "st by mi mohly poskytnout njakou ltku k chyb" zdla slab a namtal, e ideje nevztaen k vnjm vcem nemohou poskytovat vbec dnou ltku k chyb. Descartes odpovdl: "Ltka k chyb zde je, i kdybych ideje k dnm vcem vn mne ncvzta hoval, jeto mohu chybovat v samotn jejich pirozenosti, jako kdybych uvaoval ideu barvy a kal, e je vc, kvalitou, nebo spe, e je nm takovm samotn barva, kter se skrze tuto ideu reprezentuje; jako kdy eknu, e blost je kvalita, mohu chybovat v abstrakci a v samotn blob a jej pirozenosti i ideji, i kdybych jej ideu nevztahoval k dn vci vn mne a kal bych nebo pedpokldal, e nen nic blho", viz R. Descartes, Responsiones, ATV.str. 152. 28 Burman: "U jsem ale poznal, e jsem vc myslc - a tyto ideje od vci myslc pochzet nemohou." Descartes: "Za prv jde ale jen o nmitku a ja-koui pochybnost, kterou by nkdo mohl uvst jako nmitku. A za druh zde neberu ohled na svou pirozenost - to udlm a nakonec -, kdy na ni reflek tuji, co jsem v Prvn meditaci a nikde ve Druh neudlal - avak v teto meditaci to o nco ne, kdy na sebe budu pelivji reflektovat, vyem." Viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 152. 29 Ve franc. verzi dodatek: "to znamen, reprezentac se podlej na vce stupnch byt i dokonalosti" (AT IX-1, str. 32). K pedmtn realit srv. R. Descartes, Objectiones, AT VII, str. 161. 30 "K dokonalosti tohoto [svrchovanho] jsoucna tedy pat, e obsahuje vechny tyto dokonalosti vynikav; a tomuto jsoucnu je pimen ten zpsob vsostnosti, e jeho stupe a zpsob byt je vce vynikajc ne u vech jsoucen, v nich se ony dokonalosti nachzej formln, a tud mus tyto dokonalosti obsahovat vce vynikajcm zpsobem, ne jak jsou v uinnch jsoucnech. [...] Strun lze ci, e obsahovat vynikav je mt takovou vy dokonalost, kter v mohoucnosti obsahuje ve, co je v ni dokonalosti." Franciscus Suarez, Disputationes metaphysicae, d. 30, t. 1, a. 9 n. Srv. R. Des-cartes, Objectiones, AT VII, str. 161. 31 Ve franc. verzi: "je teba vdt, e kdy je kad idea dlem ducha, jej pirozenost je takov" (AT IX-1, str. 32). 32 Burman se tzal: "Ale neml jin argument pozdji v V. meditaci?"

66

Descartes odpovdl: "Zde se mluv o argumentu, kter lze vst z njakho Boho inku, z nj se nakonec vyvod nejvy pina, toti Bh; autor ale dn argument neobjevil, protoe velmi dkladn obhldl vechny inky a nenael dn, jm by dovodil Boha, krom jeho ideje. Avak ten druh argument v V. meditaci postupuje a priori a nikoli z inku. V Mditacch vak nsleduje po tomto argumentu, protoe autor tyto dva argumenty objevil tak, e pedchz ten, kter dovodil v tto meditaci, a ten druh nsleduje V Principech vak ten druh uvedl nejprve, protoe cesta a d objevovn jsou jin ne cesta a d vyuovn; a v Principech se vyuuje (a pojednv synteticky)", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 152. 33 Ve franc. verzi vta kon: "jsou idejemi njakch relnch vc nebo zda mi reprezentuj pouze chimrick jsoucna, je nemohou existovat" (AT IX-1, str. 34). 34 Burman zde namtal: "Ale je dna tak idea nieho, kter nen idej vci." Descartes odpovdl: "Tato idea je jen negativn a sotva j lze kat ,idea'; autor zde vak bere ideu ve vlastnm a psnm smyslu. Jsou tak dny jin ideje, ideje spolench poznatk, kter nejsou ve vlastnm smyslu idejemi vc; ale pak se idea bere sieji", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 153. 35 Ve franc. verzi: "reprezentovanou vc" msto "to" (AT IX-1, str. 35). 36 Ve franc. verzi: "Co se te mch jasnch a rozliench idej tlesnch vc jsou mezi nimi nkter, je jsem podle veho mohl vzt z ideje mne samho, toti m idea substance, trvn, potu a podobnch vc" (AT IX-1, str.35) 37 Burman namt: "Ale v Rozprav, str. 31 [AT VI, str. 33; es. pekl. str, 27] autor k, e naprosto zejm chpe, e pochybnost nen dokladem tak velk dokonalosti jako poznn. Poznal to tedy bez vztahu k dokonalmu jsoucnu a nepoznal Boha dve ne sebe." Descartes odpovd: "To msto z Rozpravy obsahuje nrt tchto Meditaci a m se vykldat pomoc nich; poznal tam tedy svou nedokonalost skrze Bo dokonalost. A by to neuinil explicitn, uinil to implicitn. Nebo explicitn meme dve ne Bo dokonalost poznat nai nedokonalost, ponvad si meme dve vimnout ns ne Boha, a dve dovodit nai konenost ne jeho nekonenost; ale implicitn pesto vdy mus pedchzet poznn Boha a jeho dokonalost ped poznnm ns a naich nedokonalost. Nebo ve skutenosti je dve Bo nekonen dokonalost ne nae nedokonalost, protoe nae nedokonalost je nedostatek a popen Bo dokonalosti; a veker nedostatek a popen pedpokld tu vc, j se nedostv a je se popr." Burman: "Ale tak by nic muselo pedpokldat jsoucno?" Descartes: "V metafyzice se nic chpe skrze jsoucno", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 153. Srv. ne str. 77. 38 Burman se te: "Ale m me poznn pispt k osvojen si dalch Boch dokonalost?" Descartes: "Pevelice; nebo se jm stvme moudejmi a rozvnjmi, poznvme tyto dokonalosti jasnji, a tak jich jako jasn po-znanch snze nabvme, jeto moudrost a rozvaha jsou pomocnmi prostedky k jejich

67

nabyt", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 154. Srv. t Descartv dopis Mersennovi ze 4. bezna 1641, AT III, str. 329, . 12-19. 39 Srv. Descartv dopis Mersennovi z 21. dubna 1641: "Axim, e co me uinit vce, me uinit i mn, se chpe ve stejnm vmtu nebo v tonu co vyaduje stejnou potenci. Nebo kdo z lid pochybuje, e ten, kdo dokae mluvit dobe, doke i tlachat?" (AT III, str. 362) 40 Srv. R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 154. 41 Srv. tamt., str. 155. 42 K pomyslnmu rozlien srv. R. Descartes, Principy filosofie I, l. 62; AT VIII-1. str. 30 (es. pekl. str. 65). 43 Burman namt: "Ale pro to? Nemohl t Bh stvoit, a pesto t nestvoit ke sv podob?" Descartes odpovd: "Ne. Je toti spolenm a prav-divm aximem: inek je podobn pin. A Bh je m pina, j jeho inek, tedy jsem mu podobn", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. '56. Srv. tamt rozveden diskuse. 44 K termnu "nepln vc" viz R. Descartes, Objectiones, AT VII, str. 221 n. 45 Srv. R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 158. 46 Dodatek franc. verze: "dnou vc netvrdm ani nepoprm, ale" (AT IX-1, str, 45). 47 Ve franc. varianta: "e je jich m chpavost zbavena jako njak vci, kterou by mla mt ze sv pirozenosti, ale pouze, e je nem" (AT IX-1, str. 45) 48 Srv. Descartovo vysvtlen z rozhovoru s Burmanem: "Nebo kdy z Bo ideje vm, e Bh je nejdokonalej jsoucno, k nmu pat vechny absolutn dokonalosti, musm mu pipisovat jen to, co jsem poznal jako naprosto dokonal; a cokoli mohu jako takov utvoit a pojmout jako absolutn dokonalou dokonalost, o tom - dky tomu, e to mohu utvoit - poznvm, e to pat k Bo pirozenosti", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 158. 49 Srv. Burmanovu nmitku: "Ale tak i chpn je chpnm a podle toho by se nae chpavost nerznila od chpavosti Boha, akoli se jeho chpavost rozprostr dle." Descartes odpovd: "Autor vak odpovd, e chpn nen chpnm, protoe to zvis na pedmtu a nelze je od nj oddlit; nae chpn se vak nejen nerozprostr tak daleko jako chpn Bo, ale je v sob t velmi nedokonal, nebo je temn, spojen s nevdomost atd." Burman: "Ale podle toho je nedokonal i nae chtn: nebo jednou chceme, podruh ne, jednou si nco volme, jindy nco chceme nechceme toti dokonale." Descartes: "To vak nedokld nedokonalost naeho chtn, ale jen nestlost volby; chtn je pitom vdy stejn dokonal a ona promnlivost vyrst ze soudu, jeto nesoudme dobe." Burman: "Ale samotn soud je dlem vle." Descartes: "Oveme je dlem vle a jako takov je dokonal; ale kad nedokonalost, kterou soud trp, pramen z nevdomosti chpavosti, jejm odstrannm je odstranna i promnlivost, a soud je stl a dokonal. Ale patn se o tom takto pojednv; jen a kad sestoup sm do sebe a zakus, nem-li dokonalou

68

a absolutn vli a me-li pojmout nco, co pesahuje svobodu vle. Nikdo rozhodn nezakou' nic jinho. V tom je tud vle vt a podobnj Bohu ne chpavost'", vz tamt., str. 158. 50 Ve franc. verzi dodatek: "a nezniit ji pitom" (AT IX-1, str. 48) 51 Ve franc. verzi varianta: "A bez pot pozoruji, e nakolik se uvauji samostatn, jako bych byl na svt sm", (AT IX-1, str. 49). 52 Burman ml k tomuto mstu otzku: "Ale pro nemohu tot uinit tak pi vyhledvn dobrho a patnho? Pro ne u nadpirozench vc, kdy tak zvis na vli, kter je vdy svprvn a nevyhrann?" Descartes: "To je teba ponechat k vysvtlen theologm; filosofovi posta jen uvit, nakolik je lovk svprvn v pirozench zleitostech; a j jsem svou filosofii psal tak, aby mohla bt pijata kdekoli, teba i u Turk, abych se nikoho nedotkl. Jsme si vak nitern vdomi sv svobody a chceme-li, meme proto odept souhlas. Avak u dobrho a zlho, kdy je vle vzhledem k obojmu nevyhrann, je u tm zkaen, protoe na rozdl od zleitost teoretickch by si mla bez jakkoli nevyhrannosti dat vhradn dobro. Pokud jde o nadpirozen zleitosti, theologov u, e jsme v nich narueni prvotnm hchem, a abychom byli zpsobil, potebujeme milost, dky n to dobr poznme, a tak si je budeme dat. Hchy snad toti pramen z neznalosti, protoe nikdo si neme dat zl jako zl. Bh nm tak dv milost, kdy nm za dobr skutky, je bychom stejn mli plnit, slbil vn ivot, na nj nikdo nepomlel, ani ho neoekval. Lze vak ci, e vle je naruena duevnmi stavy", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 159. 53 Burman se pt: "Ale podle toho by ani chimra nebyla vybjen jsoucno, nebo tak u n mohu dokzat rozmanit vlastnosti." Descartes odpovd: "Ve, co lze na chime pojmat rozlien a jasn, je pravdiv jsoucno a nen vybjen, protoe m pravdivou a chpavosti pstupnou esenci a tato esence je od Boha, stejn jako aktuln esence jinch vc. Avak o vybjenm jsoucnu se mluv tehdy, kdy jsme dve pedpokldali, e existuje. Stejn tak se i vechny matematick dkazy to kolem pravdivch jsoucen a pedmt a cel a obecn pedmt matematiky a ve, co v nm matematika uvauje, je pravdiv a reln jsoucno a m pravdivou a relnou pirozenost o nic mn ne pedmt fyziky. A rozdl je pouze v tom, e fyzika svj pedmt uvauje nejen jako pravdiv a reln jsoucno, ale jako jsoucno existujc v aktu a jako takov, zatmco matematika pouze jako jsoucno mon, kter v prostoru sice v aktu neexistuje, ale existovat me. A zde je teba poznamenat, e mluvme o jasnm vnmn, nikoli o pedstavovn si: i kdybychom si toti nadmru jasn pedstavovali hlavu lva pipojenou ke kozmu tlu apod., neplyne z toho, e to existuje, jeto nevnmme jasn, jak je mezi nimi vazba -tak jako jasn vidm stojcho Petra, ale nevidm jasn, e by stn bylo v Petrovi obsaeno a spojeno s nm. Zvykneme-li si vak na jasn vnmn, nebudeme pojmat nic nepravdivho; zda je vak toto vnmn jasn nebo ne, vme nejlpe z vlastnho vdom a k tomu smuj vechna ta objasnn, kter autor uvd v prvn sti Princip a kter se velmi hod znt", viz tamt., str. 160. 54 V prvnm vydn: "existovat v aktu".

69

55 Ve franc. verzi "mn" (AT IX-1, str. 52). 56 Burman se zde pt: "Ale pro ne, kdy to pece Bohov budou?" Descartes odpovd: "Nikoli, Bohov to nebudou, protoe ,Bh' se k nemu, co v sob dokonale pojm pln vechny dokonalosti." Burman: "Ale to je pravda o Bohu branm, abych tak ekl, druhov, ne vak jednotliv, protoe jeden by takto nevylouil jinho, stejn jako m jedna mysl vechny dokonalosti mysli, a pesto nevyluuje jinou mysl." Descartes: "Ale to je jin sudek, nebo o mysli se nek, e m pln vechny dokonalosti jako Bh; a proto mohou bt pouze v jedinm. Kdyby jich toti bylo vce, nebyl by to Bh, protoe by nebyli nejvy, co je spor. Neodporuje si vak, aby byly ti osoby, protoe jejich esence je tat a jsou jedinm Bohem", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 161. 57 Ve franc. verzi posledn vedlej vta zn: "nakolik me bt pedmtem dkaz geometr, kte vbec nepihlej k jej existenci" (AT IX-1, str. 56). 58 "Toti e existuje m tlo, je vyuvm pi pedstavovn si", viz R. Des-cartes, Responsiones, AT V, str. 162. 59 "Tehdy bych byl jako andl, kte si nic nepedstavuj", viz tamt., str. 162. 60 Burman: "Co je ono prohlen?. Chpn? Pokud ano, pro je tedy kladeno jako od chpn odlin? Pokud ne, pak je mysl vc ne vc chpajc ili myslc, a m tak oproti tlu potenci prohlet si tlo; nebo snad toto prohleni' vyvstv v mysli z jej jednoty s tlem?" Dcscartes: "Srv. str. 81 [str. 111 nn. tohoto vydn]: je jakmsi zvltnm modem mylen, jen vznik takto. Kdy jsou vnj pedmty inn vzhledem k mm smyslm a maluj do nich svou ideu i spe tvar, pak mysl, kdy si vm pedstav, je jsou takto vymalovny v iince, jak se k, smyslov vnm; kdy jsou vak ony pedstavy v iince vymalovny nikoli vnjmi vcmi, ale samotnou mysl, kter si je bez asti vnjch vc v mozku bj a dv jim formu, pak jde o pedstavovni si; take rozdl mezi pedstavivost a smyslovm vnmnm spov pouze v tom, e pi smyslovm vnmn jsou pedstavy malovny vnjmi pedmty za jejich ptomnosti, pi pedstavovn si jsou zase zachovvny mysl bez vnjch pedmt a jakoby pi zavench oknech. Z toho je pak jasn, pro si mohu pedstavit trojhelnk, ptihelnk a podobn, ne vak tiscihelnk atd. Kdy toti mysl me v mozku snadno dt formu tem pmkm a namalovat je, me si je snadno prohlet, a pedstavit si tak trojhelnk, ptihelnk a podobn. Kdy vak tisce pmeek neme vst v mozku a dt jim formu stejn, nbr jen smen, nepedstavuje si tiscihelnk rozlien, ale jen smen; a chod to tak, e i sedmihelnk i osmihelnk si meme pedstavit jen velmi obtn. Autor, kter m dost dobrou pedstavivost a dlouho v tom cviil sv nadn, si je me pedstavovat dost rozlien, jin vak nikoli. A z toho u je tak patrn, jak ony pmeky nahlme jako ptomn a jak je teba zvltnho sil ducha k pedstavovn si a takovmu prohlen tla. To je toti z eenho zjevn", viz tamt., str. 162. 61 K Descartov klasifikaci smysl srv. R. Descartes, Principy filosofie, IV, l. 189 nn., AT VIII-1, str. 315 nn. (es. pekl., str. 127 nn.) 62 Srv. ve str. 31.

70

63 Slova v zvorce navrhl doplnit A. Arnauld ve svch nmitkch. Viz R.Descartes, Objectiones, AT VII, str. 215. 64 Viz ne str. 35 65 Ve franc. verzi dodatek: "to jest m due, skrze ni jsem to, co jsem" (AT IX-l.str.62). 66 "Formln pojem se k tomu, co je samotn akt ili (co je tot) slovo, jm chpavost pojm njakou vc i spolen vmr [...]; nazv se forml nm, jednak jeto je posledn formou mysli, jednak jeto mysli formln repre zentuje poznanou vc, jednak jeto je opravdu vnitn a formln mez pojmn mysli, v em se li od pojmu pedmtnho, jak jsem ji ekl. k se, e pedmtn pojem je ta vc i vmr, kter je vlastn a bezprostedn poznvn i reprezentovn formlnm pojmem, jako nap. kdy pojmme lovka, k se aktu, kterm v mysli psobme pojmn lovka, .formln pojem' a lovku poznanmu a reprezentovanmu onm aktem se k ,pojem pedmtn'." Franciscus Suarez, Disputationes metaphysicae, d. 2, t. 1, a. 1. 67 Ve franc. verzi dodatek: "i pomoc reprezentace" (AT IX-1, str. 63). 68 Burman: "Ale jak je to mon a jak me bt duse ovlivovna tlem a naopak, kdy maj naprosto rzn pirozenosti?" Descartes: "To je velice tk vysvtlit; ale posta zde zkuenost, kter je natolik jasn, e nijak nelze popt, e se to projevuje v pocitech atd.", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 163 69 Ve franc. verzi dodatek: "bez pomoci tla" (AT IX-1, str. 65). 70 Ve franc. verzi varianta: "jednak pokud jde o vjemy vnitnch smysl, kter do mne vloila pirozenost; zd se mi toti, e jsem v nich nkdy zpozoroval chybu a e jsem tedy byl zmlen pmo svou pirozenost" (AT IX-1, str. 66). 71 Ve franc. verzi: "a proto naprosto stejn odporuje Bo dobrot, aby ml chybujc a omylnou pirozenost spe ne zdrav" (AT IX-1, str. 67). 72 Ve franc. verzi varianta: "jaksi jednoduch pojmenovn, kter neoznauje nic, co se nachz ve vci, o n je vypovdno" (AT IX-1, str. 68). Srv.: "Pojmenovn je dvoj. Jedno vznik z njak reln formy ili vz v pojmenovan vci - takov jsou vnitn pojmenovn; nebo vz v njak jin vci, rzn od vci pojmenovan, co jsou pojmenovn vnj; vnitn pojmenovn nejsou dlem rozumu a nezvis na chpavosti, stejn jako na n nezvis reln forma, z n vznikaj." Antonius Ruvius, Commentarii in universam Aristotelis dialecticam I, c. 1 ("Tractatus de natura entis rationis"), d. 2. Pkladem vnitnho pojmenovn me bt "kmen" pro kmen, pkladem vnjho pojmenovn tho kamene me bt "to, co mm po prav ruce". 73 Srv. R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 163 n. 74 Ve franc. verzi: "fantom" (AT IX-1, str. 71). 75 "Meditac a metafyzickch vc je teba dbt, nikoli se jim vak pli oddvat, ani vypracovvat k nim a k nemu podobnmu komente; a jet mn je teba dkladnji opakovat, co udlal autor, jak se nkte pokouej, nebo on do nich sestoupil dost hluboko. Sta to znt jen obecn a pak si pamatovat zvr; jinak se mysl pli abstrahuje od fyzickch a smysly vnmatelnch vc a uin se pro jejich

71

uven zbytenou, pestoe by o nich lid mli uvaovat, protoe z toho plyne velk uitek pro ivot. Autor dostaten proel metafyzick vci v Meditacch proti skeptikm ad. a podpoil jejich jistotu, take se o to nemusej pokouet a pistupovat k tomu vichni -jinak by se museli tmito vcmi v meditacch zabvat denn; sta znt prvn knihu Princip, v n je obsaeno ve, co je nutno z metafyziky vdt kvli fyzice atd.", viz R. Descartes, Responsiones, AT V, str. 165.

72