Anda di halaman 1dari 28

Dr.

FRANTIEK LEXA:

AMEN-NACHT

PRAHA
1917

vylo v 600 exemplch s devoryty Zd. Weidnera nkladem Dr. F. Lexy. Tiskem Politiky v Praze 1917.
Jako faksimile pvodnho vydn vydala v roce 1994 nakladatelstv Pdorys a Lege artis nkladem 1500 vtisk
Z a vldy Velienstva krle hornho i dolnho Egypta Men-cheper-Re-a,
syna Reova Tutmesa, il v Totov chrmu v Hermopoli knz Amen-
nacht. Podivnem jej nazvali soudruzi jeho proto, e il zcela jinak,
ne oni. A byl nejuenjm muem sv doby a ml tolik vle, e i
nejvy ednci ctili se ped nm slabmi a plnili jeho pn a pokyny
tak ochotn jako rozkazy Jeho Velienstva, a si dobyl okamit pzn
kadho, s km se setkal; a jmno jeho slaveno bylo ve vech
chrmech obou , tak e nikdo nebyl schopen vysokch ad tak
jako on, pece byl jen knihovnkem chrmu, protoe s dky odmtl
kad poven ku podivu vech.
Jeho ivot byl vzorn a na jedinou skvrnu, kterou mu promjeli,
a byla tkm pokleskem proti mravnosti; zstal toti svoboden a
nestaral se o to, aby zanechal po sv smrti potomstvo, kter by
peovalo o posmrtn kult jeho ducha a zachovn jeho pamtky,
akoliv by rda se stala manelkou jeho kad ena, kterou by byl o to
podal.
Ve svm mld takovm nebyl; vzpomnky na astn dtstv a na
konec jeho, jen rozdrtil v nm vru v pozemsk tst, ovldly jeho
city tak, e v srdci jeho nezstalo msta pro nov dojmy z tohoto svta.
Byl synem Amen-mesa, Amonova veleknze v Karnackm chrmu,
jen byl ve velik vnosti pro svoji zbonost a lsku k blinmu. Pravil-
li o sob v npise hrobky sv: Ani otroku jsem neublil, nikdy nikdo
neplakal k vli mn. Byl jsem otcem sirotkm, manelem vdovm a
dobrm pnem svm poddanm. Odval jsem nah, krmil hladov,
napjel zniv, zbloudil uvdl jsem na pravou cestu a pes Nil
pevel jsem ty, kte nemli vlastn lodi. Dval jsem obti bohm a
duchm zemelch a plnil jsem rozkazy krle, take vickni milovali
m s nebylo nikoho, kdo by m byl nenvidl, - nebyly to pouh frze,
jako v jinch hrobech, nbr pln pravda, kterou Amen-mes sml
povdti ped tv Osira a tyiceti dvou len soudnho sboru
boskho v i zpadu, ani k tomu poteboval onch kouzelnch

2
prostedk, jimi duchov zemelch hnk snaili se takovm
livm eem dodati zdnlivho lesku pravdy.
Amen-mes ml synka Amen-nachta a dceruku Merit-ites, kte -
nemajce matky, je zhy odela k ijcm v zpadn i Osirov -ji
v nejtlejm mld pilnuli k sob tak, e druh druhu stal se
nezbytnm nejen pi dtskch hrch, ale i pozdji pi vnm
zamstnn.
Merit-ites s potku tce nesla odlouen od bratra,
navtvujcho chrmovou kolu, nedokav ekvala vdy jeho
nvratu a kdy piel, zahrnovala jej otzkami, emu se ve kole uil;
pedstavovala si, e uen jest asi nco velice krsnho a zbavnho,
kdy lze pro n zapomnati na hry, na zpv i na potulky po rozlehl
chrmov zahrad, je mly pro n a doposud tolik pvab. Amen-
nacht, hrd na svoje nov zamstnn, odbval posmn jej otzky, a
kdy se proto na nj zlobvala, vysvtloval j, e jeho uen jest
mnohem obtnj ne zpv, hra na harfu a tanec, jim se ona uila,
vzdlvajc se na chrmovou zpvaku.
Jednou vak, kdy na nj dolhala, usilovnji ne jindy, nartal j
s smvem na step ze dbnu nkolik znaek svatho psma a nedbale
j vyloil jejich vznam. Domnval se, e upokoj tm jej zvdavost,
sprost se jejho nalhn a zapla s jejho ela chmury, je vyvolvalo
asto jeho odmtn. Ale zmlil se; k jeho nejvtmu podivu Merit-ites
dala, aby j psal a vysvtloval vznam znaek dle, a kdy cel step
byl pln popsn, rtala mu neumle na jin step znaky, je j ukzal
a opakovala mu sprvn vysvtlivky, kter j podal. Kdy ji za to
pochvlil, mla velikou radost a dolhala, aby ji uil sti a psti, tak
dlouho, a svolil. Od t doby sedvali spolu u chrmov zdi a stepy
z rozbitch ndob nahrazovaly jim krokodla, otvrajcho tlamu a
mrskajcho ocasem, otrokyni, rozmlajc kamenem zrn na mouku a
jin hraky, jimi dosud se bavvali.
Amen-nacht uil se rd, a jeho touha po vdn penela se i na
Merit-ites. Spolen prce vytlaila spolen hry, a protoe pracuje se
kadmu mnohem snze, v-li, e o jeho prci nkdo se zajm, a
mnohem radostnji, kdy nepracuje sm, nbr s nkm, k nmu ho
poutaj vel city, budil Amen-nacht pozornost uitel svmi
neobyejnmi spchy. O seste jeho Merit-ites mluvilo se zhy nejen
v Thebch, nbr i do jinch vzdlench chrm egyptskch rozila
se povst o dvce, kter um sti a psti a u se vem vdm jako
mui.
Merit-ites dospvala a jej nklonnost k bratru promnila se ve
vrouc lsku, je naplovala jej srdce bezmeznm tstm, kdy vidla,
e Amen-nacht k n plane stejnmi city a e otec peje si touebn
spojiti je manelskm svazkem.
Amen-nacht vstoupil ji do chrmovch slueb, byv na svoji dost
pidlen ke chrmov knihovn, kde ml nejlep pleitost uplatniti a
rozhojniti svoje vdomosti. Merit-ites pekroila ji temi msci
patnct rok svho ivota a otec jej dokonoval ji ppravy ke satku,
kdy neptel svta Set svedl je s cesty radosti a tst na cestu smutku
a netst.

3
D obr bh, krl hornho a dolnho Egypta O-cheper-ka-Re, syn Rev
Tutmes odebral se do nebeskch vin k otci svmu Reovi, aby od
nho pijal odmnu za osvobozen obou zem z nadvldy pastskch
vldc, kte dv st let v porob dreli obyvatele obou nilskch beh.
Jakmile truchliv zvst roznesla se po cel osiel i od katarakt a
k hokm jezerm, zachvcen byl Egypt zhoubnmi zmatky. Boje, je
vzplanuly mezi ddikou Horova trnu Hat-epset-chnemt-Amonou a
jejm bratrem Tutmesem, zashly krut do vech vrstev obyvatelstva
obou zem. Ptel stvali se nepteli, ednci byli sesazovni a
jinmi spolehlivjmi nahrazovni, mnoh rodiny byly boji o sv leny
olupovny - v tto krun dob opustil Amen-mes tento svt, aby il
v druin Osirov na vky vkv.
Tehdy prv podailo se Tutmesovi na as zmocniti se vldy, a
protoe veleknz Amona Karnackho ml velik politick vliv, svil
tento ad svmu stoupenci Meri-amonovi. Byl to lovk obanskho
pvodu, pln bezcharaktern, nevalnho vzdln, touc jedin po
moci a slv, j vak nemohl pro sv etn nedostatky doshnouti. Dal
se proto do slueb Tutmesa, jen shnl skvlmi sliby kde koho, aby
potem svch pvrenc pekonal spravedliv nroky sv sestry.
Tutmes poznav, e Meri-amon nelekne se dnch prostedkv, jimi
by mohl moc svou upevniti, uinil jej veleknzem Amonovm; byl toti
pesvden, e Meri-amon pro nj uin ve - nelekaje se ani krve, bude-
li toho teba - protoe moc Tutmesova jest moc Meri-amonovou. A
nezklamal se. Jakmile nov veleknz Amonv nastoupil na svj ad
v Karnackm chrmu, snail se vemi prostedky upevniti vldu
Tutmesovu a tm i vlastn moc, a neopomenul nieho, m by svoje
postaven zabezpeil a tak promnil Tutmesv doasn spch v trval
vtzstv. Seznav oblibu, jak tila se Merit-ites, a nadje, je v ni byly
skldny, nabyl pesvden, e neme lpe moc svoji upevniti, ne
spoj-li jej osudy s osudy svmi. I rozhodl se, pojmouti ji za manelku.
Pmo uchzeti se o ni nesml; protoe by byl jist narazil na odpor jej
i vekerho knstva, a ona jsouc varovna a chrnna, mohla mu

4
snadno uniknouti. Bylo tedy nutno uskuteniti satek bez jejho
svolen a bez vdom ostatnho knstva. To nebylo obtno jemu,
chrnnci Tutmesovu. Vylil Tutmesovi vhody, plynouc z tohoto
spojen pro sebe i pro nj, a ten uznav to, vydal krlovsk rozkaz, jm
dv Merit-ites Meri-amonovi za manelku.
Maje v rukou krlovsk rozkaz, oven peet Jeho Velienstva,
rozhodl se Meri-amon, e bude jednati rychle. Dal steiti Amen-nachta
i jeho sestru a nadil, aby ho o kadm jejich kroku zpravili:
Kdy druhho dne rno sluha ho vzbudil a oznmil mu, e oba
sourozenci odeli na prochzku do chrmovch zahrad, jak bylo jejich
kadodennm zvykem, rychle se ustrojil a se dvma otroky a
krlovskm rozkazem vydal se za nimi. Nalezl je sedc na behu Nilu
s rukama kolem krku ovinutma, mlky pozorujc rann ruch, jej
vzbudil Re, vypluv ve sv lodi po boji, vtzn skonenm s temnotou,
z vchodnho horizontu nebe. Kdyby bylo srdce Meri-amonovo bvalo
v rovnovze s rozumem - jak pi poslednm soudu d Osiris od tch,
kte chtj bti pijati do jeho e - nebyl by mohl rozlouenm
milujcch se poruiti souladu dk, je Reovi vzdvali lid, zvata i
rostliny za probuzen ze spnku, stracho je, tolik podobnho smrti.
Ale srdce jeho bylo pln v podru rozumu a rozum, krejc po
cestch nepravosti, uznal jejich rozlouen za nutn. Proto Meri-amon
ustoupil stranou a poslal otroky oznmit sourozencm, e prvn
veleknz chrmu piel k nim s dleitm krlovskm rozkazem pro n
urenm.
Oba vyrueni byve z blahch sn o sv budoucnosti, vyvolanch
milost Reovou, rozlvajc se do srdc vech jeho stvoen, vyskoili a
uslyeve, o jde, kvapn pedstoupili ped veleknze a poklonili se.
Z o zrala jim jen zvdavost, pro dobr bh, krl obou , zasahuje
do ivota jich, nepatrnch tvor; vecky ostatn mylenky a city
vyplaeny jsouce se rozutekly. Meri-amon ukzal jim krlovskou pee,
uzavrajc list, a odtrhnuv ji, rozvinul list a etl:
ijc Hor, statn bk: Jen vstoupil na trn v Thebch, pn bl
i erven koruny: Trvale drc krlovskou moc jako Re v nebi, vtz
nad nepteli: Mocn a siln ndhern zc, krl hornho i dolnho
Egypta, pn svta: Men-cheper-Re, vlastn syn Rev: Tutmes, vnm
ivotem obdaen; naizuje toto:
Ucho Mho Velienstva, je sly vecko, co dje se v obou zemch
i cizch krajch a ke tyem sloupm, na nich spov nebe, uslyelo
chvlu Merit-ites, dcery prvnho veleknze Amona Karnackho Amen-
mesa, jen byl za spravedlivho prohlen. Jako slunce neskrv se pod
horizontem a s vrcholu nebe rozdv ivot celmu svtu paprsky
svmi, tak nesm v krytu zstati zc uenost Merit-ites. Aby mohla
se rozlvati po obou bezch, dychtcch po jejm lesku, stani se Merit-
ites, dcera prvnho veleknze Amona Karnackho Amen-mesa, jen byl
za spravedlivho prohlen, manelkou prvnho veleknze Amona
Karnackho Meri-amona. A Merit-ites hned, jak tento rozkaz Mho
velienstva j peten bude, odebe se do domu Meri-amonova, aby
pijmouti mohla dary ze stbra, zlata, drahch kamen, nejjemnjch
odv a vonnch mast z pokladny Krlovskho domu, je j Moje

5
Velienstvo udluje snubnm darem, aby vyznamenna byla jako dn
ena dosud od vku, kdy velic bozi vldli v hornm i dolnm Egypt.
Doetl. Amen-nacht a Merit-ites stli jako sochy, vytesan
z kamene. Tve jejich byly bled, oi bez lesku a v jejich srdcch bylo
przdno, jako na pouti za vrcholky zpadnch hor. Meri-amon vzal
Merit-ites za ruku, aby si ji odvedl dom a ona la, nevdouc e jde,
jako jej devn otrokyn, s n si kdysi hrvala, kamenem rozmlala
zrn, kdy nkdo tahal za provzek, upevnn na jejch zdech. Amen-
nacht dval se sice ztrnule za odchzejc sestrou, ale nevidl j a kdy
na ohybu cesty zmizela ona i Meri-amon a oba otroci, zastnal a klesl
na zemi tv do psku.
Teprve paliv paprsky polednho slunce probudily jeho zlomenho
ducha k ivotu. Zvolna dostavovaly se mylenky; nejprve podivn,
nemajc vztahu k tomuto svtu, podobajc se spe obrazm neli
mylenkm. Ale pak znenhla se seazovaly a vyjasovaly, a konen
nabyly sv obvykl podoby dlouhch ad, v jakch thne vojsko do
boje, a v ele jejich zila pedstava Merit-ites. Zakryl si rukama obliej
a plakal.
Pozd odpoledne vstal, odebral se do domu veleknze Meri-amona
a podal vrtnho, aby jej ohlsil pnu domu. Dostalo se mu vak
odpovdi, aby piel ztra; dnes e je Meri-amon zamstnn ppravami
k svmu satku tak, e nem asu ani s nm ani s nikm jinm mluviti.
Usedl ped branou ndvo a zase sedl tup, nepozoruje, jak let as.
Nhle spoinula na jeho rameni n ruka. Ohldl se a spatil
otrokyni, je podala mu popsan step se slovy: Od Merit-ites. etl:
Brate mj a milku mj! K Amon ut hoe tv! Krut bolest
sevela srdce m, kdy rozlouili ns a pi vzpomnce na to, co pijti
m, byla jsem tak zoufal, e chtla jsem odejti ze zem ijcch do
e mlen. Ale duch mj mi ekl: vezmou-li ti tlo tv, jest to velik
ztrta pro tebe i pro bratra tvho, jen t miluje; ale ducha tvho ti
vzti nemohou, a ten nleeti bude milkovi tvmu zde, na zemi,
pokud ti bude a po smrti tv na vky vkv. Rozhodla jsem se ti.
Dokud po zemi choditi budu, duch mj neustle dlti bude u tebe, i
kdybys byl v zemi devti luk, nebo v zemi Asiat, nebo teba a
v Puntu. Vm, e bolest m, je m dnes v noci oekv, bude men
ne bolest tvoje, a jako mylenky tv budou dlti u mne, tak mylenky
m dlti budou u tebe. K uti Amon hoe tv, brate mj a milku
mj!
Stokrte zlbal se slzami v och step popsan rukou Merit-
itesinou a pak - poznav, e rozjitil by jen jej bolest, kdyby se objevil
ped jej tv - odeel.
el - nevdl ani kudy a kam jde - a zpozoroval, e ocitl se u
pevoznkova pstavit na behu Nilu. Dal se pevzti na zpadn beh
a vystoupiv z lodi, ubral se do msta mlen. Proed nkolika ulicemi
dom vystavench pro vnost, piel k hrobce svho otce a vstoupil
do n, aby duchu jeho si postoval na krutou rnu osudu, je ho stihla.
Ale kdy usedl na prh brny, spojujc tento svt s onm, kterou
pichz si duch pro obti, srdce nenalezlo slov, aby povdlo duchu

6
otce to, m a k puknut trplo, a jen celm tlem otsajc pl
vydral se z jeho hrdla.
Re ji opustil zemi, je zahalila se v temnotu, a veplul do e
mrtvch, aby paprsky svmi vzbudil je k ivotu, kdy Amen-nacht
zdvihl hlavu. - Ped nm stla prhledn, slab zc postava Merit-ites,
usmvajc se na nj, a jej smv rozhnl jeho al, jen v okamiku
rozplynul se jako mal mrek na polednm nebi rozplyne se ve
slunenm ru. Zapomnl zcela na smutnou skutenost, a jen
prhledn, svtc zjev vyploval jeho dui. Vpjel do sebe krsn
pzrak a nepozoroval, jak plyne as.
Nhle ticho okol perueno bylo stralivm, zoufalm vkikem.
A byl tak siln, jako by trpc, z jeho st vyel, byl v hrobce, zdlo se
pece, e pichz z velik vzdlenosti. Kdy doznl, ztrcel zjev Merit-
ites svoji svtlost, svoje barvy a svoje obrysy, a rozplynul se
v temnot. Amen-nacht, vrcen byv skutenosti, propukl zase
v bolestn pl, volal jmno sv sestry, ale marn. Ani ona ani jej
pzrak se ji neobjevil. Dut zvuk vlastnho hlasu, jen ho strail, bylo
posledn, na se pamatoval.
Jen jako mlhav obraz utkvlo mu v pamti jeho procitnut.
Probudil se ve svm dom na lku: byl den. Chtl vstti, ale
nemohl.
Zvolal: Merit-ites!
A njak ciz hlas mu odpovdl: Merit-ites je mrtva!
On pijal zprvu tu tak klidn, jako by se tkala osoby docela mu
neznm.
Kdy zemela? otzal se.
Ped tyiceti dny, odpovdl ciz hlas.
A pro?
Jej svatebn loe bylo j loem mrtnm.
Tu nhle vzpomnl si na vecko, co se stalo, na zjeven v hrobce,
na onen zoufal vkik - pak se zablesklo - ne venku, uvnit, v nm - a
pak zase nebylo nic.

7
K dy Amen-nacht probudil se po druh - padest dn po prvm
procitnut - vzpomnl si hned na vecko, co se stalo, ale jeho al
neml ji tolik sly, aby mohl ducha odlouiti od tla. Byl tak seslbl,
e nemohl se skoro ani pohnouti, ale sly jeho ponenhlu se vracely. Za
trncte dn chodil ji, opraje se o hl, a za dvacet pt dn vypravil se
do otcova domu vnosti navtviti ducha Merit-ites, je nedlouho ped
jeho druhm procitnutm byla pohbena. Sotva sedl na prh dve,
vedoucch do onoho svta, nov postavench pro ducha Merit-ites,
usnul; tak byl znaven cestou, je ped nemoc byla mu kratikou
prochzkou.
Zdlo se mu, e Merit-ites - tentokrte jakoby iv - vstoupila ze
zhrob do dve zc radost, objala ho kolem krku, zavsila se na nj
se slovy: Ted jsem cel tv! a propukala ve smch i pl. On ji lbal,
jako nikdy dosud. Nhl tst vypudilo al ze srdce utrpenm
zeslblho a naplnilo je novmi silami a lska rozlila se celm jeho
tlem.
Merit-ites, zpola uduena jeho polibky, konen vyvinula se mu
z nru a vzavi ho za ruku ekla: Poj!
Amen-nacht nechal se vsti. Proli branou mezi ivotem a smrt, a
ped jeho zraky rozvinul se nezapomenuteln obraz.
Stli v besdce, vystavn pod korunou sykomory, pln zarostl
ponkovitmi rostlinami s ndhernmi kvty vech barev, cmi
opojnou vni, tak lahodnou, e pedila i nejrozmanitj voavky
doven z Puntu. Z besdky vedly schody dol k ece stejn mohutn
jako pozemsk Nil. Pjemn chladn vnek eil jej vlny, na nich se
houpaly kvty lotosu. Hejna ptactva, neobyejn krsn zbarvenho,
prohnla se vzduchem a jejich tbetn, kik a zpv spojoval se
v jedinou velebnou pse, je nemla slov, ale je Amen-nachta
pesvdovala, e ivot pozemsk jest jen stnem toho, co ns oekv.
Kdy Amen-nacht probral se z oslnn, nectil tlaku ruky Merit-
ites, je dve stla vedle nho, opena jsouc o jeho rameno. Ohldnuv
se, spatil ji sedc na lku s oima slajcma touhou po tst dosud
nepoznanm. Klesl ped n na kolena, ct, jak jej r rozncuje jeho
srdce - a stali se svoji.

8
Svtlo kolem ji uhasnalo, kdy Merit-ites probrala se ze svho
opojen. Vzala Amen-nachta za ruku a ekla: Poj, mus se vrtiti!
Pro? Otzal se ulekan.
Zde sm zstati jen ten, kdo zaslouil si toho svm ivotem. Mn
dovoleno bylo rozlouiti se s tebou, a j ukzala jsem ti msto svho
pobytu, abys nezoufal, e jsi m ztratil. Touebn ekati budu na
okamik, jen ns zde spoj, a a shledme se zase, nerozloume se
nikdy. Pemoz svj al, pracuj a nezapome na mne! To jsou
prostedky, je ns spoj na vky. A nyn bud asten, pokud prochzeti
se bude pod oblohou nebeskou a pokud na tebe ziti bude Re. Jet
jednou se k nmu pivinula, jet jednou sta jejich se spojila v polibek
- a stle stupujc se snaha, prodlouiti tento posledn okamik tst,
probudila Amen-nachta ze sna.
Ctil se svm. Utiil se jeho al, kter a dosud tsnil jeho ducha
a v zajet drel jeho mylenky; chu k prci znovu se rozvinula a on
upokojen vyel z hrobky smle do boje ne o svj vezdej, nbr o svj
posmrtn ivot. Netouil po dlouhm ivot, bohatstv, lesku a slv,
nbr po brzkm shledn s Merit-ites za branou tohoto svta.
Slunce plulo ji vysoko nad zem a blilo se vrcholu sv denn
pouti, kdy Amen-nacht vrtil se do Karnackho chrmu. Odebral se
hned k veleknzi Meri-amonovi a oznmil mu, e se ct ji dosti silen,
aby mohl zase nastoupiti na svj ad. A druhho dne rno sedl ji
v knihovn Amonova chrmu. Na stole dosud stl dbn se svitkem
papyru, jen byl posledn etbou jeho a jeho sestry; nedoetli ho vak.
Se slzami v och ho rozvinul, a hledal msto, kde pestali sti. Byl to
opis starho textu, napsan psaem nedosti sbhlm, a proto se hemil
chybami, take tko bylo mu porozumti. Vzpomnl si, e prv
posledn vta, kterou etli, psobila jim velik pote; ji myslili, e j
vbec neporozumj, kdy astn mylenka Merit-ites rozeila tuto
tkou hdanku. Ctil, e kruno mu bude pracovati bez jej
spolenosti, e nikdy u prce mu nebude tak radostna, jako bvala, ale
vdom, e prac svou vybojuje si vnho spoluit s n, vytrhlo ho ze
snn a utvrdilo jeho vli v ulu. Dal se do ten a pepisovn svitku od
msta, kde peruili posledn svou spolenou prci; a m dle, tm lpe
se mu pracovalo a tm spokojenjm se ctil.
Kdy svou prci pozd odpoledne dokonil, vydal se na cestu do
nekropole, doufaje, e se zase shled s duchem Merit-ites, ale nespatil
nic, akoliv po celou noc oka ani nezamhouil. K vlastnmu svmu
podivu vak nectil zklamn; naopak jeho vra v posmrtn shledn
s Merit-ites a ve blaen spoluit s n jet vzrostla a on vrtiv se
odebral se pmo do chrmov knihovny, aby se dal do prce, jsa sv,
jakoby byl celou noc spal na lku ve svm pokoji.
Kdy byl Amen-nacht pidlen knihovn chrmov, byl jet
s jinmi dvma chrmovmi psai poven kolem prohleti vecky
rukopisy, a ty, je byly v chatrnm stavu, pepisovati, temn texty
opatovati poznmkami a znien msta doplovati podle analogickch
text. Jestlie se nemohli v nkterm bod shodnouti, byli povinni
svoje odchyln mnn pedloiti vrchnmu sprvci chrmov knihovny
k rozhodnut. Tm se prce velice zdrovala. Protoe se Amen-nachtovo

9
mnn ukzalo vdy sprvnm, a nevdl-li si rady on, nevdl si rady
ani nikdo jin, uznal vrchn sprvce knihovny chrmov za nejlep
sviti prci tu Amen-nachtovi samotnmu a obma soudruhm jeho
pidliti prci jinou; byl pesvden, e tm prce rychleji bude
pokraovati a on nebude zbyten obtovn neustlmi dotazy. A
nezklamal se ani v jednom ani v druhm. Amen-nacht sm vykonal
mnohem vce prce, ne dve vykonali vichni ti, a vrchn sprvce
knihovny, zbaven byv hloubn o vcech boskch, mohl se pln
oddati lidskm vcem z tohoto svta.
Protoe ve vboru papyr, jimi se chtl zabvati, byla mu
ponechna pln volnost, obral se a do sv nemoci hlavn hymny
k oslav boh, litaniemi a sbrkami modliteb pro denn bohosluby,
vron slavnosti a proces. Pbuznost obsahu jejich byla mu
znamenitou pomckou pi jeho prci. Kdy vak dokonil pepis
papyru, jej zaal sti s Merit-ites, zdla se mu tato jednotvrn prce,
kter ho seznmila s e a psmem vech dob, nudnou, i zatouil po
textech, je by obsahovaly to, m naplnno bylo jeho nitro - po
knihch, tkajcch se posmrtnho ivota. Prohlel soustavn vecky
dbny a sknky, v nich papyry byly uloeny. Vtina jich obsahovala
nboensk texty kultu Amonova. Mimo texty, jimi se ji dve
zabval, byly tu rituly kadodenn bohosluby i rznch slavnost,
zkonky a sbrky pedpis, jimi d se ivot kn vech hodnost,
uebnice mythologie, sbrky zakn nemoc a kouzelnch pedpis pro
odvrcen pohrom, psobench zlmi duchy, pro poznn budoucnosti,
pro vzbuzen lsky a rozveden milujcch se a pro jin nalhav
poteby dennho ivota. Protoe to vecko dvno znal, nedal se tm
zlkati. Teprve kdy nalezl pt dbn papyr s texty jednajcmi o
posmrtnm ivot, rozhodl se, e se d do jejich studia.
Byly to opisy text rznho st, uren k sestavovn knih, je
dvaly se mrtvm do hrobu, aby byly jejich duchm prvodkynmi
v zhrobnm svt. Nkter byly pvodu nedvnho, jin byly prastar,
star ne npisy na vnitnch stnch velkch pyramid.
Jal se sti svitek, opaten obrzky o ivot duch na nebeskch
luzch. Znal to len posmrtn blaenosti, shodujc se s tm, co mu
Merit-ites ukzala, a etba tohoto textu utvrzovala jej ve ve v budouc
astn spojen se sestrou. V pti dnech byl hotov s tmto svitkem, jen
byl novho pvodu, pln neporuen a tm bez chyb.
Potom se dal do ten knihy o poslednm soudu ped soudnm
sborem Osira a o ivot spravedlivch v Osirov zpadn i; ale tato
kniha ho nijak neuspokojila. Ml-li duch zesnulho po sv smrti
odevzdati bohu Totovi k prohldce sv srdce, aby zjitno bylo, inil-li
na zemi vdycky to, k emu srdce jeho mu radilo, bylo to pln
v podku; ale nebylo sprvn, e mohl bohy oklamati, odevzdal-li jim
msto srdce skaraba, jen byl pi balsamovn vloen do tla mrtvoly a
jen neohrazoval se proti tomu, kdy duch dsledn zapral vecko,
eho na zemi se dopustil proti obma spravedlnostem, lidsk i bosk.
Pro vybzela ho Merit-ites k ivotu, zasvcenmu prci, kdy si mohl
posmrtnou blaenost vymoci skarabem, jej bylo mono v kadm
chrmu si koupiti za lacinj nebo dra penz podle ltky, z n byl

10
zhotoven, a kouzelnch text, kter nad nm byly odkny nebo na
nm napsny? Po dlouhm pemlen nalezl odpov, je ho sten
uspokojila: istota srdce vede k jistmu vtzstv, kdeto pokus o
klamn boh me se nezdaiti, nebo skarab me bti ukraden - pak
odsouzen a zhuba jsou neodvratny. Ale uspokojen jeho bylo jen
sten, nebo kdesi hluboko v jeho srdci jaksi temn hlas volal: Ale
skarab nemus bti ukraden a pokus o oklamn boh se me zdaiti!
Bohy lze oklamati!
Nedal se vak dlouho hlasem tm znepokojovati a etl knihu tet.
Byl to opis prastar knihy; obsah byl msty tce srozumiteln, msty
vbec nesrozumiteln, nebo dvno vyhynul tvary a kmeny ei
oznaovny byly neobvyklmi znakami, take mylenky pradvnch
pedk, ve svitku tomto pohben, nebylo lze oiviti. Amen-nacht jen
st porozuml nkolika mstm, je splynuly mu v hrzostran
obraz o tm, v n duchov jen matn vid hnti, ervy se hemiti a
v kusy se rozpadvati sv pozemsk tla a jen tce se brn
kouzelnmi prpovdkami hadm, trm a straidelnm perm,
tocm na n. Kdy nedostali od svch pozstalch obt, trp hladem
a zn tak, e v lenstv povaj vlastn vkaly a vlastn mo, aby si
prodlouili trvn svho ivota. Poda-li se nktermu z nich zabti
svho neptele, jen o bezivot jeho ukldal, slav hody a js: J iji,
j nejsem mrtev, j budu ti na vky, j nezemru nikdy! Jsem vesel,
jsem vesel! - Amen-nacht ztratil schopnost pemleti. Sedl ztrnule,
mlhy zaclonily mu svt, a v nich v dli vidl ducha, zuby svmi
trhajcho kusy masa z tla svho druha, zmtajcho se v poslednm
taen, a slyel jsav voln: Jsem vesel, jsem vesel! msc se
v alostn vyt a smrteln chroptn hynoucho. - To pece nen mono!
Nen mono, aby duchov otc a syn, kte na svt spokojen spolu
ili a se milovali, po smrti promnili se ve drav zvata, je usiluj
navzjem o svou zkzu, nemohouce jinak ukojiti hladu. - Jak by se
mohl duch z takovho ivota radovati?! - Jakou nhodou se dostala
tato kniha sem mezi ostatn, lc tst posmrtnho ivota? - Co nen
sm bh Tot ochrncem knih, jen chrn ty, kter ochrany zasluhuj, a
zkze propadnouti dv tm, je nezasluhuj, aby potomci je etli? -
Mnohokrte slunce vylo a zapadlo nad rozruenm Amen -
nachtem, jen konen oddav se nadji, e to, co dnes zd se mu bti
temnm, pozdji me se mu stti jasnm, a e snad v jinch knihch
najde rozeen toho, co se mu jevilo nyn bti zhadnm, dal se do
ten dalch knih.
Jin - tak prastar kniha - lila, jak Isis a Nefta shledvaj dy
rozpadlho tla zesnulho, jak je Anup sestavuje dohromady a
zvolnm: Vsta! odluuje ducha od mrtvoly. Protoe vak nov tlo
tohoto ducha m vecky vady, kter mla mrtvola, pichz Hor, otvr
mu oi, aby vidl, a ui, aby slyel, upravuje mu sta, aby mohl mluviti,
dv pohyb jeho nohm a rukm, aby mohl choditi a jednati, nae mu
prav: Ty jsi dokonal zc duch. Jdi tam, kam se ti lb, i to, co
peje si tv srdce a nei toho, co protiv se tvmu srdci. Ty jsi bh
uren k ivotu, jakm ij bozi. - Tato etba Amen-nachta zase
upokojila. Napadla jej sice mylenka, k emu balsamovati mrtv, kdy

11
bozi sami i mrtvolu, kter podlehla rozkladu, shledaj a uprav tak, aby
tlo ducha po jeho vzken bylo pln; ale jist nebylo bohm nemil,
nalezli-li tlo mumie neporuen, take byli zbaveni prce.
Bez oddechu etl Amen-nacht dle: jak due zesnulho stoup
k nebi v podob ptka nebo vynouje se z Nilu v podob krokodla a
v bainat ztoce vypu v podob lotosovho kvtu; jak v podob
draka vylz z podzemnch sluj; nebo v podob boha - starce zased
v soudnm sboru Osirov, aby soudila duchy zesnulch; nebo v podob
ptka ohnivka nebo vlatovky nebo v jakkoliv podob jin zjevuje se
svm milm pozstalm skromn nebo celmu svtu ve velkolep
ndhee. - Pro tento text nejevil Amen-nacht vbec zjmu. Dokud je
iv, dotud potebuje due, aby mohl pomoc j ovldati sv pozemsk
tlo; ale jakmile duch jeho se odlou od sv pozemsk schrnky, ztrc
due svho elu a nemajc sebevdom, miz ve vesmru. Duch sice
me ji pivolati, me ji donutiti, aby navtvila mumii odpovajc
v hrobce; ale k emu?
Dal texty, kter etl, byly mu jet cizej. Duch zesnulho hned
skvl se na nebi; jsa jitenkou, vychzel a zapadal ped sluncem, aby
oznamoval jeho pchod ve dne rno lidem na zemi, veer duchm
v i zpadn; hned zase jsa Horem v podob sokola, letl na perutech
svch nebem, pijmaje pokornou ctu, kterou mu vzdvali ostatn
bozi; hned zase - jsa Reem - dil osudy lid i boh, dvaje ivot tm,
jim pl, aby ili, a smrt sthaje ty, jim pl, aby zemeli; hned zase
byl Osirem, vemohoucm pnem e zpadn a vldl neomezen tm,
kte opustili zemi, aby ili v jeho i.
Kdy Amen-nacht doetl posledn knihu z poslednho dbnu, jal
se pemleti o vem, co etl, a snail se to srovnati v jedin celek. Ale
m vce se pemlenm namhal, tm vce vystupovaly odpory
v textech obsaen a stavly se proti sob jako vrcholky hor, oddlen
od sebe nepeklenutmi propastmi. Marn namhal se nkolik msc;
duch jeho okval na chvle m dle tm krat, aby klesl pak do navy
jet vt a del, a konen zstal przdn, bez mylenek.
Z neinnosti, je hrozila zahubiti utlumenou prunost ducha,
vyruen byl Amen-nacht vnjmi udlostmi.
Zhy po jmenovn Meri-amona veleknzem Amona Karnackho,
poznalo knstvo Karnackho chrmu smr jeho innosti, a nedvra
v nj zmnila se po smrti Merit-ites ve zjevn pohrdn a nenvist.
Nazvali jej vrahem a umnili si, e se ho zbav a po dobrm nebo po
zlm. Od svch tajnch vyzvda dovdl se Meri-amon o smlen
kn jemu nepznivm, a akoliv nevdl o niem, co by uvalovalo na
Amen-nachta podezen z astenstv na spiknut, pece pokldal jej za
pvodce tto nevraivosti a domnval se, e odstran-li jej
z Karnackho chrmu, uti nenvist, hrozc vzplanouti v in. Ovem
mlo-li odstrann Amen-nachta rozbouen srdce kn uklidniti, bylo
nutno, aby se stalo se svolenm Amen-nachtovm a bylo pro nj
povenm v och kn. Proto znaje Amen-nachtovu nklonnost ke
studiu, dorozuml se s Velienstvem krlem hornho a dolnho Egypta
Tutmesem a nabdl mu veleknstv v Totov chrmu v Hermopoli.

12
Tot, vynlezce bosk ei a svatho psma, byl bh uenosti a
knihovna chrmu Hermopolskho byla proslul tm, e chovala
nejstar svitky (papyry), obsahujc tajemn texty, je zjednati mohly
neobyejnou moc tomu, kdo by jim porozuml. V Hermopolsk
knihovn uschovna byla pr tak kniha vlastn rukou Totovou psan.
Kdo ji znal, dovedl ovldati pohyby slunce, msce i hvzd,
rozpoutvati i utiovati ivly, rozumti ei tvernoc i ptk a ml
tak bystr smysly, e jim utajeny nezstaly ani cesty plaz v podzem,
ryb ve vod a ptk ve vzduchu. Amen-nacht, vda o tom, rozhodl se
ihned, e toto msto pijme, doufaje, e u zdla veho vdn najde
rozlutn zhad, je tak hluboce rozvrtily jeho ducha.
Jakmile skoneno bylo edn vyjednvn, odebral se Amen-nacht
bez prodlen s vlastnorunm dopisem krlovskm do svho novho
psobit. Meri-amon ml radost, e podailo se mu tak snadno zbaviti
se nepjemnho Amen-nachta, a jeho radost jet rostla, kdy
pozoroval, jak reptn kn proti nmu tichne. Za krtko ctil se tak
bezpenm; e nezachovval dosti opatrnosti pi provdn svch
zmr. To stalo se osudnm jemu i Tutmesovi. Jednou vraceje se
z tajn schze s nkolika elnmi stoupenci Tutmesovmi, utopil se
v Nilu. Tho dne byl Tutmes zajat a krlovna obou Egypt Makare,
dcera Reova, Hat-epset-chnemt-Amon vstoupila na trn Horv, jen j
nleel ddinm prvem.

13
J est bh Tot bytost dobr nebo zl? - byla otzka, kterou si Amen-
nacht pedloil po nkolikaletm pobytu v Hermopolskm chrmu,
kde il jen svmu studiu, nemaje zjmu o sv okol. Neastnil se
slavnost a zbav a nevmal si en, zstvaje svoboden, a zraky
mnohch do chrmu vstupujcch dvek ohlely se po tajemnm knzi,
o nm se vypravovalo, e zanechal spolku s lidmi, aby utuil svoje
styky s bohy. Ve dne sedl v knihovn a etl, psal nebo pemlel,
zdka jsa vyruovn jinmi knmi; nikdo toti do knihovny neel,
nebylo-li toho nutn teba, protoe pi styku s Amen-nachtem
pepadala kadho nevysvtliteln tse. Teprve po zpadu slunce,
kdy lid uloili se ke spnku a mrtv klid non rozhostil se po obou
bezch i hladin Nilu, vychzel na prochzku ochladit se po dennm
parnu.
Jest bh Tot bytost dobr nebo zl? - byla otzka, kter Amen-
nachta neustle zamstnvala, nebo jenom odpov na tuto otzku
mohla zbaviti jej pochybnost, je neustle se rozmnoovaly a
olupovaly jej m dle tm vce o nadji ve shledn s Merit-ites. m
dle tm vce vtrala se mu mylenka, e slib Merit-ites byl jen
fantastickm vronem snu jako mnoho jinch bizarnch obraz, o nich
nikdo nev, odkud se vynouj, kdy lovk usne, a kam zase mizej,
kdy se probouz. A tato nejistota, sklnjc se hned k ve, hned zase
k neve, zmtala duchem jeho mezi radost a bolest, mezi nadj a
zoufalstvm.
Jest bh Tot bytost dobr nebo zl? - Dobr jeho in byl, e nauil
lidi mluviti a psti, take mohli se sdlovati o sv mylenky nejen
tehdy, kdy byli v te dob na stejnm mst, ale i tehdy, kdy
nalzali se na rznch koncch zem, nebo byli od sebe oddleni vky;
pedkov mohli zanechati mylenky sv potomkm, po tisciletch na
zemi ijcm. Bylo-li to vak myslem Totovm, a byl-li dobr, pro
dopustil, aby papyrus snesl dobro i zlo, pravdu i le? Nebyl-li zl, kdy
dovolil, aby svitky, obsahujc mylenky navzjem si odporujc, se
zachovaly, a kdy nezachrnil ped zkzou svitky, je obsahovaly prav
poznn a vysvtlen tchto rozpor? Pro nedal uschnouti rukm

14
psae, jen liv vylil obraz posmrtnho ivota a skonil svoji knihu
slovy: Tato kniha byla nalezena od krlova syna Hardedefa za vldy
krle hornho a dolnho Egypta Men-kau-Re-a, jen byl za spravedlivho
prohlen, pod nohama sochy boha Hermopolskho, jeho vlastnmi
prsty napsan na bronzov desce psmem lapis-lazulov modrm? Pro
nezachrnil ped zkzou onu tajemnou knihu, kterou skuten sm
napsal, jej kouzeln kn mohla zastaviti bh slunce, nalzti stopu
ptka ve vzduchu a obrtiti tok eky tak, e z moe vytkajc, vzhru
do hor se vinula a v jejich trobch mizela? - Jak obojakm se jevilo
chovn Totovo v pradvnm boji Hora se Setem, tak obojakm byl i
jeho dar lidstvu. Byl dobr, ale byl i zl a jak rozeznati, co zachoval
lidstvu ve sv dobrot a co zachoval mu ve sv zlob? Jak rozeznati
pravdu ode li? emu viti?
Tpal v nejistot. etl sice stle, ale nerozbaloval ji novch svitk
ze zvdavosti na jejich obsah, nebo byl pesvden, e nedov se ji nic
novho, co by jeho pochybnosti rozptlilo, nbr se setrvanost
lovku vrozen. Neetl ji - jako dve - aby vdl, nbr aby etl.
Dve nevmal si svho okol, aby nevyruoval se ze svho uen,
kdeto nyn zamstnval se knihami, aby odvrtil svoji pozornost od
svho okol, jemu odvykl a jemu se ji nedovedl pizpsobiti.
Vystavl mezi sebou a ostatnm svtem takovou ze, jako byla ta, kter
stla v hrobce jeho otce a dlila jej od Merit-ites; akoliv jej duch
touil po nm a on po n, byli si nedosaitelni. Byl iv, ale ne dosti iv
pro svt lid; byl mrtev; ale ne dosti mrtev pro i duch.

15
J ednou, kdy Amen-nacht sedl s przdnm duchem v knihovn,
piel k nmu sluha chrmu a pinesl mu sknku s objemnm
svitkem papyru, kter byla nalezena ve stn rozttnho
svatostnku boha, kdy krl hornho a dolnho Egypta Tutmes, syn
Rev Cheper-ka-Re (stav se samojedinm vldcem obou zem po
odchodu sestry sv do nebesk e Reovy, kam poslal ji i s jej dcerou
Nofru-Re, aby Reovi zpsobil neskonalou radost a svm potomkm
pojistil trn Horv), daroval Hermopolskmu bohu nov ndhern
svatostnek z tvrdho kamene, jm ml bti nahrazen star, men a
nehledn. Amen-nacht neten odvinul okraj svitku; ale jakmile
spatil psmo, byl pekvapen. Kniha byla psna prastarm, ale velice
hlednm psmem, je nebylo azeno vedle sebe do dk, nbr pod
sebe do sloupc a nadpis knihy znl:
Kniha o tajemstvch ivota a smrti, o tajemstvch zem, nebe i
podzem; o tom, jak lze s bohy rozmlouvati a vyzvdti od nich vecko,
co se ji stalo, i vecko, co se jet nestalo.
Chtje se dovdti, jakho jest tato kniha pvodu, odbalil ji a na
konec a etl: Kniha tato napsna byla pro krle hornho i dolnho
Egypta Menu od veleknze Tota Hermopolskho, krlova ptele,
nejvyho krlova psae Neba, jen napsal vecko, co vidl a slyel
v jeskyni v horch zpadn pout, kde zjevil se mu bh Tot, aby
oznmil a ukzal mu vecko, co v tto knize napsno jest pro pouen
toho, kdo ji sti bude. Budi mu Tot dobrm pomocnkem!
Obliej Amen-nachtv se zase po dlouh dob rozjasnil; nov
nadje rozvila jeho srdce. Konen snad nalezl zdroj rozlutn vech
zhad, jimi byl a doposud zmtn; konen snad pravda zapud

16
pochybnosti, je spoutaly ducha jeho, a on, zbaven byv jejich pout a
ozen svtlem vdn, nalezne cestu k seste sv Merit-ites. Svinul
zase odvinut svitek od konce k zatku a jal se sti:
Kniha skldala se ze dvou samostatnch celk a psna byla e
prastarou, take nkolikrte vystdal se plnk s novm mscem, ne
Amen-nacht proetl prvn text, jsa nucen vdy znovu vraceti se
k nepochopenm mylenkm. Ale jeho vdomosti a jeho ple pekonaly
vtzn vecky pekky a vsledkem jeho namhn byl pepis tohoto
prvnho textu v ei jeho doby.
Byl uchvcen tou knihou: Prost vyjadovn, bezvadn e i psmo
a vzneenost mylenek odliovala ji od knih, je dosud etl a je vedle
n jevily se ubohmi. Umlkovan e, mnostv chyb gramatickch i
psaskch, mlkost mylenek navzjem si odporujcch byly chyby,
jim ostatn knihy se nedovedly vyhnouti, kdeto kniha Nebova jich
neznala, take Amen-nacht st dovedl si pedstaviti, e by pvodcem
jejm byl lovk a to lovk ijc v temnch dobch pravku, kdy lid
byli spe hravmi dtmi ne vysplmi mysliteli.
Obsah prvn knihy Nebovy byl tento:
Re il od vk s bude ti na vky. Nikdo ani sm Re nev, kdy se
zrodil; nikdo ani sm Re nev, kdy zanikne.
Re od vk vznel se ve vesmru, vyslaje paprsky sv na vecky
strany; ale nebylo nieho, co by ozaovaly.
Po dlouhch vcch ze Re-ova se zmenovala a na povrchu jeho
tla tvoil se tmav at, pikrvajc jeho zi.
Re byl smuten, a smutek jeho neustl rostl. Touil, aby ze jeho
byla zase takov, jak byla ped vky. I strhl se sebe at, tlumc jeho
zi, a odhodil jej do vesmru. A tento tmav Rev at jest nae zem.
Na odhozenm Reov at utkvly vak steky jeho zcho tla.
Z ltosti nad osudem tchto jisker Reovy ze oddlily se steky
Reova ducha, obdaen vemi schopnostmi vzneenho boha ve
zmenen me, sestoupily na zemi, spojily se s jiskrami a snaily se
odlouiti je od zem a vrtiti je nebi.
Duchov, kte spojili se s jiskrami mocn zcmi, snadno
odpoutali se s nimi od hmoty, vznesli se do nebe k Reovi a stali se
bohy.
Duchov, kte spojili se s jiskrami slabmi, hmotou pevn
spoutanmi, petvoili hmotu na jiske lpc na iv tlo, pimen
zi jiskry, a stali se tak lidmi nebo zvaty.
Kad iv pozemsk tvor skld se tedy z due, je jest jiskrou
zcho tla Reova, z ducha, jen jest st ducha Reova, s z tla, je
jest st zem.
Jiskra Reova - due - nle nebi, tlo nle zemi a elem ivota
pozemskho jest zjednati dui tolik sly, aby se mohla vrtiti do svho
domova.
Duch bytosti ijc na zemi spojen jest nejen s du, ale i s tlem;
je-li silnji pipoutn k dui - Reov jiske - pak po smrti, odpuzovn
jsa hmotou, vrt se i s du do nebeskho domova; pakli vak jest
silnji pipoutn k hmot, strhne jej tato sebou a znik tla jest i
znikem jeho.

17
Mlo jest duch, kte dovedou se sprostiti tlesnch pout a
uniknou rozkladu a smrti.
Vzcnou vjimkou jest duch, jen pipoutn jsa k dui - Reov
jiske - vrac se s n po odlouen od pozemskho tla do nebes a stv
se tak bohem.
To byl obsah knihy, je se konila:
Pravdy jsou dv: pravda lidsk a pravda bosk. Toto, co v tto
knize napsno jest, jest pravda lidsk. Pravda bosk jest vzneenj
ne pravda lidsk, ale lovk j nesnese, protoe jest slb.
Ten, jen ct, e sla jeho jest vt ne sla lovka, a te knihu
druhou, je uke mu cestu k poznn pravdy bosk. Toho vak, kdo
jest slb a bosk pravdy nesnese, ona zabije. Proto a nete druhou
knihu ten, jen nen velice silen.
Tak nalezl Amen-nacht vysvtlen, po nm dlouho dychtil; ale
klidu, po nm touil, nedoel. Seznal, e se klamal, domnval-li se, e
due nem vznamu pro posmrtn ivot; nebo jen duch, kter dovede
se pevn spoutat s du a unikne hmot, unikne i konen zkze. Bez
due lze po smrti ti jet stalet, snad i tiscilet - ale vn ne. Kdyby
tlo bylo sebe lpe balsamovno a mumie sebe lpe ukryta, asu
neodol. - A posmrtn ivot bez due jest jakkoliv, jest jisto, e
pozvolna bledne, bledne, a zhasne. Velik tst se znenhla umenuje,
stane se malm tstm a mal tst rozplyne se ve lhostejnosti.
Bouliv lska ztichne a tich lska zanikne ve lhostejnosti. Vecko
zmiz; jen vtzn lhostejnost zmocn se ducha a rozdrt jej ve svch
patech. Uniknouti j me jen ten, kdo stane se bohem. - To jest
lidsk pravda!
A jak jest bosk pravda? - Jest vbec mono, aby byly dv
pravdy? Pece pravda me bti jenom jedna a ta druh pravda jest l,
nen-li jen st pravdy prv! - A jak me pravda zabti? Pravda zahn
pochybnosti, osvtluje ducha a rozmnouje jeho vdn; a vdn
nezabj! - A kdyby snad pece zabjelo? - Co nejsem silen? - Nebo jsem
snad slb? - Jakou slu mn Nebova kniha? - Nepodv-li o tom zprvy
kniha prvn, jist bude o tom mluviti kniha druh! - Co nemohu
pestati sti, a se dovm o jakosti tto sly, shledm-li, e j
postrdm?
Tyto pochybnosti pronsledovaly neustle ducha Amen-nachtova.
Mnohokrte odhodlal se knihu sti, mnohokrte ji svitek rozvinoval,
ale zase jej svinul a odloil, aby za krtko zase pokuenm byl svdn.
Od n do n zpasil, a konen podlehl. Jednou rozvinuv svitek
neodolal, dal se s tlukoucm srdcem do ten a zapomenuv na vecko,
etl, a doetl.
Nadpis druh knihy znl:
Kniha o tom, jak ti a co initi jest tomu, kdo mluviti chce s bohy,
aby oznmili mu boskou pravdu a po odchodu z tto zem pijali jej do
svho sboru.
Kniha skldala se ze t st, z nich prvn jednala:
O pprav to jest: uvolovn pout, je vou ducha k tlu.
Prvn lohou pipravujcho se k velikmu cli bylo odkati se
vech poitk. Odkn se vak samo o sob nemlo ceny, nevedlo-li

18
k plnmu zniku touhy po poitcch. Dokud pipravujc se poitky
pokldal za poitky, dokud nepohlel se stejnm klidem na krsnou
nahou tanc dvku jako na pinavho, selho, belhajcho se starce,
dokud ctil rozdl mezi chut peen husy a chleba z papyrovch
stonk, dokud severn vnek byl mu pjemn a poledn vedro tsniv,
dotud nebyl schopen pibliti se velikmu cli.
Teprve kdy pln odumely tlesn dosti pipravujcho se,
kdy vnj svt nepsobil na jeho city, byla zpetrhna pouta,
svazujc ducha s tlem, a duch spojen s jiskrou Reovou dostal se do
stavu, v nm byly stice Reova zcho tla, je stave se bohy,
vznesly se na nebe k tomu, od nho pochzely.
Druh st jednala:
O sslen jiskry Reovy.
Kdy duch byl pln od tla uvolnn, mohl pipravujc se
k velikmu cli pistoupiti k provdn druhho kolu, jm bylo:
sesliti jiskru Reovu. To dlo se dvojm zpsobem: Pipravujc se
rozdmychval zi sv jiskry a pipojoval k sv jiske jin jiskry; nebo
jiskra Reova, jedinmu lovku nleejc, jest slab a neme se
odviti vejti ve styk s velikmi, mocn zcmi stmi Reova tla,
jak maj bozi, aby nesplynula s nimi, a duch nepropadl zkze.
Seslen ze vlastn jiskry lze docliti potlaovnm lidskho
sebevdom; nebo lidsk sebevdom jest mocnm poutem mezi
hmotou a jiskrou Reovou, a jen zlomen tchto pout me oistiti
sebevdom ducha od hmotnosti a pibliti lovka k bohm.
Rozdmch-li lovk svtlo sv jiskry a do oslujc ze, sltaj
se ciz jiskry, uvolnn od duch k jeho jiske, spojuj se s n a zvtuj
jej zi.
Kdy jiskra pipravujcho se je shlukem pipojench jisker
nleit seslena a potlaenm lidskho sebevdom skoro a k plnmu
jeho zniku rozzena tak, e vyrovn se bohm, stal se pipravujc se
dokonalm a me se odviti vejti s nimi ve styk.
Tet st jednala:
O spojen s bohy a vstupu do jejich sboru po odchodu z tto
zem.
Kdy dokonal chce vejti ve styk s bohy, piprav se k tomu
dlouhm postem, rozdl ohe ze svatch vn, nasype do nho
rznch suench bylin a vdechuje pry, vyvjejc se pi jejich
spalovn; tm zbavuje jiskru Reovu poslednho pouta, je ji k zemi
ve; take me se vznsti k nebi a duch s n spojen me
rozmlouvati s bohy. Kdy ohe dohasne, vrac se zase jiskra Reova
s duchem na zemi.
Chce-li dokonal ve sboru boh trvale zstati, pon si stejnm
zpsobem, rozdl vsak ohe vt a pln ist lehne si do nho; pak
dospje k velikmu cli a stane se bohem, jen ti bude na vky.
Pedpisy o sbrn a pprav vn a bylin potebnch k rozncen
ohn, jeho elem jest spojiti jiskru Reovu s bohy, a pnm
pipravujcmu se, aby se dopracoval dokonalosti a dospl k velikmu
cli, konila se kniha.

19
Mnohokrte zastihlo vychzejc i zapadajc slunce Amen-nachta
zadumanho nad obsahem Nebovy knihy. - Poznati boskou pravdu,
stti se bohem a povznsti pak i ducha Merit-ites ke stejn
vzneenosti! K dosaen toho cle byl hotov podniknouti vecko; ale
varovn slova Nebova naplovala jeho srdce tsn: Budu moci se stti
tak silnm, jak bostv toho vyaduje? - Svt mne ji dvno nelk a
touha po spojen s Merit-ites neme bti pekkou k dosaen
velikho cle! - Co mne oekv po odchodu z pozemskho ivota? -
Nepjdu-li za velikm clem, pak dlem mi bude ivot tam za branou
duch, ivot, neustle blednouc a do konenho zhasnut. Nastoupm-
li cestu, vedouc k bostv, bu budu bohem, nebo zhasnu o nco dve,
ne bych zhasl, jsa stnem. - Co tedy initi? - Bojovati o vn bostv a
o bostv sestry Merit-ites i zaniknouti?
Jakmile duch Amen-nachtv dospl a k tto otzce, nemohlo bti
pochybnosti o tom, jak na ni odpov. Jeho elo se vyjasnilo, vhavost
jeho srdce se rozplynula v nic, kdy rty jeho podlehnuve proudu
mylenek, samovoln zaeptaly: J i ty, Merit-ites, budeme bohy!

20
N kolikrte rozlil Nil sv vody po obou zemch a svlaiv vyprahlou
pdu, aby poskytovala pokrmu lidem i zvatm, vrtil se zase do
svch beh. Mnohokrte rolnci zorali a osili sv pole zrodnn
zplavou, poali obil a zrn mezky vydupan odvezli do svch spek,
ani Amen-nacht, zkostliv etc vech pravidel pipravujcho se
k velikmu cli, zpozoroval bytek lidskho sebevdom nebo vzrst
svch sil.
Jednou, kdy slunce chlilo se k horm zpadnm, vyel si na
prochzku podle Nilu, a kdy slunce skonilo svou denn pou, usedl na
behu, pemleje o svm cli. Nhle vyel na vchod bl msc a
hladina eky zatpytila se, jakoby byla protkna stbrnmi nitkami, je
se trhaly a zase navazovaly, propltaly se, mizely a znova se objevovaly
s tich m umotem.
Amen-nacht dval se na hru vlnek svtlem prosycench a znaven
jsa pemlenm, oddal se jen tomuto pohybu, lesku a umn. Vecky
tyto ti dojmy splynuly mu poznenhlu v dojem jedin, take nedovedl
jeho sloky od sebe rozeznati, a dojem tento vlniv rostl a zase se
zmenoval a vyplnil jeho nitro tak pln, e nepocioval mimo nj nic
jinho.
Jak dlouho tento stav trval, nebyl by mohl Amen-nacht ci zrovna
tak, jakoby nebyl mohl popsati jakosti tohoto vlnivho dojmu. Kdy
vychzejc slunce vrtilo mu sebevdom, nebyl by se divil, kdyby mu
byl nkdo ekl, e uplynula hodina od okamiku, kdy usedl na beh, ale
nebyl by se tak divil, kdyby mu ekl, e prosedl na behu Nilu cel
tden.
Od t doby chodil Amen-nacht kadodenn veer k ece; stav tento
dostavoval se pokad a pokad ctil Amen-nacht tsnj splynut sv
s onm vlnivm dojmem, take brzy nedovedl rozeznati, co z toho stavu
je ciz pina a co jeho vlastn cit.
Ne msc po tet objevil se na nebi v plnm svm lesku, stav se
plkem, octal se Amen-nacht v tomto stavu asto i za dennho svtla
z rznch pin.
Pozoroval-li ve stnu sykomory paprsek slunce, propltajc se
vtvemi a listm, zdlo se mu nhle, e se zan zmenovati a

21
zmenuje se a v bod, jen zmizel ve slunenm paprsku, rozplynuv se
v nic.
Jindy zase, kdy stl na stee chrmu a pozoroval denn ruch
v okol, na Nilu i na obou jeho bezch, zaslechl zpv skivana, vysoko
nad nm se vznejcho. Zdlo se mu, e roste a roste, a obshl
vesmr, jen se zcela rozechvl zpvem skivana; a v tom zpvu
rozplynul se konen cel vesmr i Amen-nachtovo sebevdom.
Stavy tyto dostavovaly se m dle tm astji a rychleji. Stailo
jen, upoutal-li na okamik svou pozornost na njak mal pedmt,
nebo poddal se nemu rozshlmu, jako tm, pouti, evu drav zve
z daleka se nesoucmu nebo vnku vtru, aby jeho sebevdom se
rozplynulo v citu, jen jej ovldl.
A jednou, kdy se rozplynul v rostoucm eru svho obydl, ctil,
jak ticho a nehybnost era se sousteuje a do pohybu uvd jeho
zhasl sebevdom. Za chvli se ero rozplynulo a on zpozoroval, e se
vzn ve vzduchu, ale souasn tak vidl svoje tlo nehybn sedc
v kesle a ctil svoji nehybnost. Toto rozdvojen nenaplovalo ho
podivenm a vdl hned, jak uvati sv nov schopnosti, kter dosud
postrdal, jakoby u byl kdysi v tomto stavu. Vzpomenuv si na Merit-
ites, byl okamit ped vchodem na onen svt v hrobce svho otce.
Vidl sice kamennou brnu zavenu, ale vidl skrze ni i skrze temnou
chodbu za n besdku na behu podzemnho Nilu a v n Merit-ites lec
a plac. Ctil jej pl tak, jakoby plakal sm, a ctil jej bolest tak,
jakoby to byla jeho vlastn bolest. I jej mylenky zdly se bti jeho
mylenkami: t se do zkzy, milku mj! Zastav se na pokraji
bezedn propasti, je hroz t pohltiti a navdy vyrvati z mho nru!
Hle! Hrozn bylo to, co jsem na zemi vytrpla, ale hroznj jest to, co
trpm nyn, bojc se o tebe.V dosti ji, vce, ne jest k naemu
posmrtnmu ivotu teba. Nechtj vdti vce, nebo pravda zabj!
Tato slova pipomnla Amen-nachtovi Nebovu knihu, a okamit ocitl
se v knihovn. Sknka, v n byla uloena, sama se otevela, kniha
sama vystoupila, rozvinula se, a ped oima zastkvla se mu - jakoby
ohnm napsan vta: Toho vak, kdo jest slb a bosk pravdy
nesnese, ona zabije! Tato dvoj vstraha jej zastraila; vzpomnl si na
sv tlo a vznel se zase nad nm ve svm obydl. Jeho vdom
peneslo se do nehybnho tla, on otevel oi a spatil neurit svtl
pzrak, vznejc se v pokoji, jemu svtlosti rychle ubvalo, a
souasn vracely se do jeho tla sly a ivot. Kdy nabyl zase plnho
lidskho sebevdom, nevdl o niem, co se s nm dlo; pamatoval se
jen na ticho a rostouc ero.
Od t doby pozoroval, e sly jeho, je nejsou dlem lovka,
rychle rostou. Pozoroval, e jeho duch me zrovna tak ovldati due a
pomoc jich tla jinch lid, jako dui a tlo vlastn. Pl-li si, aby nkdo
nco vykonal, nebylo mu teba vydati rozkazu; stailo, aby jen chtl, a
jeho vle se splnila, ani jednajc lovk ml tuen, e vykonv ciz
rozkaz a ne sv vlastn pn. Jeho due - Reova jiskra - obdaena byla
moc vbiti k sob jiskry jin, jako rozat svtilna vb v noci muky,
je sltajce se k n a obletujce ji, nalzaj v jejm plamenu svoji smrt.

22
Zemel-li nkdo v okol msta, kde se zdroval, nebo nkdo, jej
znal, ctil okamit vzrst sv due s svch schopnost. Tak jeho moc
neustle rostla, lid stvali se mu hrakami, snze a snze
ovldatelnmi, a stalo se to, co ukzalo mu, e nen ji pro nj na
svt msta mezi ivmi.
Jednou veer vyel si na prochzku k Nilu a usedl na kmen
poraen palmy, jsa pln zakryt houtm na behu rostoucm. Zadval
se do vln, chtje uvolniti tlesn pouta svho ducha. Byl vak vyruen
plouchnm vody a spatil nedaleko behu lun, v nm sedli dva
mlad lid, mu a ena. Nedaleko msta, kde Amen-nacht byl skryt,
vystoupili na beh a nemajce tuen o ptomnosti tet osoby, objali se
a lbali. Amen-nacht nedovedl se ji soustediti a upjal svoji pozornost
na n, pemleje o jejich citech a svch citech k Merit-ites,
pirovnvaje to, co bylo kdysi, k tomu, co jest nyn. A tu pozoroval, e
jeho jiske Reov pibv sly a e souasn projevy vzjemn nnosti
obou milenc poznenhlu ochabuj, a docela zhasly. Amen-nacht, div
se tomu, pl si je spatiti ble; duch jeho ihned sklonil se a k nim
s spatil dv mrtv tla, chladnouc v tsnm objet, jejich sta
blahem se usmvajc spojena byla v poslednm nedokonenm polibku.
Amen-nacht zhrozil se toho, co se stalo. Vypil jsem jejich due! -
zvolal a dal se na tk z msta, kde seznal, e bh neme ti mezi
lidmi, nem-li bez sv viny stti se obojakou bytost, nkdy dobrou,
jindy zdnliv zlou, jak bohov se lidem jev. Pesvden jsa, e
neme a nesm mezi lidmi zstati, a rozpomenuv se na oputn lun
milenc, vrtil se k nmu, vsedl do nho, pepravil se pes Nil a dal se
na cestu k zpadnm horm.

23
M noho dn a mnoho noc bloudil Amen-nacht po pustch hebenech
zpadnch hor, ubraje se neustle k jihu, na msto, kter mu
vyhldl jeho duch za sdlo, v nm ml dokoniti svoji pemnu v boha.
Kadodenn veer, kdy odpoval po pekonanch trapch
namhav cesty, zatm co v okol rozlhal se ev elem, dychtcch po
koisti, duch jeho opoutl tlo a penel se pes hory a dol do
kotliny, obklopen se vech stran strmmi horskmi stnami, ji
bublajc potek ist, chladn vody, vyvrajc ze skly, promnil
v ndhernou zahradu, v ni rostlinstvo vten vyivovan bujelo tak,
e dosahovalo neobvykl mohutnosti, a kvty jeho zbarveny byly
pesteji ne kdekoliv jinde. A tento pohled vzpruil Amen-nachtovy
tlesn sly k dal pouti.
S potku pomalu ubvalo cesty, kterou mu vyhledval duch jeho
kadodenn pro pt den, ale m dle tm rychleji ubhala mu cesta,
a konen jednou veer stanul u svho cle. Po zk cestice, vinouc
se po boku strmch skal, sestoupil a k tsn prlin mezi dvma tesy
a po nkolika stech krocch stanul na severn stran dol asi 3000
loket dlouhho a 1500 loket irokho, majcho tvar ovlu.
Byl to arovn pohled. Zpadn stny a st dol byly ji skryty ve
stnu; jen ozen koruny palem vznely se nad tmou, pronikav
odrejce se od vchodnch stn, je zily, jakoby byly ze zlata a
mdi, a st dol pilhajc k nim skvla se syt zelenmi barvami
nejrznjch odstn jako malachitov deska, poset drahokamy vech
barev.
Zde tedy v odlouenosti od veho lidstva, mezi nm nemohl ji
ti, dokon svoji prpravu ke stykm s bohy, stane se sm bohem a
uin bohyn svoji sestru Merit-ites.
Peel dolm nap k jeskyni v jin stn skaln, jej vchod pod
korunou sykomory zakryt byl kvetoucmi kei, veel dovnit a ulehl ke
spnku, aby osvil sv sly, poklesl nmahou cesty.
Probudil se, kdy slunce stlo ji vysoko nad obzorem, vyel
z jeskyn, usedl pod korunou sykomory, je chrnila jej ped palivmi
paprsky slunce, a rozhlel se po kotlin. Shledal, e slunce, voda a

24
rodn zem opatila dol toto vm, eho poteboval k svmu
skrovnmu ivobyt, a k dosaen svho cle.
Nasytiv se krsy, je jej obklopovala, vstal a dal se na obchzku po
dol, aby hned hledal rostliny, jejich pry mly dokonati odlouen
ducha spojenho s du od pozemskho tla.

25
C el rok ubhl, ne Amen-nacht nasbral a upravil z nkterch
rostlin mlad lstky, z jinch kvty, vu nebo plody podle
pedpis knihy Nebovy, a protoe byl si vdom, e jeho due rozzena
jest tak, e dovede pekonati vecky pekky stojc j v cest,
odhodlal se k poslednmu inu.
Cel tden nic nepoil a poslednho dne ani nepil. Veer pipravil
v jeskyni malou hraniku dv, a kdy plnk dostihl vrcholu sv
drhy, zaplil ji. Kdy se rozhoela, nasypal na ni pedepsan suen
rostliny, vylil do ohn sms nkolika v a naposled vsypal do nho
prach z pedepsanch plod. Hust dm vystupoval z plamen vzhru
ke klenb, sestupoval vlniv dol, plazil se kolem stn a hadovit
obtel Amen-nachta a planouc hranici, z n vyel.
Veker vnitn sly Amen-nachtovy napjaly se do krajnosti, kdy
vdechl prvn kotouek svatho oisujcho dmu, a pece jet rostly
tm vce, m vce houstl dm, vyplujc jeskyni. - Amen-nacht ctil,
jak mu ubv te. Jeho zrak i sluch se neustle zbystoval, a oi se
mu zavraly a tlo stvalo se stle nehybnj.
Nhle spatil v prostoru nad ohnm svtl bod, jen ustavin
rostl, a promnil se ve houc hmotu, je naplnila celou jeskyni. Kdy
dotkla se jeho tla, duch jeho se uvolnil, opustil tlo a vniknuv do
vnitra houc hmoty, rozioval se, a hmotu tu pln vyplnil. Ta
nepestala rsti, nbr pronikala do skalnch stn jeskyn, kter j
nepekely, a vyplnivi celou sklu, ila se dle do prostoru, ozaujc
okol na mnoho mil daleko. Amen-nachtv duch i jeho houc due
rostly bez ustn, a Amen-nacht vidl, slyel i myslil celm svm
novm tlem. Nabyv konen rozmr, proti nim pyramida krle
Chufu byla malou hrakou, odlouil se Amen-nachtv duch spojen
s du od zem a zamil k bohu Totovi, jen v pln krse plul po
nebesk bni.
Spotku pohyboval se pomalu, ale pohyb jeho byl stle rychlej,
a konen letl zvratnou rychlost k msci, jen neustle rostl. Brzy
Amen-nacht poznal, e due Totova jest mnohem, mnohem vt ne
due jeho, a pojala jej hrza ped tm, co se stane. Vzpomnl si na
Merit-ites, na jej vstrahu, a ped zrakem jeho objevil se obraz besdky,

26
zarostl bujnm, kvetoucm rostlinstvem na behu podzemnho Nilu, a
Merit-ites zoufale plac a vztahujc k nmu sv rozepjat ruce.
Chtl se vrtiti, ale neml ji v moci rozpoutan sly sv due.
Obraz se rozplynul a on spatil zase boha Tota, ohromn zc oblak
zakrvajc cel nebe, k nmu se til rychlost mylenky. Ji neml
pochybnosti, jak bude jeho konec. Vzpomnl si, jak kdysi vypil due
milenc na behu Nilu; tak tak Tot pohlt dui jeho, ubohho erva,
jen ve sv slepot myslil, e me se stti bohem. Jako on neml viny,
e zbavil ivota milence, kte netuce sv zkzy, piblili se jeho
mocn dui a zanikli v n, tak ani on nemohl viniti Tota ze sv zkzy,
kterou sm zavinil. Sm se zahubil, sm sebe pipravil o astn
posmrtn ivot v nru sestry sv Merit-ites, sm vydal zoufalstv
jejho ducha.
Ta mylenka zdrtila jej pln. Jako hlem svinuje se do sv
skopky, tak shroutil se, odvrtil svou pozornost od pernho
vnjku do svho vnitra a soustedil ji na jedinou pedstavu sv sestry
Merit-ites. Ale pedstava ta byla velice mlhav; obraz jej neml ani
kontur ani barev. Brzy pozbyl vdom, e byla jeho sestrou, jeho
milkem, pak zapomnl, e byla enou, pak nechpaje rozdlu mezi
lovkem a neivou hmotou, ml jen pedstavu o emsi, co za krtko se
rozplynulo v nic, s pak nastal konec.

27
D uch Amen-nachtv, zbaven byv sebevdom, ocitl se zase u svho
mrtvho tla v jeskyni v horch zpadnch. Nevdl, kdo jest, ani
kde jest, nebo vecky jeho lidsk mylenky a city vyhasly. il
animlnm ivotem, oekvaje svj konen znik tak, jak l kniha
mrtvch ivot duch, kte nenali milosti ped tv Osira, vldce e
mrtvch.

28