preklad_1_05 19:2:05 12:16 Strnka 52

aldo rossi
Aldo Rossi o architektue msta

Dva stl charakteristick rysy architektury pedstavuje estetick

zmr a tvorba lepho prosted pro ivot. Tyto aspekty se vyno
z kadho vznamnho pokusu vysvtlit msto jako lidsk vtvor. Protoe vak architektura dv spolenosti konkrtn formu a dvrn se
se spolenost i s prodou spojuje, odliuje se zsadn od kadho
jinho umn i od vdy. To tvo zkladnu pro empirick vzkum
msta, jak se vyvjelo z nejranjch sdel. S asem msto vyrst samo
ze sebe; zskv vdom i pam. V prbhu vstavby petrvvaj jeho
pvodn tmata, zrove vak msto tato tmata svho vlastnho
vvoje modifikuje a dl z nich nco specifitjho. Zatmco Florencie
tak pedstavuje skuten msto, jej pam a forma dostvaj hodnotu,
kter je rovn pravdiv a reprezentuje jin zkuenosti. Univerzlnost
tchto zkuenost zrove nesta na to, aby vysvtlila pesnou formu,
typ objektu, ktermu kme Florencie.
Tento protiklad mezi jednotlivm a univerzlnm, mezi individulnm
a kolektivnm, se rod z msta a jeho vstavby, z jeho architektury. Pat
k principilnm hlediskm, z jakch bude msto zkoumat tato kniha.
Projevuje se rozlinm zpsobem: ve vztahu mezi veejnou a soukromou sfrou, mezi veejnmi a soukrommi stavbami, mezi racionlnm
nvrhem mstsk architektury a hodnotami loci neboli msta.
K dvodm, pro tato kniha vznikla, se souasn ad mj zjem
o kvantitativn problmy a o jejich vztah k problmm kvalitativnm.
M vzkumy msta vdy podtrhvaly obte pi ustavovn celkov
syntzy a pi kvantitativnm zhodnocovn analytickho materilu.
Opravdu, zatmco o kadm zsahu do msta se zd, e osudn zvis
na obecnch kritrich urbanistickho plnovn, kad st msta se
jev jako jednotliv msto, jako locus solus. Tebae nen mon dlat
rozhodnut o takovch zsazch, jakkoli racionlnch, na zklad
loklnch situac, musme si pesto uvdomit, e v jejich jednotlivosti
stle spov to, co msto charakterizuje.
Bdn o mst nikdy nepizn dostaten vznam vzkumu, kter se
zabv jednotlivmi mstskmi artefakty. Kdy je vak budeme ignorovat mluvm prv o tch aspektech skutenosti, kter jsou nejindividulnj, nejjednotlivj, nejnepravidelnj a tak nejzajmavj ,
skonme u konstruovn teori, kter budou stejn uml jako bezeln. Na to jsem myslel, kdy jsem se snail ustavit analytickou metodu, kter by byla pstupn kvantitativnmu ohodnocen a kter by
dovedla shromdit materil, jak mme zkoumat jednotnmi kritrii. Tato metoda, kterou zde pedkldm jako teorii mstskch artefakt, vyplv ze ztotonn msta s artefaktem a z jeho rozdlen na
jednotliv stavby a obytn okrsky. Zatmco rozdlen msta tmto zpsobem se u navrhovalo mnohokrt, nikdo je zatm neumstil do tohoto jednotlivho kontextu.
Architektura provuje vkus a postoje generac, veejn udlosti
i soukrom tragdie, nov i star fakta, a stv se tak stlou scnou
pro udlosti lidsk. Kolektivn i soukrom, spoleensk i individuln
se ve mst navzjem vyvauje a stetv se spolu. Msto se skld
z mnoha lid, kte hledaj obecn d, jak by byl soudrn se svm
vlastnm jednotlivm prostedm.
Znakem tohoto kadodennho ivota se stvaj promny bydlen a krajiny, na nich domy zanechvaj svj otisk. Sta se podvat na vrstvy
msta, kter nm odhaluj archeologov; ony se jev jako prvotn
a vn tk ivota, nemniteln vzorec. Kad, kdo si pamatuje na
evropsk msta po bombardovn v posledn vlce, udruje si v mysli
obraz vykuchanch dom, kde mezi rumiti zstaly stt fragmenty
dvrn znmch mst s jejich barvami vybledlch tapet, povenm
prdlem, tkajcmi psy nepodnou intimnost mst. A vdy
bychom si mohli pedstavit dm naeho dtstv, podivn zestrl, ptomn v proudu msta.
Tento pohled zaznamenvaj obrazy, grafiky a fotografie tchto vykuchanch mst. K nejzetelnjm znakm mstsk dynamiky pak pat
destrukce a demolice, vyvlastovn a rychl zmny elu jako vsledek spekulace a zastarvn. Za tm vm vak tyto obrazy naznauj
naruen osud individua a jeho asto smutn a obtn podl na osudu
spoleenstv. pln a s kvalitou ptomnosti se tento pohled zejm
odr v mstskch monumentech. Monumenty, znaky kolektivn

ROSTISLAV VCHA
V prvn polovin 20. stolet se vude ve svt prosadil funkcionalistick
urbanismus, Athnsk charta; nzor, kter vysvtloval vznik a vvoj msta jako
produkt nkolika funknch faktor ekonomickho, socilnho, politickho,
geografickho. Snad jen v debatch o monumentalit (a o vznamu monumentlnch prostor pro spoleensk rituly), kter probhly svtem ve tyictch letech, se vyskytly trochu jin vklady utven msta ne ryze funkcionalistick. Brutalist z Teamu 10 je, pravda, doplnili propracovanjmi analzami
psychologickch a socilnch sloek pi vnmn i plnovn msta, a zpovzdl
jim oponoval tak Louis Kahn svou naukou o mst jako o souboru obanskch instituc. Ale i tak se zdlo, e urbanistick teorie se v edestch letech
pln rozplyne v politick kritice a sociologii.
Proti funkcionalistickmu pojet msta vak v roce 1966 oste vystoupil italsk
architekt Aldo Rossi ve sv knize Architettura della citta. Vyslovil v n pesvden, e msto nevznik a nevyvj se vcemn automaticky ze svch funkc.
Naopak prohlauje Rossi , msto zmrn vytvej lid, a to tm jako
umleck dlo, jako artefakt, a ono se pak jev takov ve svm celku i ve svch
jednotlivch stech. Vedle rznch, teba i funknch tlak, kter u msta
zajiuj jeho dynamiku, si artefakt msta udruje tak prvky stabiln, permanentn, napklad mstsk monumenty, o n se Rossi zaal zajmat stejn vele
jako astnci uveden debaty o monumentalit ve tyictch letech. Na rozdl od nich vak u Rossiho kniha o architektue msta pracuje s novmi analytickmi nstroji. Italsk architekt je mimo jin pebr od strukturalistick jazykovdy, z uen nslednk vcarskho badatele Ferdinanda de Saussura
o synchronnch (=permanentnch) a diachronnch (=vvojovch) prvcch v jazykovm systmu. Z tohoto zdroje budou brzy po Aldovi Rossim erpat pouen
tak angloamerit postmodernist, a u Charles Jencks, anebo tm Roberta
Venturiho v knize Learning from Las Vegas (1972). Ti se vak u strukturalistick
jazykovdy vce zam na jej semiotick aspekty, na vklad jazyka jakoto souboru znak.
Funkcionalistickou analzu msta i jednotlivch staveb, spojenou s principem
typizace, konen Rossi zamn za analzu typologickou. A odpov na otzku,
co vlastn znamen pojem typu a typologie, bude hledat ve spisech osvcenskch teoretik architektury, jako byli Ledoux, Durand, Quatremre de Quincy
nebo Francesco Milizia. Ve stejn chvli, v roce 1966, kdy s knihou Roberta Venturiho Complexity and Contradiction in Architecture vystoupila na svtovou
scnu americk vtev postmodernismu, se tak s Rossiho knihou Architettura
della citta zrodila i jeho vtev evropsk, kterou brzy poslili Leon a Rob Krierov, Giorgio Grassi nebo Oswald Matthias Ungers. Vzhledem k drazu tchto
Rossiovch stoupenc nikoliv na znakovost, semiotinost architektury, nbr na
osvcenskou typologii, se pro tuto vtev nkdy pouv oznaen racionalismus
nebo neoracionalismus.

Mstsk artefakty a teorie msta

ALDO ROSSI
Msto, kter je pedmtem tto knihy, musme chpat jako architekturu. Architekturou nemnm jen viditeln obraz msta jako souhrn
rznch architektur, nbr i architekturu jako vstavbu, vstavbu
msta bhem asu. Vm, e toto hledisko, objektivn eeno, ustavuje u msta nejsrozumitelnj zpsob jeho analzy; jako k zkladnmu a konenmu faktu se obrac k ivotu spoleenstv a k tvorb prosted, v nm toto spoleenstv ije.
Pojem architektury pouvm v pozitivnm a pragmatickm smyslu,
jakoto vtvor neoddliteln od civilizovanho ivota a spolenosti,
v n se architektura projevuje. Svou povahou je architektura kolektivn. Jakmile prvn lid postavili domy, aby svm ivotm poskytli pznivj prosted, vytvoili tak pro sebe uml klima a stavli tedy
s estetickm zmrem. Architektura se zrodila s prvnmi stopami
msta; hluboce se zakoenila ve formovn civilizace a stala se trvalm, univerzlnm a nezbytnm artefaktem.
52

peklad

preklad_1_05 19:2:05 12:17 Strnka 53

Aldo Rossi, nvrh pravy ulice Via Farini v Miln, 1960

vle, jak se vyjaduj v architektonickch principech, se samy nabzej

jako prvotn elementy, stabiln body v mstsk dynamice.
Zkony skutenosti a jejich modifikace tak ustavuj strukturu lidsk
tvorby. el tto studie spov v tom, zorganizovat tyto problmy
vdy o mst a uspodat je. Vzkum tchto problm v jejich totalit, se vemi jejich dsledky, vrac urbanistickou vdu do irho komplexu vd o lovku. Prv kvli takovmu rmci vak vm, e vda
o mst m svou autonomii (akoli v prbhu tto studie budu povahu tto autonomie i jejch mez jakoto vdy asto zpochybovat).
Msto meme zkoumat z mnoha hledisek, ono se vak vyno jako
autonomn pouze tehdy, kdy ho uchopme jako nco zsadn danho, jako vstavbu a jako architekturu; jedin kdy analyzujeme mstsk artefakty kvli tomu, m jsou, konenm vystavnm vsledkem
sloit operace, a pitom musme vzt v vahu vechna fakta tto
operace, kter si djiny architektury, sociologie nebo jin vdy
nesmj pisvojit. Na vdu o mst, pojmanou tmto zpsobem, se
lze dvat v tto jej obsanosti, aby tak ustanovila jednu z principilnch kapitol v djinch kultury.
Z mnoha metod, kter tento vzkum msta pouv, se nejdleitj
zd bt metoda srovnvac. Tebae se na msto budeme dvat takto
komparativn, polom zvltn draz na vznam metody historick.
T ale zdraznm, e msto nememe zkoumat ist jen z historickho hlediska. Msto toho musme peliv probrat petrvvajc mstsk elementy neboli permanentnosti, a tak se vyhneme pohledu na
djiny msta ist jen ze stanoviska funkce tchto element. Vm, e
permanentn elementy nememe nikdy pojmat jako patologick.
Vznam permanentnch element pi vzkumu msta bychom mohli
srovnvat s vznamem fixnch struktur v jazykovd; obzvl se to
ozejm, jakmile vzkum msta pedlo analogie s lingvistickm
bdnm, pedevm ve smyslu sloitosti proces promny a trvalosti.
Body, kter pro rozvoj jazykovdy specifikoval Ferdinand de Saussure,1 bychom mohli pevst do programu vdy o mst: popis djin stvajcch mst; vzkum sil, kter jsou permanentn a univerzln ve
he u vech mstskch artefakt; a pirozen tak vymezen a definice
oblasti vzkumu. Kdy jsem vak systematick vvoj propojil s programem tohoto typu, msto nj m obzvl zaujaly historick problmy
a metody popisu mstskch artefakt, vztahy mezi jejich vstavbou
a loklnmi faktory a urovn hlavnch sil, kter jsou u msta ve he
to jest sil, kter jsou ve he permanentn a univerzln.
Posledn st tto knihy se pokou vysvtlit politick problm msta.
Chpu ho tady jako problm volby, jakou si msto uvdomuje samo

sebe prostednictvm sv vlastn ideje msta. Opravdu jsem pesvden, e bychom mli podniknout mnohem vc vzkum vnovanch
djinm ideje msta, to jest djinm idelnch mst a urbanistickch
utopi. Pokud vm, pokusy v tto oblasti jsou dk a fragmentrn, tebae na poli djin architektury a djin politickch idej se u nkter
dl studie vyskytly. Ve skutenosti existuje mezi mstskmi artefakty
souvisl proces vlivu, vmny a asto i rozpor a msto i ideln nvrhy
tento proces zkonkrtuj. Tvrdm, e djiny architektury i postavench
mstskch artefakt jsou vdy djinami vldnoucch td; zbv uvidt,
v rmci jakch mez a v jakch konkrtn spnch revolunch rch
tyto tdy vnutily organizaci msta sv vlastn alternativn nvrhy.
Na potku vzkumu o mst pijdeme na to, e se stetvme
s dvma velmi odlinmi pozicemi. Nejlpe vyvstvaj najevo v mst
eckm, kde aristotelsk analza mstsk skutenosti stoj v protikladu k Platnov Republice. Z tohoto protikladu vyplvaj dleit
metodologick otzky. Lk m to vit, e aristotelovsk plnovn,
pokud bylo vzkumem artefakt, rozhodujcm zpsobem otevelo
cestu k bdn o mst stejn jako o mstsk geografii a mstsk architektue. Nepochybn bychom vak nedovedli urit zkuenosti vysvtlit, pokud by se nm nezpstupnily ob tyto rovn analzy. Ideje
ist prostorovho typu se urit as od asu vrazn pizpsobuj
dob i povaze mstsk dynamiky, ve form a prostednictvm pmch
i nepmch zsah.
Existuje tu mnostv psobivch vzkum, kter chtj propracovat
urbanistickou teorii. Musme vak sesbrat tyto vzkumy z nejrozlinjch mst, pak se zeptat, co by nm asi mohly naznait o vstavb
obecnho referennho rmce, a konen tyto znalosti aplikovat na
specifickou teorii msta. Ani bychom tady takov celkov referenn
53

preklad_1_05 19:2:05 12:17 Strnka 54

Aldo Rossi, nvrh dlnickho sdlit v Caleppiu, 1961

rmec pro djiny vzkumu msta zbn nartvali, meme pesto

zaznamenat, e dva takov hlavn systmy u mme k dispozici. Jeden
msto pojm jako produkt generativn-funknch systm jeho architektury a tedy i urbanistickho prostoru. Druh se na msto dv jako
na prostorovou strukturu. V prvnm se msto vyvozuje z analzy politickch, socilnch a ekonomickch systm a zachz se s nm z hlediska tchto discipln. Druh pat vce k architektue a geografii. Tebae sm zanm s druhm stanoviskem, erpm t fakta z toho
prvnho, kter ped ns klade dleit otzky.
Ve sv prci proto budu odkazovat na autory z nejrznjch oblast,
kte vypracovali teze, je pokldm za zkladn (a ovem nkdy
potebuj upesnit). Tch prac, jak povauji za hodnotn, zase nen
tak mnoho, bereme-li v vahu masu pstupnho materilu. V kadm
ppad mi budi dovoleno obecn poznamenat, e kdy v m analze
njak autor nebo kniha nehraj dleitou roli, anebo kdy jejich hledisko neustavuje podstatn pspvek k mmu vzkumu, nem pak
smysl je citovat. Dvm proto pednost tomu, probrat jen prce tch
badatel, kte se mi jev pro vzkum tohoto druhu jako zkladn.
Hypotzy mho bdn ve skutenosti stanovily teorie nkolika mlo
uenc. Kdekoliv se rozhodneme poloit zklad pro autonomn teorii
msta, nikde se pitom nememe vyhnout tmto pspvkm.
Znm t jist zsadn pnosy, o nich bych rd uvaoval bez ohledu
na to, e se pirozen nachzej za rmcem tto debaty. Jde napklad
o zsadn intuice Fustela de Coulanges a Theodora Mommsena. 2
U prvnho z tchto vdc obzvl upozoruji na vznam, jak Fustel
de Coulanges pisuzuje institucm, jakoto vpravd stlm prvkm
historickho ivota, a vztahu mezi instituc a mtem. Mty pichzej
a odchzej, putuj pomalu z msta na msto; kad generace je vyprv jinak a pidv k odkazu minulosti nov prvky. Za touto promnlivou skutenost nicmn stoj skutenost stl, permanentn, kter se
njak sna vyhnout psoben asu. Musme si uvdomit prav
zklad tto skutenosti v nboensk tradici. Vztahy, kter v antickm mst nachz lovk k bohm, kulty, ktermi se bohm zasvcuje, jmna, pod jakmi se jich dovolv, dary a obti, kter jim pin, se vechny spojovaly neporuitelnmi zkony. Jednotliv lovk
nad nimi neml dnou moc.
Vm tomu, e vznam ritulu v jeho kolektivn povaze a v jeho esencilnm charakteru jakoto prvku, kter slou k uchovn mtu, ustanovuje kl k pochopen vznamu monument, a e z ritulu lze navc
vyvodit i zakldn mst a pevdn idej do mstskho kontextu.
Zvltn dleitost pisuzuji monumentm, tebae jejich vznam
v dynamice msta se nkdy me zdt prchav. V tto prci musme
pokroit; jsem pesvden, e aby se tak stalo, budeme muset provit
vztahy mezi monumentem, ritulem a mytologickmi prvky v tom
smru, jak naznail Fustel de Coulanges. Nebo tvo-li ritul permanentn a konzervujc prvek mtu, pak tot plat o monumentu, kter
ve stejnm okamiku, kdy stvrzuje mtus, in i formy ritulu monmi.
Takov vzkum by vak opt ml zanat eckm mstem, kter poskytuje mnoho dleitch posteh o vznamu mstsk struktury a kter
ve svch potcch ilo v neoddlitelnm vztahu se zpsobem byt
a chovn lidskch bytost. Nov pstupy k vzkumu urbanistickho
plnovn t nabzej vzkumy modern antropologie o sociln

struktue primitivnch vesnic; ty zase vyaduj studium mstskch

artefakt podle jejich podstatnch tmat. Z existence takovch tmat
lze vyvodit zkladnu pro vzkum mstskch artefakt a to vyaduje
poznat jich velk mnostv a integrovat je do asu a prostoru pesnji eeno musme vyjasnit, jak sly psob ve vech mstskch artefaktech permanentn a univerzln.
Uvaujme o vztahu mezi skutenm mstskm artefaktem a utopickou
mylenkou msta. Obecn se takov vztah zkoum v rmci vymezenho historickho obdob, ve skromnm rmci, a s vsledky, kter lze
obvykle povaovat za sporn. Jak jsou vak hranice, v nich meme
takov omezen analzy integrovat do irho rmce permanentnch
a univerzlnch sil, kter jsou u msta ve he? Vm tomu, e polemiky, kter vznikly mezi utopickm a vdeckm socialismem bhem
druh poloviny devatenctho stolet, nabzej dleit badatelsk
materil, ale my nememe brt v vahu jen jejich ist politick
aspekty; my je musme pomovat se skutenost mstskch artefakt,
nebo jinak bychom je mohli vn zkomolit. A to se u mstskch artefakt mus udlat v celm jejich okruhu. Co dnes vidme, to jsou jen
u i ir aplikace pouze dlch dsledk na djiny msta. Obecn se
nejobtnj historick problmy msta e tak, e se jeho djiny rozdl do period, a univerzlnmu a permanentnmu charakteru sil mstsk dynamiky proto neporozumme nebo ho budeme ignorovat. Vznam srovnvac metody se tak stv zejmm.
Kdy je tak posedly urit sociologick charakteristiky prmyslovho
msta, badatel o mst tak zatemnili adu mimodn dleitch
artefakt, kter mohou urbanistickou vdu obohatit pspvkem stejn originlnm jako nezbytnm. Myslm napklad na osady a koloniln msta zaloen Evropany po objeven Ameriky. O tomto tmatu
se napsalo mlo; alespo Gilberto Freyre probr vliv jistch mstskch a stavebnch typologi, kter Portugalci pivezli do Brazlie,
a te se, jak se tyto typologie strukturln spojovaly s typem spolenosti, kter se v Brazlii vytvoila.3 Vztahy mezi venkovskmi a latifundistickmi rodinami se za portugalsk kolonizace Brazlie spojovaly
s teokraci, jak ji pojmali jezuit, a spolu se panlskmi a francouzskmi vlivy mly mimodn dopad na formovn jihoamerickho
msta. Takov vzkum pokldm pro studium urbanistickch utopi
a vstavby msta za velmi dleit.
Tato kniha se dl do ty st. V prvn se zabvm problmy popisu
a klasifikace a takto i typologi; ve druh strukturou msta ve smyslu
jejch rznch element. Ve tet pijde architektura msta a locus, do
nj se architektura vtlauje, a tedy mstsk djiny; a ve tvrt zkladn otzky mstsk dynamiky a problm politiky jako volby.
Vechny tyto problmy vypluje mstsk obraz, jeho architektura, a ty
dvaj cel i obvan a postaven lovkem nleitou hodnotu. Ta se
rod nevyhnuteln, protoe je hluboce zakoenn v lidsk situaci. Jak
napsal Pierre Vidal de la Blanche, vesovit, lesky, obdlan pole,
oblasti lec ladem, to ve se vztahuje k nedlitelnmu celku, kter si
lovk udruje v pamti. 4 Tento nedliteln celek se najednou stv
prodnm i umlm domovem lovka a naznauje definici prodnho, jakou lze t aplikovat na architekturu. Myslm na to, jak podstatu
architektury jako imitaci prody definoval Francesco Milizia: Tebae
architektura ve skutenosti postrd svj vzor v prod, m jin vzor
54

peklad

preklad_1_05 19:2:05 12:18 Strnka 55

a ovld je. A pestoe mnoz badatel vyjaduj pochyby o platnosti

i pesnosti tohoto typu klasifikace, tvrd zrove, e zde dn jin
schdn klasifikace neexistuje, aby poskytla alternativu. Napklad
Georges Chabot,2 pot, co vyhlsil nemonost dt mstu pesnou definici, protoe se tu vdy vyskytne zbytek, kter nelze pesn popsat, se
pak zase vrtil k funkci, pestoe ihned pipustil jej nevhodnost.
V takovch formulacch se msto jakoto aglomerace vysvtluje prv
podle toho, jak funkce hodlaj jeho obyvatel vykonvat. Z funkce
msta se stv jeho raison d^
etre a jeho funkce se v nm sama odhaluje. Studium morfologie se v mnoha ppadech redukuje na prost
vzkum funkc. Jakmile se jednou pojem funkce ustanov, dospvme
tak k opravdu samozejmm klasifikacm: k mstm obchodnm, kulturnm, prmyslovm, vojenskm atd.
Navc, a to i v kontextu jaksi obecn kritiky pojmu funkce, musme
poukzat na fakt, e u v rmci tohoto systmu pidlovn funkc je
obtn stanovit lohu funkce obchodn. Ve skutenosti se koncept
klasifikace podle funkc, jak jsme o nm u mluvili, zd bt a pli
povrchn; pro vechny typy funkc pedpokld stejnou hodnotu, ale
tak to prost nikdy nefunguje. Fakt, e obchodn funkce v mst pevld, vychz stle vce najevo.
Ve smyslu produkce tvo tato obchodn funkce zkladnu pro ekonomick vklad msta, kter, ponaje klasickou definic Maxe
Webera,3 proel specifickm vvojem, jak se k tomu jet vrtme.
Z funkn zaloen klasifikace msta jen logicky vyplv, e jak ve
formovn msta, tak i v jeho vvoji se tato obchodn funkce pedkld jako nejpesvdivj vysvtlen mnohotvrnosti mstskch artefakt a e se svazuje s ekonomickmi teoriemi msta.
Platnost naivnho funkcionalismu popeme, pisoudme-li rznm
funkcm rzn hodnoty. Opravdu, kdy pouijeme tuto linii zdvodnn, uvidme, e naivn funkcionalismus upad do rozpor se svou
pvodn hypotzou. A navc, pokud by se mstsk artefakty umly
neustle reformovat a obnovovat, a to tak, e si prost stanov funkce
nov, hodnoty mstsk struktury, jak se vyjevuj skrze jej architekturu, by mly bt kontinuln a snadno dostupn. Trvalost budov
a forem by nemla dn vznam, a pochybnou by se stala i sama
mylenka pedvn kultury, jej prvek pedstavuje architektura. Nic
z toho vak nesouhlas se skutenost. (...)
Definice typu, kterou se pro mstsk artefakty i pro architekturu
pokoume navrhnout, definice, kterou poprv zeteln formulovalo
osvcenstv, nm na druhou stranu umouje pokroit u mstskch
artefakt k jejich pesn klasifikaci, a nakonec t dospt ke klasifikaci zaloen na funkci vude tam, kde takov klasifikace ustavuje
aspekt klasifikace obecn. Kdy naopak zaneme s klasifikac zaloenou na funkci, typ se pak mus pojmat velmi odlinm zpsobem.
Opravdu, klademe-li draz na prioritu funkce, typ potom musme
chpat jako organizujc model pro tuto funkci. Takov porozumn
typu, a v dsledku toho i mstskm artefaktm a architektue, vak
tm pln popr adekvtn poznn skutenosti. Ba i v ppad, pichz-li klasifikace budov a mst podle jejich funkce v vahu jako
zobecnn uritch druh dat, redukce struktury mstskch artefakt
na problm organizace njakch vce i mn dleitch funkc je
i tehdy nepedstaviteln. Prv toto zvan pekroucen brzdilo a ve
znan me stle brzd jakkoliv skuten pokrok ve vzkumu mst.
Nepedstavuj-li toti mstsk artefakty nic ne problm organizace
a klasifikace, pak tak nemaj ani dnou kontinuitu, ani individualitu. Monumenty a architektura by nemly dn dvod k existenci; nic
by nm nekaly. Dlaj-li si pozice tohoto druhu nrok na objektivizaci a kvantifikaci mstskch artefakt, jasn tak pijmaj ideologick
rz. Svou povahou jsou utilitsk a ujmaj se jako vrobky pro konzum. Pozdji se seznmme se specifitji architektonickmi dsledky
tohoto pojet. (...)
K

odvozen z lovkovy prodn prce pi stavb jeho prvnho domu. 5

Kdy o tto definici pemlm, tak vm, e teoretick schma pedkldan touto knihou me podntit mnoho druh vvoje a e tento
vvoj me dostat neekan drazy a smry. Jsem toti pesvden,
e pokrok v poznn msta me bt reln a efektivn pouze tehdy,
nebudeme-li se msto snait redukovat jen na jeden z jeho dlch
aspekt a tak se vzdvat povdom o jeho irm vznamu. Mj nrys
urbanistick teorie by se ml posuzovat v tomto rmci. Vyplv z dlouhho vzkumu a zaml podntit rozpravu o svm rozvoji, spe ne
by jen chtl potvrzovat vsledky.
1 Ferdinand de Saussure, Cours de linguistique gnrale. Paris 1922. esky F.d.S., Kurs
obecn lingvistiky. Praha 1989.
2 Numa-Denis Fustel de Coulanges, La cit antique. Etudes sur la cult, le droit, les institutions de la Grce et de Rome. Paris 1864. Theodor Mommsen, Rmische Geschichte
I-IV. Berlin 1856-1857.
3 Gilberto Freyre, Casa-Grande+Senzala. Formacao da Famlia Brasileira sob o Regime
de Economia Patriarcal. Rio de Janeiro 1958. Gilberto Freyre, Sobrados e mucambos.
Decadencia do patriarcado rural e desenvolvimento do urbano. Rio de Janeiro 1951.
4 Pierre Vidal de la Blanche, Principles de gographie humaine. Paris 1922.
5 Francesco Milizia, Principj di Architettura Civile. Milano 1832, 1847, 1972.

Kritika naivnho funkcionalismu

Naznaili jsme principiln otzky, kter vznikaj v pomru k mstskm artefaktm. Pat mezi n individualita, locus, pam, samotn
nvrh. Nezmnili jsme se o funkci. Vm tomu, e kad vklad mstskch artefakt ve smyslu funkce se mus zavrhnout, chceme-li osvtlit jejich strukturu a formovn. Pozdji tu uvedeme nkolik dleitch mstskch artefakt, jejich funkce se v prbhu doby mnila,
anebo u nich specifick funkce dokonce vbec neexistovala. Take
spov-li jedna z tez tto studie v pokusu potvrdit hodnotu architektury v analze msta, popr se tak zrove vysvtlovn mstskch
artefakt ve smyslu funkce. Tvrdm naopak, e takov vysvtlovn
m daleko k tomu, aby nco osvcovalo; e naopak jde o krok zptky,
protoe nm zabrauje zkoumat formy a poznvat svt architektury
podle jeho skutench zkon.
Musm k tomu rychle dodat, e to neznamen ani odmtnut pojmu
funkce v jeho nejvlastnjm smyslu, jakoe algebraick hodnoty
meme za funkce nadle oznaovat. Ani nepoprm, e mezi funkcemi a formou lze ptrat po ustaven sloitjch svazk, ne nabzej
linern vztahy piny a inku (kter se dostvaj do rozporu se
samotnou skutenost). Pesnji eeno, j odmtm takovou koncepci
funkcionalismu, nadiktovanou ryzm empirismem, kter tvrd, e
funkce dvaj formu dohromady a e samy ustanovuj mstsk artefakty a architekturu.
Takto pojman funkce, svou povahou fyziologick, se me pirovnat
k tlesnmu orgnu, jeho funkce opravuje svoje formovn a vvoj
a u nj lze ze zmn funkce vyvodit zmny formy. Funkcionalismus
a organicismus, dva hlavn smry, kter prostoupily modern architekturu, odhaluj v tomto svtle sv spolen koeny i piny sv slabosti
a zsadn dvojsmyslnosti. U obou se forma zbavila svch nejsloitjch odvozenin: typ se redukoval na prost schma organizace, na diagram provoznch cest, a na architekturu se dvaj jako na nco, co
neposkytuje autonomn hodnotu. Estetick zmrnost a poteba,
kter charakterizuje mstsk artefakty a ustanovuje jejich sloit svazky, se tak neme dle analyzovat.
Tebae doktrna funkcionalismu m star koeny, zeteln ji zformuloval Bronislaw Malinowski, kter vslovn odkazuje na to, co je lidsk
vtvor, objekt, dm: Vezmme lidsk pbytek... zde se opt, zkoumme-li rzn fze jeho technick vstavby a prvky jeho konstrukce, mus
uvit integrln funkce objektu. 1 Tento druh mylen u odpotku
rychle poklesv k vaze ist jen o elech, jakm vci vytvoen lovkem, objekt a dm, mohou slouit. Otzka k jakmu elu kon
u prostho ospravedlnn, kter brn analze toho, co je skuten.
O tomto pojmu funkce se pedpokld, e ve vekerm architektonickm i urbanistickm mylen pedstavuje nco danho, a obzvl
v oblasti geografie vede tento koncept k funkcionalistick i organistick
charakterizaci rozshl sti modern architektury. Ve vzkumech klasifikace mst zaplavuje takov pojem funkce mstskou krajinu i formu

1 Bronislaw Malinowski, A Scientific Theory of Culture and Other Essays. Chapel Hill
1944. (...)
2 Georges Chabot, Les villes. Apercu de gographie humaine. Paris 1948, 1958. (...)
3 Max Weber, Wirtschaft und Gesellschaft. Grundriss der Verstehenden Soziologie.
Tbingen 1956.
(Kapitoly Introduction: Urban Artifacts and a Theory of the City a Critique of Naive
Functionalism z americkho vydn knihy Alda Rossiho, The Architecture of the City, The
MIT Press, Cambridge, Mass., 1982, s. 21-27, 46-48, peloil R. .)

55

 zpt na obsah