Estetick funkce, norma a hodnota jako sociln fakty

Jan Mukaovsk
PEDMLUVA
Pojednn, kter zde v knin form pedkldme, bylo ji zsti uveejnno v revui Sociln problmy (ro. IV,
1935), kde vyly pod nzvem Estetick funkce a estetick norma jako sociln fakty jeho prvn dv kapitoly. Dal
dv, tet a tvrt, vychzej poprv v tto knize. 1 Rzn doba otitn i vzniku jednotlivch st prce neznamen
vak jej obsahov rozpolcen. Pojmy estetick funkce, normy a hodnoty jsou tak tsn spjaty, e jsou vlastn jen
trojm aspektem estetina; proto pojednn o ktermkoli z nich bez ostatnch dvou bylo by nutn nepln. Kad z
nich m vak svou osobitou problematiku; tm je dno troj stupovit uspodn studie (tvrt kapitola m rz
resumujc).
Je teba ci vodem nkolik slov o zmru, z kterho ptomn prce vzela. Pedchzela ji ada studi zaloench
na konkrtnm materilu, zejmna literrnm, avak smujcch pokad k obecnm zvrm; stednm zjmem
byla tu stle snaha po odhalen zkladnch princip stavby umleckho dla. Je pirozen, e se zkladn noetick
stanovisko a se v podstat nezmnilo, setrvvajc pi imanenci, tj. vnitn zkonitosti vvoje umleck
struktury bhem doby vyvjelo. Jestlie zpotku nastal pklon k teoretickm zsadm ruskho formalismu,
hjcm dsledn pojatou autonomii umn vzhledem k jevm jinch vvojovch ad, s nimi umn pichz ve
styk, stvalo se m dl jasnjm, e i dsledn dodrovan pedpoklad vvojov imanence dovoluje, ba vyaduje
pihlen k souvztanosti umn s tmito' jinmi adami. Je ovem teba mt stle na zeteli, e proti zsahm
zvnjka, kter neustle projevuj snahu vyvst vyvjejc se adu z totonosti se samou sebou, psob vdy jej
vnitn setrvanost, kter identitu udruje; jen tak lze pochopiti vvoj jako zkonit dn. Jako pklady obou
postupnch etap lze uvst formalistickou studii o Mchov Mji z r. 1928 (Prce z vdeckch stav filosofick
fakulty Karlovy university XX) a strukturalistick pojednn o Polkov Vzneenosti prody z r. 1934 (Sbornk
filologick III. tdy esk akademie, ro. X). Tebae prvn z nich vychz ze stanoviska ist autonomie
bsnictv, kdeto druh pot se souvztanost literatury s jinmi vvojovmi adami, zejmna pak s vvojem
spolenosti, nejsou tmto domylenm noetick zkladny nikterak ohroeny konkrtn vsledky prce star, a
obma studim zstv spolen stanovisko vvojov imanence.
Jakmile byl tmto zpsobem odstrann z cesty pedpoklad neprodyn odlouenosti literatury od okolnch jev,
objevila se nutnost pihlet pedevm k vvoji celkov oblasti umn, v jejm kontextu se vechna jednotliv
umn vyvjej, psobce na sebe navzjem (take vvoj jednoho z nich neme bt pln pochopen beze zetele k
soubnmu vvoji ostatnch; srv. nap. z posledn doby vliv vvoje filmu na vvoj divadla a naopak). Jeto vak i
hranice oddlujc celou oblast umn od mimoumleckch jev estetickch jsou vvojov promnliv, bylo dle
nutno zabvat se pomrem umn k estetickm jevm mimoumleckm. Avak ani celkov oblast jev
estetickch, a umleckch, a mimoumleckch, nen izolovna od ir e jev ostatnch, zejmna od vech
druh a produkt lidsk innosti; ukzalo se proto nutnm obrtit zetel i k postaven funkce estetick mezi
ostatnmi funkcemi, jich jevy, zejmna kulturn v nejirm slova smyslu, mohou pro lovka nabvat. Teprve
noetick pozad takto rozen umonilo nvrat ke klasickm, ale po jistou dobu pehlenm problmm
filosofie umn, toti k otzce estetick normy a hodnoty. Vchodiskem studie ovem uinn rozbor estetick
funkce, kter zrove zaraduje estetino mezi jevy sociln, i zdrazuje svm energetickm charakterem
nepetritost imanentnho vvoje estetick oblasti.
Je pirozen, e cestou k ptomn studii i pi prci o n se autor astji setkal s nzory cizmi, tak nap. s teori
smru Dessoirova, domylenou do dsledk zejmna E. Utitzem, j pipad zsluha, e po iniciativ
Guyauov definitivn rozila obzor estetickho zkoumn na oblast estetina v irokm slova smyslu; tak
nkolikrt nastala pleitost dovolat se tvrch umlc, kte, ece problmy blzk vlastn tvorb, dospvaj
mnohdy k obecn platnm poznatkm. Tak nap. jsou dleit teoretick formulace bsnka O. Wildea, jen v
souvislosti se symbolistickm pojmnm umn jemn vyctil jeho znakovou (semiologickou) povahu; jako dal
pklad lze uvst zjem, jej brat apkov vnovali perifernmu umn, dotud pehlenmu, akoli je stlm
vvojovm souputnkem umn vysokho", netoliko pejmajcm, ale tak navzjem vysok umn ovlivujcm,
take bez nho djiny umn nemohou bt pochopeny v cel sv sloitosti. Zejmna vak je teba uvst dva zjevy
spojujc umleck tvoen s teoretickm zkoumnm umn, F. X. aldu a O. Zicha, jejich vdeck vboje byly
autorovi vchodiskem od samch potk vdeck prce.
Pokud se ptomn studie k cizm nzorm piblila, uvedeny pslun citty a odkazy. Hlavn snaha autorova
vak byla podat systematick nrt vlastnho pojet nkterch zkladnch problm estetiky. Proto se nezdlo
eln podvat kritiku a pleitostnou, a systematickou cizch nzor: pleitostn kritika je vdy
ohroena nebezpem deformace cizch mylenek, vytrench z pvodnho kontextu; soustavn pehled prac a
1 Pedmluva napsna k prvnmu kninmu vydni tto prce v r. 1936.

nzor o pomrech'mezi umnm a spolenost jednak byl ji astji podn, 12 jednak by pokus o nj v ptomn
knize znejasnil hlavn smrnici, kterou je een nkolika problm obecn estetiky ze stanoviska sociologie,
nikoli vak kritika metod konkrtn sociologie umn, dosud znan nevyjasnnch, protoe kolsajcch mezi
.kauzlnm a strukturlnm pojetm vztahu umn a spolenosti. Ptomn prce zna pro autora toliko prvn sek
cesty k dalm problmm filosofie umn, nejdve k otzce asti individua na vvojovm dn a k problematice
umleckho dla jako znaku.
V Bratislav v ervnu 1936
1/
Estetick funkce m dleit msto v ivot jednotlivc i cel spolenosti. Okruh lid pichzejcch v
bezprostedn styk s umnm je sice siln omezen jednak pomrnou dkost estetick vlohy neb aspo jejm
zenm v jednotlivch ppadech na urit obory umn , jednak zvorami socilnho rozvrstven (omezen
monost pstupu k umleckm dlm i estetick vchovy pro nkter vrstvy spolenosti); avak umn dsledky
svho psoben zasahuje i lidi, kte k nmu pmho vztahu nemaj (srv. nap. psoben bsnictv na rozvoj
jazykovho systmu), krom toho estetick funkce zabr mnohem ir oblast psobnosti ne jen samo umn.
Jakkoli pedmt i jakkoli dn (a dj prodn, a innost lidsk) mohou se stt nositeli estetick funkce. Toto
tvrzen neznamen panesteticismus, nebo: 1. se jm vyslovuje toliko obecn monost, nikoli vak nutnost
estetick funkce; 2. nen prejudikovno vedouc postaven estetick funkce mezi ostatnmi funkcemi danch jev
pro celou oblast estetick funkce; 3. nejde o smovn estetick funkce s funkcemi jinmi, poppad o pojmn
funkc jinch jako pouhch obmn funkce estetick. Hlsme se jm toliko k nzoru, e nen pevn hranice mezi
oblast estetickou a mimoestetickou; neexistuj pedmty a dje, kter by svou podstatou nebo svm ustrojenm
byly bez ohledu na dobu, msto i hodnotitele nositeli estetick funkce, a jin, kter by, opt pro sv reln
uzpsoben, byly z jejho dosahu nutn vyloueny. Na prvn pohled by se toto tvrzen mohlo zdt pehnan. Bylo
by mono uvdt proti nmu pklady vc a akt, kter jsou zdnliv estetick funkce nadobro neschopny (nap.
nkter zkladn fyziologick kony jako dchn, nebo zase velmi abstraktn pochody mylenkov), i naopak
pklady jev, kter jsou k estetickmu psoben pedureny celou svou stavbou, jako zejmna produkty umn.
Modern umn, je ponaje naturalismem nevyluuje dnou oblast skutenosti pi vbru tmat, a ponaje
kubismem i smry jemu pbuznmi v jinch umnch si neklade meze pi volb materilu ani techniky, jako i
modern estetika kladouc velk draz na i estetick oblasti (J. M. Guyau, M. Dessoir a jeho kola i jin)
poskytly dosti doklad toho, e estetickmi fakty se mohou stt i takov vci, kterm bychom podle tradinho
pojet estetickou platnost nepisuzovali; na ukzku pipomnm nap. vrok Guyauv: Dchat zhluboka, ctit, jak
se krev oisuje pi styku se vzduchem, nen to zrovna opojn poitek, ktermu by bylo nesnadno odept
estetickou hodnotu?" (Les problmes de l'esthtique contemporaine) nebo vtu Dessoirovu: Oznaujeme-li stroj,
een matematick lohy, organizaci jist spoleensk skupiny jako vci krsn, je to vc ne pouh forma
vyjden." (sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft, Stuttgart 1906). Lze vak uvst i pklady opan, e
toti umleck dla, kter jsou privilegovanmi nositeli estetick funkce, mohou j pozbti a jsou bud niena jako
zbyten (srv. zastrn starch fresek, sgrafit novm ntrem nebo ohozenm), nebo se jich uv bez zetele k
jejich estetickmu uren (srv. adaptace starch palc na kasrny atp.). Existuj ovem v umn i mimo n
vci, kter jsou svm ustrojenm k estetickmu psoben ureny; je to dokonce bytostn vlastnost umn. Avak
aktivn zpsobilost k estetick funkci nen reln vlastnost pedmtu, by zmrn vzhledem k n stavnho,
nbr projevuje se jen za jistch okolnost, toti v jistm kontextu spoleenskm: t jev, kter byl
privilegovanm nositelem estetick funkce v jist dob, zemi atp., me bt tto funkce neschopnm v jin dob,
zemi atd.; nen v djinch umn nouze o ppady, kdy pvodn estetick, ba umleck platnost jistho vtvoru
byla znovu odhalena teprve vdeckm zkoumnm (srv. nap. N. S. Trubetzkoy: Choenije Afanasija Nikitina kak
literaturnyj parajatnik, Versty, ro. 1926, Pa, nebo i. R. Jagoditsche: Der Stil der altrussischen Vitae, ve sbrce
refert II. mezinrodnho sjezdu slavist, Varava 1934).
Hranice estetick oblasti nejsou tedy dny realitou samou a jsou velmi promnliv. To se stv zejmm zejmna
ze stanoviska subjektivnho hodnocen jev. Znme vichni ze svho okol lidi, pro kter vechno nabv funkce
estetick, a naproti tomu i takov, pro kter funkce estetick existuje v me minimln; ba vme z osobn
zkuenosti, e hranice mezi oblast estetickou a mimoestetickou, jsouce zvisl na me estetick vnmavosti, se
pro kadho z ns pesunuj se zmnou vku, zdravotnho stavu, ba i podle okamit nlady. Jakmile ovem msto
hlediska jednotlivcova zaujmeme stanovisko socilnho kontextu, uke se, e pes vechny prchav individuln
odstny existuje znan stabilizovan rozloen estetick funkce ve svt pedmt a dj. Rozhran mezi oblast
2 Srv. nap. H. A. Needham, Le dveloppement de 1'esthtique sociologique en France et en Angleterre au XIXe sicle, Paris 1926, a H.
Ltzeler, Einfuhrung in die Philosophie der Kunst, Bonn 1934, str. 59 n.

estetick funkce a jev mimoestetickch nebude ovem ani potom zcela urit, jeto ast estetick funkce je
bohat odstupovna a mlokdy lze s plnou jistotou usuzovat na plnou neptomnost i nejslabch estetickch
rezidui. Bude vak mono zjistit objektivn podle symptom podl estetick funkce nap. na aktu bydlen,
odvn se atp.
Jakmile vak pesuneme zetel a v ase, a v prostoru, nebo i jen od jednoho socilnho tvaru k jinmu (nap. od
vrstvy k vrstv, od generace ke generaci atp.), shledme vdy, e se tm zmn i rozloeni estetick funkce a ohranien jej oblasti. Tak nap. estetick funkce jdla je zejm silnj ve Francii ne u ns; estetick funkce odvu je
v naem mstskm prosted silnj u en ne u mu, avak tento rozdl neplat asto pro prosted, kter se odv lidovm krojem; tak je odliena estetick funkce odvu podle typickch situac platnch pro jist sociln
kontext: tak bude velmi oslabena estetick funkce odvu pracovnho ve srovnn s odvem slavnostnm. Co se
te pesun asovch, lze uvsti, e na rozdl od dneka ml jet v XVII. stol. (v dob rokoka) musk odv
stejn silnou estetickou funkci jako ensk; v dob po svtov vlce zabrala estetick funkce odvn i bydlen
mnohem ir sociln rozlohu i vt mnostv situac ne ped vlkou.
Pi rozhraniovn oblasti estetick od mimoestetick je tedy teba mt vdy na mysli, e nejde o oblasti pesn
oddlen a navzjem nesouvisl. Ob jsou ve stlm dynamickm vztahu, kter lze charakterizovat jako dialektickou antinomii. Nen mono zkoumat stav nebo vvoj estetick funkce, ani si polome otzku, jak iroce
(poppad zce) je rozlita po celkov rozloze skutenosti; jsou-li jej hranice pomrn urit i splvav; zda se
projevuje rovnomrn v celm zvrstven socilnho kontextu nebo pevn jen v nkterch vrstvch a
prostedch: to ve ovem vzhledem k jist dob a jistmu spoleenskmu celku. Jinmi slovy, pro stav a vvoj
estetick funkce nen charakteristick jen zjitn, kde a jak se projevuje, nbr i konstatovn, v jak me a za
jakch okolnost je neptomna nebo aspo oslabena.
Obrtme nyn zetel k vnitn organizaci estetick oblasti sam. Naznaili jsme ji, e je mnohonsobn
rozrznna jednak podle intenzity estetick funkce u rznch jev, jednak podle rozloen tto funkce vzhledem k
jednotlivm tvarm danho spoleenskho celku. Je vak jist pedl, kter celou mnohotvrnou oblast estetina
rozpolcuje ve dva hlavn seky podle toho, jak pomrn zvanost pipad estetick funkci vzhledem k funkcm
jinm: jde o pedl, kter oddluje umn od estetickch jev mimoumleckch. Hranice mezi umnm a ostatn
oblast estetina, ba i jevy mimoestetickmi, je dleit netoliko pro estetiku, nbr i pro djiny umn, nebo
odpov na ni m rozhodujc vznam pro vbr historickho materilu. Zd se, e umleck dlo je jednoznan
charakterizovno jistou fakturou (zpsobem, jakm je udlno). Ve skutenosti vak plat toto kritrium, a to jet
nikoli bez omezen,3 toliko pro sociln kontext, ktermu je (nebo bylo) dlo pvodn adresovno. Jakmile mme
ped sebou produkt spjat svm vznikem se spolenost vzdlenou nm asov nebo prostorov, nememe jej
zaadit podle vlastnho odhadu; zmnili jsme se ji o tom, e mnohdy je teba zjiovat sloitm vdeckm postupem, zda pro pslun sociln kontext byl takov produkt umleckm dlem; nikdy nen toti vylouena
monost, e funkce dla byly pvodn zcela jin, ne jak se nm jev ze stanoviska naeho systmu hodnot. Krom
toho je vdy pechod mezi umnm a tm, co je mimo n, nenhl, nkdy tm nezjistiteln. Vezmme za pklad
architekturu: Veker stavitelstv tvo nepetritou adu od produkt bez jakkoli estetick funkce a k
umleckm dlm a je mnohdy nemono zjistit v tto ad bod, od kterho pon umn. Pesn vzato, nelze jej
vlastn zcela pesn zjistit nikdy, ani jde-li o stavitelstv spjat s nam vlastnm socilnm kontextem; tm mn
ovem, jde-li o produkty pro ns exotick vlivem odlehlosti mstn nebo asov. Je konen jet tet obt, na
kterou upozornil E. Utitz (Grundlegung der allgemeinen Kunstwissenschaft II, Stuttgart 1920, str. 5), kdy prav:
Kunstsein ist etwas ganz anderes als Kunstwert." Jinmi slovy: otzka estetickho hodnocen umleckch dl je
zsadn jin ne otzka hranic umn: i umleck dlo, kter ze svho stanoviska hodnotme zporn, nle do
kontextu umn, nebo prv vzhledem k nmu je hodnoceno. V praxi bv ovem velmi nesnadno tuto
teoretickou zsadu zachovat, zejmna jde-li o tzv. umn perifern nebo tak, jak je nazval J. apek, o
nejskromnj umn". Klademe-li vi takovmu produktu (nap. romnu pro sluky" nebo obrazm na
vvsnch tabulch) otzku, funguj-li jako umn, snadno se me pihodit, e zamnme zjitn funkce s
hodnocenm.
Jak zejmo, jsou pechody mezi umnm a oblast mimoumleckou, a dokonce i mimoestetickou tak mlo zeteln
a zjiovn jich tak sloit, e opravdu pesn rozhranien je iluzorn. Je tedy teba upustit od jakhokoli pokusu
o zjitn hranice? Ctme prese vecko pli zeteln, e rozdl mezi umnm a oblast pouhch estetickch" jev
je podstatn. V em zale? V tom, e v umn estetick funkce je funkc dominantn, kdeto mimo n, i je-li
ptomna, m postaven druhotn. Proti tomuto tvrzen mohla by se ovem uplatnit . nmitka, e i v umn bv
nezdka estetick funkce, a ze strany autorovy, a ze strany publika programov podizovna funkci jin, srv.
nap. poadavek tendence v umn. Tato nmitka vak nen prkazn: pokud je dlo spontnn zaradovno do
oblasti umn, je draz kladen na jinou funkci ne estetickou hodnocen jako polemika proti bytostnmu uren
umn, nikoli jako ppad normln. Pevaha nkter mimoestetick funkce je zjev v djinch umn dokonce
ast; avak nadvlda estetick funkce je zde vdy pociovna jako ppad zkladn, bezpznakov", kdeto
nadvlda funkce jin je hodnocena jako pznakov", tj. jako poruen stavu normlnho. Tento pomr mezi
3 Srv. afru Rodinovy sochy L'ge airain, kter bylo zpotku vytkno, e je pouhm odlitkem skutenho tla.

funkc estetickou a ostatnmi funkcemi umn vyplv logicky z povahy umn jakoto oblasti jev katexochn
estetickch.4 Je konen teba pipomenout, e pedpoklad pevahy estetick funkce m plnou vhu jen za
proveden vzjemn diferenciace funkc; existuj vak tak prosted, kter dslednho rozrznn funkn oblasti
neznaj, nap. spolenost stedovk nebo folklrn; i v takovch ppadech se sice vzjemn podadnost a
nadadnost funkci me vvojem pesouvat, avak nikoli do t mry, aby nkter z nich nadobro a zeteln nad
ostatnmi v jistm ppad pevldla.
Jde tedy opt o antinomii, obdobnou on, kterou jsme zjistili na rozhran oblasti estetick a mimoestetick: tam
byl protiklad mezi plnm nedostatkem estetick funkce a jej ptomnost, zde je mezi podzenost a nadzenost
estetick funkce v hierarchii funkc. Oblast estetina nen tedy roztrena ve dva navzjem neprodyn oddlen
seky, nbr je jako celek ovldna dvma protikladnmi silami, kter ji souasn organizuj i dezorganizuj, tj.
udruj v n nepetrit vvojov pohyb. Pohldneme-li na umn z tto strnky, objev se jako jeho zkladn kol
stl obnovovan ir oblasti jev estetickch; podrobnji bude o tto vci promluveno v druh kapitole tto
studie, pi probrn estetick normy.
Nelze jednou provdy stanovit, co umnm je a co nikoli. Uvedli jsme ve nkter pklady nenhlho pechodu
nebo i kolsn mezi oblast umn a tm, co je mimo n. Nyn se pokusme podat podrobnj vet pklad
systematicky seadnch, aby zeteln vysvitlo, jak mnohonsobn a mnohotvrn se prv v tomto pechodnm
zem uplatuje protiklad dvoj sly dc vvoj i stav estetick oblasti:
1. Nkter umn tvo soust nepetrit ady, v kter se nachzej tak jevy mimoumleck, ba mimoestetick.
Jako pklad jsme uvedli architekturu; zcela podobn postaven m vak i literatura. V architektue s funkc
estetickou konkuruj funkce praktick (nap. ochrana ped zmnami povtrnosti atd.), v literatue funkce
sdlovac. Lze uvst i cel druh projev jazykovch umstn na rozhran mezi sdlenm a umnm; je jm
enictv. Vlastn cl enictv, zejmna jeho nejtypitjch tvar, jako elokvence politick nebo crkevn, je vliv
na pesvden poslucha, jeho nejinnjm jazykovm prostedkem je jazyk emocionln (uren k vyjden
cit). Jeto vak jazyk emocionln jako ustlen soust jazykovho systmu dodv asto tvrn
prostedky bsnictv,5 pesunuje se enictv snadno, zejmna nktermi svmi druhy a v nkterch dobch svho
vvoje, do zem poezie tak daleko, e je pojmno a hodnoceno jako umn; jsou ovem naopak i druhy a obdob
vvoje, kter zdrazuj sdlovac rz enictv. Podobn kolsn mezi bsnictvm a sdlenm charakterizuje i
esej. Dokonce uvst lze v tto souvislosti i nkter druhy bsnictv samho, k jejich podstat nle kolsn mezi
prvenstvm funkce estetick a sdlovac; jsou to zejmna bsnictv didaktick a romnov biografie. Ostatn i
pedl mezi verovanou poezi a umleckou przou je do znan mry dn vtm astenstvm funkce sdlovac,
tedy mimoestetick, v prze pi srovnn s verovanou poezi. Ani v jinch umnch nen pevaha estetick
funkce naprost. Drama osciluje mezi umnm a propagac; historie stavby eskho Nrodnho divadla ukazuje
zeteln, e rozhodovaly motivy mimoestetick, zejmna poteba propagace nrodnostn. Tanec jako umn
souvis tsn s tlesnou vchovou, jej funkce je hygienick a vykazuje i takov tvary, kde tlesn vchova s
tancem k nerozeznn splv (kola Dalcrozova); vedle toho se v tanci, opt asto jako siln konkurenti estetick
funkce, uplatuj funkce nboensk (tanec obadn) a erotick.
Pechzme k umnm vtvarnm mimo architekturu, o kter ji byla zmnka, tedy k malstv a sochastv. I zde
existuj, zcela mimo oblast umn, vtvory ist sdlovac, nap. obrazy a modely prodovdn; jsou i ppady takov, kde se funkce estetick uplatuje jako druhotn vedle pevldajc funkce jin, nap. mapa jako dekorativn
pedmt, a konen i takov, kter se pohybuj na samm rozhran umn a oblasti dokonce mimoestetick, nap.
malsk, grafick a plastick reklama: plakt je sice zleitost zjmu mimoumleckho, nebo jeho hlavn el je
propagan; pesto vak lze sledovat souvisle djiny plaktu i jako jevu vtvarnho. Existuje konen druh
malstv a sochastv ji zcela umleckho, k jeho podstat pesto nle kolsn mezi sdlenm a samoelnm
projevem; je jm portrt, kter je souasn zobrazenm osoby, posuzovanm podle kritria pravdivosti, i
umleckou vstavbou bez zvaznho vztahu k realit. Tm se portrt funkn li od obrazu neportrtnho, teba
realisticky pepisujcho podobu modelu. Dochzme konen k hudb. Zde se nejmn ze vech umn projevuj
pm styky s oblast mimoumleckou. Je to zpsobeno zvltnm rzem materilu hudby, tnu, kter jsa nezbytn pojmn jako soust tnovho systmu obsahuje ji sm v sob zabarven estetick; srv. Grillparzerovu
znmou novelu Der arme Spielmann, jej hrdina se uvd v estetick vytren hranm stle tho tnu. Pesto
vak lze nalzt ppady, kdy estetick funkce je toliko funkc prvodn, nikoli dominujc; jsou to nap. melodick
signly (vojensk atp.), tak polozpvan vkiky reklamn (na ndrach, v ulicch), jejich hlavnm elem je
upozornit na zbo. Oscilace mezi pevldnm funkce estetick a jin se projevuje nap. v hudb pochodov nebo
ve zpvu provzejcm prci; v hymnch nrodnch a sttnch konkuruje s funkc estetickou symbolick, tedy
odstn funkce sdlovac. Je konen teba pipomenout mnohonsobnost a kolsavost funkc hudebnho folklru, o
4 K tto vt a nkolika pedelm podotkme, e od ppad kolektivn postulovan nadvldy nkter mimoestetick funkce je teba odlisovat
individuln odchylky podmnn psychofyzickmi dispozicemi jednotlivc; nkte vnmatel tou toti romn toliko pro pouen nebo pro citov vzruen;
obraz hodnot toliko jako zprvu o skutenosti. Pro vnmatel tohoto druhu nefunguje ovem umleck dlo jako umn, nbr jako jev bud1 pln
mimoestetick, nebo esteticky toliko zabarven, jejich pomr k umn nen adekvtn a neme bt normou.
5 Nkte lingvist, nap. Ch. Bally, ztotouj dokonce, ovem neprvem, jazyk bsnick 8 emocionlnm, pehlejce podstatn rozdl mezi projevem
samoelnm (bsnictv) a sdlovacm (psoben na cit).

nm zde ovem nen mono podrobn pojednvat.

2. Probrali jsme ppady, kdy umn vysuje v oblast jev mimoumleckch, ba mimoestetickch. Jsou nyn na
ad ppady opan; existuj toti i jevy zakoenn svou podstatou mimo umn, kter vak k umn smuj,
ani se jm natrvalo stvaj, tak nap. film, fotografie, umleck emeslo, hortikultura. Nejnzornji se smovn
k umn projevuje ve filmu. Nktermi svmi strnkami je film zce spbuznn s nkolika umnmi, zejmna s
epickm bsnictvm, s dramatem, s malstvm. V rznch dobch svho vvoje se skuten sbliuje jednou s tm,
jindy s onm z nich. Krom toho m i pedpoklady k tomu, aby se stal umnm svbytnm, kter nadvldy funkce
estetick dosahuje prostedky sob vlastnmi. Chaplin vytv typ herectv filmovho, zcela odlinho od herectv
divadelnho (mimika a gestikulace pro pohled zblzka); rut reisi jako Ejzentejn, Vertov, Pudovkin pivdj
naopak k dokonalosti vyuit specifickho filmovho prostoru, jeho tet rozmr je dn pohyblivost kamery. Na
druh stran, a pedevm, je vak film industri; proto o jeho nabdce a o poptvce po nm rozhoduj zetele ist
obchodn mnohem vce ne v ktermkoli z umn; proto tak je film nucen jako kad prmyslov vrobek
pejmat ihned a pasivn kad nov objeven zdokonalen sv technick strojov zkladny; po t strnce sta
srovnat zmrnou vybravost, kterou osvduje hudba, kdy v jednotlivch obdobch svho vvoje ze
zsoby monost technicky v dan chvli pstupnch vol omezen repertor nstroj vzhledem k uritm
umleckm kolm, s pekotnm tempem zaveden filmu zvukovho, jen na dohlednou dobu rozbil pedpoklady
umleckho vvoje vybojovan filmem nmm. Tebae film neustle smuje k tomu, aby se umnm stal, nelze
dosud ci, e by se byl pesunul do oblasti, kde estetick funkce je de iure dominantn. Trochu jinak je tomu s
fotografi, kter sice osciluje na rozhran samoelnho a sdlovacho projevu, avak pociuje toto postaven jako
soust sv podstaty. V svch zatcch byla fotografie hodnocena jako nov malsk technika (srv. Havlkv
epigram Daguerrotyp: Leccos mali vyvedli, /jenom svtlo nedovedli,/te se na n svtlo rozhnvalo / a samo se
do malstv dalo") a tak byla vtinou v rukou mal profesionl i pejmala nap. kompozin postupy
malsk. asem se v rukou fotograf profesionl mn v projev mimoestetick, ist sdlovac: pojmy
fotografie" a obraz" se stvaj protikladnmi. Vlivem impresionistickho malstv se fotografie (zejmna
amatrsk) znovu sbliuje s malstvm. Konen uvdomuje si sv specifick uren, bti na rozhran. Pro tuto
oscilan povahu fotografie je charakteristick, e zkladnm, nebo aspo jednm z nejdleitjch jejch druh
zstv po celou dobu jejho trvn portrt, zaloen, jak jsme ve poznamenali, na te oscilaci. Opt jin vztah
ne fotografie m k umn tzv. umleck emeslo. Tmto nzvem mnme jev historick, asov pesn uren
(rozhran XIX. a XX. stolet), nikoli trval oznaen nkterch druh emesla, nap. zlatnictv, jak bv zvykem v
prukch djin umn. emeslo, zabvajc se vrobou pedmt denn poteby, mlo ovem odevdy ve vtin
svch odvtv jist zabarven estetick, ba dokonce bvalo v tsnm vnjm souit s umnm (srv. malsk cech
jako jednu z emeslnch organizac). Zcela jin vzjemn vztah ne klidn paralelnost vak nastv s pchodem
tzv. umleckho emesla: emeslo se tentokrte pokou pekroit sv hranice, zmnit se v umn. Ze strany
emesla lo tu o pokus zachrnit rukodlnou vrobu, pozbvajc praktickho vznamu v konkurenci s vrobou
tovrn; zbytnl estetick funkce mla suplovat padek praktickch funkc emesla, lpe splovanch tovrn
vrobou. Ze strany umn, je pval umleckho emesla vtalo (viz ast umlc-navrhovatel), lo o obnoven
kontaktu s materilem v hmotnm slova smyslu, tedy nap. devem, kamenem, kovem atd.; nebo umn (zejmna
architektura, emeslu nejbli) ztratilo v dob pekotnho rozmachu vrobn techniky cit pro hmotn materil;
nov hmoty pipoutlo toliko jako nhraky za jin, nedbajc jejich specifickch vlastnost, a dosplo konen k
naprostmu znsilovn materilu: viz architekturu secesn. Teoreticky byla cesta umleckmu emeslu
pipravena prv rozborem hmotnho materilu umn: viz knihu G. Sempera Der Stil, vylou v letech 1860 a
1863. emeslo, pro kter vlastnosti materilu jsou z dvod zcela praktickch (nap. trvanlivost) vc podstatnou,
mlo pomoci k tomu, aby i v umn bylo vyuito tvrnch monost poskytovanch hmotou. Jakmile vak
emeslo naplno vstoupilo do oblasti umn, tj. poalo smovat k vrob unikt s pevaujc funkc estetickou,
pozbylo vlastn praktick funkce: poalo vyrbt ndoby, ze kterch je koda" pt, nbytek, kterho je koda"
uvat, atd. Zhy poaly dokonce vznikat sklenice, z kterch bylo nesnadno pt, atd. Tento padek praktickch
funkc emesla skvle odhaluje Loosova anekdota o sedli (Trotzdem, Innsbruck 1931, str. 15 n.): Byl sedl,
kter vyrbl dokonale praktick sedla; chtl vak vyrbt sedla zrove modern. I el na radu k profesoru
umlci; ten mu vyloil zsady umleckho emesla. Mistr se podle tchto nvod pokouel vyrobit dokonal
sedlo, ale vylo mu zase takov, jak vyrbl pedtm. Profesor mu vytkl nedostatek fantazie, dal udlat nvrhy
sedel svm km i sm nkolik jich nakreslil. Kdy sedl nvrhy uvidl, zaradoval se a ekl profesorovi: Pane
profesore, kdybych tak mlo rozuml jzd na koni, vlastnostem ke a emesln prci, ml bych takovou fantazii
jako vy. Umleck emeslo bylo do znan mry anomli, avak zrove, jak jsme vidli, i nutnm a zkonitm
faktem vvoje estetick oblasti. Letm pohled na n ukzal nm nov aspekt dialektickho vztahu mezi umnm a
oblast jev estetickch mimoumleckch.
Z pklad, je jsme ve vypoetli, zbv jet pomr mezi umnm a hortikulturou. Hortikultura, jejm vlastnm
kolem je pstovn rostlin, pibliuje se k umn, ba stv se jm tehdy, d-li si architektura pizpsoben prody stavitelskm vtvorm. Proto pozorujeme zejmna siln rozmach hortikultury jako umni v dob baroka a

rokoka, kdy jej pomoci potebovalo stavitelstv zmk (Le Ntre ve Versailles), v dob dnen pot s asti
hortikultury zejmna koncepce urbanistick, ec celou rozlohu msta podle jednotnho plnu; viz nap. Le
Corbusierv pln Ville radieuse", pi nm domy i mrakodrapy na pilotech vracej vekerou pdu doprav,
zejmna p; cel pozemek msta se mn v park". (K. Teige, Nejmeni byt, Praha 1932, str. 142.)
3. Nakonec pipojujeme zmnku jet o dvou ppadech zvltnch, kter adme do stejn kategorie nikoli pro
pbuznost t mezi nimi nen , ale pro odlinost od ppad uvedench sub 1 a 2. Jde o nboensk kult a
krsno prodn (zejmna krajinn) v pomru k umn. Je vc znm, e nboensk kult obsahuje zpravidla
znanou dvku prvk estetickch; u mnohch nboenstv jde estetizace kultu tak daleko, e se umn stv jeho
integrujc soust (viz katolick a pravoslavn umn crkevn). Kult bv mnohdy estetickou funkc tak
prosycen, e teoretikov nevhaj prohlaovat jej za umn, zejmna v dobch, kdy vlastn nboensk strnka
kultu je oslabena (srv. nap. renesanci nboenskosti u romantik jako Chateaubriand po dob ateismu za
Francouzsk revoluce). Pro crkev je vak vdy dominujc strnkou kultu funkce nboensk. Pipout-li se
pesto umn jako integrujc soust kultu, dje se to s podmnkou, e se podrob pedpism cizm jeho vlastn
podstat, normm tkajcm se netoliko nmtu, ale i umleck vstavby dla (srv. nap. modr pl stedovkch
madon). elem tchto pedpis je stavt estetick funkci do cesty pekky, kter vak nemaj ji potlait ani
uvdt v podzenost, nbr toliko uinit z n blence funkce jin. Lze ci, e v crkevnm umn (a do jist mry i
v cel oblasti pslunho kultu) existuj zrove dominantn funkce dv, z nich jedna, nboensk, in z druh,
estetick, prostedek sv realizace; jde tedy o jistou kontaminaci sp ne o hierarchizaci funkc. Co se tk
nboenskho umn stedovkho, je teba mt na pamti, e prosted, z kterho toto umn rostlo, neznalo
podobn jako podnes prosted folklrn vyhrann vzjemn diferenciace jedno tlivch funkc. Druh
ppad, o kterm jsme se chtli zmnit, je krajinn krsno. Proda sama o sob je jev mimoumleck, pokud nen
dotena lidskou rukou vedenou estetickm zmrem. Pesto vak me psobit krajina jako umleck dlo.
Rozeen zhady, jak je nap. u ns naznail Hostinsk v studii Co jest malebn? (vydn Zd. Nejedlho, Praha
1912) a jak je zeteln formuloval Ch. Lalo (Introduction a 1'esthtique, Paris, str. 131), je prost: U duch kultivovanch se umn obr v prod a propjuje j svj lesk." Nadvlda estetick funkce je tu vnesena zvnjka.
Pklady, kter jsme v pedelch odstavcch nahromadili, mly jedin el: ukzat rznotvrnost pechod mezi
umnm a oblast jev estetickch mimo-umleckch i oblast mimoestetickou. Ukzalo se, e umni nen oblast
uzaven; neexistuji stroh hranice ani jednoznan kritria, kter by odliovala umni od toho, co je mimo n.
Cel obory produkce mohou stt na rozhran mezi umnm a ostatnimi jevy estetickmi, pop. i mimoestetickmi.
Bhem vvoje mn umn neustle svou rozlohu: roziuje ji a opt zuuje. Pesto vak a prv proto
podruje svou neztenenou platnost polarita mezi nadzenost a podzenost estetick funkce ve funkn
hierarchii; bez pedpokladu tto polarity by vvoj estetick oblasti pozbyl smyslu, jeto prv ona udv dynamiku souvislho pohybu vvojovho.
hrnem ze veho, co dosud bylo eeno o rozloen a psobeni estetick funkce, lze vyvodit tyto zvry: 1.
Estetino nen ani samo reln vlastnost vc, ani nen jednoznan vzno k nkterm jejich vlastnostem. 2.
Estetick funkce vc vak nen ani pln v moci individua, tebae z ist subjektivnho stanoviska me cokoli
nabt (nebo naopak postrdat) estetick funkce bez ohledu na sv utven. 3. Stabilizace estetick funkce je
zleitost kolektiva a estetick funkce je slokou vztahu mezi lidskm kolektivem a svtem. Proto jist rozloen
estetick funkce v svt vc je vzno k uritmu spoleenskmu celku. Zpsob, jakm se tento spoleensk
celek k estetick funkci stav, peduruje konec konc i objektivn utven vc za elem estetickho psoben i
subjektivn estetick pomr k vcem. Tak nap. v obdobch, kdy kolektivum m sklon k silnmu uplatovn
funkce estetick, je i individuu pna vt volnost v zaujmn estetickho vztahu k vcem, a aktivnho (pi jejich
utveni), a pasivnho (pi jejich vnmn). Tendence k roziovni nebo zuovn estetick oblasti, jsouce fakty
socilnmi, projevuj se vdy celou adou soubnch symptom. V tom smyslu jsou nap. bsnick symbolismus
a dekadentismus se svm panesteticismem soubn a souznan se souasnm umleckm emeslem, kter
nadmrn roziuje oblast umni; vechny tyto zjevy jsou symptomy nadmrnho zbytnn estetick funkce v
soudobm socilnm kontextu. Podobn renec paralelnch zjev lze uvst i z doby dnen: modern
(konstruktivistick) architektura smuje v teorii i v praxi k odumletn a proklamuje ctidost stt se vdou,
pesnji eeno aplikac vdeckch poznatk, zejmna sociologickch; z jin strany pichz bsnick a malsk
surrealismus, oprajc se o vdeck zkoumn oblasti podvdom; zsti sem zasahuje i tzv. socialistick
realismus v literatue, zejmna rusk, jen d od umn pedevm syntetick popis a propagaci novho
spoleenskho du. Spolenm jmenovatelem tchto rznch a zsti navzjem neptelskch tendenc je
polemika proti umleckosti", tolik zdrazovan v dob nedvno minul, jinmi slovy, reakce proti realizaci
absolutn nadvldy estetick funkce v umn, reakce projevujc se tm, e je umn sbliovno s- oblast jev
mimoestetickch.
Okruh estetina se tedy vyvj jako celek a je krom toho jet v stlm vztahu i k onm sekm skutenosti, kter
v danm okamiku vbec nejsou nositeli estetick funkce. Takov jednotnost a celistvost je mon jen na podklad kolektivnho vdom, spdajcho vztahy mezi vcmi, kter in nositeli funkce estetick, a scelujcho
izolovan navzjem stavy vdom individulnch. Kolektivn vdom nehypostazujeme jako psychologickou

realitu,6 ani nemnme tmto slovem pouh sumrn oznaen souboru sloek spolench jednotlivm
individulnm stavm vdom. Kolektivn vdom je fakt sociln; lze je definovat jako msto existence
jednotlivch systm kulturnch jev, jako jsou jazyk, nboenstv, vda, politika atd. Tyto systmy jsou reality,
tebae pomoc smysl pmo nevnmateln: svou existenci dokazuj tm, e vzhledem ke skutenosti empirick
projevuj slu normujc: tak nap. odchylka od jazykovho systmu, uloenho ve vdom kolektivnm, se
spontnn pociuje a hodnot jako chyba. I oblast estetina se v kolektivnm vdom jev pedevm jako systm
norem; o tom bude pojednno v druh kapitole tto studie.
Nesmme vak kolektivn vdom pojmat abstraktn, tj. bez ohledu na konkrtn kolektivum, kter je jeho
nositelem. Toto konkrtn kolektivum, spoleensk celek, je vnitn diferencovno ve vrstvy a prosted. Nen
myslitelno, aby to, co nazvme jeho vdomm, zstalo beze vztahu k tomuto rozrznn spolenosti; to ovem
plat i o estetick oblasti. Samo umn, a nadvldou estetick funkce a plynouc z n znanou autonomi je do
znan mry izolovno od skutenosti i vydno z pmho aktivnho vztahu k formm a tendencm
spoleenskho souit (srv. znmou Kantovu formuli: das interesselose Wohlgefallen"), vykazuje adu sloitch
problm sociologickch. Tm spe estetick oblast mimoumleck, ke kter je zde pedevm obrcen n zetel,
je vpjata do celkovho systmu spoleensk morfologie i astn pi spoleenskch konech.
Hlavn pleitost zjistiti pomr mezi estetickou oblast a konkrtnm uspodnm i ivotem spoleenskho celku
naskytne se nm pi zkoumn estetickch norem v druh kapitole. Je vak mono podati k vlastn sociologii estetina nkolik poznmek i ze stanoviska estetick funkce:
1. Estetick funkce se me stt initelem spoleensk diferenciace v takovch ppadech, kdy jist vc (pop.
akt) v jednom spoleenskm prosted estetickou funkci m, v jinm nikoli, nebo m-li v jednom spoleenskm
prosted estetickou funkci slab ne v jinm. Jako pklad uvdme zjitni P. Bogatyreva (Germanoslavica, ro.
II), e vnon stromek, kter v mstech m funkci pevn estetickou, funguje na vchodoslovenskm venkov,
kam se jako klesajc! kulturn statek" dostal z mst, pedevm magicky.
2. Estetick funkce jako initel spoleenskho souit se uplatuje svmi zkladnmi vlastnostmi. Hlavn z
nich je ta, kterou E. Utitz (Philosophie in ihren Einzelgebieten, sthetik und Philosophie der Kunst, str. 614)
oznauje jako schopnost izolace pedmtu estetickou funkc dotenho. Pbuzn je definice, e estetick funkce
znamen maximln upoutn pozornost na dan pedmt. (L. Rotschild, Basic Concepts in the Plastic Arts, The
Journal of Philosophy, sv. XXXII, ro. 1935, . 2, str. 42). Vude, kde se v socilnm souit objev poteba
vyzdvihnouti njak akt, vc nebo osobu, upozorniti na n, oprostit je od nedoucch souvislost, nastupuje
estetick funkce jako initel prvodn; srv. estetickou funkci jakhokoli ceremonielu (nboensk kult v to
potaje), estetick zabarven slavnost. Svou schopnost izolan se estetick funkce me stt tak initelem
sociln diferencianm; srv. zvenou citlivost pro estetickou funkci i intenzivnj jej vyuit ve vrstvch
sociln vych, kter se tou odliit od vrstev ostatnch (estetick funkce jako initel tzv. reprezentace), nebo
zmrn vyuit estetick funkce k zdraznn vznamu dritel moci a k jejich izolaci od ostatnho kolektiva
(nap. oblek bu samho dritele moci, nebo jeho sluebnictva, jeho sdlo atd.). Izolujc moc estetick funkce
nebo spe jej schopnost upoutati pozornost na vc nebo osobu in z estetick funkce zvanho prvodce
funkce erotick; srv. nap. odv, zejmna ensk, pi kterm leckdy ob tyto funkce k nerozeznn splvaj.
Jin vznan vlastnost estetick funkce je libost, kterou vyvolv. Odtud vyplv schopnost usnadovat akty, k
nim se pipojuje jako funkce druhotn, poppad i schopnost zesilovat libost s nimi spojenou; srv. vyuit estetick funkce pi vchov, jdle, bydlen atp. Konen je teba zmnit se i o tet, zvltn vlastnosti estetick
funkce, podmnn tm, e se tato funkce pipn pedevm k form vci nebo aktu: je to schopnost suplovat
funkce jin, kterch pedmt (vc nebo akt) vvojem pozbyl. Odtud velmi ast estetick zbarven peitk, a
hmotnch (nap. zcenina, lidov kroj tam, kde ji ostatn funkce, jako praktick, magick atp., vyvanuly), i
nehmotnch (nap. rzn obady); sem je teba zaadit i znm zjev, e takov vdeck dla, kter v dob svho
vzniku mla vedle funkce intelektuln i estetickou funkci jako prvodn, petrvvaj svou vdeckou platnost,
fungujce nadle jako jevy pevn nebo zcela estetick, srv. Palackho Djiny nebo dla Buffonova. Estetick
funkce suplujc ostatn stv se leckdy initelem kulturnho hospodaen v tom smyslu, e lidsk vtvory a
instituce, kter pozbyly sv pvodn, praktick funkce, uchovv pro dobu pt, kdy se naskytne monost pout
jich znovu, v jin praktick funkci.
Estetick funkce znamen tedy mnohem vc ne pouhou pnu na povrchu vc a svta, za jakou bv nkdy
pokldna. Zasahuje vznamn do ivota spolenosti i jednotlivcova, m podl na zen vztahu nejen
pasivnho, nbr i aktivnho jedince i spolenosti k realit, do jejho stedu jsou postaven. Dal souvislost tto
studie bude, jak eeno, vnovna podrobnjmu osvtlen sociln dleitosti estetickch jev; vodem bylo
teba pokusit se o vymezen oblasti estetina a o zkoumn jej vvojov dynamiky.
2/
6 K takov myln interpretaci me svsti jen nepli astn termn kolektivn vdom".

Prvn kapitola tto studie mla za kol ukzat dynaminost estetick funkce jak vzhledem k jevm, kter jsou
jejmi nositeli, tak i vzhledem ke spolenosti, v kter se uplatuje. Druh kapitola m podat t dkaz o estetick
norm. Nebylo-li nesnadn prokzat promnlivost ovem vvojov zkonitou estetick funkce, kter m ex
definitione rz energie, je t kol odhalit dynaminost estetick normy, je m povahu pravidla, incho si
nrok na platnost nepromnnou. Funkce jako iv sla zd se pedurena k tomu, aby stle mnila rozlohu i smr
svho eit, kdeto norma, pravidlo a mra, zd se samou svou podstatou nepohybliv. Estetika vznikla kdysi
jako vda o pravidlech regulujcch smyslov vnmn (Baumgarten). Po dlouhou dobu se jevilo jako jedin
mon jej kol zkoumn veobecn zvaznch podmnek krsy, jejich platnost bvala odvozovna z
pedpoklad bud metafyzickch, nebo aspo antropologickch; v tomto druhm ppad byly estetick hodnota a
jej mtko, estetick norma, pojmny jako fakty pro lovka konstitutivn, vyplvajc z jeho pirozenosti. Jet
estetika experimentln vychzela pi svm zaloen Fechnerem z aximatu, e existuj obecn zvazn podmnky
krsna, k jejich zjitn sta vylouit hromadnm experiment nahodil vkyvy individulnho vkusu. Jak
znmo, piml dal vvoj experimentln estetiku k tomu, aby dbala promnlivosti norem a potala s jejmi
pedpoklady. I v jinch odvtvch a smrech modern estetiky se projevila nedvra k neomezen zvaznosti
norem: ve vtin smr se uplatnila bud krajn skepse k sam jejich existenci a platnosti, nebo aspo snaha
omezit tuto platnost pokad na jedin ppad (norma vyvozovna z du umlcovy osobnosti), poppad konen
tendence zachrnit obecnou zvaznost normy empirickm odvozovnm pedpis z dl ji vytvoench,
pokldanch za vzorn; pitom je ovem na zvadu jednak nutn nepln indukce, jednak petitio principii.
Nebudeme se obrat kritikou jednotlivch een, nbr pokusme se postavit proti nim vem kladn dkaz, e
rozpor mezi nrokem normy na obecnou zvaznost, bez kterho by nebylo normy, a jej faktickou omezenost i
promnlivost nen protismysln, nbr me bt teoreticky pochopen a zvldnut jako dialektick antinomie, kter
je kvasem vvoje v cel estetick oblasti. Hlavn st naeho dkazu se bude tkat vztahu mezi estetickou
normou a spoleenskou organizac, nebo promnlivost normy a jej zvaznost nemohou bt ob zrove
pochopeny a ospravedlnny ani ze stanoviska lovka jako druhu, ani ze stanoviska lovka jako individua, nbr
toliko z hlediska lovka jako tvora spoleenskho. Pesto vak, dve ne pistoupme k vlastn sociologii
estetick normy, je teba zskat si nkter zkladn poznatky noetickm rozborem jej podstaty.
Vyjdeme od obecn vahy o hodnot a norm. Pijmme teleologickou definici hodnoty jako schopnosti njak
vci slouit k dosaen jistho cle; je pirozen, e stanoven cle i smovn k nmu zvis na jistm subjektu, a
e tedy v kadm hodnocen je obsaen moment subjektivity. Krajn jej ppad je ten, hodnot-li individuum
njakou vc ze stanoviska cle zcela jedinenho; zde se neme hodnocen dit dnm pravidlem a zvis zcela
na svobodnm rozhodnut individua. Mn izolovn je ji akt hodnocen v takovch ppadech, kdy sice jeho
vsledek plat tak jen pro samotn individuum, ale tk se cle znmho individuu z dvjch zkuenost. Zde je
monost diti hodnocen jistm pravidlem, o jeho zvaznosti rozhoduje v kadm danm ppad individuum
samo; proto i zde zvis konec konc rozhodnut na svobodn vli individua. O skuten norm lze mluvit teprve
tenkrte, jde-li o cle obecn uznvan, vzhledem ke kterm se hodnota pociuje jako existujc nezvisle na vli
individua a na jeho subjektivnm rozhodovn, jinmi slovy, jako fakt tzv. kolektivnho vdom; sem nle mimo
jin i hodnota estetick, udvajc mru estetick libosti. V takovch ppadech je hodnota stabilizovna normou,
obecnm to pravidlem, je m bt aplikovno na kad konkrtn ppad, kter mu podlh. Individuum me s
touto normou nesouhlasit, ba snait se o jej promnu, ale nem monost popt jej existenci a kolektivn
zvaznost ve chvli, kdy hodnot, teba i v rozporu s normou.
Pestoe norma smuje k zvaznosti bezvjimen, neme nikdy doshnout platnosti prodnho zkona jinak
by se stala jm a pestala by bt normou. Kdyby nap. bylo lovku nemon pekroit hranice absolutnho rytmu,
tak jako je mu nemon vnmat zrakem paprsky infraerven a ultrafialov, zmnil by se rytmus z normy, kter se
doaduje splnn, ale ji je mono nesplnit, v zkon lidskho ustrojen, dodrovan nutn a nevdomky. Norma
tud, a smuje k platnosti neomezen, omezuje se zrove sama tmto smovnm. Me bt netoliko
poruena, ale je mysliteln a v praxi velmi ast dokonce paralelismus dvou nebo vce norem
aplikovatelnch na stejn konkrtn ppady a mcch tou hodnotu, kter navzjem konkuruj. Norma je tedy
osnovna na zkladn dialektick antinomii mezi bezvjimenou platnost a pouhou regulativn, ba dokonce jen
orientan potenc, je implikuje myslitelnost jejho poruen. Kad norma m toto dvoj protichdn
smovn, mezi jeho ply je djit jejho vvoje. Avak pesto rzn druhy norem gravituj nerovnomrn bu
k jednomu, nebo k druhmu plu. Rznost gravitace vysvitne, postavme-li proti sob nap. normu prvn, kter
u svm obvyklm oznaenm zkon" smuje k platnosti bezvjimen, a normu estetickou, zejmna v jej
nejspecifitj aplikaci, jako normu umleckou, slouc zpravidla za pouh pozad stlho poruovn.
Pesto vak i norma estetick se me vykzati doklady tendence k platnosti nepromnn. V samm vvoji umn
se obas vyskytuj obdob kladouc s drazem poadavek trval a bezvhradn platnosti normy. Na ukzku
pipomnme jednak bsnictv francouzskho klasicismu, jednak bsnictv symbolistick. Vra v platnost normy
byla za obdob klasicistickho tak siln, e Chapelain mohl napsat v pedmluv k svmu eposu La Pucelle: Ke
zpracovn svho nmtu pinesl jsem si toliko slunou znalost toho, eho bylo zapoteb... lo jen o zkouku, zda

tento bsnick druh, odsuzovan naimi nejslavnjmi spisovateli, je u opravdu mrtev, i zda by mi jeho teorie,
kterou dost dobe znm, mohla poslouit k tomu, abych svm ptelm na pklad ukzal, e bez velkho vzletu
ducha lze j se zdarem vyut."7 Peveden do na terminologie vyslovuje tento vrok bezvhradnou dvru, e
dokonal aplikace normy sta sama o sob k vytvoen umleck hodnoty. Co se te symbolismu, sta
vzpomenout touhy po vytvoen absolutnho dla", platnho vn bez ohledu na dobu a prosted, kter se tak
siln projevila nap. u Mallarma.8 Je tak mono uvst za doklad smovn estetick normy k naprost
zvaznosti vzjemnou nesnenlivost konkurujcch estetickch norem, projevujc se asto tm, e estetick
norma je polemicky zamovna s jinou, autoritativnj, nap. s normou mravn odprce je cejchovn jako
podvodnk nebo intelektuln odprce je prohlaovn za nevdomce nebo hlupka. Dokonce i tehdy,
zdrazuje-li se prvo na individuln estetick soud, klade se tm dechem poadavek odpovdnosti za nj:
osobn vkus tvo sloku lidsk hodnoty svho nositele./////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Plat tedy antinomie neomezen zvaznosti a jej negace, neustl promnlivosti, i pro normu estetickou, tebae
zdnliv negace pevauje. Tak zde, jako vude jinde, je kladn len zkladem, z kterho je teba vychzet pi
rozboru specifickho rzu estetick normy. Musme si proto poloit otzku, zda skuten existuj njak estetick
principy, vyplvajc ze samho ustrojen lovka, tedy principy pro lovka konstitutivn, kter by
ospravedlovaly smovn estetick normy k platnosti zkonn. Naznaili jsme ji, e pvodn pojet estetiky
experimentln ztroskotalo prv na snaze takov principy zjistit. Rozdl mezi pojmnm nam a pvodn
experimentln estetiky je ten, e tam byly principy pokldny za ideln normy, jejich pesn zjitn a dodrovn by mohlo zajistit .estetickou dokonalost, kdeto nm jsou pouhmi antropologickmi pedpoklady pro
tezi dialektick antinomie estetick normy, tezi, jej rovnoprvnou antitez je poprn (a tedy poruovn)
konstitutivnch princip.
Clem estetick funkce je navozen estetick libosti. Bylo eeno ji v prvn kapitole, e je mon, aby kterkoli
vc nebo dj, bez ohledu na sv ustrojen, se staly nositeli estetick funkce, a tud pedmty estetick libosti. Jsou
vak jist pedpoklady v objektivnm ustrojen vci (nositele estetick funkce), kter vznik estetick libosti
usnaduj. Estetick potence nen ovem inherentn objektu: aby se objektivn pedpoklady mohly uplatnit, mus
jim cosi odpovdat v ustrojen subjektu estetick libosti. Subjektivn pedpoklady mohou mt zdvodnn jednak
zcela individuln, jednak sociln, jednak konen antropologick, dan samou pirozenost lovka jako druhu.
A tyto zkladn, antropologick pedpoklady jsou prv principy, o kter nm jde. Lze jich vyjmenovat celou
adu..Jsou to nap. pro umn asov (Zeitkunste) rytmus, podloen pravidelnost krevnho obhu a dchn
(dleit je tak okolnost, e rytmick organizace prce nejlpe vyhovuje lovku), pro umn prostorov
kolmice, horizontla, prav hel, symetrie, je lze vesms vyvodit z ustrojen a normln polohy lidskho tla (viz
A. Schmarsow, Grundbegriffe der Kunstwissenschaft, Leipzig-Berlin 1905), 9 pro malstv komplementrnost
barev a nkter jin kazy barevnho i intenzitnho kontrastu (viz nap. erack, Kvantitativn uren barevnho
kontrastu na rotujcch kotouch, Praha 1923), pro sochastv zkon stability tit. Z tchto princip mohou bt
pmo vyvozeny nkter dal, tak nap. ze zkona symetrie zkladn lenn ormovan plochy bodem lecm v
prseku diagonl (absolutn symetrie). Jsou tak jet dal principy, kter a jejich spojen s antropologickou
bz je mnohem mn jednoznan ne u jmenovanch ve nemohou pesto bti opomjeny jako neexistujc,
nap. zlat ez. Za bezprostedn nadstavbu konstitutivnch princip je teba pokldat nkter bval konvenn
normy, je dlouhm zvykem nabyly samozejmosti'pipoutjc deformaci, ani pi n mizej z povdom jako jej
pozad (srv. nap. repertor konsonanc v hudb oktvov, kter, jak znmo, se postupnm vvojem hudby
zvtoval). Vet antropologickch princip, kter jsme ve .podali, nein si nikterak nroku na plnost. I
kdyby vak byl sebeplnj, je pedem jisto, e by jejich s nikdy nebyla tak rozshl a hust, aby obsahovala
ekvivalenty vech monch detailnch estetickch norem. K pedpokladu, e estetick norma jako celek
konstitutivn podloena je, sta vak i sten spojen mezi n a psychofyzickou zkladnou.
Vznik nyn otzka, jak tyto principy funguj vzhledem ke skutenm normm. Pedpokldat, e jsou samy
normami, a to idelnmi, jejich splnn, by jen v mezch monost, znamen estetickou dokonalost, znamenalo
by popen djin umn. Nebo ve vvoji umn nejene zkladn principy zpravidla dodrovny nejsou, nbr
pozorujeme naopak, e obdob smujc k jejich co mon pesnmu dodrovn jsou vystdvna periodami co
nejvtho monho poruovn; obdob deformace, a slab, a radiklnj, jsou dokonce astj a nen mono
prohlsit je mahem za padkov. Charakteristick je tak, e krajn psn dodrovn antropologickch princip
vysuje v estetickou indiferenci. Pesn strojov rytmus, symetrie geometrickho obrazce atp. jsou esteticky
indiferentn. Ohromn dleitost konstitutivnch princip vak zle v tom, e celou rozmanitost estetickch
norem, jak se jev v prezu synchronickm (statickm) i diachronickm (asov dynamickm), svdj stle na
jedinho jmenovatele, psychofyzick ustrojen lovka jako druhu, a to tak, e jsou spontnn fungujcm
mtkem shody i rozporu konkrtnch norem s tmto ustrojenm. Nejsou k tomu, aby vvojovou promnlivost norem omezovaly, nbr k tomu, aby byly pevnou bz, vzhledem k n promnlivost me jedin bt pociovna
7 Citovno podle F. Brunetira, L'volution des genres (Deuxeme lecon).
8 Srv. Pedmluvu k vydni Hlavkovch alm s noetickou charakteristikou symbolismu, Praha 1934.
9 Viz t: G. Semper, Kleine Schriften, Berlin u. Stuttgart 1884, l. ber die formelle Gesetzmassigkeit des Schmuckes als Kunstsymbol, str. 326 n.

jako poruen du.10 Nemohla by se uplatnit sla odstediv, tj. deformativn tendence, kdyby nebylo dostedivosti
reprezentovan konstitutivnmi principy. klovskij, kter tvrdil (v i. Umn jako metoda v Teorii przy, es.
peklad Praha 1933), e umleck deformace znamen maximln pltvn energi, mohl mti pravdu jen za
pedpokladu, e kdesi v zkladech, jako skryt klad, funguje zkon o zachovn energie, nebo jinak by
deformace pestala bt sama sebou, tj. negac pravidelnosti. A vrazem maximlnho zachovn energie jsou v
oblasti estetina prv konstitutivn principy.
Pokusili jsme se v pedelch odstavcch podat noetick zdvodnn mnoho-nsobnosti estetickch norem
(koexistence norem navzjem konkurujcch), zbv vak jet vysvtlen genetick, toti objasnn, jak k tto
mnohonsobnosti ve skutenosti dochz. Bude proto teba pohldnout na estetickou normu jako na fakt
historick, tj. vyjt od jej promnlivosti v ase. Ta je nutnm dsledkem jejho dialektickho charakteru, o kterm
byla e ve. Proto m estetick norma asovou promnlivost spolenou s jinmi druhy norem; kad norma se
mn ji tm, e je stle znovu aplikovna a mus se pizpsobovat novm kolm, kter z praxe vychzej. Tak
nap. normy jazykov, a gramatick, a lexikln, a stylistick, se petvej bez pestn. Promna je zde ovem
krom tvar jazykovch nleejcch vlastn do oblasti jazykov patologie, tzv. jazyk zvltnch pomal
a k neviditelnosti, take problm jazykovch zmn je jeden z nejtch problm lingvistiky. Normy jazykov
jsou vlivem praktickho elu jazyka a vlivem toho, e ve sv normln sdlovac funkci nen jazyk zamen
na tvorbu mnohem pevnj ne estetick, a pece se mn. Avak zmnm podlhaj pi aplikaci na konkrtn
materil i pevnj jet normy ne jazykov, nap. normy prvn, je u svm nzvem zkony" projevuj
smovn k aplikaci bezvhradn a vdy stejn. I Engli (Teleologie jako forma vdeckho poznn, Praha 1930),
a se sna psn rozliit prost dedukujc mylen normativn" od hodnotcho mylen teleologickho", uvd,
e interpretace per analogiam", nutn pi een ppad, na kter zkonodrce pi formulaci zkona pmo
nepamatoval, ale je pin praxe, nen dn interpretace, nbr vlastn innost normotvorn, a prvn dy
obsahuj proto zvltn zmocnn k tto interpretaci, eho by nebylo teba, kdyby se opravdu jednalo jen o
interpretaci stvajcch norem".
Tak estetick normy se petvouj aplikac. Jestlie se vak normy prvn, pokud nejde o skuten zkonodrstv,
mn v mezch velmi zkch, a normy jazykov sice inn, ale neviditeln, dj se promny norem estetickch v
rozpt velmi irokm a nezahalen. Upozorovn na zmnu normy nen ovem stejn intenzvn ve vech
secch estetick oblasti; nejnpadnj je v umn, kde je poruovn estetick normy jeden z hlavnch prostedk
inu. Jsme zde na prahu vvojeslov umleckch jev; jeho problematika je irok a spletit vlivem
vzjemnch souvislost jednotlivch problm. Nememe se zde pokouet o vklad podrobn a soustavn
(pokus o jeho nstin viz ve studii Polkova Vzneenost prody, Praha 1934), avak pesto vzhledem ke vemu,
m se v dalm kontextu tto studie hodlme zabvat, je teba ci nkolik slov o postupu, jm se estetick norma
v umn petvouje a zmnobonsobuje.
Umleck dlo je vdy neadekvtn aplikac estetick normy, a to tak, e poruuje jej dosavadn stav nikoli z
bezdk nutnosti, nbr zmrn, a proto zpravidla velmi citeln. Norma je zde poruovna bez ustn. Je ovem
teba upozornit, e zkoumajce estetickou normu po strnce vvojov, budeme uvat slova poruen" v jinm
smyslu, ne jsme ho uili ve, kdy byla e o nedodrovn estetickch princip; zde jm budeme rozumti
pomr mezi normou asov pedchzejc a od n odlinou, teprve se vytvejc normou novou. Poruen
konstitutivnch princip konkrtn normou a poruen star normy normou nov vznikajc jsou dv vci rzn. Ve
vvoji me se dokonce pihodit, e norma shodn s pslunm konstitutivnm principem (nap. bsnick rytmus
dodrujc pesn metrick schma) bude pociovna jako siln poruen, pedchzelo-li ped n obdob npadn
deformace tohoto principu, srv. vrok jednoho z ruskch teoretik bsnictv, zeje mon, abychom slyeli ticho,
jestlie ped nm pedchzel hmot stelby. Djiny umn, pohlme-li na n ze strnky estetick normy, jev se
jako djiny revolt proti normm vldnoucm. Odtud vyplv zvltn vlastnost ivho umn, e v dojmu, kterm
psob, je estetick libost smena s nelibost. Dobe vystihl tuto zvltn vlastnost F. X. alda slovy: Dojem, jm
na vs [iv umleck dlo] psob, jest spe dojem ehosi tvrdho a psnho... ne elegantnho a hladkho
neho, co se pke odliuje od konvennosti a pjemn pohodlnosti posavadnho bnho umleckho vrazu...
Kad opravdov umleck tvrce zd se na potku sv drhy dobe vychovanm znalcm a amatrm syrovm
a o jeho umn mluv se jako o emsi zajmavm, o kuriozit, ale vslovn necen se jeho dlo jako dlo dobrho
vkusu a krsy." (Boje o ztek, Nov krsa, jej geneze a charakter.) Slovo dobr vkus", jeho zde Salda uil,
pipomn mimodk jedno z nejradiklnjch poruen estetick normy, k jakm lze v umn dospt: poruen
normy pomoc zmrn vyuitho nevkusu.
Co je nevkus? Nen jm daleko ve, co se neshoduje s estetickou normou danho okamiku vvoje. ir pojem
ne nevkus" je oklivost"; co pociujeme jako neshodn s estetickou normou, je pro ns okliv. O nevkusu
mluvme teprve tehdy, hodnotme-li pedmt vyl z rukou lidskch, na kterm pozorujeme tendenci ke splnn
jist estetick normy, ale zrove nedostatek schopnosti k jejmu splnn; jevy prodn mohou bt okliv, ale
nikoli nevkusn krom vjimench ppad, kdy by nm prodn jev pipomnal lidsk produkt. Nelibost, kterou
10 K. Teige, Neoplasticismus a suprematismus, Stavba a bse, 1927, str. 114: Lze se principieln i v architektue vysloviti pro asymetrii, mnoh vcn
dvody to doporuuj. Ale pak je teba pipustit symetrii jakoto zvltn ppad asymetrie."

psob nevkusn pedmt, nezakld se tedy toliko na pocitu neshody s estetickou normou, ale je posilovna
odporem k bezmoci pvodcov. Zd se tud nevkus nejostejm protikladem umn, kter u svm jmnem
naznauje schopnost doshnout pln zamlenho cle. A pece vyuv nkdy umn nevkusu ke svm elm.
Nzorn pklad poskytuje vtvarn umn surrealistick, zmocujc se jako objekt zobrazovn i jako
soust pro monte jak malsk, tak plastick produkt z doby nejvtho padku vkusu (konec XIX. stol.),
namnoze fabrinch imitac umn a umleckho emesla, rytin z ilustrovanch asopis vyrbnch rytci atd. Tm
je co nejradiklnji poruovna norma vysokho" umn a co nejvyzvavji vyvolvna estetick nelibost jako
soust umleckho inu. Ppad surrealismu byl vybrn pro npadnost, s kterou je zde estetick norma
poruena. Tebae vak nebv v jinch obdobch a smrech estetick nelibost podtrhovna tak okzale, je tm
stlou slokou ivho umn. Kdybychom nyn poloili otzku, jak je mon, e umn, privilegovan jev
estetick, me vyvolvat nelibost, ani pestv bt umnm, znla by odpov, e estetick libost prv tehdy,
m-li bt dovedena k maximln intenzit, jak dosahuje v umn, potebuje jako dialektickho protikladu
estetick nelibosti. I pi nejvtm monm poruen normy je v umn libost dojem pevldajc, nelibost
prostedek jejho zven; nen nhoda, e prv estetika surrealismu je programov hdonistick. Hodnota
umleck je nedln; i sloky psobc nelibost stvaj se v celku dla prvky kladnmi, ale prv jen v nm: mimo
dlo a jeho strukturu byly by hodnotou zpornou.
Umleck dlo tedy normu estetickou, platnou pro dan okamik vvoje, vdy do jist, mnohdy znan mry
poruuje. Avak i v ppadech nejkrajnjch mus ji zrove tak dodrovat: jsou dokonce ve vvoji umn i
obdob, kdy dodrovn normy viditeln pevauje nad poruenm. Vdy je vak v umleckm dle nco, co je
spojuje s minulost, i nco, co smuje k budoucnosti. Zpravidla jsou lohy rozdleny mezi rzn skupiny sloek:
jedny normu dodruj, jin ji rozkldaj. Ve chvli, kdy se umleck dlo poprv objev zrakm publika, me se
pihodit, e bude na nm npadn vystupovat jen to, co je od minulosti odliuje; pozdji vdy vak i v takovch
ppadech stanou se zejmmi svazky s tm, co ve vvoji pedchzelo. Manetova Sndan v trv vzbudila pi
svm prvnm vystaven odpor jako dlo revolun novotsk. Teprve pozdjmu zkoumn-vysvitly zeteln
siln vztahy k Manetovu pedchdci Courbetovi, jak v kompozici, tak i v zachzen s barvou (srv. nap. podrobn
rozbor u Deriho v Die Malerei im XIX. Jahrhundert, Berlin 1920). Ne i pi pozitivnm hodnocen novho
umleckho zjevu je mon, e v prvn chvli pro siln dojem z poruen dosavadn normy budou pehleny
shody s n; ukzal to nap. na Bezruovi M. Hsek (Ti kapitoly o Petru Bezruovi, Brno 1934).
iv umleck dlo vdy osciluje mezi minulm a budoucm stavem estetick normy: ptomnost, pod jejm
zornm hlem je vnmme, je pociovna jako napt mezi normou minulou a jejm poruenm, urenm k tomu,
aby se stalo soust normy budouc. Za pklad, velmi nzorn, lze uvst malstv impresionistick. Jedna z
typickch a zkladnch norem impresionismu je tendence k podn holho smyslovho vjemu, nedeformovanho
dnou interpretac intelektuln nebo emocionln; v tom smru je impresionismus koreltem bsnickho
naturalismu. Souasn vak v impresionismu ji od potku dme a m dl tm silnji se uplatuje tendence
prv opan: k poruovn reln koordinace smyslovch dat o zobrazenm pedmtu; v tomto smyslu je
impresionismus, zejmna pozdn, vlastn ji souputnkem bsnickho symbolismu. Pechod mezi oboj
protichdnou tendenc je umonn po strnce vtvarn anulovnm linernho obrysu, a tm i linern perspektivy,
jako i pevedenm obrysu v plonou souhru barevnch skvrn. A ob tyto protichdn tendence jsou histori
zaaovny pod jedin jmno: impresionism. Tak je tomu v djinch umn vdy: dn vvojov etapa
neodpovd pln norm, kterou pejala od etapy pedel, nbr vytv poruujc ji normu novou. Vtvor, kter
by pln odpovdal norm pejat, byl by typizovan, opakovateln; tto hranici se vak blvaj toliko dla
epigonsk, kdeto siln umleck dlo je neopakovateln a jeho struktura je, jak ve poznamenno, nedln,
prv pro estetickou rznorodost sloek, kter spn v jednotu. asem se vak str pocit rozpor, kter struktura
dosud tm nsiln vyrovnvala: dlo se stv skuten jednotnm a tak krsnm ve smyslu estetick blbosti
nim neruen. Sprvn napsal F. X. alda, e krsu dv teprve perspektiva dlky" (Boje o ztek, i. Nov
krsa, jej geneze a charakter). Struktura se stv rozloitelnou v jednotliv detailn normy, kter mohou ji bez
pokozen bt aplikovny i mimo oblast struktury, v kter vznikly, ba i mimo oblast umn vbec. Kdykoli je tento
proces dokonn, stv se vvojov etapa umn, dosud aktuln, soust historick zsoby, ale normy, kter
vytvoila, prolnaj poznenhlu do cel irok oblasti estetina bu jako celkov soubor (knon), nebo jako
ojedinl zlomky (men skupiny norem nebo osamocen normy detailn). Ve, co jsme zde o procesu tvoen
norem ekli, plat ovem v plnm rozsahu toliko o jedinm tvaru, o onom umn, kter z nedostatku lepho
termnu nazvme vysokm". Je to umn, jeho nositelem (s omezenmi, kter budou uvedena ne) bv
vldnouc spoleensk vrstva. Vysok umn je zdlem a obnovitelem estetickch norem; jsou vedle nho i jin
tvary umleck (nap. umn salonn, bulvrn, lidov atd.), avak ty zpravidla z nho normu ji vytvoenou
pejmaj. Krom umn jakhokoli druhu existuj ovem, jak ukzno ji v prvn kapitole, estetick jevy
mimoumleck. I vznik otzka, jakm zpsobem prolnaj estetick normy vytvoen umnm vysokm do
tohoto seku.
Je zde na mst pipomenout, co bylo naznaeno ji v prv kapitole o povlovnosti pechodu mezi umnm a
estetickmi jevy ostatnmi. Sprvn formuluje F. Paulhan (Mensonge de l'art, Paris 1907), kdy prav, e umn

vysok, jako malstv a sochastv, jsou po svm zpsobu zrove i umnmi ,ozdobnmi': el obrazu nebo
sochy je ozdobovati sl, saln, fasdu, fontnu"; k tomuto cittu je teba dodat, e umn ozdobn jsou pro
Paulhana ten druh produkce, kter zpracovv ltku, dvaje j formy uiten, nebo se omezuje na to, e ji
ozdobuje"; umn ozdobn nejsou tud v pojet Paulhanov a francouzskm vbec ji umn skuten, nbr
umleck emeslo, tedy estetick jevy mimoumleck. Paulhan ukazuje, e funkce dekorativn a tak praktick
mohou stmelit umn s oblast ostatnch estetickch jev k nerozeznn. Jet nzornji prav O. Hostinsk:
Piteme-li k architektue portl s ozdobnmi dvemi, jakm prvem pak stavti smme na ni stupe dlo
tohot snad dlnka, njakou skvostnou sk nebo jin kus nbytku penosnho?" (O vznamu prmyslu
umleckho, Praha 1887). Zde je naznaen jeden z pirozench most mezi umnm a ostatnm okruhem
estetina; jsou ovem tak pemnoh jin cesty, po kterch normy pmo putuj z oblasti normotvornho umn
vysokho do oblasti mimoumleck.
Uvedeme aspo jet jeden pklad, a to vliv gesta divadelnho na gesta nleejc do oblasti tzv. dobrho chovn.
Je znmo, e dobr chovn" ve spolenosti je fakt se silnm zbarvenm estetickm (srv. o tom M. Dessoir,
sthetik und allgemeine Kunstwissenschaft), ale dominujc funkce jeho je jin: usnadovat a regulovat
spoleensk styky mezi leny kolektiva. Jde tedy o fakt estetick mimoumleck, a to plat i o gestech v nejirm
slova smyslu, potaje k nim mimiku i jazykov jevy, zejmna intonaci a artikulaci. Estetick funkci pipad zde
dleit kol pitlumovat pvodn spontnn expresvnost gesta a pevdt gesto-reakci v gesto-znak. Pozorujeme
vak tak zajmav zjev: spoleensk gesta se rzn nejen od nroda k nrodu (by i lo o nrody piblin stejn
kultury a o stejn spoleensk vrstvy v nich), nbr, a to velmi radikln, i u tho nroda od doby k dob. Ke
zjitn tohoto zjevu sta pohled na malsk a kresebn dla, zejmna rytiny a na fotografie z doby pomrn tak
nedvn, jako jsou tyict a padest lta minulho stolet. Nejkonvennj gesta, nap. prost klidn stn,
zdaj se nm v jejich podn nadmrn patetick: osoby pedsunuj pi stn npadn tu z obou nohou, kter nenese
vhu tla, rukama zdaj se vyjadovat vzruen nemrn situaci atp. Spoleensk gestikulace tedy podlh vvoji,
jak je vak jeho zdroj? Podobn jako smyslov vnmn, zejmna zrakov a sluchov, se vyvj vlivem umn
(malstv a sochastv dvaj lovku vdy nov poctit akt vidn, hudba slyen), podobn jako bsnictv bez
ustn obnovuje v lovku pocit mluven jako tvoivho pomru k jazyku, m i gestikulace pslun umn, kter
ji stle obnovuje; je jm herectv, odpradvna divadeln, odnedvna tak filmov. Pro herce je gesto faktem
umleckm s dominujc funkc estetickou. Tm je uvolnno z kontextu socilnch vztah a nabv zven
monosti promny. Nov norma pak, kter z tto promny vzejde, pronik zpt z jevit do hledit. Vliv herectv
na gesto byl odedvna znm pedagogm a vedl k uvn hereckho diletantstv za vchovn prostedek (srv.
humanistick koln hry). Dnes se tento vliv uplatuje v ivotn praxi velmi npadn, zejmna prostednictvm
filmu: ped naimi zraky v dob nkolika let se projevil zejmna u en, napodobivjch ne mui, v celm
systmu gestikulace ponaje chz a kone nejdrobnjmi pohyby, jako je otvrn pudenky nebo hra sval v
oblieji. Takovm zpsobem vplvaj nov estetick normy pmo z umn do dennho ivota, a m za djit
emeslnickou dlnu, nebo komnaty saln. V oblasti mimoumleck pak nabvaj platnosti mnohem zvaznj
ne v umn, kter je zrodilo, protoe v n funguj jako skuten mtka hodnoty, nikoli jako pouh pozad pro
poruovn.
Ani tato aplikace norem nen vak zcela automatick, nebo i pi n podlh norma vlivu rznch sil, nap. mdy.
Mda svou podstatou nen jev pevn estetick, nbr spe hospodsk; H. G. Schauer ji definuje jako
vlun panstv, jemu se na trhu t po jist as njak vrobek", a nmeck nrodohospod W. Sombart
vnoval hospodsk strnce mdy celou studii (Wirtschaft und Mode). Pesto vak mezi etnmi ostatnmi
funkcemi mdy (jako jsou sociln, obas politick, pi md odvn i erotick) je estetick funkce jedna z velmi
zvanch. Na estetickou normu m mda vliv nivelizujc tm, e odstrauje mnohotvrnou konkurenci
soubnch norem ve prospch normy jedin; po svtov vlce zrove s intenzvnm uplatnnm mdy dochz
aspo v naich krajinch k odstrann rozdlu mezi odvnm mstskm a venkovskm i odvem generace
star a mlad. Nivelizace je na druh stran kompenzovna rychlm asovm stdnm norem, kter pivozuje
mda; pklady nemus bt uvdny, poskytuje jich sdostatek prolistovn nkolika ronk mdnho urnlu.
Vlastn zem mdy jsou estetick jevy mimoumleck, ale obas zabh i do umn, zejmna do nkterch jeho
pobonch .vtv, jako jsou umn salonn nebo bulvrn, a psob zde pedevm tak, e vykonv vliv na
konzum; viz oblibu obraz s uritmi nmty jako soust standardnho bytovho zazen (nap. kvtinov zti
atp.); me se pihodit, e dokonce se stvaj soustmi normlnho bydlen i nkter konkrtn dla, tak nap. ped
lety visval v domcnostech Maxv Ukiovan. 11
ekli jsme ve, e zdlem, odkud estetick normy vyvraj, je vysok umn a e odtud prolnaj do ostatnch
sek estetick oblasti. Postup pi tom nen vak tak jednoduch, e by se normy vystdvaly tak pravideln jako
vlny narejc na mosk pobe, kde dal pichz, teprve kdy se pedel rozplynula. Normy, kter se pevn
zaklnily v nkterm seku estetick oblasti a v nkterm spoleenskm prosted, mohou peti velmi dlouho;
11 Srv. t studii H. C. Schauera, Mda v literatue, kde se na pikladu bsnickho tmatn o manelsk neve zajmav ukazuje, e literrn mda se na
rozdl od mdy vlastn vyznauje setrvanost a e mda jako initel bsnick tvorby me zabraovat pmmu vztahu mezi literrn i divadeln tematikou a
skutenm stavem spolenosti. Studie byla poprv uveejnna v Moravskch listech 1890, petitna pak ve Spisech H. G. Schauera, Praha 1917.

nov pichzejc vrstv se postupn vedle nich a vznik tak souit a konkurence velmi mnoha soubnch
estetickch norem. Jsou ppady, zejmna ve folklru, kde estetick normy petrvvaj cel stalet. Je nap. fakt
obecn znm, e pro formy architektonick (eskm) sedlkem pevzat byly vzory v pozdn renesannch a
baroknch zsadch, pro prdlo, kroj a jeho vzdobu jsou smrodatn formy mstskho a panskho kroje v
rznch obdobch mdy od potku XVI. stolet, pro ornamentln dekoraci malovanou, vyezvanou, vyvanou i
nanenou najdeme pedlohy v ornamentlnm malstv a ezbstv pozdn renesance i baroka". (eskoslovensk
vlastivda VIII, Praha 1935, Btr. 201.) O slovenskch lidovch vivkch ukzal V. Prak (Bratislava, VII, str.
251 n.), e slovensk selsk lid jet v XIX. a XX. stol. zdobil sv vivky ornamenty renesannmi, jak je na
Slovensko zavedla pansk mda XVI. a XVII. stol.". Z bsnictv pohybujcho se na rozhran folklru a poezie
uml lze uvst z let tictch a tyictch XIX. stol. npisy na hbitov v Albrechticch u Psku, dodrujc
zrove se sylabickm verovnm celou poetiku barokn poezie stol. XVII. a XVIII., jak dosvduje nap.
srovnni hrnovy prce s boskm tvoenm, typick to tma poezie netoliko barokn, ale i stedovk, nebo
naturalistick vylen tla nemoc rozloenho ve verch:
Z noh schromlch nepestalo shnil maso padati,
A v nich bylo zetedln hol kosti vidti,
Obliej j strupovina skoro cel pothla,
K rozmnoen jej bdy i slepota pithla.12

Sta srovnati s tmto lenm nkter autentick barokn, nap. ono, kter z Koniovy Psn o smrti cituje J.
Vlek (v Djinch esk literatury II, 1, Btr. 56), aby bylo jasn, e v ppad albrechtickch npis jde o skuten
peitek baroknho bsnickho knonu v dob, kdy vznikal a vychzel Mchv Mj, nejvt dlo eskho
romantismu. V prvnch dvou ppadech, kter jsme citovali (esk a slovensk folklr), je dlouhovkost normy
vysvtliteln vklnnm estetick normy a funkce do pevnho systmu vech nejrznjch norem a funkc, jak je
ve folklru pravidlem (o tom viz ne), kdeto v tetm (hbitovn npisy) je patrn vysvtlen dno ustrnulm
bsnickm druhem, toti nboenskou poezi, kter v dob vzniku npis byla ji archaick.
Uvedli jsme pklady skuten npadnch peitk v i estetickch norem; takov ppady jsou pomrn dk a
mon jen za zvltnch podmnek. Avak koexistence norem rznho st sama o sob je v estetick oblasti na
dennm podku, a to asto v nejvt vzjemn blzkosti. Tak nap. pihldneme-li k souasnmu eskmu
bsnictv, shledme v nm krom struktury, kterou je zhruba mono nazvat povlenou (ovem 8 vdomm, e je
to opt konglomert nkolika rznch knon, zsti ji znan petrifikovanch), tak knon symbolistick,
lumrovsk, ba kdesi na perifrii, nap. v bsnch pro mlde, obas i knon mjovsk, tedy dohromady tver
soubor norem. Podobn i v jinch umnch bychom mohli zjistit v ptomn dob knon nkolik, nap. v
malstv jist vechny od impresionismu po surrealismus. Spolehlivj jet obraz ne tvorba v tom kterm
umn podala by statistika konzumu, tak nap. pro literaturu statistika knihovensk. I mimo umn projevuje se
koexistence rznch norem, tak nap. je obecn znm fakt, e pedmty, kter jsou nositeli estetick funkce, jako
nbytek, odv atd., bvaj ve vrob i v obchod rozliovny nejen podle materilu a proveden, ale i podle
rznch vkus.
Existuje tedy vdy souasn v tm kolektivu cel ada estetickch knon.131 Vme o nich nejen z objektivn
zkuenosti, jej pklady byly uvedeny, ale i ze zkuenosti subjektivn. Podobn jako kad z ns je schopen
mluviti nkolika rznmi tvary tho jazyka, nap. nkolika socilnmi dialekty, je nm tak subjektivn
srozumitelno nkolik estetickch knon srv. jmenovan ppady z bsnictv , i kdy zpravidla jen jeden z
nich nm je pln adekvtn a tvo soust naeho osobnho vkusu. Souit nkolika rznch knon v,tm
kolektivu vak nen nijak klidn: kad z nich projevuje tendenci platit sm, vytlait ostatn; to plyne z nroku
estetick normy na naprostou zvaznost, o nm byla e ve. Zejmna siln se projevuje rozpnavost mladch
knon vi starm. Touto vzjemnou vlunost je ovem uvdna ve stl pohyb cel oblast estetina. S
nesnenlivost rznch knon souvis i okolnost, na kterou upozornil G. Tarde (Les lois de 1'imitation, Paris
1895, str. 375), e toti asto mvaj normy estetick, podobn jako mravn, charakter negativn, tj. jsou
formulovny jako zkazy.
Rzn estetick knony se navzjem U, jak ukzno, pomrnm stm Avak toto rozlien nen jen prost
asov, nbr zrove i kvalitativn, nebo m star je knon, tm je snze pochopiteln, tm mn klade
pekek pisvojen. Lze proto mluvit o skuten hierarchii estetickch knon, jejm vrcholem je knon
nejmlad, nejmn zmechanizovan a nejmn spjat s jinmi druhy norem, m spodnji pak jsou umstny
knony star, zmechanizovanj a silnji vklnn mezi ostatn druhy norem. (O pomru estetick normy k
12 Datovni i citt podle publikace R. Roce, Star npisy na nhrobnch kaplikch na hbitov v Albrechticch, Psek.
13 Srv. vrok O. Hostinskho v broue O socializaci umni, Praha 1903: V lidu nejinak ne v obecenstvu zmonjm a inteligentnjm nepanuje
nikterak vkus jednotn, nbr naopak nejvt rozmanitost vkusu, a nelze tedy stanovisko lidu vi umn vymeziti jedinou veobecn platnou formul; proti
takovmu doktrinstv svd ostatn ji pouh pohled na repertory divadeln, na beletristickou etbu nejirch kruh, na obchody s obrazy a obrzky. A
nejev se v tto pestr smsici jen bohat stupnice od nejpatnjho k nejlepmu, nbr zrove le nad sebou i etn vrstvy historick, take to, co dnes
rozlinm lidem se lb, pedstavuje prmrem umleck vvoj vce ne jednoho stolet."

normm jinm bude pojednno ne). Vtr se mylenka, e hierarchie estetickch knon je v pmm vztahu k
hierarchii spoleenskch vrstev: norma nejmlad, zaujmajc vrchol, zd se odpovdat vrstv spoleensky
nejvy a rovn dal odstupovn obou hierarchi zd se bt spolen, take by vrstvm postupn nim
odpovdaly knony m dl star. Jako zkladn schma nejhrubch obrys nepostrd tato mylenka oprvnn,
avak nesm bt chpna dogmaticky jako zkonit pedobraz skutenosti.
Pedevm nesm bt zapomnno, e pro vztah mezi spoleenskou morfologi a estetickou normou nen dleit
toliko lenn spolenosti ve vrstvy, tedy lenn vertikln, nbr e o nm rozhoduje i lenn horizontln, nap.
rozdly vku, pohlav, profese.14 Vechny druhy lenn horizontlnho mohou se tu uplatnit, tak nap. rozdl
generan me zpsobit, e pslunci te spoleensk vrstvy maj rozdln vkus a e naopak pslunci
rznch vrstev, ale stejn generace si mohou bt vkusem blzc. Rozdly generan jsou tak ohniskem vtiny
estetickch revoluc, jimi se uplatuj knony nov nebo pemisujc se z jednoho socilnho prosted do jinho.
Zjev velmi bn je rozdl mezi vkusem en a mu; pitom se me pihodit, e nkdy estetick psoben en m
rz konzervativn vzhledem k psoben mu tak je tomu nap. v prosted folklrnm a jindy naopak jsou
eny nositelkami vkusu progresivnho, srv. studii L. Schckinga o rodin jako initeli ve vvoji vkusu v anglick
literatue XVIII. stol., kde se ukazuje podl en pi vzniku sentimentlnho romnu (citov. podle ruskho pekladu
knihy o Sociologii literrnho vkusu, Leningrad 1928). Nen vak nutn ani to, aby vkus nejmlad byl ve
spojen s vrstvou nejvy. Tak nap. v pedvlenm Rakousku, ale zejmna v Rusku, byla vrstvou spoleensky
Vedouc aristokracie, avak nositelem vysokho umn, odkud vychzelo obnovovn estetick normy, byla vrstva
mansk.
Pi tom vem je vztah mezi hierarchiemi estetickou a spoleenskou nepopirateln. Kad spoleensk vrstva, ale i
mnoh prosted (nap. venkov msto) maj svj vlastn estetick knon, kter je jednm z jejich nejcharakteristitjch znak. Pechz-li nap. jednotlivec z ni vrstvy do vy, sna se zpravidla pedevm zskat aspo
vnj pznaky vkusu on vrstvy, do kter chce bt peadn (zmna odvn, bydlen, spoleenskho chovn atd.
po strnce estetick). Jeto vak vmna skutenho vkusu osobnho je vc krajn nesnadn, je tento spontnn
vkus jedno z nejbezpenjch, ovem mnohdy skrvanch, kritri pslunosti pvodn. Kdykoli se v jistm
kolektivu projev tendence k peskupovn spoleensk hierarchie, obr se tato tendence njak i v hierarchii
vkus. Tak nap. intenzvn rozvoj socialistickch snah o tdn vyrovnn v poslednch destiletch XIX. stolet byl
programov doprovzen rozvojem umleckho emesla, zakldnm lidovch scn, snahami o umleckou
vchovu. Uvedli jsme v prvn kapitole tto prce zkou soubnost mezi rozvojem strojov industrie a oivenm
umleckho emesla, avak i souvislost s tendencemi spoleenskho vvoje zde byla a byla tak pociovna. Ji
inspirtor snah o estetickou kulturu J. Ruskin hodnotil sv snaen jako snahu o npravu spolenosti (zven
veejn morlky atd.), jeho pokraovatel W. Morris a W. Crane pak byli socialistickho pesvden, Na II.
sjezdu pro umleckou vchovu proslovil St. Waetzold e, v kter nachzme slova: Nrod je spoleensky a v
svm duevnm ivot tak rozttn a rozdlen, e si vrstva s vrstvou sotva ji rozumj" a nov stmelen spoleensk oekv od umleck vchovy.15 I u takovch propagtor umleck vchovy, kte stoj na jinm
stanovisku ne socialistickm, se uplatuje nzor, e umn a estetick kultura vbec m slouit jako spoleensk
tmel; Langbehn, autor spisu Rembrandt als Erzieher, chce vytvoit touto cestou z nmeckch sedlk, manstva
a lechty eine Adelspartei im hoheren Sinne". Ruku v ruce se snahou o odstrann, nebo aspo oslaben
hierarchizace spoleensk jde tedy i snaha o vyrovnn vkusu, a to na nejvy mon rovni: nejmlad, a tud
nejvy estetick norma se m stt normou vech. 16
Pokraovn tohoto spoleenskho a zrove estetickho dn nastv v potcch rusk revoluce, kdy se
umleck avantgarda spojuje s avantgardou sociln. Avak v pozdjm obdob ruskho socilnho perodu se
uplatuje snaha najt estetick ekvivalent beztdn spolenosti ve vyrovnn vkusu na stedn rovni; jej
symptomy jsou nap. socialistick realismus v literatue jakoto nvrat k mlo osvenmu kli romnu
realistickho, tedy ke knonu starmu, ji znan pokleslmu, a kompromisn klasicismus v architektue; Pomr
mezi organizac spoleenskou a oblast estetickch norem nen tud ustrnule jednoznan ani v tom smyslu, e by
jist tendenci sociln, nap. snaze po vyrovnn tdnch rozdl, musila vdy a vude odpovdat tat reakce v
oblasti estetick: jednou se dje pokus o vyrovnn knon na rovni nejvy, jindy opt o obecn pijet
prmru, jindy konen se navrhuje (viz poznmku o Tolstm) zeveobecnn rovn ve smyslu
archaizovanosti estetick normy - nejni.
Spojen mezi spoleenskou organizac a vvojem estetick normy je, jak zejmo, nepopirateln a tak schma
vzjemnho paralelismu obou hierarchi nen bez oprvnn; nesprvnm se stv teprve tehdy, je-li pojmno
jako automatick nutnost, nikoli jako pouh zkladna pro vvojov varianty. Strnouce a ustrnujce, klesaj
zpravidla estetick normy i na ebku spoleensk hierarchie. Tento pochod je ovem sloit, nebo dn ze
14 Rozdly vku a pohlav jsou ovem pvodem biologick, ale ve spolenosti nabvaj povahy sociln, tak nap. o pslunosti k jist generaci ve smyslu
socilnm nerozhoduje vdy fyzick st.
15 Tento citt i nsledujc (Langbehnv) pejaty ze spisu J. Richtera, Die Entwicklung des kunsterzieherischen Gedankens, Leipzig 1909.
16 V tto souvislosti je mono pipomenout, e L. N. Tolstoj v pojednn Co je umn? dal, tak se zahrocenm ke spoleensk egalizaci, sjednocen
estetickho knonu naopak tm, e by byly odstranny prav vrcholy hierarchie estetick: hls toti zobecnn knonu umni lidovho.

spoleenskch vrstev nen vlivem horizontlnho lenn prosted samo v sob homogenn, a proto lze v
jedn vrstv zpravidla zjistit nkolik estetickch knon. Ji nap. oblast vldnouc spoleensk vrstvy se
zpravidla nekryje s oblast nejmlad estetick normy, ani tehdy, m-li estetick norma v tto vrstv skuten svj
zdroj. Nositeli nejmlad normy (jako umlet tvrci i jako publikum) mohou bt pslunci mldee, kter jev
opozici mnohdy netoliko estetick ke generaci star, skuten vldnouc a udvajc vzor vrstvm nim.
Jindy bvaj nositeli avantgardn normy jedinci, kte s vldnouc vrstvou pili do styku nikoli zrozenm, nbr
vchovou, a pochzej sami z vrstev nich, tak nap. v esk poezii Mcha, o nkolik destilet pozdji pak Neruda i Hlek.17 V obojm ppad a jde o odbojnou mlde, nebo o pslunky vrstvy ciz vznik zpotku
ve vrstv vldnouc sam odpor proti nov norm a teprve po jeho ochabnut se nov norma me stt normou
vrstvy skuten vldnouc. A tak mohli bychom probrat vzhledem k rozloen estetickch knon i vrstvy ostatn.
Vude by se ukzalo mnoho komplikac; sotvakdy by se podailo najt ppad tak pevnho sept nkterho
estetickho knonu a jistm spoleenskm tvarem, e by v nm ml vlun postaven, anebo e by naopak jeho
hranice nepesahoval; pklad takovho pesahu estetickho knonu z prosted, kde je domovem, do prosted
jinho je uveden v lnku R. Jakobsona a P. Bogatyreva Die Folklore als eine besondere Form des Schaffens
(Donum natalicium Schrijnen 1929): v ruskch vzdlanch kruzch XVI. a XVII. stolet ily vedle sebe i uml
literatura, i literrn folklr, jeho vlastnm domovem byla ovem vesnice. Pes vechny tyto komplikace vak
schma klesn strnouc estetick normy po stupnch hierarchie estetick i spoleensk podruje platnost.
Avak tmto klesnm se norma neznehodnocuje skuten a nenapraviteln, nebo nejde zpravidla o pouh pasivn
pejmn knonu vrstvou ni, nbr o jist jeho aktivn petvoen vzhledem k estetick tradici danho prosted
a k celkovmu souboru vech druh norem pro toto prosted platnch. Pihz se tak asto, e knon, poklesl
ji na nejspodnj perifrii, je pojednou vyzdvien do samho ohniska estetickho dn a stv se ve
zmnnm aspektu ovemopt normou mladou a aktuln. Je to postup zejmna ast v dnenmi umn;
pklady uvedeny ve studii Dialektick rozpory v modernm umn (listy pro umn a kritiku 1935). V tomto
smyslu bylo by lze mluvit o kolobhu estetickch norem.
Je vak jet jeden dleit bod, na kter nesm bt zapomenuto pi pokusu o sociologii estetick normy. Je to
pomr mezi normou estetickou a normami jinmi. Pi dosavadnch vahch jsme si ponali tak, jako by estetick
norma vchzela ve styk s kolektivem sama, bez ohledu k okol, do kterho je vpjata, toti bez ohledu k celkovmu
svazku vech druh norem, uznvanch v danm kolektivu za mtka nejrznjch hodnot. Tento postup byl
zvolen jen jako metodick omezen za elem zjednoduen vkladu. Ve skutenosti vak nen neprodyn stny
mezi normou estetickou a normami jinmi. Pro jejich vzjemnou blzkost je nap. charakteristick, e norma
estetick me pejt v normu jinou a naopak. Tak norma mravn, realizovan v romnovm dle protikladem reka
dobrho a zlho, mn se jako soust bsnick struktury __v normu estetickou a pechz asem v pln kli,
kter u vbec nesouvis s ivou hodnotou mravn a me bt pojato i komicky. Ve funkn architektue dnen,
odmtajc jakkoli estetick normovn, stvaj se, teba proti vli samho architekta, normy praktick (nap.
hygienick atd.), jakmile vstupuj do dla, zrove normami estetickmi. Lze uvst i ppady opan, norem
estetickch pechzejcch v mimoestetick; tak v bsnickm dle me vzniknout jist dosud nebval jazykov
jev (nap. jist inverze slovosledn, jist lexikalizovan spojen slov) z dvod estetickch, pejti pak dle do
jazyka nebsnickho, sdlovacho a stti se soust sdlovac jazykov normy. Nkter slovosledn deformace
Mallarmovy zmnily se asem ve slohov prostedky nebsnick spisovn ei, jak dosvduje vrok bsnka
Cocteaua (Le Secret professionnel): Stphane Mallarm m nyn vliv na sloh dennho tisku, ani to novini
tu."18
Tsn styky mezi estetickou normou a normami jinmi umouj pirozen jej zaadn do celkov oblasti norem.
Proto ani pi probrn vztahu mezi normou estetickou a spoleenskou organizac nesmme pehlet okolnost, e
zde nevchz ve styk izolovan zjev s izolovanm zjevem (tj. estetick norma s jistou slokou kolektiva), nbr e
jsou uvdny ve vzjemn pomr cel dva systmy: e lpe struktura norem a struktura spolenosti, pro
kterou dan normy tvo obsah kolektivnho vdom. Zpsob, jakm je estetick norma spjata s normami
ostatnmi, vadna do jejich celkov struktury, uruje proto do znan mry i jej pomr ke spoleenskm tvarm.
Je dleit poloit si pi studiu sociologie estetick normy dv otzky: prvn z nich tk se tsnosti jejho svazku s
normami jinmi, druh jejho postaven, podzenho nebo vdho, v souboru vech norem. Pro rzn sociln
prosted budou odpovdi na tyto otzky rzn. Probereme nejprve prvou z nich, po tsnosti vklnn estetick
normy mezi ostatn, a za pklad postavme proti sob dva typy normovch kontext, odpovdajc dvma rznm
prostedm socilnm; z jedn strany kontext platn pro kulturn vedouc spoleenskou vrstvu, kter je tvrcem
kulturnch hodnot i norem, z druh strany pak onen, kter plat pro spoleensk prosted nesouc kulturu
folklrn. Jsou to vzhledem k otzce, o kterou nm jde, prosted opravdu protichdn.
17 K souvislosti Mchovy poezie se socilnm pvodem bsnkovm viz i. Pspvek k dnen problematice bsnickho zjevu Mchova, Listy pro umn a
kritiku IV. O tom, jak Nerudv pvod z nzkho socilnho prosted se projevil jako sloka jeho poezie, obsahuje Hbitovn kvt spousty doklad; je
znmo i pobouen, s kterm bylo pijato. Zajmav detaily o jeho teprve pozdjm a pozvolnm srstn s vrstvou vldnouc poskytuje jeho korespondence
se Svtlou, uveejnn A. ermkovou-Slukovou (Praha 1912); Neruda vytk Svtl, pochzejc z mansk rodiny prask, e se k nmu chov jako
hofdma", Svtl sama se charakterizovala jako bsnkova guveroantka".
18 O pechodu estetick normy bsnick v mimoestetickou normu jazykovou srv. t lnek R. Jakobsona Co je poezie? ve Volnch smrech XXX, str. 238.

Prosted, v kterm se normy tvo, ponechv nutn vztah mezi nimi pomrn voln, nebo volnost je umonn
intenzvn vvojov pohyb jednotlivch norem. Zde norma estetick dosahuje nejsnze autonomie, kter ji izoluje
od norem ostatnch. S autonomi estetick normy souvis v tomto prosted i prvo umlcovo, spolenost do
znan mry uznvan, deformovat v oblasti umn i jin normy krom estetick (nap. normy mravn), pokud
funguj jako sousti umleck struktury, tedy esteticky; proto tak tzv. umn bulvrn, a bsnick, a vtvarn,
rdo uv estetick funkce k zasten funkc jinch, spolenost netolerovanch. Pi uvolnn funkce estetick ze
svazku s ostatnmi je pirozen, e estetick norma se vyvj rychle a prudkmi zvraty. Naproti tomu v
prosted, kter je nositelem skuten neporuen kultury folklrn (jako nap. u ns lidov prosted v
Podkarpatsk Rusi), jsou podle pozorovn modernho zkoumn etnografickho, vychzejcho z tez LvyBrhlovch, Durkheimovch atd. (srv. nap. prce ruskho etnografa P. Bogatyreva prv o materilu z
Podkarpatsk Rusi), jednotliv druhy norem spjaty velmi pevn v souvislou strukturu. Toto sept psob, e
estetick norma je v prosted folklrnm mnohem mn promnliv ne v prostedch jinch a e se udruje bez
podstatn zmny mnohdy po cel stalet. Nkte etnografov (kola Naumannova) vyvodili z toho dokonce
uplienou tezi, e lid neprodukuje, nbr toliko reprodukuje". Sprvn na tomto tvrzen pokud se te
estetick normy je posteh, e folklrn prosted svou normu samo netvo, nbr ji pejm z estetick oblasti
zejmna ovem z umn vldnouc tdy. Proto vak neme bt lidov produkci upena estetick tvoivost.
Naopak modern etnografie ukzala, e rozdl mezi ivm folklrem a industrializovanou produkc folklrnch
pedmt (prmyslem lidovho umn) zle prv v tom, e industrializovan produkce je schematizovan,
kdeto skuten lidov tvorba (napklad kraslice, vivky) je nekonen rozmanit a odstnn. Tato rozmanitost
m vak rz pouhch variant normy, nikoli jejho vvojovho poruovn. Nepohyblivost estetick normy ve
folklru je zpsobena, jak ji eeno, jejm vklnnm do celkovho systmu norem: ve folklrnm prosted jsou
normy tak pevn navzjem spjaty, e jedna druh v pohybu pek. 19 Tm je prosted folklrn oste odlieno od
prosted jinch, zejmna od onoho, kter je tvrcem kulturnch norem a hodnot a o nm byla e ve. Je jasn,
e tento rozdl m znan dosah i pro sociln charakteristiku obou tchto socilnch tvar a e otzka po
vzjemnm sept rznch druh norem je dleit i pro sociologii normy estetick.
Uvedli jsme vak ve jet druhou otzku, zvanou pro sociologick hodnocen vztahu mezi normou estetickou
a ostatnmi. Je to otzka, zda v danm socilnm prosted estetick norma smuje k nadvld nad normami
jinmi, i zda naopak jev sklon k podzenosti v celkovm systmu norem. I zde uvedeme za pklad konfrontaci
dvojho prosted, a to opt prosted kulturn vedoucho (tho jako v pklad pedelm), tentokrt vak s
prostedm lidovm nefolklrnm, tedy s prostedm mstskho lidu, jak se u ns vykrystalizovalo s rozvojem
mst, zejmna velkch, v prvn polovici minulho stolet. Po strnce sept rznch druh norem se tato ob
prosted podstatn neli: v obou je svazek norem mnohem volnj ne ve folklru. Zato je mezi nimi rozdl v
hierarchickm zaadn estetick normy. V prosted kulturn vedoucm aspo souasnm, jak je znme z
vlastn zkuenosti nabv estetick norma velmi snadno nadvldy nad ostatnmi, srv. vlny lartpourlartismu v
umn, kter se, ponaje minulm stoletm, nalhav vracely v umleckch smrech nejrznjch (nap. v
literatue francouzsk obdob realistickho u Flauberta, brzy nato opt u symbolist), a soubn vlny
panesteticismu mimo umn. Jde ovem o pouh smovn k nadvld estetick funkce, nikoli o nadvldu
skutenou a trvalou, obas se naopak zved proti pevaovn estetick funkce odpor, kter vak prv svou
intenzitou dosvduje slu tendence, proti kter se vzpr. Naproti tomu ve vrstv lidov pevauj zpravidla nad
funkc a normou estetickou funkce a normy jin, a to i v takovch vtvorech, kter lze oznait jako umn:
vrcholnou normou nejskromnjho umn" (termn J. apka) nen norma estetick. O jeho vtvarn sti napsal
prvem J. apek (Mali z lidu, v knize Nejskromnj umn), srovnvaje je s umnm vysokm: Velik sochy a
obrazy dovolvaj se obdivu, vyjadujce svrchovanm zpsobem krsu i mocnost svta a ivota. Umn
nejskromnj, o nm chci mluviti, t se vs dovolv; chce vm ist znzorniti vci prospn, potebn
lovku; je prodchnuto pietou k prci a k ivotu a zn i nutnosti i radosti mezi obma; neklade si vysokch met,
ale uskuteuje svou skromnost zpsobem ryzm a dojmavm, a to nen mal zsluha. Chce bti jen
prostednkem mezi vcmi denn poteby a lovkem, ale jeho e, by chud a beznron, nebv bez vzcn
lbeznosti a tich vroucnosti, je pirozen a pravdiv." Je zde zeteln eeno, e nad normou a funkc estetickou
pevauj v umn lidovm nefolklrnm funkce a normy jin, zejmna utilitrn (znzorniti vci prospn"),
ponkud i emocionln (zpsob ryz a dojmav").
Vrcholn pevahy nad estetinost dosahuje emocionalita v lidov mstsk lyrice: Marie nezpv, e si ji
namluvil Pepek a e budou mt do roka veselku, nbr e Pepek s modrma voima chod za jinou. Anna,
drhnouc podlahu, nehlahol, e chce na vlet do Stromovky, nbr e netou po niem jinm ne po tmavm
hrobu... V podstat nebv Marie bytost hluboce melancholick; naopak, lovk by astji soudil, e je to drbna a
ehtaka. Nue, chce-li se Marie povznsti do vych sfr (co je konen nejseriznj kol poezie a hudby),
povzn se do oblasti smutnch a beztnch cit; nim se nect tak zulechtna jako vyhldkou, e zhy bude
19 Srv. lnek P. Bogatyreva Pspvek k strukturn etnografii (Slovensk miscellanea, Bratislava 1931), kde se na pkladech ukazuje, e pi
etnografickch bdnch setkvme se s fakty majcmi nkolik funkc, piem nkdy tyto rzn funkce tak spolu souvisej, e nememe pesn stanoviti,
jak funkce se v danm ppad rsuje nejsilnji".

leeti v rakvi s vncem na hlav." (K. apek, Psn lidu praskho, Marsyas.) Citov vzruen, nikoli jako
bezprostedn reakce na skutenost, ale jako ist funkce vci, tj. zpvan psn, dominuje tedy v lidov poezii
mstsk a citov norma pevauje zde nad estetickou: pse je tm hodnotnj, m je dojmavj. Pro rozdl mezi
hierarchii norem v poezii lidov a vysok je charakteristick promna, je nastv, jakmile forma mstsk lidov
psn pronikne do uml poezie: ihned se jej citov norma zvratem, kter jsme ve vylili, pepodstatuje v
estetickou (srv. lnek o Vtzslavu Hlkovi v Slov a slovesnosti I, 1935). Rozdl mezi pevahou estetick funkce
a jej podzenost odpovd tedy socilnmu rozdlu mezi spoleenskou vrstvou, kter je vlastnm nositelem
kulturnho dn, a mstskou vrstvou lidovou.
Probrali jsme v hlavnch rysech sociologii estetick normy. Ukzalo se, e pstup k problmu estetick normy ze
strany sociologie nen toliko jeden zmonch, nebo dokonce vedlej, nbr e je, zrove s noetickm aspektem
problmu, zkladn nutnost zkoumn, protoe umouje vysledovat do podrobnost dialektick rozpor mezi
promnlivost i mnohonsobnost estetick normy a jejm nrokem na nepromnnou zvaznost. Naznaili jsme
dle, e estetick normy, majce zdlo v umn on vrstvy spoleensk, kter je nositelem kulturnho dn, stle se
obnovuj: star normy pitom zpravidla klesaj po ebku spoleensk hierarchie, mnohdy pak, klesnuve
nejne, opt vzestu-puj nhlm skokem do umn vrstvy kulturn vedouc. To je ovem jen obecn schma,
komplikovan ve skutenm vvoji jednak vlivy spoleenskho lenn horizontlnho, jednak promnlivost
vztahu mezi estetickou normou a normami ostatnmi, kter se tk tsnosti vzjemnho sept rznch druh
norem i jejich hierarchizace. I samo obecn schma, a tm spe jet jeho komplikace dosvduj, e estetick
norma nesmi bt chpna jako apriorn pravidlo, kter by s pesnost mcho stroje ukazovalo optimln
podmnky estetick libosti, nbr e je ivou energi, kter pi v rznotvrnosti svch projev ba prv pomoc
tto rznotvrnosti organizuje oblast estetickch jev a udv smr jejho vvoje. Na druh stran, i kdy se
monost obecn a apriorn platn estetick normy osvdila jako iluzorn nebo zkladn, antropologicky
fundovan principy rytmu, symetrie atd. pes svj velk vznam pro noetiku estetick normy nejsou idelnmi
estetickmi normami ukzalo se, e estetick norma skuten existuje a psob a e z uznn jej promnlivosti
nikterak nevyplv zneuznn jej dleitosti, nebo dokonce popen jej existence.
3/
Po estetick funkci a norm pichz na adu estetick hodnota. Mohlo by se na prvn pohled zdt, e problematika
estetick hodnoty je vyerpna pojednnm o estetick funkci, sle to, kter hodnotu tvo, a o estetick norm,
pravidlu, kterm je mena. Ukzali jsme vak ji ve dvou pedchzejcch kapitolch: 1. e oblast estetick
funkce je ir ne oblast estetick hodnoty ve vlastnm slova smyslu, nebo v ppadech, kde estetick funkce
toliko provz funkci jinou, je otzka estetick hodnoty tak jen druhotn pi posuzovn dan vci, pop. danho
jednn; 2. e splnn normy nen nutnou podmnkou estetick hodnoty, zejmna prv tam, kde tato hodnota
nad ostatnmi pevld, tj. v umn. Z toho plyne, e umn je vlastn oblast estetick hodnoty, jsouc
privilegovanou oblast jev estetickch. Kdeto mimo umn je hodnota podzena norm, jest zde norma
podzena hodnot: mimo umn je splnn normy synonymn s hodnotou; v umn je norma asto poruena, jen
nkdy splnna, ale i v tom ppad je splnn prostedkem, nikoli clem. Splnn normy pivozuje estetickou libost;
estetick hodnota me vak vedle libosti obsahovati i siln prvky nelibosti, zstvajc pitom nedlnm celkem;
srv. F. W. J. v. Schelling, Schriften zur Philosopbie der Kunst, Leipzig 1911, str. 7: In dem wahren Kunstwerk
gibt es keine einzelne Schonheit, nur das Ganze ist schon." Aplikace estetick normy podizuje individuln ppad
obecnmu pravidlu a tk se jedin strnky vci, jej estetick funkce, kter nemus bti dominantn. Estetick
hodnocen naproti tomu posuzuje jev v cel jeho sloitosti, nebo i vechny mimoestetick funkce a hodnoty jevu
pichzej k platnosti jako sloky estetick hodnoty (srv. n l. Bsnick dlo jako soubor hodnot. Jzdn d
literatury a poezie. Nae vyd. str. 189 n.): proto tak pojm estetick hodnocen umleck dlo jako uzaven
celek (jednotu) a je aktem individualizujcm; estetick hodnota v umn se jev jako jedinen a neopakovateln.
Problematika estetick hodnoty mus tedy bt zkoumna sama o sob. Jej osnovn otzka se tk platnosti a
dosahu estetickho hodnocen; vyjdeme-li od n, budeme mt stejn otevenou cestu na dv strany: i ke zkoumn
promnlivosti konkrtnho aktu hodnocen, i k ptrn po noetickch pedpokladech objektivn (tj. nezvisl na
vnmateli) platnosti estetickho soudu. Vimneme si nejdve promnlivosti aktulnho estetickho hodnocen.
Jsme ihned naplno v oblasti sociologie umn. Pedevm samo umleck dlo nen nikterak veliina stl: kadm
pesunem v ase, prostoru nebo socilnm prosted mn se aktuln umleck tradice, jejm prismatem je dlo
vnmno, a vlivem tchto pesun se mn i estetick objekt, jen v povdom len danho kolektiva odpovd
materilnmu artefaktu, vtvoru umlcovu. I kdy tedy nap. jist dlo je ve dvou od sebe vzdlench dobch
hodnoceno stejn kladn, je pedmtem hodnocen pokad jin estetick objekt, tedy v jistm slova smyslu jin
dlo. Je pirozen, e se pi tchto pesunech estetickho objektu asto promuje i estetick hodnota. Peasto lze
v djinch umn pozorovat, jak jist dlo pechz z hodnoty kladn bhem doby v zpornou, nebo z vysok,
vjimen hodnoty v prmrnou a naopak. Velmi ast jest schma nhlho vzestupu, pak poklesu a opt

vzestupu, pop. vak ji do jinho stupn estetick hodnoty (srv. monografii Polkova Vzneenost prody, Sbornk
filol., . ak. X, Praha 1934). Naproti tomu se nkter umleck dla udruji po dlouhou dobu bez poklesu na
vysokm stupni; jsou to hodnoty vn", tak nap. v bsnictv bsn Homrovy ponaje aspo renesanc, v
dramat dla Shakespearova nebo Molirova, v malstv dla Raffaelova, Rubensova. I kdy kad doba vid
takov dla jinak hmatatelnm dkazem je nap. vvoj scnickho pojet her Shakespearovch pece
pokad nebo tm pokad stav je na nejvy msta v stupnici estetickch hodnot. Byl by vak omyl vidt v
tom nepromnnost. Pedevm je pravdpodobn, e se pi blim pihldnut objev i v takovch ppadech
vkyvy, mnohdy dokonce znan, za druh pak nen pojem i vrcholn estetick hodnoty jednoznan: je rozdl
mezi tm, je-li jist dlo pociovno jako hodnota iv" nebo historick" nebo reprezentativn" nebo kolsk"
nebo exkluzivn" nebo populrn" atd. Ve vech tchto odstnech, vystdvajc je postupn, poppad
uskuteujc jich nkolik souasn,20 me umleck dlo setrvvat stle mezi vnmi" hodnotami a toto
setrvn nebude stavem, nbr stejn jako u dl mncch sv msto v stupnici procesem.
Estetick hodnota je tedy promnliv ve vech svch stupnch, pasivn klid je zde nemon; vn" hodnoty
promuj a vymuj se jen jednak pomaleji, jednak mn znateln ne ni stupn. Ale ani sm idel
nepromnn trvalosti estetick hodnoty, nezvisl na vnjch vlivech, nen ve vech dobch a za vech okolnost
nejvy a jedin douc. Dokonce vdy existuje vedle umn tvoenho'pro trvn a platnost co nejdel tak
umn uren ji zmrem tvrcovm k platnosti pechodn, tvoen pro konzum". Tak nap. v bsnictv dla
pleitostn" nebo soukrom kryptadie, tvoen umlcem pro neju kruh ptel, dla aktuln, zvisl tematicky
na znalosti nkterch okolnost, znmch jen jist dob, pop. jen jistmu omezenmu kruhu. Ve vtvarnm umn
se nrok na trvalost jist umleck hodnoty asto projevuje volbou materilu, tak nap. voskov plastika vznik
zejm s jinm nrokem na trvalost ne mramorov nebo bronzov, mozaika s jinm zamenm k neomezenmu
trvn dla i hodnoty ne akvarel atp. Je tedy umn konzumn" stlm protikladem umn trvalho"; vyskytuj
se vak obdob, kdy umlci dvaj pednost intenzvn krtk psobivosti dla ped povlovn rostouc psobivost
trvalou. Nzornm dokladem me poslouit umn dnen. Jet obdob symbolismu vyhledvalo hodnotu co
mon trvalou, nezvislou na promnch vkusu a nahodilch vnmatelch. Na touze po.absolutnm" dle ztroskotv Mallarm; n Bezina vyslovuje pleitostn pesvden, e lze najt nejvy verov (tj. metrick)
tvar, tak vybrouen, aby nebylo mono vbec nic dokonalejho" (viz nai pedmluvu k Hartlovu vydn
Hlavkovch alm, Praha 1934, str. 12). Srovnejme s tm vrok umlce dnenho, A. Bretona (Point du jour,
Paris, str. 200): Picasso je v mch och jen proto tak velik, e setrval bez ustn v postoji obrannm vzhledem k
vcem vnjho svta, potaje v to ty, kter vytvoil sm; e tyto vtvory nepokldal nikdy za nic jinho ne za
pouh momenty styku mezi sebou a svtem. Pomjivost a efemrnost, v protikladu k tomu, co obyejn bv
radost a pchou umlc, byly jm vyhledvny pro sebe samy. Za dvacet let, kter pela nad jeho dlem,
zeloutly ji trky z novin (vlepen do obraz), jejich er, kdysi sv, pispla nemlo k drzosti tchto
velkolepch ,papiers colls' z roku 1913. Svtlo odbarvilo a vlhkost msty potmile zvarhanila velk vstiky
modr a rov. A je to dobe. asn kytary, slepen z chatrnch prknek, prav to mosty nhody, budovan
vdy znovu, den ze dne, nad proudem zpvu, nevydrely zbsil prk zpvkv. Ale ve se dje tak, jako kdyby
Picasso byl potal s tmto ochuzenm, s tmto oslabenm, ba rozpadem. Jako kdyby se byl chtl pedem poddat v
zpase, jeho vsledek jest nepochybn, ale jej pesto bojuj vtvory lidsk ruky proti ivlm, aby si stupnost
zskal, co je drahocennho, ponvad krajn skutenho v samm procesu jejich zniku."
Promnlivost estetick hodnoty nen tedy pouh druhotn jev, vyplvajc z nedokonalosti" umleckho tvoen
nebo vnmn, z lidsk neschopnosti doshnout idelu, nbr pat k sam podstat estetick hodnoty, je je procesem, nikoli stavem, energeia, nikoli ergon. Proto i beze zmny asu a prostoru se estetick hodnota jev jako
mnohotvrn a sloit dn, jeho projevem jsou nap. rozpory v nzorech kritik o nov vytvoench dlech,
nestlost zlib kninho a umleckho trhu'atd.; i po t strnce je nzornm pkladem doba dnen, s rychlmi
zmnami umleckch zlib, projevujcmi se nap. pekotnm znehodnocovnm bsnickch dl na trhu
knihkupeckm, rychlm vzniknm a zaniknm hodnot na trhu umn vtvarnho atd. To ve je ovem jen
zrychlen film procesu odehrvajcho se v dob kad. Piny tto dynamiky hodnot jsou, jak ukzal Karel Teige
v knize Jarmark umni (Praha 1936), sociln: uvolnn pomr mezi umlcem a konzumentem (objednavatelem),
mezi umnm a spolenost. I v pedelch dobch vak reagoval proces estetick hodnoty vdy velmi iv na
dynamiku spoleenskch vztah, jsa j souasn i pedurovn, i zasahuje do n zptnm nrazem.
Spolenost si ostatn vytv instituce a orgny, ktermi na estetickou hodnotu vykonv vliv tm, e reguluje
hodnocen umleckch dl. Jsou to nap. kritika, znalectv, umleck vchova (potaje k n umleck kolstv i
instituce, jejich elem je vchova pasivnho vnmn), trh umleckch dl a jeho prostedky propagan, ankety
o nejhodnotnjm dle, umleck vstavy, muzea, veejn knihovny, soute, ceny, akademie, mnohdy dokonce
cenzura. Kad z tchto instituc m sv specifick koly a me mt i jin cle ne jen vliv na stav a vvoj
estetickho hodnocen (tak nap. muzea kol shromaovat materil k vdeckmu zkoumn atd.) a tento jin
kol me mnohdy bt hlavn (nap. pi cenzue usmrovn mimoestetickch funkc dla v zjmu sttu a
vldnoucho spoleenskho i mravnho du); pesto vak se vechny svm podlem astn vlivu na estetickou
20 Tak nap. Mchv Mj jev dnes, pi stm vro bsnkovy smrti, pozoruhodn navrstaven snad vech ve jmenovanch odstn hodnoty.

hodnotu a jsou pitom exponenty jistch spoleenskch tendenc. Tak nap. uren kritikovo bv mnohdy
interpretovno jako vyhledvni objektivnch estetickch hodnot, jindy jako projev osobnho pomru
posuzovatelova k posuzovanmu dlu, jindy jako popularizace novch, laikm tko pochopitelnch umleckch
dl, jindy zase jako propaganda jistho umleckho smru: ve to jsou jist sloky kadho kritickho vkonu, z
nich v danm konkrtnm ppad vdy nkter pevauje, avak pedevm je kritik vdy bu mluvm, nebo
naopak protivnkem, pop. odtpencem jistho spoleenskho tvaru (tdy, prosted atp.). Velmi sprvn ukzal
Arne Novk v sv pednce o djinch esk kritiky, pronesen v Praskm lingvistickm krouku (duben 1936),
e nap. Chmelenskho zporn posudek Mchova Mje nen jen projevem nahodil osobn nelibosti kritika k
Mchovu dlu, ale zrove a hlavn v kontextu ostatn kritick innosti Chmelenskho i jeho teoretickch
nzor o kolech kritiky projevem snahy zkho tehdejho literrnho prosted zamezit pliv nezvyklch
estetickch hodnot, kter by rozhlodvaly vkus a ideologii tohoto prosted; charakteristick je, e skuten tm
v tto chvli nebo o mlo pozdji dochz k rozen toucho publika i po strnce sociln pslunosti, jak rovn
ukzal Arne Novk v citovan pednce.
Proces estetickho hodnocen souvis tedy s vvojem spoleenskm a jeho zkoumn tvo kapitolu sociologie
umn. Nesmme ostatn zapomnat na fakt, uveden ji v pedel kapitole, e nen v jist spolenosti toliko
jedin vrstva umn bsnickho, malskho atd., nbr e je vdy vrstev nkolik (nap. umn avantgardn,
oficiln, bulvrn, umn mstskho lidu atd.), a tud i nkoliker stupnice estetick hodnoty. Tyto tvary ij
kad svm ivotem, pitom vak se leckdy navzjem k a pronikaj. Hodnota, kter pozbyla platnosti v
nkterm z nich, me poklesem nebo vzestupem pejt do jinho. Jeto toto rozvrstven odpovd, tebae ne
vdy pmo ani pesn, rozvrstven socilnmu, pispv i mnohovrstevnost umn k sloitmu procesu vytven a
petven estetickch hodnot.
Je konen teba dodat, e kolektivn rz a zvaznost estetickho hodnocen se obrej i v individulnch
estetickch soudech. Doklady jsou etn: tak nap. rozhoduj se, jak bylo zjitno nakladatelskmi anketami,
teni pro koupi knihy nejastji nikoli na zklad sudk profesionln kritiky, je se zdaj pli zbarveny
individulnm vkusem pvodc, ale na zklad doporuen ptel, len te tensk obce, ke kter pat
kupujc (viz L. Schcking, Die Soziologie der literarischen Geschmacksbildung, Leipzig und Berlin 1931, Btr.
51); je tak znma autorita vronch tenskch anket; sbratel umn vtvarnho se asto rozhoduj pro jist
dlo jen proto, e jmno jeho autora je vintou obecn uznan hodnoty; odtud snaha obchodnk takov jmnahodnoty vytvoit (K. Teige, Jarmark umn, str. 28 n.) a tak dleitost znalc, jejich kolem je pisuzovat
autorstv dl a posuzovat jejich pravost (M. J. Friedlnder, Der Kunstkenner, Berlin 1920).
Estetick hodnota se tedy ukzala procesem, jeho pohyb jez jedn strany urovn imanentnm vvojem sam
umleck struktury (srv. aktuln tradici, na jejm pozad je kad dlo hodnoceno), z druh pohybem a pesuny
struktury spoleenskho souit. Umstn umleckho dla na jistm stupni estetick hodnoty i setrvn jeho na
nm, poppad zmna zaadn v stupnici, nebo dokonce vyadn dla ze stupnice estetick hodnoty vbec, jsou
zvisl na jinch initelch ne jen na vlastnostech samho materilnho vtvoru umlcova, jen jedin trv,
pechz od doby k dob, od msta k mstu, od jednoho spoleenskho prosted k jinmu. Nelze zde mluvit o
relativnosti, nebo pro hodnotitele, umstnho v jistm asovm a prostorovm bodu a zaklnnho v jistm
socilnm prosted, jev se takov a takov hodnota danho dla jako veliina nutn a stl.
Je vak tm dokonale rozeena nebo vlastn odstranna otzka objektivity estetick hodnoty, lpjc na
materilnm dle? Pozbv tato otzka, een po stalet, jednak metafyzicky, jednak dovolvnm se
antropologickho ustrojen lovka, jednak konen pojmnm umleckho dla jakoto jedinenho, a proto
definitivnho vrazu, veker platnosti a nalhavosti? Existuj i pi uznan promnlivosti estetickho hodnocen
nkter zjevy, kter svd, e dleitosti nepozbyla. Jak vysvtlit napklad okolnost, e mezi dly tho
umleckho smru, ba i tho umlce, tedy mezi vtvory vzniklmi piblin za stejnho stavu umleck
struktury a za stejnch podmnek socilnch, se nkter s nalhavost, hranic na evidenci, jev hodnotnjmi,
jin mn hodnotnmi? Je tak zejmo, e mezi naden kladnm a prudce zpornm hodnocenm nen tak velik
propast jako mezi obma tmito zpsoby hodnocen a lhostejnost; pihzv se dokonce nezdka, e chvla i
zatracovn se setkvaj souasn pi posuzovn dla jedinho. Nen zde opt nznak toho, e soustedn
pozornosti a pitakvajc, i odmtajc na jist dlo me/ mt aspo v nkterch ppadech za podklad
objektivn vy estetickou hodnotu dla? Jak dle pochopit ne-li z pedpokladu objektivn estetick hodnoty
okolnost, e jist umleck dlo me bt uznvno za kladnou estetickou hodnotu-i onmi kritiky, kte po jinch
strnkch jsou k nmu v pomru prudce zamtavm, jak tomu bylo nap. pi pijet Mchova Mje soudobou
eskou kritikou? Djiny umn, i kdy se jejich metodologie sna co mon redukovat ast hodnocen na
hodnoty historicky vyloiteln (srv. knihu Polkova Vzneenost prody, str. 6 n.), narej pesto stle na problm
hodnoty, psluejc jistmu dlu bez ohledu na jeho historick aspekty; ba lze ci, e existenci tohoto problmu
dosvduj prv stle obnovovan pokusy omezit jeho vliv na historick zkoumn. Konen nutno pipomenout,
e i kad boj o novou estetickou hodnotu v umn, stejn jako kad protitok proti nmu, jsou organizovny ve
znamen hodnoty objektivn a trval; jen pedpokladem objektivn estetick hodnoty lze ostatn vysvtlit fakt, e
velk umlec neme pochopit, e by ivot mohl bt vyjden nebo krsa formovna jinmi prostedky, ne jak

si on sm zvolil" (Wilde, The Critic As Artist).

Problmu objektivn, na vnjch vlivech nezvisl estetick hodnoty umleckho dla se tedy vyhnout nelze. Je
vak teba pipravit si pstup k jeho een pelivm rozborem pojmu objektivn estetick hodnota". Neme pro
ns bt pochyb, e umn vytvoen lovkem pro lovka neme tvoit hodnoty na lovku nezvisl (co se
te projev estetick funkce mimo umn, bylo ukzno v pedel kapitole, e ani zde neme bt ei o
estetick innosti jako trval vlastnosti vc). Vchodisko, kter volila nap. scholastick filosofie (srv. J.
Maritain, Art et scolastique, Paris 1927, str. 43 n.) a kter nachz ozvnu jet nap. u Wildea, zleejc v
rozeznvn mezi nemnnm idelem krsy a jeho promnlivmi realizacemi, me mt zdn platnosti, jen pokud
vyplv z celho systmu metafyziky; mimo nj m pochybnou cenu vchodu z nouze. Nechceme-li se dopoutt
nenleitho smovn noetiky s metafyzikou, mohli bychom pomlet podobn jako jsme uinili pi estetick
norm na antropologick ustrojen lovka, spolen dem vem a uplatujc se jako zkladna nepromnnho
pomru mezi lovkem a dlem, pomru, kter, promtnut do hmotnho jevu, jevil by se jako objektivn estetick
hodnota. Ale zvada je ta, e umleck dlo jako celek (nebo jen celek jest estetickou hodnotou) je celou svou
podstatou znak, obracejc se k lovku jako lenu organizovanho kolektiva, nikoli jen jako k antropologick
konstant. Sprvn napsal o umn Wilde (The Critic As Artist), e vznam kadho krsnho vtvoru zvis
stejn na tom, kdo jej pijm, jako na tom, kdo jej vytvoil. Ba dokonce spe pozorovatel propjuje krsn vci
tisce jejch vznam, in ji pro ns zzranou a uvd ji ve styk s dobou, take se stv vitln soust naich
ivot."
Ani pi ptrn po noetickch monostech a pedpokladech objektivn estetick hodnoty nelze tedy uniknout z
dosahu sociln povahy umn. Nejde ji ovem o zkoumn vztahu mezi konkrtnm umleckm dlem a
konkrtnm kolektivem, tedy o sociologii umn, nbr o jistou obecn platnou zkonitost, charakterizujc vztah
mezi umleckm dlem jakoto estetickou hodnotou vbec a ktermkoliv kolektivem i ktermkoli lenem
jakhokoliv kolektiva. Vtkem vahy takto zamen me ovem bt toliko obecn rmec, nabvajc v
kadm konkrtnm ppad jin npln a nedovolujc proto dedukci specilnch kritickch pravidel. Je ostatn
zejmo, e pi promnlivosti hodnocen plat kad konkrtn zdvodnn estetickho soudu jen vzhledem k
pomru mezi dlem a tou spolenost nebo tm spoleenskm tvarem, z jejich stanoviska je soud pronen.
Obecn platn estetick hodnota me bt ze stanoviska dobov a sociln omezenho toliko instinktivn
uhadovna a teprve konfrontac soud z mnohch obdob, poppad prosted, nepmo zjiovna. Mnohem
dleitj ostatn ne pravidla je zsadn otzka, je-li objektivn estetick hodnota skutenost nebo klamn zdn.
Jako vchodisko k odpovdi na tuto otzku se nabz znakov (semiologick) rz umn, o kterm se ve stala
zmnka. Nejdve jest teba strun zmnky o podstat znaku vbec. Bn definice zn: nco, co stoj msto
neho jinho a k tomuto jinmu poukazuje. Za jakm elem se znaku uv? Nejcharakteristitj jeho funkce
je slouit dorozumn mezi individui jako leny tho kolektiva; takov je zejmna el jazyka, nejrozvinutj a
nejplnj soustavy znak. Je ovem teba poznamenat, e znak me mt i funkce jin, krom tto funkce
sdlovac; tak nap. penze jsou znak zastupujc jin skutenost ve funkci hospodskch hodnot; jejich el vak
nen sdlen, nbr usnadnn obhu zbo. e znak sdlovacch je pesto nesmrn rozshl: kterkoliv
skutenost se me stt znakem sdlovacm. A k tto i se pi-aduje umn, tebae zpsobem odliujcm jej
od jakhokoliv jinho sdlovacho znaku.
Chtjce zjistit tuto specifickou odlinost, je charakterizuje umn jako znak, obrtme nejprve zetel k onm
druhm umn, u kterch se funkce sdlovac projevuje nejzetelnji, nebo prv ona umouj srovnn. Jsou to
bsnictv a malstv. Bsnick i malsk dlo obsahuj sdlen zpravidla; i kdy v nkterch obdobch jejich
vvoje bv sdlovac funkce oslabena a k nulovmu stupni (nap. malstv absolutn, suprematismus, bsnictv
v umlm jazyce), jev se toto oslaben jako popen stavu normlnho, nikoli jako stav normln. Zcela podobn
mluv modern lingvistika o koncovce nulov" a nikoli o neptomnosti koncovky v ppadech, kdy
gramatick tvar je nedostatkem koncovky charakterizovn proti tvarm, kter koncovku maj. K sammu pojmu
gramatickho tvaru pat koncovka, a k sammu pojmu malstv i bsnictv sdlen, tj. tma (obsah). Malstv i
bsnictv jsou umn tematick. Je vak sdlen obsaen v dle bsnickm nebo malskm opravdovm
sdlenm, nebo se od opravdovho sdlen njak U? A jak? Tm, e zde estetick funkce, pevldnuvi nad
funkc sdlovac, zmnila samou podstatu sdlen.
Epick dlo bsnick bude sice docela tak jako projev ist sdlovac vyprvt o udlosti, kter se pihodila
tam a tam, tehdy a tehdy, za tch a tch okolnost, s tmi a tmi osobami jako initeli; avak rozdl bude ten:
pokud chpeme jist projev jako sdlen, bude pro ns mt dleitost pomr sdlen ke skutenosti, o kter se
vyprv. To znamen: i kdy vslovn nevyen, bude pijmn projevu ze strany posluchaovy provzet otzka,
zda se to, co mluvc vyprv, skuten pihodilo, zda okolnosti t udlosti byly takov, jak uvd. To neznamen,
e by odpov na tyto otzky musela bt kladn; me zcela dobe znt v tom smyslu, e projev byl zsti nebo
zcela fiktivn. Poslucha se bude pak dohadovat, poppad snait o zjitn, jak byl pitom mysl mluvcho. A z
toho ptrn, poppad jen dohadu, vznikne dal modifikace vcnho vztahu projevu (tj. jeho vztahu ke
skutenosti); nap.: ano, jde o projev fiktivn s myslem oklamat posluchae, svst z prav cesty jeho jednn, tedy
o le; nebo:, jde o projev fiktivn, s myslem vydvat neskutenou udlost za pravdivou, ale bez myslu

deformovat posluchaovo jednn prost jen za tm elem, aby byla vyzkouena posluchaova dvivost, jde
tedy o mystifikaci; nebo opt: jde o projev fiktivn, avak bez myslu i jen oklamat posluchae, majc za el
pedestt mu monost skutenosti jin, neli v jak ije, utit, poppad podsit jej neshodou vymylen
skutenosti s opravdovou, tedy ist fikce.
Avak v ppad, kdy budeme jazykov projev vpravn chpat jako vtvor bsnick s pevaujc funkc
estetickou, bude pomr k projevu pojednou jin a cel stavba vcnho vztahu projevu nabude jinho aspektu.
Otzka, zda se vyprvn udlost pihodila i nikoli, pozbude pro posluchae (tene) ivotn zvanosti; o tom,
e by jej bsnk chtl nebo mohl klamat, nebude vbec ei. Netvrdme ovem nikterak, e by otzka relnho
podkladu vyprvn udlosti pestala existovat. Okolnost, zda, do jak mry a jakm zpsobem pedvd bsnk
vypravovanou udlost jako skutenou nebo fiktivn, bude naopak dleitou slokou struktury bsnickho dla. Na
odstnech tohoto zpsobu pedveden spov asto nap. rozdl mezi technikou rznch umleckch smr
(romantismus realismus v jistm aspektu), druh (povdka pohdka), a uvnit jistho dla vzjemn pomr
jednotlivch sloek i st (nap. mnohdy v romn historickm pomr mezi osobami a udlostmi v poped ty
jsou fiktivn a osobami i udlostmi v pozad ty jsou skuten). Otzka relnho podkladu udlosti
vyprvn, nazrme-li na ni ze stanoviska struktury dla a zpsobu podn, je ovem podstatn odlin od otzky
reln sdlovacho dosahu vyprvn udlosti, jak vi dlu klade napklad literrn historik. Ten se pi Babice
B. Nmcov me ptt, zda mld bsnky skuten odpovdalo dji povdky, zda Panklovi opravdu bydlili na
Starm blidle atd. Pro tene se vak otzka pravdivosti klade jen v tom smru: chtla bsnka vbec, nebo do
jak mry chtla, aby jej dlo bylo pojmno jako dokumentrn vypravovn o dji jejho dtstv? Odpov, by
nevyen, na tuto otzku, by vslovn neformulovanou, bude pak rozhodovat o celm citovm a pedstavovm
ovzdu, do kterho se pro tene dlo Nmcov zahal, bude rozhodovat o vznamovm zabarven celku i
detail. Fiktivnost" bsnictv je tedy nco zcela jinho ne fikce sdlovac. Vechny modifikace vcnho vztahu
jazykovho projevu, kter se vyskytuj v ei sdlovac, mohou hrt lohu i v bsnictv, nap. le. Ale hraj zde
lohu sloek struktury, nikoli ivotnch hodnot prakticky zvanch. Baron Pril, kdyby il, byl by mystifiktor a
jeho ei by byly li; ale bsnk, kter vymyslil Prila a jeho li, nen lh, nbr prv bsnk, a Prilovy
vroky v jeho podni jsou projev bsnick.
Nue, je za tohoto stavu vci umleck znak zbaven jakhokoli bezprostednho a zvaznho styku se
skutenost? Je umn vzhledem ke skutenosti mn ne stn, jen aspo dosvduje ptomnost pedmtu, teba
divkem nevidnho? Lze najt v djinch estetiky smry, kter by na otzku takto formulovanou odpovdly
kladn, tak nap. estetick teorie K. Langeho, interpretujc umn jako iluzi, nebo teorie F. Paulhana, pokldajc
za podstatu umn le; blzko takovmu pojmn jsou ostatn i vechny smry klonc se k hdonismu a k
estetickmu subjektivismu (umn jako stimulans libosti, umn jako suvernn vytven dosud nebval
skutenosti). Pesto vak neodpovdaj takov nzory skuten podstat umn. Za elem objasnn jejich omylu
vyjdme od konkrtnho pkladu. Pedstavme si tene Dostojevskho Zloinu a trestu. Okolnost, zda se pbh
studenta Raskolnikova udal, je, podle toho, co jsme ekli, mimo obzor tenova zjmu. Pesto vyct ten z
romnu siln vztah ke skutenosti, nikoli ovem k on, o kter romn vyprv, k udlosti lokalizovan v Rusku
tch a tch let minulho stolet, ale ke skutenosti znm dvrn teni sammu, k situacm, kter zail, nebo
v pomrech, za kterch ije zat me, k citm i volnm hnutm, ktermi byly nebo mohou bt tyto situace
doprovzeny, k inm, kter u tene samho z nich mohou vzejt. Kolem romnu, jen tene zaujal, nakup se
nikoli jedna, ale mnoho skutenost; m hloubji dlo vnmatele zaujalo, tm vt je oblast skutenost vnmateli
bnch a ivotn pro nho zvanch, ke kterm dlo zsk vcn vztah. Zmna, kter se udala s vcnm
vztahem dla-znaku, je tedy souasn jeho oslaben i poslen. Oslaben je v tom smyslu, e dlo nepoukazuje ke
skutenosti, kterou pmo zobrazuje, poslen tak, e umleck dlo jakoto znak nabv nepmho (obraznho)
vztahu ke skutenostem ivotn dsanm pro vnmatele a prostednictvm jejich pak k celmu vnmatelovu
universu jako souboru hodnot. A tak umleck dlo nabv schopnosti poukazovat ke skutenostem zcela jinm,
ne zobrazuje, a k systmm hodnot jinm, ne z jakho samo vzelo a na jakm je vybudovno.
V tomto bod vkladu se naskytuje pleitost obrtit zetel i k umnm jinm ne jen tm, kter maj obsah", k
umnm atematickm,jako hudba a architektura, abychom zjistili, zda i ona mohou nabvat onoho mnohonsobnho vcnho vztahu, odliujcho vtvory umn tematickch od opravdovch sdlovacch projev. Hudba podle
sv podstaty nesdluje; pomoc prostedk, jako jsou citt, autorizovan citt atp. (srv. O. Zich, Estetika dramatickho umn, Praha 1931, str. 277 n.), me ovem ke sdlen smovat, ale toto smovn je negac jej vlastn
povahy, podobn jako pi bsnictv a malstv byl negac zjev opan, toti opan thnut k atematinosti. Akoli
vak hudebn projev nesdluje, me velmi intenzvn navazovat onen mnohonsobn vcn vztah k celm
rozshlm oblastem ivotn zkuenosti vnmatelovy, a tm i k hodnotm pro vnmatele platnm, kter jsme jako
charakteristick pro projevy s vldnouc funkc estetickou zjistili u umn tematickch. Velmi pesn popisuje
tento mnohonsobn a pi v pedmtn neuritosti intenzvn vcn vztah hudby Oscar Wilde v eseji ji
nkolikrt citovan The Critic As Artist: Kdykoliv pehraji nkterou skladbu Chopinovu, mm pocit, jako bych
byl plakal nad hchy, kterch jsem se nikdy nedopustil, a byl smuten z tragdi, kter jsem nezail. Zd se mi, e
hudba vyvolv vdy tento dojem. Vytv lovku minulost, kterou neznal, a napluje jej ovzdum zrmutk,

kter zstaly skryty ped jeho slzami. Dovedu si pedstavit mue, kter m za sebou dokonale vedn ivot,
naslouchajcho nhodou njak podivn skladb, jen pi tom nhle objev, e jeho due, ani o tom vdl, prola
stranmi zkuenostmi a poznala dsn radosti nebo divok romantick lsky nebo velk odkn." Zkuenosti,
kter lovk neml, ale mohl mt, potenciln biografie bez konkrtnho obsahu, tak tedy charakterizuje Wilde
vcn vztah hudby; jeho slova jsou bsnick vraz pro mnohonsobnost a s n spojenou pedmtnou neuritost
vcnho vztahu umleckho dla jako znaku; z tho dvodu nazv jin bsnk, P. Valry (Eupalinos), emoci, je
plyne z hudby, nevyerpatelnou";21 hudba, jsouc vbec zbavena sdlovac funkce, odhaluje jet zetelnji ne
umn tematick specifick rz umleckho znaku. m je zde tedy nesen vznam? Ne obsahem, kterho zde
nen, ale slokami formlnmi: tnovou rovn, melodickm a rytmickm tvarem, tmbrem atd. Proto zde vcn
vztah slou mnohem vce navozen jistho celkovho postoje ke skutenosti ne osvtlen kterkoli skutenosti
jednotliv. Avak to prv je obecn vlastnost umn jakoto znaku, zde jen zetelnji odhalen.
Dost podobn hudb je ppad architektury, jak sprvn vystihl P. Valry v dialogick eseji Eupalinos; zde
Sokrates prav o hudb a architektue: Umn, o kterch mluvme, musv protikladu k ostatnmpomoc sel
a selnch vztah zploditi v ns nikoli fabuli, ale onu skrytou moc, kter dv vznik vem fabulm." Je teba
ovem pesto rozeznvat, nebo architektura vedle toho, jak sm Valry k, tak mluv", tj. obsahuje sdlen,
ovem opt zcela jinho druhu ne bsnictv a malstv: sdlen obsaen v dle architektonickm je tsn spjato s
praktickou funkc, kterou architektonick dlo vykonv; budova znamen" sv uren, tj. dje a kony, kter se
maj dt v jejm prostoru, ohranienm a formovanm zdivem: Zde prav budova se shromauj kupci.
Zde soud soudci. Zde pj vzov. Zde milovnci hen. Tyto obchodn budovy, soudy a vzen mluv velmi
zeteln, kdy ti, kdo je stavj, dovedou se svho kolu chopit" (Valry, Eupalinos). Sdlen obsaen v architektonickm dle je vak zpravidla zcela pohlceno a zakryto praktickou funkc, s n je tsn spjato: viditelnm se
stv teprve tehdy, kdy budova pedstr jinou funkci, ne jakou opravdu vykonv: ink v podob palce,
tovrna v podob hradu atp. Pedstran uren (palc, hrad) se pak stv skutenm sdlenm vnmateli. 22 Prv
proto vak, e ve vech ostatnch ppadech, kdy se ureni vyjden kryje se skutenm, je sdlen tm
nepostehnuteln, je ponechna pevaujc psobnost neuritmu a mnohonsobnmu vcnmu vztahu,
specifickmu pro umleck dlo. I zde je tento vztah nesen a urovn formlnmi" tvrnmi prostedky. Nzorn
popisuje proces navzn tohoto mnohonsobnho vcnho vztahu opt Valry v citovanm dialogu, na mst, kde
Faidros l dojem z architektonickho dla: Nikdo .nepozoroval, stoje ped hmotou, deliktn zbavenou te a
napohled tak jednoduchou, e jeho vnmn je zeno smrem k jakmusi zchvvu tst kivkami tm neznatelnmi, zaoblenmi nepatrnmi a vemocnmi, i tmi hlubokmi kombinacemi pravidelnosti s nepravidelnost,
kter umlec souasn vytvoil i skryl a dodal jim takov neodolatelnosti, e se staly nedefinovatelnmi. Vedly
pohyblivho vnmatele, podizujcho se jejich neviditeln ptomnosti, od vidiny k vidin, od hlubokho mlen k
epotu rozkoe tou mrou, jak se piblioval a vzdaloval, znovu piblioval a bloudil v dosahu dla, jsa v svch
pohybech zen jen jm a jsa hkou svho obdivu. Chci, kal ten lovk z Megary (tj. stavitel EupaUnos), aby
m dlo dojmalo Ud tak, jako je dojm pedmt lsky." Umn netematick" ns tedy pouila, e specifick
vcn vztah, spojujc umleck dlo jako znak se skutenost, me bt nesen nejen obsahem, ale i vemi
ostatnmi slokami. Odbome nyn opt k umnm tematickm, abychom se pesvdili, zda i jejich formln
sloky" mohou se stt, nebo dokonce jsou vdy tak initeli vznamovmi a nositeli vcnho vztahu. Obrtme
zetel k malstv, ponvad o bsnictv je zsluhou funkn lingvistiky dnes ji zcela zejm, e vechny
jeho sloky jakoto soustky jazykovho systmu jsou nositeli vznamov energie, ponaje hlskovm skladem
a kone vtnou stavbou. V malstv je situace jin, tam se me na prvn pohled zdt, e materil, s kterm toto
umn pracuje, tj. plocha, barevn skvrna, Unie, je zleitost ist optick; sloitj a druhotn prvky:
perspektivn a barevn prostor, obrys jsou ovem i zde zejm vznamovmi initeli. Ne ani jmenovan prvky
zkladn nejsou bez monosti navazovat vcn vztah. Ormovan plocha je nco jinho ne pouh zorn pole, i
kdy mu v nkterch ppadech me svou npln odpovdat. Ohranien rmem dodvaj jistch vznamovch
vlastnost, tak pedevm t, e se to, co je do rmce pojato, jev vznamovou jednotkou (celkem). Linie len
plochu: svm smrem a prbhem d proces divkova vnmni a uruje tak netoliko optickou, ale i vznamovou
organizaci ormovanho seku. Tak pijm Unie i tehdy, nen-li obraz zamen k vcnosti, snadno funkci
obrysu, a v takovch ppadech nejde o zobrazen dnho pedmtu; vznik pak bezpedmtn" pedmtnost
jako ist vznam. Tchto vznamovch vlastnost linie vyuily nkter smry modernho malstv, jako
malstv absolutn (Kandinskij) a smry jemu pbuzn. Konen ani barevn skvrna nen jen jev optick, nbr
zrove i vznamov. Ji sama barevn kvalita m dalekoshl vznamov monosti. Znmm
21 Srv. t jin msto Eupalina, kde se mluv o dojmu z vnman hudby: Nebyla to mniv plnost, obdobn stlmu plamenu, osvtlujc a zahvajc celou
tvou bytost neustlm spalovnm vzpomnek, pedtuch, stesk a pedpovd i nekonenm mnostvm citovch vzruch bez urit piny?" Viz t H.
Delacroix, Psychologie de 1'art (Paris 1937, str. 210 n.). Svit hudby je svit autonomn, jen nechce bt zvisl na svt bnch akustickch jev. Pesto vlak
m (vznamovou) potenci psluejc jazyku i nehudebnm zvukm... Hudba generalizuje city sestupujc a k rytmickmu vlnn citovho absolutna... Tak
vznikaj hudebn tvary, jejich struktura podv obrys citovho rozvlnn probhajcho v hlubch vrstvch citovho ivota ne bn citov vzruen. Tento
vnitn dynamismus, jeho je hudba schmatem, petv se ve styku s ni a jejm vlivem, vytveje ji zrove ze sebe jako svj symbol a vraz.
22 V tto souvislosti je teba pipomenout aspo zbnou narkou, e k tmatu v architektue nle t symbolick platnost architektonickho dla,
uplatujc se zejmna v takovch obdobch vvoje, kdy stavba, zejmna veejn, reprezentuje ideologii prosted, z kterho vzela a jemu slou, poppad
jeho moc a spoleenskou vhu; srv. nap. symbolickou platnost stedovkho hradu a katedrly nebo palcovch staveb renesannch a baroknch.

kulturnhistorickm faktem je symbolika barev, kter zejmna ve stedovku dola obecnho rozen a ustlen
(srv. nap. Zbrt, Symbolika barev u starch ech v Listech z eskch djin kulturnch, Praha 1891); je pirozen,
e symbolika barev zashla i do malstv: Pro m na obrazech Kristus vdy modr at? Proto, e oi vcch se
upnaly neustle touebn k nebi, sdlu nebeskho enicha a posmrtnmu obydl vcch." (Th. Wohlbehr, Bau
und Leben der bildenden Kunst, Leipzig u. Berlin 1914.) Tak se stala mod nejvzneenj barvou kesan,
akoliv svm psychickm psobenm pat mezi barvy studen". Avak i dnes, kdy symbolika barev netvo
pevn systm ani nestoj v poped zjmu, a dokonce v dlech malsky bezpedmtnch, kde se vznam barvy
neme pichytit zobrazen vci, lze zjistit vznamovou platnost barvy; tak nap. modr barva, zejmna vyplujeli souvisle hoej st obrazov plochy, bude i v dle zbavenm veho pedmtnho zobrazovn vyvolvat
vznam obloha"; vyplujc dolej st obrazov plochy, bude vznamov interpretovna jako voda". S
barevnou kvalitou souvis tak vztah barvy k prostoru; znm fakt, e barvy tepl" vystupuj zdnliv do poped,
barvy studen" do pozad, m nejen dosah optick, ale i smantick (vznamov); tak nap. je mono v malstv
bezpedmtnm vytvoit prostor bez vcn platnosti, tedy pouh prostor-vznam, jen pomoc kombinace jmenovanch dvou skupin barev. Dle je barevn skvrna nositelem obrysu, podobn jako jm je linie; s obrysem
nabv ovem vznamu pedmtnosti, a to i tehdy, kdy se nevztahuje k dnmu uritmu pedmtu; proto malstv suprematistick, kter ze vech malskch smr dosplo nejdle v tendenci k potlaen jakhokoliv
obsahu", volilo jako tvar barevn skvrny nejradji tverec nebo obdlnk, nejlhostejnj to geometrick obrazce,
aby tak barevn skvrna pestala psobit svm tvarem a byla co mon istou optickou hodnotou bez
vznamovho odstnu pedmtnosti. V modernm malstv bv leckdy obrysov vznam barevn skvrny
odhalovn tm zpsobem, e se obrys barevnou skvrnou vyten zsti kryje a zsti rozchz s obrysem
linernm. Bylo by mon vypotvat jet dle vznamov monosti barvy; tak nap. je smantickho rzu i
rozdl mezi barvou jako charakteristikem pedmtu (barva lokln) a barvou jako svtlem atd.
Formln sloky malskho dla jsou tedy vznamovmi initeli stejn jako jazykov sloky dla bsnickho:
samy o sob ovem nejsou spojeny vcnm vztahem s uritou vc, nbr podobn jako sloky hudebnho dla
nesou potenciln vznamovou energii, kter, vyzaujc z dla jako z celku, udv jist postoj k svtu
skutenosti.
Probrali jsme znakov (smantick) charakter umleckho dla; ukzalo se, e umn se tsn pipn k oblasti
znak sdlovacch, ale tak, zeje dialektickm popenm skutenho sdlen. Sdlen opravdov poukazuje k jist
konkrtn skutenosti, znm tomu, kdo znak dv, a o kter m bt zpraven ten, kdo znak pijm. V umn nen
vak skutenost, o kter dlo pmo podv zprvu (pokud jde o umn tematick), vlastnm nositelem vcnho
vztahu, nbr pouhm jeho prostednkem. Vlastn vcn vztah je zde mnohonsobn a ukazuje ke skutenostem
znmm vnmateli, kter vak nejsou a nemohou bti nikterak vysloveny ani naznaeny v dle samm, protoe
tvo soust vnmatelovy intimn zkuenosti. Tento trs skutenost me bt velmi znan a vcn vztah
umleckho dla ke kad z nich je nepm, obrazn. Skutenosti, s nimi me bt umleck dlo ve vdom i
podvdom vnmatelov konfrontovno, jsou vklnny do celkovho intelektulnho, citovho i volnho postoje,
jej vnmatel zaujm ke skutenosti vbec. Zkuenosti, kter se ve vnmateli rozvln nrazem umleckho dla,
penej proto svj pohyb i na celkov obraz skutenosti v mysli vnmatelov. Neuritost vcnho vztahu
umleckho dla je tedy kompenzovna tm, e na n odpovd vnmajc individuum nikoli jen stenou reakc,
nbr vemi strnkami svho postoje ke svtu a skutenosti. Vznik nyn otzka: je tedy interpretace umleckho
dla jako znaku zleitost jen a jen individuln, od individua k individuu rozdln a nesrovnateln? Odpov na
ni byla vak anticipovna zjitnm, e umleck dlo je znak, a tud svou podstatou fakt sociln; tak postoj,
kter individuum ke skutenosti zaujm, nen vhradnm osobnm majetkem ani u osobnost nejsilnjch, nbr
je do znan mry, u osobnost mn silnch pak tm docela, peduren socilnmi vztahy, do kterch je
individuum vpjato. A tak vsledek, ke ktermu dospl rozbor znakov povahy umleckho dla, nevede ani
zdaleka k estetickmu subjektivismu: bylo jm toliko dovozeno, e vcn vztahy, do kterch umleck dlo jako
znak vstupuje, uvdj v pohyb postoj vnmatelv ke skutenosti, a vnmatel je bytost spoleensk, len kolektiva.
Toto zjitn ns vede o krok ble k cli: jestlie se vcn vztahy navzan umleckm dlem dotkaj zpsobu,
jakm se individuum a kolektivum ke skutenosti stavj, stv se zejmm, e zejmna dleit pro n el je
otzka mimoestetickch hodnot obsaench v umleckm dle.
Umleck dlo, i tehdy, neobsahuje-li pmo ani zahalen vyslovovanch hodnotcch soud, je hodnotami
prosyceno. Vechno v nm, ponaje materilem, i nejhmotnjm (napklad kmen nebo bronz v sochastv), a
kone nejsloitjmi tematickmi tvary, jejich nositelem. Hodnocen, jak jsme prv naznaili, nle k sam
podstat specifickho rzu umleckho znaku: vcn vztah umleckho dla zasahuje svou mnohonsobnost
nikoli jen jednotliv vci, ale skutenost jako celek a dotk se tak celkovho postoje vnmatelova k n; prv ten
je vak zdrojem i usmrovatelem hodnocen. Jeto pak kad ze sloek umleckho dla, a obsahov", a
formln", nabv v kontextu dla onoho mnohonsobnho vcnho vztahu, stvaj se nositeli mimoestetickch
hodnot.
Hodnoty nesen jednotlivmi slokami tho dla vstupuj ve vzjemn vztahy, nkdy kladn, jindy zporn; tm
ovem na sebe navzjem psob, a je mono, aby t materiln sloka byla v rznch souvislostech nositelem

zcela rznch hodnot; srv. H. Ltzeler, Einfhrung in die Philosophie der Kunst, Bonn 1934, str. 27: Atomismus
pi zkoumn formy umleckho dla zle v tom, e si badatel formu rozlo ve sloky (jako rovn a kiv linie,
Unie konvexn a konkvn, zeteln ohranien a neurit atd.) a e kad ze sloek pisoud konstantn smysl
(nap. svtl barva = optimismus, temn = pesimismus, rovn Unie = jasnost a strunost, bezprostednost a
pesnost, rozumnost a elnost). Proti takovmu postupu je teba zdraznit, e formln sloky mohou bt pln
pochopeny teprve ze stanoviska celku a e nabvaj podle postaven uvnit tohoto celku velmi promnlivho
smyslu; tak nap. er mezi svtlmi barvami me psobit slavnostn a vzneen, jako tomu je na portrtech
Rubensovch; rovn Unie mohou promovat svj smysl od tm mystickho zitku istho ohranien vlastn
podstatou a k racionalistickmu a mechanickmu zznamu. Rovnice toho druhu jako ztotonn tmav barvy s
pesimismem jsou pli hrub na vystien sloitho vnitnho ivota umleckho dla." Mimoestetick hodnoty
obsaen v umleckm dle tvo tedy jednotu, ale ovem jednotu dynamickou, nikoU mechanicky ustlenou. Dynaminost souboru mimoestetickch hodnot umleckho dla me dostoupit i takovho stupn, e se projev v
dle pln protiklad mezi dvojm hodnocenm, nap. sniujcm a obdivn kladnm; srv. monumentalizujc podn
nzkch" nmt, bn v realistickm malstv XIX. stolet (Courbertovi trkai); nebo vyuit tvrnch
prostedk hrdinskho eposu na reky a dje obvykl dotud jen v nzkch" druzch literrnch, postup to, kterho
uili v epickm bsnictv bsnkov romantit (srv. J. Tyanov, Archaisty i novatory, Leningrad 1929). Vzjemn
rozpory mimoestetickch hodnot obsaench v dle mohou bt nejrozmanitjch druh a nejrznj sly; ani v
ppadech vak, kdy dostupuj maxima kvantity nebo intenzity, nerozruuj jednotu umleckho dla, a to proto, e
tato jednota nem rz mechanickho soutu, nbr je vnmateli dna jako kol, k jeho zvldnut je teba
pekonn rozpor, na kter vnmatel nar pi sloitm procesu vnmn a hodnocen dla. Mimoestetick
hodnoty v umn nejsou tedy zleitost jen umleckho dla samho, nbr i vnmatele. Ten ovem pistupuje k
dlu se svm vlastnm systmem hodnot, se svm vlastnm postojem ke skutenosti. Pik se velmi asto, ba
pravidlem, e st, mnohdy znan, hodnot vyciovanch vnmatelem z umleckho dla je v rozporu se
systmem platnm pro vnmatele samho. Jak k tomuto rozporu a z nho plynoucmu napt dochz, je jasn: bud
tvoil dlo umlec z tho spoleenskho prosted a z te doby jako vnmatel, a pak jsou rozpory mezi
hodnotami pro nho platnmi a hodnotami obsaenmi v dle dsledkem posunu umleck struktury, k nmu
pvodce dla smoval, nebo pochz dlo z jinho dobovho a spoleenskho prosted ne vnmatel, a pak jsou
rozpory v hodnotch mimoestetickch nezbytn. 23 Nen tedy umleck dlo jako soubor mimoestetickch
hodnot pouh replika systmu hodnot platnch a zvaznch pro vnmajc kolektivum. Proto tak hodnoty
obsaen v umleckm dle nejsou pociovny jako rovn svou zvaznost hodnotm prakticky platnm,
vyslovovanm pokud o jejich vysloveni jde projevy ist sdlovacmi; nzorn doklad poskytuje nap.
cenzurni praxe, je in rozdl mezi nzory vyslovenmi jako sdlen a nzory vyplvajcmi bu nepmo z
umleckho dla, nebo i pmo v nm vyslovenmi; jen krajn rigorismus vede ke ztotoovn umn se
sdlovacm projevem po tto strnce.
Dospli jsme v svch vahch k bodu, z kterho lze pehldnout vzjemn pomr mezi hodnotou estetickou a
ostatnmi hodnotami v dle obsaenmi i objasnit si pravou jeho podstatu. Dosud jsme se omezovali na tvrzen, e
v umleckm dle estetick hodnota nad ostatnmi pevld. Toto tvrzen vyplv s logickou nutnost z podstaty
umn, privilegovan to oblasti estetickch jev, je je nadvldou estetick funkce a hodnoty odliena od
nepehlednho mnostv jev ostatnch, u kterch estetick funkce je fakultativn a podzena funkci jin.
Prosted neznajc vyhrann diferenciace funkc, jako jsou spolenost stedovk nebo folklrn, neuvdomuj si
ovem nadvldu estetick funkce v umn, ale pak neexistuje pro n ani pojem umn v onom smyslu, v jakm jej
chpe podoba dnen; srv. stedovk zaaovn vtvarnch umn mezi hmotnou produkci v nejirm slova
smyslu. Tvrdme-li, e estetick funkce a hodnota v umleckm dle nad ostatnmi funkcemi a hodnotami
pevldaj, nevyslovujeme postult pro praktick pomr k umn, pi kterm me i dnes u jednotlivc, ba i celch
kolektiv pevldnout funkce jin, ale vyvozujeme jen teoretick dsledek z postaven, jak umn zaujm v
celkov oblasti jev estetickch za pedpokladu proveden diferenciace funkc.
Avak i tto vdom jen teoretick formulaci bv z nedorozumn vytkn formalismus" a lartpourlartismus;
samoelnost umleckho dla, kter je aspektem dominantnho postaven estetick funkce a hodnoty, bv
omylem zamovna s kantovskou bezzjmovost" umn. K vyvrcen tohoto omylu je teba pohldnout na
23 Mohla by vzniknout otzka, zda nen tak teba potat s ppady pln shody nebo naopak naprost neshody hodnot mimoestetickch v dle obsaench
se systmem hodnot platnm pro vnmatele. Co se te pln shody, nebo aspo smovn k n, mohou se ovem takov ppady vyskytovat, tak nap. v
onch zpravidla nich tvarech umn, kter vychzej ze snahy usnadnit vnmateli co nejvce pstup k dlu, odstranit mu z cesty vechny pekky.
Avak i zde jde jen o tendenci, nikdy pln nesplnnou, nebo jist mra a jist zpsob neshody mezi hodnocenm vnmatelovm a hodnotami obsaenmi v
dle se i zde vyhledv; srv. nap. znm fakt, e teni lbivch romn nejradji tou romny z jinho prosted a pojednvajc o jinm zpsobu ivota,
ne jak sami znaj. Co se tk monosti opan, toti monosti pln neshody mezi hodnotami v dle obsaenmi a systmem hodnot platnm pro
vnmatele, lze smovn k tto krajnosti shledat v djinch umn asto, mnohdy dokonce vyzvav vyhrocen (srv. satanismus jistho odstnu symbolismu,
prohlaujc provokativn obrcen celho systmu hodnot naruby: zlo jev se hodnotou kladnou, dobro zpornou atp.). Nepekonateln vzjemn cizost
hodnot platnch pro vnmatele a onch, kter jsou obsaeny v dle, me zpsobit, e dlo ztrat pro vnmatele smysl a nen vnmno ani hodnoceno jako dlo
umleck: srv. nap. nepochopitelnost dl z takovch prosted, s jejich systmem hodnot nen stynch bod ve vnmatelov postoji ke skutenosti, tak
nap. pomr k stedovkmu umn v XVII. a XVIII. stol.; sem je teba zsti zaadit i proklet" bsnky a umlce vbec, kte za ivota zstanou mnohdy
pln nepovimnuti a pichzej ve znmost teprve ve chvli, kdy se objev monost vztahu aspo zsti kladnho mezi jejich dlem a o platnost usilujcm
systmem hodnot.

postaven a povahu estetick hodnoty v umn zvnitku umleck struktury, tj. smrem od hodnot
mimoestetickch, rozestench po jednotlivch slokch dla, k hodnot estetick, spnajc umleck dlo v jednotu. Zjistme pitom vc zvltn a neekanou: ekli jsme ve, e vechny sloky umleckho dla, jak
obsahov, tak i formln, jsou nositeli mimoestetickch hodnot, kter uvnit dla vstupuj do vzjemnch vztah.
Umleck dlo se objevuje konec konc jako skuten soubor mimoestetickch hodnot a jako nic jinho ne prv
tento soubor. Materiln sloky umleckho artefaktu i zpsob, jakm je jich vyuito jako tvrnch prostedk,
vystupuj v loze pouhch vodi energi pedstavovanch mimoestetickmi hodnotami. Zeptme-li se v tto
chvli, kde zstala estetick hodnota, uke se, e se rozplynula v jednotliv hodnoty mimoestetick a nen vlastn
nim jinm ne hrnnm pojmenovnm pro dynamickou celistvost jejich vzjemnch vztah. Rozliovn mezi
formlnm" a obsahovm" zetelem pi zkoumn umleckho dla je tedy nesprvn. Ml pravdu formalismus
rusk koly estetick a literrnteoretick, kdy tvrdil, e vechny sloky umleckho dla jsou bez rozdlu
soustmi formy. Je vak teba dodat, e stejn bez rozdlu jsou vechny sloky umleckho dla nositeli vznamu
i mimoestetickch hodnot, a tedy soustmi obsahu. Rozbor formy" nesm bt zuovn na pouh rozbor
formln; z druh strany vak mus bt jasno, e teprve cel vstavba umleckho dla, nikoli jej pouh st
zvan obsahem", vstupuje v aktivn pomr k systmu ivotnch hodnot dcch lidsk jednn.
Nadvlda estetick hodnoty nad ostatnmi, kter vyznauje umn, je tedy nco jinho ne pouh vnj pevaha.
Vliv estetick hodnoty nen vbec ten, e by hodnoty ostatn pohlcovala a utlaovala, ale ten, e sice kadou
jednotlivou z nich vytrhuje z bezprostednho styku s pslunou hodnotou ivotn, zato vak uvd cel soubor
hodnot, obsaen v umleckm dle jako dynamick celek, ve styk s celkovm systmem onch hodnot, kter
tvo hybn sly ivotn praxe vnmajcho kolektiva. Jak je rz a el tohoto styku? Pedevm je teba mt na
vdom, e jak ji ukzno, je tento styk zdkakdy idylicky klidn: zpravidla jsou hodnoty obsaen v umleckm
dle ponkud odlin i ve vzjemnm pomru, i v kvalit hodnot jednotlivch od sloen systmu hodnot platnho
pro kolektivum. Nastv tedy vzjemn napt a v tom je obsaen vlastn smysl i psoben umn. Soubor hodnot
dcch ivotn praxi kolektiva je omezovn ve volnm pohybu stlou nutnost praktick aplikace hodnot;
pemisovn jednotlivch len hierarchie (pehodnocovn hodnot) je zde velmi nesnadn a je provzeno
tkmi otesy cel ivotn praxe danho kolektiva (brdn vvoje, nejistota hodnot, droben systmu, pop. i
revolun vbuchy), kdeto hodnoty v umleckm dle z nich kad sama o sob je uvolnna od aktuln
zvaznosti, jejich celek vak nepostrd platnosti potenciln mohou se beze kody peskupovat i petvet,
mohou se experimentln krystalizovat v nov seskupen a uvolovat seskupen star, mohou se pizpsobovat
vvoji situace sociln a novm tvnostem dan skutenosti, nebo aspo hledat monosti takovho pizpsoben.
Nazrna z tohoto stanoviska objev se autonomie umleckho dla a nadvlda estetick hodnoty i funkce v nm
nikoli jako umrtvovatel styku mezi umleckm dlem a skutenost prodn i sociln, nbr naopak jako stl
jeho oivovatel. Umn je ivotnm initelem krajn zvanosti i v takovch vvojovch obdobch a v takovch
podobch, kter kladou draz na samoelnost umn a dominanci estetick funkce i hodnoty, ba nkdy prv
vvojov stadium se zdraznnou samoelnost me zashnout do pomr lovka ke skutenosti velmi
intenzvn; viz ppad Mchova Mje, probran v studii Pspvek k dnen problematice bsnickho zjevu
Mchova, Listy pro umn a kritiku IV.
A nyn se konen lze definitivn vrtit k otzce, od kter jsme vyli, zda toti me bt njakm zpsobem
prokzna objektivn platnost estetick hodnoty. Naznaili jsme ji, e pmm pedmtem aktulnho estetickho
hodnocen nen materiln" umleck artefakt, nbr estetick objekt", kter je jeho odrazem a koreltem ve
vnmatelov povdom. Pesto vak mus bt objektivn (tj. nezvisl a trval) estetick hodnota, existuje-li,
hledna v materilnm artefaktu, kter jedin beze zmny trv, kdeto estetick objekt je promnliv, jsa urovn
netoliko ustrojenm, a vlastnostmi materilnho artefaktu, ale zrove i pslunm vvojovm stadiem nehmotn
umleck struktury. Nezvisl estetick hodnota inherentn materilnmu umleckmu artefaktu, pedpokldme-li
ji, m ovem ve srovnn s aktuln hodnotou estetickho objektu rz toliko potenciln: materiln umleck
artefakt tak a tak sestrojen m schopnost bez ohledu na vvojovou situaci dan umleck struktury navozovat v
mysli vnmatel estetick objekty s aktuln estetickou hodnotou kladnou. Me tedy otzka po existenci
objektivn estetick hodnoty bt formulovna jen v tom smyslu, zda je takovto ustrojen materilnho
umleckho artefaktu mon.
Jakm zpsobem se astn materiln artefakt vzniku estetickho objektu? Vidli jsme ji, e jeho vlastnosti,
poppad i vznam vyplvajc z jejich seskupen (obsah dla), vstupuj do estetickho objektu jako nositel
mimoestetickch hodnot, kter opt navazuj sloit vzjemn vztahy, kladn i zporn (shody i rozpory), take
vznik dynamick celek, udrovan v jednot shodami a souasn uvdn v pohyb rozpory.
Lze proto usuzovat, e nezvisl hodnota umleckho artefaktu bude tm vy, m etnj trs mimoestetickch
hodnot dovede k sob artefakt upoutat a m mohutnji dovede dynamizovat jejich vzjemn vztah; to ve bez
ohledu na promny jejich kvality od doby k dob. Bv ovem zvykem pokldat za hlavn mtko estetick
hodnoty dojem jednoty, kterm, dlo psob. Jednota vak nesm bt chpna staticky, jako dokonal soulad,
nbr dynamicky, jako kol, kter dlo vnmateli ukld; je vhodn pipomenout v tto souvislosti vrok V.
klovskho: Cesta iv, cesta, po n noha ct kameny, cesta, kter se vrac to je cesta umn." (Teorie przy,

es. peklad, Praha 1933, str. 27.) Je-li tento kol pli snadn, tzn. pevauj-li v danm ppad shody nad
rozpory, je psobivost dla oslabena a zanik rychle, nebo dlo si nevynucuje vnmatelovo setrvn ani nvrat;
proto dla se slabmi pedpoklady dynaminosti se rychle automatizuj. Je-li ovem naopak odhalen jednoty kol
pro vnmatele pli nesnadn, tzn. pevauj-li rozpory pli nad shodami, me se pihodit, e vnmatel nebude s
to, aby dlo pochopil jako zmrnou vstavbu. Nikdy vak mohutnost rozpor, psobcch nadbytek pekek,
neochrom do t mry natrvalo innost dla jako jejich nedostatek: dojem dezorientace, neschopnosti odhalit
jednotc zmr umleckho dla, je dokonce bn pi prvnm setkn se zcela neobvyklm umleckm tvarem.
Tet monost je konen ta, e oboj, shody i rozpory, podmnn vstavbou materilnho umleckho artefaktu,
jsou mocn, avak udruj vzjemnou rovnovhu; tento ppad je zejm optimln a spluje nejplnji postult
nezvisl estetick hodnoty.
Nesmme vak zapomenout, e vedle vnitn vstavby umleckho dla a v zkm vztahu k n je jet pomr mezi
dlem jakoto souborem hodnot a hodnotami prakticky platnmi pro kolektivum, je dlo pijm. Materiln
artefakt pichz ovem bhem svho trvn ve styk s mnoha rznmi kolektivy a mnoha navzjem odlinmi
systmy hodnot. Jak se po tto strnce projevuje postult jeho nezvisl estetick hodnoty? Je jasn, e i zde
pipad rozporm aspo do t mry vznamn kol jako shodm. Dlo vypoten na neruenou shodu s uznanmi
ivotnmi hodnotami je vnmno jako fakt sice nikoli neestetick, ale neumleck, prost lbiv (k). Teprve
napt mezi mimoestetickmi hodnotami dla a ivotnmi hodnotami kolektiva dodv dlu monost psoben na
pomr mezi lovkem a skutenost, psoben, kter je nejvlastnjm kolem umn. Proto lze ci, e nezvisl
estetick hodnota umleckho artefaktu je tm vy a trvalej, m mn snadno se dlo poddv doslovn
interpretaci ze stanoviska obecn pijatho systmu hodnot t kter doby a toho kterho prosted. Vrtme-li se k
vnitn vstavb umleckho artefaktu, nen jist nesnadn dohodnout se na mnn, e dla se silnmi vnitnmi
rozpory poskytuj prv pro svou rozeklanost a z n plynouc mnohoznanost mnohem mn vhodn
podklad pro mechanickou aplikaci celho systmu prakticky platnch hodnot ne dla bez vnitnch rozpor nebo
s rozpory slabmi. I zde se tedy ukazuje mnohotvrnost, rozrznnost a mnohoznanost materilnho artefaktu
jako potenciln estetick klad. Nezvisl estetick hodnota umleckho artefaktu zle tedy po vech strnkch v
napt, jeho pekonn je kolem vnmatelovm; to vak je cosi zcela jinho ne harmoninost, vydvan
mnohdy za nejvy formu dokonalosti a nejvy dokonalost formy v umn.
Z princip, ke kterm jsme takto doli, je ovem nemono vyvozovat jakkoliv detailn pravidla. Shody i rozpory
mezi mimo estetickmi hodnotami, o kterch jsme mluvili, i jejich pekonvn vnmatelem mohou bt uskutenny i pi tm materilnm umleckm artefaktu nekonen mnoha zpsoby, vyplvajcmi z nekonen
rozmanitosti monch setkn dla a vvojem umleck struktury a s vvojem spolenosti. Toho jsme si byli
vdomi ji ve chvli, kdy jsme otzku nezvisle platn estetick hodnoty poloili. Pesto vak bylo nezbytn
pokusit se o odpov na ni, ponvad jen pedpoklad objektivn estetick hodnoty, vdy znovu hledan a znovu v
nejrznjch obmnch uskuteovan, dodv smyslu historickmu vvoji umn: jen jm lze vysvtlit patos
stle optovanch pokus o vytvoen dokonalho dla, stejn jako nepetrit nvraty vvoje k hodnotm ji
vytvoenm (tak nap. vvoj novodobho dramatu byl zen stle obnovovanmi zsahy nkolika trvalch hodnot,
jako jsou dla Shakespearova, Molirova atp.). Proto je nezbytn pro kadou teorii estetick hodnoty vypodat se
a problmem objektivn, nezvisl hodnoty, a to i tehdy, pot-li tato teorie s neredukovatelnou promnlivost
aktulnho hodnocen umleckch dl. Dleitost problmu nezvisl estetick hodnoty vysvitla vak jet
zetelnji pi pokusu o jeho een, kter ns dovedl k nejzkladnjmu kolu umn, jen jest dit a obnovovat
vztah mezi lovkem a skutenost jakoto pedmtem lidskho jednn.

4/
V pedelch tech kapitolch tto prce jsme pojednali o tech souvztanch pojmech: estetick funkci, norm a
hodnot. Do jejho nzvu jsme vloili slova sociln fakty" nikoli proto, abychom tak svj pomr k ltce omezili,
nbr abychom se pokusili tak o dkaz, e i abstraktn noetick rozbor podstaty a dosahu estetick funkce,
normy a hodnoty mus mt vchodiskem sociln povahu jmenovanch t jev. Msto, na kter vzhledem k
estetice bv stavna jednou metafyzika, jindy psychologie, pslu po prvu pedevm sociologii: noetick
zkoumn cel problematiky jev estetickch, je je vlastnm kolem estetiky, mus bt budovno na pedpokladu,
e estetick funkce, norma i hodnota plat toliko ve vztahu k lovku, a to k lovku jako tvoru spoleenskmu.
Estetick funkce je jeden z dleitch initel lidskho konn: kad lidsk kon j me bt provzen a kad
vc se me stt jejm nositelem. Nen tak pouhm, prakticky bezvznamnm epifenomenem funkc jinch,
nbr je spoluurovatelem lidskho jednn vi realit; tak nap. slou pi pesunech v hierarchii funkc jist
vci tm zpsobem, e se pipojuje k nov funkci dominantn, kterou posiluje upozorujc na ni a vyzdvihujc ji
nad ostatn; jindy opt supluje zmizelou funkci vci nebo instituce, kter pechodn funkce pozbyly, a zachrauje
je tak pro nov upoteben a novou funkci atd. Tm je estetick funkce vpjata do dn spoleenskho.
Estetick norma, regulativ estetick funkce, nen nepromnn pravidlo, ale sloit, stle se obnovujc proces.

Svm rozvrstvenm na normy star a mlad, ni a vy atd. a jeho vvojovmi promnami vleuje se do
vvoje spoleenskho, vyznaujc jednou psluenstv jedincovo k jistmu spoleenskmu prosted, jindy
jednotlivcv pechod z vrstvy do vrstvy, jindy konen doprovzejc a signalizujc pesuny v celkov struktue
spolenosti.
I estetick hodnota konen, uplatujc se zejmna v umn, kde estetick norma je sp poruovna ne
dodrovna, nle svou podstatou mezi jevy sociln. Nejen promnlivost aktulnho estetickho hodnocen, ale i
stlost objektivn estetick hodnoty mus bt odvozovna ze vztahu mezi umnm a spolenost. Estetick hodnota
vchz v zk styk s hodnotami mimoestetickmi, je dlo obsahuje, a jejich prostednictvm pak i se systmem
hodnot urujcch ivotn praxi kolektiva, kterm je dlo pijmno. Pomr hodnoty estetick k mimoestetickm je
takov, e estetick hodnota nad ostatnmi pevld, avak neru jich, nbr toliko je spn v celek, vytrhujc sice
kadou jednotlivou z pmho vztahu k obdobn hodnot prakticky platn, ale umoujc zato aktivn vztah
celkovho souboru mimoestetickch hodnot dla k celkovmu postoji, kter jednotlivci jakoto lenov kolektiva
zaujmaj ke skutenosti za elem jednn. Prostednictvm estetick hodnoty psob takto umn pmo na citov
a voln pomr lovka k svtu, zasahujc nejzkladnj regulativ lidskho jednn i mylen, na rozdl od vdy i
filosofie, psobcch na lidsk jednn prostednictvm mylenkovho procesu.
Je tedy estetino, tj. oblast estetick funkce, normy a hodnoty, iroce rozesteno po celkov oblasti lidskho
konn, je zvanm a mnohostrannm initelem ivotn praxe, a nejsou prvy jeho dosahu a vznamu ony
estetick teorie, kter je omezuj na jedin z jeho etnch aspekt, prohlaujce za cl estetickho zmru toliko
libost nebo citov vzruen nebo vraz nebo poznn atd. Vechny tyto strnky a jin jet zahrnuje estetino,
zejmna v svm nejvym projevu, umn; avak kad z nich pipad jen takov podl, jak j pslu pi
vytven celkovho postoje lovka k svtu.

Knin v vahch a pednkch, sv. 4.

F. Borov, Praha 1936.