začněme tvrzením, kterému se težko při čtení písma vyhneme - hospodin soudí pýchu lidí.

soudil pýchu izraele tím, že je vydal do zajetí a později dokonce dopustil, aby byl zbořen chrám.
soudí ale i pýchu lidí mimo izrael. není náhoda, že soud nabukadnezara začíná v okamžiku, kdy
se rozplývá nad svou mocí, která se ukazuje v tom, jaký krásný postavil babylon.nebylo to tu už
někdy ? lidé kteří se rozplývají nad velkým bábelem, který postavili ? Člověk jako by stále znovu
a znovu zapomínal na to, jaké je jeho místo. jako by stále zapomínal, že nemá nic než to, co přijal
- a že většina jeho života - včetně dalšího nádechu, nebo dalšího úderu srdce není v jeho rukou.
ale takovému červíčkovi hospodin svěřil velkou moc a důstojnost. když na to pomyslíme,
musíme se divit stejně jako david:
8,5 co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
8,6 jen maličko jsi ho omezil, že není roven bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
8,7 svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:
8,8 všechen brav a skot a také polní zvířata
8,9 a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.
8,10 hospodine, pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!
jak vidíte, davida přivedlo uvědomění si toho, jak pán bůh člověka obdaroval k oslavě
hospodina.ne všechny ale boží dary vedou k vděčnosti. zdá se ale, že čím více toho člověk od
hospodina dostane, tím je pro něj větším nebezpečím to, že se stane pyšným. král nabukadnezar
toho dostal opravdu hodně. byl skutečně stromem na který bylo vidět až z kraje světa. stal se
pánem veškerého známého světa a ten pod jeho vládou prosperoval.byl skutečně stromem, který
vyrostl až do nebes - ale král nebukadnezar se přerostl a zpychl. a pak přišel boží soud a král se z
vrcholu najednou dostal až na dno.
dnešní doba často tvrdí, že se není možné přerůst, že když se člověk rozhodne, nic mu nemůže
bránit v cestě.Člověk musí mít vysoké cíle a ještě vyšší sebevědomí. ale i když se o tom dnes
nemluví, je tu stále nebezpečí, že se člověk může přerůst, přestřelit, vzít si větší sousto, než které
je schopen zvládnout a zpychnout. a pak se dostavují soudy – psychické problémy, syndrom
vyhoření, rozpad rodin a vztahů a různé druhy závislostí ať už na drogách, alkoholu, televizi,
nebo pornografii. mám za to, že je v těchto věcech možné vidět boží soudy. hospodin člověka,
který si je sám sebou jistý a pokládá se za zcela nezávislého vydává různým slabostem a
závislostem, aby prohlédl a uvědomil si, jak na tom je.
mám za to, že i dnes je tu církev mimo jiné pro to, aby nesla poselství o tom, že hospodin soudí
pýchu lidí. hraje ale velkou roli to, jakým způsobem se k tomu postaví. jak nést zprávu o božích
soudech ? - daniel je nám v tom dobrým příkladem.
když čteme 4. kapitolu knihy daniel, narážíme na zvláštní opakování. král vypráví svůj sen
danielovi (7-14), pak ho daniel zopakuje (17-20) a pak až následuje samotný výklad snu (21-24).
jistě je na místě zeptat se, proč tu dochází k takovému opakování ? má to nějaký význam ? když
se na text zadíváme pozorněji,všimneme si, že mezi královým popisem snu a danielovým
popisem a výkladem dochází k určité proměně, nebo posunu důrazu.
jak daniel reaguje ? co pozmněňuje, na co klade důraz a co naopak nerozvádí ? jak vidění
vykládá ? aby nám jeho přístup vynikl, zkusíme si ho postavit do kontrastu s jiným zvěstovatelem
soudu – prorokem jonášem.

- daniel je hodinu strnulý hrůzou – není nezaujatým zvěstovatelem božího soudu, nejedná tak,
jako že se ho to netýká. naopak – jak tady, tak i v jeho pozdější modlitbě za izrael vidíme, že se
staví po boku hříšníků. nemůžeme tu nevidět danielovy kristovské rysy. Často tváří v tvář
zkouškám a soudu druhých lidí není možné začít kárat, vysvětlovat, nebo se dokonce nad
druhými povyšovat s pocitem, že jim to patří. daniel vůbec to králi nepřeje (později začná slovy
kéž to platí o tvých protivnících). místo božího služebníka není vedle jonáše, který se vzdálil od
ninive, aby měl na boží trest dobrou podívanou. místo božího služebníka je vedle daniele – který
se staví po bok hříšníkům a spolu s nimi, nebo snad někdy i za ně je hluboce dotčen a vtažen do
jejich situace. je zajímavé, že hloubka tohoto dotčení začíná tak, že daniel ztrácí řeč.
jaké jsou další rozdíly mezi snem jak ho popisuje nabukadnezar a snem, jak ho převypráví
daniel ? co ubral ?
- není tam pasáž "jeho srdce ať je jiné, než je srdce lidské, ať je mu dáno srdce zvířecí"
- místo ať živí poznají - je tu dokuď ty nepoznáš
- není tam „v rozhodnutí poslů je rozsudek, výpovědí svatých je věc uzavřená“
- není tam pasáž "může nad ním ustanovit i nejnižšího z lidí" .
jak tyto čtyři věci shrnout ? daniel nezdůrazňuje hloubku a neodvolatelnost božího soudu.
nezdůrazňuje to, že se bude král chovat jako zvíře, nepodsouvá mu posměšně, že je zcela
jednoduše nahraditelný i nejnižším z lidí, nezdůrazňuje, že bude ponížen přede všemi.
zvláštní je ale, že daniel nejen nějaké věci nezmíní, ale i to, že některé přidá:
- ve vidění není jasně řečeno, co se stane po těch sedmi letech – daniel ale na závěr poukazuje na
pařez, který zůstane - vyzdvihuje naději, která z toho vyplývá. příběh tu nekončí královým
ponížením, ale rozpoznáním hospodinovy moci, obnovou a návratem.
- navíc přidává radu pro možné odložení soudu : kéž se ti, králi, zalíbí má rada: překonej své
hříchy spravedlností a svá provinění milostí k strádajícím; snad ti bude prodloužen klid."
jako by se chtělo říci – neměl by se daniel pevně držet původního snu ? ale je nutné si uvědomit,
že boží inspirace stojí nejen za snem o soudu, ale i za danielovými soucitem, důrazem na naději a
poukazem k východisku. daniel totiž stejně dobře jako jonáš ví, že hospodin je bůh milostivý a
plný slitování – ala na rozdíl od jonáše ho toto milosrdenství nerozčiluje, ale motivuje.
nabukadnezar, který přijal mnoho darů od pána boha, ale zpychl a musel projít jeho soudem a
milostí na závěr svého života chválí hospodina tak, že by se za to nemusel stydět ani Žalmista.
svojí roli při této proměně hrálo i to, v jakém duchu se k němu choval daniel. kéž nám dává
hospodin poznat více své srdce, aby naše životy mohly vést lidi v našem okolí k podobné oslavě.