AKADEMIE vED ČESKÉ REPUBLIKY

~EMICKÝ
ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ

Recenzenti
prof. PhDr. Adolf Erhart, DrSc.
prof. PhDr. Jiří Kraus, DrSc.
PhDr. Miroslav Štěpánek, CSc.

Autorský kolektiv

Růžena Buchtelová, Helena Confortlová, Vlasta Červená, Mariana Hovorková,

Miloslav Churavý, Jiří Kraus, Libuše Kroupová, Marie Ludvíková,
Jaroslav Machač, Vladimír MejsID'k, Věra Petráčková, Běla Poštolková,
CIZÍCH SLOV
Miroslav Roudný, Věra Schmiedtová, Miloslava Šroufková, Vladimír Ungermann

KOLEKTIV AUTORŮ POD VEDENÍM

VĚRY PETRÁČKOVÉ A JIŘÍHO KRAUSE

ACADEMIA PRAHA 1998

 5

AKADEMICKÝ SLOVNÍK CIZÍCH SLOV

Znalost cizích slov, především termínů, patří dnes k základnímu a nepostradatelnému komunikativnímu vybavení
vzdělaného člověka. Usnadňuje mu orientaci i aktivní účast ve společenském dění a v různých odborných činnostech
nejen v rámci domácího prostředí.
Akademický slovník cizích slov (tento název volíme z praktických důvodů, vhodnější a přesnější by bylo nazvat jej
např. Velký slovm'k slov cizího původu) navazuje na moderní českou lexikografickou tradici. Přináší popis té části slovní
zásoby, která je v současnosti pro uživatele zvlášť aktuální, a to způsobem a rozsahem převyšujícím všechna dosud
vydaná slovníková díla tohoto druhu.
Jde o jednojazyčný výkladový slovník obsahující téměř sto tisíc významů dnes užívaných slov a speciální přIlohu
Stručný přehled jazyků světa. Uživatel v něm najde široké poučení o přejatých slovech v češtině, tj. o jejich pravopisu,
výslovnosti, původu, tvaroslovné a slovnědruhové charakteristice, o stylovém zařazení a vazebnosti (kontextovém použi-
tJ). Mimořádná pozornost je věnována výkladu významu jednotlivých slov i slovních spojení se zřetelem k probíhajícím
změnám ve společnosti a v jednotlivých oborech.
Autoři se opírali o bohatý, průběžně shromažďovaný lexikální materiál, průběžně a nově doplňovaný o výpisy ze součas­
né tvorby, převážně z publicistiky a z odborné literatury, využili však i souboru výrazů, který k doplnění hesláře doporučili
spolupracující konzultanti. Přednost byla dána oborům, které zaznamenávají největší proměny (např. technika, ekonomie,
filozofie). Byla tak zachycena nejen nová slova, ale i nové významy nebo významové posuny u slov v naší slovní zásobě
existujících už dříve. V nemalé míře se však přihlíželo rovněž k výrazům vztahujícím se k reáliím starších vývojových etap
společnosti. (Autoři jsou si vědomi toho, že ve slovníku mnohá nejnovější a dnes velmi frekventovaná slova chybějí. Nebylo
možné je zařadit, protože příprava slovníku měla své časové vymezení. Autorský rukopis slovníku byl ukončen v r. 1991;
nejnověji zaznamenané lexikální prostředky bylo možno v korekturách zařadit z technických důvodů jen výjimečně.)
Slovníkje určen nejširší - středoškolsky i vysokoškolsky vzdělané - veřejnosti. Protože zároveň odhaluje mezijazykové
kontakty, může velmi dobře sloužit i odborníkům ze zahraničí a překladatelům.
Akademický slovník cizích slov byl připraven v oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český
ČSAV. Na jeho tvorbě se autorsky podíleli R. Buchtelová, V. Červená, M. Churavý, L. Kroupová, J. Machač, V. Mejstřík,
V. Petráčková, B. Poštolková, M. Roudný a M. Šroufková. Na přIloze o jazycích světa spolupracovala J. Radoňová. Na
revizi a doplňování terminologie pracovali R. Blatná, H. Confortiová, M. Ludvíková, 1. Mravinacová, V. Schmiedtová,
V. Šlangalová a V. Ungermann. Kontakty s externími spolupracovníky zajišťovala M. Hovorková.
Autorský kolektiv využil pomoci řady odborm'ků. Byli to především L. Bartáková, R. Brabec, F. Daneš, Y. Deýl, J.
Dvořák, J. Elman, J. Gut, J. Hrala, M. Landa, J. Ludvík, M. Mareš, V. Pour, V. Soudilová, I. Tretera a K. Trdlicová, dále pak
J. Bachmannová, V. Hanák, M. Chvojka, J. Jauris, A. Kánský, J. Koštíř, J. Králík, M. Kubištová, R. Linc, J. Nováčková, J.
Pešková, J. Polášek, N. Rejchrtová, V. Sadek, V. Scheufler; J. Skála, V. Skalický, B. Sobíšek, M. Stránská, Y. Vašíčková a N.
Zelenková. V závěrečné fázi příprav dIla bylo přihlédnuto k připomínkám a námětům P. Dvořáčka.
Celý text slovníku zredigovali L. Kroupová, V. M~střík a zčásti B. poštolková. Dílčí redakci zajistili L. Kroupová (tvaro-
sloví, odkazy), V. Mejstřík (slovotvorné členění), V. Cervená (antonyma), V. Petráčková (původ slova příloha), B. Poštolko-
vá (odborné názvy), R. Buchtelová (výslovnost s přihlédnutím k pravopisným zásadám). Rukopis technicky připravila V.
Krsková (zč. též J. Tintěrová a J. Kleník). Revizi grafické úpravy provedl V. Mejstřík za .eřispění M. Churavého.
Hlavní redakci tvořili V. Petráčková a J. Kraus, který navíc, spolu s A. Erhartem a M. Stěpánkem, slovník recenzoval.
Kolektiv autorů

© Věra Petráčková,
Jiří Kraus za kolektiv, 1995
ISBN 80-200-0607-9
 6 7
POUČENÍ PRO UŽIVATELE SLOVNÍKU
Akademický slovník cizích slov je speciální výkladový slovník normativní. Snaží se zachytit slova cizího původu
běžně užívaná ve všech oblastech života, přihlíží - ve výběru - i k slovům okrajovým (např. nářečním, zastarávajícím,
slangovým a řídkým). . a) u s u b s t a n t i v se uvádí opěrný tvar, koncovka 2. pádu sg. nebo údaj o nesklonnosti (zkr. neskl.), resp. o nesklonnosti
Cíl e m s lov n í k u je představit a stručně vysvětlit každé heslové slovo (i slovní a frazeologické spojem') se všemi
údaji potřebnými pro jazykovou komunikaci, tj. s informací o pravopisu, výslovnosti, tvarech, původu, frekvenčním a
stylovém hodnocení, dobovém zařazení, spojitelnosti s jinými slovy, o významu slova, významovém rozčlenění (u slov
polysémních), o synonymických a antonymických prostředcích. Významy jsou dokládány, pokud je to třeba, typickými
spojeními a dále terminologickým, popř. frazeologickým využitím.
Slovník je uspořádán a b e c e dně. Tak jsou i řazena i víceslovná ustálená spojení. Výjimku v abecedním řazení činí
s dr uže n é (h n í z d o van é) h e s lov é s t a t i v případech: a) přechýlených ženských podob, b) adjektivních odvozenin
vyjadřujících pomocí přípon -ový, -ský, -(c)ký, -ní (-ační) a -ný obecný vztah k základovým substantivům, c) adjektivních
odvozenin od jmen zvířat, d) zdrobnělin od základových substantiv, e) adverbiálních odvozenin a substantiv na -ost, popř.
-ství, -(c)tví s významem stavu nebo jednání od základových přídavných jmen, f) některých substantiv od základových
příslovcí (např. adagio přísl.; adagio, -ia s). Porušení abecedy se označuje systémem o d k a z ů (J, t) jedině tehdy, je-li
hnízdované slovo - s výjimkou přechýlených - vzdáleno o více než dvě heslová slova svému heslovému odstavci.
P r a m e n e m v Ý b ě r u slov byly jednak jednojazyčné výkladové slovníky, domácí i zahraniční slovníky cizích slov
a české encyklopedické příručky, jednak lexikální archiv Ústavu pro jazyk český, soustavně doplňovaný a obsahující dnes
na 13 a půl milionu excerpt z beletrie, publicistiky i populárně-odborné literatury.
Ani velký slovník cizích slov nemůže registrovat všechna cizí slova. V Ý b ě r s lov se nutně řídil hledisky
lingvistickými i extralingvistickými. Hlavními zásadami výběru byly proporcionálnost v zastoupení jednotlivých oblastí
života a oborů lidské činnosti, frekvence uvnitř zahrnutých oblastí a oborů, časová platnost slov. U termínů se vybíraly
především základní běžné výrazy užívané i v popularizační sféře. Slovník nezahrnuje ani slova cele zapojená do českého
jazykového systému, která se už jako cizí nepociťují (např. chléb, cihla, škola).
Ohebná slova se ve slovníku uvádějí v tzv. reprezentativním tvaru, tj. substantiva a adjektiva v 1. pádě sg., slovesa v in-
finitivní podobě na -to
P r a v o p i sn é pod o by slov jsou upraveny ve shodě s novými Pravidly českého pravopisu (1993). Slovník dává přednost
podobám počeštěným. Dubletní podoby uvádí jen u slov, kde se hlásková podoba přejatého slova výrazně liší od jeho podoby
počeštěné a jde-li o slovo, v němž starší způsob psaní není neběžný. Tato původní podoba se pak uvádí na druhém místě
v záhlaví (např. džudo, judo; džez, jazz). Neuvádění starších dubletních pravopisných podob, které jsou od
r. 1994 shrnuty v Dodatku k školnímu vydání Pravidel českého pravopisu (srov. zde přílohu k Poučem'), neznamená ovšem
jejich odmítnutí. Ty'ká se to i pravopisu přípony-izmus/-ismus (v jednotlivých heslech i ve výkladu významu slov se důsledně
užívá jen podoby s -izmus, aniž se tím vylučuje možnost volit i podobu původm'). U citátových slova slov odborných užívaných
mezinárodně v citátové podobě zachovává slovník pravopis původní (např. circulus vitiosus, coulomb, fortissimo ap.).
V Ý s lov n o s t se uvádí v hranatých závorkách hned za reprezentativním tvarem slova. Tyto údaje se opírají o sou-
časnou normativní výslovnost a o její kodifikaci v publikaci Výslovnost spisovné češtiny II (1978), o soustavný výzkum
tendencí v české spisovné výslovnosti, popř. o Pravidla českého pravopisu. Rozhodující pro posouzení správnosti výslov-
nosti je, jak je slovo vyslovováno uživateli spisovného jazyka v mluvených spisovných projevech, a to za předpokladu, že
je toto slovo součástí aktivní slovní zásoby jeho uživatelů.
Výslovnost se neuvádí u odvozenin a složenin, je-li stejná jako u slov základových a je-li tohoto základového slova také
užito ve výkladu slova odvozeného. Výslovnost se rovněž neoznačuje, shoduje-li se vyslovovaná podoba s podobou psanou.
U některých skupin slov se připouští výslovnost dubletní. Ani zde se výslovnost neuvádí tehdy, jestliže se nelze dopustit
chyby (např. u slova telefon není výslovnost uvedena, protože je možno vyslovovat [-on] i [-00]; podobně astronom, peda-
gog, literatura aj.). Méně zřejmá dubletní výslovnost je však zaznamenána: např. eidam [ej- i aj-], žardiniéra [-dyni- i -ny-].
Výslovnost se dále uvádí v případech, kdy se grafická a vyslovovaná podoba liší, např. junta [chunta], enjambement [an-
žambmá], nebo tehdy, kdy může v mluvní praxi dojít k deformaci spisovné výslovnosti, např. aero- [ae-].
Slovník nezachycuje v zásadě spodobu hlásek před pauzou a výslovnost s rázem, protože je českému uživateli jazyka
běžná. Pouze v případech, kdy u některých typů slov tvořených skládáním dochází k změněnému rozložení morfémů, bývá
výslovnost s rázem naznačena, jako např. u slova bromaceton [-m Ia-].
Slabiky s měkce vyslovovanýmt, d, n před i [ťi, ďi, ňi] se údajem o výslovnosti nekomentují, zatímco slabiky s výslovnos-
tí [ty, dy, nyj jsou přepisovány vždy. Protože v těchto slabikách až na výjimky Gako např. dyftýn) není označována délka
samohlásky, je zde uváděna výslovnost dubletní, což se vztahuje zejména na zakončení typu -iv, -iva, -ivní, -ivum (např.
aktiv, lokomotiva, kolektivní, substantivum). Neoznačuje se jednoduchá výslovnost zdvojených souhláskových grafémů,
např. grizzly, brutto.
Jsou-li odvozená slova sdružena v heslovém odstavci (hnízdována), platí pro ně výslovnost uvedená u výchozího heslo-
vého slova, s výjimkou slov se změněnou výslovností.
G r a mat i c k ách a r a k t e r i s t i k a slov je ve slovm'ku zaznamenána takto: Především každé slovo - s výjimkou
některých citátových - je označeno příslušným údajem slovnědruhovým. Slovnědruhová příslušnost slova se uvádí u pod-
statných jmen (značkovou) zkratkou rodu: m, ž, s. u sloves zkratkou příslušného vidu: dok., ned., U ostatních slovních druhů
příslušnou zkratkou: příd., přísl., předl., část., citosl., zájm., čísI.
Tvaroslovné údaje jsou zachyceny přímo u heslových slov:
a částečné sklonnosti. Konkurence životných a neživotných maskulin vzoru muž a stroj se označuje živ. a než. za shodnou
koncovkou 2. p. sg. oe: např. kódovač, -e m(živ.); kódovač, -e m(než.). Slovník u substantiv zachycuje i některé další pády
Gednotného i množného čísla) tehdy, jde-li o tvary s kolísáním, odchylkami v paradigmatice anebo které jsou pro uživatele
jinak obtížné nebo mají určité stylové odstínění (zprav. hovor., hovor. expr.): např. u jmen označujícíchvěci neživé, ale majících
i tvary životné: bacil, -u, -am (než./živ., 4. j. -1, -la, 1. mno -y, -i). Naopak se nezaznamenávají tvary, které vedle sebe koexistují a
není v nich možno chybovat: např. 1. pád mno maskulin na -sta, -ia, -ta s pádovými variantami -i/-ové, -é/-i.
U substantiv se uvádí údaj o čísle u jmen pomnožných (zkr. pornn., např. katakomby, -mb ž pornn.) a jmen plurálových (zkr.
mn., např. adnotata, -tat s mn.). Naopak neregistruje se výskyt slov jen v jednotném čísle a hromadnost, jsou však naznačeny
výkladem významu;
b) u pří d a v n Ý c h jmen se uvádí navíc jen údaj o nesklonnosti: např. buklé příd. (neskl.);
c) U s love s se uvádějí tvary, v nichž by uživatel mohl kolísat: např. distribuovat... (3.j. -buuje);
d) u pře d 1o ž e k se naznačuje spojitelnost s určitým pádem;
e) u s poj e k se uvádí druh vztahu, které mají k větným členům nebo větám;
f) u č á s t i c je zaznamenán jejich druh: např. jo, jó část. přitak.
Údaj opů vod u s lov a je umístěn ve slovníku ve špičatých závorkách hned za základní gramatickou charakteristikou:
např. literatura, -y ž(l). Zprostředkované přijetí označuje značka < : např. ústřice, -e ž(r<hol), tj. slovo původem z holandštiny
se uplatnilo v češtině prostřednictvím ruštiny. U složených, popř. předponových slov jsou uvedeny dva původy jen v přípa­
dě, kdy části slov byly přejaty z různých jazyků, např. elektrošok ... (ř+ a). Označení (VJ) znamená, že jde o apelativa vytvořená
z vlastních jmen (osobních, místních, zeměpisných ap.). V závěru výkladové definice je pak zpravidla uvedeno, podle koho
nebo čeho bylo slovo nazváno: např. parmazán, -u m(VJ) ... (nazv. podle it. města Parmy). Údaj o původu se neuvádí u od-
vozených slov, kde je z výkladu významu základové slovo zřejmé (aje ve výkladu užito).
Sty lov ách a r a k t e r i s t i k a vypovídá ve slovm'ku o stylových příznacích slov. U plně spisovných neutrálních slov
se zvláštní charakteristika neoznačuje. Na ose spisovnost - nespisovnost se příznaková slova charakterizují jako hovorová
(zkr. hovor.), slova obecné češtiny (zkr. ob.), oblastní (zkr. obl., např. kamilka obl. mor.), nářeční (zkr. nář., např. galánka), slangová
(zn: slang např. simering, šlajsna), žargonová (zkr. Žarg., např. šechtr žid. žarg.); výjimečně se uvádí charakteristika nespisovné
(zkr. nespis., např. bakus u bakchus) nebo nevhodné (zkr. nevh., např. ferment chem. nevh. enzym). Vedle neoznačené neutrálnosti
slovník zachycuje výrazy knižní (zkr. kniž.) a básnické (zkr. bás., např. laur,féja) na straně jedné a výrazy expresivní (zkr. expr.),
popř. hanlivé (zkr. hanl.), zhrubělé (zkr. zhrub.) a vulgární (zkr. vulg.) na straně druhé. Slova zastarávající se uvádějí se zkratkou
zasl., slova frekvenčně méně častá, řidší zkratkou řidč. Příslušnost k stylové vrstvě publicistické udává zkratka publ. (např.
šturmovat, ze sportu sólovat ap.).
O db o r n é n á z v y nebo slova mající některé z významů terminologické povahy se označují buď zkratkou příslušného
oboru (srov. Zkratky a značky užité v textu slovníku), nebo - jde-li o termín víceoborový či o slovo širší terminologické
platnosti - souhrnnou zkratkou odb..
Stylové charakteristiky se vyskytují často v kombinaci a podávají tak komplexní popis této stránky slov. Příslušné cha-
rakteristiky jsou uváděny nejen u příznakových slov, ale i u morfologických tvarů a u spojení slov v exemplifikaci.
S poj i tel n o s t s lov je ve slovníku naznačena jednak explicitně, přímo u sloves a některých přídavných jmen
zachycením tzv. vazby: např. eliminovat ... (co), degradovat ... 1. (koho na koho), 2. (koho, co), jednak v příkladové části uváděním
typických spojení v určitých syntaktických konstrukcích.
U každého slova ve slovníku je popsán jeho lexikální, resp. lexikálně-gramatický v Ý z n a m, a to buď výkladovou
definicí (zejména u termínů se to děje i pomocí encyklopedických prvků), anebo formálním naznačením vztahu slova k slo-
vu (slovům) významově základním: např. realistický příd. k realizmus, k realista, popř. hnízdováním. Tam se od výkladů
významu odvozených slov upouští tehdy, je-li možno jejich význam snadno odvodit.
Výklad bývá doplněn syn ony m e m (uvedeným za výkladem po čárce, např. empatie ..., vcítění,' expandovat ...,
 8 9

rozpínat se) nebo o p o z i tem, a n t ony m e m (zkr. op., např. endogenní ... (op. exogenní). Tzv. přenesené významy jsou masivní - masívní, pasivní - pasívní, se zakončením na -emie, např. blasfemie - blasfémie, leukemie -leukémie, se za-
v rámci významu označeny zkratkou přen.: např, tribuna ...; přen. potlesk t-n diváků, fanoušků. končením na -erie, např. bakterie - baktérie, baterie - batérie, bižuterie - bižutérie, drogerie - drogérie, galerie - galérie,
Má-li daná lexikální jednotka více významů, jsou odlišeny arabskými číslicemi polotučně vytištěnými. Významové od- se zakončením na -{)n, např. balkon - balkón, balon - balón, bonbon - bonbón, citron - citrón, milion - milión, salon -
stíny se však takto nevyznačují, bývají součástí příslušného významu, jejich výklad se odděluje středníkem. salón, stadion - stadión, špion - špión, vagon - vagón, se zakončením na -{)nek, např. balonek - balónek, citronek -
Fr a z é m y ve slovill1cu se uvádějí zvláštní značkou o: např. šaráda ... O mluvit v š-ách nejasně se vyjadřovat, mluvit citrónek, salonek - salónek, se zakončením na -ona, např. fazona -fazóna, sezona - sezóna, se zakončením na -onka, např.
v hádankách, anebo jako ustálená slovní spojení (s označením ve spoj., srov. ad ... ve spoj. ad patres ..., holandr ... jen ve spoj. pít fazonka -fazónka, se zakončením na -ped, např. ortoped - ortopéd.
jako h., nebo v usl. spoj.: anglický přfd.... v usl. spoj. anglická s.). • Pozn. Tam, kde je v jednom slově spojeno více dubletních možností, je třeba dbát na to, aby se jejich slohový příznak
Z hlediska zpracování se ve slovill1cu rozlišují frazémy přejaté jako celek a frazémy obsahující cizí výrazy jako kompo- shodoval. Píše se tedy teze nebo these (ale ne theze), báze nebo base (ale ne báse), vízum nebo visum (ale ne vizum, ani vísum)
nenty. Citátové větné útvary, jako např. sentence a okřídlené citáty, ve slovníku uvedeny nejsou. Citátové nevětné útvary se
atd.
zařazují do abecedy slovníku, např. ab ovo, alma mater, lapsus linguae. Frazémy obsahující komponenty cizího původu jsou
zpracovány pod heslovým slovem tohoto cizího komponentu, např. živá kronika, litera zákona; pokud je komponentůcizího
původu více, výklad významu je uveden pod prvním z nich (např. agent provokatér, alfa a omega), při různých slovních
druzích pod substantivem (např. kategorický imperativ) atd.
H o m ony m a se označují ve slovníku povýšenými arabskými číslicemi za příslušnýmreprezentativním tvarem slova:
např. servis l , servis2, servis3•
Ve slovníku jsou zpracovány jako samostatná heslová slova první a ve výběru i druhé části s 1o žen Ýc h s lov (např.
auto-, foto-, siliko-, tele-, tono-; -lýza, -téka, -tomie, -urie) a pře d p ony (např. anti-, sub-) cizího původu na příslušném
místě abecedy. Proto slovník uvádí složeniny i odvozená slova, pokud tvoří otevřenou produktivní řadu, v omezené míře.
V pří k 1 a d o v é č á s t i slovníku se pro úsporu místa heslová slova zkracují tak, aby byl zřetelně srozumitelný tvar,
v němž se takové slovo vyskytuje. Jednotlivé doklady stejného typu se oddělují čárkou, ostatní středníkem: např. sféra 3 ...:
kulturní s.; výrobní, nevýrobní s.; s. zájmu; ....

PRAVOPISNÁ POZNÁMKA
Pro informaci uživatelům Akademického slovníku cizích slov je připojen text Dodatku, který z rozhodnutí Ministerst-
va školství, mládeže a tělovýchovy České republiky tvoří nedílnou součást školního vydání nových Pravidel českého
pravopisu (Pansofia, Praha 1993). Ze zmíněného Dodatku jsou vypuštěny úvod a závěrečná část, týkající se metodiky
jeho uplatňování ve školách.
1. Ve slovech zdomácnělých, kde původní s se vždy čte jako z, jsou také správné podoby se s, přičemž se podoby se Z
považují za základní (stylově neutrálill).
To se týká např. dublet jako analýza - analysa, azyl - asyl, bazilika - basilika, dimenze - dimense, epizoda - episoda,
exkurze - exkurse, exploze - explose, expozice - exposice, fantazie - fantasie, filozofie - filosofie, fyzika -fysika, geneze -
genese, gymnázium - gymnasium, iluze - iluse, intenzita - intensita, invaze - invase, izobara - isobara, izolace - isolace,
muzeum - museum, oáza - oasa, organizace - organisace, pauza - pausa, penze - pense, plazma - plasma, poezie - poesie,
prezentace - presentace, prezident - president, próza - prosa, revize - revise, rezoluce - resoluce, riziko - risiko, televize-
televise, trezor - tresor, tuberkulóza - tuberkulosa, univerzita - universita, úzus - úsus, konzerva - konserva, konzervativní
- konservativní, konzervatoř - konservatoř; konzul - konsul, konzulát - konsulát, konzultace - konsultace, konzumace -
konsumace; deziluze - desiluse, dezinfekce - desinfekce.
2. Ve slovech zakončených v 1. pádě na skupinu vyslovovanou [-ns, -rs, -ls], v ostatních pádech a ve slovech odvozených
vyslovovanou [-nz-, -ez-, -lz-], je správné také psaní s, a to bez stylového rozlišení. Jako dublety se tedy hodnotí např.
podoby diskurz - diskurs, dispenz - dispens, exkurz - exkurs, impulz - impuls (impulzní - impulsní, ... ), konkurz - konkurs,
kurz - kurs (kurzista - kursista, kurzovné - kursovné, kurzovní - kursovní), pulz - puls (pulzace - pulsace, pulzační -
pulsační, pulzní - pulsní, pulzovat - pulsovat), rekurz - rekurs, reverz - revers. .
3. Ve slovech s příponou vyslovovanou jako [-izmus] a ve slovech zakončených na [-zmus] a [-zrna] se píše s iz, přičemž
za základní se považují podoby se s, např. impresionismus - impresionizmus, mechanismus - mechanizmus, organismus -
organizmus, racionalismus - racionalizmus, realismus - realizmus, symbolismus - symbolizmus; spasmus - spazmus, cha-
risma - charizma.
4. Ve slovech, kde se jako spisovná připouští dvojí výslovnost, [s] i [z], a Pravidla 93 uvádějí psaní dublet, se za slohově
neutrální považují podoby se s; jako dublety se tedy hodnotí dvojice slov jako diskuse - diskuze, disertace - dizertace,
renesance - renezance, resort - rezort, režisér - režizér.
5. Ve slovech, kde Pravidla 1993 uvádějí jen psaní se samohláskou krátkou a předchozí Pravidla jen se samohláskou
dlouhou, je psaní se samohláskou dlouhou rovněž správné. Jsou to slova se zakončením na -en, např. acetylen - acetylén, se
zakončením na -in, např. benzin - benzín, glycerin - glycerín, penicilin - penicilín, se zakončením na -iv, např. archiv-
archív, masiv - masív, se zakončením na -iva, např. defenziva - defenzíva - defensiva, ofenziva - ofenzíva - ofensiva, se
zakončením na -ivum, např. pasivum - pasívum, reflexivum - reflexívum, se zakončením na -ivní, např. archivní - archívní,
 10 11

v v' ,
ind.
ZKRATKY A ZNACKY UZITE V TEXTU SLOVNIKU evr.
expr.
evropský
expresivní (indián)
indický
z indiánských jazyků
indián. indiánský
(t) z francouzštiny (indonés) z indonéských jazyků
fann. fannacie, fannakologie, fannaceutický, fannakolo- indonés. indonéský
gický (ir) z irštiny
feud. feudalizmus, feudální ir. irský
filat. filatelie, filatelistický (írán) z íránštiny
film. film Gako obor), filmařství, filmařský írán. íránský
filoz. filozofie, filozofický (isl) z islandštiny
(a) z angličtiny bot. botanika, botanický (zahrnuje i fytopatologii) (fin) Z finštiny isl. islandský
abstr. abstraktní braz. brazilský fin. finský (il) z italštiny
adm. administrativa, administrativní brit. britský folk. folkloristika, folkloristický it. italský
(afg) z afgánštiny (bulh) z bulharštiny fon. fonetika, fonetický
afg. afgánský bulh. bulharský fot. fotografie Gako obor), fotografický j. jednotné číslo
(afr) z afrických jazyků burž. buržoazní, buržoazně franc. francouzský jad. fyz. jaderná fyzika
afr. africký býv. bývalý fyz. fyzika a fyzikální vědy (zahrnuje metrologii), fyzi- (jap) z japonštiny
aj. a jiné, a jinde, a jindy byz. byzantský kální jap. japonský
(alb) z albánštiny fyz. chem. fyzikální chemie (javán) z javánštiny, z javánských jazyků
alb. albánský (cik) z cikánštiny fyziol. fyziologie, fyziologický javán. javánský
(arner) z americké angličtiny cik. cikánský jihoamer. jihoamerický
amer. americký círk. církevní, církevně (gal) z galštiny jihoas. jihoasijský
(amhar) z amharštiny citosl. citoslovce, interjekce, citoslovečný gal. galský jihoevr. jihoevropský
anat. anatomie, anatomický csl. církevněslovanský gen. genetika, genetický již. jižní
angl. anglický cukr. cukrovarnictví geod. geodezie, geodetický jslov. jihoslovanský
ant. antika, antický geof. geofyzika, geofyzický, geofyzikální jm. jméno
antr. antropologie, antropologický (č) z češtiny geogr. geografie, geografický (zahrnuje i kartografii) jv. jihovýchod, jihovýchodní
ap., apod. a podobně, a podobný Č. číslo geol. geologie, geologický (zahrnuje i petrografii) jug. jugoslávský
(arab) z arabštiny čast. častěji, častější germ. germánský jz. jihozápad, jihozápadní
arab. arabský část. částice (gól) z gótštiny
(ararn) z aramejštiny čes. český, česky gót. gótský kan. kanadský
aram. aramejský čin. příčestí minulé činné (gruz) z gruzínštiny kapit. kapitalizmus, kapitalistický
arg. argot, argotický (čín) z čínštiny gruz. gruzínský karetní (výraz)
karet.
archeol. archeologie, archeologický čín. čínský katol. katolictví, katolický, katolicky
archit. architektura, architektonický čs. československý hanl. hanlivě, hanlivý, pejorativní (kavk) z kavkazských jazyků
(armén) z annénštiny (hebr) Z hebrejštiny kavko kavkazský
armén. arniénský (dán) z dánštiny hebr. hebrejský (kečua) z jazyku kečua
art.
as.
artistika, artistický
asijský
dán.
dipl.
dánský
diplomacie, diplomatický
. (hind) z hindštiny (kell) z keltštiny
hind. hindský kelt. keltský
astr. astronomie, astronomický div. divadelnictví, divadelní hist. historie, historický (zahrnuje i dějepis) keramika, keramický
ker.
atd. a tak dále dok. dokonavé sloveso, peďektivum hist. práv. historickoprávní (khoisan) z khoisanských jazyků
atp. a tak podobně dopr. doprava, dopravní historie vojenství
hist. voj. knih. knihovnictví, knihovnický
austr. australský (dráv) z drávidštiny hl. hlavní, hlavně knižní slovo
kniž.
(ázerb) Z ázerbájdžánštiny dráv. drávidský (hol) z holandštiny konkr. konkrétní
dř. dříve, dřívější hol. holandský (korej) z korejštiny
(balk) z balkánských jazyků horn. hornictví, hornický (včetně úpravnictví a trhavinář- korej. korejský
balk. balkánský (eg) Z egyptštiny ství) kosm. kosmonautika, kosmonautický (zahrnuje i raketovou
(banl) Z bantuských jazyků eg. egyptský horol. horolezectví techniku)
(barm) z bannských jazyků ekol. ekologie, ekologický (holenI) Z hotentotštiny kož. kožedělný (průmysl)
bás. básnický, básnicky ekon. ekonomie, ekonomický hotentot. hotentotský krejč. krejčovství, krejčovský
(bask) z baskičtiny elektr. elektrický hovor. hovorově, hovorový krim. kriminalistika, kriminalistický
bask. baskický elipt.. eliptický hud. hudební (věda), hudební termín křesť. křesťanství, křesťanský
belg. belgický eltech. elektrotechnika, elektrotechnický hut. hutnictví (včetně metalurgie) kt. který
(bělor) z běloruštiny (esk) Z eskymáčtiny kuch. kuchařství, kuchařský
bělor. běloruský esko eskymácký charv. charvátský, chorvatský kult. kultura, kulturní
(beng) z bengálštiny est. estetika, estetický chem. chemie a chemické vědy, chemický kyb. kybernetika, kybernetický
beng. bengálský (eston) Z estonštiny kynol. kynologie
(berb) Z berberštiny eston. estonský ideo indoevropský (kyrgyz) z kyrgyzštiny
berb. berberský (etiop) Z etiopštiny ideal. idealizmus, idealistický kyrgyz. kyrgyzský
bibl. biblický, biblicky etiop. etiopský (ilyr) Z ilyrštiny
biochem. biochemie, biochemický etn. etnografie, etnografický ilyr. ilyrský (I) z latiny
biol. biologie a biologické vědy, biologický evang. evangelický (ind) Z indických jazyků (lap) z laponštiny
 12 13

nesklonný přísl. příslovce, adverbium, příslovečný střím. starořímský

lap. laponský neskl.
nespr. nesprávně, nesprávný (výraz) ps. psáno (střl), (střlat) ze středověké latiny
lat. latinský
lesnictví, lesnický (zahrnuje i dřevařství, dřevařský) nevh. nevhodně, nevhodný (výraz) psych. psychologie, psychologický (stsl) ze staroslověnštiny
les. stsl.
neživotný publ. publicistika, publicistický (výraz) staroslověnský
let. letectví, letecký než.
nizozemský pův. původ, původní, původně stud. studentský (slang)
lid. lidový niz.
lingvistika, lingvistický (nor) Z norštiny
sv. severovýchod, severovýchodní
lingv.
nor. norský (r) z ruštiny (svahil) ze svahilštiny
(lit) z litevštiny
litevský nord. nordický rak. rakouský szo severozápad, severozápadní
lit.
liter. literatura, literární (věda) (zahrnuje i poetiku) numiz. numizmatika, numizmatický rak.-uh. rakousko-uherský
loď. loďařství, loďařský (román) Z románských jazyků šach. hra v šachy, šachový
log. logika, logický román. románský škol. školství, školský
ob. obecně česky, (výraz, tvar) obecné češtiny
(lot) z lotyštiny obch. obchod, obchodní (rum) z rumunštiny (šp) ze španělštiny
lot. lotyšský rum. rumunský šp. španělský
obl. oblastní (výraz)
(Iužsrb) z lužické srbštiny (horní i dolní) obuvnictví, obuvnický rus. ruský (švéd) ze švédštiny
obuv.
lužsrb. lužickosrbský (dolno- i horno-) růz. různý, různě švéd. švédský
obyč. obyčejně, obyčejný
ryb. rybářství, rybnikářství, rybářský, rybnikářský švýc. švýcarský
odb. odborně, odborný (výraz)
·m mužský rod, maskulinum op. opak, slovo s opačným významen, antonymum, opo-
(maď) Z maďarštiny zitum (ř) z řečtiny (tagil) z tagilštiny
maď. maďarský opt. optika, optický řec. řecký, starořecký (mytologie) (tahit) z tahitských jazyků
Z orientálních jazyků řem. řemeslo, řemeslnický (vč. uměleckých) (tarnil) z tamilštiny
(maked) z makedonštiny (orient)
orient. orientální řidč. řidčeji tan. tanec, taneční
maked. makedonský
os. osoba, osobní řím. římský (tat) z tatarštiny
(mal) Z malajštiny
řírnkat. římskokatolický tat. tatarský
mal. malajský
(malajal) z malajalámštiny tech. technika, technický
paleont. paleontologie, paleontologický
střední rod, neutrum těl. tělovýchova, tělovýchovný
(malgaš) Z malgaštiny (pandž) Z pandžábštiny
malgaš. malgašský (sanskrt) ze sanskrtu teol. teologie, teologický
pap. papírenství
sděl. tech. sdělovací technika těsno těsnopis, stenografie, těsnopisný, stenografický
(mande) z nigero-konžského jazyka mande ped. pedagogika, pedagogický
(mandž) z mandžuštiny (senůt) ze semitských jazyků text. textilnictví, textilnický, textilní
peněž. peněžnictví, peněžnický
mandž. mandžuský sev. sever, severní, severský (lib) z tibetštiny
(per) Z perštiny
(maor) z maorštiny severoamer. severoamerický tib. tibetský
per., pers. perský
marx. marxistický sg. singulár tj. to je
piv. pivovarnictví
mat. matematika a matematické vědy, matematický (sinbál) ze sinhálštiny trp. trpný rod, pasivum
pl. plurál
(maya) z mayských jazyků sinhál. sinhálský (tunguz) z tunguzštiny
pod. podobný, podobně
med. medicína (skand) ze skandinávských jazyků tunguz. tunguzský
podst. podstatné (jméno)
meteor. meteorologie, meteorologický skand. skandinávský (tupi) z (indiánských) jazyků tupi
poh. pohádkový, v pohádkách
mezinár. sklář. sklářství, sklářský (tur) z turečtiny
(pol) z polštiny
práv. mezinárodní právo (sl) ze slovenštiny tur. turecký
pol. polský
miner. mineralogie, mineralogický slang slang, slangový (výraz) (turk) z turkických jazyků
polit. politika, politický
ze slovanských jazyků (turkest) Z turkestánských jazyků
mno množné číslo polygr. polygrafie, polygrafický (slov)
slov. slovanský (turkmen) Z turkmenských jazyků
(mold) z moldavštiny (polynés) z polynéských jazyků
mold. moldavský sloven. slovenský (turtat) z turkotatarských jazyků
polynés. polynéský
(mong) z mongolštiny (slovin) ze slovinštiny turtat. turkotatarský
pomn. pomnožné podstatné jméno
mong. mongolský slovin. slovinský tzv. takzvaný
poněk. poněkud
mor. moravský popř. popřípadě slož. složené slovo, složený
motor. motorizmus, motoristický soc. socializmus, socialistický úč. účetnictví, účetnický
(port) z portugalštiny
mysl. myslivectví, myslivecký port. portugalský sociol. sociologie, sociologický uh. uherský
mytol. mytologie, mytologický pošt. poštovnictví, poštovní sov. sovětský (ukr) z ukrajinštiny
potr. potravinářství, potravinářský sp. spojka, konjunkce, spojkový ukr. ukrajinský
spoj. spojení um. umělé slovo
(n) z němčiny pozd. později, pozdější
sport. sporty, sportovní uměl. umělecký
n. nebo práv. právo, právní, právnictví, právnický
(srb) ze srbštiny urč. určitý
n.l. našeho letopočtu pravosl. pravosloví, pravoslavný
prehist. prehistorie, prehistorický srb. srbský ust. ustálený
náb. náboženství, náboženský
z provensálštiny (srbch) ze srbochorvatštiny ust. spoj. ustálené spojení
nám. námořnictví, námořnický (provens)
provens. provensálský srbch. srbochorvatský (uzb) z uzbečtiny
např. například
předl. předložka, ustálený předložkový výraz, předložko- st. starý, starověký uzb. uzbecký
nář. nářečí, nářeční
(výraz)
vý stat. statistika, statistický uŽív. užívaný
nazv. nazvaný; nazváno
ned. nedokonavé sloveso př. n.l. před naším letopočtem stav. stavitelství, stavitelský
předp. předpona, prefix, předponový stč. staročeský V. viz
něj. nějaký
nejč. nejčastěji předrev. předrevoluční stol. století včel. včelařství, včelařský

někt. některý předsoc. předsocialistický stroj. strojírenství, strojírenský (velš) z velštiny

přeneseně, v přeneseném významu střec. starořecký veř. spr. veřejná správa
něm. německý přen.
přídavné jméno, adjektivum střed. střední vet. veterinářství
neodb. neodborně, neodborný (výraz) příd.
 14 a 15 abgébovat se

(Vl) z vlastního jména zast. zastarávající (slovo)

(viet) z vietnamštiny zbož. zbožíznalství, zbožíznalský
vietnamský zdrob. zdrobnělina, deminutivum
viet.
vin. vinařství, vinařský zejm. zejména
virol.
vod.
virologie
vodohospodářství, vodní
drologii)
stavitelství (zahrnuje i hy-
zeměd.
zhrub.
zkr.
zemědělství a zemědělské vědy (včetně pedologie)
zhrubělý (výraz), zhruběle
zkráceno, zkratka, zkratkové slovo
/
voj. vojenství, vojenský (zahrnuje i raketovou techniku) zn. značka

vulgo vulgarizmus, vulgární (výraz), vulgární zool. zoologie, zoologický

vých. východ, východní zprav. zpravidla
výchevr. východoevropský zvl. zvláště, zvláštní a (f) na hodinkách označující zrychlení
zkr. celních předpisů někt. států) možnost omezenými, hloupými obyvateli: kniŽ. a
výp. tech. výpočetní technika chodu (avance) zaplatit clo příslušnému státu přenechá­ hanl. a-é poměry
výr. výroba, výrobní ž ženský rod, femininum a fyz. 1. zn. pro ar 2. zn. pro atto- ním dováženého zboží za ohlášenou abdikace [-dy-], -e ž (I) odstoupení z funk-
výtv. výtvarnictví, výtvarnický žarg. žargon A 1. fyz. zn. pro ampér 2. chem. mezinárodní cenu - ce, vzdání se (významné, zvl. státní)
význ. žel. železniční (doprava) symbol označující na textiliích možnost abandonovat ned. i dok. (1) obch., peněž. (co) pře­ funkce n. úřadu: a. hlavy státu; abdikač·
význam
žert. žertovný (výraz),žertovně užití všech chem. čisticích prostředků nechávat, přenechat státu (dovážené zbo- ní příd.: a. listina
zač. začátek (žid) ze židovského žargonu a [á] předl. (1) (zvl. při uvádění ceny za kus, ží) místo zaplacení cla (využitím aban- abdikovat [-dy-] dok. i ned. (I) odstoupit, od-
žid. židovský za urč. množství ap.) po: pět losů II 10 donu) stupovat z funkce, vzdát se, vzdávat se
zam. zamadnictví, zamadnický Kč ab antiquo [-týkvó] (I) kuiž. odpradávna, významné, zvl. státní funkce, úřadu: pre-
živ. životný
zákl. základ, základní
žurnalistika, žurnalistický
Á fyz. dř. zn. pro angstrom odedávna zident a-I
záp. západ, západní žurn. a-, před samohláskou ano předp. (ř) vyjadřuje zá- abaS [a ba] přísl. (1) (ve franc. prostředí) dolů, abdomen, -u m (I) biol. 1. (u obratlovců) část
zápevr. západoevropský por, tzv. a- záporové, alfa privativum pryč s ním, jako projev odporu, nevole těla obsahující trávicí orgány, břicho 2.
(např. asymetrický, anorganický) vůči někomu (řečníkovi, politikovi ap.) (u členovců) poslední oddíl těla, zade-
a. a. adm. zkr. ad acta abasso přísl. (it) (v it. prostředí) dolů, pryč ček; abdominální příd.: med. bolesti v a.
aA fyz. zn. pro abampér s ním, jako projev odporu, nevole vůči krajině břišní
AA zkr. pro autorský arch někomu (řečníkovi, politikovi, králi ap.) abdukce, -e ž (I) med. pohyb, odtažení kon-
aak [ák], -u m (hol) (v niz. prostředí) náklad- abaton, -u m (ř) část chrámového okrsku n. četiny od střední osy těla (např. upaže-
ní člun podobný pramici pro říční do- urČ. božstvu zasvěcené místo, nezasvě­ ní) n. odtažení její části (např. odtažení
pravu zboží, např. vína ceným nepřístupné prstů) (op. addukce); abdukční příd.
aalen [á-], -Um (Vl) geol. spodní stupeň střed­ abatyše, -e ž (I < ř) círk. představená v žen- abduktor, -u m (I) anal. sval, kt. umožňuje
níjury (nazv. podle městaAalen v SRN) ských klášterech řírnkat. církve; abatyš· abdukci, odtahovač (op. adduktor)
aam [á-], -u m (hol) stará hol. jednotka obje- ský příd. ábeles, -a m (hebrVI) karel. slang zvláštní způ­
mu (155,2 I), užívaná kdysi v Indonésii abaxiální příd. (I) odb. odkloněný, vzdálený sob rozdávání karet při tarokách
ab-' (I) předp. s význ. od (např. abdukce. ab- od osy: bot. odvrácený od osy rostlinné aberace, -e ž (I) 1. kuiž. a odb. odchylka; vý-
sorpce) (op. adaxiální): a. strana listu; a. lýko chylka; úchylka: biol. odchylka tvaru n.
ab-1(I) fyz. předp. ve spoj. sejm. urč.jednotky vyja- abaz, -u m (Vl) numiz. stará per. sthbrná min- funkce organizmu, která není ve shodě s
dřuje příslušnost k absolutní elektromag- ce (nazv. podle šáha Abbáse z 16. stol.) typem; med. odchylka, úchylka od nor-
netické soustavě (např. abampér pro abázie, -e ž (ř) organická n. funkční neschop- málního stavu: sexuální, pohlavní a. de-
elektr. proud, abohm pro odpor) nost chůze způsobená nervovými n. psy- viace; gen. strukturní změna chromozo-
aba, -y, abája, -e, -i ž (arab) (v zemích Před­ chickými poruchami mů, chromozomová mutace; fyz. odchyl-
ního východu) volný vlněný mužský abažúr, -u m (1) zasl. kuiž. stínítko lampy; ka od ideálnľho zobrazení optickou sou-
plášť bez rukávů, nošený zvl. při náb. abažúrový příd. stavou (čočkou) způsobená jejími optic-
poutích a slavnostech abbé, -ho i neskl. m (1) círk. katol. duchovní kými vlastnostmi a vlnovou povahou
abaka, -y ž (tagalština) texl. vlákno z listů a bez kněžského úřadu, dř. zvl. působící světla; astro odchylka světelného paprsku
řapíků banánových rostlin, zvl. banánu v šlechtických rodinách jako vychova- způsobená skládáním rychlosti světla a
vláknitého, tzv. manilské konopí; aba· tel; (ve franc. prostředí) katol. duchovní pohybu pozorovatele: a. denní (vyvola-
kový' příd. vůbec (nemá-li vyšší titul); (v něm. pro- ná rotací Země kolem osy); a. roční (vy-
abakus, -ku, abak, -u m (I < ř) 1. archit. čtver­ střeli') opat volaná oběhem Země kolem Slunce); a.
cová krycí deska hlavice svislé podpo- abbéovský příd. (1) vlastní abbéovi sekulární (vyvolaná pohybem sluneční
ry, na níž spočívá architráv 2. hist. staro- ABC [ej bí sf] zkr. (a: American Broadcasting Com- soustavy vzhledem ke hvězdám); práv.
věká početní tabulka rozdělená na sloup- panies) soukromá americká rozhlasová a zvláštní případ skutkového omylu v trest-
ce s posuvnými počítacími známkami, televizní společnost ním právu 2. zool. poddruhová jednotka
sloužící jako počítadlo 3. ant. čtvercový abcoulomb [abku-], -u m (I + Vl) fyz. vabso- užívaná pro barevně n. kresbou odlišené
bohatě vykládaný stůl; círk. stolek v blíz- lutní elektromagnetické soustavě jednot- formy živočichů; aberační příd.: fyz., astro
kosti oltáře, na němž se před mší připra­ ka pro elektrický náboj, zn. aC a. úhel
vují někt. bohoslužebné předměty; aba· abd, -a m (arab) (v muslimském prostředí) aberantní příd. (I) kuiž. a odb. projevující se
kOvý1 příd. sluha a ctitel boha; později jako součást aberací: med. a. céva odbočujíCľ, aberují-
abalda, -y ž (it) zast. hlavní sklad tabáku a arab. osobních jmen (v Č. neskl.) cí
tabákových výrobků; řidč. též trafika abdérita, -y m (Vl) kuiž. a hanl. zaostalý, ome- aberovat ned. i dok. (I) kniž. a odb. jevit, proje-
abampér, -u m (b+VI) fyz. v absolutní elek- zený, hloupý člověk (podle posměšné vit aberaci, odchylovat se, odchýlit se,
tromagnetické soustavě jednotka pro tradice spjaté se střec. Abdérami, abdér- vychylovat se, vychýlit se, uchylovat se,
elektrický proud, zn. aA skými obyvateli);abdéritský příd. uchýlit se
abandon, -u m (1) 1. práv. vzdání se vlast" abdérský příd. (Vl) týkající se Abdér, střec. abfarad, -u m (I + Vl) fyz. v absolutní elek-
nického práva, nároků; v námořním po- města na thráckém pobřeží, s nímž byla tromagnetické soustavě jednotka pro ka-
jištění vzdání se ztroskotané lodi ve pro- spjata posměšná tradice jako našeho pacitu, zn. aP
spěch pojišťovny 2. obch., peněž. (podle Kocourkova, prostředí se zaostalými, abgébovat se ned. (n) zasl. ob. (s kým) zadávat
 abhenry
si s někým, špinit se s někým; ztrácet čas
zbytečným jednáním
abhenry neskl. m(a +VJ) fyz. V absolutní elek-
tromagnetické soustavě jednotka pro in-
dukčnost, zn. aH
ab hinc [bink] (I) kniŽ. odtud, směrem pryč
od tohoto místa
abichit, -u m(VJ) miner. starší název nerostu
klinoklasu (nazv. podle angI. geologa
J. Abicha)
ab incunabulis [-kuná-] (I) kniŽ. od kolébky,
od dětství; odedávna . nost
ab initio [-nýci6] (I) kniž. od začátku; odb.
(v kvantové chemii) označení kvantově­
mechanických výpočtů molekulárních
struktur bez užití empirických parametrů
ab intestato [-tá-] (I) práv. bez závěti
abiogeneze, -e ž (ř) biol. výklad, teorie o vzni-
ku živých organizmů z látek neživé pří­
rody tzv. prvoplozením, samoplozením
n. chem. evolucí: naivní a.; evoluční a.;
abiogenetický [-ty-] příd.
abiogenní příd. (ř) odb. vzniklý, probíhající
bez účasti živých organizmů (op. biogen-
ní)
abiotický [-ty-] příd. (ř) odb. jsoucí bez živo-
ta; týkající se neživé přírody, jejích jevů
ap.: a-éprostředí; biol. a-éfaktory (neži-
vé přírody) působící na živé organizmy
(např. podmínky klimatické, půdní, ge-
ografické) (op. biotické)
abiturient, -a m (abiturientka, -y ž) (I) žák
nejvyšší třídy všeobecně vzdělávací
(střední) školy před maturitou a po ní;
abiturientský příd.: a. ples maturitní; a.
kurz pro abiturienty Gako odb. nástav-
ba); abiturientní příd.
abjurace, -e ž (I) 1. kniŽ. (veřejné) zřeknutí
se něj. názorů, učení, víry 2. círk. křesť. (při
křtu) odmítnutí a zapuzení Satana ajeho
nároků; ubjurační příd.
ablace, -e ž (I) 1. geol. ubývání hmoty le-
dovce táním, sublimací, mechanickým
rozrušováním 2. astro vypařování mete-
oritu a strhávání drobných částeček z
jeho roztaveného povrchu 3. med. chi-
rurgické odstranění někt. chorobně změ­
něné části těla (např. nehtů, kostních vý-
růstků aj.) 4. med. a. sítnice odchlípení;
ablační příd.
ablaktace, -e ž (I) 1. vet. odstav mláděte 2.
zahr. způsob šlechtění, při němž se roub
spojený s odnoží neodděluje od mateř­
ské rostliny, pokud dokonale nesroste,
odkájení; ablaktačiú příd.
ablativ [-ty- i - tý-], -u m (I) lingv. (v někt.
jazycích, např. v latině) pád vyjadřující
východisko děje n. odluku (na otázku
odkud, kdy, kde): a. absolutní; ablativ-
ní příd.
ablaut, -u m(n) lingv. střídání vokálů na spo-
lečném základu slova (např. nesu - no-
sím - snáším - nůše); ablautový příd.
ablefarie, -e ž (I + ř) med. vrozené n. získané
chybění očního víčka
ablegát, -a m(I) hist. poslanec uherského zem-
ského sněmu
16
abluencium, -ia s (I) farm., med. pročišťující,
projímavý lék, projímadlo, laxans
abnormalita, -y ž (I) abnormální jev, abnor-
málnost
abnormální příd. (I) odlišný od normy, mi-
mořádný, neobvyklý, zvláštní, odchylný,
nepravidelný (op. normálm"): a. jev; a.
velikost, množství; a. úroda, zima; a.
zájem; abnormálně přísl.; abnormál-
nost, -i ž
abnormita, -y ž kniŽ. abnormní jev, abnorm-
abnormní příd. (I) kniŽ. abnormální; abnorm-
ně přísl.; abnormnost, -i ž
abohm [ab 16m], -u m(I +VJ)fyz. v absolutní
elektromagnetické soustavě jednotka pro
odpor, zn. ar.!
abolice, -e ž (I) práv. 1. zrušení, odvolání plat-
nosti zákona 2. příkaz, aby cestou mi-
losti nebylo pro urč. trestný čin n. přečin
zahájeno trestní řízení, popř. aby bylo
zastaveno; aboliční příd.
abolicionista [-ny-], -y m (abolicionistka,
-y ž) stoupenec abolicionizmu
abolicionistický [-nysty-] příd. k abolicio-
nizmus, k abolicionista: a-é hnutí
abolicionizmus [-ny-], -mu m (I) hnutí za
zrušení zákona, něj. zvyklosti ap.: hisl. (v
USA v 1. pol. 19. stol.) hnutí za zrušení
otroctví
aboliční i abolice
abolovat dok. (I) řidč. práv. (co) (uplatněním
abolice) zrušit
abonent, -a m (t) předplatitel (novin a časo­
pisů, divadelních představení, koncertů
ap.); abonentský příd.: a-á vstupenka
abonentní; a-á místa v divadle
abonentka, -y žl. k abonent 2. průkazka
pro abonenty, abonentní vstupenka
abonentní příd. týkající se abonentů, urče­
ný p~o ně, získaný předplacením: a. cyk-
lus Ceskéfilharmonie; a. průkazka abo-
nentská; a. vstupenka abonentka 2
abonentský i abonent
abonmá, abonnement [abonmá] neskl. s (t)
1. předplatné (novin, div. představení,
koncertů ap.) 2. předplacení, předpláce­
ní, abonování
abonovat dok. i ned. (t) (co) předplatit, před­
plácet (noviny a časopisy, divadelní před­
stavení, koncerty ap.): a. si Naši řeč;
a-aná lóže; abonovat se dok. i ned. řidč. stát
se, stávat se předplatitelem, předplatit se,
předplácet se
aborální příd. (I) anat., med. vzdálený od úst,
odvrácený od ústního otvoru, jsoucí na
protilehlém konci těla
abordáž, -e ž (t) loď., nám. 1. uvázání lodi ke
břehu a vyloďování 2. srážka, kolize
dvou n. více lodí 3. hist. způsob voj. střet­
nutí na moři při spojení dvou lodí a bo-
jem muže proti muži z obou posádek
aborigenní příd. (I) odb., ekol. V příslušném
území původní, vzniklý, autochtonní
ab origine [-n-] (I) kniž. 1. od počátku: a. o.
mundi [-dý] po (od) stvoření světa 2. od
původu, původem
abreviatura
abortace, -e ž (I) odb. zakrnění
abortér, -a m (I) publ. kdo provádí potraty
(aborty)
abortivní [-ty- i -tý-] příd. (I) med. 1. způso­
bující potrat 2. nevyvinutý, zakrnělý, za-
krslý 3. (o klinickém obrazu nemoci) ne
plně rozvinutý, vyvinutý: a. infekce
abortivum [-ty- i -tý-], -va s (I) farm., med. dř.
a-va látky vyvolávající potrat
abortus, -tu m (I) med. předčasný porod (do
7. měsíce těhotenství), potrat; zeměd., vel.
(u zvířat) zmetání
ab ovo [-v6] (I: od vajíčka, z vajíčka) kniŽ. od po-
čátku, od prvopočátku
abradovat ned. i dok. (I) (co) 1. geol. abrazí po-
rušovat, porušit 2. med. provádět, provést
abrazi něčeho
abrahamita, -y m(VJ) náb. (v 18. stol.) člen
východočeské křesťanské sekty blízké
židovské (podle bibI. praotce židovské-
ho kmene Abraháma)
abrahámoviny, -in ž pomn. (VJ) padesáté na-
rozeniny, padesátiny (podle bibI. praot-
ce židovského kmene Abraháma)
abrachius, -ia m(I) med. člověk, jemuž chy-
bí horní končetina
abrakadabra citosl. (hebr) magická zaklínací
formule, jíž se (v středověku) připisova­
ly kouzelné účinky
abraxas, -u m(I < ř) 1. mystické číslo gnos-
tiků (365) 2. magické slovo užívané ve
spoj. s jinými magickými symboly na
starověkých a středověkých gemách
sloužících jako talismany
abraze, -e ž (I) odb. obrušování, obroušení:
geol. obrušování a rozrušování hornin
pevnými částicemi, jimž pohybovou
energii udílí zemská tíže, voda, led a vítr:
a. říčního, mořského dna; med. zákrok
spočívající v obroušení, seškrabání, vy-
škrabání: a. rohovky oční; a. zubu; a.
dutiny děložní výškrab; abrazní příd.;
abrazivní příd.: geol. a. nerosty, horniny;
tech. a. obrábění brusné; abrazivně přísl.;
abrazivnost, -i ž
abrazit, -u m(I) tech. umělé brusivo (z abra-
zivní hmoty)
abrazivum, -va s (I) tech. a-va suroviny, ne-
rosty, syntetické hmoty vynikající vyso-
kou tvrdostí a užívané k broušení, hla-
zení, vrtání, řezání (např. diamanty, ko-
rund, granát, křemen; karborundum),
brusidlo
abrazní i abraze
abreakce, -e ž (I) med., psych. vybití afektiv-
ního napětí, odreagování (např. afektu,
hněvu agresivním chováním); abreak-
tivní [-ty- i -tý-] příd.: a. techniky
abreografie, -e ž (VJ + ř) med. rentgenologic-
ké snímkování ze štítu (nazv. podle braz.
lékaře M. de Abreu)
abreviace, -e ž (I) 1. ustálená zkratka, abre-
viatura 2. lingv. tvoření zkratkových slov
a zkratek, část slovotvorby; abreviační
příd.
abreviatura, -y ž zkratka, častěji neustále-
ná, v písmu; (v starších rukopisech) čás-
abri
tečné vypsání slova, popř. naznačené
titlou, abreviace 1
abri neskl. ž (t) archeol. jednoduchý přístřešek
pravěkého člověka (např. převislá ská-
la)
abrogace, -e ž (I) práv. zrušení, odvolání něj.
zákona, jeho nahrazení jiným, derogace;
abrogační příd.
abrupce, -e ž (I) kniŽ. a odb. přerušení, utrže-
ní, odtržení ap.: med. odtržení (např. šla-
chy); ulomení, zlomení (zubu); hud. náh-
lé přerušení melodie, zprav. po diso-
nantním akordu (pro zvýšení účinku);
abrupční příd.
abruptní příd. (I) kniŽ. náhlý, úsečný; abrupt-
ně přísl.; abruptnost, -i ž
ABS zkr. (n: Antiblockiersystem) motor. protismy-
kové zařízení u silničních dopr. prostřed­
ků
absarokit, -u m(VJ) geol. a-y bazické žilné a
výlevné horniny (nazv. podle pohoří
Absaroka v Yellowstonském národním
parku); absarokitový příd.
abscedovat ned. i dok. (I) med., vet. hnisat, zhni-
sat
absces, -u m(I) med., vet. ohraničený, později
opouzdřený hnisavý zánět tkání, hlíza;
abscesový příd.
abscisa, -y ž(I) mat. zast. X -ová, tj. vodorovná
souřadnice v kartézské soustavě, úsečka
abscise, -e ž (I) odb. odnětí, oddělení: bol. a.
listů opadávání; abscisový příd.: biochem.
a-á kyselina přirozený růstový regulátor
rostlin, jeden z fytohormonů
absence, -e ž (I) 1. nepřítomnost v zaměst­
nání, ve škole ap. (op. prezence): omlu-
vená, neomluvená a. 2. hovor. zameškaná
pracovní jednotka (zvl. den): mít mnoho
a-í 3. med. náhlá krátká ztráta vědomí n.
paměti; absenční příd.
absentér, -am (absentérka, -y ž) (I) kdo čas­
to, svévolně a bezdůvodně zameškává
pracovní směny; absentérský příd.; ab·
sentérství, -í s absentizmus 1
absentista [-ty-] -y m(l)hist. statkář, majitel
půdy přenechávající řízení hosp. záleži-
tostí v rukou správce (ve smyslu absen-
tizmu 2)
absentizmus [-ty-], -mu m (I) 1. bezdůvod­
né zameškávání práce n. jiných veřej­
ných povinností, absentérství 2. hist. jev
záležící v opouštění statků (a půdy) ma-
jiteli s přenecháním řízení nemovitostí
správcům (pův. v Irsku ze strany angI.
velkostatkářů)
absentovat ned. (I) mít (častou) absenci 1;
publ. chybět: na obrazovkách a-uje všed-
ní život
absiemens [-sí-], -Um(I+VJ)fyz. v absolutní
elektromagnetické soustavě jednotka pro
vodivost, zn. aS
absint, -u m(f < ř) hořký alkoholický nápoj
z pelyňku; absintový příd.
absintizmus [-ty-], -mu m (f < ř) med. cho-
robná závislost na absintu, otrava dro-
gami z pelyňku v něm obsaženými
absoluce, -e ž (I) kniŽ. a odb. prominutí viny:
17
práv. (V řím. právu) osvobozující rozsu-
dek (op. kondemnace); círk. (zvl. v katoI.)
odpuštění břichů n. círk. trestů, rozhře­
šení
absolutista [-ty-], -y m(I) 1. 'absolutní vlád-
ce, autokrat, samovládce 2. stoupenec
absolutizmu
absolutistický [-tysty-] příd. k absolutizmus,
k absolutista: a. stát, režim autokratic-
ký; absolutisticky přísl.
absolutizace [-ty-], -e ž (I) kniŽ. chápání, po-
chopení n. prohlašování, prohlášení ně­
čeho za absolutní, absolutně platné,
správné ap.: a. názorů, stylu, metody
absolutizmus [-ty-], -mu m forma vlády,
v níž se veškerá státní moc soustředuje
v rukou panovníka, absolutní monar-
chie, autokracie, samovláda
absolutizovat [-ty-] ned. i dok. (I) kniž. (co) po-
važovat, prohlašovat, prohlásit za abso-
lutní, za výhradně,jedině absolutně plat-
né, správné ap. (op. relativizovat): tuto
teorii nelze a.
absolutně přísl. 1. k absolutní 1, nepodmí-
něně, nezávisle (op. relativně, podmíně­
ně): tento údaj platí a. 2. zesiluje význ.
naprosto, zcela, (často se záporem) vůbec:
a. bezpečný; to je a. vyloučeno; a. to
nezvládne 3. neomezeně, samovládně,
autokraticky: vládnout a. absolutisticky
absolutní příd. (I) 1. nepodmíněný, nezávislý
(op. relativní, podmíněný): pocit a. vol-
nosti; a. nedostatek něčeho; a. většina
naprostá; (při hlasování) prostá, nadpo-
loviční; a. vítěz který dosáhl nejlepšího
výkonu (bez ohledu na kategorii); a.
sluch schopnost přesně určit výšku t6nu
bez pomoci hud. nástroje; filoz. a. Bytí
poslední skutečnost (u Schellinga); a.
Duch (u Hegela aj.); geogr. a. výška
(hory) nadmořská, prostá; fyz. a. nula,
a. bod mrazu teoreticky nejnižší možná
teplota (-273,15 oe), experimentálně
nedosažitelná; a. teplota měřená v ter-
modynamické stupnici (v kalvínech) od
absolutní nuly, vždy kladná; a. sousta-
va (jednotek) jejímiž základními jednot-
kami jsou centimetr, gram, sekunda
(zkr. CGS); archeol. a. datování při kl. se
stáří objektů, kultur ap. určuje číselný­
mi údaji (letopočty); stat. a. frekvence
celková frekvence, počet všech výsky-
tů; hud. a. hudba využívající specific-
kých hud. prostředků a údajů, nevyvo-
lávající mimohudební představy Gako
hudba programní n. vokální); liter. a.
poezie záměrně se nevázající formulací
intelektuálních a sociálních obsahů,
čistá; lingv. a. ablativ, dativ, genitiv (v
latině, řečtině, staroslovanštiněaj.) pád
mluvnicky nevázaný k ostatku věty; a.
přechodník ustrnulý lexikalizovaný tvar
přechodníku nevyjadřujícímluvnickou
shodu (např. sedě, leže; počínaje, počí­
najíc, chtě nechtel; práv. a. práva nezpo-
chybnitelná (hl. vlastnická autorská, dě­
dická aj.); marx. ekon. a. nadhodnota část
absorpce
hodnoty produkce vznikající prodlou-
žením pracovního dne nad pracovní čas
nutný na reprodukci pracovní síly; a.
pozemková renta důchod plynoucí vlast-
níkům půdy na základě monopolu vlast-
nictví půdy jako omezeného statku 2.
(ničím) neomezený, nikomu neodpoví-
dající: a. monarchie absolutizmus; a.
vláda; a. vládce, panovník absolutista
1; absolutnost, -i ž k 1
absolutno, -a s (I) filoz. nezávislé, nepodmí-
něné, neomezené, zprav. nejvýš dokonalé
jsoucno
absolutorium, -ia s (I) 1. schválení činnosti
(urč. orgánu, funkcionáře) za urč. obdo-
bí, propuštění z odpovědnosti, usnesení
o tom: dostat a. 2. osvědčení o absolvo-
vání (studia)
absolvent, -a m (I) (absolventka, -y ž) kdo
absolvoval střední n. vysokou školu,
kurz ap.; absolventský příd.: a. koncert
absolventa konzervatoře n. Akademie
múzických umění
absolvovat dok. i ned. (I) 1. (co) vychodit, vy-
cházet školu, dokončit, dokončovat stu-
dia, návštěvu kurzu ap., (vy)studovat: a.
gymnázium, právnickoufakultu, postgra-
duální studium, kurz prvnípomoci 2. (co)
zúčastnit se, zúčastňovat se něčeho od
začátku do konce Gako pasivní n. aktiv-
ní účastník): a. schůzi, několik návštěv;
a. koncertní cyklus 3. círk. poskytnout,
poskytovat absoluci někomu, dát, dávat
rozhřešení
absorbance, -e ž (I) fyz. chem. logaritmicky
vyjádřená hodnota vnitřní transmisní
hustoty, extinkce
absorbát, -u m (I) fyz. chem. absorbovaná lát-
ka
absorbátor, -u m (I) jad. fyz. látka, kl. pohl-
cuje, absorbuje jaderné záření, které jí
prochází
absorbens neskl. s(mn. I. -ncia, 2. -ncií) (I) farm.,
med. lék vstřebávající n. neutralizující
kyseliny a jiné škodlivé látky
absorbent, -u m fyz. chem. absorbující látka
absorbér, -u m (I) tech. zařízení pro pohlco-
vání plynů kapalinami n. tuhými látka-
mi (absorbenty); stav. akusticky uprave-
ný materiál n. konstrukce pohlcující zvuk
absorbovat ned. i dok. (I) kniŽ. a odb. 1. (co) při­
jímat, přijmout do sebe, pohlcovat, po-
hltit, vstřebávat, vstřebat: fyz. a. záření,
světlo, plyny, zvuk 2. (co) do mysli, do
vědomí přijímat, přijmout (poznatky,
názory ap.) 3. (koho, 4. p.) plně zaujímat,
zaujmout, a tím zaneprazdňovat, zane-
prázdnit: funkce předsedy ho zcela
a-ala
absorpce, -e ž (I) kniŽ. a odb. pohlcování, po-
hlcení, vstřebávání, vstřebání: fyz. a. ply-
nu, záření, světla, zvuku; a. neutronů;
absorpční příd.: fyz. chem. a. analýza vyu-
žívající rozdílů v absorpci u růz. látek;
tech. a. chlazení při němž se dosahuje
oběhu plynného chladiva jednak jeho
pohlcováním v urč. látce, jednak vypu-
absorpciometr
zováním z této látky ohřevem; absorpč­
ně přísl.
absorpciometr, -u m (I + ř)Jyz. optický pří­
stroj k měření činitele prostupu světla
abstence, -e ž (I) kniŽ. a odb. zdržování se, zdr-
žení se něčeho, zvl. hlasování n. účasti
při hlasování, jednání
abstenovat ned. i dok. (I) kniŽ. a odb. nezúčast­
nit se něčeho, zdržovat se, zdržet se, zvl.
hlasování
abstergencium, -ia s (I) fann., med. mírně pro-
jímavý lék
abstinence [-ty-], -e ž (I) zdržování se něj.
požitků, zvl. pití lihovin, kouření aj.,
z důvodů rozumových, zdravotních n.
etických, zdrženlivost: alkoholická a.;
pohlavnía.; abstinenční příd.: med. a. syn-
drom soubor příznaků vyvolaných pře­
rušením nadměrného užívání návykové
drogy; ekon. a. teorie vyvozující existen-
ci úroku z ochoty zříci se části spotřeby
a hodnotu této části věnovat na tvorbu
fixmllo kapitálu
abstin~nt [-ty-], -a m (abstinentka, -y ž) (I)
kdo abstinuje, dodržuje abstinenci; ab-
stinentský příd.
abstinentizmus [-ty-ty-], -mum(l)hnutíhlá-
sající, propagující ap. abstinenci, zvl. od
pití alkoholu
abstinentní [-ty-] příd. (I) týkající se absti-
nentů, určený pro ně; týkající se absti-
nentizmu: a. restaurace; - protialkohol-
ní a. hnutí
abstinovat [-ty-] ned. i dok. (I) dodržovat, do-
držet abstinenci, zvl. od pití alkoholu:
a-uje již pět let od vyléčení; nedokáže a.
abstrahovat ned. i dok. (I) 1. (od čeho) nepřihlí­
žet, nepřihlédnout k něčemu, nedbat ně­
čeho, pomíjet, pominout, odmýšlet, od-
myslit něco: dokáže a. od osobních zá-
jmů 2. (-; co) provádět, provést abstrakci
1; abstrakcí docházet, dojít k něčemu:
a-ující činnost mozku; a-aný pojem 3. (co
z čeho) vyvozovat, vyvodit, odvozovat,
odvodit: z dílčích poznatků a. závěr
abstrakce, -e ž (I) 1. myšlenkový proces
odlučující odlišnosti a zvláštnosti a zjiš-
ťující obecné, podstatné vlastnosti a vzta-
hy; forma poznání na tom založená 2.
pojem jako výsledek tohoto procesu 3.
něco neskutečného,neživotného, od sku-
tečnosti vzdáleného, neexistujícího: to je
pouhá a. fIkce; abstrakční příd. k 1, 2:
a. pochod; abstrakčnost, -i ž
abstrakcionizmus [-ny-], -mu m (I) odb.
abstraktivizmus
abstrakt, -u m(a < I) odb. stručný výtah z ob-
sahu odborného článku, knihy ap.
abstraktivista [-ty-], -y m (abstraktivist-
ka, -y ž) stoupenec abstraktivizmu
abstraktivistický [-ty-ty-] příd. k abstrakti-
vizmus, k abstraktivista
abstraktivizmus [-ty-], -mu m (I) odl>. ten-
dence, směr (různě pojímaný i chápaný)
v umění (výtvarném aj.) založený na zdů­
razňování abstraktních a formálních prv-
ků zobrazováním a vypouštěním kon-
18
krétních smyslových objektů, abstrakci-
onizmus
abstraktivní [-ty- i -tý-] příd. (I) řidč. abstrakt-
ní; abstraktivně přísl.; abstraktivnost,
-i ž
abstraktní příd. (I) 1. týkající se abstrakce,
abstrakcí 1 vytvořený (op. konkrétní 1):
a. myšlení; a. pojmy; filoz. (ve vztahu ke
konkrétnímu) týkající se vztahu částí
celku vůči tomuto celku samému, čás­
tečnosti vůči totalitě, jednostrannosti
vůči složitosti; lingv. podstatné jméno a.
pojmenovávající vlastnosti a děje (např.
krása, pýcha, dobrota, zeleň, tvrdost, čte­
ní, lov), nemající fyzický denotát, abs-
traktum 1; výtv. a. umění vyjadřující se
významově svébytnou sestavou tvarů,
čar, barevných ploch a struktur, nefIgu-
rativní, nezobrazující; a. impresionizmus
v 50. a 60. letech 20. stol. převládající
směr, v němž je důraz kladen na sám pro-
ces tvorby; film. a. film bezpředmětný, ex-
perimentální fIlm jako umělá pohybová
hra hmot, kreseb, světel a stínů bez ozna-
movaného obsahu; liter. a. poezie nepřed­
mětná, experimentálně využívající kraj-
ní možnosti uměl. využití jazyka a pís-
ma; marx. ekon. a. práce pracovní síla ve
fyziologickém smyslu, vytvářející hod-
notu zboŽí2. neživotný, vzdálený od sku-
tečnosti, nepraktický (op. konkrétní 2):
plané a. teoretizování; abstraktně přísl.;
abstraktnost, -i ž
abstraktno, -a s (i) kniž. abstraktní oblast, svět
(op. konkrétno)
abstraktum, -ta s (I) kniž. a odb. 1. něco ab-
straktního, pojem vzniklý abstrakcí,
abstrakce 2 (op. konkrétum): myslet
va-ech; lingv. podstatné jméno abstrakt-
ní 2. něco neživotného, vzdáleného od
skutečnosti, neexistujícího, fikce (op.
konkrétum) 3. fann., med. dosucha zahuš-
těný nálev n. odvar z rostlinných drog
abstruzní příd. (I) kniž. nejasný, nesrozumi-
telný; abstruzně přísl.; abstruznost, -i ž
absurdita [-dy-], -y ž (I) absurdnost: a. situ-
ace, názorů; log. co odporuje logickým
zákonům n. pravidlům, jež stanoví vý-
znamy slov; filoz. (v existenciálním myš-
lení Sartrově, Camusově) nesmyslnost
existence člověka ve světě, pocit této
nesmyslnosti
absurdní příd. (I) nesmyslný, protismyslný: a.
nápad; a. tvrzení, vysvětlení, řešení situ-
ace; log. odporující logickým zákonům n.
pravidlům, jež stanoví významy slov; li-
ter. a. literatura zobrazující vztahy mezi
prvky skutečnosti jako nelogické n. pro-
tismyslné; a. humor; div. a. drama, diva-
dlo (od 50. let 20. stol.) dramatickými
prostředky dovádějící do roviny fIlozo-
fIcké reflexe a čemého humoru absurditu
života ovládaného stereotypem každoden-
nosti, konvence, drceného totální mocí,
stupiditou ap.; absurdně přísl.; absurd-
nost, -i ž: dovést něco do a-i do nesmysl-
né krajnosti, do krajní nesmyslnosti
accelerando
absurdno, -a s (I) kniŽ. oblast absurdních jevů
absurdum, oda s (I) kniŽ. absurdnost: zvl. ve
spoj. dovést něco do a-a; J,. též ad absur-
dum
abšíd, -u m(n) zast.l. voj. slang propuštění z vo-
jenské služby 2. div. slang odchod kočov­
né divadelní společnosti z místa půso­
bení; zvaní na poslední představení; pe-
níze za to utržené
abukumalit, -u m (VJ) IIŮner. šesterečný ne-
rost, silikátový apatit obsahující yttrium
a thorium (nazv. podle jap. pohoří Abu-
kuma); abukumalitový příd.
abulie [-bú-], -e ž (ř) med. chorobná nerozhod-
nost, ztráta vůle vyskytující se při těžkých
depresích, schizofrenii aj., dysbulie
abundance, -e ž (I) 1. kniŽ. aodb. hojnost, čas­
tost, nadměrnost, nadbytečnost 2. biol.,
ekol. počet jedinců (všech n. urč. taxonu)
na urč. plošné n. objemové jednotce;
abundantní příd. k 1, hojný, častý, nad-
měrný, nadbytečný
abutilon [-ty-], -u m (I < arab) bot. tropická
přadná rostlina rodu Abutilon, pěstova­
ná ve vých. Asii, mračňák; abutilonový
příd.: a-á vlákna
abúzus, -zu m (I) kniŽ. a odb. nadužívání, zne-
užívání, zneužití: med. nadměrné, často
návykové užívání někt. látek, např. al-
koholu, nikotinu, kávy, léčiv
abvolt, -u m (I + itVJ) fyz. v absolutní elektro-
magnetické soustavě jednotka pro napě­
tí, zn. aV
abwehr [-vér], -u m(n) hist. orgán něm. voj.
rozvědky a kontrarozvědky, (od r. 1935)
součást nacistického wehrmachtu
abysál, -u m (I < ř) geol., biol. hlubší část ne-
osvětleného dna oceánu (v hloubkách
2--6 km)
abysální příd. 1. geol., biol. týkající se abysá-
lu: a. oblast; a. duny; a. (mořské) orga-
nizmy 2. geol. vzniklý ve velkých zem-
ských hloubkách, hlubinný: a. horniny;
a. rudní ložiska
abysoftlní příd. (ř) geol. a. nerosty typicky hlu-
binné nerosty, v malých hloubkách ne-
stálé, podléhající rozkladu
abysofobní příd. (ř) geol. a. nerosty které jsou
ve větších hloubkách nestálé a podléhají
rozkladu
abysopelagiální, abysopelagický příd. (řl
geol., biol. abysální, hlubinný
ac zn. pro akr (acre)
ac. fann. zkr. pro acidum
a. c. zkr. (I: armi currentis) kniž. tohoto, běžného
roku
aC fyz. zn. pro abcoulomb
Ac chem. zn. pro aktinium
a cappeUa [á kapela] (it) hud. označení sklad-
by určené pro zpěv, zvl. sborový, bez
doprovodu nástrojů
acapu [-ka-] neskl. s (indián) tvrdé, těžké dře­
vo hnědé barvy z tropického stromu Vou-
acapoua americana, pův. z Brazílie, po-
užívané zvl. k stavbě lodí
accelerando [ače-] přísl. (it) hud. stále rychle-
ji, zrychleně
accentato
accentato [ačentá-] přísl. (it) hud. důrazně
acciaccatura [ačaka-], -y ž(it)hud. melodic-
ká ozdoba záležící v tom, že hlavnímu
tónu předchází krátký vedlejší příraz
acefalie, -e ž (ř) med. vrozená zrůdnost, kdy
se nevyvine hlava plodu; acefalický příd.
acefalus, -lu m (řl med. zrůdný plod, u něhož
se nevyvinula hlava
acetal, -u m(I + arab) ch~m. a-y organické slou-
čeniny odvozené od aldehydů a keto-
nů, popř. od jejich hydrátů, používané v
organické syntéze; acetalový příd.: a-á
pryskyřice
acetaldehyd, -u m (1 + arab + ř) chem. jeden ze
zák!. aldehydů, důležitá surovina pro
výrobu kyseliny octové, umělého kau-
čuku aj., etanal; acetaldehydový příd.
acetamid, -u m (I + ř) chem. amid kyseliny
octové, používaný např. jako urychlovač
vulkanizace kaučuku
acetanhydrid, -u m (I + ř) chem. anhydrid ky-
seliny octové, acetylační činidlo v syn-
téze
acetanilid [-ny-], -u m (I + arab) chem. anilid
kyseliny octové
acetát, -u m(I) chem. sůl n. ester octové kyse-
liny, surovina pro výrobu laků a plastic-
kých hmot, octan; acetátový příd.: chem.
a-á celulóza acetylcelulóza; text.
a-é hedvábí vyráběné z acetátové celu-
lózy
acetobakter, -u m (I + ř) biol. a-y aerobní ty-
činkovité bakterie způsobující octové
kvašení, oxidaci alkoholu na octovou
kyselinu
acetofenon, -u m (I + ř) chem. bezbarvá kapa-
lina vyráběná acetylací benzenu n. oxi-
dací etylbenzenu, meziprodukt v orga-
nické syntéze, ve výrobě léčiv, ve vo-
ňavkářství
acetoin, -u m (I) chem. bezbarvá n. slabě na-
žloutlá kapalina, ketonalkohol vznikají-
cí při kvasných pochodech, používaný
při výrobě voňavek a jako vonná složka
někt. potravin, např. másla
acetol, -u m (I) chem. bezbarvá kapalina při­
pravovaná mikrobiologickou oxidací
propylenglykolu, používaná jako roz-
pouštědlo nitrátu celulózy . acetylsalicylový příd. (1) chem. a-á kyselina
acetometr, -u m (I + ř) chem. přístroj k stano-
vení obsahu kyseliny octové v octech na
podkladě neutralizace louhem
aceton, -u m (I) chem. jednoduchá ketonická
sloučenina, hořlavá bezbarvá kapalina
aromatického zápachu vznikající např.
při suché destilaci dřeva a sloužící jako
důležité rozpouštědlo zejm. laků, dime-
tylketon; acetonový příd.
acetonemie, -e ž (I + ř) med. hladina acetonu
v krvi stoupající při hladovění, při poži-
tí většího množství cukru, jako projev
cukrovky, ketonemie; acetonemický příd.
acetonchioroform, -u m (I + ř) chem. bezbar-
vá krystalická látka kafrové vůně vyrá-
běná působením chloroformu na aceton
a používaná jako anestetický, antiseptic-
ký a uspávací prostředek
19
acetonitril [-ny-], -u m (I + ř) chem. bezbarvá
kapalina, nitril kyseliny octové obsaže-
ný v kamenouhelném dehtu a v melaso-
vých výpalcích, používaný jako rozpouš-
tědlo, k výrobě někt. léčiva vitaminu Bl
acetonkyanhydrin, -u m (I + ř) chem. bezbar-
vá jedovatá kapalina, derivát acetonu
pouŽív. k výrobě esterů kyseliny meta-
krylové
acetonový i aceton
acetonurie, -e ž (I + ř) med. přítomnost aceto-
nových látek v moči jako projev acidó-
zy, cukrovky n. při hladovění
acetyl, -u m (I) chem. jednovazná skupina
odvozená od octové kyseliny; acetylo-
vý příd.: chem. a-á skupina
acetyl- (I) v slož. první část označující chem.
sloučeniny s acetylovou skupinou
acetylace, -e ž (I) chem. reakce, při kt. se do
molekuly organické sloučeniny zavádí
acetyl; acetylační příd.
acetylcelulóza, -y ž (1 + ř) chem. acetát celu-
lózy, kt. se užívá k výrobě nehořlavé
obdoby celuloidu, filmů, gramofono-
vých desek, vláken, nátěrových hmot
acetylen, -u m (1) chem. 1. nenasycený uhlo-
vodík, bezbarvý plyn, kt. se ve směsi se
vzduchem n. kyslíkem užívá k svařová­
ní a řezání kovů a jako surovina chem.
průmyslu 2. a-y starší název pro alkiny;
acetylenový příd.: a-é (tlakové) bomby
acetylendichlorid [-dy-], -u m (I + ř) chem.
chlorovaný uhlovodík pouŽív. jako roz-
pouštědlo kaučuků, olejů a pryskyřic
acetylchlorid, -u m (1 + ř) chem. chlorid kyse-
liny octové, bezbarvá kapalina, kt. se uží-
vá k acetylaci při výrobě léčiva barviv
acetylcholin, -u m (I + ř) biochem. derivát cho-
linu důležitý jako přenášeč nervových
vzruchů a popudů v živočišném organiz-
mu
acetylid, -u m (1) chem. a-y soli acetylenu,
z nichž někt. jsou za sucha výbušné: a.
vápenatý surovina pro výrobu acetyle-
nu, karbid vápníku
acetylovaný příd. (I) chem. obsahující acety-
lovou skupinu
acetylový i acetyl
organická kyselina vyráběná acetylací
salicylové kyseliny, používaná jako an-
tipyretikum (např. acylpyrin)
acidifikace [-dy-], -e ž (I) odb. okyselení,
okyselování: potr. a. potravin zvýšení ob-
sahu kyselin v nich; geol., zeměd. a. vody,
jezer, půdy zvýšení kyselé reakce vlivem
kyselých srážek aj.; aciditikační příd.
acidimetr [-dy-], -u m (I + ř) geol., zeměd. pří­
stroj, zařízení sloužící k zjišťování kyse-
losti půd, acidity
acidimetrie [-dy-], -e ž (1 + ř) chem. neutrali-
zační metoda odměrné analýzy k stano-
vení látek zásadité povahy; acidimetric-
ký příd.
acidita [-dy-], -y ž (l)o<Ib. kyselost: chem. míra
kyselosti vyjádřená v jednotkách pH; a.
roztoku obsah kyseliny v roztoku (op. al-
acylový
kalita, bazicita); zeměd. a. půdy; med. a.
žaludeční šťávy obsah kyselin v ní
acidní příd. (I) odb. týkající se acidity, kyselý:
zeměd. a. půda; geol. a. (železné) rudy; a.
horniny
acidobazicita, -y ž (I + ř) biochem. acidoba-
zická rovnováha
acidobazický příd. (I + ř) odb. týkající se ky-
selých a zásaditých látek, jejich vztahu:
biochem. a-á rovnováha vzájemný poměr
kyselin a zásad potřebný k udržení urč.
stálé koncentrace vodíkových iontů v
organizmu; zeměd a. kvocient (krmiva) po-
měr anorganických prvků kyselinotvor-
ných a zásadotvorných v krmivu
acidofllie, -e ž (1 + ř) biol. vlastnost organizmů
záležící v tom, že vyžadují, popř. dobře
snášejí kyselou reakci substrátu; acido-
filní příd.: biol. a. organizmy; potr. a. mlé-
ko zkysané urč. druhem bakterie mléč­
ného kysání, zvláště dietní hodnoty
acidofobie, -e ž (I + ř) biol. vlastnost orga-
nizmů záležící v tom, že vyžadují alka-
lickou reakci substrátu a vyšší hodnotu
pH; acidofobní příd.: biol. a. organizmy
acidolýza, -y ž (I + ř) chem. hydrolýza kyseli-
nou
acidorezistentní příd. (1) chem. odolávající
odbarvujícímu účinku kyselin aj.: a. lát-
ka
acidóza, -y ž (I) med. zvýšení kyselé reakce
krve vzestupem kyselých látek (op. alka-
lóza)
acidum neskl. s (I) odb., zvl. fann. kyselina, zkr.
ac.
acompagnato [ako-ňá-] přísl. (it) hud. (recita-
tiv) za doprovodu orchestru
a conto [á kon-] (it) 1. obch. na účet: připsat
a conto 2. hovor. na vrub, ke škodě, ve
prospěch, na konto
acta J,. ad acta a akta
action painting [ekšn pejnty-] neskl. m (a)
výtv. akční malířství, v USA označení
abstraktního impresionizmu
acuto [-kú-] přísl. hud. ostře, pronikavě
acyklický příd. (ř) odb. netvořící cyklus, ne-
cyklický (op. cyklický): chem. a-é (orga-
nické) sloučeniny s otevřeným přímým
n. rozvětveným uhlíkovým řetězcem
acyl, -u m (1) chem. jednovazná skupina od-
vozená od karboxylové kyseliny; acylo-
vý příd.: chem. a-á skupina
acyl- (I) vslož. první část označující chem. slou-
čeniny s acylovou skupinou
acylace, -e ž (I) chem. reakce, při kt. se do
molekuly organické sloučeniny zavádí
acyl; acylační příd.: a. činidla acylhalo-
genidy, acylchloridy
acylhalogenid [-ny-], -u m (I + ř) chem. a-y
organické sloučeniny odvozené nahraze-
ním hydroxylu v karboxylové skupině
halogenem, acylační činidla
acylchlorid, -u m (I + ř) chem. a-y organické
sloučeniny odvozené nahrazením hydro-
xylu v karboxylové skupině chlorem,
acylační činidla
acylový i acyl
acylpyrin
acylpyrin, -u m (I + ř) farmo lék snižující tep-
lotu a utišující bolesti (kyselina acetyl-
salicylová)
a. d. zkr. (I) a dato
A.D. zkr. (I: anno Domini) léta Páně (při udává-
ní letopočtu)
ad absurdum (I) kniž. ve spoj. dovést, přivést
něco ad a. do nesmyslné krajnosti, do
krajní nesmyslnosti, do absurdnosti
ADAC zkr. (n: Allgemeiner Deutscher Automobil-
Club) největší organizace automobilistův
SRN
ad acta [akta] (I) kniŽ., adm. uložit, odložit, dát
něco ad acta tj. ke spisům, uložit po pro-
jednání, vyřízení ap. k ostatním spisům
n. často odložit bez projednání, vyřízení,
zkr. a. a.
adagietto [adádžeto] přísl. (it) hud. pomalu,
zdlouhavě, volněji a vážně
adagio [adádžo] přísl. (it) hud. zdlouha, vol-
ně, pomalu a vážně; adagio, -ia [-dža]
s hud. skladba v tomto tempu n. její část
(často druhá věta v sonátě); adagiový
příd.: c!-é tempo
adagissimo [-dádži-] přísl. (it) hud. co nejvol-
něji
adaktylie, -e ž (ř) med. vrozené chybění všech
prstů u ruky n. u nohy
adaktylus, -la m (ř) med. jedinec postižený
adaktylií, takový plod
adamantan, -u m (ř) chem. uhlovodík s ato-
my uspořádanýmipodobně jako v krys-
talové mřížce diamantu, jehož derivátů
se užívá v lékařství a k technickým úče­
lům
adamantin [-ty- i -tý-], -u m (ř) anat. zubní
sklovina
adamantinom [-ty-], -u m (ř) med. nádor če­
listi, zprav. nezhoubný, vznikající z epi-
telových zbytků zárodečných zubních
váčků
adamawa, -y ž (VJ) zeměd. plemeno skotu
odvozené od zebu, chované pro maso a
mléko v horských oblastech Kamerunu
a Nigérie (nazv. podle hist. území ve
středním Kamerunu)
adamelit, -u m (VJ) geol. přechodná hornina
mezi granitem a granodioritem, granitic-
ké struktury (nazv. podle horské skupi-
ny Adamello v sev. Itálii); adamelitový
příd.
adamín, -u m(VJ) geol. kosočtverečný nerost,
zásaditý arzeničnan zinečnatý, jehož
sloupcovité krystalky jsou nejč. bezbar-
vé, vzácně šedobílé, žluté až hnědé n.
fialové (nazv. podle nálezce J. Adama z
Chile); adamínový příd.
adamita, -y m (adamitka, -y ž) (bibIVJ) 1.
náb. příslušník někt. z náb. sektářských
skupin zejm. středověku, které požada-
vek oproštěnosti dováděly až k extrém-
ním pohoršujícím projevům; (v Čechách)
příslušník takové sekty u husitského Tá-
bora, vyhlazené na ph'kaz Jana Žižky,
naháč 2. za protireformace u nás jedna z
přezdívek pro blouznivce a nekatolíky
vůbec; adamitský příd.
20
adamitství, -í s (bibIVJ) adamitizmus
adamitizmus [-ty-], -mu m náb. sektářské
hnutí adamitů, adamitství
adamsit [-zi-], -u m (VJ) chem., voj. bojová
chemická látka ze skupiny aromatických
arsanů dráždící horní cesty dýchací
(nazv. podle amer. vynálezce R. Adam-
se); adamsitový příd.
ad analogia [-ló-] (I) kniž. podle (příslušné)
analogie
adaptabilita, -y ž (I) kniŽ. a odb. adaptabilnost
adaptabilní příd. (I) kniŽ. a odb. schopný adap-
tace: a. organizmus; a. zařízení; adap-
tabilně přísl.; adaptabilnost, -i ž
adaptace, -e ž(I) přizpůsobení, úprava něče­
ho k něčemu: a. budovy, zařízení, přístrojů
úprava pro jiné (nové, lepší) využití, úče­
ly; biol., ekol. přizpůsobení se organizmu
podmínkám prostředi; sociol., psych. soci-
ální a. přizpůsobení jedince n. společen­
ské skupiny sociálnímu prostředí, pod-
mínkám společenskéhoživota; med. (v op-
tice) přizpůsobování, přizpůsobení citli-
vosti zraku jasu a barvě pozorovaného
okolí; liter., div., film. úprava, přetvoření <h1a
urč. uměleckého druhu n. žánru v jiný: a.
románu pro televizní inscenaci; adaptač­
ní příd.: a. schopnost; fyziol. a. syndrom
reakce organizmu na stresové podněty,
projevující se zprav. mobilizací hormonů
kůry a dřeně nadledvin
adaptát, -u m(I) fyziol. pozorovatelný výsle-
dek adaptace organizmu
adaptátor, -a m (I) autor literární aj. adap-
tace
adaptér, -u m (f) tech. doplňkové přídavné
zařízení, jímž se urč. stroj, přístroj ap.
přizpůsobuje, adaptuje k jinému, zprav.
rozsáhlejšímu použití: a-y u zeměděl­
ských strojů; dř. a. pro příjem VKV
adaptimorfóza [-ty-], -y ž(l+ř)biol. proces
vzniku většího počtu phlmzných forem
organizmův rámci jedné adaptivní úrov-
ně, idioadaptace
adaptivita [-ty-], -y žodb. adaptivnost
adaptivní [-ty- i -tý-] příd. (I) odb. souvisící
s adaptací, adaptací vzniklý: !ech. a. tech-
nika adaptační; biol. a. radiace vývoj růz.
forem organizmů z jednoho základního
typu přizpůsobenýchk odlišným život-
ním podmínkám (např. při osídlení no-
vých oblastí); adaptivně přísl.; adaptiv-
nost, -i ž
adaptometr, -u m (I + ř) med. přístroj k mě­
ření rychlosti adaptace zraku
adaptometrie, -e ž (I + ř) med. měření schop-
nosti oka vnímat zrakové světelné pod-
něty
adaptor, -u m(I) tech. adaptér, zvl. ve sdělo­
vací technice: magnetofonový a.
adaptovat ned. i dok. (I) (co, koho; co nač) pod-
robovat, podrobit adaptaci, přizpůsobo­
vat, přizpůsobit: a. byt; a. obchod na sa-
moobsluhu; a. zrak (šeru); adaptovat se
ned. i dok. (-; na něco) procházet, projít adap-
tací, přizpůsobovat se, přizpůsobit se: a.
se na nové prostředí
adeno-
adarme neskl. s (šp) stará jednotka hmotnosti
ve špan. hovořících zemích (l,8 nebo
3,6 g)
adas, -a m (I) zool. statná antilopa rodu Ad-
dax žijící v pouštích Sahary
adat, -u m(mal < arab) hist. práv. (v islarnizova-
ných zemích) nepsaný tradiční systém
pravidel chování, zvyklost, obyčej
a dato [á -tó] (I) kniž. od (uvedeného, pří­
slušného) data, dne; ode dne vystavení
(směnky), zkr. a. d.
adatom, -u m (I + ř) fyz. chem. atom adsorbo-
vaný na povrchu látky tak, že se může
podél povrchu přemísťovat
ad audiendum verbum [-dy-] (I) kniž. k vy-
slechnutí slova, k pokárání; (jít) na ko-
bereček, na slovíčko
adaxiální příd. (I) odb. obrácený, bližší k ose:
bot. obrácený k ose rostlinné (op. abaxi-
ální): a. strana listu; a. lýko
add. zkr. (I: adde) odb., farmo přidej, dodej
ad deliberandum (I) kniž. na uváženou,
k uvážení
addendum, -da, čast. mno addenda, -nd s (I)
kniŽ. něco dodaného, přidaného, přída­
vek,přídavky,dodatek,dodatky
addisonizmus [edysony-], -mu m (VJ) med.
onemocnění způsobené nedostatečnou
činností kůry nadledvin (nazv. podle
angl. lékaře J. Addisona)
addolorato [-rá-] přísl. (it) hud. žalostně
addukce, -e ž (I) med. pohyb, přitažení kon-
četiny k středové ose těla (např. připaže­
ní) n. přitažení její části (např. prstů k
sobě) (op. abdukce); addukční příd.
adduktor, -u m (I) anat. sval, kt. umožňuje
addukci, přitahovač (op. abduktor)
adefagie, -e ž (ř) med. nadměrná, chorobná
chuť k jídlu, nenasytnost
adekvátní příd. (I) (čemu) zcela přiměřený,
odpovídající něčemu, shodný, souhlas-
ný (s něčím) (op. inadekvátní): a. náhra-
da, odměna; výsledek není a. vynalože-
né námaze; a. překlad; a. definice; filoz.
a. poznání věrně zobrazující skutečnost;
odpovídající jí, souhlasné s ní; adekvát-
ně přísl.; adekvátnost, -i ž
adelantado, -a m (šp) hist. (ve Španělsku)
správce, velitel pohraničního území;
(v Americe) titul španělských koloniál-
ních úředníkůpřed vytvořeníminstituce
místokrále
adelit, -u m(VJ) miner. kosočtverečný nerost,
zásaditý arzeničnan vápníku a hořčíku v
tabulkovitých n. sloupcovitých krysta-
lech; adelitový příd.
adend, -u m (I) fyz. chem. a-y atomy, mole-
kuly n. ionty koordinované kolem cent-
rálního atomu komplexu, ligandy; aden-
dový příd.: fyz. chem. a-é pole
adenin [-ny- i -ný-], -u m (ř) biochem. hetero-
cyklická purinová zásada, jedna ze sta-
vebních součástí nukleových kyselin
adenitida [-nyty- i -tý-], adenitis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánětlivé onemocnění žlázy
adeno- (ř) v slož. první část s význ. žláza, žlázo-
vý
adenoakantom
adenoakantom, -u m (ř) med. žlázový karci-
nom s dlaždicovou přestavbou epitelu,
adenokankroid
adenofibrom, -u m (ř + I) med. benigní nádor
ze žlázového epitelu
adenohypofýza, -y ž (ř) anat. přední lalok,
žlázová část podvěsku mozkového, hy-
pofýzy; adenohypofyzární příd.
adenoidní příd. (ř) med. a. vegetace zbytnělá
nosohltanová mandle
adenokankroid, -u m (ř) med. adenoakantom
adenokarcinom,-u m (ř) med. karcinom od-
vozený ze žlázového epitelu
adenolipom, -u m (ř) med. benigní nádor ze
žlázového epitelu a tukové tkáně
adenom, -u m (ř) med. benigní nádor ze žlá-
zového epitelu
adenomatoidní příd. (ř) med. podobný ade-
nomu
adenomatózní příd. (ř) med. týkající se ade-
nomu
adenomyom, -u m (ř) med. benigní nádor ze
žlázové a svalové tkáně
adenomyosarkom, -u m (ř) med. sarkom ze
žlázové a svalové tkáně
adenopatie [-ty-], -e ž (ř) med. nespecifické
onemocnění mízních uzlin
adenosarkom, -u m (ř) med. sarkom ze žlá-
zové a podpůrné tkáně
adenosin, -u m (ř) biochem. nukleosid skláda-
jící se z adeninu a D-ribózy, složka nuk-
leových kyselin
adenosinfosfát, -u m (ř) chem. nukleotid sklá-
dající se z adeninu, D-ribózy a kyseliny
fosforečné, vyskytující se v živých or-
ganizmech ve třech formách, důležitý při
přenosu energie v metabolických proce-
sech
adenoskleróza, -y ž (ř) med. ztvrdnutí žláz
zmnoženým vazivem
adenotomie, -e ž (ř) med. chirurgické vynětí
zbytnělé hltanové mandle
adenovir(us), -u m (ř + I) biol. virus vyvolá-
vající záněty sliznic dýchacích cest, oč­
ních sliznic, vzácněji i střevních
adept, -a m (adeptka, -y ž) (I) kdo začíná n.
chce pěstovatněj. obor vědní, umělecký
aj., začátečník
adespoton, -ta s (ř) liter. drobné liter. dílo od
neznámého autora
ad exemplum (I) kniž. na phKlad, ku phKla-
du
ad fontes [-tés] (I) kniž. zvl. ve spoj. jít ad fon-
tes obrátit se přímo k pramenům (pro urč.
zjištění), bez prostřednictví,zprostředko­
vání někoho, něčeho
ad gloriam [gló-] (I) kniŽ. pro slávu, osla-
vení (někoho, něčeho)
adherence, -e ž (I) kniŽ. a odb. adherentnost
adherentní příd. (I) kniŽ. a odb. 1. přilnavý 2.
přistupující k něčemu zvenčí: lingv. a. ex-
presivita realizující se u urč. výrazu jen
v urč. kontextu, neustálená (op. inherent-
ní); adherentně přísl.; adherentnost, -i ž
kniŽ. a odb. adherence
adheze, -e ž (I) kniž. a odb. 1. přilnavost: fyz.
ulpívání látek na sobě působenímpřitaž-
21
livých sil mezi atomy, popř. molekulami
(princip lakování, tmelení, lepení ap.);
dopr. tření mezi hnacími ,a brzdnými koly
a kolejnicí n. vozovkou 2. med. srůst (SOU-
sedních tkání); adhezní, adhezivní příd.;
adhezně, adhezivně přísl.; adheznost,
adhezivnost, -i ž kniŽ. a odb. adheze
adhezivum, -va s (I) odb. látka zvyšující při­
lnavost: farmo a-va náplasti a lepicí pro-
středky k upevnění obvazů
ad hoc [hók] (I) kniž. jen pro tento případ,
k tomuto účelu
ad hominem (argumentum) (I) kniž., práv.
(důvod) vzhledem k člověku (ve sporu),
nikoli vzhledem k věci
ad honorem [-nó-] (I) kniŽ. na počest, čest
(někoho, něčeho)
adhortativum [-ty- i -tý-], -va m (I) lingv.
konjunktiv nabádavý (odpovídající čes.
kdyby ses zvedl, tj. vstaň)
adiabata [-dy-], -y ž(ř) fyz. křivka vyjadřu­
jící vztah mezi tlakem a objemem plynu
při tzv. adiabatickém ději
adiabatický [-dy-ty- J příd. (ř) fyz. označující
děje probíhající bez výměny tepla s oko-
lím: a-é děje, procesy, změny; met~or. a-á
mlha vznikající následkem takového
ochlazování vzduchu (např. při místním
poklesu tlaku vzduchu)
adiadochokinéza [-dy-], -y ž (ř) med. ne-
schopnost provádět střídavě rychle po
sobě jdoucí opačné pohyby (např. stří­
davé otáčení končetiny n. dlaně vpravo
a vlevo)
adiafon [-dy- J, -u m (ř) hud. klaviaturový ná-
stroj z počátku 19. stol. se zvukem po-
dobným varhanám, později též opatřený
ladičkami místo strun
adiafora [-dy-], -y ž(ř)filoz. u stoiků princip
lhostejnosti, netečnosti vůči věcem, jež
nejsou v lidské moci
adiagnostický [-dy-ty-] příd. (I + ř) geol. a-á
struktura hornin jejichž jednotlivé sou-
částky se nedají rozlišit ani mikroskopic-
ky, mikrokryptokrystalická struktura
adiant [-dy-], -u m(I) zalrr. ozdobná kapradi-
na rodu Adiantum, netík, tzv. Venušin
vlas
adiatermální [-dy-] příd. (I + ř) odb. nepro-
pouštějící tepelné paprsky: miner. a. ne-
rosty
adice [-dy-], -e ž (I) 1. mat. jedna ze základ-
ních početních operací, sčítání 2. chem.
pochod, při němž se spojením dvou n. více
molekul vytvářejívětší celky; adiční příd.:
mat. a. vzorec kt. vyjadřuje funkci součtu
dvou proměnnýchpomocí funkcí jednot-
livých sčítanců; - chem. a. sloučeniny
adidaska [-dy-], -yž(VJ) a-y sportovní obuv
zn. Adidas
adieu [adyjé], adié citosl. (f) pozdrav na roz-
loučenou (u nás méně běžný), sbohem
adigeit [-dy-], -u m (VJ) miner. vláknitý ne-
rost, vodnatý křemičitan hořčíku, phbuz-
ný chryzotilu
ad illustrandum (I) kniž. pro ilustraci, pro
názornost, na ph1dad, na dokreslení
adjektivizace
ad infinitum [-ný-] (I) kniž. do nekonečna:
odkládat něco ad i.
ad informandum (I) kniž. pro informaci, na
vědomí
adinola [-dy-], -y ž (I < ř) geol. zelená, šedá n.
červená jemnozrnná hornina bohatá na
sodík, vzniklá dotykem vyvřelých dia-
basů n. porfyrů s jílovci a břidlicemi;
adinolový příd.: geol. a-á břidlice
ad interim (I) kniž. prozatímně, s dočasnou
platností; <lipl. ve spoj. chargé ďaffaires ad
interim (zkr. a. L) dočasný zástupce vy-
slance
adipokéla [-dy-], -y ž (I + ř) med. kýla obsa-
hující tukovou tkáň, tuková kýla
adipol [-dy-], -u m (I) chem. a-y estery vyš-
ších alkoholů a kyseliny adipové, kt. se
užívají jako změkčovadla někt. plastic-
kých hmot (PVC aj.)
adipom [-dy-], -u m (I) med. benigní nádor
z tukové tkáně, lipom
adiponekróza [-dy-], -y ž (I + ř) med. odu-
mření tukové tkáně
adipový [-dy-] příd. (I) chem. kyselina a-á
dvojsytná kyselina používaná při výrobě
polyamidů
adipozita [-dy-], -y ž (I) med. otylost způso­
bená nadměrným usazováním tuku, zvl.
v podkožním vazivu
adipózní [-dy-] příd. (I) odb., med. tukový; tuč­
ný, tlustý
adipsie [-dy-], -e ž (ř) med. chybění pocitu
žízně
aditivita [-dyty-], -y ž kniž. a odb. aditivnost:
mat. vlastnost záležící v tom, že lze nalézt
hodnotu urč. proměnné sečtením hodnot
jednotlivých složek této proměnné; gen.
způsob spolupůsobení genů v dědičnosti
kvantitativních znaků spočívající ve sčí­
tání jejich fenotypového účinku
aditivní [-dyty- i -tý-] příd. (I) kniž. a odb. zalo-
žený na sčítání, přidávání, skládání: a.
metoda; a.funkce; aditivně přísl.; aditiv-
nost, -i ž: filoz. možnost vyčerpávajícího
vysvětlení vlastnosti celku z vlastností
částí nebo naopak
aditivnm [-dyty- i -tý-], -va s (I) odb. a-a lát-
ky přidávané (v nízké koncentraci) do
výrobků (potravin, krmiv, benzinu aj.) k
zlepšení n. jiné úpravě jejich vlastností,
přísady
adiuretin [-dy-ty- i -tý-], -u m (ř) biol., med.
hormon zadního laloku podvěsku moz-
kového zužující tepny, zvyšující krevní
tlak a regulující vylučovánímoči v led-
vinách, vazopresin
adjektivália [-ty-], -ií s mno (I) lingv. slova
mající tvar adjektiv, ale náležící k jiným
slovním druhům (např. adjektivní zájme-
na, číslovky)
adjektivizace [-ty-], -e ž (I) lingv. přechod
(transformace) slova (tvaru) jiného slov-
ního druhu, zvl. slovesných příčestí a
přechodníků, k přídavným jménům (ad-
jektivům) obvykle na základě změny
formy slova (např. snažný, zdejš{); ad-
jektivizačnípříd.

adjektivizovat
adjektivizovat [-ty-] ned. i dok. (I} Hngv. (co)
(z)měnit v adjektivum, podrobovat,
podrobit adjektivizaci; adjektivizovat se
ned. i dok. Hngv. nabývat, nabýt povahy ad-
jektiva, procházet, projít adjektivizací
adjektivum [-ty- i -tý-], -va s (I} Hngv. a-a
druh plnovýznamových (v češtině oheb-
ných) slov, kt. pojmenovávají příznak
substance (vlastnost osob, zvířat, věcí,
jevů atd.) a ve větě mají platnost přívlast­
ku, jmenného přísudku n. doplňku, pří­
davná jména: a. kvalitativní, relační,
posesivní; adjektivní příd.: a. skloňová­
ní; adjektivně přís!.; adjektivnost, -i ž
adjudikace [-dy-], -e ž (I} práv. přisouzení,
přiznání (věci, pohledávky); adjudikač­
ní příd.
adjudikovat [-dy-] dok. (I} práv. (co) přisou­
dit, soudním rozhodnutím přiznat
adjunkce, -e ž (I} Hngv. vyjádření větného
vztahu determinace, kdy tvar členu zá-
vislého nepí určován členem řídícím,
přimykání
adjunkt, -a m (adjunktka, -y ž) (I} (dř.) po-
mocný úředník přidělený jinému, vyšší-
mu úředníkovi: hospodářský, myslivec-
ký, soudní a.; adjunktský příd.
adjustace, -e ž(I} 1. kniŽ. aodb. opatření, opat-
řování něčeho vším potřebným (pro dal-
ší manipulaci, fungování, dopravu aj.),
náležitá úprava, příprava něčeho: a. zboží
(pro dopravu, prodej); a. měřicího pří­
stroje (před použitím); a. nálože; a. spi-
su (náležitými přz1ohami, doklady ap.);
a. faktury její kontrola před odesláním;
a. léku zhotovení z léčivých přípravků
2. psych. zvláštní případ adaptace záleží-
cí v optimálně přizpůsobivém chování
jedince vzhledem k společenským nor-
mám; adjustační příd.
adjustáž, -e ž (I} řidč. kniŽ. a odb. adjustace,
adjustování
adjustovat ned. i dok. (I} kniŽ. a odb. provádět,
provést adjustaci něčeho
adjutant, -a m(adjutantka, -y ž) (I} důstoj­
ník přidělený vyššímu veliteli, poboč­
ník; adjutantský příd.
adjutor, -a m (I} řidč. a kniŽ. pomocník
adjutum [-jú-], -tas (I} (dř.) výpomocný plat
praktikantů a čekatelů před definitivním
ustanovením, čekatelné
adjuvancia, -ií s mn. (I} farm., med. součásti
léků, kt. zesilují účin vlastmllo léčiva
adjuvant, -a m (I} (kdysi) pomocník varha-
níka n. regenschoriho
ad Kalendas Graecas [-dás grékás] (I} kniž.
o řeckých kalendách, tj. nikdy (protože
kalendy byly částí střím. kalendáře); zv!.
ve spoj. odkládat něco ad K. G. stále, věč­
ně, donekonečna
adlatus [-lá-), -ta m (I} (dř.) pomocník, ná-
městek, zástupce, zvl. na vyšším úřadě;
hovor. též adlát pomocník někoho vůbec
ad libitum (I} kniž. podle libosti, libovolně;
hud. v libovolném tempu
adligát J,. aligát
ad Iitteram (I} kniŽ. doslova, doslovně
22
ad manus [-nú-] (I} kniž. a odb. do rukou,
k rukám: v cit. spoj. ad manus proprias
[-ás] do vlastních rukou; farm., med. ad
manus medici [-dycí] do rukou lékaře
(např. na lékařském předpisu injekce)
ad marginem (I} kniŽ. na okraj: poznámka
adm.
administrace [-ny-], -e ž (I} hospodářský a
provozní útvar vydavatelství určený
k rozšiřování novin a časopisů (popř.
s inzertním oddělením); administrační
příd.; administračně přís!.
administrativa [-ny-tY-i -týl, -yž(l} 1. sprá-
va, zvl. státní a hospodářská, organizo-
vání a vyřizování záležitostí spadajících
do pravomoci příslušných státních a hos-
podářských orgánů 2. tyto orgány a je-
jich soustavy 3. souhrn osob pracujících
ve státní; hospodářské, popř. jiné' sprá-
vě: snížení a. 4. práce spojená s vyřizo­
váním spisové agendy všeho druhu; ad-
ministrativní příd.: a. aparát správní; a.
práce, řízení; a. budova podniku; a. po-
stup, přen. hanl. byrokratický, stroze naři­
zující; mezinár. práv. a. dohoda nevyžadu-
jící schválení parlamentu; administra-
tivně přís!.
administrátor [-ny-], -a m (I} 1. (též admi-
nistrátorka, -y ž) kdo má na staros-
ti administraci (novin, časopisů ap.),
správce administrace 2. círk. zatímní
správce farnosti; zatímní správce biskup-
ství, arcibiskupství; hist. utrakvistický a.
(v 15.-17. stol.) nejvyšší volený správ-
ce utrakvistické církve v Čechách; ad·
ministrátorský příd.
administratura [-ny-], -y ž(I} úřad, funkce
administrátora
administrovat [-ny-] ned. (I} 1. být adminis-
trátorem 2. řídit administraci 3. zprav. han!.
administrativně, byrokraticky, strohým
nařizovacím způsobem řešit úkoly: or-
ganizovat, to neznamená a.
admirál l , -a m(arab} hodnost ve voj. námoř­
nictvu na úrovni generála; a. loďstva ta-
ková hodnost na úrovni maršála; admi-
rálský příd.: a-á hodnost
admirál', -a m (arab} zoo!. babočka a. druh
babočky (Vanessa atalanta) s tmavými
křídly s červeným lemem vespod, s příč­
nou červenou páskou a bílými skvrnami
na předních křídlech
admiralita, -y ž (arab} 1. vedoucí úřad voj.
námořnictva (odpovídající úrovní minis-
terstvu) 2. admirálové jako celek: gene-
ralita a a.; admiralitní, admiralitský
příd.
admirálský i admirál'
admise, -e ž (I} tech. vstup pracovní látky
(např. páry) do stroje; admisní příd.
admitance, -e ž (I} eltech. elektrická vodivost
obvodu při průchodu střídavého proudu
závislá na jeho frekvenci, mající složku
reálnou (konduktanci) a imaginární (sus-
pektanci), převrácená hodnota impedan-
ce
adnexa, -ex s mn. (I} med. připojené orgány
adorovat
(např. přívěsky děložní, tj. vaječníky, vej-
covody)
adnexální příd. (I} med. týkající se adnexe: a.
zánět
adnexitida [-ty- i -tý-), adnexitis [-ty-],
-tidy ž (I} med. zánět přívěsků (adnex) dě­
ložních (vaječníku, vejcovodu)
adnexotomie, -e ž(I + ř} med. chirurgické pře­
tětí přívěsků (adnex) děložních
adnominální příd. (I} lingv. závislý na podstat-
ném jménu: a. genitiv
adnotace, -e ž (I} připojování poznámek
k textu; poznámka, vysvětlivka k textu,
anotace 2
ad notam [nó-], ad notitiam [-týci-] (I} kniž.
na vědomí
adnotata [-tá-], -tat s mn. (I} kniž. poznámky
adobe neskl. s (šp} 1. geo!. rozsáhlé sprašové
usazeniny v jZ. části USA a v. Mexiku 2.
(pův.) nepálené, sušené cihly vyráběné z
tohoto materiálu, popř. z hlíny a odpadků
ad oculos [okulós] (I} kniž. názorně, před oči­
ma, před oči
adogmatický [-ty-] příd. (ř} kniŽ. neuznávají-
cídogmata, nedogmatický: a.postoj
adogmatizmus [-ty-), -mu m(ř} kniŽ. neuzná-
vání dogmat, nedogmatičnost
adolescence, -e ž (I} med., psych. věkové údo-
bí od skončení puberty do úplné fyzické
a psychické zralosti; adolescenční příd.
adolescent, -a m (I} med., psych. člověk v ob-
dobí adolescence, dospívající chlapec n.
dívka; adolescentní příd.
adonai [-naj], -ie m(hebr}, náb. ps. A. (ve Sta-
rém zákoně) označení boha ("můj pán")
adonis [-ny-], -e m (Vl} kniž., často iron. nápad-
ný krasavec, popř. ten, kdo se za něj po-
kládá (nazv. podle maloasijského a syr-
ského božstva rodící se a umírající pří­
rody)
adonský příd. (Vl} Hter. a. verš skládající se
z daktylů a trochejů (nazv. podle Adoni-
se)
adopce, -e ž (I} práv. přijetí cizího dítěte za
vlastní, osvojení; adopční příd.
adoptant, -a m (adoptantka, -y ž) (I} práv.
řidč. kdo adoptuje, osvojitel
adoptát, -a m (I} práv. řidč. kdo je adoptován,
osvojenec
adoptianizmus [-ty-ny-], -mu m(I} hist., náb.
heretický směr v křesťanství od 8. stol.,
podle něhož se Ježíš stal Synem božím
adopcí pro své zásluhy
adoptivní [-ty- i -tý-] příd. práv. 1. takový, kt.
přijal cizí dítě za vlastní: a. otec, matka,
rodiče 2. takový, kt. byl (jako cizí dítě)
přijat za vlastního: a. dítě, syn, dcera
adoptovat dok. (I} práv. (koho, 4. p.) adopcí při­
jmout (cizí dítě) za vlastní, osvojit
adorace, -e ž (I} kniŽ. a náb. projev úcty, zvl.
k bohu, zbožné uctívání, vzývání; ado-
rační příd.
adorátor, -a m(I} řidč. kniŽ. kdo někoho, něco
adoruje, zbožňovatel, uctívatel
adorovat ned. (I} kniŽ. a náb. (koho, co) obracet
se k někomu, něčemu s adorací, zbožňo­
vat, uctívat
ad patres
ad patres [-és] (I} kniž. k otcům, k předků~;
ve spoj. odejít, odebrat se ad p. zemřít
ad perpetuam (rei) memoriam [-pé-
-má-] (I} kniŽ. (pův. např. v záhlaví bul,
na pamětních sloupech) na věčnou pa-
mátku (té věci)
ad personam [-só-] (I}kniž. pro vlastní oso-
bu, osobně
ad publicandum [-kl<-] (I} kniŽ. k uveřejnění
ad referendum (I} kniž. o čem třeba podat
zprávu
ad rem (I} kniŽ. k věci (o kterou jde)
adrema, -y ž (n zkr.} kancelářský stroj pro
tisk krátkých textů, zvl. adres, z plecho-
vých štítků jako matric
adrenalektomie, -e ž (I + ř} med. chirurgické
vynětí nadledviny
adrenalin, -u m (I} bio!. hormon dřeně nad-
ledvin regulující krevní tlak, ovlivňující
činnost centrálního nervového systému
aj., suprarenin, epinefrin; adrenalinový
příd.
adrenalinemie, -e ž(I + ř} med. zvýšení adre-
nalinu v krvi
adrenální příd. (I} anat., med. 1. ležící u ledvi-
ny 2. týkající se nadledviny
adrenogenitální [-ny-] příd. (I} med. týkající
se nadledviny a pohlavních orgánů: a.
syndrom onemocnění vznikající v dů­
sledku zvýšené sekrece nadledvinových
androgenů
adrenokortikotrofní [-ty-] příd. (I + ř} bio!. a.
hormon hormon vylučovaný předním
lalokem hypofýzy, regulující funkci
nadledvin
adrenolytický [-ty-] příd. (I + ř} med. mající
opačný účinek než adrenalin
adrenolytikum [-ty-], -ka s (I + ř} farm., med.
lék obsahující látky působící proti adre-
nalinu, a tím snižující napětí sympatiku,
sympatolytikum
adrenotomie, -e ž (I + ř} med. chirurgické vy-
nětí nadledviny
adresa, -yž(f} 1. (na dopise n. zásilce) údaj
obsahující jméno příjemce (adresáta, tj.
osoby n. instituce) a místo dodání; údaj
o místě bydliště osoby n. působení in-
stituce: v a-e uvádějte poštovní směro­
vací číslo; - dej mi svou a-u; nová a.
ústavu; zmýlit se v a-e, přen. obrátit se
na nepravého O (říci něco) na něčí a-u
tomu, koho se to týká, zvl. kriticky 2.
písemný, umělecky provedený, slav-
nostní projev obracející se k někomu (s
blahopřáním ap.) 3. výp. tech. číslo n.
symbol odkazující na paměťové místo,
na jiný zdroj dat n. na některé zařízení;
adresový, adresní příd.: a., a-á páska;
a. lístek
adresář, -e m (f) 1. seznam osob, institucí,
podniků sídlících na urč. území s uvede-
ním jejich adres 2. výp. tech. seznam adres
užitých k odkazům v programu počíta­
če; adresářový příd.
adresát, -a m (adresátka, -y ž) (f) 1. osoba,
které je zásilka (adresou) určena 2. Hngv.
ten, komu je určen jazykový projev (ko-
23
munikát); kyb. příjemce informace, per-
cipient
adresát, -u m (f) Hngv. (ve významové stavbě
věty) participant ve funkci příjemce
adresní T adresa
adresný příd. (I) obracející se přímo k urč.
konkrétní osobě, instituci ap.: a. pro-
jev; a-á, neadresná kritika; adresně
přís!.; adresnost, -i ž
adresovat ned. i dok. (I) 1. (co; co komu, na koho)
opatřovat, opatřit adresou: a. dopis; do-
pis a-aný na Tejnora, Tejnorovi 2. (co
komu) určovat, určit pro někoho: výtky
a-ané pořadatelům 3. výp. tech. určovat,
určit adresu 3
adresový i adresa
ad saturationem [-ció-] (I} med. až do nasy-
cení (na lékařských receptech)
adsorbát, -u m(I} chem.látka, kt. se adsorbu-
je, adsorbendum,adsorptiv
adsorbendum, -da s (I} chem. adsorbát
adsorbent, -u m, adsorbens neskl. s (mn. I.
-ncia,2. -ncií) (I} chem., farm. a-ty, a-cia ne-
rozpustné látky schopné vázat na svůj
povrch molekuly někt. látek z roztoků
n. plynů, v lékařství užívané v prostřed­
cích vstřebávajících adsorpční látky
adsorbér, -u m(I} chem., fyz. zařízení pro po-
hlcování plynů n. par
adsorbovat ned. i dok. (I} chem., fyz. (co) zadr-
žovat, vázat, zadržet na svém povrchu
jiné látky (adsorpcí)
adsorpce, -e ž (I} 1. chem., fyz. hromadění
plynné n. rozpuštěné látky (adsorbátu)
na povrchu jiné látky, adsorbentu (op.
desorpce) 2. zeměd. poutání látek a iontů
na minerálních n. organických částicích
půdy; adsorpčnípříd.: chem. a. schopnost;
a. látky adsorbenty; a. činidlo adsor-
bens; a. chlazení při němž je chladivo
adsorbováno pevným adsorbentem a
uvolňováno jeho ohřátím
adsorptiv [-ty- i -tý-), -u m (I} chem. adsor-
bát
adspekce, -e ž (I} vet. zkoumání, prohlídka,
pozorování, vyšetření zrakem, aspekce;
adspekční příd.
ad spectatores r-kt-ó-] (I) kniž. k publiku
(o výrocích herce na jevišti)
adstrát, -u m(I} Hngv. jazyk vzniklý míšením
dvou jazyků nevedoucím k zániku jed-
noho jazyka
adstringens neskl. s (mn. 1. -ncia, 2. -ncií) (I}
med., farm. a-ncia látky působící na povr-
chu tkání svíravě, adstringentní látky
adstringentní příd. (I} med., farm. (o léku) pů­
sobící svíravě, snižující vyměšování
(slin, šťáv ap.): a.látky adstringencia
adukt, -u m(I} chem. adiční molekulární slou-
čenina
adulár, -u m (Vl} miner. polodrahokam, šedo-
bílá, někdy průhledná odrůda ortoklasu
(nazv. podle horského masivu Adula ve
Švýcarsku); adulárový příd.
adulterace, -e ž (I} kniž. aodb. padělání, falšo-
vání mincí, popř. rukopisů
adulterium, -ia s (I} hist. práv. (v řím. právu)
adverbializace
mimomanželský pohlavní styk manžel-
ky, cizoložství; adulterní příd.
adultní příd. (I} kniŽ. a odb. dospělý, dorostlý,
zralý: a. stadium; zeměd. a. peří čtvrté ve
vývoji opeřování drůbeže, zralé peří
adumbilikální příd. (I} anat. ležící vedle pup-
ku
ad usum [úzum] (I} kniŽ. pro potřebu (něko­
ho): ve spoj. ad usum delphini [-fíný]
(pův.) pro potřebu franc. následníka trů­
nu (dauphina, lat. delphinus), pro něhož
byly i knihy klasiků upravovány vypouš-
těním závadných míst; (dnes) o něčem
záměrně upraveném vůbec; ad usum in-
temum pro interní, vnitřní potřebu, ni-
koli pro veřejnost;ad usum proprium pro
vlastní potřebu; ad usum medici [-dycí]
pro potřebu lékaře (na neprodejných
vzorcích léků)
adut, atut, -u m (I) karet. trumf v někt. hrách,
např. v bridži
advaita, -y ž (sanskrt} círk. učení ind. nábo-
ženské filozofie, podle něhož bráhma
představuje samu reálnou existenci, za-
tímco svět je pouhou iluzí
ad valorem [-ló-] (I} ekon. podle hodnoty,
ceny
advekce, -e ž(I} fyz., meteor. přenos dané veli-
činy (teploty, vlhkosti) prouděním v at-
mosféře; přemísťování vzduchových
hmot; advekční, advektivní [-ty- i -tý-]
příd.: meteor. a-ční bouřka, mlha, inverze
advent, -u m (I} círk. doba čtyř neděl před
Vánocerrri,předvánočnídoba;adventní
příd.: a. písně; a. hra lidové duchovní
drama
adventista {-ty-], -y m (adventistka, -y ž)
náb. stoupenec adventizmu
adventistický [-tysty-] příd. náb. k adven-
tizmus, k adventista
adventiva [-ty- i -tý-], -y ž bot. adventivní
rostlina
adventivní [-ty- i -tý-] příd. (I} bot. a. orgány
rostlin vyrůstající druhotně kdekoli
mimo místa, kde se vytvářejí nonnálně;
a. rostlina zavlečená do míst mimo při­
rozený areál rozšíření a tam zdomácnělá
n. zplaněná, adventiva
adventizmus [-ty-], -mum(l}náb. protestant-
ské hnutí vzniklé v USA na zač. 19. stol.,
zdůrazňující dodržování bible a hlásají-
cí víru v nový příchod Krista na zem,
později rozštěpené na více odnoží
adverbální příd. (I} Hngv. závislý na slovese,
verbu: a. genitiv
adverbiale [-ál-] neskl. s (7. j. též -m, 1. mn.
-lia) (I} Hngv. větný člen rozvíjející slo-
veso, přídavné jméno n. příslovce a
označující okolnosti a vztahy místní,
časové, způsobové, příčinné, účelové,
podmínkové a přípustkové, přísloveč­
né určení
adverbializace, -e ž(I} lingv. přechod (trans-
formace) slova (tvaru) jiného slovního
druhu n. slovního spojení k příslovcím
(adverbiím) (např. celkem, pěkně, dáv-
no, jaksepatří); adverbializační příd.
adverbializovat
adverbializovat ned. i dok. (I) Hngv. (co) (z)mě­
nit v adverbium, podrobovat, podrobit
adverbializaci; adverbializovat se ned.
i dok. Hngv. nabývat, nabýt povaby adver-
bia, procházet, projít adverbializací
adverbiální příd. k adverbium, k adverbia-
le: a. spojení; adverbiálně přís\.
adverbium, -ia s (I) Hngv. a-ia druh plnový-
znamových neohebných slov, kt. vyja-
dřují okolnostní příznak slovesa, adjek-
tiva n. adverbia samého a ve větě mají
platnost příslovečnéhourčení, příslovce:
a. času, místa, způsobu, příčiny
ad verbum audiendum [-dy-] (I) kniŽ. k do-
mluvě, pro napomenutí n. vyslechnutí
pokynů, popř. k výslechu, na slovíčko
("k slovu, jež má být slyšeno")
adverzativní [-ty- i -tý-] příd. (I) Hngv. odpo-
rové a. souvětí odporovací, jehož věty si
obsabem odporují; a. spojky
advocatus diaboli [-ká- dy-Ií], a-ta diaboli
m (I) círk. V katol. církvi ustanovený ofici-
ální odpůlce svatořečení mající podávat
námitky proti kanonizovanému; přen. kniž.
obhájce špatné věci
advocatus ecclesiae [-ká- eklésié], a-ta
ecclesiae m (I) círk. hist. laik, kt. ve svět­
ských záležitostech před soudem zastu-
poval círk. zájmy (ve středověku)
ad vocem [VÓ-] před\. (I) kniŽ. stran (něčeho),
co se týká (něčeho)
advokacie, -e ž (I) 1. práv. instituce provádě­
jící právní zastoupení 2. povolání, čin­
nost advokáta, advokátství, advokatura
advokát, -a m (advokátka, -y ž) (I) 1. osoba
právnicky vzdělaná a zvl. kvalifikova-
ná, oprávněná poskytovat právní pomoc
jednotlivcům i institucím, zvl. zastupo-
váním před soudy a úřady, právní zástup-
ce 2. hovor. kdo někoho, něco obhajuje
vůbec, vystupuje v něčím zájmu ap.: dě­
lat někomu a-a; advokátní příd.: a. po-
radny
advokátský příd. 1. k advokát: a-á praxe;
a-é povolání 2. hovor., zprav. han\. příznač­
ný pro advokáty: a-é kličky, vytáčky;
advokátsky přís\.
advokátství, -í s (I) advokacie 2, advokatu-
ra
advokatura, -y ž (I) advokacie 2, advokát-
ství
adynamie, -e ž (ř) med. slabost těla n. orgánů
důležitých pro život, jež vzniká po těž­
kých chorobách n. ve stáří: a. srdce, sva-
lů; adynamický příd.
adynaton, -ta s (ř) Hter. druh perifráze opisu-
jící, rozvádějícípojem "nikdy" (např. ani
do soudného dne)
adyton, -u m (ř) archit. (v chrámech ant. a křes­
ťanských vých. ritu) prostor oddělený a
přístupný jen kněžím, popř. vladařům
adžívik, -a m(ind) filoz. stoupenec staroindic-
kého materialistického filozofického
učení odmítajícího existenci duše
ae- ..l. též e-, é-
aecidiospora [-dy-], aeciospora, -y ž(ř) bot.
výtrus rzí
24
aeolský ..l. aiolský
aeon [eón], -u m(ř)zast. kniž. a bás. věk, obdo-
bí
aerace, -e ž (ř) 1. odb. přirozené větrání, při
kt. se výměna vzduchu v urč. prostoru
děje rozdílem teploty uvnitř a venku n.
větrem, provětrávání 2. bio\. provzdušo-
vání prostředí n. živného roztoku (např.
při kultivaci mikroorganizmů), vzducho-
vání 3. vod. a. vody obohacování vody
vzdušným kyslíkem při úpravě vody a
čištění odpadních vod, provzdušování
vody; tech. pronikání vzdušného kyslíku
do elektrolytu, ovzdušnění; aerační příd.
aerátor, -u m (ř) vod. zařízení k provzdušo-
vání (aeraci)
aerenchym, -u m (ř) bot. tenkoblanné pletivo
rostlin s velkými prostorami (intercelu-
lárami) vyplněnými vzduchem; aeren-
chymatický [-ty-] příd.
aero (ob. též éro), -a s 1. aeroplán, letadlo 2.
auto, letadlo někdejší značky Aero
aero- [ae-] (ř) v slož. první část s význ. 1. vzduch
(aerofobie) 2. aeroplán, letadlo (aerolin-
ka)
aerob, aerobiont, -a, -u m (živ.lnež., 4. j. -ba,
-ta, -t) (ř) bio\. mikroorganizmus, kt. po-
třebuje k životu vzdušný kyslík (op. ana-
erob, anaerobiont)
aerobik, -u m(a < ř) pohybově-rytmická čin­
nost při hudbě využívající prvků prost-
ných, džezgymnastiky a tance
aerobioSkop, -u m (ř) odb. přístroj k zjišťo­
vání mikroflóry v ovzduší, aeroskop
aerobióza, -y ž (ř) bio\. způsob života aerob-
ních mikroorganizmů; aerobiotický
[-ty-] příd.
aerobní příd. (ř) 1. bio\. k aerob; žijící za pří­
tomnosti vzdušného kyslíku: a. organiz-
my 2. chem., geo\. probíhající za přístupu
vzduchu: a. pochody; a. oxidace 3. sport.
a. cvičení soubor cviků podporujících
dýchání a s ním spojené fyziologické
procesy
aerobus, -u m (ř + a < I) dopr. velkokapacitní
letadlo pro místní dopravu (spojení vel-
koměst ap.)
aerocement, aerocem, -u m (ř + a < I) tech.,
stav. vysoce provzdušená cementová mal-
ta k výrobě vodotěsných omítek na ple-
tivech aj.; aerocementový, aerocemo-
vý příd.
aerodrom, -u m (ř) voj. vojenské letiště; řidč.
letiště vůbec
aerodyn, -u m (ř) odb. letadlo těžší než
vzduch (letoun, vrtulník) (op. aerostat)
aerodynamika, -y ž (ř) 1. fyz. nauka o pohy-
bu plynů, vzdušin a o pohybu v plynech,
ve vzdušinách a o jejich účinku na těle­
so v nich ponořené 2. tech. řešení tvaru
tělesa obtékaného vzduchem (auta, leta-
dla aj.) s cílem zmenšit odpor vzduchu a
dosáhnout optimálních provozních para-
metrů; aerodynamický příd.: fyz. a-é síly
vznikající při obtékání tělesa vzduchem;
a. vztlak složka těchto sil kolmá ke smě­
ru pohybu; a. odpor vytvářející ztráty při
aerologie
obtékání profilu; a. tvar tvar tělesa (auta,
letadla aj.) obtékaného vzduchem upra-
vený tak, aby odpor tělesa byl co nejmen-
ší; a-á brzda výklopná n. výsuvná plo-
cha na letadle brzdící pohyb letadla, brz-
dicí klapka; a. tunel experimentální za-
řízení k zjišťování silových účinků na
tělesa obtékaná vzduchem; a. třesk akus-
tický jev, kt. se projeví na zemi při prů­
letu letadla nadzvukovou rychlostí; ae-
rodynamicky přís\.: a. řešená konstruk-
ce karoserie
aeroelasticita [-ty-], -y ž (ř) fyz., tech. odvětví
mechaniky sledující chování pružných
těles (částí letadel, mostů aj.) obtéka-
ných proudícím plynem (vzduchem) a je-
jich vzájemné ovlivnění
aeroembolizmus, -mu m (ř) med. obtíže vzni-
kající z nízkého tlaku vzduchu ve výšce
nad 1000 m, podtlaková nemoc
aerofagie, -e ž (ř) med. nadměrné polykání
vzduchu (např. při jídle)
aerofilatelie, -e ž (ř + f) obor filatelie zabý-
vající se sbíráním známek a jiného filat.
materiálu s cílem dokumentovat vývoj
letecké pošty
aerofiltr, -u m (ř) vod., tech. biologický filtr
k čištění odpadních vod
aerofobie, -e ž (ř) med. chorobný strach
z proudícího vzduchu, průvanu
aerofon; -u m (ř) hud. a-y nástroje, v nichž
tón vzniká chvěním vzduchového
sloupce, aerofonní, dechové, vzducho-
vé ná-stroje; aerofonní, řidč. aerofonic-
ký [-ny-] příd.
aerofor, -u m (ř) tech. starší druh přístroje
dodávajícího vzduch potápěčům
aerofotografie, -e ž (ř) letecká fotografie
aerofotogrammetrie [-mm-], -e ž (ř) odb.,
geod. letecká fotogrammetrie .
aerofyt, -u m (ř) bot. suchozemská rostlina,
jejíž asimilační orgány jsou vázány vý-
lučně na vzdušné prostředí
aerogen, -u m (ř) chem. a-y skupina vzácných
plynů zahrnující helium, neon, argon,
krypton, xenon a radon
aerogeologie, -e ž (ř) obor geologie použí-
vající při průzkumu terénu letecké foto-
grafie
aerogram, -u m (ř) pošt. listovní zásilka na
zvl. blanketu přednostně letecky dopra-
vovaná (zejm. do zámohj
aerohydrodynamika, -y ž (ř) fyz., tech. na-
uka o proudění tekutin shrnující záko-
nitosti aerodynamiky a hydrodynami-
ky
aeroklimatologie, -e ž (ř) meteor. klimatolo-
gie volné atmosféry
aeroklub, -u m (ř + a) zájmová organizace
pro sportovní letectví a parašutizmus
aerolinie [-ny-], -e, aerolinka, -y ž(ř+n<l)
1. letecká trať 2. mno podnik obstarávají-
cí dopravu na leteckých tratích
aerolit, -u m (ř) geo\., astr. kamenný meteorit,
meteorický kámen složený převážně
z křemičitanů (zvl. pyroxenů a olivínů)
aerologie, -e ž (ř) odvětví meteorologie za-
aeromagnetický
bývající se pozorováním a výzkumem
volné atmosféry; aerologický příd.
aeromagnetický [-ty-] příd. (ř + I < VJ) geo\.
týkající se geomagnetického měření pro-
váděného z letadla: a. průzkum; a-á
mapa
aeromagnetometr, -u m (ř + I < VJ + ř) geo\.
přístroj pro měření geomagnetického
pole při leteckém mapování
aeromagnetometrie, -e ž (ř + 1 < VJ + ř) geo\.
geomagnetická měření prováděná z le-
tadla
aeromechanika [-ny-], -y ž(ř+l<ř) soubor
částí užité mechaniky tuhých těles a te-
kutin zaměřených na potřeby letectví (ae-
rostatika, aerodynamika a mechanika
letu); aeromechanický příd.
aeronaut, -a m (ř) kniž. vzduchoplavec, letec
aeronautický [-ty-] příd. k aeronautika, k
aeronaut
aeronautika [-ty-], -y ž (ř) odb. souhrn čin­
ností, zařízení a organizací souvisejících
s létáním (letadly), letectví, aviatika,
vzduchoplavba
aeronivelace [-ny-], -ež(ř+f)geod. určování
výšek měřických bodů metodami letec-
ké fotogrammetrie; aeronivelačnípříd.
aeronomie, -e ž (ř) část geofyziky studující
vnější magnetické pole Země a jeho pro-
jevy ve vysoké atmosféře
aerootitida [-tyty- i -tytý-], aerootitis
[-tyty-], -tidy ž (ř) med. poškození střed­
mno ucha vyvolané změnami tlaku vzdu-
chu (např. při startu letadla), barometric-
ká otitida
aeropauza, -y ž (ř) let. horní oblast atmosfé-
ry, kde přestává být atmosféra účinnou
pro létání
aeroplán, -u m (ř + I) letadlo; odb. letadlo těž­
ší než vzduch, s pevnými křídly
aeroplankton, -u m (ř) bio\. drobné organiz-
my vznášející se volně ve vzduchu (spo-
ry, pyl, bakterie)
aeropolygonizace [-ny-], -e ž (ř) geod. pro-
storová triangulace ve snímkové řadě
aeroponie [-ny-], -e ž (ř) bot. pěstování rost-
lin bez půdy, jen s občasným postřiko­
váním živným roztokem, nástřiková hyd-
roponie
aeroport, -u m (ř + I) řidč. letiště
aerosalon, -u m (ř + f) výstava letadel a le-
teckého materiálu
aeroskop, -u m (ř) odb. aerobioskop
aerosol, -u m (ř) odb. 1. soustava obsahující
kapalinu n. tuhou látku rozptýlenou ve
formě malých částic v plynu, zvl. ve
vzduchu (např. mlha, kouř) 2. obdobná
úprava někt. druhů léčiv, chem. a kos-
metických přípravků, kt. jsou při použi-
tí rozprašovány z obalů stlačeným ply-
nem; aerosolový příd.
aerostat, -u m (ř) odb. letadlo lehčí než
vzduch (balon, vzducholoď) (op. aero-
dyn)
aerostatika [-ty-], -y ž(ř) nauka o rovnová-
ze stlačitelných tekutin, vzdušin a těles
do ní ponořených; aerostatický příd.
25
aerotaxe, -e ž (ř) bio\. orientovaný pohyb
někt. mikroorganizmů vyvolaný reakcí
na vyšší obsab kyslíku
aerotaxi neskl. , (ř + I) malé nájemné kabino-
vé letadlo
aeroterapie, -e ž (ř) léčení účinkem vzdu-
chu
aerotrain [-trénl, -Um(ř+a)dopr. vlakpohy-
bující se na vzduchovém polštáři
aerotriangnlace, -e ž (ř + I) geod. polohopis-
né a výškopisné určování souřadnic pev-
ných bodů z řady leteckých snímků vzá-
jemně se překrývajících
aerotropizmus, -mu m (ř) bot. orientovaný
ohyb n. směr růstu rostlinných orgánů
směrem k vyšší koncentraci kyslíku
aerovka, érovka, -y ž (ř) hovor. automobil
staršího typu zn. Aero
aerovlek, -u m (ř + č) let. vlek za letadlem
(např. větroň, kluzák)
aerQxysta, -y ž (ř) geol. a-y voštinovité jam-
ky vzniklé vyvětráváním méně zpevně­
ných částí hornin, zvl. pískovců, skalní
voštiny
aes grave [és grá-] ne,k1. s (I) numiz. nejstarší
římské platidlo, lité z mědi, o hmotnosti
kolem 250 g a oboustranně opatřené re-
liéfem
aeskulap [és-], eskulap, -a m (ř) žert. lékař
(nazv. podle ant. boha lékařství Aesku-
lapa, Asklepia, zobrazovaného s holí
ovinutou hádkem, která je dodnes zna-
kem lékařského povolánO
aF fyz. zn. pro abfarad
afagie, -e ž (ř) med. neschopnost polykat
afakie, -e ž (ř) med. chybění čočky v oku (vro-
zené n. po operaci šedého zákalu, násled-
kem úrazu aj.)
afanerit, -u m (ř) geo\. hornina s nezřetelnou
krystalickou n. hemikrystalickou a sklo-
vitou strukturou
afanit [-ny-], -u m (ř) geo\. vulkanická horni-
na, v níž nelze jednotlivé součástky
rozeznat pouhým okem; afanitický
[-ty-] příd.: a-á struktura; a-é horniny
afanity
afara, -y ž (afr) měkké, středně těžké dřevo
světle žluté barvy a stejnoměrné struk-
tury z tropických stromů rodu Termina-
lia ze záp.Afriky, uŽív. zvl. k výrobě pře­
kližky
afatik [-ty-], -am (afatička, -y ž) člověk sti-
žený afázií
afázie, -e ž (ř) med. částečná n. úplná ztráta
již nabyté schopnosti řeči, způsobená
orgánovými změnami v mozku na do-
minantní hemisféře, spojená často s na-
rušením abstraktního myšlení; afatický
[-ty-] příd.
afebrilita, -y ž(ř+ I) med. stav (pacienta) bez
horečky
afebrilní příd. (ř + I) med. jsoucí bez horečky,
bezhorečnatý: a. stav
afekce, -e ž (I) 1. psych. citový záchvat, prud-
ké pohnutí mysli jako projev sřetězení
afektů 2. med. napadení chorobou, cho-
roba, chorobný stav; afekční příd.
afilace
afekt, -u m (I) 1. krátkodobé porušení du-
ševní rovnováhy, prudké pohnutí mysli
projevující se prchlivostí 2. strojenost,
nepřirozenost, afektovanost, afektace;
afektový příd.: hud. a-á teorie rozvinutá v
18. stol., podle níž je úkolem hudby na-
podobovat citové pohnutí (afekty)
afektace, -e ž (I) strojenost, nepřirozenost,
afektovanost, afekt 2
afektivita [-ty-], -y ž afektivnost
afektivní [-ty- i -tý-] příd. (I) týkající se cito-
vé stránky duševního života, na ní zalo-
žený, citový: á. povaha; afektivně přís\.;
afektivnost, -i ž
afektovaný příd. (I) (o chování, jednání, pro-
jevech ap.) strojený, nepřirozený, hleda-
ný, (o lidech) strojeně, nepřirozeně se
projevující; afektovaně přís\.; afektova-
nost, -i ž
afektový i afekt
afel, -u m, afelium, -ia s (ř) astro bod na dráze
planety n. komety nejvíce vzdálený od
Slunce, odsluní; afelový, afeliový příd.:
a-á vzdálenost
afemie, -e ž (ř) med. vývojová neschopnost
mluvit, popř. ztráta této schopnosti
aféra, -y ž (f) událost, případ, zprav. veřejné
povaby, budící nepříjemný, kompromi-
tující rozruch pro jeho účastníky, senza-
ci a pohoršení
aferentace, -e ž (I) med. reflexní děj, jímž je
organizmus informován o účinku prová-
děné akce
aferentní příd. (I) odb. přinášející (od perife-
rie k centru), přívodný: med. a. nervová
vlákna dostředivá, centripetální
afereze, -e ž (ř) Hngv. trvalé n. ph1ežitostné,
dočasné odsouvání počátečníchhlásek n.
slabik z ekonomických n. metrických
důvodů (např. Běta zAlžběta, ký div mís-
tojakyj
aférista, -y m (aféristka, -y ž) hovor. osoba
často zaplétaná do afér n. působící aféry
affabile [-fá-] přís\. (it) hud. přívětivě, vlídně,
líbezně, mile
affettuoso [-ózo] přís\. (it) hud. vzrušeně, ná-
ruživě
affidavit [efidej-], -u m (a <I) práv. místopří­
sežné prohlášení před notářem n. úřed­
ním orgánem jím ověřené; listina o tom
affrettando, affrettato [-tá-] přís\. (it) hud.
zrychleným pohybem, rychle, zrychleně
afgalén, -u m (ř) text. měkce splývající vině­
ná tkanina v plátnové vazbě s vytkaným
podélným proužkem (na dámské šaty)
afghání [-gáný] neskl. m (VJ) afghánská jed-
notka měny a platidlo
afg(h)ánský příd. (VJ) kyno\. a. chrt dlouho-
srsté plemeno chrta
afidivorní [-dy-] příd. (ř +1) zoo\. živící se vý-
hradně mšicemi, afidofágní: a. živočicho­
vé (např. larvy zlatooček, pestřenek)
afidofágní příd. (ř) zoo\. afidivorní
afigující příd. (I) Hngv. a. jazyky souhrnné
označení aglutinačních a flexivních ja-
zyků, jazyků užívajících afixy
llf"Ilace, -e ž (I) ekon. 1. připojení, přidružení,
amiace
přičlenění podniku k jinému (tzv. mateř­
skému) 2. obchodní společnost se samo-
statným statutem zřízená mateřským pod-
nikem v zahraničí a sloužící k získávání
trhu, odbytu, popř. k nákupu zboží n. vý-
robní a servisní činnosti; afilační příd.
af"diace, -e ž (i} psych. vyhledávání přítom­
nosti druhých lidí, utváření sociálních
kontaktů sdružováním; afiliační příd.;
af"diativní [-ty- i -tý-] příd.: psych. a. člo­
věk
af"dovaný příd. (i} ekon. připojený jako poboč­
ka,pobočný: a.podnik
afinace, -e ž (I) odb. čištění, zjemňování, zu-
šlechťování: hut. a. drahých kovů odstra-
ňování méně ušlechtilých kovů z nich:
a. zlata, stň'hra; cukr. a. cukru základní
stupeň rafinace, předběžné čištění suro-
vého cukru; at'inační příd.: a. pochod
afináda, -y ž (I) cukr. meziprodukt rafinace
cukru vznikající afinací surového cukru
af"merie, -e ž (I) hut. závod, v němž se prová-
dí afmace ~ušlechtilých kovů)
afinita [-ny-], -y ž(i} kniž. aodb. určitý stupeň
phbuznosti, vzájemného vztahu, pomě­
ru, příbuznost 1. práv. manželstvím vznik-
lá spřízněnost s pokrevními phbuznými
manžela 2. ekol. společný výskyt dvou n.
více druhů živočichů závisící na jediném
faktoru (např. na živné látce), bez vzá-
jemného přímého ovlivňování; sklon
dvou n. více druhů tvořit společné smí-
šené populace 3. chem. tendence jedné
látky ke sloučení s jinou látkou n. s jiný-
mi částicemi 4. geol. souhrn vlastností
prvků určující jejich rozšíření na Zemi
(ve vesmíru), a to podle schopnosti rea-
govat s jinou chem. látkou 5. země<!. vzá-
jemná přizpůsobivost a schopnost srůs­
tu roubu s podnožím, slučivost: vegeta-
tivní a. 6. mat. druh příbuznosti dvou ro-
vinných n. prostorových útvarů; způsob
zobrazení, při němž bodu odpovídá bod,
přímce přímka atd. a zachovává se
dělicí poměr; afinní příd.: odb. a. poměr,
vztah; mat. a. geometrie; a. zobrazení; a.
prostor; a. souřadnice
afinovat ned. i dok. odb. (co) zbavovat, zbavit
příměsků, provádět, provést afinaci (zlata
ap., surového cukru)
afirmace, -e ž (i} kniž. a odb. kladné tvrzení,
potvrzení, ujištění, přesvědčení; afirma-
tivní [-ty- i -tý-] příd.: iog. a. soud kladný;
afirmativně přísl.; afirmativnost, -i ž
atirmovat ned. i dok. (i} kniž. aodb. (co; -) tvrdit,
potvrdit, ujišťovat, ujistit, přisvědčovat,
při svědčit
afiš, -e ž (I) reklamní nápis, plakát, vývěska,
návěští; atišový příd.
afišovat ned. i dok. (I) (co) (plakáty) veřejně
oznamovat, oznámit, vyhlašovat, vyhlá-
sit, plakátovat: a-ané představení
afix, -u m (i} lingv. souhrnné označení pro
derivační n. flektivní morfémy růz. dru-
hu stojící buď před kořenem (prefix) n.
za kořenem (sufix) n. vkládaný do koře­
ne (infix); af"lXální příd.
26
atixace, -e ž(i} lingv. tvoření, a to odvozová-
ní slov (afixy), někdy též současně před­
ponou a příponou (např. pa-hor-ek); ati-
xační příd.
af1atoxin, -u m (ř} biochem. toxin produkova-
ný někt. mikroorganizmy (např. Asper-
gillus flavus), patogenní pro živočichy i
člověka
af10at [eflout], -u m(a} geol. plovoucí konec
splazu ledovce končícího v moři n. v je-
zeře
afokální příd. (ř + i} fyz. (v optice) týkající
se zobrazovací soustavy bez ohnisek
(s nekonečně velkou výslednou ohnis-
kovou vzdáleností): a. soustava bezoh-
nisková, teleskopická
afonie [-ny-], -e ž (ř} med. ztráta hlasu (při
zánětu hlasivek n. hrtanu), při níž nemoc-
ný jen šeptá; afonický příd.
aforista, -y, aforistik [-ty-], -a m tvůrce n.
častý uživatel aforizmů
aforistický [-ty-] příd. k aforizmus, k afo-
rista: a-á forma; a-é vyjadřovánístruč­
né a vtipné; aforisticky přísl.; aforistič­
nost, -i ž
aforizmus, -mu m (ř} stručný vtipný výrok,
průpověď, též jako krátká literární for-
ma reflexivního a satirického rázu, uží-
vající protikladu (antiteze), ironie
afotický [-ty-] příd. (ř} odb. jsoucí bez světla,
temný: geogr. a-á oblast (v mořích i slad-
kovodních nádržích) do níž neproniká
denní světlo a v níž neexistují zelené (asi-
milující) rostliny
AFP zkr. (f: Agence France Presse} francouzská
tisková agentura
afrázie, -e ž (ř} med. neschopnost mluvně se
projevit přirozeně v dané situaci (jako
důsledek rozumové poruchy); dobrovol-
ná a. dobrovolná nemluvnost jako reak-
ce na traumatizaci řeči
africký příd. (Vl} a-á tráva afrik (řem.)
afrik, -u m (Vl} řem. vycpávková surovina do
čalouněnéhonábytku ap., tzv. africká trá-
va
afrikakorps, -u m(Vl + n} hist. nacistický voj.
sbor bojující za 2. světové války proti
Spojencům v sev. Africe
afrikán, -u m (Vl} zahr. hořce páchnoucí by-
lina rodu Tagetes, s květy žlutými až
hnědými, aksamitník (bot.)
afrikander, -dra m(hoi < Vl} zeměd. plemeno
skotu s dobrou masnou užitkovostí cho-
vané v již. Africe původními obyvateli
afrikanista [-ny-], -y m (afrikanistka,
-y ž) odborník v afrikanistice; posluchač
afrikanistiky
afrikanistický [-nysty-] příd. k afrikanisti-
ka, k afrikanista
afrikanistika [-nysty-], -y ž (Vl} vědní obor
zabývající se zkoumáním jazyka, litera-
tury, dějin, kultury a zvyků afrických
národů a jejich vzájemných vztahů
afrikanizace [-ny-], -e ž (Vl} šíření, rozšíře­
ní africké kultury; opětné nabytí afr. po-
vahy, specifičnosti
afrikanizovat [-ny-] ned. i dok. (Vl} (co) podro-
agalakcie
bit, podrobovat africkému vlivu; afrika-
nizovat se ned. i dok. nabývat, nabýt af-
rické povahy, (opětně) africké specifič­
nosti
afrikáta, -y ž (i} lingv., fon. souhláska vznik-
lá asibilační artikulací souhlásky zubní,
na poslech jednotná (např. c, Č), asibilá-
ta, polosykavka
afroalpínský příd. (Vl} bot. a-á vegetace sou-
bor rostlinných druhů v nejvyšších po-
hořích tropické Afriky
afroamerický příd. (Vl} hud. a-á hudba lido-
vá a pololidová hudba, kt. vznikla na
amer. kontinentě smíšením hud. prvků
afrických (pocházejících od černochů
deportovaných z Afriky) a evropských
(od přistěhovalcůdo Ameriky), důležitý
zdroj pro vznik džezu
afrodit [-dy-], -u m (Vl} miner. mléčně bílý,
zrnitý a neprůhledný nerost stevensit,
podobný sepiolitu, tzv. mořská pěna
(nazv. podle řec. bohyně Afrodite)
afroditka [-dy-], -y ž (Vl} zool. mořský bez-
obratlý mnohoštětinatec rodu Aphrodi-
ta, tzv. mořská housenka (nazv. podle řec.
bohyně Afrodite)
afrodiziakum [-dy-], -ka s (Vl} med., farmo lát-
ka k zvýšení pohlavní aktivity (nazv.
podle řec. bohyně lásky Afrodite)
afrodizie [-dy-], -e ž (Vl} med. nadměrně sil-
ný pohlavní pud (nazv. podle řec. bohy-
ně lásky Afrodite)
afrokubánský příd. (Vl} liler. a-á poezie s te-
matikou černošských náboženských a
folklorních obyčejů na Kubě, negrizmus;
hud. a. džez využívající západoafrické a
kubánské rytmy (např. z tanců rumba,
bolero)
afrometr, -u m (ř} vin. přístroj na podkladě
manometru k měření tlaku kyseliny uh-
ličité v láhvích šumivých vín
afta, -y ž (ř} med. nakažlivý bolestivý vřídek,
puchýřek na ústní sliznici, světle žlutý
s rudým lemem
aftongie, -e ž (ř} med. porucha řeči nervové-
ho původu projevující se křečemi ve
svalstvu jazyka
aftonian [-ny-], -u m (ř} geol. první doba me-
ziledová severoamerického pleistocenní-
ho zalednění
afunkce, -e ž (ř + i} med. úplný výpad činnos­
ti něj. orgánu n. dIlčího systému
afwilit, -u m (Vl} miner. jednoklonný nerost,
vodnatý zásaditý křemičitan vápenatý
(nazv. podle jm. objevitele)
afzelie, -e ž (afr} strom z tropické Afriky do-
růstající velkých výšek a poskytující
kvalitní dřevo (označované jako dous-
sié) na stavbu domů, lodí, mostů, vago-
nů aj.
Ag chem. zn. pro sthbro, argentum
aga, -y m (tur} (v Turecku, Iránu, Indii a dř.
i u Tatarů) titul nižších úředníků a dů­
stojníků; též zdvořilé oslovení starší
mužské osoby (pane)
agalakcie, -e ž (ř} med., vel. ztráta schopnosti
" vylučovat mléko
agalmatolit
agalmatolit, -u m (ř} miner. různobarevná ce-
listvá odrůda pyrofylitu, měkký nerost
sloužící v Číně k výrobě sošek ap.
agama, -y ž (ř} zool. pestře zbarvený plaz z
řádu ještěrů vyskytující se v mnoha
druzích v Africe, Asii, Austrálii a jv.
Evropě
agamospecies [-és], -iei neskJ. ž(ř + i} biol. druh
množící se nepohlavně
agamospermie, -e ž (ř} blol. vznik zárodků a
semen nepohlavní cestou, druh apomi-
xie
agapa, -y ž (ř} náb. označení křesť.lásky, zvl.
v Novém zákoně
agapy, -ap ž pomn. (ř} hist. starokřesťanské
hostiny pův. liturgického rázu, tzv. hody
lásky
agar-agar, agar, -u m(mal} odh.·Zllschlý ro-
sol vyráběný z urč. druhů mořských řas
'a užívaný v mikrobiologii jako živná
půda pro bakterie a v cukrovinkářství
k přípravě želé a polev; agarový příd.: a.
gel
agaroforéza, -y ž (mal + ř} chem. dělicí meto-
da v chemii s použitím agarového gelu
agaroid, -u m(mal + i} odb. rosolotvorná látka
z mořských řas filofor, rostoucích v Čer­
ném moři, uŽív. k výrobě želé
agarový i agar-agar
agáve neskJ. ž i s (7.j. léž -m) (ř} bol. cizokrajná
statná bylina rodu Agave s dužnatými
mečovitými listy, s bílými květy na vy-
sokém stonku a semem'ky pod květem,
u nás okrasná, v tropech přadná rostlina;
agávový příd.: a-á vlákna z někt. druhů
agáve, užívaná k výrobě kartáčů a pro-
vazů; a-é konopí
agence, agencie, -e ž (i} zast. agentura, zvl.
tisková n. obchodní aj.: lodní a-ie jed-
natelství plavebního podniku, námořní
agentura; (ve franc. prostředí) agence
[ažáns] neskJ. ž ve franc. názvech tisko-
vých agentur: A. France Presse zkr. AFP
agenda, -y ž (i} 1. souhrn prací, zvl. admi-
nistrativních, souvisejících s vykonává-
ním úřadu, funkce ap. 2. efrk. kniha ob-
sahující předpisy a modlitby k někt. ob-
řadům, zvaná též rituál; agendový příd.
ageneze, -e ž (ř} biol. vrozené nevyvinutí někt.
orgánu, části n. částí těla, aplazie
agens neskJ. s i -ntu m (i} kniŽ. a odb. činitel,
původce: med. infekční a. původce cho-
roby, nákazy; chem. látka jevící urč. che-
mickou účinnost, činidlo; lingv. (ve význ.
stavbě věty) participant s význ. aktivní-
ho původce děje
agent, -a m (agentka, -y ž) (i} 1. jednatel,
zástupce, obchodní cestující: pojišťova­
cí a. Oexpr. žert. (chodit jako) a. s teplou
vodou člověk nabízející něj. nepopulár-
ní, nehledanou věc; ekon. ekonomický
subjekt 2. tajný policista n. vyzvědač,
špion: a. gestapa; ve spoj. a. provokatér
placený podněcovatel (k něj. trestné čin­
nosti) a udavač 3. hanl., léž publ. kdo vy-
stupuje v něčích zájmech; agentský příd.
agentura, -y ž (i} 1. jednatelství, zastupitel-
27
ství: divadelní a.; zahraniční a.firmy 2.
organizovaná síť agentů provádějící špi-
onáž: odhalit a-u cizí mocnosti 3. zpra-
vodajská, tisková, bezpečnostní kance-
lář; agenturní příd.: poslední a. zprávy
ageotropizmus, -mu m(ř} bot. růstový směr
kořenů, kt. není řízen zemskou přitažli­
vostí
ageuzie, -e ž (ř} med. ztráta schopnosti vní-
mat chuťové podněty
aggio J. ážio
aggiornamento [adžor-], -a s (il} efrk. polit.
označení cílů 2. vatikánského koncilu
(1962-64) směřujících k úpravě vztahů
k jiným církvím, k okolnímu světu,
k modernizaci obřadů ap. (s lat. názvem
Renovatio accomodata, tj. Uvedení do
dnešI.1ího stavu)
agile [ádži-] přísl. (il} hud. hybně, živě, lehce
agilní příd. (i} horlivě činný, aktivní 1, horli-
vý, čilý: a. pracovntk; agilně přísl.; agil-
nost, -i ž
AGIP zkr. (il: Azienda Generale ltaliana Petroli) dce-
řiná společnost it. státmllo rafinerského
koncernuENI
agitace, -e ž(i} 1. veřejné, individuální i hro-
madné (často násilné) přesvědčování lidí
pro urč. program, cíl, konkrétní úkol:
osobní a.; předvolební a. 2. med. chorob-
ný motorický neklid projevující se bez-
účelným pobíháním ap., agitovanost 3.
lech. promíchávání rmutu k dosažení jeho
rovnoměrného složení a provzdušení;
agitační příd.: a. skříňka, leták; - med. a.
projev agitovaný; agitačně přísl.; agitač­
nost, -i ž
agitato [adžitá-] přísl. (il} hud. pohnutě, rozči­
leně, vzrušeně
agitátor, -a m (agitátorka, -y ž) (i} kdo pro-
vádí agitaci 1, kdo agituje; agitátorský
příd.
agitátor, -u m (i} lech. válcovací nádoba pro
kyselinovou rafinaci minerálních olejů
agitátorství, -í s (I} agitace 1
agitka, -y ž (r < i} (dř. v soc.) drobný umě­
lecký útvar s politicky agitačním obsa-
hem (se zpěvem, hudbou, recitací ap.);
řidč. jiný agitačně zaměřený projev, text,
dIlo; agitkový příd.
agitovaný příd. (I} med. stižený chorobným
motorickým neklidem (agitací 2); agito-
vanost, -i ž med. agitace 2
agitovat ned. (i} (pro co; proti čemu; -) provádět
agitaci 1: a. pro ozdravění ovzduší; a.
proti válce; dovede a.; hovor. neagituj!
nepřesvědčuj!
aglobulie, -e ž (ř + i} med. výrazné snížení
počtu červených krvinek
aglomerace, -e ž (I} 1. kniž. a odb. seskupení,
shlukování, nahromadění, shluk: a. oby-
vatelstva nahromadění velkého počtu
obyvatel jako výsledek procesu územ-
ního seskupování, husté osídlení;sídlišt-
ní, městská, průmyslová a. 2. hut. spéká-
ní prachových a drobnozrnných rud pů­
sobením vyšších teplot: a. rud; aglome-
rační příd.: a. proces; hul. a. pec; a. směs
agnosticizmus
aglomerát, -u m(i} 1. kniŽ. aodb. útvar vznik-
lý aglomerací 1, zvl. hustým osídlením
2. hUl. kusová vsázková surovina vyso-
kých pecí vyrobená aglomerací 2 3. geol.
hornina tvořená ostrohrannými sopečný­
mi vyvrženinami spojenými sopečným
tufem; aglomerátový příd.
aglomerovat ned. i dok. (i} (co; -) 1. kniŽ. a odb.
slučovat, sloučit, hromadit, nahromadit,
kupit, nakupit 2. hul. provádět, provést
aglomeraci 2
agloporit, -u m(i} stav. umělé lehké pórovité
plnivo pro izolační a konstrukční beton,
vyráběné spékáním popílku; aglopori-
tový příd.
aglosie, -e ž (ř} med. vrozené chybění jazyka
aglutinace [-ty-], -e ž(i} 1. biol. shlukování
částic (např. buněk, červených krvinek,
bakterií n. jejich částí) působením spe-
cifických protilátek (aglutininů) 2. med.
diagnostická laboratorní metoda (např. u
infekčních nemocí) k zjištění protilátek
v krevním séru nemocných 3. lingv. způ­
sob tvoření slov a tvarů připojováním
jednoznačných, zřetelně oddělitelných
přípon; (v novořec., román. aj. jazycích)
splynutí členu, předložky n.jiného slov-
ního druhu 4. psych. jednoduchá forma
sdružování představ; aglutinační příd.:
med. a. metoda; - lingv. a. typ jazyka vyja-
dřující gramatické vztahy II kategorie
zvláštními afixy připojovanými k ne-
měnnému kořeni slova n. k sobě navzá-
jem, aglutinující (např. maďarština)
aglutinát [-ty-], -u m(i} hut. nahromaděnívul­
kanických strusek, bomb, popelu aj. ve
spečené kamenné hmotě cihlově červe­
né barvy
aglutinin [-tynY-i -ný-], -Um (i}biochem. spe-
cifická protilátka v krevním séru půso­
bící shlukování (aglutinaci) bakterií aj.
aglutinogen [-ty-], -u m (i + ř} biochem. anti-
gen obsažený v buňce n. v bakterii, kt.
po vpravení do organizmu vyvolá tvor-
bu protilátky (aglutininu)
aglutinovat [-ty-] ned. (i} (co) odb. provádět
aglutinaci: med. a-ané krvinky; - lingv.
aglutinující typ jazyka aglutinační
aglykon, -u m(ř} chem. necukerná složka gly-
kosidů
agmatit [-ty-], -u m(ř} geol. texturní typ mig-
matitu, v němž úlomky metamorfované
horniny jsou tmeleny světlým materiá-
lem; agmatitový příd.
agnace, -e ž (i} práv. (V řím. a germ. právu)
příslušenství k téže rodině, (později, zvl.
v právu lenním) pokrevní příbuzenství
v mužské linii (op. kognace)
agnát, -a m (i} práv. (V řím. a germ. právu)
pokrevní phbuzný v mužské linii (op.
kognát); agnátský příd.
agnoskace, -e ž (i} řidč. kniž. zjištění, zjišťo­
vání totožnosti, zejm. osob, identifIka-
ce; agnoskační příd.
agnoskovat ned. i dok. (i} řidč. kniž. (koho, co) pro-
vádět, provést agnoskaci, identifIkovat
agnosticizmus [-ty-], -mu m (ř} filoz. názor

agnostický
vymezující něj. hranice možnostem po-
znání (např. mezi jevem a podstatou)
agnostický [-ty-] příd. k agnosticizmus,
k agnostik; agnosticky přísl.; agnostič­
nost, -i ž
agnostik [-ty-], -a m kdo zastává agnosti-
cizmus
agnozie, -e ž (ř) med. porucha schopnosti chá-
pání způsobená poškozením funkce urč.
oblasti mozkové kůry
Agnus Dei [-í] neskl. m (I: Beránek boží) náb.
symbol vykupitelské smrti Kristovy; od
7. stol. součást liturgických zpěvů
agogika, -y ž (ř) hud. přechodné odstupňo­
vání tempa při přednesu skladby jako
jeden z výrazových prostředků hud.
přednesu; agogický příd.; agogicky přísl.
agon, agón1, -u m (ř) (ve st. Řecku) zápas,
závod
agón2, -u m (ř) biochem. účinná složka dvou-
komponentních enzymů
agóna, -y ž (ř) geof. myšlená čára na povrchu
Země sp~ující místa s nulovou magne-
tickou deklinací
agonie [-ny-], -e ž (ř) med. stav před s'llrtí
vyznačující se ztrátou vědomí a pokle-
sem jednotlivých životních funkcí: být
v a-ii; přen. stav něčeho před zánikem vů­
bec; agonický příd.; agonicky přísl.
agonista [-ny-], -y m (ř) anat. sval zabezpe-
čující pohyb v kloubu jedním urč. smě­
rem
agonistický [-nysty-] příd. (ř) zool. a-é cho-
vání vzájemná reakce živočichů téhož
druhu v konfliktní situaci (např. při obra-
ně hnízda)
agonistik [-nysty-], -a m (ř) mst. a-ové bo-
jovníci lid. povstaleckého hnutí v Numi-
dii ve 4. stol. s nábožensko-sociálním
programem v agreement [egrím-], -u m (a) dipl. dohoda;
agonistika [-nysty-], -y ž (ř) mst. (ve st. Rec-
ku) amatérské závodění v bězích, sko-
cích, hodech a zápase na olympijských
a jiných hrách
agora, -y ž (ř) mst. shromaždiště lidu a tržiště
v ant. řec. městě, obklopené významný-
mi veřejnými budovami
agorafobie, -e ž (ř) med. chorobná úzkost
z volného prostranství
agraciace, -e ž (I) práv. prominutí n. zmírně­
ní trestu aktem milosti (u nás preziden-
tem republiky)
agradace, -e ž (I) geol. proces způsobující
zvyšování zemského povrchu nanáše-
ním (tekoucí vodou, větrem, ledovci aj.);
agradační příd.
agrafa, -y ž (t) 1. spona k sepnutí oděvu,
popř. šperk souvisící s oděvem 2. drátě­
ná ochrana k zajištění zátky v láhvi s šu-
mivým vínem3.jednotlivé výroky Kris-
tovy dochované mimo evangelia
agrafie, -e ž (ř) med. porucha schopnosti psát
způsobená poškozením funkce urč. ob-
lasti mozkové kůry
agrafovačka, -y ž potr. ruční n. poloautoma-
tický přístroj k upevňování agraf na láh-
ve s šumivým vínem
28
agramatizmus [-ty-], -mu m (ř) med. poru-
cha schopnosti vyjadřovat se gramatic-
ky správně, dysgramatizmus . jímž se projevuje úsilí vůči někt. objek-
agranulocyt, -u m (ř + I + ř) biol. bílá krvinka,
jejíž cytoplazma neobsahuje pravé gra-
nule (např. lymfocyt, monocyt)
agranulocytóza, -y ž (ř + I + ř) med. nedosta-
tek bílých krvinek, granulocytů v peri-
ferní krvi a v kostní dřeni
agrarizace, -e ž (I) dodání agrárního, země­
dělského rázu: a. země vytvoření jedno-
stranné převahy zemědělské výroby v je-
jí ekonomice; agrarizační příd.
agrární příd. (I) zemědělský, k zemědělství
se vztahující: a. země, stát s převahou ze-
mědělské výroby v ekonomice (op. prů­
myslový); a. otázka souhrn problémů
souvisejících se zvláštnostmi zeměděl­
ské výroby a pozemkového vlastnictví;
a. reformy upravující formu pozemko-
vého vlastnictví; a. krize hospodářská
krize z relativní nadvýroby v zeměděl­
ství; a. strana politická strana prosazu-
jící zájmy zemědělských podnikatelů;
agrárně přísl.: a. vyspělá země; - ekon. a.-
průmyslový komplex souhrn odvětví, kte-
rá bezprostředně souvisejí s produkcí za-
jišťující výživu obyvatelstva, zeměděl­
sko-průmyslový
agrárm"k, -a m (I) 1. příslušník, stoupenec
agrární strany 2. hospodářsky silný pod-
nikatel zabývající se zemědělskouvýro-
bou; agrárnický příd.; agrárnicky přísl.
agravace, -e ž (I) med. záměrné zveličování
chorobných příznaků, potíží; agravač­
ní příd.
agravovat ned. (I) med. (co) předstírat, že něj.
nemoc je těžší než ve skutečnosti, záměr­
ně zveličovat chorobné příznaky, potíže
v citát. spoj. gentleman's a.[džentlmens]
neformální, nepsaná dohoda, úmluva
agregace, -e ž (I) kniŽ. a odb. seskupení, sdru-
žení, spojení: ekon. slučování údajů o eko-
nomických jevech v údaje celkové; ekol.
nakupení organizmů (bez vzájemného
vztahu) na úzce ohraničenémmístě, aku-
mulace; agregační příd.
agregát, -u m (I) 1. tech. skupina dvou i více
strojů n. zařízení spojených v celek
k dosažení většího výkonu, soustrojí 2.
miner. skupina krystalů vzniklá z mnoha
zárodků 3. zeměd. strukturní prvek vnitř­
ní stavby půdy vznikající shlukováním
půdních částic při fyzikálněchemických
a biologických procesech v půdě: půdní
a. 4. sociol. nahodilý a dočasný souhrn je-
dinců bez specifické sociální vazby;
agregátový příd.: zeměd. a-á skladba půdy
agregátní příd. (I) fyz. a. stav hmoty charak-
teristika stavu látek podle soudržnosti
částic, skupenství
agrément [agremán] neskl. s (t) dipl. schvále-
ní diplomatického zástupce vládou,
u které má být akreditován (před jeho
jmenováním)
agrese, -e ž (I) 1. mezinár. práv. útok jednoho
agrochemikálie
státu proti druhému, hlavně za použití
ozbrojených sil 2. psych., med. jednání,
tu n. nepřátelství a útočnost s výrazným
záměrem ublížit
agresivita, -y ž (I) 1. tendence k útočnému,
nepřátelskému jednání vůči druhé oso-
bě, kolektivu, instituci (státu), agresiv-
nost, útočnost, výbojnost 2. zool. tenden-
ce živočichů k napadání jiných jedinců
při hnízdění, obstarávání potravy, volbě
partnera ap. 3. odb. vlastnost urč. látek
(např. vody, někt. kyselin aj.) a urč. pro-
středí záležící v rozrušování materiálu
staveb, v způsobování koroze ap.
agresivní příd. 1. mající sklon k agresi, pro-
jevující se agresivitou 1, 2, útočný, vý-
bojný: a. člověk; a. stát; a. politika; a.
jednání 2. výrazně a intenzivně se pro-
jevující, působící, razantní: nezávislý a.
tisk 3. odb. působící škodlivě na urč. ma-
teriál: a. půda, kyselina; a. voda; agre-
sivně přísl.: a. se chovat; - působit a.;
agresivnost, -i ž agresivita
agresor, -a m kdo provádí, provedl agresi
1, zvl. stát uplatňující agresi ve vztahu k
druhým, útočník; agresorský příd.
agri- (I) v slož. první část s význ. vztahující se
k polím, k půdě, k zemědělství; J, též
agro-
agrikultura, -y ž (I) zast. zemědělství; agri-
kulturní příd.
agrimycin, -u m (I + ř) zeměd. směs antibio-
tik k ochraně rostlin a k stimulaci jejich
růstu (pův. obch. zn.)
agro- (ř) v slož. první část s význ. vztahující se
k polím, k půdě, k zemědělství; i též agri-
agrobiocenóza, -y ž (ř) zeměd. společenstvo
kulturních i plevelných rostlin, živoči­
chů a mikroorganizmů vyskytující se na
zemědělsky obdělávanépůdě
agrobiologie, -e ž (ř) nauka o obecných bio-
logických zákonitostech uplatňujících se
v zemědělství; agrobiologický příd.
agrobotanika [-ny-], -y ž (ř) část botaniky
zabývající se zemědělskými rostlinami
a plodinami; agrobotanický příd.
agroekologie, -e ž (ř) část ekologie zabýva-
jící se vztahy mezi zemědělskými rostli-
nami, plevely a živočichy na polích; ag-
roekologický příd.
agroekotyp, -u m (ř) bot. typ rostlin s trva-
lým účelným přizpůsobenímk faktorům
urč. stanoviště na orné půdě, loukách a
pastvinách
agrofyzika, -y ž (ř) část fyziky zabývající se
půdou a ovzduším i dalšími jevy souvi-
sejícími se zemědělstvím; agrofyzikál-
ní příd.
agrogeologie, -e ž (ř) část geologie zabýva-
jící se povahou a vlastnostmi hornin,
z nichž vzniká půda; agrogeologický
příd.
agrochemie, -e ž (ř) část chemie vztahující
se k zemědělství, zvl. k rostlinné výrobě;
agrochemický příd.
agrochemikálie, -e ž (ř) chem., zeměd. chemi-
agroklimatologie
kálie pro zemědělské účely (průmyslo­
vá hnojiva, látky pro ochranu rostlin aj.)
agroklimatologie, -e ž (ř) klimatologie apli-
kovaná v zemědělství, v rostlinné i živo-
čišné výrobě; agroklimatologický příd.
agrokombinát, -u m (ř + I) velký zeměděl-
ský podnik s růz. přidruženými výrob-
ními a obch. odvětvími
agrokomplex, -u m (ř + I) ekon. meziodvětvo­
vý celek zahrnující zemědělskou výrobu
ve spojení s odvětvími zpracovávajícími
zemědělské výrobky a s odvětvími, které
zemědělství poskytují výrobní prostřed­
ky, zemědělsko-průmyslový komplex
agrokybernetika [-ty-], -y ž (ř) část kyber-
netiky modelující procesy v zemědělské
výrobě (např. optimalizaci výrobní struk-
tury)
agrometeorologie, -e ž (ř) aplikovaná mete-
orologie, kt. studuje vlivy počasí a pod-
nebí na zemědělství;agrometeorologic-
ký příd.
agronom, -a m 1. odborník v agronomii 2.
vedoucí pracovník v organizaci zeměděl­
ské výroby
agronomie, -e ž (ř) souhrn oborů využíva-
ných v zemědělské rostlinné výrobě;
agronomický příd.: a-á fakulta; a-á la-
boratoř
agropotravinářský příd. (ř + č) ekon. zeměděl­
sko-potravinářský: a. komplex spojení
zemědělské výroby s odvětvími zpraco-
vávajícími zemědělské výrobky pro vý-
živu obyvatelstva, součást agrokomple-
xu
agroprůmyslovýpříd. (ř + č) ekon. zeměděl­
sko-průmyslový: a. komplex agrokom-
plex
agrotechnik [-ny-], -a m (ř) agronom 2, zvl.
na statku
agrotechnika [-ny-], -y ž (ř) nauka o hospo-
daření na orné půdě a o technologii pěs­
tování plodin; agrotechnický příd.: a-é
pokusy; a-é lhůty termíny pro urč. práce
v zemědělské výrobě
agroturistika [-ty-], -y ž (ř + 1) (zvl. v zá-
padních zemích) turistika na venkově, na
farmách
aground [egraund], -Um(a} geol. konec spla-
zu ledovce končícího v moři n. v jezeře,
přisedající ke dnu
agrypnie [-ny-], -e ž (ř) med. stav, kdy člo­
věk nemůže dlouho usnout n. se v noci
budí, nespavost, insomnie
aguilarit [agvi-], -u m(VI} miner. velmi vzác-
ný nerost, sulfid a selenid stříbrný, zjiš-
těný v křemeni n. v bezbarvém vápenci
v Mexiku (nazv. podle tamějšího obje-
vitele I. Aguilara)
aguti [-ty], -ho m (indián) zool. jihoamerický
hlodavec rodu Dasyprocta, s dlouhou
srstí: a. zlatý
Ah fyz. zn. pro ampérhodinu
aH fyz. zn. pro abhenry
A. H. zkr. (I: Anno Hegirae) označení islámské-
ho letopočtu počítaného od roku hidžry
(622)
29
ahasver, -a m (Vl) kuiž. člověk nespokojený,
věčně se toulající, měnící místo, nikde
nenacházející uplatnění a uspokojení
(podle Ahasvera, postavy věčného žida
ze středověké legendy, který udeřil Krista
při odchodu od Piláta a byl odsouzen k
bloudění); ahasverský příd.; ahasversky
přísl.
ahi, -ho m (arab) náb. člen muslimského ná-
. božensko-politického bratrstva rozšíře­
ného ve 13. stol. v Malé Asii, které se
zasloužilo o rozvoj řemesel v osmanské
říši
áhinsa, -y ž (sanskrt) náb. nepoužívání násilí
proti živým tvorům jako zásada vyplý-
vající z indických náboženství
ahistorický příd. (ř) nepřihlížející zcela n.
dostatečně k historii, nedbající příslušné
dějinné skutečnosti, nehistorický, proti-
historický: a. výklad; ahistoricky přísl.;
ahistoričnost, -i ž
ahistorizmus, -mu m (ř) přístup k chápání
jevů a procesů, kt. (záměrně n. nevědom­
ky) nepřihlíží k historickému vývoji, k
dané dějinné skutečnosti
ahoj citosl. (a) pozdrav, pův. námořnický, dnes
u nás zvl. mezi mládeží
achalázie, -e ž (ř) med. porucha pohybů s ná-
sledným zbytněním stěny a rozšířením
trubicovitých orgánů (např. jícnu)
achát, -u m (ř) miner. polodrahokam složený
z vrstviček jemně vláknitého křemene,
chalcedonu a opálu; achátový příd.: sklář.
a-é sklo mramorované vícebarevné sklo
napodobující broušený achát
achbar, -u m (arab) mst., náb. písemná tradice
šíitů, analogie sunny (u sunnitů)
acheiropoietos příd. (neskl.) (ř: lidskou rukou ne-
vytvořený) výtv. (v byz. umění) závazné
schéma ikonického zobrazení (Krista,
Marie), kt. bylo možno pouze opakovat
(podle předlohy božského původu)
acheuléen [ašelén], -u m (Vl) archeol. paleoli-
tická kultura ve Středomoří, záp. a střed­
ní Evropě vyznačující se opracovanými
pěstními klíny (nazv. podle franc. města
Saint Acheul)
achillodynie [-ny-], -e ž (Vl + ř) med. bolest
nad patou (v oblasti Achillovy šlachy)
achilovka, -y ž (Vl) šlacha upínající se na
kost patní, Achillova šlacha (podle
Achillea z Homérovy Illiady, zranitel-
ného jen na patě)
achlorhydrie, -e ž (ř) med. chybění volné
kyseliny solné v žaludeční šťávě
achloropsie, -e ž (ř) med. neschopnost vidět
zelenou barvu
acholie, -e ž (ř) med. zastavení tvorby žluče;
acholický příd.
acholurie, -e ž (ř) med. nepřítomnost žlučo­
vého barviva v moči při žloutence
achondrit, -u m (ř) geol. meteorický kámen
bez chonder
achondroplazie, -e ž (ř) med. vrozená poru-
cha růstu kostí vznikajících z chrupav-
ky, působící výrazně malý vzrůst, chon-
drodystrofie, chondrodysplazie
aide-memoire
achorismit [-iz-], -Um(ř}geol. hornina, v níž
nelze rozlišit odchylné partie, stejnoro-
dá, homogenní hornina
a. Chr. zkr. (I: anno Chris~) (dř. před udáním
letopočtu) léta Páně
a. Chr. (n.) zkr. (I: anle Christum (natum» před
narozením Krista, před Kristem, (dř. v
udání roku) před naším letopočtem, zkr.
př. n. I.
achroit, -u m (ř) miner. bezbarvý n. bledě ze-
lený turmalín
achromait, -u m (ř) miner. bezbarvý amfibol
achromát, -u m (ř) fyz. optickásQustava čo­
ček sestavená tak, že má pro sYětla4vou
barev stejnou ohniskovou vzdálenost, a
tím částečněodstraňujebarevnou (chro-
matickou) vadu
achromatický [-ty-] příd. (ř) odb. 1. bezbar-
vý, nebarvící se: biol. a-é vřeténko sou-
část mitotického aparátu buňky nebarvící
se jadernými barvivy 2. fyz. prostý chro-
matické vady: a. objektiv
achromatin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biol. složka
jádra buňky n. chromozomu, kterou ne-
lze obarvit jadernými barvivy
achromatizmus [-ty-], -mu m (ř) fyz. achro-
mázie 2
achromatizovat [-ty-] ned. i dok. (ř) fyz. (co)
opravovat, opravit, korigovat barevnou
(chromatickou) vadu: a. optickou sousta-
vu
achromatocyt, -u m (ř) biol. buňka bez vlast-
ního přirozeného barviva, bezbarvá buň­
ka
achromatopsie, -e ž (ř) med. vrozená úplná
barvoslepost, achromázie 3
achromat6za, -y ž (ř) med. vrozený n. cho-
robný nedostatek přirozeného barviva
(v kůži, ve vlasech aj.), achromázie 1,
achromie
achromázie, -e ž (ř) 1. med. achromatóza,
achromie2. fyz. vlastnost optické sousta-
vy (achromátu) s korigovanou barevnou
(chromatickou) vadou, achromatizmus 3.
med. vrozená úplná barvoslepost, achro-
matopsie
achromie, -e ž (ř) med. achromatóza, achro-
mázie 1
achromodermie, -e ž (ř) med. chorobný ne-
dostatek přirozeného barviva v kůži
achronický [-ny-], achronistický [-ty-]příd.
(ř) kniŽ. a odb. mimočasový: lingv. řidč. atem-
porální; achroničnost,achronističnost,
-i ž
acht, -u m (n) mst. (říšský) a. (v něm. středo­
věkém právu) zbavení právní ochrany a
vyloučení z příslušného společenství,
klatba
achtb"k, -u m (n) polygr. slang jednotka délky
v typografii, jeden typografický bod, os-
mina petitu
achylie, -e ž (ř) med. naprostý nedostatek žalu-
deční šťávy, zastavení jejího vyměšování
a. i. zkr. pro ad interim
aide-memoire [éd -moár], -ru m (t) 1. řidč.
kniŽ. zápisník 2. <lipl. stručný záznam úst-
ního jednání v diplomatickém styku
AIDS
AIDS [ejts i aj-] (a zkr.: acquired immunodefici-
ency syndrom) med. onemocnění virového
původu způsobující ztrátu imunity proti
infekčním chorobám, syndrom selhání
imunity
aichmofobie, -e ž (ř) med. chorobný strach,
úzkost před hrotitými nástroji
aikidista [-dy-], -y m(jap) kdo pěstuje aiki-
do
aikido, -a s(jap) jap. systém sebeobrany vy-
tvořený na témže technickém základu
jako judo, náležící pův. k tzv. tajným
školám sebeobrany
aikinit [-ny-], -u m (ř) miner. kosočtverečný
nerost, komplexní sirník olova, mědi a
bizmutu, patrinit
aimag, ajmak, -u m(mong) V Mongolsku 1.
územní správní jednotka 2. hisl. skupina
phouzných rodin kočujících na jednom
území; (později) chanát
ainalid, -u m (VI) miner. odrůda cínovce
s mechanicky přimíšeným tapiolitem;
ainalidoyý příd.
aiolský [ajol-], řidč. aiolický příd. (VI) hud.
a-á stupnice stará stupnice počínající tó-
nem a, z níž se později vyvinula přiro­
zená stupnice a moll (nazv. podle řec.
kmene Aiolů)
air [ér], -u m (t) hud. nápěv, píseň, melodie; v
barokní hudbě, zvl. v svitách, kratší in-
strumentální skladba (věta) netanečního
typu
airbag [érbek], -u m(a) motor. záchranný (bez-
pečnostní) vzduchový vak (hl. v osob-
ních autech), aktivující se při kolizi
airbus [érbas], -u m(a<ř+l) velké dopravní
letadlo (na střední a kratší vzdálenosti)
air condition [ér kondyšn] neskl. s(a) úprava
ovzduší v uzavřeném prostoru na žáda-
nou teplotu, vlhkost, popř. stálou čisto­
tu, klimatizace
airdox [ér-], -u m (a) tech. trhací zařízení,
jehož trhacím prostředkem jsou zhuště­
né plyny
air-lift [ér], -u m(a) tech. těžba ropy, při kt. se
do vrtu vhání stlačený vzduch k udržení
ložiskového tlaku
air mail [ér mejl] (a) angl. (mezinár.) ozna-
čení pro poštovní zásilku přepravovanou
letecky, (franc.) par avion
airport [ér-], -u m(a) letiště
airterminal [ér-], -u m(a <ř + I) lel. služebna
leteckého dopravce zajišťující obchodní
služby pro cestující a spojenívs letištěm
aisymnétés, -ta m (ř) hist. (ve st. Recku) vo-
lený úředník pověřený řešením rozbrojů
mezi aristokracií a lidem, rozhodčí
ája, -e, -i ž (arab) liter<, náb. textová jednotka,
verš kapitoly (súry) v koránu
ajan, -a m(arab) hisl. městský notábl, později
úředník spravující městský n. zeměděl­
ský obvod v osmanské říši
ajatin [-ty- i -tý-], -u m(um) farmo dezinfekč­
ní a detergenční prostředek (ve vodném
n. alkoholickém roztoku)
ajatolláh, -a m(arab) titul pro vyšší vyklada-
če koránu u šíitských muslimů
30
ajbiš, -e m(n) ob. proskurnt"k n. sléz léčivý,
ibišek
ajlant, -u m(mal) bol. strom n. keř roduAilan-
thus s listy podobnými jasanu, pajasan,
ajllu [-lju] neskl. s (ajmarština) etn. rodová, pak
vesnická občina indiánů v andské oblas-
ti, se společným vlastnictvím půdy a en-
dogamickou formou uzavírání sňatků
ajmak i aimag
ajnch"k, -u m(n) ob. a slang místnost (pracov-
na, ubytovna, cela aj.) pro jednu osobu
ajncvaj, ancvaj přísl. (n) zasl. ob. ihned, na-
ráz, rychle, ráz dva: bude to hotovo a.
ajntopf, -u m(n) ob. aslang jídlo (hustá polév-
ka s masem, popř. s příkrmem) připra­
vované v jednom hrnci, za nacistů též
jako veřejná propagandistická sociální
akce
ajnzac, -u m (n) ob. a slang (za nacistů od
r. 1943) nasazení pracovních sil z oku-
povaných zemí ve válečném průmyslu a
v polovojenských službách, tzv. totální
nasazení
II jour [a žúr] (t) k určitému datu, dni: zprav.
ve spoj. být II jour neopožďovat se
(s prací), být včas hotov, obdoba angl.
up to date
ajska,-y ž (a zkr.) sklář. slang automatické zaří­
zení k výrobě lahví na principu převra­
cení baňky, tzv. řadový lahvový stroj pův.
typu Hartford IS (Individual Section)
ajtys, -u m (tnrtat) etn. tradiční veřejné reci-
tační a pěvecké soutěže v Kazachstánu a
Kyrgyzstánu, při nichž akynové impro-
vizují na zadané téma za doprovodu
strunného nástroje
ajznbon, -u m (n) zasl. ob. zařízení, podnik
sloužící železniční dopravě, železnice,
dráha: sloužit na a-u
ajznboňák, -am (ajznboňačka, -y ž) (n)zasl.
ob. železničář; ajznboňácký příd.
AK zkr. polská odbojová organizace (za 2.
světové války) Armia Krajowa
akácie, -e ž (ř) zahr. tropický a subtropický
strom n. keř rodu Acacia, kvetoucí nejč.
žlutě, jehož někt. druhy poskytují klo-
vatinu (tzv. arabskou gumu) n. i cenná
dřeva a jiné se k nám dovážejí pod ná-
zvem mimóza, kapinice (bol.); akáciový
příd.
akad, -u m (VI) geol. střední oddělení kam-
bria (nazv. podle krajiny Acadie na po-
břeží Atlantského oceánu mezi USA a
Kanadou)
akademický příd. (ř) 1. týkající se akademie
věd: a-é ústavy; a. slovn{k 2. vysokoškol-
ský: a. titul; a-á půda v prostorách vyso-
ké školy; a-é svobody zásada svobodné
výuky a bádání na univerzitách (od stře­
dověku); soubor studentských práv; usl.
spoj. a-á čtvrt tolerované zpoždění, opož-
dění, pův. pravidelné posunutí začátku
univerzitních přednášek (zhruba o čtvrt­
hodinu) 3. vzdělaný na Akademii výtvar-
ných umění: a. malíř, sochař 4. kniŽ. uče­
ný, teoretický, chladně střízlivý: a. výklad
5. nepřihlížející k praxi, nesledující prak-
akapnie
tické využití, nekonkrétní: a-á debata;
akademicky přísl.; akademičnost,-i žzvl.
k4,5
akademie, -e ž (ř) 1. hisl.. filoz. (pův.) filozo-
fická škola založená Platonem (v atén-
ském háji nazv. podle mytického hrdiny
Akadéma) 2. (v období humanizmu a
renesanc~ vrcholná vědecká instituce
zabývající se.péČí o národní jazyk 3. (ve
střední a vých. Evropě) ústřední, vrchol-
ná vědecká instituce s komplexní výzku-
movou základnou: A. věd Ceské repub-
liky (zkr. AV ČR); (dř.) Československá
a. věd (zkr. ČSA V) 4. vysoké učiliště urČ.
typu (zvl. umělecké, též vojenské): A.
múzických uměn{ (zkr. AMU) 5. čtyřletá
aj. odborná škola: obchodn{a.; (dř.) vo-
jenská a. (pro výchovu důstojníků z po-
volám') 6. slavnost s veřejnou produkcí
n. s programem uměleckého rázu: škol-
ní, tělovýchovná a.
akademik, -a m (akademička, -y ž) (ř) 1.
řádný člen akademie věd 2. zasl. poslu-
chač vysoké školy, vysokoškolský stu-
dent 3. (dř.) student n. absolvent obchod-
ní n. vojenské akademie
akademizmus, -mu m(ř) 1. kniŽ. způsob, for-
ma projevu, postoje n. směr v umění n.
ve vědě chladně střízlivého rázu: kože-
ný, salonn{ a. 2. výtv. stylově proměnná
tendence vyjadřující oficiální vkus pro-
sazovaný na uměleckých akademiích a
lpící na dodržování teoretických dogmat
akademizovat ned. (ř) řidč. kniŽ. projevovat se,
tvořit chladně, se strnulou dogmatičnos­
tí, v duchu akademizmu
akadialit [-dy-], -u m (VI) miner. odrůda cha-
baritu výrazné masově červené barvy
(nazv. podle krajiny Acadie na pobřeží
Atlantského oceánu mezi USA a Kana-
dou); akadialitový příd.
akalkulie, -e ž (ř + I) med. porucha schopnos-
ti počítat
akání, -í s (r) Iingv. (např. v ruštině a běloruš­
tině) fonetická realizace etymologické
samohlásky o v předpřízvučných slabi-
káchjako [a]
akant, -u m (ř) 1. bol. rostlina rodu Acanthus
s růžicemi ostrých listů, s velkými bílý-
mi n. namodralými květy uprostřed, paz-
nehtm"k 2. archil. plastický motiv v podo-
bě dekorativně členitého, hrotitého a
vykrajovaného listu, zvl. na kalichu slou-
pové hlavice aj., později hlavně v orna-
mentice; akantový příd.: a. list
akantit [-ty-], -u m (ř) miner. vzácný jedno-
klonný nerost černé barvy, modifikace
sirníku sthorného, s krystaly podobný-
mi trnům n. jehlicím; akantitový příd.
akantom, -u m (ř) med. ohraničené bujení
kůže růz. původu; akantomový příd.
akantový i akant
akantóza, -y ž (ř) med. ztluštění pokožky vy-
volané růstem epidermu do hloubky;
akantózní příd.
akapnie [-ny-], -e ž (ř) med. výrazné snížení
množství kysličníku uhličitého v krvi
akara
akara, -y ž (ř) zool. akvarijní rybka rodu Ae-
quidens, patřící k cichlidám, pův. z tro-
pů Již. Ameriky
akardie [-dy-], -ež(ř)med. zrůdnost záležící
v nevyvinutosti srdce
akaricid, -u m (ř < I) chem., zeměd. pesticid k
hubení roztočů, zvl. svilušek, na rostli-
nách; akaricidní příd.
akarinóza, akarióza, -y ž (I < ř) 1. vin. cho-
roba révy vinné působená několika dru-
hy roztočů, kadeřavost 2. včel. onemoc-
nění včel působené roztočíkem včelím,
roztočová nákaza včel 3. med., vel. kožní
onemocněnípůsobené růz. roztoči, např.
svrab (skabies), trombikulóza; akarinóz-
ní, akariózní příd.
akarologie, -e ž (ř) obor zoologie zabývají-
cí se studiem roztočů; akarologický příd.
akaryonta, -ont s mno (ř) biol. organizmy bez
formovaného jádra, např. bakterie a si-
nice, (novějším názvem) prokaryonta
akašu, akažu neskl. s mno (f <port <indián) jedlé
plody tropického stromu ledvinovníku
rodu Anacardium, jehož semena, podob-
ná fazolím a chutí připomínajícímandle,
jsou bohatá na olej a vitaminy a pražená
jsou u nás známa jako oříšky kešu
akát [ak- i ag-], -u m (ř) bol. strom rodu Ro-
binia s lichozpeřenými listy, s ostrými
tmy a s hrozny vonných bílých květů,
rostoucí často na suchých místech, trnov-
ník (akát); akátový příd.
akatafázie, -e ž (ř) med. neschopnost vyjád-
řit myšlenku v souvislých větách, agra-
matizmus s převahou poruch v syntaxi
akatalektický [-ty-] příd. (ř) liter. a. verš jsoucí
bez katalexe, uzavřený úplnou stopou
(op. katalektický)
akátí [ak- i ag-], akátoví, -í s (ř) akátový
porost
akatizie [-tý-], -e ž (ř) med. chorobná nepo-
sednost projevující se bezdůvodným
pobíháním ap.
akátový i akát
akaustobiolit, -u m (ř) geol. a-y nehořlavé
uloženiny organického původu, např.
křída, křemelina aj.
akauzální příd. (I) kniŽ. bezpříčinný, bez sou-
vislosti, kauzálně nevysvětlitelný
akažu i akašu
akce, -e ž (I) 1. činnost, zvl. široce organizo-
vaná, zaměřená k jistému cíli, postup,
jednání:politická, svépomocná, vojenská
a.; soukromá, veřejná, individuáln{ a.;
(dř.) a. Z [zet]; bojovéa.; vynikajtd(útoč­
ná) a.levého křtdla (v kopané ap.) 2. odb.
činnost, fungování; působení: med. srdeč­
nía.; fyz. princip a. a reakce založený na
tom, že vzájemné síly působící mezi tě­
lesy mají vždy stejnou velikost a opač­
ný směr (jeden z Newtonových zákonů)
3. vel., zeměd. způsob zvedání a předvádě­
ní končetin: vysoká, plochá a.
akcelerace, -e ž (I) 1. kniŽ. a odb. zrychlení,
zrychlování; urychlení vývoje tím, že se
zrychlí tempo růstu jednotlivých orgánů
n. celého organizmu: gen. anticipace; mo-
31
tor. přírůstek rychlosti motorového vozi-
dla za urč. dobu, zrychlení 2. hovor. a mo-
tor. slang akcelerační zařízení, akcelerátor
I; akceleračnípříd.
akcelerátor, -u m(I) 1. motor. ústrojí, jímž se
reguluje přívod pohonné směsi do mo-
toru; hovor. aslang příslušný pedál k tomu-
to ústrojí 2. jad. fyz. zařízení k urychlová-
ní elektricky nabitých částic, urychlovač
3. ekon. koeficient vyjadřující vliv růstu
poptávky po spotřebních statcích a služ-
bách na růst poptávky po investicích
akcelerograf, -u m (I + ř) tech. akcelerometr
zaznamenávající údaje o zrychlení po-
hybu, zapisující n. registrační akcelero-
metr
akcelerometr, -u m(I + ř) tech. přístroj k mě­
ření zrychlení přímočarého pohybu
akcent, -u m (I) 1. lingv. silové i melodické
odlišení slabiky slova od okolních sla-
bik (přízvuk slovní) n. slabiky slova v
rámci věty (přízvuk větný), přízvuk: si-
lový, dynamický, tónový a.; pevný, váza-
ný, volný, pohyblivý a.; melodický a.;
polygr. diakritická znaménka u liter vůbec
2. svéráznost v řeči, ve výslovnosti urČ.
osoby, zvl. při užívání cizího jazyka,
popř. nářečí 3. kniŽ. zdůraznění něčeho,
důraz na něco, závažné hledisko, zřetel
ap.: položit a. na výchovu
akcentologie, -e ž (I + ř) lingv. nauka o slov-
ním přízvuku (akcentu); akcentologic-
ký příd.
akcentovaněpřísl. (I) s přízvukem; přen. kniŽ.
S důrazem vůbec: vyslovovat slabiku a.
akcentovat ned. i dok. (I) (co) 1. lingv. zdůraz­
ňovat, zdůraznit akcentem, přízvukovat:
a. slabiku, slovo 2. kniž. klást, položit na
něco důraz, přikládat něčemu zvláštní
význam
akcentuace, -e ž (I) lingv. přízvukování, ak-
centování I; akcentuačnípříd.
akcept, -u m (I) peněž. 1. písemné přijetí cizí
směnky, akceptace; přijatá (akceptova-
ná) cizí směnka 2. souhlas odběratele
s proplacením předloženého inkasního
ph"kazu jako formou platebního styku
akceptabilní příd (I) kniž. takový, kt. může
být (jako vyhovující, možný ap.) přijat,
přijatelný (op. inakceptabilní): a. návrh;
akceptabilnost, -i ž
akceptace, akcepce, -e ž (I) kniž. a odb. přije­
tí, přijímání: peněž. akcept 1; psych., socio!. akcidentála, -y ž (I) hud. znaménko pro zvý-
(v mezilidských vztazích) přijetí, přijí­
mání jedince další osobou n. skupinou;
akceptační, akcepční příd.
akceptant, -am(l)peněž.příjemce cizí směn­
ky
akceptor, -u m(I) 1. chem. atom, molekula n.
iont přijímající něj. částici (elektron n.
proton) od jiného atomu, molekuly n.
iontu od donoru 2. fyz. atom příměsi v
příměsových polovodičích, který může
přijmout elektron z vodivostního pásu 3.
med. a. podnětů přijímač; akceptorový
příd.
akceptovat ned. i dok. (I) (co) 1. se souhlasem
akcie
přijímat, přijmout, souhlasit s něčím: a.
něč{ návrh uznávat, uznat 2. jen dok. peněž.
(akceptem) přijmout: a-aná směnka 3.
chem. přijímat, přijmout (atom, moleku-
lu, iont) jako akceptor od donoru
akcese, -e ž (I) 1. mezinár. práv. přistoupení ke
smlouvě jiných dvou n. více států s při­
jetím všech práva závazků2. knih. získá-
ní knihy pro knihovnu; tato nově získa-
ná kniha, přirůstek 3. odb. přírůstek úze-
mí nově vzniklého (uměle n. přírodními
silami) a souvisícího s urč. státním úze-
mím; akcesní příd.
akceschopný příd. (I + č) kniŽ.• publ. schopný
vyvinout, rozvinout urč. činnost, akci,
pohotový, připravený k ní: a-á vojenská
jednotka; akceschopnost, -i ž
akcesista, -y m (I) (dř.) nižší kancelářský'
úředník n. čekatel
akcesorický příd. (I) kniŽ. a odb. doprovázející
hlavní znaky něčeho, vyskytující se
v souvislosti s něčím, průvodní, vedlej-
ší, nepodstatný, akcesorní, přídatný: mi-
ner., geol. a-é nerosty akcesorie; bot. a-épu-
peny vyrůstající nad úžlabním pupenem
n. vedle něho; med. a. orgán vedlejší,
akcesoruí; gen. a. chromozom který je
v karyotypu přítomen vedle normální
sady chromozomů; akcesoricky přís!.
akcesorie, -e ž (I) miner., geol. nerost vyskytu-
jící se jen v nepatrném množství ve vy-
vřelé hornině, nemající vliv na její kla-
sifikaci, akcesorický nerost
akcesorní příd. (I) kniŽ. a odb. průvodní, ved-
lejší, nepodstatný, akcesorický: a. mož-
nost; lingv. a. význam (slova) uplatňující
se jen phležitostně,okrajově, potenciál-
ně, podružný; med. a. orgány, cévy ved~
lejší, přídatné; farmo a. látka (v léku) pří­
datná; akcesorně přísl.
akcidence, -e ž (I) 1. polygr. phležitostný tisk,
tiskopis, phležitostná tiskovina (leták,
oznámení, pozvánka aj.) zprav. s nároč­
nější typografickou úpravou 2. zasl. ved-
lejší, phležitostná práce; odměna za ni;
akcidenční příd.: polygr. a. tisk, písmo
akcidens neskl. s (mn. 1. - ncia, 2. - ncií) (I) filoz.
to, co je nahodilé, vedlejší, vnější, měn­
livé, dočasné, co nepatří k podstatě a
nemá na ni vliv
akcident, -u m (I) řidč. kniž. nepředvídaná,
náhodná událost, phlloda
šení n. snížení tónu a znaménko rušící
předznamenání
akcidentální příd. (I) kniŽ. a odb. náhodný, ne-
podstatný, vedlejší: a. jev
akcie, -e ž (I) ekon. cenný papír, kt. svědčí
o kapitálové účasti v akciové společnosti
a o právu na podll na zisku (na dividen-
du): kmenové a. poskytující majitelům
právo účasti na valných hromadách a na
důchod závislý na výši zisků; prioritn{
a. poskytující právo na pevný každoroč­
ní úrok; a. stoupají, klesajt, přen. též o
významu, ceně ap. něčeho, někoho vů­
bec; akciový příd.: a. podnik; a-á banka;
akcionář
a-á společnost organizační forma pod-
niků, jejichž kapitál se tvoří z vkladů
akcionářů (jednotlivců i institucí)
akcionář, -e m (akcionářka, -y ž) (I) majitel
akcií, člen akciové společnosti; akcio·
nářský příd.
akcíz, -u m (n < f < I) hist. 1. někdejší forma
nepřímé daně na spotřebnípředměty (vy-
bíraná od 13. stol. v městech), ungelt;
(později) spotřební daň vybíraná na hra-
nicích tzv. uzavřených měst při dovozu
urč. zboží, zvl. potravin, potravní daň 2.
hranice, kde se vybírala potravní daň, tzv.
potravní čára; akcízní, akcízový příd.
akcízák, -a m (n < f < I) zast. ob. výběrčí po-
travní daně (akcízu)
akče neskl. s(tur) numiz. sthbrná mince osman-
ských sultánů
akční příd. k akce 2, 1 1. týkající se činnosti,
fungování něčeho: dopr. a. rádius, polo-
měr dráha, kt. může vykonat dopravní
prostředek (zvl. letadlo, loď) bez přibí­
rání pohonných hmot; přen. dosah půso­
bení něčeho, někoho; fyzio!. a. proud elek-
trický pro11tl vznikající v organizmu při
podrážděnísvalů n. nervů, využívaný při
vyšetřování činnosti někt. orgánů, např.
srdce (elektrokardiografem); bio!. a. po-
tenciál změna membránového potenciá-
lu vzrušivé tkáně v průběhu vzruchu;
meteor. a. centra atmosféry rozsáhlé a vět­
šinou stacionární oblasti nízkého n. vy-
sokého tlaku vzduchu, kt. ovlivňují vše-
obecnou cirkulaci atmosféry; výtv. a.
umění směry prosazující se estetickou
akcí 2. týkající se zvl. veřejné, politické
činnosti, akce, jejich rozvíjení ap.: a.
program; film. a. film s rychlým dějovým
spádem, s akcentem na děj a akce po-
stav; a. výbory (Národní fronty) orgány
zřízené v únoru 1948 k upevnění moci
komunistické strany ve všech sférách
společenského života, na pracovištích
ap.; akčně přís!.; akčnost, -i ž
akerit [Ó- i a-], -u m(VJ) geo!. hornina syenit
s malým množstvím křemene (nazv. po-
dle nor. vesnice Áker u Osla); akerito-
vý příd.
akermanit [ó-ny- i a-], -u m(VJ) miner. čtve­
rečný nerost, křemičitan vápníku a hoř­
číku ze skupiny melilitu (nazv. podle šv.
metalurga R. Akermana)
akestom, -u m (ř) med. přebujelá granulační
tkáň
akija J, akja
akinakes neskl. m (ř < per) hist. krátký dvojbři­
tý meč z bronzu n. ze železa užívaný zvl.
Skyty a Sarmaty
akineta, -y ž (ř) bio!. nedělící se buňka
akinezie, akineze, -e ž (ř) 1. med. neschop-
nost pohybu, nehybnost provázející zvl.
někt. neurologická onemocnění 2. zoo!.
stav strnutí živočichů (např. brouků, pa-
vouků) a zastavení jejich pohybu na
vnější popud (zvl. jako ochranná reak-
ce); akinetický [-ty-] příd.
akja, akija, -e, -i ž (esk) odb. lodičkové saně
32
(pův. u Eskymáků a Laponců), používa-
né horskou službou jako svozný prostře­
dek
aklamace, -e ž (I) 1. veřejný, zjevný (nikoli
tajný) projev souhlasu n. nesouhlasu,
zprav. zvednutím ruky při volbě n. hla-
sování 2. hromadné hlasité pozdravová-
ní, vzdávání holdu, vítání, aklamování
3. círk. (v křest. liturgiích) sborové sou-
hlasně stvrzující odpovědi obce shro-
mážděné při modlitbě; aklamační příd.:
a. volba; aklamačně přís!.
aklamovat ned. i dok. 1. řidč. (koho, co) akla-
mací schvalovat, schválit 2. (-; koho, co)
hromadně hlasitě volat, provolat, pozdra-
vovat, pozdravit, vzdávat, vzdát hold,
vítat, uvítat ap.
aklimace, -e ž (ř) fyzio!. změna urč. faktoru
prostředí podmiňující zlepšené přežívá­
ní organizmu; aklimační příd.
aklimatizace [-ty-], -e ž (I) přizpůsobování,
přizpůsobení novým životním podmín-
kám, jinému podnebí, prostředí: proces
a. přistěhovalců; schopnost a.; a. v změ­
něných podmínkách; bot. a. rostlin; zoo!.
a. živočichů; aklimatizační příd.
aklimatizovaný [-ty-] I'říd. (I) prošlý proce-
sem aklimatizace: Cech a. v horké Afri-
ce; aklimatizovaně přís!.
aklimatizovat [-ty-] ned. i dok. (I) (koho, co)
podrobovat, podrobit procesu aklimati-
zace; aklimatizovat se ned. i dok. prochá-
zet, projít procesem aklimatizace: rychle
se a-al v novém prostředí; mufloni se u
nás už a-ali
aklina, -y ž (ř) geof. myšlená čára na povrchu
Země spojující místa s nulovou magne-
tickou inklinací, shodná s geomagnetic-
kým rovníkem
akmé neskl. ž (ř) kniž. a odb. vyvrcholení něj.
procesu, děje; med. vrchol horečky, ne-
moci
akméista, -y m (akméistka, -y ž) stoupe-
nec akméizmu
akméizmus, -mu m (ř) liter. rus. směr vznik-
lývr.1912,kt. v reakci na symbolizmus
shledával ve svém programu vrchol
(akmé) poezie v objevování světa reál-
ného a v pojmenování věcí jejich jmény
akmit, -u m(ř) miner. jednoklonný nerost, kře­
mičitan sodíku a železa, tvořící tmavé
sloupcovité krystaly zakončené charak-
teristickou špičkou; akmitový příd.
akné neskl. ž (ř) med. chronické onemocnění
kůže projevující se tzv. uhry a bolesti-
vými červenými hrbolky na obličeji, zá-
dech a prsou, neodb. zvané trudovina
akoazma, -y ž (ř) med. sluchový přelud jeví-
cí se jako praskání, bzučení, zvonění ap.
akoláda, -y ž (1) hud. svorka, spona spojující
dvě n. více osnov
akologie, -e ž (ř) farm., med. nauka o léčeb­
ných prostředcích; akologický příd.
akolyta, -y, akolyt, -a m (I < ř) círk. (v katol.
církvi do r. 1972) osoba mající poslední
nižší svěcení, přisluhující při bohosluž-
bách; akolytský příd.
akranie
akolytovat ned. círk. přisluhovat při boho-
službách jako akolyta
akomodace, -e ž (I) kniž. a odb. (-; na co; k čemu)
přizpůsobení, přizpůsobování něčemu;
přizpůsobivost: bio!. přizpůsobení, při­
způsobování činnosti tkáně intenzitě
podnětů: a. vzrušivých tkání; opt., med.
schopnost přizpůsobení dioptrického
aparátu oka na různě vzdálené objekty;
psych., socio!. formální, vnější přizpůsobe­
ní: a. k prostředí a jeho normám; ako-
modační příd.
akomodovat ned. i dok. (I) kniŽ. a odb. (co) ako-
modací upravovat, upravit, přizpůsobo­
vat, přizpůsobit; akomodovat se ned. idok.
kniž. a odb. akomodací se upravovat, upra-
vit
akonitin [-nyty- i -tý-], -u m (I < ř) farm., med.
prudce jedovatý alkaloid obsažený v o-
měji, uŽív. v léčivech; akonitinový příd.
akontace, -e ž(it) obch. zálohová úhrada čás­
ti n. celé kupní ceny
akontion [-ty-], -Um(ř)hist. hod oštěpem jako
~oučást gymnastiky a pětiboje v ant.
Recku
akorát přís!. (n < it < I) ob. zrovna, právě; přes­
ně: přišli a. v poledne; - kabát je mu a.;
časté ve spoj. (chce) mít všechno a. v na-
prostém pořádku; v platn. část. zdůrazňovací
mít něčeho a. dost; iron. teď mám a. čas
akorátní příd. (n < it < I) zast. ob. akurátní: a.
člověk; akorátnost, -i ž
akord!, -u m(it) hud. souzvuk tří n. více růz.
tónů tvořící urč. jednotku: konsonantní,
disonantní a.; akordový! příd.
akord', -u m (1) ekon. úkolová práce (podle
urč. výkonové normy a mzdového tari-
fu): pracovat va-u; akordový', akord-
ní příd. úkolový: a-á, a-ní práce, mzda,
sazba; akordně přís!.
akordance, -e ž (I) geo!. vztah intenzivních
těles k jejich plášti, a to zdánlivě sou-
hlasný; akordantní příd.
akordeon, -u m(f < n) hud. zdokonalený typ
harmoniky, u něhož se zmáčknutímjed-
noho knoflíku v basové části ozve celý
akord; akordeonový příd.
akordeonista [-ny-], -y m (akordeonistka,
-y ž) (f < n) hráč na akordeon
akordický [-dy-] příd. (it) hud. týkající se akor-
dů'; založený na akordech!, souzvučný:
a-é značky; a. doprovod; akordicky přís!.
akordika [-dy-], -yž(it)hud.l. nauka o akor-
dech' jako součást harmonie 2. akordo-
vá struktura skladby
akordní i akord'
akordový!" i akord!·'
akov, -Um(srb) stará jednotka objemu v Srb-
sku (asi 57 1)
akr, -u m (a < I) jednotka plošného obsahu
v anglosaských zemích (0,4 ha), zn. ac;
akrový příd.
akrální příd. (I) med. ležící na vzdáleném okra-
ji, okrajový, vyčnívající nad povrch těla:
a. části těla (např. končetiny, nos, uši)
akranie [-ny-], -e ž (ř) med. vrozené nevyvi-
nutí lebečních kostí
akranius
akranius [-ny-], -ia m (ř) med. zrůdný jedi-
nec s nevyvinutými kostmi lebky
akratopega, -y ž (ř) vod. podzemní voda, kt.
svým složením ani jinými vlastnostmi
nedosahuje kritérií pro zařazení k vodám
minerálním, ale z hlediska balneologic-
kého má léčivé účinky, prostá voda;
akratopegový příd.
akratoterma, -y ž (ř) vod. podzemní voda,
kt. má zvýšenou teplotu, ale svým slo-
žením a jinými vlastnostmi nesplňuje
kritéria přijatá pro zařazení k minerálním
vodám, prostá teplice
akrece, -e ž (I) 1. odb. růst anorganických tě­
les, při němž minerální části přirůstají
zvnějšku kolem urč. středu n. osy, sekre-
ce, konkrece 2. astro narůstání hmotnosti
nebeského tělesa přitahováním hmoty z
mezihvězdného oblaku působeným gra-
vitací; akreční příd.
akreditace [-dy-], -ež(l) 1. dip!. pověřeníurč.
osoby diplomatickým zastupováním a
udělením souhlasu (agrémentu) přijíma­
jícím státem 2. pověření novináře zastu-
povat urč. noviny n. agenturu při důleži­
té polit. události 3. úřední pověření vy-
konávat nějakou činnost: a. státních zku-
šeben; akreditační příd.
akreditiv [-dyty- i -tý-], -u m (I) 1. peněž. pří­
kaz banky jiné bance, aby ve lhůtě plat-
nosti příkazu vyplatila urč. osobě urče­
nou částku 2. dip!. pověřovací listina di-
plomatického zástupce; akreditivní příd.
akreditovaný [-dy-] příd.l. takový, kt. byla
udělena akreditace: a. diplomat; - a. no-
vinář 2. kniž. osvědčený, obecně uznaný
akreditovat [-dy-] dok. i ned. udělit, udělo­
vat (někomu) akreditaci: být a-án u naší
vlády; - na konferenci bylo a-áno sto
novinářů
akribie [-rí-], -e ž (ř) kniž. přesnost a nejvyšší
pečlivost a svědomitost ve vědecké práci
akribofobie, -e ž (ř) med. chorobný strach
pisatele, že napsal něco nesprávně, ne-
vhodně
akridin [-dy- i -dý-], -u m(ř) chem. organická
sloučenina z kamenouhelného dehtu,
významná surovina barvářského a farma-
ceutického průmyslu; akridinový příd.
akro- (ř) v slož. první část s význ. nejvyšší, vr-
cholný, vrchní n. okrajový
akrobacie, -e ž (ř) 1. soubor tělesných vý-
konů založených na mimořádné obrat-
nosti, dokonalém ovládání těla a zprav. i
odvaze (jako součást artistiky, gymnasti-
ky aj.) 2. (letecká) a. souhrn záměrně
prováděných letových obratů spojených
s náhlými změnami výšky n. směru, též
jako odvětví sportovního letectví
akrobat, -a m (akrobatka, -y ž) kdo se za-
bývá akrobacií: cirkusový a.; a. na vyso-
ké hrazdě; - letecký a.
akrobatický [-ty-] příd. k akrobacie, k akro-
bat: a-á cvičení; a-é prvky (v sportovní
gymnastice); a-á produkce; - a-á skupi-
na (artistů); a. let; akrobaticky přís!.;
akrobatičnost, -i ž
33
akrobatika [-ty-], -y ž akrobatické umění,
cviky, výkony ap., akrobacie
akrocefalie, -e ž (ř) antr. lebka ve tvaru ko-
molého kužele, věžovitá lebka
akrocyanóza, -y ž (ř) med. vrozená n. získa-
ná porucha projevující se fialovým zbar-
vením koncových, okrajových částí těla
(prstů, uší, nosu aj.) z nedostatečného
prokrvení
akrodermatitida [-tyty- i -tytý-], akroder-
matitis [-tyty-], -titidyž(ř)med. zánět kůže
okrajových částí těla
akrodynie [-dyny-], -e ž (ř) med. bolestivost
končetin růz. původu
akrofobie, -e ž (ř) med. chorobný strach
z hloubky
akrochordit [-dy-], -Um (ř) miner. vzácný jed-
noklonný nerost ze skupiny tyrkysu, ar-
zeničnan manganu a hořčíku červeno­
hnědé n. žluté barvy; akrochorditový
př(d.
akrolein, -u m (I) chem. nejjednodušší nena-
sycený aldehyd, ostře páchnoucí, vzni-
kající rozkladem tuků žárem, akrylalde-
hyd; akroleinový příd.
akrolit, -u m (ř) výlY. antická sochařská tech-
nika kombinující mramor a dřevo kryté
zlatem n. jiným kovem; akrolitový příd.
akromegalie, -e ž (ř) med. chorobné zvětšení
okrajových částí těla (končetin, nosu,
brady aj.), vyvolané poruchou činnosti
hypofýzy
akromikrie, -e ž (ř) med. zkrácení končetin,
zvl. jejich obvodových úseků
akromion, -u m(ř) anat. zevní, vybíhající část
lopatky, nadpažek; akromiální příd.
akron, -u m (ř) zoo!. nejpřednější úsek hmy-
zího těla s párem nervových zauzlin
akronizace [-ny-], -e ž (ř) potr. konzervační
metoda záležící v ponoření potraviny
(uzenin, drůbeže, ryb) do konzervační­
ho činidla, kt. vytvoří před zmrazováním
antioxidační vrstvu
akronym, -u m, akronymum, -yma s (ř)
lingv. zkratkové vlastní jméno vzniklé
spojením začátečních písmen několika
slov (např. UNESCO)
akroorogeneze, -e·Ž (ř) geol. tektonické po-
hyby, které vedou ke zdvihu částí poho-
ří a dávají jim dnešní výšku
akropole, -e, akropolis, -le Ž (ř) hist., archeo!.
1. opevněné návrší střec. měst s posvát-
ným okrskem, vladařským palácem ap.;
A. takové centrum s význačnými budo-
vami v Athénách 2. ústřední část pravě­
kých a raněstředověkých hradišť; akro·
polský příd.
akrostich [-ty-], -Um, akrostichon, -chas (ř)
liter. báseň, v níž první n. poslední pís-
mena veršů tvoří slovo n. větu poskytu-
jící urč. informaci, parastich 2, parastichon
akroterion, -ia s (ř) archit. dekorativní ukon-
čující architektonický článek na rozích
n. vrcholech štítů ant. chrámu, nejč. v
podobě vějířovitého rostlinného motivu
(palmety) n. zvířecích i lidských postav
akrotomie, -e ž (ř) bot. štěpení vrcholu listu
akta
akrový i akr
akrozom, -u m (ř) bio!. útvar v přední části
hlavičky spermie s hydrolytickými en-
zymy, uplatňující se při pronikání sper-
mie do vajíčka
akryl, -u m (ř) text. akrylanová příze, akry-
lana; akrylový! příd.
akrylaldehyd [-ll a-], -u m (ř + arab + ř) chem.
akrolein
akrylan, -u m (ř) chem. sůl n. ester akrylové
kyseliny, akrylát 1
akrylana, -y ž (I) text. tvarovaná příze ze
směsi sráživých polyesterových vláken
s polyakrylonitritovými vlákny; akryla-
nový příd.: a-á příze akryl
akrylát, -u m (ř) chem. 1. sůl n. ester akrylo-
vé kyseliny, akrylan 2. a-y polymery de-
rivátů kyseliny akrylové n. metaakrylo-
vé, průmyslově vyráběné jako plastické
hmoty, s využitím v technice a zubním
lékařství; akrylátový příd.
akrylen, akrylon, -u m (ř) odb. syntetické
vlákno vyrobené z akrylonitrilu, použí-
vané k výrobě textilií, sítí, lan aj. (obch.
názvy dralon, odon aj.); akrylenový,
akrylonový příd.
akrylonitril [-ny-], -u m (ř) chem. nitril akry-
lové kyseliny, z kt. se polymerací vyrá-
bějí syntetická vlákna podobná vlně;
akrylonitrilový příd.: a-é vlákno
akrylový! i akryl
akrylový' příd. (ř) chem. kyselina a-á nenasy-
cená karboxylová kyselina, základ důle­
žitých polymerů užívaných k výrobě
plastických hmot; a-é pryskyřice akry-
láty; a-é barvy podobné olejovým, ale
ředitelné vodou
aksamit, -u m (ř) text. tkanina s nízkým hus-
tým a hebkým vlasem s osnovou z hed-
vábné, bavlněné n. vlněné příze, uŽív. na
dámské, zvl. večerní šaty; aksamitový
příd.: a-é šaty; přen. a-á pleť hebká, same-
tová; aksamitově přís!.: a. hebký
aksamitka, -y Ž (ř) hovor. aksamitová stuha;
aksamitová čepice (k lid. kroji)
aksamitník, -u m (ř) bot. zahradní, hořce
páchnoucí bylina rodu Tagetes, s květy
žlutými až hnědými, afrikán (zahr.) .
akt, -u m (I) 1. jednání, výkon, úkon, čin:
provedení úřednz110 a-u; zahajovací a.;
a. spravedlnosti, odplaty; odb. pohlavní
a. soulož 2. práv. neověřené písemné svě­
dectví o právních jednáních; veř. spr. a-y
státní správy závazná ustanovení, kt. na
základě zákonů vydávají v mezích své
působnosti státní orgány 3. jednání (di-
vadelní hry), dějství: drama o 3 aktech
4. výtv., fot. zobrazení nahého lidského
těla; (pův.) studie pohybu n. postoje: žen-
ský a.; stát a-em jako (nahý) model; ak·
tový příd. k 2-4: a. materiál spisový; -
a-á veselohra; - a-á studie (malířská n.
sochařská)
akta, akt s pomn. (ř) 1. úřední spisy, pí-
semnosti sloužící přípravě a provedení
správních a právních pořízení: soudnía.;
nahlédnout do akt; i též ad acta 2.

aktant
(vcit.iat. názvech ps. acta) publikovaný sou-
bor, sborník vědeckých prací z urč. pra-
coviště, kongresu ap., popř. též urč. edič­
ní řada, zprávy, protokoly: círk. ActaApo-
stolorum Skutky apoštolů (v Novém zá-
koně)
aktant, -u m (ř) lingv. účastník slovesného
děje (agens, patiens, adresát, nástroj ap.)
jako jednotka významové roviny věty
aktér, -a m (aktérka, -y ž) 1. hovor. a publ.
aktivní účastník, spoluúčastníkněj. děje,
činnosti: a-ři finálového zápasu 2. zast.
herec; aktérský příd.
aktický [-ty-] příd. (ř) geol. a. stupeň sráz pev-
ninského bloku, kl. odděluje šelfy ode
dna oceánů a leží v hloubce mezi 200-
2450m
aktidion [-tydy-], -u m (ř) chem., farmo anti-
biotikum produkované jedním druhem
aktinomycet, účinné proti někl. kvasin-
kám a bakteriím
aktijský [-ty-] příd. (Vl) hist. a-é hry slav~osti
se sportovními závody konané ve st. Rec-
ku jednou za 4,toky na počest vítězství
Octaviana nad Antoniem a Kleopatrou u
mysu Aktion (r. 31 př. n. 1.)
aktin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biol. globulin o?sa-
žený ve svalech, součást aktomyozmu;
aktinový příd.
aktinidie [-tynýdy-], -e ž (ř) bot. keř rodu
Actinidia přípomínající vzhledem an-
grešt, pěstovaný v Číně pro jedlé bobule
obsahující kyselinu askorbovou (kiwi,
čínský angrešt)
aktinium [-týny-], -ia s (ř) chem. přirozený
radioaktivní prvek zn. Ac; aktiniový
příd.: chem.,jad. fyz. a-á řada (rozpadová);
a-á emanace aktinon
aktino. [-ty-] (ř) v siož. první část s význ. papr-
sek, záření
aktinoderrnatitida [-ty-tyty- i -tytý-], ak·
tinoderrnatitis [-tyty-], -titidy ž (ř) med.
zánět kůže po ozařování rentgenem n.
radiem
aktinofág [-ty-], -u m(ř) biol. virus napadají-
cí aktinomycety a rozpouštějící jejich
mycetium
aktinoid [-ty-], -u m (ř) chem. a-y skupina
prvků počínající aktiniem, s atomovými
čísly 89 a vyššími
aktinolit [-ty-], -u m (ř) miner. stébelnatý ne-
rost, zásaditý křemičitan hořečnatovápe­
natý ze skupiny amfibolů, paprskovec;
aktinolitický [-tyc-] příd.: miner. a-á břid­
lice
aktinometr [-ty-], -u m (ř) fyz. přístroj k mě­
ření intenzity přímého slunečního záře­
ní dopadajícího na plochu- kolmou ke
směru paprsků
aktinometrický [-ty-] příd. k aktinometrie,
k aktinometr
aktinometrie [-ty-], -e ž (ř) fyz., meteor. nauka
zabývající se měřením a studiem záření
aktinomorfní [-ty-] příd. (ř) bot. složený ze
stejných částí, pravidelně rozložených v
kruzích (např. květ jabloně, tulipánu aj.)
aktinomyceta [-ty-] , -y ž (ř) biol. jednobu-
34
něčný organizmus rodu Actinomyces,
phbuzný bakteriím, jehož někl. druh1 ~e
pod11ejí na přeměně rů~. ~át~k v pude,
jiné jsou producenty ant~bIOt~k n. v~o­
lávají onemocnění zvane aktmom~~oz.a
aktinomycin [-ty-], -u m (ř) farmo antIbIOtI-
kum s protinádorovým účinkem
aktinomykóza [-ty-], -yž(ř} 1. vet., med. vlek:
lé infekční onemocnění zvířat přenosne
na lidi, působené mikroor~aniz~~ ze
skupiny aktinomycet, proJe~uJIcI se
chronickým zánětem vaZIva 2.
zeměd. choroba rostlin, např. brambor,
mrkve, řepy, působená aktinomycetami
a projevující se strupovi~ostí . .
aktinon [-ty-], -u m(ř) chem. clen radioaktiv-
ní řady aktiniové, izotop radonu, zn. An,
aktiniová emanace
aktinoterapie [-ty-], -e ž (ř) med. léčba zá-
nětlivých onemocnění i zhoubných ná-
dorů ionizujícím zářením, léčebné oza-
řování
aktinouran [-tynol u-], -u m(ř) chem. člen ra-
dioaktivní řady aktiniové, izotop uranu
aktinový i aktin
aktiv [-ty- i -tý-], -um(i} 1. (dř.) schůze pra-
covníků, funkcionářů svolaná k projed-
nání něj. otázky 2. (dř.) sbor aktivistů 1 aktivizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. činorodost,
3. zast. činná služba, aktivita 2
aktiva J,. aktivum 1
aktivace [-ty-], -e ž(i) 1. zvyšování činnos­
ti, účinnosti, aktivování (op. inaktivace):
psych. celková připravenost organizmu
k činnosti daná zvýšenou funkcí orgánů
uvolňujících potřebnou energii; chem.
přivedení molekul dané látky do stavu
o vyšší energii, ve kterém jsou schopny
chemicky reagovat; jad. fyz. jaderná reak-
ce, po níž je vzniklý prvek radioaktivní;
eltech. a. elektronky pochod, při kl. kato-
da elektronky získává emisní schopnost
2. vod. proces biologického čištění odpad-
ních vod prostřednictvím mikroorga-
nizmů; aktivační příd.: chem. a. energie
kterou musí molekuly reagující látky zís-
kat, aby mohly vzájemně reagovat; a.
analýza stanovení stopových množství
příměsí pomocí aktivace; a. teplota,
doba; vod. a. nádrž k biologickému čiš­
tění odpadních vod; a. kal aktivovaný
aktivátor [-ty-], -u m(i) 1. odb. látka podíle-
jící se na aktivaci růz. povahy: chem. lát-
ka urychlující reakce n. jiné pochody: a.
polymerace; a. vulkanizace; fyz. chem.
látka ovlivňující příznivě barvu a svíti-
vost luminiforů; biochem. látka zvětšující
katalytickou mohutnost enzymů, uvádě­
jící je do aktivního stavu 2. potr. zařízení
k pěstování a rozmnožování organizmů
ve vhodné živné půdě
aktivista [-ty-], -y m (aktivistka, -y ž) (i) 1.
(zvl. dř.) aktivní člen něj. organizace, dob-
rovolný spolupracovník (organizace, ve-
řejného orgánu ap.) pověřený plněním
urč. úkolů 2. stoupenec aktivizmu 2, 3
aktivistický [-ty-ty-] příd. k aktivizmus,
k aktivista: a. postoj
aktivní
aktivita [-ty-], -y ž (i) 1. činnost, činoro­
dost, aktivnost (op. pasivita): osobní a.;
ekonomická a.; a-y akce, hnutí růz. se-
skupení, směřující zprav. k o?ecnému.
prospěchu: ekologické, podnzk~telsk~
a-y; psych. vnější projev stavu čmnostI
nervové soustavy 2. činná služba: přes
penzijní věk je dosud v a-ě 3. ekol. cho-
vání živočichů projevující se pohybem
při získávání potravy a vyhledávání p~­
nera pro pohlavní spojení 4. astro slunec-
ní a. fyzikální procesy vyvolávající růz­
né změny a úkazy na Slunci (např. slu-
neční skvrny, erupci ap.) 5. fyz. chem. ve-
ličina charakterizující termodynamické
vlastnosti látek v roztocích 6. jad. fyz. po-
čet samostatných jaderných přeměn ve
vzorku za sekundu 7. zeměd. a. půdy cel-
kový projev organizmů v půdě působí­
cích na její chemické a fyzikální vlast-
nosti a její úrodnost 8. fyz. optická a.
schopnost někl. látek stáčet rovinu pola-
rizovaného světla
aktivizace [-ty-], -e ž (i) uvedení do (inten-
zivnější) činnosti, rozvinutí (intenzivněj­
ší) činnosti, aktivity, aktivizování: publ.
dř. a. mas; aktivizační příd.
aktivita 1 (pracovní, politická) (op. pasi-
vizmus) 2. filoz. koncepce růz. povahy
přisuzující velký význam činnémuprin-
cipu 3. polit. (v předmnichovské CSR)
politika pozitivní, aktivní spolupráce
stran národnostních menšin s vládními
stranami; hanl. (za okupace) politika ak-
tivní spolupráce s nepřítelem, ochota k
ní
aktivizovat [-ty-] ned. i dok. (i) (koho, co) pod-
něcovat, podnítit k (intenzivnější) čin­
nosti, (u)činit aktivnějším: a. pracovní-
ky, odbory; aktivizovat se ned. i dok. stá-
vat se, stát se aktivnějším
aktivní [-ty- i -tý-] příd. (1) 1. vykonávající
(intenzivní) činnost, činný; na činnosti
založený, s ní souvisící (op. pasivm'): a.
pomoc, účast; a. sportovec výkonný; a.
odpočinek záležející v provozování něj.
činnosti; a. znalost cizího jazyka schop-
nost vyjadřovat se v něm; a. slovní zá-
soba běžně užívané výrazy u každého
jednotlivce; a. důstojn{k z povolání; a.
služba (op. důchod); med. a. tuberkulóza
jevící známky zhoršení n. šíření; chem. a:
uhlí vykazující vysokou adsorpčm
schopnost a sloužící k čištění, odbarvo-
vání, čiření aj.; a. vodík, chlor převede­
ný z molekulármno do atomárního sta-
vu; fyz. chem. opticky a. jevící optickou
aktivitu; biol. a. transport metabolický
děj, při němž si buňka organizmu vybírá
z prostředí ionty n. molekuly způsobem,
kl. právě potřebuje; astro a. Slunce vyka-
zující aktivitu 4; eitech. a. součástka kte-
rá se vzhledem k obvodu, do něhož je
zapojena, chová jako zdroj energie; jad.
fyz. a. zóna, pásmo reaktoru v němž pro-
bíhá řízená řetězová reakce; meteor. a. po-
aktivování
vrch (půdy, vody, porostu) na kl. dochá-
zí k odrazu záření a jeho transformaci v
jiné druhy energie (např. v teplo) 2. vy-
jadřující něčí schopnost vykonávat urč.
činnost: a. volební právo právo volit 3.
vykazující aktivum 1, aktiva: a. podnik;
a. bilance; peněž., ÚČ. a. saldo zůstatek k
dobru 4. iingv. k aktivum 2: a. rod činný;
aktivně přísl.; aktivnost, -i ž aktivita 1
aktivování [-ty-], -í s (i) odb. aktivace 1
aktivovaný [-ty-] příd.odb. takový, kl. byl
aktivován: chem. a. komplex; jad. fyz. a-á
látka; vod. a. kal obsahující mikroorga-
nizmy pro biologické čištění odpadních
vod, aktivační
aktivovat [-ty-] ned. i dok. (i) 1. řidč. (koho, co)
aktivizovat: a. všechny úseky výroby 2.
(koho, 4. p.) brát, vzít (znovu) do činné
služby: a. důchodce reaktivovat; dát se
a. stát se vojákem (důstojníkem) z po-
volání 3. odb. (co) aktivací 1 uvádět, uvést
do příslušného stavu (op. inaktivovat):
chem. a. látku; jad. fyz. a. prvek (u)činit ra-
dioaktivním; aktivovat se ned. i dok. řidč.
aktivizovat se
aktivum [-ty- i -tý-], -va s (i) (op. pasivum)
1. ekon. a-va hmotné a peněžní hospodář­
ské prostředky a pohledávky organiza-
ce; ÚČ. obsah levé strany rozvahy; přen.
(považovat za) politické a. klad, zisk,
přínos 2. !ingv. slovesný rod (genus) čin­
ný, vyjadřující tvarem slovesa, že původ­
ce děje je ve větě podmětem
aktograf, -u m(i + ř) odb. přístroj k registraci
pohybů (těla) na mechanickém a elek-
trickém základě, uŽív. při spánkové te-
rapii
aktogram, -u m(i + ř) odb. záznam o pohybu
pořízený aktografem
aktologie, -e ž (i + ř) fyziol. antropomotorika
aktomyozin, -u m(i + ř) biol. bílkovinná lát-
ka ve svalech složená z aktinu a myozi-
nu, tvořící podstatnou část bílkovin ve
svalu
aktovka!, -y ž (i) brašna na spisy, akta, kni-
hy ap.
aktovka', -y ž(i) divadelní hra o jednom děj­
ství, aktu
aktový i akt
aktšlus, -u m (i + n) div. siang závěr dějství
(aktu), zvl. myšlenkově pointovaný
aktualista, -y m stoupenec aktualizmu
aktualita, -y ž(i) časová, aktuální věc, otáz-
ka, zpráva, dílo aj., novinka; současná,
aktuální událost (politická, hospodářská,
kulturní aj.) zachycená hromadnými sdě­
lovacími prostředky; a-y též název pří­
slušných rubrik, relací ap.:filmové, tele-
vizn{ a-y; psych. teorie a-y koncepce, po-
dle níž duše existuje v probíhajících du-
ševních pochodech, nikoli sama o sobě
aktualizace, -e ž(i) 1. přiblížení něčeho sou-
časnosti,současnémustavu,současné~u
společenskému dění, chápání, dodávaní,
dodání aktuálního rázu něčemu, aktuali-
zování: a. antické hry; a. překladu; a.
počítačových údajů; liter. porušování,
35
porušení vžitých norem novými postu-
py, neobvyklým využíváním umělec­
kých prostředků ap.; lingv. ozvláštnění
běžného jazykového prostředku jeho ne
zcela obvyklým užitím 2. filoz. přechod
bytí ze stavu pouhé možnosti do stavu
skutečnosti; aktualizační příd.; aktuali·
začně přísl.
aktualizmus, -mu m (I) odb. směr v přírodo­
vědě, pův. v geologii, vycházející z před­
pokladu, že se předvěké (např. geologic-
ké) děje zásadně kvalitativně nelišily od
současných
přibližovat,
aktualizovat ned. i dok. (i) (co)
přiblížit současnosti, současnému spole-
čenskému dění, chápání, naplňovat, na-
plnit časovým, aktuálním obsahem n.
formou: a. lidovou p{seň; a. vyučovánI'
literatury; a. Erbenovu Kytici; liter., lingv.
používat, použít aktualizace 1: a-ané
spojenI' (op. automatizované 3)
aktuální příd. (i) týkající se současnosti,
v dané současné době živý, zajímavý, bu-
dící pozornost, popř. (o problému ap.) na-
léhavý, palčivý, časový: a. informace; a.
film; a. problematika; řešit a. otázky; !in-
gv. a. členění (věty, výpovědi) řídící se si-
tuací mluvčího vzhledem k východisku
(tématu) a jádru sdělení (rématu); iog. a.
svět v němž žijeme, skutečný; aktuálně
přísl.; aktuálnost, -i ž
aktuár, -a m (i) (kdysi) nižší správní úřed­
ník, středoškolsky vzdělaný; aktuárský
příd.
aktuogeologie, -e ž (I + ř) odvětví geologie,
kt. (v duchu aktualizmu) používá poznat-
ků získaných studiem současných geo-
logických jevů a dějů k objasňování jevů
a dějů předvěkých
aktuopaleontologie, -e ž (i + ř) odvětví pa-
leontologie, kl. (v duchu aktualizmu)
přenáší poznatky získané při biologic-
kém pozorování současných živočichů
na živočichy vyhynulé
akulturace, -e ž (ř + i) 1. etn. proces sociál-
ních a kulturních změn, kl. je důsledkem
těsných kontaktů rozd11ných kultur a za
něhož dochází k přijímání prvků jedné
kultury n. k vzájemnému přejímání a
splývání 2. archeol. zavádění, zavedení
kulturních rostlin a chovných zvířat do
prostředí s nižší formou hospodářství
(např. lovců, sběračů ap.)
akumulace, -e ž (i) kniŽ. a odb. hromadění,
nahromadění: a. majetku; a. úkolů;
siangplnit a-i plánovaný obrat (v podni-
cích služeb); zvl. man<. ekon. a. kapitálu pře­
měna části nově vytvořené hodnoty ve
fixní kapitál; geol. nanášení a hromadění
anorganických a organických hmot v
zemské kůře, na povrchu souše, na dně
oceánů, jezer a řek; tech. a. energie hro-
madění energie (elektrické, tepelné, che-
mické aj.) spojené zprav. s její přemě­
nou n. přípravou pro pozdější použití;
ekol. nakupení organizmů (bez vzájem-
ného vztahu) na úzce ohraničeném mís-
akustický
tě, agregace; liter. druh perifráze s výčtem
jednotlivostí místo shrnutí; akumulač·
ní příd.: (elektrická) a. kamna napájená
elektrickým proudem v době levnější
sazby (zprav. v noci) a uvolňující nahro-
maděné teplo později (ve dne); a. vytá-
pění; geol. a. oblast; tech. a. vodn{ nádrž
shromažďující vodu, jejíhož spádu se
využije k výrobě elektrické energie v
době potřeby; jad. fyz. a. prstenec zaříze­
ní k hromadění nabitých částic předem
urychlených v urychlovači; akumulač·
ně přísl.
akumulátor, -u m (I) 1. eltech. elektro-
chemický zdroj elektr., energie, který
umožňujejejí akumulaci: olověný (kyse-
linový) a.; alkalický a.; startovací, sta-
ničn{ a. 2. tech. a. tepla zásobník k hro-
madění tepelné energie v podobě nádr-
že, v níž se kondenzuje přebytečná pára,
teplojem 3. stroj. zařízení v podobě těž­
kého kola s hmotou umístěnou převáž­
ně v obvodě, které akumuluje velkou po-
hybovou energii a udržuje rovnoměrný
chod stroje, setrvačník: a. kinetické ener-
gie; akumulátorový příd.: eitech. a-á ba-
terie; a-á stanice akumulátorovna; tech.
a. vozlK poháněný stejnosměrným mo-
torem napájeným z akumulátoru
akumulátorka, -y ž výrobna elektr. akumu-
látorů
akumulátorovna, -y ž místnost pro akumu-
látorovou baterii v elektrárně n. v roz-
vodně, akumulátorová stanice
akumulátorový i akumulátor
akumulovat ned. i dok. (i) kniž. a odb. (co) hro-
madit, nahromadit: a. teplo, energii; zvl.
marx. ekon. provádět, provést akumulaci:
a. kapitál; a. prostředky
akund, -u m(indián) odb. bílá semenná vlák-
na tropické rostliny Calitropis používa-
ná k výrobě lan
akupresura, -y ž(i) med. léčebná metoda, kl.
používá lokalizovaný tlak, zvl. prstů, na
urč. místa těla, především k odstranění
bolesti
akupunktura, -y ž (i) med. léčebné vpicho-
vání jehel do urČ. míst kůže k potlačení
bolestí vnitřního orgánu inervovaného ze
stejného míšmno segmentu; akupunk·
turální, akupunkturní příd.: a. léčba;
a-mí body
akuratesa, -y ž(n < f) zast. kniŽ. přesnost, peč­
livost, akurátnost; akuratesní příd.; aku·
ratesně přísl.
akurátní příd. (I) hovor. dodržující n. vyžadu-
jící přesnost, přesný, pečlivý; akurátně
přísl.; akurátnost, -i ž
akustický [-ty-] příd. (ř) 1. týkající se akusti-
ky; týkající se zvukové stránky, zvuko-
vý: iingv. a-á fonetika; sděl. tech. a-á opti-
ka optoakustika; fyz. a-á rychlost pro-
měnlivá rychlost pohybu částice prostře­
dí při šíření zvuku; a. tlak střídavý tlak
superponovaný při šíření zvuku okamži-
tému barometrickému tlaku; odb. a. sig-
nál dávaný zvukem; fyziol. a-á frekvence
akustik
frekvence kmitů vnímaných normálním
lidským sluchem; a. práh minimální in-
tenzita zvuku, kterou je člověk schopen
vnímat; liter. a-á poezie směr v poezii re-
zignující na význam a koncentrující se
na zvuk 2. týkající se sluchu, sluchové
stránky, sluchový: a. klam; a-á paměť;
akusticky přísl.: a. nevyhovující sál;
akustičnost, -i ž: a. prostoru akustické
vlastnosti
akustik [-ty-], -a m (akustička, -y ž) od-
borník v akustice
akustika [-ty-], -y ž (ř) 1. fyz., tech. obor za-
bývající se studiem mechanického vlně­
ní, zvl. zvuku, v pružných prostředích2.
zvukové vlastnosti něj. prostoru, akus-
tičnost: dobrá, špatná a.
akušér, -a m (I) zast. odborný lékař porod-
ník
akušérka, -y ž (I) zast. ženská sestra, pomoc-
nice při porodu, porodní asistentka
akut, -u m (I) lingv. tónový (melodický) pří­
zvuk celkově v průběhu stoupavý, raže-
ný; grafické znaménko označující obo-
jí; akutový příd.:imgv. a-á intonace raže-
ná, stoupavá
akutní příd. (I) 1. med. náhle vzniklý n. prud-
ce probíhající, náhlý, prudký: a. onemoc-
nění(op. chronické, vleklé); a. zánět, otra-
va 2. velmi naléhavý, palčivý, bezpro-
střední: a. nebezpečí; a. krize společnos­
ti; akutně přísl.; akutnost, -i ž
akutrauma, -tu s (I + ř) med. poškození slu-
chového ústrojí zvukem, hlukem (např.
detonací)
akuzativ [-ty- i -tý-], -u m (I) lingv. nepřímý
pád (na otázku koho, co; kam) vyjadřu­
jící přímý objekt (např. ptát se někoho),
příslovečné určení (např. dlouhou do-
bu), čtvrtý pád; tvar čtvrtého pádu; aku-
zativní příd.
akva- (I) v slož. první část s význ. voda, vodní
akvabela, -y ž (I) sport. plavkyně pěstující
synchronizované umělecké plavání: zá-
vody a-I
akvadukt, -u m (I) spádový vodovod vede-
ný nad územím, popř. stavba, most pře­
vádějící vodovod přes údolí ap.
akvakultura, -y ž (I) odb., zeměd. pěstování
rostlin v živných roztocích bez půdy,
vodní kultura, hydroponie
akvalung, -u m (I + a) potápěčský dýchací
přístroj na stlačený vzduch, nezávislý na
přívodu vzduchu hadicemi
akvamarín, -u m(I) 1. miner. drahokam, mod-
rozelená až modrá průsvitná odrůda be-
rylu 2. modrozelená barva; akvamarí-
nový příd.
akvamarínchryzolit, -u m (I + ř) miner. na-
modralá drahokamová odrůda nerostu
olivínu
akvanaut, -a m (I + ř) (hloubkový) potápěč
provádějící akvanautický průzkum
akvanautika [-ty-], -y ž(l+ř) 1. obor zabý-
vající se průzkumemmořských Wubin 2.
činnost akvanauta; akvanautický příd.
akvaplán, -u m (I) sport. dřevěná deska s ú-
36
chytem pro nohy, na které stojí sporto-
vec tažený motorovým člunem, použí-
vaná pro předběžný výcvik vodních ly-
žařů
akvaplaning [-ny-], -u m (I + a) motor. vznik
vodního polštáře mezi vozovkou a bě­
hounem pneumatiky na vozovce zapla-
vené deštěm, způsobující neovladatel-
nost vozidla při jízdě vyšší rychlostí
akvarel, -u m (it) výtv. technika malování
vodovými průsvitnými barvami; obraz
provedený touto technikou; akvarelový
příd.: a-é barvy
akvarelista, -y m (akvarelistka, -y ž) malíř
akvarelů
akvarista, -y m (akvaristka, -y ž) kdo se
zabývá akvaristikou; odborník v akva-
ristice
akvaristický [-ty-] příd. k akvaristika, k akva-
rista
akvaristika [-ty-], -y ž (I) 1. pěstování vod-
ních živočichů a rostlin v akváriích 2.
obor tím se zabývající
akvárium, -ia s (I) 1. nádržka, nádrž s prů­
hlednými stěnami pro pěstovánívodních
živočichů a rostlin 2. zařízení vybavené
těmito nádržkami pro demonstraci živo-
ta vodních živočichů a rostlin; akvário-
vý příd.: a-á stěna; akvarijní příd.: a. ryby,
rybky zprav. drobné, původem hlavně
z tropických krajin, chované v akváriích;
a. rostliny vodní a bažinné rostliny pěs­
tované v akváriích
akvaterárium, -ia s (I) terárium doplněné
vodní nádrží
akvatický [-ty-] příd. (I) biol. žijící trvale n.
dočasně ve vodě, vodní: a. živočich;
a-á rostlina
akvatinta [-ty-], -y ž (it) výtv., polygr. 1. uměl.
grafická technika tisku z hloubky, při kt.
se kovová deska popráší před leptáním
jemnými zrnky pryskyřice n. asfaltu, zrn-
kový lept 2. grafický list provedený tou-
to technikou
akvavit, -u m (n < I) dánská pálenka, často
kmínové příchuti
akvirovat ned. i dok. (I) zast. ob. (koho, co) získá-
vat, získat (jako akvizici): a. zaměstnan­
ce
akvitán, -u m(Vl) geol. stratigrafický stupeň
miocénu (nazv. podle Ak.vitánské pánve
ve Francii)
akvizice, -e ž (I) 1. nově získaná věc n. osoba,
přírůstek 2. získávání zákazníků (např.
pojištěnců) osobním vyhledáváním ajed-
náním; akviziční příd.
akvizitér, -a m (akvizitérka, -y ž) (I) osoba
získávající objednávky pro svého za-
městnavatele přímým jednáním s mož-
nými zákazm'ky; akvizitérský příd.
akyanoblepsie, -e ž (ř) med. neschopnost vi-
dět modrou barvu, akyanopsie
akyanopsie, -e ž (ř) med. akyanoblepsie
akyn, -a m (r < turlat) lid. pěvec a básník ná-
rodů Střední Asie (např. Kazachů, Kyr-
gyzů)
Al chem. zn. pro hliník, aluminium
alang
AL zkr. polská voj. odbojová organizace (za
2. světové války) Armia Ludowa, kt. v r.
1944 splynula s nově organizovaným
polským vojskem
II la [ala] předl s I. p. (I) na způsob: zvl. v ná-
zvechjídel: kuře li la bažant
ala' [á-], -y ž (I) archit. 1. (v střím. obydlí)
malá místnost přiléhající k atriu, zprav.
hostinská 2. v (ant. soudních a obch.)
bazilikách boční loď
ala2 [á-], -y ž (I) mst. (za císařství v Římě)
pěší n. jezdecká jednotka (o 500-1000
vojácích) stavěná spojenci
ala citosl. (I) vyjadřuje pobídku, alou; též ve
spoj. ala marš!
II la baisse [ala bés] (I) obch. burzovní spe-
a
kulace na pokles cen (op. la hause)
alabandin [-dY-i -dý-] , -um(Vl)miner. krych-
lový nerost černé barvy s hnědým náde-
chem, sirník manganu (nazv. podle na-
lezištěAlabandy v jz. Turecku); alaban-
dinový příd.
alabastr, -u m (I < ř < Vl) miner. jemnozrnná
celistvá odrůda sádrovce, pouŽív. tradič­
ně k výrobě drobných ozdobných před­
mětů, úběl (nazv. podle naleziště u staro-
egyptského města Alabastron); často v při­
rovnání: bl1ý, čistý jako a., z a-u; alabas-
trový příd.: a-á soška, váza; sklář. a-é sklo
zakalené bílé sklo vzhledu přírodního ala-
bastru; alabastrově přísl.: a. bílý, čistý
alabastron, -u m (ř) mst. eg., později řec. to-
aletní nádobka na olej, voňavky ap., pův.
z alabastru, později keramická, skleně­
nán. kovová
II la carte [ala kart] (I) podle jídelního líst-
ku: vybírat si li la C. (nikoli menu)
alager, -u m (I) karet. druh hazardní karetní
hry (z franc. a la guerre)
II la hause [ala ós] (I) ohch. burzovní speku-
lace na vzestup cen (op. a la baisse)
alaktit [-ty-], -Um (ř) miner. velmi vzácný jed-
noklonný nerost červenohnědé n. při
dopadu světla krvavě červené barvy, zá-
saditý arzeničnan manganu
alálie, -e ž (ř) med. vývojová vada řeči proje-
vující se neschopností zřetelně vyslovit
členěné hlásky
II la longue [ala long] (I) kniž. na delší dobu
alambik, alembik, -u m (I < arab) tech. kotlík
pouŽív. při výrobě vinného destilátu (ko-
ňaku) a éterických olejů
II la mode [ala mód] (I) kniž. podle (součas­
né) módy, módně: oblékat se li la m.
alamodový příd. (I) liter. a-á poezie směr mi-
lostné poezie románské v 17. stol. vy-
značující se nepřirozeným,jazykově vý-
lučným, módně galantním vyjadřováním
alamosit, -u m(Vl) miner. vzácný jednoklon-
ný nerost, křemičitan olovnatý ze skupi-
ny amfibolů (nazv. podle ložiska v okolí
Alamos v Mexiku)
alan, -u m (I zkr.) chem. hydrid hlinitý, jehož
derivátů se užívá jako silných redukčních
činidel
alang, -u m (mal) bot. plevelná tráva tropů,
kt. se užívá jako krytiny
alanin
alanin [-ny- i -ný-], -u m (germ) chem. jedna
z nejdůležitějších aminokyselin tvořících
bílkoviny
alanit [-ny-], -u m (Vl) miner. jednoklonný
nerost hnědé až černé barvy, velmi slo-
žitý zásaditý křemičitan (nazv. podle
skotského mineraloga R. Allana), ortit
alantochorion, -ia s (ř) biol., zool. zárodečný
obal živočichů vzniklý srůstem alantoi-
su a chorinu, podílející se na placentaci
alantoin, -u m (ř) chem. konečný produkt od-
bourání nukleových kyselin, který je
vylučovánvětšinousavců a dvoukřídlým
hmyzem
alantois, -u m (ř) biol., zool. blanitý zárodečný
vak sloužící zprvu jako embryonální
močový měchýř, pozdějijakovyživovací
a dýchací ústrojí zárodku
alarm, -u m (it) výzva k pohotovosti, po-
plach: letecký a.; vyhlásit a.; alarmní příd.
alarmovat ned. (it) (koho, co; -) 1. poplachem,
alarmem volat k pohotovosti, k přísluš­
né činnosti, k zásahu: a. policii, požár-
níky; alarmující hlas 2. kniŽ., expr. důraz­
ně, rychle, naléhavě vyzývat, burcovat
k něčemu: a. veřejnost
alární příd. (I) odb., anat. křídlový, křídlovitý:
a. tvar
alas, -u m(a) geol. kotlinka v oblasti věčného
sněhu a ledu porostlá travinami, někdy s
mělkými jezírky
alaskait, -u m(Vl) miner. jednoklonný nerost
kovově šedé barvy, sirm'k střtbra a biz-
mutu (nazv. podle pův. naleziště v dolu
Alaska v Coloradu v USA)
alaš, -e m (vl) potr. jemný likér s obsahem
fenyklu, anýzu a zvl. kmínu, po němž
silně voní (nazv. podle jm. vsi Allasch
u Rigy)
II la tete [ala tét] (I) kniŽ. v čele
alb, -u m (Vl) geol. jeden ze stratigrafických
stupňů spodní křídy (nazv. podle lat. ná-
zvu Alba franc. řeky Aube)
alba, -y ž (I) 1. liter. (pův. v středověké pro-
vensálské poezii, později rozšířená) ly-
rická píseň o smutném loučení milenců
za ranního úsvitu, u nás zv. svítáníčko 2.
círk. dlouhé bílé plátěné liturgické rou-
cho s rukávy
albanista [-ny-], -y m(albanistka, -y ž) od-
borník v albanistice; posluchač albanis-
tiky
albanistický [-nysty-] příd. k albanistika,
k albanista
albanistika [-nysty-], -y ž (Vl) vědní obor
zabývající se albánským jazykem, lite-
raturou, dějinami, kulturou aj., albano-
logie
albanolog, -a m (albanoložka, -y ž) (Vl + ř)
albanista
albanologický příd. k albanologie, k alba-
nolog
albanologie, -e ž (Vl + ř) albanistika
albarello, -a s (it) odb. lékárnická válcová
nádoba z majoliky se zúženým tělem,
nízkou nohou a hrdlem, napodobující
bambus
37
albatros, -a m (a < port! šp < arab) zool. velký
mořský pták rodu Diomedea, světle zbar-
vený, podobný rackovi
albedo [-bé-], -a s (I) 1. fyz. podíl energie od-
ražené ve všech směrech od povrchu tě­
lesa k celkové energii na povrch tělesa
dopadající 2. meteor. schopnost zemského
povrchu n. oblaků odrážet záření 3. bot.
vnitřní bělavá část oplodí bobule citroní-
ků n. pomerančovníků; J,. též flavedo
albedometr, -u m (I + ř) fyz., meteor. přístroj
k měření albeda, upravený pyranometr
albigenští, -ských m mno (Vl) nábož. (křesť.)
radikální, přísně asketická sekta prosa-
zující novomanicheistické názory (nazv.
podle franc. městaAlbi)
albikace, -e ž (I) 1. bot. chorobná neschop-
nost zelených rostlin vytvářet cWorofyl,
tzv. bělost listová 2. zool. zbělení tělní
pokrývky u živočichů v polárních oblas-
tech
albín, -a m(port <I) 1. (též albínka, -y ž) osoba
stižená albinizmem 2. živočich stižený
albinizmem; albínský příd.
albín, -u m (I) miner. sněhobílá odrůda krys-
talovaného nerostu apofylitu
albinizmus [-ny-], -mu m (I) 1. med., vet. ne-
schopnost organizmu vytvářet kožní bar-
vivo (melanin, pigment) na urč. místech
těla n. po celém těle, projevující se bí-
lým zbarvením 2. bot., zahr. částečné zbě­
lení někt. částí rostlin vzniklé somatic-
kou n. pupenovou mutací, využívané
v okrasném zahradnictví
albino, -a s (I) pap. bezdřevý bělený, jedno-
stranně hlazený papír k výrobě ubrous-
ků, krepového papíru ap.
albit, -u m (I) miner. trojklonný nerost šedo-
bílý n. bezbarvý, hlinitokřemičitan sod-
ný ze skupiny živců; albitový příd.; albi-
tický [-ty-] příd.: a. granit, fylit, a-á rula
vyznačující se přítomností albitu (jako
jediného živce)
albitizace [-ty-], -e ž (I) geo!. vznik novotvo-
řeného albitu v horninách; albitizační
příd.
albitofyr, -u m (I) geol. albitický porfyrit
alborada [-vo-], -y ž (šp) hud. jitřní zastave-
níčko, ve Španělsku zvl. píseň pastýřů
při východu slunce
alboranit [-ny-], -u m(Vl) geol. hyperstenic-
ký čedič bez olivínu (nazv. podle šp. os-
trova Alboran); alboranitový příd.
album, -ba s (I) 1. sbírka fotografií, poš-
tovních známek, nálepek aj. v podobě
knihy n. svazku volných listů 2. výbor
básní, hud. skladeb, výtv. reprodukcí
vydaný jako kniha; soubor gramofono-
vých desek (urč. skladatele, na urč. téma
ap. v společné kazetě ap.) 3. řidč. knížka
pro zápisy přátel, ctitelů aj. na památku,
památník; albovní příd.: liter. a. poezie psa-
ná do památníku, památníková; přen. slad-
ce sentimentální, bez umělecké hodnoty
albumen, -u m (I) biol. průzračná vazká te-
kutina ve vejci obsahující bílkoviny, bí-
lek
aldosteronizmus
albumin, -u m (I) chem., biol. a-y ve vodě
rozpustné bílkoviny, významná složka
krve, bílku a mléka
albuminát, -u m (I) biol. a-y soli albuminů
albuminoid, -u m (I) chem. a-y bílkoviny ne-
rozpustné ve vodě
albuminoidní příd. (I) blol. podobný bílkovi-
ně
albuminóza, albumóza, -y ž (I) chem. látka
vzniklá štěpením bílkovin
albuminurie, -e ž (I + ř) med. vylučování bíl-
kovin močí, nejč. při chorobách ledvin a
oběhových poruchách, proteinurie
albus, -u m (I) numiz. něm. grošová mince
s velkým obsahem střlbra ražená ve 14.
- 16. stol.
alcabala [-kava-], -y ž (šp < arab) mst. někdej­
ší daň vybíraná v zemích kastilské koru-
ny z prodeje a výměny zboží
alcazar [-ka-], -u m (šp < arab) pův. maurský
opevněný palác; později název vladař­
ského sídla ve Španělsku: toledský a.
al corso [korzo] přísl. (it) peněž. v běžném kur-
zu
aldamáš J, oldomáš
aldehyd, -u m(zkr. arab + ř) chem. a-y organic-
ké sloučeniny vzniklé z primárních al-
koholů odnětím vodíku; aldehydový,
aldehydický [-dy-] příd.: chem. a-ovéprys-
kyřice; a-cká skupina obsažená v mole-
kule aldehydů; a-cké cukry aldózy
aldehydamoniak [-d I a-ny-], -u m (arab + ř)
chem. sloučenina vznikající působením
amoniaku na acetaldehyd, používaná
v organické syntéze a jako urychlovač
vulkanizace
aldehydokyselina J, aldokyselina
aldinka [-dy-], -y ž(Vl) mst., polygr. knížka ma-
lého formátu vyrobená benátskou tiskár-
nou Manutiů (kt. založil Aldus Pius Ma-
nutius v 15. stol.)
aldohexóza, -y ž (zkr. arab + ř) chem. jedno-
duchý cukr obsahující ve své molekule
šest atomů uhlíku a aldehydickou sku-
pinu
aldokyselina, aldehydokyselina, -y ž (zkr.
arab + ř + č) chem. organická sloučenina
obsahující v molekule charakteristickou
skupinu aldehydickou a skupinu karbo-
xylovou
aldol, -u m(zkr. arab)chem. a-y organické slou-
čeniny vznikající kondenzací (aldoliza-
cí) dvou molekul aldehydu, hydroxylal-
dehyd
aldoláza, -y ž(zkr. arab) biochem. enzym účast­
nící se glykolýzy
aldolizace, -e ž (zkr. arab) chem. reakce, při níž
se ze dvou molekul aldehydu tvoří jed-
na molekula aldolu
aldopentóza, -y ž (zkr. arab + ř) chem. jedno-
duchý cukr obsahující ve své molekule
pět atomů uhlíku a aldehydickou sku-
pinu
aldosteron, -u m (zkr. arab + ř) biochem. hor-
mon vytvářený v kůře nadledvin, regu-
lující metabolizmus minerálních látek
aldosteronizmus [-ny-], -mu m(zkr. arab + ř)
aldóza
med. choroba z hormonální poruchy způ­
sobená nadbytkem aldosteronu
aldóza, -y ž (zkr. arab) chem. cukr obsahující
v molekule aldehydickou skupinu
aldrey [-ej], -e m(um) eltech. lehká hliníková
slitina na výrobu lan venkovních elektr.
vedení
aldrin, -u m(zkr. arab) chem. pesticid sloužící
k hubení hmyzu, půdní dezinfekci a
k moření semen
aldrovandka, -y ž (VJ) bot. vzplývavá, ve
vodě nezakořeněná masožravá rostlina
rodu Aldrovanda, u nás vzácná (nazv.
podle it. přírodovědce a lékaře U. Ald-
rovandiho)
ale [ejl] neskl. m (a) potr. angl. silně alkoholi-
zované světlé pivo
aleatorika, -y ž(I) hud. novodobá kompoziční
technika, kt. ponechává značný prostor
tvořivým možnostem interpreta i hře ná-
hod; aleatorický příd.
aleatorní příd. (I) 1. práv. a. smlouvy jejichž
plnění závisí na náhodě (sázky, loterie
ap.), odvážné 2.lIud. založený na aleato-
rice: a. skladba 3. liter. a. poezie abstrakt-
ní, založená na náhodě n. čiré asociaci
(např. dadaizmus)
alef, -u m(hebr) první písmeno hebrejské abe-
cedy; mat. označení mohutnosti nekoneč­
ných množin
alegace, -e ž (I) práv. citování z listin, ze zá-
kona ap.; alegační příd.
alegát, -u m (I) práv. doslovný citát z listiny,
ze zákona ap.
alegoreze, -e ž (ř) liter. uplatnění alegorické-
ho výkladu při interpretaci textu
alegorie, -e ž (ř) liter., výtv. obrazně symbolic-
ké literární n. výtvarné zobrazení abs-
traktních pojmů, lidských vlastností,
událostí ap., jinotaj; alegorický příd.:
a. význam jinotajný; a. obraz, a. vůz
(v průvodech ap.) symbolizující něj.
ideu, událost, postavu ap.; alegoricky
přísl.; alegoričnost, -i ž
alegorizace, -e ž (ř) vyjádření, vyjadřování,
zobrazení, zobrazování alegorií, alego-
riemi; alegorizační příd.
alegorizovat ned. i dok. (ř) (co) vyjádřit, vyja-
dřovat, zobrazit, zobrazovat alegorií,
alegoriemi
alegovat ned. i dok. (I) práv. citovat z listin, ze
zákona ap.
alej, -e ž (t) cesta osázená po obou stranách
řadou stromů, stromořadí; alejový příd.:
a-á cesta
alela, -y ž (ř) gen. dědičný základ znaku or-
ganizmu, konkrétní forma genu, jedna
z párových dědičných vloh umístěných
v homologických chromozomech na ho-
mologických místech, alelomorfa; ale-
Iický, alelový příd.: a-ická forma; a-ový
pár
alelizmus, -mu m (ř) gen. existence funkčně
rozdílných alel téhož genu podmiňující
rozdělený fenotypový projev dané vlast-
nosti
alelomorfa, -y ž (ř) gen. alela
38
alelopatie [-ty-], -e ž (ř) bot., zeměd. nepřízni­
vý vliv jedné rostliny na druhou způso­
bený urč. produkty výměny látek
alelotyp, -u m (ř) gen. genotypické složení
populace
alelový i alela
aleluja citosl.(hebr) pův. hebr. zvolání "Chval-
te boha!", převzaté do bohoslužby křes­
ťanské
aleluja neskl. s (hebr) 1. círk. radostný chvalo-
zpěv 2. ob. expr. ve spoj. (mít něčeho, dělat
něco aj.) do a. nadměrně n. do úplného
nabažení
alembik i alambik
alen, -u m (germ) hist. stará jednotka délky
v Dánsku, Norsku, na Islandě (0,5 až
0,7 m)
alergen, -u m (ř) 1. med. látka vyvolávající
alergickou reakci 2. farmo léčebný přípra­
vek, kt. slouží k diagnostice alergických
onemocnění a jejich léčbě; alergenový
příd.: a. test
alergie, -e ž (ř) med. zvláštní přecitlivělost
organizmu k někt. látkám, zvýšená imu-
nologická reaktivita vyvolaná antigeny
z vnějšího n. vnitřního prostředí (alerge-
ny): a. na něco, přen. též na někoho ne-
chuť k něčemu, k někomu, nesnášení
něčeho, někoho; alergický příd.: med.
a-á choroba alergóza; a-á reakce; být a.
na něco, přen. na někoho; alergicky přísl.;
alergičnost, -i ž
alergik, -a m (alergička, -y ž) osoba stižená
alergií
alergolog, -a m (alergoložka, -y ž) odbor-
ník v alergologii
alergologický příd. k alergologie, k alergo-
log
alergologie, -e ž (ř) lékařský obor zabývají-
cí se alergií
alergóza, -y ž (ř) med. onemocnění vzniklé
na podkladě alergie (např. astma, senná
rýma, ekzém aj.), alergická choroba
alertní příd. (t) odb. přirozeně aktivní, čilý;
alertnost, -i ž: psych., biol. stav a-i (lid-
ského organizmu)
aleukemie, -e ž (ř) med. krevní onemocnění
odpovídající leukemii bez zmnožení bí-
lých krvinek v obvodové krvi; aleuke-
mický příd.
aleurit, -u m (ř) geol. sypká usazená hornina
úlomkovitého původu, sílt; aleuritový
příd.
aleurolit, -u m (ř) geol. zpevněný aleurit, sil-
tovec, prachovec; aleurolitový příd.
aleuron, -u m (ř) biol. bílkovinné krystaly
obsažené ve speciálních zásobních ple-
tivech, zejm. v obilkách trav; aleurono-
vý příd.: biol. a-á zrnka
aleuronát, -u m (ř) potr. sušený a mletý pše-
ničný lepek; aleuronátový příd.
aleuropelit, -u m (ř) geol. usazenina tvořená
směsí prachu a jílu; aleuropelitový příd.
aleutit [-ty-], -u m (VJ) geol. přechodná hor-
nina mezi andezitem a čedičem (nazv.
podle Aleut, ostrovů mezi Aljaškou a
Kamčatkou); aleutitový příd.
alfabeta
alexandr, -a m(VJ) zool. papoušek rodu Psit-
tacula, zelené barvy, pův. z tropickéAsie
a Afriky
alexandra, -y ž (VJ) zahr. odrůda podzimních
hrušek s chutnou šťavnatou dužinou
alexandrijský příd. (VJ) filoz. a-á škola vě­
decká, filoz. a náb. učení a směry helé-
nistického období na rozhraní letopočtu,
jejichž střediskem byla eg. Alexandrie,
alexandrinizmus; liter. a-á poezie řec.
poezie helénistické doby vrcholící veg.
Alexandrii v 3. stol. př. n.l. a vyznačují­
cí se vysokou učeností; a. kalendář zá-
klad dnešního kalendáře z 3. stol. zave-
dený za císaře Augusta
alexandrin, -u m(VJ) liter. rýmovaný dvanác-
tislabičný verš se stálou rozlukou po
šesté slabice (podle starofrancouzské-
ho veršovaného románu z 12. stol.
o Alexandru Velikém); alexandrinský
příd.
alexandrinizmus [-ny-], -mum (VJ) filoz. ale-
xandrijská (filoz.) škola
alexandrit, -u m (VJ) miner. vzácná drahoka-
mová odrůda nerostu chryzoberylu, sma-
ragdově zelené barvy při denním světle,
ametystově červené při světle umělém
(nazv. podle rus. velkoknížete Alexan-
dra Nikolajeviče); alexandritový příd.
alexandrolit, -u m (VJ + ř) miner. nerost ze
skupiny alofanu s měnlivým obsahem
chromu
alexejevit, -u m (VJ) miner. měkký voskovitý
nerost šedobílé n. hnědé barvy, uhlovo-
dík ze skupiny karbocyklických slouče­
nin, zv. též skalní vosk (nazv. podle rus.
chemika A Alexejeva); alexejevitový
příd.
alexie, -e ž (ř) med. porucha schopnosti
číst způsobená poškozením urč. oblasti
mozkové kůry
alexin, -u m(I) biol., med. součást bakterioly-
zinu, protilátky v krvi rozpouštějící bak-
terie, působící jen v součinnosti s vlast-
ní specifickou protilátkou; alexinový
příd.
alexoit, -u m (VJ) geol. pyrhotinový dunit se
sideronitovou strukturou (nazv. podle
dolu Alexo v kanadském Ontariu); ale-
xoitový příd.
alfa neskl. s (ř) 1. v řec. abecedě písmeno a,
obdobné českému a, užívané též k ozna-
čení prvního místa, oddílu ap. v něj. řadě,
pořadí, v mat. k označení úhlu aj. 2. fyz.
označuje jeden z druhů ionizačního zá-
ření: částice a., a-, a-částice; záření a.
3. a. privativum [-tý-] řec. záporka a-
(např. v slově ahistorický), ne- 4. a., -y ž
ve spoj. a. a omega začátek (původ) i ko-
nec, tj. to nejdůležitější, nejhlavnější (ně­
čeho, všeho), pův. v Novém zákoně sym-
bolický výraz pro věčnou existenci Boží
a Kristovu
alfabeta, -y ž(ř) 1. soubor všech písmen řec.
písma v ustáleném pořádku (nazv. podle
prvních písmen alfa, beta) 2. řidč. kniŽ.
abeceda vůbec; alfabetický [-ty-] příd.:
alfabetizace
a. pořádek abecední; alfabeticky přísl.:
a. uspořádat
alfabetizace [-ty-], -e ž (ř) hromadná výuka
čtení a psaní (organizovaná pro negramot-
né obyvatelstvo zvl. v někt. rozvojových
zemích);;ill'ábetizační příd.: a. akce
alfabetizátor [-ty-], -a m(alfabetizátorka,
-y ž) (ř) kdo se účastní alfabetizace jako
učitel: dobrovolní a-ři z řad studentů; al-
fabetizátorský příd.
alfametr, -u m (ř) eltech. přístroj k měření
veličiny proudového zesilovacího koe-
ficientu
alfanumerický příd. (ř + I) kyb. abecedně-čís­
licový: a. kód užívající jako znaky pís-
mena a číslice
alfavir(us), -u m (ř + I) biol. a-y skupina virů
patřících mezi togaviry a způsobujících
např. encefalomyelitidu u koní
al line [fí-] (it) hud. do konce skladby, až ke
znamení fine; ..\, též da capo al fine
alfol, -u m (zkr. I + I) stav. reflexní izolace
z hliníkových fólií, pouŽív. jako střešní
krytina n. k ochraně vnějších stěnových
panelů; alfolový příd.
al fresco [-sko] (it) výtv. na způsob freska
algavský příd. (VJ) zeměd. a. skot plemeno alp-
ského hnědého skotu pocházející z ba-
vorského Algavska
algebra, -y ž (arab) mat. (školská) a. nauka
o řešení rovnic a o teoriích s tím souvi-
sících; školní učebnice této nauky; abs-
traktní a.; moderní a. tato nauka rozší-
řená o další odvětví a vytvořená zobec-
ňováním a axiomatizováním užívaných
pojmů a metod; log. a. logiky nejstarší
forma matematické logiky vzniklá apli-
kací vzorců algebry na operace s třída­
mi a výroky; algebraický příd.: mat. a-é
operace sčítání, odčítání, násobení, dě­
lení, umocňování (racionálním exponen-
tem); a-á funkce kterou lze vyjádřit z
konstant a proměnné konečným počtem
algebraických operací; a-á rovnice; a-é
číslo kořen algebraické rovnice s celočí­
selnými koeficienty; a-á křivka jejíž
body vyhovují jisté algebraické rovnici
se dvěma neznámými; lingv. a-á lingvis-
tika část matematické lingvistiky užíva-
jící prostředků logiky, teorie množin, te-
orie grafů aj. k modelování jazykových
struktur; algebraicky přísl.
algezie, -e ž (ř) med. vnímání bolesti
algezimetr, -u m (ř) med. přístroj k měření
citlivosti pro bolest
algezimetrie, -e ž (ř) med. měření citlivosti
pro bolest; algezimetrický příd.
-algie (ř) v slož. (med. termínech) druhá část ozna-
čující bolest orgánu n. tkáně (např. gast-
ralgie, neuralgie)
alginát, -u m(I) chem. a-y soli alginové kyse-
liny, získávané z mořských řas a chaluh
extrakcí, používané obdobně jako kyse-
lina alginová; alginátový příd.
alginový příd. (I) chem. a-á kyselina získáva-
ná z hnědých mořských řas a sloužící
jako náhražky agaru, želatiny aj.
39
algo- 1 (ř) vslož. první část svýzn. bolest, bolesti-
vý (např. algospazmus)
algo· 2 (I) v slož. první část s význ. (vodní) řasa
(např. algologie)
algodonit [-ny-], -u m(VJ) miner. vzácný ko-
sočtverečný nerost šedé n. žluté barvy,
přirozená slitina mědi a arzenu (nazv.
podle pův. naleziště v dolu Algodones
v Chile); algodonitový příd.
algofytikum [-ty-], -ka s (I + ř) geol. éra rost-
lin stélkatých, končící v proterozoiku,
archeofytikum, eofytikum
ALGOL zkr. (a: AIgorithmic Language), algol,
Algol, -u m(a) kyb., lingv. programovacíja-
zyk vyvinutý pro řešení matematických
a technických problémů
algolagnie [-ny-], -e ž (I + ř) med. sexuální
úchylka, při níž je pohlavní uspokojení
spojeno s pociťováním n. působením
bolesti: pasivní a. masochizmus; aktivní
q. sadizmus
algolid, -u m(arab) astro zast. hvězda, kt. mění
pravidelně svou jasnost, je-li zakrývána
tmavším průvodcem, zákrytová proměn­
ná hvězda (nazv. podle první takto zná-
mé hvězdy Algol)
algologie, -e ž (I + ř) odvětví botaniky zabý-
vající se studiem řas a sinic, fykologie;
algologický příd.
algomenorea, -ey ž (ř) med. menstruace pro-
vázená bolestmi, dysmenorea
algonkium, -ia s (VJ) geol. starší název pro
proterozoikum, starohory (nazv. podle
území severoamerických indiánů); al-
gonkický příd.: a-é vrásnění
algoritmizace, -e ž(arab + ř) mat., log. sestavo-
vání, sestavení algoritmu pro řešení úloh
daného typu
algoritmus, -mu m(arab + řl mat. předpis ko-
nečného počtu kroků, kterými je možno
řešit stejnorodé úkoly, např. výpočty, pro-
gramy pro počítač; log. obdobný postup
pro řešení třídy úloh konečným počtem
úkonů, z nichž každý je přesně defmo-
ván; algoritmický příd.: a-éjazyky forma-
lizované jazyky k popisu počítačových
procesů umožňující jejich programování
algor mortis [-ty-], a-u mortis m (I) med.
chladnutí mrtvoly (vyrovnáváním tepel-
ného rozdílu mezi teplotou organizmu a
okolí)
algospazmus, -mu m (ř) med. bolestivá křeč
algrafle, -e ž (I zkr. + ř) polygr. obdoba litogra-
fie, při níž se kreslí na změnou hliníko-
vou (aluminiovou) n. zinkovou desku
alhagi neskl. m(arab)'bot. dvouděložná vikvo-
vitá rostlina z rodu Alhagi rostoucí jako
trnitý keř, poskytující perskou manu, v
pouštích Střední Asie a sev. Afriky
alhidáda, -y ž(arab) geod. otočná součást úh-
loměrných a nivelačních přístrojů s ode-
čítacím, zaměřovacím a urovnávacím
zařízením, popř. i svislým kruhem n.
buzolou
alcheringa [alče-], -y ž(austr) V mytol. před­
stavách pův. obyvatelstvaAustrálie dáv-
né údobí života vzdálených předků
alikvotní
alchymie, -e ž(arab) univerzální vědecká dis-
ciplína v středověku a renesanci zaobí-
rající se chem. látkami, soustředující se
mj. na experimentální hledání možnosti
přeměny obecných kovů ve zlato; přen.
expr. kuchařská a. zvláštní dovednost,
umění; alchymický příd.
alchymista, -y m (alchymistka, -y ž) kdo
se zabývá alchymií; alchymistický
[-ty-] příd.: a-é experimenty
aliance, -e ž (t) 1. polit. spojenectví, spoje-
necká úmluva, spolek, zprav. politický;
spolek dvou či více států: Severoatlan-
tická a. 2. ekol. phležitostné, dočasné a
volné sdružování růz. druhů živočichů,
z kterého mají prospěch všichni zúčast­
nění (např. sloni, antilopy, žirafy a pštrosi
na afr. savanách); alianční příd.
alias (1) jinak, přezdívkou (nazývaný), vul-
go: Martínek a. Mouka
alibi neskl. s (I) práv. důkaz O tom, že obvině­
ný v době, kdy se stal trestný čin, byl na
jiném místě: dokonalé a., přen. svědectví
o neúčasti n. předstírání neúčasti v něj.
riskantní akci, hnutí ap. (z opatrnosti,
zbabělosti ap.)
alibista, -y m (alibistka, -y ž) kdo jedná ve
smyslu alibizmu
alibistický [-ty-] příd. k alibizmus, k alibis-
ta; alibisticky přísl.
alibizmus, -mu m (I) opatrnická snaha unik-
nout před odpovědností, předstírání ali-
bi, neúčasti v něj. riskantní akci, hnutí
ap.
alicyklický příd. (I + ř) chem. označující alifa-
tické uhlovodíky a jejich deriváty s ře­
tězci atomů uhlíku uspořádanými do kru-
hu: a-é sloučeniny
alienace, -e ž 1. (I) práv. (dř.) převod vlast-
nického práva na druhou osobu, zcizení
2. (f < I) filoz. odcizení v nejrůznějších sfé-
rách života a společnosti, kdy se výsled-
ky lidské činnosti staví proti člověku jako
cizí, nepřátelská síla; psych. psychotické
odcizení realitě a vytvoření vlastní psy-
chické reality; med. porušení vztahu mezi
pacientem a lékařem; alienační příd.
alifatický [-ty-] příd. (ř) chem. a-é (organic-
ké) sloučeniny s otevřeným přímým n.
rozvětveným uhlíkovým řetězcem, acy-
klické
alifer, -u m(I) karet. odmítnutí rozdaných ka-
ret, prohlášení hry za neplatnou
aligát, adligát, -u m(I) knih. samostatný spis,
tištěný n. rukopisný, přivázaný kjinému,
často obsahově odlišnému, přívazek
aligátor, -a m(a<šp)zool. plaz z roduAlliga-
tor příbuzný krokodýlu, žijící v Sev.
Americe, v někt. druzích též v Asii
aligátorový příd. (a <špl tech. a-é nůžky páko-
vé nůžky pouŽív. zvl. k rozstřihování
šrotu
alikvotní příd. (I) 1. připadající na urč. část
celku, obsažený v celku beze zbytku,
podílový, poměrný: a. podíl; a. část pla-
tu, dovolené 2. hud. a. tóny jejichž kmi-
točet je jednoduchým násobkem krnito-
 alimentace
čtu základního tónu, s nímž samočinně
znějí a tvoří jeho barvu, částkové, parci-
ální
alimentace, -e ž (i) práv. poskytování výživ-
ného; alimentačnípříd.: práv. a. povinnost
vyživovací
alimentární příd. (i) med. souvisící s příjmem
potravy, poknnový: a. infekce vznikají-
cí požitím infikované stravy; a. intoxi-
kace otrava jedem požitým potravou; a.
dystrofie onemocnění způsobené dlouho-
dobým hladověním
alimenty, -ů m pomn. (i) zákonité výživné
(placené na nemanželské dítě, dítě z roz-
vedeného manželství aj.)
aliminace, -e ž (i) práv. odmítnutí žádosti n.
stížnosti (např. pro nepříslušnost správ-
mno orgánu ap.) bez jejich projednání a
bez rozhodnutí o věci samé
a limine [á lí-] (i) kniŽ. zásadně, od začátku
bez (jakéhokoli) jednání, projednání: a
limine odmítnout návrh
a linea [á lí-á] (i) kniŽ. od řádky, na nový řá­
dek (psát, tisknout)
alinea neskl. s (i) novy odstavec
alitace, -e ž (t) tech. pokrývání železa vrst-
vou hlimlru (aluminia), kt. chrání proti
korozi i za zvýšených teplot, alitování,
difuzní hlim1cování
aliterace, -e ž (i) liter. opakování stejných hlá-
sek na začátku slov jdoucích po sobě;
aliterační příd.
alitování, -í s (t) tech. alitace, difuzní hliní-
kování
alitovat ned. i dok. (t) tech. (co) provádět, pro-
vést alitaci
aliud, -u m (i) práv., obch. jiné než dohodnuté
plnění závazku (např. dluhu) vedoucí
k zániku závazku
alizarin, -u m (arab) chem. organické červe­
né mořidlové barvivo vyráběné z antra-
cenu; alizarinový příd.: a-á barviva;
a-á modř
alka, -y ž (nor) zool. severský mořský pák z ro-
dů Alca a Plautus, s krátkými křídly, do-
konalý potápěč živící se mořskými živo-
čichy, vyskytující se v mnoha druzích
alkahest, -u m (stři) tekutina údajně rozpou-
štějící všechny látky (v alchymistických
spisech do 18. stol.)
a1kajský příd. (Vl) liter. a-á strofa tvořená čtyř­
mi verši, z nichž první dvajsoujedenác-
tislabičnéjambické verše s anapestem ve
čtvrté stopě, třetí je devítislabičnýjam-
bický a čtvrtý desítislabičný, smíšený ze
dvou daktylů a trochejů (nazv. podle řec.
básníka Alkaia)
alkalicelulóza, -y ž (arab + n < i) chem. produkt
získávaný z celulózy působením louhu
sodného, využívaný ve výrobě viskózo-
vých vláken
alkalický příd. (arab) chem. jevící vlastnosti
zásad, zásaditý, bazický: a-á reakce; a.
roztok; a-é kovy skupina šesti kovů s ob-
dobnými vlastnostmi (lithium, sodík,
draslík, rubidium, cezium a francium),
jejichž hydroxidy jsou silnými zásada-
40
mi; a-é zeminy skupina oxidů kovů (např.
oxid vápenatý) poskytující zásadité roz-
toky; alkalicky přísl.: reagovat a.; alka·
ličnost, -i ž
alkálie, -e ž (arab) (um) chem. hydroxidy n. uh-
ličitany alkalických kovů a amoniaku,
zprav. rozpustné ve vodě
alkalimetrie, -e ž (arab + ř) chem. metoda od-
měrné analýzy k stanovení látek kyselé
povahy jejich neutralizací (titrací) roz-
tokem zásady (nejč. hydroxidu sodného
n. draselného) n. uhličitanu
alkalita, -y ž (arab) chem. obsah alkalicky re-
agujících látek v roztoku, alkaličnost: a.
vody; zeměd. a. půdy zásaditá půdní reak-
ce (s vodíkovým exponentem pH větším
než 7)
alkalizace, -e ž (arab) chem., geol. postup, kte-
rým se mění reakce prostředí na alkalic-
kou; alkalizační příd.
aIkalizovat ned i dok. (arab) chem. (co) (u)činit
alkalickým, zásaditým; a1kalizovat se ned.
i dok. chem. stávat se, stát se alkalickým
alkaloid, -u m(arab}chem. a-y dusíkaté zása-
dité organické látky obsažené v rostli-
nách, fyziologicky účinné a sloužící
mnohdy jako léčiva: tropanové a-y (např.
atropin, kokain); opiové a-y (morfin,
papaverin); indolové a-y (reserpin,
strychnin); alkaloidní, alkaloidový příd.
alkalóza, -y ž (arab) med. zvýšení zásadité re-
akce krve vzestupem zásaditých (alka-
lických) látek (op. acidóza)
alkan, -u ID (arab) chem. a-y nasycené uhlo-
vodíky s necyklickým řetězcem, např.
metan
alkaptonurie, -e ž (arab + ř) med. onemocnění
způsobené vrozenou poruchou metabo-
lizmu bílkovin
alken, -u m (arab) chem. a-y nenasycené uhlo-
vodíky s necyklickým řetězcem a dvoj-
nou vazbou (např. etylen)
alkin, -u ID (arab) chem. a-y nenasycené uhlo-
vodíky s trojnou vazbou (např. acetylen)
alkohol, -u m (arab) 1. chem. a-y organické
sloučeniny odvozené od uhlovodíků ná-
hradou jednoho n. více atomů vodíku
hydroxylovou skupinou -OH 2. opojný
lihový nápoj, popř. etanol v nápoji ob-
sažený n. užívaný pro jeho výrobu: ne-
mírnépitía-u; otrava a-em; propadnout
a-u pití opojných (alkoholických) nápo-
jů; aIkoholní, alkoholový příd.
alkoholát, -u m (arab) chem. a-y sloučeniny
alkoholů s kovem, alkoxidy
alkoholický příd. (arab) 1. k alkohol 1: chem.
a-é kvašení enzymatický rozklad cukrů;
a-é cukry vícemocné alkoholy odvoze-
né od nasycených uhlovodíků 2. obsa-
hující alkohol (etanol, etylalkohol), vy-
robený z alkoholu: a-é nápoje 3. týkají-
cí se pití alkoholu 2, týkající se alkoho-
liků: a-é opojení; a-á rodina; alkoho-
licky přísl. k 2
alkoholik, -a m (alkoholička, -y ž) (arab) kdo
je chorobně oddán nadměrnému pití al-
koholických nápojů, piják
allargando
alkoholizace, -e ž (arab) potr. přidávání, při­
dání alkoholu do dezertních vín
alkoholizmus, -mu m (arab) chorobný ná-
vyk nadměrnéhopožívání alkoholických
nápojů: boj proti a-u
alkoholizovat ned. i dok. (arab) potr. (co) přidá­
vat, přidat alkohol do dezertních vín:
a-vaná vína obsahující kromě alkoholu
vzniklého kvašením ještě alkohol přida­
ný
alkoholní t alkohol
alkoholoměr, -u m (arab + č) potr. přístroj na
měření procenta alkoholu v tekutině, al-
koholometr, lihoměr
alkoholometr, -u m (arab + ř) potr. alkoholo-
měr, lihoměr
t
alkoholový alkohol
alkoholýza, -y ž (arab + ř) chem. štěpení chem.
vazby působením alkoholu
alkorán, -u m (arab) starší název koránu
alkoun, -a m (nor) zool. severský mořský pták
rodů Uria a Plautus z phbuzenstva rac-
ků
alkovna, -y ž (n < arab) výklenek, přístěnek
v obytném domě, bez oken; alkovní příd.
alkoxid, -u m (arab + ř) chem. a-y alkoholáty
alkoxyl, -u m (arab + ř) chem. jednovazná sku-
pina odvozená od alkoholu; alkoxylový
příd.
alkyd, -u m (arab) chem., tech. syntetická prys-
kyřice polyesterového typu připravená
kondenzací vícemocných alkoholů s ví-
cemocnými karbolovými kyselinami;
alkydový příd.: a-é pryskyřice; a-é laky
alkyl, -u m (arab) chem. jednovazná skupina
odvozená od alkanu; alkylový příd.: chem.
a-á skupina
alkyl- (arab) v siož. první část označující chem.
sloučeniny s alkylovou skupinou
alkylace, -e ž (arab) chem. zavádění alkylu do
organické sloučeniny; alkylační příd.
alkylamin, -u m (arab + ř) chem. a- y aminode-
riváty uhlovodíků
alkylát, -u m (arab) chem. produkt alkylace
rozvětvenýchuhlovodI1ců za vzniku vy-
sokooktanových benzinů
alkylhalogenid [-ny-], -u m (arab + ř) chem.
a-y deriváty alkanů, v nichž jeden n. více
atomů vodíku je nahrazeno atomem ha-
logenu (fluoru, chloru, bromu, jodu)
alkylnitrát [-ny-], -u m (arab + ř) chem. a-y
estery kyseliny dusičné
alkyón, -a m (ř) (v řec. myto!.) mořský pták
pokládaný za věstitele klidných dnů za
zimního slunovratu; alkyónský příd.
aU· J, též al-
alla breve [bré-] přísl. (it) hud. dvakrát tak
rychle jako dříve; alla breve neskl. s hud.
dvoudobý takt, v němž se počítá podle
půlí, nikoli čtvrtí
aUa marcia [marča] přísl. (It) hud. pochodově
alla prima [prí-] přísl. (it) výtv. (malba) defi-
nitivními tóny přímo na podklad bez
podmaleb a postupného překrývání vrs-
tev
allargando přísl. (it) hud. volnějším pohybem,
rozvláčně
alla tedesca
\
aHa tedesca [-ka] přísl. (it) hud. na způsob něm.
tance
allativ [-ty- i -tý-], -u m (i) Iingv. (v ugrofin-
skýchjazycích) pád označujícípředmět,
ke kt. směřuje děj
alla zingarese [ci-éze] přfsl. (it) hud. na způ­
sob cikánské muziky
alleghanyit [elegenyt], -u m (Vl) miner. vel-
mi vzácný jednoklonný nerost, zásaditý
křemičitan manganu (nazv. podle pův.
nalezištěA11eghanyv USA); aHeghanyi-
tový příd. • allyl, -u m (i) chem. jednovazná skupina od-
aUegretto přísl. (It) hud. mírně rychle, volněji
než allegro; allegretto, -a s hud. krátká
skladba veselého rázu v tomto tempu;
allegrettový přfd.
allegrissimo přísl. (It) hud. velmi rychle
allegro přísl. (it) hud. rychlým pohybem,
rychle, živě; též ve spoj. a. moderato; alle-
gro, -a s hud. skladba veselého rázu v tom-
to tempu; allegrový přfd.
allelengyon, -u m (ř) hist. (v byz. říši) kolek-
tivní daňová odpovědnost za vesnickou
obec a za placení daní z opuštěné půdy
allemande [almánd] neskl.• řidč. allemanda
[-le-], -y ž (t) hud. stará německá taneční
forma n. instrumentální skladba; součást
svity
aHemontit [-ty-], -u m (Vl) miner. vzácný klen-
cový nerost šedé barvy ze skupiny arze-
nu (nazv. podle pův. naleziště uA11emon-
tu ve Francii)
allen, -u m (zkr.) chem. uhlovodík s tzv. ku-
mulovanou dvojnou vazbou, propadien
allentando, allentato [-tá-] přísl. (It) hud. zpo-
maleně, zpomalovaně
allicin, -u m (i) chem. rostlinné antibiotikum
se specifickými antibakteriálními vlast-
nostmi tvořící se enzymaticky v cibulo-
vé zelenině z alliinu
alliin [-ii-], -u m (i) chem. aminokyselina ob-
sažená v česneku ajiné cibulové zeleni-
ně
alliináza [-ii-], -y ž (i) chem. enzym přemě­
ňující a11iin v antibakteriální allicin
allingit, -u m (Vl) geol. fosilní pryskyřice
makroskopicky podobná jantaru, avšak
bez kyseliny jantarové, s obsahem dusí-
ku a síry, tzv. švýcarský jantar (nazv.
podle franc. města Al1inges); aUingito-
vý příd.
allit, -u m (zkr. + ř) geol. hornina bohatá vol-
nými hydratovanými oxidy hliníku; al-
litový příd.: stav. a. cement rychlovazný
portlandský cement s větším obsahem
slínkového allitu; allitický [-ty-] příd.: geol.
a-é zvětrávánívyznačující se hromadě­
ním hydrátů a kysličníků hliníku
allivalit, -u m (Vl) geol. hornina ze skupiny
gabra, složená téměř jen z olivínu a
anortitu (nazv. podle vrchu A11ival na
skotském ostrově Rum); allivalitový
příd.
allmendy, -end ž mno (n) hist. (ve středověku)
nemovitosti ve vlastnictví obcí v Němec­
ku
allo- J, též alo-
41
allochetit [-ty-], -u ID (Vl) geol. žilná hornina
tinguaitového typu 'a poďyrické struktury
(nazv.j:>odle údolí Allochet v Itálii); al.
lochetitový příd.
aU right [61 rajtl (a}řidč. hovor. správně, v p0-
řádku
alluaudit [-dy-], -u m (Vl) miner. jednoklon-
ný nerost ze skupiny trlfylinu, fosforeč­
nan sodíku, vápníku, železa a manganu,
vzniklý větráním natrofylitu (nazv. po-
dle objevitele F. Alluauda)
vozená od propenu; aUylový příd.: chem.
a-á skupina ,
allyl. (i) v slož. první část označující chem. slou-
čeniny s a11ylovou skupinou
alm, -u m (n) geol. karbonátový sediment
s různě vysokým obsahem humusu, ba-
žinný vápenec
alma mater [mát-], a-y maten neskl. ž (i) kniŽ.
matka živitelka, tradiční obrazné ozna-
čení univerzity, řidč. vysoké školy vů­
bec
almanach, -u m (ř < arab) 1. sborník s literár-
ními příspěvky různých autorů, často
reprezentující urč. programové spřízně­
ní: a. Máj 2. pův. (ve 14.-15. stol.) sou-
bor kalendářních tabulek (ročenka) s as-
tronomickými údaji, doplňovaný později
praktickými radami a vyprávěními; al·
manachový přfd.
almandin [-dy- i -dý-], -u m (Vl) miner. čer­
venofialový průhledný drahokam, kře­
mičitan železa a hlim1cu ze skupiny hli-
m1cových granátů (natv. podle ant. rna-
loasijského města Almandy); almandi-
nový přfd.
almandinspinet [-dy- i -dý-], -u m (Vl + i)
miner. spinet se zřetelným fialovým od-
stínem, pouŽív. zejm. v klenotnictví
almara, -y ž (i) 1. hovor. šatník, popř. skříň
vůbec 2. hísl. rozměrná skříň k uložení
liturgických předmětů (v sakristii) n. šatů
(v domácnosti), zvl. za baroka architek-
tonicky provedená a zdobená: intarzo-
vaná a.; almarový přid.
al Marco [-ko] (it) hisl. peněž. způsob ražby
sthbrných mincí ve středověku záležící
v zhotovení stanoveného počtu mincí.
z urč. hmotnostní jednotky
almea, -eje, -ey ž (arab) arab., eg. n. vůbec
orientální tanečnice a zpěvačka
almemor, -u m (hebr) archit. stupeň se zábra-
dlím a čtecím pultem v synagoze, ve
středu prostoru
almuce, -e ž (arab + ř) mst. kukla n. kapuce
podšitá kožešinou, s širokým límcem,
pův. součást oděvu kanovníků, později
i světských oděvů
almud, -u m (šp, port < arab) (ve špan. a port.
hovořících zemích) stará jednotka hmot-
nosti' objemu i plošného obsahu růz.
hodnoty
almukantarát, -u m (arab) astro souřadnicová
kružnice rovnoběžná s obzorem
almuženka, -y ž (n < ř) (dř.) poukázka na
věcnou podporu dávaná žebrákům mís-
alogenní
to almužny; hanl., publ. poukázka na pod-
poru v nezaměstnanosti
almužna, -y ž (n < ř) nepatrný peněžní dar
člověku chudému, potřebnému, milodar
(žebrákovi); přen. expr., hanl. velmi nepatr-
ný, nepřiměřeně malý příspěvek, odmě­
na, plat ap.; almužní příd.
almužrn'k, -a m (almužnice, -e ž) zasl. kniŽ.
kdo žije z almužen, žebrák; almužnický
příd.
alnico [-nyko], -ca [-kal, -ka s (um) tech. ne-
kujná slitina železa, hliníku (zn. Al), nik-
lu (Ni), kobaltu (Co) aj. pro permanent-
ní magnety
aló, alo -l- alou
alo- (ř) v siož. první část s význ. jiný, odlišný
(např. alogamie, alograf, alopatie, aloch-
tonm); psává se i v pův. podobě a11o-
alobal, -u ID (zkr. i + č) aluminiová fólie pro
balení pokrmů zvl. při jejich úpravě;
alobalový přfd.
alod [-ló-], -u m, alodium [-dy-], -ia s (i <
germ) hist. práv. (ve středověku) plně svo-
bodný, především šlechtický statek (na
rozdíl od lenního); alodní, alodiální příd.
alodifikační [-dy-] přfd. (I) hist. práv. a. záko-
ny (z let 1867-69) jimiž se provádělo ru-
šení lenních svazků v Rakousku a pře­
vod lén v alodia
aloe, -e ž i neskl. s (ř) 1. bot. cizokrajná sucho-
milná rostlina rodu Aloe s dužnatými
listy, jejíž dva druhy se pěstují jako
okrasné a někt. poskytují šťávu s léčivý­
mi účinky 2. farmo zahuštěná šťáva z listů
někt. druhů této rostliny jako léčivá dro-
ga3. text. vlákna, příze z vláken tétorost-
liny na lana, koberce aj., mauricijské
konopí; aloový příd.
alofan, -u m (ř) miner. čirý n. bílý amorfní jí-
lový nerost, vodnatý křemičitan hliníku
alofanoid, -u m (ř) miner. a-y souhrnný název
jílových minerálů
alofázový příd. (ř) geol. týkající se pochodů,
při nichž na úkor původních minerálů
vznikají v hornině minerály nové: a-á
metamorfóza
alofenie [-ny-], -e ž (ř) gen. projev funkce urč.
genů, které byly uvedeny do činnosti
působením jiných genů
a106t, -u m (ř) miner. nerost makroskopicky
podobný serpentinu, vodnatý hlinitokře­
mičitan hořčíku; alofitový příd.
alofon, -u ID (ř) Hngv. poziční varianta foné-
mu, hláska n. odstín hlásky, kt. nemění
význam slova (např. n alveolární ve slo-
vě den, n velární ve slově banka)
alogamie, -e ž (ř) bot. opylení květu pylem
z jiného květu téže n. jiné rostliny téhož
druhu, cizosprašnost; alogamický přfd.
alogenní příd. (ř) 1. geol., ekol. týkající se změn,
posloupnosti způsobené podmínkami
vzniklými mimo původnípřirozené pro-
středí a společenstvo (op. autogennF): a.
minerály 2. biol., med. týkající se vztahu
n. rozdílu mezi jedinci téhož druhu, ale
geneticky nephbuzných: a. transplanta-
ce (tkáně)
alogický
alogický ptíd. (ř) kniŽ. neshodující se s logi-
kou, postrádající logiku, nelogický (op.
logický): a. zdvěr; alogicky přísl.; alogič­
nost, -i ž
alogizmus, -mu m(ř) 1. kniŽ. co nerespektuje
n. popírá logiku, alogičnost, nelogičnost
2. filoz. stanovisko odmítající logické
myšlení jako prostředek dosažené prav-
dy a stavějící víru, intuici proti logice
a1ograf, -u m (ř) práv. závěť psaná cizí rukou
(op. holograf); a10grafní ptíd.
alochemický příd. (ř + arab) geol. týkající se
pochodů, kt. jsou spojeny s látkovými
přesuny v chem. složení výsledné hor-
niny proti hornině výchozí: a-d metamor-
f6za
a1ochorie, -e ž (ř) bot. rozšiřování rozmno-
žovacích částic rostlin větrem, vodou,
živočichy n. člověkem
a1ochromatický [-ty-] příd. (ř) odb. nemající
vlastní barvu, zbarvený (nikoli barevný)
(op. idiochromatický): a-é nerosty
a1ochronický [-ny-] příd. (ř) biol. vyznacující
se výlučným časQvým výskytem v urč.
éře ap. (např. permský druh proti tríaso-
vému) (op. synchronní)
alochton, -a m (ř) odb. alochtonní člověk,
živočich, organizmus aj. (op. autochton)
alochton, -u m (ř) odb. alochtonní rostlina,
horninové těleso aj. (op. autochton)
a1ochtonie [-ny-], -e, alochtonita, -y ž odb.
výskyt něčeho n. někoho alochtonního
a1ochtonni příd. (ř) odb. pocházející původem
odjinud (z jiného území, biotopu ap.),
než se vyskytuje (op. autochtonní): a.
vrstva obyvatelstva; ekol. a. organizmy,
rostlina, živočich; geol. a. pUda druhotně
přemístěná z místa vzniku; a. hmota hor-
nin přemístěná z místa vzniku jinam na
místo dnešního výskytu; a. uhlí vzniklé
ze zbytků dřevin aj. připlavených odji-
nud
aloi [aloa] neskl. s (t) peněž. obsah drahého
kovu v rninci, tzv. ryzost mince
alokace, -e ž (I) 1. ekon. rozdělení výrobních
faktorů mezi jednotlivé směry užití (vý-
roby, oblasti) 2. kyb. přiřazení zdrojů, pa-
měti zařízení ap. částem programu 3. el-
tech. rozmístění jednotlivých délek kabelu
po trase dálkového vedení 4. stat. volba
rozsahu statistického výběru; alokační
příd.
a1okázie, -e ž (ř) bot. tropická asijská rostlina
rodu Alocasia pěstovaná ve sklenících
pro velké dekorativní, krásně vybarvené
listy
alokuce, -e ž (I) kniž. veřejná slavnostní pro-
mluva, oslovení: círk. promluva papeže
n. biskupa při urč. slavnostních příleži­
tostech
a1olex, -Um(ř+l}lingv. varianta lexému (např.
jde a šel)
a1olit, -u m (ř) miner. a-y vyrostlice přinesené
na místo tuhnutí magmatem (op. autolit)
a1ometamorfóza, -y ž (ř) geol. přeměna hor-
niny vyvolaná vnějším zásahem (op. au-
tometamorfóza, autolýza 2)
42
a1ometrie, -e ž (ř) biol. nerovnoměrný růst
někt. orgánů n. částí těla vyvolaný ne-
stejným rozdělováním výživných látek;
alometrický příd.: a. růst
alomon, -u m(ř}zool. a-y mezidruhové chem.
komunikační prostředky živočichů slou-
žící k označení vlastního teritoria, odpu-
zování jiných druhů ap.
alomorf, -u m(ř) lingv. varianta téhož morfému
(např. koncovky genitivu sg. v češtině)
alomortit, -u m (ř) miner. klamotvar barytu
po anhydritu
alomorfóza, -y ž (ř) blol. přizpůsobení orga-
nizmu novým životním podmínkám na
dané úrovni organizace
alonym, -u m(ř) liter. jméno autora díla kryté
jménem vypůjčenýmod jiného autora (z
důvodů polit. a cenzurních)
a10DŽ, -e ž (t) 1. práv. připojená část listiny,
přívěsek k směnce n. k jiné listině; poly-
gr. prodloužená část listu tiskoviny (např.
mapa v knize) 2. mužská barokní paru-
ka s dlouhými loknami 3. chem. nástavec
na konci destilační aparatury usnadňují­
cí odtékání destilátu do jímací nádoby
4. (v reprografii) manipulační část mik-
rofilmového pásu bez mikrozáznamů,
chránící vlastní záznam před mechanic-
kým poškozením; alonžový příd.
aloový T aloe
alopaladium [-lády-], -ia s (ř + VI) miner. vel-
mi vzácný, nejspíše šesterečný nerost ze
skupiny platiny
alopat, -a m lékař používající při léčení alo-
patie
alopatie [-ty-], -e ž (ř) med. léčba snažící se
v těle vyvolat obranný proces léky opač­
ného účinku; alopatický přfd.; alopatic-
ky přísl.
alopatrie, -e ž (ř + I) ekol. výskyt dvou n. více
organizmů (rodů, čeledí) ve zcela oddě­
lených územích
alopecie, -e ž (ř) med. stav, při kt. vlasy na
hlavě zcela chybějí n. jsou v růz. stupni
prořídlé, atrichie, plešatost, holohlavost,
lysivost, lysina
a10plastika [-ty-], -y ž (ř) med. nahrazení ztra-
cené tkáně neživým materiálem, např.
plastickými hmotami aj.; aloplastický
příd.
a1opolyploidie [-dy-], -e ž (ř) gen. polyploi-
die vznikající zmnožením neidentických
chromozomových sad v buněčném jád-
ře
a10rhizie [-ri-], -ež(ř} bot. typ kořenové sou-
stavy se zřetelně vyvinutým kůlovitým
hlavním kořenem, s postranními větve­
mi vedlejších kořenů horizontálně se roz-
růstajících růz. směry (op. homorhizie)
alosterie, -e ž (ř) chem. vlastnost bílkovinné
molekuly enzymů, která umožňuje změ­
nu její struktury při vazbě nízkomoleku-
lárních sloučenin na některém z jejích
nesubstrátových vazebných míst
a1osyndéza, -y ž (ř) gen. meiotické párování
chromozomů pocházejících z různých
rodičovských gamet (op. autosyndéza)
alpínský
1l10tigenní [-ty-] příd. (ř) geo!. a. rudne ložiska
vzniklá rozrušením, přemístěním a usa-
zením rud pocházejících z ložiska, kt.
vzniklo na jiném místě
alotriomorfní přfd. (ř) miner. nemající vlastní
krystalové tvary, nýbrž tvar vnucený
okolními staršími minerály, anhedrální,
xenomorfní: a. nerosty
alotrium, -ia, čast. mno a1otria, -ií s, a1otrie,
-ií ž (ř) hovor. nezbedný kousek, nezbed-
nost, nezbednosti, zprav. dětské: dělat,
• tropit a-a
alotropie, -e ž (ř) miner., chem. vlastnost někt.
prvků vyskytovat se v přírodě ve dvou i
více modifikacích s odlišnými fyzikál-
ními vlastnostmi, alotropizmus; alotro-
pický příd.: a-á modifikace
alotropizmus, -mu m (ř) miner., chem. alotro-
pie
alotyp, -u, alotypus, opu m (ř) odb. exemplář
typické série doplňující holotyp urč.
morfologickým znakem
alou, aló, a10 dtosl. (t) vyj. pobídku k rych-
lému odchodu n. naznačuje rychlý od-
chod, odběhnutí, úprk, hajdy, hybaj
aloxit, -u m (um) tech. umělý korund, uŽív.
jako brusný materiál
a1ozom, -u m(ř) biol. nepárový pohlavní chro-
mozom
alpa, -y ž (n) 1. vysokohorská pastvina 2.
francovka (této n. i jiné obch. značky)
alpaka l , -y ž(n < špl slitina mědi, niklu a zin-
ku (nahrazující stříbro) pro výrobu o-
zdobných předmětů; alpakový přfd.: a.
tác, příbor
alpaka', -y ž (šp < indián) druh lamy chovaný
v Již. Americe pro vlnu jako domácí zvíře
al pari přfsl. (It) obch., peněž. vyjadřuje rovno-
cennost, např. (na burze) nominální hod-
noty cenného papíru a jeho kurzu, au pair
alpid, -u m(VI) geol. tektonická jednotka vy-
tvořená alpínským vrásněním
alpín, -a m (VI) hist. příslušník it., franc. n.
rak.-uh. pěchoty v alpské oblasti
alpínec, -nce m (VI) antr. člověk alpínského
typu
alpinista [-ny-], -ym (alpinistka, -yž) spor-
tovec pěstující alpinizmus, horolezec
alpinistický [-nysty-] příd. k alpinizmus,
k alpinistika, k alpinista, horolezecký: a.
terén; a-á výstroj
alpinistika [-nysty-], -y ž (VI) alpinizmus,
horolezectví
alpinizmus [-ny-], -mu m (VI) sport. zlézání
hor a skal s urč. výzbrojí a výstrojí a po-
dle urč. pravidel (vzniklé jako sport. od-
větví v Alpách), horolezectví
alpínka, -y ž (VI) bot., zahr. rostlina přirozeně
rostoucí na horách a ve vyšších polo-
hách vůbec a pěstovaná na alpínech,
skalnička
alpínkář, -e m (VI) pěstitel skalniček, alpí-
nek (na alpínech)
alpínský příd. (VI) odb. jsoucí alpského rázu:
geol. a-é vrdsnění soubor tektonických
pohybů druhohorních a mladších, kt.
vytvořil horské pásmo kolem Středo-
alpínum
zemního moře (např. Alpy); a. ledovec
horský údolní ledovec s dlouhým ledov-
covým splazem; bot.. zeměp. a. stupeň
(vege-tace), a-é pásmo vysokohorské-
ho rázu, nad hranicí lesa; antr. a. typ je-
den z typů europoidního plemene vy-
značující se menší výškou, krátkou hla-
vou s tmavými vlasy a tmavýma očima,
západní
alpínum, -na s (VI) bot., zahr. umělá zahradní
skalka osázená nízkými rostlinami ros-
toucími na horách, kopcích a skalách
(alpínkami), skalka
alpský přfd. (VI) týkající se Alp (nejvyššího
pohoří Evropy), pocházející, známý
z Alp: a-é ledovce; a-é země na jejichž
území leží Alpy; zeměd. a-á hnědozem
hnědozemnípůda v oblastech nad horní
hranicí lesa; zahr. a-á růže červenokvě­
té druhy azalky n. pěnišníku; voj.
a-ští myslivci (v někt. armádách) vojáci
vycvičení pro službu v horách, horští
myslivci, (odb.) horská pěchota; sport.
a-é lyžování zahrnující sjezd, slalom, obří
a superobří slalom, paralelní slalom a
alpskou kombinaci; a-á kombinace sklá-
dající se ze sjezdu, obřího a superobřího
slalomu a slalomu, sjezdová; hud. a. roh
dechový hud. nástroj uŽív. pastevci v alp-
ských zemích
a1sbachit, -u m(VI) geol. granodioritový aplit
(nazv. podle pohoří Alsbach v SRN);
a1sbachitový přfd.
aI secco [-ko] neskl. i -cca [-ka], -ka s (it) 1.
výtv. technika malby na suché vápenné
omítce, často kombinovaná s freskou 2.
hist., peněž. způsob ražby mincí, při němž
se dodržovala přesná kusová hmotnost
jednotlivých mincí (např. dukátu)
aI segno [-ňo] (it) hud. až po značku (pokyn
v notách k opakování pasáže po urč. mís-
to)
a1shedit [-dy-], -u m(VI) miner. odrůda titani-
tu bledě hnědé n. šedé barvy (nazv. po-
dle naleziště v okolí Alshedu ve Švéd-
sku); a1sheditový přfd.
a1stonit [-ny-], -u m (VI) miner. vzácný koso-
čtverečný nerost, uhličitan vápníku a
barya, směsný krystal z aragonitové řady
(nazv. podle naleziště u Alstonu ve Vel-
ké Británii); alstonitový přfd.
alt, -u m(it) hud. 1. hluboký ženský n. chla-
pecký hlas 2. druhý hlas (shora) ve čtyř­
hlasé skladbě 3. altistka n. altista; alto-
vý přfd.: a. hlas; a. ndstroj odpovídající
polohou altu; a-d flétna; a. saxofon, po-
zoun; a. klíč e klíč stojící na třetí lince
osnovy
a1tait, -u m (VI) miner. vzácný krychlový ne-
rost, tellurid olova z řady galenitu (nazv.
podle naleziště v pohoří Altaj); altaito-
vý přfd.
altán, -u m(it) 1. otevřená n. zasklená malá
stavba v zahradě, v parku, besídka 2. ar-
chit. nástavba domu v podobě nízké věže;
altánek, -nku mzdrob.; altánový příd.
a1tazimut, -u m(I +arab) astro velký nepřenos-
43 aluminotermie
ný dalekohled otočný kolem svislé i vo- k moderní společnosti (skupiny politic-
dorovné osy, kterým lze odečítat výšky i ké, ekologické aj.)
azimuty (ve význ. 1) alternátor, -u m(I) eltech. generátor k výrobě
a1terace, -e ž (I) 1. med. nepříznivá, chorob- střídavého proudu; alternátorový přfd.
ná změna, porucha, poškození: a. srdeč­ alternovat ned. kniŽ. a odb. (-; s kým. čím) stří­
ních ozev; a. duševních funkcí; a. plodu dat se, vytvářet alternaci: a. v roli Mary-
2. geol. fyzikální n. chemická změna hor- ši; lingv. a-ující hlásky
niny n. minerálu 3. hud. chromatická změ­ a1terovat ned. (I) 1. kniŽ. a odb. (co) měnit: a.
na tónu příslušnéhourč. stupnici n. akor- výsledek vyšetřování; hud. a-ané akordy
du 4. zast. ob. potíže, trápení, zoufalství: z s někt. tónem sníženým n. zvýšeným
a. pije; mít těžkou a-i; a1terační příd. kl, o půl tónu 2. řidč. hovor. expr. (koho, 4. p.)roz-
2 rušovat, rozčilovat: nealteruj mě!
a1tera pars neskl. (I) kniŽ. opačná strana, pro- althing [-lsi-], -u m(isl) ps. A. islandský par-
tistrana (diskuse, sporu) lament, nejstarší v Evropě
a1ter ego neskl. si m (I) kniž. a odb. druhé já, tj. altiplanace [-ty-], -e ž (I) geol. zarovnávání
duševně, charakterově spřízněný člověk, vrcholků v periglaciálním klimatu ve
důvěrný přítel, nejbližší spolupracov- vysokých zeměpisných šířkách n. vyso-
ník; psych. pomyslný dvojník vystupující kých nadmořských výškách, ekviplana-
jako dialogický partner já, tzv. hlas svě­ ce; altiplanační přfd.
domí (využívaný v psychodramatech); v a1tis [-ty-], -u m (ř) hist. (v střec. posvátných
psychoanalýze S. Freuda nevědomá slož- okrscích) zasvěcený prostor, místo po-
ká psychiky, v analytické psychologii C. skytující azyl
G. Junga animus altista [-ty-], -y m (altistka, -y ž) (it) zpěvák
alterkace, -e ž (I) kniž. aodb. spor, pře: liter. ve s altovým hlasem: operní a-ka
středověku alegorická básnická disputa- a1tokumulus, -lu m(I) meteor. oblak vytvoře­
ce, v nížjsou předmětem sporu přednosti ný skupinami n. vrstvami bílých až šeda-
a nedostatky příslušných postav reálných vých, pravidelně uspořádaných částí ma-
n. alegorických, tzv. hádání jících vlastní stíny, ve výšce 2-7 km
alternace, -e ž (I) kniŽ. a odb. střídání: div. stří­ altostratus, -tu m (I) meteor. oblak mající
dání dvou n. více herců v téže roli jediné vzhled souvislé šedavé, někdy i průsvit­
inscenace; lingv. obměňování hlásek ve né oblačné vrstvy, ve výšce 2-7 km
tvarech téhož slova n. ve slovech příbuz­ altový t alt
ných podle urč. zákonitostí, střídání hlá- a1trnista, -y m (altrnistka, -y ž) kdo cítí a
sek; med., psych. a. osobnosti střídání jedná v duchu altruizmu (op. egoista)
v prožívání dvou odlišných osobností, a1trnistický [-ty-] přfd. k altruizmus, k al-
tzv. dvojí život (psychický); alternační truista, nesobecký, nezištný (op. egoistic-
příd. ký): a-é chovdní, jedndní; altruisticky
a1ternarióza, -y ž (I) zeměd. choroba rostlin přísl.
(např. brambor) působená houbami rodu a1trnistní přfd. (I) řidč. altruistický, nesobec-
Alternaria a projevující se hlavně skvr- ký, nezištný
nitostí listů a hnilobou plodů altruizmus, -mu m (I) nesobecký způsob
alternát, -a m (I) dip!. člen delegace, jenž myšlení a cítění, nezištné jednání ve pro-
v případě potřeby nahrazuje, střídá ve- . spěch druhých jako mravní princip (op.
doucího delegace n. jiného člena egoizmus)
a1ternát, -u m (I) dipl. zásada v střídání pořa­ altsaxofon, -u m(it + VI + ř) hud. altový saxo-
dí podpisů smluvních stran na meziná- fon; altsaxofonový příd.
rodní smlouvě, vycházející z principu altsaxofonista [-ny-], -y m hráč na altsaxo-
rovnoprávnosti . fon
alternatim [-ty-] přísl. (I) hud. střídavě; a1tun, -u m (tur) numiz. zlatá mince osman-
v katol. liturgických zpěvech o střídání ských sultánů zavedená v 15. stol. po
jednohlasu a vícehlasu (při mši) vzoru dukátu
alternativa [-ty- i -tý-], -y ž (f < I) výběr, vol- alumetování, -í s (I) hut. povrchová úpra-
ba mezi dvěma n. několika vzájemně se va železa hliníkem naneseným metali-
vylučujícími možnostmi, jedna z těchto zací a žíháním v peci, sloužící k ochraně
možností: byl postaven před a-u: buď, předmětů vystavených teplotám do
anebo; zvolit druhou a-u 900 oe
a1ternativni [-ty- i -tý-) přfd. (f < I) založený a1uminit [-ny-], -u m (I) miner. měkký bílý
na možnosti výběru, volby mezi dvěma nerost, zásaditý síran draslíku a hliníku
n. víceeventualitami,jsoucíjednouz al- aluminium [-ny-], -ia s (I) cbem. lehký, kuj-
ternativ: a. řešení, ndvrh; a. medicína ný kovový prvek leskle sthbřité barvy,
založená na přírodním způsobu léčení dobře vodící elektrický proud, zn. Al,
jako doplněk medicíny tradiční; a. země­ hliník; aluminiový přfd. hliníkový
dělství návrat k tradičnímu způsobu hos- aluminotermie, -e ž (I + ř) hut. výroba těžko
podaření, bez užití chem. látek; polit., publ. tavitelných kovů n. slitin z kyslíkatých
a. hnutí (neformální) skupiny (mládeže), rud n. z chemicky připravených oxidů
pův. v záp. zemích (od 70. let 20. stol.), redukcí práškovým hliníkem; alumino·
se skeptickým až odmítavým postojem termický přfd.: tech. a-é svařován(při kte-
aluminóza 44
rém se využívá tepla uvolněného při exo- alveolára,-y ž (I) fon., lingv. dásňová, alveo-
tennické reakci termitu (směsi kysliční­ lární" souhláska (d, n, 1)
ku železa a hlimlru), teI1t1itové svařová- alveolitida (-ty- i -tý-] , alveolitis [-ty-],
ní . -tidy ž (I) med. zánět zubního lůžka (alve-
aluminóza, -y ž (I)' med. zaprášení plic hliní-. • olu)
kovým prachem, které působí zmnožení alveolus t' alveol
vaziva a zánik plicní tkáně; aluminózní alvikit, -u m (VJ) geol. vyvřelá žilná hornina
příd. složená převážně z kalcitu (nazv. podle
alumnát, -ll m (I) školské zařízení vzniklé v nor. Alviku); a1vikitový příd.
reformaci, zakládané zvl. pro žáky bez a1vit, -u m (VJ) miner. odrůda zirkonu s pří­
prostředků; alumnátní příd. měsí hafnia, s thoriem a vzácnými zemi-
alumnus, -na m (I) chovanec alumnátu nami (nazv. podle pův. naleziště u Alve
alumogel, -u m (I) chem. gel hydroxidu hliní- v Norsku); a1vitový příd.
ku, uŽív. jako sušidlo a1weg, -u m (zkr. VJ) žel. sedlová jednokolej-
alumQIŮt [-ny-], ~u m (I + ř) miner. alunit nicová rychlodráha, jejíž vozidlo se po-
alumosilikát, -u ID (I) miner., zeměd.a- y skupi- hybuje po nadzemní pevné konstrukci,
na půdotvornýchminerálů, v jejichž zá- kt. nese nízkou jízdní dráhu (nazv. po-
kladním složení převažuje hliník a ~e~ dle švéd. konstruktéra Axela Wennera-
mik, hlinitokřemičitany Grena)
alund, ·U ID, alundum, oda s (wn) !ech. synte- .' a1ycbna, .-ý ž (ř) fyz. rovina zobrazující v ko-
tický korund připravovaný elektrickým lorimetrickém prostoru místo barev
tavením bauxitů ajiných hornin boha- o nulovém jasu
tých hlim'kem alžbětinskýpříd. (VJ) bist. div. a-é divadlo vr-
alunit[-ny-], -u m (I) miner. klencový nerost, cholné období v dějinách angl. divadla
zásaditý síran draslíku a hliníku, surovi- z přelomu 16. a 17. stol. (za vlády Alž-
na k výrobě kamence, alumonit; aluni· běty 1.) zahrnující mj. i dílo W. Shake-
tový příd. speara
alunitizaee [-nyty-],-ež (I) geol.přeměna a. m. rej em] zkr. (I) (v angl. prostředí) ante
hornin postihující zejm. alumosilikáty, meridiem, dopoledne
zvl. živce, při níž kromě alunitu se tvoří Am chem. zn. pro americium
křemen n. opál, jílové qlinerály aj.; alu- amabile [-má-] přísl. (it) hud. líbezně, něžně
nitizační pAd. ámalaka, -y ž (sanskrt) arcbit. kamenný disk
alunogen, -u m(I + ř) miner. trqjklonný nerost, , na zaobleném vrcholu homolovitých věží
vodnatý síran hlinitý ze skupiny rombo- hinduistických chrámů
klasu, surovina k výrobě technicky dů­ amalgám, -u m(ř < arab) odb. kapalná n. pevná
ležitých h1initýc~ solí,keramohalit; alu- slitina rtuti s jedním n. několika kovy
nogenový příd. . (např. sodíkem, draslíkem, sthbrem, zla-
alura, -y ž (t) často nm. a-y zast. chování, způ­ tem aj.), používaná v zubním lékařství,
soby, mrav elektrochemii aj., vyskytující se vzácně i
alurgit, -u m (ř) oůner. červená odrůda mus- v přírodě jako nerost (např. landsbergit);
kovitu amalgámový příd.: eltech. a-é elektrody tvo-
aluvium [-lú-], -ia s (l)geol. 1. zast. mladší řené kovovým amalgámem
útvar čtvrtohor (8{)()O...dodnes), holocén amalgamace, -e ž (ř < arab) tech. způsob zís-
2. soubor veškerých usazenin uložených kávání drahých kovů působením rtuti,
tekoucí vodou; území povOOňovýchná- která s nimi tvoří slitiny (amalgámy),
nosů a usazenin s půdními typy,rostlin- amalgamovaní; amalgamační příd.
stvem aj. ovlivněných přťtt>mností poříč­ amalgamování, -í s tech. amalgamace
ní podzemní vody;aluviálnf 1-1u-] příd.: amalgamovat ned. i dok. (ř < arab) tech. (co) 1.
a. naplaveniny/a. půdy jejichž vývoj je ~ spojovat, spojit kov se rtutí, provádět,
určován vysokou kolísající hladinou provést amalgamaci; přeměňovat, pře­
podzemní vody-no .záplavami měnit v amalgám 2. pokrývat, pokrýt
aluze, ·e ž (I) liter. nepřímý odkaz k hist., po- vrstvou amalgámu: a. zrcadlo
lit., liter. kontextu' začleněný do stavby t
amalgámový amalgám
literárního díla, narážka amalrikán, -a m (VJ) náb. příslušník lid.
alveodentála, -y ž (I) fon., lingv. zubodásňová kacířské středověké sekty stoupenců
souhláska (t, d, n, c); alveodentální příd.: Amalrika de Bena, představitele radikál-
fon., lingv. a. souhlásky alveolární (dásňo­ ního panteizmu (zv. sekta svobodného
vé) a dentální (zubné) ducha)
alveol, -u, alveolus, -lu ID (I) anat. malá duti- amandina [-dý-], -y ž (I) zool. drobný pestře
na vyskytující se v plicích (sklípek plic- zbarvený snovačovitý pták rodů Aman-
ní), v čelisti (zubní lůžko)n. v žlázách· dina a Poěphita se silným zobákem, po-
(lalůček žlázový): alveolární! příd.: anat., cházející z tropické Afriky a Austrálie,
med. a. dýchdnfsklípkové u nás chovaný jako klecní
alveola, -y ž (I) fon. dásňový výstupek u hor- amanitin [-nytY-i -tý-], -Um(ř) biochem. smr-
ních zubů, na němž Se tvoří hlásky; al- telně jedovatá látka obsažená v někt. dru-
veolární2 příd.: fon., lingv. a. souhlásky dás- zích muchomůrek, zvl. v muchomůrce
ňové, alveoláry zelené
amatol
amant, -a m (t) ob.. někdy hanl. milenec
amanuensis [-zi-], -nse, -nsa m (I) zast. nižší
soudní n. knihovní úředník
amara [-má-], amar s mn. (I) farm., med. léky
hořké chuti povzbuzující chuť k jídlu
(zvětšenou žaludeční sekrecí a urychle-
ným vstřebáváním)
amarant, -a m (ř) zool. drobný pestře zbar-
vený pták rodu Lagonosticta, žijící
v Africe, u nás chovaný v klecích
amarant, -u m (ř) 1. bot. rostlina rodu Ama-
ranthus, pův. z tropické Ameriky, s hus-
tými nícími latami drobných kvítků, kte-
ré se připisovala moc získat lásku (ná-
zev mylně spojován s lat. amare "milo-
vat"), laskavec 2. amarantové dřevo
amarantit [-ty-], -u m (ř) miner. trojklonný
nerost, vodnatý síran železa ze skupiny
butleritu, výrazně červené (amarantové)
barvy
amarantový příd. 1. k amarant 1 2. tmavo-
červený s nádechem do fialova: a-á
barva; a-é dřevo tvrdé, těžké dřevo z tro-
pického stromu rodu Peltogyne a Copai-
fera hnědé až lososově červené barvy,
pův. z Brazílie, pouŽív. v řezbářství,
k výrobě nábytku a intarzií, amarant 2,
purpleheart; amarantově přísl.: a. červe­
ný
amarelka, amarela, -y ž (I) zahr. druh višní
s dužninou mdle žlutavou a s lahodně na-
kyslou chutí, arnrhele
amarena, -y ž (it) vin. sladké sicilské víno,
k němuž se při kvašení přidávají listy
broskvoně, mandloně a višně
amariUit, -u m (VJ) miner. jednoklonný ne-
rost, vodnatý síran sodíku a železa ze
skupiny krausitu (nazv. podle naleziště
na Tierre Amarllle v Chile); amarillito-
vý příd.
amarnský příd. (VJ) hist., výtv. a. styl směr
ovládající umění egyptské Nové říše
(v 14. stol. př. n.l.), vyznačující se ne-
konvenčními náměty (nazv. podle eg. el-
Amamy, u níž stávalo hl. město Amen-
hotepa IV. Achetaton)
amarylka, -y ž (ř) bot. subtropická rostlina
rodu Amaryllis s okrasnými liliovitými
květy, u nás pěstovaná v jednom druhu
jako pokojová
amatér, -a m (amatérka, -y ž) (t) 1. kdo se
věnuje něčem.u (umění, vědě, technice,
sportu aj.) ze záliby, ne z povolání (op.
profesionál) 2. kdo neovládá dokonale
něj. odbornou činnost: to vypracoval
nějaký a.; amatérský příd.: a. sport; a.
film; a-é divadlo ochotnické; a. pěvecký
soubor; a. vysílač radioamatérský; - a.
výkon; amatérsky přísl.
amatérizmus, -mu m (t) pěstování, provo-
zování něčeho (nejč. sportu) ze záliby,
amatérsky, ne z povolání, amatérství (op.
profesionalizmus): olympijské pojetí
a-u
amatérství, -í s (t) amatérizmus
amatky .,J.. amatovky
amatol, -u m(zkr.) odb. smíšenina trinitroto-
amatovky
luenu a dusičnanu amonného užívaná
k plnění střeliva za 1. a 2. svět. války
amatovky, -vek, amatky, -tek ž pomn. (VJ)
vzácné housle vyrobené v houslařských
dílnách it. rodinyAmati z Cremony v 16.
a 17. stol.
amauróza, -y ž (ř) med. trvalá a nevyléči­
telná ztráta zraku, kdy nemocný vůbec
nevnímá světlo, slepota; amaurotický
[-ty-] příd.
amazoňan, -a m (VJ) zool. velký, zelenavě
zbarvený papoušek rodu Amazona, pův.
z tropické Již. Ameriky (nazv. podle řeky
Amazonky)
amazonit [-ny-], -u m (VJ) oůner. vzácná ze-
lená odrůda draselného živce (mikrokli-
nu), zv. též amazonský kámen (podle
řeky Amazonky)
amazonka, -y ž (ř) bojovná, statečná žena,
žena s mužskými vlastnostmi, mužatka
(podle bájného kmene bojovných Ama-
zonek, které podle řec. mytol. sídlily při
břehu Černého moře)
ambaláž, -e ž (t) obch. obal, balení (výrobků,
zboží)
ambasáda, -y ž (tl (úřad, budova) velvysla-
nectví
ambasador, -a m (t) velvyslanec
ambažúra, -y ž (t) 1. hud. slang (při hře na
dechové nástroje) nasazení rtů, nátisk 2.
zast. hovor. chuť k pití; přen. dobrá nálada
amberit J. ambrit
ambice, -e ž (I) často mn. úsilí, snaha vynik-
nout' uplatnit se, ctižádost; cíl, k němuž
se člověk upírá a jehož chce dosáhnout:
osobní a.
ambiciózní příd. (I) mající ambice, ctižádos-
tivý; na ambicích založený: a. pracov-
ník; a. plány
ambidexter, -tra m (I) med. člověk, kt. je při­
bližně stejně obratný na pravou i levou
ruku
ambidextrie, -e ž (I) med. typ laterality zále-
žící v tom, že člověk je přibližně stejně
obratný na pravou i levou ruku
ambilokalita, -y ž (I) etn. případ, kdy se man-
želé mohou libovolně usídlit u rodičů
kteréhokoli z manželů (op. unilokalita)
ambiofonie [-ny-], -e ž (ř) sděl. tech. 1. meto-
da ovlivňování akustických prostorů
zvláštní elektroakustickou aparaturou 2.
vícekanálový přenos, při kt. se alespoň
jedním kanálem přenáší signál odpoví-
dající akustickému poli odražených vln
v prostoru, z něhož se přenos děje; am-
biofonní příd.: a. systém
ambit, -u m (I) arcbil. čtvercový ochoz ote-
vřený arkádami do vnitřního dvora n.
zahrady, pův. u křesťanských bazilik,
později u klášterních budov a poutních
kostelů; ambitový příd.
ambitus, -tu m (I) hud. rozsah hlasu n. hud.
nástroje; tónový rozsah melodie
ambivalence, -e ž (I) kniž. a odb. ambivalent-
nost: psych. současná existence protichůd­
ných citových postojů (sympatie, anti-
patie ap.) k urč. osobě n. předmětu
45
ambivalentní příd. (I) kniŽ. a odb. mající sou-'
časně dvojí platnost, hodnotu (i proti-
kladné povahy), dvojstranný, dvojsmy-
slný ap.: psych. záležící v současně proje-
vovaných protichůdných citových posto-
jích k urč. osobě n. předmětu (ambiva-
lenci); ambivalentně přísI.; ambivalent-
nost, -i ž kniž. a odb. ambivalence
amblygonit [-ny-], -u m(ř) miner. vzácný troj-
klonný nerost, zásaditý fosforečnan li-
thia a hliníku se železem, průsvitný n.
skelně lesklý; amblygonitový příd.
amblyopie, -e ž (ř) med. snížení zrakové os-
trosti oka, tupozrakost; amblyopický
příd.
ambo, -a s (I) 1. dvojice, kombinace dvou
čísel; v loterii výhra na dvě čísla 2. karet;'
a. jamo [já-] (v mariáši) ohlášení před­
pokladu, že protihráč prohraje oboje hlá-
šení (např. sedmu i stovku)
ambona, -y ž, ambon, -u m (ř) archil., círk.
IIÍísto ke čtení bibI. textů (pův. v staro-
křesťanských chrámech)
ambra, -y ž (atab) 1. odb. voskovitá vonná
látka získávaná ze střev vorvaně, užíva-
ná ve voňavkářství, vorvanina 2 2. geol.
žlutá n. červenohnědá fosilní pryskyřice
obsahující kyselinu jantarovou, jantar;
ambrový příd.
ambrit, amberit, -u m(arab) geol. fosilní prys~
kyřice podobná jantaru
ambroid, -u m (arab + ř) odb. jantar uměle
slisovaný za vysokých teplot, pouŽív.
k výrobě ozdobných předmětů
ambrotypie, -e ž (ř) fot. (dř.) kolodiové ne-
gativní, šedě vyvolané obrázky na tma-
vém skle
ambrový t ambra
ambroziánský příd. (VJ) hud., círk. a. chorál
jednohlasý liturgický zpěv v milánské
diecézi (nazv. podle tamějšího biskupa
Ambrože), odlišný od římského (grego-
riánského) zpěvu
ambrozie, -e ž (ř) bot. dvouděložná hvězdni­
cokvětá rostlina z čeledi Ambrosiaceae,
jejíž jeden druh, pův. ze Sev. Ameriky,
roste u nás jako karanténní plevel
ambrózie, -e ž (ř) (vřec. myto!.) lahodný po-'
krm bohů: a. a nektar; přen. kniŽ. lahodný
pokrm vůbec; ambróziový, ambrózic.
ký příd. kniŽ., expr. chutný, lahodný
ambroziový příd. (ř) bot. a-é houby žijící
v symbióze s kůrovci v chodbičkách ve
dřevě stromů
ambulakrální příd. (I) zool. a. soustava sou-
stava trubic vyplněných tekutinou u ost-
nokožců, s řadami papil n. panožek slou-
žících k hmatu a pohybu
ambulance, -e ž(f + I) 1. zdravotnické zaří­
zení, nemocniční ordinace pro ambulant-
ní péči, tj. pro vyšetřování a ošetřování,
nemocných schopných chůze, ambula-
torium; zařízení pro příjem nemocných
k ústavnímu ošetřování 2. sanitní vůz,
sanitka 3. vojenská (polní) ošetřovna,
nemocnice 4. pošt. slang vlaková pošta;
ambulanční příd.
americký
ambulantní 1>říd. (1) 1. týkající se vyšetřo­
vání, ošetřov1Ú1Í nemocných schopných
chůze (nikoli pacientů na lůžku): a. ošet-
ření, léčení poskytované v němocniční
ambulanci, ve středisku, v bytě ap. (op.
ústavhí); a. pacient docházející na am-
bulanci 2. měnící místo, pohyblivý, pře­
nosný ap.: a. prodej v stáncích ap, bez
pevuě určeného stanoviště; a. třída mě­
nící (školm') učebny; pošt. a. pošta vla-
kové a automobilové poštovní kurzy;
ambulantn~přísl.: a. vyšetřit
ambulatorium, -ia s (I) zdravotnické zaří­
zení, středisko pro docházející pacienty,
ambulance I: zubnía.; ambulatorní příd.
améba, -y ž (ř) zool. prvok s tělem bez pevné
buněčné blány, proměnlivého tvaru, po-
hybující se lalokovými panožkami, mě­
ňavka;amébový příd.: med. a-á dyzente-
rie, úplavice tropické parazitámí střevní
onemocnění působené měňavkou úpla-
vičnou, an1ébiáza
amébiáza, amébóza, -y ž (ř) med. amébová
úplavice, amébová dyzenterie
améboeyt, -u m (ř) bioI. měňavkovitě pohyb-
livá buňka vyskytující se u nejjednoduš-
ších mnohobuněčných živočichů, hub
améboidní příd. (ř) kniŽ. amébovitý: a. pohyb
amébovitý .příd. (ř) připomínající amébu,
měňavkovitý: a-é. pohyby; a. tvar pro-
,. měnlivy; amébevitěpřísl.
aJdébóza T aniébiáza .
amejva, ·yž (incllán) zoo!. šupinatý ještěr rodu
. Ameiva žijící ve Střední a Již. Americe
améHe, -e ž (ř) med. vrozené nevyvinutí kon-
četin,popř. jiných částí těla
ameHorace, -e ž (I) řidč. kniŽ. a odbc zlepšení,
meliorace; ameliorační příd.
amelodický (-dy-] příd. (ř) řidč. nemelodický
(op. melodický): a. zvuk
amen citosI. (hllbr). "staň se": ve Starém a
Novém zákoně výraz potvrzující slova
druhého - přísaha, zá.věr modlitby, klet-
ba aj.; v křesť. (řec. a islám.) bohoslužbě
liturgické aklamacen. závěr modlitby n.
'kázání; amea(a- Lá-] néskl. s hovor. expr.
konec: Oje s' ním; s tím,.se vším a.
amenee, -e ž (I) med. akutní duševní poru-
cha, zprav. ve spojitosti s jiným onemoc-
něním, projevující se ztrátou časové
i místní orienmce a halucinacemi, zma-
tenost; amentní příd.
> amenorea, -ey ž (ř) med. vynechávání men-
struace (fyziologieké n. patologické po-
vahy)
amenzalizmus, -mu m(f + I)ekol. vztah dvou
organizmů, při němž jeden druh vytváří
toxické .látky působící na jedince dru-
hého druhu
!lJBericium{~rH, -ia s (VJ) chem. uměle při­
pravený radioaktivní. kovový prvek ze
skupiny ttansuranů, zn. Am (nazv. po-
dle Ameriky)
llIIlerický příd. (VJ) 1. vz~ující se kAmeri-
ce (kontinentu): bot, topol a.; a-ájedle
duglaska; zool.jezevec a., norek a., puma
a-á 2. vztahující se k USA, k Spojeným
amerika
státům americkým: a. způsob života ty-
pický pro společnostv USA; odb. a-á sou-
stava měr absolutní nemetrická sousta-
va uŽív. v USA; sport. a-é ragby, a. fotbal
ragbyová sport. hra pěstovaná v USA,
lišící se od evr. ragby počtem (ll) hráčů
a pravidlem o skládání hráčů protivm'ka
(bez omezení); zeměd. a. klusák plemeno
sport. klusáků vzniklé v USA, podoba-
jící se angl. plnokrevm'ku; v názvech výrob-
ků, zvl. dt. a-á kamna druh stáložárných
kamen; a. psací stůl s uzavírací žaluzií;
americky přísl.
amerika, -y ž (VJ) hovor. předmět americké
výroby, např. cigareta, automobil aj.
amerikanista [-ny-], -y m(amerikanistka,
-y ž) odborník v amerikanistice; poslu-
chač amerikanistiky
amerikanistický [-nysty-] příd. k amerika-
nistika, k amerikanista
amerikanistika [-nysty-], -y ž (VJ) 1. vědní
obor zabývající se zkoumáním americ-
ké angličtiny,literatury, dějin, kultury aj.
USA 2. vědní ollor zabývající se zkou-
máním jazyka, literatury, dějin, kultury
a zvyků pův. obyvatel Ameriky (indiá-
nů, Eskymáků aj.) a jejich vzájemných
vztahů
amerikanizace [-ny-], -e ž (VJ) dodání, do-
dávání amerického rázu; přizpůsobení,
přizpůsobování americkému prostře­
dí n. též americkému způsobu života;
amerikanizační příd.
amerikanizmus [-ny-], -mu m (vI) 1. lingv.
jazykový prvek typický pro americkou
angličtinu, popř. též užitý v jiném jazy-
kovém prostředí 2. kniŽ. rys, znak typic-
ký pro způsob života v USA
amerikanizovat [-ny-] ned. i dok. (VJ) (koho.
co) provádět, provést amerikanizaci: a.
film; a. ekonomiku; amerikanizovat se
ned. i dok. podrobovat se, podrobit se,
podléhat, podlehnout amerikanizaci: vy-
stěhovalci se a-ali
ametropie, -e ž (ř) med. vada refrakce, lorni-
vosti oka (myopie, hypermetropie, astig-
matizmus 2 aj.)
ametyst, -u m (ř) miner. fialová průhledná
drahokamová odrůda křemene; ametys-
tový příd.: a-á barva nafialovělá
amfi·, amfo- (ř) v slož. první část s význ. dvoja-
ký, dvoustranný, zdvojený ap.
amfibie [-fí-], -e ž (ř) 1. zool. obratlovec s
proměnlivou teplotou těla, dýchající v
larválním stadiu žábrami a žijící ve vodě,
v dospělosti dýchající plícemi a žijící na
suchu, obojživelník 2. letadlo se zaříze­
ním, kt. umožňuje přistávat na vodě i na
souši, obojživelné letadlo; vozidlo (též
obrněné) vybavené k jízdě po souši i přes
vodní překážky, obojživelné vozidlo;
amfibický příd. odb. obojživelný: a-é rost-
liny; - a-é vozidlo
amfibiont, -a, -u m(živ.lnež., 4.j. -ta, -t) (ř) blol.
obojživelný organizmus živočišný n.
rostlinný
amfibol, -u m (ř) miner. a-y skupina křemiči-
46
tanů v přírodě velmi rozšířených hlavně
jako horninotvorné nerosty; amfibolo·
vý příd.: miner. a-é azbesty; geol. a-á břid­
lice
amfibolie, -e ž (ř) odb. dvojsmysl 1. (pův. v
ant. věštbách) dvojznačná výpověď 2. li-
. ter., log. dvojsmysl založený zprav. na
homonymních obratech
amfibolit, -u m (ř) geol. přeměněná hornina
složená převážně z amfibolu a živce;
amfibolitový příd.
amfibolizace, -e ž (ř) geol., miner. přeměna
nerostů, zvl. pyroxenů, na amfibol
amfibolovec, -vce m(ř) geol. vyvřelá hlubin-
ná hornina složená převážně z amfibolu,
hornblendit
amfibrach, -u m (ř) liter. tříslabičná metrická
stopa skládající se ze slabiky nepřízvuč­
né, přízvučné a nepřízvučné n. krátké,
dlouhé a krátké; amfibrachický příd.: a.
verš
amfidiploidie [-dy-dy-], -e ž (ř) biol. zdvoje-
ní druhově odlišných chromozomálních
sádek hybrida
amfigastrie, -e ž (ř) bot. třetí řada tvarově
rozdílných lístků na spodní straně 10-
dyžky n.listnatýchjátrovek, spodní líst-
ky
amfigonie [-ny-], -e ž (ř) biol. pohlavní roz-
množování (splýváním pohlavních bu-
něk)
allÚIktyonie [-ny-], -e ž (ř) hist. (ve st. Řec­
ku) kultovní sdružení městských obcí
kolem význačné svatyně: delfská a.
allÚunakr, -u m (ř) liter. tříslabičná metrická
stopa skládající se ze slabiky přízvučné,
nepřízvučné a přízvučné n. dlouhé, krát-
ké a dlouhé
allÚunixie, -e ž (ř) biol. normální způsob po-
hlavního rozmnožování, při němž splý-
vají dvě gamety jedinců s rozdt1ným po-
hlavím
amfion, -tu, amfiont, -u m (ř) fyz. chem. ion
nesoucí kladný i záporný elektrický ná-
boj, navzájem prostorově oddělený, am-
foterní ion
amfiprostylos, -lu m (ř) archit. typ řec. chrá-
mu se sloupovými předsíněmi vpředu i
vzadu, oboustranný prostylos
amfisbena, -y ž (ř) řecké mytol. heraldické
zvíře se dvěma hlavami na protilehlých
koncích těla
amfiteátr, -Um(ř} 1. (ve st. Řecku) okrouhlá
otevřená stavba divadelní, v Řúně též pro
zápasy gladiátorů ap., se stupňovitě se
zvedajícími místy pro diváky 2. půlkru­
hové divadelní, filmové prostranství s
obdobným stupňovitým hledištěm (též
v přírodě); obdobná přednášková síň;
amfiteatrálni příd.; amfiteatrálněpřísl.
t
aOOo- amfi-
amfolyt, -u m(ř}chem. sloučeninas vlastnost-
mi kyselými n. zásaditými podle reakce
prostředí, amfoterní elektrolyt; aOOoly-
tický [-ty-] příd.
amfora, -y ž (ř) 1. antická dvojuchá štíhlá
nádoba na olej, víno 2. (zvl. ve st. Římě)
aminokyselina
jednotka objemu, zejm. pro kapaliny (asi
26 1); amforový přfd.
amfoterita, -y ž (ř) chem. schopnost látky
chovat se jako kyselina n. jako zásada
(např. hydroxid zinečnatý)
amfoterní přfd. (ř) kniŽ. aodb. jevící se ve dvou
podobách, obojaký, dvojstranný: chem. a.
látky chovající se jako kyseliny n. jako
zásady; a. elektrolyt arnfolyt; fyz., chem.
a. ion amfion; amfoterně přísl.
amiant, -u m (ř) miner. nerost ze skupiny am-
fibolových azbestů, technicky zužitko-
vatelný; amiantový přfd.
amid, -u m (ř) chem. a-y dusíkaté deriváty
organických kyselin tvořící např. základ
bílkovin a syntetických vláken; amido-
vý přfd.
amidáza, -y ž (ř) biochem. enzym ze skupiny
hydroláz
amidin [-dy- i -dý-], -u m (ř) chem. a-y orga-
nické dusíkaté sloučeniny silně zásadité
povahy, které jsou výchozími látkami pro
syntézu heterocyklických sloučenin
amidol, -u m (zkr.) chem. bezbarvá krystalic-
ká látka, derivát fenolu, pouŽív. jako fo-
tografická vývojka (zkr. z amid + fenol)
amidopyrin, -u m(ř) chem., farmo heterocyklic-
ká organická látka uŽív. jako lék utišují-
cí bolest a zmírňujícfhorečku
amidostom6za, -y ž (ř) vet. velmi rozšířené
onemocnění hus způsobené parazitem
vlasovkou husí, kt. žije v žaludcích na-
padených zvířat
amidový t amid
amikt, -u m (I) círk. součást liturgického odě­
vu, čtyřhranný šátek kladený pod albu
kolem krku, přes ramena a zkřížený na
hrudi, humerále
ámil, -a m(arab) hist. titul správmllo úředníka
v chalífátu, pův. správce okresu, později
nejvyšší berní úředník v provinciích
amimie, -e ž (ř) med. ztráta mimických po-
hybů jako příznak nervových chorob
amin, -u m (ř) chem. a-y dusíkaté látky odvo-
zené od amoniaku náhradou jednoho n.
více atomů vodt'ku alkylem n. arylem,
významné v chem. průmyslu (barviv, lé-
čiv aj.); aminový přfd.: chem. a-é kyseli-
ny; a-á skupina aminoskupina
aminace, -e ž (ř) chem. zavedení aminosku-
piny do molekuly organické sloučeniny
amino- (ř) v slož. první část označující chem.
sloučeniny s aminovou skupinou
aminoalkohol, -u m (ř + arab) chem. a-y deri-
váty alkoholů, v nichž byl atom vodíku
vázaný na uhlík nahrazen aminoskupi-
nou
aminobenzen, -u m (ř + arab) chem. anilin
aminocukr, -u m (ř + n < orient) chem. a-y sa-
charidy obsahující v molekule místo jed-
né hydroxylové skupiny aminoskupinu
aminokyselina, -y ž(ř+č} chem. a-y organic-
ké sloučeninyobsahující v molekule kro-
mě skupiny karboxylové skupinu ami-
novou, stavební jednotky bílkovin urču­
jící jejich vlastnosti: alifatické, aroma-
tické, heterocyklické a-y
aminopeptidáza
aminopeptidáza [-ty-], -y ž (ř) biochem. en-
zym ve střevní sliznici katalyzující hyd-
_ rolytické štěpení peptidů
aminoplast, -u m(ř) chem. a-y plastické hmo-
ty teplem tvrditelné, jejichž základem
jsou polykondenzačníprodukty formal-
dehydu s močovinou n. jejími deriváty,
pouŽív. s plnivy k lisování tvarovaných
předmětů, vrstvených desek aj.
aminoskupina, -y ž (ř + č) chem. dusíkatá ato-
mová skupina charakteristická pro ami-
ny, vyskytující se ve velkém počtu bio-
logicky' významných sloučenin
aminový i amin
amitóza, -y ž (ř) biol. přímé dělení jádra buň­ amonizace [-ny-], -e ž (I < ř <VJ) chem., biol.
ky; amitotický [-ty-] přfd.
amixie, -e ž (ř) blol. nepohlavní množení or-
ganizmů, při němž nový jedinec vzniká
z mateřského jedince bez oplození
amnestický J. amnézie
amnestie [-ty-], -e ž (ř) 1. práv. hromadné pro-
minutí trestů za urč. trestné činy cestou
milosti nejvyšších.ústavních orgánů,
zprav. hlavy státu, v CR prezidenta repub-
liky 2. ekon. daňová a. jednorázové pro-
minutí daňových nedoplatků na základě
zákonného opatření; amnestijní přfd.
amnestovat ned. i dok. (ř) práv. (koho, co) udělo­ amoralista, -y m (amoralistka, -y ž) kniž.
vat, udělit amnestii
amnézie, -e ž (ř) med. ztráta paměti způsobe­
ná chorobou n. úrazem: retrográdní a.
neschopnost upamatovat se na události
před urč. příhodou; amnestický
[-ty-] přfd.
amniocentéza [-ny-], -y ž (ř + I) med. odběr a
vyšetření plodové vody za těhotenství
amnion [-ny-], -ia s (ř) biol. vnitřní plodová
blána obklopující zárodek suchozem-
ských živočichů, tzv. ovčí blána; též
vnitřní zárodečný obal hmyzu; amnio-
nální přfd.
amnioskopie [-ny-], -e ž(ř} med. optická vy-
šetřovací metoda k rozpoznání stupně
ohrožení plodu v pozdním těhotenství
amok, -u m(mal) med. chorobná zuřivost, vra-
žedné šílenství jako projev akutní dušev-
ní poruchy
amoleta, amolet- J. omeleta, omelet-
amonal, -u m(zkr.) tech. bezpečnostní trhavi-
na z dusičnanu amonného (ledku) s pří­
sadou práškového hliníku (aluminia) aj.;
amonalový přfd.
amoniak [-ny-], -um(1<ř<VJ} chem. slouče­
nina dusíku s vodíkem, bezbarvý, ostře
zapáchající plyn; její zředěný vodný roz-
tok, čpavek; amoniakový přfd.: tech. a-é amoroso [-ózo] přfsl. (it) hud. něžně, milost-
chladicí stroje v nichž se jako chladicí
médium užívá amoniaku; amoniakální amortizace [-ty-], -e ž(l} 1. peněž. splácení,
přfd.: chem. a. voda (plynárenská)
amoniakát [-ny-], -u m (I < ř < VJ) a-y chem.
koordinační sloučeniny s amoniakem;
zeměd. tekutá hnojiva z roztoků dusíka-
tých solí dosycovaných amoniakem
amonitikace [-ny-], -e ž (I < ř < VJ + I) biol.
rozklad organických látek obsahujících
dusík bakteriemi za uvolňování amo-
niaku; amonirIkační přfd.
47
amonit [-ny-], -a m (ř) paleont. a-i vymřelí
hlavonožci s charakteristickou Vápni-
tou schránkou spirálně stočenou,žijící
v mladších prvohorách a v druhohorách
amonit [-ny-] -u m (zkr.) tech. bezpečnostní
trhavina z dusičnanu amonného (ledku)
s výbušnými aromatickými nitrolátkami,
užívaná v průmyslové trhací technice;
amonitový příd.
amonium [-ny-], -ia s (I < ř < VJ) 1. chem. ne-
stálý radikál NH4 , kation v amonných
solích 2. potr. amonná sůl (hydrogen-
uhličitan amonný), uŽív. jako cukrářské
droždí; amoniový příd.: chem. a. ion
biochemický pochod, při kt. se uvolňuje
amoniak; amonizační přfd.
amonný příd. (I < ř <VJ) chem. označující slou-
čeniny obsahující kation NH;: a-é soli;
chlorid a. salmiak; dusičnan, síran a.
(umělá hnojiva); uhličitan a. amonium 2
amonolýza, -y ž (ř) chem. štěpení chem. vaz-
by působením amoniaku n. aminů
amor, -a m (VJ) symbol lásky (podle řím.
boha lásky Amora) a jeho zobrazení
v podobě jinocha s lukem a šípy; amo-
rek, -rka m zdrob.
kdo nedbá zásad mravnosti, společenské
konvenční morálky, amorální člověk;
stoupenec filoz. amoralizmu
amoralizmus, -mu m (ř + I) kniŽ. co odporuje
mravním, morálním zásadám, amorál-
nost; filoz. odmítání morálních norem,
popř. vládnoucí konvenční morálky
amorální pod. (ř + I) kniž. nedbající na zásady
mravnosti, společenské morálky, neza-
ložený na nich, lhostejný k nim, jednají-
cí proti nim, nemorální: a. postoj; a. člo­
věk; amorálně přfsl.; amorálnost, -i ž
amoret, -a m(it <VJ) řidč. amorek, amor: výtv.
okřídlená dětská postava Amora jako
motiv ve výtv. umění
amorfizmus, -mu m (ř) kniž. a odb. amorfní
podoba, beztvarost, beztvárnost
amorfní pod. (ř) kniž. a odb. nemající určitý
tvar, pevnou strukturu, beztvarý, beztvár-
ný: chem., fyz. a. látka kt. nemá pravidel-
né (krystalické) uspořádání částic (např.
sklo, většina polymerů); a. stav ldtky;
zeměd. a. složky půdy; lingv. a. typ jazyka
vyjadřující gramatické vztahy a kate-
gorie pomocí slovosledu a spojení slov;
přen. hanl. a. styl bezvýrazný; amorfně
přísl.; amorfnost, -i ž
ně, láskyplně
splacení dluhu pravidelnými splátkami
vyššími než úrok, umořování, umoření
(dluhu) 2. ekon. pravidelný odpis urč.
sumy z hodnoty pracovních prostředků
(strojů, budov, vozidel ap.) pro jejich
opotřebovánípři výrobě a provozu 3. práv.
úřední prohlášení listiny (dokladu, cen-
ného papíru ap.) za neplatnou, umoření;
amortizační přfd.: a. řízení, plán
amplituda
amortizér [-ty-], -u m (f < I) tech. tlumič (ná-
razů a kmitů, např. automobilových per)
amortizovat [-ty-] ned. i dok. odb. (co) prová-
dět,provéstamortizaci,umořovat,umo­
řit: peněž. a. dluh; - ekon. a. zařízení; - práv.
a. listinu, (ztracenou) vkladní knížku
ampelografie, -e ž (ř) zeměd. obor zabývající
se studiem a popisem odrůd vinné révy;
ampelografický přfd.
ampér, -u m(VJ) fyz. základní jednotka elek-
trického proudu, magnetického potenci-
álu a magnetomotorického napětí (nazv.
podle franc. fyzika A. M. Ampera), zn.
A; ampérový přfd.
ampérhodina, -y ž (VJ + č) fyz. jednotka elek-
trického náboje, zn. Ah
ampénnetr, -u m (VJ + ř) fyz., eltech. přístroj
k měření elektrického proudu (v ampé-
rech)
t
ampérový ampér
ampérometrie, -e ž(VJ + ř) chem. elektroche-
mická metoda odměrné analýzy založe-
ná na měření proudu jako veličiny cha-
rakterizující systém, jehož součástí je
analyzovaná látka; ampérometrický
přfd.: chem. a-á titrace
ampérsekunda, -y ž (VJ + I) fyz. jednotka
elektrického náboje, zn. As, coulomb
ampérzávit, -u m(VJ + č) fyz. starší jednotka
magnetického P9tenciálu a magnetomo-
torického napětí, zn. Az
ampex, -u m(VJ) sděl. tech. zařízení pro mag-
netický záznam obrazového signálu (vy-
vinutý pův. amer. ftrmou Ampex); am-
pexový příd.: a. záznam
ampicilin, -u m (um) farm., med. polosyntetic-
ké antibiotikum, druh penicilinu s širo-
kým uplatněním
amplektace, -e ž (I) odb. první fáze sezna-
mování a sbližování s objektem erotic-
kého zájmu
amplidyn, -u m (I + ř) eltech. rotační regulátor
s rychlou odezvou a velkým zesílením
amplifikace, -e ž (I) kniŽ. a odb. zvětšení, zesí-
lení: a. zvuku; eltech. a. elektronky poměr
přírůstku anodového napětí k přírůstku
napětí mřížky; lingv. stylistická a. vyjád-
ření s hromaděním výrazů; amplifikač.
ní přfd.
amplifikátor, -u m(I) odb. zesilovač: páka je
a-em síly; eltech. soustava aktivních sou-
částek k zesilování proudů a napětí
amplllIkovat ned. i dok. (I) kniž. a odb. zvětšo­
vat, zvětšit, zesilovat, zesílit: a-ané (hu-
dební) nástroje
amplion, -u m(a < I) zařízení reprodukující
n. zesilující zvuk, tlampač; eltech. elekt-
roakustický měnič, kt. mění signály elek-
trické na akustické, reproduktor; ampli-
onový přfd.
amplitron, -u m (I + ř) sděl. tech. zesilovací
elektronka se zkříženými poli na deci-
metrových a centimetrových vlnách
amplituda, -y ž (I) 1. fyz. maximální hodno-
ta kmitající fyzikální veličiny, rozkyv,
rozkmit: a. výchylky maximální výchyl-
ka z rovnovážné polohy; med. šíře tepo-
 ampule
vé vlny 2. meteor. rozdíl mezi maximem a
minimem teploty, tlaku vzduchu aj. za
den, měsíc, rok 3. ekol. šířka intenzity
faktoru, která působí na organizmus;
amplitudový příd.: sděl. tech. a-á modula-
ce prováděná změnou amplitudy kmitů
nosné frekvence; amplitudově přísl.
ampule, -e ž (I) 1. baňatá nádobka s úzkým
hrdlem, zprav. na léčiva n. chemicky
nestálé látky 2. antická a středověká ces-
tovní i liturgická kulová nádobka ze skla
n. kovu na olej, nápoje, voňavky a léči.
va 3. zast. olejová závěsná lampa
ampulka, -y ž zdrob. k ampule 1: med. malá
zatavená lahvička s lékem: injekční a.;
ampulkový příd.: a-é sklo
amputace, -e ž (I) med. operativní odstranění
periferně uložené části někt. orgánu n.
části těla: a. končetiny, prsu, konečníku;
amputační příd.
amputovat ned. i dok. (I) (co) provádět, provést
amputaci něčeho: a. nohu; a-aný prst
amratien [-ty-], -u m(Vl) archeol. eneolitická
kultura charakteristická hlazenou červe­
nou keramikorr s litým geometrickým
dekorem (nazv. podle archeol. naleziště
Amra v Horním Egyptě)
amrhele, -e ž (I) ob. amarelka
amt, -u m(n) zast. ob. úřad; zastavárna
amtskommune [-mú-] neskl. ž (dán) (v Dán-
sku)úzenrnísprávníjednotka
amulet, -u m (I) malý, často ozdobný před­
mět, kt. se nosí zprav. na krku a jemuž se
pověrečně připisuje ochranný n. jiný bla-
hodárný účinek
amur, -a m(Vl) zool. kaprovitá ryba rodu Cte-
nopharyngodon, původem z Číny, též z
asijského veletoku Amuru, vysazovaná
i u nás do kaprových rybníků
amuzie, -e ž (ř + Vl) med. chorobný nedosta-
tek, vzácněji ztráta smyslu pro hudbu,
dysmuzie; amuzický příd.
amuzikální příd (ř + I) hudebně nenadaný
(v růz. stupni) (op. muzikální); nehudeb-
ní: a. dítě; amuzikálnost, -i ž
amygdalin, -u m (ř) chem. jedovatý hete-
roglykosid obsažený zejm. v hořkých
mandlích
amygdalitida [-ty- i -tý-], amygdalitis
[-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět mandlí
amyl, -u m (ř) chem. jednovazná skupina od-
vozená od pentanu; amylový příd.: chem.
a-á skupina
amyl- (ř) v slož. první část označující chem.
sloučeniny s amylovou skupinou
amylacetát [-11 a-], -u m (ř + I) chem. octan
amylnatý, význanrná surovina a rozpouš-
tědlo pro chem. průmysl
amylalkohol [-11 a-], -u m (ř + arab) chem. ali-
fatickýalkohol, význanrné rozpouštědlo
uŽív. v chem. průmyslu, pentanol
amyláza, -y ž (ř) biochem. enzym štěpící škrob
na jednodušší cukry
amylnatý příd. (ř) chem. obsahující amyl v urč.
poměru
amylnitrit [-ny-], -u m (ř) chem. ester kyseli-
ny dusité, léčivo
48
amylofilní příd. (ř) bot. a. rostliny tvořící asi-
milací v listech škrob přeměňující se
v cukr, kt. se po převedení do kořenů a
semen (např. u brambor, pšenice) opět
větví v škrob (zásobní)
amylograf, -u m (ř) potr. laboratorní přístroj
k zjišťování jakosti žita a žitné mouky
amyloid', -u m (ř) biochem. zvláštní látka bíl-
kovinné povahy vznikající v těle při dé-
letrvajících hnisavých chorobných sta-
vech; amyloidní příd.: med. a. degenera-
ce amyloidóza
amyloid2 , -u m (ř) pap. rostlinný pergamen
vyráběný z neklížené čisté celulózy, po-
užívaný jako obalový papír na potravi-
ny; amyloidový příd.
amyloidóza, -y ž (ř) med. ukládání amyloi-
dul ve tkáních, amyloidní degenerace
amylolýza, -y ž (ř) chem. štěpení škrobu pů­
sobením enzymů, při němž vznikají dex-
triny, maltóza, popř. glukóza; amyloly.
tický [-ty-] příd.: blol. a-é enzymy
amylopektin [-ty- i -tý-], -u m (ř) chem. pod-
statná součást škrobu, ve vodě nerozpust-
ná
amyloplast, -u m (ř) biol. speciální složka
rostlinné buňky obsahující škrob
amylový t amyl
amylóza, -y ž (ř) chem. součást škrobu, (na
rozdíl od amylopektinu) ve vodě rozpust-
ná
amyotrofie, -e ž (ř) med. chorobné ubývání
svaloviny; amyotrofický příd.
an-Ť a-
An chem. zn. pro aktinon, izotop radonu
anabaptista [-ty-], -y m (anabaptistka, -y
ž) (ř) člen náb. sekty vyznávající anabap-
tizmus, novokřtěnec
anabaptistický [-tysty-] příd. k anabap-
tizmus, k anabaptista, novokřtěnecký
anabaptizmus [-ty-], -mu m (ř) náb. učení,
vyznání křesťanské sekty vzniklé v době
reformace ve střední Evropě, se sociál-
ně revolučním zaměřením, provádějící
křest dospělých, novokřtěnectví
anabáze, -e ž (ř) voj. pochod z ciziny domů
spojený s překážkami a boji (podle hist.
tažení Reků z MaléAsie v 5. stol. př. n.l.,
popsané Xenofontem); přen. expr. dlouhá,
spletitá cesta, putování vůbec, složité
zařizování (na několika místech)
anabióza, -y ž (ř) biol. latentní forma života
charakterizovaná nízkou úrovní metabo-
lizmu a zastavením růstu jako projev při­
způsobení nepříznivým podmínkám;
anabiotický [-ty-] příd.
anabolický příd. (ř) biochem. a-é reakce zajiš-
ťující syntézu složek živé hmoty, anabo-
lizmus
anabolikum, oka s (ř) farm., med. a-ka látky
zvyšující tvorbu bílkovinné hmoty, zvl.
svalstva Uejichž zneužívání u sportovců
je stíháno jako dopink)
anabolizmus, -mu m (ř) biochem. enzymové
reakce zajišťující syntézu živé hmoty,
syntetická část metabolizmu, anabolic-
ké reakce
anaglyf
anacidita [-dy-], -y ž (ř + I) med. naprostý ne-
dostatek kyseliny (v žaludeční šťávě aj.)
anacionalizmus, -mu m (ř + I) řidč. kniŽ. ná-
rodní lhostejnost, vlažnost, anacionál-
nost; anacionalistický [-ty-] příd. řidč. kniŽ.
anacionální
anacionální příd. (ř + I) kniž. národně lhostej-
ný, vlažný; anacionálně přísl.; anacionál-
nost, -i ž
anadiploze [-dy-], -e ž (ř) liter. řečnická figu-
. ra, při kt. se na začátku věty opakuje slo-
vo vyskytující se na posledních pozicích
věty předcházející
anadromie, -e ž (ř) zool. stahování ryb žijí-
cích v moři za třením do řek (op. kata-
dromie); anadromní příd.: zool. a. ryby
vyplouvající z mořského prostředí,
v němž žijí, do řek za třením (op. kata-
dronrní)
anaerob, anaerobiont, -a, -u m(živ.lnež., 4. j.
-ba, ob, -ta, -t) (ř) biol. organizmus, kt. žije
bez přístupu vzdušného kyslíku (op. ae-
rob, aerobiont); anaerobní příd.: a. orga-
nizmy; biochem. a. proces mikrobiální roz-
kladný proces organického materiálu
probíhající bez přístupu vzduchu
anaerobióza, -y ž (ř) blol. vlastnost anaerob-
ních organizmů záležící v schopnosti žít
bez přístupu kyslíku, anoxybióza; ana-
erobiotický [-ty-] příd.
anaerobní t anaerob
anafáze, -e ž (ř) blol. fáze dělení jádra buňky,
kdy se rozštěpené dceřiné chromozomy
posunují k pólům vřeténka
anafora, -y ž (ř) liter. figura záležící v opako-
vání stejných slov na začátku vět, veršů
n. slok po sobě následujících
anaforický příd. (ř) lingv. a-é zájmeno odka-
zující na předcházející kontext n. situaci
anafrodiziakum [-dy-], oka s (ř+ Vl) farm.,
med. lék snižující (zvýšený) pohlavní
pud
anafronta, -y ž (ř + I) meteor. atmosférická
fronta s výstupnými pohyby teplého
vzduchu nad frontální plochou
anafylaktogen, -u m (ř) med. látka (bílkovi-
na) tělu cizorodá, vyvolávající anafylaxi
anafylaxe, -e ž (ř) biol., med. přecitlivělost or-
ganizmu k cizorodé bílkovině; prudká
imunitní reakce způsobená vniknutím
cizorodé bílkoviny do organizmu (např.
sérem); anafylaktický [-ty-] příd.: a. šok
anagalaktický [-ty-] příd. (ř) astro nenáležejí-
cí do naší Galaxie, extragalaktický, mi-
mogalaktický, vněgalaktický
anageneze, -e ž (ř) biol. změna vlastností ta-
xonu n. vývojové řady během fylogene-
ze, projevující se např. nezvratnou změ­
nou frekvence genů v populaci, vznikem
nového orgánu aj.
anaglyf, -u m (ř) 1. výtv. polovypuklý reliéf-
ní sochařský výtvor na nosné ploše, po-
loreliéf (op. dieglyf) 2. polygr. dvojbarev-
ný soutisk dvou stereoskopických obráz-
ků, kt. při pozorování brýlemi se skly
v doplňkových barvách poskytuje pro-
storový dojem
anaglyfie
anaglyfie, -e ž (ř) výtv. metoda vytváření ana-
glyfů; anaglyfický příd.
_anagnorize, -e ž (ř) liter., div. (pův. v střec. lit.,
později u Shakespeara aj.) změna v po-
znání, vzájemné poznání osob na dlou-
hou dobu předtím odloučených ap.
anagram, -u m (ř) odb. 1. nové slovo (skupi-
na slov) vzniklé přeskupením písmen
v slově základním, princip hádanky,
přesmyčky, též s využitím v poezii k ne-
obvyklým významovým paralelám n.
i k zesílení zvukomalebnosti (např. Sal-
vy slávy v Halasově básni) 2. anagramo-
nym
anagramonym, -u m (ř) lingv. pseudonym na
základě anagramu vytvořený z osobní-
ho jména přesmyčkou (např. El Car -
Karel)
anachórét, -a, anachóréta, -y m (ř) hist. člo­
věk žijící z důvodů náboženských v osa-
mělosti odříkavým způsobem života,
poustevník; (pův.) účastník anachóréze;
anachórétský příd.
anachóréze, -e ž (ř) hist. forma odboje země­
dělského obyvatelstva v Egyptě v helé-
nistickém období a za římské nadvlády
záležící v útěku z místa
anachronický [-ny-], anachronistický
[-ty-] příd. (ř) jsoucí anachronizmem; ne-
patřící do dané doby, zastaralý: a-é ná-
zory
anachronizmus [-ny-], -mu m (ř) 1. kladení
něj. události, jevu, osoby do jiné doby,
než kam skutečně patří 2. zastaralá věc,
jev, názor, přežitek (z hlediska součas­
nosti)
anakláze, -e ž (ř) liter. 1. figura využívající
opakování téhož výrazu k vyjádření pro-
tikladu mezi jeho běžným významem a
zevšeobecněním někt. jeho významo-
vých rysů, diafora2. v časoměrné metri-
ce záměna slabiky dlouhé za krátkou v
sousedních stopách
anaklitický [-ty-] příd. (ř) pych. a-á deprese
vznikající u malých dětí v důsledku ra-
ného oddělení od matky (separační syn-
drom)
anakolut, -u m (ř) lingv. změna původního
větného schématu v jiné, kdy další část
věty nenavazuje správně na část předchá­
zející, tzv. vyšinutí z vazby
anakonda, -y ž(šp) zool. velký hroznýšovitý
had rodu Eunectes, žijící v Již. Americe
anakreontický [-ty-] příd. k anakreontika, k
anakreontik: liter. a-á poezie anakreont-
ská
anakreontik [-ty-], -a m (anakreontička,
-y ž) (Vl) básník tvořící v duchu anakre-
ontské poezie, anakreontiky
anakreontika [-ty-], -y ž (Vl) liter. anakre-
ontská poezie
anakreontský příd. (Vl) liter. a-á poezie poe-
zie oslavující lásku a víno podle vzoru
řec. básníkaAnakreonta (z 6. stol. př.n.l.)
a jeho helénistických napodobitelů, ob-
líbená zvl. v době rokoka, anakreontika
anakruze, -e ž (ř) lingv., liter. první nepřízvuč-
49
ná slabika mluvnľho taktu n. rytmicky
nedůrazný začátek verše, předrážka
anakuzie, -e ž (ř) med. nedostatek sluchu, hlu-
chota
analaktický [-ty-] příd. (ř) opt., geod. a. bod
(v dalekohledu nitkového dálkoměru)
optický bod, kt. je vrcholem dálkoměr­
ného úhlu a kt. se pomocí zvláštní čoč­
ky přesouvá do svislé osy přístroje; a.
dalekohled
analát, -u m (ř) chem. dokazovaná n. stano-
vená složka, např. prvek, ve vzorku ana-
lyzované látky
analcim, -u m (ř) miner. bezbarvý n. žlutý až
hnědý krychlový nerost, vodnatý hlini-
tokřemičitan sodný, vyskytující se zvl. v
mandlovcových dutinách; analcimový
příd.
analcimit, -u m (řl geol. olivinický čedič
s podstatným obsahem analcimu v zá-
kladní hmotě; analcimitový příd.
analékta, -kt spomn. (ř) řidč. sbírka vybraných
básní, článků ap.
analeptikum [-ty-], oka s (ř) farm., med. lék
zvyšující činnost životně důležitých or-
gánů
analfabet, -am (analfabetka, -y ž) (ř)l. člo­
věk neznalý čtení a psaní, negramotný
2. hanl. zaostalý, nevzdělaný, omezený,
hloupý člověk vůbec n. v daném oboru
(též nadávka); analfabetský příd.; anal·
fabetsky přísl. k 2; analfabetství, -í
s analfabetizmus
analfabetický [-ty-] příd. k analfabet, k anal-
fabetizmus 1. neznalý čtení a psaní, ne-
gramotný 2. hanl. zaostalý, nevzdělaný,
omezený, hloupý
analfabetizmus [-ty-], -mu m (ř) neznalost
čtení a psaní, negramotnost, analfabet-
ství
analgetický [-ty-] příd. (ř) med. utišující, zmír-
ňující bolest; analgeticky přísl.
analgetikum [-ty-], oka s (ř) farm., med. lék
utišující, zmírňující bolest
analgezie, analgie, "e ž (ř) med. ztráta vní-
mání bolesti následkem přerušení n. po-
škození nervových vláken n. center
analista, -y m (I) autor análů, letopisec
analistický [-ty-] příď. k analista, k analisti-
ka; analisticky přísl.
analistika [-ty-], -y ž (i) způsob historické-
ho podání (v análech) zařazující histo-
rické události v chronologickém pořadí
bez ohledu na jejich věcné souvislosti
anální příd. (I) anat., med. týkající se vývodu
konečníku, řitní; související s vyprazd-
ňováním: a. otvor; a. erotika; psych. a.
stadium (podle Freuda) druhé ze stadií
vývoje jedince podle převládajícího způ­
sobu dosahování sexuální slasti
analobara, -y ž (ř) meteor. čára spojující místa
se stejnými hodnotami vzestupu atmo-
sférického tlaku za daný časový interval
analogický příd. (ř) k analogie, obdobný:
a-á situace; případ a. s jiným, k jinému;
lingv. a. pravopis (Dobrovského) upravu-
jící psaní i a y po sykavkách v koncov-
analytický
kách a příponách podle gramatické ana-
logie (kosi jako hadi); log. a. úsudek lo-
gický typ sylogizmu; psych. a. úsudek for-
ma raného log. úsudku dítěte; analogic-
ky přísl.: a. se vyvíjet; analogičnost, -i ž
analogie, -e ž (ř) existující n. zjištěná shod-
nost někt. vlastností mezi netotožnými
předměty (objekty), jevy ap., obdoba;
takový předmět: a. mezi oběma osudy;
to je a. s jeho případem; log. obdoba ob-
jektů na základě společnýchcharakteris-
tik; mat., fyz. shoda základních matema-
tických, obv. diferenciálních rovnic po-
pisujících dva vzájenrně nezávislé fyzi-
kálníjevY;lingv. změna slovan. tvaru vli-
vem slova tvarů obdobných (např. če­
sati - česám místo češi, vznesmo podle
letmo); práv. a. zákona uplatnění právní-
ho předpisu pro obdobný případ, kt. do-
sud nebyl právní normou zachycen; a.
práva uplatnění obecných zásad urč.
právního řádu pro případ, kl. nemá
v právních normách ani obdobu; biol.
funkční a tvarová shoda orgánů n. orga-
nizmů, kt. se původem liší (např. křídla
ptáků, hmyzu, savců, ptakoještěrů)
analogista, -y m (ř) (v 19. stol.) zastánce
analogického pravopisu (Dobrovského)
analogizovat ned. i dok. (ř) kniž. (-; co) tvořit,
vytvořit analogii, analogie; vyjadřovat,
vyjádřit v analogiích
analogon, -ga s (ř) 1. kniŽ. obdobný, analo-
gický předmět, jev ap., obdoba, analo-
gie 2. filoz. analogický (odpovídající,
podobný) předmět; a. rationis [-cióny-]
korespondence rozumu s nižšími vitál-
ně-psychickými vrstvami
analogový příd. (ř) kyb. a. počítač který pou-
žívá k vyjádření hodnot proměnných (čí­
sel) analogické fyzikální veličiny (op.
digitální); a. signál, a-é zobrazení vyja-
dřující hodnotu proměnné (čísla) spoji-
tou fyzikální veličinou; analogově přísl.:
kyb. a-číslicový převodník kt. provádí pře­
vod analogového signálu na číslicový
anály, -ů mpomn. (I) 1. průběžné (kronikář­
ské) záznamy událostí v časovém sledu
bez zřetele k jejich věcným souvislos-
tem, předstupeň dějepisectví, letopisy 2.
obdobné osobní a jiné záznamy n. vy-
právění: psát si, vypravovat o něčem
a-y; soudní a-y spisy
analytický [-ty-] příd. (ř) týkající se analýzy,
založený na analýze, na metodě rozboru
(op. syntetický): a. postup; a-á meto-
da zkoumání; v názvech oborů, např. chem.
a-á chemie zabývající se zjišťováním
chemického složení látek; mat. a-á meto-
da užívající prostředků matematické
analýzy; a-á geometrie; a-á funkce kte-
rou lze rozvinout v mocninnou řadu;
filoz. a-á filozofie směr filoz. 20. stol.
koncentrující se na analýzu jazyka běž­
ného i vědeckého s cílem postulovat ade-
kvátní (formalizované) vědecké jazyky
a optimálně využít pro vědecké sdělení
běžně mluveného jazyka; psych. a-á psy-
analytik
chologie analytícké postupy v psycholo-
gii; psychologické učení C. G. Junga;
lingv. a-é jazyky vyjadřující gramatícké
vztahy pomocnými slovy a pevným slo-
vosledem; log. a-é soudy jejichž predikát
je obsažen v subjektu; odb. a-é váhy k
přesnému měření na zlomky gramu; ana-
lyticky přísl.; analytičnost, -i ž
analytik [-ty-], -a m (analytička, -y ž) 1.
kdo provádí analýzu, kdo analyzuje, do-
vede analyzovat: výp. tech. programátor
a. 2. odborník v analytice
analytika [-ty-], -y ž (ř) obor založený na
analytické metodě, používající metody
rozboru (analýzy), např. analytická che-
mie, analytická geometrie
analytizmus [-ty-], -mu m metoda založe-
ná na analýze; schopnost, sklon k analy-
zování, analytičnost
analýza, -y ž (ř) rozbor, zejm. jako všeobec-
ná metoda zkoumání jednotlivých složek
a vlastností něj. předmětu, jevu, činnos­
ti; myšlenkové n. faktické rozkládání jed-
noho na mnohé, celku na části, děje na
akty (op. syntéza1: provést a-u jevu, pří­
padu; a. textu, básně; laboratorní a.;
chem. zjišťování chemického složení lát-
ky: a. moče; fyz. soubor metod, jimiž se
získávají informace o přítomnosti a kon-
centraci látek, o jejich fyzikálních vlast-
nostech ap.; spektrální a. určování září­
cí látky podle charakteristického emis-
ního centra; mat. disciplíny vyšetřující
vlastnosti funkcí, posloupností a řad; odb.
systémová a. systémové metody výzku-
mu v růz. oborech; ekon. hospodářská a.
zkoumání stavu a vývoje urč. ekon. sys-
tému, jeho části, okolí n. urč. ekon. jevu;
lingv. strukturní, syntaktická a.; kompo-
nentová a.; stat. a. rozptylu metoda zalo-
žená na rozkladu rozptylu na složky
analyzátor, -a m (ř) kdo analyzuje, provádí
analýzu: a. společenských vztahů
analyzátor, -u m (ř) 1. fyz., chem. přístroj, za-
řízení určené k provádění příslušného
druhu analýzy: fyzikální, chemický a.
(plynů); optický, akustický a. 2. fyziol.
anatomicko-fyziologický systém zajišťu­
jící vnímání a analýzu růz. podnětů, slo-
žený z periferních receptorů a přísluš­
ných mozkových center vzájemně spo-
jených nervovými dráhami
analyzovat ned. i dok. (ř) (co) provádět, pro-
vést rozbor, analýzu něčeho
anamnéza, -y, řidč. anamneze, -e ž (ř) 1. med.
soubor údajů o zdravotním stavu paci-
enta před vlastní chorobou, o jeho živo-
tě, jakož i rodinném prostředí, o choro-
bách předků, sourozenců ap., předcho­
robí 2. filoz. též anamnésis [-zi-], -se i
neskl. ž základní pojem Platonovy gnoze-
ologie vysvětlující poznání jako rozpo-
mínání duše na svět idejí, v němž před
vtělením žila; anamnestický [-ty-] příd.:
med. a-é údaje; anamnesticky přísl.
anamorfa, -y ž (ř) bot. tvar houby v nepo-
hlavním n. vegetativním stadiu
50
anamorfot, -u m (ř) fyz. optická soustava,
kterou se ve spojení s normálním objek-
tivem docílí zobrazení, při kt. má obraz
různá zvětšení v různých směrech; ana-
morfotický [-ty-] příd.: fyz. a-é zobrazení
anamorfóza, -y ž(ř) 1. biol. postupná změna
jedné formy v druhou v průběhu vývoje
skupiny organizmů; zool. vývoj členov­
ců, při němž se tělo larvy mění v dospě­
lého jedince doplňováním tělních člán­
ků na příslušný počet 2. geol. soubor pro-
cesů přeměny hornin v hlubokém pás-
mu zemské kůry, při němž se zmenšuje
objem minerálů výchozí horniny
ananas, -u m(port <indián} 1. bot. tropickárost-
lina rodu Ananas s růžicí tuhých pichla-
vých listů, poskytující velké chutné duž-
naté plody 2. plod této rostliny (ananasu
setého); ananasový příd.: a. kompot
anankazmus, -mu m (ř) med. vtíravé (obse-
dantní) myšlenky rušící normální myš-
lení postiženého a spojené s nutkáním
k jednání, obsese
ananké neskl. ž (ř) filoz. (v ant. filozofii) osu-
dová nutnost (též personifikovaná) su-
verénně určující bytí, řád světa
ananym, -u m (ř) odb. jméno (též jako pseu-
donym) psané obráceně (např. R. E. Ja-
mot - Thomayer)
anapait, -u m (Vl) miner. trojklonný nerost,
vodnatý fosforečnan vápníku a železa
(nazv. podle naleziště nedaleko Anapy u
Černého moře)
ana partes aequales [ekva-] (I) med. rovným
dílem (na lékařských receptech)
anapest, -u m (ř) liter. metrická stopa složená
ze dvou slabik krátkých n. nepřízvuč­
ných a jedné dlouhé n. přízvučné; ana-
pestický [-ty-] příd.
anaplazie, -e ž (ř) med. zvrat k primitivnímu
zárodečnému stavu n. vzhledu; anaplas-
tický [-ty-] příd.
anaplazmóza, -y ž (ř) vet. choroba skotu a
ovcí způsobená parazity (rodu Anaplas-
ma)
anarchický příd. (ř) 1. týkající se anarchie,
na anarchii založený: a-á společnost;
a-é hospodářství2.anarchistický: a-é ná-
zory, hnutí, živly; anarchicky přísl.; anar-
chičnost, -i ž
anarchie, -e ž (ř) stav bez řádu, bez pořád­
ku, neuspořádanost, zmatek, chaos, bez-
vládí: vyvolat, zabránit a-U
anarchista, -y m (anarchistka, -y ž) 1. kdo
působí anarchii, odmítá se podrobit ja-
kémukoli řádu, pořádku, autoritě, disci-
plíně 2. stoupenec anarchizmu
anarchistický [-ty-] příd. k anarchizmus,
k anarchista: a-é názory, hnutí; a-é živly;
anarchisticky přísl.
anarchizmus, -mu m (ř) 1. odmítání n. zleh-
čování jakéhokoli řádu, pořádku, auto-
rity, disciplíny, stav tomu odpovídající,
anarchie 2. polit. teorie a hnutí odmítající
jakoukoli autoritu, státní moc a právní
řád, hlásající neomezenou svobodu jed-
notlivce
anatexit
anarchizovat ned. i dok. kniž. 1. (z)působit
anarchii: a-ující živly 2. (koho, co) přivá­
dět, přivést na pozice politického anar-
chizmu: a. stoupence
anarchokomunista [-ny-], -y m (anarcho-
komunistka, -y ž) stoupenec anarchoko-
munizmu
anarchokomunistický [-nysty-] příd. k anar-
chokomunizmus, k anarchokomunista
anarchokomunizmus [-ny-], -mu m (ř + I)
hist., polit. anarchistický směr v českém
dělnickém hnutí prvních dvou desetiletí
20. stol.
anarchosyndikalista [-dy-], -ym(anarcho-
syndikalistka, -y ž) stoupenec anarcho-
syndikalizmu
anarchosyndikalistický [-dy-ty-]příd.k anar-
chosyndikalizmus, k anarchosyndika-
lista
anarchosyndikalizmus [-dy-], -mu m(ř+l}
rust., polit. anarchistický směr v odboro-
vém hnutí zvl. evropských románských
zemí
anartrie, -e ž (ř) med. poškozená, až nesro-
zumitelná výslovnost
anasarka, -y ž (ř) med. nahromadění tkáňo­
vého moku (edém) v podkožním pojivu,
vodnatelnost
anastatický [-ty-] příd. (ř) polygr. a. tisk způ­
sob reprodukce starších tisků bez foto-
reprodukčních zásahů tak, aby se po pře­
nesení na litografický kámen n. tiskovou
desku daly znovu vytisknout; anastatic-
ky přísl.
anastáze, -e ž (I + ř) výtv. zobrazení Kristova
zmrtvýchvstání (hl. v byz. církvi)
anastigmat [-ty-], -u m (ř) fyz. objektiv s vy-
rovnaným korigovaným astigmatizmem
1 (též nadávka) 3. nezbedné dítě
anastigmatický [-ty-ty-] příd. (ř) fyz. odstra-
ňující, vyrovnávající, korigující astigma-
tizmus: a. objektiv
anastomóza, -y ž (ř) med. 1. přirozená jemná
spojka mezi nervy, cévami ap. 2. umělé
spojení dvou dutých orgánů
anastrofa, -y ž (ř) lingv., liter. obrácení obvyk-
1ého pořádku slov, inverze dvouslovné-
ho, resp. dvoučlenného spojení z důvo­
dů rýmových, rytmických n. aktualizač­
ních; anastrofický příd.
anastylóza, -y ž (ř) archit. metoda obnovy sta-
vebních památek do původního stavu ze
zachovaných částí a článků
anatas, -u m (ř) miner. modročerný n. žlutavě
hnědý lesklý čtverečný nerost, kyslič­
ník titanu; anatasový příd.
anatektit J, anatexit
anatéma, -tu s (ř) círk. v židovství a v katol.
církvi klatba, prokletí spojené s exkomu-
nikací; - a.1 v platnosti větné Budiž proklet!
(exkomunikační formule)
anatexe, -e ž (ř) geol. proces, při kt. se horni-
na ve velikých hloubkách za vysoké tep-
loty taví a vzniklé druhotné magma krys-
talizuje v horninu vyvřelinové povahy
anatexit, anatektit [-ty-], -u m (ř) geol. hor-
nina vzniklá anatexí
anatom
anatom, -a modborník v anatomii
anatomie, -e ž (ř) odb. stavba živočišného a
lidského těla, jeho částí a orgánů, jakož
i vnitřní stavba rostlinného těla; nauka o
ní: med. normální a. (zabývající se studi-
em zdravého těla); patologická a. (za-
bývající se chorobnými změnami orgá-
nů a tkání); bot. a. rostlin; anatomický
příd.: a-á stavba těla; a. atlas; a-é názvo-
sloví mezinárodně zavedený soubor lat.
nomenklaturních názvů z oboru anato-
mie; anatomicky přísl.: a. něco studovat,
přen. do podrobností, zevrubně
anatoxin, -u m (ř) biol., med. toxin zbavený
toxicity, ale uchovávající si schopnost
tvořit ochranné protilátky
anauxit, -u m (ř) miner. stříbrobílý n. modro-
bílý jílový nerost ze skupiny kaolinitu
ANC zkr. (a: African National Congress) jihoafr.
polit. strana Africký národní kongres
(převážně černých obyvatel)
anceps, -u m (I) liter. (v ant. metrice) místo na
začátku n. konci verše, kt. může být obsa-
zeno jak slabikou dlouhou, tak krátkou
ancienita [-si-ny-], -y ž (f) 1. obch. zásada,
podle kt. jsou při režimu devizových
omezení zvýhodněny firmy, kt. se již
dříve na příslušném dovozu n. vývozu
podílely 2. úř., dipl. služební stáří, pořadí,
přednost podle služebního stáří
ancien régime [ansjen režim] neskl. m (f) hist.
absolutistický vládní systém ve Francii
před revolucí 1789; označení pro evr.
společenská a státní zřízení 17. a 18. stol.;
polit., pnbl. starý, přežitý společenský řád
vůbec
ancikrist, -a m (ř + Vl) zast. expr., hanl. 1. anti-
krist 1 (Antikrist) 2. zlý člověk, zloduch
ancvaj i ajncvaj
ančar, -u m(mal) bot. tropický morušovníko-
vitý strom rodu Antiaris, z jehož latexu
se připravuje prudký šípový jed
ančovička, -y ž (šp < bask) potr. sardel obecná
naložená v kořeněném nálevu
andalusan [-úza-], -a m (Vl) andaluský kůň
andalusit [-zi-], -u m (Vl) miner. modrošedý
až červenavý kosočtverečný nerost, bez-
vodý křemičitan hliníku (nazv. podle jed-
noho z nalezišť ve španělskéAndalusii);
andalusitový příd.
andaluský [-Iú-] příd. (Vl) zeměd. a. kůň stře­
dověké plemeno vzniklé křížením těž­
kých domácích španělských koní s koň­
mi arabskými a berberskými
andante přísl. (it) hud. volným, mírně poma-
lým tempem; andante neskl. s (7.j. též
-m) hud. skladba n, věta v tomto tempu
andantino [-tý-] přísl. (it) hud. trochu rychleji
než andante; andantino, -a s hud. menší
skladba n. věta v tomto tempu
anděl, -a m (5. j. -i) (ř) 1. náb. v křesťanských
i v někt. jiných náboženstvích nadpřiro­
zená bytost (zobrazovaná s křídly) v úlo-
ze služebníka božího a prostředníka mezi
bohem a lidmi, zosobňující dobro, krásu
a nevinnost, protiklad ďábla: a. strážný
51
osobní průvodce a ochránce člověka; A.
Páně modlitba; padlý a. démon, satan,
ďábel; přen. expr. zneuctěná dívka; děvka
2. expr. ušlechtilý, dobrý, dokonalý člo­
věk
anděliček, -čka m zdrob. k anděl; expr., mazl.
malé dítě; Oexpr. polykat a-y topit se, to-
nout; slyšet a-y (zpívat) pociťovat inten-
zivní bolest
andělika, -y ž (I) bot. horská aromatická lé-
čivá bylina rodu Archangelica s vysokou
lodyhou, velkými listy a drobnými bílý-
mi kvítky ve velkých okolících; anděli­
kový příd.
andělský příd. 1. k andělI: a-á křídla; a-é
pozdravení modlitba Zdrávas, Maria 2.
mající vlastnosti připisované andělům:
a-á bytost, povaha ušlechtilá; O mít
a-ou trpělivost velkou; andělsky přísl.: O
expr. ať mluvím a., nebo ďábelsky (nepo-
slechne, nedá se přesvědčit ap.) ani po
dobrém, ani po zlém
andezin, -u m (Vl) miner. trojklonný nerost,
hlinitokřemičitan vápníku a sodíku ze
skupiny plagioklasů, obsažený často
v andezitu; andezinový příd.
andezit, -u m (Vl) geol. výlevná hornina růz­
né barvy odpovídající složením dioritu
(nazv. podle pohoří Andy); andezitový
příd.: a-é tufy
andorit, -u m(Vl) miner. vzácný kosočtvereč­
ný nerost, sirník olova, stříbra a antimo-
nu ze skupiny kyzů (nazv. podle maď.
mineraloga Andora von Semseye); an-
doritový příd.
andosol, -u, andosole [endosoul], -lu m (a)
odb., zeměd. půdní typ vytvářející se na
sopečném popelu
andradit [-dy-], -u m (Vl) miner. nerost ze
skupiny granátů, krychlový křemičitan
vápníku a železa (nazv. podle port. mi-
neraloga ď Andrada); andraditový příd.:
geol. a-á skalina andraditovec
andraditovec [-dy-], -vce m (Vl) geol. horni-
na složená převážně z vápenatoželezité-
ho granátu andraditu
andragogika, -y ž (ř) ped. pedagogická dis-
ciplína zabývající se výchovou a vzdě­
láváním dospělých
andreceum, -ea s (I < ř) bot. soubor všech ty-
činek v květu semenných rostlin
andrewsit, -u m (Vl) miner. kosočtverečný
nerost, zásaditý fosforečnan mědi a že-
leza (nazv. podle irského sběratele An-
drewse)
andro- (ř) vslož. první část s význ. muž, mužský
androblastom, -u m (ř) med. nádor vaječníku
s potenciálním hormonálním účinkem
vyvolávajícím u ženy mužské znaky
androdiécie [-dy-], -e ž (ř) bot. výskyt sam-
čích a oboupohlavních květů na jednom
jedinci
androfobie, -e ž (ř) med. U žen chorobný
strach z mužů
androgen, -u m (ř) biol. živočišný samčí
a mužský pohlavní steroidní hormon; an·
drogenni příd.: a. hormon
anemogamie
androgeneze, -e ž (ř) gen. vývoj jedince, jehož
buňky obsahují pouze haploidní jádra
samčího genotypu
androgyn, -a m (ř) biol., med. organizmus,
osoba nesoucí znaky obou pohlaví, her-
mafrodit
androgynie [-ny-], -e ž (ř) biol., med. pohlav-
ní obojetnost, hermafroditizmus; andro-
gynický příd.
android, -a m (ř) (v starších dobách) umělá,
mechanická napodobenina člověka
androkefalie, -e ž (ř) výtv. zobrazení zvířecí­
ho těla s lidskou hlavou v architektonic-
ké plastice (např. sfinga)
andromanie [-ny-], -e ž (ř) med. U žen cho-
robná touha po mužích
andromeda, -y ž (Vl) nízký keřfk rodu An-
dromeda s úzkými listy a s plstnatými
květy, rostoucí na rašeliništích, kyhanka
(bot.)
andromorfní příd. (ř) zool. a. samice velmi po-
dobná samci (např. u hyen)
andronym, -u m (ř) lingv. ženské jméno od-
vozené od mužského
androspermie, -e ž (ř) biol. spermie určující
samčí pohlaví, u člověka spermie nesoucí
Y chromozom
androsteron; -u m (ř) biol. živočišný samčí
a mužský pohlavní steroidní hormon
andulka, -y ž (I) zelený klecní papoušek
původem z Austrálie se žlutou vlnkova-
nou kresbou a dlouhým ocasem
anekčni J, anexe
anekdota, -y ž (ř) 1. krátké vtipné vypravo-
vání zakončené překvapivou pointou 2.
rust. (v starověku) to, co nebylo vydáno,
utajené phóěhy
anekdotář, -e m autor n. vypravěč anek-
dot, anekdotista
anekdotický [-ty-] příd. týkající se anekdo-
ty, připomínající anekdotu: a. příběh;
anekdoticky přísl.; anekdotičnost,-i ž
anekdotista [-ty-], -y m autor n. vypravěč
anekdot, anekdotář
anektovat dok. i ned. (I) (co) (násilně) připo­
jit, připojovat, zabrat, zabírat (cizí stát-
ní území), provést, provádět anexí: a-ná
část země
anekumena, -y ž (ř) ekol. zcela neobydlené a
lidskou činností nedotčené území (op.
ekumena)
anelasticita [-ty-], -y ž (kř) odb. odlišná elas-
ticita pevného tělesa způsobená defek-
tem krystalové mřížky
anémie, -e ž (ř) med. pokles hemoglobinu
(krevního barviva) a počtu červených
krvinek, chudokrevnost; anemický příd.
anemik, -a m med. osoba stižená anémií
anemo- (ř) v slož. první část s význ. vítr
anemofilie, -e ž (ř) bot. způsob přenášení pylu
a opylení zprostředkovanévětrem, ane-
mogamie, větrosprašnost,větrosnubnost;
anemofIlni příd.: bot. a. rostliny
anemogamie, -e Ž (ř) bot. anemofilie, větro­
sprašnost, větrosnubnost; anemogamni
příd.
anemograf
anemograf, -u m (ř) meteor. přístroj zazname-
návající rychlost a směr větru
anemogram, -u m (ř) meteor. záznam anemo-
grafu
anemochorie, -e ž (ř) bot. rozšiřování semen,
výtrusů a plodů rostlin vzdušnými prou-
dy, větrem; anemochorní příd.
anemoklinometr, -u m (ř) meteor. přístroj k
měření sklonu vektoru větru vzhledem
k vodorovné rovině
anemometr, -u m(ř) meteor. přístroj k měření
rychlosti n. rychlosti a směru větru
anemónka, -y, řidč. anemóna, -y ž (ř) zahr.
okrasná rostlina rodu Anemone půvo­
dem z již. Evropy
anemoplankton, -u m (ř) blol. plankton ne-
sený větrem
anemostat, -u m (ř) tech. součást větracího
zařízení, kterým se upravuje rychlost a
směr přiváděného vzduchu, rozptylovač
vzduchu
anemotaxe, -e ž (ř) ekol. pohyb živočichů
větrem, a to buď proti jeho směru, nebo
po směru
anencefalie, -e ž (ř)"h1ed. vrozená vývojová
vada, při níž se nevyvine mozek ani le-
beční kosti
anepigraf, -u m (ř) odb. spis bez titulu; ane-
pigrafický příd.
anergie, -e ž (ř) 1. fyz., tech. část energie, kte-
rou již nelze proměnit v použitelnou
energii 2. med. nedostatek obranné reak-
ce organizmu
aneroid, -u m (f < ř) odb. barometr s defor-
mačním, zprav. kovovým tlakoměrným
ústrojím: výškoměrný a. přístroj k určo­
vání výšek podle atmosférického tlaku
anestetikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo pro-
středek, látka působící znecitlivění, ane-
stezii: celková a-ka narkotika; lokální,
místní a-ka
anestezie, -e ž (ř) med. místní n. celkové zne-
citlivění; anestetický [-ty-] příd.
anesteziolog, -a m (anestezioložka, -y ž) (ř)
lékař provádějící anestezii; odborník
v anesteziologii
anesteziologicko-resuscitační příd. med. a.
oddělení zařízení v nemocnici, kde se
provádí anestezie a resuscitace, zkr. ARO
anesteziologický příd. k anesteziologie,
k anesteziolog
anesteziologie, -e ž (ř) med. obor zabývající
se anestezií
anestezovat ned. i dok. (ř) med. provádět, pro-
vést anestezii; (co, koho) (u)činit necitli-
vým působením anestetika: a-zující lát-
ka; lokálně a. pacienta
anetodermie, -e ž (ř) med. atrofie kůže vy-
značená červenými skvrnami, přecháze­
jící ve válečkovité vyvýšeniny
anetol, -u m (ř + I) chem. krystalická, příjem­
ně vonící látka obsažená v anýzovém a
fenyklovém oleji a používaná při výrobě
voňavek, likérů aj.
aneuploidie [-dy-], -e ž (ř) biol. přítomnost
neúplných sad chromozomů v jednom
jádře buňky
52
aneurin, -u m (ř) chem. vitamin Bl' obsažený
zvl. v kvasnicích, obilních klíčcích a já-
trech, kl. se vyrábí též synteticky a pou-
žívá se v lékařství a potravinářství, tia-
min
aneuryzma, -tu i neskl. s (ř) med. lokalizované
rozšíření cévy n. srdce, jejichž stěna byla
oslabena patologickými změnami, vý-
duť: a. aorty, srdce
anex, -u m(a < I) chem. látka vyměňující ani-
onty, měnič aniontů
anexe, -e ž (I) násilné připojení území n. jeho
části, kl. patří jinému státu; anekční,
anexní příd.: a. politika
anexionizmus [-ny-], -mu m (I) polit., publ.
anekční politika, snaha anektovat něj.
území; anexionistický [-sty-] příd.
ánfas, -Um (1) hovor. pohled na obličej zpředu
(en face), jeho zobrazení
angaria, -ie ž (per) hist. (v pozdní byzantské
říši) renta v úkonech (např. v orání)
angarium, -ia s (I < per) 1. hist. (v řím. říši)
povinnost obyvatel poskytovat přípřež
ap. pro státní poštovní službu 2. mezinár.
práv. oprávnění státu použít v případě
ohrožení k transportu cizích lodí; které
jsou momentálně v jeho přístavech
angažmá neskl. s (1) smlouva o přijetí do
uměleckého souboru, o pořádání vlast-
ních uměleckých vystoupení ap.; účast
na něj. činnosti, zaměstnání tím získa-
né; publ. obdobná smlouva a zaměstnání
v jiném oboru, např. ve sportu: ucházet
se o a.; získat a.; herec, trenér bez a.
angažovaný příd. (1) takový, kl. se angažuje,
tj. se exponuje, o něco usiluje: a. umě­
lec; a-é umění; angažovaněpřísl.; anga-
žovanost, -i ž: občanská a.; mezinár. polit.
politika nea-i
angažovat dok. i ned. (1) 1. (koho, 4. p.) zaměst­
nat, zaměstnávat (umělce) na základě an-
gažmá, uzavřít, uzavírat s někým angaž-
má: a. nové herce 2. hovor. (koho, 4. p., v čem)
(u)činit někoho účastným (jako pomoc-
níka, přímluvce ap.): a. přítele v té věci;
angažovat se dok. ined. stát, stávat se osob-
ně účastným, projevovat aktivní zájem o
něco, o někoho, exponovat se pro něko­
ho, něco: a. se ve sporu; a. se pro přítele,
pro jeho žádost; politicky se a.
angelika, -y ž (I) hud. nástroj podobný lout-
ně, rozšířený kdysi ve Francii a Anglii
angelin, -u m(I) tvrdé, těžké dřevo červeno­
hnědé barvy z tropického stromuAndira
inermis, pův. z Již. Ameriky, pouŽív. v
nábytkářství, řezbářství aj.; angelinový
příd.
angelologie, -e ž (I + ř) náb. (v křesť.) učení
o andělech
angi- t angio-
angialgie, -e ž (ř) med. bolest cévní
angiektaze, -e ž (ř) med. rozšíření cévy; an-
giektatický [-ty-] příd.
angiektomie, -e ž (ř) med. vynětí cévy
angína, -y ž (I) med. prudký bolestivý zánět
mandlí bakteriálního n. virového půvo­
du; angínový příd.
anglický
angina pectoris [-gí- pek-J, a-y pectoris
ž (I) med. záchvat bolestí pod hrudní kostí
jako příznak srdečních chorob
anginózní příd. med. týkající se anginy pec-
toris, připomínající ji: a. obtíže, bolesti
anginolka, -y ž (I) někdejší tableta obsahu-
jící přípravek k léčení angíny
angínový t angína
angio-, před samohl. též angi- (ř) vslož. první část
s význ. céva, cévní
angioblastom, -u m (ř) med. nádor z nezra-
lých cévních buněk
angiografie, -e ž (ř) med. rentgenologické
vyšetření cév po předchozím vstříknutí
kontrastní látky; angiografický příd.:
a-é vyšetření
angiogram, -u m (ř) med. angiografický sní-
mek
angiokardiografie [-dy-], -e ž (ř) med. rent-
genologické vyšetření cév a srdce po
předchozím vstříknutí kontrastní látky;
angiokardiografický příd.
angiolipom, -u m (ř) med. benigní nádor z
tukové tkáně, bohatě cévnatý
angiologie, -e ž (ř) med. nauka zabývající se
stavbou, funkcí, chorobami a léčením
céva krevního oběhu; angiologický příd.
angiom, -u m(ř) med. benigní nádor z cév, kl.
se projevuje červenými skvrnami (neodb.
označovaný jako oheň)
angiomatóza, -y ž (ř) med. výskyt četných
angiomů u téhož člověka; angiomatóz-
ní příd.
angiomyom, -u m (ř) med. benigní nádor ze
svaloviny s hojnými cévami
angiopatie [-ty-], -e ž (ř) med. nespecifiko-
vané cévní onemocnění
angiorexe, -e ž (ř) med. natržení, roztržení
cévy
angiospazmus, -mu m (ř) med. cévní křeč
angiostenóza, -y ž (ř) med. chorobné zúžení
cév
angiotensin [-zi-], -u m (ř) biochem. tkáňový
hormon, jehož jedna ze dvou forem pů­
sobí zvyšování krevního tlaku
angiotomie, -e ž (ř) med. chirurgické protětí
cévy
anglaise [angléz] neskl. m (1) tan. kontratanec
z 18. stol., v němž jsou využity angl. ta-
neční kroky
angldozer, -u m(a) tech. traktor na pásech n.
pneumatikách nesoucí před sebou šik-
mou radlici k rýpání soudržných zemin
anglesit, -u m (Vl) miner. bezbarvý, bílý, šedý
n. žlutý kosočtverečný nerost, síran olov-
natý (nazv. podle angl. ostrova Angle-
sea)
anglicizmus, -mu m (I) lingv. jazykový prvek
přejatý z angličtiny do jiného jazyka n.
podle angličtiny v něm vytvořený
anglicizovat ned. i dok. (Vl) řidč. 1. (koho, co)
poangličťovat, poangličtit 2. jen ned. na-
podobovat Angličany, všecko anglické
anglický příd. (vl) k Anglie, k Angličan:
v ust. spoj. a-á sobota (dř.) se zkrácenou
pracovní dobou; a. park zachovávající
přírodní krajinný ráz; a-á míle 1524 m;
angličák
( 53
a. kostým prostého střihu; práv. a-é právo
anglosaské, common law; zeměd. a. plno-
krevnlK teplokrevné plemeno koní vznik-
lé v Anglii křížením původních koní s
dovezenými arabskými hřebci; a. polo-
krevnlK teplokrevné plemeno koní s po-
dílem krve anglického plnokrevníka, roz-
šířené v Evropě a v Americe; a-é bílé
prase plemeno prasat vzniklé v Anglii
křížením původních klapouchých mar-
šových prasat s plemeny čínského, in-
dického a románského původu; a. skot
souhrnné pojmenování pro plemena sko-
tu vzniklá v Anglii; kynol. a. setr dlou-
hosrsté plemeno loveckého psa ze sku-
piny ohařů bílé barvy s černými, hnědý­
mi n. oranžovými odznaky; a. stavěč
pointer; sport. a. skok (v překážkových
dostizích) skládající se z bariéry, pOKO-
pu a živého plotu; hud. a. roh dřevěný
dvouplátkový dechový nástroj; výtv. a-á
červeň benátská; text. a-á kůže moleskin
O zmizet po a-u nenápadně se vytratit;
anglicky přísl.
angličák, -u m (Vl) hovor., dět. malý kovový
aj. model automobilů růz. značek jako
dětská hračka (vyráběný pův. angl. fir-
mou)
angličan, -a m (Vl) anglický plnokrevník
angličtinář, -e m (angličtinářka, -y ž) (Vl)
učitel n. vysokoškolský student anglič­
tiny; znalec angličtiny, anglista
anglikán, -a m (anglikánka, -y ž) (Vl) pří-
slušník anglikánské církve
anglikanizace [-ny-], -e ž (Vl) poangličťo­
vání, poangličtění
anglikanizmus [-ny-], -mu m (Vl) náb. učení
anglikánské církve, anglikánství
anglikanizovat [-ny-] ned. i dok. (Vl) (koho, co)
poangličťovat, poangličtit
anglikánský příd. (Vl) círk. a-á církev křes­
ťanská církev rozšířená ve Velké Britá-
nii, USA a v růz. zemích Britského spo-
lečenství národů, podléhající svrchova-
nosti britského krále; A-é církevní spo-
lečenství samostatných dceřiných církví
anglikánské církve vzniklé v býv. brit-
ských dominiích, misijních územích aj.;
a-á chrámová hudba komponovaná od
16. stol. pro potřeby této církve
anglikánství, -í s (Vl) náb. anglikanizmus
anglista, -y m (anglistka, -y ž) odborník
v anglistice; posluchač anglistiky, ang-
ličtinář
anglistický [-ty-] příd. k anglistika, k ang-
lista
anglistika [-ty-], -y ž (Vl) vědní obor zabý-
vající se anglickýmjazykem, literaturou,
dějinami, kulturou aj.
angloamerický příd. (Vl) 1. anglický a ame-
rický: a-é jednotky (v 2. světové válce);
při vztahu vzájemnosti: anglo-americké
vztahy, jednání 2. americký anglického
původu n. s anglickými prvky
angloarabský příd. (Vl) zeměd. a. kůň, plno-
krevnlK plemeno koní vzniklé křížením
anglického a arabského plnokrevníka
anglofil, -a m (Vl + ř) přítel, stoupenec Ang-
ličanů a všeho anglického; anglofilský,
anglofilní příd.
anglofilství, -í s (Vl +ř) záliba ve všem, co je
anglické
anglofob, -a m (Vl + ř) nepřítel, odpůrce
Angličanů a všeho anglického
anglofobie, -e ž (Vl + ř) nepřátelský postoj,
nepřátelská zaujatost proti Angličanům
a všemu anglickému, anglofobství
anglofobský příd. k anglofobie, k anglofob
anglofobství, -í s anglofobie
anglofonní příd. (Vl + ř) odb. a. země v kl. se
užívá angličtiny jako dorozumívacího
spisovného, popř. úředního jazyka
anglokatolicizmus, -mu m (Vl + ř) staroka-
tolicky orientovaný směr uvnitř angli-
kánské církve (od pol. 19. stol.)
angloman, -a m (Vl + ř) nekritický obdivo-
vatel Angličanů a všeho anglického
anglomanie [-ny-], -e ž (Vl + ř) nekritický
óbdiv k Angličanům a všemu anglické-
mu, anglomanství
anglomanský příd. k anglomanie, k anglo-
man
anglomanství, -í s (Vl + ř) anglomanie
anglonormanský příd. (Vl) zeměd. a. kůň fran-
couzské plemeno koní vzniklé křížením
anglických plnokrevníků a polokrevní-
ků s těžšími normanskými klisnami
anglosaský příd. (Vl) 1. hist. týkající se Ang-
losasů, příslušníků někt. ze starogermán-
ských kmenů (Anglů, Sasů, Jutů), kl. se
v 5. stol. usadily ve Velké Británii: a-é
království 2. týkající se Anglosasů, pří­
slušníkůnárodů mluvících anglicky, zvl.
Angličanů a Američanů: práv. a-é právo
vypracované v Anglii, později uplatňo­
vané v mnoha tzv. anglofonních ze-
mích, common law
angoni [-nyl neskl. m (bant) zeměd. plemeno
skotu odvozené od zebu, chované v Zim-
babwe a v již. Africe
angora, -y ž (Vl) 1. dlouhovlasá, velmi jem-
ná vlna angorských králíků, koz aj., heb-
ká a hřejivá 2. text. tkanina z této vlny n.
s její příměsí
angorák, -a m (Vl) hovor. angorský králík
angorizmus, -mu m (Vl) zeměd., vet. zjemnění
a prodloužení všech složek srsti vysky-
tující se u kozy, kočky, králíka aj. (podle
tur. hl. města Angora, nyní Ankara)
angorský příd. (Vl) zeměd. a-á koza rohaté
plemeno kozy domácí pův. z Malé Asie,
chované pro velmi jemnou, dlouhovla-
sou vlnu; a. králzK dlouhosrsté plemeno
králíka domácího pův. od Černéhomoře,
jehož srst bílé n. různé jiné syté barvy je
důležitou textilní surovinou; a-á kočka;
text. a-á vlna angora
angrešt, -u m (I) bot. srstka a. trnitý keř
s bobulemi používanými jako ovoce; an-
greštový příd.
angster, -u m (I) výtv. skleněná láhev ze 16.-
17. stol. s kulovitou výdutí a dlouhým
hrdlem vinutým z několika trubic
angstrom [-ré-], -u m (Vl) fyz. dř. užívaná
animace
jednotka délky, zvl. ve spektroskopii, zn.
Á (nazv. podle švéd. astronoma A. J.
Ángstr6ma)
angulární příd. (I) odb. týkající se úhlu,
úhlový: geol. a. diskordance uložení
vrstev, při kl. mladší spočívají na erodo-
vaném povrchu starších nakloněných a
zvrásněných
angulitida [-ty- i -tý-], angulitis [-ty-],
-tidy ž (I) med. zánětlivé onemocnění úst-
ních koutků, zprav. infekčního původu
angorie, -e ž (I) bot. tykvovitá zelenina (Cu-
cumis anguria), zv. též americká okurka
anhedrální příd. (ř) miner. a. omezení alotrio-
morfní
anhemitonický [-ny-] příd. (ř) hud. bezpůltó­
nový: a-á stupnice která nemá půltóno­
vé intervaly
anhidrotikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo pro-
středek zmírňujícínadměrné pocení, an-
tihidrotikum
anhidróza, -y ž (ř) med. snížené vylučování
potu
anhinga, -y ž (tupi) zool. vodní pták z čele­
di Anhingidae podobný kormoránům,
s dlouhým ostrým zobákem (kterým har-
punuje pod vodou ryby), žijící v tropic-
kých a subtropických oblastech
anhydrid, -u m (ř) chem. a-y sloučeniny
vzniklé z jiných sloučenin odnětím jed-
né n. více molekul vody
anhydrit, -u m (ř) miner. bílý, bezbarvý n.
namodralý kosočtverečný nerost, síran
vápenatý, vznikající mj. dehydratací sád-
rovce; anhydritový příd.
anehi· (ř) v slož. první část s význ. téměř, ne úpl-
ně, ne zcela
anchimetamorfóza, -y ž (ř) geol. přeměna
hornin velmi slabého stupně (např. zvý-
šení krystaličnosti jílových minerálů,
břidličnatost bez vzniku nových mine-
rálů ap.)
anchimonominerální příd. (ř + I) geol. slože-
ný téměř výlučně z jediného minerálu:
a. (vyvřelá) hornina
anihilace [-ny-], -ež(l)fyz.jevzáležícív pře­
měně částice a její antičástice na jiné
antičástice;anihilačnípříd.: fyz. a. záření
anikterický [ani i-] příd. (ř) med. a-á žlouten-
ka probíhající bez žlutého zbarvení běl­
ma a pokožky
anilin [-ny-], -u m(arab) chem. organická aro-
matická sloučenina vyráběná redukcí
nitrobenzenu, základní chem. surovina
pro výrobu barviv, herbicidů, fungicidů,
plastických hmot, léčiv, výbušnin aj.;
anilinový příd.: a-á barviva
anima [-ny-], -y ž(l) filoz. duše, ve scholasti-
ce "první životní princip", kt. oživuje tělo
anima candida [-ny- kandy-] neskl. i a-y
c-y ž (I) kniŽ. čistá duše, neposkvrněná zlý-
mi myšlenkami, nízkými zájmy ap. (po-
dle Horatia)
animace [-ny-], -e ž (I) film. kreslení n. nasta-
vováníjednotlivých pohybových fází ob-
jektů v animovaném filmu, jejich zdánli-
vé oživování, oživení; animační příd.
 animal
animal [-ny-], -a m(I) kniŽ., časl. hanl. živočiš­
ný tvor, živočich
animalista [-ny-], -y m(I) malíř, sochař za-
bývající se zobrazováním zvířat
animalizace [-ny-], -e ž(I) texl. zušlechťová­
ní umělých vláken, zvl. celulózových,
dodávající jim vlastnosti vlny ap.
animální [-ny-] příd. (I) 1. odb. týkající se
živočichů, zvířat, svým původem živo-
čišný (často v protikladu k rostlinný): a.
bílkoviny, potraviny; a. hnojiva 2. často
hanl. připomínající živočicha, zvíře, živo-
čišně pudový, smyslový: a. choutky; ani-
málně přísl.; animálnost, -i ž zprav. k 2
animatizmus [-ny-ty-], -mUm(l)hiSI.,etn.,náb.
víra ve všeobecné oduševnění přírody,
připisovaná prvnímu období ve vývoji
náb. představ prvobytně pospolné spo-
lečnosti
animato [-nymá-] přísl. (it) hud. oživeně, živě
animátor [-ny-], -am(animátorka, -yž) (I)
film. tvůrčí pracovník animovaného fil-
mu zabývající se animací
animikit [-ny-], -u m(indián) miner. krychlo-
vý nerost, přirozená slitina sthbra a an-
timonu ze skupiny huntilitu; animikito-
vý příd.
animírka [-ny-], -y ž(n<f)zast. placená žen-
ská síla v nočních podnicích k bavení
hostů
animizmus [-ny-], -mu m(I) 1. hisl., etn., náb.
víra v existenci nadpřirozených sil oži-
vujících neživé předměty a přírodu 2. fi-
loz. názor na duši jako hlavní životní prin-
cip 3. okultistická teorie vysvětlujícíurč.
jevy mimořádnýmischopnostmi žijících
osob (op. spiritizmus)
animo [-ny-], -a s (It) zasl. hovor. 1. dobrá ná-
lada 2. chuť na něco, zájem o něco
animoso [-ózo] přísl. (it) hud. odvážně
animovaný [-ny-] příd. (I) 1. film. a. film vy-
tvářející snímky, na nichž se nehybné ob-
jekty (kresba, loutka aj.) jeví jako pohy-
bující se a živoucí 2. zasl. hovor. rozjaře­
ný, živý: a. společník; a-á zábava
animovat [-ny-] ned. i dok. (I) 1. film. (co; -)
provádět, provést animaci postav, objek-
tů (kreseb, loutek animovaného filmu)
2. zasl. hovor. (koho k čemu, pro co) získávat,
získat zájem někoho o něco 3. zasl. hovor.
(koho, 4. p.) bavit, pobavit, rozjařovat, roz-
jařit: a. společnost
animozita [-ny-], -y ž (I) kuiž. zaujatost proti
někomu, něčemu, nevole, nechuť, po-
drážděnost: osobní a.
animus [-ny-], -a m(I) psych. (v psych. C. G.
Junga) obraz muže v ženině nevědomí
anion [-ny-], -tu, aniont, -u m (ř) chem., fyz.
ion se záporným elektr. nábojem; anion-
tový příd.
anis [-ny-], -u m (Vl) geol. stratigrafický stu-
peň triasu v alpském vývoji (nazv. podle
lat. názvu Anisus rak. řeky Enns, Enže)
anisaldehyd [-nysl a-], -Um(ř+ar+I<ř)chem.
aldehyd příjemné vůně obsažený v aný-
zovém a fenyklovém oleji, uŽív. při vý-
robě léčiv, likérů, voňavek aj.
54
aniseikonie [-ny-ny-], -e ž (ř) med. oční vada
záležící ve vnímání nestejně velkých
obrazů na sítnici při pozorování oběma
očima
anisol [-nyzo-], -u m (ř) chem. éter příjemné
vůně, kt. je hlavní součástí anýzového
oleje
aniverzární [-ny-] příd (I) kniž. každoročně
se opakující (např. svátek)
anizo- [-ny-] (ř) v slož. první část s význ. nestej-
ný, nestejnost
anizocytóza [-ny-], -y ž (ř) med. výskyt čer­
vených krvinek nestejné velikosti
anizodoncie [-ny-], anizodontie [-ty-], -e ž
(ř) med. nestejná velikost zubů
anizofylie [-ny-], -ež(ř) bol. výskyt listů dvojí
výrazně odlišné velikosti u rostliny, ne-
stejnolistost
anizogameta [-ny-], -y ž (ř) biol. a-y pohlav-
ní buňky lišícíje u růz. pohlaví tvarem a
velikostí (např. vajíčko a spermie), hete-
rogamety
anizogamie [-ny-], -e ž (ř) biol. splývání ga-
met nestejné velikosti, heterogamie (op.
izogamie)
anizochronizmus [-ny-ny-], ~mu m (ř) fyz.
nestejnodobost kyvů kyvadla, způsobe­
ná kolísáním hnací síly n. odporů
anizochronní [-ny-] příd. (ř) fyz. nestejně
dlouho trvající, nestejnodobý: a. jev
anizokorle [-ny-], -ež(ř)med. výskyt nestejně
velkých zorniček (pupil)
anizometropie [-ny-], -e ž (ř) med. stav, při
kt. mají oči nestejnou optickou lomivost;
anizometropický příd.
anizoploidie [-ny-dy-], -e ž (ř) biol. existen-
ce nestejného počtu chromozomů v bu-
něčných jádrech růz. tělních buněk, he-
teroploidie
anizotropie [-ny-], -e ž(ř)fyz., tech. závislost
fyzikálních vlastností prostředí na smě­
ru, ve kt. se měří (op. izotropie); anizo-
tropní příd.: chem. a. prvek vyskytující se
v přírodějen s izotopem (ev. nuklidem)
ankaramit, -u m (Vl) geol. melanokratní če­
dič bohatý olivínem (nazv. podle lokali-
ty Ankarama na Madagaskaru)
anker, -u m (a) stará jednotka hmotnosti a
objemu pro kapaliny, zejm. pro víno,
užívaná v sev. a záp. Evropě (30 kg, 34
až 461) . anoda, -y ž (ř) fyz., eltech. kladná elektroda
ankerit, -u m (Vl) miner. klencový nerost
šedobílé n. žlutohnědé barvy, uhličitan
vápníku a železa (nazv. podle štýrského
mineraloga M. J. Ankera); ankerltový
příd.
anketa, -y ž (f) 1. výzkum mínění jistého
okruhu osob n. širší veřejnosti o urč.
otázce: novinová a.; vědecká a. k pojetí
encyklopedie 2. specifická technika sbě­
ru údajů dotazníkovým šetřením 3. zast.
porada znalců; anketový, anketní příd.:
a. dotaZnlK; a-ní zjišťování
anklung, -u m (indonés) hud. starý varhanní
nástroj z bambusových píšťal, uŽív. na
Jávě
ankona, -y ž (I) archil. dekorativně pojatý
anofelizmus
nosný článek (konzola) podpírající řím­
su nadpraží v jónském řádu
ankylit, -u m (ř) miner. kosočtverečný nerost,
vodnatý a zásaditý uhličitan stroncia a
ceru; ankylitový příd.
ankylostomóza, -y ž (ř) med. tropické para-
zitární onemocněnípůsobené dvěma dru-
hy měchovců, způsobující anémii a po-
ruchy metabolizmu, tunelová nemoc
ankylotomie, -e ž (ř) med. chirurgické uvol-
nění vazivových srůstů ve ztuhlém klou-
bu
ankylóza, -yž(ř)med. ztuhlost kloubní vzni-
kající jako následek poranění n. onemoc-
nění kloubu
anmoor [enmúr], -u m(a) země<!. silně zamok-
řená glejová půda s 10-30 % organic-
kých látek ve svrchním horizontu, luční
půda, náslať
annabergit, -u m (Vl) miner. jednoklonný ne-
rost, vodnatý arzeničnan niklu, vyskytu-
jící se v zelených krystalech (nazv. podle
pův. naleziště u Annabergu v Sasku)
anni [-ný] (I) kniŽ. roku: v citál. spoj. a. cur-
rentis [ku-ty-] tohoto roku; a. futuri
[-túnl pnstího roku; a. praeteriti [pré-
-týl minulého roku
anno [-nó] (I) roku: kniž. ve spoj. a. Domini
[-ný-] zkr. A. D., léta Páně; a. Christi
[-tý] před Kristem, před narozením
Krista, zkr. A. Chr.; a. mundi [-dý], a.
orbis conditi [-dytý] (v roce) po stvoře­
ní světa; hovor. a. dazumal [-cu-] (I + n)
kdysi dávno
annominace, -e ž(I) liter. narážka (aluze) na
něj. jméno pomocí slova, jména podob-
ně znějícího (např. tylové šaty - Tyl)
annona [-nó-], -yž(l)hist. (v ant. Rímě) pův.
roční úroda, později zásoba obilí a jeho
dovoz, posléze souhrn naturálních dávek
z provincií
annuárlum, -ia m (I) kniŽ. zasl. ročenka, ka-
lendář
annus neskl. m (I) kniŽ. rok: ve spoj. a. civilis
občanský rok
anoa neskl. m (mal) zool. turovitý sudokopyt-
ník rodu Bubalus žijící na Celebesu,
nejmenší druh buvola
anocie, -e ž (ř) med. vrozené nevyvinutí uš-
ních boltců
(op. katoda); anodový příd.: a. proud;
a-é napětí; anodický [-dy-] příd.: fyz.
a-é rozpouštěníděj probíhající na anodě
při elektrolýze
anodomechanický [-ny-] příd. (ř) tech. a-é
obrábění elektroerozivní obrábění, při
němž je otáčející se obráběcí nástroj ka-
todou a nehybný obráběný předmět ano-
dou; a-á pila využívající tohoto princi-
pu obrábění
anodoncie, anodontie [-ty-], -e ž (ř) med. vro-
zené nevyvinutí zubů
t
anodový anoda
anodynum, -na s (ř) med., farmo prostředek
zmírňující bolesti
anofelizmus, -mu m (ř) odb. zamoření urč.
anoftalmie
oblasti komáry rodu Anopheles, kteří
přenášejí malárii
anoftalmie, -e ž (ř) med. vrozené chybění oka
anoikonymum, -yma s (ř) lingv. vlastní jmé-
no neživého objektu přírodního n. člo­
věkem vytvořeného, kl. není určen
k obývání a je pevnou součástí krajiny
anolis, -e m (karibština) zool. středoamerický
ještěr roduAnolis, mající schopnost mě­
nit zbarvení těla
anolyt, -u m (ř) chem. elektrolyt v anodovém
prostoru elektrolyzéru
anomálie, -e ž (ř) odchylka od normy, pra-
vidla, od pravidelného, obvyklého sta-
vu, průběhu, způsobu, tvaru ap., nepra-
videlnost, výjimečnost, výjimka, ano-
málnost: tělesná, duševní, povahová a.;
a. v chování; biol. vývojová odchylka od
normálního tvaru orgánu, části těla; med.
odchylka od normální funkce somatické
n. psychické; geogr. odchylka pozorova-
né fyzikální veličiny od vypočtené nor-
mální hodnoty: magnetická, tíhová a.;
astro excentrická, pravá, střední a. úhly
popisující pohyb tělesa kolem Slunce
v dané eliptické dráze
anomální příd. (ř) odchylující se, odchylný
od normy, pravidla, od pravidelného,
obvyklého stavu, průběhu, způsobu, tva-
ru ap., nepravidelný, výjimečný: a. stav,
jev; anomálně přísl.; anomálnost, -i ž
anomálie
anomáloskop, -u m (ř) med. přístroj k zjišťo­
vání barvocitu, zvl. barvosleposti
anomer, -u m (ř) chem. a-y cukry a jejich de-
riváty, kl. se liší pouze prostorovým
uspořádáním některé z hydroxylových
skupin
anomie 1, -e ž (ř +I) med. přechodně se vysky-
tující neschopnost vybavit si n. vyslovit
jméno osoby n. věci dříve známé
anomie2, -e ž (ř) sodol. stav rozkladu sociál-
ního řádu, morálních a kulturních no-
rem; stav nedostatečné sociální inte-
grace individua spojený s pocitem osa-
mělosti, bezmoci, se sociálními konflik-
ty aj.
anomit, -u m(ř) miner. hnědá, červená n. tma-
vozelená odrůda biotitu
anona, -y ž(indián) bol. dřevina rodu Annona
pův. z Mriky a tropické Ameriky, jejíž
někt. druhy se pěstují pro velké chutné
plody podobné moruši
anonce, -e ž (f) veřejné oznámení, ohlášení
nabídky (programu divadel aj.); anonč­
ní příd.
anoncovat, anonsovat ned. i dok. (f) veřejně
ohlašovat, ohlásit, nabízet, nabídnout
anoncí
anonym, -a m (ř) nejmenovaný, nepode-
psaný n. jménem neznámý tvůrce, autor,
pisatel, umělec
anonym, -u m (ř) nepodepsaný, anonymní
dopis; řidč. dIl0 neznámého autora, uměl­
ce
anonymita, -y ž (ř) stav anonymnosti: vy-
stoupit z a-y
55
anonymní příd. (ř) neuvedený, neoznačený
jménem, nepodepsaný: a. dopis, udání;
a. pisatel; a. autor, umělec; a. (umělec­
ká) soutěž s návrhy označenými značkou
autora, nikoli jménem; anonymně přísl.;
anonymnost, -i ž
anopistografický příd.(ř) odb. a-á listina (pa-
pyrus) popsaná (potištěná) jen po jedné
straně
anopsie, -e ž (ř) med. neschopnost vidět pů­
sobená tím, že se oko nezapojuje do pro-
cesu vidění (např. při jednostranném šil-
hání)
anorak, -u m(esk) pohodlná dlouhá větrov­
ka s kapucí, popř. s kapsou a zipem
vpředu
anoretikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo pro-
středek snižující chuť k jídlu
anorexie, -e ž (ř) med. ztráta chuti k jídlu,
nechutenství
anorganický [-ny-] příd. (ř) kniž. a odb. (op. or-
ganický) 1. týkající se nerostných, ne-
živých, neústrojných látek, jsoucí ne-
ústrojného původu: a-á příroda; chem.
a-á chemie zabývající se všemi prvky a
sloučeninami s výjimkou většiny slou-
čenin uhlíku; a-é sloučeniny 2. med. ne-
týkající se orgánu, ale jeho funkce,
funkční: a-á porucha 3. řidč. nevhodně,
neústrojně,nepřiměřeněpoužitý, zařaze­
ný ap.: a-é vlivy, zásahy; anorganicky
přísl.
anorganik [-ny-], -a m (anorganička, -y ž)
(ř) odborník v anorganické chemii
anorganika [-ny-], -y ž (ř) anorganická che-
mie
anorganogenní příd. (ř) odb. vzniklý bez pů­
sobení živého organizmu: geol. a. horni-
ny anorganického původu
anorganolit, -u m (ř) geol. hornina anorga-
nického původu
anorgazmie, -e ž (ř) med. stav, kdy žena při
sexuálním styku neprožívá orgazmus
anorchie, -e ž (ř) med. vrozené chybění, ne-
vyvinutí varlete
anormalita, -y ž (ř + I) kuiž. anormální stav,
anormální jev, abnormalita
anormální příd. (ř + I) kuiž. takový, kt. není
normální, nenormální, nepravidelný, od-
chylný, mimořádný, výjimečný, úchylný,
abnormální (op. normální): a. situace; a.
jednání; a. člověk; anormálně přísl.;
anormálnost, -i ž
anortit [-ty-], -u m (ř) miner. šedý, načerve­
nalý trojklonný nerost ze skupiny plagi-
oklasů, hlinitokřemičitah vápenatý vy-
skytující se v bazických horninách;
anortitový příd.
anortitit [-tyty-], -Um(ř) geol.,vyvřeláhorni­
na složená téměř výlučně Z anortitu
anortofyr, -u m (ř) miner. syenitový porfyr
s anortoklasem, pilandit; anortofyrový
přfd.
anortoklas, -u m (ř) miner. trojklonný horni-
notvorný nerost tvořící přechod mezi
živci draselnými a sodnovápenatými;
anortoklasový příd.
antagonista
anortoklasit, -u m (ř) geol. hornina složená
téměř výlučně z anortoklasu, anortozit
anortoploidie [-dy-], -e ž (ř) gen. druh po-
lyploidie, při kt. je v buněčném jádře li-
chý počet sad chromozomů
anortozit, -u m (ř) geol. anortoklasit
anosmie, -e ž (ř) med. úplná ztráta čichu
anotace, -e ž (I) 1. stručná charakteristika
slovesného díla s údaji o obsahu, zamě­
ření, významu, autorovi, úpravě, určení
aj. (jako doplněk bibliografického a ka-
talogizačního popisu) 2. připojování po-
známek k textu; poznámka, vysvětlivka
k textu, adnotace; anotační příd.
anotovat ned. i dok. (I) (co) opatřovat, opatřit
anotací, anotacemi: a. bibliografické
údaje
anovarle, -e ž (ř + I) med. vrozené chybění
vaječníku
anovulace, -e ž (ř +I) med. stav, kdy nedochá-
zí k tvorbě vajíčka v Graafově folikulu
ve vaječníku; anovulační příd.: med. a.
krvácení
anoxemie, -e ž (ř) med. anoxie 1
anoxie, -e ž (ř) 1. med. zcela nedostatečné zá-
sobení tkání kyslíkem, anoxemie 2. biol.
bezkyslíkaté prostředí
anoxybióza, -y ž (ř) biol. anaerobióza
ANP zkr. (hol: Algemmen Nederlands Persbureau)
nizozemská tisková kancelář
ANSA zkr. (il: Agenzia Nazionala StampaAssociata)
italská tisková agentura
ansámbl, -u m(f) 1. soubor umělců angažo-
vaných v urč. divadle, hudebním tělese
ap., (umělecký) soubor, sbor2. hovor. urč.
soubor, kolektiv osob vůbec: celý a. od-
dělení; ansámblový příd.
anserln, -u m (I) biochem. dipeptid obsažený
ve svalech ptáků, plazů a ryb
an sich [zi-] (n)filoz. samo o sobě, jako tako-
vé, mimo jakýkoli vztah: Ding an sich
(u Kanta) věc sama o sobě, nezávislá na
poznávajícím subjektu
anšlus, -u m (n) hist., polit. násilné připojení
Rakouska k nacistickému Německu v r.
1938; anšlusový příd.
ant- J. anti-
anta, -y ž(ř) archil. (u ant. staveb) prodlouže-
ná boční zeď se zesíleným čelem, archi-
tektonicky vyjádřeným zprav. hlavicí a
patkou; antový příd.: a-á průčelí
antabus, -u m (ř +I) med., farmo prostředek pro
léčbu alkoholiků
antacid, -u m (ř + I) med., farmo prostředek sni-
žující kyselost žaludeční šťávy
antagonický [-ny-] příd. (ř) řidč. kuiž. aodb. pro-
tikladný, protichůdný, antagonistický:
a-é názory; antagonicky přísl.; antago-
ničnost, -i ž antagonizmus
antagonista [-ny-], -y m (ř) (živ.) (antagonist-
ka, -y ž) kuiž. a odb. kdo stojí proti něko­
mu ve vztahu antagonizmu; nositel an-
tagonistických rozporů
antagonista [-ny-], -y m (ř) (než.) anal. sval
zabezpečující pohyb v kloubu urč. smě­
rem, a to opačně k jinému svalu (např.
ohybač ve vztahu k natahovači)
 antagonistický
antagonistický [-nysty-] přfd. kniž. aodb. k an-
tagonizmus, k antagonista (živ.): filoz. a-é
rozpory ph1aé, nesmiřitelné rozpory v
zájmech, názorech; antagonisticky přísl.
antagonizmus [-ny-], -mu m (ř) kniŽ. a odb.
nesmiřitelný protiklad, protichůdnost (op.
synergizmus): filoz. forma rozporu, pro
kt. je charakteristická nejvyšší ostrost
boje a kt. často vede k násilnému zvratu'
biol. protichůdný a vzájemně se rušící
účinek růz. látek v buňce; ekol. vztah mezi
populacemi dvou druhů organizmů, kt.
se vzájemně negativně ovlivňují
antagonizovat [-ny-] ned. i dok. (ř) (koho, co)
stavět, postavit do ostrých protikladů,
nesmiřitelnýchkonfliktů, znepřátelovat,
znepřátelit: netřeba společnostzbytečně
a.
antal, -u m (maď) stará maďarská jednotka
objemu pro víno, tzv. malý tokajský sud
(731)
antanakláze, -e ž (ř) liter. opakování téhož
slova, kt. však mění svůj význam, popř.
je homonymní (např. hodiny odbily dvě
hodiny)
antapex, -u m (ř + I) astro bod na obloze proti-
lehlý apexu 2
antarktický [-ty-] příd. (ř + VJ) týkající seAnt-
arktidy, jihopolárni pevniny, již. polární
oblasti vůbec: geogr., bot. a-á zóna země­
pisná a vegetační zóna spoře osídlená en-
demickými rostlinami a živočichy, zahr-
nující Antarktidu a přilehlé ostrovy; me-
teor. a. vzduch velmi studená vzduchová
hmota proudící při vhodných meteoro-
logických podmínkách z oblasti Antark-
tidy do mírných zeměpisnýchšířek jižní
polokoule; geol. a. štít prekambrické já-
dro Antarktidy tvořené horninami střed­
ních a spodních starohor
ante předl. (I) kniŽ. před: a. mortem krátce před
smrtí; a. portas [-tás] před branami (o
něčem, co se blíží, k čemu se schyluje)
ante- (I) vslož. první část s místním n. časovým význ.
předl. před (op. post-)
antebrachium, -ia s (I) anat. předloktí
antecedence, -e ž (I) 1. kniž. a odb. to, co před­
chází, podmínka, předpoklad: a. dalUho
vývoje 2. odb. generace, kt. v rodině před­
cházejí 3. gen. převládající vliv jednoho
z předků na genotyp jedince 4.
geol. uchovávání směru říčního toku pro-
hlubováním údolí i přes změny úrovně
zemského povrchu, které způsobuje zve-
dání zemské kůry; antecedenčnípříd.
antecedent, -a m(I) odb. předcházející člen v
rodině, předek
antecedent, -u m (I) log. první, přední člen
implikace
antecedentní příd. odb. týkající se anteceden-
ce: geo!. a. údolí vzniklé antecedencí 4
antedatovat dok. i ned. (I) odb., adm. (co) opat-
řit, opatřovat (listinu ap.) dřívějším da-
tem, než je skutečný den vystavení (op.
postdatovat)
antefáze, -e ž (I + ř) biol. stadium při dělení
buňky před fází mitotickou
56
ante finem [fí-] (I) kniŽ. před koncem, před
smrtí
antefix, -u m (I) archit. terakotová n. kamen-
ná deska zdobená reliéfem n. malbou,
zakrývající spáry antických staveb
antetlexe, -e ž (I) med. ohnutí orgánu ap.
(např. dělohy) směrem dopředu
ante Christum (natum) [ná-] (I: před Kristem,
před narozením Krista) (v starším datování)
před naším letopočtem, zkr. a. Chr. (n.)
anteklíza, -y ž (I + ř) geol. velká kladná vrá-
sová struktura na ploše několika desítek
až set km2 , s platformním pokryvem do-
saJ'1ujícím kilometrových mocností
anteÍudium [-lúdy-], -ia s (I) hud. předehra
ante meridiem [-rídy-] (I) (uŽív. ve Velké
Británii, USA aj.) před polednem, dopo-
ledne, zkr. a. m.
antemion, -u m (ř) archit. plastický n. malo-
vaný pásový ornament z rostlinných tva-
rů v ant. architektuře
anténa, -y ž(f < I) 1. sděl. tech. zařízení slouží-
cí k vysílání n. přijímání elektromagne-
tických vln: vysl1ací, přijímací a.; drá-
tová, rámová a.; rozhlasová, televizní,
radiolokační a. 2. zool. tykadlo členov­
ců; anténní, anténový příd.
antenální příd (f < I) zool. vztahující se k an-
téně členovců: a. žláza exkreční orgán
korýšů u báze druhého páru tykadel
anteneandertálec [-drol, -lce m (I + VJ) pale-
ont. vymřelý hominoidní primát, před­
chůdce neandertálce, člověk steinheim-
ský
t
anténní anténa
antenor, -u m (um) sděl. tech. kondenzátor
umožňující použít elektrické sítě jako
náhradní antény
anténoskop, -u m(f < I + ř) sděl. tech. zařízení
(reflektometr) k měření podílu odraže-
ného a dopadajícího toku na anténních
napáječích vysílačů
anténový t anténa
antependium [-dy-], antipendium [-ty-],
-ia s (I) výtv., círk. ozdobný závěs n. zdobe-
ný kryt na přední straně obětního stolu
oltáře
anteponovat ned. i dok. (I) odb. (co) umisťovat,
umístit, klást, položit před něco (op. post-
ponovat)
antepozice, -e ž (I) odb. umístění vpředu, před
něčím (op. postpozice): lingv. postavení
jazykového prostředku před jiným,
s nímž tvoří celek (např. závislého členu
na shodném přívlastku před řídící větný
člen); med. chirurgické umístění orgánů
dopředu (např. kličky střevní nad přední
stěnu břišní); antepozičnípříd.
antepréterium, -ta s (I) lingv. slovesný čas
vyjadřující děj minulý, jenž předchází
jinému ději v minulosti; soustava sloves-
ných tvarů i jednotlivý tvar pro vyjádře­
ní tohoto času, předminulý čas, plus-
kvamperfektum; antepreteritální příd.: a.
tvar
antetemplum, -la s (I) archit. předsíň ant. chrá-
mu
antibakchej
antéza, -y ž (ř) bot. období květu, kvetení
anthelmintikum [-te-ty-], -ka s (ř) med., vet.,
farmo prostředekproti střevním parazitům,
vermicid
anthem [antem i ensem], -u m(a <řl hud. an-
glikánská chrámová skladba na způsob
moteta n. kantáty
anthera [-te-], -y ž (ř) bot. tyčinka (v rostlin-
ném květu)
antheridium [-te-dy-], -ia s (I < ř) bot. samčí
pohlavní orgán mechorostů a kaprado-
rostů vytvářející se na prvoklíčku, pelat-
ka
anthesteria [-tes-], -ií s pomn. (ř) hist. (v ant.
Athénách) svátky (v únoru až březnu) za-
svěcené Dionýsovi
anthologion, -ia s (ř) jedna z liturgických
modlitebních knih ortodoxní církve
anti- [-ty-], před samohl. řidč. též ant- (ř) v slož.
první část 1. s význ. proti (např. antifašistic-
ký, antitoxin, antapex); chem. označující
protilehlou polohu dvou substituentů (op.
t
~yn-) 2. řidč. s význ. před; též ante-
antla- i též anta-
antiabolicionista [-ty-ny-], -y m (ř + I) hist.
odpůrce abolicionizmu, zvl. odpůrce
hnutí za zrušení otroctví v USA v 1. pol.
19. stol.
antialergikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo pro-
středek proti přecitlivělosti (alergii)
antialkoholický [-ty-] příd. (ř + arab) zaměře­
ný proti požívání alkoholických nápojů;
týkající se antialkoholizmu, antialkohol-
ní
antialkoholik [-ty-], -a m (antialkoholič­
ka, -y ž) (ř + arab) odpůrce požívání alko-
holických nápojů; odpůrce alkoholizmu
antialkoholizmus [-ty-], -mu m (ř + arab) od-
por proti požívání alkoholických nápo-
jů, hnutí proti alkoholizmu
antialkoholní [-ty-] příd. (ř + arab) zaměřený
proti požívání alkoholických nápojů,
antialkoholický, protialkoholní: a. léčba
antianemický [-ty-] přfd. (ř) med. působící
proti chudokrevnosti (anémii): a-é pro-
středky; a. faktor hematopoetický, krve-
tvorný
antianemikum [-ty-], -kas (ř}med., farm. pro-
středek proti chudokrevnosti (anémii)
antiartritikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
lék proti artritickým nemocem
antiarytmický [-ty-] příd. (ř) med. působící
proti srdeční arytmii
antiarytJnikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo pro-
středek proti poruchám srdečmno rytmu,
proti srdeční arytmii, antidysrytmikum
antiastmatikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
lék zmírňující potíže při astmatu
antiatom [-ty-], -Um(ř}fyz.,chem. atom,jehož
všechny částice jsou nahrazeny přísluš­
nými antičásticemi
antiautoritářský[-ty-] příd. (ř) publ. zaměře­
ný proti autoritářství, autoritářskýmnor-
mám: ped. a-á výchova bez používání
donucovacích prostředků a represe
antibakchej [-ty-], -e m (ř) liter. V ant. metri-
ce stopa v trvání pěti mor, realizovaná
antibakteriální
následností dvou dlouhých a jedné krát-
ké slabiky, palimbakchej
. antibakteriální [-ty-] příd. (ř) odb. působící,
účinný proti bakteriím: a. látky zabraňu­
jící růstu mikrobů (bakteriostáze) n. je
ničící (bakteriocidie)
antibalistický [-ty-ty-] příd. (ř) voj. a-é rake-
ty tvořící obranný protiraketový systém
antibarbar [-ty-], -u, antibarbarus, -ru m
(ř) hist. humanistická příručka klasické
latiny
antibiotický [-ty-ty-] příd. (ř) med., biol. poško-
zující n. ničící mikrobiální n. živočišné
nádorové buňky; týkající se antibiózy,
antibiotik
antibiotikum [-ty-ty-], -kas (ř) biol., med., farmo
a-ka organické látky produkované mik-
roorganizmy (např. bakteriemi, houbami
aj.) n. připravované synteticky, schopné
v nepatrných koncentracích zastavit n.
tlumit růst jiných mikroorganizmů
antibióza [-ty-], -yž(ř}biol. (u bakterií a hub)
vzájemné potlačování růstu a jiných
životních projevů jednoho organizmu
organizmem druhým
anticipace [-ty-], -e ž (I) kniŽ. a odb. 1. předjí­
mání, předjetí, předvídání, předzvěst: a.
budoucnosti; a. odpůrcovy argumenta-
ce; filoz. myšlenkové předjímání budou-
cího dění 2. předčasné uplatnění něčeho
dříve, nežje obvyklé, pravidelné: práv. a.
zákona; liter. prolepse 1; gen. jev, při kt.
se urč. znak objevuje v mladších gene-
racích dříve, než tomu bylo u starších
generací, akcelerace 1; anticipační příd.
anticipando [-ty-] přísl. (it) zast. předem: pla-
tit a.
anticipovat [-ty-] ned. i dok. (I) kniž. a odb. (co)
postihovat, postihnout, chápat, pochopit,
vyjadřovat, vyjádřit předem, předčasně,
dříve (než to nastane, než je obvyklé ap.),
předjímat, předejmout: a. vývoj, dobu,
události, námitky odpůrce
antický [-ty-] příd. (I) týkající se antiky, řec.
a řím. starověku, společnosti, kultury té
doby: a-á mytologie, filozofie, literatu-
ra, architektura; a-é umění; hist. a-á de-
mokracie jedna z hlavních forem státu,
kt. vznikla a rozvinula se v starověkých
městech; liter. a-á metrika soubor norem
rytmické organizace starořeckého a řím­
ského verše; nauka o metrech, součást
teorie verše; anticky přísl.; antičnost,
-i ž
anticorodal [-tyko-], -u m (ř + I) tech. slitina
hliníku, hořčíku a křeIll1KU odolávající
korozi, určená pro tváření (vyráběnápod
růz.obch. označeními)
anticyklický [-ty-] příd. (ř) zaměřený proti
cyklickému opakování (op. procyklický):
peněž. a-á finanční politika usilující o
zmírnění konjunkturních výchylek; ekon.
a-á konjunkturnípolitika sledující zmír-
nění cyklické výchylky konjunktury kon-
trolou státních i soukromých výdajů
anticyklogeneze [-ty-], -e ž (ř) meteor. proces
vedoucí ke vzrůstu tlaku vzduchu v urč.
57
místě atmosféry, v jehož důsledku může
vzniknout nová anticyklona
anticyklolýza [-ty-], -y Ž (ř) meteor. proces
vedoucí k poklesu tlaku vzduchu v anti-
cykloně, kt. způsobuje její slábnutí, popř.
rozpad
anticyklona [-ty-], -y ž(ř} meteor. oblast zvý-
šeného tlaku vzduchu v atmosféře, která
se projevuje (na synoptické mapě) aspoň
jednou uzavřenouizobarou n. izohypsou,
v níž asistuje charakteristická cirkulace
vzduchu, tlaková výše; anticyklonální
příd.
antičástice [-ty-], -e ž (ř + č) fyz. částice
existující ke každé elementární částici
se stejnou hmotností a spinem, avšak
s opačným znaménkem elektrického ná-
boje, magnetického momentu atd.
antidamping J,. antidumping
antidemokratický [-ty-ty-] příd. (ř) nepřátel­
ský demokracii, nllllllrený proti demo-
hacii, proti demokratům, protidemokra-
tický: a-é zákony, opatření, smýšlení;
antidemokraticky přísl.
antidemokratizmus [-ty-ty-], -mu m (ř)
antidemokratické, protidemokratické
smýšlení, názory, projevy
antidepresivní [-ty-] příd. (ř + I) med. působí­
cí proti depresi: a. účinky léku
antidetonační [-ty-] příd. (ř + I) chem., tech. pů­
sobící proti klepání a tvrdému chodu spa-
lovacího motoru (tzv. detonaci): a. pro-
středek antidetonátor
antidetonátor [-ty-], -u m (ř + I) chem., tech.
přísada do motorových paliv, kterou se
potlačuje detonace, antidetonační pro-
středek
antidiabetikum [-tydy-ty-], -ka s (ř) med.,
farmo prostředek k léčení cukrovky (dia-
betu)
antidiaroikum [-tydy-], -ka s (ř) med., farmo
prostředek proti průjmovým onemocně­
ním
antidifterický [-tydy-] příd. (ř) působící proti
záškrtu (difterii)
antidiuretický [-tydy-ty-] příd. (ř) med., farmo
působící proti nadměrnému močení: a.
prostředek antidiuretikum; biochem. a.
hormon
antidiuretikum [-tydy-ty-], -ka s (ř) med.,
farmo prostředek proti nadměrnému mo-
čení
antidiuretin [-tydy-ty- i -tý-], -u m (ř) biol.,
med. adiuretin, vazopresin
antidogmatický [-ty-ty-] příd. (ř) založený na
odporu proti dogmatizmu, protidogma-
tický: a. postoj
antidogmatizmus [-ty-ty-], -mu m (ř) odpor
proti dogmatizmu
antidopinkový [-ty-], antidopingový příd.
(ř + a) sport., med. zaměřený proti dopinku
(ve sportu): a-á opatření; a-á zkouška
lékařský test zjišťující, zda sportovec
nebyl před výkonem dopován, dopinko-
vá zkouška
antidotum [-ty-], -ta s (ř + I) med., farmo látka
používaná k zrušení jedovatého účinku
antifeminista
při otravách jedem n. při předávkování
lékem, protijed
antidrama [-ty-], -tu s (ř) liter., div. experimen-
tální forma moderního dramatu tvořící
protiklad zvl. k realistické a psycholo-
gické tradici divadla
antidrogový [-ty-] příd. (ř + t) 1. působící,
účinný proti drogám: a-á látka 2. zamě­
řený proti zneužívání drog: a-é opatření
antidumping [-tydam-], antidamping, -u
m (ř + a) práv., ekon. ochranná opatření (zá-
konná, celm1 proti konkurenci nízkými
cenami (dampingu); antidumpingový,
antidampingový příd.: a-á cla
antidynastický [-ty-ty-] příd. (ř) namířený
proti urč. panovnickému rodu (dynastii)
n. proti královskému režimu, proti mo-
narchii, monarchizmu vůbec: a-é hnutí
antidysrytmikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo
antiarytmikum
antidyzenterikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo
lék proti úplavici (dyzenterii)
antiemetikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
prostředek tlumící zvracení, antivomi-
kum
antienzym [-ty-], -u m (ř) biochem. specificky
působící látka bílkovinné povahy zne-
možňující n. tlumící účinek enzymů, an-
tiferment; antienzymový příd.
antiepicentrum [-ty-], -ra s (ř + I) geol. bod
ležící na protilehlém konci zemského
průměru příslušného epicentra zemětře­
sení
antiepileptický [-ty-ty-] příd. (ř) med. PŮSO­
bící, účinný proti padoucnici (epilepsii):
a-á léčba
antiepileptikum [-ty-ty-], oka s (ř) med., farmo
látka snižující výskyt motorických a psy-
chických projevů padoucnice (epilep-
sie)
antierotikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
prostředek snižující (nadměrný) pohlavní
pud
antietatizmus [-ty-ty-], -mu m (ř + t) polit.
odpor proti aktivnímu zasahování státu
do hospodářského a politického života
země, proti etatizmu
antifadingový [-tyfejdy-] příd. (ř + a) sděl. tech.
bránící dočasnému úniku (fadingu), ze-
slabování přijímaného signálu: a-á an-
téna protiúniková
antifašista [-ty-], -y m (antifašistka, -y ž)
(ř + it) bojovmK proti fašizmu, stoupenec
antifašizmu
antifašistický [-ty-ty-] příd. k antifašizmus,
k antifašista, protifašistický: a-é hnutí;
antifašisticky přísl.
antifašizmus [-ty-], -mu m (ř + it) demokra-
tické hnutí vzniklé v 20.-30. letech 20.
stol. jako reakce proti rozmachu fašiz-
mu, nově proti neofašizmu
antifeminizmus [-ty-ny-], -mu m (ř + I) od-
por proti ženám, zvl. proti uplatňování
žen ve veřejnémživotě, proti feministic-
kému hnutí
antifeminista [-ty-ny-], -y m (ř + I) odpůrce
žen; odpůrce feministického hnutí
antifeministický
antifeministický [-ty-nysty-] příd. k antife-
mínizmus, k antifemínista
antiferment [-ty-], -u m (ř + I) biochem. anti-
enzym; antifermentový příd.
antiferoelektrikum [-ty-], oka s(ř+ I +ř) fyz.
feroelektrikum se spontánnímí elektric-
kýmí momenty uspořádanýmí antipara-
lelně; antiferoelektrický příd.: a-é látky
antiferomagnetický [-ty-ty-] příd. (ř + I + ř)
fyz. k antiferomagnetikum, k antifero-
magnetizmus: a-é látky
antiferomagnetikum [-ty-ty-], oka s (ř + I
+ ř) fyz. feromagnetikum s antiparalelní
orientací magnetických momentů atomu
antiferomagnetizmus [-ty-ty-], -mu m (ř + I
+ ř) fyz. souhrn vlastností antiferomagne-
tických látek
antifidant [-ty-], -u m(ř+ a) biochem. a-y che-
mícké látky produkované rostlinamí a
chránící je proti požeru hmyzem, měk­
kýši a proti okusu, protipožerová látka
antiflagistikum [-ty-ty-], oka s (ř) mecl., fann.
látka pouŽív. k místní léčbě zánětů
antifona [-ty-], -y ž (ř) círk., hud. bohoslužeb-
ný zpěv zpívaný'!ltřídavě knězem a sbo-
rem n. střídavě dvěma sbory; antifonát-
ní příd.
antifonář [-ty-], -e m (ř) círk., hud. sborník
antifon (popř. ijiných zpěvů bohoslužeb-
ných) na celý církevní rok, k použití pro
denní oficium
antifouling [-tyfau-], -u m (ř + a) lOĎ. antive-
getační nátěr (lodních trupů)
antifráze [-ty-], -e ž (ř) liter. stylistická figu-
ra, v níž slovo n. větný výraz jsou použi-
ty v opačném a zprav. ironickém smyslu
antifrikční [-ty-] přfd. (ř + I) !ech. zmírňující
tření (frikci) n. zvyšující odolnost proti
opotřebení třením: a. slitiny; a. povlaky
antifungální [-ty-] přfd. (ř + I) odb. působící,
účinný proti rozmnožování hub (kvasi-
nek, plísní): a. látky antimykotika
anti-g [-ty-gé] příd. (ueskl.) (ř + I) lel. anti-g ob-
lek kombinéza k zvýšení odolnosti člo­
věka proti vlivu přetížení organizmu za
letu, popř. při startu a přistávání (g je fyz.
zn. pro tíhové zrychlení)
antigalaktikum [-ty-ty-], oka s (ř) med., fann.
látka zmírňující vylučování mléka
antigen [-ty-], -u m(ř) biochem.látka pro daný
organizmus cizorodá, vzbuzující speci-
fickou imunologickou odpověď, tj. tvor-
bu protilátek a buněčné reakce; antigen-
ní přfd.: a. vlastnosti
antigest [-ty-], -u m (ř) fann. druh hormonál-
ního antikoncepčního prostředku
antiglaukofon [-ty-], -u m (ř) miner. modrý
alkalický amfibol lišící se od glauko-
fonu optickou orientací a absorpčním
schématem
antigonoreikum [-ty-], oka s (ř) med., fann. lék
proti kapavce (gonorei)
antigorit [-ty-], -u m(VJ) miner. jednoklonný
a šesterečný jílový nerost, zásaditý kře­
míčitan hořečnatý, tzv. lupenitý serpen-
tin (nazv. podle pův. naleziště v severoit.
údolí Antigorio); antigoritový příd.
58
antigravitace [-ty-], -e ž (ř + I) fyz. účinek
myšleného energetického pole, kt. ruší
gravitační pole Země n. jiného tělesa;
antigravitačnípříd.
antihemolytikum [-ty-ty-], oka s (ř) med., fann.
látka zabraňující rozpadu krve
antihemoragikum [-ty-], -ka s (ř) med., fann.
prostředek proti krvácení
antihidrotikum [-ty-ty-], oka s (ř) med., fann.
anhidrotikum
antihistaminikum [-ty-ny-], oka s (ř) med.,
. fann.látka rušící některé účinky histamí-
nu v organizmu (např. na cévy, při aler-
gic,kých onemocněních aj.)
antiliistorický [-ty-] přfd. (ř) nesrovnávající
se s historií, s dějinnýmí fakty, protihis-
torický
antihistorizmus [-ty-], -mu m (ř) podceňo­
vání či popírání historického vývoje,
jeho významu, nepřihlížení k dějinným
faktům, zanedbání historického přístupu
(při zkoumání jevů ap.)
antihmota [-ty-], -y ž (ř + č) fyz., chem. hmota
složená z antiatomů
antihormon [-ty-], -u m(ř) biochem.látka brz-
dící n. rušící účinek hormonu; antihor-
monový příd.
antihrdina [-ty-], -y m (ř + č) liter. hlavní po-
stava literárního díla vyznačující se ab-
sencí hrdinských i všech aktivních cha-
rakterových rysů a pasivitou ve vztahu k
fabulovaným událostem (např. Oblo-
mov)
antihumanistický [-ty-nysty-] příd. (ř + I)
nanůřený proti humanizmu, neslučující
se s humanizmem: a-é názory
antihumánní [-ty-] přfd. (ř + I) neslučující se
se zásadami lidskosti, nelidský, protihu-
mánní, nehumánní: a. postoj
antihydropikum [-ty-], oka s (ř) med., fann.
lék proti vodnatelnosti
antihypertenzivum [-ty-], -va s (ř + I) med.,
fann. prostředek proti hypertenzní cho-
robě
antihypnotikum [-ty-ty-], oka s (ř) med.,fann.
lék proti spavosti
antichlor [-ty-], antichlór, -u m(ř) chem., tech.
sloučenina, kterou se odstraňují zbytky
chloru z vody z bělených tkanin a celu-
lózy (např. siřičitan sodný); antichloro-
vý, antichlórový příd.
antiinflační[-tyl i-] příd. (ř+ I) namířený pro-
ti příčinám inflačního růstu cen, protiin-
flační: a. opatření, program
ant!ka [-tY-I, -y ž (I) 1. období starověkého
Recka a Ríma 2. řecká a římská kultura
té doby: dědictví a-y; návrat k a-ce 3.
řidč. (jednotlivé) umělecké dílo z té doby:
sbírka a-k
antikadence [-ty-], -e ž (ř + I) lingv. melodic-
ký pohyb hlasu v otázkách zjišťovacích
a v neukončených větných úsecích (op.
kadence)
antikapitalistický [-ty-ty-] příd.(ř + I) namí-
řený proti kapitalizmu, protikapitalistic-
ký
antikatoda [-ty-], -y ž (ř) eltech. pomocná
antikorozní
elektroda rentgenové lampy umístěná
v ohnisku katody
antikizovat [-ty-] ned. i dok. (I) kniŽ. (-; co) na-
podobovat, napodobit antiku, antické
umění ap.; dávat, dát něčemu antický ráz:
a. v architektuře, architekturu
antiklerikál [-ty-], -am(ř+l<ř) odpůrce kle-
rikalizmu
antiklerikalizmus [-ty-], -mu m(ř + I < ř) od-
por ke klerikalizmu, boj proti němu
antiklerikální [-ty-] příd. (ř + I < ř) narnířený
proti klerikalizmu, protiklerikální: a.
postoj
antiklimax [-ty-], -u m (ř) liter. druh gradace
spočívající v řazení výrazů s klesající
intenzitou expresivní n. věcnou (op. kli-
max); antiklimaxový příd.
antiklinála [-ty-], antiklina, -y ž (ř) geol. část
vrásy vyklenutá nahoru, sedlo (op. syn-
klinála); antiklinální příd.: geol. a. vrása,
ohyb; a. údolí zahloubené vose antikli-
nály
antiklinorium [-ty-], -ias(ř)geol. antiklinální
zklenutí vrás
antikoagulační [-ty-] příd. (ř + I) med. zabra-
ňující srážení krve, protisrážlivý: med.,
chem. a. látky antikoagulancia, antikoa-
gulanty
antikoagulancium [-ty-], -ias (ř+ I) med., fann.
prostředek snižující n. blokující srážení
(koagulaci) krve (uŽív. např. při zánětu
žil, infarktu myokardu aj.)
antikoagulant [-ty-], -u m (ř + I) chem. pro-
středek proti srážení (koagulaci)
antikodon [-ty-], -u m (ř) biochem. sled tří
nukleotidů, který při biosyntéze bílko-
vin specificky váže komplementárně
kódující triplety (kodony)
antikolonializmus [-ty-ny-], -mu m (ř + I)
hnutí proti kolonializmu; boj proti ně­
mu; antikolonialistický [-ty-] příd.: a-é
hnutí
antikomunista [-ty-ny-], -y m (antikomu-
nistka, -y ž) (ř + I) odpůrce, nepřítel ko-
munizmu; stoupenec a propagátor anti-
komunizmu
antikomunistický [-ty-nysty-] příd. k anti-
komunizmus, k antikomunista, protiko-
munistický (op. prokomunistický): a.
postoj; antikomunisticky přfsl.
antikomunizmus [-ty-ny-], -mum(ř+l) od-
por, nepřátelství ke komunizmu, boj proti
němu
antikoncepce [-ty-], -e ž (ř + I) med. ochrana
před (nežádoucím) početím: metody a.;
hormonální a.; antikoncepční příd.: a.
prostředky (mechanické, spermatocidní,
hormonální)
antikonvulzivní [-ty-] příd. (ř + I) med. půso­
bící, účinný proti křeči, protikřečový
antikonvulzivum [-ty-], -Vas(ř+l)med.,fann.
látka proti křečím centrálního původu,
antiepileptikum
antikorozní [-ty-] přfd. (ř + I) tech. 1. chránící
proti rezavění (korozi): a. povlaky, nátě­
ry; a. legování 2. odolný proti korozi,
vyrobený z nerezavějícího materiálu,
antikrist
nerezavějící: a. ocel korozivzdorná, ne-
rezavějící; antikoroznost, -i ž
antikrist [-ty-], -a m (ř + VJ) 1. náb. ps. též A.
v křesťanském myšlení odpůrce Krista,
ďábel 2. zasl. expr., hanl. zlý člověk; nezbed-
né dítě, ancikrist 2, 3
antikulturní [-ty-] příd. (ř + I) nanůřený proti
kultuře, kulturnosti, protikulturní: a. po-
litika
antikum [-ty-], oka s (I) archit. 1. sloupová
předsíň etruských chrámů 2. přední část
římského obytného domu
antikva [-ty- i -tý-], -y ž (I) 1. polygr. stojaté
tiskové písmo (na rozdíl od kurzivy) 2.
hisl. humanistické okrouhlé stojaté písmo
z 1. poloviny 15. stol.; antikvový přfd.
antikvariát [-ty-], -u m(l) obchod s použi-
tou literaturou n. starou grafikou ap.;
(pův.) obchod se starýmí rukopisy a tis-
ky nevyskytujícímí se na běžném trhu
antikvárium [-ty-], -ia s (I) odb. sbírka ant. a
jiných starožitností
antikvark [-ty-], -Um(ř+a)jad.fyz. antičásti­
ce ke kvarku
antikvární [-ty-] příd. (o knize ap.) starý,
upotřebený; týkající se prodeje (knih ap.)
v antikvariátu: a. výtisk; - a. cena
antikvář [-ty-], -e m (antikvářka, -y ž) (I)
obchodník se starožitnostmí (antikvita-
mí), starožitník; obchodník s antikvár-
nímí knihami; antikvářský příd.
antikvářství [-ty-], -í s (I) obchod se staro-
žitnostmí; řidč. antikvariát
antikvita [-ty-], -y ž (I) kniž. starožitný před­
mět, starožitnost
antikvovaný [-ty-] přfd. (I) kniŽ. z hlediska
současnosti překonaný, zastaralý, přeži­
tý: a. názor, postoj; antikvovaně přfsl.;
antikvovanost, -i ž
antikvovat [-ty-] ned. i dok. (I) kniŽ. (co) (u)či­
nit zastaralým, překonat: ani novévýzku-
my toto dl10 nea-aly
antilabé [-ty-] neskl. s (ř) liter. ve veršovaném
dramatu verš tvořený promluvou dvou,
někdy i více postav
antilaktagagum [-ty-], -gas(ř+l+ř)vel.,fann.
látka pouŽív. k potlačení sekrece mléka
u někt. domácích zvířat, zvl. po uhynutí
mláďat
antilátka [-ty-], -y ž (ř + č) med. specifická
látka, kt. vzniká v těle působením anti-
genu
antilegomenon [-ty-], -u m (ř) 1. náb. kniha
Nového zákona, jejíž přijetí mezi knihy
kanonizované bylo dř. sporné 2. a-mena
mno díla ant. spisovatelů, jejichž pravost
je sporná
antilogický [-ty-] příd. (ř) řidč. odporující lo-
gice, alogický, protilogický: a. postup
antilogizmus [-ty-], -mu m (ř) log. trojice
výroků, kde z každé dvojice vyplývá
opak třetího
antilopa [-ty-], -y ž (a < ř) zool. turovitý ko-
pytník rodu Antilopa aj., žijící v mnoha
druzích v Africe a v Asii
antilopí [-ty-] přfd. týkající se antilopy, vlast-
ní antilopám
59
antilopka [-ty-], -y ž(a<ř) zool. malý turovi-
tý sudokopytník rodu Motragus
antiluetikum [-ty-ty-],-ka s (ř + I) med., fann.
lék proti příjici (lues), antisyfilitikum
antilymfocytární [-ty-] příd. (ř + I + ř) med. a.
globulin čistá protilátka získaná z anti-
séra proti lidským n. zvířecím lymfocy-
tům izolovaným z lymfatických uzlin,
sleziny
antimagnetický [-ty-ty-] příd. (ř) odolný vůči
magnetizmu, zmagnetizování: a-é hodin-
ky
antimalarický [-ty-] plíd. (ř + it) med. působí­
cí, účinný proti malárii, protimalarický:
a. prostředek
antimalarikum [-ty-], oka s (ř + it) med., fann.
lék proti malárii
antimetabolit [-ty-], -u m (ř) blol. látka brz-
dící n. rušící v živých organizmech pře­
měnu těch látek (metabolitů), jimž se
svou strukturou podobají
antimikrobiální [-ty-] plíd. (ř) biol. působící,
účinný proti míkroorganizmům: a. pro-
středky jimíž se potlačuje rozmnožování
nůkroorganizmů n. jimiž se nůkroorga­
nizmy přímo usmrcují
antimilitarista [-ty-], -y m (antimilitarist-
ka, -y ž) (ř + I) stoupenec hnutí proti vál-
ce a zbrojení, proti mílitarizmu, stoupe-
nec antimílitarizmu
antimilitaristický [-ty-ty-] příd. k antimíli-
tarizmus, k antimílitarista: a-é akce
antimilitarizmus [-ty-J, -mu m (ř + I) odpor
k mílitarizmu, hnutí, boj proti němu
antimodernísta [-ty-ny-], -y m(ř+t) odpůr­
ce moderních názorů, směrů ap.; anti-
modernistický [-tyc-] příd.
antimon [-ty-], -u m (I < arab) chem. kovový
prvek, jehož nejdůležitější ze tří modifi-
kací je sthbrolesklý křehký kov, užíva-
ný zvl. k zvýšení tvrdosti slitin, zn. Sb,
stibium; antimonový příd.: a-á ruda
antimonarchista [-ty-], -y m (ř) odpůrce
monarchie, monarchizmu, bojovník proti
monarchii, monarchizmu; antimonar-
chistický [-tyc-] přfd.
antimoničnan [-ty-], -u m (I < arab) chem. sůl
kyseliny antimoničné
antimoničný [-ty-] přfd. (I < arab) chem. obsa-
hující antimon v oxidačním stupni V:
kyselina a-á
antimonid [-ty-ny-], -u m (I < arab) chem. a-y
sloučeniny antimonu s méně negativní-
mí prvky
antimonit [-ty-ny-], -u m (I < arab) miner. ko-
sočtverečný nerost olověně šedé až na-
modralé barvy, sirník antimonitý, důle­
žitá antimonová ruda
antimonitan [-ty-ny-], -u m (I< arab) chem. sůl
kyseliny antimonité
antimonitý [-ty-ny-] plíd. (I < arab) chem. ob-
sahující antimon v oxidačním stupni lIT:
simlka.
antimonopolní [-ty-] plíd. (ř +f < ř) nanurený
proti monopolům, proti nadvládě mono-
polů v ekon. struktuře, protimonopolní:
a. zákon, opatření, úřad
antipasta
antimonování [-ty-], -í s (I < arab) tech. poko-
vování antimonem způsobem elektroly-
tického vylučování z roztoků a s použi-
tím antimonové anody
antimonovoch'k [-ty-], -u m (I <arab + č) chem.
prudce jedovatý bezbarvý a odporně
páchnoucí plyn, stiban, stibin
antimorální [-ty-] příd. (ř+ I) odporující mo-
rálce, nemorální: a. postup
antimutagen [-ty-], -u m(ř+l) gen., chem.lát-
ka n. fyz. faktor snižující četnost vzniku
indukovaných i spontánních mutací n.
organizmů
antimykotikum [-ty-ty-], oka s (ř) odb. látka
působící, účinná proti rozmnožování hub
(kvasinek, plísní), antifungální látka;
antimykotický příd.
antinacionální [-ty-] přfd. (ř + I) nanurený
proti národu, zájmům národa, protiná-
rodní: a. politika
antinacista [-ty-], -y m (antinacistka, -y ž)
(ř + I) odpůrce nacizmu, bojovník proti
němu; antinacistický [-tyc-] příd.
antineuralgikum [-ty-], oka s (ř) med., farmo
lék proti neuralgickým bolestem
antineutrino [-ty-rl-], -a s (ř + I) fyz. antičás­
tice k neutrinu
antineutron [-ty-], -u m (ř +I) fyz. antičástice
k neutronu
antinomie [-ty-], -e ž (ř) kniž. a odb. protichůd­
nost, protiklad, rozpor, paradox: projev
plný a-í; a. zákonu; log. dvojice výroků,
které byly zdánlivě bezchybně dokázány,
a přitom jsou neslučitelné; antinomický
přfd. kniŽ. a odb. protichůdný, protikladný,
rozporný, paradoxní: jev a-é povahy
antioxidace [-ty-], -e ž (ř) odb., potr. soubor
opatření proti nežádoucím oxidačním
pochodům při výrobě a skladování po-
travinářskýchsurovin, polotovarů a pro-
duktů; antioxidačnípřfd.: a. prostředky
antioxidant [-ty-], -u m (ř) chem. látka potla-
čující oxidační děje (např. u kaučukn a
plastických hmot snižující rychlost je-
jich stárnutí a destrukce, v potravinářství
zabraňující žluknutí tuků a olejů aj.)
antiparalelní [-ty-] příd. (ř) odb. rovnoběžný,
paralelní, ale opačného směru: fyz. a. spi-
ny; a. orientace (magnetických momen-
tu atomu); antiparalelně přfsl.: eltech. a.
zapojit tyristory
antiparazitikum [-ty-ty-], -kas (ř) med., farm.
prostředek účinný proti parazitům, uží-
vaný k jejich odstranění
antiparkinsonikum [-ty-ny-], -ka s (ř +aVJ)
med., fann. lék odstraňujícív růz. míře tře­
sy, svalovou ztuhlost a poruchy pohy-
bové koordinace při tzv. Parkinsonově
chorobě, parkinsonizmu
antipasát [-ty-], -u m(ř +hol <špl meteor. prou-
dění vzduchu v tropickém pásu ve výš-
kách několika kilometrů mající opačný
směr než přízemní pasát; antipasátový
příd.
antipasta [-ty-], -y ž (it) potr. potravinářský
výrobek z drobných marinovaných ryb
a zeleniny
antipatický
antipatický [-ty-ťy-]příd. (ř) nepříjerrmý,pro-
tivný, odpuzující, nesympatický (op. sym-
patický): a. člověk; je mi a.; antipatic-
ky přís!.
antipatie [-ty-ty-], -e ž (ř) nechuť, nelibost,
odpor k někomu n. něčemu (op. sympa-
tie): mají, pociťují k sobě vzájemnou
a-ii; a. veřejnosti k té aféře
antipendium T antependium
antiperistaltika [-ty-ty-], -y ž (ř) med. obrá-
cení normálních pohybů peristaltiky
(např. střeva)
antiperle [-ty-], -e ž (ř +román) potr. mno men-
tolové dražé ve tvaru malých perliček
uŽív. proti chrapotu, kašli ap.
antiperspirační [-ty-] příd. (ř +I) odb. působí­
cí, účinný proti pocení: a. látka antiper-
spirant
antiperspirant [-ty-], -u m odb. antiperspi-
rační látka, uŽív. v kosmetice
antipod [-ty-], -a m (antipodka, -y ž) (ř) 1.
geogr. a-i obyvatelé sídlící na protilehlé
části zeměkoule, protinožci 2. kniž. ná-
zorový odpůrce, protivník, umělecký
protichůdce ap.'-antagonista (živ.): básní-
kův a. 3. art. artista žonglující vleže
s předměty vztyčenýma nohama
antipod [-ty-], -u m (ř) 1. chem. a-y dvojice
sloučenin, které se liší v důsledku pří­
tomnosti asymetrického uhlíku svým
prostorovým uspořádáním2. bot. a-y sku-
pina tří buněk na bazálním pólu zárodeč­
ného vaku vajíčka krytosemenných rost-
lin, protistojné buňky
antipodický [-ty-dy-], antipodní příd. (ř) kniŽ.
protichůdný, opačný; antipodicky, an-
tipodně přís!.
antipól [-ty-], -u m (ř + I <řl kniž. 1. opačný
pól 2. protiklad
antiportikus [-ty-ty-], -kam(ř+I)archit. malá
otevřená předsíň atria starokřesťanské
baziliky
antipropaganda [-ty-], -y ž (ř + I) pub!. pro-
paganda zaměřená k zeslabení n. potla-
čení účinku jiné propagandy
antiproton [-ty-], -u m(ř) fyz. antičástice pro-
tonu
antipyretikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
prostředek snižující horečku; antipyre-
tický příd.
antipyrin [-ty-], -u m(ř) chem, farmo heterocy-
klická sloučenina působící jako antipy-
retikum a analgetikum
antiradiační [-ty-dy-] příd. (ř+ I) odb. působí­
cí, účinný proti radiaci, chránící proti
radiaci: a. materiál
antirachitický [-ty-ty-] příd. (ř) med. působí­
cí, účinný proti křivici (rachitidě), proti-
křivičný: a. vitamin
antiraketa [-ty-], -y ž (ř + u < it) voj. proti-
vzdušná raketa k ničení reaktivních střel
letících na cíl, protiraketa; antiraketo-
vý příd. voj. protiraketový: a. systém obra-
ny
antirapakivi [-ty-] ueskI. ž (ř +fiu) geo!. porfy-
rická žula s živcovými vyrostlicemi va-
jíčkového tvaru a na rozdíl od rapakivi
60
s jádrem plagioklasovým a obalem dra-
selnoživcovým
antireflexní [-ty-] příd. (ř +I) odb., opt. omezu-
jící vliv odrazu světla, snižující ztráty
světla (u objektivů), protiodrazový: a.
vrstva, soustava
antireligiózní [-ty-] příd. (ř + I) kniž. zaměře­
ný proti náboženství, proti náboženské-
mu cítění, protináboženský
antirevmatikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
lék proti revmatizmu
antirezonance [-ty-], -e ž (ř + I) fyz., eItech.
potlačení amplitudy kmitů v jistém mís-
tě/kmitající soustavy při urč. frekvenci;
~ntirezonanční příd.: eItech. a. obvod kt.
brání vzniku rezonance
antiromán [-ty-], -u m (ř + t) liter. typ romá-
nové tvorby, zvl. ve Francii od pol. 40.
let 20. stol., oprošťující se od pojetí, po-
stupů a prostředků tradičního románu i
metod psychologické analýzy, nový ro-
mán
antiromantický [-ty-ty-] příd. (ř +1) zaměře­
ný proti romantizmu; odmítající roman-
tizmus, romantiku: a. autor; a. člověk;
antiromanticky přís!.
antisaprobie [-ty-], -e ž (ř) bio!. stav znečiš­
tění vodního toku n. vodstva znemožňu­
jící existenci i nejnižších forem živých
organizmů
antiscientizmus [-ty-ty-], -mu m (ř + I) filoz.
kritický proud v humanisticky a antro-
pologicky orientovaném modernim myš-
lení poukazující na omezenost a jedno-
strannost vědeckého poznání a někdy i
pokládající vědu za sílu cizí a nepřátel­
skou skutečné podstatě člověka (op.
scientizmus); antiscientistický [-tyc-]
příd.
antiseizmický [-tysej-] příd. (ř) odb. zaměře­
ný na omezení ničivých účinků zemětře­
sení; odolný proti zemětřesení: a-é inže-
nýrství; - a-á stavba
antisemita [-ty-], -y m (antisemitka, -y ž)
(ř +Vl) odpůrce, nepřítel židů, Židů; stou-
penec antisemitizmu
antisemitizmus [-ty-ty-], -mu m (ř+ Vl) ná-
boženská, národnostní a rasová nesná-
šenlivost projevující se nenávistí vůči
židům, Židům
antisemitský [-ty-] příd. k antisemita, k an-
tisemitizmus, protižidovský: a-é nálady;
a. program; antisemitsky přís!.
antisepse [-ty-], -e ž (ř) med. ničení chorobo-
plodných mikroorganizmů zejm. na kůži
a sliznici chemickými (dezinfekčními)
prostředky; antiseptický [-tyc-] příd.;
antisepticky přís!.
antiseptikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
látka ničící choroboplodné mikroorga-
nizmy, používaná k antisepsi
antisérum [-ty-], -ra s (ř + I) med. zvířecí n.
lidské sérum obsahující protilátky proti
urč. antigenu při náhodném setkání s ním
antiside-tone [entysajt toun], -u m (a) sdě!.
tech. potlačení účinku mikrofonu na vlast-
ní sluchátko
antiteze
antiskabiotikum [-ty-ty-], -ka s (ř + I) med.,
farmo lék proti svrabu (skabies)
antisklerotický [-ty-ty-] příd. (ř) med. půso­
bící, účinný proti skleróze
antiskorbutický [-ty-ty-] příd. (ř +I) med. PŮ­
sobící, účinný proti kurdějím (skorbutu):
a. vitamin (C); a. faktor
antisociální [-ty-] příd. (ř + I) namJřený proti
sociálním zřetelům, potřebám, protiso-
ciální, protispolečenský: a. jednání; an-
tisociálně přís!.
antispast [-ty-], -u m (ř) liter. V ant. metrice
stopa trvající šest mor, realizovaná čtyř­
mi slabikami, z nichž dvě středové jsou
dlouhé a obě krajní krátké
antispastikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
látka uvolňující křeče (spazmy) hladké-
ho svalstva, spazmolytikum
antistafylokokový [-ty-] příd. (ř) bio!. půso­
bící, účinný proti stafylokokům: a-á vak-
cína
antistatický [-ty-ty-] příd. (ř + I) odb. potla-
čující vznik elektrostatického náboje:
a-á úprava (povrchu přístroje, vláken);
a-á vrstva; a-á gramofonová deska, pod-
lahovina
antisterilní [-ty-] příd. (ř + I) med. působící,
účinný proti neplodnosti (sterilitě): a.
faktor
antistimul [-tysty-], -u m (ř + I) pub!. jev pře­
kážející podnětu, pobídce, působící jako
negativní stimul
antistrofa [-ty-], -y ž (ř) liter. 1. opakování
týchž slov na konci veršů, epifora 2.
v řec. dramatu strofa provázená obratem
sboru, svou metrickou výstavbou odpo-
vídající strofě předešlé
antisyfilitikum [-ty-ty-], -ka s (ř+ Vl) med.,
farmo lék proti příjici (syfilidě), antilueti-
kum
antisymetrický [-ty-] příd. (ř) odb. popírající
symetrii, protisymetrický: mat. a-á rela-
ce která nemá s relací k sobě inverzní
žádnou společnou dvojici
antišámbr [-ty-], -u m (ř + t) archit. předpokoj
zámeckých sálů 17. a 18. stol.
antišámbrovat [-ty-] ned. (ř + t) zast. han!.
(u koho) doprošovat se něčí přízně, pomo-
ci, protekce (u někoho vlivného, moc-
ného)
antitalent [-ty-], -u m (ř + I) člověk bez na-
dání k určité činnosti, zvl. výrazně pro-
jevující neschopnost k ní: hudební, vý-
tvarný a.; a. na cizíjazyky
antitetický [-ty-ty-] příd. kniž. a odb. týkající
se antiteze, založený na antitezi; proti-
kladný, protichůdný: a-é tvrzení; geo!. a.
zlom mající opačný průběh u zlomů hlav-
ních a doprovodných n. u zlomů stup-
ňovitých; antiteticky přís!.; antitetičnost,
-i ž
antiteton [-ty-], -ta s (ř) liter. postavení slov
opačného významu do protikladu; zá-
měrné spojení protikladných myšlenek
a obrazů, kontrast
antiteze [-ty-], -e, řidč. antitéza, -y ž (ř) 1.
kniž. a odb. tvrzení, jež je v rozporu s ji-
antithymocytární
ným tvrzením, tvrzení odporující tezi,
protiklad (op. teze) 2. filoz. v hegelovské
dialektice prostřední člen triády schéma-
tu vývoje negující první stupeň (tezi) a
zrušený třetím stupněm (syntézou) 3. li-
ter. přirovnání protikladem; spojení dvou
protikladných vyjádření
antithymocytární [-tyty-] příd. (ř) med., farmo
a. globulin získaný ze zvířecího antiséra
proti buňkám brzlíku (thymu), schopný
potlačovat imunitní odpověď
antitoxický [-ty-] příd. (ř) biochem., med. PŮSO­
bící, účinný proti jedovatým (toxickým)
látkám: a-é sérum; antitoxicky přís!.
antitoxin [-ty-], -u m (ř) biochem., med. proti-
látka, kt. se váže s příslušným bakteriál-
ním toxinem a blokuje jeho toxický úči­
nek
antitrinitář [-ty-ny-], -e m (ř + I) uáb. křes­
ťanský odpůrce dogmatu o trojjedinosti
boží, o boží trojici; příslušník sekty od-
mítající toto dogma; antitrinitářskýpříd.
antitrombin [-ty-], -u m (ř) med., farmo látka
působící proti trombinu a bránící vzni-
ku fibrinu
antitrustový [-tytrast-], antitrastový příd.
(ř +a) ekon. zaměřený proti trustům, ome-
zující činnost trustů, popř. i jiných fo-
rem monopolů: a-é zákony; hist. a-é hnu-
tí boj farmářů proti monopolům na pře­
lomu 19. a 20. stol. v USA
antituberkulotikum [-ty-ty-], -ka s (ř + I)
med., farmo látka potlačující růst a rrmože-
ní tuberkulózních bacilů, tuberkulosta-
tikum
antitusikum [-ty-], -ka s (ř +I) med.,farm. lát-
ka tlumící kašel
antityreoidální [-ty-] příd. (ř) med. snižující
tvorbu hormonů štítné žlázy: a. látky
používané při léčení tyreotoxikózy, ty-
reostatikum, strumigen
antiuratikum [-ty-ty-], -ka s (ř) med., farmo
látka užívaná při léčení dny
antivegetačni [-ty-] příd. (ř + I) odb. bránící
růstu rostlinných organizmů: lod. a. ná-
těr pouŽív. k ochraně podponorných částí
lodních trupů, obsahující zprav. slouče­
niny mědi a rtuti, zabraňující porůstání
povrchu faunou a flórou, antifouling
antivertex [-ty-], -u m (ř + I) astro bod na ob-
loze proti1ehlý vertexu
antivibračni [-ty-] příd. (ř + I) tech. působící,
účinný proti vibraci, tlumící nežádoucí
vibraci: a. nátěr (plechů); a. rukavice;
a. uložení (řídítek)
antivirový [-ty-], antivirózni příd. (ř +I) bio!.
působící, účinný proti virům: a-é látky
virostatika; a-í účinky; výp. tech. a-ý pro-
gram vyhledávající a ničící nákazu po-
čítačových programových systémů
antivitamin [-ty-], -u m (ř + I) biochem. látka
brzdící n. rušící v živých organizmech
účinek vitaminů
antivomikum [-ty-], oka s (ř + I) med., farmo
prostředek tlumící zvracení, antiemeti-
kum
antlerit, -u m(Vl) miner. vzácný kosočtvereč-
61
ný nerost zelené barvy, zásaditý síran
mědi, příbuzný brochantitu (nazv. podle
naleziště v arizonském doleAntler); ant·
leritový příd.
antóda, -yž(ř) liter. V střec. dramatu částzpě­
vu chóru, zvl. ve vstupní písni
antofllni příd. (ř) zoo!. a. živočichové vyhle-
dávající květy jako hl. zdroj potravy
(např. včely, motýli)
antofylit, -u m (ř) miner. kosočtverečný ne-
rost, zásaditý křemičitan hořčíku a žele-
za ze skupiny ortoambifolů, používaný
jako azbest; antofylitový příd.
antofylitit [-ty-], -u m(ř) geo!. metamorfova-
ná hornina složená převážně z antofyli-
tu; antofylititový příd.
antoik, -a m(ř) hist. a-ové (v ant. pojetí) oby-
vatelé již. části vých. polokoule v mís-
tech ležících na stejném poledníku a
s číselně stejnou již. zeměpisnou šířkou,
protidomci .
antokyan, -u m (ř) biochem. a-y heterocyklic-
ké glykosidy tvořené cukrem a vlastní
barevnou složkou, přirozená barviva
květů a jiných rostlinných orgánů
antokyanidin [-nydy- i -dý-), -u m(ř) biochem.
vlastní barevná složka antokyanů
antologie, -e ž (střl < ř) výběr z literárních děl,
popř. úryvků osvětlujících urč. téma, typ
tvorby n. epochu; antologický příd.
anton, -a m(Vl) slang uzavřený policejní vůz
na převoz zadržených osob
antonián [-ny-], -a, antonita, -y m (Vl) 1.
člen řádu vých. církví (nazv. podle An-
tonia Velkého) 2. člen záp. špitálního
řádu (později sjednoceného s johanity)
antoninianus [-nyny-], -nu m (Vl) numiz. stří­
brná římská mince, jejJž ražení zavedl
císař MarcusAureliusAntonius Caracal-
la v 3. stol. n. 1.
antonomázie, -e ž (ř) liter.,lingv. označení zná-
mé osoby obecným názvem (např. Ko-
menský - Učitel národů) n. užití vlastní-
ho jména ve významu obecném (např.
babylon, donchuán)
antonymický, antonymni příd. (ř) lingv. k an-
tonymie, k antonymum: a. výraz; a.
vztah; a-á řada; antonymicky, anto-
nymně přís!.
antonymie, -e ž (ř) lingv. významový vztah
mezi jazykovými jednotkami založený
na protikladu, opozici
antonymum, -yma s (ř) Iingv. slovo, výraz
protikladného významu, opozitum: a-a
kontrární, kontrastní (např. velký - ma-
lý); a-a graduální stupňovitá (např. le-
dový - studený - chladný - vlažný);
a-a vektorová (např. vejít - vyjít); a-a kan-
tradiktorní (např. život - smrt)
antový t anta
antoušek, -ška m (Vl) zast. ob. pohodný, ras
(podle někdejšího pražského pohodné-
ho Antona Schecka)
antoxantin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biochem. a-y
purinová rostlinná barviva
antoxantidin [-tydy- i -dý-], -u m (ř) biochem.
vlastní barevná složka antoxantinů
antropofagický
antracen, -u m (ř) chem. aromatický uhlovo-
dík získávaný z kamenouhelného dehtu,
důležitá surovina pro výrobu barviv;
antracenový příd.: a-é barvivo; a. olej
antracit, -u m (ř) geo!. nejstarší kamenné uhlí
s největším obsahem uhlíku; antracito-
vý příd.: a-é uhlí
antrachinon, -u m (ř) chem. látka získávaná
oxidací antracenu a pouŽív. při výrobě
barviv; antrachinonový příd.
antraknóza, -y ž (ř) bot., zeměd. choroba rost-
lin, zvl. fazole, hrachu, jetele, lnu a révy
vinné, působená růz. houbami a projevu-
jící se skvrnitostí listů a hnilobou plodů
antrakobiontni příd. (ř) bot. a. houby spole-
čenstva hub lesních požářišť, spáleništní
houby (antrakofilní a antrakoxenní)
antrakogram, -u m (ř) bio!. mikroskopický
preparát získaný zuhelněním objektu
antrakofllni příd. (ř) bot. a. houby vyžadující
k své výživě zuhelnatělé dřevo
antrakonit [-ny-], -u m(I < ř) geo!. uhlím sil-
ně znečištěný kalcit
antrakosilikóza, -y ž (ř +I) med. onemocnění'
vyvolané současným zaprášením plic
uhelným prachem n. sazemi a kysliční­
kem křemičitým
antrakoxen, -u m (ř) geo!. zemní vosk černo­
hnědé barvy tvořící tenké žilky v jílovi-
tém uhlí
antrakoxenni příd. (ř) bot. a. houby které sná-
šejí růst pouze na spáleništích
antrakóza, -y ž (ř) med. onemocnění vyvola-
né zaprášením plic uhelným prachem n.
sazemi
antrax, -u m (ř) med., vet. infekční onemocně­
ní zvířat přenosné na člověka, kt. se pro-
jevuje ztmavnutím krve a sleziny, sněť
slezinná, uhlák
antraxolit, -u m (ř) geoI. smolně lesklá, an-
tracitu a grafitu podobná uhlíkatá přírod­
ní látka
antraxylon, ~u m (ř) geo!. lesklá petrografic-
ká složka uhlí
antritida [-ty- i -tý-], antritis [-ty-], -tidy ž
(I) med. zánět sliznice dutiny, zvl. čelistní'
antropický příd. (ř) odb. týkající se člověka,
zvl. jeho zásahů, vlivu v přírodě ap.: a.
biotický faktor (op. přírodní', přirozený);
antropicky přís!.
antropo- (ř) v slož. první část s význ. člověk, lid-
ský
antropobiologie, -e ž (ř) nauka o jevech lid-
ského života a jejich zákonitostech
antropocentrista, -y m(antropocentristka,
-y ž) stoupenec antropocentrizmu
antropocentrizmus, -mu m(ř +I) 1. filoz., náb.
názor, podle něhož má člověk ústřední'
postavení mezi ostatními jsoucny n. na
světě vůbec 2. lingv. souhrn jazykových
rysů, kt. lze považovat za podmíněné
vlastnosti člověka jako druhu; antropo-
centrický příd. kl: a. názor; antropo-
centricky přís!.
antropofág, -a m (ř) odb. kanibal, lidojed
antropofagický příd. odb. k antropofagie,
k antropofág, kanibalský, lidojedský
antropofagie
antropofagie, -e· Ž (ř) odb. kanibalizmus, li-
dojedství
antropotilní příd. (ř) ekol. (o někt. druzích
rostlin a živočichů) provázející člověka,
vyskytující se u lidských sídlišť a komu-
nikací, hemerofilní: a. rostlina antropo-
fyt
antropofobie, -e Ž (ř) med. chorobný strach z
lidí jako příznak duševní poruchy, neu-
róz, psychóz; antropofobický příd.
antropofyt, -u m (ř) ekol. synantropní druh
rostlin vyskytující se v blízkosti lid-
ských sídlišť, šířený lidskou činností, an-
tropofilní rostlina
antropogenetický [-ty-l příd. k antropoge-
netika, k antropogeneze, týkající se pů­
vodu a vývoje člověka: a. výzkum
antropogenetika [-tY-l, -y ž(ř} nauka zabý-
vající se studiem dědičnosti a proměnli­
vosti znaků člověka, genetika člověka
antropogeneze, -e Ž (ř) odb. 1. proces vzni-
ku, utváření a vývoje člověka jakO bio-
logické a společenské bytosti 2. antro-
pogenie
antropogenie [-ny-T, -e Ž (ř) nauka o půvo­
du a vývoji člověka jako součást antro-
pologie
antropogenní příd. (ř) odb. podmíněný n. pů­
sobený člověkem, jeho činností: a. fak-
tor; geol. a. tvary, procesy (na zemském
povrchu); a. půdy u kt. je půdotvorný
proces rozhodujícím způsobemovlivněn
činností člověka; a. uloženiny (haldy,
skládky, náspy, navážky ap.)
antropogeografie, -e Ž (ř) směr v geografů
zkoumající závislost člověka na země­
pisném prostředí a působení člověka
v něm, zeměpis člověka; antropogeo-
grafický příd.
antropochorie, -e Ž (ř) bot., zeměd. rozšiřová­
ní semen a plodů rostlin prostřednictvím
člověka; antropochorní příd.
antropoid, -a m (ř) zool. opice podobná člo­
věku (např. orangutan, gorila), lidoop;
antropoidni příd.: zool. a. opice lidoop
antropolog, -a m (antropoložka, -y ž) od-
borník v antropologii
antropologický příd. k antropologie, k an-
tropolog: a. výzkum; a. typ soubor těles­
ných, tvarových znaků člověka, podle
nichž se dělí lidská plemena na menší
skupiny; a-á sociologie antroposociolo-
gie; lingv. a-á lingvistika zabývající se
vztahem jazyka a kultury, úlohou jazyka
v životě sociálních skupin, v mezietnic-
kých vztazích ap., etnolingvistika; antro-
pologicky přísl.
antropologie, -e ž (ř) nauka o člověku, o jeho
původu a vývoji, o vzniku jeho plemen i
o proměnlivosti stavby lidského těla: fl-
loz. filozofická a. učení o člověku, jeho
podstatě a původu, postavení ve světě a
poslání (jako součást každé filozofie); etn.
kulturní a. směr studující původ a histo-
rii lidských skupin, jejich vývoj, struk-
turu a fungování v čase a prostoru; soci-
ální a. obor zahrnující zvl. etnografii,
62
archeologii a jazykovědu a zkoumající
malé uzavřené společnosti chápané jako
komplexní sociální struktury
antropometr, -u m (ř) antr. kovové tyčové
měřítko o délce 200 cm používané v an-
tropologii k měření lidského těla
antropometrie, -e ž (ř) antr. soustava technik
k měření lidského těla k účelům antro-
pologie, ergonomiky, kriminalistiky;
antropometrický příd.; antropometric-
ky přísl.
antropomorfIZace, -e ž odb. antropomorfi-
zování, antropomorfizmus, personifika-
ce) antropomorfizačnípříd.
antropomorfizmus, -mu m (ř) odb. jev zalo-
žený na přenášení lidských vlastností,
charakteristik a podob na předměty ne-
živé přírody, přírodní síly, mytologické
bytosti, představy bohů ap., antropomor-
fizování, antropomorfizace, personifika-
ce (známý zejm. z řec. mytologie); an-
tropomorfní, antropomorfický příd.: a.
náboženství; antropomorfně, antropo-
morficky přísl.
antropomorfizovat ned. i dok. (ř) odb. (co) pře­
nášet, přenést lidské vlastnosti a charak-
teristiky na předměty neživé přírody, na
přírodní síly, mytologické bytosti ap. v
duchu antropomorfizmu
antropomotorika, -y ž (ř + I) nauka zkou-
mající pohybové projevy člověka, jejich
vývoj, stabilizaci a regresi v průběhu
života, vyuŽív. též v tělesné výchově a
sportu, teorie motoriky člověka, aktolo-
gie, kineziologie, kinantropologie; ano
tropomotorický příd.
antroponomastika [-ty-l, -y ž (ř) lingv. ono-
mastika zabývající se osobnínrl jmény
(antroponymy)
antroponymie, -e ž (ř) lingv. soubor antropo-
nym na jistém území, v jistém jazyce,
v jisté době atd.
antroponymum, -ymas(ř}lingv.vlastníjmé-
no jednotlivého člověka n. skupiny lidí
antropopatizmus [-ty-l, -u m(I) filoz. před­
stava boha jako bytosti s lidskýnrl vlast-
nostnrl
antroposociologie, -e ž (ř +I+ ř) společenská
teorie odvozující sociální postavení jed-
notlivců i skupin od jejich anatonrlcko-
fyziologických znaků a na tomto zákla-
dě posuzující společenskéjevy, vyúsťu­
jící v rasizmus, antropologická sociolo-
gie
antropotechnika [-ny-l, -y ž (ř) přizpůso­
bování tech. způsobů a funkcí (zvl. pra-
covní činnosti,prostředí)člověku, vlast-
nostem lidského organizmu
antropozotie, -e ž (ř) z teozofie odvozená
nauka nabízející mystický vhled do pod-
staty člověka, přírody a nadsmyslově
duchovních světů; antropozotický příd.
antropozoikum, -ka s (ř) geol. nejmladší ob-
dobí geologické nrlnulosti vyznačující se
střídáním chladných a teplejších dob a
vznikem a vývojem člověka, čtvrtoho­
ry, kvartér; antropozoický příd.
aorist
antropozoonóza [-00-], -y ž (ř) med., vet. in-
fekční choroba přenosná ze zvířete na
člověka (např. antrax, vzteklina aj.), zo-
onóza
antrotomie, -e ž (I + ř) med. chirurgické ote-
vření dutiny
antuka, -y ž (t) 1. cihlová moučka uŽív.
k úpravě povrchu hřišť, zvl. tenisových
2. sport. slang a publ. hřiště, zvl. tenisové,
s tímto povrchem: hrát na a-ce; antu·
kový příd.: a. povrch
anturie, -e ž, anturium, -ia s (ř) bot. okrasná
bylina rodu Anthurium původem z tro-
pické Ameriky
anuela, -y ž (I) bot. rostlina, kt. v jednom ve-
getačním období vyklíčí, vykvete, přine­
se plody a celá odurnfe, jednoletá rostli-
na, letnička; anuelní příd.
anuita, -y ž(f < I) práv., peněž. pravidelná roční
splátka na dlouhodobý dluh, skládající
se z kapitálové splátky a z částky připa­
dající na úrok; anuitní příd.
anulace, -e ž (I) kuiž. a odb. prohlášení něčeho
za neplatné, zrušení, anulování: a. vý-
sledku, rozsudku, dluhu
anulátor, -u m(I) hud. vypínač na varhanách
anuloid, -u m (I + ř) mat. plocha vytvořená
rotací kružnice kolem přímky, která leží
v rovině této kružnice a kružnici nepro-
tíná, kruhový prstenec, torus; anuloido-
vý příd.
anulovat ned. i dok. (I) kuiž. a odb. (co) prohla-
šovat, prohlásit za neplatné, provádět,
provést anulaci, (z)rušit: a. výsledek, roz-
sudek
anurie, -e, anuréza, -y ž (ř) med. zástava vy-
lučování moči
anxieta, -y ž (I) med., psych. pocit úzkosti bez
konkretizace příčiny
anxiozita, -y ž (I) med., psych. stav, při kterém
dochází k častým nebo déletrvajícím (si-
tuaci zprav. neodpovídajícím) prožitkům
úzkosti (anxiety), též jako příznak du-
ševní poruchy, úzkosti
anxiózní příd (I) med., psych. naplněný, proje-
vující se úzkostí (anxietou), spojený s úz-
kostí, úzkostný: a. stav; anxiózně přísl.
anýz, -u m (ř < orient) 1. bot. bedrnl1, a. zahrad-
ní bylina rodu Pimpinella s drobnýnrl bí-
lýnrl kvítky v okolících, pěstovaná jako
koření a pro léčivé vlastnosti 2. nažky
této byliny uŽív. jako koření; odvar z
něho 3. potr. hvězdový a. aromatický plod
stromu badyáníku pův. z vých. Asie, po-
užívaný jako koření, badyán; anýzový
příd.: potr. a. likér anýzovka
anýzovka, anýzka, -y ž (ř < orient) potr. slaze-
ný likér, vyráběný zvl. ve Francii, s pou-
žitím anýzu, badyánu, fenyklu, korian-
dru, skořice a jiných přísad
ANZUS [i enzesl zkr. (a: Australia, New Zeeland,
USA) polit. obranný pakt těchto zemí (dnes
bez Nového Zélandu)
aoidové [aoi-l, -dů mmno (ř) hist. (ve st. Řec­
ku) potulní pěvci improvizovaných epic-
kých písní s doprovodem hud. nástroje
aorist, -u m (ř) lingv. (v někt. jazycích) slo-
aorta
vesný čas nrlnulý vyjadřující děj nrlnulý
bez ohledu na jeho ukončenost n. neu-
končenost; soustava jednoduchých slo-
vesných tvarů n. jednotlivý tvar pro vy-
jádření tohoto času; aoristový příd.: a.
tvar
aorta, -y ž (ř) anat. hlavní tepna odvádějící
krev z levé komory srdeční do velkého
krevního oběhu, srdečnice; aortální příd.
aortalgie, -e ž (ř) med. bolest aortálního pů­
vodu
aortitida [-tyty- i -tytý- l, aortitis [-tyty-],
-titidy ž (ř) med. zánět aorty
aortografie, -e ž (ř) med. znázornění aorty
rentgenem po vsth'knutí kontrastní látky
do krve
AP zkr. (a: Associated Press) tisková kancelář
USA
a. p. zkr. (I: anni praetereti) kniž. minulého roku
APA zkr. (n: Austria Presse-Agentnr) rak. tisková
kancelář
apač, -e m (apačka, -y ž) (VJ) příslušník de-
klasované vrstvy pařížského podsvětí;
velkoměstský tulák, zloděj ap. (podle
indián. kmene Apačů); apačský příd.;
apačsky přísl.
apadana, -y ž (per) archit. (v staroperských
palácích) sloupový audienční sál s mo-
numentálním schodištěm
apagoga, -y ž (ř) log. závěr učiněný z jedno-
ho jistého a jednoho nejistého předpo­
kladu; apagogický příd.: log. a. důkaz dů­
kaz sporem
apachit [-četl, -u m(VJ} geol. fonolit obsahu-
jící enigmatit a mladší alkalické amfibo-
ly (nazv. podle hory Mt. Apache v Texa-
su); apachitový příd.
apanáž, -e ž (t) 1. peněž. důchod těch členů
panovnických a šlechtických rodin, kte-
ří se nepodt1ejí na přímém výnosu rodin-
ných statků 2. (v prostředí majetných
rodin) trvalý bezpracný příjem člena ro-
diny; přen. žert. pravidelné kapesné
apaneit, -u m(um) geol. hlubinná hornina slo-
žená z apatitu a nefelinu; apaneitový příd.
aparát, -u m (I) 1. přístroj n. technický ná-
stroj složený z mnoha součástek: foto-
grafický, telefonní, destilační, elektronic-
ký a.; složitý a. 2. výkonný orgán, úřad,
instituce ajejich soustava zajišťující sprá-
vu v urč. oblasti politiky, ekonomiky,
kultury ap., zřízená k realizaci složitých
úkolů v těchto oblastech; souhrn pracov-
níků takového orgánu n. jejich sousta-
vy: státní, hospodářský, úřední a.; mi-
nisterský a.; řídící a. (podniku) 3. odb.
metoda, způsob zkoumání: matematický
a. 4. odb. pomocné údaje k vědecké práci
ve formě poznámek, komentářů, rejstří­
ků ap.: vědecký a.; kritický a. soubor
údajů při vydávání textů sloužících k
rozlišování rozdílů v rukopisech a růz­
ných edicích; aparátek, -tku mzdrob. k 1
aparátník, -a m (aparátnice, -e ž) polit.
slang pracovník (organizačního) aparátu
zvl. polit. strany, společenské organiza-
ce; hanl. funkcionářský byrokrat; aparát-
63
nický příd.; aparátnicky přísl.; aparátnic-
tví, -í s
aparatura, -y ž (I) soustava přístrojů, apa-
rátů k urč. účelu: svářecí, zvuková, elek-
tronická a.
II part [a párl (f<l) div. stranou, směrem k pub-
liku (o poznámce k dění na scéně proná-
šené v div. hře)
apartheid [-teji-J, -u m (hol) polit. doktrína a
na ní založená politika rasové diskrinrl-
nace nebělošského obyvatelstva Jihoaf-
rické republiky uplatňovaná do konce 80.
let 20. stol.
apartmá neskl. s (t) hotelová bytová jednot-
ka s příslušenstvím
apartní příd. (t) (zvl. o součásti oblečení)
vybraně, osobitě, nápadně elegantní,
vkusně zvláštní: a. klobouk; apartně
přísl.; apartnost, -i ž
apastron, -u m (ř) astr. bod na dráze vedlejší
složky dvojhvězdy, ve kt. jsou obě slož-
ký od sebe maximálně vzdáleny
apatický [-ty-l příd. (ř) jevící apatii, lhostej-
ný, netečný: a. výraz; a. klid; zcela a.
pacient; apaticky přísl.; apatičnost, -i ž
apatie
apatie [-ty-J, -e ž (ř) 1. lhostejnost, neteč­
nost, (naprostá) pasivita: hluboká, napro-
stá a.; pacient upadl do a.; překonat
a-ii; psych., med. zeslabení zájmů a reakcí
vůči vjemům, snížení afektivní a pudo-
vé stránky života 2. filoz. ve stoické etice
představa ideálu moudrého člověka, pro-
stého vášní a afektů
apatit [-ty-J, -u m (ř) miner. šesterečný nerost
růz. barvy, fosforečnan vápenatý s fluo-
rem n. chlorem, surovina pro výrobu fos-
foru a fosfátových hnojiv; apatitový příd.
apatogenní příd. (ř) med. nevyvolávající ne-
moc: a. bakterie v lidském organizmu
apatridita [-dy-J, -yž(ř)práv. stav osoby bez
státní příslušnosti, bezdomovství
apatyka, -y ž (ř) zast. a ob. zdravotnické zaří­
zení, kde se vydávají a popř. i připravují
léky, lékárna
apatykář, -e m (apatykářka, -y ž) (I < ř) zast.
a odb. lékámík; apatykářský příd.
apeiron [-pej-J, -Um(ř}filoz. (pův. v řec. ant.
filozofii) neomezená, neohraničená sfé-
ra, oblast, látka; (později) prostorové,
časové, matematické nekonečno
apell, -u m(t) 1. výzva, zprav. veřejné pova-
hy, odvolávání se k někomu, k něčemu,
dovolávání se něčeho: a. na něčí svědo­
mí 2. mysl. poslušnost loveckého psa:
dobrý a.; apelový příd.: Hngv. a-áfunkce
jazyka zaměřená na partnera komunika-
ce, výzvová
apeP, -u m (n < t) hromadný nástup vězňů
v nacistických koncentračních táborech
apelace, -e ž (I) hist. práv. 1. soudní odvolání
jako jedna z forem přezkoumání soud-
ního rozhodnutí v opravném řízení 2.
odvolací soud (u nás v 16.-18. stol.,
v západoevr. zemích dosud tradiční ná-
zev pro odvolací inslanci); apelačnípříd.:
a. právo; a. soud odvolací; a. rada
apertura
apelativizace [-ty-l, -e ž (I) Iingv. změnajmé­
na vlastního v obecné (apelativum) (op.
onynrlzace); apelativizační příd.
apelativum [-ty- i -tý-l, -va s (I) Iingv. pod-
statné jméno obecné, označující zprav.
třídu denotátů (op. proprium); apelativ-
ní příd.: lingv. a. platnost
apella, -y ž (ř) hist. sněm ve starověkéSpartě,
jehož členy byli všichni občané starší 30
let
apelovat ned. (I) 1. (na koho, co; ke komu, čemu)
obracet se s výzvou (apelem), odvolávat
se: a. na občany; a. k svědomí lidstva 2.
hist. práv. (ke komu, čemu) podávat odvolání,
využívat apelace 1
apelový i apeF
apelplac, -u m (n) slang (v nacistických kon-
centračních táborech) místo, shromaž-
diště pro hromadný nástup vězňů (apeP)
apendektomie, -e ž (I + ř) med. chirurgické
vynětí apendixu 1
apendicitida [-dy-ty- i -tý-l, apendicitis
[-ty-l, -tidy ž (I) med. zánět apendixu 1,
tzv. zánět slepého střeva
apendix [-dy-], -u m(I) 1. anat., med. červovi­
tý vy'běžek, přívěsek slepého střeva, červ
2. kniŽ. dodatek v knize ap.; apendikál-
ní, apendikulární příd. k 1
apercepce, -e ž (I) psych. jasný a cílově za-
měřený akt uvědoměnívnímaného závis-
lý na předchozí zkušenosti, dále na zá-
jmu, stavu, motivaci aj.; apercepční příd.
aperceptivní [-ty- i -tý-l příd. (I) kniž. snadno
si osvojující (poznatky ap.)
apercipovat ned. i dok. (I) kuiž. (co) osvojovat,
osvojit si (poznatky, představy)
aper~u [-sil neskl. s (t) kuiž. krátká duchaplná
poznámka, vtipný úsudek, postřeh, ná-
pad
aperiodický [-dy-J příd. (ř) kuiž. a odb. probí-
hající, uskutečňující se nepravidelně:fyz.
takový, jehož periodičnost je tlumením
odstraněna: a. pohyb; a. stav (kmitající
soustavy); aperiodicky přísl.; aperiodič­
nost, -i ž
aperitiv [-ty- i -tý-l, -u m (t) alkoholický
nápoj podávaný před jídlem pro povzbu-
. zení chuti zvýšením vylučovánížaludeč­
ních šťáv
aperitivum [-ty- i -tý-l, -va s (I) med., farmo
lék k povzbuzení chuti a trávení
apersonalizmus, -mu m (I+ř) náb. buddhis-
tické učení, podle něhož je člověk pou-
hým ztělesněním neosobní univerzální
bytosti
apertace, -e ž (vl) potr. tepelná sterilace po-
travin v neprodyšných obalech, např. ple-
chovkách, sklenicích (nazv. podle franc.
bakteriologa, zakladatele konzerváren-
ství N. F. Apperta); apertační příd.
apertometr, -u m(I + ř) opt. přístroj k přímé­
mu měření číselné apertury
apertura, -y ž (I) kniŽ. a odb. otvor, otevření:
fyz., fot. a. čočky průměr opticky použi-
telné plochy čočky; číselná, numerická
a. (objektivu) přímo úměrná rozlišovací
schopnosti; anat. otvor, kterým se vniká
 apetence 64 apologetický apologetika 65 a prima vista

do někt. části těla: a. hrudníku; lingv., fon.
otevřenost mluvních orgánů (např. uvol-
nění cesty pro vznik hlasu) (op. striktu-
ra); aperturový, aperturní příd.
apetence, -e ž (I) psych. chuť, touha vyko-
nat urč. činnost; apetenční, apetetivní
[-ty- i -tý-] příd.: psych. a. chování
apetyt, apetýt, -u m (n < t) hovor. chuť, zvl.
k jídlu
apex, -u m(I) 1. anat. hrot, vrchol někt. orgánů
(např. jazyka, nosu aj.) 2. astro a. Zeměbod
na obloze, jenž leží v ekliptice a k němuž
směřuje Země při svém pohybu kolem
Slunce; a. Slunce takový bod, k němuž
směřuje Slunce na své dráze v prostoru
a piacere [-pjače-] přísl. (it) hud. libovolně
apigenin [-ny- i -ný-], -u m (I) chem. rostlin-
né barvivo ze skupiny flavonů v květech
a listech vyšších rostlin
apikála, -y ž (I) Iingv., fon. jazyčná (apikálm')
souhláska
apikální příd. (I) k apex 1 1. bo;. a. špička
listu; a. část stonku vrcholová (op. ba-
zálm'); anat., zool. a. část orgánu 2. Iingv.,
fon. a. souhlá.fka tvořená špičkou jazy-
ka, apikála
apikotomie, -e ž (I + ř) med. vynětí zubního
kořene
apitoxin, -u m (I + ř) zeměd., farmo čistý včelí
jed
apivorní příd. (I) zool., biol. živící se včelami
n. jejich larvami n. parazitující na vče­
lách: a. živočichové
aplanát, -u m (ř + I) fyz., fot. optická soustava
s odstraněnou barevnou a otvorovou va-
dou a komou; aplanatický [-ty-] příd.: fyz.
a-á optická soustava
aplanatizmus [-ty-], -mum(ř+l)fyz.,fot. stav
při odstranění barevné a otvorové vady
(optické soustavy)
aplanospora, -y ž (ř) gen. nepohyblivá spora
nižších rostlin (např. zelených řas)
aplanovat ued. i dok. (I) kniž. a odb. (co) urovná-
vat, urovnat, uspořádávat, uspořádat: a.
terén; a. spor
aplastický .J,. aplazie
aplaudovat ued. (I) (komu, čemu; -) tleskat,
aplausem projevovat obdiv, zvl. k umě­
leckému výkonu
aplaus, -u [-Zll] m(I) pochvalný potlesk, pro-
jev obdivu, zvl. k uměleckému výkonu,
spokojenosti s ním
aplazie, -e ž (ř) med. vrozené chybění, nevy-
vinutí orgánu, orgánů, části, částí těla,
ageneze; aplastický [-ty-] příd.: med. a-á
anémie provázená poruchou tvorby
všech krevních elementů
aplégr, -u m (u) ob. odnož, řízek, oddělek, apogalaktikum [-ty-], -ka s (ř) astr. bod
aplikatura, -y ž (I) hud. prstoklad při hře na
hudební nástroje
aplikovaný příd. 1. použitý, přizpůsobený:
a-é poznatky; odb. a-á věda (např. mate-
matika, fyzika, jazykověda) jejíchž vý-
sledků a metod se užívá v růz. oborech
praxe n. jiných věd, užitá (op. teoretická)
2. krejč. sloužící jako aplikace 2
aplikovat ned. i dok. (co) 1. kniŽ. a odb. použí-
vat, použít, využívat, využít, uplatňovat,
uplatnit, popř. též s přizpůsobením ně­
čeho k něčemu: a. získané vědomosti v
praxi; práv. a. právní předpis (na určitý
případ); med. a. obklad, mast 2. krejč. ze-
vně našívat, našít jako aplikaci 2
aplikovatelný příd. schopný být aplikován
(ve význ. 1): a-é zásady; aplikovatel-
nost, -i ž
aplit, -u m (ř) geol. 1. žilná jemnozrnná vy-
vřelá kyselá hornina světlé barvy z kře­
mene, živce a slíd 2. a-y žilné horniny,
v nichž všechny hlavní minerální sou-
částky vykrystalovaly téměř současně,
ale nemají své vlastní krystalové tvary;
aplitový, aplitický [-ty-] příd.: geol. a-á
žula; a-cká struktura aplitů 2
aplomb, -u m (t) řidč. kniŽ. jistota, sebejistota:
lan. jistota a určitost tanečních pohybů:
tančit s a-em
apnoe, -e ž (ř) med. krátkodobá dočasná zá-
stava dýchání
apocentrum, -ra s (ř + I) astro vzdálenější z ap-
sid (ve význ. 2), v níž má těleso nejmen-
ší oběžnou rychlost, apofokus
apodema, -y ž (mn. I. -ata, 2. -at s) (ř) zool.
vnitřní lištovitý výběžek kutikuly čle­
novců, na nějž se upínají svaly uvnitř těla
apodiktický [-dykty-] příd. (ř) kniŽ. a odb. na-
prosto jistý, nepochybný, nezvratný, ne-
připouštějící námitek: a-é tvrzení; log. a.
soud kterým se něco uznává za nutně
jsoucí; apodikticky přísl.; apodiktičnost,
-i ž
apoenzym, -u m (ř) biochem. bílkovinná sou-
část dvoukomponentového enzymu, fe-
ron, apoferment
apoferment, -u m (ř + I) biochem. apoenzym
apofokus, -u m (I + ř) astro apocentrum
apofylit, -u m (ř) miner. čtverečný nerost bílé,
nazelenalé n. růžové barvy, vodnatý kře­
mičitan draslíku, vápníku a fluoru; apo.
fylitový příd.
apofýza, -y ž (ř) 1. med. výrůstek, nárůstek
na kosti 2. geol. odnož většího tělesa hlu-
binného n. podpovrchového přibližně
stejného složení jako těleso hlavní, od-
žilek
apollouský příd. (VI) příznačnýpro řec. boha
apochromát, -u m(ř) fyz., fot. optická sousta-
va s korigovanou barevnou vadou pro
více než dvě barevná světla
apokalypsa, -y ž (ř) 1. náb.literární útvar roz-
šířený v judaizmu a raném křesťanství,
líčící zjevení blízkého konce tohoto
věku, doprovázeného úděsnými katastro-
fami, a věštící nadcházející příchod tisí-
ciletého božího království; A. Zjevení
Janovo, kniha, kl. byla jako jediná z těch­
to apokalyps pojata do Nového zákona
2. kniŽ. hrůzná věc, událost ap., hrůza, po-
hroma, děs: válečná a.
apokalyptický [-ty-] příd. kniŽ. k apokalypsa,
k Apokalypsa, k apokalyptik, hrůzný,
děsný: a-á vize; a-é události; (čtyři)
a-čtI'jezdci symbolizující v bibl. Apoka-
lypse tresty sesílané na lidstvo; apoka-
lypticky přísl.
apokalyptik [-ty-], -am(ř)kniž. kdo má apo-
kalyptické vize: básn{k a.
apokalyptika [-ty-], -y ž(ř) kniŽ. výklad udá-
lostí směřujících k brzkému konci svě­
ta; mn.liter. díla zabývající se koncem svě­
ta
apokarpium, -ia s (ř) bot. souplodí složené
ze samostatných plodů
apokopa, -y ž (ř) Iiugv. zánik, vypuštění hlás-
ky na konci slova
apokatastáza, -y ž (ř) filoz. (u mystiků aj.)
obnova, návrat býv. ideálního, dokona-
lého stavu světa
apokopovat ued. i dok. (ř) Iingv. (co) nevyslo-
vovat, nevyslovit, odsouvat, odsunout
(hlásku na konci slova)
apokrinní příd. (ř) med. sloužící k vyměšová­
ní, vyměšovací: a. žlázy
apokryf, -u m (ř) 1. círk. biblický spis nepo-
jatý do kánonu církví uznaných biblic-
kých spisů 2. nepravý, podvržený, nepů­
vodní spis, literární podvrh 3. liter.
literární útvar tematicky využívající
obecně známého motivu, alegoricky n.
parodicky konfrontovaného s novým
výkladem; apokryfický, apokryfní příd.:
a. text, spis; a-cká, a-ní kniha
apolitický [-ty-] příd. (ř) nepolitický; pasiv-
ní, lhostejný k politickému dění, k poli-
tické činnosti: a. člověk; apoliticky pří­
sl.; apolitičnost, -i ž
apollinský příd. (VI) uměl.. est. a. typ (podle
Apollona, řec. boha světla a slunce, pů­
vodce harmonie) tvůrčí typ založený
(v protikladu k dionýskému) na rozumo-
vé jasnosti, uměřenosti a vznešenosti;
apollinsky přísl.
spis; apologeticky přísl.; apologetičnost,
-i ž
apologetika [-ty-], -y ž (ř) 1. jedna z teol.
disciplín, vědecká, racionální obhajoba
katol. víry 2. kuiž. (zaujatá, popř. nekri-
tická) obhajoba, obrana něčeho, zvl. něj.
idey, myšlenky, učení, řádu aj.
apologie, -e ž (ř) kniŽ. obhajoba, obrana (osob-
ní i společenské povahy): vášnivá a. živo-
ta; BalbínovI} a. českého jazyka; hist.
(pův. v ant. Recku) obhajovací řeč na
soudě; (od zač. křesťanství) žánr náb.li-
teratury zaměřený na obhajobu jednot-
livých článků víry; apologický příd.
apomixie, -e ž (ř) biol. způsob rozmnožování
rostlin, při kt. se zárodek vyvíjí z pohlav-
ní n. jiné buňky bez splývání gamet
aponeuróza, -y ž (ř) anat. plochá, do plochy
rozprostřená šlacha, šlachová blána
apoplektický [-ty-] příd. k apoplexie, k apo-
plektik: med. mrtvicový, mrtvičný: a. zá-
chvat; a. stařec náchylný k mrtvici
apoplektik [-ty-], -a m (apoplektička, -y ž)
(ř) med. člověk stižený mrtvicí (apoplexií)
apoplexie, -e ž (ř) med. náhlá porucha krev-
ního oběhu v urč. oblasti mozku (při kr-
vácení, popř. ucpání mozkové tepny aj.),
tzv. mozková mrtvice
aporéma, -tu s (ř) odb. obtížná otázka, pro-
blém, jehož řešení je zcela nemožné n.
obvyklým způsobem neproveditelné;
aporematický [-ty-] příd.
aporetika [-ty-], -y ž (ř) filoz. umění zvládat
těžko řešitelné filozofické problémy
aporie, -e ž (ř) filoz. obtížný, sporný n. neře­
šitelný problém; bezvýchodnost, ne-
schopnost dospět k řešení problému, pro-
tože obsahuje neřešitelné rozpory
aporogamie, -e ž (ř) bot. druh oplodňování
semenných rostlin, při kl. pylová láčka
nevniká do semeníku čnělkou
aport, -u m (t) ekou. souhrn všech majetko-
vých hodnot (stroje, nemovitosti, práva
aj.) kromě peněz vložený do obchodní,
zvl. akciové společnosti, přínos
aport citosl. (t) vyj. výzvu pro psa, zprav.
cvičeného, k přinesení urč. věci, zvl.
(v mysl.) zastřeleného kusu zvěře
aportér, -a m (t) mysl. pes cvičený v přináše­
ní, aportování zastřelené zvěře
aportovací příd. (t) mysl. určený, sloužící k
aportování; souvisící s ním: a. pes apor-
tér;a. schopnost psa
aportovat ued. i dok. (t) h co; co komu) (o cvi-
čeném, mysliveckém psu) přinášet, při­
nést (urč. předmět, zvl. zastřelený kus
zvěře): dobře a-uje; pes a-al střelci za-
apostaze, -e ž (ř) kuiž. odpadlictví od církve,
víry n. řidč. od něj. hnutí, směru ap. vů-
bec; vystoupení z círk. řádu . ent. a ant. mytologii) posmrtné zbožště­
a posteriori [á -ónl přís!. (I) kniž. a filoz. (po-
znání získané) ze zkušenosti (op. a prio-
ri) .
aposteriorizmus, -mu m (I) filoz. názor zdů­
razňující, že všechny poznatky mají
aposteriorní, tj. zkušenostní povahu
aposteriorní příd. (I) filoz. založený na smys-
lové zkušenosti, mající zkušenostní po-
vahu:a. soud
apostilb [-ty-], -u m (ř) fyz. starší jednotka
světelného jasu, zn. asb
. apozice, -e ž (I) 1. Uugv. shodný přívlastek
apostrof, -u m (ř) Iiugv. znaménko označující
v písmu vypuštění hlásky (např. řek'),
odsuvník
apostrofa, -y ž (ř) liter. oslovení nepřítomné
osoby n. neživé věci
apostrofovat ued. i dok. (ř) kuiž. (koho, co) oslo-
vovat, oslovit (nepřítomnou osobu n.
néživou věc), zvl. v bás. a řečnických
projevech
apoštol, -a m (I < ř) 1. jeden z dvanácti učed­
níků Kristových; šiřitel, hlasatel křes­
ťanské víry vůbec, věrozvěst: Skutky
a-ů jedna z knih Nového zákona 2. kniŽ.
horlivý šiřitel, hlasatel něj. idejí, učení
ap.
apoštolát, -u m (I < ř) kniŽ. apoštolství
apoštolka, -y ž řidč. kniŽ. k apoštol 2: a. eman-
cipačního hnutí
apoštolovat ued. (I < ř) řidč. kuiž. šířit, hlásat
křesťanství (jako apoštol); (co; pro co) šířit,
hlásat (něj. ideje, učení ap.) vůbec
apoštolský příd. 1. týkající se apoštola, apo-
štolů 1: a-á doba 2. týkající se papeže
(jako nástupce apoštola Petra), papežský;
papežem jmenovaný: a. legát; A-á stoli-
ce; a-á posloupnost posloupnost bisku-
pů ve zpětné přímé a nepřerušené řadě
až k apoštolům, zabezpečující legitimi-
tu a principiální shodnost dnešní církve
s původní; círk. a. administrátor správce
biskupství n. arcibiskupství (v době
uprázdnění stolce); a. vikář círk. osoba
jmenovaná papežem k řízení někt. círk.
správního úřadu; a. nuncius stálý vysla-
nec papežův u něj. vlády; a-á signatura
nejvyšší řádný soud katol. církve; hist. a.
král jeden z titulů uherských panovníků
(do r. 1918) 3. kuiž. k apoštol 2, souvisící
s horlivou činností při šíření, hlásání něj.
idejí ap., buditelský, šiřitelský: a-é po-
slání, působení; apoštolsky přísl.: a. pů­
sobit
apoštolství, -í s (I < ř) kniŽ. šíření hlásání křes­
ní: a. vlasti; div. závěrečný obraz n. scé-
na baletu oslavného rázu 2. náb. (v ori-
ní člověka; výtv. ikonografický motiv to-
hoto rázu (později i křesťanský, např.
světec nesený anděly k nebi), zbožnění
apoteózovat ued. i dok. (ř) kniž. (koho, co) nad-
šeně oslavovat, oslavit, uctívat, uctít,
zbožňovat, zbožnit: a. hrdiny, hrdinství
a potiori [-ci-] kuiž. podle, z hlediska větši­
ny, v duchu
apotropsion, -ia s (ř) kultovní prostředek
odvracející svou magickou mocí zlo
volně připojený, vyjadřující dodatečně
samostatnou myšlenku, přístavek 2. odb.
způsob zvětšování útvaru (živé i neživé
přírody) přikládáním nových vrstev
k vrstvám původním;apozičnípříd.; apo-
zičně přís!.
apoziopeze, -e ž (ř) Uugv. významová a into-
nační neukončenost mluvené výpovědi
(při přerušení, z citového rozrušení aj.)
appassionato [-ná-] přís!. (it) hud. vášnivě,
náruživě, zaníceně
appeasement [epízm-], -u m (a) poUt. usmi-
řování protivníka ústupky (zvl. o usmi-
řovací politice britské vlády vůči nacis-
tickému Německu :v~ I. 1935-39): poli-
tika a-u
appogiatura [-dža-], -y ž(it) hud. druh melo-
dické ozdoby, dlouhý příraz
appoint, -u m(a) peuěž. dtlčí n. částečná směn­
ka vydaná zprav. na okrouhlou částku
approbatur (I) kniŽ., círk. práv. schvaluje se,
uznává se
apraxie, -e ž (ř) med. ztráta naučených n. vži-
tých pohybů stereotypů způsobená
funkčním poškozením urč. oblasti moz-
kové kůry
aprehenze, -e ž (I) psych. zast. počátek smys-
lového vnímání, uvědomění si předmě­
tu poznání
apretace, -e ž (t) tech., text. konečná úprava
výrobků textilních, koželužských aj. pro
dosažení lepšího vzhledu, apretování,
apretura 2; apretační příd.: a. prostředky
apretovat ued. i dok. !ech., !ext. (co) provádět,
provést apretaci něčeho: a. kůži, výrobek
apretovna, -y ž závod n. dílna, kde se pro-
vádí apretace
apretura, -y ž (t) tech., text. 1. roztok n. dis-
perze úpravnických přípravků užíva-
ných k apretaci (tužení, změkčování tex-
tilií, opatřování kůže a výrobků z ní po-
vrchovou vrstvou) 2. úprava těmito pro-
středky, apretace, apretování; apreturní

odkopek n. i jiná část rostliny, kterou lze
dále pěstovat, oplégr
aplikace, -e ž (I) 1. kniŽ. a odb. použití, využi-
tí, uplatnění, popř. též s přizpůsobením
něčeho k něčemu: a. nových metod; a.
poznatků v praxi; tvůrčí a.; práv. a. záko-
na; med. a. léku, terapie 2. krejč. látková,
popř. kožená ozdoba našívaná zevně na
jinou látku n. kůži; aplikační příd.
slunce Apollona, připomínající ho: a.
na dráze kolem galaktického středu, v půvab; a-é vlasy zlaté, bohaté
němž je hvězda od středu galaxie nejdá-
apologeta, -y m(ř) kuiž. obhájce, obránce zvl.
le něj. idey, myšlenky, učení, řádu aj. (pův.
apogamie, -e ž (ř) gen., biol. vývoj organizmu
v první fázi patristiky obhájce křesť. víry
z neopyleného vajíčka u někt. rostlin proti kritice ze strany řím. státu, filoz.
apogeum, -ea s (ř) astro bod na dráze Měsíce
škol, konkurenčních náboženství ap.),
n. umělé družice kolem Země, ve kt. jsou často zaujatý, nekritický ap.
tělesa nejdále od středu Země, odzerní
apologetický [-ty-] příd. kuiž. k apologetika,
(op. perigeum) k apologeta, obhajovací, obranný: a.
střelenou kachnu
aposelenium [-ny-], -ia s (ř) astro bod na drá-
ze měsíční družice nejvíce vzdálený od
středu Měsíce (op. periselenium)
aposporie, -e ž (ř) biol. způsob rozmnožová-
ní rostlin bez tvoření semen, vegetativní
rozmnožování
apostata, -y m (ř) kuiž. odpadlík od církve,
víry n. řidč. kdo se zřekl něj. přesvědče­
ní vůbec, odpadl od něj. hnutí, směru ap.
ťanství n. něj. idejí, učení, vzdělávání ap.
vůbec, apoštolské poslání
apotecie, -e ž, apotecium, -ia s (ř) bot. plod-
nice vřeckatých hub
apotéka, -y ž (ř) řidč. kulž. lékárna
apotéma, -y ž (ř) mat. kolmice spuštěná ze
středu mnohoúhelníku na kteroukoli stra-
nu
apoteóza, -y ž (ř) 1. kniŽ. uctívání, nadšené
oslavování, oslava, zbožňování, zbožně-
příd.
apríl, -a, -e m (I) 1. hovor. měsíc duben; přeu.
proměnlivé, nestálé (jarní) počasí 2. tra-
diční žert na něčí účet při phležitosti 1.
n. 30. dubna: vyvést někoho a-em; aprí-
lový příd.: a-é počasí proměnlivé, nestá-
lé; apnlově přís!.
a prima vista [á prí-] (I) kuiž. na první po-
hled; hud. (hrát, zpívat) ap. v. z notové-
ho partu bez přípravy, z listu
apriori
apriori [á -ónl přísl. (I) 1. kniŽ. předem, dřív
než došlo k ověření něčeho, často zauja-
tě, s předsudkem ap.: a p. někoho odsu-
zovat 2. filoz. (poznání získané) před
smyslovou zkušeností (op. a posteriori)
aprioristický [-ty-] příd. (I) 1. řidč. kniŽ. apri-
orní 2. filoz. založený na apriorizmu;
aprioristicky přísl.
apriorizmus, -mu m (I) 1. filoz. učení o mož-
nosti předzkušenostního poznání, o vro-
zených ideách, dispozicích ap. 2. kniŽ. a
publ. zaujetí předem daného, předpojaté­
ho stanoviska: ostrý názorový a.
apriorní příd. (I) 1. kniŽ. předem daný, bez
ověření a často se zaujatostí, s předsud­
kem ap.: a. mínění, nedůvěra, hledisko
2. filoz. na smyslové zkušenosti nezávis-
lý n. ji předcházející, předzkušenostní,
vrozený: a. soud; apriorně přísl.: a. sou-
dit
aprobace, -e ž (I) 1. kniŽ. schválení, schvalo-
vání, aprobování 1: pfedložit text k a-i
hlavnímu redaktorovi 2. škol. způsobilost
k vyučování na urč. druhu školy získaná
vykonáním předepsaných zkoušek: a. z
češtiny; získat a-i na tfetí stupeň; apro-
bační příd.
aprobativní [-ty- i -tý-] příd. kniŽ. založený
na aprobaci 1, schvalování: filoz. a. etika
teorie definující morální hodnoty jako
příkaz něj. autority (bůh, morální cit,
společenské představy) nebo jako to, co
autorita schvaluje
aprobovat dok. i ned. (I) 1. kniŽ. (co) schválit,
schvalovat: a. smlouvu 2. škol. (koho, 4. p.)
udělit, udělovat aprobaci 2
a propos [a-pó i -po] vplatn. část. při té ph1e-
žitosti; mimochodem, abych nezapo-
mněl; právě mě napadá
apropriace, -e ž (I) kniž. přivlastnění (něj.
věci, majetku); apropriační příd.
aprosexie, -e ž (ř) med. neschopnost soustře­
dit mysl na urč. podnět
aprovizace, -e ž (I) zast. potraviny (jako před­
mět poptávky, sháňky ap. za 1. a 2. svě­
tové války); aprovizační příd.
aproximace, -e ž (I) 1. kniž. a odb. přibližnost,
přibližná hodnota, aproximativnost 2.
mat. a. čísla (funkce) nahrazená vhodným
blízkým číslem (funkcí), např. Ludolfo-
vo číslo zlomkem 2217; tento postup, při­
bližné vyjádření; aproximační příd.
aproximativní [-ty- i -tý-] příd. (I) kniž. a odb.
přibližný: mat. a. hodnota; aproximativ-
ně přísl.; aproximativnost, -i ž
aproximovat ned. i dok. (I) mat. nahrazovat,
nahradit číslo (funkci) vhodným číslem
(funkcí) blízkým, přibližným, provádět,
provést aproximaci 2
apsara, -y ž(ind) a-y (v ind. mytol.) nebeské
víly bavící bohy tancem
apsida, -y ž (ř) 1. archit. půlkruhový, polygo-
nální n. podkovovitý výklenek přičleně­
ný k hlavnímu prostoru, v křesťanských
chrámech oltářní část 2. astro bod na elip-
tické dráze tělesa, ve kt. má těleso nej-
větší n. nejmenší vzdálenost od tělesa
66
hlavmllo, (u planet) odsluní (afelium) n.
přísluní (perihelium); apsidový, apsidál-
ní příd.
apsidiola [-dy-], -y ž (ř) archil. menší n. ved-
lejší apsida 1
apšeron, -u m (Vl) geol. stupeň nejstaršího
pleistocénu mořského i kontinentálmllo
vývoje kaspické oblasti (nazv. podle
Apšeronského poloostrova)
apt, -um(VI) geol. stratigrafický stupeň spod-
ní křídy (nazv. podle franc. města Apt)
apterie, -e ž (ř) zool. bezkřídlost hmyzu
aptituda [-ty-], -y ž (I) psych. schopnost do-
sáJY10ut jistého výkonu
aptyálizmus, -mu m (ř) med. porucha ve vy-
lučování slin
apulz, -u m (I) astro zdánlivé přiblížení hvěz­
dy k Měsíci (podle místa pozorování)
apyretický [-ty-] příd. (ř) med. jsoucí, probí-
hající bez horečky, bezhorečnatý
apyrexie, -e ž (ř) med. období choroby, stav
bez horečky
apyrogenní příd. (ř) med. nevzbuzující horeč­
ku: a. prostfedek
aqu- t též akv-
aqua [akva], -y ž (I) voda: v med. a farmo spoj.
a. demineralisata [-zá-] voda připrave­
ná z pitné vody demineralizací; a. desti-
lata [-tylá-] destilovaná voda; chem. a. re-
gia [ré-] směs kyseliny dusičné a chlo-
rovodíkové, rozpouštějící zlato i platinu,
lučavka královská
aquamanile [akva-ný-] neskl. s (I) (v křes­
ťanské liturgii) nádobka s výlevkou a
uchem používaná k omývání rukou
a quatre [a katr] (t) hud. ve čtyřech, čtyřruč­
ně, čtyřhlasně
ar, -u m (f < I) fyz. starší jednotka plošného
obsahu (l00 m 2 ), zn. a; arový příd.: a.
pozemek
Ar chem. zn. pro argon
ara, -y m (šp < indián) zool. pestře zbarvený
dlouhoocasý papoušek rodu Ara, půvo­
dem z tropických pralesů Střední a Již.
Ameriky
arab, -a m(vl) zeměd. arabský kůň
arabeska, -y ž (f < it) 1. výtv., archit. plochý
ornament z proplétajících se úponků
nebo listových rozvilin, někdy též s fi-
gurálními prvky, pův. helénistický, poz-
ději užívaný v renesanční a klasicistní ar-
chitektuře 2. liter. krátká povídka zachy-
cující výjevy ze života, ale nesoustřeďu­
jící se na jednu osobu 3. hud. drobná ne-
náročná skladba 4. tan. baletní postoj na
jedné noze s druhou nohou zanoženou a
napjatou 5. potr. a-y drobné lisované pe-
čivo růz. geometrických tvarů a zprav. s
rýhovaným povrchem; arabeskový příd.
arabi neskl. mi s(Vl) zeměd. 1. základní, černá
fonnakarakulskýchjehňat(svědčící o je-
jich arabském původu) 2. perziánová
kožka z nich
arabinóza, -y ž (I + ř) chem. monosacharid
vyskytující se hojně v rostlinách, a to buď
volně, nebo jako složka komplexních
polysacharidů
arakača
arabista, -y m (arabistka, -y ž) (Vl) odbor-
mK v arabistice; posluchač arabistiky
arabistický [-ty-] příd. k arabistika, k ara-
bista
arabistika [-ty-], -y ž(VI) vědní obor zabý-
vající se zkoumáním jazyka, literatury,
dějin, kultury a zvyků arabských národů
a jejich vzájemných vztahů
arabizace, -e ž (Vl) dodání, dodávání arab.
rázu; arabizační příd.
arabizmus, -mu m(Vl) lingv. jazykový prvek
přejatý z arabštiny do jiného jazyka
arabizovat ned. i dok. (Vl) (koho, co) provádět,
provést arabizaci; arabizovat se ned. idok.
podrobovat se, podrobit se, podléhat,
podlehnout arabizaci
arabský příd. (Vl): hist. a-á fíše centralizova-
ný stát v 7.-10. stol., chalífát; a-á věda;
moz. a-á filozofie souhrn filoz. učení a
směrů, kt. vznikal na území mnohoná-
rodnostního islámského chalífátu (od 9.
do 16. stol.) a jehož tvůrci byli vedleAra-
bů též Peršané a Turci; odb. a-é číslice
znaky pro zápis číselné hodnoty, půvo­
dem z Indie, dnes běžně užívané, jejichž
znalost zprostředkovali evropské kultu-
řeArabové; a-épísmo psané odprava do-
leva; zeměd. a. kůň staré plemeno teplo-
krevných koní, nejtypičtějšípředstavitel
orientálních koní, původem z Arábie,
arab; a. plnokrevník; a. polokrevník; zbož.
a-á guma klovatina z akácie, uŽív. zvl.
jako léčivo a lepidlo; arabsky přísl.
aragonit [-ny-], -u m(Vl) miner. bílý až hně­
dý, někdy pestrý nerost, uhličitan vápe-
natý, tvořící se zvl. v dutinách výlevných
hornin, též součást kotelního kamene
(nazv. podle šp. Aragonie); aragonito-
vý příd.
arachné neskl. s i ž (Vl) text. způsob výroby
netkané proplétané textilie z růz. mate-
riálů (nazv. podle řec. mytol. tkadleny
Arachne, proměněné v pavouka)
arachnodaktylie, -e ž (ř) med. výskyt nápad-
ně dlouhých a tenkých (pavoukovitých)
prstů
arachnoentomologie, -e ž (ř) obor parazito-
logie zabývající se studiem pavoukovců
a hmyzu zdravotního a veterinárního
významu
arachnoidea, -ey ž (ř) anat. měkká plena
mozková, střední plena mozková, oba-
lující mozek a míchu, pavučnice
arachnoiditida [-dyty- i -tý-] , arachnoidi-
tis [-ty-], -tidyž(ř)med. zánět1ivéonemoc­
nění měkké pleny mozku, pavučnice
(arachnoidey) n. míchy
arachnologie, -e ž (ř) zool. nauka o členov­
cích z třídy pavoukovců, hlavně o pa-
voucích a sekáčích
arak, -u m(arab) potr. ušlechtilá pálenka pů­
vodem z jv. Asie, vyráběná zkvašením
růz. tropických plodin a výrobků z nich,
zvl. rýže, třtinové melasy, moučky z ma-
nioku; arakový příd.
arakača, -i ž (šp) bot. tropická vytrvalá byli-
na rodu Arracacia, původem z Již. Ame-
arakčejevský
riky, jejíž kořenové hlízy jsou důležitou
škrobnatou potravinou zvl. v Andách
arakčejevský příd. (Vl) kniž. připomínající
policejní a vojenský despotizmus za car-
ského generála A. A. Arakčejeva, oblí-
bence cara Alexandra 1., na začátku 19.
stol., despotický, diktátorský: a. režim
arakový t arak
araldit [-dy-], -u m (um) zbož. druh epoxido-
vé pryskyřice užívané jako lepidlo aj.
aralka, -y ž(it) bot. ostnatá dřevina n. bylina
rodu Aralia, u nás pěstovaná v někt. dru-
zích v parcích a v jednom druhu jako
ozdobná pokojová rostlina (prodara)
s velkými, dlaňovitě dělenými listy
ARAMCO [-kol zkr. (a: Arabian American on
Company) největší naftařská společnost na
světě
aramina, -y ž(port < I) vlákno tropické a sub-
tropické rostliny Drena lobata s podob-
nými vlastnostmi jako juta, pouŽív. k
výrobě lan, provazů a plachtovin
arandisit [-dyzi-], -u m (Vl) miner. zelený
čtverečný nerost, vodnatý zásaditý kře­
mičitan cínu (nazv. podle naleziště u
Arandisu v Namibii); arandisitový příd.
aránjaky, -ak ž i -ků m mn. (sanskrt) náb., filoz.
sbírky indických filozofických pojednání
(úvah) asketů žijících v lesích, součást
véd
aranžér, -a m (aranžérka, -y ž) (t) 1. kdo
provádí úpravu výkladních skříní, výstav
ap. 2. kdo provádí úpravu hud. skladeb
(aranžmá 2), upravovatel 3. kdo organi-
zuje, připravuje, uspořádává něj. akci,
program, průvod ap., organizátor, pořa­
datel; aranžérský příd.; aranžérsky přísl.
aranžérství, -ís(t) činnost, zaměstnání aran-
žéra
aranžmá neskl. s(t) aranžování 1. úprava (vý-
kladních skříní, výstav ap.); uspořádání
(něj. akce, programu, průvodu ap.) 2. hud.
úprava skladby pro urč. nástrojové n.
pěvecké obsazení
aranžovaCÍ příd. sloužící k aranžování: div.
a. zkauška při kl. se určují pohybové akce
herců v jevištním prostoru
aranžovat ned. i dok. (t) (co) 1. upravovat,
upravit (výkladní skříně, výstavy ap.) 2.
organizovat, připravovat, připravit, uspo-
řádávat, uspořádat (něj. akci, program,
průvod ap.) 3. hud. upravovat, upravit
(skladbu) pro urč. nástrojové n. pěvecké
obsazení
aranžovna, -y ž pracovna aranžéra pro pří­
pravu materiálů k aranžování 1
arapaima, -y ž (port) zool. jedna z největších
sladkovodních ryb žijící v tropech Již.
Ameriky, schopná přijímat i vzdušný
kyslík
arašíd, -u m(t) plod (lusk) podzemnice olej-
né, tzv. burský oříšek; arašídový příd.: a.
olej; a-é věnečky s arašídy
arat, -a m(mong) (v mong. prostředí) rolník
n. pastevec; aratský příd.
araukárie, -e ž (Vl) zahr. jehličnatý strom
s přirostlými jehlicemi a pravidelným
67
přeslenitým větvením, pěstovaný na již.
polokouli pro kvalitní dřevo, u nás je-
den druh jako pokojový stromek, tzv.
smrček pro štěstí (nazv. podle chilské
provincie Arauco), blahočet (bot.)
araukarit, -u m (Vl) geol. prokřemeněním
zkamenělé kmeny a větve vyhynulých
stromů ze svrchního devonu až triasu,
připomínajících dnešní araukárie
arba, -y ž(r<orient) (v prostředí StředníAsie
a Kavkazu) dvoukolový vozík
arbitr, -a m (arbitra, -y ž) (I) kniŽ. rozhodčí
sporu (vybraný stranami); autoritativní
posuzovatel, soudce: výrok a-a; literár-
ní a. uznávaný znalec, kritik v oboru li-
teratury; práv. vedoucí arbitráže: hlavní
a.; ve spoj. a-ter elegantiarum [-ciá-] člo­
věk udávající tón ve věcech vkusu, módy
(pův. o římském satirikovi Petroniovi)
arbitrární příd. kniŽ. 1. (I) rozhodčí, rozho-
dující: a. moc 2. též arbitrérní (f < I) (zce-
la) libovolný: a. jevy, vztahy; arbitrár-
ně, arbitrérně přís\.
arbitrárnost (I), arbitrérnost (f < I), -i ž kniŽ.
a odb. vlastnost něčeho arbitrárního, ar-
bitrérního: lingv. a. jazykových znaků ne-
existence příčinných vztahů mezi jejich
zvukovou podobou a pojmenovávaným
jevem, konvenčnost
arbitráž, -e ž(t) 1. kniŽ. aodb. rozhodčí řízení
n. rozhodnutí sporu rozhodčím (arbit-
rem); orgán rozhodující tyto spory: hos-
podáfská a. soustava orgánů povolaných
k rozhodování hospodářských sporů
mezi organizacemi; mezinár. práv. řešení
sporů mezi státy pomocí rozhodců, jež
si sporné strany zvolí 2. ekon. operace
spočívající v současném nákupu a pro-
deji téhož zboží na růz. burzách s cílem
využít kurzových rozdílů k dosažení zis-
ku; arbitrážní příd.: a. fízení; mezinár. práv.
a. smlouva; - ekon. a. obchod
t
arbitrérní arbitrární 2
arboretum, -ta s (I) odb. parková sbírka
živých dřevin (domácího i cizího půvo­
du) schopných růst v dané klimatické
oblasti, speciální botanická zahrada s dře­
vinami
arboreál, -u m (I) odb. souhrnné označení pro
oblasti přírodních lesních porostů
arborikolní příd. (I) odb. žijící na stromech:
a. organizmy; bot. a. rostliny (např. liá-
ny); zoo\. a. živočichové (např. veverky)
arbovir(us), -u m (zkr. < ř + a + I) biol. virus
přenášený členovci na obratlovce i člo­
věka, působící růz. infekční onemocně­
ní (např. klíšťovou encefalitidu); arbo-
virový příd.
arbuz, -u m(r < per) zeměd. zelenina rodu Ci-
trullus, pův. z tropické Mriky, poskytu-
jící velké plody (melouny) s červenou
dužninou lahodné chuti, meloun vodní
(bot.), lubenice
arc [ark] mat. zn. pro arkus
arccos mat. zn. pro arkuskosinus
arccotg mat. zn. pro arkuskotangens
arci- (střl < ř) v slož. první část vyjadřující 1. ze-
ARD
sílení n. stupňování významu části dru-
hé (např. arcidílo velké, významné,mi-
strovské dílo, arcinepfítel velký, úhlav-
ní nepřítel; často též v hanl. význ., např. arci-
bídák, arcihlupák, arcišvindl) 2. vyšší
stupeň hodnosti označené částí druhou
(např. arcibiskup, arcikníŽe);,1. též archi-
2
arcibiskup, -a m (střl < ř +n< ř) clrk. hodnostář
stojící v čele arcidiecéze a zároveň v čele
církevní provincie (arcibiskupství 1) jako
metropolita, vyšší biskup arcidiecéze: a.
pražSký a primas český; arcibiskupský
příd.: a-á hodnost; a. palác
arcibiskupství, -í s 1. v katol. církvi nej-
vyšší obvod, provincie v čele s arcibis-
kupem, arcidiecéze 2. hodnost a úřad
arcibiskupa 3. budova, kt. je sídlem ar-
cibiskupa
arcičíšm"k, -a m (střl < ř + č) hist. vysoká hod-
nost u císařského dvora Svaté říše řím­
ské; arcičíšnický příd.
arciděkan, -a m (střl < ř + střl) clrk. kněz jme-
novaný biskupem za nadřízeného něko­
lika děkanátům n. vikariátům; též čest­
ný titul někt. farářů; arciděkanský příd.
arcidiákon [-dy-], -am(střl<ř+l<ř)clrk. hod-
nostář jmenovaný biskupem jako dozorčí
orgán nad kněžstvemurč. vyššího obvo-
du, arcijáhen; arcidiákouský příd.
arcidiecéze [-dy-], -e ž (střl < ř) clrk. arcibis-
kupství 1; arcidiecézní příd.
arcihodnostář,-e m (střl < ř + č) hist. (ve Svaté
říši římské) jeden z nejvyšších čestných
hodnostářů říšských úřadů, kt. své funk-
ce vykonávali hl. při korunovacích
arcijáhen, -hna m (střl < ř + Č < I < ř) hist. clrk.
arcidiákon; arcijáhenský příd.
arcikancléř, -e m (střl < ř +n< I) hist. titul úřed­
níka stojícího v čele císařské kanceláře
v středověké řím. říši n. královské kan-
celáře ve Francii
arcikněz, -e m (střl < ř + č) clrk. první kněz
v dómské kapitule pověřený dohledem
nad ostatními kněžími; též zástupce bis-
kupa, arcipresbyter, archipresbyter; ar-
cikněžský příd.
arcikníže, -te m i s (arcikněžna, -y ž) (střl <ř
+ č) hist. arcivévoda; arciknížeCÍ příd.
arciknížectví, -í s (střl < ř + č) hist. arcivévod-
ství
arcipastýř, -e m (střl < ř + č) kniž., clrk. arcibis-
kup; arcipastýřský příd.
arcipresbyter, -tra m (střl < ř) clrk. arcikněz,
archipresbyter
arcipryšt, -a m (střl < ř) hist., clrk. arcikněz, ar-
cipresbyter
arcivévoda, -y m (arcivévodkyně, -ě ž) (střl
< ř + č) hist. titul nejvýznačnějšíchříšských
knížat, užívaný zejm. v habsburském
rodě, arcikníže; titul rak. následníka trů­
nu; arcivévodský příd.
arcivévodství, -í s (střl < ř + č) hist. země, v níž
vládne arcivévoda, arciknížectví
arcsin mat. zn. pro arkussinus
arctg mat. zn. pro arkustangens
ARD zkr. (n: Arbeitsgemeinschaft der tiffentlich-
 ardente
rechtlichen Rundfunkanstalten der BRD) organi-
zace zemských veřejnoprávních rozhla-
sových (a televizních) stanic v SRN
ardente ptfsl. (it) hud. ohnivě
ardito [-dý-] ptfsl. (it) hud. směle
ardizie [-dý-], -e ž (ř) bol. rostlina rodu Ardi-
sia, jejíž druh jako stále zelený keřík s
oválnými kožovitými listy a drobnými
kvítky se pěstuje jako pokojová rostlina
ardometr, -u m (I + ř) tech. přístroj optický
pyrometr k měření vysokých teplot, zvl.
v nepřístupných místech spalovacích
komor
area [á-], -eyž(l) stav. plošná výměra pozem-
ku; kniŽ. a odb. plocha vůbec
areál, -u m (I) 1. stav. souvislá plocha pozem-
ků 2. kniž. a odb. část území, zprav. s urč.
komplexem staveb tvořících celek, zaří­
zení ap., vyhrazená urč. účelům: a. Praž-
ského hradu; sportovní a. v Edenu; a.
zdraví plocha (v lese, v parku ap.) zprav.
vybavená urč. komplexem sport. zaříze­
ní, určená pro rekreační sport 3. ekol. část
zemského povrchu, v níž se vyskytuje
urč. druh, rod ap. organizmů; areálový,
areální ptfd.: Hngv. a-ní lingvistika zkou-
mání povahy územního rozrůznění jis-
tého jazykového, nářečního celku, jazy-
kový zeměpis; areálově ptfsl.
areáltyp, -u m (I + ř) bol. základní třídicí jed-
notka pro rostliny vytvořená na základě
shody n. podobnosti oblasti rozšíření
druhů na povrchu Země, geoelement
areflexie, -e ž (ř + I) med. ztráta, vymizení re-
flexů jako příznakněkterého z nervových
onemocnění
areg, -u m (arab) geogr. velké přesypové ob-
lasti v szo Sahaře
areický ptfd. (ř) geogr. a-á oblast součást aridní
oblasti, kde nemohou vzniknout stálé
toky, bezodtoká oblast
areka, -y ž(dráv) bot. ztepilá štíhlá palma rodu
Areca, pěstovaná v tropické Asii a vých.
Africe, jejíž sušená semena se zvl. v jv.
Asii žvýkají s betelovými listy, palma
areková; arekový ptfd.: a-é oříšky seme-
na areky; bol. palma a-á areka
arekolin, -u m(dráv + ř) biochem. alkaloid ob-
sažený v semenech areky
arela, -y ž (I) ekol. dílčí, výrazně ohraničená
část areálu urč. druhu rostliny n. živoči­
cha
aren, -u m (I) chem. a-y aromatické uhlovodí-
ky
aréna, -y ž (I) 1. (v ant. římském cirku) mís-
to vysypané pískem a obklopené stup-
ňovitě se zvyšujícím hledištěm, určené
pro zápasy a závody; přen. kniž., též publ.
veřejná oblast střetávání něj. zájmů, kol-
biště, zápasiště: politická a. 2. v cirkuse
kruhové místo určené pro představení3.
dřevěné, většinou nekryté letní divadlo
(jaká vznikala v Praze od pol. 19. stoL);
arénový ptfd.; arénní ptfd. k 3
arenda, -y ž (I) 1. práv. zasl. druh nájmu, při
kt. věc kromě užitku přináší nájemci
i zisk na základě vynakládání vlastní prá-
68
ce: ekon. a. půdy 2. zasl. nájemní budova,
též hospoda, krčma; arendový ptfd.
arendář, -e, arendátor, -a m (I) zasl. nájem-
ce užívající věci (též půdy) formou aren-
dy 1
arenga1, -y ž (I) hist. formulace úvodní části
středověkých listin vyjadřující obecnou
motivaci vydání listiny
arenga2, -y ž(malaj) bol. indomalajská palma
rodu Arenga poskytující sladkou osvě­
žující mízu, z kt. se vyrábí palmové víno,
palmový cukr a arak, gomut; arengový
ptfd.
~g [-ny-], -u m (Vl) geol. stratigrafický
stupeň ordoviku (nazv. podle hory Are-
nig ve Walesu)
arenikolní [-ny-] ptfd. (I) biol. žijící na písku
n. v něm: a. organizmy, rostliny, živoči­
chové
arenizmus [-ny-], -mu m (I) bíGl. ztráta mela-
ninu v pigmentaci srsti, zejm. černostří­
brných lišek, kt. vede k pískově plavé-
mu zbarvení
arénní, arénový t aréna
areocentrický ptfd. (ř + I) astro vztahující se
k středu planety Mars: a-é souřadnice
areograflcký ptfd. (Vl + ř) astro vztahující se
k povrchu planety Mars: a-é souřad­
nice
areoid, -u m(ř) geogr. základní hladinová plo-
cha tíhového potenciálu Marsu
areola, -y ž (I) anal. dvorec prsní bradavky;
areolární ptfd.
areometr, -u m (ř) fyz. přístroj k měření hus-
toty kapalin, hustoměr; areometrický
příd.
areopag [-pá-], -u m (ř) hisl. (v st. Athénách)
rada aristokratů s nejširší kontrolní kom-
petencí; později hrdelní soud
arest, -u m(n < I) zasl. a ob. vězení
arestant, -a m (arestantka, -y ž) (n < I) zasl. a
ob. vězeň; arestantský příd.
arestovat ned. i dok. (n < I) zasl. a ob. (koho, 4. p.)
věznit, uvěznit
aretace, -e ž (t) tech. zajištění přístroje (za-
chycením pohyblivých částí před poško-
zením, např. otřesy, při přenášení, pře­
pravě); zařízení k tomu sloužící; aretač­
ní příd.
areté neskl. Ž i s (ř) filoz. ctnost ve smyslu
schopnosti, zdatnosti duše k moudrosti
a spravedlnosti (pojem Sokratovy etiky)
aretologie, -e ž (ř)filoz. (ve filoz. etice) nau-
ka o ctnosti
aretovat dok. i ned. (t) tech. (co) zajistit, zajiš-
ťovat (přístroj) aretací
arfvedsonit [-ny-], -Um(VI)miner.jednoklon-
ný nerost černé barvy, zásaditý křemiči­
tan sodíku, vápníku, železa, hořčíku,
známý též jako sodný amfibol (nazv.
podle švéd. mineraloga J. A. Arfvedso-
na); arfvedsonitový příd.
argali neskl. m (mong) zeměd. typ vysoko-
horské středoasijské ovce mohutného
vzrůstu, se spirálovitým tvarem rohů,
z níž byla vyšlechtěna plemena domá-
cích ovcí krátkoocasých a tlustoocasých
argulóza
argentan, -u m (I) tech. niklová mosaz; ar-
gentanový příd.
argenteus, -tea m(I) numiz. každá římská stří­
brnámince
argentit [-ty-], -u II (I) miner. šedý kovově
lesklý kosočtverečný nerost, sirník stří­
brný, nejbohatší stříbrná ruda; argenti-
tový příd.
argentometrie, -e ž (I + ř) chem. srážecí meto-
da odměrné analýzy stanovení látek, kte-
ré s odměrným roztokem dusičnanu stří­
brného tvoří obtížně rozpustné sraženiny
argentopyrit, -u m (I + ř) miner. vzácný koso-
čtverečný nerost hnědé barvy, sirník stří­
bra a železa ze skupiny sternbergitu; ar-
gentopyritový příd.
argentotypie, -e ž (I + ř) fol. starší způsob
kopírování fotografií na papírech obsa-
hujících též železité soli
argentum, -ta s (I) chem. bílý, lesklý, kujný a
tažný ušlechtilý kov s tepelnou a elek-
trickou vodivostí, zn. Ag, sthbro
argilit, -u m(ř) geol. souhrnný název pro jílo-
vité horniny všeho druhu (jíly, jílové
břidlice, lupky aj.), pelit; argilitový příd.
argináza, -y ž (ř) biochem. enzym vyskytující
se v živočišných i rostlinných organiz-
mech, katalyzující hydrolýzu argininu
arginin [-ny- i -ný-], -u m (ř) biochem. jedna
ze základních aminokyselin, důležitá
složka bílkovin, nezbytná pro organiz-
mus zvl. v dětském věku
argon, -u m (ř) chem. plynný prvek obsažený
ve vzduchu a z něho získávaný, použí-
vaný jako ochranná atmosféra při sváře­
ní, tavení, plnění žárovek aj., zn. Ar; ar-
gonový příd.
argonark, -u m (ř + I) tech. obloukové svařo­
vání v ochranné argonové atmosféře, ar-
gonarkové svařování; argonarkový příd.:
tech. a-é svařováníargonark
argonauti, -a m(ř) a-i (v řec. mytol.) plavci
na lodi Argo plující do Kolchidy za zla-
tým rounem; přen. kniž. mořeplavci vůbec;
argonautský příd.
argonaut2, -a m (ř) zool. osmiramenný hla-
vonožec rodu Argonauta, obývající tep-
lejší moře, jehož samičky mají ozdob-
nou schránku
argonový t argon
argot, -u m (t) Hngv. mluva příslušmKů spo-
lečensky izolovaných, deklasovaných
vrstev, založená na souboru výlučných,
jiným nesrozumitelných slov a obratů
(s gramatickou stavbou a základním slov-
ním fondem přejatým z běžně mluvené
podoby národmllo jazyka), hantýrka: zlo-
dějský a.; argotický [-ty-], argotový příd.:
a-ický výraz
argotizmus [-ty-], -mu m (t) lingv. výraz pří­
slušející k argotu n. z argotu přejatý do
jiné vrstvy slovníku, popř. užitý v jiném
neargotickém jazykovém projevu, argo-
tický výraz
argulóza, -y ž (ř) ryb. onemocnění kaprovi-
tých ryb a štik způsobené cizopasníkem
kapřivcem, lidově zvaným rybí veš
argument
argument, -u m (I) 1. důvod, důkaz: pádné,
plané a-y; log. výrok uváděný k odůvod­
nění něj. tvrzení 2. mal. nezávisle proměn­
ná veličina, jejímiž hodnotami jsou jed-
noznačně určeny hodnoty výsledné pro-
měnné veličiny; astro a. perigea úhlová
vzdálenost perigea od výstupného uzlu
dráhy
argumentace, -e ž (I) uvádění argumentů pro
urč. tvrzení; souhrn důvodů, důkazů;
zdůvodňování,dokazování: přesvědčivá
a.; lživá a.; argumentační příd.
argumentovat ned. (I) (-; čím) uvádět důvo­
dy, důkazy (argumenty), odůvodňovat,
dokazovat: věcně a.; a. nesprávným tvr-
zením
argumentum (I) důvod, důkaz, argument 1
v kniŽ. spoj.: a. ad auditorem [-dytó-] ar-
gument odvolávající se k posluchačům
se záměrem získat je (zvl. mimologic-
kým, často citovým zdůvodněním);a. ad
hominem argument nikoli k věci, ale
k osobě odpůrce (ve sporu); a. ad perso-
nam [-só-] argument zaměřený osobně;
a. ad populum argument odvolávající se
na posluchače, demagogicky využívají-
cí jejich nálad ap.; a. ex concensso [ko-
sól argument založený na tvrzení protiv-
níkově; a. ex contrario [kontrá-ó] argu-
ment vycházející z úvahy o nemožnosti
opaku; a. ex silentio [-ció] argument na
základě mlčení (např. historických) pra-
menů; a. per analogiam [-ló-] argument
založený na podobnosti (dvou n. více
objektů)
argus, -a m (ř) zool. velký bažantovitý pták
rodu Argusianus podobný pávu, žijící
v lesích jv. Asie
argusovský příd. (Vl) kniž. slídivý, pátravý,
zkoumavý, slídičský (podle mytického
jednookého obra hlídajícího Diovu mi-
lenku): a. pohled; a-é manýry
argyrie, -e, argyróza, -y ž (ř) med. vleklá
otrava střtbrem, projevující se šedavým
zbarvením tkání
argyrodit [-dy-], -Um(ř)miner. vzácný koso-
čtverečný nerost, sirník sthbra a germa-
nia ze skupiny argentitu; argyroditový
příd.
argyropyrit, -u m (ř) miner. velmi vzácný
kosočtverečný nerost, sirník stříbra a
železa ze skupiny sternbergitu
t
argyróza argyrie
arhat, -a m (sanskrt) náb. buddhistický svatý,
kt. došel vykoupení za svého života
arch, -u m (I) 1. dvoulist n. jednoduchý list
papíru 2. listina: zvl. v urč. spoj. sčltací,
výplatní, gratulační a-y 3. polygr. list pa-
píru růz. velikosti, jednou nebo vícekrát
přeložený: tiskový a. jednotka rozsahu
tištěného textu, zprav. 16 stran; autor-
ský a. jednotka rozsahu autorova ruko-
pisu představující 36 000 tiskových zna-
ků (včetně mezer), zkr. AA; vydavatel-
ský a. vyjádření definitivního rozsahu pu-
blikace, zkr. VA 4. mal. tiskový a. otisk
tiskové formy poštovních cenin obsahu-
69
jící růz. počet známek, aršíků n. celin se-
skupených do jedné n. více skupin; pře­
pážkový a. tiskový arch, kt. je v prodeji
u poštovních přepážek; archový příd.: a.
rozsah; filal. a-á prosvitka
arch· ,l.. též archi-
archa, -y ž (I) 1. koráb, v němž podle bible
zachránil Noe svou rodinu a všechny
druhy zvířat při potopě světa: a. Noemo-
va; přen. expr. velké n. staromódní vozi-
dlo 2. bibl. a. úmluvy skříňka, v níž byly
uloženy desky s Desaterem, zákony žid.
náboženství 3. výtv. gotický křídlový za-
vírací oltář
archaický" archaistický [-ty-] příd. (ř) kniž.
1. dávný, starobylý: a-é umění; hud. ar-
chaický džez období prvních instrumen-
tálních projevů, převážně černošského
původu, v 2. pol. 19. stol. 2. zastaralý:
a-é slovo; a. jazyk; archaicky, archais-
ticky přísl.: archaičnost, archaističnost,
-i ž
archaický2 příd. (ř) geo!. vztahující se k ar-
chaiku, prahorní
archaikum, -kll. s (ř) geol. nejstarší období
geologické historie vývoje zemské kůry,
prahory, archeozoikum
archaistický, archaističnostt archaickýl
archaizace, -e ž (ř) kniž. dodávání, dodání
starobylého, archaického rázu: a. řeči
užívání zastaralého způsobu vyjadřová­
ní, zprav. s kompozičním záměrem
archaizmus, -mu m (ř) vývojově starobylý
n. zastaralý jev, prvek; Hngv. zastaralý
jazykový prostředek, stylově využitý
v umělecké literatuře
archaizovat ned. i dok. (ř) (co; -) dodávat, do-
dat starobylého, archaického rázu; pou-
žívat, použít archaické prvky, prostřed­
ky: a. jazyk; a-zující styl
archanděl, -a m (ř) náb. anděl vyššího řádu;
archandělský příd.
archar, -a m (r) zeměd. plemeno středoasij­
ské ovce, kt. je prapředkem růz. vlnař­
ských plemen a nazývá se též kaspická
stepní ovce, argali altajský (zool.)
arché neskl. ž (ř) filoz. (v ant. řec. filozofii)
počátek, princip, pralátka, jejímiž obmě­
nami vznikají všechny věci a stavy
arche- (ř) vslož. první část svýzn. starý, staroby-
1ý' dávný n. původní, pra-
archegonium [-ny-], -ia s (ř) bol. drobný sa-
mičí pohlavní orgán na prvoklíčku,
z něhož se tvoří samičí pohlavní buňka,
kt. po oplození vyklíčí v nepohlavní ge-
neraci, zárodečník
archenteron, -fa s (ř) biol. zažívací dutina
gastruly, prvostřevo
archeo- (ř) v slož. první část s význ. starý, staro-
bylý, dávný, týkající se dávných dob,
popř. původní
archeocyt, -u m (ř) bol. primitivní pohlavní
buňka hub, z níž vzniká vajíčko hub
archeofytikum [-ty-], -ka s (ř) geol. algofyti-
kum, eofytikum
archeografie, -e ž (ř) nauka o vydávání hist.
pramenů všech typů
archisémém
archeol9g, -a m (archeoložka, -y ž) odbor-
ník v archeologii
archeologický příd. k archeologie, k arche-
olog: a-á kultura soubor památek a jevů
spjatých časově i místně a svědčící
o osobitém vývoji urč. části lidstva;
a-é nálezy; A. ústav AV ČR; archeolo-
gicky přísl.
archeologie, -e ž (ř) hist. věda zkoumající
na základě hmotných pramenů zákoni-
tosti a průběh nejstarších dějin lidstva:
pravěká, antická, slovanská, středověká
a.
archeomagnetizmus [-ty-], -mu m (ř) fyz.,
geol. jev umožňující určování směru in-
tenzity zemského magnetického pole, v
minulosti založený na studiu termorema-
nentnímagnetizace;archeomagnetický
příd.: archeol. a-é datování metoda určo­
vání stáří archeologických nálezů vyu-
žívající archeomagnetizmu
archeopteryx, -u m (ř) geol. primitivní zuba-
tý jurský prapták mající znaky ptáků a
plazů
archeozoikum, -kll. s (ř) geol. archaikum, pra-
hory
archespor, -u m (ř) bol. pylotvorné pletivo
v prašníku rostlin
archetyp, -u m (ř) odb. původní podoba, pů­
vodní typ (např. původní znění textu),
pratyp, pravzor
archeus, -ea m(ř) filoz. (v humanistické přír.
filoz.) životní síla
archi neskl. s (mong) mongolská pálenka,
vodka
archi-, arch- (ř) v slož. první část 1. s význ. ve-
doucí, první, vyjadřující vyšší stupeň
hodnosti označené částí druhou (archi-
diákon, archanděl); t též arci- 1 2. s význ.
starý, starobylý, dávný, popř. původní,
pra-; t též archeo-, arche-
archidiákon [-dy-], -a m (ř + I < ř) hisl. círk.
arcidiákon, arcijáhen
archigonie [-ny-], -e ž (ř) biol. starší, opuště­
ná domněnka,podle níž organizmy vzni-
kají přímo z neživé hmoty
archijerej, -e m (r < ř) círk. (v pravoslavné
církvi) název duchovních čtyř nejvyšších
hodností (biskup, arcibiskup, metropo-
lita, patriarcha); archijerejský příd.
archilexém, -u m (ř+ I) Hngv.lexém reprezen-
tující svým významem (archisémémem)
významy (sémémy) členů lexiká1něsé­
mantického podsystému, popř. slovního
pole (např. pohyb u sloves pohybu)
archimandrita, -y m (ř) círk. titul předsta­
veného kláštera v pravoslavné církvi a v
církvích východního obřadu
archipel, archipelag [-lá-], -Um (ř) geogr. sku-
piny ostrovů, většinou téhož původu,
souostroví
archiplast, -u m (ř) biol. vnitřní obsah buňky
sinic
archipresbyter, -tra m (ř + slřl < ř) círk. ar-
cikněz, arcipresbyter
archisémém, -u m (ř) Hngv. význam (sémém)
archilexému společný všem členům le-
architekt
xikálněsémantického podsystému jako
jejich integrující sém (např. "pohyb"
u sloves pohybu)
architekt, -a m (architektka, -y ž) (ř) navr-
hovatel staveb, jejich stavebního řešení
a zvl. též umělecké úpravy budov, bytů,
sadů, nábytku aj., odborně a umělecky
školený stavitel: městský, zahradní, ná-
bytkový, filmový a.; architektský příd.
architektonika [-ny-], -y ž (ř} 1. soubor prin-
cipů a prostředků architektury jako umě­
lecké tvorby 2. umělecké a technické ře­
šení stavby něčeho, skladba, uspořádání
něj. složitého celku, díla uměleckého,
popř. vědeckého, architektoničnost, ar-
chitektura 2 3. stavitelské umění, archi-
tektura 1; architektonický příd.k 1, 3, 2:
a. řád soubor tvarovaných a proporčních
zásad, jimiž se řídí architektura daného
slohového období; sloupový řád; a-á dis-
pozice půdorysný a výškový rozvrh stav-
by, uspořádání jejího prostoru; a-é člán­
ky elementy dekorativního charakteru
zušlechťující zá.lfladní stavební útvar;
a-á plastika sochařské prvky jalm sou-
část stavby; - a. sloh; - a-á výstavba sym-
fonie; architektonicky přísl.; architekto-
ničnost, -i ž
architektura, -y ž (ř) 1. stavitelské umění
vytvářející funkční prostor staveb ap.
podle ideových představ architekta a pro-
střednictvím dobrých technických kon-
struktivních možností 2. umělecké a
technické řešení stavby něčeho n. vůbec
uspořádání, skladba něj. celku, architek-
tonika 2: a. budovy; - myšlenková a. dl1a;
bol. a. rostlin stavba těla s oWedem na
její celkový vzhled a pevnost 3. stavitel-
ské dílo, díla; architekturni příd.
architráv, -u m(it < ř + I) archil. spodní vodo-
rovná část kladí spočívající na hlavicích
sloupů, epistyl; architrávový příd.
archiv, -u m (střl < ř) 1. souhrn písemných a
přtbuzných památek, písemností doku-
mentární povahy, kt. vznikl výběrem pro
správní n. vědecké účely; budova n. míst-
nost, místnosti, kde je uložen; instituce
shromaždující a uchovávající tyto písem-
nosti: ukládat (listiny) do a-u; hledat v
a-u; městské a-y; literární, divadelní,fil-
mový a.; A. hlavm1w města Prahy; lexi-
kální a. soubor excerpt dokládajících
užití urč. slova v literatuře umělecké,
vědecké, v tisku aj., zvl. pro účely slov-
níkářské 2. publikace (též periodická),
popř. ediční řada, v níž se uveřejňují zvl.
písemnosti dokumentární povahy (listin-
né památky, významná korespondence
ap.): A. český; archivní příd.: a. materiál,
sbírky, fondy; archivně přísl.
archivace, -e ž (střl < ř) třídění, uspořádávání
a uchovávání písemností ap. v archivu,
archivování; archivační příd.
archiválie, -e ž IIUl (střl < ř) písemnosti aj.
mající dokumentární hodnotu a uložené
v archivu; archivální příd.: a. materiál
archivní; archiválně přísl.
70
archivář, -e m (archivářka, -y ž) (střl < ř)
správce archivu; odborně školený pra-
covník archivu; archivářský příd.
archivářství, -í s (střl < ř) činnost archiváře
archivístika [-ty-], -y ž (střl < ř) teorie a praxe
archivnictví jako informačního systému
archivní i archiv
archivnictví, -í s (střl < ř) 1. obor zabývající
se vývojem, metodami a prostředky prá-
ce v archivech, uspořádávání archivů;
nauka o tom2. soustava archivů, archivní
otganizace jako odvětví veřejné správy
arclu\.olta, -y ž (it) archil. profilovaná, plas-
ticky zdůrazněná a orámovaná čelní část
oblouku
archivovat ned. i dok. (střl < ř) (co) provádět,
provést archivaci, ukládat, uložit do ar-
chivu 1: a-ání dokumentů
archón, -onta m (ř) hisl. člen sboru devíti nej-
vyšších úředníků v ant. Athénách i v ji-
ných městských státech, volený na rok;
archontský příd.
archonát, -u m(ř) hisl. úřad archonta, archont-
ství
archontství, -í s (ř) hisl. úřad archonta, archo-
nát
archový i arch
arián, -a m (Vl) hisl., náb. stoupenec, vyzna-
vač arianizmu; ariánský příd.: a-é učení
arianizmus [-ny-], -mu m (Vl) hisl., náb. křes­
ťanský teologický směr založený caři­
hradským knězemAreiem(lat. Arius) ve
4. stol., popírající totožnost Kristovu s
bohem, uplatňující se i nověji, zvl. za
reformace v Polsku, ariánství
ariánství, -í s (Vl) hisl., náb. arianizmus
aribof1avinóza, -y ž (ř + I) med. avitaminóza
z nedostatku vitaminu Bz (riboflavinu),
projevující se hubnutím, zažívacími ob-
tížemi, kožními změnami, zánětem spo-
jivek aj.
aridní příd. (I) kniž. a odb. suchý, vyprahlý:
meteor. a. podnebí s neúměrně velkým vý-
parem vzhledem ke spadlým srážkám, se
srážkami nedostačujícímipro vegetaci a
vytváření vodních toků; a. oblast s ta-
kovým podnebím, pouštní n. stepní s
formacemi efemérních n. sukulentních
rostlin; zeměd. a. půda
árie, -e ž (It) hud. sólová vokální skladba s
instrumentálním doprovodem, většinou
v opeře, oratoriu a kantátě, popř, i samo-
statná: milostná á.; á. Dalibora; koncert-
ní á.; áriový příd.
arieta, -y ž (it) hud. menší, drobná árie
árijec, -jce m (árijka, -y ž) (Vl) (na základě
rasistických teorií zneužitých nacisty)
příslušník tzv. vyšší rasy, reprezentova-
né zvl. Němci (nevědecky odvozované
od Árjů, Árijců, indoevropských kmenů
z 2. tisíciletí př. n. 1.)
árijský příd. (Vl) 1. též árský lingv. zasl. týkají-
cí se indické n. indoíránské větve indo-
evropštiny 2. (v nacistické terminologii)
týkající se árijců, příslušník tzv. vyšší
rasy, nesemitský: á. původ; á. pozdrav
vztyčenou pravicí
aritmologie
arilus, -lu m (I) bol. dužnatý obal na semeni
někt. rostlin (např. u tisu), míšek
arioso [-ózo], -a s (it) hud. 1. melodie, popř.
melodický náběh k árii v recitativu 2. zvl.
druh zpěvní deklamace; ariózní1 příd.
áriový i árie
ariózm'2 příd. (it) zeměd. a. kůň velmi tempe-
ramentní a zprav. nesnadno ovladatelný
aristie [-ty-], -e ž (ř) hisl. a kniŽ. mimořádný
hrdinský čin a jeho liter. oslava
aristokracie, -ež(ř) 1. hisl. forma vlády, v níž
je státní moc v rukou privilegované uro-
zené menšiny 2. hisl. stavovsky, sociálně
a politicky privilegovaná vrstva zejm.
středověké společnosti s vlastními etic-
kými normami a způsobem života, šlech-
ta 3. úzká privilegovaná n. vybraná část
urč. společenskévrstvy:finančnía. ban-
kéři a velcí podnikatelé; dělnická a. děl­
níci vysoce kvalifIkovaní n. v lépe pla-
cených povoláních; duchovní a. elitní
vrstva intelektuálů
aristokrat, -a m (aristokratka, -y ž) 1. pří­
slušník aristokracie 2, šlechtic 2. kniŽ. člo­
věk vznešený, jemný, vznešeného, vy-
braného, jemného chování a způsobů,
ušlechtilého smýšlení ap.: a. ducha 3.
zprav. hanl. člověk v privilegovaném po-
stavení
aristokratický [-ty-] příd. k aristokracie, k a-
ristokrat 1. šlechtický 2. kniž. ušlechtilý,
jemný, vybraný: a. zjev 3. zprav. hanl. pri-
vilegovaný: a-á kasta; aristokraticky
přísl.; aristokratičnost, -i ž zvl. k 2, 3
aristokratizmus [-ty-], -mu m (ř} 1. (šlech-
tická) urozenost 2. kniž. vznešené, vybra-
né, aristokratické chování, způsoby; hanl.
aristokratická povýšenost, povýšenectví,
exkluzivita
aristolochie, -e ž (ř) zahr. bylina se srdčitými
listy a s květy s trubicovitě zahnutým
okvětím, podražec (bot.)
ariston, -u m (ř) hud. jazýčkový nástroj s ne-
měnitelným kotoučem, podobný kolo-
vrátku
aristotelik .,l.. aristotelovec
aristotelizmus, -mu m (Vl) filoz. souhrnný
název směrů vycházejících z Aristotelo-
vy filozofie, popř. na ni navazujících
aristotelovec, -vcem, aristotelik, -am stou-
penec Aristotela, aristotelizmu
arit, -u m (Vl) miner. šesterečný nerost, arze-
nid a antimonid nikelnatý (nazv. podle
naleziště na vrchu Ar ve Francii); arito-
vý příd.
aritmetika [-ty-], -y ž (ř) mal. nauka o číslech
(přirozených, racionálních, iracionálních,
komplexních); aritmetický příd.: a. prů­
měr součet čísel dělených jejich počtem;
a-á posloupnost v níž rozdJ.1 každých dvou
sousedních čísel je konstantní; a-á řada
jejíž členy tvoří aritmetickou posloupnost;
aritmeticky přísl.
aritmogrif, -u m (ř) hádanka, v níž se nahra-
zují číslice písmeny, číselka
aritmologie, -e ž (ř) mystická číselná sym-
bolika připisující číslům magickou moc
aritmomantie
aritmomantie [-ty-], -e ž (ř) předvídání bu-
doucnosti podle čísel
arivální příd. (a < I) obch. a. obchod druh ob-
chodu, při němž prodávající hradí do-
pravní i jiné výlohy
a rivederci [-či] (it) (v it. prostředí) na shle-
danou (pozdrav)
arivísta, -y m (arivístka, -y ž) (1) kniŽ. kdo se
uplatňuje, prosazuje ve smyslu arivizmu,
kariérista
arivistický [-ty-] příd. kniž. k arivizmus, k a-
rivista, kariéristický: a-é manýry; arivis-
ticky přísl.
arivizmus, -mu m (1) kniŽ. nezdravá ctižádo-
stivost, přepjatá snaha po společenském
vyniknutí a vzestupu, kariérizmus
arizace, -e ž (Vl) hisl. (za nacizmu) konfiska-
ce židovského majetku a jeho převod do
rukou tzv. árijců; arizační příd.
arizátor, -a m (Vl) (za nacizmu) osoba pře-
bírající židovský majetek tzv. arizací
zkonfiskovaný; arizátorský příd.
arizonit [-ny-], -u m (Vl) geol. žilná hornina
obsahující hlavně křemen, dále ortoklas,
slídu a apatit (nazv. podle Arizony); ari-
zonitový příd.
arizovaný příd. (za nacizmu) zkonfiskova-
ný a převedený tzv. arizací: a. majetek,
obchod, podnik
arizovat dok. i ned. (Vl) (co, koho) (za naciz-
mu) podrobit, podrobovat tzv. arizaci,
(z)konfiskovat tzv. arizací: a. židovský
majetek
arkáda, -y ž (1) archil. oblouk překlenující
mezeru mezi sloupy n. pilíři; jejich řada:
řada a-d; zámecké a-y; otevřená a.; sle-
pá a. přisazená ke zdi; arkádový příd.:
a-á soustava; a. dvůr; a. ochoz
arkadický [-dy-], arkádský příd. (Vl) zasl.
kniŽ. blažený, idylický, rajský (podle sta-
rověké Arkádie ve středním Recku, do
níž kladli básníci děj svých bukolských
básmj; arkadicky přísl.
arkádovitý příd. (1) připomínající arkádu, po-
dobný arkádám: a-é oblouky
arkádský t arkadický
arkanum, -na s (I) zasl. kniŽ. tajemství; též ta-
jemný lék, tajné učení
arkatura, -y ž (I) arehit. skupina, řada arkád
jako dekorativní opakování arkádového
motivu; arkaturový příd.
arkebuza, -y ž (1) hisl. jeden z prvních druhů
palných zbraní, vyvinutý z píšťaly, ruč­
nice střední ráže používaná pěchotou od
15. do 17. stol., hákovnice
arkebuzír, arkebuzm'k, -a m (1) hist. středo­
věký voják vyzbrojený arkebuzou
arkosolium, -ia s (I) hisl. hrob v starokřes­
ťanských katakombách
arkóza, -y ž (I) geol. zpevněná úlomkovitá
usazená hornina světlejší barvy, tvořená
křemenem, živcem a slídou; arkózový
příd.
arktický [-ty-] příd. (Vl) týkající se severní
polární oblasti, vztahující se n. patřící
k Arktidě: geogr., bol. a-á oblast zaujíma-
jící nejsevernějšíčást Euroasie aAmeri-
71
ky a obvod severního pólu; meteor. a.
vzduch vzduchová hmota s nízkou tep-
lotou, nízkým obsahem vodní páry a
s vysokou průzračností vznikající nad
arktickými oblastmi; a-á fronta rozhra-
ní mezi arktickým a polárním vzduchem
na sev. polokouli
arktoalpínský, arktoalpinní příd. (ř + I) biol.
a. organizmy studenornilné druhy rost-
lin a živočichů rozšířené jednak v Arkti-
dě, jednak v alpínském stupni jižněji le-
žících hor
arktoterciérni příd. (ř + I) bol. a. flóra rozší-
řená ve starších třetihorách v arktických
oblastech a odtud postupující na jih
(např. břízy, olše, javory)
arkus, -ku m (I) 1. mal. oblouková úhlová
míra, oblouk, zn. arc 2. meteor. hustý ob-
lak vytvářejícíse na přední straně kupo-
vitých oblaků, mající vzhled tmavého
hrozivého oblouku 3. polygr. list perga-
menu dvojnásob větší, než je formát kni-
hy
arkuskosinus [-sí-], -nu m (I) mat. jedna
z cyklometrických funkcí, zn. arccos
arkuskotangens neskl. m, arkuskotangen-
ta, -y ž (I) mat. jedna z cyklometrických
funkcí, zn. arccotg
arkussinns [-sí-], -nu m (I) mat. jedna z cyk-
lometrických funkcí, zn. arcsin
arkustangens neskl. m, arkustangenta, -y ž
(I) mat. jedna z cyklometrických funkcí,
zn. arctg
arkýř, -e m (n) archit. krytý balkon s okny
vystupující ze zdiva stavby; arkýřový
příd.: a-é okno
armáda, -y ž (šp) 1. souhrn vojenských sil
státu: vrchní velitel a-y; Omodrá a. pra-
covníci železnic (podle barvy uniforem)
2. voj. operační svaz vojsk složený z ně­
kolika sborů n. divizí různých druhů
vojsk n. téhož druhu: letecká, tanková,
výsadková a. 3. expr. velké množství (zvl.
osob): a. nezaměstnaných 4. A. spásy
náb. společnost angl. původu, misijního
a charitativního zaměření a s vnějšími
znaky voj. organizace; armádní příd. k
1,2: a. rozkaz;' a. generál nejvyšší stu-
peň generálské hodnosti (u nás i v někt.
jiných armádách); voj. a. sbor vyšší tak-
tický svazek v sestavě armády 2
armagnac [-maňak], -ca [-kal, -kam(Vl)hist.
a-kové 1. polit. seskupení franc. šlechticů
v období tzv. stoleté války mezi Francií
a Anglií (1337-1453) narnířené proti vli-
vu burgundského vévody (nazv. podle
hraběte Bernarda z Armagnacu) 2. žold-
néři najímaní franc. králi za stoleté vál-
ky . kého rodu von Arnim); arnimitový příd.
armagnac [-maňak], -cu [-ku], -ku m (Vl)
vin. franc. vinný destilát podobný koňa­
ku (nazv. podle kraje Armagnac v jz.
Francii)
armangit, -u m (um ř) miner. velmi vzácný
šesterečný nerost černé barvy, arzenitan
manganu (nazv. podle složení); arman-
gitový příd.
arogantní
armárium, -ia s (I) 1. (v antice a středově­
ku) knihovna 2. cirk. nika vedle oltáře
k úschově kostí, relikvií a svátostí
armatura, -y ž (I) 1. tech., vod. příslušenství
strojů a zařízení, kt. zajišťuje jejich správ-
nou činnost, obsluhu, kontrolu, bezpeč­
nost chodu a ochranu proti poškození
(ventily, šoupátka, kohoutky, regulátory
ap.): a. parntho kotle, čerpadla, vodo-
vodní sítě 2. archit. architektonicky vyjá-
dřené zpevnění exponovaných částí bu-
dovy (nároží, oblouk) zprav. kamen-
nými kvádry (bosáž, rustika) 3. stav. (oce-
lová ap.) výztuž železobetonových kon-
strukcí 4. eltech. kotva elektrického stro-
je; armaturový, armaturni příd.
armenit [-ny-], -um(VJ)miuer. velmi vzácný
kosočtverečný nerost, složitý vodnatý
hlinitokřemičitan(nazv. podle výskytu v
dole Armen v již. Norsku); armenitový
příd.
armenoidní příd. (Vl + ř) antr. a. typ jeden ze
základních antropologických typů bílé-
ho plemene, vyskytující se zvl. na Bal-
kánském poloostrově a vyznačující se
větší výškou, úzkým obličejem s orlím
nosem a tmavými vlasy a očima
arménský příd. (Vl) círk. a-á církev samostat-
ná odnož křest církve Arménů
armička, -y ž i m (n) zast. ob. expr. ubohý člo­
věk hodný politování, chudák, chudá-
ček
armilárni příd. (I) hist. astro a. sféra přístroj
k měření polohy hvězd pouŽív. ve staro-
věku
arminián [-ny-], -a m (Vl) hist., náb. stoupe-
nec učení nizozemského protikalvínské-
ho teologa Jacoba Arrninia, hlásajícího
náb. toleranci a zavrhujícího učení o pre-
destinaci, remonstrant; arminiánský příd.
armovací příd. stav. sloužící k armování, vy-
ztužovací: a. železo
armovaný příd. (I) 1. stav. vyztužený (arma-
turou 3): a. beton; a-é sklo s drátěným
pletivem 2. archit. a-é nároží architekto-
nicky zdůrazněné armaturou 2
armovat ned. i dok. (I) stav. (co) vyztužovat,
vyztužit: armování betonu
arni [-ny] neskl. m(hind) zool. velký přežvýka­
vý turovitý sudokopytm'k rodu Bubalus,
žijící v Indii, ve Srí Lance a na Borneu
arnika [-ny-], -y ž (I) bot. prha a. podhorská
bylina rodu Arnica se vstřícnými listy a
úbory žlutých kvítků, léčivý druh prhy,
u nás chráněný; arnikový příd.
arnimit [-ny-], -u m (Vl) miner. vzácný jed-
noklonný nerost, vodnatý a zásaditý sí-
ran mědi (nazv. podle saského šlechtic-
áro, -a s (zkr.) slang anesteziologicko-resusci-
tační oddělení, ARO
arogance, -e ž (I) povýšenecká nadutost, dr-
zost, zpupnost; arogantní chování, jed-
nání, arogantnost
arogantní příd. (I) nadutý, domýšlivý, drzý,
zpupný: a. výrostek; a. jednání; arogant-
ně přísl.; arogantnost, -i ž arogance
aroma
aroma, -tu i neskl. s(ř) 1. (silná, typická) vůně:
příjemné a.; a. kávy 2. vonná a chuťová
přirozená n. syntetická látka přidávaná
do potravin a nápojů pro charakteristic-
kou vůni a chuť
aromatický [-ty-] příd. (ř) 1. (silně, typicky)
vonící, vonný: a-á látka; a-é rostliny ob-
sahující ve svých orgánech vonné látky
2. chem. a-é sloučeniny nenasycené cyk-
lické sloučeniny s konjugovanými dvoj-
nými vazbami (např. benzen, naftalen,
anilin), uŽív. v chem. průmyslu; (pův.)
aromaticky vonící složky přírodních si-
lic a balzámů; a-é uhlovodíky areny; a-é
jádro základ aromatických sloučenin,
benzenové; aromaticky přísl. kl; aro-
matičnost, -i ž k 1
aromatizace [-ty-], -e ž (ř) opatřování (na-
pouštění, naplňování) něčeho (plynu,
vzduchu, výrobku kosmetického, po-
travinářského aj.) vůní, aromatem, von-
nou aromatickou látkou, aromatizování:
klimatizace a a. vzduchu; a. cigaret; aro-
matizačni příd. •
aromatizovat [-ty-] ned. i dok. (ř) (co) prová-
dět, provést aromatizaci něčeho: a. limo-
nádu; a-aná tresť; slabě a-ané cigarety
aromorfóza, -y ž (ř) gen. tvarové a funkční
změny organizmu ve fylogenezi působe­
ním makromutací
áron, -u m (I) bol. jednoděložná hájová rost-
lina rodu Arum s červenými, bobulovi-
tými, prudce jedovatými plody; árono-
vý příd.
arondace, -e ž (tl odb. zaokrouhlení, zao-
krouhlování pozemků (polních, lesních,
stavebních) v zájmu lepšího hospodaře­
ní a využití; arondačni příd.
arondovat ned. i dok. (tl odb. (-; co) provádět,
provést arondaci (pozemků)
áronový t áron
arousel [erauzl], -u m(a) med., psych. celková
úroveň aktivace organizmu závislá na
podkorových funkcích v mozku, buzení
arovýt ar
aroze, -e ž (I) peněž. uznání podmínek stát-
ních ijiných obligací n. jejich změny tím,
že majitelé starých obligací zaplatí pří­
platek n. upíší nové, dodatečné obligace
arpeggio [-džo], -ia s (it) hud. harfový způ­
sob hraní rozložených akordů, tj. postup-
ně a rychle za sebou
arrha, -y ž (hebr) 1. hisl. (ve středověku) po-
platek při zřízení zákupm"ho práva na dě­
dičnou držbu poddanské usedlosti splat-
ný při podpisu smlouvy 2. zasl. kauce, zá-
loha, závdavek
arroba [-oval, -y ž (šp, port < arab) stará jed-
notka hmotnosti a objemu ve šp. a port.
hovořících zemích (růz. platnosti)
arrojadit [-žady-], -u m (Vl) miner. vzácný
jednoklonný nerost zelené barvy v růz.
odstínech, fosforečnan sodíku, železa a
manganu, vyskytující se v obrovských
krystalech (nazv. podle braz. geologa M.
Arrojada); arrojaditový příd.
arrondissement [-dysmán], -u m (tl (ve
72
franc. prostředí) územní správní jednot-
ka nižší než departement; též městský ob-
vod v Paříži
arrow-root [erourút], -u m(a) potr. škrobna-
tá hmota z oddenků a hlíz růz. rostlin
ars (I) umění: jen v kniž. a odb. spoj.: a. amandi
[-dý] umění milovat (podle Ovidiova
spisu); hud. a. antiqua [-týkva] vývojové
období středověké vícehlasé skladby; li-
ter., lingv. a. dictandi [dyk-dý] soubor zá-
sa<;l, jimiž se ve středověkuřídila úprava
pí$emností, umění skladby, slohu; liter. a.
mdriendi [-dý] žánr vzniklý pod dojmem
moru zač. 15. stol.;hud. a. nova [nó-] vý-
vojové období vícehlasé skladby vrchol-
ného středověku; hudba it. trecenta (umě­
lecké epochy 14. stol.)
arsan [-zaol, -u m (ř) chem. bezbarvý, prudce
jedovatý plyn česnekového zápachu,
vznikající např. rozkladem arzenidů ky-
selinami, arzenovodík; arsanový příd.
arzenovodíkový
árský t árijskýl
aršík, -u m zdrob. k arch; filal. malý tiskový
(popř. přepážkový) arch obsahující jed-
nu n. více známek, vytištěný jako ph1e-
žitostný tisk, často s kresbou a textem
podle účelu vydání; aršíkový příd.
aršín, -u m(r < per) stará délková míra s vý-
znamem loktu (např. v Rusku 0,71 m);
aršínový příd.
artaba, artoba, -y ž (per) stará jednotka ob-
jemu růz. platnosti, např. v starověké
Persii 58,5 1
art deco [-kol, art deca [-kal, deka s (I) výtv.
(ve 20. letech 20. stol.) dekorativní styl
užitného umění a architektury navazují-
cí na secesi
artefakt, -u m (I) kniž. a odb. uměle vyrobený
předmět (v protikladu k přírodnině),
zpracovaný výtvarně n. účelově: pravě­
ký, moderní a.; jazyk chápaný jako a.;
biol., med. uměle (nepřirozeným zásahem)
vzniklá n. pozměněná struktura buněk,
útvar, jev vzniklý vnějším vlivem ap.
arteficiál- ..j, artificiál-
arteranol, -u m (ř) biochem. hormon z dřeně
nadledvin regulující někt. činitele krev-
m"ho oběhu, noradrenalin
arterie, -e ž (ř) anal. pevná pružná céva ve-
doucí krev směrem od srdce, tepna; ar-
teriálni příd.: a. stěna, oblouk tepenní
arteri(i)tida [-ty- i -tý-], arteri(i)tis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánětlivé onemocnění tepen
arteriografie, -e ž (ř) med. rentgenologické
vyšetření tepen po předchozímvstříknutí
kontrastní látky; arteriografický příd.
arteriogram, -u m (ř) med. rentgenový sní-
mek získaný při arteriografii
arteriola, -y ž (ř) anal. nejjemnější tepna, kt.
se větví ve vlásečnice, tepénka
arterioskleróza, -y ž (ř) med. onemocnění
charakterizované ztvrdnutím tepenné
cévní stěny; arteriosklerotický [-ty-]
příd.
arteriotomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření tepny
artinit
arteriovenózni příd. (ř + I) med. týkající se tep-
ny (arterie) i žíly (vény)
artéský příd. (Vl) vod. a-á voda vystupující
po navrtání nad úroveň terénu působe­
ním přírodního hydrostatického tlaku
(nazv. podle franc. hrabství Artois, kde
byly studně s touto vodou vrtány již ve
12. stoL); a-á studna kjímání této vody;
a. pramen
artes libera1es neskl. s mno (I) hisl. sedm svo-
bodných umění (tvořících základ středo­
věkého vědění)
artes mechanicae [-nycé] neskl. s mno (I) hisl.
(ve středověku) řemeslná umění
arteterapie, -e ž (I + ř) med., psych. druh psy-
choterapie využívající aktivní výtvarné
činnosti pacientů
artificializmus [-ty-], -mu m(f < I) výtv. čes­
ký malířský směr programově uvedený
v revui Devětsil jako paralela básnické-
ho poetizmu
artificiálni [-ty-], řídč. arteficiálni příd. (I) kniž.
uměle vzniklý; umělý, vyumělkovaný,
strojený: a. sloh; a. hudba; artificiálně,
řídč. arteficiálně přísl.; artificiálnost, řídč.
arteficiálnost, -i ž
artikl [-ty-], -u m(n < I) druh zboží, předmět
obchodování: nedostatkový a.; - výnoso-
výa.
artikul [-ty-], -u, -e m (I) zasl. článek, odsta-
vec: a-y zákona; hisl. čtyři a-y pražské
společný program husitských stran (při­
jatý na čáslavském sněmu r. 1421); ce-
chovní a-e stanovy, jimiž byla jednotně
upravena správa a postavení cechů v čes.
zemích; a-e sněmovní usnesení čes. zem-
ských sněmů
artikulace [-ty-], -e ž (I) 1. lingv., fon. vytvá-
ření hlásek pohyby mluvidel při mluve-
ní, článkování: místo, způsob a. 2. hud.
členění za sebou jdoucích tónů (na roz-
díl od frázování), např. způsob smyku
(legato, staccato), úhozu 3. anal. kloubní
spojení kostí; artikulační příd.: lingv., fon.
a. orgán; a. vada; a. báze souhrn artiku-
lačních zvyklostí nositelů daného jazy-
ka; - anal. a. spojení kloubů; artikulačně
přísl.
artikulárni [-ty-] příd. (I) anal. kloubní, klou-
bový
artikulovaný [-ty-] příd. (I) 1. lingv., fon. tvo-
řený, vytvořený artikulací 1, článkova­
ný: a. zvuk zvuk v lidské řeči jako pro-
středek jazykový 2. vyslovený, formu-
lovaný: a. názor; artikulovaně přísl.
artikulovat [-ty-] ned. i dok. (I) 1. lingv., fon. (-;
co) tvořit, vytvořit, vyslovovat, vyslovit
hlásky: správně a.; a. souhlásku 2. časl.
dok. vyslovit, formulovat: a. myšlenku
artilerie [-ty-], -e ž (I) zasl. dělostřelectvo
artilerista [-ty-], -y m (tl zasl. dělostřelec;
artileristický [-tyc-] příd.
art informel [ano] neskl. s (I) výtv. neformál-
ní, nonkonformní umění
artinit [-tyny-], -u m (Vl) miner. jednoklonný
nerost známý v bezbarvých n. šedobílých
krystalech, vodnatý a zásaditý uhličitan
artista
hořčíku ze skupiny hydromagnezitu
(nazv. podle it. mineraloga E. Artiniho);
artinitový příd.
artista [-ty-], -y m (artistka, -y ž) (I) 1. kdo
provozuje artistiku, varietní a cirkusový
umělec 2. řídč. kniž. umělec: a. slova
artistický [-tysty-] příd. 1. k artistika, k ar-
tista: a-é umění; a-á skupina; a. pro-
gram 2. řídč. kniŽ. týkající se umění, umě­
lecký: a. vkus 3. hisl. a-á fakulta fakulta
tzv. svobodných umění (artes liberales),
z níž se vyvinula filozofická fakulta; ar-
tisticky přísl.
artistika [-tysty-], -y ž (tl varietní a cirku-
sové umění, jehož podstatou je dokona-
lé pohybové zvládnutí urč. výkonů (ak-
robacie, ekvilibristika, kouzelnictví a
žonglérství)
artistni [-ty-] příd. (I) kniž. zdůrazňující for-
mu v umělecké tvorbě, zaměřený hlav-
ně na ni, formalistický, lartpourlartistic-
ký, lartpourlartistní: a. verš; artistně pří­
sl.; artistnost, -i ž
artizmus [-ty-], -mu m (I) esl. formalistický
umělecký směr, formalizmus, lartpour-
lartizmus
art nouveau [nuvó] neskl. s(1) výtv. nové umě­
ní, ve Francii označení secese
artoba t artaba
artotéka, -y ž (I + ř) výtv. sbírka publikací o
výtvarných dílech, reprodukcí, obrazo-
vých katalogů ap.
art protis [-ty-], art p-u m(tl výtv. technolo-
gie netkané vlněné textilie používané
jako umělecká textilní technika k vytvá-
ření závěsných tapiserií; uměl. práce tak-
to vytvořená; artprotisový příd.: a-á vý-
stava
artralgie, -e ž (ř) med. bolest kloubů
artritida [-ty- i -tý-], artritis [-ty-], -tidy ž
(ř) med. zánětlivé bolestivé onemocnění
kloubů, zprav. bakteriálního původu,
provázené přítomností výpotku v dutině
kloubní; artritický příd.
artrodéza, -y ž (ř) med. umělé, operativně
provedené znehybnění kloubu
artrografie, -e ž (ř) med. rentgenologické
vyšetření kloubů po předchozím vsth1c-
nutí kontrastní látky; artrografický příd.
artropatie [-ty-], -e ž (ř) med. nespecifikova-
ná kloubní choroba n. kloubní změna
vznikající při někt. chorobách
artrospora, -y ž (ř) bol. (u někt. plísní) vý-
trus vzniklý rozdělením vláken
artrotomie, -e ž (ř) med. chirurgické otevře­
ní kloubní dutiny
artróza, -y ž (ř) med. degenerativní onemoc-
nění kloubu; artrózni příd.
artyčok, -u m(it < arab) 1. bol. vytrvalá rostli-
na s modrými květy rodu Cynara, pův.
ze Středozemí, pěstovaná jako zelenina
2. a-y mladé dužnaté úbory této rostliny
konzumované jako zelenina; artyčoko­
vý příd.
arybalos, -lu m (ř) hisl. drobná starořecká
nádobka, kulovitá n. vejčitá, opatřená
úzkým hrdlem s širokým okrajem (k roz-
73
tírání oleje), kterou atleti nosili na zá-
pěstí na řemínku
aryl, -u m (ř) chem. jednovazná skupina od-
vozená od aromatických uhlovodíků;
arylový příd.: chem. a-á skupina
aryl- (ř) vslož. první část označující chem. slou-
čeniny s arylovou skupinou
arylhalogenid [-ny-], -u m (ř) chem. a-y ka-
palné n. krystalické látky příjemné vůně
vznikající z aromatických uhlovodíků je-
jich halogenací
arytmie, -e ž (ř) kniŽ. a odb. nedostatek rytmu,
nepravidelný rytmus, nerytmičnost: med.
srdeční a. nepravidelná činnost srdce
vyskytující se při onemocněních srdce;
arytmický příd.: med. a. tep
arze, -e ž (ř) (op. teze) 1. lan. zdvih nohy při
tanci 2. liter. (v ant. i čes. metrice) met-
ricky nedůrazná část stopy, lehká doba,
dvih, zdvih
arzen, -u m (ř) chem. prvek vyskytující se ve
čtyřech modifikacích, z nichž nejdůleži­
tější je šedý lesklý kov uŽív. ve slitinách
(např. s olovem), zn. As; arzenový příd.:
miner. a-á ruda claudetit
arzenál, -um(it<arab) 1. (pův.) prostor, sklad
pro úschovu zbraní a munice v době
míru, zbrojnice; (dnes) závod, závody na
výrobu zbraní a munice s prostorami pro
jejich uskladnění: vojenský a.; přen. skla-
diště, zásobáma: a. lahviček; publ. argu-
menty Z a-u studené války 2. námořní
přístavní zařízení s doky a loděnicemi ke
konstrukci, opravám a vyzbrojování vá-
lečných lodí; arzenální příd.
arzeničnan, -u m (ř) chem. sůl kyseliny arze-
ničné
arzeničný příd. (ř) chern. obsahující arzen
v oxidačním stupni V
arzenid [-ny-], -u m (ř)chem. a-y sloučeniny
arzenu s kovy, které se připravují tave-
ním jejich složek, popř. z roztoku solí
kovů účinkem arsanu
arzenik [-ny-], -u m (ř) neodb. název oxidu
arzenitého, prudký jed; arzenikový příd.
arzenit [-ny-], -u m (ř) miner. arzenolit
arzenitan, -u m(ř) chern. sůl kyseliny arzeni-
té
arzenitý příd. (ř) chem. obsahující arzen v oxi-
dačním stupni ID
arzenolit, -u m (ř) miner. vzácný krychlový
nerost, kysličník arzenitý, arzenit
arzenopyrit, -u m (ř) miner. hojně rozšířený
kovově žlutobílý jednoklonný nerost,
sirník železa a arzenu, hlavní arzenová
ruda, arzenový kyz; arzenopyritový příd.
arzenovodík, -u m (ř + č) chem. arsan; arze-
novodíkový příd.
arzenový t arzen
as, -a m (germ) mytol. asové božský rod, z ně­
hož pocházejí nejvýznamnější bohové a
božstva germánské mytologie
as, -u m (I) hisl. římská váhová (327 g) a pe-
něžní jednotka; mince římské měny
as fyz. zn. pro absiemens
As chem. zn. pro arzen
As fyz. zn. pro ampérsekundu
asentimentální
ASA zkr. (arner: American StandardsAssociation) fol.
označení fotografické citlivosti
asambláž, -e ž (I) výtv. technika tvoření umě­
leckého díla spojováním růz. předmětů
a materiálů (vázáním, svářením, nýtová-
ním aj.); dílo takto vzniklé
ásana, -y ž (ind) pozice v hathajóze (např.
posez, klek, stoj aj.)
asanace, -e ž (I) odb. 1. soubor opatření slou-
žících k ozdravení přírodního a životní-
ho prostředí: a. půdy (melioracemi); a.
území devastovaného těžbou; a. městské
čtvrti přestavba a modernizace spojená
s odstraněním nežádoucí zástavby; ve-
terinární a. odstraňování a zneškodňo­
vání uhynulých zvířat 2. odstraňování a
zneškodňování škodlivin, kt. při použití
zbraní hromadného ničení ulpěly na po-
vrchu těl, předmětů a terénu; asanačni
příd.: a. opatření, plán, práce; a. veteri-
nární technik; asanačně přísl.
asanovat ned. i dok. (I) odb. (co) provádět, pro-
vést asanaci něčeho: a. terén
asasín, -a m(tl hisl. (v 11.-12. stol.) příslušník
extrémní šíitské sekty v Íránu a sýrii po-
užívající metod teroru a úkladných vražd
asb fyz. zn. pro aposti1b
ascendence, -e ž (I) práv. přímé phbuzenství
ve vzestupné linii (op. descendence);
ascendenčnipříd.
ascendent, -a m (I) práv. kdo je phbuzný ve
vzestupné linii; v rodopise (přímý) pře­
dek urč. jedince; ascendentni příd.: a. li-
nie vzestupná
ascenze, -e ž (I) geol. vystupování rudních
roztoků z matečného magmatu směrem
vzhůru; ascenzní příd.
ascidium [-cídy-], -ia s (ř) bol. vakovitě pře­
tvořená část čepele listové u masožra-
vých rostlin sloužící k lapání hmyzu
ASCn [aski] zkr. (arner: American Standard Code
for Information Interchange) výp. tech. speciál-
ní kód ke znázornění číslic, písmen a
znaků
ascites, -tu m (ř) med. chorobné nahromadění
volné tekutiny v dutině břišní (např. při
cirhóze); ascitický [-ty-] příd.
ASEAN zkr. (a: Association of South East Asian Na-
lions) polit. a hospodářské sdružení zemí
jihových. Asie
asebie, -e ž (ř) kniž. rouhání se, bezbožnost
aseizmický příd. (ř) geol. jsoucí bez výskytu
zemětřesení: a-á oblast
asektátor, -Um(l)ekol. přídatný druh ve spo-
lečenstvu rostlin doplňující druhové slo-
žení společenstva
asekurace, -e ž (it) zast. pojištění; pojišťov­
na; asekurační příd.
asembler, -u m(a) výp. tech. program sestavu-
jící části daného programu v jeden ce-
lek, sestavující program
asent, -u m(n) zasl. (vojenský) odvod; asent·
ni příd.
asentimentálni [-ty-] příd. (ř + I) kniŽ. nepro-
jevující sentimentalitu, nepodléhající
sentimentalitě,citům, nesentimentální: a.
postoj
asentovat
asentovat ned. i dok. (n) zast. (koho. 4. p.) odvá-
dět, odvést (na vojnu)
asepse, -e ž (ř) med. soubor opatření brání-
cích vniknutí choroboplodných mikro-
organizmů do organizmu (při ošetřová­
ní ran a operacích); aseptický [-ty-] příd.;
asepticky přís!.
aserce, -e ž (I) log. vyjádření uznání, že něj.
výrok je pravdivý
asertivita [-ty-], -y ž (I)psych. nenásilné, vlíd-
né, ale pevné, otevřené projevení svého
názoru; asertivní příd.: a. člověk; a. cho-
vdní; a. technika založená na asertivitě
asertorický příd. (I) log. a. soud v kt. se po-
tvrzuje n. odmítá existence něčeho
asesor, -a m (I) hist. práv. dřívější úřednická
hodnost v soudní službě; soudní příse­
dící; asesorský příd.
asexualita, -y ž (ř + I) kniŽ. a odb. asexuálnost:
bio!. způsob rozmnožování, při němž ne-
dochází ke střídání haploidní a diploid-
ní fáze
asexuální příd. (ř + I) kniŽ. a odb. neprojevující
se pohlavnímiznaj:y, bezpohlavní: a. sta-
dium; asexuálně přís!.; asexuálnost, -i ž
kniŽ. a odb. asexualita
asfalt, -u m (ř) 1. černohnědá až černá ži-
vice přírodní n. druhotná (zbytek po
destilaci ropy), kt. se používá na úpravu
vozovek, k výrobě laků, izolačních hmot
aj. 2. hovor. vozovka krytá touto živicí;
asfaltový příd.: a-d vozovka, izolace; a.
ndtěr; stav. a. koberec silniční živičný
kryt; sport. a. terč, holub výlisek z kera-
mické n. plastické hmoty vymršťovaný
jako terč v někt. střeleckých disciplínách
asfalten, -u m (ř) chem. a-y vysokomoleku-
lární podíly ropných zbytků z destilace
ropy
asfaltér, -a m (ř) dělník pracující při asfalto-
vání vozovek ap.; asfaltérský příd.
asfaltický [-ty-] příd. (ř) odb. obsahující as-
falt: geo!. a. písek přírodní směsi písku
s asfaltem, zdroj asfaltu
asfaltka, -y ž (ř) hovor. asfaltová vozovka
asfaltobetonový příd. (ř + t) stav. a. kryt těžký
živičný kryt vozovky pro těžkou dopra-
vu složený z asfaltu a kamení na pod-
kladě cementu a štěrkopísku; a-d vozov-
ka s tímto krytem
asfaltovat ned. i dok. (ř) (co; -) pokrývat, po-
krýt, zalévat, zalít asfaltem: a. vozovku;
a-and krytina
asfaltový t asfalt
asférický příd. (ř) opt. a-d plocha která má
v růz. řezech procházejících optickou
osou proměnný poloměr křivosti
asfodel, -u m (ř) bot. rostlina rodu Asphode-
lus s mečovitými listy a s hrozny bílých
květů, středomořského původu, jejíž
někt. druhy se pěstují pro ozdobu, v an-
tice odznak a symbol smutku; asfodelo·
vý příd.
asfyxie, -e ž (ř) med. dušení vedoucí k nedo-
statku kyslíku ve tkáních se současným
hromaděním kysličníku uhličitého; as-
fyktický [-ty-] příd.: a-é křeče
74
ashgil [eš-], ašgil, -u m (Vl) geo!. stratigrafic-
ký stupeň ordoviku (nazv. podle angl.
města Ashgill)
ascharit, -u m (?) geo!. přirozený vodnatý
boritan hořečnatý, surovina k získání
sloučenin boru; ascharitový příd.
aschistní příd. (ř) geo!. a. horniny žilné horni-
ny neštěpené
asianizmus [-zi-ny-], -mu m (Vl) liter. řečnic­
ký sloh v řec. a řím. literatuře charakte-
ris4ck ý ozdobností, nadneseností a pa-
tosj:m
asiatský [-zi-] příd. (Vl) kniž.• hanl. (podle star-
ších představo Asiatech) příznačný pro
Asiaty, Asijce, krutý, surový, barbarský,
nevyzpytatelný: a. despotizmus; a-é mra-
vy; asiatsky přís!.; asiatství, -í s
asibilace, -e ž (I) lingv.• fon. postupné oslabo-
vání závěru doprovázené vznikem třecí­
ho šumu; hist. změna hlásek t, ď na é,
dz a 1, z v pol. a lužsrb.; asibilační příd.:
a. artikulace
asibiláta, -y ž (I) lingv.• fon. souhláska vznik-
lá asibilační artikulací souhlásky zubní,
na poslech jednotná (např. c, č)
asibilovat ned. i dok. (I) lingv.• fon. mít asibila-
ci; (co) dodávat, dodat (souhlásce) asibi-
laci; asibilovat se ned. i dok. lingv.• fon. pod-
léhat, podlehnout asibilaci
asiento [-sje-], -a s (šp) hist. smlouva, kterou
španělská koruna poskytovala urč. oso-
bě n. korporaci obchodní práva a mono-
poly, též povolení monopolu na dovoz
otroků do španělských kolonií
asigmatický [-ty-] příd. (ř) lingv. a. aorist tvo-
řený bez příznaku, bez připojení hlásky
s (op. sigmatický)
asignace, -e ž (t) 1. práv.• obch.• peněž. příkaz
věřitele dlužníkovi, aby zaplatil třetí oso-
bě 2. hist. (v carském Rusku do poloviny
19. stol.) bankovka nahrazující těžké mě­
děné mince, zpočátku směnitelná za stří­
bro
asignant, -a m (t) osoba vydávající asignaci
1, poukazovatel
asignát, -a m (t) osoba, kt. podle asignace 1
má platit asignatáři
asignát, -u m (t) hist. za Francouzské revolu-
ce 1. poukázka na příděl církevní půdy
2. a-y papírové peníze (v 1. 1790-96) vy-
dané na krytí rozpočtových schodků;
asignátový příd.: a-d inflace
asignatář, -e m (t) osoba, jíž se poukazuje
podle asignace 1
asignovat ned. i dok. (t) kniŽ. a odb. (co) určo­
vat, určit, poukazovat, poukázat (urč.
sumu) na něj. účel
asijský příd. (Vl) med. a-d chřipka forma chřip­
kového onemocnění(pandemicky se šíří­
cí)
asiníilace, -e ž (I) kniž. a odb. přizpůsobení (se),
přizpůsobování (se) 1. sodo!. proces po-
stupného splývání kulturních, sociálních,
etnických skupin, v němž jedna ze sku-
pin ztrácí své specifické rysy a přejímá
rysy skupiny druhé: přirozend, ndsilnd
a. 2. bio!. proces, při kterém organizmy
askaridóza
přijímají látky a energii z vnějšího pro-
středí a přeměňují je na látky vlastní je-
jich tělu: a. dusíku; a. rostlin (op. disimi-
lace) 3. psych. jedna ze základních forem
adaptace organizmu související s těles­
ným metabolizmem 4. lingv. připodobně­
ní hlásek v řeči, a to znělostí, místem,
způsobem artikulace, mezi slovy a uvnitř
slov, spodoba (op. disimilace): znělostní,
progresivní, regresivní, artikulační a. 5.
geo!. magmatickd a. pochod, při němž
magma pohlcuje cizorodé úlomky okol-
ních hornin a rozpouští je v sobě; asimi-
lační příd.: a. pochod, proces
asiníilant, -a m (I) kniŽ. kdo se asimiluje k pro-
středí
asimilát, -u m (I) biochem. látka vzniklá asi-
milací2
asiníilátor, -a m (I) kniŽ. kdo provádí násilnou
asimilaci (něj. národnostní skupiny ap.)
asiníilovat ned. i dok. (I) kniž. a odb. (koho. co; koho.
co komu. čemu n. ke komu. čemu; -) provádět,
provést asimilaci 1,2: a. přistěhovalce;
- bot. rostliny a-ují; asimilovat se ned. i
dok. podléhat, podlehnout asimilaci, při­
způsobovat se, přizpůsobit se: a. se v no-
vém prostředí; - lingv. zněld hldska se
a-uje k ndsledující neznělé
asistence, -e ž (I) 1. pomocná (odborná) účast
při něj. výkonu: ošetřit!aněného za a., s
a-í dobrovolné sestry CK; demonstrace
za a. policie 2. přítomnost, účast při ně­
čem vůbec: nic se neobešlo bezjeho a.;
asistenční příd.
asistent, -a m (I) 1. pomocný odborný pra-
covník; (na vysokých školách, ve vědec­
kých a výzkumných ústavech aj.) peda-
gogický, výzkumný pracovník nižšího
stupně: a. v laboratoři, na stavbě; a. ka-
tedry bohemistiky; a. na klinice; odbor-
ní a-i; a. režie pracovník podílející se,
zčásti samostatně, na režijním ztvárnění
filmu 2. dř. titul nižších úředníků; asis-
tentský příd.
asistentka, -y ž k asistent 1,2: odbornd a.;
porodní a. pomocnice při porodu, žen-
ská sestra
asistentura, -y ž asistentské místo; povolá-
ní, funkce asistenta: a. na chirurgické
klinice
asistovat ned. (I) 1. (komu při čem) pomáhat (od-
borně) při něj. výkonu, vykonávat asis-
tenci 1: a. profesorovi při operaci 2. (při
čem; čemu) být účasten něčeho: a. při za-
Mjení výstavy
askar, -a m (arab) hist. a-ři domorodí vojáci
ve službách koloniálních armád, zejm. v
Africe
askarel, -u m (um) eltech. syntetická nehořla­
vá a nevýbušná izolační kapalina uŽív. k
ochlazení transformátorůo vysokém na-
pětí
askaridóza, askarióza, -y ž (ř) med.• vet. one-
mocnění člověka a živočichů vyvoláva-
né škrkavkami rodu Ascaris, působící
střevní potíže a poruchy metabolizmu,
škrkavčitost
asketa
asketa, -y m (asketka, -y ž) kdo vede aske-
tický život, asketik
asketický [-ty-] příd. (ř) 1. k askeze, odříka­
vý, zdrženlivý: a. život 2. k asketa, k as-
ketik: a-d střídmost; a-d tvdř; asketicky
přís!.; asketičnost, -i ž
asketik [-ty-], -a m (asketička, -y ž) (ř) 1.
asketa: přísný a. 2. hlasatel, stoupenec
asketizmu
asketizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. hlásání aske-
ze, směr hlásající askezi 2. askeze
askeze, -e ž (ř) 1. přísný způsob života spo-
jený s odříkáním, zdrženlivostí, odříká­
ní, zdrženlivost: oddat se a-i; uklddat si
a-i 2. (pův. u někt. řec. filozofů) cvičení
v mravní přísnosti, jejímž výsledkem je
sebeovládání; (v někt. nábož.) různé po-
stupy záměrného potlačování přiroze­
ných lidských potřeb, zvl. dočasné či tr-
valé zřeknutí se pohlavního života
asklepiadický [-dy-], asklepiadský příd.
(Vl) liter. a. verš složený ze dvou chori-
ambů s jambickým zakončením a s li-
bovolným dvouslabičným počátkem
(podle ant. básníka epigramůAsklepia-
da)
asklépieion, -ia s i -ionu m (Vl) archit. chrám
a posvátný okrsek řec. boha lékařství
Asklepia s léčebnými lázeňskými zaří­
zeními
askorbový příd. (ř + germ) med. chránící před
kurdějemi (skorbutem), protikurdějový;
biochem. a-d kyselina vitamin C
askos, -u, -ku m (ř) (ve st. Řecku) kožený
měch na tekutiny; později zploštělá
podlouhlá nádobka s obloukovým drža-
dlem používaná k nalévání oleje do lam-
piček
askospora, -y ž (ř) bot. výtrus vřeckovýtrus­
ných hub vznikající ve vřecku pohlavní
cestou
askripce, -e ž (I) hist. dosažení vyššího spo-
lečenského postavení na základě přísluš­
nosti k privilegovaným vrstvám, rodo-
vého původu ap.
askus, -ku m (I < ř) bot. válcovitý n. kulovitý
orgán vřeckovýtrusnýchhub, v němž se
tvoří výtrusy (askospory), vřecko
asociace, -e ž (I) kniž. a odb. sdružení, sdružo-
vání 1. organizované seskupení, sesku-
pování lidí k dosažení urč. cíle; organi-
zace (profesionální, kulturní, zájmová
aj.) vymezená souborem norem; volné
spojení organizací téhož druhu 2. ekon.
volnější forma spolupráce podniků vý-
robních aj. 3. odb. společný výskyt před­
mětů přírody živé i neživé: bot.. eko!. spo-
lečenstvo rostlin charakteristického dru-
hového složení a s typickou vazbou na
prostředí (též jako základní fytocenolo-
gická jednotka); geo!. a. minerdlu společ­
ný výskyt růz. minerálů v horninách pod-
míněný chem. složením a termodynamic-
kou situací; a. pudy skupiny růz. druhů
a typů půd geograficky blízce spojených
4. astro hvězdné a. rozptýlené skupiny
hvězd, které společně vznikly a mají
75
někt. shodné fyzikální znaky 5. chem. spo-
jení několika opačně nabitých iontů v
celek elektricky neutrální n. dvou i více
stejných molekul do větších celků (op.
disociace) 6. psych. spojení vytvářející se
za urČ. podmínek mezipsychickými jevy
(vjemy, myšlenkami, city) tak, že vyba-
vením jednoho se vyvolává i druhý: a.
představ; asociační příd.: a. proces; a.
dohoda; psych. a. zdkony mechanizmy
vzniku, sdružování a vybavování před­
stav podle urč. pravidel; asociačně přís!.
asociál, -a m (ř + I) kdo nemá sociální cítění
a pochopení pro potřeby jiných i společ­
nosti, asociální člověk
asociální příd. (ř + I) nedbající sociálních zře­
telů, nemající sociální cítění, stranící se
společnosti; jednající proti společenským
zájmům, bezohledný k druhým: a. po-
stoj; a. člověk; asociálně přís!.; asociál-
nost, -i ž
asocianizmus [-ny-], -mu m(l) psych. směr v
psychologii 19. stol. vysvětlující celý
duševní život sdružováním (asociací 6)
jednotlivých psychických prvků, aso-
ciativní psychologie; asocianistický
[-ty-] příd.
asociativní [-ty- i -tý-] příd. (I) kniž. a odb. za-
ložený na asociaci, asociační: a. myšle-
ní; a. poezie; mat. a. zákon pro sčítání,
popř. násobení růz. matematických ob-
jektů; psych. a. psychologie asocianiz-
mus; asociativně přísl.; asociativnost,
-i ž
asociovat ned. i dok. (3. j. -iuje) (I) kniž. a odb.
(co; co s čím) (na základě asociace) spojo-
vat, spojit, sdružovat, sdružit: a. před­
stavy
asomnie [-ny-], -e ž (ř + I) med. (chorobná)
nespavost
asonance, -e ž (I) liter. zvuková shoda samo-
hlásek v koncových slabikách veršů, při­
bližný rým, souznění; asonanční příd.
asortativní [-ty- i -tý-] příd. (t) gen.• zeměd. a.
křížení křížení a rozmnožování v rámci
skupiny jedinců fenotypicky podobných
n. stejných, a to v rozsahu, kt. překoná­
vá rozsah očekávaný podle zákonů prav-
děpodobnosti
asortiment [-ty-], -Um(t) obch. vytříděnízbo-
ží z urč. hlediska n. podle urč. charakte-
ru; asortimentní příd.
asparagin, -u m (ř) chem. amid kyseliny aspa-
ragové obsažený v bílkovinách, zásobár-
nách dusíku v rostlinách
asparagový příd. (ř) chem. kyselina a-d jedna
ze základních aminokyselin obsažená
v bílkovinách
asparágus, -u, -gu m (ř) zahr. jeden z ozdob-
ných druhů chřestu pěstovaný jako ze-
lená rostlina hrnková a užívaný též jako
řezaná zeleň k vazačským účelům; aspa-
rágusový, asparágový příd.
aspekce, -e ž (I) med. zkoumání, prohlídka,
pozorování, vyšetření (nemocného) zra-
kem, inspekce; vet. adspekce
aspekt, -u m (I) 1. hledisko, stanovisko uplat-
aspirant
ňované při posuzování něčeho, zorný
úhel: posoudit ndvrh z ruzných a-u; věc
md dva a-y; subjektivní, objektivní a. 2.
astro významná poloha planety n. jiného
nebeského tělesa vzhledem k Slunci 3.
eko!. vzhled a složení společenstva (bio-
cenózy) význačné pro urč. časový úsek
roku 4. lingv. lexikálněsémantická kate-
gorie slovesa vyjadřujícíčasovou strán-
ku slovesného děje, jeho dokonavost
(událost) n. nedokonavost (průběh), slo-
vesný vid; aspektový příd.
aspektologie, -e ž (I + ř) lingv. nauka o sloves-
ném vidu (aspektu); aspektologický příd.
asperges neskl. s (I) círk. obřad kropení věří­
cích na připomínkukřtu, konaný někdy
před mší
aspergil, -u m (I) círk. nádoba ke kropení, kro-
penka
aspergilový příd. odb. týkající se plísní rodu
Aspergillus, působený jimi: zeměd.• potr.
a-d hniloba choroba plodů a skladova-
ných rostlinných produktů projevující se
různě zbarvenými povlaky
aspergilóza, -y ž (I) vet. plísňové onemocně­
ní zvířat, zvl. ptáků, působené plísněmi
rodu Aspergillus a postihující zejm. dý-
chací orgány
aspermatizmus [-ty-], -mu m (ř) med.• vet.
chorobná neschopnost vytvářet spermie
aspermie, -e ž (ř) med.• vet. nepřítomnost sper-
mií v ejakulátu
asperzorium [-zó-], -ia s (I) círk. schránka na
kadidlo
aspidistra [-dy-], -y ž (ř) bot. cizokrajná, u
nás jen pokojová rostlina rodu Aspidis-
tra s úzkými podlouhlými listy
aspik, -u m (t) zrosolovatělý vývar z kliho-
vatých částí masa, rosol, huspenina, sulc:
a. s cibulí; šunka va-u; aspikový příd.
aspirace l , -e ž (I) 1. lingv.• fon. přídech, šum
vznikající v závěru artikulace (aspirova-
ných) závěrových hlásek, např. něm. a
angl. k, p 2. med.• vet. vdechnutí cizího
tělesa do dýchacích cest 3. med.• vet. od-
sávání tekutin n. plynů nahromaděných
v tělních dutinách z chorobných příčin
4. zeměd. čištění semenných směsí (obilí)
proudem vzduchu z odsávacího ventilá-
toru; aspiračnít příd.
aspirace!, -e ž (I) snaha jednotlivce n. spo-
lečenských skupin o dosažení urČ. sub-
jektivně n. společensky významných
cílů; náročnosicílů, které si člověk vy-
tyčuje a jež se snaží uskutečilit: literár-
ní, vědeckd, politickd a.; aspiračm'2 příd.:
psych. a. úroveň míra náročnosti (aspira-
ce2)
aspirant, -a m (aspirantka, -y ž) (I) 1. kdo
se o něco uchází, na něco aspiruje, ucha-
zeč: hlavnía. na tuto funkci; veř. spr. (dř.)
uchazeč o místo státního zaměstnance
přijatý na zkoušku: a. profesury; poš-
tovní a.; voj. (dř.) žák, popř. absolvent
školy pro důstojníky v záloze: četař a.
2. (vědecký a.) kdo se (v aspirantuře 1)
připravuje k vědecké práci, k obhajobě

aspirantura
kandidátské disertační práce; aspirant-
ský příd.
aspirantura, -y ž (I) 1. soustavná příprava
absolventů vysokých škol pro vědeckou
práci, ukončovaná obhajobou kandidát-
ské disertační práce 2. veř. spr. (dř.) aspi-
rantské místo
aspiráta, -y ž (I) lingv., fon. souhláska (větši­
nou závěrová) doprovázená přídechem
(aspirací 1), např. th, kh
aspiratér, -u m (I) zeměd. stroj k čištění a tří­
dění obilí proudem vzduchu na sítech,
využívající aspirace l 4
aspirátor, -u m (I) tech. přístroj k odstraňo­
vání plynu n. prachu v prašných provo-
zech
aspirin, -u m (ř + I) farmo lék snižující teplotu
a utišující bolesti (obdobný acylpyrinu)
aspirovaný příd. (I) lingv., fon. doprovázený
přídechem (aspirací l ): a-é souhlásky; as-
pirovaně přísl.: a. vyslovit
aspirovatI ned. i dok. (I) odb. (co; - j vdechovat,
vdechnout; nasávat, nasát
aspirovat2 ned. (I) (na lO'l) ucházet se o něco,
dělat si na něco nárok, mít aspiracF, as-
pirace2 na něco: a. na funkci ředitele;
sport. publ. mužstvo a-ující na mistrovský
titul
ASR zkr. (a: aiport surveillanee radar) tech. radaro-
vé zařízení na letištích
assai [-saj] přísl. (it) hud. dosti značně, velmi:
allegro a.
assaunt [asó] neskl. s (t) sport. útočný výpad
v šermu
assuta, -y ž (it < I: nanebevzatá) výtv. zobrazení
Panny Marie
astabilní příd. (ř + I) kniŽ. a odb. nestabilní: el-
tech. a. klopný obvod kt. přechází z jed-
noho stavu do druhého, aniž potřebuje
vstupní signál
astacin, -u m (I) chem. purpurová látka vzni-
kající oxidací z červeného karotenoidní-
ho barviva raků, vyskytující se v řasách,
mořských houbách a rybách
astat, -u m (ř) chem. radioaktivní prvek vy-
skytující se v někt. rozpadových řadách,
chemicky podobný jodu, zn. At; astato-
vý příd.
astáze, -e ž (řl geof. způsob zvýšení citlivosti
přístrojů založený na umělém prodlou-
žení doby vlastních kmitů; astatický
[-ty-] příd.: a. přístroj; a. regulátor
astazie, -e ž (ř) med. neschopnost udržet se
ve vzpřímeném postoji
astazovaný příd. (ř) geof. upravený astází: a.
seizmograf
asteatóza, -y ž (ř) med. nedostatečná činnost
mazových kožních žlázek ucha projevu-
jící se šupinatostí kůže a svěděním
asteizmus, -mu m (ř) liter. figura, kterou se s
důmyslnou a delikátní ironií přisuzuje
chvála formou důtky
astenie [-ny-], -e ž (ř) med. celková tělesná
slabost, též vrozená, konstituční; astenic-
ký příd.: med., fyziol. a. typ štíhlý typ těles­
né stavby člověka s delšími končetina­
mi, jemnou kostrou, úzkým hrudníkem,
76
slabě vyvinutým svalstvem, leptosomní,
dolichomorfní, lineární (op. pyknický,
eurysomní, brachymorfní, laterální)
astenik [-ny-], -a m (astenička, -y ž) (ř) med.
astenický člověk
astenopie, -e ž (ř) med. zrakové obtíže dosta-
vující se při déletrvající práci, špatném
osvětlení ap., provázené únavou a neos-
trým viděním, chabozrakost
astenosféra'~ ž (ř) geol., geogr. zemská vrst-
va ležící po'd litosférou v hloubce 50-
100 km
aster, -u m (ř) gen. hvězdicovitý útvar v mi-
totické figuře, uspořádání protoplazma-
tických vláken paprsčitě vycházejících
od centrozomu
astereognozie [-gnó-], -e ž (ř) med. stereoa-
gnozie
asterikos, -ku m (ř) círk. (v byz. liturgii) ol-
tářní předmět (s hvězdou uprostřed)
k zakrytí hostie
asterisk, -u m (ř) knih. znak ve formě hvěz­
dičky
asterizmus, -mu m (ř) odb. optický úkaz zá-
ležící v tom, že se ve vhodně broušeném
drahokamu objeví zářící hvězda
asteroida, -y ž(ř) 1. astro a-y menší tělesa slu-
neční soustavy obíhající kolem Slunce,
většinou mezi Marsem a Jupiterem, pla-
netoidy, planetky 2. mat. uzavřená rovin-
ná křivka hvězdicového čtyřcípového
tvaru, zvláštní případ hypocykloidy
asteronym, -u m (ř) liter. pseudonym ve for-
mě hvězdiček n. vytvořený spojením něj.
znaku s hvězdičkou (např. S*)
astigmatický ,J.. astigmatizmus
astigmatik [-ty-ty-], -a m (astigmatička,
-y ž) (ř) osoba stižená astigmatizmem
astigmatizmus [-ty-ty-], -mu m (ř) 1. opt.
vada optických zobrazovacích soustav s
kulovými plochami záležící v tom, že se
body ležící mimo optickou osu zobrazu-
jí v růz. místech jako dvě krátké, navzá-
jem kolmé úsečky 2. med. porucha vidě­
ní způsobená nesprávným zakřivením
oční rohovky; astigmatický příd.: opt.
a-á diference vzdálenost, o kt. jsou po-
sunuty úsečky zobrazené při astigma-
tizmu; a. objektiv s odstraněným (kori-
govaným) astigmatizmem; med. a-é brý-
le ke korekci astigmatizmu
astma, -tu s (ř) med. záchvatovitá dušnost,
působená buď alergickou křečí průduš­
kových svalů n. provázející někt. srdeč­
ní chorobu: průduškové a.; srdeční a.;
astmatický [-ty-] příd.: a. záchvat
astmatik [-ty-], -a m (astmatička, -y ž) (ř)
osoba stižená astmatem
astra, -y ž (ř) bot. 1. zahradní rostlina rodu
Aster s květy růz. barev rozkvétajícími v
pozdním létě, hvězdnice 2. okrasná byli-
na rodu Callistephus pěstovaná v mnoha
odrůdách: a. čínská; astrový příd.
astragal, -u m (ř) arcbit. vodorovný dekora-
tivní spojovací článek ant. staveb slože-
ný z drobných plastických (kulovitých,
elipsoidních) tvarů, perlovec, vejcovec
astrokopule
astrachán, -u m (VJ) 1. velmi jemná hnědá
n. černá jehněčí kožišina, pouŽív. na
dámské kožichy (nazv. podle rus. města
Astrachaně) 2. text. osnovní plyš se zka-
deřeným mohérovým vlasem, napodobe-
nina této kožišiny; astrachánový příd.: a..
límec, kožich
astrachanit [-ny-], astrakanit, -u m(VJ) mi-
ner. jednoklonný nerost růz. barvy, vod-
natý síran sodíku a hořčíku (nazv. podle
rus. městaAstrachaně); astrachanitový,
astrakanitový příd.
astrální příd. (I) kniž. 1. hvězdný: a. svit; a.
dálky 2. nadpozemský, netělesný: bájná
a. bytost; a. tělo éterické, v růz. náb., fi-
loz. podoba duše odcházející mezi hvěz­
dy; a. mytologie náb. uctívání hvězd
astrilol, -a m(ř) zool. klecní snovačovitý pták
rodu Neochmia a Estrilda s tenkým zo-
bákem, pův. z tropické Austrálie a Afri-
ky
astro- (ř) vslož. první část s význ. hvězda, hvězd­
ný
astrobiologie, -e ž (ř) obor studující mož-
nosti života ve vesmíru, exobiologie,
kosmická biologie; astrobiologický příd.
astroblastom, -u m (ř) med. nezralý nádor z
podpůrné nervové tkáně
astrocyt, -u m (ř) biol. a-y hvězdicovitě roz-
větvené neurogliové buňky s podpůrnou
a metabolickou funkcí v nervové tkáni
astrocytom, -u m (ř) med. nádor z podpůrné
tkáně nervové skládající se převážně
z astrocytů
astrodom, -u m (ř + I) let. astrokopule
astrodynamika, -y ž (ř) nauka o technických
a praktických aplikacích nebeské mecha-
niky na problémy letů do vesmíru, me-
chanika kosmických letů, kosmodynami-
ka; astrodynamický příd.
astrofie, -e ž (ř) liter. kompozice básně bez
členění na jednotlivé sloky (strofy); ast-
rofický příd.
astrofix, -u m (ř + I) dopr., let. astropoloha
astrofobie, -e ž (ř) med. chorobný strach
z bouřky a jiných podobných úkazů
astrofotometrie, -e ž (ř) astro měření intenzi-
ty světla (planet, hvězd, galaxií); astro-
fotometrický příd.
astrofylit, -u m (ř) miner. trojklonný nerost
tvořící žlutohnědé n. zlatožluté krystaly,
velmi složitý zásaditý křemičitan draslí-
ku, sodíku, železa, manganu, titanu a zir-
konu; astrofylitový příd.
astrofyzika, -y ž (ř) vědní obor studující
kosmická tělesa z hlediska jejich fyzikál-
ních vlastností; astrofyzikální příd.
astrograf, -u m (ř) astro fotografická komora
upravená k fotografování hvězdné oblo-
hy
astrochemie, -e ž (ř) obor zabývající se
chem. složením nebeských těles a chem.
reakcemi probíhajícími ve vesmíru
astrokompas, -u m (ř + t) dopr. navigační po-
můcka k určení n. udržení kurzu zamě­
řováním nebeských těles
astrokopule, -e ž (ř + I) let. průhledná kopule
astroláb
na horní části trupu letadla pro astrona-
vigaci, astrodom
astroláb, -u m, astrolabium, -ia s (ř) astr., geod.
jednoduchý astrometrický přístroj pou-
Žív. ve starověku a středověku k určová­
ní zeměpisných souřadnic z okamžiků
průchodů hvězd stejnou výškou: námoř­
ní a. předchůdce sextantu; hranolový a.
cirkumzenitál
astrolog, -a m kdo se zabývá astrologií,
hvězdopravec
astrologický příd. k astrologie, k astrolog,
hvězdopravecký
astrologie, -e ž (ř) předpovídání lidských
osudů z postavení hvězd, hvězdopravec­
tví
astrometrie, -e ž (ř) obor astronomie zabý-
vající se určováním poloh nebeských
objektů na základě měření úhlových
vzdáleností; astrometrický příd.: a. pří­
stroj
astronaut, -am (astronautka, -y ž) (ř) účast­
ník letu do vesmíru, kosmonaut
astronautický [-ty-] příd. k astronautika,
k astronaut
astronautika [-ty-], -y ž (ř) věda zabývající
se výzkumem, stavbou a provozem umě­
lých kosmických těles, kosmonautika
astronavigace, -e ž (ř + I) let. navigace zalo-
žená na zjišťování polohy n. kurzu leta-
dla vzhledem k poloze nebeských těles;
astronavigační příd.
astronom, -a m (astronomka, -y ž) (ř) od-
borník v astronomii, hvězdář
astronomický příd. 1. k astronomie, k ast-
ronom: a-é pozorování, přístroje hvěz­
dářské; astro a-é symboly pro souhvězdí
zvěrokruhu, planety, fáze Měsíce aj.;
a-á jednotka jednotka délky rovnající se
střední vzdálenosti Země od Slunce
(149597870 km), zkr. AU; mezinár. práv.
a-á hranice vedená v přímé linii po po-
ledníku n. rovnoběžce (např. u býv. ko-
loniálních území vAfrice) 2. expr., též publ.
(o počtu ap.) neobyčejně velký, vysoký:
a-á čísla; a-é výdaje, zisky; astronomic-
ky přísl.
astronomie, -e ž (ř) věda o vesmíru, jeho slo-
žení a struktuře, fyzikálnich vlastnostech,
pohybech a jeho vývoji, hvězdářství
astropoloha, -y ž (ř + č) dopr., let. poloha leta-
dla určená zaměřováním nebeských tě­
les, astrofix
astrosféra, -y ž (ř) biol. radiálně uspořádaná
plazmatická vlákna v okolí centrozomu
při dělení buněčného jádra
astrový t astra
astryl, -u m (um) tech. směs třaskavé rtuti a
azidu stříbrného pouŽív. jako třaskavá
složka v rozbuškách
asymetrie, -e ž (ř) nesouměrnost (podle jed-
né n. dvou hlavních 'os), nedostatek sy-
metrie, souměrnosti (op. symetrie, sou-
měrnost): odstranit a-ii; a. stavby; přen.
a. vývoje nerovnoměrnost; anat. a. hemi-
sfér funkční nestejnost polovin lidského
mozku; asymetrický příd. nesouměrný
77
(op. symetrický): a. tvar; a. obličej; a-é
členění budovy; a. květ; chem. a. uhlík
atom uhlíku substituovaný čtyřmi růz.
substituenty, jehož přítomnost v mole-
kule způsobuje stáčení roviny polarizo-
vaného světla; asymetricky přísl.; asyme-
tričnost, -i ž
asymptomatický [-ty-] příd. (ř) kniž. a odb.
neprojevující se žádným příznakem
(symptomem), bezpříznakový: med. a.
průběh nemoci
asymptota, -y ž (ř) mat. přímka příslušející
ke křivce tak, že se k ní v nekonečnu blí-
ží, aniž s ní má společný bod; asympto-
tický [-ty-] příd.; asymptoticky přísl.
asynapse, -e ž (ř) gen. nepřítomnost meiotic-
kého párování homologických chromo-
zomů, asyndéza
asyndeton, -ta s (ř) lingv., liter. bezespoječné
spojení větných členů n. vět, často jako
stylový prostředek (op. polysyndeton);
asyndetický [-ty-] příd.: a-é spojení be-
zespoječné
asyndéza, -y ž (ř) gen. asynapse
asynergie, -e ž (ř) med. porušení koordinace
činnosti růz. svalových skupin
asynchronní příd. (ř) knlž. aodb. časově nesou-
ladný, nesoudobý, nesoučasný; nesyn-
chronizovaný (op. synchronní): eltech. a.
motor (elektrický) jehož rotor se pohy-
buje pomaleji n. rychleji než magnetic-
ké pole statoru; asynchronně přísl.; asyn-
chronnost, -i ž: a. mezi obrazem a zvu-
kem (ve filmu)
asyriolog, -a m (asyrioložka, -y ž) (VJ + ř)
odborník v asyriologii; posluchač asy-
riologie
asyriologický příd. k asyriologie, k asyrio-
log
asyriologie, -e ž (VJ + ř) nauka zabývající se
studiem jazyků, kultury a dějin národů
starověké Asýrie (na území starověké
Mezopotámie)
asystolie, -ež(ř)med. porucha ve stazích (sy-
stolách) srdečních komor, selhávání sr-
deční činnosti; asystolický příd.
aszu [asu] neskl. s (maď) vin. tokajské víno
z hroznů se zaschlými bobulemi
ašant, -a m (ašantka, -y ž) (VJ) zast. ob. čer­
noch (podleAšantů, nejpočetnější národ-
nosti v Ghaně): černý, opálený jako a.;
přen. expr. (o dítěti) divoch, křikloun
ašgil t ashgil
ašik,J.. ašug
ašrafí neskl. s (VJ) numiz. název pro růz. typy
zlatých mincí islámské oblasti (nazv. po-
dle mamlúckého sultána Ašrafa Bársba-
je)
ašram, -u m(sanskrt) náb. 1. obydlí (poustev-
na) hinduistického kajícm'ka 2. organi-
začníjednotka (článek) současného hin-
duizmu 3. jednotlivé období (ze čtyř)
v· životě věřícího hinduisty
ašug, ašik, -a m (tur) a-ové (zvl. v 15.-18.
stol.) lidoví pěvci v Zakavkazsku
ašvamédha, -y ž(sanskrt) náb. oběť koně jako
staroindický rituál konaný při nástupu
vládce n. na oslavu vítězství
ateleia
at fyz. zn. pro (technickou) atmosféru
At chem. zn. pro astat
atabeg, -a m (tur) hist. a-ové (pův.) vychova-
telé nezletilých princů a regenti v sel-
džúcké říši, (od 12. stol.) též vládci
v někt. jejích částech
atak, -u m, ataka, -y ž (t) 1. čast. atak napa-
dení, útok vojenský i jiný: odrazit a. ne-
přítele; prudké a-y tisku; přen. náhlý a.
mrazů 2. med. zprav. ataka prudký záchvat
nemoci: náhlá a-a; mrtvičná, nervová
a-a
atakamit, -u m (VJ) miner. kosočtverečný ne-
rost zelené barvy, zásaditý chlorid měď­
natý, měďná ruda (nazv. podle pův. nale-
ziště v chilské poušti Atakama); ataka-
mitový příd.
atakolit, -u m (ř) miner. kosočtverečný nerost
lososově růžové barvy, křemičitan a fos-
forečnan vápm'ku, manganu, železa a hli-
m'ku; atakolitový příd.
atakovat dok. i ned. (t) kniž. (koho, co) provést,
provádět útok, atak 1, zaútočit, útočit na
někoho, něco, napadnout, napadat něko­
ho, něco: a. nepřátelské postavení; sport.
publ. a. soupeře napadnout, napadat s cí-
lem odebrat mu míč ap.
ataktický ,J.. ataxie
ataman, -a m (r < tur) náčelník kozáckého
vojska (pův. volený kozáckou občinou);
atamanský příd.
ataraktikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo látka,
prostředek ovlivňující duševní činnost,
působícíuklidnění ap., psychofarmakum
ataraxie, -e ž (ř) (v řec. filozofii) schopnost
zachovat duševní klid, neochvějnost i za
nepříznivých životních okolností, autar-
kie a apatie
atašé neskl. m (t) diplomatický úředm'k nižší-
ho stupně pověřený urč. okruhem čin­
nosti: vojenský, kulturní, tiskový a.
atavizmus, -mu m (f < I) odb., biol. znaky a
vlastnosti vzdálených předků, kt. se zno-
vu objeví u potomků; objevení se těchto
znaků a vlastností; přen. kniž. přežitek;
atavistický [-ty-] příd.; atavisticky přísl.
ataxie, -e ž (ř) med. porušení koordinace tě­
lesných pohybů (při některých nervo-
vých onemocněních); ataktický [-ty-]
příd.
ataxit, -u m (ř) miner., astro železný meteorit
bez charakteristické vnitřní struktury,
s obsahem niklu
ateista, -y m (ateistka, -y ž) (ř) kdo zastává
ateizmus
ateistický [-ty-] příd. k ateizmus, k ateista:
a-é názory; a-á výchova; ateisticky přísl.
ateizmus, -mu m (ř) 1. otevřené popírání
boha n. božstev 2. filoz. teoretické popí-
rání boha (bohů), jeho existence, působ­
nosti ve vztahu ke světu a k člověku:
osvícenský, volnomyšlenkářský, existen-
cialistický, scientistický a.; marxistický
neboli "vědecký" a. 3. neznabožství,
bezbožnost: praktický, živelný, naivní a.
ateleia, -ie ž (ř) bist. zbavení povinnosti pla-
tit poplatky a daně v řec. obcích

atelektáza
atelektáza, -y ž (ř) med. nevzdušnost plicní
tkáně, podmíněná nerozvinutím plicních
alveolů u novorozence: druhotně vznik-
lá a. kolaps plic
ateletist [-ty-], -u m (ř) miner. velmi vzácný
jednoklonný nerost žluté barvy, zásadi-
tý arzeničnan bizmutu; ateletistový příd.
ateliér, -u m(t) 1. dílna výtvarných umělců:
sochařský, malířský a.; návrhářský a. 2.
(fotografický) a. místnost, místnosti za-
řízené příslušným vybavením pro (řeme­
slnické n. umělecké) fotografování3. (jil-
mový) a., též a-y mno krytý prostor (hala,
studio) pro natáčení filmových scén; ate-
liérový příd.
ateUána, -y ž (VI) div. jednoaktová improvi-
zovaná lid. fraška jihoitalského původu
se stálými typy a s náměty z denního
života (nazv. podle města Atelly), atel-
lánská fraška; atellánský příd.
atematický [-ty-] příd. (ř) kniž. aodb. jsoucí bez
tématu, nemající téma: acá skladba;
Iingv. nemající kmenovou příponu (pří­
znak, téma) (op. tematický): a-á slovesa;
a-é tvary; a-á j7.éte ohýbání, při němž
sufixy přistupují přímo ke kořeni slova
(např. dá-me na rozdíl od nes-e-me); ate-
maticky přís!.; atematičnost, -i ž
a tempo [á] (it) hud. v původním tempu; přen.
kniž. v pravý čas
atemporální příd. (ř + I) lingv. časově neurče­
ný, mimočasový; atemporálně přís!.;
atemporálnost, -i ž Iingv. vlastnost dějů
nevázaných časem (jde-li o děj obecně
platný, např. člověk dýchá plícemi), mi-
močasovost
atentát, -u m (f <I) útok na život význačné
osoby provedený z politických příčin: a.
na hlavu státu; pokus o a.; přen. expr. a.
na naše zdraví; atentátní příd.
atentátník, -a m(atentátnice, -e ž) (f <I) kdo
provádí, provedl atentát; atentátnický
příd.
atenuace, -e ž (I) kniž. aodb. oslabení, oslabo-
vání, zeslabení, zeslabování: bio!. oslabe-
ní až potlačení virulace živých mikroor-
ganizmů určených k vakcinaci
a tergo (I) kniŽ. odzadu, obráceně: lingv. slov-
ník a tergo slovník s heslářem seřazeným
abecedně podle pořadí písmen od konce
slov, retrográdní (zpětný) slovník
aterom, -u m (ř) med. cysta mazové žlázy
vzniklá ucpáním jejího vývodu; atero-
mový příd.: a. plát
ateroskleróza, -y ž (ř) med. onemocnění tepen
charakterizované tvorbou tukových, va-
zivových a ateromových plátů, usazová-
ním cholesterolu ve vnitřní vrstvě tepen-
né stěny, tzv. kornatění tepen; ateroskle-
rotický [-ty-], aterosklerózní příd.
atest, -u m(I) písemné potvrzení, osvědčení,
atestace 1: ekon. osvědčení urč. vlastnos-
tí, hodnot dodávaných výrobků; filat. pí-
semný znalecký posudek o pravosti a
kvalitě filat. materiálu (známky, ceniny,
razítka ap.)
atestace, -ež(l) 1. písemné potvrzení, osvěd-
78
čení, atest 2. hodnocení odborné a tvůr­
čí způsobilosti vědeckých pracovníků,
aspirantů; kvalifikační zkouška lékařů
k získání osvědčení odborného lékaře,
specialisty v urč. oboru medicíny 3. tech.
(v metrologii) soubor úkonů vedoucí k
určení nejpravděpodobnější hodnoty
udávané měřidlem; atestační příd.: a. ko-
mise, řízení, zkouška; - tech. a. list potvr-
zení o ověření měřidla
atestovat ne"~o~. (I) 1. (co) písemně ~o~r­
zovat, potvrdIt, osvědčovat, osvedclt:
tech. a. měřidlo 2. (koho, 4. p.) podro-
bovat, podrobit atestaci 2, (atestací)
(z)hodnotit: a-ané osoby
ateteze, -e ž (ř) liter. (v textologii) prohlášení
části textu něj. díla n. celého díla za ne-
pravé (op. atribuce 2)
aticizmus [-ty-], -mu m(VI) liter. řecké liter.
hnutí v helénistické a římské době, kt.
jako reakce na asianizmus prosazovalo
návrat k jazyku a stylu klasické řecké li-
teratury
atický [-ty-] příd. (VJ)div. a-á komedie forma
vrcholného období řec. komedie
atika [-ty-], -y ž (ř) archit. různě tvarovaná a
zdobená nízká zeď nad hlavní římsou bu-
dovy zakrývající pohled na střechu, ob-
líbená v antice a renesanci; atikový příd.:
a. dům; a-é patro
atila [-ty-], -y ž (maď) krátký mužský kabát
zdobený šňůrami, kt. nosívali uherští
husaři a honvédi
atimie [-tý-], -e, atímiá [-tý-] neskl. ž (ř) hist.
ztráta občanských práv v ant. řec. obcích,
bezectnost
atituda [-ty-], -y ž(t) 1. lan. baletní postoj na
jedné noze, při němž je druhá noha za-
nožena s ohnutím v koleně 2. socio!. po-
stoj, názor, vztah; atitudový příd.
atlant, -u m (VI) archit. plastika mužské po-
stavy ve funkci svislé podpory, vyjadřu­
jící (na rozdíl od karyatidy) zatížení, at-
las 2 1 (podle řec. mytického mořského
obra Atlanta, kt. nesl na svých plecích
nebeskou klenbu jako trest za odboj proti
bohům)
atlantický [-ty-] příd. (VI) týkající se Atlan-
tiku (Atlantského oceánu), vyskytující se
v jeho oblasti, souvisící s ní: eko!., bot.
a-á j7.óra atlantská; hist.,polit. A-á charta
společné prohlášení představitelů Velké
Británie a USA v r. 1941 o zásadách bu-
doucích vztahů ve válce a po ní, kt. mělo
pozitivní úlohu pro vytvoření protifašis-
tické koalice; A-á aliance Severoatlan-
tická; a. val nacistické opevnění pobřeží
Atlantiku od Norska po Pyreneje
atlantik [-ty-], -u m, atlantikum, -ka s (VI)
geo!. teplé a vlhké klimatické období ve
středním holocénu
atlantský příd. (VI) vodb. spoj. eko!. a. typ (roz-
šíření organizmů) při pobřeží Atlant-
ského oceánu, popř. v celé záp. Evropě
atlas!, -u m (VI) 1. soubor map vybraných
podle urč. zřetele a systému, vydaný
zprav. v knižní formě (podle vyobrazení
atmosférik
mytického mauretánského krále Atlanta
na prvních souborech map): všeobecný
(zeměpisný) a.; astronomický, geologic-
ký, klimatologický, zemědělský a.; jazy-
kový, nářeční a. 2. soubor vyobrazení
reálií z růz. oborů: a. hub, rostlin, ptáků
atlas2 , -u m (řVJ) 1. archit. atlant 2. anat. první
krční obratel, nosič
atlas 3, -u m (arab) text. hedvábná i bavlněná
tkanina s hladkým lesklým povrchem,
užívaná na dámské šaty a podšívky; at-
lasový příd.: text. a-á vazba s hladkým
lesklým povrchem na lícní straně; potr.
a-éfuré atlasky; atlasově přís!.: a. lesklý,
hladký
atlaska, -y ž (arab) potr. a-y plněné cukrovin-
ky z kandytové hmoty s typickým hed-
vábným leskem, atlasové furé
atlet, -a m (ř) 1. (atletka, -y ž) sportovec v
někt. sport. disciplínách, zvl. v atletice
2. hist. profesionální závodník v době
úpadku helénského závodění
atletický [-ty-] příd. k atletika, k atlet: a-é
disciplíny, výkony; a. stadion; a-á posta-
va urostlá; a. typ (tělesné stavby) vyzna-
čující se dobře vyvinutou kostrou a sval-
stvem, klenutým hrudníkem, širokými
rameny a úzkým pasem; atleticky přís!.
atletika [-ty-], -y ž (ř) základní sport. odvět­
ví zahrnující přirozené pohybové činnos­
ti člověka (běhy, chůzi, skoky, vrhy,
hody): dř. těžká a. zápas a vzpírání
atm fyz. zn. pro (fyzikálm') atmosféru
átman, -u m (sanskrt) náb. ústřední pojem fi-
lozofie Upanišad označující nepomíjejí-
cí duchovno v člověka
atmofilní příd. (ř) geof. a. prvky vyskytující
se v atmosféře
atmogeochemie, -e ž (ř) součást geochemie
sledující rozložení plynů v geologických
materiálech
atmometr, -u m(ř) tech. řidč. přístroj k měření
výparu z volné hladiny, výparoměr, eva-
porimetr
atmosféra, -y ž (ř) 1. geo!., meteor. vzdušný
obal Země tvořený směsí plynů s růz.
příměsemi, otáčející se spolu s ní, ovzdu-
ší; též plynný obal jiných planet a ne-
beských těles: vrstvy a-y 2. fyz. starší jed-
notka tlaku: technická a. zn. at;fyzikální
a. zn. atm 3. ovzduší, nálada v něj. pro-
středí; prostředí vyznačující se urč. rá-
zem, náladou působící na přítomné,
účastníky ap.: dusná, napjatá, nedý-
chatelná a.; navodit příznivou a-u; děl­
ná a.; atmosférický příd.: geof. a-á elek-
třina souhrn elektrických jevů vyskytu-
jících se v atmosféře; a-é vlny veškeré
vlnové pohyby v zemské atmosféře; a.
šum elektromagnetické poruchy bouřko­
vého původu slyšitelné jako praskot při
rádiovém příjmu; meteor. a-á fronta pás-
mo styku dvou vzduchových hmot; a.
tlak kterým působí zemská atmosféra v
daném místě; a-á porucha starší ozna-
čení pro tlakovou níži
atmosférik, -u m (ř) meteor. a-y elektromag-
atol
netické rozruchy v nižších vrstvách at-
mosféry způsobené elektr. bouřkovými
výboji, sfériky
atol, -u m (mal) geogr. korálový útes kruho-
vého n. elipsovitého tvaru, kt. obklopu-
je cele n. částečně lagunu; atolový příd.
atom, -u m (ř) 1. fyz., chem. nejmenší část
chem. prvku chemicky dále nedělitelná;
filoz. částice jsoucna dále nedělitelná,
neměnná, kompaktní a neprostupná, li-
šící se navzájem tvarem, velikostí a tíží,
jakožto základní pojem ant. materializ-
mu, atomizmu 1 2. expr. nepatrná, malá
částečka: váza se rozbila na a-y
atomárni příd. v urč. odb. spoj. k atom, atomo-
vý: chem. a. vod{k vznikající při štěpení
molekuly vodíku, např. působením elek-
trického výboje n: v elektrickém oblou-
ku; filoz. a. fakt jeden ze základních po-
jmů logického empirizmu spočívající ve
spojení věcí a předmětů myšlení
atomický příd. řidč. týkající se atomu, ato-
mový: a-é bádánI'; tech. a-é svařovánI'
obloukové svařování v ochranné atmo-
sféře tvořené vodíkem, popř. směsí vo-
díku a dusíku; log. a-á věta jejíž žádná
část není větou; atomicky přís!.
atomista, -y m stoupenec atomizmu
atomistický [-ty-] příd. k atomizmus, k ato-
mista
atomistika [-ty-], -y ž (ř) filoz. atomizmus I
atomizace, -e ž (ř) kniŽ. drobení, rozdrobení,
tříštění, roztříštění, rozkládání, rozlože-
ní na drobné, nepatmé jednotlivosti, čás­
tečky, též taková analýza spojená často s
nežádoucí ztrátou zřetele k celku, k pod-
statě ap.: a. společnosti; a. problému
atomizmus, -mu ml. filoz. filozofické a pří­
rodovědecké učení o přetržité (diskrét-
ní) skladbě hmoty, atomistika: a. staro-
věký, novověký 2. socio!. koncepce snaží-
cí se vysvětlit zákonitosti společenských
celků z chování jednotlivců (jako atomů
společenské struktury) 3. kniŽ. přihlíže­
ní, zřetel jen k jednotlivostem, nikoli k
celku, roztříštěnost, atomizace
atomizovat ned. i dok. (ř) kniž. (co) provádět,
provést atomizaci něčeho: a. organizač­
ní strukturu
atomový příd. týkající se atomu, vznikající
v oblasti atomu, souvisící s ní: a-á fyzi-
ka obor fyziky zabývající se procesy pro-
bíhajícími v elektronovém obalu atomu;
fyz., chem. a-é jádro centrální část atomu
(složená z nukleonů), kolem níž se po-
hybují elektrony; relativn{ a-á hmotnost
(dř. a-á váha) poměr klidové hmotnosti
atomu daného nuklidu k hmotnostní kon-
stantě atomu; a-é číslo v periodické sou-
stavě prvků udávající počet protonů v
jádře atomu, protonové; a-á energie ulo-
žená v jaderných vazebných silách vá-
zajících nukleony v jádrech atomů, ja-
derná; a. reaktor zařízení k realizaci a
udržení řízeného řetězového štěpení, ja-
derný; a-á elektrárna s reaktorem jako
zdrojem tepelné energie, jaderná; voj.
79
a-á puma zbraň hromadného ničení za-
ložená na okamžitém uvolnění vnitro-
jaderné energie; a-é zbraně jaderné; a.
výbuch výbuch atomové n. vodíkové
pumy; a-á raketa s pohonem založeným
na energii uvolňované jadernými pro-
cesy
atonalita, -y ž (ř) hud. kompoziční způsob,
při kt. se neuznává žádný tón za funkční
centrum, atonálnost
atonální příd. (ř) hud. nedbající vztahů k ústřed­
nímu tónu (tónice): a. hudba, skladba;
atonálně přísl.; atonálnost, -i žhud. atona-
lita
atonie [-ny-], -e ž(ř) med. ztráta napětí, ochab-
lost, chabost: svalová a.; a. děložní; a.
žaludku; atonický příd. med. ochablý, cha-
bý: a-é svalstvo
atopie, -e ž (ř) med. forma alergického me-
chanizmu podmiňující vznik nejtypičtěj­
ších alergických chorob (např. senné
rýmy, astmatu ap.); atopický příd.
atoxický příd. (ř) odb. řidč. netoxický, nejedo-
vatý
atrakce, -e ž (I) 1. něco přitažlivého, přitaž­
livost, zajímavost, zvl. poutavá zábava,
přitažlivá podívaná, prostředek ji umož-
ňující, zprostředkující: poutové a. stán-
ky, střelnice, kolotoče atp.; hlavnía. pro-
gramu 2. lingv. změna tvaru slova podle
jiného slova v téže větě n. spojení, zvl. v
ustálené, frazeologizované podobě (např.
vezmi kde vezmi místo vezmeš, širší než
delší místo dlouhý); atrakční příd.
atraktant, -u m (I) bio!. látka rostlinného n.
živočišného původu podmiňující orien-
tovaný pohyb živočicha ke zdroji (např.
květní vůně, pohlavní feromony)
atraktivní [-ty- i -tý-] příd. (I) vzbuzující zá-
jem, pozornost, přitažlivý, lákavý, pou-
tavý: a. podívaná, film, kniha; a. <Jev; a.
žena; atraktivně přísI.; atraktivnost, -i ž
atrapa, -y ž (t) napodobenina něčeho; na-
podobenina zboží, popř. prázdný obal
urČ. zboží ve výkladní skříni: vystavené
reklamnía-y; házet (cvičnými) a-mi gra-
nátů
atraumatický [-tyc] příd. (ř) med. nepůsobící
poranění: a-á jehla
atrézie, -e ž (ř) med. vrozená neprůchodnost
dutého orgánu n. jeho části
atribuce, -e ž (I) 1. psych. připisování význa-
mu objektu n. situaci 2. liter. určení autor-
ství anonymniho mla (textu); (v textolo-
gii) ověření pravosti, autentičnosti textu,
textového pramene (op. ateteze): a. textu
atribut, -u m (I) 1. kniŽ. a odb. nezbytná, ne-
odlučitelná, podstatná vlastnost něčeho
(věci, substance), podstatný znak 2.
Iingv. větný člen rozvíjející podstatné jmé-
no v kterékoli větné platnosti a blíže ur-
čující jeho význam, přívlastek3. výtv. v i-
konografii symbolický předmět určující
zobrazenou osobu, zejm. světce n. my-
tologickou postavu; atributivní [-ty- i
-tý-] příd.: lingv. a. spojenI'
atrichie, -e, atrichiáza, -y ž (ř) med. alope-
audio-
cie, plešatost, holohlavost, lysivost, ly-
sina
atrio [á-], -ias (it) geo!. kruhový prostor v kal-
deře stratovulkánu mezi mladším sopeč­
ným kuželem a valem staršího, vnějšího
kužele kaldery
atrioventrikulárni [á-] příd. (I) anat. ležící
mezi síní a komorou srdeční
atrium [á-], -ia s (I) 1. archit. pravoúhlá cent-
rální místnost ant. řím. obytného domu,
s krbem, bez oken, se čtyřhranným osvět­
lovacím otvorem ve střeše nesené slou-
py a s nádrží na dešťovou vodu, obklo-
pená ostatními prostory; dvůr před sta-
rokřesťanskou bazilikou, rajský dvůr;
(dnes) obytný a rekreační vnitřní dvůr,
často osázený okrasnou zelení 2. anat.
(pravá a levá) síň srdeční; atriový příd.:
archit. a. dům
atrofie, -e ž (ř) med. zmenšení n. oslabení
normálně vyvinutého orgánu n. jeho části
(op. hypertrofie): a. svalu, mozku, slimi-
ce; atrofický příd.: med. a-é změny
atrofovat ned. i dok. (ř) med. podléhat, podleh-
nout atrofIi, zmenšovat se, zmenšit se,
zakrňovat, zakrnět: a-uj{c{ orgán
atropa, -y ž (ř) bot. statná bylina rodu Atropa
se špinavě fialovými květy a s černými,
prudce jedovatými bobulemi obsahují-
cími atropin, rulík zlomocný
atropin, -u m (ř) chem., farmo prudce jedovatý
alkaloid obsažený v blínu, rulíku a dur-
manu, používaný v lékařství; atropino-
vý příd.
atto- [ato-] (švéd) v slož. první část s význ. 10-18
násobek základní fyzikální jednotky, zn.
a
atot i adut
atymie, -e ž (I) med. těžkomyslnost, trudno-
myslnost .
atypický příd. (ř) vymykající se pravidlu, od-
porující pravidlu, neobvyklý, zvláštní,
netypický (op. typický): a. př{pad; a-á
stavba; atypicky přís!.; atypičnost, -i ž
atypie, -e ž (ř) kniž. aodb. odchylka od normy,
pravidla, běžnosti, neobvyklost, zvlášt-
nost, netypičnost: a. v duševn{m vývoji;
nádorová a.
atyre6za, -y ž (ř) med. chybění štítné žlázy
Au chem. zn. pro zlato (aurum)
AU zkr. (a: AstronoDůcal Unit) astronomická jed-
notka
a. u. c. zkr. (I: ab urbe condita) (letopočet počí­
taný) od založení města (tj. Říma, od
r.753)
audice [-dy-], -e ž (I) náb. vnitřní slyšení,
poselství vyšší moci
audience [-dy-], -ež(l) oficiální, úřední při­
jetí, slyšení u vysoce postavené osobnos-
ti: nástupní a. (velvyslance) u hlavy stá-
tu; audienční příd.: a. den, sál
audiencie [-dy-], -e ž(l)hist. (v 16.-19. stol.
ve šp. koloniích v Americe) soudní a
administrativní orgán s poradní funkcí
audio- [-dy-] (I) v slož. první část s význ. sluch,
sluchový, týkající se slyšení, slyšitelnosti
ap.
audiofon
audiofon [-dy-j, -u m (I + ř) med. přístroj
umožňující nedoslýchavým lépe slyšet
audiofonický [-dy-ny-j příd. (I + ř) odb. slu-
chový a hlasový: a-á komunikace doro-
zumívání mluvenou řečí
audiofrekvence [-dy-j, -e ž (I) fyz. kmitočty
slyšitelných zvuků
audiogram [-dy-j, -u m (I + ř) med. záznam
měření při audiometrii
audiokazeta [-dy-j, -y ž (I + f < it) kazeta se
zvukovým záznamem
audiologie [-dy-j, -e ž (I + ř) obor medicíny
zabývající se zkoumáním normálního i
porušeného sluchu; audiologický příd.
audiometr [-dy-j, -Um(l+ř)med. přístroj pro
vyšetřování sluchu
audiometrie [-dy-j, -e ž (I + ř) med. vyšetřo­
vání funkčních vlastností sluchového
ústrojí člověka, určování sluchového pra-
hu pomocí audiometru: slovní, tónová a.;
audiometrický příd.
audion [-dy-j, -u m (um) eltech. detektor am-
plitudově modulovaných kmitů se sou-
časným zesílením nízkých kmitočtů v tri-
odě n. pentodě:,audionový příd.
audiostudio [-dy-dy-j, -a s (I) studio pro
zvukové nahrávání pořadů: a. rozhlasu
audiovizuální [-dy-j příd. (I) odb. sluchový a
zrakový: a. technika; a. vyučovací pro-
středky (televizní okruhy, videorekordé-
ry, sluchátkové soupravy aj.); audiovi-
zuálně přísl.
auditivní [-dyty- i -tý-j příd. (I) odb. souvise-
jící se sluchovou činností, sluchový: a.
schopnosti; psych. a. paměť založená na
sluchovém vnímání (v protikladu k vi-
zuálm); auditivně přísl.
auditor [-dy-j, -a m(l) I, (dř.) člen vyššího
soudmno dvora: (v rak.-uh. armádě) vo-
jenský soudce 2. peněž. finanční kontrola
3. clrk. (v katol.) právník se soudními a
prokurátorskými pravomocemi; auditor-
ský příd.
auditoriát [-dy-j, -u m (I) rak.-uh. vojenský
soud
auditorium [-dy-j, -ia s (I) knlž. 1. přednáš­
ková síň, posluchárna; v lat. spoj. a. maxi-
mum hlavní, největší posluchárna (pro
zvláštní ph1ežitosti) 2. shromážděné po-
sluchačstvo (na přednášce ap.)
auerbach, -u m (Vl) sport. zvratný skok do
vody (nazv. podle něm. učitele plavání
W. Auerbacha)
auerbachit, -u m (Vl) miner. radioaktivně roz-
ložený zirkon (nazv. podle objevitele J.
Auerbacha)
auerlit, -u m (Vl) miner. izomoďní nerost ze
zirkonové řady považovaný za odrůdu
thoritu, křemičitan a fosforečnan thoria
s větším podílem fosforu (nazv. podle
Auera von Welsbacha); auerlitový příd.
auganit [-ny-j, -u m (ř) geol. souhrnný název
pro čediče bez olivínu
augelit, -u m (ř) miner. vzácný jednoklonný
nerost bělavé, žluté i růžové barvy, zá-
saditý fosforečnan hliníku; augelitový
příd.
80
augit, -u m (ř) miner. zelenohnědý až černý
jednoklonný nerost ze skupiny pyroxe-
nů, hliničitokřemičitan vápníku, hořčí­
ku, železa, sodíku a titanu; augitový příd.
augitit [-ty-j, -u m (ř) geol. vulkanická horni-
na se sklovitou základní hmotou obsa-
hující zvl. augit a magnetit; augititový
příd.
augment, -u m (I) lingv. předpona u indikati-
vů minulých časů v někt. indoevrop-
ských~cích, přímnožek; augmento-
vý příd.: lingv. a. afix
augmentace, -e ž (I) kniŽ. a odb. zvětšení, roz-
hojnění, přírůstek: liter. stupňované roz-
vedení výrazu (pleonazmus, opakování
slov, hromadění slov souznačných ap.);
hud. (zvl. v polyfonních skladbách) pro-
dloužení notových hodnot (op. diminu-
ce)
augmentační příd. 1. kniŽ. aodb. k augmenta-
ce 2. voj. zast. a. sklad sklad nedotknutel-
ných zásob (výstroje a výzbroje pro mo-
bilizované útvary)
augmentativum [-ty- i -tý-j, -va s (I) lingv.
slovo zveličelého významu (např. chla-
pisko, dlouhatánský) (op. deminutivum);
augmentativní příd.: lingv. zveličující,
zveličelý (op. deminutivní, zdrobňující,
zdrobnělý): a. výraz augmentativum; a.
přípona
augmentový t augment
augšpurský příd. (Vl) hist., náb. a-é vyznání,
a-á konfese základní výklad luterství
předložený v r. 1530 na říšském sněmu
v bavorském Augšpurku (něm. Augs-
burg)
augur, -a m (I) (ve st. Římě) kněz, kt. věštil
budoucnost podle letu, křiku a zobání
ptáků, ptakopravec; přen. kniž., hanl. faleš-
ný, licoměrný člověk; augurský příd.;
augursky přísl.; augurství, -í s
august, -a m (I) druh klauna, zvl. typ cirku-
sového šaška s charakteristickým směš­
ným oblečením a nalíčením
augustinián [-tyny-], -a m (Vl) clrk. člen jed-
noho z katol. církevních řádů podle ře­
hole svatého Augustina, a to řeholních
kanovníků n. poustevm'ků (eremitů)
augustinizmus [-tyny-j, -mu m (Vl) filoz., teol.
středověký směr vycházející z učení sv.
Augustina v světla na vodních kapičkách 3, hom. svět­
augustus, -ta m (I) hist. (ve st. Rímě) vzneše-
ný titul římského císaře
aukce, -e ž (I) veřejný prodej zboží (zvl.
v mezinár. obchodě) zprav. na základě
nejvyšší nabídky: a. na kávu, vlnu, koži-
šiny; - knižnía. metoda antikvárního pro-
deje vzácných knih, rukopisů ap.; ekon.
(privatizačm) a. jedna z forem privati-
zace státního (a družstevmno) majetku:
získat prodejnu va-i; holandská a. při
níž se vydražený objekt získává za nižší
než vyvolávací cenu; aukční příd.: a.
zboží; a. prodej; a. agentura
aukcionář, -e m (I) pořadatel aukcí
aukuba, -y ž (jap) bot. keh'k roduAucuba, pův.
z vých. Asie, s kožovitými, bíle skvrni-
aurignacien
tými listy a drobnými hnědě nachovými
květy, pěstovaný jako pokojová rostlina;
aukubový příd.: zeměd. a-á mozaika viro-
vá mozaika (zvl. brambor, tabáku, an-
greštu)
aúl, -u m (tur) osada někt. usedlých i kočov­
ných etnických skupin v Střední Asii a
Kazachstánu; horská osada na Kavkaze
aula, -y ž (I < ř) archit. I, vnitřní nádvoří ant.
řec. domu obklopené sloupovím 2. v ant.
Římě slavnostní sloupová síň v paláci
panovníka; (později) panovnické sídlo 3.
střední loď starokřesťanské baziliky 4.
hlavní slavnostní síň, zvl. vysokých škol
aulakogen, -u m (ř) geol. lineární brázdovitá
struktura platforem založená na systému
hlubinných zlomů.
aulos, -u m (ř) hud. střec. hudební dechový
nástroj s dvojitým plátkem
au nom [o nomj (f) obch., peněž. (znějící) na
jméno: cenné papíry au nom rektapa-
píry
au pair [o pérj neskl. Ž, řidč. m (f) mladý cizi-
nec' zprav. dívka, kt. pomáhá s domácí-
mi pracemi za stravu a ubytování (na
principu au pair), zprav. s cílem naučit
se jazyku
au pair [o pérj (f) obch., peněž. al parl; bez-
platně, na základě přímé (nefinanční)
výměny hodnot
au porteur [o -térj (f) obch., peněž. svědčící
majiteli, předložiteli: papíry au porteur
neurčené jménem, vyplácené na předlo­
žení
aura, -y ž (ř) 1. med. symptom předcházející
záchvatu, zprav. epileptickému, a proje-
vující se záškuby svalstva, růz. haluci-
nacemi aj. 2. odb. zvláštní (neviditelná)
vrstva kolem lidského těla vnímaná sen-
zibily, biomasa
auramin, -u m (I + ř) chem. organické barvi-
vo, jasná a vydatná žluť pouŽív. přede­
vším k barvení papíru
aurea mediocritas [-dyokritásj neskl. ž(l) kniŽ.
zlatá střední cesta, (podle Horatia) nej-
bezpečnější cesta ke štěstí
aureola, -y ž (I) 1. výtv. svatozář (obklo-
pující hlavu Krista, svatých), gloriola,
nimbus 2. astro barevný n. bílý kruh ko-
lem Měsíce n. Slunce vznikající ohybem
1e modrý plamen v benzinové důlní lam-
pě objevující se při výskytu výbušných
plynů 4. polygr. nežádoucí světlý kruh
kolem otisku při nesprávně upravené tis-
kové barvě S. geol. anomální nahroma-
dění chem. prvků v zemské kůře
aureomycin, -u m (I + ř) farm., med. antibioti-
kum ze skupiny tetracyklinů se širokým
antimikrobiálním použitím, chlortetra-
cyklin
aureus, -ea m (I) numiz. zlatá římská mince (v
době Caesarově obsahující 8,18 g zlata)
au revoir [o revuárj (f) franc. pozdrav, na
shledanou
aurignacien [oriňasjenj, -u m (Vl) archeol.
kultura mladého paleolitu (nazv. podle
aurignacký
franc. naleziště Aurignac), aurignacká
kultura
aurignacký [oriňa-j příd. (Vl) archeol. a-á kul-
tura aurignacien
aurikula, -y ž (I) anat. vnější ucho, boltec;
aurikulární příd.
aurikularia [-Iá-j, -ie ž (I) zool. larva sumý-
šů
aurikule, -ež(l)bot.prvosenkaa. bylina rodu
Primula s růžicí kožovitých stále zele-
ných lístků a s okolíkem žlutých květů
aurikuprid, -u m (I) miner. velmi vzácný
krychlový nerost, kt. je přirozenou sliti-
nou zlata a mědi; aurikupridový příd.
auripigment, -u m (I) miner. jednoklonný ne-
rost zlatožluté barvy, sirník arzenu, ka-
ménka; auripigmentový příd.
aurit, -u m (I) slitina kovu se zlatem, dř. uží-
vaná v zubním lékařství
aurorální příd. (Vl) odb. 1. týkající se roze-
dnívání, ranního období (podle Aurory,
řím. bohyně ranních červánků): a. roze-
vírání květů; a. zpěv ptactva 2. souvisící
s polární září (lat. aurora): geof. a. zóna
prstencovitá oblast kolem magnetických
pólů Země, v nichž se nejčastěji vysky-
tuje polární záře
aurosmirid, -u m (I + ř) miner. velmi vzácný
krychlový nerost, iridium s 25% obsa-
hem osmia a zlata; aurosmiridový příd.
aurostibit [-ty-j, -u m (I) miner. velmi vzácný
krychlový nerost, antimonit zlata v po-
době stříbrobílých lesklých zrn; auro·
stibitový příd.
auroro, -ra s (I) chem. ušlechtilý žlutý kov,
chemicky odolný, velmi kujný, používa-
ný k výrobě šperků, v zubním lékařství,
jako měnový kov aj., zn. Au, zlato
ausgerechnet část. zdůrazňovací(n) zast. ob. prá-
vě, zrovna: proč bych tam měl jít a. já?
auskultace, -e ž (I) med. vyšetřovací metoda
zjišťující zvukové jevy vznikající při čin­
nosti někt. orgánů, vyšetřování, vyšetře­
ní poslechem, (lékařský) poslech; ans-
kultační příd.
auskultant, -a m (auskultantka, -y ž) (I)
(u nás dř.) právník v přípravné službě
soudcovské; auskultantský příd.; aus·
kultantství, -í s
auskultovat ned. I dok. (I) med. (-; co) prová-
dět, provést vyšetření (plic, srdce aj.) po-
slechem (auskultací)
auslendr, -a m (n) publ., expr. cizinec v němec­
kém, popř. západoevropském prostředí,
kt. tam přijel za prací v čarami hřiště: míč skončil va-u; O hovor.
auspicie, -ií ž pornu. (I) 1. (ve st. Rímě) zna-
mení vůle bohů, např. z chování ptáků
2. kniŽ. zast. vyhlídky do budoucnosti 3.
kniž. zast. záštita, vedení: v lat. citát. spoj.
(promoce) sub auspiciis [-iísj (dř.) slav-
nostní udělení doktorátu vynikajícímu
kandidátovi pod záštitou hlavy státu
austenit [-ny-j, -u m (Vl) hut. strukturní slož-
ka oceli, tuhý roztok uhlíku v železe
(nazv. podle britského hutníka Robertse
Austina); austenitový, austenitický
[-ty-j příd.: hut. a-ická ocel
81
austenitizace [-nyty-j, -e ž (Vl) hut. ohřev
oceli nad kritické teploty a přeměna fe-
ritické n. feritocementitické struktury na
austenitickou; austenitizační příd.
austinit [-tyny-j, -u m (Vl) miner. vzácný ko-
sočtverečný nerost světle žlutavé barvy,
zásaditý arzeničnan vápníku a zinku
(nazv. podle prof. Austina Flinta z Kali-
fornie); austinitový příd.
australit, -u m (Vl) geol. druh tektitů z již.
Austrálie a Tasmánie; australitový příd.
austrální příd. (Vl) geogr. a. zóna zeměpisná
a biogeografická oblast zahrnující jižní
výběžky Již. Ameriky aAustrálie a někt.
další vrstvy v již. části Indického oceá-
nu
australopitek, australopiték, -a m (I + ř) pa-
leont., antr. vymřelý primát rodu Austra-
lopithecus, žijící začátkem čtvrtohor
v stepních oblastech Afriky, používající
nástroje z kostí a zubů
austriacizmus, -mu m (Vl) lingv. jazykový
prvek převzatý z rak. němčiny
austro· 1 (I) v slož. první část s význ. 1. jih, jižní
(např. austroasijsky') 2. Austrálie, austral-
ský (např. austromalajský)
austro-2(Vl) v slož. první část s význ. Rakousko
(lat. Austria), rakouský
austrofil, -a m (Vl + ř) přívrženec, stoupenec
Rakouska-Uherska, jeho politiky ap.;
austrorI1ský příd.; austrorI1ství, -í s
austromalajský příd. (Vl + Vl) zool., geogr. a-á
oblast zoogeografická oblast zahrnující
vých. Indonésii s převažující australskou
faunou
austromarxizmus, -mu m (Vl + Vl) polit. ide-
ologický a politický směr v rakouské
sociální demokracii do 2. světové vál-
ky; austromarxistický [-ty-j příd.
austroslavizmus, -mu m (Vl + Vl) hist., polit.
ideový a polit. program části představi­
telů slovanských národů (zvl. Čechů,
Slováků a Jihoslovanů) považujících
habsburskou říši za záruku pro zachová-
ní národní existence; austroslavistický
[-ty-j příd.
austrosubtropický příd. (I + ř) geogr. a-á zóna
biogeografická oblast zaujímající část
Chile, Argentinu, již. Afriku a většinu
Austrálie
aušus, -u m (n) ob. vadný výrobek, zmetek;
bezcenná věc, brak; aušusový příd.: ob.
a-é zboží vadné, brakové
aut, -u m (a) sport. 1. prostor za pomezními
zahrát něco (záležitost ap.) do a-u odsu-
nout do pozadí, zamluvit ap. 2. zahrání
míče za pomezní čáru 3. (v ragby) herní
činnost při vhazování míče do hry jako
taktický prvek hry; slang (při jiných
hrách) vhazování, vhození míče do hry
4. (v pálkovacích hrách, např. v basebal-
lu) dočasné vyřazení hráče ze hry; auto-
výl příd.: sport. a-é vhazovdní z autu
autarkie, -e ž (ř) kniŽ. a odb. soběstačnost 1.
filoz. (v řec. ant. filozofii u kyniků a sto-
iků) ideální vyrovnanost, klid mudrce
autobiografie
nezávislého na vnějších věcech a lidech
2. ekon. systém hospodářské politiky,
jehož cílem je vytvoření relativně uza-
vřeného a ekonomicky nezávislého cel-
ku; autarkní, autarkický příd.
autekologie [autl e-j, -e ž (ř) obor ekologie
zkoumající vztahy jedinců urč. druhu
k činitelům jejich životního prostředí, fy-
ziologická ekologie, ekologie jedince;
autekologický příd.
autenticita [-ty-j, -y ž (ř) kniŽ. autentičnost:
a. dokumentu
autentický [-ty-j příd. (ř) původní, pravý,
hodnověrný: a. text, pramen, opis; a-é
zprávy; autenticky přísl.; autentičnost,
-i ž
autentika [-ty-j, -y ž (ř) clrk. písemnost cír-
kevní správy ověřující pravost ostatků
svatých
autentizovat [-ty-j ned. i dok. (ř) kniž. (co) ově­
řovat, ověřit (původnost, pravost, hod-
nověrnost): a. listinu
autigeneze [-ty-j, -e ž (ř) geol. vznik druhot-
ných minerálů vlivem změněných fyzi-
kálně-chemických podmínek na místě
jejich výskytu
autigenní [-ty-j příd. (ř) geol. vzniklý na mís-
tě: a. křemen vzniklý krystalizací při ulo-
žení sedimentu
autizmus [~ty-j, -mu m (ř) med., psych. poru-
cha ověřování reality působená patolo-
gickou orientací myšlení výhradně na
osobní přání a potřeby, uzavřením se
v sobě a své fantazii a odtržením od svě­
ta; autistický [-tyc-j příd.
auto!, -a s (ř) automobil: osobní a.; jet au-
tem; autový2 příd.; autíčko, -a s zdrob.:
dětské (šlapací) a.
aut02, -a s (šp) div. jednoaktová hra nábožen-
ského i světského obsahu v počátcích šp.
divadla
auto- 1 (ř) v slož. první část s význ. sám, sebe-,
vlastní
auto· 2(ř) v slož. první část s význ. auto!, automo-
bil, automobilový
auto- 3 (ř) v slož. první část s význ. automatický 1
autoagrese, -e ž (ř + I) med., psych. jednání, kte-
rým jedinec poškozuje sám sebe; auto-
agresivní příd.
autoakuzace, -e ž (ř + I) med. sebeobviňování
jako příznak neurózy n. psychózy
autoanalýza, -y ž (ř) psych. soubor postu-
pů, jimiž se člověk snaží pochopit sebe
sama, porozumět svému chování, posto-
jům, citům, sebeanalýza; autoanalytic-
ký [-ty-] příd.
autoanténa, -y ž (ř + I) automobilová anténa
autoatlas, -u m (ř + Vl) atlas se silničními
mapami (pro automobilisty)
autobaterie, -e ž (ř + t) (akumulátorová) ba-
terie pro automobil
autobazar, -u m (ř + per) obchod s ojetými
automobily
autobiografie, -e ž (ř) vlastní životopis (bio-
grafie); autobiografický příd.: a. román;
autobiograficky přísl.: a. zaměřený pří­
běh; autobiografičnost, -i ž
autoblok
autoblok, -u m(f + t) žel. traťové zabezpečo­
vací zařízení, automatický blok
autobrekcie, -e ž(f +it) geol. vulkanická brek-
cie vzniklá rozdrobením svrchní části
lávového proudu tlakem tekuté lávy
z vnitr1ru proudu a pozdějším stmelením
úlomků lávou
autobus, -u m (f < f + I) silniční motorové autogen, -u m(f) zařízení pro svařování pla-t
vozidlo pro hromadnou dopravu (více
než devíti sedících osob): městský, pod-
nikový, dálkový, poschoďový, kloubový autogeneze, ~ ž(f) biol. teorie, podle kt. není
a.; autobusový příd.: a-á doprava, trať, .
linka; a-é nádraží
autocenzura, -y ž(f +I) vlastní kontrola (cen-
zura) vlastního díla (určeného k zveřej­
nění)
autocisterna, -y ž (f + I) dopr. cisterna na au-
tomobilovém podvozku (na přepravu
kapalin a sypkých látek), cisternový au-
tomobil
autodafé neskl. s (port) mst. okázalé vyhlášení
a provedení rozsudku smrti soudního tri-
bunálu řízeného šp. n. port. inkvizicí nad
kacíři, zprav. upálením; pfen. kniŽ. okáza-
lé ničení, pálenI' něčeho (např. knih za
nacizmu)
autodestrukce, -e ž (f + I) med. záměrné na-
rušování, narušení vlastního zdraví jako
projev psychické poruchy, sebepoškozo-
vání, sebepoškození
autodidakt [-dy-], -a m(f) kdo se učí, vzdě­ autograf, -u m(f) 1. původní, vlastní ruko-
lává v něčem sám, bez pomoci, vedení
učitele, samouk; autodidaktický [-ty-]
příd.
autodidaxe [-dy-], -e ž{f} samoučení
autodílna, -y ž (f + č) automobilová dílna,
autoopravna
autodoprava, -y ž (f + č) automobilová do-
prava
autodopravce, -e (f + č) kdo provozuje au-
tomobilovou dopravu
autodráha, -y ž(f + č) dráha pro modely au-
tomobilů, automodelářská dráha
autodrom, -u m(f) 1. speciální dráha pro au-
tomobilové závody 2. cvičiště s přírodní­
mi a umělými překážkami k výcviku ři­ autografie, -e ž (f) polygr. umělecká grafická
dičů, zvl. vojenských 3. zábavní podnik s
dětskými autíčky elektricky poháněnými
autodrožka, -y ž (f + r) zast. automobilová
drožka, taxi; autodrožkový příd.
autoemise, -e ž(f +I) fyz. uvolňování elektro-
nů z pevné látky do vakua n. plynů v in-
tenzivním elektrickém poli; autoemisní autogram, -u m (f) vlastnoruční podpis něj.
příd.
autoerotizmus [-ty-], -mu m (f) med., psych.
láska k vlastní osobě; souhrnný název
pro růz. formy uspokojování sexuálního autogramiáda, -y ž (f) veřejná akce spoje-
pudu bez účasti partnera
autofázování, -í s (f) fyz. samočinné fázová-
ní urychlovače
autofonie [-ny-], -e ž (f) med. zesílené vní- autogrejdr, -u m(f+a} samohybný stroj ur-
mání vlastní řeči (např. při akutní rýmě)
autofretáž, -e ž (f + t) tech. technologický
postup, při němž se za studena vytváří
plastická deformace v urč. objemech tě­
les, a tím vzniká příznivé rozložení vlast-
ních pnutí a zpevnění, samozpevnění
82
autogamie, -e ž(f) ortogamie 1. biol. oploze-
ní samičích gamet samčími gametami
téhož oboupohlavního jedince, samoo-
plodnění 2. bot. opylení pestíku pylem,
kt. pochází z téhož květu, samoopylení,
samosprášení
autogaráž, -e ž (f + t) garáž
menem, autogenní přístroj; autogenní
příd.: a. pfístroj autogen
směr a charakter vývoje určován vlivem
prostředí, ale vnitřními vlastnostmi or-
ganizmu; autogenetický [-ty-] příd.
t
autogenm'1 autogen
autogenm'2 příd. (f) kniŽ. a odb. mající původ,
motivaci v sobě: geol., ekol. týkající se
změn, posloupnosti způsobené podmín-
kami vzniklými uvnitř přirozeného spo-
lečenstva a měnícími jeho prostředí (op.
alogenní 1); med.. psych. a. trénink soubor
technik koncentrace a relaxace regulují-
cích napětí svalové (u svalstva ovláda-
ného vůlí) a následně i psychické, forma
nacvičené autosugesce
autogonie [-ny-], -e ž (f) biol. výklad, teorie
o vzniku života na Zemi (n. jinde ve
vesmíru) chemickou evolucí, evoluční
abiogeneze, biopoeze, neobiogeneze;
autogonický příd.
pis, mlo napsané vlastní rukou; vlastno-
ruční podpis, autogram autora: sbírka
a-ů 2. odb. přístroj pro automatické za-
znamenávání výsledků urč. měření, po-
zorování růz. druhu; geod. velký vyhod-
nocovací fotogrammetrický stroj; med.
přístroj pro grafickou registraci bezděč­
ných pohybů; polygr. kontrolní přístroj pro
tiskové stroje zaznamenávající na pás re-
gistračního papíru dobu tisku, prostoje,
počet tisků ap.
autografický příd. k autografie, k autograf:
polygr. a. papír, tisk, inkoust; autografic-
ky přísl.
technika tisku z plochy, při níž se kresba
provedená na zvl. papíře přetiskuje na li-
tografický kámen k dalšímu rozmnožení
autografovat ned. i dok. (f) polygr. (co) rozmno-
žovat, rozmnožit autografií: a-ané par-
titury
významné osoby, zprav. vyžádaný pro
sběratelské a pod. účely: a-y spisovate-
lů, herců, sportovců
ná s podpisováním kuih, fotografií aj.
významnými osobami (umělci, sportov-
ci ap.)
čený k údržbě silnic, přemísťování leh-
kých hornin n. k úpravě terénu, samo-
hybný grejdr
autogyra, -y ž(f} let. letadlo s otáčivými nos-
nými plochami a s tažnou vrtulí, vírník,
gyroplán
autokláv
autohavárie, -e ž(f + t) havárie motorového
vozidla, automobilová havárie
autohemoterapie, -e ž(f) med. popudová léč­
ba injekcí vlastní krve
autohypnóza, -y ž (f) psych. uvedení sebe
sama do hypnotického stavu (pomocí
autosugesce, videokazety ap.)
autochorie, -e ž(f) bot. aktivní způsob rozši-
řování rostlin např. vymršťováním semen
z rostliny (např. u violky trojbarevné)
autochrom, -u m (f) fot. někdejší rastrový
způsob barevné fotografie; deska pro ni;
autochromový příd.
autochton, -a m(f) odb. autochtonní člověk,
živočich, organizmus aj. (op. alochton)
autochton, -u m (f) odb. autochtonní rostli-
na, horninové těleso aj. (op. alochton)
autochtonie [-ny-], -e, autochtonita, -y ž
odb. jev záležící na výskytu něčeho n.
někoho autochtonmno
autochtonizmus [-ny-], -mu m (f) mst.. etn.
teorie předpokládající hist. vývoj etnic-
kých skupin od počátku až do součas­
nosti na stále stejném území, odmítající
migrace
autochtonní příd. (f) odb. vyskytující se v mí-
stech svého původu n. vzniku, původní
(op. alochtonní): a. obyvatelstvo; ekol. a.
organizmy, rostlina, živočich aborigen-
ní; geol. a. žula, vápenec, uhlí, rašelina;
autochtonnost, -i žodb. autochtonie, au-
tochtonita
autoimunita [-ny-], -y ž(f +I) med. imunolo-
gická reakce organizmu na někt. složky
vlastního těla jako na cizí, možnost re-
akce proti vlastním antigenům; autoimu-
nitní příd.: med. a. choroby
autointoxikace, -e ž (f + 1+ f) med. otrava or-
ganizmu vlastními zplodinami (při ure-
mii, kómatu ap.)
autoionizace [-jony-], -e ž(f) jad. fyz. proces,
při kterém se energie vzbuzeného atomu
předá některému elektronu z atomového
obalu, čímž dojde k ionizaci
autojeřáb, -u m (f + č) jeřáb montovaný na
podvozku nákladního auta, automobilo-
vý jeřáb
autokar, -u m (f + a) dálkový autobus (jen
pro sedící osoby); autokarový příd.
autokatalýza, -y ž(f) chem. urychlovánchem.
reakce působením katalyzátoru, kt. vzni-
ká jako její produkt; autokatalytický
[-ty-] příd.
autokefalie, -e ž(f) círk. samostatnostjednot-
livých pravoslavných církví; (v raném
křesťanství) nezávislost někt. biskupů na
metropolitech; autokefální příd.
autokempink, -u m (f + a) 1. putovní tábo-
ření s autem 2. tábor, táborové zařízení
pro mototuristiku; autokempinkový příd.
autokláv, -u m(f +I) tech. uzavíratelná tlako-
vá nádoba pro reakce probíhající za zvý-
šeného až vysokého tlaku a teploty, po-
užívaná v lékařství při sterilaci, v potra-
vinářství při konzervování, v chemii při
syntézách, ve stavebnictví k urychlení
tuhnutí betonových prefabrikátů aj.; au-
autoklub
toklávový příd.: stav. a. beton propařova­
ný za vyššího tlaku v autoklávech
autoklub, -u m(f + a) organizace, klub sdru-
žující motoristy a zájemce o motorizmus,
automotoklub
autokód, -u m(f + t) kyb. nejjednodušší stro-
jově nezávislý jazyk vhodný pro zápis
algoritmů, které popisují jednotlivé kro-
ky požadovaných procesů
autokolimace, -e ž (f + I) odb. registrace rov-
noběžných paprsků světla po odrazu od
rovinného zrcadla ap. prováděná touž
optickou soustavou, kterou byly paprs-
ky vyslány; autokolimační příd.: odb. a.
dalekohled fungující sám sobě jako ko-
limátor, jako pomůcka ke kontrole rovin-
nosti a rovnoběžnosti os (u teodolitu,
goniometru aj.), autokolimátor
autokolimátor, -u m(f +I) odb. autokolimač­
ní dalekohled
autokolona, -y ž (f + t) skupina automobilů
jedoucích za sebou, kolona (aut)
autokomunikace [-ny-], -e ž(f +1) liter. jazy-
ková a literární komunikace, při kt. je
autor textu totožný s jeho příjemcem
(např. autorské deníky, pracovní texty
ap.)
autokosmetika [-ty-], -y ž(f +f < f) chem. pro-
středky k ošetřování automobilu, zvl.
jeho karoserie; autokosmetický příd.: a.
prostředek
autokracie, -e ž (f) forma vlády, v níž se
nejvyšší a neomezená moc ve státě sou-
střeďuje v rukou jednotlivce n. úzké sku-
piny, samovláda; pfen. uplatňování neo-
mezené moci jedince v jiných společen­
ských vztazích (v rodině, v řízení práce
ap.)
autokrat, -a m (autokratka, -y ž) (f) neo-
mezený vládce, samovládce
autokratický [-ty-] příd. k autokracie, k au-
tokrat: a. způsob vlády, řízení; autokra-
ticky přísl.; autokratičnost, -i ž
autokratizmus [-ty-], -mu m autokratický
způsob vlády, autokracie
autokrator, -a m (f) hist. titul byzantského
císaře (na rozlišení od spoluvládců)
autokritický [-ty-] příd. (f) sebekritický; au-
tokriticky přísl.; autokritičnost,-i ž
autokritik [-ty-] , -a m kdo kritizuje sám
sebe, je kritický sám k sobě, k své práci
ap.
autokritika [-ty-], -y ž kritika sebe samé-
ho, vlastní kritika, sebekritika: nedosta-
tek a-y
autokros, -u m(f + á) sport. závod automobilů
v obtížném terénu na vyznačené okruž-
ní trati; autokrosový příd.
autokrosař, -e m závodník v autokrosu
autokurz, -u m(f + I) hovor. kurz pro přípravu
řidičů (automobilů, popř. jiných moto-
rových vozidel)
autolak, -u m(f +n) lak na automobilové ka-
roserie
autolékárna, autolékárnička, -y ž (f + č)
hovor. příruční lékárnička (s předepsaným
obsahem) v automobilu
83
autolit, -u m (f) miner. a-y úlomky starších
produktů tuhnutí v magmatické horni-
ně pocházející z téhož magmatu (op. alo-
lit)
autolitografie, -e ž (f) polygr.. výtv. původní
kresba provedená umělcem přímo na li-
tografický kámen n. zinkovou desku;
otisk této kresby; umělecká litografie;
autolitografický příd.
autolýza, -y ž (f) 1. chem.. biol. posmrtné
samonatrávení buněk působením enzy-
mů v nich obsažených 2. geol. přeměna
horniny vyvolaná činiteli obsaženými
v hornině samé, autometamorfóza (op.
alometamorfóza)
automapa, -y ž(f +I) silniční mapa (pro au-
tomobilisty)
automasáž, -e ž (f + t) sport. masáž, kterou
provádí sportovec na vlastním těle
automat, -u m (f) 1. zařízení, stroj, přístroj
vykonávající urč. činnost, funkci samo-
statně bez trvalé řídící činnosti člověka:
ovládací, regulační, adaptivní a.; tele-
fonní a.; prodejní a.; hudební a.; hrací
a.; kopírovací a. (na soustružení); doji-
cí, krmný a.; mat. teorie a-ů týkající se
zvl. informačních kybernetických systé-
mů; Opracovat jako a. bezmyšlenkovi-
tě, bezduše 2. lehká automatická zbraň
pro střelbu jednotlivými ranami i dáv-
kou, samopal 3. jídelna bez obsluhy, se
samoobsluhou; automatový příd.: tech.
a-á ocel vyznačující se zvýšenou obro-
bitelností
automatický [-ty-] příd. (f) 1. vykonávající
urč. činnost, funkci samostatně bez trvalé
řídící činnosti člověka, na tom založený,
samočinný: a. stroj, přístroj automat 1;
a. systém automatika; odb. a-á fréza; a.
stav; a-á převodovka (motorových vozi-
del); a-á regulace, kontrola; a-é zpra-
cování dat; a-é programování; a-é říze­
ní letadel, a. pilot udržující samočinně
stanovenou výšku a směr, autopilot; a-é
zbraně schopné samočinného opakova-
ného nabití i střelby dávkami (např. ku-
lomet, samopal) 2. konaný neúmyslně,
samovolně, nechtěně, mimovolný, bez-
děčný, spontánní, mechanický: a. pohyb;
dýchání je a-é; psych.. liter. a-é psaní bez
vědomé intence pisatele; automaticky
přísl.; automatičnost,-i ž
automatika [-ty-], -y ž(f} 1. souhrn strojů,
přístrojů, zařízení pracující za urč. pod-
mínek bez nutnosti lidského zásahu, ří­
zení, automatické zařízení, automatický
systém 2. řidč. automatičnost
automatizace [-ty-], -e ž (f) 1. jeden z hlav-
ních směrů soudobého technického vý-
voje založený na zavádění a užívání sa-
močinných zařízení bez obsluhy: zavá-
dění mechanizace a a.; dz1čí, komplexní,
všestranná a.; a. výrobních procesů; a.
spojů; a. zemědělství 2. přechod od vě­
domé činnosti k činnosti samovolné, mi-
movolní, bezděčné, spontánní, konané na
principu stereotypie: a. pohybů, doved-
automobilizmus
ností; a. výslovnosti 3. lingv. ustálení, ze-
všednění jazykového prostředku jeho
častým užíváním v obvyklé podobě (op.
aktualizace 1); automatizační příd.: a.
proces; a. zařízení; - a. prostředek
automatizmus [-ty-], -mu m (f) odb. 1. sa-
movolný průběh činnosti, automatický
úkon, automatická činnost, jednání: na-
vyklé a-y; pohybové a-y; reflexivní a. 2.
výtv. proces spontánní malby bez racio-
nální kontroly (v abstraktním expresio-
nizmu a neformálním uměm')
automatizovaný [-ty-] příd. (f) 1. založený
na automatizaci, vybavený automatiza-
cí, automatický 1: a. systém řízení; a-á
telefonní ústředna 2. automatický 2:
a-é pohyby 3. lingv. častým užíváním
v obvyklé podobě ustálený (op. aktuali-
zovaný): a-é spojení; automatizovaně
přísl.
automatizovat [-ty-] ned. i dok. (f) (co) (u)či­
nit automatickým: a. výrobní proces;
- a. pohyby, návyky; automatizovat se
ned. i dok. stávat se, stát se automatickým
2
automatofon, -u m(f) odb. hrací stroj repro-
dukující hudbu pomocí zvl. mechaniz-
mu (např. orchestrion, hrací skříňka),
hudební automat, automatofonický ná-
stroj; automatofonický [-ny-] příd.: a.
nástroj automatofon
automatový t automat
automechanický [-ny-] příd. k automecha-
nika, k automechanik: a-á dz1na
automechanik [-ny-], -am(automechanič­
ka, -y ž) (f) dělník pracující v oboru au-
tomechaniky
automechanika [-ny-], -y ž (f) obor specia-
lizovaný na montáže a opravy automo-
bilů
autometamorfóza, -y ž (f) geol. přeměna
horniny vyvolaná činiteli obsaženými
v hornině samé, autolýza 2 (op. alometa-
morfóza)
autometasomatóza, -y ž (f) geol. autometa-
morfóza vyvolaná roztoky, které pochá-
zejí z vlastních zdrojů horniny
automobil, -u m(f < f + I) silniční motorové
vozidlo pro dopravu osob n. nákladu:
osobní, nákladní a.; závodní, terénní a.;
řidič a-u; zeměd. vozidlo se specifickým
vybavením z hlediska zemědělského pro-
vozu, zprav. s výměnnými pracovními
nástavbami; automobilový příd.: a-á ka-
roserie; a. motor, olej, benzin; a-á anté-
na autoanténa; a. průmysl; a-á doprava
autodoprava; a. sport; a-é závody, rely;
a-á nehoda autonehoda; automobilní
příd.: a. stň'kačka pojízdné hasicí zaříze­
ní s čerpadlem poháněným motorem
vlastmno automobilu
automobilista, -y m (automobilistka, -y ž)
1. řidič automobilu 2. kdo se věnuje au-
tomobilovému sportu, automobilizmu
automobilistický [-ty-] příd. k automobiliz-
mus, k automobilista
automobilizmus, -mu m(f < f + I) 1. odvětví

automobilka
dopravy používající automobilů k pře­
mísťování osob a nákladů, automobilo-
vá doprava 2. automobilový průmysl 3.
(rekreační n. závodní) automobilový
sport
automobilka, -y ž továrna na výrobu auto-
mobilů
automobilní, automobilový t automobil
automodelářský příd. týkající se automode-
lářství: a. kroužek; a-á dráha autodráha
automodelářství, -í s (ř + it < I) modelářství
zaměřené na konstrukci, stavbu a závo-
dy modelů automobilů
automontér, -a m (ř + t) řidč. a zasl. autome-
chanik; automontérský příd.
automotoklub, -u m (ř + I + a) autoklub
automutagen, -u m (ř + I + ř) biochem. chemic-
ká látka vznikající v jedinci jako pro-
dukt výměny látek, které jsou v něm
schopny vytvářet mutace
automutilace [-ty-), -e ž (ř + I) med. sebepo-
škození, sebezohavení konané buď zá-
měrně (zvl. s cílem vyhnout se urč. po-
vinnostem), n. jako projev psychóz; au-
tomutilačnípří;
autonehoda, -y ž (ř + č) automobilová neho-
da
autonomie, -e ž (ř) samospráva, forma urč.
(omezené, relativm') nezávislosti, samo-
statnosti (v rámci většího celku); (státo-
právně) samostatné rozhodování urč.
části státu o regionálních a národních
záležitostech při zachování jednoty stá-
tu
autonomista, -y m (autonomistka, -y ž)
stoupenec autonomizmu
autonomistický [-ty-) příd. k autonomizmus,
k autonomista: a-é hnutí; a. program
autonomizace, -e ž (ř) řidč. udělení (státo-
právní, národní) autonomie, samosprá-
vy; autonomizační příd.
autonomizmus, -mu m (ř) politické hnutí
usilující o získání autonomie pro urč.
národnostní n. jiný celek, urč. oblast ap.
autonomní příd. (ř) 1. mající autonomii, sa-
mosprávu, týkající se autonomie: a. re-
publika; a. vláda 2. nezávislý: a. vývoj
řídící se svými vnitřními zákony; med.,
anat. a. činnost orgánů; a. nervstvo část
periferního nervstva schopná funkcí re-
lativně nezávislých na centrálním nervo-
vém systému, vegetativní nervstvo; ellech.
a. obvod obsahující nezávislé zdroje
energie; ekon. a. výdaje jejichž výše se
nemění se změnou důchodu (peněžního
příjmu); filoz. a. etika založená na před­
pokladu vnitřního mravního zákona v
nás (op. heterogenní); liler. a. poezie čistá;
autonomně přísl.: a. se vyvíjet; autonom-
nost, -i ž
autonym, -u m (ř) pravé původní jméno
osoby užívající pseudonymu
autoopravna, -y ž (ř + č) opravna automo-
bilů
autoorganizace [-ny-), -e ž (ř) biol. a. živých
systémů samovolné uspořádání jejich sta-
vebních prvků ve výše organizovanou
84
soustavu vyplývající pouze z fyzikálně­
chemických vlastností těchto prvků
autooxidace, -e ž (ř) chem. samovolné okys-
ličování (oxidace) sloučeniny vzdušným
kyslíkem za normální teploty
autopark, -u m(ř +a) soubor dopravních pro-
středků (automobilů aj.) urč. podniku,
voj. jednotky ap., automobilový park
autopérovka, -y ž (ř + č) polygr. reprodukce,
v níž je_použita čárová kresba ve spojení
s kresbOU-polotónovou, tušovou ap.
autopilot, -a ~ (ř +t) let. automatický pilot
autoplastika [-ty-), -y ž (ř) med. plastika pro-
vedená krytím povrchové části tkáně
kůží téhož organizmu
autopneumatolýza, -y ž (ř) geol. působení
plynů a par unikajících z magmatu na
ztuhlé partie téhož magmatického tělesa
autopolyploidie [-dy-), -e ž (ř) gen. polyploi-
die, při kt. došlo k více než dvojnásob-
nému zmnožení základního počtu chro-
mozomů téže taxonomické jednotky
autoportrét, -Um(ř+t) vlastní portrét, vlast-
ní podobizna (umělce)
autopsie, -e ž (ř) 1. kniŽ. a odb. vlastní pozná-
ní, vlastní zkušenost: znát něco z a. 2.
med. ohledání mrtvoly pitvou za účelem
studijním, diagnostickým n. soudním
autor, -am (autorka, -y ž) (f<1) 1. původce,
tvůrce literárního, popř. vůbec umělec­
kého díla, též díla vědeckého n. odbor-
ného: edice českých a-ů spisovatelů; a.
dramatu, obrazu, symfonie; a. gramati-
ky, slovníku; lingv. účastník písemné ko-
munikace 2. původce, tvůrce něčeho
vůbec: a. zlepšovacího návrhu, vynále-
zu; sport. publ. a. gólu, branky střelec; au-
torský příd.: a. podíl (na kálektivním
díle); a. výtisk který dostává autor díla
od vydavatele; polygr. a. arch (u nás) ob-
sahující 36 000 tiskových znaků včetně
mezer; práv. a-é právo souhrn předpisů
upravujících vztahy vznikající v souvis-
losti s vytvořením a uplatněním díla;
lingv. a. slovnlK lexikografický popis slov-
ní zásoby urč. autora n. díla; film. a. film
vyznačující se charakteristickými znaky
podle hlavní tvůrčí osobnosti (režiséra,
herce); autorsky přísl.
autorádio [-dy-), -ia s (ř + I) hovor. rozhlaso-
vý přijímač pro použití v motorových vo-
zidlech, automobilový přijímač
autoradiografie [-dy-), -e ž (ř + I + ř) odb.
metoda zobrazování a studia struktury
pevných látek a živých tkání pomocí ra-
dionuklidů, zprav. předem do nich vpra-
vených, užívaná v lékařství, biologii a
defektoskopii; autoradiografický příd.:
a-á metoda
autoradiogram [-dy-), -um(ř+l+ř}odb. zob-
razení získané autoradiografickou meto-
dou
autoreferát, -u m(ř + I) zpráva, referát o vlast-
ním <hle (např. o disertaci)
autoregulace, -e ž (ř + I) biol., kyb. proces úpra-
vy a usměrňování chování živých i neži-
vých systémů založený na zpětné vaz-
autosilo
autostabilní 85 avenue
bě, samořízení, samoregulace; autoregu-
autostabilní příd. (ř + I) let. a. profil (křídla) autotropizmus, -mu m (ř) bot. pohyb mla- (pův. s poznámkou per aval, tj. jako ru-
lační příd.
který má tvar vlnovky a při změně úhlu dých částí rostlin (kořenů, lodyh), jímž kojffil')
autoremedura, -y ž (ř + I) práv. zrušení n.
náběhu vrací křídlo do původní polohy orgán vyrovnává zakřivení, jakmile avalát, -a m (t) práv., peněž. směnečný dluž-
změna rozhodnutí orgánem, kt. je vydal
autostereotyp, -u m (ř) psych. komplex před­ skončilo působenípodnětu, který zakři­ ru'k (za kterého se zaručil avalista)
(jako zvl. způsob vyřízení opravného
stav, které mají příslušníci společenských vení způsobil avalista, -y m (f) práv., peněž. směnečný ruči­
prostředku)
skupin o sobě (na rozdíl od héterostere- autoturistika [-ty-), -y ž (ř +t) turistika usku- tel, aval
autorita, -y ž (I) 1. obecně přijatý a uznávaný
otypu) tečňovaná automobilem; autoturistický avansovat ned. i dok. (t) (-; na co) postupovat,
neformální vliv osoby n. instituce, zalo-
autostimulace [-ty-), -e ž (ř + I) psych. sebeo- příd. postoupit ( v služebním postavení, v za-
žený na urč. kvalitách a vztazích, úcta,
vlivňování organizmu podněty, které autotyp, -u m(ř) polygr. výsledný obraz vznik- městnání); být povyšován, povýšen: a. v
vážnost: otcovská a.; politick4, morální,
vědecká a.; mezinárodní a. CR prestiž;
jsou v dané situaci žádoucí, potřebné či 1ý na štočku použitím autotypie; auto- hodnostech; - a. na ředitele
nezbytné typový příd. avantgarda, -y ž (t) 1. předvoj (pův. vojen-
mít, získat a-u; podrývat něčí a-u 2. obec-
autostoP!, -u m (ř + a) zastavování a využí- autotypie, -e ž (ř) polygr. fotoreprodukční ský); skupina osob, směr, hnutí zasazu-
ně uznávaná osoba s tímto vlivem: býtpro
vání náhodně projíždějících vozidel k způsob, kterým se obraz rozloží na body jící se o nové myšlenky, průkopníci 2.
někoho a-ou; je a-ou ve svém oboru uzná-
osobní přepravě, stop růz. tvarů, velikostí a hustoty; autoty- uměJ. novátorské směry 20. stol. (futuriz-
vaným znalcem, vědcem; ctít a- y 3. sociol.
autostop2, -u m (ř + a) žel. zařízení k samo- pický příd.: polygr. a-á síť rozložení obra- mus, expresionizmus, konstruktivizmus,
vztah, v němž osoby n. instituce přejíma­
činnému zastavení vlaku, vlakové zabez- zu pro tisk na body růz. tvarů použitím surrealizmus aj.): předválečná básnická,
jí vůdčí roli a prosazují cíle urč. skupin 4.
pečovací zařízení clonek vkládaných do tělesa objektivu; divadelní, výtvarná, filmová a.; avant-
cfrk. zplnomocnění církve (resp. jejich
autostráda, -y ž (il) dálková silnice vyhra- a. štoček; a. tisk gardní příd.: a. hnutí pokrokové, průkop­
zmocněnců) k spasitelskému poslání, kt.
zená silničním vozidlům pro motorovou autovakcína, -y ž (ř + I) med. očkovací látka nické; a. myšlenky; a. tvorba, architek-
na ni přenesl Ježíš Kristus
dopravu, křižující ostatní komunikace připravená z mikroorganizmů vlastního tura; avantgardně přísl.; avantgardnost,
autoritář, -e m (autoritářka, -y ž) (I) kdo
mimoúrovňově, dálnice; autostrádový těla, kterému má být vstří'knuta -i ž
(přepjatě) zdůrazňuje svou n. něj. cizí
příd. autovrak, -u m (ř + n) rozbitý, nepojízdný avantgardista [-dy-), -y m (avantgardist-
autoritu; autoritářský příd.: a. typ; a.
autostylizace, -e ž (ř) liler. způsob umělcova automobil: drcení a-ů ka, -y ž) (t) příslušm'k avantgardy, avant-
způsob výchovy; polit. a. režim forma vlá-
ztotožnění s něj. objektem, podoba, do autový! t aut gardního hnutí, avantgardizmu
dy spočívající na jediném nositeli (oso-
níž sám sebe v uměleckém díle stylizu- autový2 t auto avantgardistický [-dysty-) příd. k avantgar-
bě, výboru, polit. straně),jefiŽ nepřipouš­
je; autostylizační příd. autozom, -u m (ř) biol. jakýkoli chromozom dizmus, k avantgardista
tí kontrolu ani podíl jiných uskupení na
autosugesce, -e ž (ř + I) psych. vědomé n. ne- jiný než pohlavní avantgardizmus [-dy-), -mu m avantgard-
výkonu moci
vědomé psychické ovlivňování sebe autun [autun i otén), -u m (VJ) geol. stra- ní uměl. směr
autoritářství, -í s autoritářské jednání, cho-
sama, vlastních citů, názorů, nálad a po- tigrafický stupeň permu (nazv. podle avantgardní t avantgarda
vání
stojů; autosugestivní [-ty- i -tý-) příd. franc. města Autun) avanti [-ty) cilosJ. (il) hovor. vybízí k pohybu
autoritativní [-ty- i -tý-) příd. (I) založený na
autosyndéza, -y ž (ř) gen. meiotické párová- autunit [autuny- i otény-), -u m (VJ) miner. vpřed n. k odchodu
autoritě, opírající se o autoritu, mající n.
ní chromozomů, které pocházejí ze stej- čtverečný nerost žluté barvy, vodnatý avantura, avantýra, -y ž (t) dobrodružná
vyžadující autoritu: a. vztah, postup; a.
orgán, osobnost; a. styl vedení; a. režim ných rodičovských gamet (op. alosyndé- fosforečnan uranylu a vápníku ze skupi- příhoda, menší dobrodružství: libuje si
za) ny uranových slíd (nazv. podle franc. va-ách; milostná a.
autoritářský; autoritativně přísl.; autori-
autošampon, -u m (ř +a) pěnivý autokosme- města Autun) avanturin- .J,. aventurin-
tativnost, -i ž
tický prostředek k mytí karoserie auto- auxanografie, -e ž (ř) biol. metoda pro zjiště­ avanturista, -y m (avanturistka, -y ž) kdo
autorizace, -e ž (I) 1. autorův souhlas k vy-
mobilů ní schopnosti růstu mikroorganizmů na má zálibu v avanturách, sklon k avantu-
dání jeho díla, popř. k jeho úpravě, pře­
autoškola, -y ž (ř + I) středisko pro výuku a růz. zdrojích uhlíku n. dusíku n. pro zjiš- rizmu, kdo jedná v jeho duchu
kladu ap. 2. úřední schválení, oprávně­
výcvik řidičů motorových vozidel tění růstových požadavků auxotrofních avanturistický [-ty-) příd. k avanturizmus,
ní, pověření; autorizační příd.
autotaxi neskl. s (ř + I) nájemný automobil s mikroorganizmů k avanturista: a-á politika
autorizovaný příd. 1. autorem (autorizací)
taxametrem, taxi auxanometr, řidČ. auximetr, -u m (ř) bot. avanturizmus, -mu m(t) sklon k dobrodruž-
schválený: a. text, překlad 2. mající úřed­
autotelefon, -u m (ř) sděl. lech. telefon zabu- přístroj měřící n. zapisující růst rostli- nému jednání, záliba v dobrodružstvích
ní oprávnění: a. postup
dovaný v automobilu ny (avanturách); též nezodpovědné, dobro-
autorizovat ned. i dok. (I) (co) 1. dávat, dát au-
autotomie, -e ž (ř) zool. schopnost někt. živo- auxilia, -ií s mno (I) hist. auxiliární sbory družné politické jednání, politika
torský souhlas (k vydávání, úpravě, pře­
čichů odvrhnout po podráždění urč. část auxiliární příd. (I) kniž. aodb. pomocný, pod- avantýra T avantura
kladu díla ap.): a. text 2. úředně schva-
těla jako obranný reflex n. i jako prostře­ půrný: anat.p. (dýchací) svaly; hist. a. sbo- avatár, -u m (sanskrt) (v ind. mytol.) vtělení
lovat, schválit: a. zápis z porady
dek k nepohlavnímu množení regenerací ry (v ant. Rímě) pomocné jednotky, do boha do podoby člověka n. jiného tvora:
autorotace, -e ž (ř + I) fyz. samovolné otáčení
autotransformátor, -u m (ř + I) ellech. trans- nichž byli zařazováni zejm. obyvatelé Višnuovya-y
tělesa (např. vrtule) v proudu vzduchu
formátor mající část elektrického vinutí provincií, auxilia ave [á-) (I) lat. pozdrav, buď zdráv
autorský t autor
společnou pro průchod primárního i se- auximetr t auxanometr ave [á-) neskl. s (I) náb. (v křesťanské liturgii)
autorství, -í s (I) skutečnost, že někdo je
kundárního proudu auxin, -u m (ř) biochem. a-y přirozené látky klekání, tj. ranní a večerní vyzvánění
autorem urč. <hla: spor o uznání a.
autotransfuze, -e ž (ř + I) med. odebrání krve ovlivňující růst rostlin, růstové látky; k modlitbě (Ave, Maria)
autosalon, -u m(ř+t) výstavní síň, (též pro-
pacientovi pro jeho plánovanou operaci auxinový příd. aven, -u m(t) geoJ. typ komínovité úzké pro-
dejní) výstava automobilů: mezinárodní
autotransplantace, -e ž (ř + I) med. chirurgic- auxochrom, -u m (ř) chem. skupina atomů pasti (zvl. v jv. Francii)
a. ké přenesenítkáně (transplantace) z jed- v molekule barviva zvyšující vliv chro- avenida [-ny-), -y ž (šp) 1. (v šp. a latinsko-
autosémantický [-ty-) příd. (ř + ř) lingv. a-é
noho místa na jiné téhož jedince moforu americkém prostředt') velkoměstská širo-
slovo mající autonomní lexikální význam
autotransplantát, -u m (ř + I) med. část tkáně auxotrofie, -e ž (ř) biol. stav, kdy buňka ve ká hlavní třída, zprav. se stromořadím 2.
a schopné fungovat jako větný člen (sub-
přenášená při autotransplantaci srovnání se standardní buňkou nemá geoJ. (v jihoamerickém prostředí) sopeč­
stantivum, adjektivum, zájmeno, číslov­
autotrofie, -e ž (ř) biol. způsob výživy zele- schopnost syntetizovat urč. metabolit; ný bahnitý proud vznikající ze sypkých
ka, sloveso), lexikální, plnovýznamové
ných rostlin a někt. bakterií založený na auxotrofní příd. vyvrženin rozbřednutých přívaly vody
(op. synsémantické slovo)
autosémantikum [-ty-), oka s (ř) lingv. auto- schopnosti vytvářet všechny složky těla aV fyz. zn. pro abvolt aventurin, avanturin, -u m (il) miner. šedá,
z minerálních látek s využitím energie avadána, -y ž (sanskrt) mst., náb. a-y sanskrt- červená až hnědá n. žlutavá odrůda
sémantické slovo (op. synsémantikum)
slunečního záření n. energie minerálních ské sbírky legend líčící činy významných jemnozrnného křemene, ozdobný kámen
autoservis, -u m (ř + a) zařízení, dílna pro
sloučenin (op. heterotrofie); autotrofní osobností buddhizmu s rozptýlenými šupinkami slídy n. goe-
technické služby automobilistům
příd.: biol. a. organizmy živící se pomocí aval, -a m(f) práv., peněž. avalista thitu, působícími jeho zvláštní třpyt;
autosilo, -a s (ř + šp) dopr. poschoďová budo-
syntézy organických sloučenin z ne- aval, -u m(t) práv., peněž. převzetí ručení, pod- aventurinový, avanturinový příd.
va pro garážování motorových vozidel
organických; autotrofně přísl. pis ručitele za výstavce směnky n. šeku avenue [-ny) (f), avenue [evinjú) (a) neskl. ž
averroizmus
(ve franc. n. angl. prostředí) velkoměst­
ská široká hlavní třída, zprav. se stromo-
řadím
averroizmus, -mu m (VI) filoz. teologický
proud středověkého a raněnovověkého
myšlení zabývající se hl. tzv. teorií dvojí
pravdy (náb. a filoz.) (nazv. podle arab.
myslitele Ibn Rušda, lat. Averroes)
averz, -u m (I) odb. přední, hlavní strana lis-
tin, mincí, pečetí aj. (op. reverz); averz.
níl příd.: a. strana
averze, -e ž (I) odpor, nechuť vůči někomu
n. něčemu: má k němu, proti němu a-i;
osobní a.; averzm"2, averzivní příd.: med.,
psych. a. terapie založená na využívání
podnětů vyvolávající odpor, nechuť
(např. zvracivý reflex při protialkoholní
léčbě)
aviatický [-ty-] příd. kniŽ. k aviatika, k avia-
tik, letecký
aviatik [-ty-], -a m (I) kniž.letec
aviatika [-ty-], -y ž(l}kniž. souhrn činností,
zařízení a organizací souvisejících s lé-
táním (letadly),)etectví, aeronautika,
vzduchoplavba
avicennit [-ny-], -u m (VI) miner. velmi vzác-
ný krychlový nerost černé barvy, kyslič­
ník thallia (nazv. podle filozofa a vědce
Avicenny)
avidin [-dy- i -dý-], -u m (I) biochem. bílkovi-
na obsažená ve vaječném bílku, rnšící
účinnost biotinu
avifauna, -y ž (I + ř) zool. souhrn ptačích dru-
hů, ptactva urč. oblasti
avigace, -e ž (um) let. využití někt. metod
praktické astronomie k určování polohy
letadla
avignonský [-iňo-] příd. (VI) hist., círk. a-é pa-
pežství období v 14. stol., kdy pod mo-
cenským vlivem franc. králů sídlili v ji-
hofranc. Avignonu papežové
avikultura, -y ž (I) odb. chov ptáků, zvl. pa-
poušků a pěvců, v klecích
avion, -u m (t) kuiž. letadlo (s nepohyblivou
nosnou plochou), letoun
avionika [-ny-], -y ž (t) let. souhrn vybavení
letadel elektrickými a elektronickými
přístroji
aviril, -u m (um) med., farmo mast n. pudr proti
povrchovým onemocněním infekčního
původu
avirulence, -e ž (ř + I) biol. neschopnost mik-
roorganizmu infikovat (op. virulence);
avirulentní příd.
a vista (it) práv., peněž. směnka splatná a vista
při jejím předložení, na viděnou
avitaminóza, -y ž (ř + I) med. chorobný stav
vznikající naprostým nedostatkem vita-
minů; avitaminózní příd.
aviticita [-ty-], -y ž (I) hist. práv. instituce uher-
ského práva (do r. 1861) zakazující zci-
zení šlechtického pozemkového vlastnic-
tví zděděného po předcích
aviváž, -e ž (t) text. úprava textilních vláken
růz. emulzemi ke zvýšení jejich vláčnos­
ti, poddajnosti a jiných vlastností; avi·
vážní příd.: text. a. prostředky
86
avízo, -a s (n < it) návěští, oznámení, upozor-
nění, zpráva: dát, dostat a.; obch. ozná-
mení příjemci zásilky, že zboží bylo ode-
sláno n. došlo na místo označení; peněž.
oznámení majitele směnky osobám na
směnce podepsaným, že směnka nebyla
akceptována n. zaplacena; avizový, aviz-
ní příd.
avizovat dok. i ned. (n < it) (koho, co) dát dávat
někomu o něčem, o někom zprávu, ozná-
mení, avízo: a. svůj příjezd; a. předem
revizi, revizora
avizský příd. (VI) hist., círk. a.
řád portugalský
rytířský řád vytvořený ve 12. stol. po
vítězství nad Maury, mající sídlo na hra-
děAvizu a spjatý s portugalskou dynastií
avoáry, -ů m mn. (t) peněž. vklady bank a pod-
nikatelů na běžných účtech u zahranič­
ních bank
avogadrit, -u m(vI) miner. vzácný kosočtve­
rečný nerost, fluorit draselný s borem
(nazv. podle it. fyzika A. Avogadra);
avogadritový příd.
avokádo, -a s (šp) 1. bot. rostlina rodu Persea
pěstovaná v tropických a subtropických
oblastech pro peckovité plody 2. plod,
plody této rostliny kulatého až hruško-
vitého tvaru, se žlutou, mírně nasládlou
dužninou máslovité konzistence: sýrové
paté s a-em
avomet, -u m (um) eltech. univerzální přístroj
na měření proudu (v ampérech), napětí
(ve voltech)
avonský příd. (VI) kniž. ve spoj. labuť a-á
Shakespeare (podle jeho rodiště ve Strat-
fordu, jímž protéká řeka Avon)
avunkulát, -a m (I) hist., etn. prvek matriline-
árnich systémů následnictví, kde ujec (lat.
avunculus) je považován za nejbližšího
mužského ph1mz:ného syna jeho sestry
AWACS zkr. (a: airbome waming and control sys-
tem) voj. letecký systém kontroly a včas­
ného varování před voj. ohrožením (vy-
vinutý v USA)
award [evór-], -u m (a) práv. arbitrážní roz-
hodnutí
awarnit [-ny-], -u m (VI) miner. velmi vzácný
krychlový nerost, přirozená slitina žele-
za a niklu, známá v šedobílých valou-
nech kovového vzhledu (nazv. podle pův.
naleziště Awarna na Novém Zélandě);
awarnitový příd.
axel, axelpaulsen [-ze-], -u m (VI) sport. kra-
sobruslařský skok s obratem (nazv. po-
dle norského krasobruslaře Axela R.
Paulsena), Axel-Paulsenův skok: jedno-
duchý, dvojitý, trojitý a.
axeroftol, -u m (ř) chem. zast. nenasycený vy-
sokomolekulámí alifatický alkohol roz-
pustný v tucích, retinol, vitamin Al
axiální příd. (I) kniŽ. aodb. týkající se osy, jsou-
cí, působící ve směru osy, osový: tech. a.
brzda; a. čerpadlo; a. ložisko; axiálně
přísl.
axila, -y ž (I) anat. jáma podpažní; axilární
příd.
axinit [-ny-], -u m (ř) miner. hnědý n. fialový
azaserin
trojklonný nerost, složitý boritokřemiči­
tan a hlinitokřemičitan vápníku, železa
a manganu; axinitový příd.: geol. a-á ska-
lina axinitovec
axinitovec [-ny-], -vce m geol. hornina slo-
žená převážně z axinitu, zprav. kontakt-
ně metamorfního, popř. metasomatické-
ho původu
axiolit, -u m (ř) miner. skupina krystalů (agre-
gát 2), u nichž jsou vlákna nerostu se-
skupena podle přímky n. křivky
axiologie, -e ž (ř) ftloz. učení o povaze hod-
not, o jejich vzájemných vztazích i po-
měru ke společenskýma kulturním fak-
torům, teorie hodnot, timologie, timéti-
ka; axiologický příd.
axiom, -u m, axioma, -tu s (ř) kniŽ. a odb. zá-
kladní věta, poučka, zásada, která se při­
jímá a bez důkazu považuje za pravdi-
vou: log., mat. tvrzení deduktivní teorie
přijaté bez důkazu; axiomatický [-ty-]
příd.; axiomaticky přísl.
axiomatika [-ty-], -y ž (ř) odb. množina axi-
omů dané teorie
axiomatizace [-ty-], -e ž (f) odb. způsob vý-
stavby vědecké teorie; axiomatizačnípříd.
axiomatizovat [-ty-] ned. i dok. (co) provést
axiomatizaci (teorie)
axiometr, -u m (ř) lOĎ. přístroj udávající úhel,
kt. svírá kormidlo s podélnou osou pla-
vidla, ukazatel polohy kormidla
axis neskl. m(l} zool. (jelen) a. indický jeleno-
vitý sudokopytm1c rodu Axis se skvrni-
tou srstí
axis neskl. m (I) anat. druhý krční obratel, če­
povec, epistrofeus
axolotl, -am (indián) zool. americký mlok rodu
Ambystoma, jehož larvy se vyvíjejí ve
vodě, v jednom druhu chovaný jako la-
boratorní živočich
axon, -u m (ř) anat. funkčně odstředivě vodi-
vý výběžek nervové buňky obsahující
axoplazmu
axonometrie, -e ž (ř) mat. (v deskriptivní ge-
ometrii) metoda zobrazování na jednu
průmětnu, zprav. připojenou k průmět­
nám pravoúhlého promítání; axonome·
trický příd.
axoplazma, -y ž (ř) anat. živá hmota proudící
v axonu
ayahuasca [ajavaska], -cy [-kil, -ky ž (indián)
(v záp. části Již. Ameriky) domorodý ná-
poj s omamnými účinky
Az fyz. zn. pro ampérzávit
azalka, -y ž (ř) zahr. dvouděložná rostlina
rodu pěnišm1c (Azalea) pěstovaná v někt.
druzích jako okrasná v parcích i bytech;
azalkový příd.
azanský příd. (VI) archeol. a-á kultura souhrn-
ný název pro archeologické památky (ze-
měd. terasy, zavlažovací zařízení, kovář­
ské výrobky aj.) od 3. stol. n.l. ve vých.
Africe (od již. Etiopie k Malawi)
azaserin, -u m (ř) med., farmo cytostatické an-
tibiotikum produkované mikroorganiz-
mem Streptomyces fragilis, působící na
rickettsie a virus meningopneumonie
azbest
azbest, -u m (ř) miner., tech. jemně vláknitý
žáruvzdorný a chemicky odolný nerost
křemičitanovéhotypu, dř. užívaný k vý-
robě ohnivzdorných desek, tkanin aj.,
osinek; azbestový příd.: a-á deska; a-é
obklady stěn
azbestocement, -u m (ř + I) tech., stav. směs
azbestu s cementem a vodou, popř. s pří­
sadou anorganických vláken (např. če­
dičových) a barviv, osinkocement; az-
bestocementový příd. osinkocementový:
a-á krytina eternit; a-é trouby
azbestovec, -vce m (ř) geol. hornina složená
hlavně z azbestových minerálů
azbestóza, -y ž (ř) med. choroba z povolání
způsobená zaprášením plic azbestovým
prachem dlouhodobě vdechovaným
azbuka, -y ž (r) slovanské písmo odvozené
z cyrilice, kterého užívají v růz. národ-
ních obměnách Rusové, Ukrajinci, Bě­
lorusové a někt. jiné národy bývalého
SSSR, dále Srbové, Bulhaři, Makedonci
a Mongolové (z názvu prvních dvou pís-
men abecedy azbuky)
azeotrop, -u m (ř) chem. kapalná směs, která
za urč. stálého tlaku vře při konstantní
teplotě a kterou proto nelze destilací roz-
dělit; azeotropní příd.: chem. a. směs aze-
otrop
azeotropický příd. (ř) chem. a-á destilace
způsob oddělování složek v azeotropní
směsi přidáním další kapaliny vhodných
vlastností
azid, -u m (ř) chem. a-y soli kyseliny dusíko-
vodíkové, používané k výrobě rozbušek
azilien, -u m (VI) archeol. mezolitická kultura
vyznačujícíse plochými harpunami z pa-
rohů ap. (nazv. podle franc. jeskyně Mas
ď Azil), azilská kultura
azilský příd. (VI) archeol. a-á kultura azilien
azimut, -u m(arab) 1. astro úhel, kt. svírá s me-
ridiánem vertikál procházející hvězdou
2. geogr. směrový úhel počítaný od základ-
ního směru zeměpisnéhon. magnetické-
ho poledníku 3. voj. úhel mezi směrem
pohybu a severním směrem; azimutový,
87
azimutální příd.: astro a-á hvězda jejíž po-
mocí se měří azimut
azin, -u m (ř) chem. a-y organické heterocy-
klické sloučeniny s jedním n. s více ato-
my dusíku v šestičlenném kruhu; azino·
vý příd.: a-á barviva
szo. (f)předp. chem. V názvech organických slou-
čenin pro skupinu dvou dusíkových ato-
mů vzájemně vázaných dvojnou vazbou
azobarvivo, -a s (ř + č) chem. a-a nejdůleži­
tější organická barviva, u nichž každá
molekula má jednu n. více azoskupin
azobenzen, -u m (ř + ar) chem. základní aro-
matická azosloučenina
azoikum, -ka s (ř) zasl. geoi. prekambrium;
azoický příd.
azola, -y (I) bot. různovýtrusná kapradina
rodu Azolla vzplývající na hladině vod,
jejíž jeden druh, původem z Ameriky, se
pěstuje též v akváriích
azometr .,j.. azotometr
azonální příd. (ř) geoi. a. pŮlÚl vyskytující se
ve všech klimatických zónách, nezávis-
le na podnebí
azoospermie, -e ž (ř) biol. nepřítomnost (po-
hyblivých) spermií v ejakulátu
azoskupina" -y ž (ř + č) chem. skupina dvou
atomů dusíku vázaných dvojnou vazbou
azosloučenina, -y ž (ř + č) chem. sloučenina
obsahující azoskupinu
azotace, -e ž (ř) chem. vazba dusíku na kar-
bid vápenatý za vzniku dusíkatého váp-
na
azotemie, -e ž (ř) med. hladina nebílkovin-
ných dusíkatých látek v krvi
azotogen, -u m (ř) zeměd. přípravek k zvýšení
obsahu dusíkatých živin v půdě
azotometr, azometr, -u m (ř) chem. skleněný
laboratorní přístroj pouŽív. při stanove-
ní dusíku v organických látkách
azoturie, -e ž (ř) med. zvýšené množství du-
síkatých látek v moči
aztécký příd. (VI) hist. a-á kultura americká
kultura předkolumbovské doby s cen-
trem v Tenochtitlánu ve středním Mexi-
ku (nazv. podle obyvatel Aztéků)
ažurovat
azulejos [-chos] neskl. ž mno (šp) archit. modré
n. vícebarevné glazované obkladové des-
ky s reliéfními ornamenty, užívané od 14.
stol. v interiérech a na fasádách maur-
ské a šp. architektury
azulen, -u m (šp) chem. a-y bicyklické uhlo-
vodíky modré barvy obsažené v něktsi­
licích (např. v hehnánkové); azulenový
příd.: farmo a-á mast
azur, -u m(arab < per) kniž. modř čisté oblohy,
blankytná modř, blankyt; azurový, řidč.
azurný příd. kuiž. blankytný: a-é nebe,
moře; azurově, řidč. azurně přísi.: a. mod-
rý
azurit, -u m (arab < per) miner. modrý jedno-
klonný nerost, zásaditý uhličitan mědi
azyl, -u m (ř) 1. pobyt, kt. poskytuje stát na
svém území cizímu státnímu příslušní­
ku, aby jej chránil před zásahem státu
jeho příslušnosti: právo a-u 2. místo
skýtající pocit bezpečí, klidu ap., úto-
čiště: najít a. pro klidnou práci; azylo-
vý příd.
azylant, -a m (ř) kdo se uchází o (politický)
azyl
ážio, -ia s (it) peněž. 1. rozdíl, o který převy­
šuje cena n. kurz cenného papíru jmeno-
vitou hodnotu n. devizový kurz zákon-
nou měnovou paritu 2. přirážka k ceně;
ážiový příd.
ažiotáž, -e ž (f < it) peněž. spekulace (obvykle
burzovní) s cílem vyvolat fiktivní po-
ptávku po cenných papírech n. jiných
hodnotách
ažiotér, -a m (t) burzovní spekulant
ážiový t ážio
ažur [-žú-], -u m (f) archit. prolamovaná
keramická dekorativní součást stavby
umožňujícíprůhled
ažura, -y ž (t) druh výšivky, při níž se někt.
nitě z tkaniny vytahují a zbývající se
obšívají do vzoru; ažurka, -y ž zdrob.;
ažurový příd.
ažurovací příd. sloužící k ažurování: a. stroj
ažurovat ned. i dok. (t) vyšívat, vyšít ažuru;
(co) (o)zdobit ažurou: a. šaty
 b 88
b jad. fyz. dř. zn. pro bam
B 1. chem. zn. pro bor 2. fyz. zn. pro bel 3.
jad. fyz. zn. pro baryonové číslo 4. výp.
tech. zn. pro byte
oB meteor. zn. pro Beaufortův stupeň Ued-
notka k měření síly větru nazv. podle
angl. admirála sira F. Beauforta)
ba fyz. dř. zn. pro barye
Ba chem. zn. pro baryum
R A. [bí ej] zkr. (a: Bachelor of Arts) (v anglo-
amer. prostředí) bakalář svobodných
umění
báb, bab, -u m (arab) brána, šlechtický dům
na Blízkém výčhodě
babasu, babassu ueskl. ž (port) bot. palma pla-
ně rostoucí ve Střední a Již. Americe; ba-
basový, babasu (ueskl.) příd.: b. olej zís-
kávaný z jejích semen
babbit [be-], -u m (Vl) hul. slitina cínu, anti-
monu a mědi (popř. s přísadou jiných
kovů) pro vylévání pánví ložisek (nazv.
podle amer. vynálezce J. Babbitta)
bábel, -u m(Vl)řidč. kniŽ. babylon 1, 2 (nazv.
podle města Bábelu, tj. Babylonu)
babeufizmus [-bef-], -mu m (Vl) učenífranc.
utopického komunisty F. N. G. Babeu-
fa; babeufistický [-ty-] příd.
babezióza, -y ž (1) vel. parazitární onemoc-
nění zvířat, zvl. skotu a ovcí, působené
prvoky rodu Babesia, piroplasmóza
babirusa, -y ž (mal) zool. nepřežvýkavý su-
dokopytník se zahnutými špičáky z rodu
Babyrousa, divoké prase žijící na mal.
ostrovech
bábizmus, -mu m (Vl) (v 19. stol.) nábo-
ženské hnutí za reformu islámu v Per-
sii (nazv. podle zakladatele Alího Mu-
hammada, zvaného Báb); bábistický
[-ty-] příd.
bábu ueskl. m (beug, hind) pán (oslovení a ozna-
čení vzdělaného Bengálce)
babuin [babuen], -a m (f) zool. štíhlá severo-
africká kočkodanovitá opice rodu Pa-
pio, patřící do skupiny paviánů
baby'[bejbi] ueskl. s(a) hovor. děťátko, nemluv-
ně; (v amer. prostředí, často v oslovení,
v písních) děvče, milá; baby příd. (ueskl.)
řidč. dětský: b. pudr; zeměd. b. beef [bíf]
maso intenzivně vykrmovaných býčků
babylon, -u m (Vl) expr. 1. místo zmatků, blu-
diště 2. zmatek, směsice, spleť (nazv.
podle starověkého města Babylonu)
babylonský příd. (Vl) 1. týkající se Baby-
lonu, Babylonie (starověkého města a
říše v Mezopotámii): b-á věž (podle
bibl. podám) věž sahající do nebe; přeu.
expr. vysoká stavba; b-é zajetí Židů v
Babylonii po dobytí Jeruzaléma Nabu-
kadnezarem II.; přeu. poroba národa 2.
řidč. zmatený, neuspořádaný: b-á řeč ne-
srozumitelná; b-é změteníjazyků fabu-
lační pokus o výklad různosti a mnohosti
jazyků
baccarat J,. bakarat
bacil, -a, -u m (živ.luež.• 4. j. -la, -I) (1) biol. ty-
činkovitý mikrob rodu Bacillus vytvá-
řející spory; ueodb. původce infekčního
onemocnění vůbec; bacilární příd.: med.
b. dyzenterie infekční střevní onemoc-
nění působené mikroorganizmy rodu
Shigella, bacilární úplavice
bacilofobie, -e ž (1 + ř) med. chorobný strach
z nákazy jako příznak někt. psychóz a
neuróz, bakteriofobie
bacilonosič, -e m (bacilonosička, -y ž)
(1 + č) med. zdánlivě zdravý člověk cho-
vající v sobě choroboplodné zárodky,
jejichž vylučováním šíří nákazu (např.
břišní tyf); bacilonosičský příd.; baci-
lonosičství, -í s med. stav bacilonosiče
bacitracin, -u m (1 + Vl) farm., med. směs po-
Iypeptidových antibiotik uŽív. proti bak-
teriálním infekcím a v zeměd. jako pří­
davek ke krmivům
background [bekgraund], -u m (a) 1. hud.
(v džezu a v moderní taneční hudbě) do-
provod instrumentálního n. vokálního
sólového projevu 2. (v rozhlase, televizi
a filmu) zvuková kulisa při dialozích n.
ději
backup [bekap], -u m (a) výp. !ech. zajištění
dat na druhém datovém nosiči
bača, -im (sl < rum) ovčák (na Slovensku a
na Valašsku)
badačonské, -ho s, badačon, -u m (Vl) vin.
bílé maď. víno (nazv. podle města Ba-
dacsonyi u Balatonu)
baddeleyit [badlejit], -u m(Vl) miner. vzácný
jednoklonný nerost, oxid zirkoničitý,
uŽív. jako zirkoniová ruda (nazv. podle
angl. objevitele J. Baddeleyho)
baden [bá-], -u m(Vl) geol. stratigrafický stu-
peň miocénu (nazv. podle rak. města
Baden)
badinage [-dynáš], -ge [-že], badinerie
[-dyneri] ueskl. ž (f) hud. skladba žertovné-
ho a hravého rázu, součást svity v 18. stol.
badlands [bedlendz] ueskl. ž (a) krajina s úz-
kými stržovými koryty, vytvořenými ero-
zí v měkčích, nezpevněných horninách
a v málo zpevněných jílovitých usazeni-
nách
bagr
badminton [bed-], -u m (Vl) sport. hra podob-
ná tenisu, hraná s opeřeným míčkem
odráženým lehčí raketou (podle brit.
města Badminton); badmintonový příd.:
b. míček
badyán, -u m (per) potr. sušené aromatické
souplodí stromu badyáníku pravého,
uŽív. jako koření do pečiva, kompotů,
povidel, hvězdový anýz; badyánový
příd.: b-á silice
badyáník, -u m (perl bol. vždyzelený strom
rodu Illicium z Cíny a Japonska, jehož
suchých plodů se užívá jako koření
baganče, -te s (maď) hovor. expr. b-a těžká voj.
n. pracovní obuv
bagasa, -y ž (šp) výr. rozmělněná stébla cuk-
rové třtiny sloužící po vylisování štávy
jako surovina k výrobě buničiny n. jako
palivo
bagatela, -y ž (it) 1. řidč. kniž. maličkost,
bezvýznamná věc 2. hud. drobná (nejč.
klavírní) skladba, vyskytující se od
18. stol.; bagatelní příd. k 1 řidč. kniž. a
odb. nepatrný, bezvýznamný: práv. b. ří­
zení soudní spor o velmi malé peněžní
sumy
bagatelizace, -e ž (It) kniŽ. a odb. bagatelizo-
vání
bagatelizovat ued. (it) (co, řidč. koho) podceňo­
vat, snižovat, znevažovat, zlehčovat: b.
opatření
bagatelní t bagatela
bagaud, -a m (kelt) hisl. b-i (V 3.-4. stol.) pří­
slušníci protiřímského sociálního
hnutí v galských provinciích
bagáž, -e ž (f) řidč. zasl. zavazadlo, zavazadla
bagdalin, -u m (per) texl. dt. pestrá tkanina
s orientálním (tkaným n. tištěným) vzo-
rem
bageta, -y ž (f) potr. franc. bílý chléb ve tva-
ru veky
bagging(s) [begink], -u m (a) dř. hrubé juto-
vé plátno uŽív. zejm. jako materiál pro
pytle ap., pytlovina
bago, -a s (maď) zasl. ob. 1. sousto žvýkacího
tabáku 2. nedopalek doutníku
bagoun, -a m (maď) zeměd. plemeno prasat
chovaných na pastvě a dokrmovaných
kukuřicí na sádlo, zvl. v Jugoslávii a
v Maďarsku, bakoňské prase; přeu. expr.
velmi tlustý člověk, tlusťoch, otylec;
bagounový, bagounský příd.
bagounář, bagounkář, -e m (maď) dř. ob-
chodník s bagouny n. s vepřovým do-
bytkem vůbec
bagr, -u m (hol) 1. stav., tech. plavidlo uŽív.
bagrista
k bagrování: korečkový b. 2. ueodb. hovor.
stroj na těžení (rýpání) zemin a na jejich
přemisťování, exkavátor, rypadlo 3. sport.
slang (v odbíjené) způsob vybírání míče
nízko nad zemí zespodu obouruč; bag-
rový příd.
bagrista, -y m pracovník obsluhující bagr
bagrovací příd. (hol) sloužící k bagrování: stav.
b. čerpadlo; b. fréza, zařízení
bagrování, -í s (hol) stav. těžení zemin ve vod-
ním prostředí, jejich rozpojování a pře­
misťování, popř. vyzvedávání předmětů
a překážek hl. při úpravách vodních toků
bagrovat ued. (hol) (-; co) 1. zpracovávat bag-
rem: b. pozemek, řeku 2. vybírat bagrem:
b. písek (na řece); stav. provádět bagro-
vání
bagrový t bagr
baguios [-gijos], -u m (šp) meteor. místní ná-
zev pro tropickou cyklonu v oblasti Fili-
pín
baht, bát, -u m thajská základní měnová
jednotka a platidlo
bach, -a m (u) ob. expr. jeu ve spoj. dát (dávat)
(si) b-a pozor; (ua koho) mít se na pozoru
před někým; (uač) hlídat, střežit něco
bachař, -e m (u) 1. slang dozorce vězňů 2. arg.
pomocník lupiče dávající pozor při lou-
peži
bachařit ued. (u) arg. dávat pozor při loupeži
(hlídáním okolí ap.)
bachelor [bečelr], -a m (a) (v angloamer.
prostředí) bakalář
bachši, -ho m (r < turk) turkmenský lid. pě­
vec, muzikant, vypravěč a básm1c impro-
vizující za doprovodu strunného nástro-
je
bachus J,. bakchus
bachyně, -ě ž (u) mysl. samice prasete divo-
kého
bailli [baji] ueskl. m (f < I) hisl. (ve středově­
ku) označení (nižšího) úředníka v záp.
Evropě, v Anglii částečně dodnes
bainit [-ny-], -u m (um) hul. strukturní slož-
ka oceli, disperzní směs feritu a ce-
mentitu; bainitický [-ty-] příd.: b-é ka-
lení
baissa [bésa] , -y ž (f) peuěž. klesání kurzu
cenných papírů n. cen zboží v burzov-
ním obchodě (op. haussa); baissový příd.
(op. haussový)
baissista [bési-], -y, řidč. baissier [bésjé]
ueskl. m (f) peuěž. spekulant na pokles kur-
zu (op. haussista)
bajadéra, -y ž (port) indická tanečnice; ba-
jadérský příd.
bajan, -a m (Vl) staroruský básm1c, (kdysi)
lid. pěvec (nazv. podle legendármllo bás-
níka Bajana)
bajazzo [-jaco], -a m (it) div. řidč. (zvl. v it.
prostředí) paňáca, šašek, harlekýn, pie-
rot; bajazzovský příd.
bajer J,. bajriš
bajok, -u m (Vl) geol. stratigrafický stupeň
jury (nazv. podle města Bayeux v Nor-
mandii)
bajonet, -u m (Vl) 1. vojenský bodák nasa-
89
zovaný na pušku (nazv. podle franc.
místa Bayonne, kde se pův. vyráběl) 2.
tech. bajonetový spoj
bajonetový příd. 1. zasl. k bajonet 1: b. útok
na bodáky 2. tech. b. spoj rozebíratelné
spojení opatřené výstupky jedné součás­
ti zasahujícími do drážek součásti dru-
hé, bajonet 2 3. les. b-á špička postranní
větévka jehličnatých stromů rostoucí
místo zničeného vrcholku
bajrám, -u m (tur < per) muslimský svátek
slavený dvakrát ročně: malý b. slavený
na konci měsíce půstu, tj. ramadánu;
velký b. slavený 10. den posledního (dva-
náctého) měsíce muslimského roku bě­
hem poutě do Mekky
bajriš, -e, bajer, -u, -a (než.lživ., 4. j. i -a) m (u)
lan. čes. lid. tanec dvoudobě rytmizova-
ný s krokem poskočného obkročáku
bajt, bajtový J,. byte
bakalář, -e m(I) 1. hisl. první (nižší) akade-
mlcká hodnost na středověkých univer-
zitách 2. nižší akademická hodnost udí-
lená v současné době na někt. univerzi-
tách; bakalářský přfd.: b-á hodnost
bakalaureát, -u m (l) 1. (v anglosaském pro-
středí) hodnost bakaláře 2 2. (ve Fran-
cii) zkouška dospělosti, maturita
bakarat, baccarat [baka-], -u m (f) stará evr.
karet. hra založená na sčítání bodových
hodnot
bakelit, -u m (Vl) chem. syntetická fenolform-
aldehydová plastická hmota uŽív. v el-
tech., stav. ap. (nazv. podle belg. chemi-
ka L. H. Baeckelanda); bakelitový příd.:
b-á pryskyřice; b. lak
bakchanálie, -ií ž pomn. (ř) 1. (ve st. Řecku
a Římě) slavnosti (mysteria) k poctě
boha vína a úrody Dionýsa (Bakcha) 2.
uěkdy též bakchanál, -u m, bakchanále
ueskl. s kniž. bujná nevázaná, výstřední zá-
bava, orgie, hýření; přeu. velké množství,
příval, víření
bakchant, -a m (zprav. bakchantka, -y ž) (ř)
1. (ve st. Řecku a Římě) vyznavač Bak-
chova kultu, účastník bakchanálií; hisl.
uáb. b-ky ženy sdružené ke konání dio-
nýsovských mysterií, menády 2. řidč. kniŽ.
hýřil, prostopášm1c; bakchantský, kniž.
bakchantický [-ty-] příd.
bakchej, -e m (ř) liter. antická metrická stopa
s první slabikou krátkou, s druhou a tře­
tí dlouhou
bakchický příd. (Vl) 1. vztahující se k Bak-
chovi: b-á mysterie; b. průvod 2. kniž.
bujný, nevázaný, prostopášný, bakchant-
ský: b-é orgie
bakchus, -cha (uespis. též bakus, bachus,
-usa) m (Vl) 1. masopustní maškara: po-
chovávat b-a pít, hýřit na konci masopustu
2. expr. zasl. tlustý člověk (nazv. podleant.
boha úrody, plodnosti a vína Bakcha)
bakláž, -e ž (f) nám. uzávěra přístavu n. ústí
řek pevným n. plovoucím zařízením
baklažán, patlažán, -u m (orieut) 1. bol. rost-
lina rodu Solanum, phouzná bramboru
a rajčeti, lilek jedlý (vejcoplodý) 2. tem-
bakteriolýza
ně fialový hruškovitý plod této rostliny
požívaný jako zelenina
bakna, pakna, -y ž (u) sport. slang čelist ly-
žařského vázání
bakon, bekon, -u m (a) potr. speciálním způ­
sobem připravená (vykostěná a nasole-
ná) polovina prasete, uŽív. zvl. ve Velké
Británii
bakšiš, -e m (tur < per) ob. expr. peněžní odmě-
na, spropitné, úplatek, almužna
bakteri- J,. bakterio-
bakteriální '" bakterie
baktericid, řidč. bakteriocid, - Um ( ř + 1) odb.
b- y látky usmrcující bakterie, baktericid-
ní látky
baktericidita [-dy-], řidč. bakteriocidita,
-y ž (ř + 1) biol. schopnost (látky, příprav­
ku) usmrcovat bakterie, baktericidnost
baktericidní, řidč. bakteriocidní příd. (ř + 1)
odb. schopný ničit, usmrcovat bakterie:
b. přípravek, antibiotikum; fyz. řidč. b.
výbojka germicidní; baktericidně, řidč.
bakteriocidně přísl.: působit b.; bakte-
ricidnost, řidč. bakteriocidnost, -i ž biol.
baktericidita
bakterie, -e ž (ř) biol. jednobuněčný mikro-
organizmus bez jádra, saprofytický, sym-
biotický n. patogenní, účastnící se. pře­
měny látek v přírodě, působící onemoc-
nění rostlin, zvířat a lidí, využívaný
v průmyslu apod.; bakteriální, řidč. bak-
terijní, bakteriový příd.: biol. b. kmen; med.
b. infekce; zeměd. b-á skvrnitost (listů)
bakteriemie, -e ž (ř) med. výskyt, přítomnost
nejrůznějších bakterií v krvi
bakterijní T bakterie
bakterio-, řidč. bakteri- (ř) v slož. první část s
výzu. bakterie, bakteriální
bakteriocidie [-dy-], -e ž (ř + I) blol. jev, při
němž dochází k usmrcení bakterií
bakteriocin, -u m (ř + 1) blol. látka bílkovin-
ného charakteru s antibiotickým účinkem
produkovaná bakteriemi
bakteriofág, -u m (ř) biol. virus napadající bak-
teriální buňky, fág; .bakteriofágový příd.
bakteriofagie, -e ž (ř) blol. napadání a ničení
bakterií bakteriofágem; bakteriofagický
příd.
bakteriofobie, -e ž (ř) med. chorobný strach
z nákazy jako příznak někt. psychóz a
neuróz, bacilofobie
bakterioid '" bakteroid
bakteriolog, -a m (bakterioložka, -y ž) od-
borm1c v bakteriologii
bakteriologický příd. k bakteriologie, k
bakteriolog: med. b-é vyšetření; biol. b. filtr
kt. nepropouští bakterie; voj. b-é zbraně
využívající účinky choroboplodných
bakterií
bakteriologie, -e ž (ř) biol. nauka o bakte-
riích, součást mikrobiologie zabývající
se morfologií, fyziologií a genetikou bak-
teriální buňky
bakteriolýza, -y ž (ř) biol. rozpouštění bak-
terií biol. n. chem. látkami (lyziny);
bakteriolytický [-ty-] příd.: b-é látky roz-
pouštějící bakterie
bakteriolyzin
bakteriolyzin, -U m(ř) biol. protilátka schop-
ná za urč. okolností rozpouštět bakterie
bakteriorhiza [-ri-] , bakterioriza, -y ž (ř)
blol. symbióza bakterií s kořeny rostlin
bakteriostatický [-ty-] příd. (ř) odb. zastavu-
jící n. omezující růst a množení bakterií:
b-é látky; b-á antibiotika; bakteriosta.
ticky přís!.: působit b.
bakteriostatikum [-ty-], -ka s (ř) farm., med.
b-a látky zastavující n. omezující růst a
množení bakterií (např. antibiotika, dez-
infekční prostředky apod.)
bakteriostáza, -y, bakteriostáze, -e ž (ř) biol.
zastavení růstu a množení bakterií po-
mocí bakteriostatik
bakterioterapie, -e ž (ř) med. řidč. léčení bak-
teriemi n. jejich produkty, popudová te-
rapie; bakterioterapeutický [-ty-] příd.
bakteriotropin, -u m(ř) biol. bílkovina s vlast-
nostmi protilátky obsažená v krevním séru
n. tělních tekutinách, zvyšující fagocytó-
zu
bakteriotropní příd. (ř) blol. schopný vázat
se na povrch bakterií: b. látky
t
bakteriový bakteřie
bakterióza, -y ž (ř) zeměd. choroba rostlin
způsobená urČ. bakteriemi a projevující
se skvrnami, hnilobou, vadnutím ap.
bakteriurie, -e ž (ř) med. vylučování bakte-
rií močí
bakterizace, -e ž (ř) pěstitelské opatření
obohacující osivo n. půdu o specifické
bakterie schopné poutat vzdušný dusík
n. působící proti škodlivým mikroorga-
nizmům
bakteroid, řidč. bakterioid, -u m (ř) 1. blol.
forma organizmu podobající se bakterii
2. biol., zeměd. bakterie se změněnými
morfologickými a fyziologickými vlast-
nostmi; bakteroidní příd.
baktofuga, -y ž(ř+ I)potr. odstředivka vydě­
lující z mléka mikroorganizmy (k zvý-
šení jeho kvality a trvanlivosti), mikro-
biální odstředivka
baktofugace, -e ž (ř + I) potr. proces zpraco-
vání mléka (v baktofuze), snižující po-
čet mikroorganizmů
bakulovir(us), -u m(1) biol. b-y obalené viry
rozmnožující se výhradně v bezobrat-
lých (hmyz, roztoči, korýši)
bakulum, -la s (I) zool. kost v penisu někt.
savců
bakunínizmus [-nyz-], -mu m(VJ) učení rus.
anarchisty a revolucionáře M. A. Baku-
nina
bakus t bakchus
-bal, -ball [bol] (a) vslož. druhá část s význ. míč,
míčová hra
bál, -u m(t) hovor. velká taneční zábava, ples;
bálový příd.: b-é šaty
balada, -y ž (t) 1. liter. lyrickoepická báseň
s ponurým dějem a tragickým zakonče­
ním; hud. vokální n. instrumentální sklad-
ba takového rázu 2. liter. b. francouzská,
villonská lyrická forma mající tři sloky
o stejném počtu veršů, kratší závěrečné
poslání (envoi) a opakující se refrén na
90
konci každé sloky (pův. lid. tan. píseň);
b. italskábalata'; baladický [-dy-] příd.
1. k balada: b. děj 2. kniž. chmurný, po-
nurý, děsivý, tajemný: b. přtběh; bala-
dicky přísl.
baladičnost [-dy-], -iž(t) baladický ráz, ba-
ladické prvky, baladika, baladistika: b.
kraje, hor
baladik [-dy-], -a, řidč. baladista [-dy-], -y
m(t) kdo píše balady
baladika [-dy-], -y ž (t) 1. tvorba, soubor
balad: poklady lidové b-y 2. baladický,
pochmurný ráz, baladičnost, baladistika:
b. obrazů
baladista t baladik
baladistika [-dysty-], -y ž(t) 1. soubor ba-
ladických děl; tvorba balad, baladika:
prostonárodní b. 2. baladičnost, bala-
dika
baladizovat [-dy-] ned. (t) (co) dodávat rázu
balady
balagán, -u m(r < per) zast. 1. (v Rusku zvl.
v 18. a 19. stol.) estrádní divadlo při tr-
zích a jarmarcích 2. jarmareční hra; div.
styl s jejími prvky
balalajka, -y ž (r < tat) hud. rus. lid. strunný
drnkací nástroj s trojúhelníkovou ozvuč­
nou skříní a dlouhým krkem; balalajko-
vý příd.: b. soubor
balanc, -e ži m, řidč. balance, -e ž(t) 1. hovor.
rovnováha: držet b. 2. art. jen balanc obor
založený na dokonalém zvládnutí rov-
nováhy (např. ekvilibristika, pohyb na
laně, drátě ap.); balanční příd.: tech. řidč.
b. váhy založené na udržování rovnová-
hy; zeměd. řidč. b. pluh houpavý
balancování, -í s(t) těl., art. vyvažování před­
mětů, vlastního těla n. partnera v růz.
rovnovážných postojích, polohách ap.,
zejm. při akrobatických cvičeních
balancovat ned. (t) 1. hledat, udržovat rov-
nováhu; vrávoravě jít: b. na laně; - opi-
lec b-l mezi stoly; přen. kolísat, váhat; art.
(o cirkusovém koni) v rytmu přenášet
různě váhu z jedné strany na druhou,
z přední nohy na zadní ap. 2. (čím; co) udr-
žovat něco v rovnováze: b. hůlkou, talíř
balanční t balanc
balanitida [-nyty- i -tý-], balanitis [-nyty-],
-tidy ž (ř) med. zánětlivé onemocnění
žaludu pyje
balantidióza [-tydy-], -y ž (ř) med., vet. tro-
pická střevní choroba lidí n. zvířat způ­
sobená prvokem Balantidium coli
balasový příd. (VJ) miner. b. rubín bledě n.
červenavě růžová odrůda spinelu, uŽív.
v klenotnictví (nazv. podle oblasti Ba-
dachšán v Afghánistánu, latinsky Balas-
cia) . vystřelených nábojnic ap.; balistický
balast, -u m(n) 1. neužitečné zatížení, pří­
těž; tech. zatížení u lodí n. letadel na vy-
rovnání váhy n. těžiště 2. chem., tech.
nezužitkovatelné složky surovin, např.
nespalitelný obsah uhlí; zeměd. nestra-
vitelná n. těžce stravitelná část krmiva;
balastní příd.: chem., tech. b. látky; zeměd.
b. krmivo
balistit
balata I, - Yž(it) liter. lyrická forma mající dvě
sloky (čtyřveršovou a desetiveršovou) a
rýmovou shodu mezi posledním veršem
první a druhé sloky (pův. lid. taneční pí-
seň), italská balada
balata2, -y ž (šp < indián) tech. neph1iš pružná
kaučukovitá hmota získávaná ze šťávy
tropického stromu (Manilkara bidenta-
ta); balatový příd.
balboa neskl. m(VJ) panamskájednotka měny
a platidlo (nazv. podle šp. conquistadora
Vasca Nuňeze de Balboa)
balbuties [-tyjes] neskl. ž (1) med., psych. kok-
tavost
balbutik [-ty-], -am(l)med.,psych. osoba sti-
žená koktavostí
baldachýn, -u m(VJ) 1. zdobená (pevná n.
přenosná) stříška, závěs z látky, dřeva n.
štuku nad trůnem, oltářem, lůžkem ap.,
nebesa (nazv. podle stč. názvu Baldach
pro Bagdád) 2. archit. (v gotice) ozdobný
stříškový výstupek nad sochou n. mís-
tem pro ni 3. let. (u hornoplošníku) sou-
stava vzpěr, kterými je křídlo připevně­
no k trupu; baldachýnový příd.
baldrián, -u m (n < I) 1. hovor. léčivá rostli-
na rodu Valeriana se zpeřenými listy a
světle růžovými květy, jejíž oddenek ob-
sahuje silně páchnoucí silici, uŽív. v lék.,
kozlík lékařský (bot.) 2. farmo oddenek
kozlíku lékařského; baldriánový příd.:
farmo b-é kapky
bale [bejl] neskl. m(a) mezinárodní jednotka
pro množství zboží (nejč. bavlnu, kávu),
jejíž přepočet se vyjadřuje v jednotce
hmotnosti, žok, balík (asi 200 kg)
balerína, -y ž (it) členka n. sólistka baletní-
ho souboru, baletka
balet, -u m (it) 1. uměl. výrazový tanec
2. jevištní hudebně-dramatickáforma
s choreograficky ztvárněným tanečním
pohybem 3. taneční soubor divadla (se
sólisty a choreografem); baletní příd.: b.
vložka; b. sbor divadla; b. škola, mistr
baletka, -y ž(it) tanečnice v baletu
balisáž, -e ž(t) loď. vytyčování plavební drá-
hy a označení míst nebezpečných pro
plavbu růz. plavebními značkami (bó-
jemi ap.), značení plavební dráhy
balista,-y ž (l < ř) hist. voj. ant. válečný stroj
vyvinutý z praku, vrhač kamenů při ob-
léhání
balistik [-ty-], -a m odborm1c v balistice
balistika [-ty-], -yž(ř) I.fyz., tech. nauka o po-
hybu vržených těles, střel a raket, zprav.
v prostředí kladoucím odpor 2. krím. na-
uka o palných střelných zbraních a stře­
livu, o identifikaci zbraní podle střel a
[-ty-] příd.: fyz., tech. b-á křivka odchylují-
cí se od paraboly (strměji klesající); b-á
dráha (tělesa) ovlivňovaná zemskou při­
tažlivostí a odporem prostředí; voj. b-á
raketa pohybující se po balistické křiv­
ce, mezikontinentální reaktivní střela
balistit [-ty-], -u m (ř) tech. bezdýmový vel-
mi účinný nitroglycerinový prach
balistokardiograf
balistokardiograf [-dy-], -u m (ř) med. řidč.
přístroj k provádění balistokardiografie
balistokardiografie [-dy-], -e ž (ř) med. řidč.
kardiologická vyšetřovací metoda zalo-
žená na měření vibrací a otřesů těla vzni-
kajících pohybem srdce a prouděním
krve ve velkých cévách a prováděná
balistokardiografem
balka, -y ž(r) geol. erozní rýha na způsob strže
balkanista [-ny-], -y m odborník v balka-
nistice, balkanolog
balkanistický [-nysty-] příd. k balkanistika,
k balkanista, balkanologický
balkanistika [-nysty-], -y ž(VJ) vědní obor
zabývající se zkoumáním jazyka, litera-
tury, dějin a kultury balkánských národů,
balkanologie
balkanizmus [-ny-], -mu m(VJ) lingv. zvlášt-
ní balkánský rys, znak, hl. jazykový
balkanolog, -a m odborník v balkanologii,
balkanista
balkanologický příd. k balkanologie, k bal-
kanolog, balkanistický
balkanologie, -e ž (VJ + ř) balkanistika
balkánský příd. (VJ) týkající se Balkánu: b-é
státy; b-štíSlované; lingv. b.jazykový svaz
geneticky nestejnorodé jazyky Balkán-
ského poloostrova mající jisté společné
rysy (balkanizmy) jako výsledek konver-
gentního historického a kulturmllo vý-
voje; hist. b-é války v letech 1912-1913;
potr. b. sýr slaný tvarohovitý sýr (pův.
vyráběný v balkánských zemích)
balkon, -u m( it < germ) 1. stav. plošina vylo-
žená před obvodové zdivo, zprav. se zá-
bradlím a přístupná z vnitřku budovy;
vnitřní b. visutá konstrukce v divadle,
v kostele, v sále ap., nejč. stupňovitá 2.
zvýšená část hlediště nad přízemím (v
divadle, kině ap.): sedadlo na prvním
b-ě; balkonový příd.
ball, -u m(t) meteor. dř. jednotka pro kvanti-
tativní vyjádření někt. meteor. veličin
(např. rychlosti větru, dohlednosti, ob-
lačnosti)
baUabile [-lá-] neskl. s (7.j. též -m) (it) baletní
hudba a velký skupinový tanec zakon-
čující nějakou scénu n. tvořící závěr ba-
letu
ballad opera [heled], ballad o-y ž(a) div. (zvl.
v 18. stol.) angl.lid. hra se zpěvy, zprav.
sociálně kriticky zaměřená
balletto, -a s (it) hud. (zvl. v Itálii v 16. stol.)
vokální n. instrumentální skladba taneč­
ního charakteru
balneo- (I) v slož. první část s význ. lázeň
balneografie, -e ž (1 + ř) lékařský obor za-
bývající se vědeckým popisem lázní a
léčivých vod; balneografický příd.
balneolog, -a m odborník v balneologii, lá-
zeňský lékař
balneologie, -e ž (I + ř) med. lékařský obor
využívající přírodní léčivé zdroje a lá-
zeňské léčebné metody, lázeňské lékař­
ství; balneologický příd.
balneotechnik [-ny-], -a m odborník v bal-
neotechnice
91
balneotechnika [-ny-], -y ž (I + ř) obor bal-
neologie zabývající se problémy technic-
kého zařízení lázní všech druhů, lázeň­
ská technika
balneoterapie, -e ž (I + ř) med. léčení pitím
minerálních (léčivých) vod, koupelemi
a bahnem, lázeňská léčba; balneotera-
peutický [-ty-] příd.: b. ústav pro lázeň­
ské léčení
balon, -u m (t) 1. let. bezmotorové letadlo
lehčí než vzduch, uŽív. ke sport., voj. a
meteor. účelům, bezmotorový aerostat2.
hovor. míč zprav. na hraní pro děti: nafu-
kovací b. 3. věc kulovitého n. hruškovi-
tého tvaru: chem. velká nádoba na dopra-
vu a skladování chem. kapalin; motor.
slang balonová pneumatika; balonový
příd. 1. k balon: text. b-é hedvábí jemná
hustá látka (pův. k výrobě balonů); b.
plášť vyráběný pův. z balonového hed-
vábí 2. připomínající tvarem balon, ba-
lonovitý: b. rukáv; motor b-á pneumatika
dř. uŽív., vyznačující se větším (širším)
profilem a poměrně malým vnitřním tla-
kem
balonet, -u m (t) vak naplněný vzduchem
v obalu neztužené vzducholodi, uŽív.
k udržování vnějšího tvaru n. ke změně
podélného vyvážení
balonistika [-nysty-], -y ž (t) let. nauka
o stavbě balonů
balonový balon t
balot, -u m(t) tech. řidč. balík, žok
balotáda, -y ž (t) sport. cvik vysoké jezdec-
ké školy záležící ve výskoku koně s
jezdcem, při němž je podélná osa koně
téměř vodorovná, přední nohy přitaže­
né k tělu a zadní pokrčeny s kopyty ven
balotáž, -e ž (t) tajné hlasování (pův. čer­
nými a bílými kuličkami); balotážní
příd.
balotina [-ty- i -tý-], -y ž (t) sklář. b-y drob-
né skleněné kuličky sloužící k výrobě
odrazových dopravních značek, potahů,
promítacích pláten ap.
balotinování [-ty- i -tý-], -í s (t) tech. úprava
povrchu předmětů drobnými skleněný­
mi kuličkami (balotinarni)
balotovat ned. (t) řidč. 1. tajně hlasovat čer­
nými a bílými kuličkami 2. (koho, 4.p.)
balotáží volit (za člena ap.)
bálový bál t
balšám, balšán, -u m(I < ř) 1. lid. výraz pro
mátu peprnou a jiné vonné rostliny 2.
utišující lék: vařit b.; přen. útěcha; bal-
šámový, balšánový příd.
balteus, baltheus [-te-], -ea m (1) 1. archit.
svinutý pás vymezený volutami jónské
hlavice 2. svislá zeď v ochozu ant. hle-
diště
baltický .J, baltský
baltista [-ty-], -y m odborník v baltistice
baltistický [-tysty-] příd. k baltistika, k bal-
tista
baltistika [-tysty-], -y ž(VJ) vědní obor za-
bývající se zkoumáním jazyka, litera-
tury, dějin a kultury baltských národů
bamja
baltský, řidč. baltický [-ty-] příd. (VJ) týkají-
cí se Baltu (a národů zde žijících): b-é
státy ležící při Baltském moři; geol. b-ský
štít archaické jádro sev. a sv. Evropy
balustr, -u m, balustra, -y ž (f < it) arehit. o-
zdobný sloupek v balustrádě, kuželka:
mřížka, vlys Z dřevěných b-ů; balustro-
vý příd.
balustráda, -y ž(f < it) 1. archit. zábradlí slo-
žené z kuželek, balustrů: terasa ukon-
čená b-ou; sochy na b-ě 2. tech., stav.
ochranná stěna po obou stranách scho-
dového pásma pohyblivých schodů n.
chodníku
balza, -y ž (šp) 1. velmi lehké dřevo jihoa-
mer. stromu rodu Ochroma, uŽív. zvl.
v loď. a let. modelářství 2. jihoamer. in-
diánský člun z rákosu (pův. z tohoto dře­
va); balzový příd.: b-é dřevo
balzám, -u m(I) 1. vonná polotekutá olejna-
tá pryskyřice uŽív. zvl. v tech., med. a
kosmetice: zbož. kanadský, peruánský, to-
luánský b. 2. léčivý, uklidňující prostře­
dek: lít b. na rány, přen. poskytovat útě­
chu; balzámový příd.
balzamický příd. (I) 1. k balzám, balzámo-
vý: b-á vůně 2. bás. uklidňující, utišující:
b. účinek
balzamína, -y ž(n < ř) zahr. vysoká cizokraj-
ná okrasná rostlina rodu Impatiens s duž-
natou lodyhou a velkými květy různých
barev, netýkavka balzarnína (bot.)
balzamovač, -e m (ba1zamovačka, -y ž) kdo
balzamuje
balzamovat ned. (I) (koho, co) 1. konzervovat
lidské n. zvířecí mrtvé tělo napuštěním
měkkých částí různými antiseptickými
a fixačními látkami 2. kniŽ. řidč. naplňo­
vat vůní
balzámovník, -u m(I) název pro někt. sub-
tropické keře ronící vonnou pryskyřici
balzámoyý t balzám
balzový t balza
bambara příd. (neskl.) (aft) zbož. b. ořechy se-
mena aft. tropické rostliny rodu Voand-
zeia, uŽív. jako potravina
bambino [-bí-], -a s (it) kniŽ. děťátko: Praž-
ské b. soška Jezulátka
bambitka, -y ž (it) stará ruční palná zbraň
s krátkou hlavní
bambocciata [-bočá-], -y ž(it) výtv. kompo-
zice se scénou z lid. života
bambula, -y mi ž (maď) zhrub. nemotora, hlu-
pák, budižkničemu
bambus, -u m (mal) tropická a subtropická
tráva, např. rodu Bambusa, Arundinaria
aj., se statnými zdřevnatělými pružný-
mi stébly, uŽív. k výrobě papíru, nábyt-
ku a v potr.; bambusový příd.: b. prut;
b-á hůl, chata
bambuska, bambusovka, -y ž bambusová
hůl
bamja, -e, -i ž (tur) bot. vysoká tropická jed-
noletá rostlina rodu Hibiscus, pěstova­
nájako zelenina, uŽív. k výr. lan, prova-
zů i jako náhražka kávy; její jedlé plody
upravované jako zelenina, okra

bán
bán, -a m( srb < tur) hist. 1. (od středověku do
r. 1918) královský místodržící v Chor-
vatsku 2. (v 12.-14. stol.) dědičný vlád-
ce v Bosně a v již. maď. pohraničí 3.
(v r. 1929-1941) státní úředník v čele
správní oblasti (bánoviny) v Jugoslávii;
bánský příd.
banalita, -y ž (t) všední, bezvýznamná věc,
všednost, otřelost: b. veršů banálnost;
prondšet b-y
banalizace, -e ž (t) žel. b. trati použití více-
kolejné trati pro jízdu vlaků v jednom
směru
banalizovat ned. (t) (co) činit všedním, bez-
významným, banálním
banální příd. (t) všední, otřepaný, otřelý: b.
případ; b. vtip; b. výraz triviální; ba-
nálně přísl.; banálnost, -i ž: b. citu; věřit
b-em všedním věcem, banalitám
banán, -u m( port, šp < afr) 1. žlutý podlouhlý
dužnatý plod banánovníku obecného
požívaný jako ovoce 2. bananovník (bot.)
3. sport. slang branka, gól; banánový příd.
k banán 1, 2: b-á.slupka; b-é plantáže;
zahr. b-éjablko zimní, světle žluté a mír-
ně načervenalé
banánek, -nku m(port, šp < afr) 1. zdrob. k ba-
nán 1 2. potr. cukrářské pečivo, bonbon
tvarem pod. banánu 3. eltech. jednopólo-
vá zástrčka (v měřicí tech., v provizor-
ních zařízeních ap.)
banánoVDl'k, -u m(port, šp < afr) bot. tropická
vytrvalá bylina rodu Musa, stromovité-
ho vzrůstu s velikými listy a mohutným
hroznem plodů, pěstovaná zejm. pro
plody, dále pro pevná vlákna i okrasu,
banán 2
banát, -u m (Vl) někdejší správní oblast
v Jugoslávii, bánovina (nazv. podle kra-
je Banát na jug.-rum. hranicích)
banauzický, banauzní příd. (ř) zast. řemesl­
ný, duchaprázdný
band [bend], -u m (a) hud. slang kapela, or-
chest~ zvl. taneční
banda, -y ž (f < genu) 1. hanl. protispolečen­
ská skupina osob, sebranka, sběř, tlu-
pa: lupičská b.; fašistická b. 2. ob. malá
(lidová) kapela
bandalír, -u m(t) 1. voj. zast. pás od ramene
přes prsa k protilehlému boku uŽív. k
zavěšení zbraně, bubnu ap., závěsný ře­
men 2. voj. slang svinutý vojenský plášť
jako část výstroje
bandáž, -e ž (t) 1. med. (pevný) obvaz; po-
můcka, přístroj pomáhající podpírat, fi-
xovat urč. část těla 2. sport. obinadlo na
ruku n. nohu k zpevnění kloubů n. vazi-
va (šlach); ochranný obvaz šlach na no-
hou závodních koní 3. lech. obal, vrstva
k obložení a ovinutí potrubí ap.; ellech.
izolační pás zabezpečující vinutí elektr.
strojů ap. 4. slav. potažení rohů, koutů
omítek, spár krycími tkaninovými pásy
zabraňujícími vzniku trhlin; pásy k tomu
používané; bandážní, bandážový příd.
bandažista, -y m (bandažistka, -y ž) vý-
robce bandáží: ortopedický b.
92
bandažistický [-ty-] příd. k bandažistika,
k bandažista
bandažistika [-ty-], -y ž (t) obor zabývající
se výrobou ortopedických n. protetic-
kých pomůcek (n. jejich částí) z měk­
kých materiálů
bandážní, bandážový t bandáž
bandážovat ned. (t) odb. (co) opatřovat ban-
dáží, zprav. za účelem zpevnění, ochra-
nyap.
bandeirant [-dej-], -a m(port)hist. (v 17.-
18. stol.) účastník výpravy do brazilské-
ho vnitrozemí, jeho kolonista
banderie J,. banderium
banderila, banderilla [-ilja], -y ž (šp) (při
býčích zápasech) krátké kopí s třásněmi
a stuhami
banderilér, -a m (při býčích zápasech) vr-
hač banderily
banderista, -y m člen banderia; banderis-
tický [-ty-] příd.
banderium, -ia s, banderie, -e ž(l) 1. hist. (v
Uhrách) jízdní šlechtická hotovost 2. dř.
selská krojovaná jízda: handcké b.
banderizos [-sos] neskl. mmn.(šp) hist. (ve stře­
dověku) ozbrojené skupiny Basků ovlá-
dané rodovou šlechtou a vystupující
proti nově zakládaným městům
banderole, -e ž(il) 1. zast. cenná známka jako
uzávěr obalu, sloužící též jako potvrze-
ní o zaplacení daně; dnes kolek 2. páska
zejm. na novinách, doutnících apod.;
banderolový příd.
banderovec, benderov~ -vce m(VI) pří­
slušník oddílů tzv. Ukrajinské povstalec-
ké armády působících po druhé světové
válce zejm. v Polsku a na Slovensku
(nazv. podle vůdce Stepana Bandery);
banderovský, benderovský příd.
bandhana, -y i neskl. ž (ind) lext. ind. způsob
vzorování látek, při kterém se podváza-
ná mista neobarví
bandita [-dy-], -y m (banditka', -y ž) (il) 1.
člen lupičské bandy, lupič, loupežník: být
přepaden b-y 2. kdo jako bandita (suro-
vě, záludně ap.) jedná:fašističtí b-i; ban-
ditský příd.
banditizmus [-dyty-], -mu m(f < il) bandit-
ské jednání, banditství, lupičství
banditka2 [-dy-], -y ž (il) zast. lupičská ruč­
nice
banditský t bandita
banditství [-dy-], -í s jednání, činy bandi-
ty, banditizmus, lupičství; banditské
vlastnosti: politické b.
bandó neskl.. řidč. bando, -a s(t) stuha přidr­
žující baret n. dámský klobouk posaze-
ný hluboko do čela
bandoneon, -ea, bandonium [-ny-], -ia s,
bandonika [-ny-], -y ž (Vl) zast. druh ta-
hací harmoniky (nazv. podle něm. vy-
nálezce H. Banda)
bandur', -u, -a, bandor, -u m(il) zast. druh
oválného, vodou zadělávaného pečiva
z tmavší pšeničné mouky, posypaný
kmínem a solí
bandur 2 J,. pandur
bankovka
bandura, -y ž (ukr < ř) hud. ukr. lid. strunný
drnkací nástroj s oválnou ozvučnou skří­
ní s krátkým krkem
bandurlsta, -y m(ukr < ř) hud. hráč na ban-
duru
bandurská, -é ž (srbch) zprav. ve spoj. dělat,
spustit b-ou expr. povyk, rámus
bandurský -\. pandurský
bandy [ben-] neskl. s, bandyhokej [ben-], -e
m(a) sport. hokej s míčkem, hraný se za-
hnutými holemi, (u nás již zaniklý)
předchůdce pozemního i ledního hoke-
je; bandyový, bandyhokejový příd.: b.
míček; b-d hůl
bangál J,. bankál
bank, -u m (it) souhrn peněz, které vložili
hráči do hry a o které se hraje
banka, -y ž (il) 1. peněžní ústav soustřeďu­
jící dočasně volné peněžní prostředky
a poskytující je formou půjček podni-
kům i jednotlivým občanům: peněž. ce-
dulovd, emisní b.; investiční b. 2. med.
oddělení nemocnice shromažďující a
uskladňující odebrané tkáně, tekutiny,
orgány ap. k dalším léčebným zásahům:
krevní, kostní b. 3. výp. lech. b. dat počí­
tačový soubor konkrétních dat (báze
dat) spolu s programovým vybavením
pro jejich zpracování, databanka; ban-
kový příd.
bankál, bangál, -u m(genu) 1. ob. a zast. ban-
ka; množství peněz 2. jen bankál stav. zast.
římsa parapetu
bankéř, -em (bankéřka,-y ž)(f<il) 1. maji-
tel banky, finančník zabývající se ban-
kovními obchody 2. hráč držící bank při
hře
bankéřský příd. k bankéř, k bankéřství: b-d
činnost, b-é podmínky
bankéřství, -í s (f < il) 1. bankéřský podnik
2. činnost bankéře
banket', -u m (t) slavnostní (zprav. phleži-
tostná) hostina pro mnoho účastníků;
banketní, banketový příd.
banket>, -u m(il) 1. hist. kryté stanoviště (vý-
stupek) pro střelce na náspu bastionové
soustavy 2. slav. spodní vrstva základo-
vých zdí 3. dopr. řidč. okrajová část silni-
ce, železniční trati ap., pankejt: silniční
b. krajnice; železniční b. stezka; banke-
tový příd.
banketka, -y ž(t) zprav. mno b-y malé rohlíky
(podle užívání na banketech')
banketník, -a m(t) (banketnice, -e ž) řidč.
účastník banketu'
bankista, -y m(il) někdejší kočovný artista
vystupující na venkovských jarmarcích
bankocedule, bankocetle, -e ž (il + n) hist.,
nurniz. papírová úvěrová poukázka, stá-
tovka vydávaná od r. 1762 Vídeňskou
městskou bankou
bankok, -u m (Vl) dř. slaměné pletivo na
klobouky (nazv. podle jm. hl. města
Thajska Bangkoku)
bankokracie, -e ž (il + ř) hospodářská a po-
litická nadvláda bank
bankovka, -y ž (il) papírový peníz vydáva-
bankovní
ný cedulovou bankou; hovor. papírový
peníz vůbec; bankovkový příd.: b. pa-
pír; nurniz. b-épole potištěná plocha ban-
kovky, na níž je vystavěna její grafika
bankovní příd. (il) k banka 1: b. úředník pra-
cující v bance; peněž. b. operace soubor
základních činností vykonávaných ban-
kami; b. převod přesun peněžních pro-
středků mezi účty plátce a příjemce; b.
sankce opatření banky k odstranění ne-
dostatků špatně hospodařící organizace;
b. soustava soubor podniků zabývajících
se bankovními operacemi; b. automat na
samočinné vydávání peněz z účtu; b. do-
hled státní dohled nad (problematickou)
bankou; b. tajemství povinnost banky ne-
podávat informace o stavu kont svých kli-
entů; bankovně přísl.
bankovnictví, -í s(il) organizace bankovní-
ho podnikání, soustava bank urč. země
bankový t banka
bankrot, -u m (n < il) finanční úpadek pro
platební neschopnost: ohlásit, udělat b.;
přen. expr. krach, úpadek vůbec: politický
b.
bankrotář, -e m (bankrotářka, -y ž) (n < il)
hovor. kdo ohlásil, ohlašuje bankrot; přen.
expr. zkrachovaný, neúspěšný člověk: po-
litičtí b-ři; bankrotářský příd.
bankrotovat ned. i dok. dělat, udělat bankrot
banksovka, -y ž(Vl) les. druh borovice, pův.
ze Sev. Ameriky, u nás pěstovaný v par-
cích (nazv. podle angl. cestovatele J.
Bankse)
bánovina, -y ž(srb < tur) hist. banát 1. (ve stře­
dověkém Chorvatsku) oblast spravovaná
bánem 1 2. (v 12.-14. stol.) nezávislý ce-
lek v Bosně a v již. maď. pohraničí ovlá-
daný bánem 2 3. (v r. 1929-1941) správní
celek v Jugoslávii řízený bánem 3
bánskýt bán
bantam, -u m (Vl) sport. bantamová váha;
bantamový příd.: sport. b-á váha hmot-
nostní kategorie boxerů (51-54 kg),
vzpěračů (52-56 kg) a zápasníků (52-
57 kg) (nazv. podle býv. státu a města
v záp. části ostrova Jávy)
bantamka, -y ž (Vl) zeměd. plemeno slepic
zakrslého vzrůstu s růžicovitým hřebe­
nem (nazv. podle býv. státu a města
v záp. části ostrova Jávy)
banteng, -a m(indonés) zaol. přežvýkavý tu-
rovitý sudokopytník rodu Bos
bantustan, -u m (afr + per) dř. polosamo-
správné území vyhrazené afr. obyvatel-
stvu v Jihoafrické republice
banu neskl. m (mn. bani neskl.) (rum.) rum. díl-
čí měnová jednotka, setina lei
banyán, -u m (ind) bot. obrovský tropický
strom rodu Ficus, pův. z Indie, tvořící
druhotné kmeny ze vzdušných kořenů
vodorovných větví, fíkovník bengálský
baobab, -u m (afr) bot. mohutný afr. strom
rodu Adansonia, s rozložitou korunou,
poskytující jedlé plody, olejnatá seme-
na, pevná vlákna a pitnou vodu; bao-
babový příd.: b-é lýko
93
baptista [-ty-], -y m (baptistka, -y ž) (I < ř)
náb. příslušník baptistické církve
baptisterium [-ty-], -ia s (I < ř) 1. archit. sa-
mostatná sakrální stavba s nádrží upro-
střed centrálního prostoru sloužící křest­
nímu obřadu ponořováním 2. círk. křti­
telnice vůbec
baptistický [-tysty-] příd. náb. k baptizmus,
k baptista: b-é vyznání; b-á církev
baptizmus [-ty-], -mUm(1 <ř)náb. směr sou-
dobého protestantizmu, rozšířený zvl.
v USA, provádějící křest věřících v do-
spělosti a vyznačující se horlivou misij-
ní činností
bar" -u m (a) L zvýšený pult k podávání
nápojů a jídel 2. pohostinský (pův. noč­
ní, často zábavm') podnik 3. podnik na
způsob bufetu n. automatu: mléčný b. 4.
řidč. domácí skříňka s alkoholickými ná-
poji; barový příd.: b. pult; b-d tanečnice
bar2, -u m (ř) fyz. dř. jednotka (atmosférické-
ho) tlaku
bar3, -u m (a) geol. písčitý, štěrkový aj. val
vytvořený nánosem vln n. proudy na
mořském dnu
baraba, -y m(il) slang dělník zaměstnaný při
stavbě tunelů n. železnice; barabovský,
barabský příd.
barack pálinka [-rak], barack p-y ž (maď)
potr. čirá pálenka z meruněk
barák, -u m (f < špl 1. provizorní dřevěná
stavba pro hromadné ubytování n. k do-
časným účelům na stavbách 2. expr. sta-
ré, sešlé stavení, barabizna, chatrč 3. ob.
dům vůbec: třípatrový b. 4. dř. vesnická
chalupa (zprav. bez pozemků); baráko-
vý příd.
barakuda, -y ž (šp) zaol. dravá štíhlá ryba
rodu Sphyraena doutníkového tvaru s
ostrými zuby, vyskytující se v teplých
mořích
baraterie, -e ž(il) nám. škoda způsobená čle­
ny posádky na dopravovaném zboží n.
na lodi
baráž, -e ž(t) 1. sport. (v šermu) opakovaný
zápas o postup n. o vítězství při rovnosti
bodů, rozboj 2. voj. zast. uzavírací dělo­
střelecká palba.
barbakan, -Um (1 <per) hist. předsunuté opev-
nění před hradní n. městskou bránou
(pův. sthlna)
barbar, -a m (barbarka, -y ž) (ř) 1. (u st.
Řeků a Římanů) obyvatel oblastí leží-
cích za hranicemi jejich území, nepodí-
lející se na ant. vzdělanosti, cizinec 2.
hanl. nevzdělanec, hrubý člověk, surový
násilník
barbarikum, -ka s (ř) hist. územi ležící mimo
hranice řím. říše
barbarizmus, -mu m (ř) 1. řidč. stav nevzdě­
lanosti, hrubý primitivizmus, barbarství
2. Hngv. prostředek (cizí slovo, gramatic-
ký obrat, frazeologizmus) nevhodně pře­
jatý z jiného jazyka n. podle cizího jazy-
ka vytvořený
barbarizovat ned. i dok. (ř) (co; -) 1. barbar-
sky si vést; dodávat, dodat něčemu bar-
baret
barského rázu 2. lingv. užívat, užít jazyka
neušlechtilého n. přesyceného barbariz-
my; barbarizovat se ned. i dok. nabývat,
nabýt barbarského rázu
barbarský příd. (ř) k barbar 1. neřecký, ne-
římský: b-é kmeny; hist. b-é říše raněstře­
dověké státy založené v 5. stol. na úze-
mí býv. řím. říše 2. mající vlastnosti n.
znaky připisované barbarům, primitivní,
nevzdělaný; hrubý, krutý, surový: b. čin;
b. režim 3. expr. nevkusný, nevythbený:
b. přepych
barbarství, -í s (ř) 1. vývojové období lid-
ské společnosti mezi divošstvím a civi-
lizací (začínající vznikem hrnčířství a
končící vznikem písma) 2. hanl. kulturní
zaostalost, nevzdělanost; hrubost, suro-
vost
barbecue [bárbikjú] neskl. s (a) 1. (zvl. v se-
veroamer. prostředí) piknik, při kt. se
opéká maso ap. na zvl. zařízení 2. zaří­
zení (rožeň n. rošt) k tomu používané;
maso ap. na něm upečené
barbeta, -y ž(t)hist. (v 17.-18. stol.) dělo­
vý kryt tvořený třemi k sobě kolmými
náspy a umístěný na pevnostním valu
barbitalizmus, -mu m(I) med. chorobné pro-
jevy z dlouhodobého užívání barbiturá-
tů
barbiton, -u m (ř) hud. střec. strunný nástroj
barbiturát, -u m (I) farm., med. b-y skupina
léků odvozených od kyseliny barbituro-
vé, uŽív. jako sedativa, hypnotika a nar-
kotika
barbiturový příd. (I) chem. kyselina b-á hete-
rocyklická sloučenina vznikající kon-
denzací kyseliny malonové a jejích de-
rivátů s močovinou
barbotér, -u m (t) lech. systém parních tru-
bek s otvory, kterými pára vstupuje do
kapaliny a ohřívá ji
barbotino [-tý-], -a s (t) archeol. technika
zpracování povrchu nádoby zdrsňová­
ním
bard, -a m(kell) 1. lid. keltský pěvec 2. kniŽ.
básník vůbec, zejm. mluvčí kolektivu;
bardský příd.
bardáma, -y ž(n) slang žena placená k bave-
ní hostů v baru
barel, -u m(a) 1. kovový sud na naftu, ben-
zin ap. 2. brit. a amer. jednotka hmot-
nosti (různých hodnot pro různé druhy
zboží) a objemu (asi 160 1); barelový
příd.
barem, barrem, -u m(Vl) geol. stratigrafic-
ký stupeň spodní křídy (nazv. podle
franc. města Barreme)
barém, -u m(Vl) dopr. tabulka udávající do-
vozné pro jednotlivé za sebou jdoucí
přepravnívzdálenosti (nazv. podle franc.
matematika B. F. Barrema)
barestezie, -e ž (ř) fyziol. vnímání tlaku,
váhy, trny (břemene)
baret, -u m (t) 1. plochá měkká čepice bez
štítku, dámská i pánská 2. čapka nošená
soudci, vysokoškolskými funkcionáři
ap. při urč. (slavnostních) phležitostech
baréž
baréž, -e ž (Vl) lext. dř. lehká průsvitná dám-
ská tkanina (nazv. podle údolí Barege ve
franc. Pyrenejích)
bargaining [-giny-], -u m (a) ekon. způsob
určování mezd založený na vyjednává-
ní mezi zaměstnavateli a odbory
barchan, -u m(r < turkmen) geogr. polokruho-
vý písečný přesyp, vypouklou částí ob-
rácený proti větru; barchanový příd.
barches, -u m (hebr) pečivo připravované
podle žid. náb. předpisů a požívané
v sobotu
barchet, -u m(n < arab) lext. hrubá bavlněná
tkanina v keprové vazbě, na rubu s vla-
sem; barchetový příd.: b-é šaty
baribal, -a m (I) zool. velká severoamer.
medvědovitá šelma rodu Ursus, med-
věd černý
barický příd. (ř) vztahující se k bar2: meleor.
b. útvar velká oblast v atmosféře s urč.
typickým rozložením tlaku vzduchu
(např. cyklona, anticyklona, hřeben vy-
sokého tlaku), tlakový útvar
bariéra, -y ž (t) 1. ochranné zábradlí, ohra-
da kolem arény, \fl.astní plochy hřiště ap.:
drátěná b. 2. publ., zprav. mno b-y místo pro
diváky oddělené od vlastmllo hřiště; přen.
diváci na tomto místě 3. překážka, hráz,
zábrana ap. n. vůbec co na způsob bari-
éry něco odděluje: ledová b. (na řece);
celní b.; b. předsudků; voj. přirozená pře­
kážka v terénu (řeka, pohoří ap,); geol.
ledovcová b. mohutné ledovce se svis-
lými vysokými stěnami spadajícími do
moře; let. zvuková b. rychlý vzrůst od-
poru vzduchu po dosažení rychlosti zvu-
ku; ekol. souhrn podmínek prostředí brá-
nících dalšímu rozšíření druhu do při­
lehlých oblastí; bariérový příd.
barikáda, -y ž (t) narychlo vybudovaná pře­
kážka v pouličních bojích; barikádní,
barikádový příd.
barikádm'k, -a m(barikádnice, -e ž) (t) bo-
jovník na barikádě; barikádnický příd.
barikádovat ned. (t) řidč. (co) uzavírat, zata-
rasovat (barikádou)
bárin, -a m (bárina, -y ž) (r) (v rus. předre­
volučním prostředí) příslušník privilego-
vané třídy, pán
barioláž, -e ž (t) hud. jedním tahem smyčce
vícekrát opakovaná efektní pasáž na
smyčcovém hudebním nástroji
bárišňa, báryšňa, -ni ž (r) (v rus. předre­
volučním prostředí) slečna
bark, -u m(hol) lOĎ. trojstěžňová n. vícestěž­
ňová plachetní loď s vratiplachtou na
zadním stěžni a s ráhnovými plachtami
na ostatních stěžních; škunerový b.
barkentina
bárka, -y ž(román) 1. lOĎ. menší veslový člun,
někdy s pomocnou plachtou: rybářská
b. 2. slav. dřevěná, ocelová n. železobe-
tonová podpora mostů, složená z řady
pilot 3. nám., lOĎ. přístavní pilota n. sku-
pina pilot sloužící k uvazování lodí; bár-
kový příd.
barkarola, -y ž(il) 1. píseň benátských gon-
94
doliérů s rytmem připomínajícímhoupá-
ní člunu 2. hud. instrumentální skladba
podobného charakteru v šestiosminovém
taktu
barkasa, -y ž (hol) lOĎ. větší člun pro dopra-
vu mezi kotvící lodí a břehem
barkentina [-ty- i -tý-], -y ž(a) loď. trojstěž­
ňová plachetní loď s ráhnovými plach-
tami jen na přednímstěžni a s vratiplach-
tami na ostatních stěžních, škunerový
bark
t
bárkový bárka
bannan, -a m (barmanka, -y ž) (a) číšm'k
za barovým pultem; barmanský příd.
bam, -u m (a) jad. fyz. dř. jednotka účinného
průřezu, zn. b
barnabita, -y m (Vl) efrk. člen řádu řehol­
ních kleriků založeného v 16. stol. v Mi-
láně s misijním a výchovným posláním
(nazv. podle sv. Barnabáše, průvodce
apoštola Pavla); barnabitský příd.: b.
klášter
barnabitka, -y ž (Vl) 1. efrk. k barnabita 2.
b-y nespr. karmelitánky, kt. se koncem
18. stol. nastěhovaly do zrušeného kláš-
tera barnabitů na Hradčanském náměs­
tí v Praze
barnatý příd. (ř) 1. chem. označující slouče­
niny barya v oxidačním stupni II: síran
b. 2. odb. obsahující oxid barnatý: b-ésklo
bameveldka, -y ž (Vl) země<!. plemeno sil-
ných slepic vyšlechtěné v Holandsku,
pěstované pro maso a bohatou snůšku
vajec (nazv. podle hol. města Barne-
veld)
barnumský příd. (Vl) b-á reklama hanl. hluč­
ná, dryáčnická, přemrštěná (nazv. podle
majitele amer. cirkusu P. T. Barnuma)
baro- (ř) v slož. první čásl s význ. tíže, tlak
barograf, -u m (ř) meleor. přístroj zazname-
návající časový průběh změn tlaku vzdu-
chu, zapisovač tlaku
barogram, -u m(ř) meleor. záznam barografu
barok J. baroko
barokista, -y m (port, il) řldč. umělec tvořící
v barokním slohu
barokizace, -e ž (port., il) dodávání barokní-
ho rázu něčemu; přetváření v duchu ba-
roka; napodobení baroka: b. stavby
barokizovat ned. (port, il) výtv. (co; -) dodávat
něčemu barokmllo rázu, barokně přesta­
vovat, upravovat, napodobovat baroko
barokní, řidč. barokový příd. (port, il) 1. k ba-
rok, baroko, mající znaky baroka, pochá-
zející z doby baroka: b. sloh; b. chrám;
b. umění; řidč. b-é období; archit. b. goti-
ka směr vrcholného baroku uplatňující
prvky gotiky 2. kniŽ. slohově přeplněný,
vyumělkovaný: b. jazyk; barokně, řidč.
barokově přísl.
baroko, -a s, barok, -u m(port, il) 1. (v 17. a
18. stol.) uměl. sloh evropského umění
vyznačující se dynamičností tvarů; jeho
epocha a názory: raný, vrcholný, pozdní
b. 2. díla tohoto slohu: pražské b.
barokomora, -y ž (ř + I < ř) fyz., meleor. komo-
ra, v níž lze vytvořit a udržovat požado-
bartolomějský
vaný tlak vzduchu nezávisle na atmosfé-
rickém tlaku
barokový barokní t hromadné úkladné vraždění vůbec (zejm.
barolo, -a s (il) nejlepší it. červené víno
barometr, -u m(ř) fyz., meleor. přístroj na mě-
ření atmosférického tlaku vzduchu, tla-
koměr: rtuťový b.; přen. ukazatel změn:
b. veřejného mínění; ekon. ekonomický b.
metoda výzkumu hospodářskékonjunk-
tury; barometrový příd.
barometrický příd. vztahující se k barome-
tr, k barometrie: fyz., meleor. b. tlak atmo-
sférický;!ech. b. kondenzátor, geod b-é mě­
ření výšek určování nadmořských vý-
šek a výškových rozdílů; barometricky
přísl.
barometrie, -e ž nauka o měření tlaku vzdu-
chu; toto měření
barometrový barometr t nem (např. nukleony, hyperony aj.); ba-
baron, -a m(baronka, -y ž) (t) mst. (ve Fran-
cii a Anglii) pův. vazal královské koru-
ny; (ve Francii) od 13. stol. titul nižší
šlechty; v Anglii aj. dnes nejnižší titul
příslušníka vysoké šlechty; baronský
příd.: b. titul; mst. b-á válka probíhající
vletech 1263-1265 v Anglii mezi šlech-
tickou opozicí a Jindřichem III.
baronesa, -y ž (il) mst. dcera barona
baronet, -a m(a < t) mst. příslušník nižší ang-
lické šlechty; baronetský příd.
baronka baron t roxid barnatý; stav. b. beton s příměsí roz-
baroreceptor, -u m (ř + I) fyziol. b-y smyslo-
vé buňky citlivé na změny atmosféric-
kého tlaku
barotrauma, -tu s (ř) med. úraz způsobený
tlakovou vlnou vzduchu (zprav. při vý-
buchu)
barotropní příd. (ř) meleor. b. atmosféra v níž
je hustota vzduchu funkcí pouze jedno-
ho parametru, např. tlaku n. teploty
barový i bar'
barranco [-ko] neskl. s (šp) geol. soustava rýh
a údolí vzniklá erozivní činností vody
na sopečných kuželech
barrandien [-di- i -dy-], -u m (Vl) geol. ne-
metamorfované a slabě metamorfované
svrchní proterozoikum a starší paleozoi-
kum v oblasti mezi Klatovy a vých. oko-
lím Prahy (nazv. podle franc. geologa a
paleontologa J. Barranda)
barrem baremt
barrique [-ik], -u m(t) 1. velký sud z dubo-
vého dřeva, uŽív. k zrání koňaků 2. sta-
rá franc. jednotka objemu (až 300 1)
barrister [beristr], -tra m(a) (ve Velké Bri-
tánii) advokát s vyšší pravomocí, opráv-
něný zastupovat u vyšších soudů
baršč, -e m(pol) kuch. pol. polévka z červe­
né řepy
barščina, -y ž (r) hist. (v carském Rusku)
povinná práce sedláků pro statkáře, for-
ma renty
barter [bártr], -u m (a) ekon. bezpeněžní
směnný obchod, kdy se hodnota proda-
ného zboží rovná hodnotě nakupované-
ho zboží; barterový příd.: ekon. b. obchod
bartolomějský příd. (Vl) mst. b-á noc vraž-
bartonelóza
dění hugenotů v Paříži v noci na 24. srp-
na (svátek sv. Bartoloměje) r. 1572; přen.
v noci)
bartonelóza, -y ž (Vl) med. horečnaté one-
mocnění vyvolané krevním parazitem
rodu Bartonella, vyskytující se v jihoa-
mer.Andách
barukant, -u m(ř+ I) potr. dř. zařízení k pro-
slazování ovocných šťáv vrstvou cukru
barvínek, -nku m (I) zahr. vždyzelená plazi-
vá bylina n. polokeř rodu Vinca se svět­
le modrými květy
bary- (ř) v slož. první čásl s význ. těžký, hluboký
barye neskl. m (ř) fyz. dř. jednotka soustavy
CGS pro tlak (0,1 Pa), zn. ba
baryon, -u m(ř)jad. fyz. b-y těžké elementár-
ní částice, hadrony s poločíselným spi-
ryonový příd. jad. fyz. b-é číslo, b. náboj
rozdl1 počtu baryonů a antibaryonů v sys-
tému
+
baryový baryum
barysfér~ -y ž (ř) geol. těžké jádro Země
báryšňa I· bárišňa
baryt, -u m (ř) miner. kosočtverečný nerost
bílé, nažloutlé až hnědé barvy, síran bar-
natý, důležitá surovina chem. průmyslu,
těživec; barytový příd.: geol. b-é ložisko;
chem. b-á voda ve vodě rozpuštěný hyd-
drceného barytu
barytáž, -e ž (ř + t) fot. tenká vrstva želatiny
se síranem barnatým, vytvářející bílý a
hladký podklad pod pozitivní citlivou
vrstvou fot. papíru
baryton, -u m(il < ř) hud. 1. střední mužský
hlas (mezi tenorem a basem) 2. sta-
rý smyčcový nástroj na způsob violy
d'amour 3. dechový žesťový nátrubko-
vý nástroj, tvarem pod. basové křídlov­
ce, eufonium; barytonový příd.: b. hlas;
b-é nástroje odpovídající polohou ba-
rytonu 1; b. saxofon
baryton, -a m(il < ř) hud. barytonista
barytonista [-ny-], -y m zpěvák s baryto-
novým hlasem
t
barytonový baryton, -u
barytonsaxofon, -Um (it + Vl + ř) hud. baryto-
nový saxofon
barytovat ned (ř) fot. (-; co) nanášet na papír
vrstvu želatiny se síranem barnatým
t
barytový baryt
barytóza, -y ž (ř) med. zaprášení plic bary-
em při výrobě síranu barnatého ap.
baryum [bá-], -ya s (ř) chem. prvek zn. Ba ze
skupiny alkalických zemin, sthbrobílý,
měkký, velmi reaktivní kov; baryový
příd.: farm., med. b-á kontrastn( látka síran
barnatý s přísadami, uŽív. v rentgenolo-
gii
barzoj, -e m(r) kynol. plemeno dlouhosrstých
chrtů pocházejících z Ruska, ruský chrt
barža, -i ž (r < t) (v rus. prostředí) velká ná-
kladní loď
bas- J. léž baz-, báz-
bas, -u m(il) hud. 1. hluboký mužský hlas 2.
95
nástroj s hlubokým tónem (např. kontra-
bas) 3. (v někt. skladbách) nejnižší hlas
tvořící jejich harmonický základ; přen.
hlavní slovo 4. basista; basový' příd.: b.
hlas; b. tón; b. nástroj odpovídající po-
lohou basu; b-á křídlovka nástroj ušlech-
tilého tónu pro vysoké tenorové polohy,
tenorový roh, tenor 4; b. klarinet, b-á
kytara; b. klíčF klíč vztahující se k čtvr­
té lince osnovy a fixující tón f
bas- (il) hud. v slož. první čásl s význ. nízký, hlu-
boký, basový
basa, -y ž (il) 1. největší strunný smyčcový
nástroj nejhlubší polohy, kontrabas (bud.):
b. tvrdí muziku; sólo pro b-u; držet b-u
s někým být s ním solidární; odcházet
s b-ou, vynášet n. mýt b-u odcházet po-
slední z taneční zábavy 2. zařízení na
přenášení lahví, poživatin ap.: b. piva
3. hovor. expr. vězení: zavřít do b-y; se-
dět, bručet v b-e 4. hanl. tlustá žena; ba-
SOvý2 příd.: b. smyčec
basama, basamateremtete cilosl. (maď) za-
klení vyjadřující hněv, zlobu, hrozbu
(zprav. žertovně): basama s fousama
basbaryton, -u m(il) hud. baryton blížící se
svou polohou basu; basbarytonový příd.:
b. hlas
basbarytonista [-ny-J, -y m hud. zpěvák
s basbarytonovým hlasem
basbombardon, -u m (il + f) řidč. bombar-
don hlubší polohy, kontrabasová tuba
(hud.)
baseball [bejzbol], -u m(a) sport. druh pál-
kovací hry pův. z USA; baseballový
příd.: b. míč
baseballista [bejzbol-], -y ID sport. hráč base-
ballu
basenži, basenji [-nži], -ho ID (afr) kynol. stře­
doafrické plemeno psa ze skupiny ho-
ničů, vyznačující se tím, že neštěká
baset, -a m (t) kynol. plemeno nízkonohého
loveckého psa ze skupiny honičů, po-
cházející z Francie
basetový příd. (t) hud. b. roh altový klarinet
poněkud drsnějšího zvuku
BA8F zkr. (n: BadischeAnilin-und Soda- FabrikAG)
významný německý chemický koncem
basic [bejzik], zprav. Basic, -cu [-ku], -ku i
neskl. m(a) 1. léž zkr. BASIC (a:beginner's a11-
purpose symbolic instruction) kyb., lingv. jedno-
duchý programovací jazyk pro dorozu-
mívání s počítačem 2. basic english
basic english [bejzik ingliš], zprav. Basic
English neskl. ž (a) zjednodušený typ an-
gličtiny (o 850 základních slovech), uŽív.
pro mezinárodní potřebu
basileus [-zi-], -eam(ř)hist. titul vládce uŽív.
v ant. Řecku a za helénizmu pro krále,
v Byzanci pro císaře
basilián, basiliánský ~ bazilián
basista, -y m (il) hud. 1. zpěvák s basovým
hlasem 2. hráč na basu, kontrabasista
baskerville [-il], -llu m (Vl) polygr. řidč. typ
symetrického kontrastního písma (nazv.
podle angl. písmolijce a knihtiskaře J.
Baskervilla)
bašlík
basketbal, -u m(a) sport. kolektivní míčová
hra, při níž se dosahuje bodů vhozením
míče do koše (obroučky se síťkou při­
pevněné na speciální konstrukci s des-
kou), košíková; basketbalový příd.: b.
míč; b-é hřiště
basketbalista, -y m (basketbalistka, -y ž)
hráč košíkové, basketbalu
baskický příd. (Vl) vztahující se k Baskům
(národu žijícímu v pyrenejské oblasti
Španělska a Francie): hud. b. bubínek
tamburína
basklarinet, -u m(il) hud. basový klarinet
basklarinetista [-ty-], -y m hud. hráč na
basklarinet
baskule, -e ž (t) mysl. přední kovová část paž-
by zlamovací ručnice
baskytara, -y ž (il + ř) hud. basová kytara
baskytarista, -y m hud. hráč na baskytaru
basovat ned. (il) 1. zpívat basovým hlasem
2. hrát basový doprovod
t
basový' bas
t
basový2 basa
basreflex, -u m (ř + I) sděl. lech. skříň, ozvuč­
nice s akustickou zpětnou vazbou; bas-
reflexový příd.
basreliéf, -u m (t) výtv. polovypouklá plas-
tická výzdoba plochy, ornamentální n.
figurální, nízký reliéf (op. hautreliéf);
basreliéfový, basreliéfní příd.
basse-danse [basdáns], -se, -su ID (t) lan.
(v 15. a 16. stol.) slavnostní párový ta-
nec volnějšího tempa
bassinet [-sinet], -u m (t) mst. přilba kuželo-
vitého tvaru uŽív. ve 14. stol., šišák
basso continuo [baso konty-], b-a c-a i neskl.
s (il) hud. generální bas
basta cilosl. (il) hovor. vyjadřuje rozhodnou
vůli přestat s něčím, dost!, konec: do-
mluvil jsem a b.!
bastard, -a ID (t) 1. hanl. nemanželské dítě,
levoboček 2. biol., gen. jedinec vzniklý
křížením geneticky rozdílných rodičů,
mezidruhový kříženec, hybrid
bastarda, -y ž (f < germ) mst. minuskulní go-
tické lat. písmo uŽív. od 14. do 18. stol.
bastardace, řidč. bastardizace [-dy-], -e
ž (t) biol., gen. mezidruhové křížení; bas-
tardační,řidč. bastardizačnípříd.: b. po-
kus
bastardní příd. (t) 1. k bastard 2; biol., gen.
vzniklý křížením: b. jedinec 2. řidč. smí-
šený, různorodý, hybridní: polygr. b. pís-
ma mající v kresbě smíšené různorodé
kresebné prvky
bastardokarpie, -e ž (f + ř) bot. vývin plodu
rostlin po oplodnění pylem jiného bo-
tanického druhu
bastion [-ty-] , -u m (t) mst. voj. předsunutá
část opevnění, zprav. ve tvaru pětibo­
kého hranolu, bašta; bastionový příd.: hist.
voj. b-á soustava
bastonáda J. baštonáda
bašibozuk, -a m (tur) voják někdejšího ne-
pravidelného tur. vojska
bašb'k, -u m (r < turtal) teplá pokrývka hlavy
v podobě kapuce s dlouhými cípy
 bašta
bašta, -y ž(it) 1. vysunuté věžovité hradeb-
ní opevnění; přen. publ. opora, záštita 2.
obydlí baštýře, zprav. při hrázi rybníka
3. vod. stavba chránící vypouštěcí zaři­
zení rybníků
baštonáda, bastonáda, -y ž (I) hist. (v orient.
zemích) výprask na chodidla n. záda; expr.
výprask vůbec
baštony, -ů m mn. (it) karet. špády; baštonský
příd.
baštýř, -e m (baštýřka, -y ž) (it) rybářský
pracovník ošetřující rybníky
bat, -u m (senůt) (v bibl. textech) míra pro
tekutiny (asi 36 1)
bát t baht
batalion, -u m(I) voj. dř. jednotka o několika
rotách, prapor: b. střelcil; batalionní příd.
batardó neskl. s (I) hist. voj. (v bastionové sou-
stavě) příčná hráz se stavidly v příkopu
pevnosti
batata, -y ž (šp < indián) bot. trollická plazivá
rostlina rodu Ipomoea, II kořenovýmihlí-
zami (batátami), povijnice jedlá
batáty, -ů mi -át ž mn. (šp < indián) škrobnaté a
cukernaté k~enové hlízy povijnice jed-
lé (bataty) požívané v tropech jako bram-
bory, sladké brambory; batátový příd.
baterie, -e ž (I) 1. voj. jednotka dělostřelec­
tva, raketového vojska ap. (pův. sestava
několika děl) 2. fyz. zařízení složené
z článků vyrábějící elektr. proud (pře­
měnou chem., sluneční, jaderné aj. ener-
gie): atomová b.; eltech. sestava vhodně
zapojených galvanických n. akumuláto-
rových článků: startovací b. 3. samostat-
ný článek upravený pro zapojení do spo-
třebiče: b. se vybila 4. účelné seskupení
stejných předmětů ap.: dřezová, vanová
b. vodovodní ventily sestavené k míše-
ní teplé a studené vody; hud. skupina bi-
cích nástrojů v orchestru; psych., ped. sku-
pina testů tvořících celek; bateriový
příd.: eltech. b. přij(mač; b-é zapalování
(motoru)
baterka, -y ž(1) 1. elektr. kapesní svítilna 2.
voj. slang baterie 1
bath [batl. -u m (Vl) geol. stratigrafický stu-
peň středníjury (nazv. podle angl. města
Bath)
batik [-ty-], -u m, batika [-ty-], -y ž (mal)
text. 1. technika vzorového barvení lá-
tek, při kt. látka přijme barvu jen na
místech nepokrytých voskem nebo ne-
zavázaných (lid. umění v jv. Asii), ba-
tikování 2 látka takto obarvená; bati-
kový příd.
batikovat [-ty-] ned. (mal) (-; co) upravovat
látky batikem, batikou
batikový t batik
batist [-ty-], -u m (I) text. (lněná n. bavlně­
ná), měkká, velmi jemná tkanina v plát-
nové vazbě; batistový příd.: b-é kapes-
níky; b-á blůzka
batman, -u m (tur) islámská jednotka hmot-
nosti
bato- (ř) v slož. první část s význ. hloubka; ..j.. též bazaliom, -u m (ř) med. nádor vznikající
baty-
96
batofobie, -e ž (ř) med. neodůvodněný, upří­
lišněný strach z hloubky
batoh, -u m(sl < maď) tlumok (na záda)
batolit, -u m (ř) geol. vyvřelé těleso velkých
rozměrů utuhlé v hloubce; batolitový
příd.
batometr, -u m (ř) 1. vod. přístroj pro odběr
vzorků vody a splavenin z různých hlou-
bek pod hladinou 2. tech. řidč. batymetr
baton, -u m(I) sport. šermířská hůl
batrachofauna, -y ž (ř + I) zool. souhrn dru-
hů obojživelníků obývajících určité úze-
mí
batrachologie, -e ž (ř) obor zoologie zabý-
vající se studiem obojživelníků
battarizmus, -mu m(ř) med. překotné tempo
řeči s vypadáváním částí slova přeh1cá­
váním, breptavost
baťuška, báťuška, -y m(r) (v rus. prostředí)
důvěrné oslovení otce n. váženého mu-
že; lid. pojmenování cara
baty- (ř) v slož. první část s význ. hluboký; t též
bato-
batyál, -u m (ř) geol., geogr. část dna moří a
oceánů nad abysálem (200-2000 m);
batyální příd.: geol. b. sedimenty
batygrafický příd. (ř) vztahující se k hloub-
ce: b. výzkum
batymetr, -u m (ř) tech. přístroj k měření
hloubky vody, hloubkoměr
batymetrický příd. odb. k batymetr, k baty-
metrie: b-é měření; b. výzkum
batymetrie, -e ž (ř) odb. výzkum a měření
vodních hloubek (moře, podzemních
vod aj.)
batypelagiál, -u m (ř) geol., biol. prostředí
mořských vod v málo osvětlených vrst-
vách (od 100 m hlouběji); batypelagi-
ální, batypelagický příd.: b-á zóna
batysféra, -y ž (ř) tech. ponorná tlaková a
vodotěsná komora umožňující přímé
pozorování ve velkých mořských hloub-
kách
batyskaf, -u m(ř) tech. ponorné těleso ve tva-
ru podmořského člunu určené pro vý-
zkum ve velkých vodních hloubkách
batz [bac], batzen [-ce-], -u m(n) nunůz. sta-
rá drobná sthbrná mince, pův. švýcar-
ská, pozd. i německá (nazv. podle med-
věda ve znaku města Bernu, vyraženém
na minci)
baud [bód], -u m(Vl) výp. tech. jednotka rych-
losti přenosu informace, zn. Bd (nazv.
podle franc. inž. J. M. E. Baudota)
bauxit, -u m(Vl) geol. bílá až tmavá červená
usazená hornina obsahující jako hl. sou-
část hydroxid hlinitý, uŽív. k výr. hliní-
ku (nazv. podle franc. místa Les Baux);
bauxitový příd.: b-á ložiska
bauxitizace [-ty-], -e ž(Vl) geol. proces zvě­
trávání karbonátových hornin, hl. vá-
penců
bavlna, -y ž (n) 1. vlákna bavlníku zpraco-
vávaná jako text. surovina 2 nit, příze
ap. z těchto vláken
z bazální vrstvy epidermu
bazén
bazalka, -y ž(ř) 1. bot. jednoletá vonná byli-
na rodu Ocimum s bledě zelenými lístky
a drobnými bílými kvítky, uŽív. v lékař­
ství a voňavkářství 2 potr. nať bazalky
pravé uŽív. jako jemné koření; bazalko-
vý příd.
bazální příd. (ř) odb. týkající se báze 1, popř.
na ní umístěný, základový, spodní, kli-
dový: anat. b. ganglia uložená ve spodní
části koncového mozku a ovlivňující
motorické a vegetativní funkce; bot. b.
část rostliny spodní (op. apikální); geol.
ležící naspodu vrstevmno sledu: b. sle-
pence; nůner. b. pinakoid, pedion báze;
biol. b. tělísko ovládající pohyb bičíků a
vířivých brv (u bičíkovců ap.), blefaro-
plast; fyziol. b. metabolizmus základní lát-
ková přeměna teplokrevných organizmů
v klidu; b. teplota měřená za klidových
podmínek organizmu (ženy)
bazalt, -u m(n < I) geol. vyvřelá bazická hor-
nina tmavé barvy, obsahující často vy-
rostlice, uŽív. zejm. jako stavební mate-
riál, čedič; bazaltický [-ty-l. bazaltový
příd.
bazar, -u m(per) 1. orient. trh, tržiště 2. ob-
chod s méně kvalitním, doprodejním n.
použitým zbožím 3. organizovaný pro-
dej starších věcí (dětských, sport. aj.);
bazarový příd.
báze, -e ž (ř) 1. kniž. a odb. základna, základ,
podklad: surovinová, materiální b.; biol.
spodní část (útvaru, orgánu ap.); anat. b.
lebeční spodina; bot. b. listu; geol. b. sou-
vrství; miner. jednoduchý plnoplochý
tvar pěti růz. soustav, bazální pinakoid,
bazální pedion; farmo b. léku hlavní účin­
ná součást; sděl. tech. b. tranzistoru zá-
kladní část jeho struktury (mezi emito-
rem a kolektorem); elektroda s ní spo-
jená ajejí vývod; výp. tech. b. dat soubor
konkrétních dat z urč. oblasti, databá-
ze; lingv. část gramatické struktury po-
jatá jako východisko (např. kořen slova
v tvoření slov); artikulační b. způsob
tvoření zvukové řeči charakteristický
pro urč. jazyk; marx. filoz. ekon. struktu-
ra společnosti v urč. dané etapě jejího
vývoje, základna 2. opěrné východisko
výzkumné, turistické aj. výpravy, zá-
kladna; voj. řidé.vojenská základna 3.
chem. sloučenina schopná v roztoku od-
štěpovat hydroxylové ionty (OH-), vá-
zat kationty vodíku (H+) a tvořit s kyse-
linami soli, zásada 4. biochem., gen. nuk-
leové b. dusíkaté heterocyklické slou-
čeniny tvořící významnou součást nuk-
leových kyselin 5. mat. množina lineár-
ně nezávislých vektorů, jejichž lineární
kombinace vyplňují celý vektorový pro-
stor; bázový příd.
bazedov, -a m(VI) hovor. tyreotoxikóza(med.),
hypertyreóza (med.), tzv. Basedowova
nemoc (nazv. podle něm. lékaře K. A.
Basedowa)
bazén, -u m (I) umělá vodní nádrž (pro o-
zdobu, ke koupání ap.): zahradní b.; sport.
bazi-
otevřený, krytý, skokanský b.; bazénový
příd.
bazi-, bazo- (ř) odb. v slož. první část s význ. 1.
týkající se spodní, základní části (báze)
2 týkající se zásady (báze), zásaditý,
bazický, alkalický 3. týkající se bazic-
kých hornin
bazicita, -y ž (ř) chem. schopnost látek vázat
vodíkové ionty, zásaditost (op. acidita)
bazický příd. (ř) 1. chem. jevící vlastnosti
zásad (bází), zásaditý, alkalický: b. roz-
tok; b-á barviva 2. geol. b-é horniny vy-
vřelé horniny chudé na oxid křemičitý
(obsahující ho méně než 52 %)
bazidie [-dy-], -ež(ř) bot. speciální buňka stop-
kovýtrusných hub vytvářející výtrusy
bazidiospora [-dy-], -y ž (ř) bot. exospora
vzniklá na bazidii
bazifilie, -e ž (ř) biol., bot. vlastnost organizmů
záležející v tom, že vyžadují převážně
alkalickou (bazickou) reakci substrátu;
bazif'dní příd.: b. organizmus
bazifugální příd. (ř + I) bot. řidé. směřující od
báze
bazilární příd. (I) anat. týkající se báze (spo-
diny), zvl. mozkové a lebeční: b. arte-
rie; med. b. meningitida nervová forma
tuberkulózy postihující meningu u báze
mozku
bazilián, basilián [-zi-], -a m(Vl) clrk. člen
řeckokatolického n. pravoslavného řádu
založeného Basilem Velikým; bazilián-
ský, basiliánský příd.: b. řád
bazilika, -y ž (I < ř) archit. podélná chrámová
stavba složená z předsíně, střední lodě
a lodi bočních, zprav. zakončena apsi-
dou, se střední lodí širší a vyšší a pří­
mo osvětlenou; bazilikální, baziliko-
vý příd.
bazilišek, -ška m (řidč. baziliška, -y ž) (I < ř)
1. zool. menší tropický ještěr rodu Basi-
liscus, bizarmno vzhledu 2. mytol. bájný
netvor, výtvarně zpodobovaný jako drá-
ček s kohoutí hlavou; přen. záludný, zlý
. člověk; baziliščí příd.: b. oči
bazipetální příd. (ř + I) bot. řidé. vyvíjející se,
rostoucí od vrcholu k bázi
bazírovat ned. (n < ř) hovor. (na čem) klást jed-
nostranný důraz, přikládat význam: b. na
maličkostech
t
bazo- bazi-
bazofll, -u m (ř) biol. buňka barvící se zása-
ditými (bazickými) barvivy, bazofi1ní
buňka
bazofJlie, -e ž (ř) biol., med. vlastuost tkáně,
buněk n. jejich částí záležející v tom, že
se barví zásaditými (bazickými) barvivy;
bazofJlní příd.: b. buňka, leukocyty
bázovat ned. (ř) zast. kníž. (na kom, čem) opírat se
o někoho, o něco jako základ, zakládat si
na něčem: b. na přírodních zákonech
bázový báze t
bazuka, -y ž (amer) voj. (v záp. armádách)
přenosná protipancéřová zbraň s hlad-
kou hlavní k odpalování průbojných re-
aktivních střel
BBC [bí bí síl zkr. (a: British Broadcasting Corpo-
97
ration) britská rozhlasová a televizní spo-
lečnost
Bd výp. tech. zn. pro baud
Be chem. zn. pro beryllium
BEA zkr. (a: British EuropeanAirways) britská le-
tecká společnost zvl. pro evropskou do-
pravu
beagle ..j.. bígl
beán, -a m (I) hist. (ve středověku) student
nováček
beánie [-ny-], -e ž (I) 1. hist. (ve středově­
ku) slavnostní přijímání nových studen-
tů (beánů) 2. (v současné době) na ně­
kterých fakultách slavnost se zábavou a
tancem, na které starší studenti vítají stu-
denty nově přijaté
beat [bít], -u, big beat, big b-u m(a) hud. 1.
jen beat výrazný rytmický tep, pravidel-
ný sled úderů tvořících základ džezové-
ho projevu 2. (u nás často big beat) typ mo-
demí populární hudby, dnes označova­
ný jako rock 3. nástrojová skupina pro-
vozující tuto hudbu; beatový, bigbeato-
vý příd.: b-á skupina; b. festival
Beata Maria Virgo neskl. (I) clrk. Blahosla-
vená Panna Maria, kato!. označení Je-
žíšovy matky
beat generation [bít dženerejšn] neskl. ž (a)
(v letech 1955--60) skupina amer. spiso-
vatelů odmítající hodnoty a cíle oficiál-
ní společnostia revoltující proti nim ne-
konvenčním chováním (chudobou, tu-
láctvím, erotickou nevázaností ap.)
beatif'Ikace [beaty-], -e ž (1) clrk. (v katol.
. církvi) prohlášení za blahoslaveného,
blahořečení; beatifikační příd.
beati possidentes [-átý -tés] (I) kníž. ti, kdo něco
vlastní, jsou právně chráněni a jsou ve vý-
hodě proti těm, kdo nejsou vlastuíky
beatnik [bít-], -am(a) příslušník, stoupenec
beat generation; beatnický příd.: b-á po-
ezie
beatový t beat
beaujolais [božolé] neskl. s (Vl) červené
franc. víno (nazv.podle kraje Beaujo-
lais ve vých. Francii)
bebop..j.. bop
becquerel [beke-], -u m(Vl) fyz. hl. jednotka
soustavy SI pro aktivitu radioaktivní lát-
ky (nazv. podle franc. fyzika A. H. Bec-
querela), zn. Bq
bedekr, -a, -u m(Vl) knižní cestovní prů­
vodce (pův. jen vydaný něm. nakladate-
lem K. Baedekrem, později i jiný)
bediasit [-dy-zi-], -u m(Vl) geol. tektit z již.
části USA (nazv. podle města Bedias
v Texasu)
bedlington teriér, bedlington t-a m(Vl + a)
kynol. plemeno menšího společenského
psa s vyklenutým hřbetem a zkadeřenou
srstí
beduín, -a m (beduínka, -y ž) (arab) arab.
kočovník, zejm. chovatel velbloudů;
beduínský příd.
befél, -u m(n) zast. voj. slang rozkaz: dostat b.
beffroi [befroa] neskl. ID (f < n), belfried
[-ríd], -Um(n)archit. vlámskáměstskázvo-
bekhend
nice (osamocená n. spojená s radnicí či
cechovním domem)
beg, bek, -a, bej, -e m (tur) titul islámského
feudála, později nižšího hodnostáře n.
úředm1ca; pán (často součást příjmení)
beghard [bega-], -a, řidč. beguin [-gi-], -a
m (Vl) hist. člen středověké laické náb.
společnosti vzniklé ve Flandrech a po-
važované často za kacířskou (nazv.
podle zakladatele L. le Begue n. Begha)
begonie [-ny-], -e ž(Vl) bot. křehká tropická
květina rodu Begonia s bílými, žlutými,
červenými a růžovými květy, pěstovaná
jako okrasná, begonka
t
beguin beghard
beguine [begin, bigin], -u m (I) tan. spole-
čenský tanec jihoamer. původu v sudém
taktu, na způsob pomalé rumby
behaizmus, -mu m(VI) učení islámské sek-
ty, často ztotožňované s bábizmem, sna-
žící se pozdvihnout úroveň lidu a odmí-
tající válku (nazv. podle zakladatele Hu-
seina Alího zvaného Beha-Allah)
behaviorální [bihej-] příd. (a) odb. týkající
se chování: b. vědy (zvl. v amer. pro-
středí) vědy zabývající se studiem lid-
ského chování ve společnosti, hl. psy-
chologie, sociologie, antropologie; med.
b. terapie založená na psychologických
teoriích učení, zejm. na podmiňování;
b. teratologie součást teratologie zabý-
vající se vrozenými defekty chování
behaviorista [bihej-], -y m stoupenec be-
haviorizmu
behavioristický [bihej-ty-] příd. k behavio-
rizmus, k behaviorista: b-á teorie
behaviorizmus [bihej-], -mu m(a) směr psy-
chologie (zvl. amer.) považující za zá-
klad výzkumu psychických procesů cho-
vání a zaměřující se na objektivní zá-
znam závislostí mezi podněty a reakce-
mi
behemot, -a m (hebr) (v žid. mytol.) zvířecí
obluda, suchozemský netvor
behetria [betrí-], -e ž (šp) hist. typ feudální
závislosti ve středověkém Španělsku
becherovka, -y ž (Vl) karlovarský žaludeč­
ní bylinný likér hořkosladké chuti
bechtěrev, -a m(Vl) hovor. celkové chronic-
ké onemocnění meziobratlových klou-
bů a vazů páteře, způsobující ztuhnutí
postižených kloubů, tzv. Bechtěrevova
nemoc (nazv. podle rus. lékaře V. M.
Bechtěreva)
bej t beg
bejt, -u m(arab) liter. dvojveršová strofa ori-
ent. poezie, sdruženě rýmovaná, uŽív.
např. v gazelu
bek' T beg
bek2 , -a m(a) sport. (v kolektivních míčových
hrách) hráč obranné řady, obránce
bek', -u m(a) sport. (v kolektivních míčových
hrách) obranná řada, obrana: hrát v b-u
bekasina [-si- i -sí-], -yž(1) zool. bahenní pták
rodu Capella s dlouhým zobákem a hně­
dým krycím zbarvením, phbuzný sluce
bekhend, -u m(a) sport. (v tenise, ve stolním
bekon
tenise ap., též v hokeji) úder hraný (ra-
ketou, holí) na opačné straně těla, tj. pra-
vou rukou na levé straně a opačně (op.
forhend); bekhendový příd.: b. úder
bekon t bakon
bektáší, -ho m (Vl) příslušmle řádu dervišů
v Turecku (nazv. podle zakladatele Bek-
taše Hádžiho)
bekyně, -ě ž (Vl) 1. hist. členka středověké
náb. společnosti beghardů (nazv. podle
zakladatele L. le Begue n. Begha) 2. círk.
členka zvl. náb. společnosti napodobu-
jící život řeholních sester, avšak bez ře­
holního slibu, působící dnes v Belgii a
Holandsku 3. zavalitý noční motýl růz.
rodů, jehož housenky ničí lesy a sady:
b. mniška
bel, -u m(Vl) fyz. jednotka někt. akustických
veličin, zejm. hladiny intenzity zvuku,
zn. B (nazv. podle amer. vynálezce skot-
ského původu A. G. Bella)
beladona, -y ž (it) řidč. Atropa belladonna,
ruhle zlomocný (bot.)
bel ami, belami neskl. m (t) miláček (žen)
belaria, belarie, -e~ (it) archit. 1. vyhlídko-
vá věžička v domě 2. dekorativní vyhlíd-
ková stavba v parku
bel canto [ka-], bel c-a s (it)hud. (v 17.-19.
stol.) it. pěvecký sloh kladoucí důraz na
dokonalé ovládání hlasu, krásu a plnost
tónu a zpěvní linii
belemnit [-ny-], -a m (ř) paleont. b-i vymřelí
dvoužábří hlavonožci žijící v druhoho-
rách
beletáž, -e ž (t) archit. nejdůležitější (nejlep-
ší) patro budovy (paláce, divadla ap.)
(zprav. zvýšené přízemí n. první patro
se společenskými místnostmi a salony)
beletrie, -e ž (n < t) liter. uměl. próza s este-
tickou a zábavnou funkcí (na rozdíl od
vědecké literatury a literatury faktu),
krásná literatura
beletrista, -y m spisovatel píšící beletrii
beletristický [-ty-] příd. k beletrie, k belet-
rista: b-á příloha (novin); b-é umění; b.
sloh; beletristicky přísl.: zpracovat b.
beletristika [-ty-], -y ž (n < t) řidč. beletrie:
historická b.
beletrizace, -e ž (t) beletrizování: b. příbě­
hu
beletrizovat dok. i ned.(t) (co) zpracovat, zpra-
covávat jako beletrii, beletristicky
belfried t beffroi
beliál, -u m(hebr) (v bibI. textech) co je ne-
užitečné, bezcenné, zlé, satan
belinograf, -u m(Vl + ř) sděl. tech. dt. zařízení
na telegrafický přenos obrázků (nazv.
podle vynálezce E. Belina)
beU- t též bel-
beUevue [belvi] neskl. ž (t) kniž. a odb. krásná
vyhlídka (zprav. architektonicky uprave-
ná); budova s takovou vyhlídkou, bel-
vedér
bělogvardějec, -jce m (r) (v Rusku 1918-
1920) příslušník bílé gardy, tj. ruské ar-
mády; bělogvardějský příd.: b. důstojník
běloba, -y ž (r) zool. světle zbarvená zubatá
98
velryba rodu Delphinapterus, žijící v sev.
mořích
belvedé~ -u m(it) archit. pavilonová neobyt-
ná sta~ba většíchrozměrů v místě s krás-
nou vyhlídkou, zprav. v zahradě, belle-
vue: pražský B. Letohrádek královny
bel~~b,-a m(hebr) 1. ďábel: vyhánět ďábla
b-em staré zlo nahradit novým 2. expr. za-
mračený, nevlídný člověk
béma, -y ž (ř) archit. 1. kruhový stupeň střec.
divadla, řečniště 2. (v raněkřesťanských
a byzantských chrámech) vyvýšené mís-
to pro kněze
bemberg, -u m (Vl) text. umělé hedvábné
vlákno, textilní materiál (nazv. podle fir-
my Bemberg ve Wuppertalu v SRN)
ben neskl. m (hebr. arab) syn (součást hebr. a
arab. jmen)
benátský příd. (Vl) týkající se Benátek (měs­
ta v sev. Itálii), pocházející z Benátek:
b-é krajky; b-é zrcadlo, sklo; b-á malíř­
ská škola; b-á noc slavnost (v přírodě,
na vodě ap.) spojená s ohňostrojem; hist.
b-á republika (v 9.-18. stol.) středomoř­
ský stát; výtv. b-á červeň silně krycí žele-
zité barvivo, oxid železitý
benderovec, benderovský t banderovec
bendžista, -y m hráč na bendžo
bendžo, -a s(amer) hud. strunný drnkací (pův.
černošský) nástroj s dlouhým hmatní-
kem a bubínkem potaženým koží; ben-
džový příd.: b. způsob hry
bene přísl. (1) ob. expr. ve spoj. udělat si, dát si b.
dopřát si, dopřávat si (něčeho dobrého)
benedikce [-dy-], -e ž (1) círk. požehnání,
žehnání, svěcení
benedikt [-dy-], -u m (1) bot. rostlina rodu
Cnicus s bodlinatými listy a žlutými
květy: b. lékařský
benediktin [-dyktý-], -a m (Vl) círk. člen
mnišského řádu založeného v 6. stol.
sv. Benediktem z Nursie
benediktinka [-dyktý-], -y ž(Vl)círk. členka
řeholního řádu založeného v 6. stol sv.
Scholastikou (sestrou sv. Benedikta)
benediktýnka [-dy-], -y ž (1) potr. franc.
bylinný likér hořkosladké chuti
benediktinský [-dyktý-] příd. k benediktin,
k benediktinka: b. řád, klášter
benefaktor, -a m (1) kniž. řidč. donátor, dár-
ce, patron, mecenáš
benefice, řidč. beneficie, -e ž (1) (pův.) diva-
delní představení ve prospěch urč. her-
ce, dnes i kulturní aj. podnik, jehož vý-
těžek je určen k humanitním účelům;
benefiční J'říd.: b. koncert
beneficiální .J, beneficium
beneficiant, -a m (beneficiantka, -y ž) (1)
herec mající benefici
beneficiarius, -ia m (1) hist. voják řím. legií
osvobozený od někt. prací a služeb
beneficiární .J, beneficium
beneficiář, -e, beneficiát, -a mcírk. duchovní
mající beneficium, obročník
beneficiátní ,J.. beneficium
beneficie t benefice
benzen
beneficient, -a m(1) peněž. (v mezinárodním
bankovním styku) osoba, které je určen
plat
beneficium, -ia s (1) 1. círk. práv. trvalé prá-
vo na urč. úřad a důchod s ním spojený
2. hist. práv. poskytování majetku n. úřa­
du, z něhož plyne urč. příjem; tento ma-
jetek n. úřad sám; beneficiální, benefi-
ciární, beneficiátní příd.
benefiční t benefice
henetit [-ty-], -um(Vl) bot. b-y vyhynulá sku-
pina rostlin známá hl. na základě zkře­
menělých kmenů ze starších druhohor
benevolence, -e ž (1) kniž. (vůči, k někomu) bla-
hovůle, shovívavost, laskavost; benevo-
lentní příd.: b. rozhodnutí; být b. k něko­
mu
bengál, -u m(a < ind) 1. prášková pyrotech-
nická směs vydávající při hoření oslni-
vé, různě zbarvené světlo; osvětlení tak-
to vzniklé, bengálský oheň 2. ob. expr. rá-
mus, křik, výtržnost: dělat, ztropit b.
bengálský příd. (Vl) vztahující se k Bengál-
cům, k Bengálsku (zemi ve vých. části
Přední Indie): b. oheň bengál; zool. tygr
b.; bengálsky přísl.
bengle, -e ž (a < Ind) zbož. barevný skleněný
náramkový amulet (vyráběný hl. pro
Orient)
benigní [-ny-] příd. (1) med. nezhoubný, ne-
škodný (op. maligm): b. nádor; benig-
nost, -i ž (op. malignost)
benignita [-nygny-], -y ž (1) med. řidč. ne-
zhoubnost (nádorová) (op. malignita)
benitoit [-ny-], -u m (Vl) miner. průhledný
modrý drahokam, křemičitan beryl1ia a
titanu (nazv. podle naleziště u San Be-
nita v Kalifornii)
benjamínek, -nka m(Vl) nejmladší člen ro-
diny n. něj. společnosti (podle Benjamí-
na, nejmladšího z dvanácti synů bibl.
Jákoba)
bentál, -u m (ř) geol., geogr. oblast dna vod
zasahující od břehu do hlubin; bentál-
ní příd.
bentický ,J.. bentos
bentogenní příd.(ř) biol. složený z organizmů
vytvářejících bentos
bentonit [-ny-], -u m (Vl) geol., tech. hornina
složená z jílových minerálů, vyznačují­
cí se velkou sorpční schopností, uŽív. do
slévačského písku, k výr. odbarvovacích
hlinek, k čeření vína ap. (nazv. podle
místa Fort Benton v Montaně); bento-
nitový příd.
bentos, -u m(ř) biol. společenstvo organizmů
žijících na dně moří i sladkých vod; ben-
tický [-ty-] příd.: b-á fauna
benz-, řidč. benzo- (arab) v slož. první část ozna-
čující v chem. názvosloví deriváty ben-
zenu
benzaldehyd, -u m(arab + ř) chem. aromatic-
ký aldehyd, bezbarvá olejovitá kapalina
vonící po hořkých mandlích, uŽív. k vý-
robě voňavek, mýdel, léčiv ap.
benzen, -u m(arab) chem. základní aromatic-
ký uhlovodík získávaný z kamenouhel-
benzenhexachlorid
ného dehtu, uŽív. zvl. jako rozpouštědlo
a surovina chem. průmyslu; benzenový
příd.: b-éjádro
benzenhexachlorid, -u m (arab + ř) chem. ú-
činný insekticid, hexachlorcyklohexan,
obch. zkr. HCH
benzidin [-dy- i -dý-], -u m (arab+ 1) chem.
aminoderivát benzenové řady, uŽív. při
výrobě barviv, v soudním lékařství aj.;
benzidinový příd.: med. b-á zkouška (v
soudním lékařství) na přítomnost krve
benzin, -u m(arab) tech. směs kapalných uh-
lovodíků získávaná z ropy, hnědého uhlí
n. synteticky a uŽív. zejm. jako pohonná
látka pro spalovací motory, jako roz-
pouštědlo, čisticí prostředek ap.; benzi-
nový příd.: b. motor; b-é čerpadlo
benzo- t benz-
benzoan, benzoát, -u m (arab) chem. sůl ky-
seliny benzoové: b. sodný
benzoe neskl. s (7. j. též -m) (arab) zbož. přírodní
pryskyřice získávaná z tropických a sub-
tropických stromů rodu Styrax, uŽív.
v kosmetice a farmacii; benzoový příd.
chem. kyselina b-á pův. získávaná z prys-
kyřice benzoe a uŽív. zvl. v potr. ke kon-
zervování
benzofenon, -u m(arab + ř) chem. aromatický
keton uŽív. při výrobě léčiv, insekticidů,
ve voňavkářství, difenylketon
benzokain, -u m(arab +indián) farm., med. syn-
tetické lokální anestetikum
benzol, -u m (arab) tech. směs aromatických
uhlovodíků získaných z vysokotepelné-
ho dehtu, surový technický benzen; ben-
zolový příd.
benzonitril [-ny-], -u m(arab + ř) chem. nitril
kyseliny benzoové uŽív. v organické
syntéze a jako rozpouštědlo
benzoový t benzoe
benzoyl, -u m(arab) chem. jednovazná skupi-
na odvozená od kyseliny benzoové; ben-
zoylový příd.: b-á skupina
benzoyl- (arab) v slož. první část označující
chem. sloučeniny s benzoylovou skupi-
nou (např. benzoylchlorid)
benzoylace, -e ž(arab) chem. reakce, při kt. se
do molekuly organické sloučeniny zavá-
dí benzoyl
benzoylchlorid, -u m (arab +ř) chem. derivát
kyseliny benzoové uŽív. v organické
syntéze např. k benzoylaci
benzoylový i benzoyl
benzpyren, -u m(arab + ř) chem. kancerogen-
ní aromatický uhlovodík obsažený v ka-
menouhelném dehtu, některých průmys­
lových exhalátech ap.
benztriazol, -u m (arab + ř) fot. látka uŽív.
v malém množství do vývojek, zejm.
k vyvolávání pozitivů
benzyl, -u m(arab) chem. jednovazná skupina
odvozená od toluenu; benzylový příd.:
b-á skupina
benzyl- (arab) vslož. první část označující chem.
sloučeniny s benzylovou skupinou (např.
benzylalkohol)
benzylalkohol [-ll a-], -u m(arab)chem. aro-
99
matický alkohol uŽív. ve voňavkářství,
jako rozpouštědlo barviv ap.
benzylbromid, -u m(arab + ř) chem. organic-
ká sloučenina uŽív. jako slzotvorná bo-
jová látka
benzylcelulóza, -y ž (arab + 1) chem. produkt
získávaný z alkalicelulózy, uŽív. jako ter-
moplast, v eltech. průmyslu ap.
benzylchlorid, -u m(arab +ř) chem. organická
sloučenina uŽív. k výrobě plastů, léčiv,
barviv ap.
benzylový T benzyl
berdanka, berdanovka, -y ž (Vl) hist. voj.
jednoranová zadovka uŽív. v ruské ar-
mádě v letech 1868-1890 (nazv. podle
amer. inž. H. Bt;rdana)
berde neskl. S. (7.j. též -m) (srb) lid. strunný
trsací nástroj jslov. tamburašů
bergamasca [-ska], -cy [-kil, -ky ž (it) tan.
starý it. lid. tanec živého tempa v su-
dém taktu
bergamot, -u m(it < tur) bot. strom rodu Ci-
trus, menšího vzrůstu, s čistě bílými kvě­
ty a středně velkými hruškovitými plo-
dy, pěstovaný hl. v Itálii; silně aroma-
tický plod tohoto stromu; bergamoto-
vý příd.: zbož. b-á silice získávaná z oplo-
dí a listů bergamotu, uŽív. v potr., ve vo-
ňavkářství ap.
bergamotka, -y ž (tur) 1. zahr. hruška kulo-
vitého tvaru s aromatickou rozplývavou
dužinou 2. likér s bergamotovou silicí;
bergamotkový příd.
bergenie [-ny-], -e ž(Vl) bot. zahradní rostli-
na rodu Bergenia s velkými masitými,
stále zelenými listy a s růžovými kvítky
v bohatých květenstvích (nazv. podle
něm. botanika K. A. von Bergena)
bergere [-žér] Deskl. Ž (I) čalouněné křeslo
s volným sedacím polštářem ve stylu
18. stol.
bergerie [-že-], -e ž (I) liter. řidč. idylická
skladba s pastýřskými motivy, pastorá-
la
bergfried [-fríd], -u m(D) arehit. obranná a
zároveň útočištní věž středoevropských
hradů, stojící obvykle samostatně na
nejexponovanějšímmístě opevnění
bergsonizmus [-ny-], -mu m (Vl) filoz. směr
vycházející z učení franc. filozofa H.
Bergsona, představitele intuitivizmu
beri-beri Deskl. s (sinhál) med. onemocnění
způsobené nedostatkem vitaminu Bl'
projevující se obrnami dolních konče­
tin, otoky, srdečními a zažívacími po-
ruchami, avitaminóza Bl
berkelium, -ia s (Vl) chem. uměle připrave­
ný radioaktivní prvek zn. Bk ze skupiny
transuranů (nazv. podle amer. města Ber-
keley v Kalifornii); berkeliový příd.
berkovec, -vce m (r) stará rus. jednotka
hmotnosti rovnající se asi 163 kg
berla', -y ž (1) 1. i b-e (zprav. mu. berle, -í)
podpěra s oporou v podpaží, uŽív. pro
chůzi při postižení dolních končetin 2.
vysoká, nahoře ohnutá a zdobená hůl
jako odznak vyšší hodnosti (světské n.
berthierit
církevní): královská b.; biskupská b. 3.
odb. hůl n. tyč (dole okovaná, nahoře
s hlavicí n. příčkou) uŽív. k růz. účelům
berla>, -y ž (1) bot. vodní n. bažinná bylina
rodu Berula s lichozpeřenými listy a
drobnými bílými kvítky v okolících
berlina [-lí-], -y ž (Vl) starý velký cestovní
kočár (zavedený pův. na kurfiřtském
dvoře v Berlíně)
berlínský příd (Vl) týkající se Berlína: ker.
b. porcelán charakteristický jemně ma-
lovanými květinovými motivy a plastic-
kým dekorem; zbož. b-á modř temně
modrá sloučenina, kyanoželeznatan že-
lezitý, uŽív. jako pigment; hist. b. kongres
setkání hlav evr. mocností a osmanské
říše v r. 1878 k uspořádání poměrů na
Balkáně; b-á zeď v letech 1961-90 her-
meticky uzavřená hranice kolem záp.
Berlína, symbol rozdělení Západu a vý-
chodu
berlok, -u m (t) (kdysi) ozdobný přívěsek
na řetízku kapesních hodinek n. na ře­
tízku na krk
berma, -y ž (f < hol) 1. stav. úzký, téměř vo-
dorovný pruh ve svahu, výkopu n. ná-
spu, zlepšující stabilitu a usnadňující
údržbu, lavice, lavička 2. archeol. plošin-
ka mezi hradbou a phleopem, součást
opevnění 3. vod. podélný pruh dna, sou-
část koryta vodmllo toku
bermudský příd. (Vl) vztahující se k Bermu-
dám: geogr. b. trojúhelmk označení ob-
lasti u jz. pobřeží USA mezi Bermuda-
mi, Floridou a Portorikem, známé dosud
nevysvětlitelnými zkázami a zmizením
lodí a letadel
bermudy, -ud ž pomu. (Vl) šortky sahající ke
kolenům (nazv. podle Bermud, ostrovů
v záp. Atlantském oceánu)
bernardin [-dý-], -a m(Vl) círk. člen řádu sv.
Bernarda; bernardinský příd.: b. klášter
bernardýn, -a m (bernardýnka, -y ž) (Vl)
kynol. plemeno psa mohutné tělesné stav-
by, vyšlechtěné ve Švýcarsku (pův. v alp-
ském klášteře sv. Bernarda), svatober-
nardský pes; bernardýnský příd.
berneška, -y ž (f < kelt) zool. divoká pestře
zbarvená husa rodu Branta, vyskytující
se na sev. polokouli
berrias, -u m(Vl) geol. stratigrafický stupeň
spodní křídy (nazv. podle franc. obce
Berrias)
bersaliér, -a m (it) horský myslivec (stře­
lec) v it. armádě
berserk, berserkr, -a m (skand) nordický
bojovník
berta, -y ž (Vl) voj. slang a publ. tlustá b. (i B.)
(pův.) houfnice ráže 42 cm z Kruppo-
vých závodů, (později a čast.) daleko-
nosné dělo uŽív. v 1. svět. válce (žert.
nazv. podle spolumajitelky Kruppových
závodů)
berthierit [-ty-], -u m (Vl) miner. kosočtve­
rečný nerost tmavé ocelově šedé barvy,
sirník železnatoantimonitý (nazv. podle
franc. chemika P. Berthiera)
bertholid
bertholid (-to-], -u m (VJ) chem. b- y slouče­
niny, kt. nemají konstantní chem. slože-
ní (nazv. podle franc. chemika C. L. Ber-
tholleta)
bertillonáž [-tyjo-], -e ž (VJ) způsob regis-
trace osob na základě II různých těles­
ných rozměrů (nazv. podle franc. lékaře
L. A. Bertillona)
bertrám, -u m (o < I) bot. vysoká vytrvalá
bylina rodu Achillea s čárkovitými pilo-
vitými listy a bohatým chocholíkem
bílých úborů, řebříček bertrám; bertrá-
mový příd.
bertrandit [-dy-], -u m(VJ)miner. bezbarvý
až světle žlutý kosočtverečný nerost tvo-
řící krystalová dvojčata, zásaditý křemi­
čitan beryllia (nazv. podle franc. geolo-
ga M. Bertranda)
bervián, peruvián, -u m (t) texl. jemná černá
vlněná látka uŽív. k výrobě pánských
obleků
beryl, -u m (ř) miner. bílý, žlutý n. zelený šes-
terečný nerost tvořící sloupcovité krys-
taly, uŽív. jako surovina k získávání
beryllia a jako "prahokam (např. sma-
ragd, akvamarín), křemičitan hliníku a
beryllia; berylový příd.
berylióza, -y ž(1 <ř)med. zaprášení plic slou-
čeninami beryllia, vyskytující se např.
u pracovníků v keramickém průmyslu aj.
beryUium, -ia s (I < ř) chem. ocelově šedý,
lehký, tvrdý kovový prvek zn. Be, vy-
skytující se v přírodě jen ve sloučeni­
nách, uŽív. zvl. v jaderné technice a do
slitin; berylliový příd.: tech. b. bronz sliti-
na mědi s berylliem
beryUnatý příd. 1. chem. označující slouče­
niny beryllia v oxidačním stupni 112. odb.
obsahující oxid beryllnatý: b-d kerami-
ka
t
berylový beryl
besantius [-zanci-], -ia m(l)oumiz. bezant
besemerace, -e ž (VJ) hul. besemerování
besemerování, -í s (VJ) hul. dř. způsob výro-
by oceli ze surového železa dmýcháním
vzduchu do konvertoru s kyselou vyzdív-
kou, Bessemerův pochod (nazv. podle
brit. technika sira H. Bessemera)
besemerovat oed. (VJ) hul. zkujňovat surové
železo besemerováním
besemerovský, besemerský příd. hul. vzta-
hující se k besemerování, k besemeraci:
b-d ocel
bestialita [-ty-], -y ž (I) zvířecká ukrutnost,
surovost, nelidské počínání, bestiálnost,
zvířeckost
bestiální [-ty-] příd. (I) zvířecky ukrutný,
surový, zvířecký, hovadský: b. vražda;
bestiálně přís!.; bestiálnost, -i ž
bestiář [-ty-], -e m, bestiarium [-á-], -ia s
(I) liter. středověká kniha pojednání o ži-
votě zvířat a jejich symbolice
bestia triumphans [-ty- -fáns] oeskl. Ž.(I) kniž.
šelma (zlo) slavící vítězství
bestie [-ty-], -e ž (I) 1. dravé, zlé zvíře,
šelma: mořskd b. 2. hanl. zlý člověk, su-
rovec, ukrutník, ničema
100
bestiofIlie [-ty-], -e ž (I + ř) med. pohlavní
úchylnost zaměřená ke zvířatům
bestsel(l)er [-se-], -u m(a) (pův. v zápevr. a
amer. prostředí) kniha, která jde rychle
n. nejvíce na odbyt: b. sezony
bešamel, -u m (VJ) kuch. základní omáčka,
světlá jíška podlitá mlékem s přidáním
cibule a urč. koření, popř. s vývarem z
masa (nazv. podle franc. finančníka L.
de Béchamela); bešamelový příd.: b-d
omdčka
bešlik, bešparalyk, -u m(tur) OUllŮZ. sthbmá
mince osmanských sultánů
bešprechunk, -u m(o) zasl. slang pohovor, roz-
mluva
beta oeskl. s (ř) 1. v řecké abecedě písmeno
[J, obdobné českému b, uŽív. též k ozna-
čení druhého místa, oddílu ap. v něj.
řadě, pořadí, v mat. k označení úhlu, v
chem. k označení polohy ap. 2. fyz. ozna-
čuje jeden z druhů ionizačmllo záření:
čdstice b. o. b, b-, [J-čdstice; zdření
ionizační záření tvořené elektrony n. po-
zitrony
betain, -u m (I) chem. b-y organické slouče­
niny odvozené od aminokyselin, obsa-
žené v rostlinných a živočišných orga-
nizmech
beťár, -a m (sl < maď) 1. maď. pastevec na
pustě 2. zasl. tulák, darebák
betatron, -u m (ř) jad. fyz. kruhový indukční
urychlovačelektronů na vysoké energie,
uŽív. v jaderné tech., defektoskopii, med.
ap.; betatronový příd.
betel, -u m(port < dráv) listy pepřovníku bete-
lového žvýkané s arekovými oříšky jako
stimulans; betelovýpříd.: b-é listy; hol. pe-
přovntk b. tropický popínavý keř rodu
Piper s listy ostré chuti
betl, -a m(o) karel. slang způsob hry v mariáši,
žebrák
betlém, -a, -u m (VJ) plastické zobrazení
Kristova narození obrázky a figurkami,
jesličky (nazv. podle města Betlém
v dnešním Jordánsku): postavit b.; tře­
bechovický b.; betlémový příd.
beton, -u m (t) stavební materiál vyrobený
promíšením štěrku, cementu, písku a
vody, po ztuhnutí tvrdý a stálý: dusaný,
litý, pěnový b.; předpjatý b. s předem vy-
tvořeným napětím (k zlepšení nosnosti);
Ohovor. expr.je to (na) b. zcela jisté, zaru-
čené; betonový příd.: b-d míchačka na be-
ton; b. most
betonárna, -y ž 1. výrobna betonové směsi
2. továrna na betonové výrobky
betonář, -e m (betonářka, -y ž) (t) 1. od-
borník v betonování 2. výrobce betonu;
betonářský příd.: b-é prdce; b-d ocel na
výztuž železobetonových konstrukcí
betonáž, -e ž (t) betonování (stav.); betonáž-
ní příd.
betonovací příd. stav. 1. určený k betonová-
ní, sloužící k betonování: b. souprava,
lešení2. spočívající v betonování:b. prd-
ce
betonování, -í s (t) stav. příprava betonové
bhikšu
směsi a její uložení do předem připrave­
né formy konstrukce
betonovat oed. (t) (co; -) 1. vyplňovat, opat-
řovat betonem; stav. provádět betonová-
ní: b. podlahu 2. zpevňovat betonem:
b. kobKy
betonový i beton
bétyl, -u m (hebr.) vztyčený kámen považo-
vaný za vtělení boha n. za jeho phbytek,
objekt uctívání a kultu
bevatron, -u m (zkr. amer. billloo electroo volts + ř)
jad. fyz. amer. protonový synchrotron
bezan, -u m (hol) lOĎ. podélná plachta (vrati-
plachta) na zadním stěžni u plachetních
lodí s třemi a více stěžni, bezanová plach-
ta; bezanový příd.: lOĎ. bod plachta bezan
bezant, -u m(f< l)oullŮz. zlatá mince byzant-
ských císařů, besantius
bezbariérový příd. (č + t) jsoucí bez překá­
žek (bariér), určený pro invalidní vozí-
ky: b. přechod
b. bezdevizový příd. (č + t) odb. prováděný bez
deviz: bod výměna zboží
bezemšon, -u m (hol) ohch. úbytek na váze
zboží způsobený ulpěním jeho části na
obalu; náhrada za tuto ztrátu (formou
srážky v účtu n. dobropisem)
bezinfekčnost, -i ž (č + I) stav toho, kdo, co
je bez infekce: potvrzení o boi
bezkoncepční příd. (č + I) nemající koncep-
ci: b. ndvrh; bezkoncepčně přísi.; bez-
koncepčnost, -i ž
bezoár, -u m (f < per) 1. odb. útvar podobný
kamenu vytvářející se v zažívacím trak-
tu někt. savců (pokládaný ze léčivý a
kouzelnický prostředek)2. farmo zasl. dro-
ga z kořene jihoamer. rostliny Dorste-
nia contrajerva, uŽív. k léčení někt. cho-
rob a dř. též proti hadímu uštknutí; bezo-
árový příd.: zoo!. b-d koza divoká koza
rodu Capra žijící hl. v horských oblas-
tech Malé Asie
bezpartijní [-ty-] příd. (r) neorganizovaný
v politické straně, dř. zvl. v komunistic-
ké; bezpartijní, -ho m nestram'k
bezprizorný, bezprizorní příd. (r) jsoucí bez
dozoru, opuštěný, zanedbaný, zpustlý:
b-é, b. děti nemající domov ani rodiče;
bezprizornost, -i ž
bezvízový příd. (č + I) veř. spr. uskutečňovaný
bez víz: b. styk
béž příd. (oeskl.) hovor. zasl. béžový: b. rukavi-
ce
béžový příd. (t) světle hnědý, připomínající
barvou písek, pleť: b-é rukavice, punčo­
chy
bhakti [-ty] oeskl. ž (sanskrt) oáb. (v hinduiz-
mu) postoj láskyplného odevzdání se
osobnímu božstvu
bhaktizmus [-ty-], -mu m(sanskrt) ind. myš-
lenkový a liter. směr vyzdvihující ideál
magického partnerství mezi božstvem a
jeho uctívačem
bharatanátjam, -u m(sanskrt) polodramatic-
ká jevištní forma tradičního sólového
indického tance, pův. chrámového
bhikšu, -ua I oeskl. m (sanskrt) (u hinduistů a
Bi
buddhistů) kajícník, asketa, žebravý
mnich
Bi chem. zn. pro bismut
bi-, bin-, bis- (I) v slož. první část s výzo. dva-
krát, po dvou, dvou-, dvoj- chem. ozna-
čující přítomnost stejných skupin v mo-
lekule, dř. označující kyselé soli (např.
bikarbondt)
biacetyl, -u m (I) chem. zasl. diacetyl
bianko [bjanko, bijanko] příd. (oeskl.) (It) odb.
prázdný, nevyplněný n. neúplně vypl-
něný, blanko: b. jízdenka psaná na for-
muláři; práv., peoěž. opatřený podpisem,
ale bez ostatních náležitostí: b. papíry;
bianko přís!.: podepsat, vyplnit (listinu)
b.
biatek, -u m (VJ) oumlz. zlatá n. stříbrná
kelt. mince s latinkovým nápisem, litá v
1. stol. př. n. I. asi v okolí dnešní Brati-
slavy (nazv. podle nejčastějšího nápisu,
pravděpodobnějména bójského vládce,
BlATEC)
biatlon, -u m (I + ř) sport. závod v běhu na
lyžích (jednotlivců n. štafet) spojený se
střelbou na terč na 2 n. 4 stanovištích;
biatlonový příd.
biatlonista [-ny-], -y m (biatlonistka, -y
ž) (I + ř) sport. závodník v biatlonu
bibelot, -u m (t) drobný umělecký ozdobný
předmět
biber, -u m (VJ) geo!. nejstarší úsek glaciálu
donau (nazv. podle alpské říčky Biber
v SRN)
bible, -e ž (ř) 1. soubor kanonizovaných
knih žid. a křesť. náboženství, členěný
na Starý a Nový zákon, Písmo svaté,
Kniha knih: Kralickd b. (Bible kralickd);
mluvit jako b. učeně; přeo. expr. silná, ob-
jemná kniha 2. expr. osoba n. věc (zprav.
kniha), která je pro někoho autoritou:
otec byl pro syna b.; biblický příd.: b.
pň1Jěh; b-épodobenství; bod čeština při­
pomínající Bibli kralickou; odb. b-d kon-
kordance abecedně sestavený odkazový
rejstřík osob, míst, předmětů, událostí a
témat obsažených v bibli; řidč. b. věk vy-
soký; biblový příd. polygr. b. papír velmi
tenký, jemný a pevný, určený pro tisk ob-
jemných děl
biblia pauperum oeskl. ž (I) bible chudých,
středověká obrázková bible pro negra-
motné; nástěnné malby v kostelech vzta-
hující se k phběhům Nového a Starého
zákona
biblicizmus, -u m (I < ř) odb. výklad a chápá-
ní biblických textů v jejich doslovném
významu
t
biblický bible
bibličtina, -y ž (ř) čeština Kralické bible
(s někt. sloven. prvky) užívaná v 17.-
19. stol. jako círk. jazyk zvl. evangelí-
ky na Slovensku
biblio- (ř) v slož. první část s výzo. kniha
bibliobus, -u m (ř + a) 1. autobus zařízený
jako pojízdná knihovna 2. řidč. pojízdná
prodejna knih
bibliofil, -a m (bibliofIlka, -y ž) (ř) milov-
101
ník, sběratel bibliofilií 1, knihomil; bib-
liofilský příd.: b-é vyddní
bibliofilie, -e ž (ř) 1. vzácná kniha (n. tisk)
umělecky vypravená a vydávaná zprav.
v malém nákladu 2. vydávání bibliofil-
ských knih n. tisků 3. záliba ve vzácných
krásných knihách n. tiscích, zaujetí pro
sběratelstvíknih, bibliofilství, knihomil-
ství
bibliotllství, -í s (ř) bibliofilie 2, 3
bibliofob, -a m (ř) řidč. kdo nemá rád knihy,
nepřítel knih
bibliograf, -a m (bibliogratka, -y ž) (ř) kdo
pořizuje soupis tištěných prací, pracov-
ník v bibliografii
bibliografický příd. k bibliografie, k biblio-
graf; bibliograficky přísl.
bibliografie, -e ž (ř) odb. 1. zaznamenávání
a popis knižních a časopiseckých prací:
odbom{k v b-ii 2. soupis tištěných liter.
pramenů (knih, časopisů, novin, článků
ap.) zpracovaný podle určitých zásad a
hledisek 3. společenskovědní disciplí-
na zabývající se metodikou, technikou a
pravidly sestavováni a poskytování sou-
pisů knižně n. časopisecky publikova-
ných prací
bibliografIkum, -ka s (ř) souhrn (většinou
písemně vyjádřených) bibliografických
údajů
bibliologie, -e ž (ř) řidč. knihověda; bibliolo-
gický příd.
bibliomanie [-ny-], -e ž (ř) vášnivá záliba
v knihách, chorobné sběratelství knih
bibliopedagogika, -y ž (ř) obor zabývající
se výchovným působenímknih a kniho-
ven, součást pedagogiky a knihovědy
bibliopsychologie, -e ž (ř) obor zabývající
se vlivem četby na duševní život člo­
věka, psychologie čtenáře
bibliotéka, -y ž (ř) kniŽ. 1. knihovna, knižní
sbírka; b. pauperum dř. knihovna pro
chudé žáky 2. budova, místnost n. skříň
pro knižní sbírky, knihovna 3. zasl. edi-
ce, knižnice, vydavatelská sbírka knih;
bibliotékový, řidč. biblioteční příd.
bibliotékář, -e m (bibliotékářka, -y ž) (ř)
knihovník; bibliotékářský příd.
bibliotékologie, -e ž (ř) knih. řidč. knihovnic-
ké vědy
bibliotékový i bibliotéka
biblioterapie, -e ž (ř) med. léčba čtením, druh
psychoterapie
biblista, -y m odborník v biblistice
biblistika [-ty-], -y ž (ř) věda zabývající se
biblí, analýzou, kritickým posouzením
a interpretací jejího textu; biblistický
příd.
biblizmus, -mu m (ř) biblický výraz, rčení
z bible
t
biblový bible
bíbr, -u m(o) hovor. bradka (vous), plnovous
bibret, -u m (o) sthllaná králičí kožešina
zpracovaná na způsob bobří kožešiny;
bibretový příd.
bicefalus, -Ia m (I + ř) med. zrůda s dvěma
hlavami
bifilární
biceps, -Um(l)anal. dvojhlavý sval (pažní n.
stehenm')
bicinium [-ny-], -ias(l)hud. (v 16.-17. stol.)
dvouhlasá (i vokálm') skladba
bicykl, -u m(I + ř) zasl. (jízdní) kolo, veloci-
ped; bicyklový příd.
bicyklbal, -u m (I + ř + a) zast. sport. kolová,
cyklistická míčová hra dvoučlenných
družstev, při níž se míč pohání údery
předních n. zadních kol a sth1í se na
branky
bicyklický příd. (I + ř) chem. mající v moleku-
le dva kruhy (cykly): b-é sloučeniny,
uhlovod{ky
bicyklista, -y m (bicyklistka, -y ž) (I + ř)
zasl. cyklista
bicyklistika [-ty-], -y ž(1 + ř) zasl. cyklistika,
pěstování jízdy na kole
t
bicyklový bicykl
bidet, -u m (t) hygienické koupelnové zaří­
zení podobající se nízké klozetové míse
s regulovatelným výstřikem n. přítokem
teplé a studené vody a s odpadem; bide-
tový příd.
bidon, -u m (t) tech. řidč. plechová nádoba na
benzin s bezpečným uzávěrem, kanystr
BIE zkr. (f: Bureau lotematiooa! de I' éducatioo) Me-
zinárodní úřad pro výchovu (mezivlád-
ní instituce shromažďujícívědeckou do-
kumentaci o výchově a vzdělání a zajiš-
ťující výměnu informací)
biedermeier [bídrmajer], -u m (o + VJ) 1.
(pův. něm.) středostavovskýuměl. a li-
ter. sloh 1. pol. 19. stol. (vycházející z ro-
dinného prostředí a projevující se zejm.
v bytové kultuře); též pozdní či měšťan­
ský empír; přeo. měšťáckost, šosáctVÍ,
zaostalost 2. zařízení interiéru, zejm. ná-
bytek, porcelán, šperky ap. v tomto sty-
lu; biedermeierový, biedermeierovský,
biedermeierský příd.: b. ndbytek
biedermeier [bídrmajer], -a m řidč. stoupe-
nec biedermeieru, maloměšťák, šosák,
zaostalec
biena, bienna, -y ž(l) bol. rostlina vyžadující
k svému plnému vývinu dvě vegetační
období, dvouletá rostlina, dvouletka
bienále oeskl. s (7. j. též -m) (It) uměl. (filmo-
vá, výtvarná aj.) přehlídka konaná kaž-
dý druhý rok
bienálka, -y ž (I) adm. dř. zvýšení služného
vždy po dvou letech; přídavek po dvou
letech
bienální příd (I) knlž. opakující se po dvou
letech
biennium [-ény-], -ias(l)kniž. dvouletí, ob-
dobí dvou let
biexciton, -u m (I) fyz. excitonová moleku-
la, kt. tvoří dva spolu vázané excitony
(v polovodičích a izolantech)
bifenyl, -u m(I + ř) chem. aromatický uhlovo-
dík uŽív. např. jako přenašeč tepla do
ohřívací lázně; chem., tech. polychlorova-
né b-y
bifilární příd. (I) odb. dvojitý (dvojvláknový
ap.): eltech. b. vinutí, ždrovka; fyz. b. ky-
vadlo; b. zdvěs
biflovat
biflovat ne<!. (n) stud. slang (co) dřít se, šprtat,
pilně se učit něčemu zprav. bez porozu-
mění a nazpaměť: b. básničku
bifokál, -u m(I) opl. dvojohniskové brýlové
sklo, jehož horní část je určena k hledě­
ní do dálky, dolní nablízko; bifokální
příd. dvojohniskový: b. brýle
biforium, -ia s (I) dvě sdružená (zprav. ro-
mánská) okna; biforiový příd.
biftek, -u m (a) kuch. řez masa ze svíčkové
zprudka opečený na obou stranách tak,
aby vnitřek zůstal šťavnatý; tatarský b.
okořeněné syrové škrabané n. mleté
maso ze svíčkové; biftekový příd.
bifurkace, -e ž(I) kniŽ. aodb. rozdvojení, roz-
větvení: tech. b. potrubí; anal. b. aorty,
průdušnice; geogr., vod. b. toku jeho roz-
dělení do dvou samostatných říčních
soustav; škol. b. vyučování jeho diferen-
ciace (od urč. ročníku) na dvě zvláštní
větve (např. humanitní a přírodověd­
nou); bifurkační příd.
biga, -y ž (I) 1. hisl. (v starověku) dvojspře­
ží; vůz tažený qyojspřežím 2. výtv. plas-
tika je znázorňující
bigamie, -e ž (I + ř) dvojí manželství jedno-
ho z manželů (současně), dvojženství;
práv. trestný čin spočívající v uzavření no-
vého manželství za trvání dosavadního
manželství n. uzavření manželství s oso-
bou, která již v jiném manželství žije;
bigamický příd.
bigamista, -y m(I + ř) muž žijící v dvojžen-
ství
bigarádie [-dy-], -e ž (tj bol. strom ind. pů­
vodu rodu Citrus, pěstovaný zejm. pro
listy a květy uŽív. ve voňavkářství; ku-
latý aromatický plod tohoto stromu pod.
pomeranči
big band [bend], big b-u m(a) hud. velký or-
chestr (taneční n. džezový), v němž jsou
nástroje (žesťové, dřevěné aj.) zastoupe-
ny ve skupinách, nikoli jen sólově; big.
bandový příd.
big-bang [beng], -u m(a + skand) astr. velký
třesk, model v kosmologii, nejznáměj­
ší hypotéza vzniku vesmíru, vysvětlu­
jící původ lehkých a těžkých prvků
big beat, bigbeatový t beat
bigeminie [-ny-], -e ž (I) med. tep sdružený
do dvojic, druh arytmie
bígl, -a, beagle [bígl], -la m(a) kynol. nízké
krátkosrsté plemeno loveckého psa ze
skupiny honičů, vyšlechtěné v Anglii
bigos, -u m(pol) kuch. polský pokrm upravo-
vaný z kysaného zelí a masa
bigoterie, -e ž (tj řidč. přehnaná zbožnost,
pobožnůstkářství, bigotnost
bigotní příd. přehnaně, přepjatě zbožný, po-
božnůstkářský; bigotně přísl.; bigotnost,
-i ž
bichir, -am(afr)zool. dlouhá, štíhlá ryba s pra-
porkovitými ploutvičkami na hřbetě, žijí-
cí v řekách tropické Afriky
bichle, -e ž (n) hovor. tlustá, velká, objemná
kniha
bichromatometrie, -e ž (1 + ř) chem. oxidi-
102
metrická metoda odměrné analýzy uží-
vající ke stanovení látek redukční pova-
hy odměrný roztok dvojchromanu dra-
selného
bijekce, -e ž (I) mal. jednojednoznačné zob-
razení; bijektivní [-ty- i -tý-] příd.
bijou [-žú] neskl. s (tj řidč. ozdoba, šperk
bika, .y ž (srbch) bol. vytrvalá bylina rodu
Luzula podobná trávě: b. ladní
bikarbonát, -u m(I) chem. zasl. hydrogenuhli-
čitan: b. sodný užívací, jedlá soda
bikiny, -in ž pomn. (Vl) hovor. dvoudílné dám-
ské plavky minimálních rozměrů s kal-
hotkami začínajícími pod boky (nazv.
podle ostrova Bikiny v Mikronésii)
bikomponentní příd. (I) odb. dvojsložkový:
texl. b. syntetické vlákno
bikonkávní příd. (I) opt. dvojdutý: b. čočka;
bikonkávně přísl.
bikonvexní příd. (I) opl. dvojvypuklý: b. čoč­
ka; bikonvexně přísl.
bikros, -u m (a) sport. cyklistická disciplína
sdružující prvky cyklokrosu a motokro-
su
bikuspidální příd.(I) anal.dvouhrotový, dvoj-
cípý: b. chlopeň mitrální
bikvadrát, -u m(I) mal. čtvrtá mocnina, dvoj-
kvadrát, čtverec čtverce; bikvadratický
[-ty-] příd. mal. umocněný na čtvrtou: b-á
rovnice rovnice čtvrtého stupně, tj. rov-
nice obsahující neznámou x právě a nej-
výše ve čtvrté mocnině
bikvadratika [-ty-], -y ž (I) mal. graf v bi-
kvadratické rovnici; křivka čtvrtého
stupně
bilabiála, -y ž (I) lingv. souhláska charakte-
rizovaná překážkou vytvářenou oběma
rty, obouretná bilabiální souhláska (např.
b, p, m); bilabiální příd. obouretný, reto-
retný: b. souhláska
bilance, -e ž(n < it) 1. celkový hodnotící pře­
hled výsledků činnosti: b. celoroční prá-
ce, života; ekon. celkový číselný přehled
srovnávající potřeby a zdroje (např. ná-
klady a výnosy) za urč. období a jejich
vyváženost, rovnovážnost; platební b.
týkající se vývoje devizových pohledá-
vek a devizových závazků; materiálová
b.; finanční b. 2. fyz., chem. hmotnostní a
energetický vztah mezi látkami do sys-
tému vstupujícími a látkami ze systému
vystupujícími: látková, tepelná b.; mete-
or. b. záření rozdíl záření směřujícího
dolů a záření směřujícího nahoru, vzta-
žený k urč. hladině n. vrstvě atmosféry;
bilanční příd.; bilančně přísl.
bilancoměr, -u m (n < it + č) meteor. bilanco-
metr
bilancometr, -u m(n < it + ř) meteor. přístroj na
měření bilance záření, bilancoměr
bilancování, -í s (n < it) ekon. sestavování bi-
lancí: b. jednoduché týkající se celko-
vých potřeb a zdrojů; b. podvojné týka-
jící se finančního plánování potřeb a
zdrojů paralelně v růz. sektorech
bilancovat ne<!. (n < it) 1. ekon. sestavovat bi-
lanci 2. hodnotit výsledek nějaké činnosti
biliverdin
bilanční t bilance
bilateralita, -y ž (I) odb. dvoustrannost, bi-
laterálnost: mezinár. práv. způsob jednání a
úpravy zejm. mezistátních vztahů mezi
dvěma zeměmi formou dvoustranných
smluv n. dohod
bilaterální příd. (1) odb. oboustranný, dvou-
stranný: mezinár. práv. b. smlouva, doho-
da; anal. b. útvar vyskytující se na obou
stranách těla; lingv. b. teorie znaku vy-
kládající znak jako jednotku, spojení ja-
zykové formy a jazykového obsahu; b.
(fonologický) protiklad takový, v němž
se souhrn vlastností společný oběma čle­
nům nevyskytuje u jiných prvků systé-
mu; bilaterálně přísl.; bilaterálnost, -i
ž bilateralita
bilbergie, -e ž (Vl) bol. okrasná pokojová
rostlina rodu Bilbergia s dlouhými tma-
vozelenými listy a žlutými květy, pochá-
zející z tropické Ameriky (nazv. podle
švéd. botanika J. G. Bilberga)
biletář, -e m (biletářka, -y ž) (tj uvaděč;
biletářský příd.
bilharióza, -y ž (Vl) med. celkové těžké one-
mocnění, vyskytující se zvl. v Egyptě,
působené motolicemi rodu Schistosoma,
schistozomóza (nazv. podle něm. lékaře
T. Bilharze)
biliár, -u m(tj stůl upravený ke hře koulemi
odráženými tágy; hra na tomto stole pro-
vozovaná; biliárový příd. kulečníkový:
b-á koule
biliarda, -y ž(I) mal. tisíc bilionů (10 15 ); bi·
Iiardovj příd.
biliárový T biliár
biligrafie, -e ž (I + ř) med. rentgenový sní-
mek zobrazující tvar a činnost žlučm'ku
a žlučových cest za pomoci kontrastní
látky
bilineární příd. (1) mal. dvojně lineární: b.
zobrazení
bilingva, -y ž (I) odb. dvojjazyčný ekviva-
lentní text, zprav. nápis
bilingvista, -y m (bilingvistka, -y ž) (I) bi-
lingvní mluvčí
bilingvistický [-ty-] příd. odb. k bilingvizmus,
k bilingvista: b-é práce
bilingvizmus, -mu m (I) lingv. aktivní užívá-
ní dvou jazyků (zprav. mateřského a ci-
zího) společností n. jednotlivcem, dvoj-
jazykovost, dvojjazyčnost
bilingvní příd. (I) odb. 1. mající dva jazyky,
užívající aktivně dvou jazyků, dvojjazy-
kový, dvojjazyčný: b. stát, prostředí; b.
mluvčí 2. vyjadřovaný, tištěný ap. dvě­
majazyky: b. nápisy; b. studie; bilingv-
ně přísl.
bilion, -u m (I) L milion milionů, 1012 2.
(v USA, bývalém SSSR, Francii aj.) 109 ,
naše miliarda
bilirubin, -u m(I) biochem. přirozené žlučo­
vé barvivo vznikající rozpadem červe­
ného krevmllo barviva
bilirubinemie, -e ž(I +ř) med. hladina biliru-
binu v krvi
biliverdin [-dy- i -dý-], -u m(I + it) biochem.
bili
zelené barvivo vznikající oxidací žlučo­
vého barviva bilirubinu
bili, -u m(a) odb. (v anglosaském prostředí)
právní listina, návrh zákona
billitonit [-ny-], -u m (Vl) geol. menší černý
tektit, zprav. okrouhlého tvaru, pochá-
zející z ostrova Billiton v Indonésii (a
podle něho pojmenovaný)
bilion [bijo-], -u m (tj numiz. pův. drobná
franc. mince, (od 15. stol.) mince raže-
ná z méně hodnotných kovů
bilokace, -e ž (I) náb., mytol. přesvědčení, že
člověk, zvíře n. předmět může být na
dvou místech současně
bimbaša, -i, bimbaši, -ho m (tur) (v době
osmanské říše) vyšší důstojník v turec-
ké armádě
bimetal, -u m(I + ř) odb. dvojkov 1. tech. ko-
vový materiál (zprav. pásek n. plech)
složený ze dvou vrstev s růz. tepelnou
roztažností 2. polygr. způsob použití mědi
a chromu u ofsetového tisku; bimetalo-
vý, bimetalický příd.: tech. b-lová spoušť;
polygr. b-cká deska
bimetalizmus, -mu m(I + ř) ekon. forma pe-
něžní soustavy, v níž za míru hodnoty
slouží dva různé drahé kovy (zprav. zla-
to a sthoro); bimetalistický [-ty-] příd.
bimilénium [-ny-], -ia s (1) kuiž. a odb. dvou-
tisící výročí, jubileum
bimolekulární příd. (I) chem. označující re-
akci n. její klíčový stupeň, při kl. spolu
reagují dvě částice: b. reakce
bin- t bi-
binarita, -y ž (I) odb. dvojčlennost, dvojpó-
lovost; lingv. strukturalistický princip po-
jímání výstavby jazykových jevů, podle
něhož člen příznakový a nepříznakový
tvoří vztah protikladů na základě přítom­
nosti n. nepřítomnosti příznaků
binarizmus, -mu m (1) lingv. směr, kl. chápe
jazyk jako systém založený výhradně na
dvoučlenných (binárních) protikladech;
binaristický [-ty-] příd.
binární příd. (I) 1. mal. dvojkový: b. číslo,
soustava; kyb. b. kód jednoznačně přiřa­
zující k informaci množinu dvojkových
signálů 2. odb. skládající se ze dvou jed-
notlivostí, obsahující dvě složky, dvoj-
členný: b. nomenklatura dvojslovná, bi-
nomická; chem. dvousložkový: b. směs,
plyn; tech. b. slitina složená ze dvou prv-
ků, z nichž alespoň jeden je kov; lingv.
založený na binaritě, podvojný, dvojitý:
b. vztah, opozice; b. protiklady; binár-
ně přísl.
binaurální příd. (I) odb. týkající se obou uší:
fyziol. b. slyšení oběma ušima současně,
umožňující směrovou orientaci; med. b.
naslouchací přístroj
bineutron, -u m(I + ř) jad. fyz. předpokládaný
vázaný útvar dvou neutronů
binistor [-ny-], -u m (I + a) eltech. druh polo-
vodičové křemíkové součástky
binokl, -u m (tj zasl. 1. brýle přidržované na
kořeni nosu pružným perem, skřipec 2.
dalekohled, kukátko
103
binokulár, -u m(I) fyz., tech. slang binokulární
optické zařízení
binokulární příd. (I) 1. odb. týkající se obou
očí: fyziol. b. vidění oběma očima sou-
časně, umožňující vnímat prostorově 2.
fyz., tech. upravený k současnému pozo-
rování oběma očima (takže vzniká ste-
reoskopický obraz): b. přístroje; b. mik-
roskop, lupa
binokulus, -lu m(I) med. obvaz kryjící obě
oči
binom, -u m (1 + ř) 1. mat. obecný dvojčlen
(např. x2 + 3y), mnohočlen o dvou čle­
nech 2. odb. binomické jméno (v nomen-
klatuře); binomický příd. 1. mal. dvojčlen­
ný: b-á rovnice, řada, věta 2. odb. dvoj-
slovný: b-á nomenklatura složená z jmé-
na rodového a z jména druhového (např.
bříza bělokorá, moucha domácí); b-é
jméno binom 2
binQrmála, -y ž(l) mat. přímka procházející
bodem křivky kolmo na oskulační rovi-
nu v tomto bodě, druhá normála křivky
binturong, -a m(mal) zool. větší cibetkovitá
šelma rodu Arctictis s dlouhou srstí a
chápavým ocasem, žijící v lesích tropic-
ké Asie
bio, bia s (ř) hovor. řidč. biograf, kino
bio· (ř) odb. vslož. první část s význ. 1. týkající se
života, životních pochodů 2. týkající se
živých organizmů n. tkání 3. biologie,
biologický
bioaktivace [-ty-], -e ž (ř + I) vod. jeden ze
způsobů biologického čištění odpadních
vod
bioakumulace, -e ž (ř + I) biol. proces kon-
centrace látek přítomných v biosféře v
tělech organizmů
bioakustika [-ty-], -y ž (ř) oblast biologie
zabývající se studiem hlasových a zvu-
kových projevů živočichů
biobibliografie, -e ž (ř) knih. 1. bibliografie
spojená s biografickými (životopisnými)
údaji o autorovi 2. bibliografie životo-
pisů; biobibliografický příd.
biocenologie, -e ž (ř) ekol. nauka o společen­
stvech organizmů v přírodě a o jejich
vztahu k prostředí i k sobě navzájem
biocenotický [-ty-] příd. (ř) ekol. související
s biocenózou: b-é faktory
biocenóza, -y ž (ř) biol., ekol. společenstvo or-
ganizmů (rostlin, živočichů a mikroor-
ganizmů) obývající určitý prostor, cenó-
za; biocenózní příd. cen6zní
biocid, -u m (ř + I) zeměd., zahr. chemický pro-
středek proti chorobárn, škůdcům a ple-
velům, pesticid
biocyklus, -lu m (ř + I) ekol. soubor živých
systémů a jejich vnějšího neživého svě­
ta na úrovni tří základních typů prostře­
dí (mořské vody, sladké vody a vzdu-
chu)
biodynamika, -y ž(ř) biol. dř. nauka o život-
ních funkcích organizmu, fyziologie;
biodynamický příd.
bioelektřina, -y ž (ř) fyziol. elektr. energie
vznikající při životních pochodech hl.
biogenní
v nervech n. ve svalech, využívaná zejm.
v lékařské diagnostice; bioelektrický
příd.: b-á aktivita srdce; b. potenciál bio-
potenciál
bioenergetika [-ty-], -y ž (ř) biol. nauka stu-
dující mechanizmy a zákonitosti přemě­
ny energie v organizmech, např. při fo-
tosyntéze, elektrochem. pochodech a při
regulovaném transportu molekul a iontů
biologickou membránou; bioenergetic-
ký příd.: blol. b. proces; zeměd. b. potenci-
ál půdy rozdíl energetických stavů ak-
tivních povrchů půdy a kořenového sys-
tému
biofacie, -e ž (ř + I) geol. facie charakterizo-
vaná stejnými biologickými znaky, tj.
organizmy n. jejich fosilními zbytky;
biofaciální příd.: b. mapa vyjadřující
změny biol. znaků urč. stratigrafické jed-
notky
biofág, -a m (ř) blol. organizmus živící se na
úkor jiných živých organizmů (konzu-
ment živých rostlin a živočichů, infekč­
ní mikroorganizmus)
biofaktor, -u m(ř+ I)chem. b-y speciální lát-
ky ovlivňující růst a užitkovost zvířat,
popř. i rostlin (např. vitaminy n. stimu-
látory jako přísady)
biofarmacie, -e ž (ř) obor farmacie studující
vztahy mezi strukturou lékové formy a
její schopností uvolňovat léčivou látku
do živého organizmu ap.
biofeedback [-fídbek], -u m (ř+ a) blol. zpět­
né působení řízeného procesu na řídící
orgán v živém organizmu; psych. biolo-
gická zpětná vazba
biofilie, -e ž (ř) biol. pud sebezáchovy; bio-
mní příd.
biofiltr, -u m (ř) vod. zařízení k biol. čištění
odpadních vod, biologický filtr
bioflavonoid, -u m (ř + I + ř) biochem. b-y fla-
vonoidy s biologickým účinkem (např.
rutin)
bioflokulace, -e ž (ř + I) vod. dvoustupňové
biol. čištění odpadních vod, kombinace
aktivace a biol. filtrace, biologická flo-
kulace
biofyzika, -y ž (ř) hraniční vědní obor stu-
dující živé systémy a vliv faktorů pro-
středí na ně z hlediska fyzikálních zá-
konitostí a metod; biofyzikální příd.: b.
chemie obor chemie zabývající se fyzi-
kálněchemickými zákonitostmi energe-
tických a kinetických dějů v organiz-
mech
biogeneze, -e ž (ř) biol. 1. vznik a vývoj
živých organizmů z jiných živýchjedin-
ců n. jejich částí (op. abiogeneze) 2. tvor-
ba organických látek živými organizmy;
biogenetický [-ty-] příd. b. zákon ozna-
čující ontogenezi za zkrácené opaková-
ní fylogeneze
biogenie [-ny-], -e ž (ř) blol. nauka o vzniku
a vývoji individuálních i kmenových
forem živých organizmů
biogenní příd. (ř) odb. vzniklý, probíhající za
účasti živých organizmů, jsoucí ústroj-
biogeocenóza
ného původu, organogenní (op. abiogen-
ní); biochem. b. prvky nezbytné pro výstav-
bu těl organizmů (např. kyslík, uhlík,vo-
dík, dusík), bioprvky; geol. b. nerosty
(např. kalcit, aragonit)
biogeocenóza, -y ž (ř) biol., ekol. společen­
stvo organizmů v přírodě vázané na urč.
geologicky a geograficky vymezený are-
ál
biogeografie, -e ž (ř) věda o zákonitostech
rozšíření rostlin a živočichů na zemském
povrchu, ~kládající se z fytogeografie a
zoogeografie; biogeografický příd.
biogeochemie, -e ž (ř) odvětví geochemie
studující účast živé hmoty a produktů
jejího rozkladu při koloběhu látek
v zemslcě kůře; biogeochemický příd.
biogeosféra, -y ž (ř) ekol. oživený prostor
.povrchové vrstvy nad Zemí a na Zemi
včetně nejnižších organizmů
bioglyf, -u m (ř) geol. b-y stopy po činnosti
organizmů:\
biograf, -a ní (biografka, -y ž) (ř) lrniž. živo c
topisec . bioklimatolog, -a m odborník v bioklima-
biograf, -u m (ř) kino; biografový příd.
biografie, -e ž (ř) životopis: liter. románovd
b. žánr zachycující hl. životní osudy urč.
významné historické osobnosti na zákla-
dě archivních dokumentů, memoárů,
deníků ap., biografický román; biogra-
fický příd. životopisný: b. údaj; liter. b.
romdn románová biografie
biohelmint, -a m(ř) ZQ91. cizopasný červ s ne-
přímým vývojem (na rozdíl od geohel-
minta), potřebující k dokončení vývojo-
vého cyklu mezihostitele (např. savce,
ptáky)
bioherma, -y ž(ř) geol. kupolovitý útvar tvo-
řený na místě rostoucími organizmy
biochemický příd. k biochemie, k bioche-
mik: b-d laboratoř
biochemie, -e ž (ř) vědní obor zabývající se
složením, přeměnami a funkcí látek biologický příd. k biologie, k biolog: b. zd-
v živé hmotě
biochemik, -a m (biochemička, -y ž) odbor-
ník v biochemii
biochor, -u m, řidč. biochora, -y ž (ř) ekol.
životní oblast na Zemi zahrnující stano-
viště a vegetaci
bioindikace [-dy-], -ež(ř+ I) 1. biol.,ekol. zjiš-
ťování stavu, vlastností ap. životního pro-
středí (např. čistoty vody, ovzduší, slože-
ní půdy) na základě přítomnostiči nepří­
tomnosti, reakce ap. urč. organizmu 2.
psych. netradiční určování vlastností živých
i neživých systémů na základě schopnos-
tí lidského organizmu reagovat na poru-
šení homogenity urč. pole
bioindikátor [-dy-], -u m (ř + I) ekol. orga-
nizmus dokládající (indikující) svou pří­
tomností, reakcí ap. stav životního pro-
středí (např. čistotu vody, obsah prvků
v půdě apod.)
bioinformace, -e ž (ř + I) biol. výpověď o
funkčním stavu živého systému (subsys-
tému) mající charakter veličiny biopo-
tenciálu ap.
104
bioinformatika [-ty-], -y ž(ř + I) úsek infor-
matiky zaměřený na automatickou regis-
traci funkčních projevů živých systémů,
součást biologické matematiky
bioinženýrství, -í s (ř+ f) hraničníVědní.obor
zabývající se rozvíjením matematicko-
kybernetických přístupů v biol. a v med.
a konstrukcí přístrojů na základě analo-
gií mezi biologickými a kybernetickými
systémy; bioiDŽenýrský příd.
biokatalyzátor, -u m (ř) biol., biochem. látka
ovlivňující již v malých koncentracích
průběh biochem. reakcí v živé hmotě
(např. enzymy)
biokinetika [.;ty-], -y ž (ř) biol. nauka o po-
hybech a změnách organizmů v proce-
su jejich vývoje; biokinetický příd.
bioklein, -u m (ř) farmo dř. vitaminový pří­
.pravek z obilných klíčků; biokleinový
příd.
bioklima, -tu s (ř) biol., ekol. podnebí ve vzta-
. hu k živým organizmům; bioklimatic-
ký [-ty-] příd.
tologii
bioklimatologický příd. k bioklimatologie,
k bioklimatolog
bioklimatologie, -e ž (ř) nauka o vzájemných
vztazích mezi živými organizmy a pod-
nebím
biokoagulace, -e ž (ř + I) vod. způsob aktiva-
ce odpadních vod vytvářením vloček za
účasti mikroorganizmů
biokybernetika [-ty-], -y ž (ř) vědní obor
zabývající se aplikací pojmů a metod
kybernetiky na zkoumání biol. struktur
a procesů; biokybernetický příd.
biolit, -u m (ř) geol. homina vzniklá činností
organizmů, organogenní usazenina; bio-
litový příd.
biolog, -a m (bioložka, -y ž) (ř) odborník v
biologii
kon; biol. b. rytmus biorytmus; b. čas,
b-é hodiny matematické vyjádření vzta-
hu mezi rychlostí biol. procesu a fyz. ča­
sem; med. b-á hodnota potravin poměr
bílkovin, tuků, glycidů, minerálních lá-
tek a vitaminů v nich; tech. b-á koroze vy-
volaná produkty biol. pochodů v půdách
n. produkty organizmů žijících ve vodě;
voj. b-á válka při kt. se užívá zárodků
nakažlivých nemocí, toxinů n. jiných lá-
tek vyvolávajících epidemie; b-é zbra-
ně; biologicky přísl.
biologie, -e ž (ř) věda (souhrn věd) zkouma-
jící struktury a funkce živých soustav
a jejich vztahy k živé i neživé přírodě
biologizace, -e ž (ř) 1. zeměd. směr usilující
o zvýšení aplikace vědeckých poznatků
z biologie v zemědělství 2. psych. vysvět­
lování psychických jevů biol. činiteli
(např. přeceňování biol. faktorů, zejm.
dědičnosti)
biologizmus, -mu m (ř) 1. tiloz. směr řešící
filoz. otázky výlučně z biologicky pod-
míněných hledisek 2. směr sociologie
bionika
vysvětlující společenskéjevy z biol. zá-
konitostí
bioluminiscence [-ny-], -e ž (ř + I) biol.
schopnost někt. živočichů,.rostlin a mi-
kroorganizmů vydávat viditelné záření
chem. původu, světélkování (např. u
hmyzu); bioluminiscenční příd.
biolýza, -y ž (ř) biol. rozpuštění n. rozrušení
organické hmoty jako výsledek působe­
ní živých organizmů (např. bakterií); bi-
olytický [-ty-] příd.
biom, -u m (ř) ekol. společenstvo rostlin a
živočichů v urč. geogr. zóně s charak-
teristickým typem vegetace (např. jehlič­
natý les, step, tundra)
biomakromolekula, -y ž (ř + f) biochem. b-y
velké molekuly sloužící v organizmu
jako stavební materiál (např. biokataly-
zátory, hormony a přenašeče informace)
biomantie [-ty-], -e ž(ř) (údajné) předurče­
ní životního osudu z urč. znamení (např.
z pulzu)
biomasa, -y ž (ř+ I) biol., ekol. organická hmota
jednotlivých rostlin n. porostu v urč. ča­
sovém okamžiku na urč. ploše
biomatematika [-ty-], -y ž(ř) hraničnívěd­
ní obor, v němž jsou mat. principy sou-
stavně aplikovány v biologii a medicíně
biomedicínský [-dy-] příd. (ř + I) odb. týkající
se biol. a med., zejm. z hlediska využi-
tí matematicko"kybernetických princi-
pů: b-é inženýrství lékařská vědní dis"
ciplína, podobor bioinženýrství
biomechanika [-ny-], -y ž(ř) 1. odb. vědní
obor zabývající se strukturou a mecha-
nizmem chování živých organizmů a
aplikací zákonů mechaniky na jejich
hybnost 2. div. (podle V. E. Mejerchol-
da) dokonalá mechanika hercových gest,
vnějších akcí, cviků ap. nahrazující pro-
žitek a emoce; biomechanickýpříd.;bio-
mechanicky přísl.
biomembrána, -y ž (ř + I) biol. tenká polo-
propustná blána na povrchu n. uvnitř
buňky schopná selektivně propouštět
látky ze zevního prostředí do buňky a
zpět
biometeorologie, -e ž (ř) odb. nauka studují-
cí vlivy prostředí zemské atmosféry na
fyzikálně-chemickésystémy a na orga-
nizmy; biometeorologický příd.
biometrika, -y, biometrie, -e ž (ř) biol. uží-
vání metod mat. statistiky při studiu pro-
měnlivosti živých organizmů, biostatis-
tika
biomikroskop, -u m (ř) binokulární mikro-
skop umožňující zkoumat živé tkáně
v těle
biomorfa, -y ž (ř) biol. typ celkového tvaru
organizmu vzniklý jako výsledek přizpů­
sobení k daným podmínkám prostředí
biomorfóza, -y ž (ř) bot. tvarová odchylka
orgánů rostlin způsobená vlivem cizo-
pasného n. symbiotického organizmu
bionika [-ny-], -y ž (zkr. biologie + technika n.
elektronika) hraniční vědní obor zabývají-
cí se možností využití poznatků o stav-
bionomie
bě a funkcích živých systémů pro řešení
tech. problémů; bionický příd.
bionomie, -e ž (ř) nauka o způsobu života
živočichů, zejm. o průběhu vývojového
cyklu živočišných druhů; bionomický
příd.
bioorganický [-ny-] příd. (ř) b-á chemie obor
organické chemie zabývající se studiem
a reakcemi sloučenin přítomných v or-
ganizmech
bioplazma, -y ž (ř) biol. živá hmota uvnitř
buňky i vně buněk; bioplazmatický
[-ty-] příd.
bioplyn, -u m (ř + č) biochem. směs plynů (hl.
metanu a oxidu uhličitého) vznikající
anaerobním odbouráváním látek (např.
samovolněv bažinách, záměrně v zeměd.
odpadech ap.), využívaná jako palivo
biopolymer, -u m (ř) biochem. b-y makromo-
lekulární látky vznikající kondenzací
malých molekul (monomerů) a tvořící
složku živé hmoty (např. celulóza, škrob,
bílkoviny)
biopotenciál, -u m (ř + I) med. elektrické na-
pětí měřené mezi dvěma póly buňky
někt. tkání organizmu (např. v mozku,
svalech ap.), využívané k diagnostickým
účelům
bioprvek, -vku m (ř + č) biochem. b-y biogen-
ní prvky
biopsie, -e ž (ř) med., biol. mikroskopické vy-
šetřování vzorků tkání n. částí někt. or-
gánů vyňatých z živého organizmu
(zprav. k diagnostickým účelům); biop-
tický [-ty-] příd.: b. materiál
biopsychologie, -e ž (ř) oblast psychologie
vysvětlující biogenní základy psychic-
ké činnosti (studium reflexů, instinktů
ap.)
bioregion, -u m (ř + I) ekol. velká klimatická
oblast Země, v níž se vyskytuje jednot-
ný typ vegetace
biorizace, -e Nř + I) potr. druh pasterizace
mléka--
biorytmus, -mu m(ř+ I) biol. b-y opakované
změny životně důležitých funkcí a čin­
ností živých organizmů, na různých
úrovních (molekulární, buněčné, orgá-
. nové, populační, generační) v různě
dlouhých cyklech, biologické rytmy
bios, -u i bia m (ř) biol. 1. život a jeho proje-
vy a formy v přírodě, organická příro­
da 2. zast. soubor látek nutných k růstu
někt. kmenů kvasinek a hub
bioseston, -u m (ř) biol. soubor živých orga-
nizmů vyskytujících se ve vodě, živá
složka sestonu
biosféra, -y ž (ř) biol., ekol. část zemského
povrchu osídlená živými organizmy;
biosférický příd.: b-á rezervace
bioskop, -u m (ř) film. zast. kinematograf
biosorpce, -e ž (ř + I) vod. proces využívající
adsorpční schopnost oživeného kalu při
čištění odpadních vod
biospecies [-és] neskl. ž (ř + I) biol. druhový
taxon silně časově omezený (např. jen
na současnost), biologický druh
105
biostatikum [-ty-], -kas(ř) farm., biol. b-a lát-
ky potlačující růst n. množení orga-
nizmů; biostatický příd.
biostatistika [-tysty-], -y ž (ř) biol. biometri-
ka, biometrie
biostimulační [-ty-] příd. (ř + I) biol., med. PO-
vzbuzující organizmus n. jeho části
k činnosti (např. k vyvolání obranných
reakcí)
biostratigrafie [-ty-], -e ž (ř + I + ř) geol. ur-
čování geol. stáří a posloupnosti horni-
nových vrstev podle charakteristických.
(tzv. vůdčích) zkamenělin živočichů a
rostlin; odvětví stratigrafické geologie
tím se zabývající; biostratigrafický příd.
biostroma, -y ž(ř) geol. biogenní útvar vzni-
kající růstem pevných částí organizmů,
nepřevyšující strukturou okolní dno;
biostromový příd.
biosyntéza, -y ž (ř) biochem. syntéza slouče­
nin probíhající působením enzymů buď
v živé buňce n. v průmyslové výrobě;
biosyntetický [-ty-] příd.
biosystém, -u m (ř) biol., ekol. 1. vztah mezi
dvěma n. více druhy organizl!lů usku-
tečňující se kladným n. záporným půso­
bením (např. symbióza, parazitizmus
ap.), živý systém 2. řídč. ekosystém
biosystematika [-ty-], -y ž (ř) biol. systema-
tika (taxonomie) organizmů vycházejí-
cí ze srovnání jejich ekol., biochem.,
genetických aj. vlastností
biota, -y ž (ř) ekol. souhrn všech živočichů,
rostlin i mikroorganizmů urč. území
biotechnologie, -e ž (ř) odb. technologie za-
ložená na využití látkové přeměny někt.
živých systémů, zvl. mikroorganizmů;
biotechnologický příd.
biotelemetrie, -e ž (ř) odb. dálkové měření
a přenos údajů o životních funkcích, po-
hybech ap. u živých organizmů
bioterapeut, -a m kdo provádí bioterapii
bioterapie, -e ž (ř) odb. (v psychotronice)
léčba (terapie) využívající energetické-
ho a psychického působení
biotest, -u m (ř + a) biol. test zjišťující účin­
nost biologicky aktivních látek (např.
hormonů, antibiotik, pesticidů ap.) na
živém organizmu, biologický test
biotický [-ty-] příd (ř) odb. týkající se živé
hmoty, živých organizmů ap.: biol. b-é
faktory (živé přírody) působící na živé
organizmy (např. potrava, jedinci téhož
druhu i jiných druhů, člověk) (op. abio-
tický)
biotin [-ty- i -tý-], -u II (ř) chem. vitamin H,
látka řadící se k vitaminům skupiny B,
obsažená v potravinách a přítomná v níz-
kých koncentracích ve všech živých
buňkách
biotit [-ty-], -u m(Vl) miner. velmi rozšířený,
důležitý horninotvomý hořečnatoželez­
natý minerál ze skupiny slíd, tmavá slí-
da (nazv. podle franc. fyzika J. B. Bio-
ta); biotitový, řidč. biotitický [-tyc-] příd.
biotitit [-tyty-], -Um(VI)geol. vyvřeláhomi­
na složená převážně z biotitu
biřmovat
biotop, -u m (ř) ekol. životní prostředí urč.
organizmu na urč. stanovišti
biotransformace, -e ž (ř + I) med. přeměna
látek (zprav. léčiv) v živých soustavách,
většinou enzymaticky katalyzovaná;
biotransformačnípříd.
bioturbace, -e ž (ř + I) geol. rozmnožování
(převracení, přehrabávání) sedimentu
organizmy; bioturbační příd.
biotyp, -u m (ř) 1. gen. skupina geneticky to-
tožných organizmů (jedinců), obvykle
osidlující tentýž areál 2. psych. soubor
zděděných i získaných tělesných a psy-
chických znaků vytvářející typický ce-
lek, základní jednotka biotypologie
biotypologie, -e ž (ř) biol., psych. nauka zařa­
zující živé organizmy a lidské jedince
podle konstitučních a psychických cha-
rakteristik do kategorií s relativně shod-
nými (typickými) vlastnostmi
biovar, -u m (ř+ I) biol. typ biochem. reakcí
prováděných v rámci jednoho bakteriál-
ního druhu
bipak, -u m(a) fot. spojení dvou citlivých fot.
materiálů, uŽív. v začátcích barevné fo-
tografie
bipara, -y ž (I) med. žena, kt. porodila druhé
dítě, druhorodička
bipedie [-dy-], -e ž (I + ř) antr. pohyb po pá-
nevních končetinách typický pro člově­
ka (na rozdíl od ostatních savců); bipe-
dální, bipední příd.
biplán, -u m (I) let. dvojplošm1c
bipól, -Um (I + ř) eltech. obvod elektricky sou-
visící s okolím jen dvěma svorkami
bipolarita, -y ž (I + ř) lrniŽ. a odb. dvoupólo-
vost, bipolárnost: b. tvorby; astro b. slu-
nečních skvrn
bipolární příd. (I + ř) lrniŽ. a odb. dvoupólový:
eltech. b. signál nabývající obou polarit;
sděl. tech. b. tranzistor; astro b. skupina skvrn
(na Slunci) v níž se vyskytují obě magne-
tické polarity se zřetelněvymezeným pře­
dělem (mezi sebou); bipolárně přísl.; bi-
polárnost, -i ž dvoupólovost, bipolarita
bipolita, -y m (I + ř) práv., polit. osoba s dvo-
jím státním občanstvím
bipolitizmus [-ty-], -mu m(I + ř) mezinár. práv.
dvojí státní občanství jedné osoby
biprizma, -tu s (1 + ř) opt. dva hranoly přilo­
žené k sobě základnami a odchylující
světelné paprsky, jako by Vycházely ze
dvou zdrojů
biret, -u m (I) pokrývka hlavy katol. kněží:
kardinálský b.; kněžský b. kvadrátek
birituální příd. (I) odb. týkající se dvou rituá-
lů, ritů: archeol. b. pohřebiště vyznačující
se dvojím obřadem pohr'bívání (kostro-
vým a žárovým)
birkebeiner [-bajn-], -a m (skand) hist. b-ři
(v 2. pol. 12. stol.) účastníci povstání
sedláků a drobné šlechty v Norsku
biřmování, -í s (I) círk. (v katol.) jedna ze
svátostí udělovaná biskupem již pokřtě­
né osobě pro utvrzení ve víře
biřmovatned. (I) círk. (v katol.) udělovat svá-
tost biřmování
bis-
bis- t bi-
bis přísl.(l)řidč. dvakrát: hud. značka pro opa-
kování taktu
bisabolen, -u m (ř + afr) chem. seskviterpe-
nický uhlovodík, součást citronové si-
lice
bisektrice, -e ž(I) miner. střední osa souměr­
nosti úhlu optických os
bisernice, -e ž(srbch) hud. lid. strunový trsací
nástroj jslov. tamburašů
bisexualita, -y ž(I) biol. sexuální náklonnost
k oběma pohlavím
bisexuální příd. (I) biol. obojpohlavní, dvoj-
pohlavní, hermafroditický, hermafrodit-
ní; bisexuálnost, -i ž bisexualita
biskup!, -a m(n <ř) círk. hodnostář někl. křesť.
církví stojící v čele církevního správní-
ho území (biskupství)
biskup2, -a m (živ.lnež.,4.j. -pa, -p) (n<ř) kuch.
výrůstek nad řitním otvorem drůbeže
biskupský příd. (n < ř) 1. k biskup!, k biskup-
ství: b-á hodnost; b-é sídlo; b-é kolegium
souhrn všech biskupů katol. církve; b-á
konference sdružení několika biskupů k
zajištění společného výkonu funkce; b-á
synoda poradní orgán papežův, reprezen-
tant celého episkopátu katol. církve 2.
kuch. b. chlebíček piškotový moučník
podlouhlého tvaru se sekaným kandova-
ným ovocem, ořechy, rozinkami ap.
biskupství, -í s (n < ř) círk. 1. (v někl. křesť.
církvích) obvod působnosti biskupa, die-
céze 2. hodnost a úřad biskupa
biskvit, -u m(1) 1. potr. trvanlivé pečivo, su-
char, sušenka ap. 2. ker. dvakrát vypále-
ný surový a pórovitý porcelán bez gla-
zury; biskvitový příd.
bistabilní příd. (I) eltech. takový, kl. může za-
ujmout dva stabilní stavy: b. klopný ob-
vod
bistr, -u m (1) výtv. sytě hnědá akvarelová
barva uŽív. od 14. stol. ke kresbě perem
n. k lavírování
bistro, -a s (1) menší restaurace n. bufet po-
skytující rychlé občerstvení
bisulfát, -u m(I) chem. hydrogensíran
bisulfit, -u m (I) chem. hydrogensiřičitan,
hydrogensulfit
bit, -u m (zkr. a: binary digit) odb. 1. dvojková
číslice (O a 1) 2. místo v paměti počíta­
če určené pro jednu číslici ve dvojkové
soustavě 3. jednotka pro měření množ-
ství informace
bítlsák, -a m (VJ) slang mladík napodobující
vnějšími znaky, např. dlouhým účesem,
členy angl. hud. skupiny Beatles
bitonalita, -y ž(I + ř) hud. současné uplatně­
ní dvou růz. tónin ve skladbě
bitonální příd. (I + ř) hud. vztahující se sou-
časně k dvěma různým tóninám
bitter [bitr], -ttru m(n, a) potr. hořký vermut
n. jiný hořký aperitiv
bitumen, -u m(I) geol. b-y přírodní hořlavi­
ny různého skupenství, které se beze
změny rozpouštějí v organických roz-
pouštědlech, živice (ropa, zemní plyn,
ozokerit, přírodní asfalt); bitumenní,
106
bitumenový příd.: geol. b-ní látky; tech. b.
papír živičný
bituminace, -e ž (I) geol. rozkladný pochod,
jímž vzniká z těl organizmů bitumen
bituminózní příd. geol. obsahující příměs bi-
tumenu, živičný: b. horniny
biuret, -u m(I + ř) chem. produkt kondenzace
dvou molekul močoviny při odštěpení
čpavku; biuretový příd.: b-á reakce fia-
lové zbarvení biuretu v alkalickém pro-
středí
bivak, -u m (f < n) sport. (nouzový) způsob
přenocování v přírodě, bez stanu, zprav.
při horolezeckém výstupu
bivakovat ned. i dok. (f < n) sport. (nouzově)
nocovat, přenocovat v přírodě, bez sta-
nu, formou bivaku, zprav. při horolezec-
kém výstupu
bivalent, -u m(I) gen. útvar v buněčném jád-
ře vznikající během meiotického děle­
ní, tvořený párem k sobě přiložených
homologických chromozomů
bivalentní příd. (I) chem. řidč. mající dvojí
mocenství
biwa neskl. m(jap) hud. jap. lid. třístrunný ná-
stroj
bixin, -u m(I) biochem. hnědočervené přírod­
ní barvivo, uŽív. v potr. (získávané z tro-
pického stromu Bixa orellana)
bizam, -u m(hebr) kůže n. kožišina z ondatry;
bizamový příd.: b. kožich
bizarní příd. (f < šp) podivný, neobvyklý,
zvláštní: b. tvar, nápad; bizarně přísl.
bizarnost, -i ž (f < šp) 1. podivnost, neob-
vyklost, zvláštnost 2. podivná, neobvyk-
lá, zvláštní věc
bizmit, -u m (n) miner. jednoklonný lesklý,
šedožlutý až šedozelený nerost, oxid biz-
mutitý
bizmut, -u m(n) chem. lesklý, křehký kovový
prvek zn. Bi, uŽív. pro lehkotavitelné sli-
tiny, jako přísada do bronzu ap.; bizmu-
tový příd.: geol. b-é rudy
bizmutinit [-tyny-], -u m(n) miner. kosočtve­
rečný nerost šedé až bílé barvy a kovo-
vého vzhledu, sirníK bizmutitý, důležitá
bizmutová ruda
bizmutitý příd. (n) chem. označující slouče­
niny bizmutu v oxidačním stupni III:
sirník, oxid b.
bizmutový t bizmut
bizon, -a m (germ) zool. velký severoamer.
turovitý sudokopytník rodu Bison, zubr
severoamerický; bizoní příd.
bizonální příd. (I + ř) odb. rozdělený na dvě
zóny, dvojpásmový
bižuterie, -e ž (1) 1. drobné šperky a ozdo-
by z kovu, skla, kůže ap.: skleněná b. 2.
prodejna s takovým zbožím; bižuterní
příd.
Bk chem. zn. pro berkelium
B-komplex [bé-], -u m(I) farmo skupina fy-
ziologicky důležitých vitaminů skupi-
ny B, obsažená v droždí, pšeničných
klíčcích ap.
black-bottom [blekbotem], -u m (amer) tan.
(na zač. 20. stol.) společenský tanec ve
blanquizmus
.čtyřčtvrtečním taktu, napodobující chů­
zi v bahně
black box [blek], black b-u m (a) kyb. sys-
tém, v němž je sledována pouze výsled-
ná reakce na vstupní podněty bez ohle-
du na jeho vnitřní uspořádání, černá
schránka
black-out [blekaut], -u m(a) 1. totální vý-
padek elektr. proudu ve velkém městě
2. div. náhlé zatmění scény na konci ob-
razu, zhasnutí (vypnutí) jevištních svě­
tel; přen. scénka s překvapivou pointou
3. med. přechodná ztráta zraku, vědomí
n. paměti (tzv. okno)
black penny [blek] neskl. ž(a) filat. první poš-
tovní známka v hodnotě jedné pence,
vydaná r. 1840 v Anglii, černá penny
blackwood [blekvud], -u m (a) výr. 1. aus-
tralský b. červenohnědé až. černé dřevo
tropického stromu roduAcacia, uŽív. zvl.
k výr. nábytku a v řezbářství 2. africký
b. černé dřevo tropického stromu rodu
Dalbergia, podobné ebenu, uŽív. k výr.
součástí hud. nástrojů
bladhaund ,\, bloodhound
blafák, -u m(a) sport. slang (při hokeji) finta na
oklamání brankáře při střelbě zblízka
blamáž, -e ž (1) ostuda, hanba: utrpět b.
blamovat ned. i dok. (1) (koho, 4. p.) dělat, udě­
lat někomu blamáž; blamovat se ned.i dok.
trpět, utrpět blamáž: nechce se b.
blank, -u m(germ) film. filmový pás bez ob-
razové informace n. ve zvukové techni-
ce pásek bez magnetického polevu, uŽív.
zejm. jako pomocný materiál
blanket, -u m(n < 1) 1. nevyplněný tiskopis,
formulář k vyplnění 2. hist. (ve středově- .
ku) nepopsaný, avšak předem pečetí ově­
řený pergamen; blanketový příd.: práv.
b-é právní normy svěřující úpravu urč.
otázek jiným právním normám
blankmatrice, -e ž(f+n<1) polygr. sázecí nebo
písmenová matrice bez obrazu znaku,
uŽív. k vyplnění nevyužitých míst ap.
blanko příd. (neskl.) (germ) odb. bianko: práv.,
peněž. b. papíry; blanko přísl.
blanko- (germ) práv., peněž. vslož. první část svýzn.
prázdný, neúplný
blankoaval, -u m(germ + 1) práv., peněž. smě­
nečné rukojemství neobsahující údaj, za
koho je převzato
blankosměnka, -y ž (germ. + č) práv., peněž.
neúplně vyplněná směnka, kt. obsahuje
pouze podpis výstavce
blankvers, -su m(a) liter. nerýmovaný pěti­
stopý (desetislabičný) jambický verš
blankyt, -u m(I) kulž. jasná modř (oblohy),
azur; blankytný příd.: b-á obloha; blan-
kytně přísl.
blanquista [-nki-], -y m(VJ) polit. stoupenec
blanquizmu
blanquistický [-nkisty-] příd. k blanquiz-
mus, k blanquista
blanquizmus [-nki-], -mu m(VJ) polit. (v 19.
stol.) utopické učení a směr v dělnic­
kém hnutí vycházející z názorů franc. re-
volucionáře L. A. Blanquiho
blaošér
blanšér, -u m (1) potr. stroj sloužící k blanší-
rování . vnitřní zárodečný list na povrch, prvo-
blaDŠírování, -í s (1) 1. potr. (v konzerváren-
ství ap.) krátké a rychlé předváření ovo-
ce, zeleniny ap. před vlastním konzer-
vováním 2. kaž. seřezávání jemné vrstvy
rubu usně k jejímu očištění a větší hlad-
kosti
blanšírovat ned. (1) kuch., potr. (co; -) krátce spa-
řovat n. předvářet, provádět blanšírová-
ní 1: b. ovoce, zeleninu
blasfemie, -e ž (ř) kulž. urážení, znevažování
něčeho, co je hodno velké úcty, rouhá-
ní; blasfemický příd. kulž. rouhavý: b-évý-
roky
blasonování [-zo-], -í s (1) odb. slovní popi-
sování erbů podle zvl. heraldických pra-
videl
-blast (ř) v slož. druhá část s význ. 1. blol. týkající
se počátečního vývoje zárodku, buňky
ap. 2. geol. týkající se minerální součásti
vzniklé blastézou (v hornině)
blastém, -u m (ř) biol. zárodečný list, záro-
dečná tkáň; soubor ještě nediferencova-
ných buněk
blastéza, -y ž (ř) geol. vznik a růst minerálů
v pevném prostředí (neroztavené horni-
ně) při metamorfóze, metamorfní krys-
talizace
blastický [-ty-] příd. geol. vzniklý blastézou
a charakteristický pro metamorfované
horniny: b-á struktura
-blastický [-ty-] příd. (ř) v slož. druhá část s význ.
geol. vzniklý, vytvořený blastézou (a cha-
rakteristický pro metamorfované horni-
ny) "-
blasto- (ř) v slož. první část s význ. 1. biol. týkají-
cí se počátečního vývoje zárodku, buň­
ky ap. 2. geol. vzniklý blastézou
blastocel, -u m (ř) biol. (u mnohobuněčných
živočichů) prvotní dutina tělní, dutina
blastuly
blastocysta, -y ž (ř) biol. váčkovité stadium
raného vývoje savčího zárodku
blastocyt, -u m(ř) biol. (v embryologii) buň­
ka před diferenciací
blastoderm, -u m (ř) biol. (u mnohobuněč­
ných živočichů) vrstva drobných buněk
obklopující v podobě epitelu blastocel
blastogeneze, -e ž (ř) biol. raný vývoj zárod-
ku živočichů zahrnující rýhování vajíč­
ka, vznik zárodečných listů a orgáno-
vých základů
blastokolin, -u m (ř) bot. b-y látky obsažené
v někl. částech plodů a semen, znemož-
ňující vyklíčení semen na mateřské rost-
lině
blastom, -u m (ř) med. řidč. nádor
-blastom (ř) med. vslož. druhá část s význ. týkají-
cí se nádorů z nezralé tkáně
blastomera, -y ž (ř) biol. b-y buňky vznika-
jící postupným dělením oplozeného va-
jíčka na počátku zárodečného vývoje
blastomykóza, -y ž (ř) med. plísňové onemoc-
nění vyvolané parazitickými houbami
rodu Blastomyces
blastoporus, -ru m(ř) biol. otvor vnějšího zá-
107
rodečného listu gastruly, kterým ústí
ústa
blastula, -y ž (I < ř) biol. vývojové stadium
mnohobuněčných živočichů vznikající
při rýhování vajíčka z rnoruly
blattnerfon, -u m(n + ř) sděl. tech. dř. zařízení
pro magnetický záznam zvuku na oce-
lový pás n. drát
blazeovaný příd. (1) kulž. přesycený požitky
a znuděný: b. světák, výraz; blazeova-
ně přísl.; blazeovanost, -i ž
blefaritida [-ty- i -tý-], hlefaritis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánět okrajů očních víček
blefaroplast, -Um(ř) biol. tělísko, kterýmjsou
bičíky a vířivé brvy (u bičíkovců ap.)
zakotveny v cytoplazmě a které ovládá
jejich pohyb, bazální tělísko
blefarospazmus, -mu m (ř) med. křečovitý
stah svalového svěrače víček
blejzr, -u m(a) lehké sako (barevné, pruho-
vané ap.), často bez podšívky a s ná-
padnými knoflíky
blend, -u m (a) astro vzájemné překrývání
dvou velmi blízkých spektrálních čar
blenorea, -ey ž (ř) med. zánětlivé hnisavé
onemocnění očních spojivek; blenore-
ický příd.
blin, blinčik, -u m (r) kuch. b-y rus. pokrm
podobný velkým nesladkým lívancům,
podávaný zprav. se smetanou
blinkkomparátor [-kk-], -um(a+ I)astr. pří­
stroj k porovnávání snímků stejné části
oblohy, exponovaných v růz. okamži-
cích, blinkmikroskop
blinkmikroskop, -u m(n + ř) astro blinkkom-
parátor
blinkr, -u m(n) motor. slang ukazatel směru (jíz-
dy) s přerušovaným světlem
blistr, -u m(a) vel. mast k léčení chronických
aseptických zánětů kloubů, šlach n.
okostice, zejm. koní
blitzkrieg [blickríg], -u m (n) polit. slang způ­
sob zahájení a vedení války zaměřený na
poražení protivníka v nejkratší době je-
diným tažením, blesková válka
blizard, -u m(a) meteor. (zvl. v USA) vánice
při silném szo větru v týlu cyklony
bloc ,\, en bloc
blok, -Um(n<f) 1. seskupení předmětů,jevů
ap. tvořící urč. materiálový n. funkční
celek: b. domů; b-y v táboře oddt1y ba-
ráků; stav. území s obytnými n. průmys­
lovými stavbami omezené obvodovými
komunikacemi; filal. skupina vodorovně
a svisle souvisejících známek, část ar-
chu; sděl. tech. rozhlasový n. televizní sled,
soubor pořadů n. informací urč. typu:
ranní, zpravodajský b.; výp. tech. skupina
znaků, s níž počítač pracuje jako s cel-
kem; část magnetické pásky a její obsah
2. seskupení lidí, států ap. s podobnými
cíli: b. politických stran; vojenské b-y;
sport. (v odbíjené) seskupení hráčů jako
způsob obrany u sítě proti soupeřovu
smeči 3. svazek listů papíru (na jedné
straně spojený): poznámkový b.; před-
blokovat
platníb.; pokladní b. (též jeden jeho útr-
žek jako doklad); polygr. knižní b. sešitý
n. sklížený svazek potištěných složek;
spirálový b. svazek listů spojených na
hr'betě spirálou 4. velký jednolitý kus
(hmoty): cihlový, betonový b.; geoI. tek-
tonicky (zlomy) omezené horninové tě­
leso zemské kůry n. litosféry; hul. hrubý
předvalek čtvercového n. obdélníkové-
ho průřezu; motor. b. motoru vodní plášť
(popř. i s válci) slitý s klikovou skříní do
jednoho celku; sport. startovní b. odrazo-
vá plocha pro start v někt. závodních dis-
ciplínách 5. odb. řidč. blokáda 2: med. sr-
deční b.; psych. b. paměti náhlá neschop-
nost něco si vybavit, paměťový zkrat (tzv.
okno) 6. žel. slang poloautomatické zabez-
pečovací zařízení, hradlo; blokový přfd.:
b-é hřiště uvnitř domovního bloku; tech.,
eltech. b-é schéma znázorňujícíjednodu-
chými, vzájemně propojenými obrazci n.
značkami části něj. zařízení a vztahy
mezi nimi; - b. kalendář trhací; práv., veř.
spr. b-é řízenítýkající se přestupků méně
závažných, spočívající v uložení a vy-
brání pokuty bez dalšího projednávání;
b-á pokuta stvrzovaná lístkem z bloku;
stav. b-á stavba montovaná z betonových
aj. bloků; hut. b-á traik válcování ocelo-
vých ingotů na bloky, blokovna, blu-
mink; - polygr. b-é písmo zvlášť tučné
písmo bez patek, UŽív. na plakáty a re-
klamy
blokáda, -y ž (n < it, šp) 1. znemožnění, pře­
rušení obch. a voj. styku protivníka ná-
silným uzavřením jeho prostor (obleže-
ním, obklíčením ap.): hospodářská b.;/).
města, země, přístavu; námořní, vzduš-
ná b. 2. omezení (oběhu, pohybu, funk-
ce ap.) na způsob blokády 1: informač­
ní b.; šach. postavení pěšců tvořící na
obou stranách nepropustný řetěz navzá-
jem znesnadňující proniknutí; med. do-
časné vyloučení, vyřazení z činnosti: b.
kloubu, páteře; b. ledviny; léčebná b.
anestetikem; srdeční b. porucha ve ve-
dení systolického vzruchu; blokádní,
blokádový příd.
blokdiagram [-dy-], -u m(n + ř) geol., geogr.
zmenšený obraz výřezu z kůry zemské s
krajinným povrchem a s geol. stavbou
do urč. hloubky
blokování, -í s (n) 1. motor. b. kola (při brz-
děruj stav, kdy se kolo přestane otáčet,
ačkoliv se vozidlo pohybuje 2. výtv. zá-
kladní rozvržení plochy
blokovat ned. i dok. (n) 1. znemožňovat, zne-
možnit styk a spojení, provádět, provést
blokádu: b. pobřeží, letiště 2. (koho, co)
znemožňovat, znemožnit volný pohyb,
oběh, průběh: sport. b. míč, soupeře
(v kolektivních hrách) (za)bránit v akci;
ekon. b. pohledávky (zprav. dočasně) za-
stavit jejich splácení; sděl. tech., výp. tech.
dočasně vylučovat, vyloučit z činnosti,
přerušovat, přerušit činnost: b. telefonní
linku; b. zápis dat 3. uzavírat, uzavřít,

blokovna
zatarasovat, zatarasit: b. cesty, přístup;
eltech. zabraňovat, zabránit spojení (chyb-
nému, nežádoucímu ap.) 4. obch. zazna-
menávat, zaznamenat na pokladní blok:
b. nákup 5. polygr. záměrně užívat, užít
nápadné typy n. černá místa v sazbě jako
upozorněnína budoucí doplnění n. opra-
vu; (v knižní vazbě) spojovat, spojit po-
tištěné složky šitím, sklížením ap. ve
svazek (blok)
blokovn~ -y ž(n) hut. bloková trať, blumink
blokový I blok
blond příd. (neskl.) (t) světlý, plavý: b. vlasy
blond, -u m(t), blonda, -y ž(šp) jemná ruční
krajka ze surového hedvábí
blondel, -u m(VJ) výtv. druh zdobeného rámu
na obrazy (nazv. podle franc. architek-
ta J. F. Blondela); blondelový příd.
blondýn, -am (blondýna, blondýnka,-y ž)
(t) světlovlasý, plavovlasý člověk (op.
brunet)
bloodhound [bladhaund], bladhaund, -am
(a) kynol., mysl. krátkosrsté plemeno mo-
hutného loveckého psa ze skupiny bar-
vářů
blooming ..l- blumink
blue beat [blú bít], blue b-u m (a) hud. styl
využívající v rocku lid. prvky hudby
karibské oblasti s členitější rytmikou
blue boy [blú boj], blue b-e m(a) filat. obál-
ka s nalepenou modrou kruhovou pošt-
mistrovskou známkou vydanou v USA
r. 1846, modrý hoch
blue chips [blúčips] neskl. mmno (amer) peněž.
prvotřídní, bezpečné cenné papíry v USA· bobsleigh [-slej], -e I neskl. m (a) sport. bob;
blue jeans [blúdžíns] neskl. mlž pomn. (a) mod-
ré džíny, džínsy, texasky
blue penny [blú] neskl. ž (a) filat. první poš-
tovní známka v hodnotě dvou pencí vy-
daná r. 1840 v Anglii, modrá penny
blues [blús] neskl. s (a) 1. I řidČ. ž hud. (pův.)
světská píseň severoamer. černochů,
(později) forma džezu z ní vycházející a
vyznačující se zvl. tříd.t1ným dvanácti-
taktovým schématem (se zvoláním a
odpovědí) a oscilací mezi durovou a
mollovou stupnicí 2 liter. melancholic-
ky laděná forma moderní lyrické poezie
jimi inspirovaná 3. tan. moderní tanec
volného tempa v sudém taktu; bluesový
příd.
bluesman [blúsmen], -a m (a) hud. slang au-
tor n. interpret blues: černošský b.
blueta, bluetka, -y ž (t) liter. řidč. drobné dílo,
dramatický žert ap.
bluf [bluf I blaf], -u m (a) nehorázná lež,
chvástavé tvrzení, vylhaná zpráva, žvást,
klam
blufovat [bluf- I blaf-] ned. (a) podvádět,
klamat
bluma, -y ž (n) druh velké slívy; blumový
příd.
bluma, -y mlž (n) hanl. nerozhodný, váhavý,
měkký člověk, budižkničemu: sedět
jako b.
blumink, blooming [blu-], -u m(a) hut. blo-
ková trať, blokovna
108
blumový t bluma
blůza, -y ž (t) 1. horní část ženského oděvu
z lehčí látky, halenka 2. horní část pra-
covního, sport. oděvu n. uniformy, ha-
lena; blůzový příd.
bluzon, -u m(t) lehké sport. oblečení na způ­
sob bundy, zakončené páskem, pruhem
pleteniny ap.
BMW zkr. (n: Bayrische Motoren WerkeAG) jedna
z největších něm. automobilek
boa neskl. s (I) dlouhá úzká šála z kožešiny,
peří ap., sloužící k ovinutí kolem krku
n. ramen (nazv. podle hroznýše Boa
constrictor)
bob, -u m(a) sport. řiditelné, kapotované zá-
vodní saně, bobsleigh: dvousedadlový,
čtyřsedadlový b.; jízda na bobech; bo-
bový příd.: b-á dráha; b. sport závodění
na bobech
bobby, -ho m(VJ) (v angl. prostředí) důvěr­
né označení policisty (podle brit. mi-
nistra vnitra Roberta, tj. Boba, Peela,
kt. vytvořil novou uniformovanou po-
licii)
bobina, -y ž (t) 1. hom. kotouč těžmno stro-
je opatřený hlubokou drážkou, na nějž
se navinuje ploché lano 2 pap. kotou-
ček papíru (na cigarety, do pokladen ap.);
bobinový příd.
bobinet, -u m(a < t) text. síťovina vyrobená z
jemných bavlněných přízí, tvořící drob-
ná pravidelná šestihranná očka
bobista, -y msport. závodník na bobu
bobový t bob
bobsleighový příd.
bobtail Hejl], -a m(a) kynol. plemeno bezo-
casého staroanglického ovčáckého psa
s bohatou srstí
boccia [boča], -ie ž (It) sport. hra s koulemi,
které se musejí umístit co nejblíže k po-
hyblivému cíli, rozšířená v záp. a již.
Evropě
bodega, -y ž (šp) řidč. vinárna, krčma, zvl.
přístavní
bódhi neskl. s (Ind) náb. (V buddhizmu) osví-
cení; strom osvícení, pod nímž byl po-
koušen Buddha
bódhisattva, -y m (Ind) náb. (V buddhizmu)
bytost, kt. dosáhla osvícení (bódhi) a
může se stát Buddhou
bodoni [-ny] neskl. s (VJ) polygr. klasicistické
stojaté písmo (nazv. podle it. tiskaře G.
Bodoniho)
body-art neskl. I -u m(a) výtv. akční umění, v
němž je lidské tělo uměleckým objek-
tem (pomalování těla) n. uměleckým pro-
středkem (např. otisky částí těla)
bodyček, -u m (a) sport. (v ledním hokeji)
dovolený způsob zastavení protihráče
tělem (kyčlemi n. ramenem): nasadit b.
bodyčekovat ned. I dok. (a) sport. (-; koho, 4.p.)
(V ledním hokeji) používat, použít bo-
dyčeku
boeing [boui-] , -u m (VJ) letadlo vyráběné
amer. firmou Boeing
boeuf [béf] neskl. m (t) kuch. hovězí maso: b.
bohémství
stroganoffhovězí plátky dušené s cibulí
a žampiony
bogaz, -u m (tur) geol., geogr. úzká, protáhlá
krasová závrtová prohlubeň se srázný-
mi stěnami, zprav. na konci otevřená,
struga
bogdgegén, -a m(mong) někdejší titul hlavy
lamaistické církve v Mongolsku
boghed, -Um (VJ) geol. matné, vrstevnaté sap-
ropelové hnědé uhlí, dávající při tepel-
ném rozkladu mnoho dehtu (nazv. po-
dle místa Boghead ve Skotsku)
bogomil, -a m (VJ) hist., náb. příslušník stře­
dověké novomanicheistické kacířské
sekty odmítající církev a stát a rozšířené
mezi již. Slovany (nazv. podle zaklada-
tele popa Bogomila); bogomilský příd.;
bogomilství, -í s sektářské hnutí bogo-
milů
bogš, -e m (arab) starší dílčí jednotka měny
v Jemenu
bohatýr, -a m(r < turk) kniŽ. hrdina, rek: b-ři
ruských bylin
bohatýrský příd. (r < turk) k bohatýr 1. hr-
dinný, hrdinský, rekovný: b-é srdce;
liter. b. zpěv oslavující hrdinské činy bo-
hatýrů, hrdinský 2. podobný bohatýru:
b-á postava; b. oběd skvělý, bohatý;
bohatýrsky přísl.; bohatýrství, -í s hr-
dinství, rekovství
bohém, -a m (bohémka, -y ž) (f <VJ) volně,
nekonvenčně žijící, často nadaný člo­
věk, zvl. umělec; bohémský příd.: vést
b. život; b. příbytek nepořádný; bohém-
sky přísl.
bohéma, -y ž 1. bohémské prostředí, spo-
lečnost bohémů: pařížská b. 2. řidč. bo-
hémství
bohemář, -e m (I) odb. středověký latinsko-
-český slovník
bohemikum, -ka s (l) odb. 1. čes. slovo v ji-
nojazyčném textu 2. spis napsaný česky
n. čes. autorem (i v jinémiazyce) 3. pu-
blikace vydaná na území Cech a Mora-
vy (v jakémkoli jazyce) 4. dílo (i cizoja-
zyčné) zabývající se čes. problematikou
5. kulturní objekt (grafika, obraz ap.) čes.
původu
bohemista, -y m (bohemistka, -y ž) (I) od-
borník v bohemistice; posluchač bohe-
mistiky
bohemistický [-ty-] příd. k bohemistika, k
bohemista
bohemistika [-ty-], -y ž(l) vědní obor za-
bývající se čes. jazykem, literaturou, dě­
jinami, kulturou aj.
bohemizace, -e ž počešťování, počeštění,
bohemizování
bohemizmus, -mu m (I) lingv. 1. jazykový
prvek přejatý z češtiny do jiného jazyka
n. podle ní vytvořený 2 čes. jazykový
prvek v cizojazyčném textu
bohemizovat ned. I dok. (I) (koho, co) počešťo­
vat, počeštit
bohémský t bohém
bohémství, -í s (t) způsob života n. názory
bohémů
bojar
bojar, -a m (bojarka, -y ž) (r< turkotat)hist. 1.
(v Kyjevské a Moskevské Rusi) přísluš­
ník vysoké šlechty 2 (kdysi) největší
pozemkový vlastník v Rumunsku; bo-
jarský příd.
bóje, -e ž(hol) dopr., sport. zakotvené plovoucí
těleso označující nebezpečnén. důleži­
té místo ve vodě, vyznačující plavební
n. závodní dráhu ap.
bojer, -u m (hol) loď. jachta se slupovým
oplachtěním,s oblým tvarem trupu, svis-
lou přídí, kulatou zádí a s bočními plout-
vemi
bojga, -y ž (I) ZDOI. had z čeledi užovkovi-
tých se zadními jedovatými zuby, žijící
v již. Mrice a v jv. Asii
bojkot, -u m (VJ) odmítání výrobků, styků
ap. s cílem vynutit na někom urč. ústu-
pek, event. izolovat protivníka (zvl. jako
druh hospodářských a polit. sankcí); od-
mítání, opomíjení (něčeho n. někoho)
vůbec (nazv. podle angl. správce v Irsku
Ch. Boycotta); bojkotový, řidč. bojkot-
ní příd.
bojkotovat ne<!. (VJ) (co, koho) stíhat bojko-
tem, odmítat, ignorovat: b. cizí zboží;
b. výstavu nenavštěvovat
bojkotový, bojkotní t bojkot
bojler, -u m (a) elektr. n. plynový ohřívač
většího množství vody
bol ..l- bolus
bola, -y ž, bolas, -u m(šp) primitivní lovec-
ká zbraň jihoamer. indiánů v podobě kou-
lí spojených provazy a vrhaných na cíl
bolero l, -a s (šp) tan. šp. lid. párový tanec ve
tříčtvrtečním taktu s charakteristickým
rytmem; bolerovýl příd.
bolero', bolerko, -a s (šp) krátký dámský
kabátek n. živůtek sahající do pasu,
vpředu otevřený (pův. součást mužské-
ho šp. národního kroje); bolerový', bo-
lerkový příd.
boleta, -y ž(It) řidč. doklad o zaplacení: obch.
celní b.
bolid, -u m (ř) astro velmi jasný meteor, je-
hož přelet bývá provázen hromovým ra-
chotem
bolívar, -u m(VJ) venezuelská měnová jed-
notka a platidlo (nazv. podle generála
Simóna Bolívara)
bollandista [-lendy-], -y m(VJ) člen učené
jezuitské společnosti (v Belgii) připra­
vující a vydávající životopisnou sbírku
světců (nazv. podle belg, zakladatele
sbírky Jeana Bollanda)
bolometr, -u m (ř) fyz. tepelné čidlo, v němž
, , oteplení způsobené pohlceným zářením
vyvolává změnu elektr. vodivosti, uŽív.
např. k měření intenzity hvězdného zá-
ření ap.; bolometrický příd.
bolson, -u m (šp) geogr. pouštní mezihorská
pánev v subtropických a tropických Kor-
dillerách, vyplněná nánosy
bolševický pod. k bolševik, k bolševizmus;
bolševicky přísl.
bolševik, -a m (bolševička, -y ž) 1. stou-
penec bolševizmu 1,22. komunista, so-
109
cialista; přen. hanl. komunistická strana,
vláda
bolševizmus, -mu m(r) 1. polit. (od r. 1903)
většinový směr, frakce rus. sociální de-
mokracie (z kt. vznikla sov. komunis-
tická strana) 2 polit. (po r. 1917) mar-
xisticko-leninská a stalinistická teorie a
praxe ruských komunistů a jimi ovliv-
ňovaných· stran a států 3. komunizmus,
socializmus
bolševizovat ned. I dok. polit. (co) uplatňovat,
uplatnit zásady bolševizmu 2: b. stranu
bolus, -lu, řidč. bol, -u m (I < ř) geol. jílovitá
hlinka růz. složení a původu; výtv. jemná
žlutá až červená hlinka uŽív. k přípravě
podkladové vrstvy malby ap.; bolusový
příd.
bolusovitý příd. (I < ř) odb. řidč. obsahující bo-
lus: geol. b-á půda plastosol
bolzanizmus [-ny-], -mu m (VJ) filoz. směr
pokračující v duchu čes. logika a utopic-
kého sociálního myslitele B. Bolzana;
bolzanistický [-ty-] příd.
bolzanovec, -vce m stoupenec bolzanizmu
bom, -u m(švéd) těl. švéd. kladina lišící se od
běžné gymnastické kladiny kratší dél-
kou, trojúhelníkovým a srdcovitým pro-
f1lem a konstrukcí upevnění
bomba, -y ž (It) 1. kovový obal naplněný
výbušninou, puma 1 (voj.): letecká b.; ato-
mová b.; vodíková b.; přen. expr. senzač­
ní, překvapivá zpráva: politická b. 2. tla-
ková láhev na plyny (tech.): kyslíková b.
3. med. zařízení k léčebnému ozařování,
zprav. radioizotopy: kobaltová b. 4. geol.
sopečná b. lávová vyvrženina kulovité-
ho, oválného ap. tvaru, sopečná puma 5.
kuch. řidč. zmrzlina mražená v kulovité
formě 6. sport. slang prudce kopnutý n.
hozený míč; bombový příd.
bombarda, -y ž(I) hist. voj. nejstarší druh děla
střI1ející kamenné koule
bombardér, -u m(t) bombardovací letadlo
bombardér,-a m (t) 1. řidč. letec sloužící na
bombardovacím letadle 2. zast. dělostře­
lec
bombardon, -u m (t) dechový žesťový ná-
trubkový nástroj, uŽív. zvl. ve voj. de-
chové hudbě, basová tuba (hud.); bom-
bardonový příd.
bombardovací příd. (t) sloužící k bombar-
dování: b. letadlo; voj. b. letoun
bombardovat ned. (t) 1. zasypávat, ostře­
lovat bombami: b. město letecky, palbou
z del; přen. expr. b. úřad žádostmi soustav-
ně zahrnovat 2. jad. fyz. ostřelovat terčo­
vé jádro nalétavající částicí
bombast, -u m (a) prázdné frázovité řeči,
prázdná mnohomluvnost; bombastický
[-ty-] příd. mnohomluvný, frázovitý:
b-é řeči; b. člověk chvástavý; b. náhro-
bek okázalý, přehnaný; bombasticky
přísl.; bombastičnost,-i ž
bombáž, -e ž (t) 1. potr. vydutí víka n. dna
plechových konzerv způsobené zkaže-
nímjejich obsahu, přeplněním ap. 2. text.
dř. plstěný obal strojových válců
bonifikace
bombomet, -u m(It + č) voj. (za první světové
války) zbraň na vrhání bomb
bombový t bomba
bomhart, -u m(f < I) hud. starý dechový dře­
věný nástroj s dvojitým plátkem, druh
šalmaje, pumort, pommer
bmnz· ..l- bonz-
bon, -u m (t) 1. poukázka urč. peněžní hod-
noty (k vyplacení, odběru zboží, úhradě
služeb ap.): dř. tuzexové b-y; b-y cestovní
kanceláře lístky na stravování během
cesty 2. obch. zatímní potvrzenka na při­
jatou n. vydanou částku (k pozdějšímu
zúčtovánľ): pokladní b-y
bon přísl. (t) poněk. zast. hovor. dobře
bona, -y ž (t) zast. soukromá vychovatelka
dětí v rodině
bona lide [-ná fí-] (1) kniŽ. v dobrém úmys-
lu, v dobré víře, beze lsti
bonanza,-y ž(šp) geol. šťastný nález, zvl. zla-
té n. střIbrné rudy n. mimořádně bohaté
ložisko
bonapartista [-ty-], -y m (bonapartistka,
-y ž), řidč. bonapartovec, -vce m stou-
penec bonapartizmu
bonapartistický [-tysty-], řidč. bonapart-
ský příd. (VJ) hist., polit. 1. vztahující se
k Napoleonu Bonapartovi 2. k bonapar-
tizmus, k bonapartista
bonapartovec t bonapartista
bonapartizmus [-ty-], -mu m (VJ) hist., polit.
1. oddanost dynastii a polit. systému
Bonapartů 2 forma autoritativní vlády
připomínající tento systém (nazv. podle
Napoleona I. Bonaparta a Ludvíka Bo-
naparta)
bonapartský t bonapartistický
bonbon, -u m (t) drobný výrobek z cukru a
přísad, cukrátko: čokoládový b.; men-
tolový b.; bonbonový příd.
bonboniéra [-ny- I -ni-], -y ž (t) (ozdobná)
krabice s bonbony, na bonbony
bond, -u m(a) práv., peněž. 1. dlužní úpis (ob-
ligace) 2. záruční listina poskytující
celní záruku na nevyclené dovážené
zboží
bonderizování, -í s (um) tech. fosfátování
kovů v lázni z kyselého fosforečnanu
zinečnatého a kyseliny fosforečné
bone bed [bounbed] neskl. m (a) paleont. pev-
ně stmelená nakupenina kostí a jejich
úlomků, rybích šupin, koprolitů ap.,
kostní brekcie (geol.)
bonga, bong s pomn. (šp) hud. afrokubánský
bicí nástroj v podobě dvou bubínků spo-
jených dřevěnou příčkou, rozeznívaný
údery prstů n. dlaní
bonhomie [-no-], -e ž (t) zast. kniž. dobráctví,
dobromyslnost, dobrosrdečnost
bonhomme [-nom], -mma m (t) zast. knlž.
dobrák
bonifikace [-ny-], -e ž(l)kniž. aodb. zvýhod-
nění (peněžní i jiné), náhrada, odškod-
né: b. za válečné škody; obch. sleva (sráž-
ka) z ceny za horší jakost zboží, jeho
poškození ap.; vývozní b. prémie posky-
tovaná státem za vývoz urč. zboží, do
bonif'Ikátor
urč. země ap.; sport. (při etapových cyk-
listických závodech) snížení celkového
času závodního za jednotlivé vítězství v
etapě; boniUkační příd.
bonňJkátor [-ny-], -u m (1) potr. směs von-
ných a chuťových látek uŽív. k úpravě
lihových nápojů
boniUkovat [-ny-] ned. i dok. (1) kniž. a odb. (co,
koho) dávat, dát bonifIkaci za něco něko­
mu, nahrazovat, nahradit, odškodňovat,
odškodnit: sport. b. vítěze etapy
bonita [-ny-], -y ž (1) odb. 1. (dobrá) jakost,
stupeň jakosti, hodnota: b. půdy 2. obch.,
peněž. obchodní pověst, úvěruschopnost;
bonitní příd.
bonitace [-ny-], -e ž (1) odb. odhad, zjištění,
určení jakosti (bonity): zeměd. b. půdy,
obilí; b. hospodářských zvířat; les. b.
porostu; bonitační příd.
bonito [-ny-], -a m(šp) zool. mořská makre-
lovitá ryba rodu Sarda, palamida
bonitovat [-ny-] ned. i dok. (I) odb. (co) zjišťo­
vat, zjistit bonitu něčeho, oceňovat, oce-
nit, (z)hodnotit: b. půdu, louky; b. chmel
bonitura [-ny-], -y ž (1) odb. zast. bonitace
bonizmus [beny-], -mum(tibet)hist.,náb. pův.
předbuddhistické animistické náb. Tibe-
tu, vyznačující se vírou v démony, ma-
gií a oběťmi
bonmot [-moi -mot], -u m(t)kniŽ. vtipné slo-
vo, rčení; vtip
bonobo, -a m (I) zool. afr. lidoop z řádu pri-
mátů, druh šimpanze rodu Pan
bono sensu [-nó -zú] (I) kniž. v dobrém
smyslu ..
bonsaj, -e ž i m (jap) 1. miniaturní keřík n.
stromek, zprav. v umělecké nádobě 2.
umění pěstovat miniaturní rostliny zejm.
v Japonsku; bonsajový příd.
bonsajista, -y, bonsajář, -e m (jap) pěstitel
bonsají; bonsajistický [-ty-], bonsajář­
ský příd.
bonton, -u m(t) společensky dobré chování
bonum et aequam [ékvam] (1) hist. práv. dob-
ro a spravedlnost, tj. spravedlivé řešení
bonus, -u m (I) 1. ekon. příplatek, mimořád­
ná odměna, prémie; peněž. superdividen-
da 2. odb. (v pojišťovnictví) sleva z po-
jistného poskytovaná v urč. případech
bonviván, -a m (bonvivánka, -y ž) (t) po-
žitkář, světák, rozkošník; bonvivánský
příd. požitkářský,světácký, poživačný: b.
způsob života
bonz, -e, -a m(fr <jap) 1. buddhistický kněz
2. hanl. politický, odborový aj. předák
s diktátorsky povýšeným vystupováním;
bonzovský příd.; bonzovsky přísl.
bonzák, bomzák, -a m (bonzačka, bom-
začka, -y ž) slang kdo bonzuje, donašeč,
udavač
bonzovat, bomzovat ned. (n) slang donášet,
udávat (pův. ve vězeňském slangu)
bonzovský t bonz
boogie-woogie [bugi vugi], bugy-vugy
neskl. s (amer) 1. hud. zvl. způsob interpre-
tace blues (pův. klavírní, později orches-
trální), charakterizovaný stále se opakují-
110
cí basovou figurou a často tečkovaným
osminovým rytmem 2. lan. společenskýta-
nec v čtyřčtvrtečním taktu, rozšířený do
Evropy po druhé světové válce
bookmaker [bukmejkr], -kra m(a) podnika-
tel přijímající sázky a vyplác:J~cí výhry
(při dostizích, závodech, souteZlch ap.)
bookovat J, bukovat
booleovský [búlov-] příd (Vl) log. b-á algeb-
ra součást mat. logiky založená na apli-
kaci algebraických metod na studium lo-
gických objektů (podle angl. logika a ma-
tematika G. Boolea)
boom [búm], -u m(a) 1. ekon. výrazný a ná-
hlý rozmach hospodářskéaktivity; prud-
ký vzestup cen n. kurzů na burze (op.
slump) 2. publ. náhlý, rychlý rozvoj vů­
bec: populační b.
booster [bustr], -tru, bustr, -u m(a) 1. teeh.
řidč. pomocné, přídavné, posilující ústrOjí
n. zařízení; kosm. přídavný raketový mo-
tor 2. eltech. indukční stroj pro plynulou
regulaci napětí, indukční regulátor na-
pětí
bootleg [bút-], -u m(a) hud. slang nezákonně
nahraná a prodávaná gramofonová
deska
bootstrap [bútstrep], -u m(a) let. vzduchové
chladicí zařízení ke klimatizaci letadel
bop, bebop [bí-], -u m (amer) hud. (v 40. le-
tech 20. stol.) džezový styl zvýrazňující
černošské rysy (spontaneitu, expresivi-
tu) a složitější harmonickou arytmickou
strukturu, považovaný za počátek mo-
derního džezu
bor, bór, -u m (I < arab) chem. velmi tvrdý,
černošedý nekovový prvek zn. B, zís-
kávaný z boraxu; borový, bórový příd.:
b-á vazelína; b-á voda vodný roztok ky-
seliny borité uŽív. jako dezinfekční pro-
středek
bóra, -y ž (it) meteor. (v oblasti Jaderského a
Černého moře) silný nárazovitý vítr va-
noucí z hor do nižších poloh a přinášejí­
cí v zimě značné ochlazení
boracit, -u m (1 < arab) miner. dimorfní py-
roelektrický nerost, boritan hořečnatý
s chlorem
boran, -u m (I < arab) chem. b-y sloučeniny
boru s vodíkem
borát, -u m (I < arab) chem. zast. b-y boritany;
borátový příd.
borax, -u m (I < arab) miner. bezbarvý jedno-
klonný nerost, vodnatý tetraboritan sod-
ný, uŽív. při výrobě glazur a smaltu, tin-
kal; boraxový příd.
bordeaux [-d6], bordó' neskl. s (Vl) druh
franc. vína z okolí města Bordeaux
bordel, -u m (t) vulg. 1. nevěstinec, veřejný
dům 2. nepořádek
bordelář, -e m (bordelářka, -y ž) (t) vulg. 1.
majitel nevěstince n. jeho návštěvník 2.
kdo dělá n. má v něčem nepořádek; bor-
delářský příd. k 2
bordero, -a, bordereau [bordró] neskl. s (t)
odb. seznam, soupis (zboží, cenných pa-
pírů, dokumentů ap.), průvodní list
borokřemičitý
bordó' t bordeaux
bordó' příd. (neskl.) tmavočervený, vínově
červený: b. koberec
bordový příd. (t) řidč. bordó: b-é šaty
bordun ,j; bourdon
bordura, -y ž (t) 1. hovor. obruba, lem; text.
ozdobný okraj tkanin, zvl. záclon 2. výtv.
ornamentální orámování knižních ilumi-
nací, nástěnných maleb ap. rostlinnými
n. zvířecími motivy; bordurový příd.
boreál, -u m (1) geo\. teplejší a sušší období
ve středním holocénu (před atlantikem)
boreální příd. (I) 1. geo\. b. období, fáze bo-
reál 2. odb. týkající se severu, severský:
geogr., bot. b. oblast zaujímající sev. úze-
mí Eurasie a Sev. Ameriky (pod oblastí
subarktickou), pův. porostlá jehličnatý­
mi lesy
borec, -rce m(r) 1. kniž., sport. publ. sportovec,
závodník, např. atlet, gymnasta, zápas-
ník aj.; (pův. v Tyršově pojetí) cvičenec:
atletičtíborci; brána borců vchod na plo-
chu cvičiště pro cvičence 2. kniŽ. kdo o
něco soustředěně usiluje, za něco boju-
je, zápasí, bojovník: b. za smetanovskou
tradici 3. expr., často iron. kdo v něčem vy-
niká, osvědčený pracovník: to je (starý)
b.; na to onje b. umí si s tím poradit
borek, -rku m(n) řidč. rašelinová cihla, bor-
ka2
boreoalpinní příd. (I) blol. b. organizmus vy-
skytující se v sev. oblastech a zároveň
odděleně ve vyšších poloháchjižnějších
pohoří Evropy a Asie
borgis, -u m (román) polygr. stupeň velikosti
tiskařského písma mezi petitem a gar-
mondem (9 bodů = 3,38 mm); borgiso-
vý příd.
borid, -u m (I < arab) chem. b-y binární slou-
čeniny boru s kovy, uŽív. jako brusné
materiály, žáruvzdorné materiály ap.;
boridový příd.
boridování, -í s (I <arab) hut. termochemická
úprava povrchu oceli difuzí boru, vytvá-
řející velmi tvrdé a odolné povrchové
vrstvy (složené mj. z boridů železa)
boritan, -u m(l < arab)chem. b-y soli kyseliny
borité
boritý příd. (1 < arab) 1. chem. označující slou-
čeniny boru v oxidačním stupni III: ky-
selina b-á uŽív. k přípravě borové vody
2. odb. obsahující oxid boritý: b-é sklo
borka', -y ž (n) bot. vrchní odumřelá zkorko-
vatělá vrstva pletiv na povrchu kmene,
větví i kořenů, kůra
borka', -y ž (n) rašelinová cihla uŽív. dř.
k topení
borneol, -u m (Vl) chem. terpenický alkohol
kafrovité vůně, složka terpentýnových
silic, uŽív. ve voňavkářství (nazv. podle
Bornea, dř. názvu ostrova Kalimantan)
bornit [-ny-], -u m (Vl) miner. čtverečný ne-
rost kovového vzhledu, sulfid mědi a
železa, měděná ruda, pestrý kyz mědě­
ný (nazv. podle rak. metalurga LA. Bor-
na)
borokřemičitý příd. (I < arab + č) sklář. obsa-
boromejka
hující oxid křemičitý a boritý: b-é sklo
borosilikátové
boromejka, -y ž (Vl) cfrk. členka kongrega-
ce milosrdných sester řádu sv. Karla Bo-
romejského
borosilikátový příd. (1 <arab + I) sklář. b-é sklo
borokřemičité
borovodi'k, -u m (I < arab + č) chem. řidč. boran;
borovodíkový příd.
borovýt bor
borrelióza, -y ž (I < Vl) med. b- y infekční one-
mocnění vyvolané spirochetami rodu
Borrelia a přenášené na člověka vší n.
klíštětem (např. návratný tyfus, lymeská
borrelióza) ( nazv. podle franc. bakterio-
loga A. Borrela)
boršč, -e m(r) knch. hustá polévka z masové-
ho n. zeleninového vývaru obsahující
zeleninu, červenou řepu, zelí, brambory,
kousky několika druhů masa ap.
bort', -u m(n) 1. miner. nedokonale krystalo-
vané diamanty n. jejich úlomky nepou-
žitelné jako drahokamy 2. lech. (diaman-
tový) b. prášek z těchto diamantů uŽív.
jako brusivo
bort', -u m(n) 1. sklář. zesílený n. deformo-
vaný okraj surového pásu plochého skla
2. loď. slang postranice, bok, okraj lodi
boryt, -u m (ř) bot. vysoká bylina rodu Isatis
s bohatou latou žlutých kvítků; boryto-
vý příd.
bosa, bossa, -y ž (t) 1. archit. hrubě tesaný
kamenný kvádr s vydutým čelem, před­
stupujícím před líc zdiva 2. výlv. hrubě
opracované dílo, socha
bosáž, -e ž(t) 1. archit. zdivo z hrubě opraco-
vaných (n. symbolicky naznačených)
kvádrů (bos), rustika 2. výtv. (v sochař­
ství) hrubé opracování, bosování
bosendorfer [bézndorfr], -fru m(VI) hud. slang
koncertní klavír rak. firmy (nazv. podle
zakladatele L Bosendorfera)
bosket, -u m (f < it) zahr. archit. skupina hustě
vysázených stromů a keřů, pravidelně
tvarovaných, zejm. v parcích a zámec-
kých zahradách
boson [-zo-], -u m (Vl) jad. fyz. elementární
částice n. kvazičástice s celoč!selným
spinem (nazv. podle ind. fyzika S. Bose-
ho)
bosovat ned. (t) 1. archit. obkládat (stavbu,
stěnu) bosami 2. výtv. (v sochařství)hrubě
boulaDŽista [bu-], -y m (VJ) hist. stoupenec
opracovávat: b. povrch plastiky
boss, -a m (amer < hol) šéf, předák, vůdce,
zprav. polit. strany
boules [bul] neskl. s (a < I) les. kvalitní řezivo
bossa-nova [bosanóva], -yž(port) I.hud. (zvl.
v 60. letech) charakteristický způsob in-
terpretace moderního džezu spojované-
ho s latinskoamer. prvky 2. lan. společen­
bourbonal "l.. burbonal
ský tanec latinskoamer. původu s lid.
bourbonka "l.. burbonka
prvky v čtyřčtvrtečním taktu
bourdon [bu-] (I), bordun (it), -u m hud. 1.
boston, -u m (Vl) 1. tan. společenský tanec
amer. původu na způsob valčíku, oblí-
bený a rozšířený zejm. po první světové
válce (nazv. podle města Boston v USA,
pův. vaIse boston) 2. karet. někdejší hra
podobná whistu; bostonový příd.
III
bostonka, -y ž (Vl) polygr. slang příklopový tis-
kový stroj, zejm. pro malé náklady obch.
tiskopisů (nazv. podle města Boston v
USA)
boš, -e m (I) hanl. (za první světové války a
po ní) franc. označení Němce
botanik [-ny-], -am (botanička, -y ž) (ř) od-
borník v botanice
botanika [-ny-], -y ž (ř) věda o rostlinách,
rostlinopis; botanický příd.: b-á příruč­
ka; b-á zahrada v níž se pěstují rostliny
pro vědecké účely i pro poučení veřej­
nosti; botanicky přísl.
botanizovat [-ny-] ned. (ř) řidč. pozorovat a
sbírat rostliny (v přírodě), zabývat se
botanikou
botel, -u m(zkr. a: boat holel n. Boat Hotel) ubyto-
vací a pohostinské zařízení na kotvící
lodi (zejm. pro turisty)
botryomykóza, -y ž (ř) vet. chronické one-
mocnění koní (popř. i dobytka) vyvola-
né stafylokoky a projevující se tvořením
abscesů
botrytida [-ty- i -tý-], -y ž (ř) bot. b-y choro-
by rostlin působené houbami rodu Botry-
tis, projevující se šedými, hustými po-
vlaky na povrchu rostlin
bottleneck [botlnek], -ll m (a) 1. hud. techni-
ka hry na kytaru, při kt. má hráč na prstu
navlečený kovový kroužek (pův. upále-
né hrdlo láhve), jímž klouže po strunách
kytary 2. ekon. úzký profil, nedostatkové
zboží n. nedostatečná kapacita brzdící
celkový výr. n. technologický proces
botulin, -u m (I) neodb. botulotoxin (chem.,
med.); botulinový příd.
botulizmus, -mu m (1) med. prudká forma
otravy po požití potravin obsahujících
botulotoxin
botulotoxin, -u m (I + ř) chem., med. smrtelně
jedovatá látka (vytvářená bakterií Clost-
ridium botulinum) vyskytující se v zá-
vadných n. nedokonale sterilizovaných
potravinách, tzv. klobásový jed
bou- "l.. též bu-
boulangerit [bulanže-], -u m (Vl) miner. šedý
kosočtverečnýnerost kovového vzhledu,
sulfId olova a antimonu, tvořící jehlič­
kovité agregáty známé jako plstnatá ruda
(nazv. podle franc. báňského inženýra C.
L. Boulangera)
franc. politika a generála G. E. Boulan-
gera z konce 19. stol.
složené do tvaru kmene a stažené drá-
tem n. ocelovým páskem, kmenované ře­
zivo
zvl. druh dvojhlasu, popř. vícehlasu, kdy
dlouhé držené tóny kontrastují s pohyb-
livou melodií 2. basové struny nástrojů
neměnně vydávající týž tón n. nepřetrži­
tě zaznívající basové píšťaly dud 3. rejs-
třík u varhan
boxer
bournonit [bu-ny-], -u m (Vl) miner. kovově
tmavošedý kosočtverečnýnerost tvořící
tlustě tabulkovité krystaly, sulfid olova,
mědi a antimonu (nazv. podle franc. mi-
neraloga J. L. Bournona)
bourrée [buré] neskl. s (t) 1. hud. živý staro-
franc. tanec v sudém taktu, jedno z in-
termezz ve svitě 2. lan. kombinovaný zá-
kladní krok klasického tance, složený
z trojího překročení z nohy na nohu
boutique J, butik
bouts rimés [bu -mé] neskl. ž (t) liter. báseň
psaná na předem zadané rýmy, popř.
i téma
bouvier [buvijé] neskl. s (Vl) vin. odrůda vin-
né révy; bílé víno běžné jakosti z ní při­
pravené (nazv. podle štýrského pěstitele
Bouviera)
bovden, -u m (Vl) tech. ocelové lanko chrá-
něné pancéřovou hadicí, uŽív. k přená­
šení síly a pohybu mezi vzdálenými stroj-
ními částmi (např. k ovládání spojky a
brzd u motocyklu) (nazv. podle angl.
vynálezce Fr. Bowdena); bovdenový příd.
bovinní příd. (1) odb. vztahující se ke skotu,
k domestikované formě tura (Bos): farm.,
med. b. sérum vyrobené z krve hovězího
dobytka, hovězí
bowle [bou-], -e ž (a) 1. velká skleněná (ku-
latá) nádoba na chlazené nápoje 2. ná-
poj připravený z bílého n. šumivého vína,
ovoce, ovocných šťáva cukru v této ná-
době, chlazený ledem
bowling [bou-], -u m(a) sport. hra s kuželka-
mi a těžkou koulí na parketové dráze,
pův. z USA
box citosl. (a) sport. povel ringového rozhod-
čího při boxerském utkání k pokračová­
ní v boji po přerušení
box', -u m(a) sport. boj dvou soupeřů ve spe-
ciálních rukavicích, při němž se uplat-
ňují povolené údery pěstmi, odvětví
sportu nazývané dř. též rohování, boxing:
amatérský, profesionální b.
box2, -u m (a) kož. jemná svršková obuvnic-
ká n. brašnářská useň: teletinový b. box-
kalf; hovězinový b.; boxový' příd.
box3, -u m(a) 1. oddělené místo v pohostin-
ské místnosti (kavárně, vinárně ap.) 2.
oddělené místo v jiném uzavřeném pro-
storu: b. garáže; b. pro koně; tech. větší
skříň sestavená z tepelně izolovaných
dílů, opatřená dveřmi pro vstup: chladi-
cí, mrazicí b. 3. fot. fotografIcký přístroj
nejjednodušší konstrukce pro svitkový
fIlm; bOXOvý2 příd.
boxer, -a m (a) 1. sportovec pěstující boxl,
(dř. názvem) rohovník 2. hist. účast­
ník lidového (tzv. boxerského) povstání
v Číně 3. kynol. plemeno středně velkého
služebního hladkosrstého psa něm. pů­
vodu; boxerský příd.: b-é rukavice; - hist.
b-é povstání (koncem 19. stol.) lidové
hnutí proti cizincům v Číně vedené
společností Pěst spravedlnosti a míru
boxer, -u m (a) 1. kovový předmět nasazo-
vaný na prsty a uŽív. v bitkách k úderu
boxerový
(zakázaná zbraň) 2. lel. dř. plochý motor
s protiběžnými písty v jednom válci (po-
hybem připomínajícípěsti boxerů)
boxerový příd. (a) lech. b. kompresor mající
válce s vodorovnou osou vždy ve dvoji-
cích proti sobě na jednom čepu zalome-
ného hřídele (pohybem připomínající
pěsti boxerů)
boxerský boxert
boxing, -u m(a) sport. box'
boxkalf, -u m (a) kaž. teletinový box; box-
kalfový příd.
boxmač, -e m (a) zasl. s!,ort. boxerské utkání,
zápas v boxu
boxovací příd. (a) určený, sloužící k boxová-
ní: b. rukavice boxerské; b. pytel pro
cvičení boxerských úderů
boxovat ued. 1. pěstovat box', utkávat se
v boxu: b. závodně2.(koho, 4.p.) bít, tlouct
pěstmi, útočit na někoho pěstmi
t
boxový' box2
t
boxový' box'
boxpaleta, -y ž (a + il) lech. slang ohradová
(popř. skříňová) paleta
boy [boj], -e m (a) (v anglosaském prostře­
dí) mladý poslíček, zřízenec n. sluha
(v hotelích, obchodních domech ap.)
boza, -y ž (bulh) potr. balk. osvěžující nealko-
holický nápoj z kvašené kukuřice n. pro-
sa
bozetto [boce-], -a s (il) výtv. drobná skica
sochařského díla, z hlíny, dřeva, vosku
ap.
BP zkr. (a: British Petroleum Company Ltd.) velký
britský naftový koncem • brachialgie, -e ž (ř) med. bolesti v paži
Bq fyz. zn. pro becquerel
Br chem. zn. pro brom
brabantka, -y ž (VI) zeměd. plemeno slepic
se stříbročerným peřím a mohutným
chocholem na hlavě (nazv. podle belg.
provincie Brabant)
bractea ,J.. braktea
bracteola ,J.. brakteola
brač, -e m(srb < il) hud. lid. strunný trsací ná-
stroj jslov. tamburašů
bradsot, -u m(skaud) vel. nakažlivá choroba
bakteriálního původu u ovcí
brady- (ř) v slož. první čásl s výzu. pomalý, zpo-
malený, pomalu
bradybázie, -e ž (ř) med. zpomalený rytmus
chůze
bradyfázie, -e ž (ř) med. pomalé a obtížné
vyslovování, až úplné vyhasnutí mluvy
bradyfrenie [-ny-], -e ž (ř) med. zpomalená
duševní činnost (zejm. při zánětu moz-
ku)
bradykardie [-dy-], -e ž (ř) med. zpomalená
srdeční činnost (pod 60 tepů za minutu)
při někt. onemocněníchn. v klidu u spor-
tovců, zvl. vytrvalců (op. tachykardie)
bradykinéza, -y ž (ř) med. patologické zpo-
malení tempa pohybů; bradykinetický
[-ty-] příd.
bradykinin [-ny- i -ný-], -u m (ř) biochem.
přirozený fyziologicky účinný peptid
působící rozšíření céva pokles krevní-
ho tlaku
112
bradylalie, -e ž (ř) med. zpomalené tempo řeči
bradypnoe, -e ž (ř) med. zpomalené dýchání
vyskytující se buď fyziologicky n. při
mdlobě, kómatu ap. (op. tachypnoe)
bradypsychizmus, -mu m (ř) med. zpomale-
ní celkového tempa duševní činnosti
bradyseizmický příd. (ř) geol. pomalu probí-
hající (op. tachyseizmický): b-é pohyby
(zemské kůry)
bráhma, -nu i ueskl. s (sanskrt) uáb., filoz. (u
Indů) vesmírný božský princip
bráhman, zasl. brahmín, -a m (sanskrt) pří­
slušník nejvyšší hinduistické (převážně
kněžské) kasty; bráhmanský příd.: b-é
učení
bráhmana, -y ž (sanskrt) b-y soubor nejstar-
ších prozaických ind. textů, výkladů
bráhmanů (kněží)
bráhmanizmus [-ny-], -mu m (sanskrt) uáb.
védské náb., předchůdce hinduizmu,
založené na obětním rituálu, kastovním
systému a učení o znovuzrození
brahmánka, -y ž (sanskrt) zeměd. těžké mas-
né plemeno slepic as. pův. s opeřenými
běháky
t
bráhmanský bráhman
brahmí ueskl. s (iud) slabičné písmo staro-
ind. nápisů
brahmín T bráhman
brachiace, -e ž (1) antr., zaol. pohyb pomocí
hrudní (horní, přední) končetiny, zprav.
šplhání a lezení po větvích v zavěšené
poloze, typické pro opice a poloopice,
ručkování . zy posluchačů, zvl. v rozhlase
n. v pažích
brachiální příd. (1 < ř) kniž. a odb. prováděný
pažemi, rukou, pažní; přeu. násilný, ná-
silnický, hrubý; brachiálně přísl.
brachy· (ř) odb. v slož. první čásl s výzu. krátký,
krátko-
brachyantiklinála [-ty-], -y ž (ř) geol. krátká
kopulovitá vrása; brachyantiklinální příd.
brachybázie, -e ž (ř) med. zpomalená, pře­
stávkovitá (krátkodobá) chůze vyzna-
čující se drobnými kroky a častými pře­
stávkami
brachyblast, -u m(ř) bot. zkrácená postranní
větévka s listy, jehlicemi n. s listy a kvě­
ty (např. u modřínu, borovice)
brachycefal, brachykefal, -a m (ř) antr. bra-
chycefalní, krátkohlavý člověk
brachycefalie, brachykefalie, -e ž (ř) antr.
krátkohlavost; brachycefalní, brachy-
cefalický, brachykefalní, brachykefa-
lický příd. krátkohlavý: b. člověk
brachydiagonála [-dy-], -y ž(ř) miner. (vtroj-
klonné a kosočtverečné soustavě) pře­
dozadní osa krystalu
brachydóma, -tu s (ř) miuer. řidč. (v kosočtve­
rečné soustavě) střechan předozadní
brachygrafie, -e ž (ř) odb. psaní textu zkrá-
cenými způsoby (zkratkami, těsnopisný­
mi znaky !!p.), tachygrafie
brachykefal T brachycefal
brachykefalický, brachykefalie, brachy-
t
kefalní brachycefalie
brakování
brachykranie [-ny-], -e ž (ř) antr. krátkole-
bost; brachykranní příd. krátkolebý
brachylogie, -e ž (ř) liugv. úsečný, zkratkovi-
tý způsob vyjadřování; brachylogický
příd.: b.. sloh stručný, zkratkovitý, zhuš-
těný; brachylogičnost, -i ž
brachymorfní příd. (ř) antr. b. typ pyknický,
eurysomní, laterální (op. astenický)
brachypterie, -e ž (ř) zool. zkrácení přední­
ho, popř. i zadního páru křídel někt. je-
dinců n. generací, urč. skupin hmyzu,
krátkokřídlost
brachystochrona, -y ž (ř) fyz. čára spojující
dva body, po níž hmotný bod pohybují-
cí se pouze působením tíhy přejde z jed-
noho bodu do druhého v nejkratší době
brachysynklinála, -y ž (ř) geol. krátká míso-
vitá vrása; brachysynklinální příd.
brachyteleskop, -u m (ř) astro zrcadlový da-
lekohled (reflektor), v němž pomocné zr-
cátko upravuje (zkracuje) chod paprs-
ků
brainstorming [brejnstor-], -u m (a) odb.
metoda volné spontánní diskuse na dané
téma, založená na hledání nových nápa-
dů a návrhů a na jejich dalším tvořivém
kombinování a zlepšování; brainstor-
mingový příd.
brain trust [brejn trast], brain t-Um(a) moz-
kový trust; (v USA) skupina kvalifIko-
vaných odborných poradců, zejm. vlád-
ních; (ve Velké Británii) skupina význač­
ných osobností odpovídajících na dota-
brainwashing [brejnvoš-], -u m (a) psych.,
polil. soubor prostředků a metod snaží-
cích se rozleptat a ovládnout myšlení a
jednání člověka (proti jeho vůli, přání a
vědomostem)
brajgl, -u m(VI) ob. expr. hluk, vřava, výtrž-
nost, zmatek, pranice, nepořádek (nazv.
podle rváčských výjevů hol. malíře Pe-
tra Breughela)
brajtšvanc, -u m (u) 1. kožešina z nedono-
šených jehňat karakulské ovce s nízkou
srstí, vytvářející charakteristickou moa-
rovou kresbu 2. kožich z ní; brajtšvan-
cový příd.
brak, -u m (a) vadné, podřadné zboží, ne-
hodnotné, bezcenné věci: prodávat b.;
literární, umělecký b.; brakový příd.:
b-á literatura populární zábavná četba
(milostná, dobrodružná, detektivní ap.)
bez umělecké hodnoty
braka, -y ž (u) mysl. řidč. brakýř
brakace, -e ž (u) zeměd. řidč. brakování
brakelka, -y ž (VI) zeměd. nosné plemeno
slepic (pův. belg.) se zlatoskvrnitým n.
sth'broskvrnitým zabarvením
brakický příd. (ř) 1. geogr. smíšený, polosla-
ný: b-á voda vzniklá při ústí řek do moře
mísením mořské vody s říční 2. odb. tý-
kající se brakických vod, pocházející
z nich: zaol. b-áfauna; geol. b-é sedimen-
ty
brakování, -í s(u) zeměd. vyřazování, postup-
né odstraňování nevyhovujících jedin-
brakovat
ců z chovu: b. hospodářských zvířat; b.
drůbeže; b. ryb (při výlovu) třídění po-
dle druhu a stáří
brakovat' ued. (u) (co; -) 1. zeměd. vyřazovat,
třídit, provádět brakování 2. ob. prohle-
dávat, probírat: b. věci z kapes 3. ob. expr.
vykrádat, drancovat, plenit: b. knihovnu
brakovat' ued. (u) mysl. nadhánět zvěř s po-
mocí brakýře v neschůdném terénu
t
brakový brak
braktea, bractea [-kt-], -ey ž(l) bot. listový
útvar, z jehož úžlabí vyrůstajíkvěty, lis-
ten
brakteát, -u m (I) uumiz. středověká jedno-
stranná mince ražená na velmi tenkém
sth'brném plíšku, rozšířená ve střední a
sev. Evropě
brakteola, bracteola [-kt-], -y ž (I) bot. drob-
ný listen (zprav. párový) na stopce, lis-
tenec
brakýř, -e m (u) mysl. boi stará skupina ple-
men loveckých psů uŽív. k nahánění,
štvaní, stržení n. i stavění zvěře, honiči
brama, -y ž (u) hul. slang plochý ocelový in-
got, ploska, ploština; bramový příd.
bramarbas, oe, -a m (u) liler. slang zasl. mluv-
ka, chvastoun, tlučhuba
brandy [bre-] ueskl. s i ž(a) potr. vinný destilát
podobný koňaku, vínovice
branchie, -ll ž pomu. (ř) zaol. dýchací ústrojí
ryb a jiných vodních živočichů, žábry;
branchiální příd. žaberní: b. oblouky
branchiogenní příd. (ř) anat. vzniklý ze žaber-
ního (branchiálního) oblouku n. jeho
části: b. orgány
branchiomykóza, -y ž (ř) ryb. plísňová ná-
kaza žaber kaprů, línů a štik (působená
plísněmi rodu Branchiomyces)
branle [bránI], -lu m (f) lan. starofranc. lid.
řadový tanec se zpěvem v-sudém taktu a
mímémtempu
brannerit, -u m(VI) miner. vzácný jednoklon-
ný nerost vytvářejícíčerné n. hnědožlu­
té sloupcovité krystaly, těžený někde
jako uranová ruda (nazv. podle amer. ge-
ologa J. C. Brannera)
branzol, -u m, branzole, -e ž (u) obuv. vnitřní
podešev, stélka v botě
branže, -e ž (f) hovor. 1. odvětví, obor čin­
nosti, zvl. obchodní n. výrobní: je z téže
b. 2. expr. hanl. špatní lidé, cháska, sebran-
ka
brass band [brás be-], brass b-Um(a)hud. druh
amer. dechového orchestru vznikající z
vojenských souborů a podílející se na
utváření raného instrumentálního jazzu
braun, -a m, brauna, -y ž (u) ob. hnědý kůň,
hnědák, hnědka
braunit [-ny-], -u m(u) miuer. hnědočerný až
ocelově šedý, lesklý čtverečný nerost
tvořící neprůhledné pyramidální krysta-
ly, křemičitan manganatý a manganiči­
tý, manganová ruda
braunlehm [-lém], -u m(u) zeměd. hnědá zvět­
ralá půda prosycená jílovitými koloidy,
silně kyselá, hnědý plastosol; braunleh-
mový příd.
113
bravissimo přísl. (il) výborně, znamenitě,
skvěle
bravo přísl. (il) výborně, znamenitě, velmi
dobře: volat b. . bridž, -e m(a) karet. hra s franc. kartami pro
bravo, -a m(il) řidč. najatý vrah, bandita
bravura, -y ž (il, f) 1. vynikající,. efektní
dovednost, virtuozita: zahrát skladbu
sb-ou 2. riskantní odvaha: jednat
s boou; bravurní příd.: b. hra; b. jízda;
bravurně přís!.; bravurnost, -i ž
brazilein, -u m(VI) lech. karmínové organic-
ké barvivo (nazv. podle jihoamer. státu
Brazílie)
brazilwood [-vud], -u m (Vl + a) výr. tvrdé,
těžké dřevo oranžové barvy s tmavšími
pruhy z tropických braz. stromů, uŽív.
v řezbářství a k výr. barviv, pernambuk,
pernambukové dřevo
brazoleta, brazuleta, -y ž (f) 1. zasl. nára-
mek 2. arg. zprav. mu. b-y pouta
brea, brey ž (šp) geol. přírodní asfalt vzniklý
na přirozených výronech ropy
breeder [brídr], -dru m(a) jad. fyz. jaderný
reaktor, ve kt. se pomalými neutrony
štěpí (a zaniká) jaderné palivo a součas­
ně se rychlými neutrony vyrábí nový
štěpitelný materiál pro další použití v
jiném reaktoru, množivý, reprodukční
reaktor
brejk cilosl. (a) sport. (při boxerském utkání)
povel ringového rozhodčího k přeruše­
ní boje a k ustoupení soupeřů o krok
vzad
brejk, -u m(a) 1. sport. (zvl. v hokeji) rychlý' brigantina [-ty- i -tý-], -y ž (il) 1. lOĎ. dvou-
přechod do protiútoku po chybě soupe-
ře; únik k sólovému útoku na branku
soupeře 2 sport. (zvl. v tenise) získáni
výraznějšího vedení v zápase při podá-
ní soupeře 3. hud. improvizovaná sólová
kadence (instrumentální n. vokální)
brejle ,J.. brýle
brekcie, -e ž (it) geol. hrupozrnná usazená
hornina, slepenec s ostrohrannými úlom-
ky hornin; kostní b. pevně stmelená na-
kupenina kostí a jejich úlomků, bone
berl; brekciový příd.
bremsstrahlung [bremsštrál-], -u m (u) jad.
fyz. brzdné záření
brent, -u m(u) zast. ob. denaturovaný líh
breton, -u m(f)potr. neškodné (zprav. červe­
né) barvivo uživ. v cukrovinkářství
breve ueskl. s (7.j.léž -m) (1) cfrk. krátký pa-
pežský list
breviáři, řidč. a bás. brevíř, -e m (1) cfrk. sou-
bor modliteb, kt. se denně povinně modlí
kněží, klerici a řeholníci katol. církve;
kniha s těmito modlitbami; přeu. základ-
ní, důležitá kniha, četba
breviář', -e m (1) polygr. řidČ. stupeň velikosti
tiskařského písma mezi garmondem a
cicerem (ll bodů = 4, 13 mm), uŽív. pův.
pro tisk breviářů'
brevi manu [breví manú] (1) kniž. krátce,
zkrátka, stručně, bez okolků, neformál-
ně
t
brevíř breviáři
briard [briár], -a m (VI) kyuol. staré franc.
brilantní
plemeno velkého pastevního psa s bo-
hatou srstí (nazv. podle franc. oblasti
Brie)
dvě dvojice hráčů; bridžový příd.: b. sto-
lek
briefing [brí-], brífink, -u m (a) 1. stručná
informativní schůzka veřejného činitele
n. jeho zástupce s publicisty 2. odb. vý-
klad, instruktáž před něj. profesionální
akcí
briga, -y ž (a < il) lOĎ. dvoustěžňová plachet-
ní loď s ráhnovými plachtami na obou
stěžních a vratiplachtou na hlavním (zad-
ním) stěžni; škunerová b. brigantina
brigáda, -y ž (f) 1. voj. taktický svazek men-
ší než divize: tanková, dělostřelecká b.
2. dobrovolná výpomocná práce sknpin
n. jednotlivců: žňová, bramborová b.; jít
na b-u 3. skupina účastníků brigády 2,
brigádníků: chmelová, studentská b.;
brigádní příd.
brigádm'k, -a m (brigádnice, -e ž) (f) účast­
ruK brigády 2; brigádnický příd.: b-á vý-
pomoc; brigádnicky přísl.
brigadýr, -a m (f) 1. zeměd. slang dř. vedoucí
pracovní skupiny ve strojní a traktoro-
vé stanici, v zemědělském družstvu ap.
2. voj. zasl. velitel brigády I
brigadýrka, -y ž (f) voj. slang čepice se štít-
kem
brigant, -a m(il) hisl. loupežný voják, lupič;
brigantský příd.
stěžňová plachetní loď, zprav. s ráhno-
vými plachtami na předním stěžni a
s vratiplachtou na hlavním stěžni, šku-
nerová briga 2. hisl. lehké brnění uŽív.
v 15. a 16. stol.
briketa, -y ž (f) !ech., ham. pravidelně tvaro-
vaný kus stmeleného jemnozrnného
materiálu: uhelné, rudné b-y; zeměd. kost-
ka n. váleček slisovaného krmiva
briketárna, -y ž závod na výrobu uhelných
briket
briketáž, -e ž (f) archeol. způsob tepelného
tvarování soli v nádobách
briketovací příd. lech. určený k výrobě bri-
ket: b. lis
briketování,-íSlech. úpravajennnozrnných
materiálů tlakem ap. na brikety: ham. b.
uhlí, železných rud; zeměd. b. krmiv, píce
briketovat ued. lech. (co) upravovat na bri-
kety, zhotovovat brikety
brilance, -e ž(f) 1. odb. zvýšený, vysoký lesk
(vznikající odrazem velkého nnnožství
světelných paprsků): b. broušeného ka-
mene; b. skla 2. fal. řidč. zvýšený kontrast
světel a stínů na snímku
brilant ,J.. briliant
brilantin [-ty- i -tý-], -u m (f) lext. zast. bílý
bavlněný damašek n. grádl s vetkanými
lesklými vzory
brilantina [-ty- i -tý-], -y ž (f) vonný olej
n. pomáda na vlasy, vousy ap.
brilantní příd. (f) 1. vynikající, skvělý, zna-
menitý: b. virtuos; b. technika 2. odb. řidč.
briliant
velmi lesklý: b. barvy 3. fot. řidč. kontrast-
ní: b. snímek; brilantně přísl.; brilant-
nost, -i ž
briliant, brilant, -u m(t) 1. odb. tvar výbru-
su průhledného n. bezbarvého drahoka-
mu, zprav. diamantu, s několika řadami
fazet 2. vybroušený diamant 3. diaman-
tový šperk 4. polygr. jen briliant stupeň
velikosti tiskařského písma menšího než
nonparej (3 body = 1,12 mm); brilian-
toyý, brilantový příd.
brio .J.. con brio
brioleta, -y ž (f) odb. výbrus drahokamu
v podobě routy s hruškovitým obrysem
brioška, -y ž(t) 1. !ruch. sladké kynuté peči­
vo v podobě malého bochánku s oušky
2. potr. jemné slané pečivo podlouhlého
tvaru: plněné b-y
bríza, -y ž(t) meteor. vítr uzavřené místní cir-
kulace vzduchu, zejm. v pobřežních ob-
lastech, mající výrazný denní chod: moř­
ská b. vanoucí ve dne z moře na pevni-
nu; pevninská b. vanoucí v noci z pevni-
ny na moře
brizance, -e ž(f) tech. 1. schopnost výbušniny
mstit předměty v nejbližším okolí2. rych-
lost narůstání tlaku při explozi plynných
n. disperzních směsí; brizanční, brizant-
ní příd.: b-ční zkouška (výbušniny); b-tní
výbušnina mající velkou brizanci
broderie, -e ž (f) 1. (pův.) pestré vyšívání
stylizovaných květinových motivů na
látce 2. zahr. (od 17. stol.) ornamentální
výplně parteru v podobě stylizovaných
rostlin ve franc. parku ..
broggerit [bre-], -u m(Vl) miner. odrůda ura-
nitu bohatá na thorium a vzácné zeminy
(nazv. podle nor. mineraloga a geologa
W. Ch. Broggera)
brochantit [-ty-], -u m(VI) miner.jednoklon-
ný nerost tvořící smaragdově zelené prů­
svitné drobné krystaly, zásaditý síran
měďnatý (nazv. podle franc. mineraloga
a geologa A. J. Brochanta de Villiers)
brojler, -a m(a) země<!. 1. jatečné kuře o váze
1-1,5 kg, vhodné zejm. na pečení 2. jiné
jatečné zvíře: králičí, jehněčíb.; brojle-
rový příd.: b.. výkrm
brok, -u m (n) drobná, zprav. kulatá střela
ze slitiny olova a antimonu, uŽív. na
drobnou zvěř; brokový příd.: b. náboj
brokát, -u m(it) text. těžká hedvábná tkanina
se zlatými n. stříbrnými vlákny; hedváb-
ná tkanina s bohatým žakárovým vzo-
rem; brokátový příd.
broker [broukr], -kra m (a) ekon. osoba za-
bývající se zprostředkovánímobchodů
cizím jménem a na cizí účet, zejm. na
burze, dohodce: burzovní, lodní, celníb. ;
brokerský příd.: b-á provize
brokolice, -e ž (it) zahr. košťálovitá zelenina
podobná květáku, prokolice
brokování, -í s(n) tech. úprava povrchu stroj-
ních součástí údery ocelových kuliček
prudce vrhaných na zpevňovanou plo-
chu, kuličkování
brokovnice, -e ž (n) mysl. lovecká zbraň
114
s hladkým vývrtem, uŽív. ke střelbě bro-
ky na drobnou zvěř
t
brokový brok
brom, bróm, -u m (ř) chem. nekovový prvek
zn. Br ze skupiny halogenů; červenohně­
dá těžká kapalina ostrého zápachu, uŽív.
v chem., med. a fot.; bromový, brómo-
vý příd.: chem. b-á voda nasycený roztok
bromu ve vodě
bromace, -e ž (ř) chem. reakce zavádějící do
sloučeniny brom, typ halogenace uŽív.
při chem. syntéze; bromační příd.
bromaceton [-m Ia-], -u m (ř + 1) chem. slzo-
tvorná bojová chem. látka
bromát, -u m (ř) chem. bromičnan
bromatometrie, -e ž (ř) chem. titrace odměr­
ným roztokem bromičnanu draselného,
založená na jeho oxidační schopnosti;
bromatometrický příd.
bromélie, -e ž(Vl) bot. zprav. mn. ozdobné vy-
trvalé rostliny tropického původu s rů­
žicí tuhých listů a s květní latou růz. ba-
rev, u nás pěstované jako pokojové, pa-
třící k čeledi bromeliovitých, např.
bilbergie, tilandsie aj. (nazv. podle švéd.
botanika C. Bromela)
bromelin, -u m(1) biochem. proteolytický en-
zym izolovaný z ananasu, uŽív. v med. a
potr.
bromičnan, -u m (ř) chem. sůl kyseliny bro-
mičné, bromát
bromičný příd. (ř) chem. označující sloučeni­
ny bromu v oxidačním stupni V: kyseli-
nab-á
bromid, -u m (ř) chem. b-y binární sloučeni­
ny bromu s elektropozitivnějšími prvky,
uŽív. např. v med. a fot.: b. draselný, sod-
ný; b. střtbmý
bromizmus, -mu m (ř) med. otrava organiz-
mu bromem
bromoform, -u m (ř + I) chem. bezbarvá or-
ganická sloučenina bromu (tribromme-
tan), užív. ve farmo do sirupů a v miner.
ke stanovení hustoty nerostů; bromofor-
mový příd.
bromografie, -e ž (ř) polygr. technologie prů­
myslového rozmnožování fot. sním-
ků, uŽív. zvl. k výrobě pohlednic; bro-
mografický příd.
bromolejotisk [-ml 0-], -um(ř+ I +č)fot. stará
technika pozitivního fot. tisku pomocí
olejových barev vytvářejícíchvelmi jem-
ný a působivý snímek
bromostřIornýpříd. (ř + č) fot. b. papír běžný
fot. papír
bromovat ned. (ř) chem. (co) vnášet do orga-
nické látky brom, provádět bromaci: b.
uhlovodík
bromovir(us), -u m(ř+ I) blol. b-y neobalené
rostlinné viry vyvolávající u někt. rost-
lin příznaky mozaiky
bromovodík, -u m (ř + č) chem. sloučenina
bromu a vodíku, bezbarvý ostře pách-
noucí plyn dráždící ke kašli, snadno roz-
pustný ve vodě; bromovodíkový příd.:
chem. kyselina b-á vodný roztok bromo-
vodíku, silná, jednosytná kyselina
bronz
t
bromový brom
brompton, -u m(a) zahr. vegetativně množi-
telná podnož pro slivoně
broněvik, -u m (r) (v rus. prostředí) název
pro obrněný vlak n. automobil
bronchadenie [-ny-], -e, bronchadenitida
[-nyty- i -tý-], bronchadenitis [-nyty-],
-tidy ž (ř) med. zánět mízních uzlin kolem
průdušek a průdušnice
bronchi-, broncho- (ř) med. v slož. první část s
význ. průduška
bronchiální ,j.. bronchus
bronchiektázie [-i Ie-], -e ž (ř) med. chorob-
né rozšířeníprůdušek vznikající jako ná-
sledekjejich chronického zánětu; bron-
chiektatický [-ty-] příd.
bronchiolitida [-ty- i -tý-], bronchiolitis
[-ty-], -tidy ž (I < ř) med. zánět průdušinek
(bronchiolů)
bronchiolus, -Iu m (I < ř) anat. b-y
konečné
rozvětvení průdušek, průdušinky
bronchitida [-ty- i -tý-], bronchitis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánětlivé onemocnění sliz-
nice průdušek (bronchů), vyznačující se
kašlem a vykašláváním: chronická b.;
bronchitický [-ty-] příd.
bronchitik [-ty-], -a m (ř) med. osoba stižená
bronchitidou
t
broncho- též bronchi-
bronchofonie [-ny-], -e ž (ř) med. zesílený
hrudní hlas při vyšetřování stetoskopem
bronchogenní příd. (ř) med. vznikající z prů­
dušky: b. karcinom
bronchografie, -e ž (ř) med. rentgenologická
metoda vyšetřování průdušek po jejich
naplnění kontrastní látkou
bronchopneumonie [-ny-], -e ž (ř) med. ka-
tarální n. lalůčkový zánět plic, posti-
hující jen jednotlivé lalůčky plic n. je-
jich skupiny; bronchopneumonický
příd.
bronchoskop, -u m (ř) med. přístroj k prová-
dění bronchoskopie
bronchoskopický příd. k bronchoskopie,
k bronchoskop: b. přístroj; b-é vyšetře­
ní
bronchoskopie, -e ž (ř) med. přímé pozoro-
vání a vyšetřování sliznice průdušek za-
vedením přístroje (bronchoskopu) do
dýchacích cest
bronchospazmus, -mu m (ř) med. křeč sval-
stva průdušek při někt. onemocněních
dýchacích cest (zvl. při bronchiálním
astmatu)
bronchostenóza, -y ž (ř) med. chorobné zú-
žení průdušek
bronchus, -chu m (ř) anat. průduška; bron-
chiální příd. průduškový: med. b. kašel
brontograf, -u m (ř) meteor. zapisovač bou-
řek
brontometr, -u m(ř) meteor. indikátor výsky-
tu bouřek
brontosaurus, -ra m (ř) paleont. vymřelý dru-
hohorní býložravý veleještěr s malou
hlavou na dlouhém krku a s kratšíma
předníma nohama
bronz, -u m (f <Itl 1. hut. slitina mědi s cí-
bronzit
nem, popř. s jiným kovem, spěž 2. (též ž
oe) smbrné n. zlaté barvivo uŽív. v práš-
ku na lesklé nátěry
bronzit, -u m(f <it) miner. zelenohnědý, bron-
zově lesklý kosočtverečný nerost ze sku-
piny pyroxenů, křemičitan hořečnato­
železnatý
bronzovat ned. (f < it) (co) opatřovat bronzo-
vým povlakem, natírat bronzem 2, bron-
zovou barvou: b. dřevo, sklo, papír
bronzový příd. (f < it) 1. zhotovený z bron-
zu: b-á socha; b. nátěr; sport. b-á me-
daile (za třetí místo) 2. mající barvu
bronzu, žlutohnědý, zlatohnědý: b-é tělo
opálené 3. archeol. doba b-á kulturně-his­
torické období mezi eneolitem a dobou
železnou, kdy se používalo k výrobě
nástrojů, zbraní a šperků převážně bron-
zu; bronzově přísl.
brookit [bru-], -u m (Vl) miner. žlutohnědý
až černý kosočtverečný nerost s diaman-
tovým leskem, oxid titaničitý (nazv. po-
dle angl. mineraloga H. J. Brookeho)
brotan, -u m (I) bot. vonný polokeř rodu Ar-
temisia s bleděžlutými kvítky, pěstova­
ný často na venkovských zahrádkách,
tzv. boží dřevce, pelyněk brotan
brouillon [brujon], -u m(f) 1. hist. polní ná-
črt pořizovaný při měření josefínského
a stabilního katastru, měřický náčrt 2. li-
ter. řidč. koncept 1
brovnink [-ny-], browning [brauny-], -u
m(Vl) plochá automatická pistole se zá-
sobníkem v rukojeti (nazv. podle amer.
konstruktéra J. M. Browninga); brov-
ninkový, browningový příd.
brož, -e ž (f) ozdobná spona opatřená špen-
dlíkovým uzávěrem, upevňovaná zprav.
pod krkem; brožový příd.
brožování, -í s (f) polygr. spojování (tj. seší-
vání nití, drátem n. slepování) potiště­
ných složek n. listů do svazku s měkkou
papírovou obálkou
brožovaný příd. (t) 1. spojený do svazku bez
tvrdých desek: b-á kniha; b. výtisk ne-
vázaný 2. text. protkávaný přídavným
ozdobným útkem na způsob drobné vý-
šivky: b-á tkanina
brožovat ned. polygr. (co) provádět brožování
t
brožový brož
brožura, -y ž (t) menší knižní svazek vyro-
bený brožováním
BRT (a) zkr. pro .brutto rejsm1covou, regis-
trovanou tunu
brucela, -y ž(Vl) biol. b-y tyčinkovité bakte-
rie přenosné ze zvířat na člověka a pů­
sobící brucelózu (nazv. podle brit. lé-
kaře D. Bruce)
brucelóza, -y ž (Vl) vet., med. infekční cho-
roba zvířat, zvl. skotu, vyvolávaná bak-
teriemi rodu Brucella, projevující se zme-
táním a přenosná i na člověka; bruce-
lózní příd.
brucit, -u m(Vl) miner. klencový nerost, hyd-
roxid hořečnatý, připomínajícívzhledem
mastek n. sádrovec (nazv. podle amer.
mineraloga A. Bruce)
115
bruclek, brunclek, bruslek,-u m(n) etn. zdo-
bená vesta ke kroji (ze sukna, hedvábí n.
kožešiny)
briiggen [bri-] , -u m(VJ) geol. nejstarší chlad-
né období pleistocénu szo Evropy (nazv.
podle lokality Brtiggen v hoL-něm. po-
mezí)
bruitizmus [brýty-], -IDU m (t) hud. směr v
nové hudbě užívající i nehudebních zvu-
ků
brukev, -kve ž (pol) 1. kedluben 2. bot. rod
jednoletých i vytrvalých dvouděložných
bylin, zahrnující důležité druhy a odrů­
dy zelenin, pícnin, olejnin a plevelů: b.
zelná; b. řepka
brumaire [brimér], -u m(f) hist. název dru-
hého měsíce (části října a listopadu) ve
franc. revolučním kalendáři
brumendo, -a s (n) hud. slang slabý a bručivý
zpěv se zavřenými ústy a beze slov
brumle, -e ž (n) hud. jednoduchý nástroj
v podobě kovové tyčinky podkovovité-
ho tvaru s plíškem, na nějž se brnká
brunátný příd. (n) tmavě rudý, nachový: b.
obličej; brunátně přísl.
t
brunclek brudek
brunet, -a m (bruneta, brunetka, -y ž) (f)
tmavovlasý člověk (op. blondýn)
brunýrování ,j.. brynýrování
brushit [brašit], -u m(Vl) miner. jednoklon-
ný nerost, vodnatý kyselý fosforečnan
vápenatý vyskytující se ve vápencových
jeskyních (nazv. podle amer. geologa
G. J. Brushe)
t
bruslek brudek
brut, -u ID (n) 1. zahr. drobné pacibulky n.
pahlízy cibulovitých n. hlíznatých rost-
lin 2. vin. suché a jemné šumivé víno
brutalita, -y ž (t) I, drsnost, hrubost, suro-
vost, brutálnost 2. hrubý, surový čin
brutalizmus, -mu m (t) 1. brutalita 2. archit.
(od 50. let 20. stol.) směr, v němž je
vzhled stavby přímo určován použitým
materiálem a funkcí použitých prvků, s
nezakrytou konstrukcí, materiálem a
tech. instalacemi
brutalizovat ned.(f) kniŽ. (koho, co) 1. činit bru-
tálním 2. brutálně s někým zacházet
brutální příd. (f) drsný, hrubý, surový: b. cho-
vání; brutálně přísl.: b. zasáhnout; bru-
tálnost, -i ž
brutto příd. (neskl.) (it) obch., úč. hrubý, celko-
vý, zkr. btto (op. netto): b. hmotnost
i s obalem; b. příjem beze srážek; ekon.
b. princip zachycující složky hospodář­
ského výsledku nekompenzovaně, tj.
zvlášť náklady a zvlášť výnosy (nikoli
jen jejich rozdíly); brutto přísl.: příjem
b.; lod. b. rejstříková, registrovaná tuna
celkový (hrubý) objem lodi, včetně stro-
jovny, prostoru pro mužstvo ap. (zkr.
BRT); brutto, -a s slang hrubá hmotnost
(i s obalem), hrubý příjem n. cena beze
srážek
bruyere ,j.. bryer
bryčka, -y ž (pol) lehčí nekrytý osobní po-
voz se sedadly nad koly
bucchero
brýda, -y ž (n) tech. druhotná pára vznikající
v odpařovácích n. zrničích z odpařova­
ného roztoku, brýdová pára; brýdový
příd.: tech b-á pára brýda; b-á voda kon-
denzovaná brýdová pára
bryer, bruyere [brijér], -u m (t) výr. tvrdé,
tuhé tmavohnědé dřevo se světlejšími
skvrnami z kořenů vřesovce stromové-
ho, uŽív. hl. k výrobě lulek; bryerový,
bryjérský příd.: b-é dřevo vřesovcové
bryerka, -y ž (f) lulka z bryerového dřeva
brykule, -í žpomn.(t) ob. expr.l. drahoty, okol-
ky, cavyky: dělat b. 2. zast. vrtochy
brýle, br~jle, -í ž pomn. (n) zvláštní skla za-
sazená do obrouček, zlepšující vidění n.
chránící oči
brynel, -u m(t) text. řidč. vlněná atlasová tka-
nina uŽív. dř. na svršky obuvi; brynelo-
vý příd.
brynýrování, brunýrování, -í s(t) hut. chem.
úprava kovů vytvářením tenké vrstvy
sirm1cu n. oxidu na jejich povrchu, hně­
dění
brynza, -y ž (rum) potr. tvarohový uzrálý ovčí
sýr (původem z Karpat); brynzový příd.:
b-á pomazánka; b-é halušky posypané
brynzou
brynzárna, -y ž (rum) potr. výrobna brynzy
bryologie, -e ž(ř) bot. obor zabývající se stu-
diem mechorostů
bryskní příd. (f) prudký, příkrý, ostrý, neše-
trný: b. odpověď; bryskně přísl.: b. od-
mítnout; brysknost, -i ž
břízolit, -u m(Vl + ř) stav. cementová omítka
s příměsí kamenné drti (první část nazv.
podle obce Horní Bříza v Čechách); bří­
zolitový příd.: b-á omítka
BS [bí es] zkr. (a: Bachelor of Science) (v angló-
amer. prostředt') bakalář přírodních věd
bsh zn. pro bušI, bu
BTA zkr. (bulh: BlUgarska telegrafna agencija) bul-
harská zpravodajská kancelář
bto, btto zkr. brutto
Btu, dř. BTU (a: British therma1 unit) britská jed-
notka tepla (= 1055,056 J)
BTU zkr. (a: British Trade Union) britská odbo-
rová organizace
bUl neskl. s (jap) stará jap. jednotka délky a
plošného obsahu
bu' neskl. s (jap) numiz. malá obdélníková zla-
tá (pozd. i smbrná) mince ražená v Ja-
ponsku v 17.-19. stol.
bu zn. pro bušI, bsh
bubble-gum [bablgam] neskl. ž (amer) řidč.
žvýkačka, z které lze vyfukovat bubli-
ny
bubikopf, -u m (n) slang chlapecký účes
u žen, módní zejm. po první světové vál-
ce
bubo [-b6], -nu m(ř) med. hnisavý zánět míz-
ních uzlin (při moru, syfilidě, měkkém
vředu ap.); bubonický [-ny-] příd.: b. mor
dýmějový
buccina [bukcí-], -y ž (1) hud. střím. a stře­
dověký dechový nástroj
bucchero [buke-], -as (it) archeol. černá lesklá
keramika jónského a etruského pův.,
buddhista
zdobená ornamentálními i figurálními
ornamenty
buddhista, -y m(sanskrt) vyznavač buddhiz-
mu
buddhistický [-ty-] příd. k buddhizmus,
k buddhista
buddhizmus, -mu m(sanskrt) filoz., náb. učení
založené staroind. myslitelem Buddhou,
překonávající utrpení dosažením nirvá-
ny
budoár, -u m(1) (zejm. v době rokoka) malý
dámský pokoj (mezi ložnicí a přijíma­
cím salonem) určený k šlechtění a přijí­
mání důvěrných přátel; budoárový příd.
budžet, -u m(a < 1) ekon. zasl. rozpočet (zejm.
státní); budžetní příd.
bufa, -y ž (pol <1) ob. expr. těžká teplá bota
bufalobilka, -y ž(VJ) smyšlený ph1Jěh, kni-
ha ze života amer. zálesáků (podle hrdi-
ny Bufalla Billa)
bufet, -u mi [bifé] neskl. s (1) 1. místnost, jí-
delna, stánek ap. poskytující rychlé ob-
čerstvení (zprav. vstoje): mléčný b., mléč­
né b.; rybí b.; nádražní b. 2. stůl s ob-
čerstvením, zvl. studeným 3. někdejší
součást zařízení jídelny, druh kredence;
bufetový příd.
bufetář [bu- i bi-], -e m (bufetářka, -y ž)
hovor. prodavač v bufetu
buffa ,j.. opera buffa
buffeting [bafity-], -Um (a) lel. kmitání ocas-
ních ploch letounu, způsobené periodic-
kým odtrháváním proudu vzduchu od
nosných ploch, třepání
buffo příd. (neskl.) (it) hud. komický, žertovný.
b. tenor, b. bas (n. tenor b., bas b.) vhod-
ný pro komickou roli
buffonizmus [bi-ny-], -mu m(VJ) biol. teorie
o vzniku Země a vývoji organizmů (včet­
ně člověka) v souvislosti se změnami
prostředí (nazv. podle franc. přírodověd­
ce G. L. Lecrerce de Buffon)
buffový příd. (it) řidČ. drsně komický: b. vý-
stup
bufonáda, -y ž (H) div. hra n. výstup herce
založené na satirické nadsázce, hmbé
komice ap.
bufonerie, -e ž (1) řidč. bufonáda
bug, -u m(a) sděl. tech. poloautomatický me-
chanický telegrafní klíč
bugarie, -e ž (chorv) hud. lid. strunný trsací
nástroj jslov. tamburašů
bugatka, -y ž (VJ) hovor. sport. n. závodní
automobil zn. Bugatti (nazv. podle
franc. konstruktéra B.· Bugattiho)
bugor, -u m (r) geol. kupolovitě vzdutá vy-
výšenina v oblasti trvale zmrzlé půdy
bugy neskl., bugina, -y ž (a) motor., sport. spe-
ciální osobní automobil pro terénní zá-
vody (autokros)
bugy-vugy t boogie-woogie
buchar, -u m (n) tech. tvářecí stroj pracující
úderem beranu, strojní kladivo
bujabéza, -y ž (provens) kuch. rybí polévka
z mořských ryb, korýšů a růz. přísad
bujon, -u m (1) 1. kuch. čistý vývar z masa,
popř. i z kostí, jako základ polévek; sil-
116
ná hovězí polévka bez tuku, s kousky
masa n. s vejcem 2. biol. tekutá živná
půda pro kultivaci mikrobů; bujonový
příd.
bukanýr, -a m(f< indián) (v 17.-18. stol.) ná-
mořní lupič, pirát působící na ostrovech
v Karibském moři
buket, -u m(1) vin. zvl. charakteristická vůně
vína, z níž lze poznat jeho druh i jakost
bukinista [-ny-], -y m (1) vlastník malého
antikvariátu, antikvář (např. na nábřeží
Seiny v Paříži)
buklé příd. (neskl.) (1) texl. mající hmbší (uz-
líčkovitý, zrnitý n. jinak plastický) po-
vrch: b. příze zdobená smyčkami z efekt-
ní n. kontrastní niti; b. tkanina vyrobená
z buklé příze; b. koberec
buklé neskl. m strojně tkaný koberec hmbě
zrnitého vzhledu
bukolický, bukolský příd. (1 < ř) "ztahující
se k starověkému pastýřskému životu;
přen. kniž. vztahující se k venkovskému
životu vůbec, idylický; liter. b-á poezie
vyznačující se náměty z přírody a ze
života na venkově a idylizující je
bukolik, -a m(I < ř) kniŽ. básník pastýřských
zpěvů
bukolika, -ik s pomn. (I < ř) kniŽ. básně ze
starověkého života pastýřského; přen.
básně z idylického života venkovského
vůbec
t
bukolský bukolický
bukovat, bookovat [buk-] ned. (a) dopr. slang
(co) rezervovat, zajišťovat: b. letenky
búkranion [-ny-], -u m (ř) výtv. dekorativní
stylizovaný prvek v podobě býčí lebky
buksír, -u m(hol) loď. malý remorkér pro se-
stavování vlečných nákladních člunů do
závěsu
bula', -y ž(I)hisl.1. papežská listina (ve stře­
dověku též panovnická) s kovovou pe-
četí 2. tato kovová (oboustranná) pečeť
bulaz, -y ž (1) med. velký puchýř; bulózní
příd.: b. pemfigus
bulava, -y ž (r < turk) 1. archeol. zbraň n. od-
znak bojovníka v podobě kamenné koule
s otvorem pro násadu 2. (kdysi) velitel-
ský palcát jako odznak hodnosti kozác-
kého hejtmana
bulbární příd. (I) anal. týkající se prodlouže-
né míchy (bulbu 1): b. paralýza
bulbus, -bu m(I) 1. anal. cibulovitě, kulovitě
rozšířená část orgánu; prodloužená mí-
cha: b. oční; b. vlasový 2. archeol. lastu-
rovitě vyklenutá plocha v kamenné su-
rovině
buldoček, -čka m (a) kynol. francouzský b.
plemeno společenského dogovitého psa
menšího vzrůstu, s většíma vztyčený­
ma ušima, vyšlechtěné ve Francii
buldok, -a m(a) kynol. anglický b. plemeno
společenského dogovitého psa hladké
srsti se silně zkrácenou čenichovou par-
tií, vyšlechtěné v Anglii; buldočí příd.
buldozer, -u m(a) tech. pásový n. kolový plu-
hový stroj na zemní práce, s ocelovou rad-
licí postavenou kolmo ke směru jízdy
bumážka
buldozerista, -y m(buldozeristka, -y ž) ři­
dič buldozeru
búlé neskl. ž (ř) hisl. rada v řec. ant. městech,
pův. aristokratická, se širokou správní a
soudní pravomocí
buleta, -y ž(1) hom. malá uhelná briketa vej-
čitého tvaru
bulfinch [-finč], -e m (a) sport. (v dostizích
ap.) překážka v podobě malého náspu,
překonávaná koněm jedním skokem
bulging [baldži-], -u m(a) geol. vytlačování
měkkých hornin na dně údolí vahou sou-
sedm1J.o nadloží
bulharista, -y m (bulharistka, -y ž) (VJ)
odborník v bulharistice; posluchač bul-
haristiky
bulharistický [-ty-] příd. k bulharistika,
k bulharista
bulharistika [-ty-], -y ž(VJ) vědní obor za-
bývající se bulh. jazykem, literaturou,
dějinami, kulturou aj.
bulharizmus, -mu m(VJ) Iingv. jazykový pr-
vek přejatý do jiného jazyka z bulharšti-
ny n. podle bulharštiny v něm vytvořený
bubK, -a m(n) 1. mladý vůl: Oexpr. věšet ně­
komu b-a (b-y) na nos balamutit ho 2.
ob. expr. hlupák
bulimie, -e ž (ř) med. chorobná, nadměrná
chuť k jídlu, žravost
bullarium [-lá-], -ia s(I) sbírka papežských
listin (bul)
bulletin [bilten i -tén], -u m(f < H) 1. pravi-
delně vydávané úřední zprávy 2. druh
časopisu, informační tiskovina, zprav.
pro omezený okruh zájemců, oficiální
věstm1c spolku, organizace ap.
bulmastif [-ty-], -am (a) kynol. plemeno krát-
kosrstého mohutného dogovitého psa
vyšlechtěné v Anglii křížením angl. bul-
doka s mastifem
t
bulózní bulaz
bulteriér, -a m (a) kynol. plemeno hladko-
srstého loveckého psa s vejčitou hlavou,
vyšlechtěné v Anglii křížením angl. bul-
doka s teriérem
bulva, -y ž (I) 1. bol. rostlinný dužnatý or-
gán vzniklý ztluštěním kořene a dolní
části stonku (např. u řepy, celeru) 2. anal.
oční koule
bulvár, -u m (1) 1. široká velkoměstská tří­
da (zprav. na místě bývalých hradeb):
pařížské b-y 2. slang označení bulvární-
ho tisku, plátku, zprávy v takovém tis-
ku vyšlé; bulvární, řidč. bulvárový příd.:
b. osvětlení; b-á kavárna; přen. hanl. málo
hodnotný, mající nízkou úroveň: b. li-
teratura; b. divadlo zábavní (pův. vzni-
kající na pařížských bulvárech); b. tisk
přinášející senzace, senzacechtivý
buly neskl. s (7.j. též -m) (a) sport. (V ledním
hokeji) vhazování kotouče mezi dva
hráče, (v pozemním hokeji) rozehrání,
a to na začátku n. po přerušení hry: za-
hajovací b.
bumážka, -y ž (r) dř. hovor., často i žert. (pův. v
rus. prostředí) potvrzení, doklad, lístek,
úřední papír
bumerang
bumerang, -u m(austr) lovecká vrhací zbraň
austr. domorodců z křivého dřeva, vra-
cející se po hodu zpět
buml, -u m (n) zasl. ob. kdysi společné (de-
monstrativní) procházení něm. studen-
tů: buršácké b-y
buna; -y ž (zkr: butadien+natrium) tech. syntetic-
ký kaučuk něm. původu (pův. obch.
značka),nespr. butadienstyrenový kaučuk
bunčuk, -u m(tur) žerď s koňským ohonem
(pův. odznak voj. moci turecké, později
kozáckých hejtmanů)
bunda, -y ž (maď) lehký sport. vycházkový
ap. kabátek volnějšího střihu, zprav. na
zapínání po celé délce a dole upravený
na stažení
bundesliga, -y ž (n) sport. v Německu nej-
vyšší stupeň sport. soutěží (na spolko-
vé úrovni) v hokeji, fotbale ap.
bundeswehr [-vér], -u m (n) armáda Spol-
kové republiky Německo
bungalov, -u m(a < ind) 1. (v tropech) lehký
jednoposchoďovýdům 2. domek určený
k letní rekreaci
bunkr, -u m(n < a) 1. voj. pevnůstka z betonu
n. zemin, kryt vůbec (např. protiletadlo-
vý) 2. stav. zásobník pro sypké hmoty
(např. uhlí, štěrk, písek) 3. slang (v kon-
centračních táborech) malá cela pro sa-
movazbu
bunostomóza, -y ž (I + ř) vel. parazitní cho-
roba mladého dobytka a ovcí vyvoláva-
ná cizopasnými červy v tenkém střevě
bunraku neskl. s (VJ) div. jap. loutkové diva-
dlo pro dospělé s třemi (nekrytými)
loutkovodičia s vypravěčem recitujícím
za doprovodu šamisenu všechny dialo-
gy
bunsenit [-ny-], -u m(VJ) miner. velmi vzác-
ný žlutozelený krychlový nerost z řady
periklasu, kysličník nikelnatý (nazv. po-
dle něm. chemika. R. W. Bunsena)
bunt, -u m (n) zasl. 1. ob. dohoda, spojenec-
tví; expr. spiknutí 2. (v rus. prostředí)
vzpoura
buntovat ned. (n) 1. zasl. ob. (co) tajně chystat,
umlouvat 2. ob. expr. (koho, 4.p.) podněco­
vat, bouřit: b. lidi; buntovat se ned. zast.
ob. (s kým) spolčovat se, smlouvat se
burák', -u m(pol) zeměd. řidč. krmná řepa
burákz, -u m(VJ) hovor. burský oříšek
buran, -u m (r < turtat) meteor. silný, obvykle
sev. n. sv. vítr na Sibiři a ve StředníAsii,
přinášející v zimě sníh, v létě prach a
písek
burattino [-tý-], -a m(it) marioneta, loutka
s členěnými údy
burbonal, bourbonal [bur-], -u m (1) potr.
I organická sloučenina obdobná struktu-
II rou a vůní vanilinu, etylvanilin (chem.)
burbonka, bourbonka [bur-], -y ž(VJ)zahr.
sorta okrasných plnokvětýchbleděrůžo­
I vých růží (vypěstovaná pův. na ostrově
Bourbonu)
I burdigal [-dy-], -u m(f < kelt) geol. stratigra-
fický stupeň miocénu (nazv. podle kelt.
názvu města Bordeaux Burdigala)
117
buret, -u m(1) texl. příze z hedvábného od-
padu; látka z této příze; buretový příd.:
b-é hedvábí
biirger [birgr], -gra m(VJ) hovor. tromboan-
giitida (med.), tzv. Buergerova nemoc
(nazv. podle amer. lékaře L. Buergera)
burgundský příd. (VJ) týkající se Burgund-
ska (kraje ve vých. Francii): b. vévoda;
zeměd. b. skot plemeno žlutého skotu cho-
vaného v tomto kraji; burgundské, -ho
s vin. odrůda vinné révy; víno z ní připra­
vené
burgus, -u m(I < germ) archeol. řím. pevnostní
pohraniční stavba
burison, burizon, -u m (maď) potr. b-y zrna
rýže, jejichž objem byl speciálním su-
šením zvětšen
burka, -y ž (r) plstěný kozácký plášť
burlak, -a m(r) (v carském Rusku) nádeník
tahající lodi na laně proti proudu; bur-
lacký příd.: b-é písně zpívané burlaky při
práci
burleska, -y ž(f < it) krátká literární, drama-
tická n. hudební skladba s hmbou, ne-
vybíravou komikou; burleskní příd.: b.
humor
burmit, -u m (VJ) geol. tmavohnědá fosilní
pryskyřice podobná jantaru, pocházejí-
cíz Barmy
burnettování [bémyto-], -í s(a) tech. impreg-
nování dřeva roztokem chloridu zineč­
natého (pro snížení hořlavosti)
burnus, -u m (f < arab) 1. široký beduínský
vlněný plášť půlkruhovitého střihu s ka-
pucí 2. ob., často expr. těžký a teplý svrchní
kabát
biirotel [bi-], -u m(n+ 1) hotel pro cestující
obchodníky, nabízející kromě ubytová-
ní moderně vybavené kanceláře s dál-
nopisemap.
bursitis ,j.. burzitida
burský příd. (VJ) potr. b-é oříšky plody pod-
zemnice olejné, arašídy
búrský příd. (VJ) vztahující se k Búrům (ji-
hoafr. obyvatelům hol. původu): b-á vál-
ka
burster [berstr], -u m(a) astr. rentgenový zdroj
vykazující náhlé a prudké zvýšení inten-
zity rentgenového toku během desítek
sekund až hodin
burš, -e m (n) zasl. 1. něm. vysokoškolský
student, zejm. člen studentského spolku,
buršák (hanl.) 2. voj. slang důstojnický slu-
ha v rak.-uher. armádě
buršák, -a mzasl. hanl. burš 1; buršácký příd.
buršikózDÍ příd. (n) hovor. mladicky nezpů­
sobný, mírně výstřední n. nápadný: b.
chování
burunduk, -a m(r) zoo!. sibiřský veverkovi-
tý hlodavec rodu Eutamias s nápadně
pruhovaným hřbetem
burza, -y ž (1) 1. trh na cenné papíry n. na
určité druhy zboží; místo, budova, ve kt.
se toto obchodování provádí: peněžní,
plodinová b.; kurzy akcií na světových
b-ách 2. místo (a způsob) směnného ob-
chodu vůbec: filatelistická b; b. práce
buten
zprostředkovatelna3. anal. synoviální b.
dutý váček vyplněný vazkou tekutinou
v místech tření n. tahu (mezi svaly, mezi
kostí a svalem ap.), tíhový váček 4. círk.
schránka na přenášení hostie (např. ne-
mocnému); burzovní příd. k I: b. obcho-
dy, spekulace
burzián, -a m(l) obchodník na burze; bur-
zovní spekulant; burziánský příd.
burzitida [-ty- i -tý-], bursitis [-zity-], -tidy
ž (1) med. zánětlivé onemocnění tíhového
váčku (burzy 3) v oblasti kloubu (zejm.
ramenního a kolenmllo)
burzovní t burza
buržoa, -y m (1) příslušník buržoazie, měš­
ťan (v marx. pojetí hanl.)
buržoazie, -e ž(1) 1. (pův. ve franc. prostře­
dí) sociální vrstva složená ze zámožněj­
šího městského obyvatelstva, měšťan­
stvo, měšťanský stav 2. marx. vládnoucí
"třída" kapit. společnosti vlastnící výr.
prostředky; buržoazní příd.: b. revoluce;
b. stát; buržoazně přísI.
buřt,j.. vuřt
bus', -u m(a) autobus, autokar
busz [bas], -u m(a) výp. tech. propojení uvnitř
počítače i mimo něj (s vnějším zaříze­
ním), sloužící k přenosu dat, sběrnice
business ,j.. byznys
businessman ,j.. byznysmen
busola, buzola, -y ž (it) geod. kompas dopl-
něný zaměřovacím zařízením, sloužící
k měření vodorovných úhlů pomocí
magnetických azimutů; busolní, buzol-
ní příd.: b. teodolit úhloměmý přístroj
kombinující teodolit s busolou
busta ,j.. bysta
t
bustr booster
buš, -e mi ž (a) tropický křovinatý porost n.
prales se suchomilnými keři a stromy (hl.
v Austrálii a jižní Africe); přen. (v tropic-
ké oblasti) volná příroda za hranicemi
lidských sídel
bušidó neskl. s(jap) souhrn zákl. principů cho-
vání samuraje (věrnostpánu,bezpodITÚ­
nečné plnění povinností, málomluvnost)
bušI, -u m(a) dosud uŽív. amer. a brit. jed-
notka pro objem a hmotnost suchých lá-
tek, zkr. bu i bsh
butadien [-dy], -u m(ř+ I)chem. nenasycený
plynný uhlovodík, uŽív. zejm. k výrobě
syntetického kaučuku; butadienový příd.
butadieustyrenový [-dy-] příd. (ř+ I + ř) chem.
b. kaučuk syntetický kaučuk vyráběný
např. kopolymerací butadienu a styrenu,
uŽív. k výrobě pryže, lepidel ap.
butan, -u m (ř) chem. nasycený plynný uhlo-
vodík, alkan, uŽív. zejm. v pohonných
směsích; butanový příd.
butanol, -u m (ř) chem. jednomocný alkohol
odvozený od butanu, vyráběný kvasnou
cestou i synteticky, butylalkohol
buten, -u m(ř)chem. b-y nenasycené alifatic-
ké uhlovodíky, alkeny vyskytující se ve
směsi s jinými uhlovodíky (v zemním
plynu ap.), uŽív. k výrobě butadienu, bu-
tanolu aj.
butik
butik, -u, boutique [butyk] neskl. m (f) ob-
chod s módním zbožím
buton, -u m (f) kulatá náušnice s jediným
drahokamem, perlou n. korálem
butyl, -u m (ř) chem. jednovazná skupina od-
vozená od butanu; butylový příd.: b-á
skupina
butyl- (ř) v slož. první část označující chem.
sloučeniny s butylovou skupinou (např.
butylacetát)
butylacetát [-ll a-], -u m(ř+ I) chem. ester ky-
seliny octové a butanolu uŽív. např. jako
rozpouštědlo, octan butylnatý
butylalkohol [-ll a-], -u m (ř + arab) chem. bu-
tanol
butylka,-y ž(r<f) 1. (v rus. prostředí) láhev
2. stará rus. jednotka objemu pro kapali-
ny
butylkaučuk, -u m (ř + f < indián) chem. kopo-
lymer butenů a izoprenů, syntetický
kaučuk uŽív. k výrobě duší do pneuma-
tik, k elektroinstalaci ap.
butylnatý příd. (ř) chem. obsahující butylo-
vou skupinu: b. alkohol; octan b. bu-
tylacetát
butylový t butyl
butyrometr, -u m (ř) potr. skleněná kalibro-
vaná trubička ke stanovení tuku v po-
travinách, tukoměr
buxus, -u m (I) zahr. keř s hustou korunou,
s tuhými neopadavými listy a s nepatr-
nými zelenavými kvítky, vysazovaný na
hřbitovech n. ve franc. parcích, zimo-
stráz
buzar, -u m (f) úder ve hře na kulečníku, p~
kt. koule narazí dříve na mantinel než
na druhou kouli
buzerace, -e ž (n < it) vulg. buzerování
buzerant, -a m (n < it) vulg. 1. homosexuál 2.
kdo buzeruje
buzerovat ned. (n < il) vulg. (koho; -) týrat, pro-
následovat někoho nesmyslnými, často
malichernými n. zbytečnými požadavky,
sekýrovat
buzola t busola
bužie, -e ž (f) med. nástroj v podobě oblé tyč­
ky uŽív. jako sonda n. dilatátor (zejm.
v urologii)
bužírka, -y ž (n < f) eltech. slang izolační tru-
118
bička zprav. z plastické hmoty k izolaci
a ochraně vodičů
BWR [bé vé er] med. zkr. pro Bordetovu-
-Wassermannovu reakci, tj. zkoušku na
přítomnostspecifických protilátek vzni-
kajících při onemocnění syfilidou (nazv.
podle belg. fyziologa J. J. B. V. Bordeta
a A Wassermanna)
bye (-bye) [baj (báj)] citosl. (a) ahoj (na roz-
loučenou), čau
byUna, -y ž (r) liler. b-y rus. lidové epické
písně opěvující bohatýry n. kupecké hr-
diny, stariny
by-pass [bajpás], -u m (a) 1. tech. zařízení
umožňující obtok plynů, kapalin ap.
mimo hl. směr proudění, obtokové zaří­
zení 2. sděl. lech. paralelní připojení něj.
součástky v ladicím okruhu 3. med. pře­
mostění zúženého místa na tepně cévním
štěpem (spojkou)
byreta, -y ž (f) chem. kalibrovací úzká skle-
něná trubice k přesnému odměřování
kapalin při odměrné analýze
byro, -a. byró neskl. s (f) 1. vedoucí výkonný
orgán (polit. strany, organizace ap.) 2.
řidč. úřadovna, kancelář 3. zprav. jen bu-
reau (od 17. stol.) honosný psací stůl
se sklopnou deskou, zásuvkami a růz.
nástavci
byrokracie, -e ž (f + ř) 1. vláda úřednictva,
úřednického aparátu státní správy 2. pri-
vilegovaná skupina úředníků, mocenský
aparát státní správy 3. hanl. nepružný, for-
malistický způsob úřadování, lpění na
předpisech, byrokratizmus
byrokrat, -a m (byrokratka, -y ž) (f + ř) 1.
příslušník byrokracie 1, 2 2. hanl. člo­
věk, zvl. úředm1<., postupující nepružně,
formalisticky: zkostnatělý b.; byrokra-
tický [-ty-] příd. 1. úřednický: b. systém
správy; b. aparát 2. hanl. nepružný, for-
malistický: b. postup; byrokraticky pří­
sl.; byrokratičnost, -i ž byrokratiz-mus,
byrokracie 3
byrokratizace [-ty-], -e ž (f + ř) byrokratizo-
vání: b. státní správy
byrokratizmus [-ty-], -mu m (f + ř) hanl. ne-
pružnost, bezduché lpění na úředních
formalitách, byrokracie 3, byrokratičnost
byznysmen
byrokratizovat [-ty-] ned. (f + ř) (co) dodávat
něčemu byrokratický ráz; byrokratizo-
vat se ned. stávat se byrokratickým, do-
stávat byrokratický ráz
byronizmus [bajrony- i bajm-], -mu m(VI)
liler. (V první pol. 19. stol.) proud roman-
tické poezie zdůrazňující individualis-
tický postoj jedince ke společnosti a
téma revolty (nazv. podle angl. básníka
G. G. Byrona)
byssus, byssu m (I < ř) zool. svazek vláken
vylučovaný nožními žlázami někt. moř­
ských mlžů; byssový příd.
bysta, busta, -y ž (f < I) výtv. sochařský por-
trét hlavy a části prsou, poprsí: Smeta-
nova b.
byte [bajt], bytu, bajt, -u m(a) výp. tech. sku-
pina (kombinace) osmi bitů v paměti
počítače, s níž počítač pracuje jako
s celkem, slabika, zn. B; bytový [bajt-],
bajtový příd.
byzantinizmus [-tyny-], řidč. byzantizmus,
-mu m (Vl) 1. byzantský ráz kultury a
životmllo stylu 2. řidč. hanl. podlézavé li-
chocení mocným, vládnoucím osobám,
patolízalství
byzantinizovat [-tyny-] ned. (Vl) napodobo-
vat byzantský styl (v umění ap.)
byzantiuský [-ty-] příd. (Vl) 1. řidč. byzant-
ský: b-á památka 2. řidč. hanl. podlízavý,
patolízalský, servilní
byzantizmus i byzantinizmus
byzantolog, -a m (Vl + ř) odborník v byzan-
tologii
byzantologický příd. k byzantologie, k by-
zantolog
byzantologie, -e ž (Vl + ř) nauka o byzant-
ské vzdělanosti, kultuře a historii
byzantský příd. (vJ) týkající se Byzance, cha-
rakteristický pro ni: b-á říše východo-
římská; b-é umění; b. sloh
byznys, -u m (a) 1. obch. obchodní činnost 2.
úspěšné obchodní podnikání; výdělek,
zisk z této činnosti
byznysmen, -a m (a) kdo se věnuje rozsáh-
lejšímu obchodnímu podnikání (byzny-
su)
c 119
c fyz. zn. pro centi-
C zn. pro 1. řím. číslici sto 2. fyz. coulomb
3. chem. uhlík (carboneum)
°C fyz. zn. pro Celsiův stupeň, stupeň Cel-
sia, podle Celsia (jednotka teploty nazv.
podle švéd. fyzika a astronoma A. Cel-
sia)
© práv. zn. pro copyright
ca, cca zkr. pro cirka
Ca chem. zn. pro kalcium (calcium)
cab [keb], -u m (a) (v angl. prostředí) lehký
dvoukolový kočár s vyvýšeným seda-
dlem vzadu (pro kočího)
cabaUero [kabale- i kavalje-], -a m (šp) (ve
středověkém Španělsku) plně vyzbroje-
ný bojovm1<., rytíř, (od 10. stol.) zprav.
nižší šlechtic; přen. urozený pán, kavalír 2
cabaza [kabaca], -y ž (port) hud. (v jihoamer.
prostředí) dřevěný nástroj vejčitého tva-
ru s chrastivým zvukem, pouŽív. při sam-
bě
cabildo abierto [kavi- avje-], c-da a-ta
i neskl. s (šp) hist. (ve šp. koloniích v Ame-
rice v 16.-19. stol.) veřejné zasedání
rady za účasti všech měšťanů (volitelů)
svolávané k řešení kritických situací
(epidemie, války ap.)
cable [kejbl], -lu m (a) stará angl. délková
jednotka (219,456 m)
caboclo [ka-klu] neskl. m(port<lndián} (v Bra-
zílii) míšenec černochů a'indiánů; (v ko-
loniální době) indián, kt. přejal prvky
port. kultury
cabochon [kabošon], -u m (f) řem. výbrus
drahokamu bez fazet do tvaru hladkého
čočkovce
cabrerit .J.. kabrerit
caccia [kača], caccie [-čel ž(lt)hud. (zvl. v it.
hudbě 14. stol.) polyfonní skladba s lo-
veckými náměty
caddik [-dy-], -a m (hebr) náb. (u Chasidů)
spravedlivý, bohabojný, zbožný; (od 18.
stol.) titul rabína
caecum .J.. cékum
café [ka-] neskl. s (1) řidč. kavárna
cafés-concerts [ka- konsér], cafés-théatres
[ka- teátr] neskl. m mno (f) populární paříž­
ské kavárny s divadelním, tanečním a
akrobatickým programem
cagebaU [kejdžbol], -u m (a) sport. název pro
růz. rekreační hry s velkým míčem
cagoulard [kagulár], -a m (f) hist. (před 2.
světovou válkou ve Francii) příslušník
fašistické teroristické organizace (nazv.
podle cagoule, mnišského pláště s ka-
pucí)
cache-pot [kašpo] neskl. m (f) výtv. dekorativ-
ní zdobená váza růz. tvaru z kovu, fa-
jánse, porcelánu n. pálené hlíny, do níž
se vkládá květináč
cáchovat ned. (n) horo. slang zapisovat havíře
nastupující na směnu
cáchovna, -y ž horo. slang oddělení, kde se
cáchuje, známkovna
cachucha [kačuča], -chi [-či] ž (šp) lan. šp.
lid. tanec ve tříčtvrtečním taktu a mír-
ném tempu za doprovodu kastanět, druh
bolera l
CAl zkr. (a: ComputerAssisted InslrUclion) výp. tech.
proces vznikající v průběhu komunika-
ce člověka a počítače, počítačová vý-
uka
cairns, carns [kerns] neskl. ro mno (skot, gael)
archeol. kamenné bloky příčně přikryté
dalším velkým balvanem (megalitické
památníky ve Velké Británii a Francii)
cajk, -u (n) 1. text. pevná, zprav. černošedá
bavlněná tkanina v keprové vazbě, uŽív.
na pracovní oděvy 2. ob. a slang je to
v c-u v pořádku; cajkový příd.: c-é kal-
hoty
c. a k. zkr. (v Rakousku-Uhersku) císařský
a královský
cakavizmus, -mu m (um) Hngv. (v někt. slov.
nářečích) výslovnost hlásek "c, s, z"
místo "č, š, Žil
cakewalk [kejkvók], -u m (a) lan. společen­
ský tanec s charakteristickým synkopo-
vaným doprovodem, přejatým do ragti-
mu (pův. společenská hra černochů na
jihu USA jako tan. soutěž o koláč)
cal [kal] fyz. zasl. zn. pro kalorii
cal. [kal] hud. zkr. pro calando
calabr .J.. kalábr
calando [ka-] přísl. (It) hud. s ubývající silou
i rychlostí, zkr. cal.
calaverit .J.. kalaverit
calderit .J.. kalderit
caledonit .J.. kaledonit
caliche [kaliče] neskl. m (šp < I) geol. pevná,
porézní hornina bohatá na uhličitan vá-
penatý a hořečnatý
callanetika J,. kalanetika
caUgirl [kólgérl] neskl. ž (a) prostitutka, kt.
na zavolání přijímá návštěvníky n. vyko-
nává návštěvy
calodur [ka-], -u m (ř + I) ellech. žárovzdor-
ná keramická pórovitá hmota s jílovou
složkou
calofrig [ka-], -u m (I) stav. lehká ohnivzdor-
ná stavební izolační hmota lisovaná z kře­
melin, dřevěných pilin, cementu a vápna
campos
calor [ka-], -u m (I) kniŽ. a odb. teplo, teplota:
med. zvýšení teploty v zanícené tkáni
calpuUi [ka-] neskl. s (indián) etn. (u Aztéků)
rodové společenství odvozující původ od
společnéhopředka, s kolektivním vlast-
nictvím půdy a volenou správou
calta, -y ž (n) zasl. druh koláče, vdolek, plac-
ka, nář. vánočka
calvados [ka-], -u m (Vl) alkoholický nápoj
ze zkvašeného jablečného moštu (nazv.
podle franc. departementu Calvados)
calyptra .J.. kalyptra
camaieu [kamajé] neskl. s (f) výtv. šerosvit,
chiaroscuro 1, clair-obscure 1
cambering [kem-], -u ro (a < I) geol. pohyb
masivních ker hornin po svahu, kerné
sesouvání
camembert [kamambér i -membert], -u m
(Vl) potr. jemný měkký sýr s bílým plís-
ňovým porostem a žampionovou příchutí
(nazv. podle frane. obce Camembert);
camembertový příd.
camera obscura [ka- -kú-], c-y o-y ž (I)
fot. temná komora (později skřínka) s
malým světelným otvorem, kterým pro-
niká svazek paprsků a vytváří na proti-
lehlé stěně převrácený obraz předmětů
camerata [ka-rá-], -y ž (il) hud. florentská c.
(na konci 16. stol.) skupina it. hud. skla-
datelů, básníků a učenců, kt. usilovali
o nový vokální sloh, monodii 3 (proti re-
nesanční polyfonii)
camerlengo [ka-], -a m (it) círk. 1. kardinál
spravující majetek kardinálského sboru
a řídící církevní záležitosti v období po
úmrtí papeže a před zvolením papeže
nového 2. duchovní s někt. zvl. funkce-
mi volený římskými kněžími
camisard [ka-zár], -a m (f < I) hist. (v 17. a
na zač. 18. stol.) protest. příslušm1<. lid.
hnutí v jv. Francii, narmreného proti ber-
nímu vykořisťování státem a náb. útis-
ku (nazv. podle camiso, košile, kl. si po-
vstalci v noci oblékali přes oděv)
camorra [ka-], -y ž(it)hist. (v 16.-19. stol.)
tajné měšťanské teroristické hnutí v Nea-
poli; (dnes) neapolská varianta mafie
campan .J, kampán
campari [kampá-] neskl. s (It) druh likéru
campbelka .J.. kampbelka
campignien [kampini-], -u m (vJ) archeol. kře­
mencová makrolitická industrie tvoříCÍ
přechod mezi mezolitem 1 a neolitem
(nazv. podle franc. naleziště Campigny)
campos [ka-] neskl. m mno (port) bezlesý, trav-
natý porost ve vnitrozemí Již. Ameriky
 campus
campus [ka-], -u m (I) areál vysoké školy,
univerzity v USA
camptonit ,j.. kamptonit
cán, -u m (n) hist. plochý pruh mincovního
kovu, z něhož se po nastříhání razily
mince
canarie [ka-ri] neskl., canario [ka-], -ia s (f)
tan. (ve Francii a Itálii v 16. a 17. stol.)
rychlý společenský a scénický tanec
třídobého metra
candát, -a m (evr) zool. dravá ryba (zprav.
sladkovodm') rodu Lucioperca s chutným
masem: c. obecnÝ, mořský
candátí příd. candátům vlastní; vztahující se
k candátu: ryb. c. koš proutěný,řídce ple-
tený košík, do něhož se vkládá hnízdo
s oplozenými jikrami candáta
candid [kendy-] příd. (neskl.)(a) fot. fotografie
c. záběr ukazující tvář živého člověka
pořízený bez jeho vědomí
cantabile [kantá-] přísl. (it) hud. zpěvně, me-
lodicky
cantiga [kanty-], -y ž (šp) hud. (zvl. ve 13.
stol.) jednohlasá píseň ovlivněná franc.
rytířským zpěvem
cantica [kantyka], -ic s (I) mno cirk. souhrnné
označení biblických zpěvů a modliteb
po žalmech
canto [ka-], -a s (il) hud. 1. zpěv 2. vrchní
hlas ve vícehlasé skladbě, soprán 2
cantus [ka-], -tu m(1) kniž. aodb. zpěv, nápěv:
hud. c. firmus nápěv (chorálu, duchovní
n. světské písně) uŽív. ve vícehlasých
skladbách jako základní melodie pro tvo-
ření dalších protihlasů, zkr. c. f. • t
capa [ka-], -y ž(šp) barevný přehoz zápasní-
ků s býky
capitano del popolo [ka-tá-] neskl. m(il) mst.
(ve 13.-14. stol.) hodnostář v it. komu-
nách s hlavní voj. pravomocí, kontro-
lor dávek a daní
cappuccino J, kapucín
capriccio [kapričo], -ia s (il) hud. instrumen-
tální skladba volné formy humorného,
rozmamého rázu
capriccioso [kapričózo]přísl. (il) hud. rozmar-
ně
captatio benevolentiae [kaptáció -cié]
neskl. s(1) kniŽ. řečnický obrat, jímž má být
získána přízeň posluchačů
caput mortuum (ka-] neskl. s (I) výlY. práš-
kový oxid železitý fialově červené bar-
vy, uŽív. jako pigment
caquetoire [kaktoár], -ru m(f) (v 16. stol. a
na zač. 17. stol.) menší sloupkové křeslo,
zprav. nečalouněné, s rovným, úzkým
opěradlem a dozadu zúženým sedadlem
car, -a m(r < I) (u již. a vých. Slovanů) nej-
vyšší světský absolutistický vládce; je-
ho titul (oficiální v Rusku od 16. stol.
do r. 1917, v Bulharsku od 10. stol. do
r. 1946); carský příd.: c-á vláda
caramba [ka-] cilosl. (šp) expr. (v šp. prostře­
dí) zaklení; hrome!, k čertu!
carapax [ka-], -u m(šp < indián) zool. hřbetní
štít krunýře želvy
carascal J, karaskal
120
carbon black [ka- blek] neskl. m (1 + a) odb.
velmi jemný amoďní uhlľk získaný ne-
dokonalým spalováním uhlovodíků,
saze k přípravě tiskařské černě; plnivo
do pryže vyráběné spalováním látek bo-
hatých uhlľkem; J, též karbon
carboneum [ka-], -ea s (I) chem. zast. uhlík,
zn. C
care of [kér] (a) bytem u, zkr. clo (v údaji o
adrese na dopisních obálkách)
carevič, -e m(r) syn cara
carevna, -y ž (r) 1. panovnice s carským
titulem 2. žena cara
carillon [karijo-], -u m (f) hud. pův. mecha-
nizovaná věžní zvonková hra, dnes ná-
stroj tvořený soustavou kovových des-
tiček rozeznívaných kladívkem n. opat-
řených klávesnicí, zvonkohra
carina [ka-], -y ž (1) zool. hrudní hřeben ptá-
ků
carioca J, karioka
carista, -y m stoupenec carizmu
caristický [-ty-] příd. k carizmus, k carista
carizmus, - mu m(r) polit. (u vých. ajiž. Slo-
vanů, zvl. v předrev. Rusku) forma vlá-
dy zakládající se na neomezené moci
cara, carství 2
carmen figuratum [ka- -rá-] neskl. s (1) liter.
pův. ant. báseň napodobující grafickou
formou, spojením veršů růz. délky ob-
raz předmětu, kterého se týká, typo-
gram
carnallit J, kamallit
carnoti· J, kamoti-
carns cairns
caroa [ka-], -oy ž (indián) bot. jednoděložná
rostlina rodu Neoglaziovia, pěstovaná
zvl. v Brazílii, tvořící přízemní růžici
listů, uŽív. k výrobě pevného textilm1J.o
vlákna a papíru
caronI, -a m(r + ř) milovník, stoupenec ca-
rizmu
carole [karol], -u m (f) lan. chorovodový ta-
nec z již. Francie doby trubadúrů
caropapizmus, -mu m(r + 1) řidč. cézaropa-
pizmus
carrocio [karočo], -ia s (it) mst. (zvl. v Mi-
láně) středověký korouhevní vůz s pra-
pory a náb. symboly sloužící jako ozna-
čení shromaždiště v boji
carský i car
carství, -í s (r) 1. carská říše: ruské c. 2. ca-
rizmus
carta bianca [ka- bjanka], c-y b-y i neskl. ž
(it), carte blanche [kart -anš] neskl. ž (f)
práv. neomezená plná moc
cartridge [kartridž], -e ž (a) výp. tech. pamě­
ťový zásuvný modul
casanova [ka-], -y m (VJ) expr. sukničkář,
holkař (zvl. o starších mužích)
case history [kejz] neskl. ž (a) I. odb. soubor-
ná zpráva obsahující důležité údaje o
jedinci (o jeho současném klinickém aj.
stavu, o okolnostech ovlivňujících ten-
to stav ap.) 2. obch. podrobný popis re-
klamní akce
case law [kejz ló] neskl. s (a) práv. (V anglo-
caudillo
saské oblasti) soudcovské právo vytvá-
řené soudními rozhodnutími závaznými
jako precedens pro další soudní praxi
cash [keš] neskl. ž(a) obch. placení v hotovos-
ti
cash and carry [keš end keri] neskl. ž(a) obch.
platební a dodací podmínka, podle níž
se kupující zavazuje platit v hotovosti a
sám odvézt zboží na svůj náklad
cash before delivery [keš bifó dyli-] neskl.
ž (a) obch. platební a dodací podmínka,
podle níž se kupující zavazuje zaplatit
v hotovosti před vydáním zboží
cash on delivery [keš dyli-] neskl. ž (a) obch.
platební a dodací podmínka, podle níž
se kupující zavazuje zaplatit v hotovosti
při převzetí zboží
casin [ka-], -u m (1) potr. tmavý, hustý nápoj
vůní podobný čaji, připravovaný pova-
řením sušených listů stromu Ilex vomi-
toria
cassapanca [ka-ka], -cy [-ki], -ky ž(it) (v tos-
kánské renesanci v pol. 15. stol.) truhla
bohatě zdobená řezbami a reliéfy, s boč­
ními opěradly a zadní stěnou na stupňo­
vém soklu, sloužící jako lavice
castrizmus [ka-], -u m (VJ) polit. polit. sys-
tém včetně jeho idejí, vládnoucí na Kubě
za F. Castra
castrum doloris [ka- -Ió-], c-a doloris
i neskl. s (1) kniž. katafalk s vystavenou
rakví při smuteční mši
casus [káz-], casu i neskl. m (I) odb. pád, pří­
pad, příčina; kniŽ. c. conscientiae [kon-
-cié] věc svědomí; práv. c. belli [-Ií] pří­
pad, událost n. skutečnost považované
za důvod k vyhlášení války podle pro-
hlášení státu n. podle pravidel mezinár.
práva; přen. kniŽ. důvod k rozbroji, k spo-
ru; c. foederis [fé-] případ vymezený v
mezinár. smlouvě, zakládající povinnost
smluvm1J.o státu plnit smluvní závazek
(např. vojenský); ling. gramatická kate-
gorie jména vyjadřující syntaktické
funkce ve větě, tj. vztah k ostatním vět­
ným členům, pád: c. obliquus [-kvu-] ne-
přímý pád; c. rectus [rek-] přímý pád
CAT zkr. (a: ClearAirTurbulance) meteor., dopr. bez-
oblačná turbulence ve volné atmosféře
cataloo [ka-Iu] neskl. m(a)zeměd. odolné mas-
né plemeno skotu vzniklé křížením bi-
zona s plemeny skotu evropského
catgut J, katgut
catch [keč], -em(a)hud. (v Anglii v 16. a 18.
stol.) sborová tří- i vícehlasá vokální
skladba založená na imitaci a kánonu
s humornými texty se slovními hříčka­
mi
catch-as-catch-can [keč ez keč ken] neskl.
m (a) sport. amer. zápas s velmi volnými
pravidly dovolujícími chvaty na celé tělo,
údery rukama i kopy
caudillizmus [kaudylji-], -mu m (šp < arab)
polit., publ. označení pro vládu diktátorů
v někt. zemích Lat. Ameriky (nazv. po-
dle režimu caudilla Franka)
caudillo [kaudyljo], -a m(šp < arab) mst. (ve
causa
středověkémŠpanělsku)vojevůdces po-
lit. pravomocí; (od období občanské vál-
ky ve Španělsku) hodnost, titul generála
F. B. Franka
causa [kauza], -y ž (I) kniŽ. a odb. (jen ve spoj.
s příd.) příčina, důvod, podnět; právní pří­
pad, proces, věc: c. bibendi [-dý] důvod
k napití; c. mortis [-ty-] příčina smrti; c.
cognita [-nytá] po soudním prozkoumá-
ní věci; filoz. (v aristotelizmu) C. mate-
rialis [-riá-] látková příčina, substrát, jenž
obsahuje možnost přijmout v sebe tva-
rové určení; c. efficiens [-éns] příčina, od
níž vychází pohyb; c.finalis [-ná-] účel­
ná příčina, účel, k němuž se něco vyvíjí;
c.formalis [-má-] tvarová příčina, kt. ur-
čuje podstatu věci jako uskutečňující
princip; c. sui [suí] (ve scholastice a no-
vověké filoz.) příčina sebe sama (ozna-
čení vztahované k Bohu, substanci, pří­
rodě); ,l.. též kauza
causerie [kóznl, -e [-rije] i neskl. ž (f) liter.
vtipná, duchaplná úvaha o něj. problé-
mu společenském, kulturním ap., vzbu-
zující dojem besedy čtenáře s autorem,
druh novinového žánru
causeristický [kózristy-] příd. ke causerie,
ke causeur, ke causerista
causeur [kozér], -a, causerista [kózri-], -y
m zábavný, vtipný spisovatel, vyprávěč
causerií
cavatina ,l.. kavatina
CC zkr. (f: corps consulaire) dopr. mezinár. ozna-
čení motorových vozidel uŽív. konzu-
lárním sborem
cca i ca
cd fyz. zn. pro kandelu
Cd chem. zn. pro kadmium (cadmium)
CD! zkr. (f: corps diplomatique) dopr. mezinár.
označení motorových vozidel uŽív. di-
plomatickým sborem
CD2 zkr. (a: compact disc) kompaktní deska
CDU zkr. (n: Christlich-Demokratische Union) Křes­
ťansko-demokratická unie (polit. stra-
na v SRN)
Ce chem. zn. pro cer2
cecidie [-cídy-], -e ž (ř) bot. odchylka ve
vzrůstu a tvaru rostliny způsobená pro-
niknutím cizího organizmu (živočicha,
houby, bakterie) do rostliny, hálka; ab-
normální útvar takto vzniklý
cecidikolní [-dy-] příd. (ř) zool. c. organiz-
mus žijící v hálkách na rostlinách, aniž
by sám hálky vytvářel (např. nosatec
žijící v hálkách pilatek na vrbách)
cecidiologie [-dy-], -e ž (ř) nauka o ceci-
diích (hálkách), součást fytopatologie
cecilienizmus [-ny-], -mu m(VJ)hud. (v 19.
stol.) reformní hnutí v katol. chrámové
hudbě usilující o odstranění nástrojové
hudby a o návrat ke gregoriánskému cho-
rálu (nazv. podle ceciliánského spolku)
cedarit, -u m (ř < I) geol. fosilní liptobiolit
utvořený z vosku a pryskyřice, naleze-
ný v Kanadě
cedent, -a m (I) práv., peněž. kdo postupuje
pohledávku jinému věřiteli, postupitel
121
cedi [-dy] neskl. s(kwa) jednotka měny v Gha-
ně; platidlo této hodnoty
cédille [sedyj], -e [-je] m(f)lingv. znaménko
(háček) pod c (r) označující výslovnost
[s] (ve f. a port.) a [čl (v alb., tur.)
cedovat ned. i dok. (1) práv., peněž. (co) postupo-
vat, postoupit pohledávku jinému věři­
teli: c. směnku
cedr, -u m (ř) bot. vzácný jehličnatý strom
rodu Cedrus poskytující nažloutlé, dob-
ře štípatelné vonné dřevo: c. libanonský,
atlantický, himálajský; cedrový příd.:
c-á silice; c-é dřevo
cedrát, -u m (ř) bot. subtropický keř n. po-
lostrom rodu Citrus s velkými žlutými
hrbolatými plody, z jejichž kůry se vy-
rábí proslazováním citronát; cedrátový
příd.: c-á silice
cedrela, -y ž (ř) bot. tropický strom rodu Ced-
rela s velkýllŮ lichozpeřenými listy, žlu-
tavě bílými květy a s červenohnědým
dřevem
cedrový i cedr
cedule, -e ž (střl) 1. hovor. vývěska, návěstí,
plakát 2. list, lístek s něj. sdělením, po-
tvrzením ap.: práv. řezaná c. (při dvou-
stranných smlouvách) listina psaná ve
dvou stejnopisech na jediný kus perga-
menu, přestřižený uprostřed mezi obě­
ma texty 3. zast. ob. bankovka; cedulový
příd.: peněž. c-á banka mající výhradní prá-
vo vydávat bankovky, emisní, centrální,
ústřední banka
cedulka, cedulička, -y ž zdrob. k cedule;
malý doklad, potvrzení, malý lístek ap.
cefalalgie, -e ž (ř) med. bolest hlavy
cefalea, řidč. kefalea, -ey ž(ř) med. bolest hla-
vy, cefalalgie
cefalický, řidč. kefalický příd. (ř) anat. týkají-
cí se hlavy, popř. mozku, kraniální: c.
index lebeční
cefalin ,l.. kefalin
cefalo-, řidč. kefalo- (ř) v slož. první část s význ.
hlava, hlavový, mozek, mozkový
cefalodium [-dy-], -ia s (ř) bot. malý vnější
výrůstek na stélce lišejníků
cefalopod, -a m (ř) zool. mořský měkkýš
s přísavnýllŮ chapadly v hlavové oblas-
ti, hlavonožec
cefalosporin, -u m(ř) famt., med. c-y antibak-
teriální baktericidní antibiotika podob-
ná penicilinům; cefalosporinový příd.
cefalotorax, -u m (ř) zool. přední část těla
někt. členovců vzniklá splynutím hlavy
a hrudi, hlavohruď
cefeida, -y ž (ř) astro (dř.) hvězda měnící pra-
videlnou pulzací svou jasnost; (dnes)
hvězda pulzující s periodou delší než
1 den
cech, -u m (n) 1. mst. (ve středověku) orga-
nizace řemeslníků ve městech chránící
zájmy mistrů téhož řemesla před kon-
kurencí aj. a dohlížející na jakost vý-
robků; přen. druh lidí spojených zaměst­
náním, věkem aj.: novinářský c. 2. ekon.
výrobní a organizační jednotka uvnitř
podniku tvořící technologicky n. místně
cejní
uzavřený celek, provoz; cechovní, řidč.
cechový příd.: c. zařízení, znak; hist. c. ar-
tikule stanovy cechů
cechař, -e m (n) mst. cechovník; cechařský
příd.
cechařství, -í s(n) mst. cechovnictví
cechmistr, -a m(n + 1) mst. volený představe­
ný cechu 1; cechmistrovský příd.: c-é
právo
cechmistrovství, -í s mst. hodnost cechrnis-
tra
cechovní i cech
cechovnictví, -í s (n) mst. cechovní zřízení,
cechařství; přen. expr. řidč. úzce stavovské,
odbornické smýšlení
cechovní"k, -a mmst. příslušm'k cechu 1, ce-
chař; cechovnický příd.
cechový i cech
ceiba [sej-], -y ž (šp < indián) bot. tropický
strom rodu Ceiba se semeny obalenými
hedvábnými vlákny, používanými v ča­
lounictví a jako izolace, kapok 1; ceibo-
vý příd.: c-á vlákna kapok 2
cei10metr [síl-], -u m (a + ř) meteor. přístroj
k měření výšky základny oblaků
cejch, -u m(n) 1. vyražená, vyrytá n. vypá-
lená úřední značka do povrchu předmě­
tů (měr, vah, závaží a růz. měřidel) po-
tvrzující jejich správnost a použitelnost;
razidlo s touto značkou: vod. vodní c. pev-
ná výšková značka určující nejvyšší po-
volenou výši hladiny vzduté vody 2. jiné
neodstranitelné znamení, značka na něco
upozorňující u osoby n. věci: potupný C.;
označovat kulatinu c-em; Oexpr. mít, no-
sit c. (zrádce) být takto poznamenán
cejchmistr, -am(n+ 1) výkonný úředm'kpro­
vádějící cejchování
cejchovací příd. sloužící k cejchování: c.
přístroj, zařízení
cejchovač, -e m kdo cejchuje
cejchovačka, -y ž nástroj na cejchování
dobytka, dřeva aj.; razidlo k označová­
ní plomby
cejchování, -í s úřední ověření správnosti
a přesnosti údajů měřidel, přístrojů ap.
cejchem 1: c. plavidel
cejchovat ned. (-; co) provádět cejchování,
označovat cejchem: c. váhy, elektromě­
ry; - c. kulatinu; přen. expr. (koho, 4. p.) (ne-
příznivě) hodnotit: c. někoho jako, za
zrádce
cejchovna, -y ž místnost, kde se cejchuje
cejchovní příd. vztahující se k cejchování:
c. stupnice
cejchovnictví, -í s (n) systém zařízení a opat-
ření, jimiž stát pečuje o správnost měr a
vah
cejn, -a m (n) zool. sladkovodní ryba rodu
Abramis s vysokým, ze stran zploště­
lým tělem a stříbřitými šupinami: c.
veliký; cejnový příd.: ryb. c-é pásmo úsek
řek, kde se daří cejnům
cejnek, -nka mzool. malá sladkovodní ryba
rodu Blicca podobná cejnu
cejní příd. týkající se cejna, jsoucí z cejna:
c. maso
cejnový
cejnový t cejn
cekální .J, cékum
cekání, -í s(r) Iingv. fonetická asibilace měk­
kého ť na c' (např. bělorus. bic' proti
rus. biť)
cekas, -u m(um) obch. název pro slitinu nik-
lu, železa a chromu uŽív. na topné a re-
gulační odpory
cékostomie, -e ž (I + ř) med. chirurgické vy-
vedení slepého střeva ven z těla k odve-
dení střevního obsahu
cékum, -ka, caecum [cék-], -ca [-kal, -ka
s (I) anat. vakovitý úsek tlustého střeva
pod ústím i1eu, slepé střevo; cekální příd.:
anat. c. chlopně
cela, -y ž(l) 1. archit. i cella (v antice) hlavní
místnost bez oken, vlastní kultovní pro-
stor chrámu se sqchou božstva, přístup­
ný jen kněžím, u Reků náos 2. malá obyt-
ná místnost s nejnutnějším vybavením
(v klášteře, ve vězení aj.)
celebrant, -a m (I) círk. kněz (biskup ap.)
sloužící mši
celebrita, -y ž (I) kniž. 1. znamenitost, vý-
bornost 2. věhlasná, ve společnosti n. ve
svém oboru vážená osobnost
celebrovat ned. (I) cfrk. (co; -) sloužit mši
celer, -u m(il < I) 1. zahr. rostlina rodu Api-
um pěstovanájako zelenina pro nať a hlí-
zu, mih1c celer (bot.) 2. silně aromatická
hlíza této rostliny uŽív. k přípravě pokr-
mů; celerový příd.: c-á nul; knch. c-á po-
lévka; c. salát
celesta [če-], -y ž (il) hud. bicí samoznějící
laděný nástroj složený ze systému ko-.
vových destiček a opatřený klaviaturou
celestin [-tý-], -am (celestinka, -y ž) (VJ)círk.
člen mnišského řádu poustevníků řídící­
ho se obměněnou řeholí benediktinskou
(nazv. podle poustevm1ca Petra, pozdější­
ho papeže Celestina); celestinský příd.
celestin [-ty- i -tý-], -u m (I) miner. šedobílý,
žlutavý až modrý kosočtverečný nerost,
síran strontnatý, pouŽív. jako surovina
k získávání stroncia aj.; celestinový příd.
celestinolit [-ty-], -u m (I + ř) miner. bělavý,
šedý, žlutavý, zelenavý, bezbarvý koso-
čtverečný nerost, stronciová surovina
celestobaryt, -u m (I + ř) miner. baryt s pří­
měsí stroncia
celiakální příd. (ř) med. břišní: c. sprue zá-
nětlivé onemocnění tenkého střeva způ­
sobené nesnášenlivostí lepku, projevu-
jící se poruchou vstřebávání, průjmy,
chřadnutím
celiakie, -e ž (ř) med. zast. celiakální sprue
celibát, -u m (I) 1. katol. církví nařízený
svobodný stav duchovních a řeholních
osob 2. svobodný stav vůbec, kdysi pro
někt. povolání (např. pro četníky, uči­
telky) povinný
celibátm'k, -am kniž. kdo žije v celibátu; mys!.
lichý koroptví kohoutek
celina1, -y ž (pol) pošt. úředně vydaná cenina
s vytištěnou známkou
celina2, -y ž (r) (v býv. sov. prostředí) do-
sud neobdělávaná panenská půda
122
celio- (ř) v slož. první čásl s význ. břicho, břišní
celiotomie, -e ž (ř) med. chirurgický řez bři­
chem
celit1, -u m(um) chem. plastická hmota, acetát
celulózy, náhražka celuloidu
celit2, -u m (I) miner. slínkový nerost
t
cella cela 1
cellerarius [-rá-], -ia m(l)círk. (v někt. řá­
dech) provizor 2
cellista [če-], -y m (cellistka, -y ž) (il) vio-
loncellista
cello [če-], -a s(il) violoncello (hud.)
celní.:).. clo
celnice" -e ž (n) 1. budova n. místnost, kde
se proclívá (zboží) 2. úřad pro celní ří­
zení
celník, -a m (celnicé, -e ž) (n) zaměstnanec
celní správy; celnický příd.: c-á unifor-
ma
celo- (ř) v slož. první čásl s význ. dutina, dutý
celofán, -u m (I + ř) průhledná fólie z hydra-
tované celulózy, pouŽív. v obalové tech-
nice; celofánový příd.: c. obal
célom, -u m (ř) zoo!. druhotná tělní dutina
vícebuněčnýchživočichů, v níž je u ob-
ratlovců umístěno srdce, plíce a břišní
orgány
celoplazma, -y ž (ř) bot. mnohojademé vel-
ké buňky nižších rostlin
celoskop, -u m (I + ř) med. přístroj pro auto-
matické stanovení počtu buněk v suspen-
zi, krvinek v krvi (ap.
celostat, -u m (I + ř) aslt-. dvojice zrcadel vr-
hající sluneční paprsky stále stejným
směrem do dalekohledu a umožňující
zachycovat záření vzdálené hvězdy aj.,
heliostat
celta, -y ž (n) hovor. nepromokavá plachta n.
stanový dílec z ní vyrobený; celtový příd.:
c-á střecha
celtle .J, certle
celtovina, -y ž(n) hovor. hustá impregnovaná
tkanina nepropouštějícívodu; celtovino-
vý příd.
celula, -y ž (I) bio!. buňka; celulární příd.
bio!. buněčný: c. struktura; c. teorie po-
dle níž všechny živé organizmy mají po-
dobnou buněčnou stavbu a buňky vzni-
kají pouze dělením buněk dosavadních
(op. organizmální)
celuláza, -y ž (I) chem. komplex enzymů roz-
kládajících celulózu na glukózu; celu-
lázový příd.
celulizace, -e ž (I) med. patologický proces
vnikání zánětlivých buněk do tkáně; ce-
lulizační příd.
celuloid, -u m (I + ř) pružná, lehká snadno
vznětlivá a tvárlivá plastická hmota vy-
ráběná z nitrocelulózy a kafru, zejm. dř.
uŽív. k výrobě hraček, filmů ap.; celu-
loidový příd.: c-á panenka
celulóza, -y ž (I) chem. organická látka, glu-
kózový polysacharid tvořící podstatnou
část stěn rostlinných buněk a podpůr­
ných tkání rostlin a vláken bavlny; hmo-
ta získaná ze dřeva, uŽív. jako hlavní su-
rovina k výrobě papíru a jiných umělých
cementový
látek, vláken ap., buničina; celulózový
příd.: c-é laky; c-á vlákna
celulózka, -y ž hovor. závod na výrobu celu-
lózy
celzián, -u m (VJ) miner. vzácný bezbarvý n.
žlutavý, skelně lesklý jednoklonný ne-
rost, alumosilikát barnatý (nazv. podle
švéd. přírodopisce A. Celsia); celziáno-
vý příd.
cembalista [čem-], -y m (cembalistka, -y
ž) hráč na cembalo
cembalo [čem-], -a s (il) hud. strunný kláve-
sový nástroj se strunami umístěnými
v prodloužení kláves a s trsací mecha-
nikou, clavicembalo, clavecin, harpsi-
chord
cement, -u m (I) 1. práškové hydraulické
stavební pojivo vyrobené pálením a ro-
zemletím hlinitých vápenců n. slínů,
uŽív. k přípravě malty a betonu: port-
landský c. 2. anat. hmota podobná kosti,
kryjící povrch krčku a kořene zubu; med.
tmelová hmota uŽív. v zubním lékařství,
tmel
cementace, -e ž (I) 1. hut. c. oceli cemento-
vání 2. hut. získávání kovů z roztoků
jejich solí působením jiného, méně
ušlechtilého kovu: c. mědi 3. hom. vypl-
nění vrtu cementem 1 4. geo!. přirozené
druhotné zpevnění usazené horniny,
stmelení; cementační příd.: hut. c. pec;
c. plyny; c. prášek sloužící k cemento-
vání oceli; c. měď získaná cementací 1;
geo!. c. pochod; c. element působící ce-
mentaci 4; c. pásmo v němž dochází k
cementaci
cementárna, -y ž závod na výrobu cemen-
tu 1
cementit [-ty-], -u m (I) chem., hut. strukturní
složka oceli tvořená karbidem železa:
síťový c. vada cementační vrstvy, cemen-
titové síťoví; cementitový příd.: c-é síťo­
ví síťový cementit
cementování, -í s (I) hut. c. oceli chemicko-
tepelné zpracování oceli, při němž se
vytváří na povrchu oceli vrstva s vyš-
ším obsahem uhlíku, která má po zaka-
lení značnou povrchovou tvrdost a odol-
nost proti opotřebení, cementace 1
cementovat ned. 1. (co; -) vyplňovat, zpev-
ňovat, opatřovat cementem; spojovat a
utvrzovat cementem; pracovat s cemen-
tem: c. podlahu 2. hut. (co) c. ocel prová-
dět její cementování
cementový příd. 1. vyrobený z cementu 1,
obsahující cement 1: c-é dlaždice; slav.
c-á malta; c-á kaše hustá směs cemen-
tu a vody sloužící k injektování; c-é
mléko suspenze cementu ve vodě, uŽív.
k natírání líců betonových konstrukcí a
k přechodné ochraně železných předmě­
tů před korozí; c. beton; chem. c. bacil
síran hlinitovápenatý vznikající při tuh-
nutí portlandského cementu, působící
rozpínání a roztrhání 2. stav. c-é dělo za-
řízení k nanášení cementových hut-
ných, vodotěsných omítek pod tlakem na
cemeterium
zdivo, dřevo, ocel ap. n. pro zesilování
betonových konstrukcí 3. geo!. c-é vody
vodní roztoky způsobující stmelování se-
dimentů; c. vápenec k výrobě cementu 1
cemeterium, -ia s (I) kniž. katakomby, po-
hřebiště, zejm. od středověkuhřbitov
cemr, -u m(n) ob. hřbet (zaječí, srnčí); (lid-
ská) záda
cenantium [-ci-], -ia s (I) bot. vrcholíkové
soukvětí, jehož srostlé květní osy vytvá-
řejí ploché lůžko, na němž jsou umístě­
ny květy
ceno- (ř) v slož. první čásl s význ. společenství,
pospolitost
cenobiont, -a, -u m(živ.lnež., 4.j. -ta, -t) (ř) bio!.
organizmus, kt. se vyskytuje jen na urč.
typu biotopu, druh charakteristický pro
biocenózu n. jakýkoli její člen
cenobita, -y m (ř) círk. poustevník
cenobium, -ia s (ř) 1. kniž. aodb. společné žití:
bio!. pravidelné seskupení buněk jedno-
buněčnýchjedinců vzniklé dělením jed-
né mateřské buňky, žijících ve společ­
ném obalu 2. archit. malý klášter tvořený
skupinou cel 2 okolo chrámu
cenoblast, -u m (ř) bio!. cenocyt
cenocyt, -u m (ř) bio!. jednobuněčný, někdy
trubicovitý útvar obsahující mnoho ja-
der (např. stélka někt. řas); cenocytový
příd.
cenogameta, -y ž (ř) bio!. rozmnožovací buň­
ka obsahující několik jader
cenogeneze, -e ž (ř) bio!. společný původ
z téhož předka, pokrevní phbuzenství;
cenogenetický [-ty-] příd.
cenoman, -u m (VJ) geo!. stratigrafický stu-
peň svrchní křídy (nazv. podle franc.
města Le Mans, lat. Cenomanum)
cenomonecie, -e ž (ř) bot. výskyt samčích, sa-
mičích a obojakých květů na urč. rostlině
cenosark, -u m (ř) zoo!. (u korálu) spojovací
tkáň, na níž polypi tvoří kolonii 5
cenotaxon, -u m (ř) bot. klasifikační fytoce-
nologická jednotka libovolné úrovně
v systému rostlinných společenstev, syn-
taxon
cenote [se-] neskl. m (mn. I. cenotes) (VJ) geo!.
hluboká krasová propast (nazv. podle
mayského názvu na Yucatanu)
cenotyp, -u m(ř) bot. (ve fytocenologii) sku-
pina druhů majících relativně stejný po-
díl na skladbě urč. společenstva rostlin
cenóza, -y ž (ř) bio!., eko!. společenstvo orga-
nizmů (rostlin, živočichů a mikroorga-
nizmů) obývající urč. prostor, biocenó-
za: mikrobní c. společenství půdních
mikrobů; cenózní příd.
centr, -u m (I) 1. fyz. (metrický) c. starší jed-
notka hmotnosti, stonásobek libry po
zavedení metrické soustavy, 100 kg (zn.
q); země<!. lehký c. hmotnost 50 kg; Oexpr.
mít nohy (těžké) jako C., c-y pro únavu
ap. těžce jít 2. hud. jednotka na přesné
měření a udávání tónových výšek; inter-
val velikosti setiny temperovaného půl­
tónu; centový! příd. vážící jeden cent:
c-é závaží
123
cent2, -u m(a < I) (v USA, Holandsku ap.)
setina mnoha měnových jednotek; plati-
dlo této hodnoty; centový2 příd.
cental [sen-], -u m(a < I) fyz. hundredweight
centavo [sentá-] neskl. i-a s(šp <port < I) dílčí,
zprav. setinová jednotka někt. měn ve Šp.
a port. měnové oblasti; platidlo této hod-
noty
centenarium [-ná-], centenium [-ny-],
-ia s (I) kniŽ. sté výročí; oslava stého vý-
ročí
centesimo[čentézi-], -a s(il < I) setina někt.
měnových jednotek, zvl. it. liry; plati-
dlo této hodnoty
centezimálka, -y ž (I) hovor. centezimální
váha
centezimální příd. (I) odb. založený na děle­
ní na sto dJ.1ů, setinný: c. dělení; c. váha
na níž se předmět vyvažuje závažím sto-
krát lehčím
centi- [-ty-] (I) v slož. první čásl s význ. 1. sto
2•. setina základní fyz. jednotky, zn.
c (10-2)
centifolie [-ty-], -e ž(l) zahr. růže rodu Rosa,
s květy růz. barev (od bílé po tmavě čer­
venou), stolistka, růže stolistá (bot.)
centigrád [-ty-], -u m (I + ř) geod. jednotka
úhlu při setinovém dělení pravého úhlu,
setinová minuta
centil [-ty-], -u m (I) slal. charakteristika
(charakteristická vlastnost) polohy roz-
ložení náhodné veličiny, jednoprocentní
kvantil, percentil
centilitr [-ty-], -u m(1 +ř) fyz. jednotka ob-
jemu, setina litru, zn. cl; centilitrový
příd.
centim [santy-], -u m (f < I) dílčí měnová
jednotka, setina franku; platidlo této
hodnoty
centimetr [-ty-], -u m (I + ř) 1. fyz. jednotka
délky, setina metru (délkového), zn. cm
2. hovor. (plátěná) krejč. míra s vyznače­
nými dílky této jednotky (zprav. 150 cm);
centimetrový příd.: c-á vrstva; odb. c-é
vlny kmitočtové radiokomunikační pás-
mo vyuŽív. v radiolokaci, v radionavi-
gaci aj.
centimo [senty-], -a s i neskl. m (šp < I) dJ.1Čí
jednotka latinskoamerických měn; pla-
tidlo této hodnoty
centistok [-tystouk], -um(1 + a) fyz. dílčí jed-
notka kinematické viskozity, zn. cst
centnéř, centnýř, centýř, -e m (n < I) stará
česká jednotka hmotnosti
cento, -a s (I) Iiler. báseň složená z růz. veršů
n. částí veršů starých básníků; (v moder-
ní poezii) využívání citátů n. aluzí a pa-
rafrází
CENTO zkr. (a: Centra! Treaty Organizalion) polit.
Centrální pakt, voj. polit. blok někt. zemí
Středního východu (v letech 1955-79)
t
centový1 cent l
t
centový2 cent2
centr, -a m(a) sport. slang (při míčových hrách
a v hokeji) střední útočník, centrforvard,
-a
centr, -u m (a) sport. (při míčových hrách a
centrální
v hokeji) 1. přihrávka od pomezní čáry
do středu, do prostoru před soupeřovou
brankou 2. místo ve středu útoku
centrace, -e ž (I) geod. dostřeďování; cent-
rační příd. odb. směřující, vztahující se
k pevnému, středovému bodu: geod. c. chy-
ba; c. prvky měřické údaje (excentrici-
ta 1 a připojovací úhel)
centrála, -y ž(l) 1. ústředna: telefonní, ener-
getická c. 2. ústředí, středisko: družstev-
ní, odborová c. 3. archit. centrální stav-
ba
centralista, -y m stoupenec centralizmu
centralistický [-ty-] příd. k centralizmus,
k centralista: c-á soustava; centralistic-
ky přís!.
centralit, -u m (I) chem. derivát močoviny
sloužící jako želatinová stabilizačnípří­
sada nitrocelulózy při výrobě bezdým-
ného prachu
centralita, -y ž (I) 1. (v urbanizmu) racio-
nální organizace městských částí vzhle-
dem k centru města 2. (v sociální psych.)
postavení individua v komunikační
struktuře malé skupiny: index c-y čle­
na skupiny
centralizace, -e ž (I) 1. soustřeďování, sou-
středěníúkolů, funkcí a kompetencí růz.
orgánů v jediném, zprav. nadřazeném
orgánu (op. decentralizace): ekon. c. ka-
pitálu 2. soustřeďování, soustředění stát-
ní politické a hospodářské moci a sprá-
vy, centralizmus: c. systému 3. šach.
manévr s figurou směřující k obsazení
centra 1 na šachovnici; centralizační
příd. (op. decentralizační): c. politika
centralizmus, -mu m (1) systém řízení niž-
ších organizačních jednotek z jednoho
nadřízenéhoústředí, centra; soustředění
státní politické a hospodářské moci a
správy, centralizace 2: politický, byro-
kratický c.
centralizovaný příd. (I) jednotně, z něj.
ústředí řízený, organizačně soustředě­
ný: c-é zásobování teplem; c-á organi-
zace; c. úvěrový fond; centralizovaně
přís!.; centralizovanost, -i ž
centralizovat ned. i dok. (co) provádět, pro-
vést centralizaci (op. decentralizovat)
centrální příd. 1. umístěný v centru 1: c. osa;
hisl. c. mocnosti (v 1. světové válce) voj.
aliance Německa, Rakousko-Uherska,
Bulharska a Turecka; bot. c. jádro buněč­
né jádro ležící uprostřed zárodečného
vaku rostlin, z něhož po oplození vzni-
ká endosperm; mat. c. promítání středo­
vé; astro c. hvězda jsoucí ve středu plane-
tární mlhoviny; archit. c. dispozice půdo­
rysný rozvrh stavby, kruhový n. kružni-
cemi vymezený (čtverec, mnohoúhelník
aj.), uspořádaný podle středu (svislé
osy); c. stavba s centrální dispozicí, cen-
trála 3 2. tvořící ústředí, centrum 2;
z ústředí, z centra vycházející, ústřední;
k centru směřující: c. služby, orgán; c.
jednotka; anat. C. nervový systém (u ob-
ratlovců a člověka) soubor hierarchicky
 centráž
uspořádanýchnervových center řídících
činnost organizmu; peněž. C. banka ce-
dulová, emisní, ústřední; - geod. c. země­
třesení s otřesy vycházejícími z jednoho
bodu, středové; -fyz. c. pole silové pole,
v němž síla v každém místě mľří do jed-
noho bodu; c. síla kt. v libovolném oka-
mžiku směřuje k témuž pevnému bodu;
c. pohyb okolo silového centra; centrál-
ně přísl.: ekon. c. řízené hospodářství
centráž, -e ž(l) l.tech. centrování I, středě­
ní 2 lel. umístění těžiště letadla vzhle-
dem k nosné soustavě, poloha těžiště
letadla
centrforvard, -a m (a) sport. slang (při míčo­
vých hrách) střední útočník, centr, -a
centrforvard, -u m (a) sport. slang (při míčo­
vých hrách) místo ve středu útoku, cen-
tr, -u 2
centrhalv, -a m(a) sport. slang (při míčových
hrách) střední záložník
centrhalv, -u m(a) sport. slang (při míčových
hrách) místo ve středu zálohy
centricita, -y ž (I) tech. dostřednost, dostře­
divost
centrický příd. (I) odb. ve středu uložený, stře­
dem procházející, do středu směřující,
středově souměrný, soustředný, středo­
vý (op. excentrický 1); centricky přís!.
centrifuga, -y ž (I) odstředivka
centrifugace, -e ž (I) odb. biologická a bio-
chemická metoda k oddělenI' drobných
tuhých částic ze suspenze pomocí odstře­
divky (centrifugy), odstřeďování: dife-
renciální c.; centrifugační příd. • hlavní zobrazovací osou, kt. lze nahra-
centrifugálnípříd.(I)odb. odstředivý (op. cen-
tripetální, dostředivý): c. síla; anal. C. ner-
vová vlákna; tech. C. čerpadlo; centrifu-
gálně přísl.; centrifugálnost, -i ž
centrifugování, -í s(l) odb. odstřeďování, od-
středění
centrifugovatned. i dok. řidč. odb. (-; co)prová-
dět, provést centrifugovánľ
centriola, -y ž (I) bio!. dělicí tělísko - orga-
nela v buňkách všech organizmů kromě
vyšších rostlin
centripetálnípříd.(I) odb. dostředivý (op. cen-
trifugální, odstředivý): c. síla, zrychle-
ní; anat. C. nervová vlákna; centripetál-
ně přísl.; centripetálnost, -i ž
centrista, -y m stoupenec centrizmu; stou-
penec politiky středu
centristický [-ty-] příd. k centrizmus, k cent-
rista; centristicky přísl.
centrizmus, -mu m (I) polil. směr zaujľma­
jící pozici středu mezi levicí a pravicí
centro- (I) vslož. první část svýzn. centrum, cen-
trální
centrodesmóza, -y ž(1 + ř) biol. systém vlák-
nitých spojů mezi dělícími se centrozo-
my
centrografie, -e ž(I + ř) stal. odvětví zabýva-
jící se rozvojem metody popisu a roz-
boru prostorových řad
centrogram, -u m (I + ř) geogr. znázornění
centra sledovaného jevu na vymezeném
území
124
centromera, -y ž (I + ř) biol., gen. krátká ne-
barvitelná oblast chromozomu spojující
sesterské chromatidy, kt. se později od
sebe oddělí jako dceřiné chromozomy;
centromerický příd.
centronukleus, -eu m(I) biol. buněčné jádro
s intranukleámím centrem dělenI'
centroplán, -u m (I) lel. střední část křídla
(nesoucí podvozek a motory) tvořící
konstrukční celek, na kt. se připojují
vnější části křídla
centroplast, -u m (1 + ř) biol. mimojaderné
tělísko, kt. je " někt. organizmů centrem
mitotického dělení (např. u mřížovců)
centroplazma, -y ž (1 + ř) biol. centrosféra 2
centrosféra, -y ž (I + ř) 1. odb. centrální sfé-
ra, oblast okolo středu 2. bio!. bezstruk-
turní zóna, silně barvitelná plazma ko-
lem centrioly; centrosférický příd.
centrovací příd. sloužící k centrování I, vy-
středění podle pevného středu: stav.
C. deska součást pevného deskového lo-
žiska, jímž se přenáší zatľžení konstruk-
ce do podpory
centrování, -í s (I) 1. tech. upnutí n. montáž
součásti provedené tak, aby při rotaci
neházela, centráž I, středěnI' 2. opl. zto-
tožněnI' geometrické čočky s optickou
osou 3. geod. postavení teodolitu (pomo-
cí olovnice) nad bod vyznačený v teré-
nu
centrovaný příd. (I) geof. c-á optická sou-
stava kombinace několika zobrazova-
cích prvků (ploch, čoček) se společnou
dit jedinou soustavou určenou polohou
ohniskových rovin a ohniskových vzdá-
leností
centrovat ned. 1. tech. provádět centrová-
ní I, středit 2. sport. h co) (při míčových
hrách ap.) přihrávat míč ap. od pomezní
čáry do středu, před soupeřovu branku
centrovka, -y ž (I) tech. slang odstředivka
centrozom, "u m(I + ř) biol. organela ulože-
ná v blízkosti jádra v buňkách živoči­
chů a nižších rostlin, mikrosféra
centrum, -ra s (I < ř) 1. střední část, střed
(op. periferie 2); přen. podstata, jádro věci;
polil. strany c-ra strany středu (mezi le-
vicí a pravicí); šach. střed šachovnice 2.
místo, v němž se výrazně soustřeďuje
něj. stránka lidské činnosti, činnost vů­
bec, ústředí; hlavní n. větší město kraje,
státu, středisko: c. klinické onkologie;
anal. motorická c-ra; c. řeči; gen. genové
c. geografická oblast přirozeného vzni-
ku a genetického rozrůznění urč. taxo-
nomické skupiny organizmů; chem. aktiv-
ní c. na povrchu katalyzátoru; krystali-
zační C.; - průmyslové C.; (v zoogeogra-
fů) c. rozšíření zprav. omezené území
uvnitř areálu druhu s optimálními pod-
mínkami
centumvir, -a m (I) hisl. (ve st. Řľmě) jeden
ze 105 členů soudního dvora soudících
spory soukromoprávní, zvl. záležitosti
majetkové a dědické
cer
centurie, -e ž(l) hisl. (ve st. Řľmě) 1. voj. jed-
notka (šedesátina legie), setnina 2. (pův.)
polil. jednotka (asi o 100 mužích) podle
majetkového rozdělení občanů (cenzu 3)
centurio, -ona, centurion, -a m (I) hisl. (ve
st. Řľmě) velitel centurie I, setník
centýř i centnéř
centweight [sentvejt], -u m(a) fyz. hundred-
weight
cenuróza, -y ž(l)vel. onemocnění ovcí způ­
sobené tasemnicí psí, vrtohlavost
cenurus, -ra m (I) zool. larvální stadium ta-
semnice
cenzor, -a m(I) 1. úředník pověřený prová-
děním cenzury (ve význ. I); přen. posu-
zovatel, kritik 2. (ve st. Římě) jeden ze
dvou vysokých státních úředníků vyko-
návajľcí sčítání lidu, majetkový odhad
občanů (cenzus 3), dozľrající na mravy
občanů aj.; cenzorský příd.: s. úřad
cenzorství, -1' s hodnost, úřad cenzora
cenzura, -y ž (I) 1. úřední kontrola, resp.
omezení či potlačení a zákaz informací
určených ke zveřejnění (zvl. tištěných
projevů) se zřetelem na zájmy státní, po-
litické a mravnostní: předběžná, násled-
ná C.; přen. přísný dozor 2. (ve st. Řľmě)
majetkový odhad občanů a jejich rozdě­
lení do pěti tříd 3. hisl. úřad řím. cenzora
4. psych. schopnost dospělého a normál-
ního duševna vůči sobě samému, které
umožňuje rozlišovat mezi reálnem a ne-
reálnem, uskutečnitelným a neuskuteč­
nitelným; (v psychoanalýze) konflikt
dvou psychických instancí (nevědo­
mého a vědomí), jenž ovládá duševní
život; snová c. vytěsňovací odpor vy-
tvářející přehradu mezi oběma instan-
cemi 5. adm. přezkoumávání účetních
zápisů 6. škol. slang zasl. písemná zpráva
dř. střednľ školy (gymnázia, reálky) ro-
dičům o špatném prospěchu n. chování
žáka 7. círk. nápravný círk. trest, zruši-
telný jen absolucí n. dispenzí udělenou
tím, kdo jej uložil; cenzurní příd.: c.
opatření
cenzurovat ned. i dok. (co) provádět, provést
cenzuru (ve význ. 1,5), (z)kontrolovat:
c. noviny; - c. bonitu směnek
cenzus, -nzu m (I) 1. ekon. soupis osob n.
majetku k daňovým účelům; ekon., stal.
označení pro sčítánI' lidu, domů a bytů
2. (v někt. státech) souhrn podmínek pro
nabytí někt. občanských a polit. práv:
eráv. volební C.; c. pobytu 3. hisl. (ve st.
Rľmě) sčítání a majetkový odhad obča­
nů, kt. byl základem pro zdanění a voj.
povinnost 4. hisl. středověká dávka, úrok
n. renta; cenzový příd.: sociol. c-á statisti-
ka zprav. kvantitativní údaje získané
z oficiálních statistických pramenů (sčí­
tání lidu ap.)
cepín, -u m(slovin < it) sport. topůrko opatřené
delším bodcem s kovanou hlavicí, se
špicí a lopatkou, součást horolezecké
výstroje
cer!, -u m(I) bol. jihoevr. strom rodu Quer-
cer
cus s velmi hrubou borkou na kmeni,
s ostnitou číškou u žaludů, rostoucí u nás
na již. Moravě
cer [cér], -u m(I) chem. šedý lesklý kovový
prvek, nejhojnější ze skupiny lanthanoi-
dů, zn. Ce; cerový příd.: hul. c-é železo
cera, -y ž (I) farmo vosk pouŽív. jako přísada
do mastI' a krémů
ceralumin, -u m(I) tech. lehká hliníková sli-
tina
cerannometr, -u m (ř + f < ř) meteor. počítač
blízkých výbojů blesku (do vzdálenosti
20 km)
ceratit [-ty-], -Um(ř)paleonl. představitel vy-
mřelého řádu hlavonožců žijľcích v dru-
hohorách
ceratodon, -u m (ř) bol. Unás nejrozšířenější
druh mechu rodu Ceratodon, nápadný
nachovým štětem a tobolkou téže bar-
vy, rohozub nachový
cerazin, -u m(I) zahr. hlavní součást třešňo­
vé gumy (kleje) vznikající při klejotoku
z kmene a větví třešní, švestek aj.
cerberus, -ra, cerber, -a m (VI) kniŽ. nevlíd-
ný, přísný strážce vchodu; nevlídný, přís­
ný hlídač (nazv. podle Cerbera, tříhlavé­
ho psa střežícího podle řec. mytologie
vchod do podsvětí)
cerci neskl. m mn. (ř) zool. cerky, štěty
cercle [serkl], -lu m (t) kniŽ. malá uzavřená
společnost (konverzační, herní ap.),
kroužek: literární c.
cereálie, -ií ž pomn. (VI) 1. střím. slavnosti a
hry k poctě bohyně obilí Cerery (kona-
né 19. dubna) 2 polr. obilniny, obilovi-
ny
cereální příd. (VI) odb. 1. obilný: c. strava 2.
obilnářský: c. chemie aplikovaná che-
mie a biochemie zaměřená na obilovi-
ny
cerebellum, -Ua s (I) anal. mozeček; cerebe-
lární příd. anal. mozečkový
cerebrála, -y ž (I) lingv., fon. řidč. kakuminála;
cerebrální! příd.: řidč. c. souhláska kaku-
minální
cerebrálm'2 ,j.. cerebrum
cerebro- (I) med. v slož. první část s význ. mozek,
mozkový
cerebropatie [-ty-], -e ž (I + ř) med. onemoc-
nění, celkové poškození mozku; psych.
psychopatie na orgánovém podkladě
cerebrosid, -u m(I + ř) biochem. c-y glykoli-
pidy vyskytující se hlavně v mozku, ját-
rech a slezině
cerebrospinální příd. (I) anal. mozkomíšní
cerebrum, -ra s (I) anal. mozek; cerebrálm'2
příd. anal., anlr. mozkový: c. typ nápadný
rozvojem mozkové části hlavy vůči
ostatním částem těla
ceremoná· ,j.. ceremoniá-
ceremoniál [-ny-], ceremoniel, -u m(f< I)
soubor společenských pravidel a zvyk-
lostí předepsanýchpro slavnostnľobřad,
ustálený pořádek formálních úkonů;
slavnostní úkon: korunovační C.; diplo-
matický C.; zahajovací c. olympijských
her; lidový svatební C.; žert. ranní c. po-
125
stup při ranním oblékání, snídani ap.; ce-
remoniální příd. obřadný, slavnostní, for-
mální 3; ceremoniálnost, -i ž
ceremoniář [-ny-], ceremonář, -e m (cere-
moniářka, ceremonářka, -y ž) kdo má
na starosti dodržování ceremonií 1, ob-
řadník; círk. duchovní, kl. řídí liturgické
úkony při slavnostních bohoslužbách
ceremonie [-ny-], -e ž (I) 1. slavnostní ob-
řad, zvyklosti zachovávané při něm po-
dle stanoveného pořádku, společenská
formalita; cirk. přesně stanovené, ale
změnitelné symbolické vyjadřování po-
cty k bohu v liturgii 2. pomn. hovor. expr.
přepjaté společenské chování, zbyteč­
ná obřadnost n. okázalost, okolky, ca-
vyky
ceremoniel i ceremoniál
cererit, -Um (1) fiÚner. cerit
ceres, -u m (VI) potr. obch. název rostlinného
tuku na pečení a smaženI' (nazv. podle
staroit. bohyně Ceres/Cerery)
cereus, -eu m (1) bol. vysoký kaktus rodu
Cereus s vonnými květy, zvaný králov-
na noci
cereviska, -y ž (n < kelt) (kdysi) stejnokrojo-
vá čepice něm. studentů, buršácká čepi­
ce
cerezin, -u m (I) chem. směs přírodních n. z
ropy získaných tuhých, většinou polo-
plastických mikrokrystalických uhlovo-
díků (rafinovaný zemnľ vosk) užívaná
v elektrotechnice, k výrobě konzervač­
ních prostředků,svíček, v kosmetice aj.;
cerezinový příd.: chem. c-á kompozice
směs cerezinu a parafinu, popř. s přísa­
dou plastifikátorů
cerezitol, -u m(I) stav. bezbarvý izolační ce-
mentový nátěr na maltu
ceričitý příd. chem. obsahujľcí sloučeniny
ceru 2 v oxidačním stupni IV
cerid, -Um(l)chem. c-y druh přírodního vos-
ku obsaženého v živočišných a rostlin-
ných organizmech
cerimetrie, -e ž (I + ř) chem. metoda odměrné
analýzy ke stanovení látek redukční po-
vahy, při kt. se jako titračního činidla
užívá ceričité soli
cerit, -u m (1) miner. šedohnědý až načervena­
lý šesterečný nerost, surovina k získání
cerových zemin, vodnatý křemičitan váp-
níku, manganu a ceru2; cerltový příd.
ceritium [-ty-], -ia s(1 +ř) zool. mořský plž
z třídy Gastropoda se silnostěnnou vě­
žovitou ulitou
ceritý příd. chem. obsahující cer2 v oxidač­
nľm stupni III
cerkarie, -e ž (ř) zool. invaznľ larválnľ sta-
dium motolice, opouštějící prvního me-
zihostitele (zprav. měkkýše)
cerkláž [cer- i ser-], -e ž (t) med. uzavření,
uzavírání děložního hrdla cirkulárním
(kruhovým) stehem v průběhu těhoten­
ství
cerkospora, -y ž (ř) bol. anamorfní parazitu-
jľcí houba na listech rostlin způsobující
choroby rostlin, skvrničnatka
cerylalkohol
cerkosporióza, -y ž (ř) zeměd. choroba listů
zvl. cukrové řepy vyvolaná houbami
rodu Cercospora, projevujľcí se hnědý­
mi skvrnami
cerky, -ů m mn. (ř) zoo!. hmatové štětinky
s výrůstky na posledních článcľch těla
členovců, cerci, štěty
cermet, -u m (a zkr.: ceramic + metal) tech. žáro-
vzdorný materiál vyráběný lisováním a
spékáním směsi keramických a kovo-
vých prášků, pouŽív. k výrobě nástrojů,
v elektrotechnice aj.; cermetový příd.
CERN zkr. (f: Consei! européene pour la recherche
nuc1éaire) Evropské sdružení pro jaderný
výzkum, společenství západoevr. států
pro základnľ jaderný výzkum
cerografie, -e ž (I + ř) polygr. způsob zhoto-
vení matrice (upravené posléze na tis-
kovou desku) rytím ve vrstvě vosku, kte-
rou je potažena uhlazená měděná des-
ka (zvl. pro tisk map a plánů); cerogra-
fický příd.
ceroplastika [-ty-], -yž(l+ř)výtv.l. techni-
ka modelovánI' z vosku 2. volná i reliéf-
ní plastika z vosku, zprav. malého mě­
řítka, polychromovaná n. kolorovaná
cerový i cer2
cerrolow [se-lou] neskl. s (a) tech., hul. nízko-
tající slitina bizmutu, olova, cínu a in-
dia pouŽív. na tepelné pojistky, k těsně­
ní skla a v jaderných reaktorech
certace, -e ž (I) gen. nestejná rychlost růstu
pylových tyčinek u růz. rostlinných ge-
notypů vyvolávající ve svých konečných
důsledcíchproměnlivostpoměru pohlavľ
daného druhu
certifikace [-ty-], -e ž (I) zasl. 1. potvrzení,
potvrzovánI' 2. certifikát
certif"Ikát [-ty-], -u m(l) osvědčení, potvr-
zení, průkaz: práv. písemné úřední ově­
ření n. osvědčení pouŽív. zvl. vobchod-
ním styku: lodní C.; c. o zkoušce moto-
rového vozidla; peněž. vkladový c.
certle, celtle, -e ž (n) zasl. ob. tvrdý bonbon
podlouhlého tvaru
certosina [če-sí-], -y ž (it) výr. vykládání ná-
bytku ploškami slonoviny, ebenu, svět­
lého dřeva ap. do jednoduchých geome-
trických vzorů podobných mozaice
cerumen, -mina s (I) med. nahromadění uš-
ního mazu v zevním zvukovodu, mazo-
vá zátka
ceruminózní příd. (I) med. bohatý na ušnľ
maz, mazovitý: c. žlázky
cerusit, -u m(I < ř) miner. bezbarvý, šedobílý,
hnědý až černý lesklý kosočtverečný ne-
rost, uhličitan olova; cerusitový příd.
cervantit [se-ty-], -u m (Vl) miner. šedobílý
n. světležlutý kosočtverečný nerost, oxid
antimonu (nazv. podle šp. naleziště Cer-
vantes)
cervikální příd.(I) anal., med. krční: c. syndrom
příznaky charakterizujľcí postižení krč­
ní páteře
cerylalkohol [-ll a-], -u m (I + arab) chem. al-
kohol volný n. v podobě esterů jako slož-
ka rostlinných vosků a lanolinu
cese
eese [-se], -e ž (1) práv., peněž. způsob, jímž
nastává změna v osobě věřitele pohle-
dávky, postoupení, postup (pohledávky):
abstraktní, kauzální c.
cesionář, -e m (1) práv. ten, kterému byla po-
stoupena pohledávka, postupník; cesio-
nářský příd.
cesmína, -y ž (srbch) bot. keř n. strom rodu
Ilex, s listy růz. tvarů, s úžlabními kvě­
ty, s červenými n. černými peckovicemi
(plody): c. ostrolistá jejíž plodné větév­
ky slouží v Anglii jako vánoční ozdoba;
c. paraguayská poskytující listy pro čaj
maté; cesmínový příd.
cestoda, -y ž (ř) zool. tasemnice z řádu hlístů
plochých, parazitický červ žijící ve stře­
vech obratlovců
cestodologie, -e ž (ř) odvětví helmintologie
zabývající se studiem tasemnic
cestodóza, -y ž (ř) vet. invazní choroba, je-
jíž původci jsou tasemnice
cestrum, -ra s (1) bot. keř n. strom rodu
Cestrum s různobarevnými a trubkovi-
tými květy, pův. z amer. tropů n. subtro-
pů, u nás pěstovaný ve sklenících
cetaceum, -ea s (1 < ř) chem. tuhý podíl bílé
ambry 1; voskovitý pevný podíl sper-
macetu (vorvaňoviny 1) pouŽív. ve far-
macii a kosmetice
cetan, -u m (ř) chem. nasycený uhlovodík,
alkan obsažený v zemním vosku, ropě
ap., hexadekan; cetanový příd.: chem.
c-é číslo udávající v procentech schop-
nost zápalnosti nafty ve vznětovýchmo.
torech
cetera [cé-] příd. (neskl.) i přísl. (1) kniŽ. ostatní,
ve spoj. et cetera a tak dále, atd., zkr. etc.;
c. desiderantur [-zi-] (1: ,další chybí') po-
známka na konci nedokončeného spisu,
stati, rukopisu
ceterach, -u m (arab) bot. nízká ozdobná kap-
radina rodu Ceterach s kopinatými, hlu-
boce laločnatými listy, pěstovaná u nás
ve sklenících
ceteris paribus [cé-] (1) kniž. za ostatních
stejných okolností
CETl zkr. (a: Communicalion with Extraterrest-
rial technicallntelligence) odb. mezinár. astro-
biologický program pro spojení s mimo-
zemskými techníckými civilizacemi
cetyl, -u m (ř) jednovazná skupina odvozená
od cetanu; cetylový příd.: chem. c-á sku-
pina
cetyl- (ř) chem. v slož. první část označující slou-
čeniny s cety'lovou skupinou
cetylalkohol [-ll a-], -u m(ř<arab)chem.tuhý
alkohol získávaný zmýdelněním vorva-
ňoviny n. synteticky, pouŽív. k výrobě
textilních a kosmetických prostředků
cézar, -a m (Vl) hist. 1. (za řím. principátu)
jeden z titulů řím. císaře (využívající
autority G. 1. Caesara), (později za do-
minátu) mladší spoluvladař 2. panov-
nický titul nejvyššího stupně (císař, car
aj.); cézarský příd.
cézarizmus, -mu m (1) hist., polit. císařská vlá-
da, cézarství
126
cézaropapizmus, -mu m (1) polit. státní zří­
zení, v němž panovník je zároveň nej-
vyšším 'představitelem církve
cézarský T cézar
cézarství -í s (Vl) hist., polit. cézarizmus
cezium [~é-], -ia s (1) chem. sthorolesklý al-
kalický kovový prvek, měkký a velmi
reaktivní, uŽív. k výrobě fotoelektric-
kých článků, zárivek ap., zn. fyz. Cs; ce-
ziový příd.: eltech. c-á dioda; fyz. c. rezo-
nátor
cezný příd. (1) chem. označující sloučeniny
cezia v oxidačním stupni I
cézura, -y ž (1) kniž. a odb. přerývka 1. liter.
mezislovní předěl spadající dovniř sto-
py: c. mužská; c. ženská; lingv. pauza
uvnitř syntagmatu vyvolaná náhlými,
neočekávanými změnami v myšlenko-
vém procesu, zaváháním při výběru
vhodného slova n. projevením někt. citů
mluvčího; hud. krátká pauza mezi dvě­
ma frázemi 2. archit. přerušení sledu ar-
chitektonického pohybu (motivu), zá-
měrně uvolněná plocha v souvislém za-
stavění, související s přirozenými po-
měry území
cf. zkr. (1: confer) kniž. srovnej
c. f. hud. zkr. pro cantus firmus
a chem. zn. pro kalifornium (californium)
CFTC zkr. (f: Confédération francaise des travail-
leurs chrétiens) franc. odborový svaz křesť.
odborů
CGS fyz. zkr. pro mezinár. absolutní fyzi-
kální soustavu, jejímiž základními jed-
notkami jsou centimetr, gram, sekunda
CGT [sé žé té] zkr. (f: Confédération générale du
travail) franc. socialistický odborový svaz
cchun, -u m (čín) stará čínská jednotka dél-
ky (3,58 cm)
Ci fyz. zn. pro curie
CIA [sí aj ej] zkr. (a: Centrallntelligence Agency)
Ústřední zpravodajská služba, koordi-
nační centrum civilní a voj. rozvědky
USA
ciacona [čako-], -y (it < špl, chaconne
[šakon] neskl. (f), chaconna [šako-], -y
(f) ž hud. skladba složená z variací nad
ostinátním basem, passacaglia
cibéba, -y ž (n < arab) potr. c-y velké rozinky
s jádry, bobule hroznů na keřích, zprav.
napadené ušlechtilou plísní, víněnky
cibelín, -u m (it) text. měkká vlněná tkanina
s dlouhým lesklým vlasem, uŽív. na
pláště; cibelínový příd.
cibet, -u m (it < arab) 1. popelavě šedá, temně
skvrnitá kožešina cibetky 2. zbož. vonný
výměšek z podocasní žlázy cibetky uŽív.
k výrobě voňavek a léků; cibetový příd.:
c-á vůně
cibetka, -y ž (it < arab) zool. malá aft. a asijská,
pestře zbarvená šelma rodu Viverra, po-
dobná kočce, poskytující cihet: c. afric-
ká
cibeton, -u m (ř) chem. nenasycený cyklický
keton se sedmnáctičlenným uhlíkovým
kruhem v molekule, vonná součást piž-
ma
ciferník
t
cibetový cibet
cibofobie, -e ž (ř) med., psych. chorobný
strach z jídla
ciborium, -ia s (1) 1. archit. zdobená stříška
nad oltářem na čtyřech podpěrách, bal-
dachýn 1, tabernákl 2 2. círk. schránka
z drahého kovu na hostie v podobě zdo-
beného kalichu s víkem; ciboriový příd.:
c. oltář
CIC [sí aj síl zkr. (a: Counter-Intelligence corps)
Protišpionážní sbor, výzvědná služba ar-
mádyUSA
cicero, -a s (1) polygr. 1. stupeň velikosti tis-
kařského písma (12 bodů = 4,5 mm) 2.
základní typografická jednotka délky;
cicerový příd.: c-é typy
cicerone [čičeró-], -na (it < Vl), ciceron
[cice-], -a m (ciceronka, -y ž) (Vl) zast.
kniž. průvodce cizích turistů (nazv. po-
dle střím. politika a řečníka M. T. Cice-
rona); ciceronskýl příd.: c-á služba
ciceronián [-ny-], -a m(Vl) (zprav. vobdo-
bí renesance) kdo usiluje o jazykovou
čistotu v duchu Cicerona; stoupenec Ci-
cerona
ciceronián [-ny-], -u m (Vl) (v období re-
nesance) učebnice vybroušeného lat.
slohu (nazv. podle střím. politika a řeč­
níka M. T. Cicerona)
ciceronizmus [-ny-], -mu m (Vl) liter. (od re-
nesance do 19. stol.) styl vyznačující se
bohatě rozvitou stavbou vět (nazv. podle
střím. politika a řečníka M. T. Cicerona)
ciceronskýl t cicerone
ciceronský' příd. (Vl) zast. kniž. takový jako
u slavného střím. řečníka Cicerona: c-á
výmluvnost vynikající; c. sloh řečnický,
výmluvný; c-á latina dokonalá, klasic- ,p.
ká; ciceronsky přísl.
ciceronství, -í s zast. kniŽ. souhrn charakte-
ristických vlastností cicerona; povolání
cicerona
t
cicerový cicero
cicimek, -mku m (jslov < arab) bot. (sub)tro-
pický keř. n. stromek rodu Ziziphus po-
skytující jedlé plody peckovice: c. ju-
juba
cicit, -u m (hebr) círk. kostka, kt. si upevňují
židé při modlitbě na čelo
cicvár, -u m (per) 1. druh pelyňku, jehož drob-
ného nerozvitého květenství, tzv. cicvá-
rového semínka, se dř. užívalo jako léku,
pelyněk cicvárový (bot.) 2. c-y geol. shlu-
ky uhličitanů v cihlářské hlíně působící
popraskání výrobků; cicvárový příd.:
c-é semínko; bot. pelyněk c.
·cid (1) v slož. druhá část s význ. ničící, usmrcu-
jící, zabíjející
CIDALG zkr. (f: Comité intemational pour la diffu-
sion des arts et des lettres par le cinéma) Meziná-
rodní výbor pro šíření umění a písem-
nictví filmem
cidre [sidr], -ru m (f) potr. slabě alkoholická
zkvašená šťáva, zvl. jablečné n. hruško-
vé víno; cidrový příd.: c. lis
ciferník, -u m (n < arab) číselm'k (u hodin);
ciferm'kový příd.
cifra
cifrat, -y ž (n < arab) číslice; ciferní, ciferný
příd. číselný: mat. c-ý součet daného čísla
součet všechjeho cifer bez ohledu naje-
jich umístění
cifra', -y ž (marl) 1. folic přizdobení melodie
n. tanečního kroku 2. etn. vyšívaná ozdo-
ba na tkanině
cifrování, -í s (maď) folk. 1. přizdobování zá-
kladní zpívané melodie (houslistou) 2.
improvizace složitých tanečních kroků cimelie, -ií ž pomn. (1 < ř) řídč. kniŽ. vzácné, sta-
prováděné zvl. sólovým tanečníkem
cifrovat1 ned. (co) opatřovat čísly (ciframi l )
cifrovat' ned. folk. (co) provádět cifrování
cigájský příd. (Vl) zeměd. c-á ovce polojem-
novlnné plemeno ovcí, převážně bílé,
rozšířené ve střed. a vých. Evropě, na
Balkáně a v Kazachstánu
cigareta, -y ž (f < indián) sekaný jemný tabák
v tenké papírové trubičce; cigaretový
příd.: c. tabák; c-á dutinka; pap. c. papír
cigárko, -a s (šp < indián) zprav. mno c-a potr. dlou-
hý, tenký, trvanlivější salám
cigáro, -a s (šp < indián) hovor. cigareta; cigá-
rový příd: c-á vůně
cigártaška, -y ž (f < indián + n) zast. ob. pouzd-
ro na cigarety
cícha, -y ž (n) povlak (na peřinu): damaš-
ková C.; cíchový příd.: c-é plátno
cichlida, -y ž (1) zool. jihoamer. vrubozob-
covitá dravá ryba z čeledi Cichlidae, pří­
buzná okounu, žijící ve vodách tropů a
subtropů, chovaná v akváriích
cichorin, -u m (1) biochem. hořký glykosid
z kořene čekanky obecné
cikáda, -y ž (1) zool. hmyz rodu Cicada, Ti-
bicen aj. s blanitými, průsvitnými kří­
dly, žijící na stromech a keřích v teplých
krajích, známý pronikavým, daleko sly-
1- šitelným zvukem samečků: c. obecná; c.
viničná; cikádový příd.
~ikatrikula, -y ž (1) bot. místo na semeni po
klíčním otvoru
cikatrizace, -e ž (1) med. (za)jizvení rány; ci-
katrizační příd.
cikorie, -e ž (n < 1) řídč. cikorka
cikorka, -y ž (n < 1) přísada do kávy (dř. též
kávová náhražka) ze sušeného kořene
čekanky obecné; cikorkový příd.: c-á
káva
CILECT zkr. (f: Centre intemational de liaison des
écoles de cinéma et de télévision) Mezinárodní
středisko pro spolupráci filmových a te-
levizních škol
ciliární příd. (1) anat. týkající se řasy, řasnatý:
c. sval, nerv
cilie, -ií ž mno (1) biol. organely řasinkovitého cineol, -u m (1) biochem. součást silic euka-
charakteru na povrchu buněk, pomocí
nichž se organizmy pohybují n. uvádějí
do pohybu okolní prostředí, řasinky
CIM zkr. (a: Computer Input Microfilm) výp. tech.
zařízení k snímání mikrozáznamů jako
vstupního média pro počítač
cimarron [si-] , -a m (šp) (v koloniální šp.
Americe) uprchlý otrok
cimbál, -u m (1 < ř) hud. lid. strunný nástroj
lichoběžníkového tvaru bez klávesnice
(popř. s pedálem), jehož napříč natažené
127
struny se rozeznívají údery dvou dřevě­
ných paliček; cimbálový příd.: c-á muzi-
ka s podstatnou účastí cimbálu
cimbalista, -y m (cimbalistka, -y ž) hráč
na cimbál
cimbuří, -í s (n) zubaté zakončení opevnění
hradeb a stěn hradebních věží středově­
kých staveb; zdobný prvek na skříních
a kamnech doby gotické
robylé knihovnické n. církevní poklady,
vzácné knihy, vzácnosti
cimfrlich, cimprlich příd. (neskl.) (n) zast. ob.
expr. phliš jemný, choulostivý, rozmaz-
lený, upejpavý, nedůtklivý
cimfrlína, cimprlína, -y ž (n) zast. ob. expr.
phliš jemná, choulostivá, rozmazlená,
upejpavá, nedůtklivá žena n. dívka
cimora [či-], -y ž (indián) (V Peru a v Ekvá-
doru) indiánský obřadní nápoj s omam-
nými účinky
cimra, -y ž (n) zast. ob. a slang světnice, pokoj,
místnost
cimrovat ned. (n) horo. slang (co) zabezpečovat
báňské dílo výztuží
cin, -u m (čín) 1. čín. hmotnostní jednotka
(604,5 g) 2. jap. hmotnostní jednotka
(599,7 g)
cín, -u m (n) chem. střlorolesklý, bílý kovový
prvek, nízkotající a dobře tvárný, uŽív. k
ochraně plechů a do slitin s mědí a s olo-
vem, zn. Sn: šedý c. cínový mor; cínový
příd.: geol. c-é rudy; tech. c-á pájka; c. mor
rozpad kovového cínu na šedý prach vli-
vem urč. teploty, šedý cín
cinabarit, -u m (ř) miner. nerostný sirník
rtuťnatý červené barvy, hlavní ruda rtu-
ti, užívaný k výrobě barviv, rumělka; ci-
nabaritový příd.
cínař, -e m výrobce cínového zboží; cínař­
ský příd.: c-á dílna
cínařství, -í s výroba cínového zboží
cínatan, -u m (n) chem. sloučenina vznikající
působením silné zásady na hydratovaný
oxid cínatý
cínatý příd. chem. označující sloučeniny cínu
v oxidačním stupni II
cinemaskop [si-], -u m (f < ř) film. přístroj
k snímání a promítání širokoúhlých fil-
mů; cinemaskopický příd.
cinéma-vérité [sine- verite] neskl. s (f) film.
směr film. tvorby vzniklý ve Francii v
50. letech, využívající stylových pro-
středků dokumentárního filmu, film-
pravda
lyptů, šalvěje a bazalky s antiseptický-
mi vlastnostmi
cinerace, -e ž (1) odb. zpopelnění; cinerační
příd.
cineráma [si-], -y ž (f < ř) film. typ kina se
systémem snímání a promítání široko-
úhlých filmů na zaoblenou promítací
plochu
cinerárie, -e ž (1) zahr. cizokrajná květina
rodu Cineraria s velkými květy modrý-
mi, bílými, fialovými n. červenými,
circenses (ludi)
u nás pěstovaná jako pokojová, popel-
ka, starček krvavý (bot.)
cinerárium, -ia s (1) 1. popelnice, urna 1 2.
místo jejího uložení
cinerin, -u m (1) biochem. součást přírodního
insekticidu pyretra z kopretiny růžové,
dnes vyráběná synteticky
cingulum, -la s (1) 1. círk. šňůra n. širší šerpa
se stuhou n. šňůrou, jíž je převázánaalba
(ve význ. 2) 2. med. (v chirurgii) obvaz
znehybňující část břicha n. hrudníku,
uŽív. při zlomeninách žeber 3. biol. zad-
ní část vířivého ústrojí někt. vířm'ků
cinchonin [-ny- i -ný-], -u m (1 + ř) biochem.
jeden z alkalOidů obsažený s chininem
v kůře chinovníku; cinchoninový příd.:
chem. kyselina c-á
cíničitan, -u m(n) chem. sloučenina vznikají-
cí působením silné zásady na hydrato-
vaný oxid cíničitý, pouŽív. např. při tis-
ku a barvení tkanin
cíničitý příd. (n) chem. označující sloučeniny
cínu v oxidačním stupni IV
cínie [-ny-], -e ž (Vl) zahr. květina rodu Zin-
nia s drsnými listy a různobarevným kvě­
tenstvím tvořeným drobnými kvítky při­
sedajícími na společné lůžko, ostálka
(nazv. podle něm. botanika G. Zinna);
cíniový příd.
cinkl, -u m (n) hud. starý dřevěný dechový
nástroj s nátrubkem přímého n. zahnu-
tého tvaru
cink', -u m (n) 1. zast. ob. oční zákal 2. kart.
slang tajná značka na kartách podvod-
ných hráčů
cinobr, -u m (n < ř) výtv. rumělka (miner.), cina-
batit (miner.); cinobrový příd.: c-á červeň
cínování, -í s tech. nanášení souvislých po-
vla1}ů cínu na všechny technicky důle­
žité kovy: galvanické, kontaktní, ponor-
néc.
cínovat ned. tech. (co) provádět cínování
cínovec, -vce m (n) miner. hnědý až černý
čtverečný nerost, oxid ciničitý, kasiterit
cínový t cín
cinquecento [činkveče-], -a s výtv. it. ozna-
čení pro období 16. stol. v it. umění
cinvaldit [-dy-], -u m (Vl) miner. sthorošedý,
žlutavý, vzácněji tmavě zelený až černý
jednoklonný nerost ze skupiny slíd, kře­
mičitan draslíku, lithia, hliníku a železa
(nazv. podle Cinvaldu, něm. názvu dneš-
ního Cínovce u Teplic)
cinzano [činzá-], -a s (Vl) dezertní víno
(nazv. podle it. výrobce F. Cinzana)
CIO zkr. 1. (f: Comité intemational olympique) sport.
Mezinárodní olympijský výbor, MOV
2. (amer: Congress of Industrial Organisations)
amer. průmyslový odborový svaz
ciompi [čom-] neskl. m mno (it) hist. (ve stře­
dověké Florencii) námezdně pracující
textilní dělníci
cippus, -ppu m (1) výtv. (v střím. umění) ná-
hrobní n. hraniční kámen
ciráty, -ů m pomn. (n) ob. okolky, cavyky
circenses (Iudi) [-nzés lúdy] neskl. m mno (1)
kniž. hry v cirku
circular pitch
circular pitch [serkjúlr pičj neskl. m (a) tech.
(V zemích s palcovou soustavou měr)
ozubení vycházející z obvodu rozteče
circulus in definiendo [-ku- -ny-], c-Iu in
definiendo I neskl. m (I) log. chyba při de-
finování, kdy se k definování pojmu po-
užije sám tento pojem
circulus in demonstrando [-ku-j, c-Iu in
demonstrando Ineskl. m(I) log. chyba v dů­
kazu, kdy se důkaz opírá o to, co má
být teprve dokázáno
circulus vitiosus [-ku- viciózusj, c-lu v-su
I neskl. m (I) log. bludný kruh (circulus in
definiendo, circulus in demonstrando);
přen. knlž. bezvýchodná, neřešitelná situa-
ce
cire perdue [sir -dyj neskl. ž (f) hul. litecká
technika jediného odlitku ze ztracené
formy
cir(h)óza, -y ž (ř) med. svraštění a ztvrdnutí
orgánu těla: c. jater; cir(h)otický [-ty-j,
cir(h)ózní příd.
cirk, -u m(n) geol., horol. horní závěr ledovco-
vého údolí, někdy oddělený od údolí
vysokým skalním stupněm, kar půlkru­
hovitého tvaru
cirka přísl. (I) zast. kolem, asi, přibližně,
zhruba, okrouhle (zkr. ca, cca)
cirkadiální [-dy-j, cirkadiánní příd. (I + ř)
biol. probíhající, vyskytující se periodic-
ky přibližně za 24 hodin, denní: c. jev,
cyklus; c. rytmy opakované změny
životně důležitých funkcí a činností ži-
vých organizmů, kt. mají přibližně jed-
nodenní frekvenci, biorytmy ...
cirkalitorál, -u m (I) geol. hlubší oblast dna
moře s řasami snášejícími nedostatek
světla
cirkanuální příd. (ř + I) ekol. c. rytmy perio-
dické změny fyziol. funkcí organizmů
v průběhu jednoho roku
cirkas, -u m (VJ) text. vazba čtyřvazného
kepru oboulícného, často uŽív. u vlně­
ných tkanin
cirkátor, -a m (I) círk. (v premonstrátském
řádu) funkcionářzajišťujícíúčast na spo-
lečných bohoslužbách a otvírání a zaví-
rání brány kláštera
církev, -kve ž (ř) organizované společenství
křesť. věřících: katolická c.; církevní
příd.: c. hudba, škola (op. profánní1); c. zří­
zení a řády; c. sňatek uzavřený v kostele
(op. civilní2); c. rok pravidelný koloběh
svátků vycházejících z událostí života
Kristova, kulminující v období veliko-
nočním a vánočním; c. sněm koncil; c.
Otcové představitelé křesť. teologie
1.-6. stol. obhajující církevní dogmata
proti pohanskému myšlení; c. stát býv.
eapežské území v Itálii (se středem v
Rímě), od 1929 stát Vatikán; práv. c. prá-
vo
církevněslovanský příd. (ř) hud., círk. c. zpěv
bohoslužebný zpěv formovaný od kon-
ce 1. tisíciletíujiž. a vých. Slovanů jako
samostatná větev byzantského liturgic-
kého chorálu
128
církevní i církev
církevm'k, -a mzprav. hanl. oddaný příslušník
církve; církevnický příd. zprav. hanl. pře­
pjatě dbající ustanovení církve a jejich
formálního dodržování
cirkl, -u m (I) zasl. kružidlo, kruh, kolo
cirkoráma, -y ž (I + ř) film. panoramatické
kino s kruhovou projekční plochou a
s diváky upro~.řed; systém promítání fil-
mů na prstencovou promítací plochu
cirkul, -u m (I) hlst. 1. (kdysi v Haliči a ve
velkých pol. městech) administrativní
jednotka 2. (ve velkých městech pol.
království) policejní obvod
cirkulace, -e ž (I) 1. oběh, cirkulování, ko-
loběh, kolování: c. vzduchu; c. krve v
těle; tech. c. vody v parním kotli, oleje v
motoru; meteor. c. atmosféry souhrn
všech meteorologicky významných po-
hybů v atmosféře; ekon. c. kapitálu, pe-
něz, směnky 2. blol. různosměrný pohyb
protoplazmy, resp. obsahu buňky 3. mal.
C. vektoru křivkový integrál druhého dru-
hu z vektorového pole po orientované
křivce, zprav. uzavřené; cirkulační příd.:
tech. c. chlazení, mazání; c. potrubí; c.
číslo poměr hmoty protékající a obíhají-
cí směsi vody a páry k parnímu výkonu
kotle; ekon. c. prostředek; peněž. c. akre-
ditiv oběžný; - blol. c. pohyb protoplaz-
my; cirkulačně přísl.
cirkulárka, -y ž (I) hovor. kotoučová (cir-
kulární) pila: c. na dříví, na železo
cirkulární příd. (I) kniŽ. aodb. kruhový; okruž-
ní, oběžný, kolující: c. pila kotoučová
(tech.); med. c. steh; dlpl. c. nóta přípis stej-
ného znění zasílaný ministerstvem za-
hraničních věcí svým zastupitelským
úřadům n. cizím vládárn
cirkulář, -e m(l) listina nadřízené osoby n.
úřadu podřízeným, oběžník
cirkulátor, -u m (I) tech. trubkové topné tě­
leso v odpařováku zvyšující odpařování
kapaliny
cirkulovat ned. (I) kolovat 1. pohybovat se
v kruhu, okruhu, obíhat 2. dostávat se
postupně od jednoho k druhému
cirkumanální [-m Ia-j příd. (I) anat. nacházející
se kolem řitního otvoru
cirkumcize, -e ž(l) med. odstranění předkož­
ky, obřízka
cirkumdukce, -ež(l)med. (při chůzi) zvlášt-
ní obloukovitý pohyb při ochrnuté dolní
končetině
cirkumekvatoriální [-m Ie-] příd. (I) astro le-
žící v okolí nebeského rovníku
cirkumference, -e ž (I) med. obvod; rozsah
cirkumflex, -u m(l) l.lingv. tónický (melo-
dický) přízvuk na dlouhé slabice, stou-
pavě klesavý (v řečtině) n. klesavý (v
praslovanštině); v nové kvalitě v někt.
baltských a slovanských jazycích 2.
[si-] (ve francouzštině)diakritické zna-
ménko nad někt. dlouhými n. otevře­
nými samohláskami (např. 6, e), uŽív.
dnes v růz. funkcích (např. k označení
délky samohlásky); cirkumflexní, cir-
císař
kumflexový příd.: lingv. c-á intonace ta-
žená, klesavá
cirkumflexe, -e, ž (I) med. otočení, kruhovi-
tý pohyb a ohnutí, např. v lokti, v kole-
ně
cirkumlunární příd. (I) astro obklopující Mě­
síc, vyskytující se kolem Měsíce
cirkumpolární příd. (I) 1. geogr. vyskytující
se v oblasti zemského pólu: C. oblast ko-
lem zemských pólů; blol. C. rozšíření ně­
kterých rostlin, živočichů v arktické a
subarktické zóně sev. polokoule 2. astro
C. hvězda, souhvězdí v dané zeměpisné
šířce nikdy nezapadající pod obzor
cirkumskriptní příd. (I) med. řidč. ohraničený
cirkumstantivum [-ty- I -tý-], -va s (1) lingv.
c-a druh plnovýznamových slov, kt. vy-
jadřují okolnostní příznak slovesa,
adjektiva n. adverbia a ve větě mají plat-
nost příslovečného určení, okolnostní
slova; cirkumstantivní příd.
cirkumstelární příd. (I) astro obklopující hvěz­
dy, vyskytující se kolem hvězdy
cirkumzenitál [-ny-j, -u m( 1+ arab) astro pří­
stroj k určování geogr. souřadnic podle
okamžiků, kdy urč. základní hvězda
projde určitou výškou, hranolový ast-
roláb
cirkus, -u m (I) 1. střím. protáhlá kruhová
n. oválná závodní dráha se stoupavým
hledištěm 2. zábavní podnik ve velkém
stanu n. v pevné budově, kde vystupují
artisté, klauni a cvičená zvířata 3. ob. expr.
zmatek, blázinec, shon; cirkusový příd.:
c-í artisté
cirkusák, -a m (cirkusačka, -y ž) ob. cirku-
sový artista, zaměstnanec; cirkusácký
příd.
cirokumulus, -Iu m (I) meteor. jemné bílé
obláčky z ledových krystalků v řadách
n. skupinách ve výšce 5-10 km, řasová
kupa, beránky
cirostratus, -tu m(I) meteor. oblak z ledových
krystalků v podobě bělavého závoje
zprav. po celé obloze ve výšce 6-10 km,
řasová sloha
ciróza i cir(h)óza
cirus, -ru m (I) 1. meteor. oblak z ledových
krystalků v podobě bílých lesklých vlá-
ken n. pruhů ve výšce 6-10 km, řasa 2.
zool. c-y spojené brvy u nálevníků slou-
žící pohybu; hmatový přívěsek u moř­
ských červů, smyslové tykadélko kelna-
tek
cis- (I) předp.jmennás význ. přes, z této strany:
chem. v názvu sloučeniny vyjadřuje, že
dva substituenty jsou vázány např. na
dvojnou vazbu n. kruh z téže strany (op.
trans- předp. jmenná)
CISAC zkr. (f: Confédératlon Internatlonale des so-
ciét d'auteurs et composlteurs) Mezinárodní
konfederace ochranných autorských sdru-
žení
cisalpinský příd. (I + VJ) ležící vzhledem k
Římu před Alpami, předalpský (op. trans-
alpinský, záalpský)
císař, -e m(l) panovník monarchického stá-
císařka
tu s titulem nejvyššího stupně: hist. řím­
ský, rakouský C.
císařka, -y ž (I) zahr. sorta slivoně: C. zelená,
fialová, modrá
císařovna, -y ž 1. panovnice s císařským
titulem 2. žena císaře
císařskokrálovský příd. (I + č) v ozn. stát-
ních institucí, úředníků Rakousko-Uher-
ska ap. 1. (v Předlitavsku) císařský krá-
lovský, zkr. C. k.: c-á policie; C. místo-
držitelský rada 2. (v Zalitavsku, v Uh-
rách) císařský a královský, zkr. C. a k.
císařský příd. 1. k císař: c-á koruna; c. de-
kret 2. souvisící nějak s císaři rak.-uh.;
říšský, státní: c. královský (zkr. C. k.);
c. a královský (zkr. c. a k.); C. znak, orel;
C. kabát dlouhý černý pánský kabát,
uzavřený, se šosy (nošený za rak. mo-
narchie); Oobléci c. kabát nastoupit vo-
jenskou službu (za Rakouska) 3. med. c.
řez operativní otevřeníbřišní stěny a dě­
lohy k vynětí plodu: provést c. řez, přen.
vykonat rázný, rozhodný čin; bot. mu-
chomůrka c-á s jasně červeným klobou-
kem bez strupů a s žlutým třeněm i lu-
peny; císařsky přísl.
císařství, -í s (I) 1. polit., hist. vládní forma
monarchického státu, jehož panovník má
titul císaře, císařská ose: římské, byzant-
ské c. 2. hodnost císaře, císařská vláda
císioján [-zi-j, -u, cisiojánus, -nu m (I) liter.
středověký veršovaný kalendář (slouží-
cí k zapamatování dat nejvýznamnějších
svátků)
cislajtánský příd. (VJ) hlst. vztahující se k
Cislajtánii (neúř. název pro země před­
litavské v říši rakousko-uherské, její ra-
kouská část), předlitavský, rakouský
cislunární příd. (I) astro vyskytující se mezi
Zemí a dráhou Měsíce (op. translunární)
CISPR zkr. (f: Comité Internatlona! spécla! des per-
turbations radloélectriques) sděl. tech. Zvláštní
mezinárodní výbor pro studium rušení
rádiového příjmu
cista, -y ž (I < ř) archeol. dřevěná, později bron-
zová válcovitá nádoba sloužící jako
vědro
cisterciák, -a m (cisterciačka, -y ž) (VJ)círk.
člen mnišského řádu, reformované od-
nože řádu benediktinů(nazv. podle franc.
města Citeaux (lat. Cistercium), kde byl
řád r. 1098 založen); cisterciácký příd.: c.
klášter
cisterna, -y ž (I) 1. uzavřená nádrž na kapa-
liny n. sypké látky (někdy umístěná na
vozidle) 2. vůz s touto nádrží, cisterno-
vý vůz 3. vod. součást jímadla srážkové
vody sloužícíjako vodní zdroj v místech
s nedostatkem podzemní n. povrchové
vody; cisternový příd.: C. vůz; cisterna
2; c-á loď tanková, tanker; c-é želez-
niční vozy kotlové
cistovm'k, -a m (ř) zool. menší pták rodu Cis-
ticola hnědavě zbarvený, s krátkým pru-
hovaným ocasem, obývající hlavně trav-
naté a křovité porosty v Africe a v Asii:
c. rákosníkový
129
cistra, -y ž (f) hud. starý drnkací nástroj s plo-
chou ozvučnou skříní
cis-trans test, cis-trans t-u m (ř + I) gen. test
určující vzájemný vztah alel, sloužící ke
stanovení hranic cistronu
cistron, -u m (ř) gen. nositel informace pro
syntézu urč. proteinu, strukturní gen
cistus, -u m (ř) bot. keř rodu Cistus s velkými
různobarevnýmikvěty, rostoucí ve Stře­
dozemí: c. šalvějolistý
cisvestitizmus [-tyty-], -mu m(l) med. cho-
robná záliba v převlékání se do nepři­
měřených, nepříslušných šatů
citace, -e ž (I) 1. doslovné uvedení něj. vý-
roku; výrok, text sám; uvedení názvu díla
a zprav. i místa v něm, citování 1, 2; hud.
použití citátu ve skladbě 2. zasl. obsílka
k soudu; citačnípříd.: odb. c. technika kte-
rou se cituje; C. index rejstřík obsahující
jména autorů a názvy jejich děl citova-
ných jinými autory
citadela, -y ž (n < It) městská tvrz
citát, -u m (I) doslovně uvedený cizí výrok,
text 1; lingv. (lexikální) c. citátové slovo;
hud. téma n. melodie uvědoměle převza­
té z jiné skladby; citátový příd.: lingv. c-é
slovo pouŽív. v původní podobě cizího
jazyka (např. happyend)
citato loco [-tá- -kó] (1) kniž. na uvedeném
místě
citátomanie [-ny-j, -e ž (I + ř) hovor. hanl. zá-
liba v uvádění citátů; nadměrné užívá-
ní citátů z prací uznávaných autorit
místo vlastního řešení problému
citátor, -a m řidč. kdo rád užívá citátů
citátový i citát
citera, -y ž (n < ř) hud. strunný drnkací ná-
stroj obdélníkového tvaru s pěti melo-
dickými strunami a 24--40 doprovodný-
mi strunami; citerový příd.
citerista, -y m (citeristka, -y ž) hráč na ci-
teru
citometr, -u m (I + ř) tech. plovákové měřidlo
s rotačním pohybem na měření průtoko­
vého množství kapalin n. plynů
citovat ned. I dok. 1. (co) doslovně uvádět,
uvést cizí výrok, cizí text; přen. (koho, 4.p.)
uvádět, uvést něčí výroky 2. (co) uvá-
dět, uvést název díla a místo v něm 3.
jen ned. (koho, 4.p.) vyvolávat (duchy, ďábla
ap.)
citral, -u m (ř) chem. nažloutlá kapalina cit-
ronové vůně, nenasycený terpenický al-
dehyd obsažený v citrusových plo-
dech, uŽív. v kosmetice a lékařství
citramfoska, -y ž(um)chem. staršítyp slože-
ného hnojiva, vyráběný mechanickým
smíšením síranu amonného, hydrogen-
fosforečnanuvápenatého a chloridu dra-
selného
citran, -u m (ř) chem. sůl kyseliny citronové,
citrát, citronan; citranový příd.
citrát, -u mchem. citran, citronan; citrátový
příd.: blochem. c. cyklus cyklus kyseliny
citronové
citrín, -u m (ř) miner. poměrně vzácná žlutá
až žlutohnědá odrůda krystalovaného
citýrovat
křemene, průhledný ozdobný kámen
uŽív. v klenotnictví; citrínový příd.
citrina, -y ž (I) geol. žlutá n. červenohnědá
fosilní pryskyřice obsahující kyselinu
jantarovou, ambra 2, jantar
citroen [si- i ci-], -u, hovor. expr. -a m (než.lžlv.,
4.j. -n, hovor. expr. -na) (VJ) automobil franc.
zn. Citroěn
citrofosfát, -u m(ř) zeměd. fosforečné průmys­
lové hnojivo vyráběné ze surových fos-
fátů
citron, -u m (it < ř) 1. jasně žlutý plod citro-
níku kyselého, požívaný jako ovoce: čaj
s c-em 2. řidč. citroník (bot.)
citronáda, -y ž (It < ř) 1. osvěžující nápoj
z vody, cukru a citronové šťávy, citro-
nová limonáda; potr. ovocný sirup vyro-
bený s přísadou cukru z přírodní citro-
nové šťávy n. z její náhražky 2. řidč. cit-
ronát (potr.)
citronan, -u m ( It < ř) chem. sůl kyseliny cit-
ronové, citran, citrát
citronát, -u m (f) potr. proslazená kůra cedrá-
tu, plodu citroníku léčivého; citronáto-
vý příd.
citronela, -y ž (f < 1) bot. jednoděložná rost-
lina rodu Cymbopogon, pěstovaná v tro-
pech a subtropech pro citronelolovou
silici obsaženou v nadzemních částech,
pouŽív. ve voňavkářství
citronelol, -u m (ř) chem. nenasycený alko-
hol ze skupiny terpenů obsažený v sili-
cích, pouŽív. ve voňavkářství; citrone-
lolový příd.: chem. c-á silice
citrom'k, řidč. citronovník,-um(lt)bol. vždy-
zelený subtropický strom rodu Citrus
pěstovaný pro žluté plody s kyselou duž-
ninou (citrony); citroníkový, řidč. citro-
novníkový příd.: c-é plantáže
citronovýpříd.l. k citron 1: c-á kůra, šťáva;
c-á limonáda citronáda 1; chem. c-á ky-
selina obsažená v přírodě, zvl. v citro-
nech, důležitá při metabolizmu orga-
nizmů, pouŽív. v potravinářství, barvíř­
ství aj. 2. žlutý jako citron: c-á žluť; bol.
muchomůrka c-á se zelenožlutým, síro-
vě žlutým až bílým kloboukem se stru-
py a se žlutavým prstencem na třeni; c-é
dřevo cizokrajné dřevo žluté barvy a mě­
nivého lesku; citronově přísl.
citrulin, -u m (ř) chem. aminokyselina, inter-
mediární metabolit v cyklu močoviny
důležitý pro látkovou přeměnu dusíku
citrus, -u m (ř) bot. vždyzelená subtropická
n. tropická ovocná dřevina rodu Citrus,
rodící jedlé bobule (např. citroník, po-
merančovník, grapefruit aj.); citrusový
příd.: c-é ovoce citron, pomeranč, man-
darinka, grapefruit
citvar, -u m(orient) bot. kurkuma 2 uŽív. jako
koření a léčivo
city [si-] neskl. ž Is(VJ) kniž. (stará) vnitřní část
velkoměst s funkcí převážně obchodní,
peněžní, správní, kulturněhistorickou
(nazv. podle City, staré části vnitřního
města v Londýně)
citýrovat ned. I dok. (n < I) zast. ob. (koho, 4.p.) 1.
civeton
časlo expr. volat, povolat, předvolávat,
předvolat zbytečně n. proti vůli 2. jen ned.
expr. týrat uph1išněnýrni požadavky, sužo-
vat 3. vyvolávat, vyvolat (duchy, ďábla
ap.)
civeton, -u m (ř) chem. nenasycený cyklický
keton, vonná látka pižma žlázového se-
kretu cibetky
civil, -a m(n < I) hovor. neuniformovaná osoba,
nevoják, civilista 1
civil, -u m(n < I) hovor. 1. občanský, nevojen-
ský život 2. občanský, nevojenský ob-
lek (op. uniforma)
civilista, -y m(I) 1. neuniformovaný občan,
nevoják (op. voják) 2. práv. odborník v ob-
čanském právu
civilistický [-ty-] příd. k civilizmus, k civi-
listika, k civilista: c-á poezie civilizační
civilistika [-ty-], -y ž (I) práv. nauka o ob-
čanském právu
civilistní příd. (1) kniŽ. civilní 5, civilistický:
c. umění
civilita, -y ž (1) kniŽ. občanství, občanskost
civilizace, -e ž (f < 1) 1. souhrnný název pro
všechny obyvatele Země: lidská c. lid-
stvo 2. (v opozici proti barbarství) lid-
ská pospolitost na vývojovém stupni
charakterizovaném technickým vzestu-
pem a duchovní vyspělostí; vývojové
období, v kt. se projevuje jeho materi-
ální a duchovní kultura: (v hist. a geo-
polit. smyslu) antická C.; západní C.; ci-
vilizační příd.: C. vymoženosti; C. choro-
by onemocnění (např. hypertenze, neu-
rózy aj.) v důsledku návybl a faktťlhl
typických pro civilizaci; C. poezie opě­
vující civilizaci (stroje, průmyslový roz-
voj, technické vymoženosti, životní
sloh), civilistická; civilizačně přísl.
civilizátor, -a m šiřitel civilizace 2; civili-
zátorský příd.
civilizmus, -mu m(1) liler. tendence v poezii
konce 19. a zač. 20. stol. obdivující mo-
derní technickou civilizaci; nepatetická
a věcná česká poezie v 70. letech 20.
stol.; odb. umělecký názor líčící střízlivě
a věcně běžný občanský život, se zá-
jmem o sociální otázky
civilizovaný příd. (f < 1) jsoucí na vyšším
stupni společenského vývoje, materiál-
ní a duchovní kultury, kulturní 2 (op. pri-
mitivní 2): c-á společnost; civilizovaně
přísl.; civilizovanost, -i ž
civilizovat ned. (koho, co) vštěpovat někomu,
zavádět někam civilizaci 2; civilizovat
se ned. nabývat civilizace, stávat se civi-
lizovaným
civilněprávnípříd. (l + ř) práv. k civilní prá-
vo: C. úsek
civilní příd. (1) 1. občanský, a to nevojenský,
neuniformovaný (op. vojenský): C. oby-
vatelstvo; C. šaty; C. letadlo používané
pro účely nevojenské; C. hra bez kostý-
mů; c. obrana připravující obyvatelstvo
k organizovaným činnostem v situaci
ohrožení 2. občanský, a to necírkevní (op.
církevnľ): C. sňatek 3. práv. týkající se
130 clo
úpravy občanskoprávníchvztahů, občan­ hry světla a stínu) 2. grafická technika
ský (op. trestní): C. soudprovádějícíříze­ dřevořezu založená na kontrastech a pře­
ní ve věcech občanskoprávních; C. de- chodech světla a stinu 3. technika nega-
likt; C. proces; C. právo procesní 4. veř. tivnľ kresby založená na užívání bílé bar-
spr. C. technik, geometr, inŽenýr(dř.) sou- vy na tmavém podkladě
kromá osoba státem oprávněná k urČ. od- clarendonský [kle-] příd. (VJ) hist. c-é konsti-
borným úkonům5. poněk. kniŽ. prostý, při­ tuce souhrn nároků angl. panovmKů na
rozený, nestrojený, neobřadný, střízlivý, svrchovanost nad církví v Anglii z r. 1164
věcný: C. tón; (.. herectví; civilně přísl.; (nazv. podle mľsta vyhlášení Clarendo-
civilnost, -i ž: C. projevu nu u Salisbury)
civis academicus [cí- akadé-kus] neskl. m (1) clarino [kla-], -a s (šp <f) hud. 1. (za renesan-
zast. kniž. vysokoškolský posluchač; občan ce a baroka) trubka s jasným zvukem 2.
s akademickým vzděláním v jazýčkový hlas u varhan
civitas [cí-tás] neskl. ž 1. hist. práv. (ve st. Rľmě) clark [kl-], -u m (VJ) voj., chem. bojový plyn
státní občanství 2. (ve starověku) obec, s dráždivým účinkem na horní cesty dý-
městský stát 3; (ve středověku) město; chací
hist., filoz. C. Dei [dejí] Boží státjako opak classis [kla-] neskl. ž(l) biol. systematická sku-
státu ďáblova (pojem sv. Augustina) pina zahrnující vývojově phbuzné řády,
cizelace, -e ž řem. umělecké zdobení, opra- třída
covánI' povrchu kovových výrobků ci- claudetit [klo-ty-], -u m (VJ) miner. vzácný
zelováním 1; přen. kniž. thbení stylu; ci- bezbarvý až šedobílý jednoklonný ne-
zelační příd. rost vznikající při důlnľch požárech,
cizelér, -a m (cizelérka, -y ž) umělec zdobí- kysličník arzenitý, arzenová ruda, arze-
cl' kov cizelováním 1; přen. kniŽ. C. verše nolit (nazv. podle franc. chemika Clau-
básnik stylisticky thbící verš; cizelérský deta)
příd.: c-é řemeslo clausthalit ..[. klausthalit
cizelérství, -í s zaměstnání, práce cizeléra clavecin [klafsen], -Um(f)hud. cembalo, cla-
cizelování, -í s (f) 1. řem. konečná úprava vicemballo, harpsichord
povrchu a tvaru uměl. výrobků z kovů clavecinista [klafseny-], -y m (zvl. v době
k zajištění tvarové přesnosti, cizelace baroka) skladatel n. interpret hudby pro
2. vin. odstřihování přebytečných bobu- clavecin
lí z hroznů vinné révy po odkvětu clavicembalo [klaviče-], -a s (il) hud. cem-
cizelovat ned. řem. (co) provádět cizelování balo, clavecin, harpsichord
1: C. kování; ručně c-aná práce; přen. kniž. clavichord [kla-], -u m(1 +ř)hud. (od 15. do
zdokonalovat v podrobnostech, thbit: 18. stol.) strunný klávesový nástroj, je-
jemně c-ané básnické formy hož struny jsou rozechvívány dotykem
cizoida, -y ž (ř) mat. množina pat kolmic spuš- mosazných tangent (kolíčků n. jazýčků),
těných z vrcholu paraboly na její tečny jeden z předchůdců klavíru
cizrna, -y ž (n) 1. bol. luskovina rodu Cicer clayonáž [klejo-], -e ž (f) les. klestový kryt
s nepoléhavou (keříčkovitou) lodyhou: C. pokládaný na sesuvné svahy
beraní2.jejíjedlé semeno nepravidelně clearance ..[. klírens
kulatého tvaru s hrotem, uŽív. jako po- clearing, clearing- ..[. klíring, klľring­
travina i krmivo clearing house [klľr- haus] neskl. ž (a) ekon.
cizura, -y ž (I) výr. odstřižky kovů při ražbě organizace (zvl. banka) pro bezhotovost-
mincí nI' vyrovnávánI' pohledávek a závazků
c. k. zkr. (v Rakousku-Uhersku) císařský krá- kompenzací a zúčtováním salda na klí-
lovský ringových účtech klientů, odúčtovna
cl fyz. zn. pro centilitr cleavelandit [klľvlendy-],-u m(VJ)miner. še-
Cl chem. zn. pro chlor dobílý, nazelenalý n. namodralý lupe-
clactonien [klek-njen], -um(VJ)archeol. úště­ nitý albit (nazv. podle amer. mineraloga
pová kultura ze staršľho paleolitu (nazv. P. Cleavelanda)
podle archeol. naleziště Clacton on Sea cleveit ..[. kleveit
ve Velké Británii) cliftonit ..[. kliftonit
cladonie [kla-ny-], -e ž (1 < ř) bot. lišejnik ro- cliftonka [kli-], -y ž (VJ) hovor. literárně ne-
du Cladonia, jehož plodonosné větvič­ hodnotná detektivní povľdka (pův. o pří­
ky mají podobu dutých pohárků, duto- bězích detektiva Cliftona)
hlávka cliché-verre [kliše vér] neskl. m (f) výtv. (dř.)
cladosporium [kla-], -ia s (ř) bol. anamoď­ grafická technika ryté kresby na osvět­
ní houba ze skupiny Deuteromycetes, lenou a ustálenou fot. desku, dále foto-
zprav. saprofyt, ph1ežitostně parazitují- graficky rozmnoženou
cl' na rostlinných zbytcích a obilo~inách clintonit .,l, klintonit
claim [klejm], -u m(a) (v USA) prosťbr na clo, -a s (n < I < ř) poplatek vybľraný při pře­
nalezišti zlata n. drahých kovů vyhraze- pravě zbožl' přes státní hranice;(dř.) po-
ný nálezci platek za zboží převážené přes hranice
clair-obscure [klér obskír], -u m (f < il) výlV. urč. obvodu: dovozní, vývozní, průvozní
chiaroscuro 1. malířská technika dosa- C.; práv. autonomní, prohibiční, protidum-
hující splývavé modelace obrysů (ze sou- pingové C.; celní příd.: C. orgán; C. pro-
cloisenné
hlídka; c. poplatek, sazebník; C. pásmo;
C. unie smluvní spojenI' států bez celních
překážek; C. politika souhrn opatření, kl.
stát používá k zabezpečení svých zájmů
v hospodářských vztazích; C. válka zvý-
šení dovozních cel, dodatečného zdaně­
nI' ap.; hist. C. regál svrchované právo feu-
dálmllo panovnika vybírat poplatky ze
všeho zboží vyváženého ze země; celně
přísl.
cloisonné [kloazone] neskl. s (f) výtv. buňko­
vý email kryjľcľ plochy členěné do při­
hrádek
closed shop [kloust šop] neskl. m (a) výp. lech.
provozní ustanovení počľtačového cen-
tra, podle něhož uživatel má právo vná-
šet i odebírat data, ale k výpočetnímu
systému samému přístup nemá (op. open
shop)
clou [klu] neskl. s (f) řidč. kniŽ. úspěšné dílo n.
vystoupení, zlatý hřeb
Cm chem. zn. pro curium
cm fyz. zn. pro centimetr
C-mitóza, -y ž (ř) biol. (v cytogenetice) ab-
normální mitotické dělení buněčného
jádra vyvolané působením kolchicinu
CNC zkr. (a: Compuler Numerical Control) výp. lech.
číslicové řízení pomocí počľtače
CNES zkr. (f: Centre national d'études spaliales) Ná-
rodní ústředí pro kosmický výzkum (ve
Francii)
CNR zkr. (f: Conseil national de la résistance) (za
něm. okupace) Národnľ rada odporu,
nejvyšší orgán franc. odbojových složek
Co chem. zn. pro kobalt (cobaltum)
cob [ko-] , -a m (a) zeměď. ušlechtilý malý,
silný, široký kůň vzniklý kříženímchlad~
nokrevníka s teplokrevníkem (zvl. ve
Francii)
COBOL zkr., hovor. cobol [ko-], -u m(a: Com-
mon Business-Orienled Language) kyb. progra-
movací jazyk vhodný zvl. pro zpraco-
vání hromadných dat na počítači
cockney [kokny] neskl. s(a) 1. londýnský dia-
lekt lexikálně a hláskově odlišný od stan-
dardní angličtiny 2. přezdívka obyvatel
Londýna (zvl. East Endu) hovořících
tímto dialektem
cocuswood [kokusvud], -u m (I + a) světle
žluté až žlutohnědé tvrdé, těžké dřevo
jemné, pravidelné struktury, z tropické-
ho stromu Brys ebenus, pův. z Brazílie,
pouŽív. k výrobě součásti hud. nástrojů,
k výrobě ozdobných předmětů a intar-
zování
coda [kó-], -Yž(il) hud. závěr n. dodatek hud.
věty; liler. dodatečný kratší verš přidaný
k ustálené básnické formě, plnící funkci
pointy n. osobitého rytmického závěru
codeball [koudbol], -u m(a) sport. amer. há-
zená s mľčem o průměru 15 cm na hřiš­
ti vymezeném čtyrmi stěnami
cohenit ..[. kohenit
cochonerie [košo-], -e ž (f) řidč. kniŽ. dvoj-
smyslnost, necudnost, oplzlost
coincidentia oppositorum [ko-cia -zitó-]
neskl. ž (1) idea odstranění protikladů v
131
nekonečnu, významná pro matematiku
afřírodovědu, shoda protikladů
cok cokna
cokání, -1' s (r) lingv. (v někt. rus. nářečľch)
nerozlišovánI' hlásek [cl a [č],jejich sply-
nuti v [cl (op. čokání)
cokna, -y Ž. cok, -u m (n) zasl. ob. 1. zoubek
u krajky, na šatech 2. zoubkovaná kraj-
ka
col arco [kol-kol přísI. (il< 1) hud. (při hře na
smyčcové nástroje) s rozechvívánľm
strun smyčcem (žíněmi) (op. collegno)
colascione [kolašóne] neskl. s(it}hud.lid. drn-
kací it. nástroj podobný mandolíně
colbertizmus [ko-ty-], -mu m (VJ) ekon., hisl.
(v 2. pol. 17. stol. za vlády Ludvíka XlV.
ve Francii) merkantilizmus založený na
zvyšování státních přľjmů zvl. zajišťo­
váním aktivnľ obchodní bilance vývo-
zem a omezením dovozu zboží (nazv.
podle franc. ministra J. B. Colberta, kt.
ho úplatňoval)
colcret [kolkrít], -Um(a) stav. způsob výroby
betonových konstrukcí dodatečným za-
léváním (shora n. pod tlakem zdola)
dokonale tekuté cementové malty do
bedněnI' vyplněného vibrovaným štěr­
kem
colemanit ..[. kolemanit
colgrout [kolgraut], -u m (a) stav. dokonale
tekutá cementová malta použľv. při col-
cretu
coli [ko-] neskl. s (I) biol. druhové označení
pro bakterie zprav. rodů Escherichia,
Campylobacter a nálevníka rodu Balan-
ditium, někdy původce střevních one-
mocnění, hl. u dětí
coUa parte [ko-] přísl. (il) hud. s přizpůsobe­
nľm se hlavnímu hlasu
coUege [kolidž] neskl. ž(a <f < I) (v anglosas-
kých zemľch) 1. typ školy poskytujícľ
vyšší vzdělání s internátnľm ubytová-
ním pro učitele i žáky 2. nástupní roč­
ník univerzity; první ročníky (v USA)
coUegium musicum [kolé- múzikum], c-ia
m-ica i neskl. s (1) hud. 1. soubor provozu-
jící starou hudbu 2. (v 17. a 18. stol.)
sdružení z neprofesioná1nľch hudebníků
zvl. na něm. univerzitách; ..[. léž kolegi-
um
collegno [kolleňo] přísl. (it) hud. (při hře na
smyčcové nástroje) s rozechvíváním
strun dřevem smyčce (zvl. ve staccatu)
(op. col arco)
collinsit ..[. kollinzit
colon ..[. kolon
coloradoit ..[. koloradoit
columbia [ko-], -e ž (VJ) zeměd. plemeno
merinových ovcí s vysokou produkcI'
vlny chované v USA (nazv. podle amer.
města Columbia)
columbit ..[. kolumbit
colusit ..[. koluzit
comb [koum-], -u m(a) stará brit. jednotka
objemu pro sypké látky
combine-painting [kembajn-pejntyn-], -u m
(amer) výtv. směr užívající předmětů denní
compteur
potřeby či libovolných materiálů k výtv.
zpracovánI'
combo [ko-], -a s (a) hud. malá džezová in-
strumentální skupina (trio až septeto)
comeback [kambek], -u m (a) kniŽ., publ. ná-
vrat (k dřľvější činnosti ap.)
come primo [kó- pn-] přísl. (il) hud. jako na
začátku, jako předtím
co"!es [ko-] neskl. m (živ.) (I) hist. 1. (ve st.
Rľmě) cľsařův průvodce, později vyššľ
úředm'k pověřený správou urč. územľ 2.
(ve středověku) šlechtický titul, hrabě
comes [ko-] neskl. m (než.) (1) hud. (ve fúzi)
téma uváděné imitujľcím hlasem, prů­
vodčí
come sopra [kó-] přísl. (il) hud. jako předtím,
na začátku, nahoře
comics [komiks], komiks neskl. i -ů m mno (a
zkr.: comic strips) (pův. v USA) obrázkové
seriály s dobrodružnými n. komickými
příběhy, event. doprovázené textem pro-
mluv, otiskované v časopisech
coming-out [ka- aut] neskl. m(a} veřejné při­
hlášení se k urč. typu činnosti, založení
ap.: C. homosexuálů
commedia dell'arte [komédja delarte],
c-e dell'arte i neskl. ž (il) div. (v 16. a 17.
stol.) improvizovaná it. veselohra s ty-
pickými postavami navazujľcľ na tradici
pozdně římské frašky a lid. hry
commedia erudita [komédyja é-dý-], c-e
e-y i neskl. ž (il < 1) div. renesančnľ kome-
die s výraznou politickosatirickou ten-
dencí, výrazně liter. charakteru, knižnľ
drama
comme il faut [komilfó] (f) zasl. hovor. 1. příd.
jak se slušľ a patří, náležitý; dobrý 2. pří­
sl. náležitě, dobře, vzorně
commissura [ko-], -yž(l)anat. nervová spoj-
ka mezi rovnocennými mľsty na obou
stranách těla
commodo [ko-] přísl. (il) hud. pohodlně, vol-
ně
common law [komen ló] neskl. s(a} práv. obec-
né právo jako hl. součást anglo-amer.
práva
common sense [komen sens] neskl. m(a) filoz.
prostý, zdravý rozum
commonwealth [komenvels], -u m (a) polit.
politické společenství, konstituční stát,
soustáti, svaz národů; Britské společen­
stvl' národů
communio [komúnyó], -ia s (1) círk. přijímá­
ní; C. sanctorum [-któ-] křesť. círk. spole-
čenství svatých, tj. Bohu náležejľcľch
compact disc [kompakt dysk] neskl. m (a)
kompaktnľ deska, zkr. CD
company [kampeny] neskl. ž(a) obch. (ve Vel-
ké Británii) firemní označení obchodní
společnosti
compiler [kempajle], -u m (a) výp. lech. počí­
tačový program schopný program napsa-
ný v jistém programovacľmjazyku pře­
vést do jazyka jiného
compteur [komtér], -u m(f) lexl. posukovací
stroj vybavený počítadlemk odměřování
délky pramene
computer
computer J- komputer
computer music [kompjútr mjúzik] neskl.
ž (a) hud. směr současné experimentální
hudby využívající při komponování po-
čítače
con [kon] předl. (il) hud. (v hud. výrazech a
pokynech) s
con accento [kon ače-] přísl. (il) hud. důraz­
ně
con affetto [kon] přísl. (il) hud. náruživě
con amore [kon -mó-] přísl. (il) hud. s láskou,
horlivě
con anima [kon ány-] přísl. (il) hud. odušev-
něle, scjtem
con brio [kon] přísl. (il) hud. velmi živě, ohni-
vě
concassé [konkase] neskl. s(1) obch. netříděné
zlomky cukru
concertino [končertý-], -a s (il) hud. 1. malá
sólistická komorní instrumentální sku-
pina střídající se v jedné orchestrální
skladbě s orchestrem 2. koncert menší-
ho rozsahu n. technicky méně náročný
concerto grosso [konče-], c-a g-a i neskl.
s (il) hud. barokní typ instrumentálního
koncertu střídající skupinu sólových ná-
strojů (concertino) s orchestrem (ripie-
no), (nověji) koncert pro komorní sou-
bor a orchestr
concetto [konče-], -a s (il) Iiler. (v it., franc.
a šp. renesanční a zvl. barokní literatu-
ře) rafinovaná jazyková ozdoba, obrat,
duchaplná slovní hříčka
conditio sine qua non [kondýció kvá nón]
(1) kniŽ. podmínka, bez níž.nelze ~co
uskutečnit, nezbytný předpoklad
con dolore [kon -ló-] přísl. (il) hud. bolestně,
doloroso
conductus [ko-kt-], -tu m (1) hud. středově­
ká vícehlasá skladba, kondukt
con espressione [kon -sió-] přísl. (il) hud. vý-
razně
confer [ko-] (1) kniž. srovnej, porovnej, zkr.
cf.
confessio [ko-], -ia i neskl. s (1) archit. (v sta-
rokřesť. a raněstředověkém kostele) hrob
světce n. mučedníka v prostoru pod ol-
tářem; ostatkový prostor v oltářní men-
ze
confidente [ko-] neskl. s (1) rokokové sofa
s hlavním a dvěma oddělenými postran-
ními sedátky n. dvoumístné s nízkým
esovitým opěradlem
confiteor [ko-], -Um(l: ,vyznávámse')círk. část
katol. mše, všeobecné vyznání hříchů
con forza [kon -ca] přísl. (il) hud. silně
con fuoco [kon -óko] přísl. (il) hud. ohnivě
con grazia [kon grácia] přísl. (il) hud. půvab-
ně, ladně, graciozo
coniak J- koniak
con moto [kon mó-] přísl. (il) hud. hybně, živě
connétable [konetabl], -lam(1)hist. (ve Fran-
cii ve středověku a za Napoleona J.) nej-
vyšší dozorce nad konírnami krále, poz-
ději držitel nejvyšší voj. hodnosti
con passione [kon] přísl. (il) hud. vášnivě,
passionato
132
conquista [konki-], -y ž ~šp) hist. dobytí a
ovládnutí Nového světa Spaněly v 16. stol.
conquistador [konki-], -a m hisl. účastník
conquisty; kniŽ. dobyvatel vůbec; con-
quistadorský příd.: c-é plavby
consecutio temporum [kon-kúció] neskl.
ž (1) Iingv. zásada užívání slovesných časů
v souvětí vyjádřJljících vztah časové ná-
slednosti, resp. závislosti slovesných
dějů mezi větou řídící (hlavml a větou
podřízenou (vedlejší), uplatňovaná zvl.
v latině, zjednodušeně v angličtině, něm­
čině a francouzštině
consensus omnium [kon-zus -ny-] (1) kuiž.
shoda všech (o platnosti jistého názo-
ru)
consilium abeundi [konzí- -dý], c-lia abe-
undii neskl. s(l) škol. (dř.) doporučení, aby
žák vystoupil ze střední školy (gymná-
zia ap.)
consol [kon-], -u m(a) 1. ekon. cenný papír
s pevnou úrokovou mírou, státní obliga-
ce vydané za účelem konsolidace státní-
ho dluhu 2. let. všesměrový maják pra-
cující na dlouhých vlnách
con sordino [kon -dý-] přísl. (il) hud. pokyn
k použití dusítka při hře na smyčcové ná-
stroje n. tlumicího levého pedálu u kla-
víru
con spirito [kon spi-tó] přísl. (il) hud. nadše-
ně, ohnivě, spirituoso
consulado [konsulá-], -a s (šp) hist. (ve Špa-
nělsku a jeho koloniální říši) instituce
sdružující obchodníky a mající soudní
pravomoc v obch. věcech
con tenerezza [kon -eca] přísl. (il) hud. jem-
ně, tklivě, něžně
continuismo [konty-srno], -a s (šp) polit. (v
zemích Lat. Ameriky) prodlužování
osobní vlády prezidenta formálně legál-
ními prostředky (např. změnou ústavy)
continuo [konty-], -a s (il) hud. basso conti-
nuo, generální bas
conto i a conto
contracid J- kontracid
contradictio [kont-dykció] neskl. s (1) log.
vztah mezi dvěma soudy, z nichž jeden
vyjadřuje přesně to, co negace druhého,
kontradikce 1, protimluv: c. in adiecto
[adjektó] spojení dvou pojmů navzájem
si odporujících (kulatý čtverec, omeze-
né nekonečno)
contra legem [kon- lé-] přísl. (1) práv. proti-
zákonně, protiprávně
contrat social [kontra sosjal] neskl. m(1) práv.,
ekon. smlouva, kterou se dvě n. více osob
navzájem zavazují sdružit svou činnost,
popř. i části svého majetku k dosažení
společného hospodářského cíle, smlou-
va o sdružení
contredanse [kontrdáns], .-se, -su m(f +f < a)
lan. kontratanec
con umore [kon -mó-] přísl. (il) hud. s humo-
rem, vtipně
con variazioni [kon -cijóny] přísl. (il) hud.
s variacemi, s obměnami
cookeit [kuk-], -u m(VJ) miner. vzácný jílový
cordon sanitaire
jednoklonný minerál, zásaditý alumosi-
likát lithia a aluminia (nazv. podle amer.
chemika J. P. Cooka)
cool jazz [kúl džez], -u m (a) hud. (v pol.
20. stol.) džezový sloh racionálně roz-
vádějící melodicko-harmonické výboje
bopu, chladný džez
coonhound [kúnhaund], -am(a)kynol. amer.
lovecký pes ze skupiny honičů
cooperit [ku-], -u m(VJ) miner. vzácný čtve­
rečný šedý a lesklý nerost, sirník plati-
ny a palladia l (nazv. podle nálezce R. A.
Coopera)
coorongit [ku-], -u m(VJ) miner. fosilní prys-
kyřice kaučukovitého vzhledu v čer­
ných, ohebných a pružných lupenech
s šedým povrchem (nazv. podle jezera
Cooronge v Austrálii)
cop, -u m (n) pletenec vlasů n. žíní, vrkoč;
copový příd.
copajba .J.. kopajva
copánek, -oku m 1. malý cop 2. výšivkový
steh, vzor v pletivu; copánkový příd.: c.
vzor
copartnership [koupartnršip], -u m(a) ekon.
(ve Velké Británii) forma výrobního
družstevnictví s malými, volně prodej-
nými podíly, se stejnými právy členů
při rozhodování
copař, -e m (copařka,-y ž) hanl. ctitel minu-
lých dob, zpátečník, zaostalec, šosák;
copařský příd.; copařstvi, -í s hanl. zpá-
tečnictví, zaostalost, šosáctví
copiapit J- kopiapit
copový i cop
copyhold [kopihould], -Um(a)hist. (v Anglii
od 14. stol.) propůjčení půdy rolníkům
vrchností za plat, zprav. doživotně
copyright [kopirajt], -u mi neskl. s (a) práv.
doložka zajišťující ochranu autorských
a vydavatelských práv k liter., hud. ap.
dílu opatřenému zn. © se jménem auto-
ra n. nakladatelství a s vyznačením pr-
vého roku uveřejnění; copyrightový
příd.: c-á doložka
coq-a-l'ane [kokalán] neskl. m (1) 1. řidč. kuiž.
nenáročná rozmluva na více témat, třes­
ky plesky 2. Iiler. stylistická figura zalo-
žená na nedorozumění(nemotivovaném
přechodu mezi dvěma odlišnými syže-
ty) s komickým účinkem 3. div. hra trpí-
cí nedostatečnou soudržností
coquina [koki-], -y ž(šp) geol. porézní stme-
lená hornina složená ze schránek orga-
nizmů n. jejich úlomků
coralwood [korlvud], -u m (a) tvrdé, těžké
dřevo žlutohnědé barvy jemné struktury
z tropického stromu Adenanthera pavo-
nina, pův. z Indie, snadno leštitelné, na
světle červenající
cordierit J- kordierit
cordoba [ko-va], -y ž(VJ) nikaragujská mě­
nová jednotka; platidlo této hodnoty
(nazv. podle šp. mořeplavce F. de Cór-
doby)
cordon sanitaire [kor- sanytér], c-u sani-
taire i neskl. m(1) řidč. odb. sanitní kordon
corhardt
corhardt [kor-rt], -u m(um) lech. vysoce žáro-
vzdorná hmota k vyzdívání sklářských
van
corkwood [korkvud], -u m (a) austr. tvrdé,
středně těžké dřevo slámově žluté barvy
s tmavšími letokruhy z tropického stro-
mu Weinmannia rubifolia
corne de vache [kom de vaš] neskl. m(1) stav.
seříznutí cípů mostní klenby usnadňují­
cí odtok vysoké vody
corner J- komer
com flakes [kom flejks], cornflakes neskl.
i -ků mmno (a) polr. kukuřičné vločky
cornichon J- kornišon
com meal [kom rm1] neskl. m(a) potr. produkt
z kukuřice pouŽív. na tzv. instantní mou-
ky, kukuřičná mouka
corn-steep [kom stýp] neskl. m (a) odb. za-
huštěný výluh vzniklý při výrobě ku-
kuřičného škrobu
cornwallský [komvel-] příd. (VJ) země<!. c-é
prase nejstarší, velmi odolné angl. ple-
meno masosádelných prasat (nazv. po-
dle hrabství Comwall ve Velké Británii)
coronadit J- koronadit
coroner J- koroner
Corp. zkr. (a: corporation) obch. (v USA) ob-
chodní společnost
corps [kór], -u [kóru] m(1) zvl. dř. (diplo-
matický, popř. vojenský) sbor
corpus [kor-], -u i neskl. m i s (1) zprav. v odb.
spojeních 1. práv. c. delicti [-ktý] (v trest-
ním řízeml věcný důkaz prokazující vinu
pachatele, věc doličná 2. odb. řidč. celek,
soupis, sbírka, korpus l l; práv. dř. c. iuris
[jú-] soubor právních norem urč. odvět­
ví 3. anat., fyziol. část, součást orgánu, tělo,
těleso, tělísko: c. luteum žluté tělísko
(vaječm1ru) 4. círk. c. Christi [-tý] v ka-
tol. církvi oltářní svátost; c. Christi mys-
ticum [-tyk-] tajemné tělo Kristovo,
označeníkatol. teologie pro podstatu, pro
meritum církve; J- též korpus, J- léž habe-
as corpus
corr. [kor] polygr. zkr. pro corrigenda
corriedale [koridejl] neskl. m(a)zeměd. vlnař­
sko-masné plemeno ovcí vyšlechtěnéna
Novém Zélandu
corrigenda [ko-], -nds mn.(l)polygr. části tis-
ku, kt. mají být opraveny, zkr. corr.
cortex J- kortex
coryza J- koryza
cos mat. zn. pro kosinus
cosalit J- kosalit
cosec mat. zn. pro kosekans
coslettování [kos-], -í s (VJ) hut. starší, dnes
nepoužívaný způsob fosfátování kovů
COSPAR zkr. (a: Committee on Space Research)
Výbor pro výzkum vesmíru, mezinár.
vědecké sdružení
cost and freight [kost end frejt] (a) mezinár.
obch. výlohy a dopravné placeny (účetní
doložka, podle níž prodávající hradí ná-
klady dopravy zboží až na palubu lodi)
cotg mat. zn. pro kotangens
cotton-gin [kotn džin], -u m(a) lext. stroj na
vyzrňování bavlny
133
cotton-rayon [kotn rej-], -u m(a) lext. bavl-
něná n. hedvábná hustá tkanina střední
hmotnosti v žakárové vazbě pouŽív. na
ubrusy a prostírání
cotunnit J- kotunnit
cotyledon J- kotyledon
coudé [ku-] příd. (neskl.) (1) opl. c. ohnisko
ohnisko opt. soustavy zrcadlového da-
lekohledu zobrazující nepohyblivý ob-
jekt, pouŽív. pro spektrální a fotoelekti-
rická měření
couéizmus [kue-], -mu m(VJ) med. (v 20.1e-
tech 20. stol.) způsob autosugestivní
metody léčení (nazv. podle franc. lékár-
níka E. Couého)
couk, -u m(n) zasl. rudná žíla (horu.)
coul, -ll m (n) starší jednotka délky, palec
(dosud uŽív. vídeňský 26,34 mm); cou-
lový příd.
couleur locale [kulér -kal] neskl. m (1) Iiler.
místní kolorit, lokální zbarvení
coulomb [ku-], -u m (VJ) fyz. hl. jednotka
soustavy SI pro elektrický náboj, zn. C
(nazv. podle franc. fyzika Ch. A. de
Coulomba)
coulo(mb)metr [ku-], -u m (VJ + ř) fyz. pří­
stroj k měření elektr. náboje na základě
elektrolytických účinků elektr. proudu,
voltametr
coulo(mb)metrie [ku-], -e ž(VJ +ř)fyz. elek-
troanalytická metoda, při kt. se měří
elektr. náboj potřebný k elektrochemic-
ké přeměně stanovované látky
coulombovský [ku-] příd. (VJ) jad. fyz. c-á in-
terakce elektrostatická interakce elek-
tricky nabitých částic; c-á excitace vzbu-
zení nízkoenergetických stavů jádra cou-
lombovskou interakcí těžké nabité čás­
tice s ládrem
coulový T coul
countdown [kauntdaun], -u m (a) lech. zpět­
né odpočítávánípřed startem rakety; sou-
hm všech kontrol před startem provádě­
ných
country [kan-] neskl. ž (a) hud., publ. country
music: moderní C.; countryový, coun-
try (neskl.) příd.: C. festival; c. bál
country and western music [kan- end ves-
trn mjúzik] neskl. ž (a) hud. 1. lid. hudba
amer. venkova a žánry z ní odvozené 2.
populární, zprav. rocková hudba
country dance [kan- dáns], country d-e,
d-u m zprav. mno (a) lan. kontratanec
countryový i country
county [kaunty] neskl. s (a) 1. (ve Velké Bri-
tánii a USA) administrativní a soudní
jednotka 2. hist. hrabství v Anglii a ve
Skotsku
coup [ku i kup], -u m(1) kniŽ. a odb. rána, úder:
přen. kniŽ. provést někomu c. podařený
kousek; sport. (v šermu) zásah, bod; polit.
c. ďEtat [kudeta] státní převrat
courant [kurán] příd. (neskl.) (1) ve spoj. zast. ho-
vor. být au c. [ó kurán] být zasvěcen do
něčeho, vyznat se v něčem
courante [kurant] neskl. ž(1) hud. starý franc.
tanec, pův. rychlého, později volnějšího
cristeros
tempa; skladba podobného typu, součást
svity
court d'honneur [kúr donér] neskl. m(1) archit.
čestný dvůr před hl. průčelím renesanč­
ních a barokních paláců n. zámků, ob-
klopený ze tří stran křídly budov, vpředu
uzavřený mříží
courtier [kurtje] , -am(1)ekon. (nafranc. bur-
zách) dohoda
couvert J- kuvert
covenant [kavinent], -u m (a) hist. práv. (ve
Skotsku v 16. a 17. stol.) smlouva na
obranu náb. svobod (uzavíraná presby-
teriány, první v r. 1557)
cow-bell [kau-] neskl. m(a) hud. kravský zvo-
nec, na kt. se tluče železnou tyčkou n.
dřevem
coxsackievir(us)[kuksoki-], -u m(VJ + 1) blol.
c-y početná skupina enterovirů z čeledi
pikomavirů, původci nejrůznějších one-
mocnění člověka i zvířat (nazv. podle
města v USA, kde byly pův. izolovány)
CP zkr. (a: Canadian Press) kanadská tisková
agentura
Cr chem. zn. pro chrom
crack [krek], -Um (a) slang druh zvláště účin­
né a nebezpečné drogy
cracker J- krekr
craigování [krej-], -í s (a) chem. způsob dě­
lení sloučenin protiproudovou extrakcí
CRAM zkr. (a: Card Random Access Memory) výp.
lech. paměť s libovolným výběrem, je-
jímž médiem je magnetický štítek
crandallit J- krandallit
crash [kreš], -em(a)I, lext. druh lněné tkani-
ny na ručníky, ubrusy ap. 2. dopr. srážka,
autonehoda (zvl. při automobilových
závodech)
crassula J- krassula
crazy-komedie [krejzi -dy-], -ež(a) div., fJlm.
bláznivá, výstřední veselohra, hlavně fil-
mová
credit card [kredy- ka-] neskl. ž (a) peněž.
úvěrová, kreditní karta
creek [kn'k], -u m(a) geogr.l. řeka v suchých
oblastech střední a záp. Austrálie napl-
ňující se jen v období dešťů n. tání sně­
hu; (v amer. prostřed11 potok 2. malý,
hladký záliv
cremonský [kre-] příd. (VJ) hud. c-á škola
houslařská škola od pol. 16. do pol. 18.
stol. v it. městě Cremoně
crepuscolari [kre-kolá-] neskl. m mno (it) Iiler.
it. spisovatelé, kt. v letech 1905-14 vy-
pracovali tzv. poetiku malých věcí, bás-
níci soumraku
crescendo [krešen-] přísl. (il) hud. znenáhla
silněji (zn. <) (op. decrescendo); crescen-
do, -a s hud. část skladby hraná s postup-
ným zesilováním'
crichtonit J- krichtomt
crimen [kri-], -u m (1) kuiž. zločin: c. laesae
maiestatis [lézé -tátys] zločin urážky
panovníkovy osoby (majestátu); přen. do-
tčení něčí samolibosti
cristeros [kri-] neskl. mmno (šp) hist. (v Mexi-
ku) stoupenci katol. hierarchie v jejím
cristobalit
konfliktu se státem (nazv. podle hesla
"Ať žije Kristus krá!!")
cristobalit J.. kristobalit
crital [kri-], -u m (um) stav. způsob vytápění
místností trubkami uloženými ve stropě
cronstedtit [kron-ty-], -u m (Vl) miner. lesklý
černý n. černozelený jednoklonný ne-
rost, zásaditý křemičitan železnatožele-
zitý (nazv. podle švéd. chemika a mine-
raloga A. Cronstedta)
crookesit [krukezi-], -u m (Vl) miner. olově­
ně šedý až modrošedý, kovově lesklý
jednoklQnný nerost, selenid mědi, thal-
lia a stií,ora (nazv. podle angl. chemika
W. Crookese)
croquis [kroki] neskl. s (f) odb. zběžný mapo-
vý náčrt, orientačníplánek (krajiny, stro-
je ap.); přen. kniŽ. poznámky, psaný kon-
cept
crossbar [krosbár], -u m (a) sděl. tech. křížový
spínač
cross-country [kros kan-] neskl. m (a) sport.
(v jezdectví) krajinová jízda přes pevné
překážky jako součást military, soutěže
všestranné způsobilosti
crossing-over [kro- ouvr], -vru m (a) biol.,
gen. rekombinační mechanizmus, v jehož
průběhu nastává výměna chromozomo-
vých segmentů; crossingoverový příd.:
c-é jednotky
crossit J.. krossit
crov [kro-], -u m (rum) geogr. (v Rumunsku)
sprašové jezerní závrty na plošinách a
píscích
crown [kraun], -u m (a) 1. skláli. tvrdé, ~lně
lámavé optické sklo 2. angl. mince (v
hodnotě 5 šilinků)
crusher [krašr], -u m (a) tech. měrné tělísko,
zprav. váleček (z čisté mědi), jehož plas-
tické přetvoření je měřítkem osové síly
(při měření vysokých tlaků)
crust [kras-], -u m (a) kož. vyčiněná, mazaná
kůže, popř. slabě podbarvená useň bez
konečné úpravy (polotovar)
crux [kruks], -u m (I) kniž. a odb. kříž: med. c. in-
terpretum, c. medicorum [-dykó-] těžký
případ, obtíž při výkladu n. při rozřešení
podstaty nemoci; liter. c. interpretum ob-
tížně interpretovatelné místo v textu
cruzeiro [krusej-], -a s (šp) zákl. měnová
jednotka v Brazílii; platidlo této hodno-
ty (nazv. podle souhvězdí Cruz, Jižní
kříž v brazilském státním znaku)
es chem. zn. pro cezium
CSc. zkr. (I: candidatus scientiarum [kandydá-
-ciá-]) kandidát(ka) věd (vědecká hod-
nost)
cst fyz. zn. pro centistok
CSU zkr. (n: Christlich-Soziale Union) Křesťansko­
sociální unie (polit. strana v SRN, ba-
vorská odnož CDU)
Ct. Ct., Cto Cte zkr. (il: conto corrente) adm. běž­
ný účet
CTIF zkr. (f: Comitée technique intemational contre
feu) Mezinárodní technický výbor pro
prevenci a hašení požárů (se sídlem v Pa-
říži)
134
CTS zkr. (a: Contrainer-transportsystem) dopr. pře­
prava zboží v kontejnerech
Cu chem. zn. pro měď (cuprum)
cuadema via [kva-] neskl. ž (šp) liter. strofic-
ký útvar poezie sdružující čtyři alexan-
driny
cucaracha [kukarača], -y ž (šp < indián) lan.
živý tanec latinskoamer. původu, druh
rumby
cui bono [ku-] (I) práv., kniŽ. komu (to po)slou-
ží (centrální otázka při vyšetřování zlo-
činu)
cuis J.. kuis
cukerin, -u m (n < orient) nevh. sacharin; cu-
kerinový příd.: c-á chuť; cukerinově přísl.
cuketa, -y ž (it) zahr. tykev tvarem a vzhle-
dem podobná okurce, druh Cucurbita
pepo, tykev keříčková, tykvička
cukrblik, -u m (n < orient + n) hovor. vemlouva-
vý, koketní úsměv
cukrkandl, -u m (n < orient + n) hovor. zast. kan-
dysový cukr, kandys 1: Oje (sladký) jako
c. přehnaně milý, úslužný; cukrkandlo-
vý příd.
culpa [ku-], -y ž (I) kniž. vina: ve spoj. mea c.
moje vina; práv. vina; nedbalost, zavině­
ní
cumberlandit [kam-dy-], -u m (Vl) geol.
ultrabazická hlubinná hornina složená
z magnetitu, ibmenitu, olivínu, plagio-
klasu a serpentinu (nazv. podle Cumber-
landu v Rhode Islandu v USA)
cum clausula [kum klauzu-] (I) kniŽ. se zá-
věrečnou podmínkou, s klauzulí 1
cum grano salis [kom gránó] (I: ,se zrnkem
soli') kniž. s jistým omezením, se zřete­
lem k dkolnostem, ne tak doslova, s troš-
kou vtipu
cum infamia [kom -fámiá] (I) kniŽ. s han-
bou
cum laude [kom] (I)kniž. s pochvalou, s vy-
znamenáním
cummingtonit J.. kummingtonit
cunami neskl. s (jap) geogr. (zvl. v Tichém a
Indickém oceánu) dlouhé a ničivé moř­
ské vlny charakteristické velkou rych-
lostí, obrovskou délkou a značnou výš-
kou, tsunami
cundr, -u m (n) 1. hut. slang okuje 2. zast. ob.
troud (např. zuhelnatělé plátno), uŽív.
k rozdělávání ohně křesáním
cunico [kunyko], -ca [-kal, -ka s (um) odb.
tvárná, magneticky tvrdá slitina mědi,
kobaltu a niklu zpracovatelná na plech
n. drát, pouŽív. pro trvalé magnety do
miniaturních přístrojů ap.
cunife [ku-ny-] neskl. s (um) odb. magneticky
tvrdá slitina mědi, niklu a železa, s men-
ší koercitivní silou než cunico, pouŽív.
zvl. na výrobu plechů do miniaturních
měřicích přístrojů
cunnilingus [kuny-], -gu m(l) med. sexuální
stimulace ženského pohlavm1J.o orgánu
jazykem
cup [kap], -u m(a) sport. 1. řidč. (putovní) čest­
ná sport. cena, pohár 2. soutěž o pohár:
Davis c. nejvýznamnější tenisová sou-
cval
těž reprezentačních družstev mužů, Da-
visův pohár
cupal [ku-], -u m (um) eltech. hliníkový plech
n. drát pokrytý mědí, sloužící ke spojo-
vání měděných a hliníkových vodičů
cupovat ned. (n) (co; -) roztřepávat (kus tka-
niny) na nitě; (co) načechrávat (něco
schumlaného, zauzleného ap.)
cuprum [ku-], -ra s (Vl) chem. měď, zn. Cu
(nazv. podle lat. názvu ostrova Kypr)
cural;ao [kiraso] neskl. i -~aa [-sa] s (Vl) potr.
sladký, čirý n. nepatrně nažloutlý likér
ze slupek zralých plodů citromKů (nazv.
podle ostrova Cura~ao u pobřeží Vene-
zuely); cural;8ový příd.: c. likér
curie [kinl neskl. s (Vl) fyz. (dř.) jednotka ak-
tivity radionuklidu, zn. Ci (nazv. podle
manželů Curieových)
curit [ki-], -u m (Vl) miner. oranžově červe­
ný, diamantově lesklý kosočtverečný
nerost, hydroxid uranylu a olova, pou-
Žív. na výrobu uranu a radia (nazv. po-
dle franc. fyzika a chemika P. Curieho)
curium [ki-], -ia s (Vl) chem. transuranový,
uměle připravený prvek ze skupiny ak-
tinoidů, zn. Cm (nazv. podle M. Curie-
- ové-Sklodowské)
curling [ker-], -u m (a) sport. (pův. ve Skot-
sku, nyní v USA a Kanadě) hra, při níž
se hází kotouč bochníkového tvaru po
ledě do kruhového terče jako cíle, druh
metané na ledě
curoidy [ki-], -ů m mno (Vl) chem. skupina
chem. prvků ze skupiny aktinoidů s ato-
movými čísly 97 až 103, podobná cu-
riu (nazv. podle M. Curieové-Sklo-
dowské)
currency theory [kar-si sijo-] neskl. ž(a) ekon.
teorie oběživa, podle kl. mají být všech-
ny vydané bankovky kryty zlatem a za
zlato směnitelné
current contents [ka- kon-] neskl. m (a) knih.
vědeckoinformační periodikum s reprin-
tovým obsahem časopisů a sborníků urč.
vědního oboru za urč. období
curriculum vitae [kuriku- víté] (v j. č. zprav.
neskl. s, řidč. 2. cola vitae, I. mno c-a vitae)
(I) kniŽ. stručný životopis (jako přI10ha
k žádosti); J.. též kurikulum
cursus [kurz-], -su m (I) liter. rytmické za-
končení verše, poloverše n. ustálené ryt-
mické zakončení prozaického úseku,
klauzule 2
curtys [kurty-], -u m (I) archeol. raněstředo­
věký dvůr, panské sídlo
curyšský příd. (Vl) astro c-á klasifikace vývo-
jové a rozměrové hodnocení jednotli-
vých slunečních skvrn n. jejich skupin
ve fotosféře (nazv. podle švýc. města
Curychu)
cuselit J.. kuselit
cutisin J.. kutizin
cval, -u m(n) sport. (v prostných) pravidelné
střídání skoků a sunů; (v jezdectví) nej-
rychlejší chod koně v třídobém taktu:
běžel c-em; hnát koně c-em; cvalový příd.:
c-é dostihy
cvik
cvik, -a m (neUživ., 4.j. -a) (n) karet. karetní hra,
při níž každý hráč musí získat nejméně
jeden vzatek (štych)
cvikař, řidč. cvikač, -e m (n) obuv. kdo napíná
svršek obuvi, napínač; cvikařský příd.:
c. mistr
cvikat ned. (n) 1. hovor. (co) propichovat klíšť­
kami, štípat, proštipovat: c. jízdenky 2.
obuv. natahovat svršek obuvi na kopyto
a připevňovat k stélce, napínat
cvikéř, cvikýř, -e m (a) zast. ob. 1. hermafro-
dit2. nemanželské dítě, jehož otec (mat-
ka) jsou rovněž nemanželští
cvikl, -ll m (n) 1. zast. ob. klínovitá látková
vsázka v oděvu, klín, nástřih: vsadit c.
do kalhot 2. arehit. trojúhelníková plocha
zahrocená směrem dolů, vymezená ar-
chitektonickými články, z nichž aspoň
jeden je archivolta
cvikla, -y ž (I) bot. bylina rodu Beta, u nás
dř. pěstovanájako listová zelenina, man-
gold (zeměd.): řepa c. (bot.); cviklový příd.:
c. cukr, salát
cvikr, -u m (n) brýle upevňované na nos
cvikýř i cvikéř
cvilich, cvilink, -u m (n) text. 1. lněná tkani-
na s jemnými plastickými podélnými
pruhy tvořenými keprovou vazbou, uŽív.
na pracovní obleky 2. hrubší hladká n.
pestře pruhovaná lněná tkanina uŽív.
k potahování slammKů; cvilichový, cvi-
linkový příd.: c-é vězeňské šaty
cvoček, očku m (n) krátký hřebík s širší ku-
latou hlavičkou, cvok, -u
cvok, -a m (n) 1. řidč. expr. malé, zprav. zava-
lité dítě n. malý člověk 2. zhrub. poplete-
ný, pomatený člověk, popleta, blázen,
pomatenec
cvok, -u m (n) krátký hřebík s širší kulatou
hlavičkou, cvoček
cyanin [-ny- i -ný-], -u m (ř) chem. c-y rost-
linná polymetinová barviva, senzibilá-
tory fot. emulzí; cyaninový příd.: chem.
c-á barva
cyanizace [-ny-], -e ž (ř) hut. způsob povr-
chového tvrzení oceli; cyanizační příd.
cyankáli neskl. s (7. j. též -m) (ř + I) zast. hovor.
kyanid draselný (chem.)
cyanofág, -u m (ř) biol. virus sinic
cyanóza, -y ž (ř) med. modrofialové zabarve-
ní kůže obvodových částí těla, event.
sliznice, způsobené nedostatečným
okysličenímčervených krvinek, původ­
ní jev některých srdečních a plicních
chorob; cyanotický [-ty-] příd. promod-
ralý: c-é rty, prsty
cyatostomóza, -y ž(ř) vet. choroba hus a ka-
chen způsobená plicním cizopasníkem
Cyathostoma bronchialis
cyclanthera [-klante-], -y ž (ř) bot. dvoudě­
ložná rostlina z čeledi tykvovitých pěs­
tovaná v Bolívii a Peru pro jedlé plody
(tzv. americké okurky)
cydonie [-ny-], -e ž (Vl) zahr. cizokrajný malý
strom n. keř rodu Cydonia s vejčitými
listy a bílými n. růžovými květy, u nás
pěstovaný pro žlutozelené plstnaté plo-
135
dy (kdoule), kdouloň (nazv. podle staro-
věkého města Kydonia)
cyfela, -y ž (ř) bot. dutinka na spodní straně
stélky někt. lišejníků umožňující výmě­
nu plynů
cygnidy [-ny-], -nid žmn. (I) odb. meteoritic-
ké roje
cykas, -u m (ř) bot. tropický strom rodu Cy-
cas s tlustým kmenem a tuhými lesklý-
mi listy, podobný palmě, u nás pěsto­
vaný jako dekorační rostlina; cykaso-
vý příd.
cykl, -u m (I < ř) fyz. zast. hertz
cyklamát, -u m (ř) chem. umělé nekalorické
sladidlo mnohonásobně sladší než cukr:
c. sodný; cyklamátový příd.
cyklámen, -u m i neskl. s(ř) zahr. sklem1cová n.
pokojová květina rodu Cyclamen s vel-
kými bílými, růžovými, červenými n.
fialovými květy, bramboh1c (bot.); cyklá-
menový, cyklámový příd.: c-á barva
světle růžovofialová
cyklický příd. 1. tvořící cyklus 1: c-á díla
Jiráskova; hud. c-á forma hud. útvar shr-
nující několik vět ve vyšší celek 2. uspo-
řádaný v kruhu n. v soustředných kru-
zích: chem. c-é sloučeniny obsahující
v molekule atomy sestavené v uzavře­
ný řetězec, kruh; bot. c. květ jehož všech-
ny orgány jsou uspořádány do kruhů
(např. u kakostu) 3, opakující se v cyk-
lech (op. acyklický): ekon. c-á organiza-
ce výroby; mat. c-á permutace převádě­
jící základní pořadí v jiné; tech. c-é na-
máhání (materiálu) mající velikost a
směr časově proměnné; c-é tečení (ma-
teriálu) probíhající za působení časově
proměnné síly, popř. napětí; hist. c-é ze-
mědělství (v pravěku) vždy po zapleve-
lení půdy opakovaný přesun do soused-
ství; cyklicky přísl.; cykličnost, -i ž odb.
cyklické opakování jevu: ekon. grafikon
c-i určení pracovního postupu (cyklu)
při výrobě (zvl. na dolech)
cyklida, -y ž (ř) mat. plocha čtvrtého stupně
cyklie, -e ž (ř) bot. postavení květních orgá-
nů v kruzích
cyklista, -y m (cyklistka, -y ž) (f < ř) jezdec
na kole; sportovec pěstující cyklistiku
cyklistický [-ty-] příd. k cyklistika, k cyk-
lista: c. dres, závod; c-á dráha betono-
vá n. dřevěná klopená dráha oválného
tvaru; c. pás přidružený ke komunikaci
a vyhrazený cyklistům
cyklistika [-ty-], -y ž (f < ř) sport. rekreační n.
závodní jízda na kole: dráhová, terénní,
sálová c.
cyklitida [-ty- i -tý-], cyklitis [-ty-], -tidy
ž (ř) med. zánět řasnatého tělesa v oku
cyklizace, -e ž odb. spojení v cyklus I, 2;
ekon. zavádění, zavedení cyklické orga-
nizace výroby; chem. reakce vedoucí ke
vzniku cyklických sloučenin; cyklizač­
tú příd.: chem. c. polymerace cyklopoly-
merace
cyklo- (ř) v slož. první část s význ. kolo, kruh,
cyklus, cyklický
cyklomatický
cykloalkan, -u m (ř + arab) chem. c-y nasycené
cyklické uhlovodJ.1cy
cyklobutan, -u m (ř) chem. lehce zkapalnitel-
ný plyn obsažený v ropě, pouŽív. jako
rozpouštědlo
cyklocylindrika, -y ž(ř) mat. prostorová křiv­
ka algebraická 4. stupně
cyklodrom, -u m (ř) sport. otevřená n. krytá
cyklistická dráha; stadion s klopenými
dráhami pro cyklistické závody
cyklofrenie [-ny-], -e ž (ř) med., psych. těžké
duševní onemocnění (psycMza) vyzna-
čující se střídáním manických a depre-
sivních fází
cyklogeneze, -e ž (ř) meteor. atmosférické děje
vedoucí ke vzniku nové n. prohlubová-
ní staré cyklony
cyklograf, -u m (ř) 1. fyz., tech. automatický
zapisovač dráhy pohybu 2. tech. přístroj
na rýsování velkých kružnic 3. fot. druh
fot. aparátu
cyklografie, -e ž (ř) mat. metoda, kterou se
vzájemně jednoznačně zobrazují body
trojrozměrného prostoru do orientova-
ných kružnic v rovině
cyklogram, -u m (ř) 1. fyz., tech. záznam cyk-
lografu 12. ekon. diagram výrobm1J.o cyk-
lu s patrnou souběžností výrobních po-
chodů v jednom i více odděleních
cyklohexan, -u m (ř) chem. cyklický uhlovo-
dík vyráběný z benzenu, uŽív. jako roz-
pouštědlo i jako základní surovina při
výrobě polyamidů
cyklobexanol, -u m (ř) chem. cyklický alko-
hol odvozený od cyklohexanu, vyrábě­
ný z fenolu, uŽív. jako rozpouštědlo,
k výrobě polyamidů ap., hexalin, hexa-
hydrofenol
cyklohexanon, -u m (ř) chem. cyklický šesti-
uhlíkatý keton pouŽív. jako rozpouště­
dlo a surovina pro výrobu polyamidů
cykloid, -a m (ř) med., psych. typ osobnosti
charakterizované střídáním nálad od
manických až po depresivní
cykloida, -y ž (ř) mat. rovinná křivka opiso-
vaná bodem kružnice při jejím kotálení
po přímce;cykloidní, cykloidický [-dy],
cykloidální příd.: ryb. c-dní rybí šupiny
tvaru okrouhle vejčitého; tech. c-dní ozu-
bení u něhož jsou boky zubu vytvo-
řeny cykloidami; fyz. c-é, c-ální kyvadlo
hmotný bod pohybující se jen vlivem
vlastní tíhy po hladkém oblouku cykloi-
dy; c-ální pohyb po cykloidě
cyklokaučuk, -u m (ř + indián) chem. cyklizo-
vaný kaučuk připravovaný zpracováním
přírodního kaučuku, používaný k výrobě
lepidel, nátěrových hmot s elektroizolač­
ními vlastnostmi
cyklokros, -u m (ř + a) sport. terénní cyklis-
tický závod spojený s během a nese-
ním kola v obtížných úsecích okružní
trati
cyklolýza, -y ž(ř) meteor. proces vedoucí k vy-
plňování n. zániku cyklony
cyklomatický [-ty;] příd. (ř) mat. c-é číslo
(v teorii grafů) součet počtu stran a kom-
 cyklometr
ponent neorientovaného grafu zmenše-
ný o počet uzlů
cyklometr, -u m (ř + f < ř) geod. přístroj k při­
bližnému měření délek na plánech a
vzdáleností na geogr. mapách; motor. pří­
stroj k počítání ujetých kilometrů
cyklometrický příd. (ř +f < ř) 1. k cyklomet-
rie, k cyklometr 2. mat. c-áfunkce opač­
ná funkce k funkcím goniometrickým
cyklometrie, -e ž (ř + f < ř) mat. nauka o mě­
ření obvodu a plošných obsahů kruho-
vých ploch
cyklomorfóza, -y ž (ř) biol., ekol. každoročně
se opakující změny tvaru těla někl.
planktonních organizmů v závislosti na
změnách vnějších podmínek (např. tep-
lotě vody, druhu stravy)
cyklon, -u m(a < ř) 1. ničivá vichřice, smršť;
meteor. tropická cyklona v sev. oblastech
Indického oceánu, zejm. v Bengálském
zálivu 2. tech. odlučovač tuhých částic
z plynů n. kapalin v podobě válcové ná-
doby, založený na principu odstředivé
síly; zeměd. odstředivý odlučovač k oddě­
lování unášených materiálů (semen, pří­
měsí) z nosného proudu vzduchu 3. (za
2. světové války obch. název) kyanovo-
dík (chem.); cyklonový příd.: c-á smršť
'cyklona, -y ž (ř) meteor. oblast se sníženým
tlakem vzduchu projevující se výsky-
tem atmosférických front provázených
srážkami, rychlými změnami teplot a
zesílením větru, tlaková níže; cyklonál-
ní příd.
cyklonit [-ny-], -u m (ř) chem., tech. hexo~en
cyklonový T cyklon
cyklop, -a m (ř) zool. buchanka žijící v slad-
kých vodách střední Evropy
cykloparafín, -u m (ř + I) chem. cykloalkan;
cykloparafmický [-ny-] příd.
cyklopentad.ien [-dy-], -u m (ř) chem. nena-
sycený cyklický uhlovodík pouŽív. zvl.
při výrobě ferocenu
cyklopentan, -u m (ř) chem. cykloalkan obsa-
žený v ropě, pouŽív. jako rozpouštědlo
cyklopentanon, -u m (ř) chem. cyklický ke-
ton o pěti atomech uhlíku, pouŽív. v or-
ganické syntéze
cyklopit, -u m (VI) oůner. rozkladný produkt
anortitu n. drobný šedobílý, průsvitný
nerost s kosočtverečným obrysem (nazv.
podle naleziště na Kyklopských ostro-
vech u Sicílie)
cyklopolymerace, -e ž (ř) chem. polymerace,
při níž dochází k tvorbě cyklických slou-
čenin, cyklizační polymerace
cyklopropan, -u m(ř) chem. alicyklický uhlo-
vodík pouŽív. v lékařství jako anesteti-
kum, plynný cykloalkan
cykloráma, -y ž (ř) 1. mat. rozvinutý per-
spektivní průmět na svislou válcovou
plochu 2. i zast. -amatu s (dř.) divadlo s
obrázky otáčejícími se v kruhu; cyklo.
ramatický [-ty-] příd.
cykloserin, -u m (ř + I) farm., med. antibioti-
kum s bakteriostatickým účinkem, uŽív.
při léčbě tuberkulózy
136
cyklosporln, -u m (ř) farm., med. c-y bakteri-
cidní antibiotika uŽív. v transplantologii
cyklostyl, -u m (ř) hovor. 1. rozmnožovací
stroj, na němž se zhotovují tisky z prů­
tiskové matrice (blány) protlačováním
barvy průchodnými místy kresby na po-
tiskovaný papír, průtiskový stroj (odb.) 2.
způsob tisků na tomto stroji, průtisk
(odb.); cyklostylový příd.: C. papír průtis­
kový (odb.)
cyklostylovaný příd. rozmnožený na cyklo-
stylu
cyklostylovat ned. (co; -) rozmnožovat na
cyklostylu
cyklostylový i cyklostyl
cyklotema, -tu s (ř) geol. série vrstev ulože-
ných v údolí jednoho sedimentačního
cyklu, vyskytující se zejm. v někl. uhel-
ných pánvích
cyklotol, -u m (ř) chem., tech. výbušnina z he-
xogenuatfitolu
cyklotrial, -u m(ř+ a) sport. cyklistická disci-
plína provozovaná na speciálně uprave-
ném kole po dráze s překážkami; cyk-
lotrialový příd.: c-é kolo
cyklotron, -u m (ř) jad. fyz. kruhový urychlo-
vač nabitých částic užívaný pro výrobu
radionuklidů; cyklotronový příd.: fyz.
c-é záření; jad. fyz. c. kmitočet kmitočet
kruhového pohybu nabité částice v kon-
stantním magnetickém poli
cykloturista, -y m(cykloturistka, -y ž) kdo
pěstuje cykloturistiku
cykloturistický [-ty-] příd. k cykloturistika,
k cykloturista
cykloturistika [-ty-], -y ž (ř + 1) sport. rekre-
ační odvětví cyklistiky s cílem pozná-
vat přírodu, historii ap. kraje
cyklotymie, -e ž (ř) med., psych. duševní cho-
roba projevující se častým opakováním
psychických stavů veselosti a deprese;
cyklotymní příd.: med., psych. C. typ tempe-
ramentu projevující se snadným kolísá-
ním mezi veselím a smutkem, otevře­
ností vůči okolí, extrovertní
cyklóza, -y ž (ř) biol., zool. pohyb obsahu buň­
ky (protoplazmy); (u prvoků) dráha po-
travní vakuoly
cyklus, -klu m(I < ř) 1. ucelená řada, tema-
ticky spjatý soubor duševních výtvorů:
c. uměleckých děl, přednášek 2. pravi-
delně se opakující změny např. v urč.
časovém úseku, opakující se řada etap,
dějů, období, pracovních úkonů: ekon.
hospodářský (konjunkturní) c. opakují-
cí se sled čtyř fází (krize, deprese, oži-
vení, konjunktura); biol. opakující se sled
dějů v životě organizmů: životní (vý-
vojový) c.; buněčný C.; menstruační C.;
biochem. uzavřená přeměna látek (v or-
ganizmu, v buňce): metabolický c.; c.
kyseliny citronové; astro sluneční C. období
jedenácti let, v němž se mění sluneční
čimIost; výp. tech. opakovaně prováděná
část počítačového programu: C. paměti
interval mezi dvěma následujícími pří­
kazy k činnosti paměti počítače; škol.
cypřišek
školy prvního c-u základní školy; školy
druhého c-u gymnázia, čtyřleté odborné
školy ap. 3. odb. (v teorii grafů) souvislý
konečný orientovaný graf, v němž z kaž-
dého uzlu jediná hrana vychází a do kaž-
dého uzlu jediná hrana vstupuje 4. bot.
díl myšlené šroubovice, kl. spojuje na
stonku místa, kde přisedají listy sahající
od jednoho listu k listu stojícímu kolmo
nad ním, oběh; cyklový příd.
cylindr, -u m(1 <ř) 1. válec, předmět válco-
vitého tvaru: plechový c.; tech. zast. auto-
mobilový motor o šesti c-ech 2. skleně­
ný chránič světla petrolejové n. plynové
lampy 3. lesklý, tvrdý pánský klobouk
válcovitého tvaru, v 19. stol. uŽív. jako
součást fraku; cylindrový příd. válcový:
C. stroj
cylindrický příd. (ř) odb. vztahující se k válci
1: opt. c-á skla omezená válcovými plo-
chami; mat. c-é souřadnice soustava sou-
řadnic v trojrozměrném prostoru
cylindroid, -u m (ř) mat. přímková plocha,
jejíž přímky jsou v jistém průmětu na-
vzájem rovnoběžné
cylindrom, -u m (ř) med. benigní nádor pot-
ní žlázy
cylindrovky, -vek žpomn. zast. hodinky s cy-
lindrovým strojem, válcovky
cylindrový i cylindr
cylindrurie, -e ž (ř) med. přítomnost mikro-
skopických válcovitých útvarů v moči
cymarin, -u m (1) biochem. prudce jedovatý
glykosid obsažený v nati a semenech
rostlin roduStrophanthus gratis, uŽív.
v lékařství
cymatium [-ty-], -tia s (I) archit. kyma
cymbid.ium [-dy-], -ia s (ř + I) zahr. ozdob-
ná pokojová rostlina rodu Cymbidium,
zprav. s kožovitými listy a s květy růz.
barev v hroznech
cymen, -u m(ř) chem. kapalný uhlovodík cha-
rakteristické vůně, součást mnoha silic,
rozpouštědlo a surovina uŽív. pro syn-
tézy organických sloučenin, cymol
cymofan, -u m (ř) miner. opalizovaná odrůda
chryzoberylu s mléčným různobarevným
pohyblivým třpytem, nápadným zejm. po
vybroušení
cymol, -u m (ř) chem. cymen
cynik [-ny-], -a m (ř) 1. mravně otrlý, bez-
citný, bezohledný člověk okázale opo-
vrhující kladnými lidskými hodnotami,
ušlechtilostí, jemností a taktem 2. stou-
penec cynizmu 2, kynik (moz.); cynický
příd.: c. vtip; - c-á škola kynická (moz.); cy-
nicky přísl.; cynickost, cyničnost, -i ž
cynizmus [-ny-], -mu m 1. cynický postoj,
cynické jednání, mravní otrlost, bezo-
hlednost, nestoudnost, cyničnost 2. ky-
nizmus (filoz.)
cypřiš, -e m (ř) bot. štíhlý jehličnatý strom
rodu Cupressus jehlancovitého tvaru,
původem subtropický: C. vždyzelený; cy-
přišový příd.: C. háj
cypřišek, -šku m (ř) bot. cizokrajný jehlična­
tý strom rodu Chamaecyparis s kuželo-
cyranovský
vitou korunou, pěstovaný u nás v par-
cích a na hřbitovech: C. hrachonosný
cyranovský [si-] příd.(VI) připomínající Cy-
rana z Bergeracu, hrdinu stejnojmenné-
ho dramatu E. Rostanda: C. nos nápadně
velký
cyrilice, kyrilice, -e ž (VI) slov. písmo vy-
tvořené v 9.-10. stol. převážně z řec.
velkých písmen, cyrilské písmo (nazv.
podle Konstantina-Cyrila)
cyrilometodějskýpříd. (VI) týkající se Cyri-
la a Metoděje: doba c-á léta 863-885;
C. kříž starý nízký kam~nný kříž; c-á
mise vyslání soluňských Reků Konstan-
tina-Cyrila a Metoděje r. 862 na Velkou
Moravu (příchod 863)
cyrilský, kyrilský příd. (VI) vztahující se
k cyrilici n. ke Konstantinovi-Cyrilovi:
c-é písmo cyrilice
cysta, -y ž(I < ř) 1. biol., zool. klidové stadium
někl. nižších organizmů umožňujícípře­
žít uvnitř pevného obalu nepříznivé
životní podmínky 2. med. uzavřená pato-
logická dutina v tělních tkáních růz. pů­
vodu a obsahu; cystický [-ty-] příd.: c. ú-
tvar; cysticky přísl.
cystadenom, -Um (ř) med. nádor potní n. slin-
né žlázy
cystalgie, -e ž (ř) med. bolest v močovém
měchýři
cystein, -u m (ř) biochem. jedna ze zákl. ami-
nokyselin obsahující síru, vázaná v bíl-
kovinách; cysteinový příd.
cystektázie, -e ž (ř) med. rozšíření močové­
ho měchýře
cystektomie, -e ž (ř) med. chirurgické odstra-
nění močového měchýře
cysticerkóza [-ty-], -y ž (ř) vet. parazitámí
onemocnění zvířat (skotu, prasat ap.)
postihující svalstvo, játra ap., působe­
né boubelem tasemnice, uhrovitost
cysticerkus [-ty-], -ku m (ř) zool., med. lar-
vální stadium tasemnice tvořené para-
zitámí cystou v játrech, plicích aj., bou-
bel
cystický i cysta
cystida [-ty-], -y ž (ř) bot. (u hub) žlázkovitá
hyfa
cystidiola [-tydy-], -y ž (ř) bot. válcovitý n.
vláknitý sterilní útvar vyrůstajícíze sub-
hymeniální vrstvy
cystin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biochem. jedna z
aminokyselin obsahující síru, disulfid
cysteinu, důležitá pro strukturu bílkovin;
cystinový příd.
cystinurie [-ty-], -e ž (ř + I) med. zvýšené
vylučování cystinu močí
cystitida [-tyty- i -tytý-], cystitis [-tyty-],
-tidy ž (ř) med. zánět močového měchýře
cystografie, -e ž (ř) med. zobrazení, zobra-
zování močového měchýře rentgenem
po jeho naplnění kontrastní látkou n.
vzduchem
cystokarp, -u m (ř) bot. karpogon obalený
sterilními vlákny
cystolit, -u m (ř) bot. hroznovitý útvar vyrůs­
tající z blány buněčné dovnitř rostlinné
137
buňky, tvořený uhličitanem vápenatým
n. jinou anorganickou sloučeninou
cystolitiáza [-ty-], -y ž (ř) med. kaménky
v močovém měchýři
cystolitotomie, -e ž (ř) med. operace močo­
vého měchýře pro odstranění kamenů
cystom, -u m (ř) med. nádorový útvar tvoře­
ný převážně cystami 2
cystopexie, -e ž (ř) med. operační připevně­
ní močového měchýře k přední stěně
břišní
cystopyelitida [-ty- i -tý-], cystopyelitis
[-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět pánvičky led-
vinné a močového měchýře
cystopyelonefritida [-ty- i -tý-], cystopye-
lonefritis [-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět mo-
čového měchýře, pánvičky ledvinné a
ledvin
cystoskop, -u m (ř) med. optický přístroj k
vyšetřování močového měchýře
cystoskopický plfd. k cystoskopie, k cysto-
skóp: c-é vyšetření; cystoskopicky přísl.
cystoskopie, -e ž med. vyšetřování močo­
vého měchýře cystoskopem
cystospora, -y ž (ř) bot. encystovaná spora
cystotomie, -e ž (ř) med. chirurgické otevře­
ní močového měchýře
cystovir(us),-Um(ř+I)biol. c-y obalené bak-
teriální viry s gen. informací
cystóza, -y ž (ř) med. prostoupení orgánu čet­
nými cystami 2: c. ledvin; cystózní příd.:
c. ledvina
cytidin [-tydy- i -dý-], -u m (ř) gen., biochem.
jeden ze základních nukleosidů ribonuk-
leových kyselin odvozený z cytozinu
-cyt (ř) v slož. druhá část s význ. buňka
cyto- (ř) v slož. první část s význ. buňka, buněč­
ný
cytoanastomóza, -y ž (ř) biol. dlouhý, tenký
výběžek spojující navzájem těla buněk
cytoarchitektonika [-ny-], -y ž (ř) anat. čle­
nění mozkové kůry podle zvrstvení, tva-
ru a hustoty nervových buněk
cytocentrum, -ra s (ř + I) biol. centrozom
cytodiagnostika [-dy-ty-], -y ž (ř) med. ur-
čování diagnózy z mikroskopického
zkoumání izolovaných buněk v tělních
tkáních, tekutinách a výměšcích
cytod.ieréza [-dy-], -y ž (ř) biol. cytokineze
cytodiferenciace [-dy- J, -e ž (ř + I) biol. pro-
ces změn provázející vývoj buňky k funk-
ční specializaci
cytofarynx, -ngu m (ř) zool. pokračování bu-
něčných úst u někl. bičíkovců a většiny
nálevníků, buněčný hltan prvoků
cytofotometrie, -e ž (ř) biol. kalorimetric-
ký, popř. spektrofotometrický postup při
zpracování buněčných struktur v mik-
roskopických preparátech
cytofyziologie, -e ž (ř) obor cytologie zkou-
mající činnost buněk, buněčné děje a
jejich funkce, metabolizmus, růst bu-
něk a jejich dělení
cytogamie, -e ž (ř) biol. druh sexuálního pro-
cesu, splývání, konjugace 2 gamet
cytogen, -u m (ř) biol. plazmagen
cytogenetika [-ty-], -y ž (ř) obor genetiky
cytoretikulum
zkoumající cytologickými metodami
genetické jevy na úrovni buňky a jádra;
cytogenetický příd.: c-á laboratoř
cytogeneze, -e ž (ř) biol. vývoj, tvoření bu-
něk
cytogonie [-ny-], -e ž (ř) biol. množení jed-
notlivými buňkami, gametami 1 n. aga-
metami
cytochemie, -e ž (ř) biol. biochemická cyto-
logie studující chem. složení a metabo-
lizmus buněk
cytochrom, -u m(ř) biochem. c-y látky přIbuz­
né hemoglobinu, účastnící se procesu
buněčného dýchání
cytochromoxidáza [-m 10-], -y ž (ř) biochem.
enzym tvořící s cytochromy oxidoredukč­
ní soustavu, kl. je podstatnou složkou
tkáňového dýchání
cytokineze, -e ž (ř) biol. dělení cytoplazmy
při mitóze, dělení buňky vůbec; cyto-
kinetický [-ty-] příd.
cytokinin [-ny- i -ný-], -u m (ř + I) biochem.
c-y přirozené i syntetické růstové regu-
látory rostlin
cytolog, -a m (cytoložka, -y ž) odborník
v cytologii
cytologický příd. k cytologie, k cytolog: c-é
vyšetření
cytologie, -e ž (ř) obor biologie zkoumající
buňku, její vývoj, strukturu a funkci
cytolýza, -y ž (ř) biol. rozpouštění, rozpad
buňky; cytolytický [-ty-] příd.
cytomegalie, -e ž (ř) med. virové, často smr-
telné onemocnění novorozenců způso­
bené cytomegaloviry, napadající plíce,
játra a další orgány; cytomegalickýpříd.:
c-é buňky
cytomegalovir(us), -u m (ř) biol. herpetický
virus způsobující cytomegalii
cytomikrozom, -u m (ř) biol. zrnité n. vlák-
nité tělísko slabě lámající světlo, ulože-
né v cytoplazmě, cytoplazmatický mik-
rozom
cytomixie, -e ž (ř) biol. přechod chromatinu
z jedné buňky do cytoplazmy buňky
sousední
cytomorfologie, -e ž (ř) obor cytologie zkou-
mající strukturu buněk a jejich složek
cytomorfóza, -y ž (ř) biol. strukturní aj. změ­
ny v buňce v průběhu jejího života
cytopatický [-ty-] příd. (ř) biol. C. efekt mor-
fologicky patrný účinek viru na buňku
cytopatogenní plfd. (ř) biol. zast. C. efekt cyto-
patický
cytopatologie, -e ž (ř) hraniční obor cyto-
logie a patologie objasňující procesy
probíhající při poškození a smrti buňky
cytoplazma, -y ž (ř) biol. plazma živé buň­
ky mimo jádro a jiné organely; cyto-
plazmatický [-ty-] příd.: biol. c-á mem-
brána souvislý obal cytoplazmy buňky,
eukaryont i prokaryont; c. mikrozom cy-
tomikrozom; c-é pletivo cytoretikulum
cytopyge neskl. s (I < ř) zool. buněčná řiť ná-
levníků
cytoretikulum [-ty-], -la s (ř + I) biol. cyto-
plazmické pletivo
cytoskelet(on)
cytoskelet(on), -u m (ř + a < I < ř) bio!. útvary
uvnitř buňky mající podpůrnou a pohy-
bovou funkci; cytoskeletární příd.: bio!.
c. soustava cytoskeleton
cytostatikum [-ty-], -ka s (ř) farm., med. c-a
látky zastavující n. omezující růst a mno-
žení buněk, potlačující růst nádorové
tkáně; cytostatický příd.: c-é látky cy-
tostatika
cytostoma, -y ž i -tu s (ř) zool. buněčná ústa
někt. bičíkovců a nálevníků sloužící
k přijímání potravy
cytotaxe, -e ž (ř) bio!. proces uspořádání mak-
..
138
romolekul do organel a do vyšších struk-
tur; změna uspořádání buněk jako reakce
na něj. stimul
cytotaxonomie, -e ž (ř) bio!. odvětví taxono-
mie klasifikující organizmy na základě
cytologických vztahů a charakteristik
cytotoxicita, -y ž (ř) bio!. vlastnost jedů roz-
rnšujících, otravujících buňky; cytoto-
xický příd.
cytotoxin, -u m (ř) bio!. chemická látka způ­
sobující porušení n. smrt buňky, buněč­
nýjed
cytozom
cytotropizmus, -mu m (ř) bio!. přitažlivost
buňky pro urč. chem. látky, drogy, viry
cytóza, -y ž (ř) bio!. proces příjmu (endocy-
tóza) a výdeje látek (exocytóza) buňkou
pomocí váčků splývajících n. odškrcují-
cích se od vnější cytoplazmatické mem-
brány
cytozin, -u m (ř) chem. složka nukleových
kyselin, purinový derivát
cytozom, -u m (ř) bio!. nespecifický termín
pro růz. hustá polymorfní tělíska v bu-
něčné cytoplazmě
čabajka
čabajka, -y ž čabajská klobása
čabajský příd. (VJ) potr. č-á klobása trvanlivá
uzená klobása z tučného masa, silně ko-
řeněná (nazv. podle maď. města Csa-
ba, dnes Békéscsaba), čabajka
čabraka, -y ž (mad < tur) 1. ozdobná pokrýv-
ka na koně s obloukovitým zakončením
a střapci 2. archit. (od renesance do klasi-
cizrnu) motiv obdobného tvaru na kon-
zolách, hlavicích pilastrů a v řezbářství
čača, -i ž, ča-ča neskl. s(šp) lan. párový spole-
čenský tanec latinskoamerického půvo­
du v sudém taktu
čagan ..j.. čakan 1
čachr, -u m (n < hebr) hanl. 1. nepoctivý, po-
koutní obchod: provozovat č-y 2. ne-
poctivé, postranní jednání: politické č-y
čachrář, -e m (čachrářka, -y ž) (n < hebr)
han!. kdo provádí čachry: známá č-ka;
čachrářský příd.: č-é metody; čachrář­
sky přís!.; čachrářství, -í s
čachrovat ned. (n < hebr) hanl. 1. (-; s čím) pro-
vádět obchodní čachry: č. s nedostatko-
vým zbožím 2. nepoctivě, postranně jed-
nat
čaitja, -e, -i ž (sankrt) hist. archit. (původně)
zvl. v ind. prostředí mohyla s ostatky
hrdiny n. světce; později buddhistická n.
džinistická svatyně, budovaná z různých
materiálů n. tesaná ve skále
čaj, -e m(r < čm) 1. sušené mladé lístky a pu-
peny čajovníku 2. nápoj z odvaru z nich
n. (zvl. jako zdravotní nápoj) i z jiných
rostlin: šálek č-e; lipový, šípkový č. 3.
společenská zábava, večírek (pův. s po-
dáváním čaje): tancovat na č-ích; čajo­
vý příd.: č-á lžička; potr. č-é pečivo podá-
vané k čaji; č-é máslo jemné; bot. č-á růže
čajovka 2
čajka, -y ž (ukr < tur) malá kozácká n. turec-
káloďka
čajot, -u m (mdián) 1. bot. tropická popínavá
tykvovitá rostlina rodu Sechium pěsto­
vaná pro jedlé plody a škrobnaté hlízy,
jejíž mladé listy a výhonky se připravu­
jíjako špenát 2. tyto plody, podobné tyk-
vi, a hlízy nahrazující brambory; čajo­
tový příd.
čajovar, -u m(r < čm + č) speciální nádoba na
vaření čaje
čajovka, -y ž (r < čm) 1. potr. jemný masný
výrobek ve tvaru vuřtu z vepřového
masa: namazat chléb č-ou 2. zahf. růže
s žlutými vonnými květy, čajová růže
čajovm'k, -u m(r < čm) bot. keř n. stromek rodu
Thea s kožovitými listy a bílými květy,
139
v
z jehož sušených a upravených mladých
listů se připravuje čaj; čajovníkovýpříd.:
č-é plantáže
čajový t čaj
čáka, -y ž (maď) vysoká, tvrdá parádní čepi­
ce k uniformě (např. havířské)
čakan, -u m (tur) 1. též éagan, čekan, -u m,
iakana, čekana, -y ž okovaná hůl se se-
kyrkou: chodský č.; Jánošfk s č-em 2.
hud. druh zobcové flétny, podobné této
hóli, jako hud. nástroj v Maďarsku, na
Slovensku a Slovácku
čakavec, -vce m (srheh) lingv. příslušnik ča­
kavské nářeční skupiny
čakavský příd. (srbch) Hngv. č-é nářečí čakav­
ština; čakavsky příst.
čakavština, -y ž(srheh) lingv. srbochorvatská
nářeční skupina (vedle kajkavské a što-
kavské), nazv. podle podoby tázacího
zájm. co (ča)
čakra, -y ž (sanskrt) 1. hist. stw;oindická meta-
cí zbraň v podobě ocelového disku s ot-
vorem uprostřed a s břitem po obvodě 2.
kolo, sluneční kotouč jako indický my-
tologický symbol běhu času, vznikání a
zanikání
čakravartin [-ty-], -am(sanskrt) náb.v hinduis-
tické představě světovládce, jehož pan-
ství se prostírá všude, kam vjela kola jeho
válečného vozu
čalamáda, -y ž (maď) potr. směs krájené ze-
leniny, naložená zprav. v kyselém nále-
vu
čaloun, -u m (tJ dekorační tkanina k pokrý-
vání stěn n. vycpávaného nábytku, tex-
tilní tapeta; čalounový příd.
čalounění, -í s (tJ výplň a potah nábytku,
dveří ap.
čalouněný příd. opatřený čalouněním: č-á
židle
čalounictví, -í s obor, dílna čalouníka
čaloum'k, -a m (čalouníce, -e ž) kdo se od-
borně zabývá čalouněním; čalounický
příd.: č-é práce; kož. č-á useň k čalounění
nábytku, aut ap.
čalounit ned. (tJ (-; co) vycpávat (nábytek,
dveře aj.) a potahovat (stěny ap.)
čalounový i čaloun
čamara, -y ž (pol < román) hist. slavnostní čer­
ný kabát zapínaný na šňůrky, nošený
(v 2. pol. 19. stol.) u nás, po polském
vzoru, k manifestování českého vlaste-
nectví; čamarový příd.: č-é zapínání
čampaka, -y ž (orient) bot. ozdobný stále ze-
lený stromek z vých. Asie (Michelia
champaca), podobný magnolii
červoněc
čao..j.. čau
čardáš, -e m (maď) lan. maď. národní tanec
v sudém taktu, z pomalého tempa po-
stupně zrychlovaný; skladba k němu;
čardášový příd.
čaringa, -y ž (austr) posvátný předmět Aus-
traků, z plochého, zprav. eliptického
kusu dřeva n. kamene, o kt. se věří, že
uchovává část duše
častuška, -y ž (r) pův. ruský vesnický popě­
vek (od pol. 19. stol.); později pĎ1eži­
tostná umělá píseň lyrická, žertovná n.
satirická
čatní [-ný] neskl. s (ind) potr. ostrá pochutina
ze zeleniny a ovoce s růz. přísadami jako
ph10ha k masu
čatrang, -u m(sanskrt) šach. druh šachu vznik-
lý v Persii na základě čaturangy
čaturanga, -y ž (sanskrt) šach. nejstarší druh
šachu, vzniklý v Indii
čau, čao citos!. (it) pozdrav rozšířený zvl. me-
zi mládeží
čau-čau neskl. m (čín) kyno!. dlouhosrsté ple-
meno psa střední velikosti, pův. vyšlech-
těné v Číně, mnohostranně využívané,
čínský špic
čavyča, -i ž (?) zoo!. velká lososovitá ryba rodu
Oncorhynchus, kt. žije v sev. části Tiché-
ho oceánu a táhne na tření do řek záp.
pobřeží Sev. Ameriky a vých. pobřeží
Ruska
čedar, -u m (VJ) potr. tvrdý sýr s mletou sýře­
ninou výrazně hořkokyselé chuti (nazv.
podle angl. města Cheddar)
čeka, -y ž (r zkr.) hist. (v l. 1917-1921) Vše-
ruská mimořádná komise (Vserossijska-
ja črezvyčajnajakomissija), bezpečnost­
ní orgán sovětské moci
čekan, čekana t čakan I
čekista, -y m (čekistka, -y ž) hist. příslušník
čeky
čerimoja, -e,-i ž (šp < indián) bot. malý tropic-
ký strom rodu Annona pěstovaný pro
kvalitní plody se sladkokyselou dužni-
nou
čemosotněnec, -nce m (r) hist. člen procar-
ské politické organizace Černá sotňa;
čemosotněnský příd.
čertěž, -e m(r) hist. geogr. č-e nejstarší rus.
do-
mácí mapy z 16. a 17. stol., sestrojené
podle popisů cest
červoněc, -ňce m (r) hist., numiz. (v 18.-19.
stol.) cizí zlatá mince v Rusku, popř. její
domácí náhražka pro zahraniční obchod;
(od r. 1923) sovětská desetirublová min-
ce (pro zahraniční specialisty ap.), (poz-
cytoskelet(on)
cytoskelet(on), -u m (ř + a < I < ř) bio!. útvary
uvnitř buňky mající podpůrnou a pohy-
bovou funkci; cytoskeletární příd.: bio!.
c. soustava cytoskeleton
cytostatikum [-ty-], -ka s (ř) farm., med. c-a
látky zastavující n. omezující růst a mno-
žení buněk, potlačující růst nádorové
tkáně; cytostatický příd.: c-é látky cy-
tostatika
cytostoma, -y ž i -tu s (ř) zool. buněčná ústa
někt. bičíkovců a nálevníků sloužící
k přijímání potravy
cytotaxe, -e ž (ř) bio!. proces uspořádání mak-
..
138
romolekul do organel a do vyšších struk-
tur; změna uspořádání buněk jako reakce
na něj. stimul
cytotaxonomie, -e ž (ř) bio!. odvětví taxono-
mie klasifikující organizmy na základě
cytologických vztahů a charakteristik
cytotoxicita, -y ž (ř) bio!. vlastnost jedů roz-
rnšujících, otravujících buňky; cytoto-
xický příd.
cytotoxin, -u m (ř) bio!. chemická látka způ­
sobující porušení n. smrt buňky, buněč­
nýjed
cytozom
cytotropizmus, -mu m (ř) bio!. přitažlivost
buňky pro urč. chem. látky, drogy, viry
cytóza, -y ž (ř) bio!. proces příjmu (endocy-
tóza) a výdeje látek (exocytóza) buňkou
pomocí váčků splývajících n. odškrcují-
cích se od vnější cytoplazmatické mem-
brány
cytozin, -u m (ř) chem. složka nukleových
kyselin, purinový derivát
cytozom, -u m (ř) bio!. nespecifický termín
pro růz. hustá polymorfní tělíska v bu-
něčné cytoplazmě
čabajka
čabajka, -y ž čabajská klobása
čabajský příd. (VJ) potr. č-á klobása trvanlivá
uzená klobása z tučného masa, silně ko-
řeněná (nazv. podle maď. města Csa-
ba, dnes Békéscsaba), čabajka
čabraka, -y ž (mad < tur) 1. ozdobná pokrýv-
ka na koně s obloukovitým zakončením
a střapci 2. archit. (od renesance do klasi-
cizrnu) motiv obdobného tvaru na kon-
zolách, hlavicích pilastrů a v řezbářství
čača, -i ž, ča-ča neskl. s(šp) lan. párový spole-
čenský tanec latinskoamerického půvo­
du v sudém taktu
čagan ..j.. čakan 1
čachr, -u m (n < hebr) hanl. 1. nepoctivý, po-
koutní obchod: provozovat č-y 2. ne-
poctivé, postranní jednání: politické č-y
čachrář, -e m (čachrářka, -y ž) (n < hebr)
han!. kdo provádí čachry: známá č-ka;
čachrářský příd.: č-é metody; čachrář­
sky přís!.; čachrářství, -í s
čachrovat ned. (n < hebr) hanl. 1. (-; s čím) pro-
vádět obchodní čachry: č. s nedostatko-
vým zbožím 2. nepoctivě, postranně jed-
nat
čaitja, -e, -i ž (sankrt) hist. archit. (původně)
zvl. v ind. prostředí mohyla s ostatky
hrdiny n. světce; později buddhistická n.
džinistická svatyně, budovaná z různých
materiálů n. tesaná ve skále
čaj, -e m(r < čm) 1. sušené mladé lístky a pu-
peny čajovníku 2. nápoj z odvaru z nich
n. (zvl. jako zdravotní nápoj) i z jiných
rostlin: šálek č-e; lipový, šípkový č. 3.
společenská zábava, večírek (pův. s po-
dáváním čaje): tancovat na č-ích; čajo­
vý příd.: č-á lžička; potr. č-é pečivo podá-
vané k čaji; č-é máslo jemné; bot. č-á růže
čajovka 2
čajka, -y ž (ukr < tur) malá kozácká n. turec-
káloďka
čajot, -u m (mdián) 1. bot. tropická popínavá
tykvovitá rostlina rodu Sechium pěsto­
vaná pro jedlé plody a škrobnaté hlízy,
jejíž mladé listy a výhonky se připravu­
jíjako špenát 2. tyto plody, podobné tyk-
vi, a hlízy nahrazující brambory; čajo­
tový příd.
čajovar, -u m(r < čm + č) speciální nádoba na
vaření čaje
čajovka, -y ž (r < čm) 1. potr. jemný masný
výrobek ve tvaru vuřtu z vepřového
masa: namazat chléb č-ou 2. zahf. růže
s žlutými vonnými květy, čajová růže
čajovm'k, -u m(r < čm) bot. keř n. stromek rodu
Thea s kožovitými listy a bílými květy,
139
v
z jehož sušených a upravených mladých
listů se připravuje čaj; čajovníkovýpříd.:
č-é plantáže
čajový t čaj
čáka, -y ž (maď) vysoká, tvrdá parádní čepi­
ce k uniformě (např. havířské)
čakan, -u m (tur) 1. též éagan, čekan, -u m,
iakana, čekana, -y ž okovaná hůl se se-
kyrkou: chodský č.; Jánošfk s č-em 2.
hud. druh zobcové flétny, podobné této
hóli, jako hud. nástroj v Maďarsku, na
Slovensku a Slovácku
čakavec, -vce m (srheh) lingv. příslušnik ča­
kavské nářeční skupiny
čakavský příd. (srbch) Hngv. č-é nářečí čakav­
ština; čakavsky příst.
čakavština, -y ž(srheh) lingv. srbochorvatská
nářeční skupina (vedle kajkavské a što-
kavské), nazv. podle podoby tázacího
zájm. co (ča)
čakra, -y ž (sanskrt) 1. hist. stw;oindická meta-
cí zbraň v podobě ocelového disku s ot-
vorem uprostřed a s břitem po obvodě 2.
kolo, sluneční kotouč jako indický my-
tologický symbol běhu času, vznikání a
zanikání
čakravartin [-ty-], -am(sanskrt) náb.v hinduis-
tické představě světovládce, jehož pan-
ství se prostírá všude, kam vjela kola jeho
válečného vozu
čalamáda, -y ž (maď) potr. směs krájené ze-
leniny, naložená zprav. v kyselém nále-
vu
čaloun, -u m (tJ dekorační tkanina k pokrý-
vání stěn n. vycpávaného nábytku, tex-
tilní tapeta; čalounový příd.
čalounění, -í s (tJ výplň a potah nábytku,
dveří ap.
čalouněný příd. opatřený čalouněním: č-á
židle
čalounictví, -í s obor, dílna čalouníka
čaloum'k, -a m (čalouníce, -e ž) kdo se od-
borně zabývá čalouněním; čalounický
příd.: č-é práce; kož. č-á useň k čalounění
nábytku, aut ap.
čalounit ned. (tJ (-; co) vycpávat (nábytek,
dveře aj.) a potahovat (stěny ap.)
čalounový i čaloun
čamara, -y ž (pol < román) hist. slavnostní čer­
ný kabát zapínaný na šňůrky, nošený
(v 2. pol. 19. stol.) u nás, po polském
vzoru, k manifestování českého vlaste-
nectví; čamarový příd.: č-é zapínání
čampaka, -y ž (orient) bot. ozdobný stále ze-
lený stromek z vých. Asie (Michelia
champaca), podobný magnolii
červoněc
čao..j.. čau
čardáš, -e m (maď) lan. maď. národní tanec
v sudém taktu, z pomalého tempa po-
stupně zrychlovaný; skladba k němu;
čardášový příd.
čaringa, -y ž (austr) posvátný předmět Aus-
traků, z plochého, zprav. eliptického
kusu dřeva n. kamene, o kt. se věří, že
uchovává část duše
častuška, -y ž (r) pův. ruský vesnický popě­
vek (od pol. 19. stol.); později pĎ1eži­
tostná umělá píseň lyrická, žertovná n.
satirická
čatní [-ný] neskl. s (ind) potr. ostrá pochutina
ze zeleniny a ovoce s růz. přísadami jako
ph10ha k masu
čatrang, -u m(sanskrt) šach. druh šachu vznik-
lý v Persii na základě čaturangy
čaturanga, -y ž (sanskrt) šach. nejstarší druh
šachu, vzniklý v Indii
čau, čao citos!. (it) pozdrav rozšířený zvl. me-
zi mládeží
čau-čau neskl. m (čín) kyno!. dlouhosrsté ple-
meno psa střední velikosti, pův. vyšlech-
těné v Číně, mnohostranně využívané,
čínský špic
čavyča, -i ž (?) zoo!. velká lososovitá ryba rodu
Oncorhynchus, kt. žije v sev. části Tiché-
ho oceánu a táhne na tření do řek záp.
pobřeží Sev. Ameriky a vých. pobřeží
Ruska
čedar, -u m (VJ) potr. tvrdý sýr s mletou sýře­
ninou výrazně hořkokyselé chuti (nazv.
podle angl. města Cheddar)
čeka, -y ž (r zkr.) hist. (v l. 1917-1921) Vše-
ruská mimořádná komise (Vserossijska-
ja črezvyčajnajakomissija), bezpečnost­
ní orgán sovětské moci
čekan, čekana t čakan I
čekista, -y m (čekistka, -y ž) hist. příslušník
čeky
čerimoja, -e,-i ž (šp < indián) bot. malý tropic-
ký strom rodu Annona pěstovaný pro
kvalitní plody se sladkokyselou dužni-
nou
čemosotněnec, -nce m (r) hist. člen procar-
ské politické organizace Černá sotňa;
čemosotněnský příd.
čertěž, -e m(r) hist. geogr. č-e nejstarší rus.
do-
mácí mapy z 16. a 17. stol., sestrojené
podle popisů cest
červoněc, -ňce m (r) hist., numiz. (v 18.-19.
stol.) cizí zlatá mince v Rusku, popř. její
domácí náhražka pro zahraniční obchod;
(od r. 1923) sovětská desetirublová min-
ce (pro zahraniční specialisty ap.), (poz-
četnik
ději, až do r. 1947) bankovka v hodnotě
10 rublů
četnik, -a m (srbch) hist. 1. (v 19. stol. na Bal-
káně) příslušník partyzánských oddílů
bojujících proti Turkům 2 člen velko-
srbské nacionalistické organizace, kt. se
za 1. svět. války podílela na osvobozo-
vání Srbska, v 2. svět. válce bojovala
proti ustašovcům, Němcům v Bosně, ale
i proti Titovým partyzánům
četverak, -u m (r) hist., numizm. (v 19. stol.)
rus. sthbrná mince v hodnotě čtvrtrub­
lu
čevapčiči, čevabčiči neskl. s (mn. též 1. -če,
2.-Čů m) (srheh < tur) kuch. opečené kořeně­
né šišky z mletého masa, podávané s ci-
bulí a hořčicí, pokrm balkánského pů­
vodu
čhakor, -u m (tib) náb. tibetský modlicí mlý-
nek
čhorten [čer-], -u m (tib) hist., archit. kultovní
lamaistická stavba v podobě několika­
stupňové zužující se věže, jejíž části sym-
bolizují pět základních prvků
čibuk, -u m (tur) dýmka s krátkým, nejč. vo-
dorovným troubelem, lulka
čiča, -i ž (šp < indián) alkoholický nápoj při­
pravovaný ve Střední a Jižní Americe
zkvašením dužniny plodů někt. rostlin
(Guilielma gasipaes a Ziziphus mistol)
čičorka, -y ž (it) bot. rostlina rodu Coronil1a
s poléhavými lodyhami a s okolíky rů­
žových motýlovitých květů rostoucích na
lukách a stráních
čiftlik, -u m (tur) hist. (v osmanslté říši) >/r>-
jenské léno; (od 18. sto1.) typ feudál-
ního velkostatku v dědičném vlastnic-
tví
čikarí neskl. m (a) zoo!. severoamerický ve-
verkovitý hlodavec rodu Tamiasciurus
čikle, -e ž (šp < indián) potr. elastická hmota
obsažená v latexu tropického stromu
Achras sapota, pouŽív. k výrobě žvýka-
ček
čikoš, -e m (než.) (maď) čepice maďarských
husarů n. klobouk podobného tvaru
čikoš, -e m (živ.) (ma<!') zast. maďarský paste-
vec koní
čili neskl. s (a) potr. palčivé plody papriky křo­
vité pův. z Ameriky, pouŽív. jako koře­
ní, kajenský pepř
činčila, -y ž (šp < indián) 1. zoo!. jihoamerický
horský hlodavec rodu Chinchila s jem-
nou sthbrošedou kožešinou, phbuzný
morčeti 2, zeměd. plemeno králíků s jem-
nou šedou srstí 3. kožišina z těchto zví-
řat; činčilový příd.: č-á farma; č. límec,
kožich
činely, -ů m ponm. (it) hud. bicí samoznějící
neladěný nástroj v podobě páru plecho-
vých puklic, tahl'e; činelový ptid.
činelista, -y m hráč na činely
140
čingischán (dř. též džingischán), -a m (VJ) expr.
ukrutný dobyvatel, krutovládce (podle
mong. chána a dobyvatele Čingischána)
činka, -y ž (n) sport. 1. tělocvičnénářadí v po-
době dvou litinových koulí na společné
ose; vzpěračské nářadí v podobě ocelo-
vé tyče spojující dvě přídatná kotoučo­
vá závaží 2. pružinové náčiní pro posí-
lení prstů; činkový ptid.
činovnik, -a m (r) 1. pracovník, funkcionář
organizace, spolku ap. 2 hist. úředník
v carském Rusku v urč. hodnostním
stupni (činu)
čínský ptid. (VJ) vztahující se k Číně: c-e
písmo hieroglyfické písmo, jehož zna-
ky představujípojmy, a mohou býttudíž
užívány pro různá nářečí a podoby čín­
štiny; č-á zeďv sev. Číně v celkové dél-
ce přes 6000 km; č-á filozofie; hud. č-á
opera; geo!. č-á tabule předkambrické
jádro jihových. Asie; zeměd. č-á husa
plemeno husy vzniklé domestikací di-
voké husy labutí; bot. č-é zelíbrukvovi-
tá rostlina pěstovaná jako listová zele-
nina, nespr. pekingské zelí; zbož. č-á juta
pevná vlákna ze stonků subtropické
rostliny Abutilon theophrasti, pěstova­
ná v Číně, USA a bývalém SSSR, uŽív.
k výrobě hrubých tkanin a papíru; čÍn­
sky ptis!.
činžák, -u m (n) hovor. činžovní dům
činže, -e ž (n) poplatek za nájem bytu, ná-
jemné; činžovní ptid.: č. dům vícepatro-
vý dům, většinou řadový, s nájemními
byty, nájemní
čip, -u m (a) výp. tech. křemíkový substrát
umístěný v jednom pouzdru, na němž je
propojen velký počet logických obvodů
čipmank, -a m (?) zoo!. severoamerický ve-
verkovitý hlodavec rodu Tamias
čirok, -u m (sl < mad) bot., zeměd. užitková trá-
va rodu Sorgum, phbuzná prosu, obilni-
na teplých krajin, u nás pěstovaná jako
pícnina; čirokový ptid.
čistka, -y ž (r)1. v býv. SSSR a později v je-
ho satelitech odstraňování politických
protivníků a jinak nepohodlných členů
organizací, zaměstnanců ap., spojené
s represemi růz. stupně až po fyzickou
likvidaci: Č. ve státním aparátě; velká
čistka 1935-39; č. v armádě 2. les. pěs­
tební zásah k odstranění tvarově a dru-
hově méněcenných stromů z mladého
porostu
čitraka, -y ž (hind) V hinduizmu denně ob-
novované znamení příslušnosti k sektě
z čárek a teček na těle či na čele; zna-
mení krásy na čele indických žen
čižma, -y ž (sl < maď) č-y nář. vysoké boty
čmajznout, řidč. šmajznout dok. (n) ob. expr.
zhrub. ukrást
čokání, -í s (r) (v někt. rus. nářečích) neroz-
čuvač
lišování hlásek [c] a [čl. jejich splynutí
v [čl (op. cokání)
čokl, -a m (cik) ob. expr., hanl. pes, zprav. menší
čokoláda, -y ž (indián) 1. potravinářský vý-
robek z kakaa, cukru a různých přísad:
hořká, mléčná, oříšková č.; tabulka č-y
2. nápoj z tohoto výrobku; čokoládový
příd.: Č. bonbon; č-á barva odstín tmavo-
hnědé; čokoládově přís!.: Č. hnědý, opá-
lený
čokoládovna, -y ž závod na výrobu čoko­
lády a čokoládových výrobků
čolek, -lka m (pol) zoo!. ocasatý obojživelník
rodu Triturus, šlJ.1J.lého těla
čop, -u m (a) sport. V síťových hrách úder hra-
ný (forhendem i bekhendem) se silnou
spodní rotací míče, míčku
čopovat ned. i dok. (a) sport. hrát, zahrát (míč)
čopem
čór, -a m (cik) arg. zloděj
čorba, -y ž (tur) kuch. polévka ze zeleniny,
hub a ryb, vepřového a drůbežího masa
a fazolí
čtvrtpetit [-ty-l. -u m (č + t) polygr. typogra-
fická míra o dvou typografických bo-
dech (0,7518 mm)
čtyřdrachma, -y ž (č + ř) numiz. střec. sthbr-
ná mince o hmotnosti 14-17 gramů, tet-
radrachma
čtyřpól, -u m (č + I) eltech. soustava, která má
dvě vstupní a dvě výstupní svorky, dvoj-
bran
čtyřvektor,-u m (č + I) fyz. čtyřrozměrný vek-
tor uŽív. v teorii relativity: Č. rychlosti
čufa, -y ž (šp) bot. pantropická rostlina rodu
Cyperus pěstovaná pro nasládlé hlízky,
kt. se pojídají čerstvé i pražené a po-
užívají se též k přípravě nápojů (šerbet),
šáchor jedlý
čufty, -tů m i -uft ž nm. (srb) kuch. kořeněné
opékané šišky z mletého hovězího a
vepřového masa podávané v rajské
omáčce, pokrm balkánského původu
čumiza, -y ž (r) bot. tráva rodu Setaria, stará
kulturní plodina pěstovaná ve vých. Asii
jako obilovina, u nás jako pícnina, bér
vlašský, mohár
čundr, -u m (n) ob. expr. a slang (trampský) vý-
let do přírody
čundrák, -a m (čundračka, -y ž) ob. expr. a
slang kdo chodí na čundr, na čundry,
tramp; čundrácký příd.
čurbes, -u m (hebr) ob. expr. velký nepořádek,
zmatek, chaos, též v spojení s neváza-
nou zábavou
čutat ned. (a) ob. a slang hrát kopanou, kopat
čutnout dok. (a) ob. a slang kopnout (do míče)
čutora, -y ž (rum) plochá okrouhlá láhev, zvl.
na cesty
čuvač, -e m (srbch) kyna!. plemeno velkého
ovčáckého dlouhosrstého psa: tatran-
ský Č.
d 141
d zn. 1. pro dekadickou předponu deci- 2.
pro jednotku času den (dies) 3. pro de-
narius, penny; pro pennyweight 4. mat.
pro (úplný) diferenciál 5. mat. (ve vzor-
cích) pro diametr 6. med. pro dávku, díl
D římská číslice pro 500
D zn. 1. opt. pro dioptrii 2. dř. pro dekadic-
kou předponu deka- 3. chem. pro deute-
rium 4. hud. pro dominantu
D. zkr. 1. (v někt. zemích) akademický ti-
tul doktor2. (v Itálii a ve Španělsku) don,
pán
da zn. pro dekadickou předponu deka-
d. a. zkr. (1: dicti anni) toho (řečeného) roku
DAAD zkr. (n: Deutscher Akademischer Aus-
tauschdienst) německá organizace k pod-
poře mezinárodní výměny vědců a stu-
dentů
ďábel, -bla m (I < ř) 1. náb. nadpřirozená by-
tost nepřátelská člověku, v úloze poku-
šitele a svůdce, zosobněné zlo, pův. pro-
tivník, odpůrce Boha, satan 2. expr. živý,
divoký, zlý člověk: učiněný ď.; ďábel­
ský příd.: ď-é svody; expr. ď. vynález zlý,
zlověstný; ď-á radost zlomyslná; ď-á
jízda rychlá, divoká
dabér, -a m (a) film. herec, kt. dabuje podle
filmového obrazu původm1J.o herce
dabing, dabink, -u m (a) film. 1. dabování 2.
oddělení, studio, kde se provádí dabo-
vání; dabingový, dabinkový příd.: d-é
studio
dabovat ned. i dok. (a) (koho, co) film. nahrazo-
vat, nahradit původní mluvený text fil-
mu zvukovým záznamem v jiné řeči;
(pře)tlumočit, přemlouvat, přemluvit:
d-aný televizní seriál
dabovací příd. film. sloužící k dabování: d.
studio,smyčka
da capo [ká-] (it) hud. od začátku (zkr. D.C.);
d. c. alfine [fí-] opakovat až do konce
(zkr. D.C. al fine)
dacia [dáčia], -e ž (VJ) rum. osobní auto-
mobil značky Dacia
dacit, -u m (VJ) geo!. šedá a nazelenalá vý-
levná hornina odpovídající složením
křemennému dioritu (nazv. podle lat.
názvu Dacia pro Sedmihradsko)
dacitoid, -u m (VJ) geo!. sopečná hornina stej-
ného složení s dacitem, v níž křemen
není vyvinut jako samostatná fáze
dacron [dak-], -u m (um) obch. název po-
Iyesterového vlákna vyráběného v po-
době hedvábí, stříže, kabelu aj., uŽív. na
oděvy, koberce a k tech. účelům; dacro-
nový přid.
dača, -i ž (r) (v rus. prostředí) rekreační vila
n. chata na venkově
ďáček..j, ďák
dada neskl. s, dadaizmns, -mu m (t) literární a
výtvarný uměl. směr vzniklý pod dojmem
1. světové války, vyjadřující důsledným
rozrušením obsahu a formy pocit nesmy-
slnosti a protirozumovosti i protest proti
společnosti a jejím hodnotám
dadaista, -y m (dadaistka, -y ž) stoupenec
dadaizmu
dadaistický [-ty-] příd. k dada, kdadaiz-
mus, k dadaista: d-á poezie; d-é malíř­
ství; dadaisticky přísl.
dadaizmus dada t
dafnie [-ny-], -e ž (ř) (v akvaristice) drob-
ný korýš perloočka n. hrotnatka, potra-
va ryb
dafnit [-ny-], -u m (ř) miner. světlezelený jed-
noklonný nerost ze skupiny chloritu
dag zn. pro dekagram
dágoba, -y ž, dagop, -u m (sinhál) archit. bud-
dhistická náb. stavba budovaná jako
mohyla se schránkou na ostatky n. jako
památník, stúpa
daguerrotyp [-gero-], -u m fot. snímek zho-
tovený daguerrotypií
daguerrotypie [-gero-], -e ž (VJ) fot. 1. nej-
starší způsob fot. zachycení pozitivního
obrazu na postříbřené destičce (nazv.
podle franc. vynálezce L. J. M. Daguer-
ra) 2. daguerrotyp
dahabije, -e ž (arab) úzký, dlouhý člun na
Nilu, s palubou a kajutou
dahamit, -u m (VJ) geo!. alkalický žulový
aplit (nazv. podle naleziště Dahamie na
ostrově Sokotra v Indickém oceánu)
dahlie [dál- J, -e ž (VJ) zahr. statná bylina
z rodu Dahlia s keřovitě větvenou lo-
dyhou s velikými různobarevnými úbo-
ry květů, jiřinka (bot.), jiřina (nazv. po-
dle švéd. botanika A. Dahla)
dahllit [dal-], -u m (VJ) miner. šesterečný ne-
rost ze skupiny apatitu (nazv. podle švéd.
geologů T. aJ. Dahlla)
daimjó, -óa m (jap < čín) starojaponský titul
feudálm1J.o knížete
daimonion [-ny-], -u m(ř) filoz. podle So-
krata zvláštní vnitřní hlas, kt. varuje člo­
věka před nesprávným jednáním, srov-
natelný s pojmem svědomí, mravní zá-
kon
daina, -y ž (lit) liter. lit. a lot. lid. obřadní
nebo pracovní lyrická až elegická pí-
seň z nerýmovaných strof
dajč, tajč, -e m (n) folk. starý lid. tanec z Čech
daktyloskopie
a Moravy v mírném tempu a v tříčtvr­
tečním taktu, vzniklý pod vlivem něm.
tanců a podobný Hindleru
dak, -Um (VJ) geo!. stratigrafický stupeň neo-
génu (nazv. podle lat. názvu Dacia, části
dnešm1J.o Rumunska)
ďák, -a, ďáček, -čka m (ř) círk. (v pravosla-
ví) první stupeň duchovního stavu, kle-
rik, církevní zpěvák, pomocník při bo-
hoslužbách, diakon, jáhen
dakl, daxl, dakUk, daxlík, -a m (n) slang je-
zevčík
dakota, -y ž (VJ) typ amer. dopravního dol-
nokřídlého dvoumotorového jednoploš-
m1ru (nazv. podle státu Dakota v USA)
dakry(0)- (ř) v slož. první část s význ. slza
dakry(o)adenitida [-nyty- i -tý-], da-
kry(o)adenitis [-nyty-l. -tidy ž (ř) med.
zánět slzné žlázy oka
dakryocystitida [-tyty- i -tytý-], dakryo-
cystitis [-tyty-], -tidy ž (ř) med. zánět slz-
ného váčku oka
dakryo(cysto)rinostimie [-ty-], -e ž (ř) med.
chirurgické spojení slzného váčku s nos-
ní dutinou k obnovení slzných cest
daktyl, -u m (ř) liter. 1. trojslabičná sestup-
ná metrická stopa skládající se z první
slabiky dlouhé a důrazné n. přízvučné
a z dalších dvou krátkých n. nepřízvuč­
ných 2. rozměr, v němž připadají těžké
doby na 1., 4., 7., 10.,... slabiku verše 3.
verš složený z daktylských stop: dvou-
až šestistopý d.; daktylský příd.: d. he-
xametr; d. rým trojslabičný rým s pří­
zvukem na třetí slabice od konce (např.
paleta - za léta)
daktylit, -u m (ř) miner. srůst minerálů struk-
turou připomínající rýhování na bříšku
prstu; daktylitický [-ty- Jpříd.: d-á struk-
tura
daktylo- (ř) v slož. první část s význ. prst
daktylografie, -e ž (ř) zast. psaní na stroji,
strojopis
daktylologie, -e ž (ř) odb. daktylotika
daktylomancie, -e ž (ř) pověrečné předpo­
vídání budoucnosti z pohybu zavěšené­
ho prstenu
daktylos, -Iu m (ř) (ve st. Řecku) jednotka
délkové míry, prst (asi 19 mm)
daktyloschiza [-chf-], -y, daktyloschisis
[-chízi-] neskl. ž (ř) med. rozštěp prstu;
z něho vyvinutý nadpočetný prst
daktyloskopie, -e ž (ř) krlm. nauka o papi-
lámích liniích na prstech, dlaních a cho-
didlech, uplatňovaná ke zjišťování to-
tožnosti, popř. ve sporech o otcovství;
daktyloskopovat
daktyloskopický příd.: d. otisk; d-á evi-
dence
daktyloskopovat ned. i dok. (ř) (koho, 4. p.; -)
krim. brát, vzít otisky prstů
daktylospazmus, -mu m (ř) med. křeč prstu
daktylotika [-ty-], -y ž (ř) odb. soustava zna-
ků tvořených prsty pravé ruky (nebo
obou rukou), z nichž každý znak odpo-
vídá hlásce (písmenu) abecedy, prstová
abeceda, daktylologie
daktylotrochej, -e m (ř) liter. spojení dakty-
lu s trochejem v metru téhož verše; dak-
tylotrochejský příd.: d. verš
t
daktylský daktyl
dalajlama, -y m(tib) hlava lamaistické círk-
ve; (do r. 1951) státní představitel Ti-
betu
dalamánek, -nku m (f) pečivo z chlebové-
ho těsta, zprav. ve tvaru protáhlé žemle
dalba, -y ž (n) nám., dopr. skupina kůlů zara-
žených do dna, sloužící k připoutání lodi
v přístavu, k vyznačení plavební cesty
ap.
dales, -u m (n < žid) slang nedostatek peněz,
peněžní tíseň, nouze, bída
dalm fyz. zn. pro dekalumen
dalmatika [-ty-], -y ž (VJ) 1. střím. svrchní
oděv v podobě dnešní dlouhé košile
s širokými rukávy (nazv. podle původu
z římské provincie Dalmácie) 2. círk. ob-
řadní úbor jáhna, volný šat s krátkými
rukávy
dalmatinec [-ty- i -ti-], -nce, dalmatin [-ty-
i -tý-], -a m(Vl) kynol. středně velký pes se
svěšenými boltci a s krátkou, twdou, htm-
tou bílou srstí s černými n. hnědými skvr-
nami (podle lat. názvu římské provincie
Dalmácie)
dal segno [séňo] (it) hud. opakovat od zna-
mení (zkr. D.S.)
dalton, -um(VJ)fyz. dř. uŽív. atomová hmot-
nostní jednotka (nazv. podle angl. fyzi-
ka a chemika J. Daltona)
daltonid [-ny-], -u m (VJ) chem. d-y slouče­
niny (pevné látky), kt. mají konstantní
chem. složení
daltonizmus [-ny-], -mu m(VJ) med. zast. vro-
zená barvoslepost (nazv. podle angl. fy-
zika a chemika 1. Daltona); daltonický
příd.
dáma, -y ž (2. mno dam, dám) (f) 1. pův. paní
domu, pak žena z tzv. vyšší společnos­
ti, příslušnice šlechty n. nejbohatších
vrstev měšťanských, odlišující se vzne-
šeným, uhlazeným chováním, obleče­
ním ap., pozd. žena vynikající po strán-
ce mravní i rozumové; řidč. zdvořilé
označení ženy vůbec 2. hra s 12 bílými
a černými kameny pohybujícími se po
šachovnici vždy o jedno černé pole
vpřed, nazv. podle zvláštní zdvojené fi-
gury, kt. může postupovat o libovolný
počet míst dopředu i dozadu 3. šach. nej-
silnější figura, kt. se může pohybovat
v jakýchkoli přímých směrech, králov-
na 4. karet. karta o stupeň nižší než král,
queen; dámský příd.: d-é hodinky, šaty
142
pro ženy; - šach. d. gambit gambit na
křídle umístění dámy
daman, -a m (arab) zool. drobný západoasij-
ský a africký býložravý savec phbuzný
lichokopytníkůma chobotnatcům
damara, -y ž (mal) odb. pryskyřice z dama-
roně a jiných asijských stromů, uŽív. v
lékařství a k výrobě laků; damarový příd.
damaroň, -ně ž(mal) bot. novozélandská dře­
vina rodu Dammara (Agathis), s kožo-
vitými jehličkami a s drobnými kvítky,
poskytující cennou pryskyřici damaru
damascenka, -y ž (VJ) 1. šavle z damas-
censké oceli 2. zeměd. stará odrůda vin-
né révy s velkými řídkými hrozny
damascenský příd. (VJ) týkající se Damaš-
ku, pocházející z něho (nazv. podle lat.
názvu Damašku Damascus): d-á ocel
pružná a tvrdá nerezavějící ocel; d. meč
z takové oceli; zeměd. d. skot arab. ple-
meno krátkorohého skotu
damaskin, -u m(VJ) liter. pův. bulh. rukopis-
ný sborník kázání, pozd. novobulh. du-
chovně-světský sborník (nazv. podle pův.
autora Damaskina Studita)
damaskování, -í s (VJ) výtv. někdejší orient.
způsob zpracování železa n. oceli k výr.
zbraní vykládáním zlatými n. sthbrný-
mi nitkami
damašek, -šku m(VJ) text. bavlněná n. lněná
tkanina s vetkaným lesklým vzorem,
dnes uŽív. zprav. na ubrusy a ložní po-
vlaky (nazv. podle syrského města Da-
mašek); damaškový příd.
damnatio memoriae [-nácio -rié], d-ia
memoriae s (I) práv. (V řím. právu) pro-
kletí a zahlazení památky na osobu, kt.
se obzvláště těžce provinila
damnum, -na s (I) hist. práv. škoda: d. emer-
gens skutečně způsobená škoda, zmen-
šení majetku
damourit [-mu-], -u m (VJ) geo\. průsvitná,
perleťově lesklá, šupinkatá, žlutavá od-
růda muskovitu (nazv. podle franc. ba-
datele Damoura)
damping ..l- dumping
dampkár, -u m(a) motor. sklápěčkový auto-
mobil s ocelovou korbou tvaru vany a
s ochranným štítem nad budkou, uŽív.
zvl. k dopravě zeminy a skalní sutě
dampr, -u m (a) motor. traktorové vozidlo
s krátkou sklopnou ocelovou korbou a
s otočným řízením, pouŽív. při zemních
pracích na dopravu sypkých zemin n.
betonové směsi
t
dámský dáma
dan, -a m(jap) sport. mistr a učitel džuda, ka-
rate a jiných jap. sportů
danI, -u m (jap) sport. V džudu a karate mis-
trovský stupeň vyjadřující technickou
vyspělost zápasníka
dan2, -u m(VJ) geo\. stratigrafický stupeň pa-
leogénu (nazv. podle lat. názvu Dánska
Danie)
danaida, -y ž (VJ) vod. měřidlo výtokového
objemu kapalin (nazv. podle Danaoven,
lat. Danaides, dcer bájného krále Danaa)
darwinizmus
danait, -u m(VJ) miner. narůžověle šedý jed-
noklonný nerost ze skupiny arzenopyri-
tu (nazv. podle amer. mineraloga J. F.
Dany) v dasein (zprav. Dasein) [dázajn] neskl. m (n) fi-
danajský příd. (VJ) k Danaové, tj. Rekové:
d. dar něco darovaného, co místo užit-
ku přináší obdarovanému obtíže, škodu,
popř. i zhoubu (podle tradičního podání
vnikli Řekové do Troje v dřevěném koni;
kterého Trojanům darovali)
danburit, -u m(VJ) miner. velmi vzácný žlu-
tý až hnědý nebo bezbarvý kosočtve­
rečný nerost, křemičitan vápníku s bo-
rem (nazv. podle naleziště Danbury v
USA)
dancing [-ci- i -si-], -Um(a) tančírna, velko-
městský večerní zábavní taneční podnik
dandizmus [dendy-], -mu m (a) šviháctví,
hejskovství, světáctví; přehnaná elegan-
ce
dandy [den-], -ho m(a) švihák, hejsek, svě­
ták, muž oděný podle poslední módy;
dandyovský příd.
danien [-ny-], -u mgeo\. dř. dan2
daniglaciál [-ny-], -u m(VJ + I) geo\. pozdní
glaciál severoevr. zalednění (podle lat.
názvu Dánska Dania)
danse macabre [dans -kábr], danse m-u m
(f) kniž. a odb. tanec kostlivců, středověké
zobrazení rovnosti lidí všech společen­
ských stavů v okamžiku smrti
dantes, -u m(n < šp) zast. známka do hry, pe-
níz neplatné ceny
danub, -u m(I) geo\. donau (nazv. podle lat.
jména Dunaje Danubium)
danubiálnípříd.(I)odb. vyskytující se n. šířící
se podél toku Dunaje, podunajský: d.jló-
ra,fauna
darabukka, -y ž (arab) hud. arab. taneční bu-
bínek ve tvaru džbánu potaženého koží
darda l , -y ž(f) 1. zast. kopí 2. hovor. rána, úder:
dát, dostat d-u
darda2, -y ž (it) druh hry v karty; tři po-
stupně za sebou jdoucí karty téže barvy .
dareikos, dárejkos, -ku m (VJ) numiz. zlatá
mince per. králů obíhající i v jiných sta-
rověkých zemích (nazv. podle vyobra-
zeného Dareia 1.)
darling [dá-], -am(a) hovor. (V angloamer. n.
u nás ve snobském prostředí) miláček,
drahoušek; zprav. ve spoj. my d. [maj] dů­
věrné oslovení
darling [dá-], dárlink, -u m (a) hovor. zaří­
zení čerpající vodu ze studny do domá-
cího vodovodu (pův. obch. název)
darmol, -u m(um) dř. projímadlo (pův. obch.
název)
darwinista [-ny-], -y, darwinovec, -vce
m stoupenec darwinizmu
darwinistický [-nysty-], darwinovský příd.
z darwinizmu vycházející, s darwiniz-
mem souvisící: d-á teorie vzniku a vý-
voje člověka z nejvyšších živočichů
typu lidoopů; d. boj o život
darwinizmus [-ny-], -mu m(VJ) bio\. nauka
řešící otázku vzniku a vývoje organizmů
a vzniku druhů přirozeným výběrem
darwinovec
(nazv. podle brit. biologa Ch. R. Darwi-
na)
t
darwinovec darwinista
loz. všeobecné určení předmětu jako
konkrétně existujícího
daseinsanalýza [dázajns Ia-], -y ž(n + ř) med.
psychoterapeutický směr založený na
rozboru časově omezeného pobytu lid-
ského jedince na světě, smyslu života
a konečnosti lidské existence, existen-
ciální analýza
dastan, -u m (turtat) liter. epický žánr litera-
tury Blízkého a StřednI'ho Východu nově
zpracovávající veršovaně n. prozaicky
lid. pohádky, legendy a pověsti
dasymetr [-zi-], -u m (ř) fyz. měřidlo hustoty
plynů; dasymetrový příd.
DAT zkr. (a: digital audio tape) digitální zvuko-
vá kazeta
data, dat s mno (I) 1. údaje (číselné aj.), sku-
tečnosti uváděné v něj. zprávě, oznáme-
ní: životopisná, osobní data stručné,
přesné údaje (zprav. v dotazníku ap.)
2. výp. tech. údaje, symboly, fakta n. jed-
notky informace zpracovávané na počí­
tači: sběr, pořizování dat; výstup dat;
přenos dat; zpracování dat proces, při
němž z daných vstupnI'ch dat sběrem,
uloženI'm a zpracováním jsou získávány
výstupní údaje; nosič dat disketa, mag-
netická páska, děrný štľtek aj.
databanka, -y ž(a < 1+ it) výp. tech. banka dat,
rozsáhlý soubor nashromážděných a
pomocí počI'tače v aktuálním stavu udr-
žovaných důležitých dat z rozličných
typů lidských aktivit; databankový příd.
databáze, -e ž (a < 1+ ř) výp. tech. báze dat;
databázový příd.
datace, -e ž (I) kniž. vročenI', datování: d.
knihy údaj o době (a místu) jejího vydá-
ní; - d. fresky
datio in solutum [dácio -lú-], d-ia in solu-
tum s (I) hist. práv. nabídka jiné věci než
dluhované (např. pozemku místo hoto-
vých peněz)
dativ [-ty- i -tý-], -u m(l)lingv. nepřímý pád
(na otázku komu, čemu) vyjadřující ne-
přímý objekt (např. věnovat někomu
něco), přI'slovečné určení místa, zvl.
směr n. cíl (např. k nádražz), třetí pád;
tvar třetího pádu: d. prospěchový; d. pří­
činy; d. sdl1nosti; d. volný; dativní! příd.:
d. tvar, koncovka, vazba
dativm'2 [-ty- i -tý-] příd. (I) fyz. chem. d. vazba
druh kovalentní vazby, v níž elektrony
na vytvořeníelektronového páru poskytl
jen jeden ze zúčastněnýchatomů, donor-
akceptorová vazba, koordinační vazba
datle, -e ž (n < ř <arab) 1. peckovitý plod dat-
lovníku požívaný jako již. ovoce: suše-
né d. 2. řidč. datlovník; datlový příd.: d.
háj
datlovka, -y ž(it<ř)zahr. d-y samostatná po-
mologická skupina podřadných slivoní
s nápadně protáhlým tvarem plodů
datlovník, -u m bot. statná palma z rodu
143
Phoenix pěstovaná pro sladké plody, zva-
né datle, palma datlová: d. pravý; dat-
IOVID'kOvý příd.: d. háj •
datolit, -u m (ř) miner. bezbarvý, šedobílý,
zelenavý n. žlutavý, průsvitný jedno-
klonný nerost, zásaditý boritokřemiči­
tan vápenatý
datosměnka, -y ž(it + č) práv., peněž. směnka
splatná v urč. čas po dni vystavenI'
datovací příd. sloužI'cí k datování: d. razítko
datovat ned. i dok. (I) (co) 1. opatřovat, opatřit
datem: d. dopis 2. určovat, určit pravdě­
podobnou dobu vzniku a existence ně­
čeho: d. nález; archeo\. d-ání radiokar-
bonové; d-ání termoluminiscenční; da-
tovat se ned. kniž. (odkdy) začínat, existo-
vat už v někt. době a (zprav.) ještě stále
trvat: z té doby se d-uje první pokus
datový příd. 1. k data: výp. tech. d-á komuni-
kace obor zabývající se přenosem dat;
spojení vzdálených počľtačů, styk s ban-
kami dat; d-á základna 2. k datum:
geogr. d-á mez, hranice, čára mezinárod-
ní úmluvou stanovená (a 180. poledník
sledujI'cí) myšlená čára, na níž je třeba
měnit datum
datum, -ta s (I) časový údaj, udání doby
něčeho rokem, někdy i dnem a měsícem:
d. narození; to je událost staršfho data
stalo se to už před delší dobou
datumka, řidč. datumovka, -y ž hovor. dato-
vací razítko
daulas..l- dowlas
daun citos\. (a) mysl. lehni, povel pro psa
daun (a) hovor. ve spoj. být d. na dně (psy-
chicky, existenčně), v koncI'ch se sila-
mi (únavou ap.)
dauphin [dofén], -a m (IVJ) hist. pův. franc.
šlechtický titul, pozd. vyhrazený franc.
korunnímu princi
dauphine [dofin] neskl. ž (f) titul manželky
franc. korunního prince
ďaur, džaur, -a m (tur) nevěřícI', muslimské
hanlivé označení jinověrce; ďaurský,
džaurský příd.
daviscupový [dej-kap-] příd. (VJ + a) týkajI'cí
se Davis cupu, Davisova poháru, mezi-
národnľ tenisové soutěže mužských druž-
stev: d-é utkání
davit [dej-], -u m (a < f) lod. speciální jeřáb
pro snadné a rychlé pouštění záchran-
ných člunů
t
daxl, daxb'k dakl
dB fyz., eltech. zn. pro decibel
DB, DBB zkr. (n: Deutsche Bundesbahn) železni-
cev SRN
d-Base [dýbejs] neskl. ž (a) výp. tech. rozšľře­
ný databázový operačnI' systém pro mi-
kropočítače
DBP zkr. 1. (n: Deutsche Bundespost) pošta v SRN
2. (n: Deutsche Bundespatent) patent SRN
DC zkr. (a: Davis cup) Davisův pohár
D.C.al fine zkr. (lt) hud. da capo al fme
DCL zkr. (a: Doctor of Civil Law) (V angloamer.
prostředí) doktor civilního n. řím. práva
d. d. zkr. (I: dedato) ze dne, ode dne vystavení
D. D. zkr. (I: dono dedit) dal darem
deambulatorium
D. D. D. zkr. (I) věnování na lat. nápisech,
dnes v knižních dedikacích 1. (dat, dicat,
dedicat) dává, zaslibuje, věnuje 2. (dono
dedit, dedicavit) dal darem a věnoval
DDR dř. zkr. (n: Deutsche Demokratische Republik)
Německá demokratická republika (do
r. 1990)
DDT zkr. chem. velmi účinný insekticid, pro
velkou stálost a nebezpečné účinky dnes
již neužI'vaný
de- (I) (zprav. před souhláskou), dez- (pův.
ps. des-) (f) (zprav. před samohláskou)
předp. s význ. od, z, pryč
deadfreight [dedfrejt], -u m(a) dopr. dovoz-
né účtované za nevyužitý lodnI' prostor,
mrtvé dopravné
deadjektivum [-ty- i -tý-], -va, deadjek-
tivale [-ty-] neskl. s (7.j. též -m, I. mno -ália),
(I) lingv. slovo odvozené od adjektiva
(např. starý ~ staroba, stárnout, staře);
deadjektivní [-ty- i -tý-] příd.: d. slove-
so
deadline [dedlajn] neskl. m (a) poslední ter-
mín (k odevzdání ap.), nejzazšI' (časo­
vá) hranice
deadverbiale [-biá-] neskl. s (7.j. též -m, I. mno
-ália) (I) lingv. slovo odvozené od adver-
bia (např. zde ~ zdejšl); deadverbiální
příd.: lingv. d. adjektivum
dead-stop titrace [ded- ty-], dead-stop t-e
ž (a + f) chem. polarometrická (ampero-
metrická) titrace se dvěma polarizova-
nými elektrodami
deadweight [dedvejt], -u m(a) lod. největšI'
dovolená hmotnost (včetně nákladu, po-
honných látek, zásob, posádky a cestu-
jI'cích), kterou se může plavidlo zatI'žit,
nosnost plavidla (zkr. DWT)
deaerace, -e ž (I + ř) potr. odvzdušňování,
mechanické odčerpání vzduchu z teku-
tých a kašovitých potravin (šťáv a pro-
tlaků) proti jejich nežádoucľmu okysli-
čení; deaerační příd.: d. přístroj deaerá-
tor
deaerátor, -u m potr. deaerační přístroj, od-
vzdušňovač
deagentizace [-ty-], -e ž(l)lingv. změna vět­
né konstrukce (transformace), kdy agens
je odsunut z pozice gramatického sub-
jektu (zejm. změna konstrukce aktivnI'
v pasivní aj.)
deagentní příd. (I) lingv. neosobní; deagent-
ně přís\.
dealer [dýler], -a m(a) ekon. osoba zabývají-
cí se (na vlastní účet) zprostředkovatel­
skou činností; dealerský příd.: nové d-é
sítě
dealkalizace, -e ž (I + arab) geo\. odstraňo­
vání alkáliI' z půdy
dealpín, -u m (I + Vl) hnt., zoo\. druh rostliny
n. živočicha svázaný původem a hl. roz-
šířenI'm s alpI'nským stupněm vyšších
hor, ojediněle sestupujI'cí také do nižších
poloh; dealpínský příd.: d-é druhy kvě­
teny
deambulatorium, -ia s (I) arehit. ochoz ko-
lem chóru kostela vyvinutý z prodlou-
deamidáza
žení bočních lodí, otevřený do interiéru
arkádami, chórový ochoz
deamidáza, -y ž(l +ř)chem. enzym urychlu-
jící hydrolýzu amidů kyselin a phbuz-
ných sloučenin
deaminace, -e ž (I + ř) chem. enzymatické
odštěpení amoniaku z aminokyselin,
aminů ap.; deaminační příd.
deamináza, -y ž (I + ř) chem. enzym kataly-
zující deaminaci při současné oxidaci
deaminovat dok. i ned. chem. (co) provést, pro-
vádět deaminaci
dean [dýn], -a m(a) círk. (v angl. prostředí)
anglikánský církevní hodnostář, děkan
de auditu [dé -dýtú] (I) kniŽ. Gen) z dosle-
chu
debakl, -u m (f) úplná porážka, velká pro-
hra, ztroskotání, pohroma, zkáza: d. na-
cistických armád; životní d.
debardér, -a m (f) přístavní nosič lodních
nákladů
debarkadér, -u m(hol) Iod. plovoucí přísta­
viště
debata, -y ž (f) ústní výměna názorů o něj.
dílčím odborném problému n. o závaž-
ných životních otázkách, rokování, roz-
hovor, diskuse I: politická d.; hovor. to
je bez d-y nesporné; debatní příd.: d.
kroužek, večer
debatér, -a m (debatérka, -y ž) účastník
debaty, debatující: vášnivý d.; debatér-
ský příd.: d. kroužek
debatovat ned. (f) (-; s kým o čem) účastnit se
debaty; v rozhovoru projevovat a vymě­
ňovat názory, rokovat, hovořit: d. s přá­
teli o televizní inscenaci
debelace, debellace, -e ž (I) odb. skončení
války úplnou voj. porážkou a zničením
organizované státní moci jedné z válčí­
cích stran
debet, -u m(I) úč. označení pro levou stra-
nu účtu, stranu má dáti; pohledávka, dluh
(op. kredit); debetní příd.: d. účet na němž
trvale převažuje dlužnická strana
debil, -a m (I) 1. med. debilní člověk 2. zhrub.
hlupák
debilita, -y ž (I) 1. med. nejmírnější stupeň
slabomyslnosti, při níž je postižena
jen vyšší duševní činnost a zachována
schopnost naučit se základním poznat-
kům a pracovním úkonům 2. zhrub. hlou-
post
debilní příd. (I) 1. med. stižený debilitou, du-
ševně zaostalý: d. dítě 2. zhrub. hloupý:
mít d. poznámky; debilně přísl.
debitor, -a m (I) úč. dlužník (op. kreditor)
debitovat ned. i dok. (I) úč. zapisovat, zapsat
na vrub, na stranu má dáti, připisovat,
připsat k tíži (dlužm1ca), natěžovat, natí-
žit účet (op. kreditovat)
debl, -u m (a) 1. sporl. čtyřhra, hra dvou
dvojic proti sobě (na rozdíl od singlu)
2. sport. slang jízda ve dvou na kajaku n.
kánoi 3. tan. ve stepu dva údery volnou
nohou
deblista, -y m (deblistka, -y ž) sport. slang
hráč deblu, čtyřhry
144
deblokace, -e ž (I + f<hoI) ekon. uvolnění blo-
kovaných peněžních prostředků, pohle-
dávek; deblokační příd.
deblokovat dok. ekon. (co) provést deblokaci
debolševizace, -e ž(1 +r) publ. zbavení, zba-
vování (něčeho) bolševického vlivu n.
rázu, odstranění komunistů a komunis-
tických metod z veřejného života: d.
státní správy
debolševizovat dok. i ned. publ. (co) provést,
provádět debolševizaci: postupně d. náš
život
debrecínka, -y ž (VJ) hovor. uzenářský vý-
robek z vepřové pečeně obalené práš-
kovou červenou paprikou (nazv. podle
maď. města Debrecínu)
debugger [dybager], -u m(a) výp. tech. ladicí
program
debugging [dybaging], -u m(a) výp. tech. řidč.
zjišťování, vyhledávání a odstraňování
chyb v programu, ladění, vylaďování
debut [-by- i -buM], -u m (f) první veřejné
vystoupení umělce, začátek jeho životní
dráhy; první uveřejněné umělecké dílo;
debutový příd.: d-á deska rockové skupi-
ny
debutant [-by- i -bu-], -a m (debutantka,
-y ž) kdo debutuje, začátečník, kt. po-
prvé uvádí na veřejnost své dílo: opož-
děný literární d.; debutantský příd.: d.
pokus
debutovat [-by- i -buM] ned. i dok. (I) poprvé
veřejně vystupovat, vystoupit a zahajo-
vat, zahájit tím svou veřejnou činnost,
zvl. uměleckou: d. ve filmu; d. mono-
grafií o hornickém slangu
t
debutový debut
debužírovat ned. (n <f) expr. dobře jíst a pít;
pochutnávat si na dobrém jídle a pití
decemb(e)r, obru m(n< I)řidč. prosinec, po-
slední měsíc občanského roku
decembrista, -y m hisl. stoupenec Ludvíka
Napoleona při franc. státním převratu
2. 12. 1851
decemvir, -a m hisl. člen decemvirátu
decemvirát, -u m (I) hist. střím. desetičlen­
ný sbor pověřovaný urč. úředními úko-
ly
decennium [-cény-], -ia s (I) kniŽ. desetile-
tí, období deseti let; desáté výročí
decentní příd. (I) slušný, vhodný, přiměře­
ný; nenápadný, nevtíravý, zdrženlivý,
umírněný: d. člověk, šaty, vzorek, hud-
ba; decentně přísl.: chovat se d.; decent·
nost, -i ž: d. prostředí
decentralista, -y m stoupenec decentraliz-
mu
decentralistický [-ty-] příd. k decentraliz-
mus, k decentralista
decentralizace, -e ž (I) přenášení působ­
nosti a pravomoci z orgánů vyšších na
nižší (op. centralizace); decentralizač·
ní příd. (op. centralizační): d. tendence
decentralizmus, -mu m (f< 1) systém říze­
ní (státní správy ap.) rozdělením působ­
nosti a pravomoci do několika organi-
začních jednotek (op. centralizmus)
decurio
decentralizovat dok. i ned. (co; - ) provést, pro-
vádět decentralizaci
decerebrace, -e ž (I) med. vyřazení centrál-
ního nervového systému z funkce, ne-
vratné poškození šedé i bílé mozkové
tkáně; decerebrační příd.
deci neskl. s (1) hovor. decilitr, desetina litru:
jít na dvě d. na skleničku vína
deci- (1) vslož. prvrú část svýzn. desetina základ-
ní fyz. jednotky, zn. d (10. 1)
decibel, -u m (I + VJ) fyz. desetina belu, hl.
jednotka intenzity zvuku, hladiny zvu-
kového tlaku a obecně útlum veličiny,
zn. dB; decibelový příd.
decidovat ned. i dok. (I) kniŽ. rozhodovat se,
rozhodnout se
decidua, -uy ž (I) med. sliznice děložní v do-
bě těhotenství
decigram, -u m (1 + ř) desetina gramu, zn.
dg
decil, -u m (I) stal. charakteristika polohy
rozložení náhodné veličiny, desetipro-
centní kvantil
decilitr, -u m (I + f < ř) desetina litru, zn. dl;
decilitrový příd.: d-á sklenička
decima, -y ž (I) 1. hud. interval složený z
oktávy a tercie (desátý stupeň od dané-
ho tónu) 2. liter. pův. provensálská sloka
z deseti trochejských osmislabičných
veršů spojených 2-4 libovolně rozlože-
nými rýmy 3. hisl. (ve středověku) desá-
tek, desátý díl úrody povinně odevzdá-
vaný církevní vrchnosti; decimový příd.
decimace, -e ž (I) 1. voj. dř. poprava, zastře­
lení každého desátého vojáka Gako trest
při hromadném provinění) 2. kniŽ. hro-
madné zabíjení, (z)ničení, vyhubení,
oslabení
decimálka, -y ž decimální váha
decimální příd. (f < 1) odb. založený na dělení
na deset dílů, desetinný: d. soustava měr
a vah desítková; d. váha umožňující vá-
žit těžké předměty desetkrát lehčím zá-
važím
decimetr, -u m (I + ř) desetina (délkového)
metru, zn. dm; decimetrovýpříd.: sděl. tech.
d-é vlny kmitočtové radiokomunikační
pásmo v rozsahu 300-3000 MHz, ultra-
krátké vlny, zn. VKV
decimovat ned. i dok. (koho, co) 1. voj. dř. pro-
vádět decimaci: d. vzbouřence 2. (z)ni-
čit, (z)hubit: vojsko bylo d-áno hladem
t
decimový decima
deciso [dečízo] přísl. (it) hud. odhodlaně, roz-
hodně
decize, -e ž (I) kniŽ. rozhodnutí
decizivní, decizní příd. (I) práv. řidč. rozho-
dující (s konečnou platností), určitý
decka, -y ž ob. decilitrová sklenička
declamando [-kla-], declamato [-má-]
přísl. (it) hud. zřetelně, s deklamací, spíš
mluvit než zpívat
decrescendo [-krešen-] přísl. (it) hud. postup-
ně slaběji (zn. » (op. crescendo); decre·
scendo, -a s hud. část skladby hraná s po-
stupným zeslabováním
decurio [-ku-ó], -ona m(1) hisl. v střím. voj-
dečka
sku velitel desetičlenného jízdního od-
dílu
dečka J, deka l
de dato [dé -tó] (I) kniŽ. ode dne vyhotovení
dederon, -u m(n zkr.) obch. název syntetické-
ho polyamidového vlákna vyráběného v
býv. NDR (n. DDR); tkanina z tohoto
vlákna; dederonový příd.: d-á košile
dedikace [-dy-], -e ž (I) 1. (čeho komu) věno­
vání, připsání (něj. díla někomu), věno­
vací text (v knize ap.) 2. zasvěcení,
střím. náb. obřad, jímž se pozemek,
chrám, socha ap. postupovaly něj. bož-
stvu; dedikační příd.: d. úvod; - d. nápis
dedikovat [-dy-] ned. i dok. (I) (co komu) věno­
vat, připisovat, připsat: d. knihu své ženě
dedukce, -e ž (I) log. typ úsuďku a metoda
zkoumání, kdy se z přijatých výroků
(premis) dospívá k novému tvrzení, zá-
věru, důsledku; postup od obecného
k jednotlivému (op. indukce); deduktiv·
ní [-ty- i -tý-], řidč. dedukční příd. zalo-
žený na dedukci (op. induktivní): d. me-
toda; d. soustava; deduktivně přísl.;
deduktivnost, -i ž
dedukcionizmus [-ny-], -mu m (I) moz. pří­
stup přeceňující význam dedukce ve vě­
deckém poznání
dedukovat ned. i dok. (-; co z čeho) dedukcí
zjišťovat, zjistit, vyvozovat, vyvodit: z
toho nelze nic d.
deemfáze, -e ž (1 + ř) eltech. umělé zeslabení
vyšších kmitočtů po demodulaci kmito-
čtově modulovaného signálu
deemulgace, -e ž (I) chem. způsob rozbití n.
odstranění ropné, olejové aj. emulze
ohřevem, přidáním deemulgátoru ap.;
deemulgační příd.
deemulgátor, -u m(I) chem. přísada do mi-
nerálního oleje, která snižuje jeho ná-
chylnost k tvorbě emulzí
deerhound [dýrhaund], -a m(a)kyn. hrubo-
srstý vysoký pes, pův. skotský, k lovu
velké zvěře
deesis [-zi-] neskl. ž (I + ř) výtv. (v křesť. umě­
ní) zobrazení Krista jako soudce posled-
ního soudu s přímluvci
deeskalace, -e ž (I + f) kniŽ. omezení eskala-
ce, zvl. agresivních voj. operací
deetatizace [-ty-], -e ž (I +f) odb. zbavení,
zbavování monopolu státního řízení,
odstátnění, odstátňování: d. institucí;
deetatizační příd.
deexcitace, -e ž (I) fyz. přechod jádra atomu
n. molekuly z vyššího do nižšího kvan-
tového stavu
de facto [dé faktó] (I) kniŽ. ve skutečnosti,
skutečně, podle skutečného stavu: mezi-
nár. práv. uznání de f omezené a proza-
tímní uznání něj. mezinárodní polit.
skutečnosti s odvolatelnými práv. účin­
ky
defašizace, -e ž (I + it) polil. zbavování, zba-
vení fašistického charakteru, odstraňo­
vání, odstranění fašistů a fašistických
metod z veřejného života: d. státu
defekace, -e ž (I) 1. fyziol. vypuzování sto-
145
lice konečm1cem 2. potr. čeření difuzní
šťávy, odstraňování necukrů ze surové
šťávy působením vápenného mléka; de·
fekační příd.
defekátor, -u mpotr. čiřicí kolona, zařízení k
defekaci v cukrovarech
defekt, -u m(l) 1. poškození, porucha, (zá)-
_vada, kaz: d. na stroji; kosmetický d.; d.
na šatech; med., ped. tělesná, smyslová n.
duševní vada n. porucha 2. chybění,
nedostatek: polygr. nedostávající se pís-
mena v písmovce n. matrice v souboru;
jad. fyz. hmotnostní d. úbytek vyjadřující,
že hmotnost jádra je menší než součet
hmotností nukleonů; defektní příd.: d.
přístroj vadný; - d: výslovnost chybná;
med., ped. d. jedinec psychicky n. fyzicky
postižený; d. vývoj; defektně přísl.
defektář, -e m(I) ekon. záznam o objedna-
ném zboží, kt. velkoobchod nemá na
skladě
defektiVi.ta [-ty-], -y ž (I) psych. dlouhodobá
porucha celistvosti jedince postiženého
defektem, která se projevuje porušením
společenských vztahů, narušením jeho
postoje k výchově, vzdělání i k práci
defektivní [-ty- i -tý-] příd. kniž. a odb. 1. neú-
plný: lingv. d. sloveso takové, kterému
chybějí některé tvary u obdobných slov
obvyklé (např. vece =řekl) 2. med., ped.
řidč. defektní: d. dítě
t
defektní defekt
defektivum [-ty- i -tý-], -va s lingv. defek-
tivní sloveso
defektolog, -a m (defektoložka, -y ž) od-
borník v defektologii
defektologický příd. k defektolog, k defek-
tologie: d. kongres; - d. slovntk
defektologie, -e ž (1 + ř) med., ped. vědní obor
zabývající se příčinami a důsledky po-
rušených vztahů defektního jedince ke
společnosti
defektoskop, -u m tech., hut. přístroj slouží-
cí k defektoskopii
defektoskopický příd. tech., hul. k defekto-
skop, k defektoskopie: d-á metoda,
zkouška
defektoskopie, -e ž (1+ ř) tech., hul. vyhledá-
vání povrchových i vnitřních vad hut-
ních výrobků bez porušení jejich celist-
vosti
defeminizace [-ny-], -e ž (I) 1. med. ztráta
znaků charakteristických pro ženu 2.
odstraňování, odstranění nadměrného
počtu žen, zprav. přednostním přijímá­
ním mužů (do zaměstnání ap.): d. vyso-
kých škol
defenestrace, -e ž (I) svržení, vyhození z
okna: hisl. první (pražská) d. konšelů
z pražské radnice 1419; (druhá) pražská
d. místodržících z Pražského hradu 1618
défense musculaire [defans miskilér]
neskl. m(f) med. napětí svalstva břišní stě­
ny při zánětu pobřišnice
defenziva, -y ž(f < 1) obrana, odrážení úto-
ků (ve voj. n. sport. střetnutí, při pro-
jednávání něčeho ap.), obranná taktika
defilovat
(op. ofenziva): zatlačit nepřítele, soupe-
ře do d-y; přejít Z d-y do ofenzivy; de·
fenzivní příd. obranný: d. systém hry; de·
fenzivně přísl.
defenzor, -a m(l) odb. obránce, obhájce: hisl.
volený obránce náb. zájmů čes. nekato-
lických stavů v 16. a 17. stol.; defensor
fidei [défénzor -deí] obránce víry, dodnes
čestný titul anglických králů; círk. defen-
sor vinculi [défénzor -kulí] obhájce
platnosti udělených svátostí
deferent, -u m(I)astr. (v Ptolemaiově sousta-
vě) kruhová dráha, v jejímž středu je ne-
hybná Země a po níž se pohybuje střed
epicyklu
defétista [-ty-], -y m kdo propadá defé-
tizmu, poraženec, malodušný člověk
defétistický [-tysty-] příd. k defétizmus,
k defétista: d-á nálada; defétisticky
přísl.: mluvit d.
defétizmus [-ty-], -mu m (f) poraženectví,
malodušnost, nedostatek sebedůvěry,
vzdávání se předem, pesimistické pře­
svědčení o zbytečnosti o něco usilovat,
nevíra v úspěch
defibrace, -e ž (1) tech., pap. mechanické roz-
vlákňování dřeva ap. k výr. papíru
defibrátor, -u m(I) tech., pap. rozvlákňovací
stroj, rozvlákňovač
defibrilace, -e ž(1) med. odstranění fibrilace
srdečních komor pomocí léků n. elektr.
proudu
defibrilátor, -u m (I) med. elektr. přístroj
uŽív. k defibrilaci
defibrinace, -e ž (I) med., patro zamezení srá-
žení krve odstraněním fibrinu
defibrinátor, -u m potr. zařízení sloužící
k defibrinaci
deficience, -e ž (a < 1) kniž. a odb. nedostatek,
nedokonalost, neschopnost, vada: zeměd.
nedostatek někt. látky v krmné dávce
působící negativně na zvířata; gen. ztráta
terminální části chromozomu; deficient·
ní příd.
deficient, -a m (I) círk. kněz daný na odpo-
činek pro neschopnost vykonávat kněž­
ské povolání (např. pro stářI')
deficit, -u m (I) 1. ekon. schodek, porušení
bilance, jestliže výdaje převyšujípříjmy:
pokladní d. ztráta 2. nedostatek zdrojů
vůči potřebám: d. pitné vody, energie;
meteor. d. teploty rosného bodu rozdíl tep-
loty vzduchu a teploty rosného bodu
charakterizující stupeň nasycení vzdu-
chu vodními parami; deficitový příd.: d.
rok ztrátový
deficitní příd. 1. mající deficit, končící de-
ficitem, ztrátový: d. hospodářství; d.
podnik; d. státní rozpočet 2. nejsoucí v
dostatečném množství k dispozici, chy-
bějící, scházející: d. surovina; deficit·
nost, -i ž: d. rozpočtu
defilé neskl. s (f) slavnostní pochod (při pře­
hlídce): d. vojska před vrchním velitelem;
přen. celé d. slavných jmen řada, sled
defilírka, -y ž zasl. hovor. a slang defilé
derIIovat ned. konat defilé; přen. pohybovat
definice
se v něj. sledu: d. před tribunou; přen.
postavy, události a dojmy d-Iy před oči­
ma čtenáře
definice [-ny-], -e ž(l) odb. slovní vymezení
(obsahu) pojmu, výklad významu slova
(termínu, výrazu) uvedením jeho základ-
ních, typických znaků: klasická d. vyvo-
zení pojmu pomocí nejbližšího (nadřa­
zeného) rodového pojmu a druhových
rozdílů
definiční [-ny-] příd (I) mat. d. obor funkce
nmožina všech hodnot nezávisle proměn­
né, pro něž je definována daná funkce
definiendum[-ny-], -das (I)odb. pojem (ter-
mín, výraz), jehož význam se vysvětluje
n. má být určen
definiens [-ny-], -ntu mi neskl. s(l)odb. pojem
(termín, výraz), kt. má v dané oblasti po-
znání již urč. význam a jehož pomocí lze
neznámý pojem vysvětlit n. určit
definitiva [-nyty- i -tý-], -y ž (I) adm. trvalé
ustanovení v zaměstnaneckém poměru
ve státní službě: dostat d-u
definitivní [-nyty- i -tý-] příd. (I) (op. proza-
tímní, provizorní) 1. konečný, mající
konečnou platnost: d. plán, rozhodnutí
2. trvalý, stálý: d. místo; adm. souvisící s
definitivou, mající definitivu: dř. d. uči­
tel natrvalo ustanovený; definitivně pří­
sl.: d. vyřešit nadobro, zcela; definitiv·
nost, -i ž
definitor [-ny-], -a m(l) círk. 1. v řeholním
řádu n. kongregaci poradce představe­
ného 2. představený jednoho z obvodu
řádové provincie 3. duchovní určel}Ý
apoštolským stolcem k přípravě blaho-
slavení
definovatelný příd. takový, kt. je možno de-
finovat: těžko d. pocit
definovat ned. i dok. (I) (co) pod(áv)at defini-
ci něčeho: přesně d. zaváděné termíny
deflace, -e ž (f < I) 1. ekon. zvyšování hod-
noty peněžní jednotky, např. odčerpá­
ním části papírových peněz a bankovek
nesměnitelných za zlato z peněžního
oběhu (op. inflace): statistická d. deflo-
vání 2. geol. odnos volné, sypké zvětra­
liny větrem, odvívání; deflační příd.: d.
politika (op. inflačllij
deflagrace, -e ž (I) chem., tech. šíření výbu-
chu hmotou výbušniny rostoucí rychlos-
tí, kt. však nedosahuje rychlosti detona-
ce; deflagrační příd.: d. výbušnina kte-
rou lze přivést k výbuchu přímým zapá-
lením
deflátor, -u m (f < I) ekon. převodní koefici-
ent korigující v časové řadě vliv zne-
hodnocení měny
deflegmace, -e ž (I + ř) chem. zvyšování ob-
sahu těkavější složky (např. lihu) v pa-
rách kondenzací složky méně těkavé
(vody) v deflegmátoru; deflegmační
příd.: d. talíře, baňky
deflegmátor, -u m (I +ř) chem. dř. nástavec
k destilačnímu přístroji uŽív. k defleg-
maci
deflektor, -u m (I) 1. tech. zařízení sloužící
146
k odchylování, odklánění proudící teku-
tiny (u spalovacích motorů aj.) 2. fyz. za-
řízení (např. nabitá elektroda) k vychý-
lení svazku částic v urychlovači 3. stav.
řidč. nástavec komínu, větrací hlavice
deflexe, -e ž (I) odb. řidč. výchylka ze směru
n. obvyklé polohy; deflexní příd.
deflorace, -e ž(I) med. zbavení dívky panen-
ství protržením panenské blány při prv-
ní souloži
deflorovat dok. (koho, 4. p.) provést defloraci
deflování, -í s (I) ekon. početní operace, v
níž se údaj v běžných cenách převádí
na údaj v cenách základního období,
statistická deflace
defluorace, defluorizace, -e ž (I) chem. od-
stranění fluoru ze sloučenin n. snížení
jeho obsahu v odpadních plynech, vodě
ap.
defluvium, -ia s (I) med. vypadávání vlasů,
efluvium 2
defoliace, -e ž (I) zeměd. opatření uměle
urychlující opadávání listů rostlin, od-
listění: d. bavlníku, sóje; defoliační
příd.
defoliant, -u m zeměd., chem. látka uŽív. k de-
foliaci
defonologizace, -e ž (I + ř) lingv. změna pů­
vodně samostatného fonému ve varian-
tu (op. fonologizace)
deformabilita, -y ž(I) eltech. d. iontu posun
elektronových hladin iontu působením
elektr. pole opačně nabitého iontu
deformace, -e ž (I) 1. změnění tvaru, po-
doby, často vnějším (násilným) půso­
bením, porušení pův. n. náležité formy:
d. těla; geol. d. zemské kury, hornin; fyz.,
tech. změna tvaru tělesa způsobená vněj­
šími silami; biol. změna fyziol. funkcí
organizmu vyvolaná intenzivní n. dlou-
ho působící změnou vnějšího prostředí
2. znetvoření, přetvoření, zkreslení vů­
bec: d. skutečnosti; d. charakteru; pro-
fesionální d.; deformační příd.: d. pro-
ces; fyz., tech. d. say; d. teploměr využí-
vající deformace tuhých těles způsobe­
né teplotními změnami; deformačně
přísl.: pusobit d.
deformativní [-ty- i -tý-] příd. (I) kniž. řidč.
takový, kt. deformuje, přetváří: d. vztah
surrealizmu ke skutečnosti; deforma-
tivnost, -i ž
deformita, -y ž(I) kniŽ. aodb. znetvoření, zne-
tvořenina: med. vrozená n. získaná tva-
rová úchylka těla n. jeho částí: d-y páte-
ře, kloubU, prstu; geol., miner. d. krystalu
rozmanitá nedokonalost vzniklá při jeho
růstu, deformace
deformovat ned. (-; co) působit deformaci
něčeho: d. postavu; d-ání skutečnosti
zkreslování; deformovat se ned. podlé-
hat deformaci: plastické hmoty se žá-
rem d-ují
defosforace, -e ž (I + ř) hul. d. oceli odstra-
ňování fosforu z vyráběné oceli, odfos-
foření oceli
defraudace, -e ž (I) bezprávní přivlastnění
degradace
svěřeného majetku, zejm. peněz, zpro-
nevěra; defraudační příd.
defraudant, -am (defraudantka, -y ž) kdo
se dopouští, dopustil defraudace
defraudovatned. idok. (I) (co; -) dopouštět se,
dopustit se defraudace
deg, -u m (a zkr.) fyz. starší označení teplot-
ního stupně
degazace, -e ž (I + n) geol., horn. odplynění,
odplyňování (hornin, slojí ap.); dega.
zační příd.
degazolinace, -e ž (I +n) geol., horn. v těžbě
zenmího plynu pochod, jímž se oddělu­
jí kapalné uhlovodíky (gazolin) od ply-
nu
degenerace, -e ž (I) 1. zprav. odb. upadání,
úpadek (zvl. vývojový a rodový), zesla-
bení schopnosti, výkonnosti, funkce ap.,
zvrhnutí, zrůdnost: tělesná, duševní d.;
d. ovocných stromu, brambor; d. hospo-
dářských zvířat; d. orgánu, tkáně; d.
buněk 2. fyz. stav, při kt. kvantověmecha­
nický systém s danou energií má různé
hodnoty dalších kvantových čísel; dege.
nerační, degenerativní [-ty- i -tý-] příd.
odb. svědčící o degeneraci, jevící dege-
neraci, úpadkový: d. znak; d. proces; d.
onemocnění; degeneračně, degenera-
tivně přísl.: d. změněný
degenerovanec, -nce m(I) řidč. degenerova-
ný člověk
degenerovaný příd. (I) 1. takový, kt. dege-
neroval: d. člověk; d-á pšenice; d. orgán
2. fyz. d. plyn nacházející se ve stavu, kdy
jsou kvantové jevy podstatné; astro d-á
hvězda u níž je většina hmoty tvořena
degenerovaným plynem atomových ja-
der
degenerovat ned. i dok. (I) 1. propadat, pro-
padnout degeneraci: tělesně, duševně d.;
rostlina, tkáň d-Ia 2. řidč. (koho, co) (z)pů­
sobit, vyvol(áv)at degeneraci: nedosta-
tek živin d-uje organizmy
deglaciace, -e ž (I) geol. ústup zalednění
deglomerace, -e ž (I) (op. aglomerace) ar-
chit. urbanistická koncepce regulující
nadměrný růst sídelních koncentrací a
výrobních center
degoržování, -í s (I + f) potr. odstraňování
kvasinkové sedliny z hrdla lahví s šumi-
vými víny, odkalování
degradace, -e ž (I) 1. zbavení funkce nebo
. f
hodnosti, zvl. vojenské, sesazení: efrk.
práv. (V katol. církvi) nejtěžší trest, při
němž je církevní činitel n. duchovní
zbaven svého zplnomocnění a přeřazen
mezi laiky 2. pokles, snížení hodnoty
vůbec, znehodnocení: společenská d.; d.
kultury; psych. d. osobnosti hlubší úpa-
dek, zprav. nevratná porucha osobnosti;
zeměd. d. pUdy pochod, při kt. nastává
vyloužení půdního profilu a snížení
úrodnosti; tech. d. energie ztráta její
schopnosti vykonávat práci 3. chem. od-
bourávání, postupný rozklad sloučenin
na látky s nižší molekulární hmotností:
d. polymeril; degradační příd.
degradovaný
degradovaný příd. takový, kt. byl degrado-
ván, podlehl degradaci: d. důstojník;
- zeměd. d-á puda znehodnocená
degradovat dok. i ned. (I) 1. (koho na koho) se-
sadit, sesazovat: d. dustojníka na vojí-
na; d. úředníka 2. (koho, co) ponížit, po-
nižovat, snížit, snižovat, znehodnotit,
znehodnocovat: d. člověka; zeměd. d.
pudu
degras, -u m(f) kož. okysličený rybí tuk, dnes
uměle vyráběná emulze uŽív. k mazání
usní a kožešin
degrese, -e ž (I) kniž. a odb. klesání, pokles,
sestup (op. progrese): ekon. daňová d.
stanovení daňových sazeb tak, že na vyš-
ší základ je uvalena nižší sazba; degre-
sivní příd.
degumování, -í s (I) texl. odstraňování klo-
vatin z textilií
degustace, -e ž (I) potr. posuzování kvality
potravin prostřednictvím subjektivních
smyslových vjemů (chuti, čichu a zra-
ku), ochutnávání; degustační příd.: d.
zkouška ochutnávací
degustátor, -a m (I) potr. řidč. ochutnávač
degutantní příd. (f) řidč. nechutný
dehalogenace, -e ž(I + ř) chem. odstraňování
halogenu ze sloučeniny
dehelmintizace [-ty-], -e ž (I + ř) vel. ničení
n. odstraňování cizopasných červů a je-
jich vývojových stadií z hostitelů, od-
červování
deheroizace, -e ž(I + ř) kniž. řidč. zbavení hr-
dinského rázu, heroických rysů: d. dra-
matických postav
dehiscence, -e ž (I) 1. med. rozestup, roz-
šklebení operační rány 2. bol. samovol-
né pukání plodů (otevření oplodí) při
dozrání semen (např. u netýkavky)
dehumanizace [-ny-], -e ž(l) kniž. odlidšťo­
vání, odlidštění: d. vztahU mezi lidmi;
dehumanizační příd.
dehumanizovat [-ny-] ned. i dok. (I) (koho, co)
odlidšťovat, odlidštit, zbavovat, zbavit
lidské přirozenosti, lidských práv
dehydratace, -e ž (I + ř) odb. odstranění
vody z látek, její ztráta: potr. d. potravin
druh konzervace; med. d. organizmu (při
průjmech, zvracení ap.); chem. odštěpe­
ní molekul vody z chem. sloučenin n.
odstranění vody z různých materiálů;
dehydratační příd.: chem. d. látky (např.
I kyselina sírová aj.)
dehydrátor, -u m(I + ř) tech. zařízení určené
k dehydrataci
dehydratovat, dehydrovat ned. i dok. odb.
(co; -) provádět, provést dehydrataci, od-
vodňovat, odvodnit: d. dřevovinu; de-
hydrovat se dok. med. odvodnit se: paci-
ent se d-al
dehydrogenace, -e ž (I + ř) chem. odštěpení
vodíku z molekuly organické sloučeni­
ny působením chem. činidel n. kataly-
zátorů (např. při výrobě styrenu z etyl-
benzenu): katalytická d.; dehydroge-
nační příd.: d. pochod
dehydrogenáza, -y ž (I + ř) chem. enzym, kt.
147
působí dehydrogenaci přenosem atomu
vodíku z jedné látky na jinou
dehydrogenovat ned. i dok. chem. (co; -)pro-
vádět, provést dehydrogenaci
dehydrohalogenace, -e ž(I + ř) chem. odště­
pení halogenovodíku z organických
sloučenin obsahujících halogen
,dehydrovaný příd. (I + ř) odb. takový, kt. byl
zbaven vody (byl dehydrován) n. kt. se
dehydroval, odvodněný: potr. d-á dětská
krupička; med. d. organizmus (pacienta)
dehydrovat, dehydrovat ~e dehydrato-t
vat
dechlorace, -e ž (I + ř) chem. odstranění, od-
straňování (přebytečného) chloru: d.
vody; d. solanky
dechlorovat ned. i dok. chem. (co) provádět,
provést dechloraci: d. vodu
deideologizace, -e ž (I + ř) zbavení vlivu
ideologie (zvl. komunistické): d. kultury,
školství
deifikovat ned. i dok. (I) (koho, co) kniŽ. prohla-
šovat, prohlásit za božstvo, zbožňovat,
zbožnit
deiktický ..1- deixe
deionizace [-jony-], -e ž (I + ř) 1. fyz., eltech.
pochod probíhající v ionizovaném ply-
nu mezi kontakty vypínače po uhasnutí
oblouku, když ustane přívod energie 2.
chem. d. vody odstranění iontů z vody
pomocí měničů iontů; deionizační příd.
deionový [-jo-] příd. (I + ř) eltech. d. jistič
v kterém dochází k deionizaci 1
deista, -y m (deistka, -y ž) stoupenec deiz-
mu
deistický [-ty-] příd. k deizmus, k deista:
d-é učení
de iure [dé jú-] (I) podle práva, právně: me-
zinár. práv. uznání státu (vlády) de i. plné a
neodvolatelné uznání, se všemi právní-
mi důsledky
deixe, -e ž (ř) lingv. přímé (po)ukazování ke
skutečnosti n. k jejímu označení v textu
(např. osobními, ukazovacími, vztažný-
mi zájmeny, členem určitým ap.), deik-
tická funkce; deiktický [-ty-] příd.: d-á
funkce deixe; d-á slova zájmena, zá-
jmenná adverbia a zájmenné číslovky
deizmus, -mu m(I) filoz., náb. učení (zvl. v
Anglii konce 17. a v 18. stoL), podle ně­
hož vznikl svět působením Boha, ale
pak byl ponechán působení svých vlast-
ních zákonů
dej, -e m (arab) hist. titul tur. místodržících
v Alžíru
déja vu, déja vécu [deža vi, deža veki]
(f: již viděné, již prožité) psych. klamný pocit,
jako by člověk to, co ve skutečnosti vidí
n. prožívá poprvé, viděl n. prožíval již
dříve
déjeuner [dežené] neskl. s (f) (druhá) snída-
ně, přesnídávka v polední době před
vydatným podvečerním obědem (diner):
d. alafourchette [furšet] snídaně na vid-
ličku
dejl, -u m(n) hul. zasl. těstovitý kus svářkové
oceli při dejlování, vlk
dekalk
dejlování, -í s (n) hul. zasl. nejstarší způsob
zkujňování surového železa (v otevře­
ném ohništi), svářkování
dejustáž, -e ž (I + f) tech. ztráta přesnosti pří­
stroje získané justáží
deka!, -y ž (n) pokrývka, houně (hřející n.
udržující teplo); dečka, -y žzdrob. ozdob-
ná přikrývka na stůl
deka2 :j,. deko
deka- (ř) v slož. první část s význ. deset, deset-
krát, zvl. desetinásobek základní fyz. jed-
notky, zn. da (10')
děkabrista, -y m(r < I) hisl. účastník rus. li-
berálně reformního hnutí, kt. vyvrcho-
lilo nezdařeným povstáním v prosinci
1825; děkabristický [-ty-] příd.:
d-é hnutí; liter. d-á poezie zdůrazňující
osobní prožitek občanského postoje a
osobní vzpouru proti tyranii
dekáda, -y ž (ř) 1. kniŽ. soubor deseti jednot-
livin, desítka: d. knih 2. období deseti
dnů: počasí v druhé d-ě dubna; hisl. de-
setidenní týden republikánského kalendá-
ře ve Velké francouzské revoluci; dekád-
ní, řidč. dekádový příd. k 2: d. plán; de·
kádně přísl.
dekadence, -e ž (f < I) 1. kniž. úpadek, upa-
dání, úpadkovost: mravní d. 2. odb. (na
přelomu 19. a 20. stol.) individualistic-
ký a subjektivistický myšlenkový a umě­
lecký směr vyjadřující úzkost a depresi
člověka; dekadenční příd.
dekadent, -a m (dekadentka, -y ž) vyzna-
vač, stoupenec dekadence, umělec tvo-
řící v duchu dekadence
dekadentní, řidč. dekadentský příd. k de-
kadence, k dekadent: d-í literatura, ob-
dobí; d-ský aristokratizmus; dekadent·
ně, řidČ. dekadentsky přísl.: d. laděné
verše
dekadický [-dy-] přfd. (ř) odb. mající za zá-
klad číslo deset: d-á soustava (čísel) de-
sítková; d-á klasifikace desetinná; mal.
d. logaritmus vyjádření kteréhokoli čísla
jako mocniny deseti; d. doplněk číslo, kt.
sečteno s daným číslem dává nejblíže
vyšší mocninu deseti; dekadicky přísl.:
d. třídit
dekádní,dekádový dekáda t
dekaedr, -u m (ř) mal. deseti stěn, těleso vy-
mezené deseti nmohoúhelníky
dekagram, -u m (ř) starší jednotka hmot-
nosti uŽív. dosud v středoevropských
obchodech, deset gramů (zn. dag, dř.
dkg); dekagramový příd.: d-é závaží
dekal, -u m (ř) eltech. patice elektronky s de-
seti kolíčky
dekalcifikace, -e ž (I) odb. odvápnění: med.
d. kostí, zubU; geol. d. pudy; d. horniny,
minerálu
dekalcinace, -e ž (I) med. dekalcifikace
dekalin, -u m (ř) chem. náhražka terpentý-
nové silice k rozpouštění tuků a vosků,
k výr. laků, leštidel na obuv a k pohonu
motorů
dekalk, -u m (f) výtv. malířská technika za-
ložená na mechanickém odkrytí části
dekalkomanie
svrchní vrstvy malby a na uplatnění
spodních barevných vrstev
dekalkomanie [-ny-], -e ž (f + ř) odb. dř. vý-
roba stahovacích obtisků za mokra pře­
nášených na různé předměty a materiá-
ly, kl. nelze potiskovat (např. porceláno-
vé talíře)
dekalo, -a s (it < I < ř) obch. náhrada za úby-
tek hmotnosti při přepravě (poskytova-
ná zlevněním ceny n. přívažkem)
dekalog, -u m(ř) náb. desatero (božích přiká­
zání); přen. zákoník
dekalumen [-Iú-], -u m (ř + I) fyz. násobná
jednotka v soustavě SI, deset lumenů (zn.
dalm); dekalumenový příd.
dekameron, -u m (ř) liter. dílo, jehož deset
částí líčí smyslnou lásku a milostná dob-
rodružství (nazv. podle sbírky povídek
od it. renesančního básníka G. Bocca-
ccia)
dekametr, -u m (ř) řidč. deset metrů; deka-
metrový příd.: sděl. tech. d-é vlny kmito-
čtové radiokomunikačnípásmo v rozsa-
hu 3-30 MHz, krátké vlny
dekan, -u m (ř) chem. nasycený alifatický
uhlovodík (alkan) s deseti atomy uhlí-
ku; dekanový příd.
děkan, -a m (I) 1. (též děkanka, -y ž) škol.
vysokoškolský učitel stojící po urč. dobu
v čele fakulty 2. círk. (na Moravě) před­
stavený několika kato!. farností, (v Če­
chách) čestný titul správce význačnější
kato!. farnosti: kapitulní d. první hod-
nostář kapituly; děkanský příd.: d. talár;
d. termín povolovaný děkaQ.em fak!ul):y
(pro třetí opravnou zkoušku); - d. úřad
děkanství 2; d. chrám
děkanát, -u m (I) 1. škol. úřad obstarávající
administrativu fakulty; jeho budova,
místnosti 2. škol., círk. hodnost, funkce
děkana, děkanství 3 3. círk. (na Moravě)
děkanství I, (v Čechách) vikariát 2: zno-
jemský d.; děkanátní příd.
děkanství, -í s 1•.círk. (na Moravě) obvod
několika ka!o!. farností podléhající dě­
kanovi, (v Cechách) vikářství, děkanát
3 2. círk. úřad spravující tento obvod, dě­
kanský úřad; jeho budova, místnosti; škol.
řidč. děkanát I 3. škol., círk. hodnost a funk-
ce děkana, děkanát 2
dekantace, -e ž (I) chem. oddělování usaze-
nin postupným odléváním kapaliny nad
usazeninou; dekantační příd.
dekantér, -u m (f) chem. dekantační, usazo-
vací nádrž
dekapitace, -e ž (I) kniŽ. a odb. oddělení hla-
vy od trupu, stětí; přen. zbavení funkce,
odstranění z vedoucího postavení
dekapování, -í s (f) hut. odstraňování ten-
kých kysličníkových povlaků z kovo-
vých předmětů před galvanickým po-
kovováním
dekapsulace, -e ž (I) med. chirurgické od-
stranění pouzdra měkkých orgánů (led-
vin ap.)
dekarbonatace, -e ž (I) chem. odstraňování
hydrogenuhličitanových iontů z vody
148
(zabraňující vzniku uhličitanových usa-
zenin): d. kotelní vody
dekarbonizace [-ny-], -e ž (I) 1. chem. od-
straňování uhlíku z něj. látky, např.
z oceli 2. tech. odstraňování usazených
zplodin hoření ze spalovacích motorů 3.
vod. d. vody dekarbonatace (chem.); dekar-
bonizační příd.
dekarbonizovat [-ny-] ned. i dok. odb. (co) pro-
vádět, provést dekarbonizaci: tech. d. vy-
jetý olej; d. motor; - vod. d. vodu
dekarbonylace, -e ž (I) chem. odštěpování
oxidu uhelnatého z organické sloučeniny
dekarboxylace, -e ž (I + ř) chem. reakce, při
níž se z karboxylové kyseliny (amino-
kyseliny, ketokyseliny) odštěpuje karbo-
xyl v podobě oxidu uhličitého
dekarboxyláza, -y ž (I + ř) biochem. d-y en-
zymy urychlující dekarboxylaci
dekartelizace, -e ž (I + It) ekon. řidč. zrušení,
odstranění kartelů; dekartelizační příd.
dekastylos, -Iu m (ř) archit. antický chrám
s deseti sloupy v průčelí
dekasylab, -u m (ř) liter. desetislabičný verš
(např. blankvers)
dekatování, -í s (f) text. upravování vlněných
a polovlněných tkanin propařováním
k ustálení lesku a zabránění srážlivosti
zboží, dekatura
dekatovat ned. i dok. text. provádět, provést
dekatování
dekatron, -u m (um) eltech. dekadická počí­
tací doutnavka
dekatura, -y ž (f) text. dekatování
dekl, -u m (n) ob. poklop, víko, deska: při­
krýt d-em
deklamace, -e ž (I) 1. výrazný přednes ver-
šů n. stylizované prózy zdůrazňující zvu-
kové kvality při recitaci textu; div. herec-
ký projev, při kt. hlas vyniká nad mimi-
ku, gesta, pohyb ap. 2. hanl. obsahově
prázdné, ale okázale vzletné mluvení,
krasořečnění 3. hud. melodické a rytmic-
ké vystižení přízvuku a délky mluvené-
ho slova ve vokální hudbě; deklamační
příd.: d. poezie; d. herectví; liter. d. verš pro-
zaizovaný typ verše deklamovánek; d. frá-
ze, póza; - d. nápěv; deklamačně přísl.
deklamátor, -a m (deklamátorka, -y ž) (I)
kdo deklamuje 1. recitátor 2. krasořeč­
ník: bohapustý d.; deklamátorský příd.
deklamační; deklamátorsky přísl.
deklamátorství, -í s 1. deklamační umění,
přednašečství, přednášení, recitátorství
2. hanl. plané mluvení, krasořečnictví,
krasořečnění: povrchní d.
deklamovánka, -y ž (1) liter. nenáročná vlas-
tenecká n. žertovná báseň určená k ve-
řejnému přednesu na vlasteneckých ak-
cích národního obrození
deklamovat ned. (I) 1. (co) (umělecky) před­
nášet, recitovat: d. báseň 2. hanl. (o čem)
krasořečnicky mluvit, krasořečnit: d.
o povinnostech občanů
deklarace, -e ž (I) 1. veřejné, zprav. slav-
nostní prohlášení, projev obsahující po-
lit. zásady a principy závažného dosahu,
dekodér
popř. i mezinárodní smlouva ap. 2. veř.
spr. označení obsahu n. ceny zásilky v
dopravě, v celním řízení ap., prohlášení,
prohláška 3. výp. tech. část počítačového
programu vymezující vlastnosti objektů
(konstant, proměnných, procedur ap.);
deklarační příd.
deklarant, -a m (deklarantka, -y ž) 1. kdo
deklaruje: celní d. 2. hist. člen skupiny
českých poslanců, kteří podepsali dekla-
raci z 22.8.1868, v níž požadovali fede-
ralizmus a zdůvodňovali neúčast na zem-
ském sněmu; deklarantský příd.
deklarativní [-ty- i -tý-] příd. 1. mající po-
vahu deklarace, vyhlašovací, vysvětlo-'
vací: d. články 2. hanl. vnějškově, formál-
ně okázalý, ale vnitřně prázdný, neu-
přímný: d. heslo; deklarativněpřísl.; de-
klarativnost, -i ž
deklaratorní příd. (I) kniž. vysvětlovací; práv.
d. akt prohlašující, deklarující urČ. práv-
ní stav již existující; d. rozhodnutí
deklarovat ned. i dok. (I) (co) 1. veřejně, zv!.
slavnostně vyhlašovat, vyhlásit, prohla-
šovat, prohlásit: d. cae hnutí 2. veř. spr.
označovat, označit obsah, popř. i cenu
zásilky v dopravě, v celním řízení ap.
deklasace, -e ž řidč. deklasování
deklasifikace, -e ž (I) přeřazení někoho n.
něčeho do nižší (společenské, jakostní
aj.) třídy: d. ovoce
deklasovanec, -ncemkniŽ. deklasovaný člo­
věk
deklasovaný příd. takový, kt. byl deklaso-
ván n. kl. se deklasoval: d-é živly
deklasovat ned. i dok. (f) (koho, co) 1. vylučo­
vat, vyloučit z urČ. společenské vrstvy
n. vůbec ze společnosti, společensky sni-
žovat, snížit: takové jednání tě d-uje 2.
ponižovat, ponížit; znehodnocovat, zne-
hodnotit: d. umění na obchodní artikl;
sport. d. soupeře porazit vysokým rozdí-
lem branek, bodů ap.; deklasovat se ned.
i dok. ztrácet, ztratit příslušnost k urč. spo-
lečenské vrstvě
deklinace, -e ž (I) 1. astro úhlová vzdálenost
hvězdy od rovníku, jedna z rovníkových
souřadnic 2. geof. (magnetická) d. úhel,
kt. svírá magnetka s místním zemským
poledníkem 3. Hngv. soustava tvarů slo-
va, kterými se vyjadřujepád a číslo, sklo-
ňování; deklinační příd.: astro d. kružni-
ce procházející světovým pólem, kolmá
k rovině rovníku; - geof. d. buzola udá-
vající magnetickou deklinaci; - Hngv. d.
vzory, soustava skloňovací
deklinatorium, -ia s (I) fyz. přístroj k re-
gistrování časových změn magnetické
deklinace n. zařízení k měření magne-
tické deklinace, zprav. přidávané k mag-
netickým teodolitům
deklinovat ned. (I) lingv. řidč. (co) skloňovat:
d. a konjugovat
deko, -a, deka neskl. s (ř) hovor. dekagram:
deset deka, dek; dekový příd.: d-é závaží
dekodér, -u m (f) odb. dekódovací zařízení,
obvod
dekódovací
dekódovací příd. odb. týkající se dekódová-
ní, sloužící k dekódování: d. zařízení,
obvod dekodér
dekódovat dok. i ned. (f) odb. převést, převá­
dět z jedné soustavy číselných n. abeced-
ních znaků (kódu) do jiné (původní) sou-
stavy
dekokce, -e ž (I) chem. vyluhování při teplo-
tě varu; farmo d. drog; piv. výroba sladiny
povařováním rmutů; dekokční příd.
dekoktum, -ta s. řidč. dekokt, -u m (I) farmo
odvar z drog
dekolonizace [-ny-], -e ž (I) odstraňování,
odstranění kolonializmu ve všech jeho
formách, (z)rušení kolonizace: d. Afri-
ky; dekolonizační příd.
dekolorace, dekolorizace, -e ž, dekoloro-
vání, -í s (I) chem. odstranění barvy, od-
barvení: d. vody
dekoltáž, -e ž, řidč. dekolté neskl. s, odb. de-
kolt, -u m (f) 1. hluboký výstřih u žen-
ských šatů 2. jen dekolt hovor. část krku a
hrudníku viditelná z hlubokého výstři­
hu ženských šatů: masáže obličeje a
d-u
dekoltovat se ned. i dok. (f) obnažovat, obnažit
si hrdlo a šíji, někdy i celou horní část
hrudi, ramena a plece, mít dekoltáž: d-aná
žena, toaleta
dekompenzace, -e ž (I) med. porušení kom-
penzace, schopnosti organizmu n. orgá-
nu překonat vlivy narušující jeho čin­
nost: d. srdeční, svalová; psych. d. psy-
chického stavu pacienta neschopnost
vyrovnat se s okolnostmi; dekompen-
zační příd.
dekompenzovat se dok. (1) med. ztratit schop-
nost kompenzace: d-aná srdeční vada
dekompletovat ned. i dok. (I + f) (co) (z)rušit
něj. celek, komplet
dekompozice, -e ž (I) odb. rozložení, roz-
klad: geol. d. hornin; ekol. d. odumřelé
biomasy; psych., med. d. osobnosti; lingv.
tvoření nových slov rozkladem základ-
ního slova v jeho složky; mylná d. ne-
správné přerozděleníslova vedoucí čas­
to ke vzniku nového slovního základu
(ob-valiti ~ o-baliti); dekompoziční
příd.
dekompozitor, -u m (I + f) ekol. organizmus
rozkládající v ekosystému organickou
hmotu na jednodušší látky, destruent,
reducent
dekomprese [-se], -e ž (I) 1. tech. snížení
kompresního tlaku ve válci spalovacího
motoru, usnadňující jeho spouštění 2.
fyziol., med. náhlé působení sníženého at-
mosférického tlaku na organizmus (u let-
ců, potápěčů ap.), kt. může vyvolat ne-
moc; dekompresní příd.
dekompresor [-so-], -u m (I) tech. zařízení
ke snížení komprese ve válci (u písto-
vých spalovacích motorů)
dekoncentrace, -e ž(l)řidč. nedostatek, zru-
šení, odstranění koncentrace
dekontaminace, -e ž (I) odb. odmořování,
odmoření: d. radioaktivních látek; med.
149
odstraňování, odstranění mikrobů n. ji-
ných škodlivin z prostředí, předmětů, lid-
ského n. zvířecího těla; dekontaminač­
ní příd.
dekontaminovatned. i dok. odb. (co) provádět,
provést dekontaminaci: d. terén; d. po-
traviny, oděv
dekor, -u m (f < 1) výtv. ozdoba, výzdoba
(předmětu ap.): sklenice s rostlinným
d-em
dekorace, -e ž (I) 1. výzdoba, ozdobení,
okrášlení (prostoru, místnosti, budovy
ap.): květinová d. sálu; výtv. výzdoba urč.
jednotlivého díla; souhrn způsobů vý-
zdoby včetně ornamentů 2. scénická vý-
prava her, kulisy a prostředky k vytvoře­
ní prostředí pro děj na jevišti n. ve filmo-
vém (popř. televiznim) studiu: stavět d.;
dekorační příd.: d. kámen; - d. malíř; de-
koračně přísl.; dekoračnost, -i ž
dekoratér, -a m (dekoratérka, -y ž) (f) kdo
provádí dekoraci, dělá (divadelní) deko-
race n. dekor: čalouník ad.; dekoratér-
ský příd.: d-é umění
dekoratérství, -í sl. dekoratérské zaměst­
nání 2. dělání dekorací; záliba v dekora-
cích
dekorativista [-ty-], -y m stoupenec deko-
rativizmu
dekorativizmus [-ty-], -mu m(l) uměl., zvl.
výtvarný směr jednoznačně zdůrazňu­
jící dekorativnost, ozdobnost
dekorativní [-ty- i -tý-] příd. (I) schopný
sloužit k dekoraci; působící dojmem de-
korace, dekorační, ozdobný, okrasný: d.
váza; d. věta; dekorativně přísl.; deko-
rativnost, -i ž
dekorovat ned. i dok. (I) 1. (co) provádět, pro-
vést dekoraci něčeho, (o)zdobit, vyzdo-
bit: d. auto pro nevěstu 2. (koho, 4. p.) slav-
nostně odevzd(áv)at vyznamenání
dekort, -u m (f) peněž. sleva, odpočet, srážka
(z ceny zboží)
dekortikace [-ty-], -e ž (I) 1. text. zbavová-
ní, zbavení stonků přadných rostlin
zdřevěnatělých povrchových součástí:
d. konopí 2. med. chirurgické odstranění
povrchového novotvořeného vaziva: d.
plíce; dekortikační příd.
dekortikátor [-ty-], -u m (1) text. dekorti-
kační stroj
dekorum, -ra s (I) kniž. formální, jen vnější
slušnost, vážnost, důstojnost: zachovat
si d.
dekovat ned. (n) ob. expr. (koho, co) krýt, chrá-
nit; dekovat se ned. ob. expr. skrytě odchá-
zet, potajmu se vzdalovat, klidit se: ty se
odsud deku)!
dekový t deko
dekrement, -u m (I) odb. úbytek; tlumení,
útlum: logaritmický d. veličina charak-
terizující tlumení lineárního kmitání
dekrescence, -e ž(I) odb. zmenšování, zmen-
šení, ubývání, úbytek, pokles
dekret [-kre-], -u m (I) 1. ustanovení, roz-
hodnutí obvykle vrcholného státního
orgánu a obyčejně zákonodárné pova-
delece
hy; listina o takovém právním aktu: Be-
nešovy d-y; hist. D. kutnohorský 2. vý-
měr oznamující úřední rozhodnutí: do-
stat d. na byt; ustanovovací d.; dekret-
ní příd.
dekretál, -u m, řidč. dekretále neskl. s (7. j. též
-mj (I) círk. papežské písemné rozhodnu-
tí v práv. otázkách církve
dekretalista, dekretista [-ty-], -y m(l)hist.
práv. středověký právník zabývající se
výkladem církevních ustanovení (dekre-
tů), církevním právem (na rozdíl od le-
gistů)
dekretální příd. kniž. souvisící s dekrety: d.
metoda řízenípomocídekretů; dekretál-
ně přísl.
dekretář, -e m (I) hist. necechový řemesl­
ník, kl. nesměl mít tovaryše ani učední­
ky; dekretářský příd.
dekretovat ned. i dok. (I) 1. (co) nařizovat, na-
řídit, ustanovovat, ustanovit dekretem,
výnosem svrchované moci: d. reformy 2.
často hanl. (jen z úřední moci) přikazovat,
přikázat: je třeba přesvědčovat, ne jen d.
3. zast. (co, koho) autorativně prohlašovat,
prohlásit (za platné, za správné)
dekubit, -u, dekubitus, -tu m (I) med. (u déle
ležících nemocných) odumření tkáně,
proleženina; dekubitální příd.: d. vřed
dekupírka, -y ž (n < f) tech. slang vyřezávací
strojní pila
dekurie, -e ž (I) hist. (ve st. Římě) skupina
deseti mužů, zvl. v armádě (nejnižší jez-
deckájednotka), v senátě a v zájmových
korporacích, desetičlenná skupina pod-
řízených úředníků v
dekurio, -iona, -ia m (I) hist. (ve st. Rímě) 1.
velitel jezdecké dekurie 2. člen munici-
pálního senátu
dekurz, -u m (I) med. denní záznam o prů­
běhu nemoci a ošetřování nemocného
dekurzivní příd. (I) peněž. řidč. splatný, place-
ný pozadu
dekusace, -e ž (I) med. zkřížení (např. nervo-
vých drah)
del. zkr. (I) 1. (delineavit) nakreslil, zv!. jako
předlohu pro rytinu ap. 2. polygr. (deleatur)
(při tiskové korektuře) budiž vypuště­
no; (delevit) zrušil
delabializace, -e ž(l) lingv. ztráta labiálnosti,
výslovnosti pomocí rtů, změna labiali-
zované hlásky v nelabializovanou; de-
labializační příd.: d. proces
delace, -e ž (I) práv. dř. způsob přechodu dě­
dictví; delační příd.
delcredere [-kre-] neskl. s (7. j. též -mj (it) ekon.
zvláštní odměna obch. zástupce n. ko-
misionáře za písemné převzetí závaz-
ku, že třetí osoby splní své (finanční)
povinnosti vyplývající ze smluv jím
zprostředkovaných
deld. zkr. (a: delivered) dodáno
deleatur [-eá-] neskl. s (I) polygr. korekturní
znaménko S, kterým se označuje vypuš-
tění písmena (slova, vět ap.) (zkr. del.)
delece, -e ž (I) gen. ztráta někt. z vnitřních
oblastí chromozomu
delegace 150 demarkace demarše 151 demonstrace

delegace, -e ž (1) 1. skupina (zvolených)
zmocněnců státu, organizace n. kolekti-
vu zastupující je při urč. jednání nebo
závažné (slavnostm') události: státní d.;
zahraniční d. 2. práv. přikázání věci k
vyřízení jinému než původně příslušné­
mu orgánu, přenesení pravomoci 3. hist.
zastupitelský orgán v Rakousko-Uhersku
z poslanců říšské rady a uherského sně­
mu; delegační příd.: d. lístek
delegačenka, -y ž hovor. delegační lístek,
průkaz delegáta: d. na schUzi
delegát, -a m (delegátka, -y ž) (1) vybraný,
zmocněný n. zvolený zástupce, člen de-
legace: d-i sněmu; delegátský příd.: d.
sbor; delegátství, -í s
de lege ferenda [dé lé-] (1) práv. Z hlediska
připravovaného zákona, posuzování
otázky z hlediska možné n. žádoucí úpra-
vy zákona
de lege lata [dé lé- lá-] (1) práv. Z hlediska
platného zákona
delegovat dok. i ned. (koho, 4. p.) vyslat, vysí-
lat, úředně určit, určovat jako delegáta,
zmocnit, zmocňovat: být d-án na kon-
gres; - práv. přenášet pravomoc na jiný
orgán n. osobu než původně oprávněné:
d-aný soud
delén, -u m (f) text. lehká měkká vlněná n.
bavlněná tkanina z česané příze v plát-
nové vazbě, zprav. potištěná; delénový
příd.
delfín, -a m (ř) 1. zoo!. ozubený kytovec s
vynikající inteligencí, schopný naučit.~e
složité úkony 2. sport. závodm plavecký
styl se současným vymršťováním rukou
nad vodu dopředu a vlnovitým pohybem
nohou; delfíní příd. k 1: d. rezervace;
delfínový příd. k 2: d-á trať
delfinárium, -ia s (ř) umělá nádrž pro chov
i produkce delfínů
delfinidin [-nydy- i -dý-], -u m (ř) biochem.
barvivo vázané na sacharidy, hojně vy-
barvující rostliny (např. červené vinné
hrozny)
delfínovec, -vce m (ř) zoo!. indický sladko-
vodní kytovec phbuzný delfínu: d. ganž-
ský
delfínový t delfín
delfský příd. (Vl) týkající se střec. města Delf
s proslulou věštírnou: d-á věštba; d-á
odpověď dvojsmyslná, umožňující dvojí
výklad (jako byly věštby z Delf)
delftský příd. (Vl) výtv. d-á fajáns hol. kera-
mika ze 17. a 18. stol. napodobující vý-
chodoasijské porcelánové kobaltové
vzory (nazv. podle hol. města Delftu, kde
se vyráběla)
delibace, -e ž (1) práv. uznání a výkon cizích
rozhodnutí (justičních orgánů jiného stá-
tu); delibační příd.: d. řízení
delibaš, -e, delibaša, -i m (tur) hist. harcov-
ník v tur. armádě, plukovník jízdy
deliberace, -e ž (1) kniž. úvaha, uvažování;
deliberační příd.: práv. dř. d. lhUta na roz-
myšlenou
delicato [-ká-] přís!. (it) hud. jemně
delicie, -e ž (1) kniŽ. rozkoš, pochoutka, la-
hůdka
deliciézní, deliciózní příd. (f) řidč. kniŽ. půvab­
ný, roztomilý, rozkošný: d. kostým
delignifikace [-gny-], -e ž(l) pap. odstraňo­
vání ligninu ze dřeva n. vláknoviny pů­
sobením chem. činidel při výrobě bu-
ničiny; delignifikační příd.: d. roztok
způsobující delignifikace
delikates, -a m (f) řidč. a zast. lahůdkář
delikates, -u m (f) zř. a zast. lahůdkářství
delikatesa [-sa], -y ž (f) 1. potr. lahůdka, po-
choutka: dárkový koš s d-mi 2. řidč. jem-
nost, delikátnost: chovat se s d-ou; de-
likatesní příd. k 1: d. obchod lahůdkář­
ství
delikátní příd. (f) 1. jemný, něžný, lahodný:
d. vuně; d. člověk jemnocitný, taktní 2.
ožehavý, choulostivý: d. záležitost; de-
likátněpřís!.: postupovat d.; delikátnost,
-i ž
delikt, -u m (1) jednání, čin porušující plat-
nou právní n. mravní normu, trestný čin,
přečin, přestupek, provinění, poklesek:
dopustit se d-u
delikvence, zast. delinkvence, -e ž (1) trest-
ná činnost delikventů, páchání deliktů:
dětská d.; delikventní příd.: d. mládež
delikvent, zast. delinkvent, -a m(delikvent-
ka, zast. delinkventka, -y ž) kdo se do-
pustil deliktu, provinilec
delimitace, -e ž (1) odb. určování, určení,
vymezování, vymezení, rozhraničová­
ní, rozhraničení: d. okresu; d. státních
hranic;delimitačnípříd.: d. smlouva; čára
delimitovat ned. i dok. provádět, provést de-
limitaci: d. úlohy; d. hranice státu
delineavit [-eá-] (1) nakreslil (u jména ma-
líře, kt. je autorem předlohy pro rytinu
ap.) (zkr. del.)
delirace, -e ž (1) med. třeštění, blouznění,
pomatenost
delirant, -a m (1) řidč. třeštící, blouznící člo­
věk
delirantní příd. (1) kniž. blouznivý, pomate-
ný: d. představy; med. d. přímaky deli-
rické; delirantně přís!.
delirium [-lí-] , -ias (1) med. porucha vědomí
charakterizovaná neklidem, děsivými
halucinacemi, blouzněním, hl. při horeč­
natých stavech: d. tremens (alcoholicum
[-ko- -ku-], potatorum [-tó-]) vyvolané
dlouhotrvající alkoholickou otravou; de-
lirický příd.; deliricky přís!.
dellenit [-ny-], -u m (Vl) geo!. výlevná horni-
na složením podobná někt. ryolitům
(nazv. podle švéd. jezera Dellen)
delta neskl. s (ř) 1. v řecké abecedě písmeno
~, 8, obdobné českému d, uŽív. též
k označení čtvrtého místa, oddílu ap.
v něj. řadě, pořadí, v mat. k označení
úhlu aj. 2. fyz. označuje záření tvořené
elektrony, kt. byly uvolněny ionizací a
jsou schopny dále ionizovat: záření d.
3. odb. mající tvar řeckého písmene ~:
let. d. křídlo nosná plocha nadzvukové-
ho letadla, trojúhelm1wvé křídlo; delto-
výl příd.: anat. d. sval trojúhelníkový sval
na rameni
delta, -y ž (ř) geogr. typ ústí řeky do jezera n.
moře tvořený plochým náplavovým ku-
želem trojúhelníkového tvaru (jako řec.
velké písmeno ~); deltový2 příd.: d-á ob-
last oblast delty; d-é sedimenty
deltacizmus, -mu m (ř + 1) med. nesprávné
vyslovování hlásky d, nejčastěji nahra-
zované neznělým [tl
deltaplán, -u m (ř + f) sport. řidč. závěsný klu-
zák, rogalo
deltaplaning [-plejny- i -plany-], -u m(ř +a)
sport. řidč. létání na závěsném kluzáku,
rogalu
deltoid, -u m (ř) geom. vypuklý čtyřúhelník
souměrný podle jedné úhlopříčky; del·
toidový příd.
deltoidický [-dy-], deltoidní příd. odb. ma-
jící tvar deltoidu
deltovitý příd. mající tvar delty: d-é ústí
řeky; dopr. d-á křižovatka mimoúrovňo­
vá křižovatka s vratnými větvemi
deltový t delta
delubrikování, -í s (1) sklář. odstranění lu-
brikace ze skleněných vláken
deluvium, -ia s (1) geo!. svahová usazenina
ukládaná splachem a ronem na svazích
a jejich úpatích; deluviální příd.: d. sedi-
menty
delvauxit [-vó-], -u m (Vl) miner. amorfní,
vodnatý a zásaditý hnědý až červený
nerost, fosforečnan železa (nazv. podle
belgického chemika J. S. P. J. Delvauxe)
dema, -y ž (ř) eko!. nejmenší jednotka cel-
kové populace, tj. nejmenší populace,
která má vývojový význam
demagnetizace [-ty-], -e ž (1 +ř) fyz., geof.
odmagnetizování feromagnetické látky;
demagnetizační příd.: fyz. d. faktor
demagog, -a m (demagožka, -y ž) (ř) 1. kdo
užívá demagogických prostředků, .kdo
jedná demagogicky 2. hist. (ve st. Rec-
ku, zvl. v Athénách) vůdce, rádce lidu
demagogie, -e ž (ř) frázovité a lživé působe­
ní na lidi a jejich city a pudy zneužitím
lichých slibů, pocitů, předsudků n. ne-
znalosti; demagogický příd.: d. projev;
d-á hesla; demagogickypřís!.: d. něco pro-
hlašovat
démant, -u m(f < ř) řidč. diamant 1; déman·
tový příd. diamantový
démantoid, -u m (f < ř + ř) miner. žlutozelená
odrůda průhledného granátu, uŽív. jako
drahokam . demineralizace, -e ž (1) 1. odb. úbytek mi-
demargace, -e ž (1) potr. d. oleju úprava jed-
lých olejů zabraňující tvorbě zákalu při
nízkých teplotách
démarchos, -cha m (ř) hist. střec. představe­
ný dému
demarkace, -e ž (f) 1. určení, vytčení hranic
země, oblasti, zóny ap., rozhraničení 2.
med. ohraničení (např. chorobného ložis-
ka zánětlivou reakcí od zdravé tkáně);
demarkační příd.: d. čára oddělující od
sebe vojska válčících stran po příměří n.
okupační vojska v obsazeném území
demarše, -e ž (f) zákrok: mezinár. práv. diplo-
matická d. zákrok jedné vlády u druhé
jako důrazné upozornění, protest n. vý-
straha; demaršový příd.
demaskovat dok. i ned. (f) 1. (koho, 4. p.) strh-
nout, strhávat někomu masku (na maš-
karní zábavě) 2. (koho. co) odhalit, odha-
lovat pravé smýšlení někoho, pravou
podstatu věcí: d. zrádce; d. zlé úmysly;
demaskovat se dok. i ned. 1. sejmout, sní-
mat si masku (na maškarní zábavě) 2. od-
halit, odhalovat své pravé smýšlení
demekologie, -e ž (ř) eko!. část ekologie stu-
dující vztahy mezi prostředím a popula-
cí, populační ekologie
demence, -e ž (1) med., psych. duševní choro-
ba projevující se oslabením rozumových
schopností v důsledku degenerativních
změn v mozkové tkáni: arteriosklerotic-
ká d.; alkoholická d.; senilníd.; dement·
ní příd.: d. dítě
dementi [-ty] neskl. s (7.j. též -m) (f) oficiální
popření, vyvrácení obsahu něj. zprávy,
nejč. úřední n. novinové: uveřejnit ostré
d.
dementovat ned. i dok. (1) (co) vyd(áv)at de-
menti, prohlašovat, prohlásit za neprav-
divé: d. zprávu
demeton, -u m(um) zeměd. fosforový insekti-
cid proti savým škůdcům zemědělských
plodin
demi- (f) v slož. první část s význ. půl, poloviční,
polo-
demiblok, -u m (f + n < f) mys!. dvě hlavně
spojené na místě závěrového háku v je-
den celek
demifinále neskl. s (7.j. též -m) (f+ it) sport. řidč.
polofinále, semifinále; demifinálový
příd.: d. zápas
demilitarizace, -e ž (1) 1. zrušení n. omeze-
ní ozbrojených sil, opevnění n. jen urč.
druhů zbraní na celém n. dílčím území
státu, odvolávání, odvolání vojska odně­
kud: d. pohraničm11O pásma 2. zbavo-
vání, zbavení výbojného voj. charakte-
ru: hist. d. Německa a Japonska; d. kos-
mu; demilitarizační příd.: d. jednání
demilitarizovat ned. i dok. provádět, provést
demilitarizaci
demi·monde [-mónd], -u m (f) kniŽ. řidč. po-
losvět, prostředí lehkých žen snažící se
strojeností a způsobem života napodo-
bovat ženy z vyšších společenských kru-
hů
nerálních solí: med. d. kostí, tkání; zeměd.
d. pUdy 2. chem., tech. d. vody její úprava
spočívající v odstraňování minerálních
solí; demineralizační příd.
demineralizovat ned. i dok. chem., tech. prová-
dět, provést demineralizaci: d. prilmys-
lovou vodu
deminutivum [-ty- i -tý-), -va s (1) lingv. slo-
vo zdrobnělého významu (např. domek,
malinky') (op. augmentativum); deminu-
tivní příd. lingv. zdrobňující (op. augmenta-
tivm'): d. přípona; d. výraz deminutivum
demise [-se], -e ž(l) vzdání se úřadu n. funk-
ce, odstoupení: nabídnout, přijmout d-i
ministra
demi-sec [-sek], -u m (I) vin. polosuché na-
sládlé šumivé víno
demiurg, -a m (ř) 1. hist. střec. řemeslník (n.
jiný občan) opatřující svou prací státu
nezbytné materiální statky 2. .fi1oz. tvůr­
ce světa, bůh n. božský princip, určující
příčina
demižon, -u m(a < OOent) velká baňatá láhev
s úzkým hrdlem, zprav. opletená prou-
tím s jedním n. dvěma uchy, uŽív. na
víno, kyseliny ap.
demo příd. (neskl.) (zkr.) hud. slang d. snímek
předváděcí (demonstrační), pořízený
předběžně jako ukázka
demo- (ř) v slož. první část svýzn. lid, lidový
demobilizace, -e ž(l) všeobecné n. částečné
převedení ozbrojených sil a hospodářství
z válečného stavu do mírového (op. mo-
bilizace): nařídit úplnou d-i; demobili-
zační příd. (op. mobilizační): d. rozkaz
demobilizovat ned. i dok. (koho, co) provádět,
provést demobilizaci někoho, něčeho (op.
mobilizovat): d. armádu; d-aný voják
demodikóza [-dy-], -y ž (ř) med., vet. kožní
onemocněnízpůsobenéroztoči, trudovi-
tost
demodulace, -e ž (I) sděl. tech. zpětné získání
modulačního signálu, jímž byla modulo-
vána nosná vlna (op. modulace), detekce;
demodulační příd.: d. obvod
demodulátor, -u msdě!. tech. zařízení, obvod
sloužící k demodulaci, detektor
demodulovat ned. i dok. sdě!. tech. provádět,
provést demodulaci: d. signál
demofobie, -e ž (ř) psych., med. chorobný
strach z lidí
demograf, -a m odborník v demografii
demografický příd. k demografie, k demo-
graf: d-á studie; d-é hledisko; demogra-
ficky přísl.
demografie, -e ž (ř) věda o obyvatelstvu
zkoumající v závislosti na společensko­
historických a ekonomických podmín-
kách zákonitosti jeho rozvoje, složení,
zaměstnání, pohybu aj.: d. Prahy; eko-
nomickád.
demokartografie, -e ž (ř + I + ř) geogr. zhoto-
vování map znázorňujících důležité in-
formace o obyvatelstvu a osídlení
demokracie, -e ž (ř) 1. vláda lidu, lidovlá-
da, forma vlády, ve kt. nejvyšší moc patří
lidu a uskutečňuje se buď přímou účastí
n. prostřednictvím volených zástupců;
stát s takovou vládou: antická, moderní
d. 2. princip rovnoprávného uplatňová­
ní vůle všech členů něj. skupiny: poru-
šování zásad d. 3. sociální d. sociálně­
demokratická strana; demokratický
[-ty-] příd. 1. založený na demokracii,
uskutečňujícíji: d-évolby; d-é zřízení2.
náležející prostému lidu, lidový: d-é
umění; demokraticky přísl.: vládnout,
volit d.; demokratičnost, -i ž: d. života,
literatury
demokrat, -a m (demokratka, -y ž) stou-
penec demokracie: radikální, skutečný
d.; sociální d.
demokratizace [-ty-], -e ž (ř) upravování
něčeho podle demokratických zásad; or-
ganizování něčeho na demokratickém
základě: d. veřejného života; demokra-
tizační příd.: d. snahy, tendence
demokratizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. demo-
kratické smýšlení: vrozený d. 2. snaha po
uplatňování demokratických zásad ve
veřejném životě a v řízení státu
demokratizovat [-ty-] ned. i dok. (co) prová-
dět, provést demokratizaci: d. volební
řád
demolice, -e ž( I) (odborně provedené) bou-
rání, zboření, odstraňování, odstranění,
zprav. odstřelem, nepotřebné n. překá­
žející stavby až do základů: dum určený
k d-i; demoliční příd.: d. práce
demolovat ned. i dok. (co) 1. provádět, pro-
vést demolici: d. starou továrnu 2. roz-
bíjet, rozbít, (z)ničit: d. bytové zařízení
démon, -a m (ř) (v mytol. a náboŽ. předsta­
vách) nadpřirozená bytost n. síla, lidem
prospěšná n. škodlivá, nižší bůh, héros,
(v křesťanství) zlý duch, ďábel: být po-
sedlý d-em; přen. d. alkoholu; démonic·
ký [-ny-] příd.: d-á žena tajemně svůdná;
d-á tvář ďábelsky vypadající; d-á moc
zhoubná; démonícky přísl.: d. přitažlivá
krása; démoničnost, -i ž
demonetizace [-ty-], -e ž(1 + f < I) ekon.l. (u
drahého kovu, např. zlata) zbavení funk-
ce měnovéhoplatidla 2. zrušení platnosti
kovové mince jako zákonného platidla,
její stažení z oběhu 3. přeměna nepouži-
tých peněžních prostředků v úspory, re-
zervy ap. 4. zrušení směnitelnosti ban-
kovek za měnový kov
demonetizovat [-ty-] ned. i dok. (co) ekon. pro-
vádět, provést demonetizaci
t
démonický démon
démonizace [-ny-], -e ž (ř) kniž. prohlašová-
ní za zlého ducha, démona
démonizmus [-ny-], -mu m 1. víra v démo-
ny, kult démonů, černé magie ap. 2. kniŽ.
démoničnost
démonizovat [-ny-] ned. (ř) řidč. (co. koho) do-
dávat něčemu, někomu démonický ráz:
režie d-uje přtběh, postavy hry
démonolatrie, -e ž (ř + I) náb. (u přírodních
národů) uctívání démonů
démonologie, -e ž (ř) odb. 1. víra v démony a
v jejich působení (na vznik nemocí ap.)
2. nauka o démonech; círk. oddíl teologie
zabývající se zkoumáním sil nepřátel­
ských božskému principu; démonologic-
ký příd.
démonomaníe [-ny-], -e ž (ř) med. zast. po-
sedlost zlým duchem
demonopolizace, -e ž (I + ř) (z)rušení, od-
straňování, odstranění monopolů
demonopolizovat ned. i dok. provádět, pro-
vést demonopolizaci
demoustrace, -e ž (I) 1. veřejný hromadný
projev požadavků, protestu ap.; průvod
 demonstrant
demonstrantů: d. proti válce; policie ro-
zehnala d-i 2. protestní projev smýšlení
jedince n. skupiny: zdržet se jakékoli d.
3. názorné předvedení zprav. na pode- demotivace [-ty-], -e ž (I + I) kniž. a odb. ztrá-
pření výkladu: přednáška s d-mi; d. vo-
jenské síly 4. log. soustava důkazových
prostředků a postup, jímž se pomocí této
soustavy dokazuje teze z předpokladů 5.
voj. bojová činnost odvádějící pozornost
nepřítele od místa připravovanéhohlav-
ního úderu; demonstrační příd.: d. stáv-
ka, pochod; - d. stolek; demonstračně
přís!.: d. projevit své smýšlení
demonstrant, -a m (demonstrantka, -y ž)
účastník demonstrace 1, 2: zástupy d-ů
demonstrativní [-ty- i -tý-] příd. (I) 1. de-
monstrační, vyzývavý, okázalý: d. po-
tlesk, odchod 2. demonstrační, názorný:
d. forma vyučování 3. lingv. d. zájmeno,
příslovce demonstrativum; demonstra-
tivně přísl.: d. opustit sál; demonstrativ-
nost, -i ž
demonstrativum [-ty- i -tý-], -va s(I)lingv.
ukazovací zájmeno, příslovce n. číslov­
ka (ten, sem, tolik)
demonstrátor, -a m (demonstrátorka, -y
ž) (I) kdo provádí demonstrace 3; vyso-
koškolský student, kt. za peněžitou od-
měnu vykonává pomocné odborné prá-
ce, zvl. názornými ukázkami doplňuje
výklad přednášejícího: d. nového přístro­
je; dělat d-afonetiky; demonstrátorský
příd.: d. plat
demonstrovatned. idok. kona41~rovádě4p.ro­
vést demonstraci: d. proti násilí; - d. své
znalosti; - d. zařízení, pacienta
demontáž, -e ž (I) rozložení, rozebrání, roz-
kládání stroje, konstrukcí stavby ap. na
jednotlivé části: d. i montáž vysílače; d.
lešení; publ. d. bývalého Sovětského sva-
ZU postupný rozklad; d. komunistické
moci; demontážní příd.: d. četa; d. práce denár, -u m(I) 1. numiz. evropská starověká
demontovat ned. i dok. (co) provádět, provést
demontáž: d. řetězový most; publ. d. soci-
alistickou hospodářskou soustavu
demontovatelný příd. takový, kt. může být
demontován: d-á stavba
demoralizace, -e ž(I +f < I) mravní úpadek,
rozklad, rozvrat; úpadek smyslu pro ká-
zeň, poctivost ap.: zndmky d.; d. armá-
dy; demoralizační příd.: d. živel; d. úči­
nek; demoralizačně přísl.: působit d.
demoralizovat ned. i dok. (koho, co; -) (z)půso­
bit demoralizaci: alkohol d-uje člověka;
ústupem d-aná armáda
dém0!b -mu m (ř) hist. 1. v starověku, zvl.
v Recku pův. všechno obyvatelstvo,
pozd. jen svobodný lid 2. malá územní a
samosprávní jednotka střec. městského
státu a jeho obyvatelstva; démotický
[-ty-] příd. lidový: hist. d-é písmo
(v Egyptě) zjednodušené hieratické pís-
mo pro potřeby běžného (lid.) života; dé.
moticky přísl.
demoskopie, -e ž (ř) sociol. výzkum veřej­
ného mínění; demoskopický příd.
démotický t démos
152
démotikon[-ty-], -kas (ř) hist. údaj o domov-
ské!" démujako oficiální součást jména
st. Reků (např. Hérakleitos z Efesu)
ta, zánik motivace; demotivační příd.: d.
proces
demultiplexor [-ty-], -u m(1) výp. tech. logic-
ký obvod s jedním vstupem a několika
výstupy pracující jako přepínač
demultiplikátor [-ty-], -u m (1) eltech. zaří­
zení k získávání podílu pův. veličiny,
frekvence, rychlosti ap.
demyelinizace [-ny-], -e ž (I + ř) med. zánik
dřeňové pochvy nervových vláken
demystif"lkace [-ty-], -e ž (I + ř + I) kniž. řidč.
odhalení mystifikace, projevení fikce,
výmyslu
demystirlkovat [-ty-] dok. i ned. kniž. řidč. pro-
vést, provádět demystifikaci
demytologizace, -e ž (1 + ř) kniž. odstranění
mýtu, zbavení něčeho znaků legendy
denacifikace, denacizace, -e ž (1 + n < I)
důsledné odstranění nacistů a vlivu na-
cistické ideologie z veřejného života po-
válečného Německa (požadované Po-
stupimskou dohodou); denacifikační
příd.
denacifikovat, denacizovat ned. i dok. (co)
provádět, provést denacifikaci, denaci-
zaci něčeho: d. Německo
denacionalizace, -e ž (1 + I) 1. vrácení stá-
tem znárodněného majetku bývalému
majiteli n. jeho převedení na soukromé-
ho podnikatele (op. nacionalizace): d. vý-
robního podniku 2. odnárodnění, ztráta dendrologie, -e ž (ř) úsek botaniky zabý-
národních znaků, národního vědomí: d.
hudby, obyvatelstva; denacionalizační
příd.: d. snahy
denacionalizovat ned. i dok. (co) provádět,
provést denacionalizaci
denacizace t denacifIkace
a středověká sthbrná mince: římský d.;
d. Boleslava I. 2 stará česká jednotka
hmotnosti v mincovnictví (asi 1 g) 3.
denáry, -ů pomn. karet. jedna z barev (ve denervace, -e ž (1) med. ztráta nervového
špádech); denárový příd.
denatalita, -y ž (I) stat., ekon. snížení natali-
ty (porodnosti)
denaturace, -e ž (1) 1. chem., tech. záměrné
znečištění, kt. má zabránit zneužití urč.
látek (k požívání): d. etylalkoholu 2. kniŽ.
a odb. odstranění původní, přirozené po-
vahy: d. krajiny; biochem. d. bl1kovin změ­
ny působené teplotou, kyselinami n. al-
káliemi; denaturační příd.
denaturalizace, -e ž(l) práv. vzdání se, ztrá-
ta státního občanství, propuštění ze stát-
ního svazku
denaturát, -u mdenaturovaný líh; chem., tech.
denaturovaná látka
denaturovaný příd. takový, kt. byl denatu-
rován: d. líh
denaturovat ned. i dok. (co) 1. chem., tech. upra-
vovat, upravit denaturací: d. líh, sůl 2.
kniž. a odb. měnit, změnit denaturací
denazalizace, -e ž (I) lingv. ztráta, odstraně-
denitrace
ní nosovosti hlásky, nosové výslovnos-
ti; změna nosové hlásky v hlásku ústní
dendrachát [-r Ia-], -u m (ř) miner. odrůda
šedobílého až namodralého chalcedonu
s četnými dendrity, dendritický achát
dendrit, -u m (ř) 1. miner. mechovitý n. ke-
říčkovitý (zprav. černý) povlak na vrs-
tevních plochách usazených hornin n. na
puklinách vyvřelin 2 hut. stromečkový
krystal vznikající při volném chladnutí
tekuté oceli 3. anat. bohatě rozvětvený vý-
běžek nervové buňky; dendritický [-ty-]
příd.: miner., hut. d-á struktura; anat. d-é vět­
vení
dendro- (ř) v slož. první část s význ. strom
dendrogram, -u m (ř) odb. vývojový strom,
diagram znázorňující formou větvícího
se stromu vývojové vztahy skupin ob-
jektů (jedinců)
dendrochronologie, -e ž (ř) odb. pomocná
datovací metoda založená na počítání
letokruhů v řezech kmenů a sledování
jejich změn v závislosti na změnách kli-
matu; dendrochronologický příd.
dendroklimatologie, -e ž (ř) meteor. odvětví
klimatologie zabývající se vztahy mezi
vývojem dřevin a klimatickými poměry
(přihlížející často k letokruhům v kme-
nech stromů)
dendrolit, -u m (ř) bot. zkamenělé dřevo;
dendrolitický [-ty-] příd.
dendrolog, -a m odborník v dendrologii
dendrologický příd. k dendrologie, k den-
drolog
vající se studiem dřevin, zejm. lesních
a zahradních
dendrometr, -u m (ř) les. přístroj k měření
průměru a výšek stojících stromů
dendrometrie, -e ž (ř) les. nauka o měření a
stanovení taxačních veličin v lesním
hospodářství (např. výšky, tvaru, hmo-
ty, stáří, přírůstku ap. stromů i porostů
vzhledem k užitkovosti dřeva); den-
drometrický příd.
zásobení svalu n. orgánu přetětím nervu
při chirurgickém výkonu n. při úrazu
děnga, děňga, -y ž (r < mong) numiz. ruská
sthbrná, pozd. měděná mince, ražená od
2. pol. 14. až do 19. stol.
dengue neskl. s (šp) med. virové onemocnění
přenášené komáry v tropických a sub-
tropických oblastech, projevující se ho-
rečkou, vyrážkou, bolestmi kloubů a
svalů
denier [denyje], -u [-rul m(f< l)nUmiz. starý
franc. stříbrný denár
denim [-ny-], -u m (f zkr.: serge de Nimes) text.
silná bavlněná tkanina keprové vazby
barvená indigem, uŽív. k výrobě džín-
sového oblečení
denitrace [-ny-], -e ž (I + ř) hut. odstraňová­
ní rozpuštěného dusíku z tekuté oceli;
chem. odstraňování rozpuštěných oxidů
dusíku (z kyseliny dusičné, odpadních
plynů ap.); denitrační příd.
.denitrifikace
denitrifikace [-ny-], -e ž(I + ř +I) chem., biol.
redukce dusičnanů přes dusitany na amo-
niak, až na volný elementární dusík po-
mocí bakterií; biologický způsob od-
straňování dusičnanů z vody; denitrifi·
kační příd.: biol. d. bakterie
denivelizace [-ny-], -e ž (I + I) ekon. odstra-
ňování nivelizace, nesprávného rovnos-
tářství, např. ve mzdách; denivelizační
příd.
denominace, -e ž (I) 1. lingv. řidč. pojmeno-
vání, pojmenovávací proces 2. peněž. druh
měnové reformy, při níž dochází ke sní-
žení nominální hodnoty platidel 3. círk.
malá (zvl. protestantská) náb. organiza- .
ce, skupina
denominativum [-ty- i -tý-], -va s (I) lingv.
slovo odvozené od základu podstatného
n. přídavného jména (zeď ~ zedník;
modrý ~ modrat se); denominativní
příd. lingv. odvozený od podstatného n.
přídavného jména: d. slovesa
denominovat ned. i dok. peněž. (co) provádět,
provést denominaci: d. frank
denonsace, -e ž (I) mezinár. práv. d. meziná-
rodní smlouvy prohlášení jedné smluv- deontika [-ty-], -y ž(ř)filoz. obor zkoumají-
ní strany o tom, že nadále nehodlá být
vázána smlouvou vůči straně druhé,
výpověď smlouvy
denotace, -e ž (I) log., lingv. vztah jazykové
jednotky (jména) k předmětu, který je
touto jazykovou jednotkou (jménem)
označen; denotační, denotativní [-ty-
i -tý-] příd.
denotát, -u m (1) log., lingv. předmět mimoja-
zykové skutečnosti označený jazyko-
vým výrazem (jazykovou jednotkou,
jménem)
de novo [dé -vál (I) biol. vznik de novo zno-
va, od počátku, ne dělením, bez vztahu
mateřského a dceřiného útvaru
dentakryl, -u m(I +řl odb. plastická hmota deonymizace, -e ž (1 + ř) Iingv. ztráta charak-
uŽív. na zubní protézy, v elektrotechni-
ce, při výrobě bižuterie, držadel nástro-
jů ap. (pův. výr. značka)
dentála, -y ž (1) fon., lingv. souhláska tvořená deoxycukr, -u m (1 + ř+ n) chem. d-y sachari-
špičkou jazyka v oblasti horních řezáků,
zubná, dentální souhláska (např. t, tl)
dentalgie, -e ž (1 + ř) med. bolest zubů
dentálni příd. (1) 1. med. zubní: d. hmoty; d.
slitiny 2. lingv. tvořený v oblasti horních
zubů, zubný: d. hláska dentála
dentice [-ty-], -e ž (I) med. 1. chrup 2. proře­
závání zubů
dentin [-ty- i -tý-], -u m(l) med., anat. hlavní deoxyribonukleový příd. (1 + ř + 1) chem., gen.
hmota zubu, zubovina; dentinový příd.
dentista [-ty-], -ym (dentistka, -y ž) (I) zdra-
votní pracovník (bez vysokoškolského
vzdělání) provádějící běžné ošetření
chrupu; dř. zubní technik; dentistický
[-ty-] příd.
denudace, -e ž (1) odb. obnažení, obnažo-
vání, odhalení, odhalování: geol. obna-
žování podložních pevných hornin n.
snižování zemského povrchu; med. ob-
nažení (zubu, kosti, nervu ap.); denu-
dační příd.
153
denuklearizace, -e ž (I) polit. odstraňování,
odstranění nukleárních zbraní
denunciace, -e ž (1) udání, nařčení, obvi-
nění, donášení; denunciační příd.: d.
zpráva
denunciant, -a m(denunciantka, -y ž) kdo
denuncuje, udavač, donašeč; denunci-
antský příd.: d. projev; denunciantství,
-í s
denuncovat ned. i dok. (- ; koho, 4. p.) prová-
dět, provést denunciaci, udávat, udat,
nařknout, donášet na někoho
denutrice, -e ž (1) med. hubenost, podvýživa
denzimetr, -u m(I + ř) fyz. přístroj k měření
hustoty kapaliny, hustoměr
denzita, -y ž(I) odb. hustota: ekol. početnost
jedinců jednoho druhu na ploše n. v pro-
storu, populační hustota
denzitometr, -u m (1 + ř) tech. přístroj k mě­
ření optické hustoty
denzitometrie, -e ž (1 + ř) tech. měření op-
tické hustoty fot. vrstev pomocí denzi-
tometru
deo- ,l, těž dezo-
deodorant ,l, dezodorant
cí obecné logické základy normativních
a imperativních myšlenkových forem a
systémů (zvl. v oblasti morálky a prá-
va); deontický příd. log. týkající se po-
vinností: d. výrok v němž se tvrdí, že
někdo je (resp. není) povinen něco činit
n. naopak opominout; d-á logika teorie
úsudků, ve kt. předpoklady n. závěr n.
obojí jsou deontické výroky
deontologie, -e ž (ř) filoz. součást etiky za-
bývající se povinnostmi, nauka o povin-
nostech: lékařská d. zdravotnická etika
zabývající se povinnostmi a pravidly
chování k nemocným; deontologický
příd.
teru vlastního jména (ty jsi matěj = po-
pleta)
deoxi- ,l, dezoxi-
dy, v kt.jsou někt. hydroxylové skupiny
nahrazeny vodíkem
deoxyribonukleáza, -y ž (I + ř + 1) chem., gen.
enzym katabolizmu deoxyribonukleové
kyseliny
deoxyribonukleotid [-ty-], -u m(1 + ř) chem.,
gen. zákl. stavební složka deoxyribonuk-
leové kyseliny
d-á kyselina nukleová kyselina obsaže-
ná v chromozomech, nositel gen. infor-
mace, důležitý činitel při biosyntéze
v živých buňkách, zkr. DNK (mezinár.
zkr. DNA)
deoxyribóza, -y ž (I +1) chem. pentóza ob-
sažená v deoxyribonukleové kyselině,
důležitá složka nukleotidů
depalatalizace, -e ž(l)lingv. změna fonetic-
ky měkké (palatální) souhlásky v sou-
hlásku foneticky tvrdou, záležející v po-
sunu její artikulace směrem k tvrdému
deplazmolýza
patru (palatu), tvrdnutí (např. loď -lod-
ní, stařec - starce) (op. palatalizace); de-
palatalizační příd.
depaletování, -í s (1 +f < It) dopr. vykládání
materiálu, zboží z palet (op. paletování)
depandance, -e, dependance [-pandáns],
-e [-se] ž (I) vedlejší budova (budovy)
příslušející k většímu celku: d. hotelu,
léčebného domu
deparafinizace [-ny-], -e ž (1 +1) chem. od-
straňování parafinu z destilovaných pro-
duktů ropy n. hnědouhelného dehtu
departement 1 [-tmán], -u m (I) územní
správní jednotka (např. ve Francii) (zkr.
dpt.); departementní [-tmárul příd.
department2 [-párl-], -u m(a<1) oddělení,
odbor, sekce státního úřadu: odborné
d-y; State D., státní d. ministerstvo za-
hraničí USA
dependabilita, -y ž (I) psych. d. testu míra
shody výsledků psych. testu při opako-
vaném měření, kt. vyjadřuje zobecnitel-
nost výsledků vzhledem k času
t
dependance depandance
dependence, -e ž (1) kniŽ. a odb. závislost; de-
pendentní příd. závislý; závislostní
dependencie, -e ž (I) práv. vedlejší nemovi-
tý majetek
depergelace, -e ž (I) geol. proces rozmrzání
věčně zmrzlé půdy a její postupný zánik
depersonalizace [-so-], -e ž (I) 1. kniŽ. a octb.
odosobnění: med. porucha subjektivní-
ho pocitu prožívání vlastní osobnosti, po-
cit odcizení s celkovou ztrátou smyslu
pro skutečnost 2. lingv. nevyjádření slo-
vesné osoby (u verbálního substantiva,
infinitivu)
depeše, -e ž(1) rychlá písemná důležitá zprá-
va, telegram ap.: šifrovand d.
depigmentace, -e ž (I) med. částečná n. úpl-
ná ztráta kožního barviva; depigmentač­
ní příd.
depilace, -e ž (I) med. odstranění, odstraňo­
vání nežádoucích chloupků, vousů, epi-
lace; depilační příd.: d. přípravek
depilátor, -u m (I) farmo kosmetický přípra­
vek n. přístroj uŽív. k depilaci
depilování, -í s (1) kož. úprava vzhledu někt.
kožešin vytrháváním n. zkracováním
pesíků
depilovat ned. i dok. med. (co) provádět, pro-
vést depilaci
depistáž, -e ž (I) med. vyhledávání urč. one-
mocnění (zdrojů infekce, časných stadií
nemoci ap.) v celé populaci n. ve vybra-
ných skupinách; depistážní příd.
deplacement [-lasmán], -u m (I) lOĎ. hmot-
nost n. objem vody vytlačené plavidlem,
výtlak
deplanace, -e ž (I) tech. plošná deformace
pův. rovinného průřezu
deplanovat ned. i dok. tech. podléhat, podleh-
nout deplanaci, (z)bortit se, (z)kroutit se
deplazmolýza, -y ž (I + ř) biol. obnovení pův.
stavu cytoplazmy v rostlinné buňce po
plazmolýze v důsledku osmotického
zavodnění
 deplece
deplece, -e ž (I) med. vyprázdnění, odstraně­
ní; (v sexuologii) uvolnění pohlavního
vzrušení; depleční příd.
depo, -a s (t) 1. sklad, skladiště (uhlí, dříví
ap.) 2. místo se souborem zařízení pro
údržbu, opravy a úschovu vozidel: loko-
motivní, vozové d.; d. metra; d. závod-
ních automobilů
depoetizace [-ty-], -ež(1 + ř) liter. aktualizační
stylistický postup vyhýbající se vžitým
básnickým obrazům a snažící se o zá-
měrně střízlivé vyjádření, odpoetizová-
ní
depoetizovat [-ty-] ned. i dok. kniž. a odb. (co.
koho) zbavovat, zbavit poetického rázu,
stylizovat v duchu depoetizace, odpoe-
tizovávat: d. verš
depolarizace, -e ž (I) fyz. chem. rušení účin­
ků polarizace v elektrochemických člán­
cích; fyziol. d. nervového vlákna snížení
membránového potenciálu nervového
vlákna po podráždění; depolarizační
příd.: fyz. chem. d. reakce
depolarizátor, -u m (I) fyz. chem. látka při­
dávaná do elektrochemického článku k
odstranění polarizace
depolitizace [-ty-], -e ž(1 +ř) zbavení polit.
charakteru, odpolitizování
depolymerace, řidč. depolymerizace, -e ž
(I + ř) chem. rozklad polymeru na výcho-
zí jednoduché látky (monomery) bez
chem. změn; depolymerační, řidč. de·
polymerizačnípříd.: chem. d. proces
depolymerovat, řidč. depolymepzovat!led.
i dok. chem. (co) provádět, provést depoly-
meraci něčeho: d. polyamid
deponát, -u m (I) odb. řidč. deponovaná věc,
depozitum
deponens neskl. s(mn. 1. -ncia, 2. -ncií) (I) lingv.
(v lat., řeč., sanskrtu ap.) sloveso trpného
tvaru, ale činného n. zvratného význa-
mu; deponentní příd.: lingv. d. sloveso de-
ponens
deponent, -a m (I) odb. kdo dává do úscho-
vy movité věci (šperky, peníze, cenné
papíry ap.), složitel, ukladatel
deponie [-ny-], -e ž (I) stav. místo vymeze-
né k uložení vykopané zeminy, staviva
ap., skládka
deponovat dok. i ned. (I) odb. (co) dá(va)t do
úschovy, uložit, ukládat: d. peníze u ban-
ky, v bance
depopulace, -e ž (I) kniŽ. a odb. vylidňování,
vylidnění, odlidňování: ekon. pokles po-
čtu obyvatelstva (působený vyšší úmrt-
ností a zároveň nižší porodností); odlid-
nění něj. oblasti; depopulační příd.: d.
vývoj
depopularizace, -e ž (I) koiž. ztráta popu-
lárnosti
deportace, -e ž (I) nucené (vy)stěhování
obvykle do odlehlých a zaostalých ob-
lastí, zprav. z trestu: Havlíčkova d. do
Brixenu; d. povolžských Němců; d. za-
jatců do koncentračních táborů; depor.
tační příd.
deportovat dok. i ned. (I) (koho. 4. p.) vysídlit,
154
vysídlovat deportací: d. provinilce na
Sibiř
depot [-po] neskl. s i -u m(t) 1. potr., vin. látka
vysrážená ze zrajícího vína a usazená
v nádobě 2. archeol. soubor většího množ-
ství podobných předmětů, hromadný
nález 3. zasl. depo 1, 2
depotní příd. (t) odb. vznikající jako zásoba,
tvořící zásobu, zásobní: fyziol. d. tuk re-
zervní; farm., med. d. léčiva pomalu se
uvolňující (z lékové formy n. z místa
podání v organizmu)
depozice, -e ž (I) 1. odb. složení, úschova,
uložení 2. fyz. nanesení materiálu na
podložku; depoziční příd.
depozit ,j.. depozitum
depozitář, -e m(než.) (I) 1. instituce, kt. při­
jímá do úschovy movité věci (šperky,
peníze, cenné papíry) 2. veřejnosti ne-
přístupná prostora k ukládání knih, sbír-
kových předmětů ap.: knihovní, muzej-
ní d.; d. Národní galerie
depozitář, -e m(živ.) (I) odb. kdo převzal věc
do úschovy, uschovatel
depozitní příd. odb. k depozitum: d. popla-
tek, listina; ekon. d. bankakt. přijímá krát-
kodobé vklady a poskytuje krátkodobé
úvěry, uchovává cennosti a pronajímá
bezpečnostní schránky
depozitum, -ta s, časl. mno depozita, řidč. de·
pozit, -u m (I) odb. odborně, se zárukou
uložená věc, (pův.) movitá věc svěřená
do úschovy: práv. soudní, notářské d. pro
urč. případy předepsané uložení movi-
tých věcí u soudu n. u notáře; ekon. d-ta
peněžní prostředky n. cenné papíry, kt.
se ukládají do peněžních ústavů
depravace, -e ž (I) kniž. aodb. podstatné zhor-
šení, zkáza: med., psych. porucha osobnos-
ti projevující se ztrátou kulturně-civili­
začních návyků, poklesem sociálních
vztahů a otupením vyšších citů: d. toxi-
komana; peněž. d. mince snížení obsahu
drahého kovu v minci
depravantní příd. (I) kniŽ. a odb. zhoubný: d.
sklony mladistvých
depravovat ned. i dok. (I) řidč. kniž. (koho, co)
(z)působit depravaci, (z)kazit, zhoršovat,
zhoršit
depreciace, -e ž (I) kniŽ. a odb. snížení hod-
noty, znehodnocení: ekon. znehodnoce-
ní měny (v důsledku zvýšení cen); de-
preciativní [-ty- i -tý-] příd.: kniž. d. vý-
rok; lingv. d. slovo (např. nadávka)
deprefixace, -e ž (I) lingv. tvoření slov vy-
puštěním předpony, zpětná derivace;
deprefIxačnípříd.
deprese, -e ž (I) 1. sklíčenost, skleslost,
ochablost: psych., med. stav projevující se
pocitem smutku, úzkosti, strachu, méně­
cennosti, ztrátou jistoty, zájmů, zpoma-
lením životního tempa ap. 2. ekon. fáze
hospodářského cyklu charakterizovaná
významným snížením produkce, zaměst­
nanosti, zisků a příjmů, popř. i cen 3. odb.
snížení, pokles: d. hladiny vody; fyz. ka-
pilární d. jev spočívající ve snížení hla-
deratizace
diny kapaliny v kapiláře, jejíž povrch
daná kapalina nesmáčí 4. odb. co bylo sní-
žením, poklesem vytvořeno: geol., geogr.
níže položená část zemského povrchu,
zvl. oblast pod úrovní hladiny moře; me-
teor. oblast nízkého tlaku vzduchu, tlako-
vá níže; tech., horo. tlak nižší než atmosfé-
rický, podtlak 5. geod. d. horizontu úhel
mezi vodorovnou rovinou bodu měření
(n. pozorování) a tečnou odtud vedenou
k zakřivenému povrchu Země; astro úhlo-
vá vzdálenost nebeského tělesa pod ob-
zorem; depresní příd.
depres(i)ometr, -u m (I +ř) horo. přístroj na
měření deprese v dole
depresivní příd. týkající se deprese 1, skli-
čující, tísnivý: d. stav; d. samota; depre-
sivně přísl.: působit d.
deprimovaný příd. takový, kt. byl deprimo-
ván, skleslý, sklíčený, znechucený: d.
pacient; deprimovaněpřísl.;deprimova-
nost, -i ž
deprimovat ned. i dok. (I) (koho, 4. p.) (z)půso­
bit u někoho duševní depresi, skličovat,
sklíčit, stísňovat, stísnit: nedat se d. ne-
úspěchem; d-mující pocit
deprivace, -e ž (I) med., psych. strádání z ne-
dostatku (smyslových, citových, sociál-
ních ap.) podnětů k činnosti urč. druhu;
deprivační příd.: med. d. syndrom
deproteinace, -e ž (I + ř) med. laboratorní
odstraňování,odstraněníbílkovin z krve
depurace, -e ž (I) koiž. a odb. vyčištění: ekon.
odstranění fiktivních položek z bilance
n. nahromaděných daňových nedoplat-
ků odpisem ap.; práv. výmaz závazku z
pozemkové knihy; depurační příd.
depurans neskl. s(mn. 1. -ncia,2. -ncií) (I) farmo
řidč. d-cia prostředky k pročištění zaží-
vacího ústrojí
depurgace, -e ž (I) med. důkladné vyčištění
střev, pročištění; depurgační příd.: d. pro-
středek
depurinace, -e ž (I) chem. odstranění purinů
z nukleových kyselin
deputace, -e ž (I) skupina mluvčích, zástup-
ců něj. organizace, zájmové skupiny ap.
vyslaná k vyšším úřadům n. vlivným
jedincům vyřídit nějakou žádost, stíž-
nost, blahopřání ap. jménem celku, jejž
zastupuje
deputant, -a m (deputantka, -y ž) (I) řidč.
člen deputace
deputát, -a m (I) zasl. člen deputace, depu-
tant
deputát, -Um(l) příjem, mzda vnaturáliích:
ekon. část mzdy poskytovaná ve výrob-
cích, službách n. naturálních požitcích;
deputátní příd.: d. byt
deputátm"k, -a m (deputátnice, -e ž) kdo
dostává deputát; deputátnický příd.
deputovat dok. i ned. (I) zasl. (koho, 4. p.) jme-
novat členem deputace, vyslat, vysílat
deratizace [-ty-], -e ž(t) hubení škodlivých
hlodavců, zejm. domácích myší, potka-
nů a krys, mechanickými nebo chem.
prostředky; deratizační příd.: d. akce
deratizátor
deratizátor [-ty-], -a m (deratizátorka, -y
ž) pracovník provádějící deratizaci
deratizovat [-ty-] ned. i dok. provádět, pro-
vést deratizaci: d. sklep
derby neskl. s (7. j. též -m) (VJ) sport. 1. velké
dostihy tříletých koní na vzdálenost
2400 m (nazv. podle zakladatele lorda
Derbyho) 2. utkání tradičních soupeřů,
zvl. místních a zvl. ve fotbale: pražské
d.
derealizace, -e ž (I) med. forma depersona-
lizace, při níž postiženému připadá okol-
ní svět cizí, změněný, neskutečný; dere-
alizační příd.
derebej, -e, derebeg, -a m(tur) hisl. velký feu-
dální vlastník v osmanské říši
dereflexivizace, -e ž(l) lingv. ztráta reflexiv-
nosti, zvratnosti slovesa; dereflexivizač­
ní příd.
deregulace, -e ž (I) ekon. snahy o omezení
zásahů státu do hospodářské činnosti
soukromého sektoru (op. regulace)
dereizmns, -mu m (I) psych. způsob myšlení
odchylující se od skutečnosti, zákonů
logiky a zkušenosti k vlastním emočně
silným představám a fantaziím; dereis-
tický [-ty-] příd.: d-é myšlení
derelikce, -e ž (I) p~áv. opuštění, vzdání se
věci vlastm1cem
dereš, -e m(sl< maď) (ve středověku) lavice
k trestání bitím
derik, -u m(a) tech. stabilní otočný stožárový
jeřáb k zvedání velmi těžkých břemen
derivace, -e ž (I) 1. mat. velikost změn hod-
noty funkce v daném bodě s ohledem na
jeho bezprostředníokolí; směrnice tečny
křivky (tečné roviny k ploše) v daném
bodě 2. odb. odvození: lingv. tvoření slov
připojením přípon n. předpon, odvozová-
ní (slov); (v generativní gramatice) sled
řetězců symbolů, v němž první je začá­
teční a každý další vyplývá z předcháze­
jícího; liter. nakupení slov odvozených od
téhož základu, druh paronomazie 3. odb.
odchýlení, úchylka: d. letadla snesení
větrem (lel.); tech. d. dráhy střely 4. tech. řidč.
odvedení, odbočka; eltech. spojení, zapo-
jení v d-i paralelní; derivační příd.: lingv. d.
přípona; - eltech. d. zapojení; d. motor; -
vod. d. kanál (vodní elektrárny) odvádějí­
cí vodu k získání spádu
derivans neskl. s (mn. 1. -ncia, 2. -ncií) (I) med..
farmo d-cia léky, kt. silným drážděním
pokožky odvádějí a snižují bolestivý
pocit (např. kafr, mentol, líh)
derivát, -u m(I) 1. chem. sloučenina odvoze-
ná od základní látky n. z ní připravená:
d-y aminokyselin2.lingv. derivované slo-
vo, odvozenina
derivátor, -u m (I) výp. tech. analogový počí­
tací prvek k derivování vstupní proměn­
né podle jiné proměnné
derivometr, -u m (I + ř) lel. přístroj, jímž se
zjišťuje úhel snesení (letadla) větrem,
úchylkoměr
derivování, -í s (I) odb. derivace
derivovat ned. i dok. mal. vypočítávat, vypo-
155
čítat derivaci; lingv. (vy)tvořit odvozeni-
nu, odvozovat, odvodit
derma, -y ž (ř) anal. kůže; dermální příd. med.
kožní: d. řez
derma-, dermato-, dermo- (ř) vslož. první část
s význ. kůže, kožní, pokožka, pleť
dermabraze, -e ž (ř + I) med. chirurgické
zbroušení pokožky vysokoobrátkovou
frézou
dermální tderma
derm(at)algie, -e ž (ř) med. bolesti v kůži
dermatikum [-ty-], dermatologikum, -ka
s (ř) med., farmo d-a léky uŽív. proti kožním
chorobám, v dermatologii
dermatin [-ty- i -tý-], -u m (ř) miner. směs
nerostů s převládajícím serpentinem
dermatitida [-tyty- i -tytý-], dermatitis
[-tyty-], -titidy ž (ř) med. zánětlivé one-
mocnění kůže vyvolané zevním n. vnitř­
ním podnětem
dermatofIbrom, -u m (ř) med. benigní kožní
nádor z vaziva
dermatofyt, -u m (ř) biol. parazitická houba
vyvolávající kožní (plísňová) onemoc-
nění lidí i zvířat
dermatogen, -u m (ř) bol. primární meris-
tém, z něhož vzniká pokožka rostlin
dermatogenní příd. (ř) biol. vzniklý z kůže,
jsoucí kožního původu
dermatoglyf, -u m (ř) aoal. d-y kožní rýhy
na dlaních a chodidlech
dermatoglyfIka, -y ž (ř) antr. nauka o der-
matoglyfech u člověka a někt. živočichů;
dermatoglyfIcký příd.
dermatolog, -a m(dermatoložka, -y ž) od-
borník v dermatologii
dermatologickýpříd. k dermatologie, k der-
matolog
dermatologie, -e ž (ř) obor lékařství zabý-
vající se chorobami kůže a kosmetický-
mi vadami, kožní lékařství
dermatologikum t dermatikum
dermatolýza, -y ž (ř) med. porušení soudrž-
nosti kožních vrstev
dermatomykóza, -y ž (ř) med., vel. kožní one-
mocnění vyvolávané někt. parazitický-
mi houbami
dermatomyom, -u m (ř) med. benigní kožní
nádor z hladkého svalstva
dermatomyozitida [-ty- i -tý-], dermatomy-
ositis [-zity-], -tidy ž (ř) med. degenerace a
zánět svalových vláken s kožními proje-
vy (otokem, zarudnutím v obličeji ap.)
dermatoohmmetr [-oómm-], -u m (ř + VJ + ř)
med. přístroj k měření odporu n. vodi-
vosti kůže
dermatoplastika [-ty-j, -y ž (ř) 1. med. chi-
rurgická náhrada poškozené kůže 2. odb.
dermoplastika; dermatoplastický příd.:
med. d-á operace
dermatovenerolog, -a m(ř + 1+ ř) odborník
v dermatovenerologii
dermatovenerologický příd. (ř + 1+ ř) k der-
matovenerologie, k dermatovenerolog
dermatovenerologie, -e ž (ř + 1 + ř) obor lé-
kařství zabývající se kožními a pohlav-
ními chorobami
descendent
dermatóza, -y ž (ř) med. kožní onemocnění
dermatozoonóza [-00-], -y ž (ř) med. kožní
onemocnění vyvolané živočišnými pa-
razity
dermografIzmus, -mu m(ř) med. reakce kůže
na mechanické podráždění (zčervenání,
zbělení, pupen ap.)
dermooptický [-oopty-] příd. (ř) odb. týkají-
cí se schopnosti rozpoznávat povrchem
pokožky zrakové informace (barvu, pís-
mena ap.): d-é vnímání
dermoplastika [-ty-], -y ž (ř) odb. způsob
preparace velkých savců napodobující
jejich přirozenou podobu, dermatoplas-
tika 2
dermoskleróza, -y ž (ř) med. d-y skupina
onemocnění kůže a vnitřních orgánů
vyznačující se jejich ztuhnutím
dernier cri [-nyjé krlj neskl. m (t) poslední
výkřik, poslední novinka, zvl. nejnověj­
ší móda v oblékání
derniéra [-ny- i -ni-j, -y ž(t) poslední před­
stavení (divadelní hry) (op. prenůéra)
derogace, -e ž (1) práv. zrušení zákona n. jiné-
ho předpisu; derogačnípříd.: d. klauzule
derogovat ned. i dok. práv. (co) provádět, pro-
vést derogaci
deruta, -y ž (t) 1. odb. klesnutí, pokles, úpa-
dek: d. cen; peněž. pokles kurzů cenných
papírů na burze 2. řidč. neorganizovaný,
nepořádný ústup vojska
derviš, -e m(tur< per) příslušm1c islámských
náb. bratrstev; dervišský příd.
desalinizace [-ny-j, -e ž (I) geol. d. půd od-
straňování solí z půd přirozeným n, umě­
lým výluhem
desant, -u m(t) voj. výsadek, bojová jednot~
ka vysazovaná z letadel n. lodí na úze-
mí obsazené nepřítelem; desantní příd.
výsadkový: d. oddíly
desaterac, -e, desaterec, -rce m(islov) liter.
jslov. nerýmovaný desetislabičný trochej-
ský verš s rozlukou po čtvrté slabice
desaveau [-savé i -zavé] neskl. s (t) kniŽ. po-
pření, vyvrácení něj. zprávy, odvolání
desavuovat [-sa- i -za-] dok. (3.j. -vuuje) (t)
koiž.l. (co, koho) popřít, zapřít, odmítnout,
neuznat: d. projev; d. svého zástupce 2.
kompromitovat, vystavit posměchu,
zvl. ve vyšších kruzích: svými výroky
d-l vládu
descartovec [dekar-j, -vce m(VJ) kartezián
(nazv. podle franc. filozofa R. Descar-
ta); descartovský [dekart-j příd. karte-
ziánský
descendence, -e ž (I) kniŽ. a odb. potomstvo;
posloupnost: práv. přímé příbuzenství
v sestupné linii (op. ascendence); biol. ča­
sová posloupnost ve vzniku a vývoji
druhů organizmů v přírodě; descen-
denční příd.
descendendo [deše-] přísl. (it) hud. řidč. s ubý-
vající silou, decrescendo
descendent, -a m (1) práv. kdo je phbuzný
v linii sestupné, v rodopise (přímý) po-
tomek (op. ascendent); descendentnípříd.:
práv. d. linie sestupná

descenze
descenze, -e ž (I) geol. vylučování (sedimen-
tace n. srážení) látek z vodných rozto-
ků prosakujících z povrchu Země do
hloubky; descenzní přfd.
descloizit [dekloazit], -u m (Vl) miner. koso-
čtverečný, lesklý hnědý až černý nerost,
důležitá ruda vanadu, zásaditý vanadát
olova, zinku a mědi (nazv. podle franc.
mineraloga A.L.O.L. Des Cloizeaux)
descort [dekór], -u m(f<šp)Hter. (v 11.-14.
stol.) písňový útvar provensálských tru-
badúrů vyprávějící o neshodách mezi
milenci n. o hoři z neopětované lásky
desémantizace [-ty-], -e ž(l +ř) Hngv. ztráta,
oslabení lexikálního významu slov (op.
sémantizace)
desémantizovat [-ty-] ned. i dok. Hngv. (co)
uskutečňovat, uskutečnit desémantizaci
něčeho
desén, dezén, -u m(f) odb. vzor, kresba: text.
d. tkaniny, pleteniny; tech. d. běhounu
(pláště); desénový, dezénový přfd.
desénovat, dezénovat ned. odb. (co) opatřo­
vat desénem, vzorovat
desenzibilace, desenzibilizace, -e ž (1) odb.
snížení, ztráta senzibility, citlivosti, popř.
přecitlivělosti: fot. d-ace fotografického
I1Ulteriálu; med. d-izace (při alergických
onemocněních) léčebná metoda snižu-
jící přecitlivělostorganizmu na alergen;
desenzibilační, desenzibilizační přfd.
desenzibilátor, -u m(I) fot. látka způsobují­
cí desenzibilaci fot. materiálu
desenzibilovat, desenzibilizovat ned. i <lok.
odb. provádět, provést desenzibil(~)aci
desertifikace [-ty-], -e ž (I) odb. prostorové
rozšíření pouštnich podnebných poměrů
zásahem člověka, zvl. na okrajích pouště
design [dyzajn], -u m (a< I) 1. kresba, ná-
kres, návrh průmyslového výrobku, ur-
čeného k další výrobě 2. celkové tvaro-
vání výrobku vycházející z účelové
funkce a estetického dojmu; povrchová
úprava vůbec 3. odvětví výtvarného
umění zabývající se estetikou spotřeb­
ních předmětů, pracovních i výrobních
nástrojů a architektonických prvků, de-
signérství, průmyslové návrhářství, prů­
myslové výtvarnictví
designace [-si-], -e žel) 1. určení, stanovení
někoho do funkce, úřadu ap. 2. Hngv. při­
psáníjazykového znaku k objektu, vlast-
nosti, procesu ap. v mimojazykové sku-
tečnosti; log. vztah mezi názvem a jeho
designátem
designát [-si-], -u m(I) Hngv. mimojazykový
fakt, k němuž se vztahuje jazykový znak;
log. d. názvu každý objekt, kterému lze
tento název pravdivě přisoudit
designér [dyzajn-], -a m(a < I) kdo vytváří
design 1, 2, průmyslový návrhář, prů­
myslový výtvarník; designérský přfd.;
designérsky přfsl.; designérství, -í s prů­
myslové návrhářství, průmyslové výtvar-
nictví
designovaný [-si-] přfd. takový, kt. byl de-
signován: d. předseda
156
designovat [-si-] ned. i dok. (koho, 4. p.) prová-
dět, provést designaci někoho, označo­
vat, označit, (před)určovat, (před)určit:
d. svého zástupce
desikace, -e ž(1) 1. geol. vysychání sedimentu
2. zeměd. umělé vysoušení rostlin před
sklizní chem. přípravky; desikační přfd.:
geol. d. pukliny; zeměd. d. prostředek desi-
kant
desikans neskl. s(mn. 1. -ncia, 2. -ncií) (1) med.,
farmo d-cia vysušující látky
desikant, -u m(I) zeměd. herbicid uŽív. k de-
sikaci, desikační prostředek
desilikace, -e ž (1) geol. rozpouštění a vylu-
hování křemene n. kysličníku křemiči­
tého z křemičitanů, odkřemenění; tech. d.
vody úprava napájecí vody odstraňová­
ním kyseliny křemičité
desinatér, dezinatér, -a m (desinatérka,
dezinatérka, -y ž) (f) kreslič, návrhář
dezénů (vzorků); desinatérský, dezina-
térský přfd.
desinatérna, dezinatérna, -y ž (f) pracov-
ní místnost, dílna dezinatérů
desinteressement [dezenteresmán], -u m
i neskl. s (f) kniž. řidč. nezájem, nedostatek
zájmu, nezaujatost
děsjatina, desjatina, -y ž (ř) stará rus. jed-
notka plošné míry
deskripce, -e ž (I) 1. kniž. a odb. popis, popi-
sování 2. stud. slang deskriptivní geomet-
rie, deskriptiva
deskriptiva [-ty- i -tý-], -y žel) deskriptivní
geometrie
deskriptivista [-ty-], -y m (deskriptivist-
ka, -y ž) stoupenec deskriptivizmu
deskriptivizmus [-ty-], -mUm(l)Hngv. struk-
turalistický směr (zvl. v USA) vycháze-
jící z textu a snažící se popisovat jeho
strukturu na základě distribučních vlast-
ností jednotlivých prvků a jejich spojení
(bez zřetele k významové stránce)
deskriptivní [-ty- i -tý-] přfd. (f < I) odb. po-
pisný, popisující: d. metoda; d. realiz-
mus; mat. d. geometrie zabývající se zob-
razováním prostorových útvarů pomo-
cí promítání do roviny, deskriptiva; Hn-
gv. d. gramatika zaznamenávající uží-
vání jazykových prostředků bez zřetele
k jejich vývoji a správnosti; d. lingvis-
tika popisná, synchronní (v protikladu
k historické n. normativní); deskripti-
vizmus; deskriptivněpřísl.; deskriptiv-
nost, -i ž
deskriptor, -u m (1) odb. (v počítačovém
zpracování informací) klíčové slovo,
předmětové heslo ap. charakterizující
tematiku zpracovávaného informační­
ho pramene
desktop publishing [pa-ši-], -u m (a) poly-
gr., výp. tech. vydávání malých nákladů
menších publikací včetně grafické úpra-
vy s pomocí počítače
deskvamace, -e ž (1) odb. odšupinatění, olu-
pování ve formě šupin: med. odlučování
zrohovatělých epitelových buněk na po-
vrchu pokožky; geol. rozpad a odlupování
destilace
horniny na výchozech v krajně teplém a
suchém podnebí; deskvamační příd.
desmo· (ř) vslož. první část svýzn. pouto, vazba
desmoláza, -y ž (ř) chem. enzym štěpící v or-
ganických sloučeninách vazbu mezi uh-
líky, zprav. za současné oxidace
desmolýza, -y ž (ř) chem. štěpení uhlíkatých
vazeb v organické sloučenině vlivem
desmoláz; desmolytický [-ty-] přfd.
desmotropie, -e ž (ř) chem. druh izomerie, při
níž dva izomery přecházejí jeden v dru-
hý tak pomalu, že mohou být izolovány,
tautomerie
desmozom, -u m (ř) biol. spojka epitelových
buněk živočišné tkáně zajišťující její
mechanickou celistvost
desorbér, -u m (f) fyz. chem. zařízení k pro-
vádění desorpce
desorpce, -e ž (I) fyz. chem. uvolnění adsor-
bátu (popř. absorbátu) z adsorbentu
(popř. absorbentu) zvýšením teploty, sní-
žením tlaku ap. (op. sorpce, adsorpce,
absorpce); desorpční přfd.
despekt, -u m (1) pohrdání, opovržení; de-
spektní přfd.
desperace, -e ž (1) beznaděj, zoufalství; de-
sperátní přfd.: d. situace
desperát, -a m (desperátka, -y ž) (I) 1. člo­
věk ze zoufalství ke všemu odhodlaný,
zoufalý odvážlivec, odvážlivý zoufalec
2. zákonu se vymykající člen politicky
extrémně radikální skupiny, politický
rozvratník, pučista 3. člověk žijící mimo
společnost a zákon, bandita; desperát-
ský přfd.: d-é živly
despocie, -e ž (ř) 1. vláda s neomezenou
mocí; stát spravovaný takovou vládou;
bíst. forma neomezené vlády starověkých
států Asie a Afriky 2. despotizmus
despota, -y m (despotka, -y ž) 1. neome-
zený samovládce, tyran; hist. hodnost
vládce v byzantské říši 2. hanl. člověk
tvrdě a bezohledně prosazující jen svou
, vůli, panovačný, krutý, svévolný člověk:
rodinný d.
despotický [-ty-] příd. k despocie, k despo-
ta, krutovládný, tyranský, svévolný: d.
carizmus; d. zásah; despoticky přísl.;
despotičnost, -i ž
despotizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. despotický
způsob vlády n. jednání, libovůle: d. ori-
entálních vládců; brutální d. 2. ničím
neomezená vláda jednotlivce n. skupi-
ny, tyranie, krutovláda
destabilita, -y ž(l) nevyrovnaný, nejistý stav
plný výkyvů, kolísavost, nestabilnost
destabilizace, -e ž (1) proces vedoucí k de-
stabilitě: příznaky hospodářské d.; de-
siabilizační přfd.
destabilizovatned. idok. (co) uvádět, uvést do
stavu destability, narušovat, narušit sta-
bilitu: d. politickou situaci
destilace [-ty-], -e ž (I) odb. metoda čištění a
dělení kapalných látek a kondenzova-
ných plynů, při níž se kapalina varem
odpařuje a páry se ochlazením zkapalní;
frakční d. rozdělování směsí kapalin na
destilát
základě růz. bodu varu jejich složek;
vakuová d. za sníženého tlaku; suchá d.
karbonizace; tech. d. zinku žárový pochod
výroby zinku, při níž se pražené koncen-
tráty redukují koksem ap. v retortách na
kovový zinek; paleont. způsob fosilizace,
při kt. unikají tekuté a plynné součásti
organické hmoty a zůstává uhelný zby-
tek; destilační přfd.: chem. d. přístroj; tech.
d. pražení rud
destilát [-ty-] , -u m (I) chem. látka získaná
destilací; potr. lihovina získaná destilací
zkvašených cukernatých n. škrobnatých
surovin (ovoce, obilovin ap.)
destilátor [-ty-], -u m (1) chem. přístroj na
destilování
destilovaný [-ty-] přfd. odb. takový, kt. byl
destilován, prošlý destilací: d-á voda
destilovat [-ty-] ned. odb. 1. (co) provádět de-
stilaci něčeho, podrobit destilaci: d. vodu
2. (co z čeho) destilací získávat, vyrábět:
d. benzin z ropy
destimulace [-ty-], -e ž (I) hut. úprava pro-
středí snížením obsahu korozně aktivní
složky vázané na pomocnou látku
destinace [-ty-], -e ž (1) kniž. řidč. určení; de-
stinační přfd.
destinktor [-ty-], -u m(I) med. zařízení stla-
čující měkké části těla k zajištění lep-
šího obrazu při snímkování
destruent, -a m (1) ekol. dekompozitor, re-
ducent
destrukce, -e ž (I) (z)ničení, porušení, roz-
boření, rozklad, rozvrat, zkáza, zmar:
válečná d. měst; morální d. osobnosti;
geol. d. hornin, zemského povrchu roz-
rušování působením vnějších činitelů;
destrukční příd.: d. fáze; chem. d. analý-
za postup, při němž se analyzovaný vzo-
rek rozloží
destrukcionizmus [-ny-], -mu m (I) kniž.
činnost vedoucí k destrukci, rozvratná
činnost
destruktivita [-ty-], -y ž (I) skrytý, třebas
neuskutečňovaný sklon k otevřené útoč­
nosti, výbojnosti
destruktivní [-ty- i -tý-] příd. (1) ničivý, bo-
řivý, rozkladný, rozvratný, zhoubný (op.
konstruktivní 2): d. živly; d. I1Ulnželský
faktor; d. kritika; destruktivně přísl.:
působit d.; destruktivnost, -i ž
destruovat ned. (3.j. -ruuje) (1) kniž. provádět
destrukci něčeho, ničit, bořit, rozvracet
desublimace, -e ž (1) fyz. chem. děj, při kt.
přechází látka ze skupenství plynného
přímo do skupenství pevného (op. sub-
limace); desublimační přfd.
desubstantivum [-ty- i -tý-], -va s (1) Hngv.
slovo odvozené ze substantiva, z pod-
statného jména (např. truhla ~ truhlář)
desuIlXace, -e ž (1) Hngv. tvoření slov vypuš-
těním přípony (např. vak *- váček); de-
sUIlXační přfd.
desu1furace, -e ž (I) chem.. hut. odstraňování
síry n. sirných sloučenin z průmyslově
významných produktů ap., odsiřování: d.
litiny, spalin
157
desulfurikace, -e ž (I) chem., blol. redukce sí-
ranů na sirovodík a síru činností bakterií
v prostředí bez přístupu vzduchu (např.
v půdě); desulfurikační přfd.: biol. d. bak-
terie
dešifrace,-ež(1 +f< arab) 1. přečtení pomocí
šifer: d. (šifrované) zprávy 2., rozluštění
zvláštního písma: d. fénických nápisů;
přen. d. záměrů autora odhalení, zjištění
dešifrát, -u m dešifrovaný text
dešifrovací přfd. určený, sloužící k dešifro-
vání: d. klíč
dešifrovat ned. i dok. (I +f< arab) (co) prová-
dět, provést dešifraci: d. šifrované 11Ul-
teriály; - d. tajnou abecedu
détaché [detašé], detašé neskl. s (f) hud. druh
smyčcové techniky, při kt. se jednotlivé
tóny hrají oddělenými tahy smyčce (ni-
koli legato)
detachement [-tašmá], -u [-mánu] mi neskl.
s (f) voj. zast. větší n. menší voj. jednotka
odloučená od hlavních sil n. od útvaru
za zvláštním účelem
detail, -u m (f) 1. podrobnost, jednotlivost:
propracovat do d-ů; hovor. to je d.! malič­
kost 2. tech. strojní součást; její část roz-
kreslená na výkrese, zprav. ve zvětšeném
měřítku 3. odb. podrobně zachycená část
uměl. celku: výtv. d. obrazu, sochy; fot.
záběr malé části z většího námětového
celku; mm. záběr zblízka 4. zast. prodej v
drobném; detailní příd.: d. rozbor; tech. d.
výkres (součásti); detailně přísl.: d. vypra-
covaný návrh; detailnost, -i ž
detailista, -y m (detailistka, -y ž) 1. kdo se
phliš věnuje detailům, kdo se zabývájen
detaily, kdo si libuje v nicotnostech 2.
konstruktér, kreslič detailů (ve význ. 2)
3. zast. obchodník prodávající v malém
(op. grosista)
detailizace, -e ž vypracování, vypracovává-
ní detailů: d. plánu
detail(iz)ovat ned. i dok. (co) provádět, pro-
vést detailizaci něčeho, rozvádět, rozvést
do detailů, dbát detailů: d. rozpočet; tech.
d-lovat rozkreslovat, rozkreslit detaily
(zprav. na zvláštní výkres)
detailní t detail
detandér, -u m (f) tech. motor, v němž stla-
čený plyn koná práci, a tím snižuje svou
teplotu
detáš, -e ž (f) odb. slang detašování: oddělení
d-e
detašé t détaché
detašér, -a m (detašérka, -y ž) (f) pracov-
ník provádějící detašování 2
detašér, -u m(f) potr. mlynářský stroj na roz-
mělňování drobných placiček mouky, kt.
se tvoří při drcení krupic
detašovaný přfd. takový, kt. byl detašován,
oddělený: d-é pracoviště
detašovat ned. i dok. (f) 1. (co) oddělovat, od-
dělit, vyčleňovat, vyčlenit část voj. jed-
notky, úřadu, továrny ap. mimo sídlo
základního celku: d. posádku 2. odb. od-
straňovat, odstranit skvrny z tkaniny
(před další úpravou ap.)
determinace
detegovat, detekovat, řidč. detektovat ned.
(I) 1. odb. (co) provádět detekci, zjišťovat
2. sděl. tech. demodulovat
detekce, -e ž (I) 1. odb. zjišťování přítom­
nosti urč. jevu, látky ap. fyzikálními n.
chem. metodami 2. sděl. tech. demodula-
ce 3. kniŽ. a odb. odhalování, objevování,
vyhledávání: d. života na planetách; voj.
d. min; med. vyhledávání nemoci za úče­
lem včasné léčby; detekční přfd.: odb. d.
zařízení detektor
t
detekovat detegovat
detektiv [-ty- i -tý-], -a m (detektivkal,-y
ž) (a < I) kdo profesionálně provádí taj-
né pátrání k odhalení pachatele zločinu,
popř. k získání informací urč. druhu;
detektivní příd.: d. pátrání; d. kancelář;
d. literatura zpracovávající napínavě
phběh postupného odhalování něj. zá-
hady, zprav. zločinu, jeho motivace a
jeho neznámého původce; detektivně
přfsl.
detektivka2 [-ty- i -tý-], -y ž detektivní po-
vídka, román, hra n. film, <hlo detektiv-
ní literatury
detektivkář [-ty- i -tý-], -em (detektivkář­
ka, -y ž) hovor. 1. autor detektivek 2. čte­
nář a milovník detektivek
detektivní t detektiv
detektor, -u m (1) 1. odb. přístroj k zjišťová­
ní urč. jevu, detekční zařízení: d. záře­
ní; krim. d. lži zařízení pro registraci oka-
mžitého stavu úzkosti u vyslýchané
osoby; dopr. d. dopravy zařízení reagu-
jící na přejezd vozidla a převádějící jej
na impulz pro měřicí n. řadicí zařízení
2. sděl. tech. demodulátor; detektorový
přfd.
detektovat t detegovat
detence, -e ž (I) práv. faktické ovládání věci
(op. posese); detenční příd.
detente [detánt] přfd. (neskl.) (f) jen ve spoj. po-
litika d. uvolnění v mezinárodních vzta-
zích, zmírňování napětí (v době stude-
né války)
detentor, -a m (1) práv. kdo má věc u sebe,
vlastník, držitel
detenze, -e ž (I) fon. závěrečná artikulace
úžinových hlásek, kdy mluvidla opouš-
tějí postavení zaujaté při tenzi (op. inten-
ze); detenzní přfd.
deterent, -u m (1) odb. d-y látky znechucují-
cí hmyzím škůdcům rostlin potravu
detergence, -e ž (1) chem., tech. děj probíha-
jící při odstraňovánínečistot vlivem de-
tergentů; detergentní příd.: d. látky
detergent, -u m (1) chem. přípravek, látka
s výraznou čisticí a prací schopností
(např. saponáty); detergentový přfd.
deteriorace, -e ž (1) kniŽ. a odb. zhoršení, po-
škození: geol., ekol. d. životního prostře­
dí; med., psych. úbytek, oslabení rozumo-
vých schopností, zvl. paměti a logické-
ho usuzování
determální příd. (I + ř) sklář. d. sklo nepro-
pouštějící tepelné záření
determinace, -e ž (1) kniŽ. a odb. určení, ur-
determinant
čování, vymezení, vymezování: biol. ur-
čování příslušnosti jednotlivého orga-
nizmu k taxonu na základě jeho vlast-
ností; log. postup od obecného pojmu k
pojmům méně obecným (op. generaliza-
ce); lingv. větně-významový vztah mezi
určujícím (řídícím, rozvíjeným) a určo­
vaným (závislým, rozvíjejícím) členem,
jehož výsledkem je větná dvojice a jež
se formálně vyjadřuje kongruencí, rek-
cí n. adjunkcí, určování; filoz. determi-
nizmus: sociální d.; determinačnípříd.:
lingv. d. vztah určovací; d. syntagma vět­
ná dvojice
determinant, -u m (I) 1. mal. číslo přiřazené
prvkům čtvercové matice 2. psych. d-y vý-
voje souhrn činitelů určujících a spo-
luvytvářejících psychický vývoj jedince
v době jeho dospívání
determinanta, -y ž (I) kniž. a odb. determi-
nující, určující složka, činitel: ekol. orga-
nizmus, kt. svým působením výrazně
ovlivňuje okolní prostředí
determinativní [-ty- i -tý-] příd. (I) lingv.
determinační, určovací: d. složeniny
v nichž druhá část je určována částí prv-
ní (např. starověk, lesmistr, sněhobílý,
čtverozvuk)
determinista [-ny-], -y m (deterministka,
-y ž) stoupenec determinizmu
deterministický [-nysty-] příd. k determiniz-
mus, k determinista; deterministicky
přísl.
determinizmus [-ny-], -mUm(l) l.filoz. 2~e­
ní o příčinné určenosti všedt jevů v pří­
rodě i společnosti nllbo o předurčenosti
na základě božské vůle, predestinace 2.
přesvědčení, že lidské jednání je předur­
čeno' determinováno (vnitřními nebo
vnějšími) příčinami a danostmi
determinologizace, -e ž (I +ř) lingv. ztráta
terminologické povahy slova zvláště
tím, že se z odborné oblasti rozšíří do
běžného užívání (op. terminologizace);
determinologizační příd.
determinovaný příd. takový, kt. je determi-
nován (ve význ. 1): d-á představa; de-
terminovanost, -i ž
determinovat ned. i dok. (I) 1. (co) provádět,
provést determinaci něčeho, vymezovat,
vymezit, určovat, určit: d. pojem; d. jed-
nání 2. řidč. (koho k čemu) přimět, přivést
determinovatelný příd. (1) takový, kt. může
být determinován
deterze, -e ž (I) geol. druh ledovcové eroze,
obrušování a ochlazování skelného pod-
loží ledovce
detonace, -e ž (f < I) 1. zvukový účinek při
výbuchu, ohlas výbuchu, exploze: chem.,
tech. šíření chem. rozkladu výbušniny
konstantní nadzvukovou rychlostí; motor.
(ve spalovacích motorech) závada způ­
sobená nadměrným zvýšením spalova-
cí rychlosti ve válci 2. horo. d. horniny
projev náhlého rozvolnění horniny (uhlQ
v místě ražení důlního dtla; detonační
příd.: chem., tech. d. rychlost; d. vlna vznik-
158
lá detonací; tech. d. motor pístový spalo-
vací motor, kt. stlačuje zápalnou směs
tak, aby se vznítila kompresním teplem
detonovat ned. i dok. (I) (z)působit detonaci,
třaskat, třesknout, explodovat
detoxikace, -e ž (I + ř) 1. odb. odstranění je-
dovatých látek, jejich účinků ap.: tech. d.
výfukových plynů; d. svítiplynu 2. zba-
vení, zbavování toxické závislosti: d.
narkomanů; detoxikační příd.
detrakce, -e ž (I) geol. druh ledovcové ero-
ze, odlamování a odtrhávání kusů roz-
pukaného skalního podloží
detrinit [-ny-], -u m (I) horo. soubor mikro-
částic hnědého uhlí sloužící jako pojivo
při briketování
detrit, -u, detritus, -tu m (I) 1. geol. úlom-
ky, drť nerostů, hornin n. organického
materiálu 2. biol., ekol. polorozložená or-
ganická hmota (biomasa); drobné čás­
tice rozložených organizmů ap. (vzná-
šejfcí se ve vodě n. usazené jako jemný
kal);med. drť odumřelých buněk 3. horo.
(na Ostravsku) pórovitá hornina nasy-
cená vodou a plyny; hnědé uhlí bohaté
na měkké rostlinné součásti, detritické
hnědé uhlí; detritický [-ty-] příd.: geol.
d-á struktura vápenců; horo. d. hnědé
uhlí detrit 3
detritivor [-ty-], -a m (1) biol. detritofág
detritofág, -a m (I + ř) biol. organizmus, kt.
požírá rozkládající se organickou hmo-
tu, hl. rostlinnou, detritivor; detritofág-
ní příd.
detritus t detrit
detronizace [-ny-], -e ž (I) kniŽ. svržení z
trůnu, sesazení panovníka; detronizač­
ní příd.
detronizovat [-ny-] dok. (I) kniŽ. (koho, co) pro-
vést detronizaci někoho: d. cara
detruze, -e ž (1) eko!. působení větru na půd­
ní povrch, forma deflace, kdy uvolněné
půdní částice jsou ukládány v závětří
detto přísl. (it) rovněž, právě tak, taktéž, totéž
(nahrazuje opakující se údaj) (zkr. dto,
dtto)
deus ex machina [má-ná] (I) v střec. diva-
dle postava boha, spuštěná shora mecha-
nickým zařízením na jeviště, aby řešila
zápletku hry; přen. kdo n. co náhle po-
může vyřešit něj. spor n. složitou situaci
deutel'ace, deuterační ,\.. deuterizace
deuteragonista [-ny-], -y m (ř) div. druhý
herec v střec. tragédii (na rozdíl od pro-
tagonisty a tritagonisty)
deuteranop, -a m (ř) med. člověk postižený
deuteranopsií
deuteranopsie, -e ž (ř) med. barvoslepost na
zelenou barvu
deuterium, -ia s (ř) chem. izotop vodíku, těž­
ký vodt'k
deuteriumoxid [-m 10-], -u m(ř) chem. slou-
čenina kyslíku s těžkým vodíkem, těžká
voda
deuterizace, deuterace, -e ž (ř) chem. reak-
ce, kterou se do sloučeniny zavádí deu-
terium; deuterační, deuterizační příd.
devitalizace
deutero- (ř) vslož. první část s význ. 1. druhotný,
sekundámí2. chem. obsahující deuterium
deuterof1oem [-oé-], -u m (ř) bot. druhotné
lýko
deuterokanonický [-ny-] příd. (ř) cfrk. druhot-
ně přijatý a uznaný katol. a pravosl. círk-
ví, nekanonický: d-é (biblické) knihy
deuteron, -u m(ř) jad. fyz. jádro atomu deute-
ria složené z jednoho protonu a jednoho
neutronu
deuteroskopie, -e ž (ř) med., psych. vnímání
vlastní osoby jako dvojníka (jako při
obrazu v zrcadle)
deuteroxylem, -u m (ř) bol. druhotné dřevo
deutocerebrum, -ra s (ř + I) zool. část mozku
členovců inervující tykadla
deutzie [dajcie], -e ž (Vl) zahr. ozdobný keř z
rodu Deutzia s bílými a růžovými květy
v latách n. hroznech, trojpuk (bol.) (nazv.
podle hol. úředníka Jana van der Deutze)
devalorizace, -e ž (I) kniŽ. znehodnocení
devalvace, -e ž (I) ekon. oficiální snížení sta-
noveného obsahu drahého kovu v peněž­
ní jednotce, tzn. snížení měnové parity
vůči zahraničnímměnám (op. revalvace);
přen. mravní d. znehodnocení; devalvač­
ní příd.
devalvovat dok. i ned. (I) ekon. (co; -) provést,
provádět devalvaci něčeho (op. revalvo-
vat): d. frank; d-aná měna
dévanágarí neskl. s(ind) lingv. písmo uŽív. pro
sanskrt a někt. novodobé ind. jazyky
devastace, -e ž (I) (z)pustošení, (z)ničení:
d. lesů; eko!. d. krajiny porušení přiro­
zených podmínek jejího vývoje pro ži-
vot organizmů; devastační příd.
devastovaný příd. takový, kt. byl devasto-
ván: d-é území
devastovat dok. i ned. (co) (z)působit devas-
taci něčeho
deverbativum [-ty- i -tý-], -vas(l)lingv. slo-
vo odvozené od slovesa (např. malovat
--; malovaný, létat --; letadlo, říci --; ří­
kat); deverbativní příd.: d. podstatnéjmé-
no, sloveso
deviace, -e ž (I) kniŽ. a odb. odchylka, úchyl-
ka, odklon, odbočení: geof. magnetická
d. vychýlení magnetky kompasu ze smě­
ru magnetického poledníku; optická d.
úchylka světelného paprsku od původ­
ního směru; nám. odchylka od vytčeného
směru lodi; sodol. chování odchylující se
od společenských norem a narušující
společenské soužití, soudržnost a pořá­
dek, deviantní chování; med. sexuální d.
aberace; deviační příd.
deviantní příd. (a) sodo!. narušující obecně
uznávané normy, odchylující se od nich:
d. chování deviace
devinkulace, -e ž (I) peněž. zrušení vinkula-
ce: d. vkladní knížky; devinkulační příd.
deviovaný příd. (I) med. úchylný, vadný:
d-é dítě; d. vývoj scestný
de visu [dé vízú] (I) kniŽ. na pohled; podle
názoru
devita1izace, -e ž (I) med. umrtvení nervu v
zubu; devitalizační příd.
devitrifikace
devitrifikace, -e ž (I) odb. přechod skelné
hmoty v krystalickou, odskelnění: geo!.
d. hornin; devitrlf'lkační příd.
deviza, -y ž (1) peněž., ekon. úvěrový a pla-
tební dokument vyjádřený v cizí měně,
uŽív. v mezinárodním účtování; krátko-
dobá peněžní pohledávka znějící na cizí
měnu a v cizině splatná: vázaná d. po-
hledávka znějící na nesměnitelnou
měnu; volná d. ve volně směnitelné
měně; devizový!, devizní příd.: d-é pro-
středky; d-ní opatření; d-á banka; de-
vizově přís!.
devíza, -y ž (1) 1. heslo, průpověď, zásada,
vůdčí myšlenka: životní d.; tvůrčí d.;
(v heraldice) vedlejší část erbu, heslo na
stuze pod štítem symbolicky vyjadřující
nositele znaku 2. hud. první uvedení té-
matu árie; devízový2 příd.: hud. d-á árie
uvedená devízou
devoce, -e ž (I) zasl. oddaná, pokorná, často
až upřílišená úcta; devoční příd.: hist. d.
formule (v diplomatice) část úvodu stře­
dověké (panovnické) listiny obsahující
titul vydavatele doplněný slovy Dei gra-
tia, tj. z boží milosti
devocionálie, -ií ž pomn. (1) cfrk. předměty
sloužící k povznesení zbožnosti věří­
cích (např. růžence, křížky, sošky)
devoluce, -e ž (I) 1. práv. přenesení pravo-
moci na vyšší orgán 2. bio!. řidč. vývoj od
složitějšíchforem k jednodušším, regre-
sivní vývoj; devoluční, devolutivní [ty-
i -tý-] příd.
devon, -u m (Vl) geol. útvar starších prvohor
(nazv. podle hrabství Devon v Anglii);
devonský příd.
devótní příd. (I) kniž. přehnaně oddaný n.
zbožný, ponížený; vyjadřující tyto vlast-
nosti: d. poklona; d. katoltk pobožnůst­
kářský; devótně přís!.: d. prosit podlíza-
vě; devótnost, -i ž
dexiografie, -e ž (ř) odb. psaní zleva dopra-
va; dexiografický příd.
dextrální příd. (I) odb. řidč. pravostranný (op. dezertovat dok. i ned. (1) provést, provádět
sinistrálnQ
dextra manu [-trá -nú] přís!. (I) hud. (hrát)
pravou rukou
dextran, -u m (I) biol., chem. polysacharid
z glukózových zbytků, uŽív. jako náhra-
da krevní plazmy; dextranový příd.: d-é
kvašení
dextrin, -u m (I) chem. směs hydrolytických
produktů škrobu, uŽív. jako lepidlo,
k výr. apretur aj.; dextrlnový příd.: d-á
moučka; d. klih
dextrokardie [-dy-], -e ž(1 + ř) med. vrozené
pravostranné uložení srdce v dutině hrud-
ní
dextroner, -u m (um) chem. odpadní sirup při
výrobě krystalické glukózy
dextrotropní příd. (I + ř) odb. řidč. pravotoči-
vý (op. sinistrotropní")
dextróza, -y ž (I) chem. dř. škrobový cukr
t
dez· též de-
t
deza· též dea-
dezagregace, -e ž(f + I) ekon. rozklad celko-
159
vých, souhrnných údajů o ekon. jevech
na údaje dílčí (op. agregace)
dezagregátor, -u m(f + I) tech. dezintegrátor
s jedním pohyblivým mlecím kotoučem
dezaktivace [-ty-], -e ž(f+ I) 1. odb. odstra-
ňování účinných látek z prostředí, zba-
vování účinnosti2. jad. fyz. ztráta aktivity
aktivované molekuly, aniž došlo k její
přeměně 3. voj. mechanické odstraňová­
ní radioaktivního zamoření (z povrchu
terénu, staveb, zbraní, těla, šatstva, vody,
potravin ap.) 4. potr. inaktivace biologic-
ky účinných látek (např. enzymů) n. mi-
kroorganizmů (např. při konzervaci);
dezaktivačnJpříd.
dezaktivovat [-ty-] ned. idok. odb. (co) prová-
dět, provést dezaktivaci: d. látku; voj. d.
prostor
dezaktualizace, -e ž(f +f < I) kniŽ. ztráta ak-
tuálnosti
dezartikulace [-ty-], -e ž (f + I) med. chirur-
gicky provedené vykloubení (např. při
totální endoprotéze)
t
dezén, dezé- desén, desé-
dezentér, dezentýr, -a m (1) zasl. ob. dezertér
dezentýrovat dok. (1) zasl. ob. dezertovat
dezerce, -e ž (I) zběhnutí (zvl. od vojska):
hromadná d.; přen. d. z úřadu
dezert, -u m(1) pokrm zakončující jídlo, zvl.
sladké pečivo, ovoce, sýr; zákusek vůbec:
oplatkový d.; dezertní", dezertový příd.:
d-ní talířek, pň'boružívaný pro dezert; potr.
d-ní sýr měkký sýr zrající od povrchu a
mající osobitou chuť; d-nt víno do něhož
bylo třeba přidat alkohol nebo cukr
dezerta, -y ž (1) bol. vegetativní typ (polo)-
pouštních rostlin
dezertér, -a m(dezertérka, -y ž) (1) kdo de-
zertoval, zběh: d. od pluku; dezertérský
příd.: d-é úmysly; dezertérství, -í s
dezertikolni [-ty-] přfd (I) zoo!. d. organiz-
mus přizpůsobenýživotu na poušti (např.
pouštní hmyz, ptáci, hlodavci, velbloud)
t
dezertní dezert
dezerci, zběhnout, zbíhat: d. do zajetí;
přen. d. z univerzity
dezertový t dezert
deziderát ,\.. dezideratum
deziderativum [-ty- i -tý- J, -va s (I) Hngv.
odvozené sloveso přidávající k základ-
nímu významu neodvozeného slovesa
odstín snahy (např. v latině), sloveso
snahové; deziderativnJ příd.: Hngv. d. slo-
veso
dezideratum [-rá-], -ta s, deziderát, -u m
(I) kniž. a odb. žádaná věc, něco požadova-
ného, požadavek; knih. d-ata chybějící"
(ale žádané a potřebné) knihovní jednot-
ky
deziderium, -ia s (I) kniž. přání, žádost, tuž-
ba
deziluze, -e ž (1) zbavení, pozbytí iluzí, roz-
čarování, vystřízlivěni", zklamání
deziluzionista [-ny-], -y m (deziluzionist-
ka, -y ž) (1) kdo ztratil iluze, kdo byl zba-
ven iluzí
dezinvestice
deziluzionistický [-nysty-] příd. k deziluzi-
onizmus, k deziluzionista
deziluzionovat dok. i ned. (1) řidč. (koho, co) zba-
vit, zbavovat iluzí
deziluzionizmus [-ny-], -mu m (f+ I) stav
deziluze, pocit deziluze
dezinat- t desinat-
dezindustrializace, -e ž (1) odstraňování,
odstranění průmyslu, odprůmyslnění;
dezindustrializační příd.
dezinfekce, -ež(f+ I) 1. zbavování prostředí
infekce, nákazy záměrným ničením
choroboplodných zárodků: d. bytu 2.
hovor. dezinfekční prostředek, prostřed­
ky; dezinfekčnípříd.: d. přístroj, prostře­
dek
dezinfektor, -a m (dezinfektorka, -y ž)
(f + I) kdo provádí dezinfekci
dezinfektor, -u m(f + I) dezinfekčnípřístroj
dezinficiens neskl. s (mn. 1. -ncia, 2. -ncií)
(f + I) med., farmo d-ncia látky pouŽív.
k usmrcování mikrobů na neživých před­
mětech
dezinfikovat ned. i dok. (f + I) (co) provádět,
provést dezinfekci něčeho; podrobovat,
podrobit dezinfekci: d. šaty
dezinformace, -e ž (1) kniž. nesprávná, (vě­
domě) zkreslená informace; její šíření,
rozšíření; dezinformačnípříd.
dezinformovat ned. i dok. (1) kniž. (koho, 4. p.)
podávat, podat někomu dezinformace:
d. veřejnost
dezinsekce, -e ž(f + I) odb. hubení obtížného
hmyzu a škodlivých členovců, odhmy-
zování, odhmyzení; dezinsekčnípříd.: d.
prostředek, zařízení
dezintegrace, -e ž (f + I) kniŽ. a odb. rozpoje-
ní, rozvolnění, rozpad, rozklad něj. cel-
ku (op. integrace): d. osobnosti; geo!. d.
hornin (v přírodě); (laboratorní) d. se-
dimentů; tech. rozmělňování, drcení; jad.
fyz. d. atomového jádra rozpad; bio!. d.
tkáně, organizmu; psych. d. osobnosti;
sociální d. porušení vztahů ke společ­
nosti; publ. narušení, rozpad integrity
(celistvosti); dezintegrační příd.
dezintegrátor, -u m (f + I) tech. nárazový
mlýn k drcení (dezintegraci) hrudkovi-
tého n. vláknitého materiálu, uŽív. v růz.
oborech, rozmělňovadlo
dezintegrovaný příd. psych. takový, kt. pod-
lehl (sociálnQ dezintegraci: sociálně d.
člověk
dezintegrovat ned. i dok. 1. kniž. (co) rozdro-
bovat, rozdrobit, rozbíjet, rozbít jedno-
tu, celistvost (op. integrovati): d. společ­
nost 2. odb. řidč. provádět, provést dezin-
tegraci
dezinteresovat se ned. i dok. (1) kniŽ. pozbý-
vat, pozbýt zájmu: d. se v otázce prode-
je; být d-án nemít zájem, zůstat nezúčast­
něn
dezinterpretace, -e ž (f + I) kniž. špatná,
zkreslující interpretace
dezinvestice [-ty-], -e ž (f + I) ekon. snížení
míry n. rozsahu prováděných investic;
snížení investičního programu
 dezodor
dezodor, -u m (I) hovor. dezodorant, deodo-
rant 2
de(z)odorace, de(z)odorizace, -e ž (I) chem.
odstraňování, odstranění nežádoucího
zápachu n. vůně: d. vody; d. tuků, olejů;
de(z)odorační, de(z)odorizační příd.: d.
přípravek, látka
dezodoransneskl. s (mn. 1. -ncia,2. -ncií)farm.
d-ncia dezodorační látky
de(z)odorant, -u m 1. chem. dezodorační
prostředek 2. kosmetický dezodorační
přípravek
dezodorátor, dezodorizátor, -u m (f + I)
chem. zařízení k dezodor(iz)aci tuků a
olejů
de(z)odorizace, de(z)odorizačnítde(z)o-
dorace
de(z)odorovat, de(z)odorizovat ned. i dok.
chem. provádět, provést dezodor(iz)aci
něčeho
dezolátní příd. (1\ neutěšený, žalostný, roz-
háraný, zoufalý: d. situace, nálada;
dezolátně přísl.; dezolátnost, -i ž
dezorganízace [-ny-], -e ž(f +f < ř) porušení
pořádku, rozklad, rozpad organizace, dis-
ciplíny, nepořádek, zmatek, chaos: d.
hospodářství, politického života; dezor-
ganizační příd.
dezorganizátor [-ny-], -a m kdo vyvolává,
způsobuje dezorganizaci něčeho, roz-
vratník
dezorganizovat [-ny-] ned. i dok. (co) uvádět,
uvést v dezorganizaci
dezorientace, -e ž (f) nedostatek, ztráta
orientačních schopností; orientace, bez-
radnost, zmatenost: d. v zahmniční poli-
tice; med. psychický příznak růz. chorob-
ných stavů projevující se ztrátou schop-
nosti určit čas a místo, kde se postižený
právě nachází, situaci n. i vlastní osobu
dezorientovaný příd. takový, kt. byl dezori-
entován, bezradný, zmatený: d. člověk;
dezorientovanost, -i ž
dezorientovatned. idok. (koho, co) uvádět, uvést
v dezorientaci, zbavovat, zbavit orienta-
ce, (z)mýlit, (z)mást: d. posluchače
dezox- t též deox-
de(z)oxidace, -e ž(f + ř) chem. odnímání kys-
líku z molekuly, odkysličování, reduk-
ce (op. oxidace); hul. d. oceli závěrečná
část zkujňovacího pochodu, při níž se z
tekuté oceli odstraňuje rozpuštěný oxid
železnatý, odkysličování oceli; de(z)o-
xidační příd.: hul. d. přísada sloužící k
dezoxidaci ocelí, dezoxidovadlo
de(z)oxidant, -u m, de(z)oxidovadlo, -a
s (f + ř) chem. látka odnímající kyslík; hul.
d-dlo de(z)oxidační přísada
de(z)oxidovat ned. i dok. chem., hul. (co) prová-
dět, provést de(z)oxidaci
dezurbanizace [-ny-], -e ž(f + I) archil. ome-
zování velkoměstských aglomerací vy-
tvářením menších sídelních center, sa-
telitních měst ap.; dezurbanizační příd.
dg fyz. zn. pro decigram
DG, Dg, dg med. zkr. pro diagnózu
D. G. (I) zkr. pro Dei gratia - z Boží milosti
160
dharma, -y ž (sanskrt) náb. 1. (v hinduizmu)
morální a právní řád upravující vztah
člověka k bohu a vztahy mezi lidmi 2.
(v buddhizmu) zákon či doktrína
dhau, dau neskl. m(arab) široká dvoustěžňo­
vá arab. plachetnice
dhoul, -a m(ind) zool. vzácná asijská psovitá
šelma rodu Cuan
dhup, -u m(?) výr. měkké žlutavé dřevo někt.
tropických stromů, pocházející z Malaj-
ska, uŽív. jako stavební materiál
di- [dy-] (ř) v slož. první část s význ. dvě, dvou-,
dvoj-; chem. označující přítomnost dvou
stejných atomů nebo atomových skupin
v molekule
di- [dy-], dis- (I) předp. s význ. roz-, ne-
dia [dy-] příd. (neskl.) (ř) potr. slang diabetický,
určený pro diabetiky: kompoty dia
dia- [dy-] (ř) předp. s význ. přes, skrz, napříč
dia-' [dy-] (ř) v slož. první část s význ. diabetes
dia- 2 [dy-] (ř) v slož. první část s význ. diapozi-
-tiv
diabandit [dy-dy-], -u m (ř) miner. tmavoze-
lený až olivově zelený jednoklonný jí-
lový minerál ze skupiny chloritů
diabas [dy-], -u m(ř) geol. zrnitá šedozelená
bazická výlevná a vyvřelá hornina (sta-
ropaleozoického stářI), složená převáž­
ně z augitu a plagioklasu; diabasový
příd.: d-á struktura; diabasově přísl.
diabetes [dy-], -tu m (ř) med. 1. d. (mellitus),
d-tu (m-tu) m chronické onemocnění
způsobené nedostatečnou produkcí in-
zulinu slinivkou břišní, úplavice cuk-
rová, cukrovka 2. d. insipidus, d-tu i-du
m onemocnění způsobené nedostatkem
adiuretinu, projevující se nadměrným
vylučováním málo koncentrované moči
a neuhasitelnou žízní, žíznivka
diabetický [dy-ty-] příd. k diabetes I, 2,
k diabetik: med. d-é kóma vyvolané vy-
sokou hladinou cukru v krvi při diabe-
tu; potr. d-é pečivo, d-á čokoláda pro di-
abetiky
diabetik [dy-ty-], -a m (diabetička, -y ž) (ř)
med. nemocný cukrovkou (diabetem mel-
litem)
diabetolog [dy-], -a m (diabetoložka, -y ž)
odborník v diabetologii
diabetologický [dy-] příd. k diabetologie, k
diabetolog: d-á laboratoř, poradna
diabetologie [dy-], -e ž (ř) obor lékařství za-
bývající se prevencí a léčbou poruch vnitř­
ně sekretorické funkce slinivky břišní a
někt. odchylkami metabolizmu glycidů
diablast [dy-] , -u m(ř) geol. metamorfní sou-
část vytvořená prorůstáním dvou mine-
rálů; diablastický [-ty-] příd.
diabolický [dy-] příd. (ř) kniž. ďábelský, zlý:
d. škleb
diabolizmus [dy-], -mu m(ř) kniž. kult ďábla
diabolka [dy-], -y ž (it) střela do vzduchov-
ky ve tvaru diabola
diabolo [dy-], -a s (it) dř. dětská hračka v
podobě cívky roztáčené, vyhazované a
chytané na provázku nataženém mezi
dvěma hůlkami
diafragma
diabolus in musica [dy- múziká] (I) hud. (do-
slova ďábel v hudbě) staré označení, kt.
dávali středověcí hudebníci zvětšené
kvartě (tritonu)
diabrochomorfóza [dy-] , -y ž (ř) geol. re-
krystalizace pod vlivem roztoků prosa-
kujících horninou
diaca [dyaka], -y ž(um) med. přístroj pro zjiš-
ťování změn dielektrických vlastností
tkáně, uŽív. k diagnostice novotvarů
diacetyl [dy-] , -u m (ř+ I) chem., potr. alifa-
tický diketon obsažený v másle a uŽív.
k aromatizování margarínu
diacetyldioxin [dy-dy-], -u m(ř+ I +ř)chem.
analytické činidlo k stanovení niklu
diacetylmorfin [dy-], -u m (ř+ I +ř) chem.
derivát morfinu, heroin
diáda [dy-], -y ž (ř) kniž. řidč. dvojice; mal. in-
formační jednotka skládající se ze dvou
bitů
diadém [dy-], -u m(ř) čelenka (pův. vant.
královská), drahocenná ozdoba hlavy;
diadémový příd.
diadoch [dy-], -a m (ř) Wsl. (pův.) jeden z
vojevůdců a pak z nástupců Alexandra
Velikého, vládnoucích v růz. částech bý-
valé makedonské říše; diadošský příd.
diadochie [dy-], -e ž(ř)miner. vzájemná za-
stupování dvou prvků ve struktuře ne-
rostu (např. zinku a železa ve sfalaritu)
diadochit [dy-], -u m(ř) miner. amorfní žlutý
až červenohnědý nerost, zásaditý a vod-
natý fosforečnan a síran železa v oxidač­
ním stuRni III
diadošský i diadoch
diafan [dy-], -u m(ř) odb. zasl. průsvitný, trans-
parentní papír, plakát ap.
diafanie [dy-ny-], -e ž (ř) ker., sklář. řidč. lito-
fanie
diafanní [dy-] příd. (ř) odb. zasl. průsvitný,
transparentní
diafanoskop [dy-], -u m (ř) zeměd. prosvětlo­
vací přístroj k zjišťování sklovitosti obil-
ních zrn, hluchosti semen ap.; med. svě­
telný zdroj k provádění diafanoskopie
diafanoskopický [dy-] příd. k diafanosko-
pie, k diafanoskop
diafanoskopie [dy-], -e žmed. prosvětlová­
ní dutin obličejových kostí diafanosko-
pem k zjištění zánětlivého výpotku
diafIlm [dy-] , -u m(ř+a) 1. film určený
k zhotovování diapozitivů 2. souvislá
řada diapozitivů na urč. námět
diafonie [dy-ny-], -e ž(ř)hud. řidč. raný více-
hlasý zpěv, organum
diafora [dy-], -y ř (ř) liter. figura využívající
opakování téhož výrazu k vyjádření pro-
tikladu mezi jeho běžným významem a
zevšeobecněním někt. jeho významo-
vých rysů, anak:láze I
diaforit [dy-], -u m (ř) miner. vzácný jedno-
klonný nerost kovově šedé barvy a lesku,
sulfid olova, sthbra a antimonu
diafragma [dy-], -y ž (ř) 1. odb. mezistěna,
přepážka: fyz. chem. porézní přepážka, kt.
odděluje plyny n. kapaliny, omezuje je-
jich mísení, příp. umožňuje jejich děle-
diaftoréza
ní; tech. řidč. membrána (v čerpadlech ap.)
2. opl. clona, clonka opt. zařízení, zprav.
kruhová 3. bol. blanitá přehrádka rozdě­
lující dutinu šešule na dvě semenná pouz-
dra 4. anal. plochý sval oddělující dutinu
hrudní od dutiny břišní a sloužící k dý-
chání, bránice; diafragmatický [-ty-],
diafragmový příd.
diaftoréza [dy-], -y ž(ř) geol. další metamor-
fóza metamorfované horniny za jiných
(nižších) podmínek, retrográdní, retro-
gresivní metamorfóza; diaftoretický
[-ty-] příd.: geol. d. svor
diafýza [dy-], -y ž (ř) anal. střední část dlou-
hých kostí uložená mezi epifýzami
diageneze [dy-], -e ž (ř) geol. souhrn proce-
sů, kt. probíhají v sedimentech v prů­
běhu jejich zpevňování; diagenetický
[-ty-] příd.: d. proces; diageneticky přísl.
diagnostický [dy-ty-] příd. k diagnostika, k
diagnostik: d. problém; d-é sympozium; -
d-éopravárenské zařízení; kyb. d. program
lokalizující a určující chyby jiného pro-
gramu či zařízení; diagnosticky přísl.
diagnostik [dy-ty-], -a m (diagnostička,
-y ž) (ř) lékař stanovící diagnózu: přen. d.
společnosti
diagnostika [dy-ty-], -y ž(ř) 1. med. nauka o
rozpoznávání chorob a jeho metodách 2.
tech. soubor detekčních metod pro určení
stupně poškození materiálu a zařízení
diagnostikovat [dy-ty-], řidč. diagnózovat
ned. i dok. (ř) med. určovat, určit diagnózu
(nemoci)
diagnostikum [dy-ty-], -ka s (ř) med., farmo
látka uŽív. k diagnóze (při vyšetřování
rentgenem ap.)
diagnóza [dy-], -y ž(ř)kniž. aodb. rozbor pří­
čin něj. jevu, stavu, poškození ap.: d. si-
tuace; med. rozpoznání, zjištění a jmen-
né určení choroby vyšetřením nemoc-
ného; biol. vymezení nejvýznačnějších
vlastností a rozlišovacích znaků rostlin-
ného n. živočišného taxonu
diagnózovat t diagnostikovat
diagonál [dy-], -Um(1 <ř)texl.1. vzortkani-
ny s šikmým výrazným úhlopříčným řád­
kováním vytvořeným keprovou vazbou
2. tkanina s tímto vzorem uŽív. zvl. na
sport. saka a pláště; diagonálový příd.
diagonála [dy-], -y ž (I < ř) 1. mal. spojnice
dvou nesousedních vrcholů v mnoho-
úhelníku n. mnohostěnu, úhlopříčka 2.
stav. prvek konstrukce n. část stavby jdou-
cí napříč, šikmo, úhlopříčně (prut, příč­
ka, chodba, komunikace) 3. šach. úhlo-
příčná řada políček na šachovnici 4. ÚČ.
zamezovací čára, kterou se proškrtávají
nepopsané řádky účtu ap., aby se na ně
nemohlo psát; diagonální příd. úhlopříč­
ný, šikmý, příčný: tech. d. čerpadlo se šik-
mým průtokem a výstupem; diagonál-
ně přísl.
diagram [dy-], -u m(ř) 1. odb. grafické (geo-
metrické) znázornění číselných údajů
v prostorovém n. časovém průběhu n.
vzájemném vztahu dvou n. více veličin,
161
nejč. soustavou pravoúhlých os, graf 2.
bol. d. květní schematické znázornění
počtu a postavení květních orgánů při
pohledu shora do květu; diagramový,
řidč. diagramatický [-ty-] příd.: d-é tabul-
ky
diachronie [dy-ny-], -e ž (ř) odb. sledování,
zkoumání jevu v jeho časovém vývoji:
Hngv. výklad jazyka z hlediska změn
v růz. časových obdobích (op. synchro-
nie); diachronický, diachronní příd.:
Hngv. d. jazykověda historická; d-ní po-
pis jazyka (op. synchronní)
diák [dy-], -u mslang diapozitiv
diakineze [dy-], -e ž(ř) gen. závěrečné stadi-
um profáze prvního redukčního dělení
buněčného jádra
diak1áza [dy-], -y ž(ř) geol. prasklina, v níž
nenastal významný pohyb, puklina
diákon [dy-], -a m (I <řl círk. 1. (pův.) po-
mocník apoštolů pečující o chudé a ne-
mocné; (v katoI. i pravosI. církvi) du-
chovní s vysvěcením nižším než kněž­
ským, oprávněný křtít a kázat, jáhen 2.
(v protestantských církvích) kazatel bez
odb. vzdělání s pověřením spravovat
sbor, laický kazatel
diakonát [dy-], -u m círk. hodnost, funkce
diákona, jáhenství
diakonie [dy-ny-], -e ž(1 <řl círk. (v protes-
tantských církvích) pomoc a služba chu-
dým a nemocným; zařízení organizující
a provádějící tuto službu
diakonikon [dy-ny-], -ka s (ř) archil. prostor
připojený k již. straně apsidy raněkřes­
ťanských a řeckokatolických chrámů,
uŽív. diákony
diakonka [dy-], diakonistka [-ny-], -y ž(ř)
círk. (v protestantských církvích) sestra
pečující o nemocné (ve zvl. zařízení)
diakritický [dy-ty-] příd. (ř) rozlišovací, ro-
zeznávací: Hngv. d-á znaménka čárky, teč­
ky, kroužky ap. nad písmeny n. pod nimi
sloužící k rozlišení růz. platnosti téhož
písmene; d. pravopis užívající takových
znamének
dialag [dy-], -u m(ř) miner. jednoklonný ne-
rost, šedozelený, hnědavý lesklý pyro-
xen, vyznačující se dokonalou dělitelnos­
tí
dialdehyd [dy-], -u m (ř) chem. organická
sloučenina obsahující v molekule dvě
aldehydické skupiny
dialekt [dy-], -u m (I <řl Hngv. nespisovný
útvar národmllo jazyka odlišující se někt.
strukturními rysy a uŽív. na urč. území,
nářečí; sociální d. nestrukturní útvar za-
ložený zejm. na společensky podmíně­
né lexikální diferenciaci; dialektní, di-
alektový, zasl. dialektický' [-ty-] příd. ná-
řeční; dialektně, dialektově, zasl. dialek-
ticky' přísl. nářečně
dialektickomaterialistický [dy-ty-ty-] příd.
(ř + I) založený na dialektickém materia-
lizmu: d. názor
dialektik [dy-ty-], -a m(ř) 1. člověk schop-
ný diskutovat, logicky pohotový řečník,
dialýza
debatér, polemik: obratný d. 2. stoupe-
nec, zastánce dialektiky: řečtí d-ové
dialektika [dy-ty-], -y ž (ř) filoz. 1. (pův.)
umění vést polemiku, zjišťovat pravdu
odhalováním rozporů v řeči odpůrce 2.
(ve scholastice) formální logika 3. (u He-
gela) učení o vývoji ducha a myšlení ve
třech stupních (teze, antiteze, syntéza)
jako plynulé sjednocování protikladů;
materialistická d. materialistická aplika-
ce Hegelova učení na vývoj přírody, lid-
ské společnosti a poznání; dialektický2
příd.: d. vývoj; d. materializmus světový
názor marxistické filozofie; círk. d-á teo-
logie teologický směr po I. svět. válce
zakládající se na tezi o absolutní nadpři­
rozenosti Boha, jež nemůže být žádným
způsobem člověkem pochopena; dialek-
ticky 2 přísl.
dialektizmus [dy-ty-], -mUm(l)lingv. nářeč­
níjev
dialektní t dialekt
dialektografie [dy-], -e ž (I + ř) lingv. popis
nářečí (dialektu)
dialektolog [dy-], -am (dialektoložka, -y ž)
odborník v dialektologii
dialektologický [dy-] příd. k dialektologie,
k dialektolog: d-á studie; - d. kongres
dialektologie [dy-], -e ž (I + ř) obor jazyko-
vědy studující nářečí (dialekty) a jejich
fungování
dialektový t dialekt
diální [dy-] příd. (I) ekol. probíhající celých
24 hodin: d. jev, cyklus
dialog [dy-], -u m(ř) 1. rozhovor, rozmluva,
zprav. mezi dvěma osobami (op. mono-
log): dávat přednost d-u před konfronta-
cí; lingv. forma jazykového projevu, při
němž se každá výpověď adresuje přímo
účastníku komunikace a je omezována
tématem rozhovoru; div. základní složka
dramatického díla, kt. v podobě vzájem-
ných replik dvou n. více mluvčích vy-
tváří vývoj děje a odhaluje charaktery
postav 2. Hter. antický žánr filoz. a esejis-
tické literatury: platonský d.; dialogový
příd.: div. d-á scéna výstup založený na
dialogu; fihn. d-á listina (jilmového scé-
náře) soupis mluveného textu filmu; výp.
tech. d. režim typ provozu výpočetního
systému, který účastníkovi umožňuje
vyměňovat si s počítačem přímo otázky
a odpovědi; dialogický příd.: d-á fonna
povídky; dialogicky přísl.; dialogičnost,
-i ž
dialogizace [dy-], -e ž (ř) liter. použití, pou-
žívání dialogických prostředků v sloves-
ném díle; zpracování pův. textu do po-
doby dialogu
dialogizovat [dy-], řidč. dialogovat dok. i ned.
uplatnit, uplatňovat dialogizaci: d. sou-
vislé vyprávění; d-aná povídka
dialýza [dy-] , -y ž (ř) 1. chem. oddělování
vysokomolekulárních látek od nízkomo-
lekulárních látek pomocí polopropust-
ných membrán 2. med. odstraňování ne-
žádoucích zplodin z těla přechodem lá-
dialyzát
tek přes membránu (např. zapojením na
umělou ledvinu); dialyzační příd.: chem.
d. souprava; d. roztok
dialyzát [dy-], -u m (ř) chem. produkt dialýzy
dialyzátor [dy-], -u m (ř) chem. přístroj pro-
vádějící dialýzy, dialyzační přístroj
dialyzovaný [dy-] příd. med. takový, kt. byl
dialyzován: d. pacient
dialyzovat [dy-] ned. i dok. (ř) chem., med. pro-
vádět, provést dialýzu
diamagnetický [dy-ty-] příd. fyz. k diamag-
netikum, k diamagnetizmus: d-é látky
diamagnetikum [dy-ty-], oka s (ř) fyz. látka
projevující diamagnetizmus
diamagnetizmus [dy-ty-], -mUm(ř)fyz. stav
látky, která získala opačně orientovaný
magnetický moment ve vnějším magne-
tickém poli
diamant [dy-], -u m (f < ř) 1. miner. vzácný
krychlový nerost nejvyšší tvrdosti, zprav.
čirý, uŽív. jako drahokam n. k řezání, vr-
tání ap. 2. řem. nástroj s jeho odštěpkem
k řezání skla 3. polygr. stupeň velikosti tis-
kařského písma (4 body = 1,504 mm);
diamantoVÝpříd.: d. šperk; přen. d-á svat-
ba šedesáté výročí sňatku; jeho oslava;
d-á burza na kt. se obchoduje především
s opracovanými diamanty; tech. d. bort
diamantový prášek uŽív. jako brusivo;
d-é (obráběcí) nástroje; diamantově
přís!.: d. lesklý
diamantování [dy-], -í s (f) archit. úprava čel
kvádrů do tvaru čtyřbokých jehlanů,
bosáž, rustika
diametr [dy-], -u m(ř) 1. mat. spojnice (tvou
bodů na kružnici n. kulové ploše prochá-
zející středem dané kružnice n. koule, prů­
měr 2 archit. prvořadá městská komuni-
kace protínající centrální oblast velko-
města
diametrální [dy-] příd. 1. k diametr: mat. d.
body krajní body průměru kružnice, elip-
sy, hyperboly; tech. d. ventilátor s příč­
ným prouděním vzduchu v oběžném
kole 2. protichůdný, odporující, opačný:
zcela d. názory 3. naprostý, úplný: d.
rozdfl, opak; diametrálněpřís!.: d. odliš-
ný zcela; diametrálnost, -i ž protichůd­
nost, roz<h1nost
diamid [dy-], -u m(ř)chem. d. kyseliny uhli-
čité konečný rozkladný produkt v me-
tabolizmu bílkovin, močovina, karba-
mid
diamin [dy-], -u m (ř) chem. d-y organické
sloučeniny obsahující v molekule dvě
aminové skupiny: alifatické, aromatic-
kéd-y
dian [dy-], -um(um)tech. surovina pro výro-
bu epoxidových pryskyřic a polykarbo-
nátů
diapás [dy-], -u m(ř + č) fot. série diapozitiv-
ních snímků na pásu filmu
diapauza [dy-], -y ž(ř + 1 < ř) bio!., eko!. zasta-
vení n. zpomalení životních projevů
někt., zvl. bezobratlých živočichů v urč.
vývojové fázi (např. zimní spánek)
diapazon [dy-], -u m(f < ř) kniŽ. a odb. rozpětí,
162
rozsah: repertoárový d. herečky; hud. tó-
nový rozsah nástroje n. hlasu
diapedeze [dy-], -e ž (ř) med. prostupování
bílých krvinek neporušenou stěnou vlá-
sečnic (kapilár) do mezibuněčnýchpro-
stor
diapira [dy-], -y ž (ř) geo!. jádro prorážející
ohyb vrásy; diapirový příd.
diapirizmus [dy-], -mu m(ř) geo!. tektonické
prorážení vrásových (antiklinálních) ohy-
bů horninami jádra vrásy (antiklinály)
diapivo [dy-], -a s (ř + č) potr. pivo pro diabe-
tiky
diapozitiv [dy-ty- i -tý-], -Um(ř+l)fot. pozi-
tivní, zprav. barevný (fotografický) ob-
raz na průhledné podložce (sklo, film)
umožňující jeho promítání n. prohlížení
v prosvěcovacím přístroji; diapozitivní
příd.: d. film, snímek
diaprojekce [dy-], -e ž (ř + 1) opt. promítání
průhledných předmětů (např. diapoziti-
vů); diaprojekční příd.
diaprojektor [dy-], -u m (ř+ 1) fot. přístroj
k promítání diapozitivů
diarámeček [dy-], očku m (ř + č) hovor. ráme-
ček na zakládání diapozitivu
diaré [dy-] neskl. s (n < ř) hovor. průjem
diarea [dy-], -ey ž (ř) med. průjem; diareic-
ký příd. průjmový
diář [dy-], -e m (1) 1. kalendář pro denní
záznamy 2. zast. úř. kniha denních zápisů
o došlé i odeslané korespondenci, pro-
tokol, žurnál
diaskop [dy-], -u m (ř) fot. řidč. diaprojektor;
diaskopický příd.
diaspor [dy-], -u m (ř) miner. kosočtverečný
nerost, bezbarvý, bílý, růžový n. nazele-
nalý, tvořící drobné tabulky n. stébla,
modifikace hydratovaného oxidu hlini-
tého
diaspora [dy-], -y ž 1. náb. n. etnické spo-
lečenství žijící (rozptýleně) v rámci ji-
ného společenství:židovská d. 2. bot. od-
dělený orgán n. část rostliny sloužící k
jejímu rozmnožování a rozšiřování; di·
asporální příd.
diasporametr [dy-], -u m (ř) fyz. soustava
dvou hranolů sloužící ke změně odchyl-
ky procházejícího světelného paprsku od
směru dopadu
diastatit [dy-ty-], -u m (ř) miner. odrůda čer­
ného, sloupcovitého amfibolu
diastáza [dy-], -y ž (ř) biochem. zast. amyláza;
diastatický [-ty-] příd.
diastazovat [dy-] ned. i dok. odb. řidč. (co) sla-
dovat, zesladovat
diastema [dy-], -y ž (ř) 1. anat. (u někt. sav-
ců) mezera v zubní řadě, (u člověka) me-
zera mezi středními horními řezáky 2.
geo!. krátkodobé přerušení sedimentace,
kdy nedošlo k erozi podložních sedimen-
tů
diastematický [dy-ty-] příd. (ř) hud. d-é neu-
my zachycující výškové rozdíly tónů
diastereo(izo)mer [dy-], -u m (ř) chem. d-y
dvojice sloučenin vyznačující se diaste-
reoizomerií
diazenitál
diastereoizomerie [dy-], -e ž(ř) chem. typ izo-
merie, při němž je rozdíl fyzikálních vlast-
ností způsoben pouze odlišným uspořá­
dáním na dvou asymetrických atomech
diastola [dy-], -y ž(ř) 1. fyzio!. období uvol-
nění mezi stahy srdečního svalu, kdy se
ochablá komora plní krví (op. systola) 2.
liter. dloužení krátké samohlásky z ver-
šových důvodů; diastolický příd.: med. d.
šelest
diatrofizmus [dy-], -mu m(ř) geo!. tektonic-
ké deformace zemské kůry; diastrofic-
ký příd.: geo!. d-á struktura druhotná struk-
tura vzniklá tektonickými silami
diatermální [dy-] příd. (ř) odb. propouštějící
sálavé teplo, průteplivý: d. látka; geo!. d.
nerost
diatermie [dy-], -e ž (ř) med. 1. léčebná me-
toda prohřívánítělesných tkání a orgánů
vysokofrekvenčním střídavým elektr.
proudem: d. kloubu 2. vysokofrekvenč­
ní přístroj uŽív. k tomuto prohřívání; di-
atermický příd.
diatermokoagulace [dy-], -e ž (ř+ I) med.
koagulace tkání vysokými teplotami
(jako léčebná metoda)
diatestor [dy-], -u m (ř+ 1) tech. tvrdoměr
k měření tvrdosti kovu podle velikosti
vtisku zkušebního tělíska do materiálu
diatexe [dy-], -e ž (ř) geo!. pokročilejší stadi-
um roztavení hornin
diatéza [dy-], -y ž(ř) med. sklon, náchylnost
organizmu k urč. chorobám, chorobným
změnám: hemoragická d.
diateze [dy-], -e ž (ř) lingv. gramatická kate-
gorie slovesa vyjadřující poměr sloves-
ného děje k podmětu, slovesný rod
diatomit [dy-], -u m (ř) geo!. lehká pórovitá
usazená hornina složená převážně ze
schránek rozsivek k izolačním účelům
diatomový [dy-] příd. (ř) geo!. složený převáž­
ně z křemitých schránek rozsivek (Dia-
tomaceae): d. kal; d-é bahno; d-á zemi-
na sypký diatomit, křemelina; d-á břid­
lice zpevněný diatomit
diatonický [dy-ny-] příd. (ř) hud. d-á stupni-
ce řada tónů v rozsahu jedné oktávy slo-
žené z pěti celých tónů a dvou půltónů,
postupující tak, že po dvou a třech ce-
lých tónech přichází půltón; d-á harmo-
nika kt. má melodickou soustavu v urč.
diatonické řadě tónů durové stupnice;
diatonicky přís!.
diatonika [dy-ny-], -y ž (ř) hud. skladebný
sloh založený na tónové soustavě diato-
nické stupnice
diatriba [dy-], -y ž(ř) liter. (pův.) duchaplné
satirické kázání střec. potulných filozo-
fů, (později) kritický n. hanlivý spis
diatroma [dy-], -y ž (ř) geo!. komínovitý
sopečný útvar vzniklý explozí plynů a
par
diatyron [dy-], -u m(ř) archit. předdveřní pro-
stor střec. domu, menší krytý prostor
před vstupními dveřmi, protyron
diaulos [dy-], -lu m (ř) hud. dvojitý aulos
diazenitál [dy-ny-], -u m (ř+ arab) astro pří-
diazo-
stroj k určování okamžiků průchodů
hvězdy vertikálem
diazo- [dy-] (ř) v slož. první část s význ. 1. chem.
sloučeniny se skupinou dvou dusíkových
atomů 2. odb. diazografický
diazoalkan [dy-] , -um(ř+ arab)chem. d-yali-
fatické uhlovodíky s diazoskupinou
diazobarvivo [dy-], -a s (ř + č) chem., tech. d-a
skupina organických barviv s jednou n.
více diazoskupinami v molekule
diazofilm [dy-], -u m(ř+a)odb. filmový pá-
sek k zhotovování diazografických ko-
pií, diazografický film
diazofólie [dy-], -e ž (ř+ 1) odb. průsvitný
materiál k zhotovování diazografických
kopií, diazografická fólie
diazografie [dy-], -e ž (ř) odb. rozmnožovací
technika využívající k vytvoření obrazu
citlivosti diazosloučenin na světlo; dia-
zografický příd.: d-é kopírování; d-á ko-
pie; d. papír; film, d-áfólieopatřenévrst-
vou na světlo citlivé diazosloučeniny
diazokopie [dy-], -e ž(ř+ I) odb. kopie pozi-
tivů na diazografickém materiálu, diazo-
grafická kopie
diazolátka [dy-], -y ž(ř+č)chem. d-y slouče­
niny obsahující v molekule diazoskupi-
nu, diazosloučeniny
diazometan [dy-], -u m(ř) chem. základní dia-
zoalkan, metylační činidlo v organické
syntéze
diazoniový [dy-ny-] příd. (ř) chem. d-é soli soli
vznikající z aromatických aminů působe­
ním kyseliny dusité a sloužící jako mezi-
produkt při výrobě azobarviv, léčiv ap.
diazoskupina [dy-], -y ž(ř+č)chem. skupi-
na dvou atomů dusíku vázaných dvoj-
nou vazbou
diazosloučenina [dy-], -y ž (ř + č) chem. dia-
zolátka
diazotace [dy-], -e ž (ř) chem. příprava diazo-
niových solí z aromatických aminů
diazotypie [dy-], -e ž (ř) odb. dř. diazografie;
diazotypický příd.
dibenzolperoxid [dy-], -u m(ř+arab+l+ř)
chem. derivát benzoové kyseliny uŽív.
jako urychlovač vulkanizace kaučuku,
bělicí prostředek a antiseptikum při spá-
leninách a kožních chorobách
diboran [dy-], -u m(ř+ per) chem. sloučenina
boru s vodíkem
dibrommetan [dy-mm-], -u m(ř) chem. halo-
genovaný uhlovodík uŽív. v organické
syntéze a jako rozpouštědlo, metylen-
bromid
dicefalus [dy-], -la m (ř) med. zrůda se dvěma
hlavami
dictionarium [dykci-ná-], -ia s (1) kniŽ. řidč.
slovník
dieto anno [dyktó anó] (I) kniž. řečeného
roku
dictum [dyk-], -ta s (1) kniž. 1. (co) řečeno,
vyřčeno 2. slovo, průpověď
dictum acerbum [dyk-], d-ta a-ba s (I) kniŽ.
trpký výrok, ph1aá řeč, hořká pravda
dicyklický [dy-] příd. (ř) odb. uspořádaný n.
opakující se ve dvou cyklech, kruzích
163
didaktik [dy-ty-], -am (didaktička, -yž) 1.
odborník v didaktice 2. řidč. vychovatel,
mravokárce
didaktika [dy-ty-],-y ž (ř) 1. teorie vyučo­
vání, součást pedagogiky sledující záko-
nitosti vyučovacího procesu 2. výchov-
ná tendence, poučný ráz, poučování, di-
daxe; didaktický příd.: d. spis, zřetel;
d-á činnost učitelská, vyučovatelská;
- d-á literatura, báseň poučného rázu;
didakticky přís!.; didaktičnost,-i ž dida-
xe, didaktizmus
didaktizmus [dy-ty-], -mu m (ř) poučná n.
výchovná tendence, didaktičnost, dida-
xe
didaktizovat [dy-ty-] ned. (ř) kniŽ. řidč. půso­
bit záměrně didakticky, stále, přepjatě
poučovat
didaktogenie [dy-ny-], -e ž (ř) ped. záporné
působení učitele n. vychovatele na dítě;
didaktogenní příd.: d. porucha (např.
neuróza u přecvičovaného leváka)
didaskalie [dy-], -ií s pomn. (ř) liter. 1. scénic-
ké, režijní poznámky střec. dramatika k
provozování jeho hry 2. záznamy o pro-
vedení dramatu s údaji o názvu hry, au-
toru, hercích, místa a času provozování
didaxe [dy-], -e ž (ř) kniŽ. poučná n. výchov-
ná tendence; poučný ráz, didaktičnost
didot [dy-], -u m (VI) polygr. typ antikvové-
ho písma s nápadným rozlišením ten-
kých a tlustých tahů (nazv. podle franc.
tiskaře F. A. Didota)
didym [dy-], -u m (ř) chem. domnělý prvek
vzácných zemin, ve skutečnosti směs
prazeodymu a neodymu
didymit [dy-], -u m(ř) miner. jemně šupinatý
šedobílý n. nazelenalý sericit
didymus [dy-], -ma m (ř) kniŽ. dvojče
diecéze [dy-], -e ž (1 < ř) 1. hist. správní jed-
notka v řím. říši v období dominátu 2.
cirk. zákl. jednotka územní správy někt.
církví, obvod působnosti biskupa, bis-
kupství; diecézní příd.: cirk. d. úřad, sy-
noda
diecie [dy-], -e ž (ř) bol. jev, kdy rostlinný
jedinec vytváří buď pouze květy prašní-
kové (samčí), nebo pouze pestfkové (sa-
mičí), dvojdomost
diefenbachie [dýfn-], -e ž (VI) bot. rostlina
rodu Dieffenbachia s tlustým zdřevňují­
cím stonkem a okrasnými listy, zprav.
prudce jedovatá a sloužící k výrobě šípo-
výchjedů (nazv. podle něm. přírodověd­
ce R. Dieffenbacha), u nás pěstovaná
jako pokojová rostlina
dielektrikum [dy-], oka s (ř) fyz. elektricky
nevodivé prostředí, nevodič; dielektric-
ký příd.: d-á konstanta; d-é ztráty; d-á
polarizace; dielektricky přís!.
dielektrimetrie [dy-], -e ž (ř) chem. analytic-
ká metoda založená na měření dielek-
trických konstant, DK-metrie
dien [dy-], -u m(ř) chem. d-y alifatické uhlo-
vodíky obsahující v molekule dvě dvoj-
né vazby, diolefiny; dienový příd.: d-á
syntéza
dietologický
diencefalon [dy-], -u m (ř) anat. jeden z hl.
oddílů mozku, mezimozek
diéra [dy-], -y ž(ř)hist. střec. galéra s dvěma
řadami vesel
diereze [dy-], -e ž (ř) liter. mezislovní předěl
na hranici dvou úseků metra, rozluka
diergol [dy-], -u m (ř) kosm. dvousložková
raketová pohonná hmota (palivo a okys-
ličovadlo v oddělených nádržích)
dies [dyés] neskl. m (I) kniŽ. den: d. academi-
cus [aka-kus] volný den na univerzitě,
rektorský den; d. ad quem [kvem] den,
do kterého se počítá konečný termín; d.
a quo [kvó] den, od kterého se počítá,
počáteční termín; d. caniculares [kaný-
kuláres] mno psí dny, tj. horké období
mezi 22. 7. až 22. 8.; d. ferialis [fé-á-],
d. feriatus [fé-á-] sváteční den, svátek;
d. natalis [nátá-] den narození, naroze-
niny; d. irae [íré] den hněvu (Božího),
tj. posledního soudu; začátek hymnu při
rekviem; d. supremus [-pré-] soudný den
diesel [dýzl], -u m (VI) tech. slang naftový
motor, Dieselův motor (nazv. podle něm.
vynálezce R. Diesela); dieselový přid.:
tech. naftový d. motor; pohon; d-á loko-
motiva s tímto motorem
dieselelektrický [dýzl I e-] příd. (VI + ř) tech.
opatřený, vybavený dieselgenerátorem:
d. pohon; d-á lokomotiva, loď
dieselgenerátor [dýzl-], -u m (VI + 1) gene-
rátor pro výrobu elektrického proudu
poháněný Dieselovým motorem
t
dieselový diesel
diestrický [dy-] příd. (ř) zoo!. d-á zvířata pro-
jevující říji dvakrát do roka
dieta! [dy-], -y ž (1 <ř) med. výživa odpo-
vídající zdravotním požadavkůmn. lé-
čebným potřebám (co do množství i
složení stravy): mléčná d.; redukční d.;
žlučníková d.; dietní příd.: d. stravová-
ní, suchar; d. chyba; d. sestra mající
ve zdravotnických zařízeníchna staros-
ti dietu nemocných; dietně přís!.: stra-
vovat se d.
dieta2 [dy-], -y ž(l)adm. d-y náhrady výloh
zaměstnanci při služební cestě n. jiným
osobám k úřednímu jednání
dietanolamin [dy-ll a], -u m(ř)chem. alifa-
tický amin uŽív. jako emulgátor, změk­
čovadlo ap.
dietář [dy-], -e m (dietářka 1 , -y ž) hovor. 1.
kuchař v dietní jídelně 2. kdo musí do-
držovat dietu!
dietářka2 [dy-], -y ž hovor. dietní sestra
dietetický [dy-ty-] příd. k dietetika, k diete-
tik: d-á zásada; - d. kongres; dieteticky
přís!.: d. správná výživa
dietetik [dy-ty-], -a m (dietetička, -y ž) od-
borník v dietetice
dietetika [dy-ty-], -y ž (1 < ř) med. nauka
o sQrávné, vhodné výživě
dietní T dieta!
dietolog [dy-], -a m (dietoložka, -y ž) od-
borník v dietologii
dietologický [dy-] přid. k dietologie, k die-
tolog: d-á laboratoř
dietologie
dietologie [dy-], -e ž (I < ř) med. nauka zabý-
vající se odb. řízením výživy nemocných
dietyléter [dye-11 é-], -u m (ř) chem. těkavá
kapalina uŽív. jako rozpouštědlo, dř. též
jako narkotikum, éter
dietylftalát [dy-], -u m(ř) chem. esterftalové
kyseliny uŽív. jako změkčovadlo plas-
tických hmot a fixatér v parfumerii
dietylsulfát [dy-], -u m (ř + I) chem. ester sí-
rové kyseliny pouŽív. jako etylační či­
nidlo
difamace [dy-], -e ž (I) kniŽ. 'utrhání na cti,
tupení, pomlouvání, ostouzení, křivé
obvinění, nařčení; znevažování, zneuctí-
vání
difamovat [dy-] ned. (I) kniž. dopouštět se
difamace; být někomu k necti: d-ujícf
tvrzení; - ten článek autora d-uje
difenyl [dy-], -u m(ř) chem. dř. bifenyl
difenylketon [dy-], -u m (ř) chem. aromatic-
ký keton uŽív. při výrobě léčiv, insekti-
cidů, ve voňavkářství, benzofenon
diference [dy-], -e ž (I) rozdíl, různost, ne-
shoda, rozpor: centimetrová d.; d. v ná-
zorech; mal. d. aritmetické posloupnosti
konstantní rozdíl dvou sousedních čle­
nů; diferenční příd. rozdílový: škol. d.
zkoušky při přestupu na jiný typ školy;
lingv. d. slovník zachycující jen rozdílné
výrazy v slovní zásobě jazyků n. jazy-
kových útvarů; fyz., eltech. d. přístroj ur-
čující rozdíl mezi hodnotou měřené ve-
ličiny a jinou známou hodnotou této ve-
ličiny; med. řidč. d. diagnóza diferens.iál-
~ -
diferenciace [dy-], -d(l) odb. (proces) roz-
lišení, rozlišování, odlišení, rozrůznění;
jeho způsob, výsledek: d. názorů; d.
mezd; cenová d. výrobků; biol. d. buněk
jejich morfologické i funkční změny při
vývoji jedince; psych. schopnost jedince
rozlišit dva n. více podnětů, určit je a
reagovat na ně odlišným způsobem;
lingv. rozrůzňování jazyků v průběhu vý-
voje při větším teritoriálním rozšíření;
diferenciační příd. rozlišovací: d. schop-
nosti; diferenciačně přísl.
diferenciáP [dy-], -u m (I) motor. mechaniz-
mus vyrovnávající různé rychlosti otá-
čení hnacích kol, pásů n. náprav vozi-
del při jejich nestejné dráze (např. v za-
táčce); diferenciálový příd.
diferenciáF [dy-], -u m (I) mal. nekonečně
malý přírůstek proměnné veličiny; d.
funkce pojem mat. analýzy k přibližné­
mu vyjádření hodnoty (průběhu) funkce
v okolí jejího pevného bodu; diferenci-
álm"2 příd.: mat. d. počet odvětví mat. ana-
lýzy studující vlastnosti funkcí a jejich
derivace; d. rovnice určující neznámou
funkci; výp. tech. d. analyzátor počítač
řešící diferenciální rovnice
diferenciální' [dy-] příd. (I) odb. týkající se
diference, na ní založený, rozdíly (dife-
rence) vyrovnávající, diferenční: d. pří­
platek; ekon. d. pozemková renta vyplý-
vající při dané tržní ceně z nižších ná-
164
kladů práce na úrodnějších pozemcích;
med. d. diagnóza stanovící několik mož-
ných chorob na základě urč. symptomů
nemocného; tech. d. píst vytvářející ve
válci dva různě velké činné prostory; d.
čerpadlo s tímto pístem; diferenciálně
přísl.
diferenciálový t diferenciáP
diferencovaný [dy-] příd. takový, kt. byl di-
ferencován, rozlišený: vnitřně d-é posta-
vy dramatu; diferencovaně přís!.; dife-
rencovanost, -i ž
diferencovat [dy-] ned. i dok. (I) 1. (co, koho)
stanovovat, stanovit, zjišťovat, zjistit di-
ferenci, rozlišovat, rozlišit: d. obyvatel-
stvo podle věku 2. mal. vypočítávat, vy-
počítat diferenciál dané funkce; diferen-
covat se ned. i dok. lišit se, odlišit se
diferenční t diference
diferovat [dy-] ned. (I) (-; oč) kniŽ. řidč. lišit se,
rozlišovat se
difTerentia specifica [dy-cia -kal neskl. ž (I)
log. druhový rozml, vlastnost odlišující
definovaný druh od nadřazeného rodu
dificilita [dy-], -y ž (I) psych., ped. obtíže
v přizpůsobová~ se rodině, škole, práci
ap.
dificilní [dy-] příd. (I) kniŽ. a odb. nesnadno
ovladatelný, neukázněný, nesnášenlivý:
d. pacient; d. dítě těžko vychovatelné
difluence [dy-], -e ž(l) 1. geol. rozvětvování
ledovcového splazu ve dva nebo více
jazyků 2. meteor. rozbíhavost proudnic ve
směru proudu
diformita [dy-], -y ž(l) kniŽ. aodb. řidč. defor-
mita: d. chodidla
difosgen [dy-], -u m(ř)chem. acylhalogenid
užitý v 1. světové válce jako dusivá bo-
jová látka
difrakce [dy-], -e ž (I) fyz. změna směru vl-
nění způsobená nárazem na něj. překáž­
ku, ohyb, odklon: d. záření; d. světla,
zvuku; d. radiových vln; jad. fyz. d. neut-
ronů jejich koherentní pružný rozptyl;
difrakční příd.: fyz. d. obrazec; d. mřížka
difraktografie [dy-], -ež(l + ř)fyz., tech. sou-
hrn pokusných postupů založený na di-
frakci elektromagnetického záření a
částic na struktuře látek
difraktometr [dy-], -u m (I + ř) fyz. zařízení
k měření difrakce záření n. částic
difterie [dy-], -e ž(l <řl 1. med. těžké infek-
ční onemocnění projevující se horeč­
kou, zánětem a povlaky na mandlích,
záškrt 2. vel. d. drůbeže nakažlivé virové
onemocnění neopeřených částí zejm. hla-
vy n. sliznice zobáku, ptačí neštovice;
difterický příd.
difteroid [dy-], -u m (I < ř) vel. d. telat one-
mocnění provázené odumírá~m slizni-
ce, hltanu, hrtanu, tlamy a jícnu, záškrt
telat; difteroidní příd.
diftong [dy-], -u m(ř) lingv. dvojhláska, spo-
jení dvou samohlásek v jedné slabice
(ou, ie); diftongický příd.
diftongie [dy-], -e ž(ř) med. diplofonie
diftongizace [dy-], -e ž (ř) lingv. změna
digest
samohlásky jednoduché v dvojhlásku
(např. kóň > kuoň,
lúka> louka); difton-
gizační příd.
diftongizovat [dy-] ned. (ř) lingv. (co) měnit
v diftong (např. Ý > ej); diftongizovat
se ned. lingv. měnit se v diftong
diftongoid [dy-], -u m (ř) lingv. jednoduchá
samohláska podobná dvojhlásce, difton-
gu
difundovat [dy-] ned. (I) odb. (čún, do čeho) pro-
nikat, prostupovat, prolínat, prosakovat
difuze [dy-], -e ž(l) 1. kniž. aodb. pronikání,
prostupov~, prolíná~, prosakov~: fyz.
samovolné proniká~ atomů n. molekul
z oblasti vyšší koncentrace do oblasti
nižší koncentrace vlivem tepelného po-
hybu částic; hul. d. kovů 2. cukr. výroba
cukrové šťávy vyluhová~m řepných říz­
ků n. rozsekané cukrové třtiny horkou
vodou; zaříze~ pro tento proces sesta-
vené z několika difuzérů 3. opl. d. světla
odchýlení od přímého směru postupu do
všech možných jiných směrů, rozptyl
difuzér [dy-], -u m(f < I) cukr. uzavřená ná-
doba sloužící k vyluhování cukru (při
difuzi)
difuzionizmus [dy-ny-], -mu m(l)etn. směr
vysvětlující rozvoj kultur migrací národů
a vynálezů; difuzionistický [dy-nysty-]
příd.: d-á škola
difuzní [dy-] příd. (I) odb. 1. vztahující se
k difuzi, na ní založený: hul. d. povlak
vytvářený difuzí ochranné látky; d. hli-
níkování alitování; d. chromování in-
chromování; cukr. d. šťáva získaná při
difuzi 2. rozptýlený, ostře neohraničený:
opt. d. světlo nevrhající stín, rozptýlené;
astr. d. mlhovina svítící oblaka mezi-
hvězdné hmoty v okolí jasných hvězd n.
hvězdokup; bio!. d. nervová soustava (u
mnohobuněčných živočichů) tvořená z
roztroušených hvězdicovitých buněk ko-
munikujících svými výběžky; med. neo-
hraničený (op. lokalizovaný): d. postiže-
níjater, plic; d. infiltrát; psych. d. myšle-
ní vyznačujícíse prolíná~m nerozčleně­
ných a většinou citově zabarvených ob-
sahů; difuzně přísl.; difuznost, -i ž
difuzor [dy-], -u m(l) 1. opt. zařízení, jímž
se mění prostorové rozděle~ světelné­
ho toku rozptylem (difuzí) 2. tech. ply-
nule se rozšiřující kanál sloužící k zvý-
šení tlaku protékající tekutiny
digama [dy-], -y ž (ř) lingv. střec. písmeno
pro souhlásku v, uchovanou jen v někt.
řec. dialektech
digerace [dy-], -e ž (I) potr. (při výrobě li-
kérů) vyluhování za vyšší teploty
digerovat [dy-] ned. chem. (co; -) provádět di-
gesci
digesce [dy-], -e ž(l) 1. chem. vyluhování n.
rozpouštění tuhé látky za vyšší teploty
2. cukr. stanovení cukernatosti řepy n.
řepných řízků; takto zjištěná cukerna-
tost 3. fyziol. tráve~
digest [dajdžest], -u m (a < I) liter. 1. (zvl.
v USA) zkrácené vyd~ klasického díla
digestivum
2. přehledný výtah textů; digestoVÝpříd.:
d. časopis
digestivmn [dy-ty- i -tý-], -va s (I) farm., med.
látka, lék uŽív. k podpoře a zlepše~ trá-
vicích funkcí, eupeptikum; digestivní příd.
digestoř [dy-], -e ž(l) tech. odsávač par (nad
sporákem ap.); chem. laboratorní skříň
s odsáváním, uŽív. pro práci se škodli-
vými látkami
digestový t digest
digger [dyger], -a m(a) 1. hist. (v 17. stol.)
účastník angl. revolučního hnutí malo-
rolníků a bezzemků za politickou a ma-
jetkovou rovnoprávnost 2. řidč. zlatokop
digigraf [dy-], -u m (I +ř) tech. zařízení pro
grafický záznam v rovině pomocí pohy-
bu dvou souřadnic řízených vlastním ří­
dícím systémem n. počítačem, kreslicí
stroj
digiset [dy-], -um(a)polygr. fotosazbový sys-
tém, kt. tvoří písma digitálně (číslicově)
a promítá je na obrazovce, z níž se text
snímá na fotocitlivý materiál
digit [dy-], -u m(a < I) kyb. číslice
digitace [dy-], -e ž (I) geol. prstovité vrásy
větších rozměrů tvořící se v čele přikro­
vů a členící hr'bet
digitalin [dy-], -u m (I) chem. d-y glykoidy
obsažené v listech náprstníku červené­
ho, uŽív. jako lék při srdečních choro-
bách; digitalinový příd.
digitális [dy-], -u m (I) 1. farmo sušené listy
náprstníků (Digitalis purpurea, Digitalis
lanata aj.) uŽív. dř. jako droga 2. farm.,
med. soubor kardiotonik pův. vyráběných
z náprstníků, dnes synteticky; digitáli-
sový příd.: d-á kardiotonika
digitalizace! [dy-], -e ž (I) výp. tech. 1. pře­
vod dat a informací na číslicové (digi-
tální) vyjádření: d. nahrávek; plošná d.
spojů 2. přeměna analogového signálu v
číslicový (digitální); digitalizační příd.
digitalizace2 [dy-], -e ž (I) med. léčení digi-
tálisovými kardiotoniky
digitalizátor [dy-], -u m(I) výp. tech. zařízení
k digitalizaci!
digitalizmus [dy-], -mu m (I) med., vet. otra-
va látkami obsaženými v náprstníku
digitalizovaný' [dy-] příd. výp. tech. takový,
kt. byl digitalizován: d. signál
digitalizovaný2 [dy-] příd. (I) med. léčený di-
gitálisovými kardiotoniky: d. pacient
digitalizovat [dy-] ned. i dok. (I) odb. prová-
dět, provést digitalizaci!
digitálky [dy-], -lek ž pomn. hovor. digitální
hodinky
digitální' [dy-] příd. (I) anat. týkající se prstu:
d. tepny
digitální2 [dy-] příd. (a < I) odb. pracující
s daty a informacemi ve tvaru číselných
údajů, číslicový (op. analogový): d. pří­
stroj; d. hodinky udávající čas v čísli­
cích (bez pomoci ručiček); d. nahrávka;
d. přenos obrazové informace; digitál.
ně přísl.: zpracovat (data) d.
digitizér [dy-ty-], -u m(a) výp.tech. slang digi-
talizátor
165
digitonin [dy-ny- i -ný-], -u m (I) chem. je-
den ze steroidních saponinů z náprstní-
ku červeného působící jako hemolytic-
ký jed
digitoxin [dy-], -u m (I + ř) chem. glykosid
ze skupiny digitalinů, uŽív. k léčení sr-
dečních chorob
digitron [dy-], -u m(l)eltech. číslicová indi-
kační výbojka s deseti katodami ve tva-
ru číslicových nebo písmenkových zna-
ků; digitronový příd.
diglosie [dy-], -e ž(ř) lingv. ovládání a použí-
vání dvou jazyků s odlišnou sociální a
kulturní funkcí na jediném území
diglyf [dy-], -u m(ř) archit. (v dórském vly-
su) dvojitý žlábek bez seříznutí bočních
stran, dvojřez
dignita [dygny-], -y ž(l) 1. kniŽ. důstojnost,
velebnost, vážnost 2. círk. (v katol. círk-
vi) hodnost duchovního
dignitář [dygny-], -e m(l)kniž. hodnostář
digraf' [dy-], -u m(ř) lingv. spřežka ze dvou
písmen, dvojčlenný grafický znak (např.
čes. ch)
digraf2 [dy-], -u m(a zkr.) mat. (v teorii gra-
fů) orientovaný graf
digram [dy-], -Um(ř)odb. skupina dvou pís-
men; digramový příd.
digrese [dy-se], -e ž (I) 1. kniž. odbočení,
uchýlení od hlavní věci: liter. odbočka od
základní dějové linie 2. astro úhel, kt. sví-
rá výškový kruh procházející hvězdou
s místním poledníkem
digyra [dy-], -yž(ř)miner. osadvojčetné sou-
měrnosti, podle kt. lze krystal uvést do
dvou poloh stejnocenných s polohou
výchozí dvojím otočením o 1800 , dvoj-
četná osa; digymý příd.
dihexagon [dy-], -u m(ř) miner. dvanáctiúhel-
ník se střídavými úhly shodnými; dihe-
xagonální příd.
dihybrid [dy-], -u m (ř) gen. dvojnásobný
kříženec, jedinec vzniklý kříže~mjedin­
ců odlišujících se dvěma geny
dihydroxypurin [dy-], -u m(ř + I) chem. me-
ziprodukt látkové přeměny nukleopro-
teidů, xantin
dichlorbenzen [dy-], -u m (ř+ arab) chem.
derivát benzenu, meziprodukt výroby
barviv, uŽív. jako rozpouštědlo dehtů a
olejů, prostředek proti molům ap.; di-
chlorbenzenový příd.
dichlorid [dy-], -u m (ř) chem. d-y deriváty
organických kyselin n. nenasycených
uhlovodíků s dvěma atomy chloru: d.
kyseliny uhličité
dichogamie [dy-], -e ž (ř) bot. nesoučasné
dospívání prašníků a pestíků v květech,
zabraňující samooplození
dichotomie [dy-], -e ž(ř) 1. kniž. a odb. dělení
na dvě části, třídění do dvou skupin,
dvojdílnost: bot. d. kořene, stonku vidlič­
naté větvení; log. systematické dělení
obecnějších (rodových) pojmů vždy jen
na dva zvláštní (druhové) pojmy, dicho-
tomické dělení 2. astr. vzhled Měsíce n.
Venuše v kvadratuře, tj. je-li viditelná
diktafon
přesně polovina jejich osvětlené části;
dichotomický příd. odb. dvojdílný: log.
d-é dělenídichotomie; d-á klasifikace za-
ložená na tomto dělení; kyb. d-é hledání
(dat) probíhající po krocích; dichotomic-
ky přís!.
dichroizmus [dy-], -mu m(ř)miner. vlastnost
někt. opticky jednoosých nerostů, že
mají v jednom směru opt. osy jinou bar-
vu než ve směru na ni kolmém, způso­
bená rozdílnou absorpcí světla, dvojba-
revnost; dichroi(ti)cký [-ty-] příd. dvou-
barevný: d-é nerosty
dichroman [dy-], -u m(ř) chem. sůl kyseliny
chromové, dvojchroman: d. draselný,
sodný důležitá oxidační činidla
dichromatický [dy-ty-] příd. (ř) odb. dvouba-
revný
dichromazie [dy-], dichromatopsie [dy-],
-e ž (ř) med. vrozená částečná barvosle-
post, zprav. na červenou barvu
dichroskop [dy-], -u m (ř) miner. přístroj ke
zjišťování a zkoumání dichroizmu n.
pleochroizmu; dichroskopický příd.:
d-á lupa
diizokyanát [dyi-], -u m (ř) chem. d-y orga-
nické látky uŽív. jako suroviny pro vý-
robu polyuretanových plastických hmot
dikalcimnfosfát [dy-], -u m (ř + I +řl chem.
hydrogenfosforečnan dvojvápenatý, sůl
kyseliny ortofosforečné tvořící podsta-
tu citrofosfátů
dikarboxylový [dy-] příd. (ř + I + ř) chem. d-é
kyseliny obsahující dvě karboxylové
skupiny
dikaryont [dy-], -a m(živ.lnež., 4.j. -ta,-t) (ř)
gen. organizmus mající ve svých buňc
kách po dvou jádrech; dikaryontní příd.:
d. stadium (hub)
dikce [dy-], -e ž (I) odb. 1. osobitý způsob
výslovnosti: pečlivá, nedbalá d. 2. oso-
bitý způsob vyjadřování, soubor výra-
zových prostředků jednotlivce n. něj.
skupiny lidí: vančurovská, žurnalistická
d.; práv. zákonná d. způsob zákonného vy-
jádření; dikční příd.
dikdik [dy-dy-], -a m(afr) zool. drobný af-
rický turovitý sudokopytník rodu Ma-
doqua phouzný antilopě
diklinie [dy-ny-], -e ž (ř) bot. jednopohlav-
nost; diklinický příd.: d. květ
dikobraz [dy- i di-], -a m(r) zoo!. noční hlo-
davec porostlý dlouhými rohovitými
ostny a štětinami; dikobrazí příd.
dikólon [dy-], -u m (č) liter. verš složený
z dvou metricky různých částí
dikrocelióza [dy-], -y ž (ř) vel. jaterní one-
mocnění malých přežvýkavců, zvěře a
prasat způsobené motolicí kopinatou
dikrotie [dy-ty-], -e ž, dikrotizmus, -mu
m(ř + I) med. dvojitý tep, silnější a slabší
vlna jednoho srdečního stahu; dikrotic-
ký příd.: d. tep
diktafon [dy-], -u m(a<a+ř)tech. přístroj
k záznamu a reprodukci mluveného pro-
jevu uŽív. pro dokumentaci n. pozdější
přepsání na stroji
diktát
diktát [dy-], -Um (I) 1. předh1cávánín. před­
čítání textu k zapisování; text, kl. se píše
n. se má zapsat na základě diktování: psát
podle d-u; mít Z d-u dvojku 2. autorita-
tivní rozkaz, naléhavý požadavek, vnu-
cený po1caz: politický d.
diktátor [dy-], -am (diktátorka, -y ž) (I) 1.
vládce s neomezenou mocí, svěřenou n.
uchvácenou; přen. panovačný člověk 2.
hist. (v období střím. republiky) mimo-
řádně jmenovaný úředník se svrchova-
nou mocí na omezenou dobu 3. hist. (v
diplomatice) stylizátor textu písemnosti
urč. vydavatele; diktátorský příd. pano-
vačný, pánovitý: d-é sklony; d. režim;
diktátorsky přísl.; diktátorství, -í s 00-
omezená vláda, panovačnost, pánovitost,
diktatura 1,4
diktatura [dy-], -y ž(l) 1. neomezená vlá-
da, moc (jednotlivce n. skupiny): vojen-
ská d.; totalitní d. vláda jedné strany 2.
forma, způsob uskutečňování státní moci
jednou vládnoucí politickou silou (v
údajném zájmu někl. velké společenské
skupiny): marx. d. proletariátu 3. diktá-
torský stát 4. neomezené ovládání něče­
ho, diktátorství
diktovat [dy-] ned. (I) 1. (komu co; co) předří­
kávat k zapisování: d. písařce dopis do
stroje; učitel d-uje žákům 2. (komu co; co)
předpisovat, přikazovat, poroučet, naři­
zovat: d. (si) podmínky 3. autoritativně
řídit, samovolně rozhodovat: nedáme si
d., chceme spolurozhodovat ....
diktyogeneze [dy-], -e ž (ř) geoi. tektonické
pohyby vedoucí kě vzniku 'velkých tr-
valých struktur
diktyozom [dy-], -u m(ř) gen. nespojitý mem-
bránový systém v cytoplazmě živočichů
i rostlin, umístěný poblíž buněčného jád-
ra
dikumarol [dy-], dikumarin, -u m (ř +
indián) chem., med. heterocyklická slouče­
nina snižující srážlivost krve
dikyan [dy-], -u m (ř) chem. sloučenina uhlí-
ku s dusíkem, jedovatý plyn hořkoman­
dlového zápachu
dikyandiamid [dy-dy-], -u m(ř) chem. dimer
kyanamidu uŽív. k výrobě plastických
hmot, léčiv ap.
dikyslík [dy-], -u m (ř+é) chem. exaktní ná-
zev pro molekulový kyslík
dilace [dy-], -e ž (I) práv. odklad, odročení
(soudního řízení)
dilacerace [dy-], -e ž(l) med. roztržení (tká-
ně)
dilatace [dy-], -e ž(l) 1. rozšíření, zvětšení
délky n. objemu předmětu: fyz. změna
rozměru tělesa způsobená změnou jeho
teploty: délková, objemová d. roztažnost;
geol. d. hornin roztažení (op. kontrakce);
med. chorobné n. léčebné rozšíření duté-
ho orgánu n. vývodových cest lékařským
nástrojem n. lékem: d. žaludku; d. hrd-
la děložního 2. mat. poměr přírůstku dél-
ky úsečky k původní délce 3. fyz. d. času
(v teorii relativity) relativní zpomalení
166
běhu času při pohybech blízkých rych-
losti světla vůči pozorovateli v klidu 4.
stav. dilatační spára; dilatační příd.: d. tep-
loměrzaložený na tepelné roztažnosti lá-
tek; stav. d. spára uměle vytvořená k roz-
dělení konstrukce ap. na díly, kl. se mo-
hou samostatně smršťovat n. sedat (vli-
vem teploty, zatížení aj.); dilatačně přísl.
dilatans [dy-] neskl. s (mn. 1. -ncia, 2. -ncií) (I)
med., farmo d-ncia léky rozšiřující cévy
dilatátor [dy-], -Um(l) 1. med. nástroj k po-
stupné dilataci trubicovitého orgánu 2.
anat. sval v oční kouli rozšiřující zornič­
ku
dilatometr [dy-], -u m (I +ř) fyz. přístroj
- k měření dilatace koeficientu teplotní
roztažnosti
dilatometrie [dy-], -e ž(l +ř)fyz. měření di-
latace (roztažnosti)
dilatovat [dy-] ned. odb. řidé. podléhat dilata-
ci, roztahovat se
dilema [dy-], -tu s (ř) 1. nutnost volby mezi
dvěma vylučujícími se (a často nepříz­
nivými) možnostmi 2 log. sylogistický
úsudek s dvěma implikativními a jednou
disjunktivní premisou; dilematický příd.
diletant [dy-], -am(diletantka, -yž) (it) kdo
se jen ze záliby zabývá něčím, pro co
nemá odbornou průpravu, samouk; hanl.
povrchní znalec, nedouk; diletantský
příd. neodborný, neumělý, povrchní: d-á
práce; - d. názor; diletantsky přísl.; di-
letantství, -í s
diletantizmus [dy-ty-], -mu m (it) pův.
ušlechtilá záliba v něj. oboru vědeckém
n. uměleckém, pozd. povrchní znalost,
neodbornost, diletantství
diletovat [dy-] ned. (it) hovor. být v něčem di-
letantem, vést si diletantsky
dilogie [dy-], -e ž (ř) liter. literární <hlo (zvl.
dramatické) ve dvou obsahově spjatých
částech, z nichž každá může stát samo-
statně
diluvium [dylú-], -ia s (I) geol. zast. pleisto-
cén; diluviální příd.: neodb. d. člověk
dim. hud. zkr. pro diminuendo
dime [dajm], -u m (a< I) (v amer. zemích)
desetina základní měnové jednotky; pe-
níz v hodnotě 10 centů, pův. sth'brná
mince v USA
dimegalie [dy-], -e ž (ř) biol. jev, kdy orga-
nizmus produkuje samčí n. samičí po-
hlavní buňky dvojí velikosti
dimenze [dy-], -e ž (I) 1. odb. vlastnost udá-
vající velikost, míru něčeho zejm. v pro-
storu, popř. trvání něčeho v čase, rozměr,
rozloha, rozsah: d. sálu; součástky růz­
ných d-í; těleso má tři d. délku, šířku a
výšku; mat. počet nezávislých souřadnic
určujících polohu bodu v prostoru; biol..
geogr. (při studiu objektů) rozměr prosto-
ru n. délka času 2. fyz.fyzikální d. veliči­
ny závislost odvozené veličiny na zákl.
veličinách dané soustavy 3. psych. objek-
tivně prokazatelná kategorie pochodů a
obsahů, v nichž se uplatňuje psychická
činnost člověka; dimenzionální příd.
dinár
dimenzovaný [dy-] příd. (I) mající jisté di-
menze, rozměry, vyměřený, rozměřený:
d-é zboží předepsaných rozměrů; di·
menzovanost, -i ž
dimenzovat [dy-] ned. i dok. O) odb. (co) dávat,
dát něčemu vyhovující dimenze, rozmě­
ry: d. odlitky
dimer [dy-], -Um(ř)chem. sloučenina ze dvou
molekul téže látky (monomeru); dimer-
ní příd.
dimerace [dy-], dimerizace, -e ž (ř) chem.
pochody, při nichž vznikají dimery
dimerovat [dy-], dimerizovat ned. (ř) chem.
(o sloučenině) měnit se v dimer
dimetr [dy-], -u m (ř) liter. (v anl. metrice)
verš rozčlenitelný na dvě metra, dvojměr
dimetrie [dy-], -e ž (ř) mat. axonometrické
promítání, jehož axonometrický trojú-
helník je rovnoramenný; dimetrický
příd.: d-é promítání
dimetylbenzen [dy-], -u m(ř+ arab) chem d-y
uhlovodíky získávané z černouhelného
dehtu při rafinaci ropy, uŽív. jako roz-
pouštědla a průmyslové suroviny, xyle-
ny
dimetylformamid [dy-], -u m (ř+ I) chem.
rozpouštědlo při výrobě plastických
hmot, barviv, anorganických solí ap.
dimetylftalát [dy-], -u m(ř) chem. derivát ky-
seliny ftalové uŽív. jako změkčovadlo
při výrobě plastických hmot a laků
dimetylketon [dy-], -u m (ř) chem. aceton
dimetylsulfát [dy-], -u m (ř+ I) chem. ester
kyseliny sírové uŽív. jako mety lační či­
nidlo v organické syntéze
dimetylsulfoxid [dy-], -u m (ř+ 1 +ř) chem.
organická sloučenina síry uŽív. jako
účinné rozpouštědlo
diminuce [dy-], -e ž(l) kniž. aodb. zmenšení,
zmírnění: hud. (zvl. v polyfonních sklad-
bách) zkrácení notových hodnot o po-
lovinu (op. augmentace); diminuční příd.
diminuendo [dy-] přísl. (it) hud. postupně ze-
slabovat (zkr. dim.); diminuendo, -a
s hud postupné zeslabování
dimorfie [dy-], -e ž (ř) odb. řidé. dimorfiz-
mus
dimorfizmus [dy-], -mu m (ř) odb. dvoutvár-
nost: miner. jev, kdy dva nerosty téhož
chem. složení mají různý krystalový tvar,
rozdílnou vnitřní stavbu a roz<hlné fyzi-
kální vlastnosti: d. nerostů; biol. jev, kdy
se u jednoho druhu organizmu vyskytu-
jí dvě morfologické formy, lišící se tva-
rem těla, velikostí, zbarvením: d. pohlav-
ní; dimorfický příd. dimorfní
dimorfní [dy-] příd. (ř) odb. projevující se ve
dvou formách, jevící dimorfizmus, dvou-
tvárný: d. látky
DIN [dy-], -Um(zkr. n) 1. Deutsche Industrie-
Norm(en), německé průmyslové normy
. 2. fot. stupeň citlivosti fotografického
materiálu
dinant [dy-], -u m(VJ) geol. spodní oddělení
karbonu (nazv. podle belg. města Dinant)
dinár [dy-], -u m(srb + I) měnová jednotka
někl. dř. jug. republik; platidlo předsta-
dínár
vující tuto hodnotu; dinárový příd.: d-á
mince
dínár [dý-], -u m(arab < I) měnová jednotka
islámských zemí; pův. zlatá arab. mince
dinárský [dy-] příd.(l) antr. d. typ jeden z typů
europoidního plemene vyznačující se
velkou výškou, tmavší kůží, krátkou hla-
vou s tmavými vlasy a růz. barvou očí
dinas [dy-], -u m (VJ) ker.. hut. žárovzdorná
křemičitá hmota pouŽív. ke konstrukci
kleneb a vyzdívek koksárenských, oce-
lářských a sklářských pecí (nazv. podle
angl. naleziště horniny); dinasový JÍM:
d-á cihla; d. křemenec uživ. k výrobě
dinasu
diner [dyné] neskl. s(t) kniŽ. oběd, poledníjíd-
10, (ve Francii a jinde) hlavní denní jí-
dlo podávané večer
dingi, dinghi [dy-] neskl. m (hind) malý ves-
lový člun
dingo [dy-], -a m (austr) zool. zdivočelý aus-
tralský pes rodu Canis, střední velikosti,
s hrubou rezavou srstí a huňatým ocasem
dinitrofenol [dyny-], -Um(ř+ 1 + ř)chem. ana-
lytický indikátor, surovina pro výrobu
barviv a výbušnin, součást prostředků
k impregnaci dřeva proti plísním
dinosaurus [dy-sau-], -ra m(ř) paleont. vymře­
lý druhohorní veleještěr
dinoterium [dy-], -ia s (ř) paleont. zkamenělý
chobotnatec s dvěma dolů obrácenými
mohutnými tesáky na konci dolní čelisti
dioda [dy-], -y ž (ř) eltech. elektronka n. po-
lovodičová součástka s dvěma elektro-
dami, sloužící převážně k usměrňování:
vakuová, polovodičová, stabilizační d.;
diodový příd.
diol [dy-], -u m (ř+ I) chem. d-y dvojsytné
alkoholy odvozené od alkanů, uŽív.
v chem. průmyslu, do chladicích směsí
ap., glykoly
dioletin [dy-], -u m(ř+ l)chem. d-y dieny
diolen[dy-], -u m(um) text. polyesterové vlák-
no uŽív. např. při výrobě šatovek
dionýský [dy-] příd. (VJ) uměl., est. d. typ tvůr­
čí typ založený (v protikladu k apollon-
skému) na iracionálním, smyslově opoj-
ném a disharmonickém pojetí tvorby
(podle Dionýsa, řec. boha plodnosti, ex-
táze a vína); dionýsky přísl.
dionýzie [dy"] , -iíž pomn. (VJ) střec. slavnos-
ti k poctě boha vína Dionýsa
diopol :l. duopol
diopsid [dy-], -u m(ř) miner. jednoklonný ze-
lenavý n. bezbarvý nerost, krystalický
křemičitan vápenatohořečnatý s mnoha
odrůdami
dioptas [dy-], -u m (ř) miner. klencový, sma-
ragdově zelený nerost, vodnatý křemiči­
tan měďnatý, někdy uŽív. jako drahokam
dioptr [dy-], -u m (ř) odb. 1. libovolná jed-
notlivá plocha lámající n. odrážející svě­
telné paprsky 2. jednoduchá zaměřovací
pomůcka,průhledítko,průzor
dioptrický [dy-] příd. opt. zobrazující po-
mocí lomu: d-á soustava čočková; d-é
sklo upravené k odstranění n. zmenše-
167
ní očních vad, brýlové sklo; dioptric-
ky přísl.
dioptrie [dy-], -e ž (ř) opt. jednotka optické
mohutnosti (lámavosti čočky n. sousta-
vy čoček) (zn. D, v med. dpt)
dioráma [dy-], -yži -ámatu, -amatus(ř) roz-
měrný malovaný obraz doplňovaný plas-
tickým popředím, umístěný a osvětlova­
ný tak, že u diváka budí dojem iluze sku-
tečnosti; dioramatický [-ty-J příd.: d. ob-
raz
diorit [dy-], -u m (ř) geol. zelenošedá, různě
zrnitá hlubinná vyvřelina složená hlavně
z amfibolu a plagioklasu; dioritový příd.
dioscin [dy-J, -u m(VJ)chem. steroidní sapo-
nin z rostlin Dioscorea, uŽív. jako suro-
vina pro výrobu steroidních léčiv
dioskurové [dy-], -růmmn.(VJ)kniž.řidč. dvo-
jice nerozlučnýchpřátel (nazv. podle řec.
mytologických blíženců, dvojčat)
dioxan [dy-J, -Um(ř)chem. cyklický éteružív.
jako rozpouštědlo
dioxid [dy-], -u m (ř) chem. sloučenina jed-
noho atomu prvku se dvěma atomy kys-
líku
dioxin [dy-J, -u m (ř) chem. prudce jedovatý
vedlejší produkt při výrobě pesticidů
diplakuze [dy-], diplakuzie, -e ž(ř) med. dvo-
jité slyšení (každým uchem v jiné výšce)
diplegie [dy-], -e ž (ř) med. úplné ochrnutí
obou končetin, zprav. dolních
dipleurula [dy-J, -y ž (ř + I) zool. základní
forma larvy ostnokožců
diplex [dy-J, -u m(ř) sděl. tech. telegrafní sou-
stava pro současné vysílání dvou zpráv
týmž směrem; diplexový příd.: d-á sou-
stava
diplexer [dY-J, -u m(a) sděl. tech. zařízení'ďo­
volující nezávislý provoz dvou n. více
vysílačů na společné anténě, sdružovač
výkonu
diplodokus [dy-J, -ka m(ř) paleont. vymřelý
svrchnojurský býložravý veleještěr
diplofonie [dy-ny-J, -e ž (ř) med. hlasová po-
rucha, při níž zaznívají v hlase dva n.
i více tónů, diftongie
diploid [dy-J, -u m (ř) bot. fáze při vývinu
rostliny, kl. má V buněčném jádru dvoj-
násobný (diploidmj počet chromozomů,
diplont; diploidní příd. dvojnásobný: bot.
d. odrůdy (při šlechtěm') získané normál-
ní pohlavní cestou
diploidie [dy-dy-], -e ž (ř) gen. přítomnost
dvou identických sad chromozomů v já-
drech tělních buněk
diplokok(us) [dy-], -ku m (ř) biol. rod kulo-
vitých bakterií v párovém uspořádání
diplom [dy-], -u m(ř) l.hist. panovnická lis-
tina o státoprávních poměrech, základ-
ních právech občanů, výsadách ap. 2.
písemné osvědčení o ukončeném vyso-
koškolském n. odborném vzdělání: dok-
torský d. 3. oprávněnín. uznání slavnost-
ně upravené a udílené: d. o sportovním
vítězství; diplomní, diplomový přfd.:
d-ní, d-ová práce nutná pro získání vy-
sokoškolského diplomu
diplopie
diplomacie [dy-J, -ež(t) 1. oficiální činnost
směřující k dosažení zahraničněpolit. cílů
a úkolů jednáním: mírová d. 2. povolání
diplomata: věnovat se d-i 3. diplomati
jako celek, diplomatické kruhy 4. umění
vyjednávat, společenská obratnost v jed-
nání sledující dosažení stanoveného cíle:
ženská d.
diplomant [dy-J, řidč. diplomand, -a m(di-
plomantka, řidč. diplomandka, -y ž)
(1 < ř) vysokoškolský student připravují­
cí diplomní práci a chystající se k závě­
rečným zkouškám
diplomat [dy-J, -a m (diplomatka l , -y ž) (t)
1. státní úředník pověřený zastupováním
(svého) státu při mezinárodních stycích
2 člověk obratný, prozíravý, chytrý ve
vyjednávání, vyřizování
diplomat [dy-J, -u m(t) plstěný pánský klo-
bouk se zvednutou olemovanou střechou
diplomatář [dy-J, -e m(l <řl odb. edice kri-
ticky ověřených plných znění listin, lis-
tů, aktů ap.: d. královské kanceláře
diplomatickýl [dy-ty-J příd. k diplomacie, k
diplomat 1. týkající se činnosti diploma-
tů: d-é styky; d. zástupce představitel stá-
tu pověřený jeho zastupováním v jiném
státě n. u mezinárodní organizace; d. sbor
oficiální členové diplomatických misí
pověření v témže státě; d. protokol pravi-
dla mezinárodní zdvořilosti pro styk s di-
plomatickými zástupci jiných států; d-á
imunita 2. obratný, prozíravý, chytrácký:
d-á odpověď vyhy'bavá; diplomaticky!
přísl.; diplomatičnost,-i ž
diplomatický2 [dy-ty-J příd. (ř) k diplomatika
1. zast. listinný 2 odb. řídící se zásadami
diplomatiky: d-é vydánítextu zachováva-
jící všechny podrobnosti předlohy, pale-
ografické3. d-á minuskule ozdobné písmo
uŽív. v evropských listinách 10. až 12.
stol.; diplomaticky2 přísl.
diplomatik [dy-ty-J, -a m (diplomatička,
-y ž) odborník v diplomatice
diplomatika [dy-ty-J, -y ž (f<ř) pomocná
věda historická zkoumající úřední listi-
ny a veřejné písemnosti minulých hos-
podářsko-sociálních, právních a kultur-
ních prostředí
diplomatizovat [dy-ty-J ned. (t) 1. (-; s kým)
diplomaticky vyjednávat 2. hovor. jednat
diplomaticky, obratně, chytrácky
t
diplomatka! diplomat, -a
diplomatka2 [dy-], -y ž (t) aktovka bez dr-
žadla, obvykle se zdrhovadlem
diplomka [dy-J, -y žstud. slang diplomní prá-
ce
diplomní t diplom
diplomovaný [dY-J příd. odborně vyškole-
ný, takový, kl. získal diplom: d. inženýr;
d-á sestra ošetřovatelka; d-á porodní
asistentka zkoušená
diplomový t diplom
diplomyelie [dy-J, -ež(ř)med. vrozené zdvo-
jení míchy
diplont [dy-], -u m (ř) gen. diploid
diplopie [dy-], -e ž (ř) med. dvojité vidění
diplopora
diplopora [dy-], -y ž (ř) paleonl. středotriaso­
vá řasa
diplotene [dy-] neskl. s (7. j. léž -m) (ř) gen. sta-
dium profáze prvního redukčního děle­
ní buněčného jádra charakterizované
zkracováním chromozomových párů
dipodie [dy-dy-], -e ž (ř) liler. těsné spojení
dvou stejných metrických stop, z nichž
jedna mívá silnější důraz, dvojstopa; di-
podický příd.
dipól [dy-], -u m(ř) 1. fyz. chem. atom, mole-
kula n. jiná neutrální částice s nesymet-
rickým rozložením elektr. nábojů 2. sděl.
lech. dipólová anténa; dipólový příd.: fyz.
chem. d. moment kvantitativní vyjádření
polarity dipólu, elektrický moment di-
pólu; sděl. lech. d-á anténa tvořená dvě­
ma stejnými souměrnými vodiči; geol.
d-é pole převážná část zemského hlav-
ního magnetického pole podobající se
poli homogenně zmagnetované koule
diprozopus [dy-], -pa m(ř) med. zrůda s jed-
nou hlavou, ale se zdvojeným obličejem
dipsoman [dy-], -a m (ř) med. člověk posti-
žený dipsomanií (tzv. kvartální piják)
dipsomanie [dy-ny-], -e ž (ř) med. občasné
chorobné nutkání k několikadennímu
požívání alkoholu až do stavu otravy
(tzv. kvartální pijáctví)
dipterologie [dy-], -e ž (ř) součást entomo-
logie zabývající se dvoukřídlým hmy-
zem
dipteros [dy-], -ra m (ř) archit. střec. chrám
s dvojitou řadou sloupů po celém o.!?vo-
du • du
diptotizmus [dy-ty-], '-mu m (řl lingv. dekli-
nační systém s tvary pouze dvou pádů
diptych [dy-], -u m (I < ř) 1. hisl. starověké
dvojité voskované psací tabulky, dipty-
chon 2. výlv. středověký dvoudílný sklá-
dací oltář n. tabulový obraz 3. liler. dvou-
dílné románové n. dramatické dílo, na
rozdíl od dilogie spjaté pouze ideově,
nikoli stejnými postavami n. prostředím
diptychon [dy-], -cha s (ř) hisl. diptych I
dipygus [dy-], -ga m (ř) med. zrůda se zdvo-
jením dolní části těla
dipylon [dy-], -u m (ř) archil. brána se střed­
ním pilířem a se dvěma vstupy
dipyramida [dy-], -y ž (ř) miner. jednoduchý
krystalový tvar tvořený dvěma pyrami-
dami, dvojjehlan; dipyramidální příd.
dirá [dy-] neskl. m (arab) stará islámská jed-
notka délky, loket
dira necessitas [dý- -tá-] (I) kniž. hrozná, ne-
zbytná nutnost
directoire [dyrektoár], -u m(f< I) výtv. anti-
kizující dekorační styl (interiérů a odě­
vů) konce 18. stol., předcházející empí-
ru (nazv. podle období franc. direktoria)
direkce' [dy-], -e ž(l) zasl. ob. ředitelství (zvl.
policejní)
direkce 2 [dy-], -e ž (I) zasl. ob. směr
direkt [dy-], -u m(a < I) sport. přímý boxer-
ský úder v boji na dlouhou vzdálenost
direktiva [dy-ty- i -tý-], -y ž (f< I) návod,
pokyn, nařízení, směrnice; direktivní
168
příd.: polil., ekon. d. způsob řízení založený
na směrnicích nadřazených orgánů; di-
rektivně přísl.; direktivnost, -i ž
direktní [dy-] příd. (I) odb. přímý, bezpro-
střední: d. výhřevná plocha; lech. d. re-
gulátorpřímý, přímočinný regulátor bez
zesilovače; direktně přísl.
direktor [dy-], -a m(n < I) 1. hovor. expr. azasl.
ředitel, správce: d. panství; divadelní d.
(dř.) majitel koncese, vedoucí kočovné
divadelní společnosti 2. hist. jeden ze
správců českých zemí zvolených evan-
gelickými stavy r. 1609; člen franc. re-
volučního vládního výboru, pětičlen­
ného direktoria (1795-1799); direktor-
ský příd.: hovor., expr. a zast. d-á kancelář; -
hisl. d-á vláda; direktorství, -í s
direktor [dy-], -Um(n< I)sděl.lech.l. v tele-
fonii součást synchronního spojovacího
systému pro zpracování číselných infor-
mací 2. anténní d. pasivní prvek směro­
vé antény pro velmi krátké vlny
direktorát [dy-], direktoriát, -u m (1) hist.
řidč. direktorium
direktorium [dy-], -ia s (1) hist. pětičlenný
vládní výbor v revoluční Francii (1795-
1799); direktoriální příd.
direktorka [dy-], -y ž(n < I) hovor. expr. a zast.
k direktor 1. ředitelka: d. divadelní spo-
lečnosti 2. léž direktorová, -é ž ředitelo­
va žena
direktorský, direktorství t direktor
direktrice [dy-ris], -e i řidč. neskl. ž (1) řidč. dř.
zaměstnankyně pověřená vedením závo-
dirham, dirhem [dy-], -u m(arab < ř) l.jed-
notka hmotnosti v islámských zemích
(kolem 3 g) 2. pův. středověká arab.
sthbrná mince, dnes měnová jednotka
v Maroku a někt. arab. státech
dirigent [dy-], -a m (dirigentka, -y ž) (1) 1.
hudebník, kt. řídí orchestr, ansámbl, sbor
n. operní soubor 2 zprav. expr. kdo něco
řídí: d. útoku kopané; d. bankovnífiliál-
ky; dirigentský příd.: d. pult; dirigent-
sky přísl.; dirigentství, -í s činnost, úřad
dirigenta: Smetanovo d. v Národním di-
vadle
dirigizmus [dy-], -mu m(f<l)ekon. souhrn
ekonomických teorií a hospodářských
prací požadujících státní zásahy do hos-
podářství; dirigistický [-ty-] příd.
dirigovat [dy-] ned. (I) 1. (co) řídit (provozo-
vání hud. skladby); (co, koho) řídit (hud.
těleso): d. symfonii; - d. filharmonii 2.
(co, koho; co, koho kam) vůbec řídit, určovat
směr pohybu, činnost někoho, něčeho,
dávat ph1cazy, vést: d. podnikovou do-
pravu; d. pracovníky na jiný úsek; expr.
d. celou rodinu ovládat
dirimovat [dy-] ned. i dok. (I) odb. (o předse­
dajícím) rozhodovat, rozhodnout výsle-
dek hlasování při rovnosti hlasů
dirndl [dy-], -u m(n) německý ženský své-
rázový kroj, pův. alpské letní dívčí šaty
dirty tone [derty toun] neskl. m(a)hnd. (v jaz-
zu) vzrušeně ostrý způsob "nečisté" in-
disferoid
tonace v nasazování tónů při hře na de-
chové nástroje, tzv. špinavý tón
dis- t di-
disacharid [dy-], -u m(ř)chem. d-y sachari-
dy složené ze dvou monosacharidů, např.
sacharóza, maltóza aj.
disážio [dy-], -ia s (il) peněž. 1. rozdíl mezi
cenou zboží vyjádřenou v hodnotnější
měně a cenou v méně hodnotné měně 2.
rozdíl mezi nominální hodnotou a bur-
zovním kurzem cenných papírů 3. sní-
žení devizového kurzu ve srovnání s mě­
novou paritou
discantus [dysk-], -ta m (1) hud. skladební
technika evropského středověkého více-
hlasého zpěvu; discantový příd.
disciplína [dy-], -y ž(l) 1. vědomé podříze­
ní vlastní vůle vůli vyšší (předpisům,
povinnostem, zájmu něj. celku ap.), ká-
zeň 2. vědní n. sportovní obor, odvětví
disciplinárka [dy-], -y žhovor. disciplinární
řízení, komise
disciplinární [dy-] příd. (I) kázeňský, kárný,
týkající se kázně, trestání: d. řízení; d.
komise; disciplinárně přísl.
disciplinovaný [dy-] příd. dodržující disci-
plínu, kázeň, ukázněný: d. žák; discipli-
novaně přís!.; disciplinovanost, -i ž
disciplinovat [dy-] ned. i dok. (1) řidč. (koho,
co) podrobovat, podrobit disciplíně, učit,
naučit kázni: d. nováčky; disciplinovat
se ned. i dok. řidč. stávat se disciplinova-
ným
discize [dy-], -e ž(l) med. částečné naříznutí,
rozpolcení
disco .,[, disko
disco-sound [dyskosau-], -u m (a) styl v
populární hudbě z konce 70. let 20. stol.
disekce [dy-], -e ž (I) med. vypreparování
částí těla k diagnostickým aj. účelům
disektor [dy-], -u m (I) ellech. televizní sní-
mací elektronka s neakumulačním sní-
máním obrazu
diseminace [dy-], -e ž (I) 1. med. rozšíření
nákazy v orgánu n. v těle, rozsev 2. bol.
vysemeňování rostlin; rozšiřování rost-
lin pomocí diaspor; diseminační příd.:
med. d. proces
diseminovaný [dy-] příd. (1) odb. rozptýle-
ný, rozsetý, roztroušený, nesouvislý
disent [dyse-], -u m (a) 1. pronásledovaná
opozice proti totalitnímu polit. zřízení:
žít v d-u 2. nekonformní postoj k vládní
ideologii: represe intelektuálnz110 d-u 3.
její představitelé, disidenti
disenter [dyse-], dissenter, -tra m(a) cfrk., hist.
příslušník skupiny, kt. se v 17. stol. od-
trhla od státní anglikánské církve
disertace [dy-], dizertace, -e ž(l) písemná
práce předkládaná a veřejně obhajovaná
k dosažení vědecké hodnosti, akademic-
kého titulu: kandidátská, doktorská d.;
disertační, dizertační příd.: d. práce di-
sertace
disferoid [dy-], -Um(1 +ř)miner.jednoduchý
uzavřený krystalový tvar ze čtyř různo­
běžných trojúhelníkových ploch
disfunkce
disfunkce [dy-], -e ž (I) nežádoucí činnost
něj. prvku systému, kt. je v rozporu s je-
ho potřebami; -J.. léž dysfunkce; disfunkč­
ní příd. nefunkční, neúčelový, neúčelný:
d. výraz
disgustovaný [dy-] příd.(il< I) znechucený;
disgustovaně přís!.
disgustovat [dy-] ned. i dok. (il < I) (koho, 4.p.)
(z)působit někomu znechucení, rozladě­
ní, znechucovat, znechutit: hádka ho
d-Ia
disharmonie [dy-ny-], -e ž (I + ř) nesoulad,
nelibozvuk, nevyváženost, neúměrnost
(op. harmonie): d. barev, tónů; d. mezi
manžely, v rodině neshoda; disharmo-
nický příd.: d. tón, prvek; disharmonic-
ky přísl.: znít d.; disharmoničnost, -i ž
disharmonovat [dy-] ned. (1 + ř) 1. kniž. (s čím)
znít nelibozvučně, disharmonicky 2. být
v nesouladu, v neshodě (op. harmono-
vat)
disidence [dysi-], -e ž (a, f < I) řidč. 1. disi-
dentská činnost 2. kniŽ. odštěpení (od stá-
tu, hnutí ap.)
disident [dysi-], -a m(a,f < I) 1. člověk od-
lišně smýšlející, aktivní odpůrce tota-
litního polit. zřízení 2. kniŽ. odštěpenec,
odpadlík (zejm. náb.); disidentský, řidč.
disidentní příd.: d-á literatura; d-á čin­
nost; disidentství, -í s
disiecta membra -J.. membra disiecta
disilan [dy-], -u m (ř+ 1) chem. sloučenina
křemíku s vodíkem, velmi reaktivní
plynná látka, na vzduchu samovolně
zápalná
disimilace [dysi-], -e ž (I) odb. rozlišení (op.
asimilace): blol. proces, při kt. organiz-
my rozkládají látky přijaté v potravě a
uvolňují energii, katabolizmus; lingv. roz-
různění dvou stejných n. podobných hlá-
sek v blízkých slabikách v hlásky s růz­
nou artikulací, ale se shodnou barvou (re-
kreace> legrace) (op. asimilace); disi-
milační příd.
disimilovat [dy-] ned. i dok. odb. (co) prová-
dět, provést disimilaci: lingv. d. hlásky;
disimilovat se ned. i dok. Hngv. podlé-
hat, podlehnout disimilaci: -nn- se d-Io
v -dn-
disimulace [dy-], -e ž (I) kniŽ. a odb. zatajo-
vání, zastírání skutečného stavu: med.
snaha nemocného zatajit n. zlehčit pří­
znaky choroby n. chorobu vůbec; práv.
zastírání práv. úkonu (např. darování) ji-
ným úkonem (např. prodejem); disimu-
lační příd.
disimulovat [dy-] ned. (I) kniŽ. a odb. zatajo-
vat, zastírat
disipace [dy-], -e ž(l)fyz. ztráta části ener-
gie nevratnou přeměnou na jiný druh
energie, zejména v teplo; disipační, di-
sipativní [-ty- i -tý-] příd.: fyz. d-ční ener-
gie; d-vní struktury
disipovat [dy-] ned. i dok. (I) fyz. měnit, pře­
měnit energii na teplo
disjunkce [dy-], -e ž (I) odb. rozpojení, roz-
luka: log. spojení dvou výpovědí spojkou
169
"nebo" (vel), při kt. jedna nebo druhá vý-
pověd' nebo obě výpovědi jsou pravdivé;
mat. (v teorii množin) prázdný průnik; gen.
fáze, v kt. se dceřiné chromozomy od sebe
oddělí a pohybují se k pólům dělicího
vřeténka; biol. proluka n. přerušení areálu
rostlinného n. živočišného taxonu n~ mezi
areály dvou phbuzných taxonů, hiát; dis-
junktní příd.: mat. d. množiny nemající
žádný společný prvek
disjunktivní [dy-ty- i -tý-] příd. (I) odb. 1. vy-
lučující se, rozlučovací: log. d. soud druh
složeného soudu, kt. naznačuje, že může
nastat kterákoli z obou možností n. obě
zároveň 2 diskontinuitní, nesouvislý:
geol. d. struktura (op. konjunktivníl ); dis-
junktivně přísl.
disk [dy-], -u m (ř) 1. sport. atletické náčiní
plochého čočkovitého tvaru určené k há-
zení do dálky 2 lech. kotoučovitá sou-
část strojů n. přístrojů: d. rotoru, turbí-
ny; výp. lech. paměťové médium ve tvaru
kotouče; floppy disk externí paměťové
médium 3. sděl. lech. kompaktní d. kom-
paktní gramofonová deska 4. molor. slang
diskové kolo; diskovýpříd.: molor. d-é kolo
plné, bez ramen, lisované z ocelového
plechu; d-á brzda kotoučová; zeměd. d-é
nářadí; výp. lech. d-á paměť (počítače);
astro d-á populace, složka fyzikálně stej-
norodá složka Galaxie (ve tvaru disku)
se stejným rozložením v prostoru a po-
dobným vznikem a vývojem
diskant [dy-], -u m(I) hud. 1. vysoký ženský
n. dětský hlas, soprán 2. (v cantu firmu)
protihlas; diskantový příd.: d. nástroj
odpovídající polohou diskantu; d-á vio-
la
diskantista [dy-ty-], -y m (diskantistka, -y
ž) (I) hud. zpěvák s diskantovým hlasem
diskař [dy-], -e m (diskařka, -y ž) (ř) sport.
atlet pěstující hod diskem; diskařský
příd.: d. styl
disketa [dy-], -y ž(a<ř)výp. lech. paměťové
médium v podobě magnetického disku,
uŽív. u menších počítačů; disketový
příd.: d-á paměť (počítače)
disko [dy-], -a, disco [-skol, -ca [-kal, -ka
i neskl. s (a) hovor. 1. diskotéková hudba 2.
diskotéka 3; disko příd. (neskl.): d. hudba;
d. zařízení; -J.. léž disko-
disko- [dy-] (ř) vslož. první čásl s výzlÍ.. gramo-
fonová deska (např. diskoklub) . tění skutečnosti z vlastního podnětu dů­
diskobolos [dy-], -lam(ř) kniŽ. diskař: socha
d-a
diskofil [dy-], -a m (diskofilka, -y ž) (ř)
milovm1c, sběratel gramofonových desek
diskografie [dy-], -e ž(ř)hud.1. zaznamená-
vání a popis gramofonových desek 2.
soupis gramofonových desek podle jis-
tého hlediska
diskont [dy-], -u m(il) peněž. úroková srážka
ze jmenovité hodnoty peněžní částky
později splatné, skonto: d. směnky kou-
pě n. prodej přede dnem splatnosti, a pro-
to s příslušnou úrokovou srážkou;
diskontní příd.: d. sazba úroková
diskreditovat
diskontinuita [dy-ty-], -y ž(l)kniž. aodb. ne-
souvislost, nespojitost, rozpojenost (op.
kontinuita): filoz. přetržitost, přerušená
souvislost ve struktuře, pohybu a vývoji
hmoty; biol. přerušenost v rozšíření rost-
lin nebo živočichů (disjunkce) n. pře­
rušenost ve vývoji organizmů (vývoj
skokem); geol. látková, stavební a časo­
vá nespojitost způsobená v zemské kůře
tektonickými pohyby; geof. náhlá změna
složení n. fyzikálních vlastností zemské-
ho nitra; diskontinuitní, řidč. diskonti-
nuální příd. přetržitý, nesouvislý, nespo-
jitý (op. kontinuitm'): d. vývoj; geol. d-tní
plocha; diskontinuitně přís!.
diskontní t diskont
diskontovat [dy':] ned. i dok. (it) peněž. (co) pro-
vádět, provést·diskont: d. směnku
diskopatie [dy-ty-], -e ž (ř) med. funkční a
morfologické změny meziobratlových
destiček
diskoplán [dy-], -u m(r < ř + 1) let. sportovní
letadlo s kruhovou nosnou plochou
diskordance [dy-], -e ž (1) kniž. aodb. nesou-
hlasnost, nesjednocenost, neshodnost
(op. konkordance): geo!. nesouhlasné ulo-
žení vrstev způsobené přerušením sedi-
mentace; gen. neshoda v urč. sledova-
ném znaku u členů daného souboru je-
dinců (např. u dvojčat); diskordantní
příd. (op. konkordantní)
diskotéka [dy-], -y ž (ř) 1. hud. sbírka gra-
mofonových desek a jiných zvukových
záznamů 2 veřejná komentovaná pře­
hrávka desek, popř. zvukových zázna-
mů 3. zábava mladé generace spojená
s tancem při reprodukované hudbě; dis-
kotékový příd.: d-á přihrádka; d-á hud~
ba vyznačující se strojově přesnou a
chladnou rytmikou a efektním, ale jed-
noduchým aranžmá; d-é tance snažící
se o pohybové vyjádření této hudby
diskovat [dy-] ned. zeměd. slang zpracovávat
půdu talířovými (diskovými) branami
v předseťové přípravě půdy
diskovitý [dy-] příd. připomínající podobou
disk, čočkovitý
diskový t disk
diskrece [dy-], -e ž (1) řidč. diskrétnost (op.
indiskrece)
diskreční [dy-] příd. (1) práv. zasl. d. moc spo-
čívající v oprávnění soudu opatřit ke zjiš-
kazy žádnou ze stran nenavrhované
diskreditace [dy-dy-], -e ž (1) kniŽ. řidč. dis-
kreditování
diskreditovaný [dy-dy-] příd. kt. se diskredi-
toval, byl diskreditován: d. politik; dis-
kreditovanost, -i ž stav po ztrátě důvěry
diskreditovat [dy-dy-] ned. i dok. (1) (koho, co)
připravovat, připravit o důvěru, (z)pů­
sobit, že někdo ztrácí, ztratí důvěru, dob-
rou pověst: d. mluvčího opozice; d. dob-
rou myšlenku; d-ující název filmu nebu-
dící důvěru; diskreditovat se ned. i dok.
pozbývat, pozbýt důvěry, připravovat se,
připravit se o důvěru: d. se v něčích očích
diskrepance
diskrepance [dy-], -e ž(l)kniž. neshoda, ne-
srovnalost, nepoměr, odlišnost, rozpor;
diskrepantní příd.: d. názory, zájmy
diskretizace [dy-ty-], -e ž (I) fyz. náhrada
spojitého prostředí (kontinua) systémem
diskrétních bodů, v kt. se soustředí fyzi-
kální parametry popisující stav n. vlast-
nosti příslušného místa kontinua
diskrétní [dy-] příd. (f) 1. šetrný, ohledupl-
ný, taktní, zdrženlivý (op. indiskrétní):
d. jednání; d. prostředí nenápadné; d.
věc choulostivá 2. zachovávající svěře­
né informace n. vědomosti o něčem v
tajnosti: d. člověk kt. dovede o něčem
mlčet, mlčenlivý 3. mat., fyz. nespojitý,
přetržitý: d. množina; d. veličina; dis-
krétně přísl.: chovat se d.; d. se vzdálit
nenápadně; d. o něčem pomlčet; diskrét-
nost,-i ž
diskriminace [dy-], -e ž (I) 1. rozlišování
poškozující někoho, neuznávání jeho
rovnosti s jinými, popírání a omezování
práv urč. kategorii obyvatelstva nebo
urč. státům, mezinárodním organizacím
ap.: hospodářská d. záměrné znevýhod-
nění urč. země n. zemí v mezinár. ob-
chodu 2. psych. rozlišování mezi podně­
ty, kt. jsou si podobné: sluchová d. iden-
tifikace zvukových signálů zvl. diferen-
ciace hlásek; diskriminační příd.: d. po-
litika; - psych. d. učení; mat., stat. d. analý-
za umožňujícírozlišení dvou n. více sku-
pin zkoumaných objektů; diskriminač·
ně přísl.
diskriminant [dy-], -Um(l) 1. odb. rozlišující
prvek, složka, princip; kritéJjum 2. mat.
výraz, kt. rozhoduje o kořenech rovnice
diskriminátor [dy-], -u m (I) 1. eltech. ob-
vod sloužící k vyhodnocení parametrů
elektrických signálů 2. sděl. tech. obvod
k demodulaci kmitočtově n. fázově mo-
dulované frekvence
diskriminovat [dy-] ned. i dok. (koho, co) pro-
vádět, provést diskriminaci někoho, ně­
čeho: d. malé národy; d. zboží
diskurz [dy-], -u m(f< I)kniž. aodb. rozmlu-
va, rozhovor (zprav. delší), rozprava;
lingv. text, jazykový projev; diskurzní,
diskurzivní' příd.
diskurzivm'2 [dy-] příd. (I) odb. postupující ra-
cionálně (op. intuitiVlli'): filoz. d. myšlení
způsob myšlenkového postupu, při kt. si
myslící subjekt uvědomuje postupně
všechny články spojitého procesu logic-
kodeduktivního vyvozování souvislostí
diskus [dy-], -ku m (I <řl 1. bot. kruhovitý
žláznatý útvar v květech obklopující
pestík n. tyčinky, terč 2. anat. (chrupav-
čitá) ploténka v kloubu n. mezi obratli
diskuse [dy-], diskuze, -e ž (I) 1. výměna
názorů o něj. daném tématu, která má
zprav. vést k vyjasnění n. vyřešení něj.
problému, rozprava: d. k referátu; před­
ložit k d-i; d. o ústavě 2. mat., odb. rozbor,
úvaha o možnosti řešení úlohy vzhledem
k daným podminkám
diskusní [dy-], diskuzní příd. 1. k diskuse:
170
d. příspěvek; d. večer 2. nejasný, nedefi-
nitivní, sporný: věc zůstává d.
diskutabilní [dy-] příd. (I) kniž. diskutova-
telný, diskusní 2: taková přesvědčovací
metoda je příliš d.
diskutábl [dy-] příd. (neskl.) (f) poněk. zast. ho-
vor. diskusní 2
diskutér [dy-], řidč. diskutant, -a m (dis-
kutérka, řidč. diskutantka, -y ž) (f < I)
kdo diskutuje, aktivní účastník diskuse
diskutovat [dy-] ned.(I) 1. (-; o čem, co; s kým
o kom. čem; k čemu) probírat, vyjasňovat n.
řešit diskusí; vystupovat v diskusi, pro-
hovořovat něco, rokovat o něčem: d. o
rozpočtu, s oponenty, k prvnímu bodu;
nerad d-uje 2. mat. (co) provádět diskusi:
d. úlohu
diskutovatelný [dy-] příd. (I) takový, O kte-
rém je možno n. třeba diskutovat, dis-
kusní 2, diskutabilní
diskuz- t diskus-
diskvalifikace [dy-], -e ž(I) 1. zbavení kva-
lifikace, ubírání n. upírání způsobi­
losti: d. pracovníků 2. sport. vyřazení,
vyloučení ze soutěže během utkání, zá-
vodu (pro porušení pravidel); neuznání
dosaženého výkonu na základě dodateč­
ného zjištění, že byla porušena pravidla;
diskvalifikační příd.: d. řízení
diskvalifikovat [dy-] ned. i dok. (koho, co) pro-
vádět, provést diskvalifikaci: d. závod-
níka pro porušení pravidel
diskžokej [dy-], -e m(a) hud. autor a mode-
rátor komentovaných pořadů ze zvuko-
vých záznamů (pův. z gramofonových
desek) na diskotékách (ve význ. 2, 3),
v rozhlase aj.
dislokace [dy-], -e ž (I) 1. rozmístění, roz-
mísťování, rozložení zvl. podle potřeby
účelnosti a hospodárnosti: d. průmys­
lových závodů; d. pracovních sil; d.
vojsk 2. geol. porušení původního ulože-
ní hornin bez zlomu n. se zlomem 3.
fyz. čárová porucha krystalické mřížky
4. med. změna polohy, chorobné posunutí
orgánu n. jeho části z pův. fyziol. polo-
hy: d. kostních úlomků jejich posunutí,
rozhození; dislokační příd.: d. komise
rozmísťovací; geol. d. pásmo, plocha
dislokovaný [dy-] příd. kt. je n. byl disloko-
ván; přemístěný, umístěný mimo ústře­
dí: d-á vojenská jednotka; d-é pracoviš-
tě; med. d-á fraktura
dislokovat [dy-] ned. i dok. (I) (co, koho) pro-
vádět, provést dislokaci: účelně d. pra-
coviště
dismembrace [dy-], -e ž (I) kniŽ. a odb. řidč.
rozdrobení, oddělení jednotlivých částí
od celku, rozkouskování
disociace [dyso-], -e ž(I) kniŽ. a odb. rozklad,
štěpení: d. sil; fyz. cheni. rozklad látek,
rozštěpení složité molekuly na dvě n. ví-
ce molekul jednodušších, atomových
skupin, atomů n. iontů (op. asociace);
psych. rozpojování n. rozplývání sdruže-
ných představ (asociací) působením no-
vých, výraznějších dojmů; disociační
dispečerizace
příd.: chem. d. energie potřebná k disocia-
ci; d. rovnováha mezi produkty disocia-
ce a nerozštěpenými molekulami
disocialita [dyso-], -y ž (I) psych. porucha
sociální přizpůsobivosti, sociopatie
disociovat [dyso-] ned. i dok. (3.j. -iuje) (I) 1.
kniž. (co. koho) oddělovat, oddělit, rozlu-
čovat, rozloučit, rozkládat, rozložit, ště­
pit, rozštěpit: d-aná osobnost rozervaná
2. chem. (o látce) štěpit se: sůl v roztoku
d-uje na ionty
disoluce [dyso-], -e ž(I) práv. rozvázání, zru-
šení závazku, aniž je nahrazen jiným, za
předpokladu dohody věřitele s dlužní-
kem
disolvovat [dyso-] ned. i dok. (I) odb. rozpouš-
tět, rozpustit
disonance [dyso-], -e ž(l) 1. kniž. aodb. neli-
bozvuk, neshoda, nesoulad (op. konso-
nance!): hud. souzvuk dvou n. více tónů,
v němž je vnitřní napětí a kt. proto smě­
řuje k rozvedení do konsonance 2. psych.
rozpor mezi procesem vnímání a objek-
tivní realitou člověkem vnímanou; diso-
nanční, disonantní příd. kniž. a odb. neli-
bě znějící, nelibozvučný: d. skřeky; hud.
d-tní interval nejsoucí v souzvuku; di-
sonančně, disonantně přísl.; disonanč­
nost, disonantnost, -i ž
disonovat [dyso-] ned. (1)(-; s čím) kniŽ. aodb.
znít disonantně: hud. d-ující interval
disonantní
dispanzivní [dy-] příd. (I) odb. rozptylující:
fyz. d. optická soustava rozptylující pův.
rovnoběžný svazek paprsků (např. roz-
ptylka)
disparace [dy-], -e ž(I) psych. vizuální dife-
renciace vjemových představ
disparátní [dy-] příd. (I) kniŽ. a odb. nestejno-
rodý, různorodý, různý, rozdělený, od-
dělený: d. pojmy které nelze dále zo-
becňovat, protožejejich předměty nema-
jí společné vlastnosti, neporovnatelné;
log. d. soud který konstatováním rozdílu
rozlišuje různé předměty n. třídy před­
mětů; disparátně přísl.; disparátnost,
-i ž
disparita [dy-], -y ž (I) kniž. nerovnost n.
nepoměr růz. jevů, disparátnost: d. mezi
cenami domácích a zahraničních výrob-
ků; d. životní úrovně; disparitní příd. ne-
rovný, rozdílný: d. zastoupení
dispaš [dy-], -em(f)odb. vyúčtování (rozvrh
úhrady) škod při společné havárii v ná-
mořní dopravě
dispašer [dy-], -a m(f) znalec vyhotovující
dispaš
dispečer [dy-], -am (dispečerka, -yž) (r< a)
odborný pracovlliK řídící ústředně chod
provozu (dopravy, přísunu surovin, ener-
gie ap.); dispečerský příd.: d-é pracoviš-
tě; d-á služba
dispečer [dy-], -u m(a)výp. tech. program, kt.
trvale řídí optimální využívání prostřed­
ků všem ostatním řešeným programům
dispečerizace [dy-],-e ž (a) dopr. řízení do-
pravy pomocí dispečinku
dispečink
dispečink[dy-], -u m(a) 1. odb. ústřední ope-
rativní řízení složitějšího chodu výroby,
energetiky, dopravy ap. pomocí teleme-
chanických, telekomunikačních aj. zaří­
zení: d. elektrárny, městské dopravy 2.
hovor. pracovna dispečerů;dispečinkový
příd.
dispenz [dy-], dispeíize, -e ž (I) odb. úleva
od něj. povinnosti, zákonného opatření,
překážející okolnost, prominutí, zproš-
tění (něčeho), osvobození (od něčeho):
žádat o d.; dispenzní příd.
dispenzace [dy-], -e ž(l) 1. kniž. udělení dis-
penze: pape~ká d. 2. farmo vydání léku
s informací o jeho správném užívání; dě­
lení léčiv vážením; dispenzační příd.
dispenzarizace [dy-], -e ž (I) med. aktivní
preventivní vyhledávání, vyšetřování,
léčení a sociální sledování osob až do
vyléčení, dispenzární péče
dispenzarizovat [dy-] ned. i dok. (I) (koho,
4. p.) zahrnovat, zahrnout, přebírat, pře­
vzít do dispenzární péče: d. tuberkulóz-
nípacienty
dispenzární [dy-] příd. (I) med. d. péče sou-
stavná zdravotní péče o urč. skupiny
zdravých n. o nemocné závažnými cho-
robami, dispenzarizace
dispenzář [dy-], -e m(l) med. dř. bezplatná
lékařská poradna
dispenzatorium [dy-], -ia s(l) farmo (v někt.
zemích) seznam léků
dispenze, dispenzní t dispenz
dispenzovací [dy-] příd. (I) kniŽ. povolující
dispenz
dispenzovat [dy-] dok. kniž. (koho od čeho) dát,
udělit někomu dispenz: d. někoho od
poplatku
dispergace [dy-], -e ž (I) odb. rovnoměrné
rozptýlení (pevné n. kapalné) látky zejm.
v kapalném prostředí, dispergování:
zeměd. d. půdních koloidů rozptylování
jejich shluků při přechodu v gel; disper-
gační příd.: odb. d. látka dispergátor
dispergátor [dy-], -u m (I) odb. chem. látka
umožňující dispergaci, dispergační látka
dispergovaný [dy-] příd. odb. takový, kt. byl
dispergován: d-á látka; geol. d-é prvky
tvořící izomorfní příměsi v jiných neros-
tech
dispergovat [dy-] ned. i dok. odb. (co) prová-
dět, provést dispergaci, rozptylovat, roz-
ptýlit: d. olej ve vodě; d. pigmenty ve fer-
meži; d. rozpouštědla
disperze [dy-], -e ž (I) 1. kniŽ. a odb. rozptyl,
rozptýlení, rozklad, rozložení: stat. roz-
ptyl náhodné veličiny; ekol. rozptýlení
jedincůjedné populace na ploše n. v pro-
storu; fyz. rozdělení složeného elektro-
magnetického záření na jeho jednotlivé
(monochromatické) složky; astro atmosfé-
rická d. rozklad světla z mimozemských
zdrojů při průchodu atmosférou 2. odb.
závislost urč. fyzikální charakteristiky na
vlnové délce záření: fyz. d. vlnění závis-
lost fázové rychlosti šíření vln v prostře­
dí na jejich délce (frekvenci) vlnění; opt.
171
závislost indexu lomu prostředí na vlno-
vé délce záření (např. světla) 3. fyz. chem.
heterogenní soustava několika fází, z
nichž jedna je spojitá (např. voda) a nej-
méně jedna další je jemně ro1iptýlená
(např. latex); disperzní příd.: fyz. chem. d.
soustava v kt. je jedna složka n. fáze roz-
ptýlena v druhé ve formě jemných čás­
tic; tech. d. barvivo ve formě jemné dis-
perze; d. lepidlo
disperzita [dy-], -y ž odb. stupeň disperze:
d. prachu rozložení částic prachu ve
vzorku podle počtu částic n. podle jejich
hmotnosti
displaced persons [dysplejsd pérsns] (a) (do-
slovně rozptýlené osoby) polit. označení
osob zavlečených fašisty za 2. světové
války
displej [dy-], -emi ž(a)výp. tech. zařízení zob-
razující údaje abecedními, číslicovými n.
gr;;ůickými znaky, zobrazovacíjednotka;
displejový příd.: d-á deska
disponent [dy-], -a m (disponentka, -y ž)
(1) (obchodm') zaměstnanec mající ome-
zenou plnou moc k zastupování ředitele
n. majitele; disponentský příd.
disponibilita [dy-ny-], -y ž(l) 1. odb. mož-
nost něčím, někým disponovat, volně
nakládat: ekon. d. kapitálu 2. peněž. část­
ka, kterou může být volně disponováno:
devizová d.
disponibilní [dy-ny-] příd. odb. takový, kte-
rým lze disponovat, použitelný
disponovaný [dy-] příd. (k čemu) takový, kt.
je disponován, příznivě uzpůsoben: dob-
ře d. hráč; disponovanost, -i ž
disponovat [dy-] ned. (I) 1. (čím. kým) volně
s něčím, někým nakládat; mít k dispo-
zici: d. časem 2. i dok. kniž. (co) rozvrho-
vat, rozvrhnout: d. skladbu pro nástroje
3. být disponován být v (dobré) tělesné
n. duševní kondici (op. indisponován):je
hlasově d-án
disponovatelný [dy-] příd. odb. takový, kte-
rým lze disponovat, použitelný
dispozice [dy-], -e ž(I) 1. možnost volného
použití, volné použití: mít k d-i knihov-
nu; jsem vám vždy k d-i ochoten vyho-
vět 2. (k čemu. pro co) sklon, náchylnost;
předpoklady, vlohy: d. k chorobě; d. pro
zpěv, pro studium 3. uspořádání, rozdě­
lení, rozvrh, plán: d. ulic, stroje, románu
4. směmice, pokyn: vydat d.; práv. část
právní normy určující příslušné chování
subjektu a vymezující práva a povinnosti
účastníků vzniklých právních vztahů 5.
odb. (v diplomatice) obsahem nejdůleži­
tější formule listiny vyjadřující vlastní
právní pořízení v listině obsažené; dis-
pozičnípříd. odb. jsoucí k dispozici, oprav-
ňující s něčím disponovat: d. fond; d.
právo; dispozičně přísl.
dispozitivní [dy-ty- i -tý-] příd. (1) práv. d.
norma dovolující stranám volně upravo-
vat podrobnosti právního poměru
disproporce [dy-], -e ž(l) odb. nepoměr, ne-
rovnoměrnost, neúměrnost: d. mezi vý-
distancovat
robou a spotřebou; hospodářská d. dlou-
hotrvající stav porušení rovnovážných
kvantitativních vztahů v národním hos-
podářství; disproporční, řidč. dispropor-
cionální příd.
disproporcionace [dy-], -e ž (I) chem. typ
oxidačně redukční reakce, při kt. slou-
čenina přechází ve sloučeninu o nižším
a vyšším oxidačním stupni: d. polymern
disproporcionalita [dy-], -y žkniž. aodb. dis-
proporce
t
disproporcionální disproporce
disputace [dy-], -e ž(l) 1. zast. vědecká roz-
prava více účastníků (zprav. na středo­
věké univerzitě) k vytříbení názorů na
odbornou otázku, učená hádka, debata
2. (v řečnictví) střední část řeči obsahu-
jící důvody pro řečníkovo tvrzení a dů­
kazy, jimiž řečník vyvrací možné námit-
ky; disputační příd.
disputant [dy-], -a m zast. kdo disputuje,
účastník disputace
disputovat [dy-], hovor. dišputovat ned. zast.
(o čem) účastnit se disputace
t
dissenter disenter
dissous plyn [dysu], dissous p-u m (f) tech.
acetylen naplněný pod tlakem do ocelo-
vých lahví s pórovitou hmotou nasáklou
acetonem
distální [dy-] příd. (I) kniŽ. a odb. vzdálený,
vzdálenější od urč. místa (op. proximál-
ní): anat. d. poloha směřující od trupu; d.
končetiny dolní; distálně přísl.
distance [dy-], -e, hovor. distanc, dištanc,
-e ž (I) 1. kniž. a odb. vzdálenost, odstup:
časová d.; věková a názorová d.; hovor.
držet někoho na d-c udržovat v náležité
vzdálenosti, přen. nutit k zachovávání
zdrženlivosti ve vztahu k vlastní osobě;
mat. vzdálenost středu promítání od prů­
mětny středovéhopromítání; sport. (v do-
stizích) poslední úsek cílové rovinky
(20-220 m) 2. sport. disciplinární potres-
tání (sportovce, družstva ap.) zastavením
závodní činnosti; potrestání funkcioná-
ře zákazem výkonu funkce 3. žel. traťo­
vá d. organizační útvar výkonné služby;
distanční příd.: mat. d. kružnice, rovina;
sport. d. závod, jízda vytrvalecký, na vel-
kou vzdálenost; Jech. udržující vzájemnou
vzdálenost dvou částí nástrojů, spojova-
ných součástí ap.: d. podložka, šroub roz-
pěrací; eltech. d. ochrana před nebezpeč­
nými účinky zkratového proudu pro ve-
dení vysokého a velmi vysokého napětí;
práv. d. delikt spáchaný na jiném místě,
než jsou jeho účinky (např. pomlouvač­
ný dopis); meteor. d. teploměr teletermo-
metr; distančně přísl.
distancovaný [dy-] příd. takový, kt. se distan-
cuje n. je distancován: d. byrokrat; sport.
d. hráč; distancovanost, -i ž
distancovat [dy-] dok. i ned.(I) (koho. co) vzdá-
lit, vzdalovat od něčeho, nepřipustit, ne-
připouštět k něčemu; vyloučit, vylučo­
vat z něj. činnosti: d. závodnz'ka; distan-
covat se dok. i ned. zachovat, zachovávat
 distanční
odstup od něčeho, od někoho, zříci se,
zh'kat se: d. se od akce
t
distanční distance
distantní [dy-] příd. lingv. týkající se hlásek
n. vět a větných celků od sebe vzdále-
ných: d. asimilace a disimilace; d. po-
stavení věty; d. navazování (spojovací-
mi výrazy)
disten [dy-], -u m (ř) miner. šedobílý i barev-
ný trojklonný nerost obsažený převážně
v krystalických břidlicích (rulách a svo-
rech) bohatých hliníkem, křemičitan hli-
nitý
distenze [dy-], -e ž (I) med. rozepětí, roztaže-
ní: d. střev (při nadýmání)
distichiáza [dysty-], -y ž (ř) med. vrozená
vada růstu očních řas
distichon [dysty-], -cha s (ř) liter. strofa slo- distributivní [dy-ty- i -tý-] příd. (I) lingv. d.
žená ze dvou veršů, v antice růz. metra,
dvojverší: elegické d.
distingovaný [dysty-] příd. (f) slušný, uhla-
zený, jemný, ušlechtilý: d. člověk; d-é distributivnm [dy-ty- i -tý-], -va s (I) lingv.
chování vybrané; distingovaněpřísl.; di-
stingovanost, -i ž
distinkce [dysty-], -ež(l) 1. kniž. aodb. rozdíl,
odlišnost, rozlišení: významová d. 2. od-
znak hodnosti; hodnost: vojenská bluza
se zlatými d-mi; - d. kapitána 3. kniŽ. řidé.
distingovanost; distinkční příd.
distinktivní [dysty-ty- i -tý-] příd. (I) kniž. a
odb. rozlišovací: d. schopnost; lingv. d. rys
rozlišující příznak, vlastnost zvukové
jednotky, kterou se liší od jiné, a tím slou-
ží k rozlišení významu slova tvarů (např.
u fonému znělost, délka)
distinktor [dysty-], -u m (I) med. lžícovitý
nástroj k prohmatávání břicha při rent-
genování trávicího ústrojí
distomatóza [dy-], -y ž(ř) med. zasl. onemoc-
nění působené motolicemi, fasciolóza
distonace [dy-], -e ž (I) hud. nečistá, nepřesná
intonace (při zpěvu n. hře na nástroj);
distonický [-ny-] příd.
distonovat [dy-] ned. (I) hud. nečistě, nepřes­
ně intonovat
distorze [dy-], -e ž (I) 1. kniŽ. a odb. přetoče­
ní, zkroucení: med. vyvrtnutí, zvrtnutí,
podvrtnutí, porušení měkkých částí klou-
bu, při němž hlavice i jamka zůstávají
ve správné poloze 2. fyz. zkreslení obra-
zu opt. vadami čoček; eltech. d. signálu
jeho zkreslení v zesilovači
distrahovat [dy-] ned. i dok. (I) 1. kniž. řidé.
(co) rozčleňovat, rozčlenit 2. jen ned. med.
provádět distrakci
distrakce [dy-], -e ž(l) 1. kniŽ. řidé. rozčleně­
ní 2. med. napravení a léčba zlomených
n. vykloubených kostí tahem
distribuce [dy-], -e ž(l) 1. odb. rozdělování,
rozdělení, rozmisťování, rozšiřování: d.
časopisů; ekon. systém rozšiřování n. roz-
dělování zboží prostřednictvím velko-
obchodu a maloobchodu; ekol. šíření or-
ganizmů v prostoru; psych. d. pozornosti
její rozdělování mezi dominantní podně­
ty vjemového pole 2. stal. rozložení prav-
děpodobností náhodné veličiny 3. lingv.
172
souhrn všech kontextů, v nichž se jazy-
kový prvek (Wáska, slovo ap.) může ob-
jevovat (v protikladu k těm, v nichž se
objevit nemůže); distribuční příd.: d. síť
obchodní; - stal. d.funkce náhodnéveliči­
ny; - lingv. d. analýza zjišťující distribuci
jazykového prvku; distribučně přísl.
distribucionalista [dy-], -y m (distribuci-
onalistka, -y ž) stoupenec distribuciona-
lizmu
distribucionalizmus [dy-], -mu m (I) lingv.
směr zdůrazňující distribuci 3 jako W. vo-
dítko při analýze textu
t
distribuční distribuce
distribuovat [dy-] ned. i dok. (3.j. -buuje) (co)
provádět, provést distribuci I: d. zboží
distributivita [dy-ty-], -y ž distributivnost
číslovka podílná (např. po dvou; dva a
dva); mal. d. zákon o násobení součtu, diuréza [dy-], -y ž(ř) med. vylučování moči
o roznásobení; distributivnost, -i ž
sloveso, kt. vyjadřuje opakování děje za-
sahující předmět jeden po druhém, po-
dílné sloveso (vyházet, pozavírat)
distributor [dy-], -a m (I) kdo provádí dis-
tribuci: d. knih; filmový d.; ekon. fyzická
n. právnická osoba (podnik ap.) působí­
cí ve vnitřním n. zahraničním obchodě
jako (zprostředkující) obchodník; vý-
hradní prodejce; distributorský příd.
distributor [dy-], -u m(l) 1. eltech. rozdělo­
vač hradlových impulzů v zařízení pro
impulzovanou modulaci 2. tech. cisterno-
vý vůz upravený k pokrývání silnice živi-
cí při povrchových úpravách, rozstřiko­
vač živice
distrikt [dy-], -u m (I) odb. 1. (v někt. ze-
mích) územní správní jednotka; (u nás
dř.) okrsek, obvod 2. oblast, území: země<!.
nákazový d. v němž se vyskytuje urč. ná-
kaza bez časového omezení; distriktní
příd.
disturbance [dy-], -e ž (I) 1. mal. dodatečně
neměřitelná náhodná proměnná 2. biol.
vnější faktor prostředí způsobující zni-
čení rostlinné biomasy (činnost býložrav-
ců, člověka, poškození větrem, mrazem,
erozí a ohněm)
disulfid [dy-], -u m (ř+ I) chem. sloučenina
síry s jinými prvky obsahující dvě mo-
lekuly síry: d. železnatý pyrit
diškrece [dy-], -e ž(l) hovor. spropitné: dát
číšníkovi d-i
diškurz [dy-], -u m(f < I) hovor. diskurz, roz-
mluva
dišperace [dy-], -e ž (I) hovor. desperace, zou-
falství
dišputace [dy-], -e ž, dišputát, -u m (I) zasl.
hovor. disputace, diskurz, rozhovor: Oho-
vor. proti gustu žádný dišputát (pořek.) zá-
libu, oblibu je těžké rozmlouvat
t
dišputovat disputovat
dištanc t distance
diterpen [dy-], -u m(ř+ I <ř)chem. d-y alifa-
tické nasycené uhlovodíky mající dva-
cet uhlíkových atomů v urč. uspořádání
divergovat
dithyramb [dyty-], -u m (ř) 1. střec. sboro-
vá píseň k poctě bohů, zvl. boha vína Di-
onýsa 2. nadšená oslavná báseň, píseň
n. skladba vůbec, chvalozpěv; dithyram-
bický příd.; dithyrambicky přísl.; dithy-
rambičnost, -i ž
ditrochej [dy-], -e m(ř) liter. trochejská dvoj-
stopa mající na druhé. těžké době jen ved-
lejší přízvuk (např. Rekněte mi, babičko
má... )
dittogratie [dy-], -ež(it + ř) liter. písařská chy-.
ba opakování písmene, slabiky, slova n.
celé pasáže ve středověkém rukopisu
diuretický [dy-ty-] příd. (ř) farm., med. k diu-
réza, k diuretikum: d. lék, čaj močopud­
ný; diureticky přísl.
diuretikum [dy-ty-], -ka s (ř) farm., med. d-a
látky působící zvýšené vylučování moči
z organizmu
ledvinami
diurnální [dy-] příd. (I) biol. denní, vázaný
na denní dobu (op. nokturální); ekol. d. jev,
cyklus probíhající pouze ve dne, popř.
v období asi 24 hodin
diurnista [dy-ny-], -y m(l) zasl. někdejší pí-
sař za denní plat
diva [dý-], -y ž(it)kniž. slavná žena (zprav.
umělkyně): operetní d.
divae memoriae [dývé -rié] (I) (na nápi-
sech) blahé paměti
divan [dY-i di-], -Um(tur< per) pohovka: sta-
rodávnýd.
díván! [dý-], -u m(tur< per) (v někt. islám-
ských zemích) rada ministrů n. státní
rada
díván2 [dý-], -u m (arab< per) liter. (v islám-
ské poetice) soubor básní, zprav. lyric-
kých, seřazených abecedně podle poslední
hlásky prvních veršů jednotlivých básní
divergence [dy-], -e ž(l) (op. konvergence)
1. odb. rozbíhavost, rozbíhání, odchylka,
odklon: fyz. d. os, paprsků; mal. d. řady;
med. stav, při němž se oční osy rozbíhají
a vzniká šilhavost 2. vývoj, kt. vede
k rozdělení, rozlišení, rozvětvení: biol.
rozbíhání, rozrůznění znaků organizmů
v průběhu fylogeneze jako důsledekpři­
způsobeník rozdílným aktivitám n. pod-
mínkám prostředí; lingv. d. jazykového
vývoje vzájemné rozrůzňováníjazyků: d.
slovanských jazyků 3. kniŽ. (mezi kým, éÍm)
rozpor, neshoda: d. mezi přáteli, mezi
dvěma názory; divergentní, řidé. diver-
genčnípříd. odb. rozbíhavý, neshodný (op.
konvergentní): d. síly; fyz. d. paprsky; lin-
gv. d. vývoj jazyků; mal. d. posloupnost
jsoucí bez konečné limity; psych. d. myš-
lení tvůrčí, objevující vlastní, samostat-
né, nové poznatky charakterizované vol-
ností myšlenkových postupů v růz. smě­
rech; divergentně přísl.; divergentnost,
-i ž
divergovat [dy-] ned. (I) kniž. a odb. rozbíhat
se; neshodovat se, různit se (op. konver-
govat): mat. nemít konečnou limitu:
d-ující řada
divertikl
divertik1 [dy-ty-], -u m(l) med. vychlípeni-
na stěny dutého orgánu (např. střeva)
divertikulitida [dy-ty-ty- i -ty-tý-], diver-
tikulitis [-ty-ty-], -tidy ž med. zánět di-
vertiklu
divertikulóza [dy-ty-], -y ž (I) med. výskyt
četných divertiklů, vychlípenin v jednom
orgánu, zprav. ve střevě
divertimento [dy-ty-], -as(it)hud. instrumen-
tální skladba v komorním n. orchestrál-
ním obsazení, složená z několika krat-
ších vět lehčího charakteru a jednodušší
formy; divertimentový příd.
divertissement [dy-tysmá], -u mi neskl. s (f)
hud. sborové a taneční vložky ve franc.
barokní opeře
diverzant [dy-], -a m(r< I) dř. publ., polil. kdo
provádí diverzi 2, záškodník; diverzant-
ní, diverzantský příd. záškodnický; di-
verzantsky přísl.; diverzantství, -í s di-
verze
diverze [dy-], -ež(l) 1. voj. útočný voj. pod-
nik růz. rozsahu, určený k odvrácení po-
zornosti n. k odvrácení nepřítele od jeho
plánů 2. dř. publ., polil. záškodnictví 3. lel.
nařízení k odklonu letu a k přistání na
letišti jiném než cílovém; diverzní příd.:
d. skupina; - lel. d. letiště
diverzifikace [dy-], -e ž(l) 1. odb. rozrůzňo­
vání: ekon. proces zvyšování rozmanitosti
vyráběných výrobků, výr. prostředků
i spotřebních předmětů 2. publ. rozrůzně­
nost, mnohotvárnost: d. kapitálu
diverzita [dy-], -y ž (I) ekol. míra druhového
rozrůznění ve společenstvu, různost: d.
fauny počet druhů n. jejich zastoupení
ve zkoumaném území
diverzitní [dy-] příd. (a< I) sděl.tech. výběro­
vý: d. systém (příjmu) samočinně vybí-
rající nejkvalitnější signál; d. příjem pro-
váděný současně několika přijímači,
uŽív. k potlačení úniku (fadingu)
diverzníf diverze
dividenda [dy-], -y ž(l)peněž. podíl z čisté­
ho zisku akciových společnostívypláce-
ný akcionářům podle stanoveného pro-
centa nominální hodnoty akcie; dividen-
dový příd.
divinace [dy-], -e ž(1) kniŽ. tušení, předvídá­
ní, vnuknutí; věštění: círk. předvídání zá-
měrů božích; divinační příd.
divinita [dy-ny-],-y ž (I) kniŽ. božskost, bož-
ství
divinyl [dy-], -u m (ř+ I) chem. nenasycený
uhlovodík, jedna ze základních surovin
pro výrobu syntetického kaučuku
divinylbenzen [dy-], -u m (ř + I + arab) chem.
monomer pro výrobu plastických hmot
divis [dyvi- i -ví-], -u [-zul m(l)polygr. zna-
ménko naznačující dělení slov (prá-ce)
n. těsné spojení mezi dvěma sousedními
slovy (např. Praha-západ, rusko-český
slovník), tiret, tiré, spojovací čárka, spo-
jovník
divisi [dyvízi] přísl. (it) hud. pokyn pro hráče
smyčcových nástrojů zahrát noty psané
nad sebou nikoli jako dvojhmat n. troj-
173
hmat, ale děleně (někteří hráči horní, jiní
spodní noty)
divize [dy-], -e ž (f < I) 1. voj. taktický sva-
zek ozbrojených sil složený z útvarů
téhož druhu n. různých druhů vojsk, větší
než brigáda 2. sport. Inistro,vská soutěž v
kolektivních hrách nižší než liga: sestou-
pit do d. 3. (organizační) pracovní úsek,
oddělení, skupina: ředitel d. pekáren; d.
pánské obuvi; údržbářská d.; divizní
příd.: d. velitelství; - d. zápas
divizionizmus [dy-ny-], -mu m(l) výtv. (kon-
cem 19. stol.) malířský směr, kt. rozklá-
dá barvy na jejich elementární prvky,
neoimpresionizmus, pointilizmus; divi·
zionistický [-ty-] příd.
divizor [dy-], -u m (I) 1. eltech. dělič napětí
2. polygr. součást sazečského držáku (te-
naklu) oddělující část rukopisu už vysá-
zeného od části, kt. se má sázet
divulgace [dy-], -e ž (I) kniž. řídč. zveřejnění,
rozšíření něj. zprávy
divulze [dy-], -e ž(l) med. násilné rozšíření,
uvolnění tělní dutiny
divus [dý-], -va m(l) titul "božsk:ý," udělo­
vaný zemřelým císařům ve st. Rímě
díwarra [dýv-], diwara neskl. ž(VJ) předmin­
covní platidlo v podobě ulity mořského
mlže, uŽív. ještě na zač. 20. stol. v ob-
lasti Papua-Nová Guinea
dixi [dyksí] (I: ,řekl jsem, domluvil jsem') kniž.
označení konce řeči
dixieland [dyksilen-], -u m (Vl + a) hud. 1.
bělošský džez napodobující sloh newor-
leanských černochů (nazv. podle jména
území USA na jih od hranice vytyčené
zeměměřičiDixonem a Masonem) 2. tra-
diční džez, často se swingovými prvky
3. přen. džezový soubor; dixielandový
příd.: d. festival
dizertace, dizertační t disertace
djati [džaty] neskl. m (indonés) geogr., bol. asij-
ský monzunový les s týkovými stromy
dkg dř. uŽív. značka pro dekagram (dag)
DK-metrie, -e ž (zkr. dielektrická konstanta + ř)
chem. dielektrimetrie
dl zn. pro decilitr
dm zn. pro decimetr
DM zn. (n: deutsche Mark) pro německou mar-
ku
DME zkr. (a: Distance Measuring Equipment) lel. me-
zinárodní zkr. pro měřič vzdálenosti
DNA! zkr. (a: deoxyribonucleic add) mezinárod-
ní zkr. pro dezoxyribonukleovou kyseli-
nu
DNA2 zkr. (n: Deutscher NormenausschuB) Němec­
ký normalizační výbor
DNe zkr. (a: Direct Numerical Conlrol) výp. tech.
mezinárodní zkr. pro přímé číslicové ří­
zení (tj. skupinové řízení číslicově říze­
ných strojů řídicím počítačem)
DNK chem., gen. dnes už neužív. zkr. pro
dezoxyribonukleovou kyselinu (meziná-
rodně DNA)
do neskl. s (it) hud. první solmizační slabika
(pův. ut)
doblon ,[.. dublon
dogmatický
dobrman, -a m(VJ) kyn. plemeno služební-
ho psa černé n. hnědé hladké srsti, pro
učenlivost a odvahu vhodné k pátracím
a obranným úkolům (nazv. podle duryn-
ského pěstitele Dobermanna)
doc. zkr. pro docent
docent, -a m(docentka, -y ž) (I) 1. vědecko­
pedagogická hodnost vysokoškolského
učitele (nižší než profesor) (zkr. doc.):
d. filozofické fakulty; d. matematiky; dř.
soukromý d. 2. zasl. a řidč. vyučující vů­
bec, zvl. na středních a důstojnických
školách; docentský příd.: d-á práce ha-
bilitační
docentství, -í s (I) docentura
docentura, -y ž (I) hodnost n. činnost do-
centa, docentství: dosáhl d-y
docta ignorantia [-kta -cia] (I) kniŽ. učená
nevědomost, označení veškerého pozná-
ní, kt. nemůže být na pozadí nekoneč­
nosti boží nikdy úplné; přen. vzdělanost
přísně omezená hranicemi oboru
documents against payment [-ku- egenst
pej-] (a) ekon. platební postup ve světo­
vém obchodu, při němž je kupující po-
vinen po obdržení dokumentu o zásilce
uskutečnit platbu
dodeka- (ř) v slož. první část s význ. dvanáct
dodekadika [-dy-], -y ž (ř) mal. dvanáctková
soustava čísel, založená na dvanáctce
(např. tucet, veletucet); dodekadický
příd. dvanáctkový: d. systém
dodekaedr [-ae-], -u m (ř) mal. těleso ohra-
ničené dvanácti shodnými pravidelný-
mi pětiúhelníky, pravidelný dvanácti-
stěn; miner. krystalový tvar v krychlové
soustavě, dvanáctistěn;dodekaedrický
příd.
dodekafonie [-ny-], -e ž (ř) hud. atonální skla-
debná technika pracující s dvanácti chro-
matickými tóny uspořádanými do urč.
řady bez tónového centra; dodekafonic-
ký, řidč. dodekafonní příd.: hud. d. sklad-
ba dvanáctitónová
dodekachordon, -u m (ř) hud. nástroj s dva-
nácti strunami
dodekastylos, -lu m (ř) archit. ant. chrám
s dvanácti sloupy v průčelí
doeskin ,[.. doskin
doga, -y ž (a) kyn. plemeno největšího slu-
žebního psa hnědé n. bílé, někdy černě
žíhané Wadké srsti, s výrazně klidnou po-
vahou
dogaressa [-resa], -y ž(it) žena dóžete
doger, dogger [dogr], -u m(VJ) geol. střední
oddělení jury (nazv. podle písečné měl­
činy v Sev. moři Dogger Bank)
doggerel [dogrel], -u m(a) liter. hrubý, nevy-
broušený verš angl. raněstředověké měš­
ťanské literatury
dogma, -tu s (ř) 1. náb. článek víry v kato!.
církvi závazný pro všechny věřící 2. ustr-
nulá poučka, tvrzení, teze nepřipouštějí­
cí pochybnosti, námitky n. kritiku
dogmatický [-ty-] příd. k dogma, k dogma-
tik, k dogmatizmus 1. založený na dog-
matu; vědecky neověřený, nedoložený:
dogmatik
d-á poučka 2. nepřipouštějící pochyb ani
námitek: d-é stanovisko 3. hanl. neústup-
ný; nepružný, ustrnulý: být ve svých ná-
zorech d.; dogmaticky přísI.: d. tvrdit;
dogmatičnost, -i ž dogmatizmus 2
dogmatik [-ty-], -a m (dogmatička, -y ž)(ř)
1. kdo hlásá, zastává dogmata, kdo v prá-
ci postupuje n. vykládá něco dogmatic-
ky, doktrinář 2. círk. odborník v dogma-
tice
dogmatika [-ty-], -y ž (ř) 1. odvětví teolo-
gie zabývající se metodicky systematic-
kým výkladem dogmat, článků víry, vě­
rouka 2 dogmata jako celek, soustava
dogmat: morální d. 3. práv. právní d. po-
znávání platného práva přesným výkla-
dem podle jazykových a logických pra-
videl; interpretace jednotlivých konkrét-
ních ustanovení
dogmatikář [-ty-], -e mhanl. dogmatik; dog-
matikářský příd. hanl. dogmatický 3
dogmatizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. způsob
myšlení, při němž se určité teze přemě­
ňují ve strnulé závěry, dogmata, apliko-
vaná bez přihlédnutíke konkrétním pod-
mínkám, lpění na dogmatech 2. dogma-
tický postup, dogmatičnost: oprostit vědu
od d-u
dogmatizovat [-ty-] ned. i dok. (co) 1. prohla-
šovat, prohlásit za dogma: d. názory 2.
postupovat v prácf dogmaticky
dogs, -u m(a) kož. rukavičkářská useň vyrá-
běná pův. z psích kůží, dnes hl. z kůzle­
čin
doch, -u m(n) řidč. došek
dochan, -u m (afr) bot. sta,tná tropická tráva
rodu Pennisetum, tzv. negerské proso
dochmij, -e m(ř) liter. (v ant. metrice) znač­
ně proměnlivé kólon ve sborové lyrice a
tragédii; dochmický příd.: d. verš
doina, -y ž (rum) hud. rum. a mold. táhlá lid.
píseň volné melodické stavby, s proměn­
livou rytmikou a tempem a s improvi-
začními možnostmi při přednesu
dok, -u m(a) 1. lOĎ. přístavní zařízení umož-
ňující přístup k podponorovým částím
lodí pro jejich stavbu, opravu, čištění aj.
2 let.J=ařízení (soustava plošin) k údrž-
bě a pl>vádění oprav na letadle; dokový
příd.: d. přístav
dokař, -e m (a) dělm'k v docích, přístavní
dělník; dokařský příd.
doketista [-ty-], -y m přívrženec, stoupenec
doketizmu
doketistický [-tysty-] příd. k doketizmus, k
doketista: d-é učení
doketizmus [-ty-], -mu m (I <řl náb. názor
starověkých gnostiků, že Kristus byl
v lidském těle jen zdánlivě a po ukřižo­
vání opustil Ježíšovo tělo
dokimazie, -e ž (ř) 1. hist. zkouška pevnosti
ve víře (v dobách pronásledování křesťa­
nů) 2. chem. prubířská zkouška, starší me-
toda chemickoanalytického určení kovů
v rudách n. slitinách suchou cestou
dokovat ned. (a) loď. (o lodi) stát v doku za
účelem oprav
174
dokovýt dok
doktissimus [-ty-], -mam(l)zast. nejučeněj­
ší (zprav. v slavnostním oslovení doktis-
sime pane doktore)
doktor, -a m (I) 1. akademická hodnost a ti-
tul absolventa vysoké školy univerzitní-
ho směru (zprav. po složení přísných
zkoušek) (zkr. dr.): d. filozofie, práv (zkr.
PhDr., JUDr.); d. honoris causa [-nó- kau-
zá] (zkr. dr. h. c.) čestný titul udělovaný
bez předepsaných zkoušek, za zásluhy o
vědu, umění n. stát 2 nejvyšší vědecká
hodnost a titul: d. věd (zkr. DrSc.) 3. ho-
vor.lékař: zavolat k nemocnému d-a; dok-
torský příd.: d. diplom; d-á práce
doktorand, -a m (doktorandka, -y ž) (I)
kandidát doktorské hodnosti
doktorát, -u m 1. doktorská hodnost: mít
d. pedagogiky; čestný d. 2 doktorské
zkoušky: připravovat se na d., k d-u
doktorka, -y ž 1. k doktor: d. přírodních
věd 2. zasl. ob. manželka doktora, dokto-
rová (zast.)
doktorová, -é ž zast. manželka doktora
doktorský t doktor
doktorství, -í s řidč. 1. doktorát 2. lékařské
umění: rozumět d.
doktrína, -y ž (I) soustava zásad, pouček,
teoretické učení: vojenská d.; často hanl.
dogma: držet se své d-y
doktrinář, -em (doktrinářka, -yž) (1) ustr-
nulý zastánce doktríny, nepružný teore-
tik, dogmatik; doktrinářský příd.: d. vý-
klad; doktrinářsky přísI.
doktrinářství, -í s nekritické lpění na něj.
doktríně bez ohledu na skutečnost n.
praktičnost
dokument, -u m(l) 1. důležitá (úřední) lis-
tina, právní doklad, osvědčení; průkaz to-
tožnosti (cestovní pas, legitimace ap.) 2.
doklad svědčící o urč. skutečnosti n.
sloužící jako pramen informací (kniha,
článek, archivní materiály, obrazy, filmy
ap.); dokumentový příd.
dokumentace, -e ž (1) 1. potvrzování, do-
kládání průkazným materiálem, doku-
menty: d. faktU 2. soustavné sledování,
zaznamenávání a třídění odb. literatury
prováděné v knihovnách, ústavech n. v
závodech, součást vědecko-technických
informací: oddělení d. 3. souhrn podkla-
dů (grafy, čísla, texty, vzorky, nákresy,
plány ap.) k provedení projektu stavby,
k zhotovení výrobku ap.: zpracovat tech-
nologickou d-i; dokumentační příd.: d.
materiál; d. středisko provádějící doku-
mentaci
dokumentarista, -y m (dokumentaristka,
-y ž) 1. tvůrce dokumentárních filmů n.
fotografií 2. řidč. dokumentátor
dokumentaristika [-ty-], -y ž (1) 1. činnost
směřující k vytváření dokumentů, doku-
mentárních snímků: filmová, fotografic-
ká d. 2. řidč. zaznamenávání a zpracová-
vání údajů o knihách a časopiseckých
článcích; dokumentaristický příd. . vápence k výr. žáruvzdorného zboží, jako
dokumentární příd. sloužící jako dokument,
dolomit
zalorenýnadokumentech,průkazný:d
maten'ál; d. film vycházející tematicky z
objektivní skutečnosti; d. fotografie; do-
kumentárněpřísI.; dokumentárnost, -i ž
dokumentátor, -a m (dokumentátorka, -y
ž) (1) odborník v dokumentaci 2; doku-
mentátorský příd.
dokumentovat ned. i dok. (I) (co) dokumen c
tárně prokazovat, prokázat, dokládat,
doložit: d. vý'voj
t
dokumentový dokument
dolar, -u m(a < 001 <č< nVJ) měnová jednotka
a platidlo v USA a v někt. jiných státech
(zn. $); dolarový příd.: d-á bankovka
dolarka, -y ž (a < 001 < nYJ) druh peněženky
na kovové i papírové peníze
dolarový t dolar
dolby-systém, -u m (VJ) tech. způsob snižo-
vání šumu magnetofonového záznamu a
reprodukce
dolce [-če] přísI. (il.) hud. sladce, líbezně
dolce stil nuovo [-če styl nuó-] (it) liter. it.
básnický směr v 13. a 14. stol. charakte-
ristický intelektuálně mystickým pojetím
lásky (doslova sladký nový styl, pojem
z Dantova Očistce)
dolce vita [-če] (it) kniŽ. ironicky o způsobu
života bohatých lidí, kt. hledají ztracený
smysl života ve výstředních zábavách,
tzv. sladkém životě
dolcissimo [-či-] přísI. (It) hud. co nejlíbezněji
dolendo přísI. (it) hud. žalostně, bolestně
dolicho- (ř) odb. v slož. první část s význ. dlouhý,
dlouho-
dolichocefal, dolichokefal, -a m antr. doli-
chocefalní, dlouhohlavý člověk
dolichocefalie, dolichokefalie, -e ž (ř) antr.
dlouhohlavost; dolichocefalní, dolicho-
cefalický, dolichokefalní, dolichokefa-
Iický příd. dlouhohlavý: d. člověk
dolichokranie [-ny-], -e ž (ř) antr. dlouhole-
bost; dolichokranní příd. dlouholebý: d.
člověk
dolichomorfní příd. (ř) antr. d. typ astenický,
leptosomní, lineární (op. pyknický)
dolichos, -u m (ř) bot., zahr. bobovitá bylina
rodu Lablab, s květy v úžlabních hroz-
nech, uŽív. v tropických a subtropických
oblastech jako zelenina n. luštěnina
dolman, řidč. doloman, -u m (tur) 1. uherský
n. vůbec orient. voj. n. šlechtický slav-
nostní plášť, vyšívaný a zdobený šňůrami
2. etn. slavnostní mužský kabát ke kroji
dolmen, -u m(kelt) archeoI. pohřební památ-
ník z velkých kamenných bloků s krycí
deskou; dolmenový příd.
dolnik, -u m (r) liter. ruský verš s pevným
počtem přízvuků, mezi nimiž je nestej-
ný počet nepřízvučných slabik
doloman t dolman
dolomit, -u m(VJ) 1. miner. šedobílý n. různě
zbarvený klencový nerost, podvojný uh-
ličitan vápníku a hořčíku (nazv. podle fr.
geologa D. G. de Dolomiena) 2. geoI. se-
dimentární hornina složená z dolomitu a
ozdobný kámen ap.; dolomitický [-ty-],
dolomitizace
dolomitový příd.: geoI. d-ický vápenec ob-
sahující převážně vápenec a v menší míře
dolomit; d-ový písek vzniklý rozpadem
dolomitů; stav. d-é obkladové desky vy-
robené z dolomitu
dolomitizace [-ty-], -e ž(VJ) geoI. proces obo-
hacování usazeniny dolomitem na úkor
jiného uhličitanu
dolor, -u m(I) kniŽ. bolest; med. bolestivost
doloroso [-ózo] přísI. (it) hud. bolestně, žalost-
ně
dolus, -lu m(l) práv. úmysl k spáchání proti-
právního n. trestného činu; dolózní příd.
úmyslný (op. z nedbalosti): d. čin; do-
lózně přísI.
D.O.M. zkr. (I: Dei optimo maximo) círk. Bohu,
nejlepšímu, všemohoucímu (formule na
křesť. náhrobcích od renesance)
dom, -a m(port) port. šlechtický a čestný ti-
tul
dóm!, -Um(l) 1. (pův.) každý kostel, (pozd.)
jen biskupský s kapitulou, hlavní kostel
většího města, katedrála, velechrám: d.
sv. Víta 2. jeskynní prostora připomína­
jící dóm; dórnský, dómovýl příd.: d. var-
haník
dóm2, -u m (I) 1. geoI. kruhovitá strukturní
elevace (vyklenutí), kupole vznikající
vrásněním, výstupem solí, magmatu ap.
2. astro tmavý prostor kolem klidné pro-
tuberance: lunární d. starý (čín., arab.,
ind.) zvěrokruh z dvaceti osmi nestej-
ných částí 3. tech. (válcový) nástavek na
parním kotli zvětšující parní prostor, pa-
rojem; dómový2 příd.
dóma, -tu s (ř) miner. jednoduchý krystalový
tvar tvořený dvěma různoběžnými plo-
chami sdruženými rovinou souměrnos­
ti, střechan; dómatický [-ty-] příd.: miner.
d-éplochy
dombra, -y ž (turtat) hud. kazašský a kyrgyz.
dvoustrunný nástroj příbuzný rus. dom-
ře
doména, -y ž(n <f < 1) 1. hist. dominium 12.
hl. obor působnosti, působiště: obchod
je jeho d. 3. odb. oblast: fyz. oblast stejné
magnetizace, popř. elektr. polarizace;
geol. (oblast) rozšíření n. rozsah něj. jevu
n. vlastnosti, okrsek
domestik [-ty-], -a m (f < I) kuiž. domácí slu-
ha, domovník
domestikace [-ty-], -e ž(l) odb. postupné cí-
levědomé přetváření divoce žijících zví-
řat ve zvířata domácí, popř. planě ros-
toucích rostlin v kulturní plodiny: d. psa;
d. pšenice; domestikační příd.: d. vlivy
domestikos [-ty-], -ka m(ř< 1) hist. (od pol.
7. stol.) v byzantské říši voj. hodnost
domestikovat [-ty-] ned. i dok. (I) kniž. a odb.
(koho, co) provádět, provést domestikaci,
zdomácňovat, zdomácnit, ochočovat,
ochočit: d. koně; d-ané zvíře
domicil, -u m (1) 1. řidč. bydliště 2. peněž. d.
směnky údaj jiného platebního místa
směnky, než je bydliště n. sídlo směneč­
níka n. výstavce 3. mezinár. práv. trvalé
bydliště osoby v urč. státě
175
domicilovatned. i dok. peněž. (co) určovat, ur-
čit domicU na směnce: d. směnku umís-
tit; d-aná směnka splatná na jiném mís-
tě
domina, -y ž (1) paní (čestný titul řím. žen)
dominance, -e ž(f < 1) 1. odb. převládání: med..
fyziol. funkční převaha jedné z obou he-
misfér lidského mozku, asymetrie hemi-
sfér; gen. převládnutí jednoho (dominant-
ního) znaku organizmu nad znakem dru-
hým (recesivním) v potomstvu dvou ro-
dičovskýchjedinců,kteří se v příslušném
znaku liší; ekol. stupeň převládání nejhoj-
nějšího druhu v porostu; vzájemný po-
měr počtu živočišných jedinců jednoho
druhu v urČ. společenstvu 2. psych. osob-
nostní vlastnost charakterizovaná ovlá-
dáním druhých, sebeprosazováním, ne-
poddajností (op. submise)
dominanta, -y ž(l) 1. kuiž. převládající, řídí­
cí, hlavní, základní složka něčeho: struk-
turní d. dl1a; výtv. převládající barva, do-
dávající obrazu koloritní ráz; archit. vlád-
noucí prvek, těžiště kompozičního cel-
ku (např. v průhledu); psych. převládající
reakce, myšlenkový okruh ap., zprav.
citově podbarvené; bot. druh převládají­
cí počtem v urč. rostlinném společenstvu
2. fyziol. přechodné ložisko podráždění v
ústřední nervové soustavě 3. hud. pátý
stupeň diatonické stupnice; akord na něm
postavený (zkr. D); dominantní příd. 1.
určující ráz, převládající: d. znak; archit.
d. budova; ekol. d. druh (u rostlinných
společenstev) určující vnější vzhled po-
rostu, (u živočišných společenstev) pře­
sahující 7 % 2. hud. postavený na domi-
nantě: d. kvintakord; dominantnost, -i ž
dominát, -u m (1) hist. státní forma římské
říše vytvořená po sociálně-hospodářské
krizi ve 3. stol. s neomezenou vládou cí-
saře, kt. jako pán a bůh (dominus et deus)
ovládal své poddané
dominiální .j.. dominium
dominikál [-ny-], -u m(l)hist. (ve středově­
ku) vrchnostenské pozemky, tj. panská
půda, kt. nepodléhala (do r. 1757) po-
zemkové dani (op. rustikál); dominikál-
ní příd. (op. rustikální): d. půda
dominikalista [-ny-], -y m(l)hist. poddaný
hospodařící na dominikálu (op. rustika-
lista)
dominikán [-ny-], -a m(VJ) člen římskoka­
tolického mendikantského řádu (nazv.
podle zakladatele Dominika de Guz-
man): kostel d-ů; dominikánský příd.: d.
řád, klášter
dominikánka [-ny-], -yž 1. členkadomini­
kánského řádu 2. zeměd. plemeno slepic
amer. původu s peřím na hlavě v podobě
kapuce
dominion [-míny-], -ia s(a < 1) dominium 2
dominium [-míny-], -ia s (1) 1. hist. pův.
všechny panovníkovy statky, pozd. feu-
dální panství, velkostatek, doména 1 2.
pův. každá britská zámořská država,
pozd. samosprávní stát v Britském spo-
donau
lečenství národů, dominion; dominiál-
ní [-mi-] příd.: d. sedlák; d vláda
domino!, -a s (it n. t) volný černobílý hed-
vábný maškarní plášť, pův. zimní oděv
it. duchovních, zahalující i obličej (nazv.
podle jejich lat. pozdravu Benedicamus
damino blahořečíme pánubohu); osoba
jím maskovaná; dominový! příd.: d-é pře­
vlečení
domino2, -a s (it< I) stolní společenská hra
s obdélníkovými destičkami z jedné stra-
ny černými, z druhé bílými, na nichžjsou
vždy dvě čísla (vyznačená tečkami)
v kombinacích, podle kt. se k sobě se-
stavují; dominový2 příd.: d-é kostky
dominovat ned. (1) kniž. (čemu kde; nad kým, čím)
vládnout, vévodit, vynikat, převládat: d.
nad ostatními hráči; hrad d-uje kraji;
d-ující postava v románu hlavní, vůdčí;
voj. d-ující výšina umožňující vojensky
ovládat okolní terén
dominus, -na m (1) kniž. pán (pův. v círk. la-
tině) Bůh, resp. Ježíš Kristus; panovník;
hospodář, vlastm'k, držitel
dómový2 t dóm2
domptér [dontér], -a m (t) art. krotitel dravé
zvěře, drezér
domra, -y ž(r< turtat) hud. rus. lid. třístrunný
n. čtyřstrunný trsací nástroj pod. balalaj-
ce, ale oválného trupu
dómský, dómový! t dóm!
domurbia, -ie ž (1) archit. stavební útvar za-
hrnující v jednom objektu funkce bydle-
ní i občanské vybavenosti, popř. i jiné
funkce, městodům
don, -a m (doňa, -ni ž) (šp< It) pán 1. (v it.
prostředí) kdysi čestný titul papeže,
pozd. všech duchovních, pak užíváno i
pro šlechtice: d. Giovanni 2. (ve šp. pro-
středí) šlechtický a zdvořilostní titul kla-
dený před rodné jméno: d. José; d. Juan
dona, donna, -y ž(it) (v it. prostředí) urozená
žena, paní, dáma, pův. titul it. šlechtičen
donace, -e ž (1) odb. veřejné darování majetku
(např. ve středověku kostelu n. klášte-
ru), veřejný dar, nadace; hist. královská
d. (v Uhrách) statky propůjčené panov-
níkem šlechtě; donační příd.: d. listina
donát, -u m (VJ) středověká učebnice gra-
matiky (podle řím. gramatika A. Donata
ve 4. stol. n. 1.)
donativ [-ty- i -tý-], -u m, donativum, -va
s (I) hist. ph1ežitostný peněžitý dar řím. cí-
sařů jednotlivým vojákům
donatizmus [-ty-], -mu m(VJ) círk. (ve 4. až
7. stol.) sektářský směr tvrdící, že svá-
tost má cenu jen tehdy, je-li vysluhová-
na bezúhonným knězem (nazv. podle
kartaginského biskupa Donata)
donátor, -a m (donátorka, -y ž) (1) odb. dár-
ce, kt. věnoval něj. větší dar (donaci),
zejm. kostelu, klášteru ap.; donátorský
příd.
donau neskl. s i m (VJ) geol. nejstarší chladné
období (glaciál) alpského zalednění, du-
najské stadium, danub (nazv. podle něm.
jména Dunaje Donau)
 donegal
donegal, -u m(VJ) text. vlněná drsná a pevná
tkanina uŽív. na sportovní obleky a pláš-
tě (nazv. podle hrabství Donegal)
dong, -u m(viet) vietnamská měnovájednot-
ka; platidlo této hodnoty
donchuán, -a m (VJ) světácký svůdce žen,
prostopášnľk, záletník (nazv. podle šp. le-
gendárního šlechtice Dona Juana Teno-
ria); donchuánský, řídČ. donchuanovský
příd. záletnický; donchuánsky přís!.; don-
chuánství, -I' s svůdcovstvľ žen, záletnic-
tví
donchuanizmus [-ny-], -mum(vJ) kniŽ. don-
chuánství
donjon [-žo-], donžon, -u m (f< kelt) arcmt.
hlavní a nejpevnější věž středověkého
hradu, pův. obytná, pozd. jen obranná,
poslední útočiště při obraně hradu
donkichot, -a m(VJ) ušlechtilý člověk poše-
tile usilující o nemožné, neohrožený nad-
šenec zanícený pro ideály, snílek, fan-
tasta (nazv. podle Cervantesova dobro-
družného rytíře Dona Quijota de la Man-
cha); donkichotský, řídč. donkichotov-
ský příd. pošetile dobrodružný; směšný a
marný: d-á výprava; - d. zápas (s větr­
nými mlýny); donkichotsky přís!.; don-
kichotství, -1' s donkichotiáda
donkichotiáda [-ty-], -y ž (VJ) fantastické
dobrodružství, sJIlěšné a marné počíná­
nI', donkichotství
donna t dona
donor, -a m(f) med. dárce transplantátu
donor, -u m (f) 1. chem. atom, molekula n.
iont předávající něj. částici (elektron,
proton n. elektronový pár) jinému ato-
mu, molekule n. iontu, tzv. akceptoru 2.
fyz., eltech. atom cizí látky předávající
elektron do vodivostního pásu polovo-
diče; donorový příd.
donor-akceptorový příd. (f) fyz. chem. d-á vaz-
ba dativní vazba, koordinační vazba
dODŽon t donj< ln
dopant, -u m(a < 001) fyz., eltech. látka, kterou
se dopují polovodiče
dopink, doping, -u m sport. dopování; do-
pinkový, dopingový příd.: d-á látka;
, d-á zkouška antidopinková
dopovat ned. (a < 001) 1. sport. (koho. 4. p.) podá-
vat nedovolené povzbuzující prostředky
ke zvýšení sport. výkonu 2. fyz., eltech. za-
vádět příměsi do čistého materiálu difu-
zí ap.: d. polovodiče; dopovat se ned. sport.
užívat nedovolené povzbuzující pro-
středky ke zvýšení sport. výkonu
dopplerit, -u m(VJ) geo!. lesklá černá gelóz-
ní hmota v rašelinisku a hnědém uhlí,
technologicky nežádoucí pro briketová-
ní (nazv. podle geologa H. Dopplera);
doppleritický [-ty-] příd.: hom. d-é uhlí
dordon, -u m(V}) geo!. stratigrafický stupeň
svrchní křídy (nazv. podle franc. řeky
Dordogne)
dórický ..j, dórský
dorkinka, -y ž (VJ) zeměd. těžší angl. pleme-
no slepic s pěti prsty na nohou (nazv.
podle angl. obce Dorking v Surrey)
176
dormance, -e ž (f < I) bio!. období snížené
metabolické aktivity organizmu, (u rost-
lin) období vegetačního klidu, (u živo-
čichů) přezimování, zimní spánek, hiber-
nace
dormitář, -e m(I) círk. společná ložnice mni-
chů n. kleriků: klášterní d.
dormitorium, -ia s (I) archit. 1. (v střľm.
domě) ložnice 2. dormitář 3. archit. sate-
litní město, jehož obyvatelé dojíždějí za
prací i za kulturou do centrálního města
dorsale [-zá-], -e ž(l)výtv. zadní vysoká stě­
na chórových lavic
dórský, řídč. dórický příd. (VJ) vztahující se
k Dórům (příslušnľkům střec. kmenové
skupiny): arcmt. d. řád (sloh) (od 7. stol.
př. n. 1.) nejstarší a nejprostší střec. ar-
chitektonický řád (sloh) charakterizova-
ný kanelovaným sloupem bez patky a
s jednoduchou hlavicí: d. sloup; d-á hla-
vice; hud. d-á stupnice stará stupnice po-
čínajľcí tónem d
dorsum [-zu-], osa s (I) mst. rubová, méně
vyhlazená strana pergamenové listiny
s poznámkami úřednľka n. příjemce,
popř. s adresou
dort, -u m(n < střl) jemné cukrářské pečivo,
zprav. okrouhlého tvaru, s náplní, zdo-
bené krémem n. polevou; kousek z ně­
.. ho: piškotový, ořechový d.; potr. polárko-
vý d. mražený smetanový krém ve tvaru
dortu; dortOvýpříd.: d. korpus; d-áforma
dorzála, -y ž (I) fon. dorzální souhláska
dorzální příd. (I) odb. hr'betnľ, zadnľ: anat. ulo-
žený vzadu n. směřujľcí dozadu (op. ven-
trální): d. část obratle; zoo!. d. céva za-
jišiujľcľ oběh hemolymfy u někt. bezob-
ratlých živočichů (např. hmyzu); bot. d.
strana plazivého výhonu svrchní; lingv. d.
výslovnost prováděná hřbetem jazyka;
fon. d. souhláska artikulovaná za součin­
nosti hr'betu jazyka s okraji paternľ klen-
by (t, ď, ň, j, k,.g, ch), dorzála; dorzálně
přís!. •
dorzoventrální příd. (I) bio!. (o rostlinných
n. zvířecľch orgánech) situovaný směrem
od hr'betní k břišnľ straně, kolmo k po-
délné ose; anat. směřujľcľ od zad k břichu
DOS zkr. (a: Disk Operating System) výp. tech. dílčí
systém počľtačového systému, kl. řídl'
vstupní a výstupnľ operace mezi diske-
tami a pevným diskem: MS-DOS stan-
dardní operační systém pro počľtače mM
dosis,l.. doze
doskin, řídČ. doeskin [dou-], -Um (a) text. leh-
ká, měkká a lesklá vlněná tkanina pro-
vázaná pětivazným atlasem, užľv. na
smokingy, obleky a pláště
dossier [dosjé], -u m (f) kniŽ. řídč. 1. svazek
listin týkajľcľch se něj. osoby nebo zále-
žitosti 2. pouzdro, desky na listiny
došek, -šku m(n) upravená malá otýpka slá-
my, užľv. jako střešnľ krytina lid. staveb;
doškový příd.: d-á střecha
dotace, -e ž (I) 1. veřejný peněžnľ aj. pří­
spěvek, podpora: státní d.; ekon. přiděle­
ní peněžníchprostředků na vyrovnání fi-
dozer
nanční rovnováhy podniku, orgánu n. or-
ganizaci bez určenI'účelu použití (na roz-
díl od subvence) 2. sport. peněžitá odmě­
na za vľtězstvľ n. umístěnI' dostihového
koně; dotační příd.: d. systém
dotální příd. (I) práv. zast. k věnu náležející,
věna se týkajícľ: d. pozemek; d. žaloba
dotátor, -a m(l) zakladatel dotace
dotovat dok. i ned. (co) 1. poskytnout, posky-
tovat dotaci: státem d-ané ústavy 2. eltech.
přidat, přidávat urč. množstvľ příměsI' do
polovodičů při přípravě krystalů
dottore neskl. m (it<1) komická postava ko-
medie dell 'arte, upovľdaný pedantský
vzdělanec (advokát, lékař, filozof), ko-
mický slovními přeřeknutími
douane [dvan] neskl. ž (f) clo, celnice
double [dubl] příd. (neskl.)(f)odb. dvojitý, dvoj-
násobný
double ,l.. dubl, dublé
double fault [dabl i debl fót] neskl. m(a) sport.
V tenise dvojchyba, dvě chybná podání
za sebou
doubledecker [dabldekri debl-], -Um(V an-
gl. prostředí) dvojpodlažní autobus: lon-
dýnský d.
doux [dul neskl. s (f) potr. sladký sekt, popř.
šampaňské
dowlas [daules], daulas, -u m(a) text. pevné,
husté, jemnější lněné n. bavlněné plátno
vhodné na prostěradla, košile, popř. i
podšívky
dowterm [daut-], -u m (a) odb. látka uŽív.
k přenosu tepla (např. dichlorbenzen)
doxa, -y ž (ř) filoz. "mínění" jako protiklad
epistémé ("vědění")
doxale neskl. s (7.j. též -m) (I) archit. umělecky
kovaná mříž n. nízké zábradlí oddělujľcí
v barokním kostele chór od lodi
doxograf, -a m (ř) střec. sběratel filoz. pou-
ček a sestavovatel doxografických děl
doxografie, -e ž (ř) ant. filoz. literatura zabý-
vající se názory filozofů; doxografický
příd.: d-é dílo
doxologie, -e ž (ř) círk. (v liturgii) chvalo-
zpěv vznešenosti Boží, zvl. ustálená slo-
va, jimiž se oslavuje svatá Trojice
doyen [doajen], -a m (f) 1. služebně nej-
starší člen diplomatického n. konzulár-
ního sboru, jehož je mluvčím 2. nej-
starší člen něj. kolektivu vůbec: d. čes­
kých herců
doyen d'age [doajen dáž], d-a ďage m (f)
stařešina, věkem nejstarší člen něj. ko-
lektivu n. shromáždění ap.
dóza, -y ž (hol) ozdobná schránka, nádobka
s vľkem (na šperky, bonbony, jídlo ap.):
d. na máslo; dózička, -y ž zdrob.
dozátor, -u m (n < ř) tech. zařízení k rovno-
měrnému podávánI' (dávkování) urč.
množství materiálu do strojů n. strojnľch
zařízení, dávkovač
doze, -e, zast. dosis [-zi-] nesk!. ž(ř) odb. dáv-
ka: farm., med. množství podávaného
léku
dozer, -u m(a) tech. traktorový stroj pro zem-
ní práce . váděné voj., zvl. dragounskými jednot-
dozický
dozický příd. (n) tech. d. zámek; d. klíč jehož
zub je proříznutý drážkami zapadajľcľ­
mi do ozubení v zámku
t
dózička dóza
dozimetr, -u m (ř) odb. přístroj k měření dá-
vek ionizujľcího záření
dozimetrický příd. odb. k dozimetr, k dozi-
metrie: d-é měření
dozimetrie, -e ž (ř) odb. 1. obor zabývajícľse
vlastnostmi ionizujícího záření, veličina­
mi charakterizujícími interakci záření s
látkou a metodami měření těchto veličin
2. měření dávek ionizujícího záření
dozologie, -e ž (ř) farmo nauka o dávkách (do-
zích) léků
dozovací příd. farm., med. sloužící k dozování
léků, dávkovacľ
dozovat ned (ř) 1. farm.. med. dávkovat (léky
n. jejich jednotlivé součásti) 2. ekon. sta-
novovat míru uplatnění někt. nástroje
hospodářské politiky
dóže, -te, -e m (mn. též 1. -žata, 2. -žat s) (it) hl.
představitel někdejší benátské n. janov-
ské republiky; dóžecí příd.: d. palác
DPA zkr. (n: Deutsche Presse-Agentur) tisková
agentura SRN
dpt zn. 1. med. pro dioptrii 2. pro departe-
ment
Dr., dr. (I) zkr. pro titul doktor n. doktorka
dráb, -a m (n) mst. 1. pěší voják, žoldnéř n.
voják vůbec 2. vrchnostenský n. obecní
zřízenec, kl. plnil růz. úkoly jako dozor-
ce při polní robotě, hlídač, posel, stráž-
nľk, vykonavatel tělesných trestů ap.;
drábovský, řídč. drábský příd.
drabant ,l.. trabant
drabař, -e m(n) velbloud dvouhrbý (zoo!.)
drábovský, drábský dráb t pouštětd-a
dracéna, -y ž (I < ř) zahr. tropická rostlina
rodu Dracaena s mečovitými, podélně
pruhovanými n. skvrnitými listy a s kvě­
ty v bohatých latách, u nás pěstovaná
jako pokojová, dračinec
dracoun, -u m(n, f) proužek kůže n. silná nit
obtočená drátkem z lesklého kovu, uŽív.
v prýmkařství a tkalcovství, kdysi střľ­
brná n. zlatá nit k ozdobě honosných
oděvů; dracounový příd.: d. střapec; d-é
vyšívání
draft, -u m (a) 1. pracovní verze textu, pí-
semný podklad 2. sport. pub!. výběr hráčů
do týmu
draga, -y ž(a) geo!. přístroj k odebírání povr-
chového materiálu z mořského dna
dragant, -u m(n < ř) řídČ. tragant (zbož.)
drag-free [fn1 příd. (neskl.) (a) geod. d. systém
metoda družicové geodezie k určování
struktury gravitačního pole Země, od-
straňujícľ vliv negravitačních poruch na
dráhu družice
dragoman, -a m (ř< arab) 1. tlumočnľk, zvl.
u zll.stupitelských úřadů v zemích Blíz-
kého východu 2. řídč. průvodce cizinců
znalý jazyků
dragonáda, -y ž (f) protireformační kárné
opatření proti nekatolíkům,brutálně pro-
177
kami; vůbec násilné zasahování do ve-
řejných poměrů s pomocí vojska
dragoun, -a m(f) příslušnľk jezdecké pěcho­
ty: sloužit u d-ů; dragounskýpříd.: d. pluk
dragoun, -u m (f) krejč. látkový pásek umís-
těný vzadu na kabátu (nazv. podle po-
dobného pásku na voj. plášti dragounů)
dragster [dreg-], -u m(a) motor. speciální au-
tomobilové vozidlo pro rychlostní závo-
dy
drachma, -y ž (ř) 1. starověká jednotka
hmotnosti, v 18. stol. uŽív. v lékárnictví
(asi 4 g) 2. střec. i novořecká peněžní
jednotka; platidlo představující tuto hod-
notu
drajlink, drejlink, drilink, -u m (n) stará
česká jednotka objemu pro kapaliny (20
věder, tj. 1240 1)
drajv, -u m(a) 1. sport. prudký úder při vrch-
ním podánI' míče 2. psych. základní moti-
vujľcí síla organizmu založená na jeho
pudovém sklonu po uspokojení někt.
základní potřeby (např. potravy), při
ohrožení (např. bolestivý podnět) ap. 3.
hud. (zvl. v džezu) označení pro živelný
způsob rytmické hry
drajvovatned. i dok. (a) sport. vracet, vrátit míč
drajvem
drak!, -a m (I < ř) 1. pohádkový netvor zná-
zorňovaný v podobě ještěra, nejč. okříd­
leného, často i několikahlavého, saň: sed-
mihlavý d.; přen. expr. zlý n. prudký člo­
věk, zvl. žena; přísný n. něco přísně stře­
žící člověk; rychlý a výkonný člověk;
neposedné dítě 2. dětská hračka z dře­
věné kostry potažené papírem n. plát-
nem, pouštěná po větru do vzduchu:
drak2, -a m(n) ve spoj. být na d-a ob. expr. ne-
stát za nic: počasí je na d-a špatné; tako-
vá práce je na d-a zbytečná, bez vyhlíd-
ky na úspěch
drak, -u m (I < ř) let. 1. bezmotorové letadlo
těžší než vzduch upoutané k zemi a vzná-
šející se působením větru 2. d. (letadla)
základní konstrukčníčást letadla
drakar, -Um(skand) štíhlá válečná loď germ.
Vikingů a Nonnanů, poháněná plachtou,
popř. vesly, s dračí hlavou na přídi
drakonický [-ny-], řídČ. drakónský příd. (VJ)
1. velmi přísný, tvrdý, krutý, neúprosný,
bezohledný (nazv. podle athénského zá-
konodárce Drakonta): d. zákon; d-é opat-
ření 2. astro d-cký měsíc doba mezi dvě­
ma po sobě následujícími průchody Mě­
síce výstupným uzlem jeho dráhy;
drakonicky přís!.: d. trestat; drakonič­
nost, -i ž
drakontiáza [-ty-], drakunkulóza, -y ž
(I < ř) med. (sub)tropické parazitární one-
mocnění kůže n. podkožního vaziva
dram [drem] nesk!. ž (a) stará jednotka
hmotnosti v britsko-americkém systému
(1,772 g)
drama, -tu s 1. divadelní hra, zejm. vážné-
ho obsahu; liter. jeden ze základních li-
ter. druhů (vedle lyriky a epiky) vytvo-
drap
řený přímými jazykovými promluvami
(monologem, dialogem) a jednáním po-
stav s vyhroceným konfliktem a určený
především k jevištnímu předvádění: his-
torické, psychologické d.; dějiny české­
ho d-tu 2. vážná, tragická n. vzrušující
událost, smutný osud: prožít rodinné d.;
životní d.
drama, -y ž (s přívlastkem též neskl. s), dramka,
-y ž, dramo, -a s (VJ) laciný druh cigaret
za Rakousko-Uherska (I!azv. podle města
Drama v severových. Recku, známého
tabákovým průmyslem);zast. ob. cigareta
vůbec
dramatický [-ty-] příd. (ř) 1. k drama: d-é
dílo; d-á zápletka v dramatu; d. spisova-
tel dramatik; d-é divadlo činoherní; - d.
spád událostí vzrušující, napínavý 2.
herecký, divadelní: d. umělec; d. krou-
žek 3. vážný, tragický, osudný: d. příběh,
konflikt; d. život 4. hud. d. soprán, alt s
velkými možnostmi zvukovými a výra-
zovými; dramaticky přís!.: d. se vyvíjet
dramatičnost[-ty-], -i ž(ř) ráz, podstata dra-
matického díla; spád děje, živost, napí-
navost: d. příběhu
dramatik [-ty-], -a m (dramatička, -y ž)
autor dramatu, spisovatel divadelních her
dramatika [-ty-J, -y ž(ř) 1. liter. dramatická
tvorba, literatura: česká d. 2. kniž. drama-
tičnost: d. života
dramatizace [-ty-], -e ž (ř) 1. upravování,
úprava do formy dramatu, přetváření,
přetvořenI' pův. epické prozaické liter.
látky do tvaru divadelní, rozhlasové n.
televizní hry: d. románu 2. mlo tak vznik-
1é: rozhlasová d.; dramatizační příd.
dramatizátor [-ty-], -a m (dramatizátor"
ka, -y ž) (ř) kdo převádí, upravuje něj.
liter. dílo do formy dramatu
dramatizmus [-ty-], -mu m (ř) kniŽ. drama-
tičnost
dramatizovat [-ty-] ned. i dok. (co) 1. prová-
dět, provést dramatizaci: d. pohádku;
d-aná rozhlasová četba 2. (u)činit dra-
matickým; předvádět, předvéstjako dra-
ma: d. své vyprávění3.jen ned. hovor. pře­
ceňovat závažnost události, považovat
něco za tragičtější, než to je: d. každou
situaci; všechno moc d-uješ
dramaturg, -a m (dramaturgyně, -ě, dra-
maturžka, -y ž) (ř) znalec dramatické n.
hud. literatury pověřený výběrem a se-
stavovánľm divadelního, rozhlasového,
televizního ap. repertoáru, popř. pracov-
nľk zodpovědný za liter. přípravu filmu
dramaturgický příd. k dramaturgie, k dra-
maturg: d. plán; d-á úprava hry; dra-
maturgicky přís!.
dramaturgie, -e ž (ř) 1. činnost dramaturga:
rozhlasová d. 2. nauka o dramatickém
umění, o provozování dramat
t
dramka, dramo drama ž
dranžírovat ned. (n < f) hovor. (co) rozřezávat,
krájet na porce (drůbež aj.): d. zvěřinu
drap, -u m, drapé neskl. s (f) text. jemná měk­
ká vlněná tkanina z česané příze v ne-
draperie
zřetelné keprové vazbě, uŽív. na dámské
šaty a pánské obleky
draperie, -e ž (f< germ) 1. ozdobně zřasený
dekorativní závěs, těžká neprůhledná zá-
clona: hedvábná d. nad královskou lóží;
dveře za d-í2. výtv. zřasení roucha postav
na sochařských,řezbářskýcha malířských
dílech; takové roucho a jeho výtvarné po-
dání: d. gotické rruuiony 3. astro tvar polár-
ní záře připomínajícízávěsy ze stuh po-
hybujících se ve větru; draperiový příd.:
d-á opona ozdobně zřasená
drapovat, řidč. draperovat ued. (f) zast. (co)
zdobit uměle nařasenou látkou, draperií
drapový příd. (u) světle hnědý, pískově, rež-
ně zbarvený: d-é šaty
drastický [-ty-] příd. (ř) 1. bezohledný, kru-
tý, nevybíravý, hrubý: d-á metoda; d.
zákrok policie; d. humor 2. rychle a sil-
ně účinkující, velmi účinný, působivý:
d. lék drastikum; drasticky přísl.; dras·
tičnost, -i ž
drastika [-ty-], -y ž řidč. drastičnost
drastikum [-ty-], -ka s (ř) fann. rychle a vel-
mi účinně působící, silně účinkující lék
drát, -u m(u) tech. hutní výrobek, zprav. ma-
lého kruhovitého průřezu a větší délky,
vyráběný válcováním n. protlačováním
za tepla n. tažením za studena: měděný
d.; telefonní d-y; pletací d.; ostnatý d.;
sděl. tech. rozhlas po d-ě na principu tele-
fonu; zařízení pro takový přenos; hovor.
mít někoho na d-ě mluvit s ním telefo-
nicky; drátový příd.
drátěnýpříd. zhotovený z drátu: d. plot; hist.
d-á košile z drátěných kroužků
dravit, -u m (VJ) miuer. línědá hořečnatá od-
růda turmalínu (nazv. podle naleziště
v poříčí Drávy)
dražé ueskl. s (f) cukrovinka n. lék oblého
zploštělého tvaru s tuhou leštěnou (čo­
koládovou n. cukrovou) povrchovou
vrstvou
dražování, -í s (f) 1. výroba dražé, povléká-
ní léků a cukrovinek ochrannou n. o-
zdobnou vrstvou zbarveného cukru n. čo­
kolády 2. zeměd. úprava semen obalová-
ním lepicími látkami obohacenými prů­
myslovými hnojivy s příměsí ochran-
ných látek a stimulátorů růstu
dreadnought [drednót], -u m(a) voj. uám. (od
zač. 20. stol.) silně pancéřovaná, mohut-
ná bitevní loď s velkou koncentrací vý-
zbroje v dělových věžích
dredž, dredge [dredž], -e m (a) biol. vlečná
síť k seškrabování vzorků usazenin ze
dna vodních nádrží n. k lovu organizmů
žijících v bahně n. na povrchu kamenů
t
drejlink drajlink
drek, -u m (u) vulgo bláto, špína, výkal; přeu.
nic
drel, -u m(u < 1) text. hustá lněná tkanina uŽív.
na pracovní obleky, potahy matrací ap.
drén, -u m(f < a) 1. stav., zeměd. podzemní ve-
dení vody pro drenáž, drenážní vedení
2. med. pomůcka (cévka n. mul) k prová-
dění drenáže tělních dutin a ran
178
drenáž, -e ž (f < a) tech. 1. stav., zeměd. odvod-
ňování zamokřených míst pomocí dré-
nů, kladení, zavádění drénů; zařízení
sloužící k odvodnění zamokřeného půd­
ního profilu, soustava drenážních vede-
ní a objektů, drenážní síť 2. med. déle tr-
vající odvádění chorobných výměšků n.
hnisu z těla, zprav. drénem; drenážní
příd.: stav., zeměd. d. kanál; d. stroj; d. trub-
ka drenážka
drenážka, -y ž (f < a) stav. trubka z vypálené
kvalitní cihlářské hlíny pro drény, dre-
nážní trubka
drenážovat ued. (f < a) (co) drénovat (odb.): d.
mokřinu
drénovat ued. i dok. stav., zeměd., med. (co) pro-
vádět, provést drenáž: d. louku; - d. ope-
račníránu
drepanocyt, -u m (ř) med. zvl. červená krvin-
ka ve formě srpku; drepanocytový příd.:
d-á anémie při kt. se vyskytují v krvi dre-
panocyty
drepanocytóza, -y ž (ř) med. drepanocytová
anémie vyskytující se jako dědičná cho-
roba v urč. oblastech Mriky
dres, -u m (a) předepsaný jednotný úbor
k sport. soutěžím, barevně rozlišený k o-
rientaci hráčů při kolektivních hrách: re-
prezentační d.; dresový příd.
dresink, -u m(a) potr. přísada do salátu, zá-
livka, majonéza ap.
dresoár, -u m(f) reliéfně vyřezávaný phbor-
ník na nohách, v horní části často s ote-
vřenými policemi na sthbrné nádobí
drezér, -am (drezérka, -y ž) (f) cvičitel zví-
řat, krotitel dravé zvěře
drezína, -y ž (VJ) 1. žel. lehké kolejové vozi-
dlo, dnes zprav. motorové, uŽív. při kon-
trole a udržování traťových zařízení 2.
někdejší dřevěné jízdní kolo bez šlapa-
del (nazv. podle něm. vynálezce K. Drai-
se)
drezírovat, zast. drezovat ued. (u < f) (koho,
4. p.) podrobovat drezuře: d. koně; zhrub.
(člověka) cvičením týrat, cepovat: d. vo-
jáky; d. mozky
drezura, -y ž(u < f) přísný výcvik, zejm. zví-
řat: zeměd., art. zvl. způsob výcviku zví-
řat, jímž se dosahuje podřízenostizvíře­
te vůli člověka: d. psů, šelem; jezdecká
d.; drezurní příd.
dr. h. c. zkr. pro doktor honoris causa
dribler, -a msport. hráč, kt. dribluje, kt. umí
driblovat
driblink, dribling, -u m sport. driblování
driblovat ued. (a) 1. sport. vést míč, touš ap. a
postupovat s ním při kličkování. unikání,
uhýbání soupeři (zprav. na oklamání pro-
tihráče): d. ke koši, k brance; (v atletice)
provádětběžecká průpravná cvičení2. řidč.
expr. vytáčet se (přijednáru'),uhy'bat, okol-
kovat, nejednat přímo: d. v řeči
drift, -u m(a) odb. pohyb, změna, kolísání:
větrem způsobenémořské proudění ne-
hlubokých vrstev vody; geol. kontinen-
tální d. pohyb, stěhování kontinentů v
růz. geol. érách; fyz. pohyb částic ve
dromos
směru působícího silového pole (např.
pohyb elektronů v plynu vlivem vněj­
šího elektrického napětí); sděl. tech. zdán-
livý pohyb ionosféry způsobený změ­
nou její vnější ionizace; eltech. pomalá
nežádoucí změna vstupních veličin, pří­
strojů a zařízení, vyvolaná např. změ­
nou teploty, kolísáním napětí ap.; geu.
náhodné kolísání genových četností v
populaci; driftový příd.: geol. d-á hypo-
téza
driftovat ued. (a) odb. (o lodi, ledových krách
ap.) nechat se unášet, být (bezmocně)
unášen proudem
dril, -u m(u) hromadný mechanický výcvik,
zvl. vojenský (po vzoru pruské armády
v 18. stoL); hanl. tuhá, bezduchá kázeň,
slepá poslušnost
dril, -a m (afr) zool. aft. kočkodanovitá opice
rodu Papio, patřící do skupiny paviánů
t
drilink drajlink
drilovat ued. (u) hanl. (koho, 4. p.) podrobovat
drilu
drink, -u m (a) hovor. nápoj, zprav. alkoho-
lický
droga, -y ž(u<f< orieut) 1. omamující látka:
měkké, lehké d-y mající jen mírně akti-
vizující a zároveň utišující účinky na
duševní rozpoložení (např. hašiš, mari-
huana, meskalin); tvrdé d-y působící
prudce a rychle, explozivně na duševní
rozpoložení (např. braun, crack, heroin,
kokain, pervitin) 2. odb.léčivá látka rost-
linného, živočišného n. nerostného pů­
vodu (sušené listy, květy ap.); drogový
příd.: d-á závislost
drogerie, -e ž (f) (dř.) obchod s drogami,
(dnes) prodejna chemického, sanitního,
kosmetického a často i fotografického
zboží
drogista, -y m (drogistka, -y ž) (f) 1. majitel
drogerie, prodavač v drogerii 2. hovor. člo­
věk užívající omamné drogy
drogistický [-ty-] příd. prodávaný v droge-
rii: d-é zboží
drogomanie [-ny-], -e ž (f + ř) med. drogová
závislost, chorobná závislost člověka na
pravidelném, často stupňovaném přijí­
mání omamných drog, toxikomanie
drogovat ued. brát drogy 1
t
drogový droga
drolerie, -e ž(f) výtv. drobná figurální malba
n. kresba žertovného rázu na okrajích
stránek středověkýchrukopisů
dromedár, -a m (1 < ř) velbloud jednohrbý
(zool.); dromedáří příd.
dromomanie [-ny-], -e ž (ř) med., psych. cho-
robná toulavost, nutkavá potřeba cesto-
vat, poriomanie
dromon, -u m (ř) hist. byzantská štíhlá váleč­
ná galéra s jednou palubou a s jednou či
dvěma řadami vesel
dromos, -mu m (ř) 1. závodní běh v střec.
tělovýchově 2. běžecká závodní dráha v
střec. gymnáziu n. hipodromu 3. slav-
nostní cesta k staroegyptskému chrámu,
lemovaná alejí sfing 4. (v ant. městech)
drop-in
hlavní n. procesní ulice 5. archeol. dlouhá
úzká chodba vedoucí ke skalním hrobům
ve Středozemía ke kopulovitým hrobům
mykénským a etruským
drop-in, -u i ueskl. m (a) zařízení pro pomoc
drogově závislým, protidrogové středis­
ko
drop-out [-aut], -u m(a) sděl. tech. přechodné
zeslabení signálu při snímání magnetic-
kého záznamu (na magnetofonovém pás-
ku vlivem vady materiálu)
drop-out [-aut], -a m(a) sociol. kdo se vymkl
sociálnímu prostředí, do něhož byl do-
sud integrován
drops, -u m (a) potr. neplněné tvrdé bonbony
z kandytové hmoty růz. ochucené
dropsonda, -y ž (a + f) meteor. zařízení pro
měření meteor. prvků ve volné atmosfé-
ře, vybavené rádiovým vysílačem a sha-
zované na padáku z letadla
drotár, řidč. drotar, -am (sloven < u) kdysi drá-
teník; drotárský, řidč. drotarský příd.
drozera, -y ž (1) bot. bahenní hmyzožravá
rostlina rodu Drosera s růžicí přízemních
listů, dlouhým stvolem a bělavými kvě­
ty, lid. rosička, rosnička
drozo- (ř) v slož. první část s výzu. rosa, roso-
drozoflla, -y ž (ř) zool. drobná muška žijící v
prostředí, kde probíhá octové n. lihové
kvašení, octomilka obecná
drozograf, -u m (ř) meteor. přístroj k registra-
ci množství rosy
drozogram, -u m (ř) meteor. záznam drozo-
grafu
drozometr, -u· m (ř) meteor. přístroj k měření
množství rosy, roso měr
drožka, -y ž (r) nájemný osobní povoz taže-
ný jedním koněm; řidč. taxi
drožkář, -e m majitel n. kočí drožky; drož-
kářský příd.: d. kůň
drožkářství, -í s drožkářská živnost
DrSc. zkr. pro doktora věd (doctor scienti-
arum)
Dr. techn. zast. zkr. pro doktora technických
věd
drugstore [dragstór], -u m (a) (v někt. ze-
mích) drogerie, lékáma a současně i tra-
fika, parfumerie a bufet
druid, -am (druidka, -y ž) (kelt)hist. přísluš­
ník keltské společenské vrstvy zabýva-
jící se kultem (kněz, věštec) a výchovou
mládeže (mudrc) a mající značný polit.
význam; druidský příd.
druidizmus [-dy-], -mu m hist. náboženství
starých Keltů založené na uctívání pří­
rodních sil
druk, -u m(u) tlačka, patentní stiskací knof-
lík, nýtovací knoflík (odb.): bunda se za-
pínáním na d-y
drukovat ued. i dok. opatřovat, opatřit oděv
druky
drumlin, -u m(a < kelt) geol. protáhlý, elipso-
vitý, oble klenutý pahrbek na povrchu
spodní morény splazové pánve
drums [drarnsj ueskl. m mno (a) hud. bicí ná-
stroje (v džezovém souboru aj.)
drupa, -y ž (1) bot. dužnatý plod rostlin
. 179
s oplodím obsahujícím slupku, dužninu
a zprav. jednosemennou pecku, pecko-
vice (např. švestka)
drúz, -am(arab) příslušníkjedné šíitskések-
ty, kt. se ve svém učení nejvíce vzdálila
od pův. islámu
drúza, -y ž (u) 1. miuer. nepravidelně srostlá
skupina krystalů na společném podkla-
du: d. turmalínu 2. biol. spleť vláken tvo-
řící zrnečkovitý útvar, charakteristický
pro bakterie rodu Actinomyces; drúzo-
vý příd.
drúzovitý příd. mající podobu drúzy
dry [draj] příd. (ueskl.)(a)potr. (o víně a lihovi-
nách) vyrobený bez příměsi cukru, su-
chý: d. gin
dryáčnictví, -í s(l <řl 1. podvodné chvástá-
ní, vychvalování, vychloubání, křikloun­
ství, šarlatánství 2. zast. mastičkářství
dryáčník, -am (dryáčnice, -ež) (1 < ř) 1. křik­
lounský, chvástavý prodavač nadmíru
vychvalující své zboží; nepoctivý tlachal,
chvastoun, šarlatán: poutavý d. 2. zast. pro-
davač dryáků, mastičkář, kořenář;dryáč­
nický příd.: d-á reklama; d. krámek dry-
áčníka; dryáčnicky přísl.: d. vykřikovat
dryáda, -y ž (ř) mytol. (v ant.) lesní nymfa
zosobňujícípřírodní sílu ve stromě
dryádka, -y ž(ř) bot. drobný plazivý keřík rodu
Dryas s bílými n. žlutými a stále zelený-
mi lístky, pěstovaný zejm. na skalkách
dryák, -u m (střl < ř) zast. a ob. lék, zprav. od-
porný, pokládaný za zázračný, ale ve sku-
tečnosti neúčinný; lék se zničujícími
(vedlejšími) účinky
dryas, -u m(ř) geol. období nejmladšího pleis-
tocénu, rozdělené dvěma interstadiály.
(nazv. podle dryádky osmiplátečné,
Dryas octopetala, význačné rostliny to-
hoto období); dryasový příd.: geol. d-é ob-
dobí; d-á flóra
dryopitek, dryopiték, -a m (ř) antr. vymřelý
primát rodu Dryopithecus, žijící ve střed­
ním miocénu a spodním pliocénu
dto, dtto zkr. pro detto
duál, -Um(l) I.lingv. (v někt. jazycích v rám-
ci kategorie čísla) jmenná n. slovesná for-
ma vyjadřujícípárovost n. podvojnost n.
přisuzování slovesného děje podvojné-
mu podmětu, dvojné číslo 2. eltech. dvo-
jitý otočný kondenzátor; duálový příd.:
liugv. d. tvar
dualista, -y m (dualistka, -y ž) stoupenec
dualizmu
dualistický [-ty-j, dualistní příd. k dualiz-
mus, k dualista: d. názor na svět; d-á,
d-ní monarchie
dualita, -y ž (1) 1. kuiž. a odb. dvojnost, dua-
lizmus 2. mat. princip platnosti někt. věty,
zamění-li se její pojmy (např. bod a přím­
ka, v prostoru bod a rovina); dualitní příd.
dualizmus, -mu m (1) koiž. a odb. dvojitost,
podvojnost: filoz. koncepce vycházející
ze dvou principů, substancí ap. (op. mo-
nizmus); polit. volné spojení dvou stát-
ních území při zachování poměrné sa-
mostatnosti každého ze států; hist. dvoj-
dublovat
vláda, dvojí vláda, paralelní (koordino-
vaná) existence dvou mocenských fak-
torů v jednom polit. systému; uáb. víra
ve dva principy, dvě síly nadané tvoři­
vou silou, které jsou vzájemně v pomě­
ru komplementárním Gin a jang ve staré
Číně) n. antitetickém (zvěstování Zara-
thustrovo v manicheizmu)
duální příd. (1) 1. odb. založený na principu
duality: mat. d. výroky 2. výp. tech. dvojko-
vý, binární: d. kód
duálový t duál
duant, -u m(1) jad. fyz. dutá urychlovací elek-
troda (např. u cyklotronu)
dubiózní příd. (I) kniž. pochybný, nejistý, spor-
ný
dubiózum, -za s (1) kniŽ. pochybná věc
dubitace, -e ž (1) liter. řečnická figura, při níž
autor předstírá váhání mezi několika slo-
vy, tématy, řešeními ap.
dubitativ [-ty- i -tý-], -u m(l)liugv. slovesný
způsob vyjadřující pochybnost o ději
dubium, -ia s (1) kniž. čast. mno d-ia pochybné
okolnosti, věci ap.; liter. díla, jejichž au-
tor nebyl zatím jednoznačněprokázán
dubl, -a m(a < f) slang 1. film. dvojník herce,
kterého nahrazuje při nebezpečnýchscé-
nách n. při úkonech vyžadujících zvláštní
profesi, popř. při dlouhých a únavných
zkouškách, dublér 2. polit. vyzvědač pra-
cující pro dvě strany, zprav. nepřátelské
dubl (zast. double), -u m(f) 1. text. nejčastěji
vlněná dvojitá oboustranná tkanina s ba-
revně a vzorově odlišnou lícní a rubo-
vou stranou, uŽív. na pláště 2. film. slang
duplikátní negativ
dublé (zast. double) ueskl. s (f) odb. výrobek
ze dvou druhů, částí: řem. (v zlatnictví)
ušlechtilým kovem (zprav. zlatem) po-
tažený obecný kov
dublér, -a m(f) film. dubl, -a
dublet, -u m(f) opt. 1. sdružená dvojice hod-
not dané fyzikální veličiny, např. dvoji-
ce čar ve spektru lišící se nepatrně vlno-
vými délkami 2. dvojitá slepená čočka
(achromatická)
dubleta, -y ž (f) 1. dvojtvar, druhotvar: liugv.
d-y hláskové, tvarové, pravopisné aj.
dvojice téhož slova, významově neodli-
šené (např. kolna - kůlna; glot - klot;
stanovisek - stanovisk) n. odlišené (např.
měřit - mířit; manželové - manžele');
(pravopisne') d-y dvojí pravopisná podo-
ba téhož slova (např. džez - jazz; realiz-
mus - realismus; témbr- timbre) 2. řem.
(v zlatnictví) vybroušený kámen slepe-
ný ze dvou kusů; dubletní příd.: lingv. d.
tvary, výrazy
dublon, doblon, -u m(šp < 1) uumiz. stará šp.
zlatá mince v ceně dvou eskud, pistole,
pozd. i v latinskoamer. zemích
dublovat ued. (f) (co, koho) 1. odb. zdvojovat:
text. d. přízi družit, sdružovat více pra-
menů na přádelnickýchstrojích; d. látku
hroetovat, skládat po délce; fot. pořizo­
vat druhý (duplikátní) negativ; pořizo­
vat další kopie přes duplikátní negativ;
 due
film.• div. zastupovat herce jako jeho dvoj-
ník (dubl) 2. sport. bránit dvěma hráči pro-
ti jednomu protihráči
duc [dyk], -a m (f) kniŽ. (ve franc. prostředí)
vévoda, nejvyšší francouzský šlechtický
titul
duce [-čel, -ho m(it < l)poJit. vůdce, fašistic-
ký diktátor
ducento [dučen-], -as(it) odb. období 13. stol.
v it. umění a kultuře
ductus -l.- duktus
duel, -u m (f < I) kniŽ. souboj
duelant, -~ m kniŽ. soupeř v souboji; due-
lantsky příd.
dueňa, -ni ž (šp) (ve šp. prostředí) průvod­
kyně dívky n. mladé ženy, matrona
duet, -u m (it) hud. skladba pro dva hlasy a
její provedení, dvojzpěv, dueto, duo
dueto, -a s (it) hud. skladba pro dva sólové
nástroje n. pro dva hlasy, duet, duo
dumecoat [daflkout], -u m(a) měkký tříčtvr­
teční plášť sport. střihu s kapucí, zapíná-
ním na olivy a s našívanými kapsami a
sedly
dufrenit [-ny-], -u m(VI) miner. převážně ze-
lený jednoklonný nerost, zásaditý fosfo-
rečnan železa, vyskytující se v ložiskách
železných rud (nazv. podle franc. mine-
raloga P. A. Dufrénoya)
duglaska [dagles- i du-], -y ž (Vl) bot. mo-
hutný, jedli podobný severoamer. jehlič­
nan rodu Pseudotsuga, u nás pěstovaný
jako okrasná dřevina v parcích, ale i pro
dřevo (nazv. podle skotského botanika
D. Douglase)
dugong, -a m (mal) zool. velký savec rodu
Dugong, žijící v Indickém oceánu, mo-
roň
duchesse [dyšes], -e ž (f) hist. rokokové le-
hátko s opěradly na obou užších stranách,
zprav. nestejné výše
dukát, -u m(it < I) numiz. pův. zlatá benátská
mince, cechyn, pozd. ražená v růz. ev-
ropských zemích: československý d. dř.
zlatá obchodní pamětní mince
dukaton, -u m (šp) numiz. (v 17. a 18. stol.)
niz. mince odpovídající obsahem stnora
zlatému dukátu
dukátový příd. k dukát 1. d-é zlato téměř ryzí
2. kuch. d-é buchtičky malé, neplněné, se
sladkou žlutou omáčkou n. se šodó; du-
kátově přísl.: d. žlutý
dukce, -e ž (I) anat. pohyb končetiny ve vo-
dorovné rovině: radiální d.
duke [djúk], -a m (a<l) kniŽ. (v angl. prostře­
dí) vévoda, nejvyšší anglický šlechtický
titul
duktilita [-ty-], -y ž(l)odb. tažnost, tvárnost:
d. asfaltu
duktilní [-ty-] příd. (I) odb. tažný, tvárný
duktilometr [-ty-], -u m (I + ř) odb. přístroj k
měření duktility
duktor, -u m (I) polygr. kovový válec tiskař­
ského stroje přenášející z barevnice bar-
vu na další válec a na soustavu roztíra-
cích válců, vodič
duktus, ductus [-kt-], -tu m(l) 1. výtv. písař-
180
ský n. kresebný tah; polygr. výraznost
kresby písma vyjádřenápoměremtloušť­
ky tahů písmen k jejich velikosti; (v pa-
leografti) celkový vzhled psaného písma,
daný způsobem psaní 2. anat. d. choledo-
chus choledochus, vývod žlučový, žlu-
čovod
dulbox [dal-], -u m(a) obuv. svršková hovězí duodecima, -y ž (I) hud. interval složený
n. vepřová useň s uměle vytlačenou lí-
covou kresbou, uŽív. např. na sportovní
obuv
dulcian, -u m (it) hud. 1. starší označení fa-
gotu n. předchůdce fagotu 2. jazýčkový
varhanní hlas podobný fagotu
dulcinea [-si-], -ey ž (Vl) žert. n. hanl. milenka
(nazv. podle Dulciney, milenky Cervan-
tesova Dona Quijota)
dulcitol, -u m(l) biochem. přírodní alkoholic-
ký cukr obsažený v urč. druhu many
dulie [dú-], -e ž (ř) náb. uctívání svatých a
andělů
dumal, -y ž (r. ukrl 1. kniŽ. řidč. dumání, pře­
mýšlení, hloubání, snění 2. Jiter.. hud. d-y
ukr. lid. lyrickoepické zpěvy s hist. te-
matikou, zpívané recitativem za dopro-
vodu kobzy, bandery n.lyry 3. (v Rusku
dř. i nyní) pův. poradní, správní, později
zastupitelský orgán, nyní poslanecká
sněmovna: bojarská d.; státní d.
duma2, -y ž (a< aťr) bot afr. palma rodu Hy-
phaene s vidličnatě větveným kmenem
a s hruškovitými plody
dumdum příd: (neskl.) (Vl) tech. střela d. střela
s tupou n. křížově naříznutou a dutou
přední částí, působící těžká zranění
(nazv. podle předměstí Kalkaty Damdam
- angl. psáno Dum-dum)
dumka, -y ž(r) hud. ukr. n. pol. melancholic-
ká lyrická lid. píseň; instrumentální n.
vokální skladba pod. rázu, oblíbená slo-
vanskými skladateli
dumortierit [-ty-], -u m (Vl) miner. modrý,
modrošedý n. červenofialový kosočtve­
rečný nerost, kyslíkatý křemičitan hliní-
ku a trojmocného železa s borem, uŽív.
k výrobě žáruvzdorných hmot (nazv.
podle franc. sběratele nerostů E. Dumor-
tiera)
dumping [dam-], damping, -u m (a) ekon.
cenový d. vývoz zboží za ceny nižší, než
jsou na vnitřním i mezinárodním trhu,
pro odstranění konkurence a získání od-
bytišť; měnový d. devalvace měny větší,
než je rozdíl mezi domácí a světovou ce-
novou hladinou; dumpingový, dampin-
gový příd.: d. vývoz; d-é ceny; dumpin-
gově, dampingově přísl.
duna, -y ž (germ) geol. větrem navátý paho-
rek n. val prachu n. písku, přesyp
dunit [-ny-], -u m(Vl) geol. hlubinná ultraba-
zická hornina složená převážně z oliví-
nu, na niž se váží ložiska platiny, chro-
mových a niklových rud (nazv. podle
hory Dun na Novém Zélandě)
dunst, -u m(n) potr. mlynářský produkt jem-
nější než krupice, krupička
duo, -a s (it) 1. hud. skladba pro dva nástroje
duplexní
n. hlasy, dueto, duet; soubor dvou hudeb-
níků n. umělců 2. kniž. a odb. dvojice: art.
dva artisté vystupující ve společné pro-
dukci; hut. válcovací stolice se dvěma
válci
duo- v slož. první část s význ. dva, dvojitý,
dvoj-, dvou-
z oktávy a kvinty (dvanáctý stupeň od
daného tónu)
duodekal, -u m (I) eltech. druh patice elek-
tronky
duodenální -l.- duodenum
duodenitida [-nyty- i -tý-], duodenitis
[-nyty-], -tidy ž (I) med. zánět dvanáctní-
ku
duodeno- (I) v slož. první část s význ. dvanáct-
ník, dvanáctníkový
duodenoskop, -u m (I + ř) med. endoskop
k vyšetřování dutiny dvanáctníku
duodenostomie, -e ž (I + ř) med. chirurgické
spojení dvanáctníku se střevem
duodenum [-dé-], -nas(l)anat. první díl ten-
kého střeva u žaludku (podle staré míry
dlouhý asi 12 palců, tj. 30 cm), dvanáct-
ník; duodenální [-de-] příd.: med. d. vřed
duodioda [-dy-], -y ž(l + ř)eltech. elektronka
se dvěma diodovými systémy v jedné
baňce, dvojitá dioda
duola, -y ž(it) hud. skupina dvou not hraných
v době určené pro tři noty stejné hodno-
ty
duoplex, -u m (I) sděl. tech. soustava přenosu
dvou telegrafních signálů kombinací čtyř
tónových kmitočtů; duoplexní příd.
duopol, -u m (I + f) ekon. forma výroby a ob-
chodu, při kt. dva účastníci ovládají ve-
škerou nabídku n. poptávku (na rozdíl
od monopolu n. oligopolu)
dupion, -u m (f) text. 1. nit z nestejnoměrné­
ho přírodníhohedvábí z dvojitých zámot-
ků 2. hedvábná tkanina nepravidelného
zrnitého povrchu v plátnové vazbě vy-
robená z této niti
duplex, -u m (I) 1. sděl. tech. telekomunikační
provoz. při němž je přenos možný sou-
časně v obou směrech jedné sdělovací
cesty 2. archit. systém vnitřního uspořá­
dání budovy, při kt. jsou vždy dvě pod-
laží přístupná z jedné chodby n. pavlače
pomocnými schodišti 3. polygr. dvouba-
revný tisk ze dvou autotypických štoč­
ků; dř. tisk jednou barvou z jednoho au-
totypického štočku duplexovými barva-
mi, dvoutónová autotypie; duplexový
příd. k 3: polygr. d-á barva umožňující při
jediném projetí tiskařskýmstrojem dvoj-
barevný (dvoutónový) dojem obrázků,
dvoutónová; d-á autotypie dvoutónová,
duplexní, duplex
duplexer, -u m (I) eltech. výbojkový přepínač
pro irnpulzové radiolokátory .
duplexní příd (I) odb. L dvojitý, dvojí: tech.
d. čerpadlo dvouválcové, popř. dvouko-
morové; hut. d. pochod užívající pro úpra-
vu chem. složení a teploty kovu dvou
rozličných pecních agregátů 2. týkající
duplexový
se duplexu 1, 3: sděl. tech. d. provoz; výp.
tech. d. kanál dovolující přenos informa-
cí oběma směry současně; polygr. d. au-
totypie duplexová, duplex
duplexový Ť duplex
duplicita, -y ž (I) kniŽ. a odb. zdvojení, dvoji-
tost: d. výzkumných úkolů; med. vrozená
vývojová úchylka spočívající v částeč­
ném n. úplném zdvojení orgánu n. části
těla; duplicitní příd.
duplika, -y ž (I) odb. odpověď na repliku
v polemice
duplikace, -e ž (I) odb. zdvojení: d. negati-
vu, pozitivu; (v reprografii) zhotovení du-
plikátu; gen. zdvojení části chromozomu
na přítomnost dvou strukturně identic-
kých genů v těsném sousedství na tom-
též chromozomu; duplikačnípříd.: odb. d.
film; d. kopírka
duplikát, -u m (I) druhé vyhotovení, druhý
exemplář se stejnou platnostíjako origi-
nál: d. rodného listu; d. klíče; odb. (v re-
prografii) průsvitná kopie schopná plně
nahradit předlohu v reprografických po-
stupech; duplikátní příd.
duplikátor, -u m (I) chem.. tech. nádoba s dvo-
jitými stěnami k nepřímému ohřevu
(zprav. pomocí páry)
duplikatura, -y ž (I) kniž. a odb. zdvojení,
Z?voj~~a: med. zdvojení plošných útva-
ru: kozm d.
duplikovat ned. i dok. 1. odb. (co) zhotovovat,
zhotovit duplikát 2. zast. odpovídat, od-
povědět na repliku
duplovat ned. i dok. (I) zast. (co) zdvojovat,
zdvojit, zdvojnásobovat, zdvojnásobit
dupondius [-dy-], -iam(l)numiz. střím. bron-
zová n. mosazná mince v hodnotě dvou
asů
dur nesld. s (it) hud. stupnice n. tónina vyzna-
čující se (na rozdíl od mollové) velkou
tercií nad základním tónem a půltóny
mezi 3.-4. a 7.-8. stupněm;durovýpříd.:
d-á tónina; d-á melodie
dur- (I) v slož. první část s význ. tvrdý, pevný
durabilní příd. (f) kniŽ. řidč. trvanlivý
dural, -u m(zkr. I) tech. obch. název lehkých,
tvářitelných a tepelně vytvrzovatelných
slitin hliníku (aluminia), mědi, manga-
nu a hořčíku; duralový příd.
durancie, durance, -e ž. duranče, -te s (Vl)
zahr. modroplodá slíva se sladkými kula-
tými plody a s peckou těžko oddělitel­
nou, uŽív. jako podnož pro slivoně a
meruňky (nazv. podle it. jména Durazzo
pro alb. město Durrěs)
durativum [-ty- i -tý-], -va s (I) Jingv. slove-
so vyjadřující děj déle trvající, trvalý
(nese, bodá). sloveso trvací, durativní;
durativní příd.: d. sloveso trvací, durati-
vum
durha, -y ž(arab) bot., zeměd. subtropická stat-
ná tráva rodu Sorghum, pěstovaná jako
obilovina hl. v Egyptě a Indii
durch, -a m (n) kart. slang způsob hry v ma-
riáši, při kt. má jeden hráč udělat sám
všechny zdvihy: hrát d-a
181
durch přísl. (n) ob. skrz, veskrze
durch und durch, durchunddurch, durch-
undurch přísl. (n) ob. skrznaskrz, veskrze,
úplně, docela
durian, -u m (malaj) L bot. vždyzelený tro-
pický strom rodu Duno, pěstovaný na os-
trovech jihových. Asie pro plody s la-
hodnou, avšak páchnoucí dužninou 2.
jedlý hrubě ostnatý plod tohoto stromu
durina, -y ž (f< arab) vet. pohlavní onemoc-
nění koní, hřebčí nákaza
durit, -u m (I) geol., horo. základní petrogra-
fická složka černého uhlí; duritový příd.
durman, -u m (r) bot. statná bylina rodu Da-
tura s bílými květy a s vejčitými ostna-
tými plody, obsahující jedovaté alkaloi-
dy, užívaná v med.; durmanový příd.
dur-mollový příd. hud. d. systém tonální zá-
kladna využívající prostředků durových
a mollových stupnic (na rozdíl od stře­
dověké hudby založené na stupnicích cír-
kevních)
duroc [darok], -a m (a) zeměd. severoamer.
červené plemeno prasat masného typu
duroskop, -u m (I + ř) fyz. přístroj k měření
tvrdosti metodou pružného odrazu
durovýŤ dur
durynk, -u m(Vl) geol. stratigrafický stupeň
nejmladšího permu (nazv. podle Duryn-
ska, území SRN), thurlng
dust [dast], -u m(a) potr. řidč. čajový prach a
drť
dušestr, -u m (a) text. hustá, hrubá bavlněná
tkanina atlasové vazby na rubu mírně po-
česaná, uŽív. na pracovní obleky a k tech.
účelům
dutar, -u m(uzb) hud.lid. drnkací nástroj hruš-
kovitého tvaru s dlouhým krkem, uŽív.
ve středoasijskýchrepublikách
duty free shop [djúty frl šop], -pu m(a) obch.
obchod v bezcelním pásmu na letišti, na
hranicích, kde lze koupit zboží bez cla
dux, -e m (I) hist. pův. vůdce, náčelník, pak
velitel vojsk v řím. provincii a správce
území, v byz. říši správce thématu
dux, -u m (I) hud. (ve fuze) vůdčí téma v prv-
ním hlase
duzén, -u m (f) zahr. zvl. forma jabloně uŽív.
jako podnož pro zákrsky a čtvrtkmeny
jabloní
dvanáctitónový příd. (č + ř) hud. řidč. dodeka-
fonický: d-á hudba
dvojblok, -u m (č + n) sport. (při odbíjené) blo-
kování provedené dvěma hráči
dvojexpozice [-j Ie-], -e ž (č + 1) fot. dva ne-
závislé osvity téže fotografické vrstvy,
buď nežádoucí, n. záměrné při montáži
dvou n. více snímků na sebe
dvojfázový, dvoufázový příd. (č + ř) odb. ma-
jící dvě fáze: eltech. d. proud střídavý; d-é
napětí; zeměd. d-á sklizeň při níž se hl.
sklizňová operace provádí ve dvou časo­
vě nezávislých fázích; sport. d. tréninkroz-
dělený na dvě části časovým odstupem
dvojskif, -u m (č + a) sport. skif pro dva vesla-
ře
dvojtakt, dvoutakt, -u m(č + I) 1. tech. a mo-
dynamika
tor. slang dvoudobý spalovací motor; au-
tomobil s takovým motorem 2. sport. bě­
žet na lyžích d-em, v d-u při každém kro-
ku se zároveň odrážet nesouhlasnou holí;
dvojtaktní, dvoutaktní příd. dvoudobý
dvoufázový Ť dvojfázový
dvougarsoniéra [-ni- i -ny-], -y ž(č + f) dvo-
jitá garsoniéra
dwarflZmus [dvor-], -mu m(a) vet. trpasličí
vzrůst zvířete způsobený převážně po-
ruchami činnosti hypofýzy
DWT zkr. pro deadweight
Dy chem. zn. pro dysprozium
dyáda, -y ž (ř) psych.. sociol. mezilidský vztah
mezi dvěma osobami, mající typické rysy
odlišné od vztahů mezi většínIi skupina-
mi
dyadický [dy-] příd. (ř) 1. odb. mající za zá-
klad číslo dvě: d-á soustava (čísel) dvoj-
ková 2. k dyáda: psych., sociol. d-á relace
dyftýn, -u m (f) text. měkká bavlněná n. vl-
něná tkanina s hustým nízkým vlasem
na líci, atlasové vazby, uŽív. na sport. ob-
lečení, pláště ap.; dyftýnový příd.
dýha, -y ž (n) tenká dřevěná deska k výrobě
překližek, obkládání nábytku ap.; dýho-
vý příd.
dýka, -y ž (n < f) krátká bodná zbraň: vrazit
d-u do zad, přen. zákemě napadnout, zra-
dit
dykyta, -y ž (per) zast. lehká, hladká a lesklá
hedvábná tkanina v plátnové vazbě, taft;
dykytový příd.
dymián -l.- tymián
dyn, -u m (ř zkr.) fyz. dř. jednotka síly (v sou-
stavě CGS)
dynalkol, -u m (ř< arab) tech. dř. směs benzi-
nu, benzenu a etylalkoholu, uŽív. jako po-
honná látka
dynamický příd. (ř) odb. týkající se síly, na ní
založený, projevující (vnitřní) sílu, po-
hyb, vývoj, pohybový, silový (op. static-
ký): d. činitel; d-é působení; hud. d-á zna-
ménka označující sílu tónu; lingv. d. pří­
zvuk projevující se hl. zesílením intenzi-
ty hlasu, silový; d-é sloveso zvratné slo-
veso značící intenzivní účast podmětu na
slovesném ději (např. nosit se s něčím,
doprošovat se něčeho); tech. d-á zkouška
materiálu při níž zatěžující síly rychle
vzrůstají n. působí rázem; eltech. založe-
ný na elektrodynamickém principu: d.
reproduktor, mikrofon; d-á přenoska;
fyziol. d. stereotyp vytvořený stálým opa-
kováním urč. podnětů (proces učení,
vytvářenínávyků ap.); psychJd-á psycho-
logie teorie (např. Freudova, Adlerova),
kt. duševno chápou ve zvýšené míře jako
proces; dynamicky přísl.; dynamičnost,
-i ž dynamika
dynamik, -a m (ř) kniŽ. řidč. muž dynamické-
ho ducha
dynamik, -u m (ř) sděl. tech. slang elektrodyna-
mický reproduktor
dynamika, -y ž (ř) 1. pohyb n. vývoj něj.
jevu, dynamický ráz, dynanIičnost, dy-
namizmus: d. života; d. vyprávění; hud.
 dynamis
zvuková intenzita hud. skladby; Hngv.
ustupování, zanikání, nové vznikání a
šířéní jazykových jevů ve vývoji; eko!. d.
společenstva, krajiny postupné změny v
druhovém složení a struktuře urč. spole-
čenstva v krajině (např. uchycení či mi-
zení někt. druhů, změny jejich početnos­
ti, produkce) 2. fyz. obor mechaniky za-
bývající se souvislostmi mezi pohybem
a silami působícími na hmotná tělesa 3.
astro hvězdná d. obor astronomie zabýva-
jící se pohyby hvězd v Galaxii a zákony
rotace Galaxie; stelární d.
dynamis neskl. ž (ř) filoz. Aristotelova kate-
gorie možnosti na rozdíl od aktuální sku-
tečnosti
dynamit, -Um (ř) tech. tradiční název průmys­
lové trhaviny obsahující hlavně nitrogly-
cerin; dynamitový pud.: d-á nálož
dynamizace, -e ž (ř) řidč. dynamizování; dy-
namizační pud.
dynamizmus, -mu m 1. dynamika 1, dyna-
mičnost: d. mládíhybnost, život, vzruch,
síla 2. filoz. názor zdůrazňujícínepřetrži­
tost hmoty a dění závislostí na působení
zvl. nemateriální hybné síly, chápané buď
jako hmotě vlastní, n. z vnějšku přistu­
pující
dynamizovat ned. I dok. (ř) knlž. a odb. (co) uvá-
dět, uvést v pohyb, v činnost, (z)působit
vypětí: d. kompozici literárního díla
dynamo, -a s (ř) eltech. točivý elektr. stroj na
výrobu stejnosměrnéhoproudu, druh ge-
nerátoru; dynamový pud.
dynamo-' (ř) v slož. první část s význ. dynamo
dynamo- 2 (ř) v slož. první část s význ. síla
dynamoelektrický pud. (ř) eltech. d. stroj pře-
měnující mechanickou energii na elek-
trickou
dynamometr, -u m (ř) odb. siloměr: med. pří­
stroj k měření svalové síly; tech. přístroj
k měření síly n. točivého (krouticího)
momentu; dynamometrický příd.
dynamometrie, -e ž (ř) med. měření svalové
síly
dynamomotor, -u m(ř + 1) eltech. elektr. stroj,
kterého lze použít jednak jako dynama,
jednak jako motoru
dynamon, -u m (ř) tech. průmyslová trhavina
ze směsi ledku amonného s práškovými
hořlavinami a kypřidly; dynamonový
příd.
dynamostartér, -u m (ř+ a) motor. dynamo
tvořící celek s elektr. spouštěčem, pra-
cující při spouštění jako elektromotor a
po rozběhu motoru a vypnutí spouštěče
jako dynamo, dynamospouštěč
dynamový i dynamo
dynapolis, -le ž (ř) arcmt. (v urbanizmu) dru-
hý stupeň vývoje měst představující ži-
velně rostoucí průmyslové město
dynasta, -y m(ř) knlž. řidč. vládce, vladař, pa-
novník
dynastický [-ty-j příd. (ř) 1. týkající se dy-
nastie: d-é rozbroje 2. příznivý, naklo-
něný, oddaný dynastii: d-á politika; dy-
nasticky přís!.
182
dynastie [-ty-j, -e ž (ř) panovnický rod: d.
Habsburků; přen. expr. stará cirkusácká d.
rod, rodina
dynatron, -u m(ř) eltech. oscilační obvod s e-
lektronkou pracující v oblasti záporné-
ho odporu; dynatronový příd.
dynistor [-ny-j, -u m (ř) eltech. polovodičová
dioda se záporným diferenciálním odpo-
rem, jejíž činnost je založena na nárazo-
vé ionizaci
dynoda, -y ž (ř) eltech. elektroda elektronky,
na níž dochází při dopadu elektronů
k sekundární emisi, uŽív. u fotoelektric-
kých násobičů
dys- (ř) předp. s význ. zeslabený, vadný, poru-
šený, a-, an-; na rozdíl od dis-
dysakuze [-za-j, dysakuzie, -e ž (ř) med. pO-
rucha ve vnímání zvuků, kdy vjem ne-
odpovídá podnětu
dysartrie [-za-j, -e ž (ř) med. porucha výslov-
nosti jen někt. hlásek, mírnější stupeň
anartrie; dysartrický příd.
dysbázie, -e ž (ř) med. porucha rovnováhy
se ztíženou možností udržet se ve stoji
a v chůzi
dysbulie, -e ž (ř) med. chorobná nerozhod-
nost, ztráta vůle vyskytující se při těž­
kých depresích, abulie
dysestezie [-ze-j, -e ž (ř) med. porucha citli-
vosti
dysfagie, -e ž (ř) med. obtížné polykání; dys-
fagický příd.
dysfemie, -e ž (ř) med. neschopnost plynule
vyslovovat a mluvit, vada řeči, kokta-
vost; dysfemický příd.
dysfemizmus, -mu m (ř) Hngv. slovo se silně
negativním citovým zabarvením uŽív.
místo výrazu jemnějšího n. neutrálního
(např. bolí mě palice místo hlava) (op.
eufemizmus)
dysfonie [-ny-j, -e ž (ř) med. porucha hlasu
způsobená hlasovým přetížením ap.;
dysfonický příd.
dysforie, -e ž (ř) psych. stav úzkosti, nepoko-
je a depresivního prožívání, vyjadřující
emociálně nepříjemné ladění organizmu
(op. euforie)
dysforikum, -ka s (ř) farm.• med. d-a léky ve-
doucí k odstranění chorobně povznese-
né nálady
dysfotický [-ty-j příd (ř) odb. zastíněný, nedo-
statečně prosvětlený: geogr. d-á oblast (moř­
ská) slabě osvětlená část vodního prostoru
oddělující dobře prosvětlenou (fotickou) a
zcela neprosvětlenou (afotickou)
dysfunkce, -e ž (ř + I) 1. med.. psych. narušená
n. odchylná činnost někt. orgánu, naru-
šení vzájemné souhry psychických i or-
ganických funkcí 2. odb. narušená n. od-
chylná funkce vůbec: eko!. d. krajiny;
dysfunkční příd.: d. potíže; d. (děložní)
krvácení nepravidelné
dysgeneze, -e ž (ř) med. porušený n. vadný
vývoj někt. orgánu, jeho části n. částí těla
dysgenický [-ny-j příd. (ř) gen. mající tendenci
poškozovat dědičné vlastnosti druhu: d.
faktor
dysostóza
dysgeuzie, -e ž (ř) med. porucha chuti
dysglosie [-si-j, -e ž (ř) med. porucha výslov-
nosti provázející orgánové změny na
mluvidlech
dysgnózie, -e ž (ř) med., psych. vývojová po-
rucha schopnosti spojovat vnímané vje-
my s jinými, popř. s představami: zrako-
vá, sluchová, slovní d.
dysgrafie, -e ž (ř) med. porucha schopnosti
napodobit tvary písmen, neschopnost na-
učit se psát
dysgramatizmus [-ty-j, -mu m (ř) med. ne-
schopnost vyjadřovat se gramaticky
správně, agramatizmus
dyshidróza, dysidróza, -y ž (ř) 1. med. tvor-
ba nezánětlivých puchýřků na chodi-
dlech a dlaních 2. fyzlo!. porucha. tvoření
a pachu potu
dyshormonální příd. (ř) med. týkající se po-
ruchy hormonální rovnováhy v těle
dyshormonóza, -y ž (ř) med. nedostatečné
působení hormonů
dyschromie, -e ž (ř) med. změna barvy kůže
z nadbytku n. nedostatku kožmno bar-
viva
dysidróza i dyshidróza
dyskalkulie, -e ž (ř) med. porucha matema-
tických schopností bez snížení obecných
rozumových schopností
dyskeratóza, -y ž (ř) med. předčasné patolo-
gické rohovění jednotlivých buněk kůže
dyskoordinace [-dy-j, -e ž (ř + I) med. poru-
cha uspořádání, plynulosti a souhry ak-
tivních volních pohybů
dyskrazit, -u m (ř) miner. vzácný kosočtve­
rečný nerost, antimonid sthbra, n. přiro­
zená slitina antimonu a sthbra
dyslalie, -e ž (ř) med. porucha n. vada výslov-
nosti, neschopnost (dětí) tvořit správně
někt. hlásky, patlavost
dyslektický [-ty-j příd. med. k dyslexie, k dys-
lektik: d-á třída s výukou zaměřenou pro
dyslektiky
dyslektik [-ty-j, -a m(dyslektička, -y ž) (ř)
kdo je postižen dyslexií
dyslexie, -e ž(ř) med. porucha schopnosti číst
dysmelie, -e ž (ř) med. vrozený nedokonalý
vývoj končetin n. jiných částí těla, vý-
vojová vada
dysmenorea, -y ž (ř) med. menstruace prová-
zená bolestmi, bolestivé měsíčky, algo-
menorea
dysmenoroikum, -ka s farm., med. lék proti
dysmenoree, prostředek tlumící bolest
při menstruaci
dysmikrobie, -e ž (ř) med. porušení normál~
ního složení bakteriální flóry ve střevě
(op. eumikrobie)
dysmúzie, -e ž (ř + VJ) med. nedostatek n. ztrá-
ta smyslu pro hudbu, amúzie; dysmú-
zický příd.
dysortografie [-zo-], -e ž (ř) med. vývojová
porucha projevující se neschopností na-
učit se správně pravopisu, zprav. spoje-
ná s dyslexií, grafastenie
dysostóza [-zo-j, -y ž (ř) med. vrozená poru-
cha vývoje kosti
dyspareunie
dyspareunie [-ny-j, -e ž (ř) med. bolestivý
koitus (jako sexuální porucha); dyspa-
reunický příd.
dyspepsie, -e ž (ř) med. porucha trávení způ­
sobená převahou kvasných n. hnilob-
ných pochodů ve střevech a projevující
se růz. zažívacími obtížemi, u kojenců
průjmové onemocnění; dyspeptický
[-ty-j příd.
dysplazie, -e ž (ř) med. porucha vývoje n.
růstu projevující se utlumeným n. od-
chylným vytvářením stavby těla: d. ky-
čelního kloubu; dysplastický [-ty-j příd.
dyspnoe, -e ž (ř) med. obtížné dýchání při
velké tělesné námaze n~ za chorobného
stavu, dušnost, dýchavičnost (op. eu-
pnoe); dyspnoický příd.
dyspraxie, -e ž (ř) med. částečné snížení nau-
čené schopnosti vykonávat složité úko-
ny
dysprozium, -ia s (ř) chem. prvek ze skupiny
lanthanoidů, zn. Dy
dysprozódie, -e ž (ř) med. nápadně odchylné
užívání modulačních složek mluvy (zpě­
vavá mluva, popř. při hovoru tvoření
nesmyslných rýmů ap.)
dysrytmie, -e ž (ř) med. porucha pravidelné
činnosti někt. orgánu, průběhu pohybu
n. mluvního projevu
dystokie, -e ž (ř) med. nepravidelný porod
dystonie [-ny-j, -e ž (ř) med. porucha napětí
svalstva n. cév; psych. nedostatek přiro­
zené tenze psychických funkcí; distonic-
ký příd.
dystopie, -e ž (ř) med. nesprávné uložení,
chybná poloha orgánu; poloha zubů mi-
mo zubní oblouk v atypickém místě
dystrofie, -e ž (ř) med. chorobný stav způso­
bený poruchou výživy tkání, poruchou
látkové výměny se změnami vzhledu a
činnosti buněk; dystrofický pud.
dystrofní příd. (ř) geo!. d. jezero naplněné vo-
dou bohatou na organické látky, ale chu-
dou na kyslík, živiny a živočichy
dysurie [-zu- j, -e ž (ř) med. obtížné, bolestné
močení při někt. poruchách močových
cest; dysurický pud.
dýza, -y ž (n< rom) tech. zařízení (trubička,
hubice ap.) k zvyšování výtokové rych-
losti kapalin, par a plynů, tryska
dyzenterie, -e ž (ř) med. infekční průjmové
onemocnění, úplavice; dyzenterický příd.
dzéta neskl. s (ř) šesté písmeno řecké abece-
dy 1;, obdobné českému z
dziady [dža-j, -ů mpomn. (pol) etn. dávná lit. a
bělor. lid. slavnost na památku zemře­
lých
džabal, džebel, -u m(arab) (v arab. prostře­
di) hora, pohoří, krajina
džahílíja, -e, -i ž (arab) náb. (v islámu) před­
islámské období chápané muslimy jako
pohanství
džainizmus ..j.. džinizmus
džajv, -u, jive [džajf], -vu [-vuj m(amer) tan.
183
rychlý modemí společenský tanec anglo-
am~r. původu v čtyřčtvrtečním taktu
džámie, -e ž(arab) mohamedánská modliteb-
na
džauri ďaur
džebel i džabal
džeksny, -sen ž pomn. (Vl) sport. slang druh kra-
sobruslařských bruslí při šroubovaných k
podrážce a k podpatku bot (nazv. podle
kan. krasobruslaře H. Jacksona)
dželada, -y ž (etiop) zoo!. afr. horská kočko­
danovitá opice rodu Theropithecus, žijí-
cí v Etiopii
džem, -u m(a) potr. ovocná pomazánka z ce-
lých plodů n. jejich částí svařených
s cukrem na rosolovitou až kusovitou
soudržnost; džemový příd.
džempr, -u m (a < 1) volná pletená halenka
sahající k bokům a oblékaná přes hlavu
(pův. námořnická kazajka)
džentlmen, gentleman [džentlmenj, -a m(a)
1. muž povahově čestný, bezvadného ze-
vnějšku a vybroušeného chování (podle
anglosaských zvyklosti), slušný, ušlech-
tilý muž: dokonalý d. 2. řidč. pán vůbec:
přišel nějaký d.; džentlmenský, gentle-
manský příd.: d-é jednání typické pro
džentlmena, čestné; mezinár. práv. d-á do-
hoda uzavřená mezi státy jen ústní doho-
dou; džentlmensky, gentlemansky přís!.;
džentlmenství, gentlemanství, -í s
džentrik, -a m příslušm1c džentry; džentric-
ký příd.
džentryneskl. ž(a) nižší angl. šlechta, zeman-
stvo
džez, jazz [džezj, -u m(a) 1. hud. specifický
typ hudby severoamer. původu, kt. se
utvářel splýváním afroamer. folkloru
s tradicemi evropské hudby; ve 20. le-
tech 20. stol. i pozd. označení veškeré
dobové zábavné a taneční hudby vyzna-
čující se synkopickým rytmem a zvýraz-
něnou úlohou interpreta 2. taneční or-
chestr hrající džezové skladby; džezový,
jazzOvýpříd.: d-á skladba; d-á trubka; hud.
d. věk v kt. džezová hudba pronikala do
širšího povědomí (20. léta 20. stoL); dže-
zově, jazzově přlsl.
džezbend, jazzband [džezbe-j, -u m(a) dže-
zová kapela; džezbendový, jazzbando-
.vý příd.
džezgymnastika [-ty-j, -y ž (a + ř) tě!. speci-
fická cvičení při džezové hudbě
džezista, jazzista [džezi-j, -y m(a) řidč. dže-
zový skladatel n. interpret
džezman, jazzman [džezmenj, -a m(a) kdo
se zabývá džezem, džezový hudebník,
skladatel
džezový i džez
džezva, -y ž (tnr) mosazná, nahoře zúžená
nádoba s rovným držadlem uŽív. k vaře­
ní kávy
džigitovka, -y ž (r< turtat) druh jezdeckého
umění spojený s akrobatickými cviky
(seskoky, visy, přemety) na cválajícím
džuveč
koni, rozšířený ve Stř. Asii a zvl. u don-
ských kozáků
džigr, -u m(a) text. stroj k barvení celulózo-
vých tkanin
džihád, -u m(arab: ,svatá válka') válka vedená
muslimy na rozšíření n. obranu islámu
džin, -a m(arab) (v islámu) nadpřirozená by-
tost stojící mezi lidmi a anděly, dobrý n.
zlý duch, schopný brát na sebe lidskou
n. zvířecí podobu n. vstupovat do lidí
džin, -u m(a) potr. destilát z jalovcových bo-
buli a dalších aromatických látek; dži-
nový příd.
džingischán i čingischán
džinista [-ny-j, -y m vyznavač džinizmu
džinizmus [-ny-j, zast. džainizmus, -mu m
(sanskrt) náb. ind. učení vycházející z bráh-
manizmu, opírající se o víru v nesmrtel-
nost individuální duše, kt. prochází řa­
dou převtělenípodle zásad karmy, a zdů­
razňující zásadu áhinsy, tj. neubližování
živé bytosti
džinový T džin, -u
džínsoVÍDa, -y žlátka na džínsy, denim (text.)
džínsy, džíny, -ů mlž pomn. (a) pův. bederní
těsné kalhoty z denimu, zprav. modré-
ho, s četným výrazným štepováním, te-
xasky; džínsový, džínový příd.: d. oblek;
d-á generace mladá, kt. s oblibou nosí
džínsy
džíp, -u m(amer zkr.) terénní osobní vozidlo
(pův. voj.)
džirga, -y ž(afg) odb. (v Afghánistánu) kme-
nové shromáždění, sněm
džiu-džitsu neskl. s (a< jap) sport. jap. způsob
sebeobrany beze zbraně, zneškodňující
protivníka rychle prováděnými zvl. chva-
ty
džob, -u m (a) hovor. expr. výhodný obchod,
výdělek, výhodné zaměstnání
džudista [-dy-j, judista [džu-j, -y m (džu-
distka, judistka, -y ž) kdo pěstuje džu-
do
džudo, judo [džu-j, -a s (a< jap) sport. zápas
dvou osob na čtvercovém zápasišti jap.
systémem sebeobrany a útoku, vybudo-
vaný na džiu-džitsu
džungle, -e ž (a< ind) 1. tropická lesní for-
mace převážně v jihových. Asii; tropic-
ký prales vůbec: zákon d. boj o život, přen.
boj o uhájení holé existence v prostředí
vzájemných úskoků a zákeřností 2. expr.
co je nepřehledné, chaotické: d. předpi­
sů zmatek; džunglový příd.
džunka, -y ž (mal) východoas., zvl. čínská,
pobřežní plachetnice se zobcovitým vý-
běžkem na přídi a zprav. s jednou čtyř­
hrannou plachtou
džus, -u m(a)potr. přírodní ovocný n. zeleni-
nový nápoj obsahující rozmělněnouduž-
ninu n. dřeň
džuveč, -e m(bulh < tur) kuch. skopové n. vep-
řové maso dušené v rýži s rajčaty, lilkem,
paprikami a kořením (pův. balkánské jíd-
lo)
 e 184
e 1. mat. zn. pro základ přirozených logarit-
mů, číslo e 2. fyz. zn. pro elementární
elektr. náboj (náboj elektronu)
E geof. zn. pro jednotku eotvos
E- fyz. zn. pro předponu exa-
e. a. (1) zkr. a jiní, a druzí (et alteri [-rí])
ealdorman [íldormen], -a m (a) hist. titul ro-
dových náčelníků anglosaských kmenů,
od 10. stol. hodnost královských správ-
ců hrabství
E~ zkr. (ř: Ethnikon Apeieutherotikon Meton)
Recká národní osvobozenecká fronta
(1941-47)
EAN zkr. (n: EuropiiischeArtikei-Numerierung) obch.
systém značení zboží v tzv. čárkovém
kódu umožňujícím automatické zazna-
menávání a čtení prodejních údajů
earl [ér!], -a m(a) titul střední angl. šlechty
eastend [íst-], -u m (a) dělnické předměstí
ve vých. části velkých angl. měst s hor-
šími ekologickými a bytovými podmín-
kami
eau de Cologne [ó d koloň] neskl. ž (t) zbož.
kosmetický přípravek, kolínská voda
(pův. zn. 4711)
eben, -u m (ř < eg) tvrdé, těžké černé dřevo
tropických stromů uŽív. k výrobě nábyt-
ku, hud. nástrojů a v řezbářství: vlasy
jako e. leskle černé; ebenový příd.:
e-á skříňka; ebenově přísl.: e. lesklý
ebenovm'k, -u m bot. druh tropického stro-
mu rodu Diospyros poskytující jádrové
dřevo eben, uŽív. k výrobě drahých umě­
leckých předmětů
ebikon, -u m(um) eitech. snímací elektronka s
indukovaně vodivou akumulační elektro-
dou
ebonit [-ny-], -u m(um) chem., zbož. tvrdá pryž,
přírodní n. syntetický kaučuk vulkani-
zovaný vysokým obsahem síry; eboni-
tový příd.: e-á deska
ebrieta, -y ž (i) med. opojení, opilost, různě
těžký stupeň akutní otravy alkoholem
ebuliometr, -u m(i + ř) fyz. chem. ebulioskop
ebulioskop, -Um(i + ř)fyz. chem. přístroj uŽív.
v ebulioskopii
ebulioskopie, -e ž (i + ř) fyz. chem. metoda
určování molekulární hmotnosti látek
podle zvýšení bodu varu jejího roztoku
ve srovnání s bodem varu čistého roz-
pouštědla; ebulioskopickýpříd.: fyz. chem.
e-á konstanta konstanta úměrnosti mezi
zvýšením teploty varu a koncentrací roz-
toku látky
ebur, -u m (i) odb. slonová kost, slonovina;
eburový příd.
eburneace, eburnifikace [-ny-], -e ž (1) fyzi-
ol. vysoký stupeň vazivové přeměny
kostní dřeně, při kt. nabývá kost podoby
tvrdé slonoviny
eburon, -u m (kelt) geol. chladné období ve
stratigrafickém členění severoevropské-
ho starého pleistocénu
eburový i ebur
ECA zkr. (a: Economic Commission forAfrica) Hos-
podářská komise pro Afriku (při OSN)
ECAFE zkr. (a: Economic Commission for Asia and
tIte Far East) Hospodářská komise pro Asii
a Dálný východ (při OSN)
Ecce homo [ekce -mó] (i: ,hie čiověk') výtv.
zobrazení Krista s trnovou korunou (po-
dle bibl. Pilátova výroku o zmučeném
Ježíši)
ECE zkr. (a: Economic Commission for Europe) Ev-
ropská hospodářská komise (při OSN)
ecese, -e ž (ř) biol., ekol. vzcházení a trvalé
uchycení rostliny ve společenstvu, po-
rostu n. ekosystému
ECLA zkr. (a: Economic Commission for LatinAme-
rica) Hospodářská komise pro Latinskou
Ameriku (při OSN)
ECOSON zkr. (a: Economic and Sociai Council)
Hospodářská a sociální rada (při OSN)
écossaise [ekoséz], osu m (t) tan. kontratanec
ve formě řadové, v kt. jsou využity skot-
ské taneční kroky
écriture [ekritýr] neskl. s (t) liter. rukopis, li-
ter. dílo chápané jako proces, jazyková
struktura generující stále nové a nové vý-
znamy (ve franc.literární vědě a kritice)
ecru 1 ekry
ECU [eku i eki] zkr. (a: EUropean currency unit)
evropská měnová jednotka
ed. (i) liter. zkr. pro vydal (edidit [-dydy-])
EDA zkr. (ř: EniaiaDémokratikéAristeras) Jednot-
ná demokratická levicová strana v Řec­
ku
edafický příd. (ř) biol., zeměd. žijící v půdě,
působící v půdním prostředí, půdní: e.
organizmus, činitel, prostor
edafologie, -e ž (ř) biol., zeměd. nauka o půdě
jako biologickém prostředí
edafon, -u m (ř) biol., zeměd. soubor všech ži-
vých organizmů v půdě (fytoedafon,
zooedafon)
edaphosaurus [-afo-], -ra m (ř) paleont. vy-
mřelý býložravý savcovitý plaz s vyso-
kým hřbetním hřebenem
edd. (i: ediderunt) liter. zkr. vydali
edém, -u m (ř) med. otok: e. plic; edémový,
edematický [-ty-], edematózní příd.
eden, -u m(hebr) kuiž. ráj, rajská zahrada (po-
EEG
dle bibl. krajiny Eden): hledat ztracený
e.; edenský příd.: květy e-é
edice [-dy-], -ež(i) 1. vydání, vydávání slo-
vesných n. hud. děl: e. spisu Komenské-
ho 2. způsob vydání díla: kritická e. 3.
knižnice: e. Národní knihovna; ediční
příd. vydavatelský: e. plán; - práv. e. pO-
vinnost právní povinnost občanů vydat
příslušným orgánům věci n. listiny pro
trestní n. občanskoprávní jednání
edifikátor [-dy-], -u m (i) biol. dominantní
druh rostliny ve společenstvu, který má
rozhodující vliv na vývoj ostatní složky
společenstva
edikt [-dy-], -u m (i) veřejná úř. vyhláška,
nařízení, zprav. hist. rázu: středověké
e-y proti židum; ediktální příd.: e. řízení
edikula [-dy-], -y ž (1) archit. pův. samostat-
ná menší sakrální stavba, pozd. architek-
tonicky řešený orámovaný výklenek ve
stěně tvaru drobného chrámu, ohrani-
čený sloupy a frontonem, n. pouhé orá-
mování výklenku, portálu n. okna
edil [-dy-], -a m(i) hist. jeden ze dvou měst­
ských úředníků v ant. Římě dohlížejí-
cích na zásobování, ceny a hry; edilský
příd.
edilita [-dy-], -y ž (1) hist. úřad edila
editor [-dy-], -a m (1) vydavatel slovesných
n. hud. děl; redaktor, vedoucí autorské-
ho kolektivu; editorský příd.: e-é zkuše-
nosti; editorství, -í s činnost editora
editor [-dy-], -u m (i) výp. tech. program pro
zpracování a úpravu textu a programů
editovat [-dy-] ned. i dok. (1) výp. tech. upra-
vovat, upravit n. psát, napsat text na po-
čítači
edometr, -u m (i + ř) geol., stav. přístroj k la-
boratornímu stanovení stlačitelnosti ze-
miny
EDP zkr. (a: Eiectronic Data Processing) elektro-
nické zpracování dat
EDPM zkr. (a: Electronic Data Processing Machi-
nes) stroje a zařízení pro elektronické
zpracování dat
EDU zkr. pro Evropskou demokratickou
unii (sdružení evr. křesťansko-demokra­
tických a konzervativních stran)
edukace, -e ž (i) kuiž. výchova, vzdělání;
edukačnípříd.: e. snahy
edukt, -u m (i) odb.látka získaná ze surovi-
ny jako prostý výtažek
E. E. zkr. (a: errors excepted) omyly jsou vy-
hrazeny
EEG med. zkr. pro elektroencefalografii
a elektroencefalogram
eem
eem [ém], -u m (Vl) geol. poslední meziledo-
vá doba v severoevropské nížině, inter-
glaciál (nazv. podle řeky Eem v Holand-
sku); eemský příd.: geol. e. interglaciál;
e-é moře které existovalo v oblasti Se-
verního a Baltského moře před viselským
zalidněním
efarrnonie [-ny-], -e ž(f<ř)biol., ekol. vznik
tvarově podobných rostlin, kt. pocháze-
jí z růz. fylogenetických větví, ale při­
způsobily se danému prostředí(např. trá-
vy a ostřice)
efarrnóza, -y ž (ř) biol., ekol. způsob přizpů­
sobení rostlin novému prostředí
eféb, -a m (ř) hist. (ve st. Řecku) zbraněschop­
ný jinoch; efébský příd.; efébství, -í s hist.
efébie
efébie, -e ž (ř) hist. efébský stav, dvouletá
vojenská služba efébů
efebofIlie, -e ž (ř) med. pohlavní vztah homo-
sexuálních mužů k dospívajícím chlap-
cům
efébský, efébství i eféb
efedra, -y ž (ř) bot. drobný keř písčitých půd
s šupinovitými listy rodu Ephedra, jehož
semena připomínají maliny, chvojník
efedrin, -u m (ř) chem., farmo alkaloid obsaže-
ný v rostlinách rodu Efedra, uŽív. v lé-
kařství, dnes vyráběný synteticky; efe-
drinový příd.
efekt, -u m (i) 1. účinek, výsledek: hospo-
dářský, pracovní e.; zeměd. bakterizační
e. účinek bakterizace bobovitých plodin
hlízovitými bakteriemi; ekol. skleníkový
e. oteplování Země působené množstvím
exhalačních a emisních zplodin; gen. mu-
tagenní e. účinek chem. látky n. fyzikál-
runo faktoru působící mutační změnu ge-
notypu 2. působivý vnější účin, okáza-
lost: vypočítaný na e. 3. působivý pro-
středek, jev: světelné e-y; fyz. fotoelek-
trický e. 4. peněž. e-y cenné papíry, s nimiž
se obchoduje na peněžních burzách (ak-
cie, obligace, bony ap.); efektový příd.
efektivita [-ty-], -y ž efektivnost, účinnost:
e. práce
efektivizmus [-ty-], -mu m(i) filoz. směr ve
filoz. matematiky zařazující do matema-
tiky pouze to, co může být jednoznačně
chápáno všemi matematiky, co je aktiv-
ně zdůvodněno, polointuicionizmus
efektivní [-ty- i -tý-] příd. (i) 1. účinný:
e. metoda léčení 2. skutečný, skutečně
vykonaný: e. výlohy; ekon. e. hodnota
skutečná hodnota cenného papíru v urč.
čase, podle kurzu na burze; eltech. e. hod-
nota střídavého proudu hodnota stejno-
směrného proudu, kt. má stejný tepel-
ný účinek jako protékající střídavý
proud; efektivně přís!.: e. pomoci; efek-
tivnost, -i ž efektivita: ekon. e. výroby
účinnost prostředků vložených do vý-
roby hodnocená z hlediska jejich vý-
sledků; ekol. ekologická e. účinnost opat-
ření v krajině z hlediska optimálních
podmínek dalšího rozvoje živé přírody;
- výp. tech. proveditelnost výpočtu n. pro-
185
cesu daná existencí příslušného algorit-
mu
efektní příd. (i) 1. působící silným dojmem,
působivý: e. skladba, výkon 2. vypočí­
taný na vnější efekt, okázalý: e. gesto;
efektně přísl.; efektnost, -i ž: e. výzdoby
efektor, -u m(i) fyziol., psych. výkonný orgán
(svaly, žlázy) odpovídající na podráždě­
ní receptoru
efektový T efekt
efelida, -y ž (ř) med. piha
efeméra, -y ž (ř) 1. kniŽ. jepice: e-y nad řekou
2. kniŽ. něco rychle pomíjivého, prchavé-
ho: e. štěstí 3. bot. e-y jednoleté rostliny s
velmi krátkou vegetační dobou; efemér-
ní, řidč. efemerický přld. k 2, rychle pomí-
jivý, prchavý: e. móda, sláva; efemérně
přísl.; efemérnost, -i ž
efemerida, -y ž (ř) 1. astro předpověď polohy
nebeských těles pro urč. datum vypočí­
taná podle známé dráhy 2. ročenka s úda-
ji o důležitých nebeských tělesech pro
jednotlivé dny v roce; efemeridovýpříd.:
fyz. e. čas jehož jednotkou je tropický rok
efemérní i efeméra
efeminace, -e ž (i) med.. psych. připodobňo­
vání muže ženě, nabývání, nabytí žen-
ských vlastností mužským subjektem,
zženštění, zženštilost
efendi [-dy], -ho i neskl. m (tur < ř) (V oslove-
ní) pán, titul tur. úředm1ců, kněží a učen­
ců
eferentní příd. (i) odb. odvádějící (od centra
k periferii), vývodný: anat. e. nervová
vlákna odstředivá, centrifugální (op. afe-
rentní)
efét, -a m (ř) hist. člen soudního sboru v Athé-
nách, jemuž podléhala souzení někt. váž-
ných provinění, např. neúmyslné zabití
cizince
eféta (hebr) bibl. otevři se; eféta, -y ž zast. expr.
huba, vyřídilka
eficience, -e ž (a< 1) stal. 1. účinnost, výkon-
nost (v poměru k vynaloženým prostřed­
kům), efektivnost 2. schopnost statistic-
kého testu rozlišit mezi hypotézami 3.
míra hospodárnosti kódu
ef1ace, -e ž(i) geol. rozrušování půdního po-
vrchu větrem
ef1orescence, -e ž (i) 1. med. základní cho-
robné změny kůže n. sliznice 2. geol., mi-
ner. skvrna n. poprašek vzniklý vykrys-
talizováním prvků n. solí obsažených
v základní látce, výkvět
ef1uent, -u m (i) ekol. tekutý n. pevný odpad
podléhající fyzikálním, chemickým
i biologickým změnám během svého
pohybu v krajině
ef1uvium, -ia s (i) 1. odb. jemná prchavá lát-
ka 2. med. vypadávání vlasů, defluvium
efod, -u m(hebr) círk. roucho židovských ve-
lekněží; odznak hodnosti a úřadu kněze;
kněžské roucho vůbec
efor, -a m(ř)hist. (ve st. Řecku) nejvyšší měst­
ský úředník volený na každý rok; (ve st.
Spartě) jeden z pěti nejvyšších úředníků
volených na každý rok
egirin
eforace, -e ž (1) geol. výmolná činnost pod-
zemních tlakových vod (způsobujícíjes­
kynní roury ap.)
eforát, -u m (ř) hist. úřad efora
EFTA zkr. (a: European Free Trade Associalion)
Evropské sdružení volného obchodu,
ESVO
efuze, :e ž(i) 1. fyz. výtok plynu pod tlakem
malým otvorem (kapilárou) 2. geol. vý-
lev lávy, extruze; efuzivní příd.: geol. e.
horniny rozlité horniny vyvřelé, extru-
zivní, výlevné
efuziometr, -u m (1) tech. přístroj k měření
poměrné hustoty plynů
efydrofilie, -e ž (ř) bol. efydrogarnie
efydrogamie, -e ž (ř) bol. opylování vodních
rostlin přenášením pylu po vodní hla-
dině, efydrofilie
egal přísl. (n < t) hovor. ve spoj. to je e. to je jed-
no, na tom nezáleží
egalita, -y ž (t) kniŽ. rovnost
egalitář, -e m (t) kniŽ. stoupenec rovnostář­
ství, rovnostář; egalitářskýpříd.: e-á ten-
dence; egalitářství, -í s: bezduché e. rov-
nostářství
egalizace, -e ž (t) odb. vyrovnávání, vyrov-
nání, nivelizování: potr. e. mléka úprava
na urč. obsah tuku; kož. e. koží vyrovná-
vání síly koží nožem n. štípáním a po-
struhováním; egalizační příd.: vod. e. ná-
drž k vyrovnávání kvality vody, uŽív.
při čištění prům. odpadních vod
egalizátor, -u modb. přístroj, zařízení k ega-
lizování: tech. e. plastických maziv huě­
tadlo k promíšení vzorku před penetrač­
ní zkouškou; pap. kuželový mlýn k pro-
míchání a vyrovnání papíroviny složené
z růz. vláknin
egalizovat ned. i dok. odb. (co) provádět, pro-
vést egalizaci: potr. e. mléko
egální příd. (t) kniŽ. a odb. stejný, rovný: texl. e.
vybarvení rovnoměrné vybarvení texti-
lií
egejský příd. (Vl) týkající se oblastí kolem
Egejského moře: archeol. e-á kultura sou-
hrnné označení kultur doby bronzové
v Řecku, např. kultura krétská, mykén-
ská
egenburg 1 eggenburg
eger, -u m(Vl) geol. stratigrafický stupeň neo-
génu (nazv. podle města Eger v Maďar­
sku)
egeran, -u m (Vl) miner. hnědá, paprsčitá od-
růda vesuvianu (nazv. podle něm. Eger-
Cheb)
egerin, egirin, -u m (ř) miner. černý, nazele-
nalý i tmavohnědý jednoklonný nerost,
křemičitan sodíku, vápm1ru a (obojího)
železa, pyroxen z řady jadeitu; egerino-
vý, egirinový příd.: e-á složka; egerinic-
ký [-ny-], egirinický příd.: e. augit
eggenburg, egenburg, -u m(Vl) geol. oblastní
stratigrafický stupeň neogénu (nazv. po-
dle rak. města Eggenburgu)
egida [é-], -y ž (ř) mytol. štít řec. bohyněAthé­
.n7; e,řen. ~ž. záštita
egmn T egenn
egirinaugit
egirinaugit [-ni a-], -um(ř) miner. odrůda au-
gitu se složkou egirinovou, součást
někt. magmatických hornin, egirinický
augit
egirinický, egirinový i egerin
eglestonit [-ny-], -u m (VI) miner. krychlový
nerost vyskytující se na ložiskách rtuťo­
vých rud n. přímo těžený jako rtuťová
ruda, kyslíkatý chlorid rtuťnatý (nazv.
podle amer. zakladatele báňské školy
T. Eglestona)
eglomizování, -í s (t) výr. zdobení skla (or-
nament, nápisy) na spodní straně malbou
n. kovovou fólií
ego, -a i neskl. s (I, ř) psyeh. (v psychoanalýze)
jedna ze tří základních instancí osobnosti
(vedle id, superego), vědomě vnímající,
myslící a jednající komponenta, kt. po-
tlačuje n. prosazuje pudové síly, já; t též
spoj. alter e.
ego- (I) v slož. první část s význ. já, vlastní já
egocentrický příd. (I) mající sebe, vlastní já
za střed všeho myšlení a jednání: e. po-
stoj, člověk; egocentricky příst.; egocen-
tričnost, -i ž
egocentrista, -y m egocentrický člověk;
stoupenec egocentrizmu
egocentrizmus, -mu m (I) zaměření myšle-
ní a jednání člověka na něho samotného
egoista, -ym (egoistka, -y ž) (I) člověk dba-
jící jen vlastního prospěchu, sobec (op.
altruista): prospěchář a e.
egoistický [-ty-] příd. k egoizmus, k egoista,
sobecký (op. altruistický): e. člověk; e-é
názory, choutky; egoisticky příst.: e. po-
stupovat
egoizmus, -mu m (I) sobectví (op. altruiz-
mus): vypočítavý e.
egopsychologie, -e ž (I + ř) filoz., psyeh. spe-
kulativní psychologie orientovaná na
studium motivace člověka analýzou jeho
ega (já)
egoteizmus, -mu m(1 + ř) filoz. zbožštění sebe
sama
egotický [-ty-] příd. kniŽ. k egotizmus, k ego-
tista, egocentrický: e. typ člověka
egotista [-ty-], -y m (egotistka, -y ž) koiž.
egotický, egocentrický člověk
egotizmus [-ty-], -mu m (1) koiž. zvýšené
a nekritické hodnocení vlastní osoby, se-
beprosazování s ohledem na vlastní pro-
spěch
egreta, -y ž (t) volavčí péra jako ozdoba hla-
vy (někdy s diamanty a perlami)
egrotogenie [-ny-], -e ž (ř) med., psyeh. posti-
žení nemocného projevy a výroky jiné-
ho nemocného
egutace, -e ž (I) geot. rozrušovací činnost ska-
pávající vody v jeskyních; egutačnípříd.:
e.jamky
egutér, -u m (I) pap. (v papírenském stroji)
lehký válec ze sítového pletiva sloužící
k zhotovení průsvitek a částečnému od-
vodnění pásu papíru, ale zvl. k urovnání
povrchu papíru, aby se zlepšil jeho prů­
hled
egyptienka [-ty-], -y ž (t) polygr. latinkové
186
písmo bez výrazného stínování s výraz-
nými hranatými patkami
egyptka, -y ž (VI) hovor. dř. vyráběný druh
lepších cigaret zn. Egypt
egyptolog, -a m (egyptoložka, -y ž) odbor-
ník v egyptologii; posluchač egyptolo-
gie
egyptologický příd. k egyptologie, k egyp-
tolog: e-é studie
egyptologie, -e ž (ř) vědní obor zabývající
se zkoumáním jazyka, kultury, dějin aj.
starověkých Egypťanů
e.h. zkr. (I: ex honore) Z úcty (označení čestné­
ho doktorského titulu)
echino- (ř) vslož. první část s význ. ježek, ježov-
ka . ekavec, -vce m (srbch) uživatel ekavského
echinochrom, -u m (ř) biochem. žlutočervené
krevní barvivo ježovek, obsahující žele-
zo
echinokok, -u m (ř) biot., med. vývojové sta-
dium tasemnice jaterní, boubel, měcho­
žil
echinokokóza, -y žmed., vet. parazitární one-
mocnění způsobené echinokokem
echinopluteus, -ea m (ř + I) biot. larva ježo-
vek
echinos neskl., echinus, -na m (ř) arehit. člá­
nek dórské hlavice ve tvaru talíře umís-
těný mezi dřík sloupu a krycí desku
(abakus)
echo, -a s (ř) 1. kniŽ. ozvěna: e. výstřelu; hud.
opakování motivu s nápadně zmenšenou
silou na způsob ozvěny 2. hovor. zname-
ní, upozornění: dát někomu e.; echový
příd. kl: e. efekt
echo- (ř) v slož. první část s význ. ozvěna
echoencefalografie, -e ž (ř) med. speciální
diagnostická metoda vyšetření dutiny
lební ultrazvukem
echofrazie, -e ž (ř) med. opakování slyše-
ných slov pacientem
echograf, -u m (ř) lOĎ. echolot se zapisujícím
zařízením
echografie, -e ž (ř) med. vyšetřovací metoda
využívající k diagnostice odraz ultrazvu-
ku od tkání s růz. akustickými vlastnost-
mi
echokardiograf [-dy-], -u m (ř) med. přístroj
k echokardiografickému vyšetření
echokardiografický [-dy-] příd. k echokar-
diografie, k echokardiograf
echokardiografie [-dy-], -e ž (ř) med. speci-
ální metoda k vyšetřování srdce odrazem
ultrazvukových vln
echokineze, -e ž (ř) med., psyeh. porucha jed-
nání charakterizovaná napodobováním
pohybů jiných lidí, echomatizmus, echo-
praxie
echolalie, -e ž (ř) med., psyeh. automatické opa-
kování slov vyslovených druhým; echo-
lalický příd.
echolokace, -e ž (ř + I) zoot. orientace někt.
živočichů (např. netopýrů) v prostoru
vysíláním a zpětnou registrací ultrazvu-
ků; echolokační příd.
echolot, -u m (ř) lOĎ. přístroj k měření hloub-
ky pod plavidlem (příp. ke sledování roz-
ejektor
místění ryb,planktonu ap.) pracující na
principu vysílání a odrazu zvukových n.
elektromagnetických vln mezi lodí a
dnem (hejnem ryb ap.), ozvěnový hloub-
koměr
echomatizmus [-ty-], -mu m (ř) med., psyeh.
porucha jednání charakterizovaná napo-
dobováním chování jiných lidí, např.
pohybů, mimiky, řeči
echomimie, -e ž (ř) med., psyeh. porucha jed-
nání charakterizovaná napodobováním
výrazu obličeje jiných lidí
echopraxie, -e ž (ř) med., psyeh. porucha jed-
nání charakterizovaná napodobováním
pohybů jiných lidí, echokineze
echový i echo
echt (neskl.), echtovní příd. (n) zast. ob. správ-
ný, mající náležité vlastnosti v plné míře,
pravý, ryzí
eidam [aj- i ej-], -u m eidamský sýr
eidamský [aj- i ej-] příd. (VI) potr. e. sýr tvrdý
a tučný sýr, zprav. ve tvaru cihly n. kou-
le s červenou parafinovou kůrou (nazv.
podle hol. města Edam)
eidetizmus [-ty-], -mu m (ř) psyeh. schopnost
vybavovat si tzv. subjektivní názorové
obrazy, prožívat urč. představy, objekty
či situace tak živě, jako by byly reálné
(zejm. v předškolním věku); eidetický
příd.: e-á představa
eidografie, -e ž (ř) liter. literárněvědná meto-
da řazení literárnľho vývoje podle dru-
hů; eidografický příd.
eidolon neskl. s (ř) mytot. (v řec. představě o
podsvětí u Homéra) stín člověka; zdán-
livý obraz, stín
eidos neskl. m (ř) filoz. 1. (u Platona) idea
2. (u Aristotela) tvar (též moďé) jako pro-
tiklad k látce 3. (u Husserla) podstata věci
nahlížená ve fenoménu očistěném eide-
tickou redukcí
eifel [aj-], -u m (VI) geot. stratigrafický stu-
peň devonu (nazv. podle pohoří Eifel
v SRN)
eifTelovka [efel- i ajfel-], -y ž (VI) ocelová
rozhledna v Paříži postavená pro světo­
vou výstavu v r. 1889 (nazv. podle franc.
stavitele A. G. Eiffela)
eikosan, -u m (ř) ehem. uhlovodík s acyklic-
kým řetězem s 20 atomy uhlíku
einsteinium [ajnštajny-], -ia s (VI) ehem. ra-
dioaktivní prvek ze skupiny aktinoidů,
respektive transuranů, atomového čísla
99, zn. Es (nazv. podle fyzikaA. Einstei-
na)
eis neskl. s(um) hud. jm. tónu o půltón vyššího
než tón e; jeho notové označení
ejakulace, -e ž (I) fyziot. vystříknutí ejakulá-
tu z mužského pohlavního orgánu
ejakulát, -u m (I) fyziot. (živočišné) semeno,
sperma
ejekce, -e ž (I) odb. vyhození, vyhazování,
chrlení: geot. sopečná e. výhoz nesouvis-
lých sopečných vyvřelin; ejekční příd.
ejektor, -u m (1) teeh. proudové čerpadlo
k dopravě tekutin, popř. sypkých hmot
pomocí hnací (ejekčnľ) látky (páry, vody
ejido
n. vzduchu),kt. s sebou dopravovanou
látku strhává a unáší; ejektorový příd.: e.
kondenzátor; e-á vývěva
ejido [-chi-], -a s (šp) (ve Španělsku a jeho
býv. koloniích) obecní půda (pastviny,
lesy)
eka- v ehem. slož. první část s označením před­
vídaného prvku, kt. zaujímá v téže sku-
pině periodické soustavy nejblíže nižší
pozici (podle sanskrt. eka-jedna)
ekáda, -y ž (ř) gen. přizpůsobený typ orga-
nizmů vzniklý selektivním působením
okolí
ekajod, -u m (s=krt + ř) ehem. předběžné o-
značení astatu
nářečí
ekavský příd. lingv. e-é nářečí ekavština
ekavština, -y ž (srbch) lingv. jedna z variant
spisovné srbochorvatštiny nazv. podle
střídnice e za praslovanské ě
ekdemit, -u m (ř) miner. žlutý, s odstínem do
zelena čtverečný nerost, oxychlorid olo-
va a arzenu
ekdemomanie [-ny-], -e ž (ř) kniŽ. chorobná
touha po cestování
ekdysteroid, -u m (ř) biot. e-y skupina hmy-
zích steroidních hormonů regulující je-
jich vývojové přeměny
ekdysteron, -u m (ř) biot. hmyzí steroidní
hormon doprovázející ekdyzon, regulu-
jící zejm. lľhnutí z kukel
ekdyze, -e ž (ř) biot. svlékání, odkládání sta-
ré pokožky bránící růstu těla u hlístů,
členovců
ekdyzon, -u m (ř) biot. svlékací hormon čle­
novců
ekecheiria, -ie ž (ř) hist. (ve st. Řecku) pří­
měří v době olympijských her
EKG med. zkr. pro elektrokardiografii, pro
elektrokardiogram
ekchondrom, -u m (ř) med. benigní nádor
z chrupavčité tkáně rostoucí na povrchu
kosti nebo chrupavky
ekchymóza, -y ž (ř) med. tečkovité krvácení
na sliznicích a na serózních blanách
ekipa, -y ž {t} 1. závodní družstvo: e. na Vel-
ké pardubické 2. skupina lidí spjatých
společným úkolem: výzkumná e.
ekistika [-ty-], -y ž (ř) arehit. komplexní ur-
banistická teorie předpokládající další
živelný a nekontrolovaný růst městské­
ho osídlení
ekklésia [-zi-], -ie ž (ř) hist. 1. (ve st. Athé-
nách) sněm 2. (v raném křesťanství) bo-
hoslužebné shromáždění3. církev, zejm.
katolická
ekklésiasterion [-zi-], -u m (ř) hist. budova
pro konání sněmů občanů (ve st. Athé-
nách)
ekkleziologie, -e ž (ř) teologické učení o círk-
vi
eklampsie, -e ž (ř) med. závažná komplikace
v těhotenství projevující se křečemi způ­
sobenými poruchou metabolizmu; dět­
ská e. záchvaty křečí, psotm1c
eklampsizmus, -mu m (ř) med. souborné
187
označení pro růz. komplikace těhoten­
stv;
eklatantní příd. {t} koiž. pozornost poutající,
nápadný; jasný, zřejmý, přesvědčivý,
skvělý: e. úspěch, doklad; eklatantně
příst.: e. vítězný
eklekce, -e ž (1) kniŽ. výběr
eklekticizmus [-ty-], eklektizmus, -mu m
(I <ř) filoz., umět. přístup, kt. nestaví na
vlastním novém přínosu ani nenavazuje
jen na jeden vyhraněný myšlenkový či
umělecký podnět, ale vybírá si to, co mu
vyhovuje z růz. předloh, a tyto prvky pak
spojuje ve více či méně jednotném cel-
ku; hanl. nepůvodnost, tvůrčí sterilita
eklektický [-ty-] příd. k eklektizmus, k ek-
lektik: e. způsob práce; e-é směry; ek-
lekticky příst.: pracovat e.
eklektik [-ty-], -a m (1) kdo pracuje, tvoří
eklekticky; stoupenec eklekticizmu
eklektizmus i eklekticizmus
eklektor, -u m (ř) ekot. přístroj ke kvantita-
tivnímu zjišťování hmyzu z urč. plochy
půdy
eklimetr, -u m (ř) geod. přístroj k určování
výškových rozdílů
ekliptika [-ty-], -y ž (ř) astro průsečnice, v kt.
rovina dráhy Země kolem Slunce protí-
ná nebeskou sféru; ekliptický, eklipti-
kální příd.: e-á souřadnice; e-ální délka,
roj
ekloga, -y ž (ř) 1. liter. báseň,~prav. idylická,
O pastýřském životě: Vergiliovy e-y 2. hud.
krátká skladba pastorálnľho idylického
rázu 3. výtah z díla
eklogit, -u m (ř) miner. bazická krystalická
břidlice složená z granátu a pyroxenu,
distenu a hnědého amfibolu
eklovat se ned. (n) ob. hanl. ošklivit se, hnusit
se: to se mi e-uje
ekmnézie, -e ž (ř) med., psyeh. správná vzpo-
mínka lokalizovaná nesprávně v čase,
avšak s přesvědčením o naprosté správ-
nosti
eko- (ř) v slož. první část s význ. 1. prostředí
2. ekologie, ekologický
ekocenotický [-ty-lpříd.(ř) ekot. celovztažně
uspořádaný, s vazbami nejen mezi orga-
nizmy a neživým prostředím, ale zahr-
nující i vazby mezi zúčastněnými orga-
nizmy
ekocida, -y ž (ř + I) ekol. porušovánľ životní-
ho prostředí s cílem ničení nepřítele
(např. otrávení vody ap.)
ekocyklus, -lu m(ř) ekol. souhrn změn život-
ního prostředí, sled ekoetap opakujících
se v delších časových obdobích
ekoelement, -u m (ř + 1) ekol. skupina orga-
nizmů majících podobný vztah k urč.
ekol. podmínkám prostředí, ekologický
prvek
ekoetapa, -y ž {ř + t} ekot. sled ekofází během
jednoho n. několika vegetačních období
ekofakt, -u m (ř + I) areheot. přírodnľ předmět
pozměněný činností člověka
ekofáze, -e ž (ř) ekot. dočasné životní prostředí
organizmu v průběhu roku, v kt. se vý-
ekonomický
razně uplatňujeněkt. faktor (např. výška
hladiny vody)
ekofyziologie, -e ž (ř) hraniční obor mezi
ekologií a fyziologií: ekol. e. rostlin obor
zabývající se vlivem podmínek vnější­
ho prostředí na fyziol. procesy v rostli-
nách
ekoklima, -tu s (ř) ekot. klima, klimatické
podmínky urč. prostředí závislé na cha-
rakteru rostlinstva, živých organizmů,
typu půdy ap.; ekoklimatický [-ty-] příd.:
biot., ekol. e-á adaptace
ekoklimatologie, -e ž (ř) obor klimatologie
studující vzájemné vazby mezi klimatem
a ekologickými potřebami živých orga-
nizmů; ekoklimatologický příd.
ekolinie [-ny-], -e ž (ř + 1) ekot., blol. odchylka
v rámci druhu způsobená ekologickými
podmínkami
ekolog, -a m (ekoložka, -y ž) odborník
v ekologii; kdo se zabývá ekol. otázka-
mi
ekologický příd. k ekologie, k ekolog: biol.
e-é faktory ovlivňující vznik, rozvoj a
stav společenstva rostlin a živočichů; ekot.
e-á interakce vzájemné působenľ dvou
různých systémů nebo faktorů (např.
dvou druhů, dvou populací ap,); e-á kri-
ze v důsledku stále se zhoršujících pod-
mínek životního prostředí; ekologicky
příst.
ekologie, -e ž (ř) věda o vztazích organizmů
a prostředí, v kt. žijí, a organizmů k sobě
navzájem: systémová e. zabývající se
problematikou životního prostředí; e.
krajiny; e. člověka
ekomorfóza, -y ž (ř) biol., ekol. odchylka ve
tvaru orgánů n. organizmů vyvolaná pro-
středím, např. chudou výživou, větrem
ap.
ekonom, -a m (ekonomka, -y ž) (ř) 1. od-
borník v ekonomii 2. absolvent vysoké
školy ekonomického směru 3. hospodář­
ský (vedoucí) pracovník v podniku: pod-
nikový e.; funkce e-a
ekonometr, -a m odborník v ekonometrii
ekonometrie, -e, ekonometrika, -y ž (ř) věd­
ní obor založený na mat. metodách for-
mulování ekon. vztahů a zákonitostí;
ekonometrický příd.
ekonomický příd. 1. k ekonomika 1, 2,
k ekonomie 1: e. vývoj; e-á úroveň stá-
tu; ekon. e-é vztahy mezi lidmi v procesu
výroby, rozdělování, směny a spotřeby
užitných hodnot, výrobní; e. potenciál
hospodářská schopnost státu tvořená stup-
něm rozvoje výr. sil, bohatstvím přírod­
ních zdrojů ap.; e. barometr metoda
konjunkturního výzkumu (vypracovaná
koncem 19. stol. v Harvardu); filoz. e.
materializmus zjednodušující představa
o vývoji společnosti připisující ekono-
mice absolutně rozhodující význam 2.
úsporný, hospodárriý: e. postup; ekono·
micky přísl.: ekon. e. zdůvodněný kurz
měny; - pracovat e. úsporně; ekonomič­
nost, -i ž

ekonomie
ekonomie, -e ž (ř) 1. ekon. nauka o zákonitos-
tech společ. výroby a rozdělování mate-
riálních statků 2. hospodárnost, úspornost,
ekonomičnost, ekonomika
ekonomika, -y ž (ř) 1. národní hospodářství,
výrobní činnosti urČ. státu ap.: tržní e.
řídící se zákony trhu; transfonnace e. 2.
obor zkoumající hospodářskou stránku
činnosti urč. odvětví, úseku: e. zahra-
ničního obchodu; e. práce 3. hospodár-
nost, úspornost, ekonomičnost, ekono-
mie 2: e. stavebního postupu
ekonomista, -y m mst. polit. stoupenec eko-
nomizmu
ekonomizace, -e ž (ř) uplatňování, uplatně­
ní hospodárnosti, úspornosti: e. práce,
výrobních postupů; ekonomizační příd.:
e. tendence
ekonomizér, -u m(a < ř) tech. zařízení využí-
vající tepla ze spalin k předehřívání ply-
nů n. kapalin, užívané zvl. k ohřívání
napájecí vody u parních kotlů
ekonomizmus, -mu m (ř) mst. směr v ruském
sociálnědemokratickémhnutí zdůrazňu­
jící ekonomický, nikoli politický boj
ekonomizovat ned. i dok. (co) provádět, pro-
vést ekonomizaci: e. výrobu; e. nájemné
jeho výši podřizovat, podřídit ekon. ná-
kladům
ekoprogram, -u m (ř) hovor. ekologický pro-
gram
ekosféra, -y ž (ř) ekol.1. oblast kolem nebes-
kého tělesa (Slunce, hvězdy), ve které
jsou příznivé podmínky pro vznik a udr-
žení života 2. vrstva Země, ve které jsou
živé organizmy a kde probíhají složité
látkové, energetické aj. procesy
ekospecies [-és] neskl. ž (ř + I) biol., ekol. dru-
hový taxon primárně charakterizovaný
a rozeznatelný svými ekologickými
vlastnostmi
ekostratigrafie [-ty-], -e ž (ř+ 1+ ř) ekol. stra-
tigrafie opírající se o ekologii organizmů
ekosystém, -u m (ř) biol., ekol. dynamický
cirkulační systém živých organizmů
a jejich neživého prostředí, mezi nimiž
probíhá výměna hmoty a energie, geo-
biocenóza
ekoton, -u m (ř) biol., ekol. přechodné spole-
čenstvo rostlinné i živočišné; hraniční
část mezi dvěma biocenózami, např.
okraj lesa, pobřeží
ekotop, -u m (ř) biol., ekol. místo se stejnými
abiotickými podmínkami prostředí, na
němž mohou existovat živé organizmy,
stanoviště
ekotyp, -Um (ř) biol., ekol. skupina jedinců urč.
druhů dědičně přizpůsobená urč. život-
ním podmínkám
ekran, -u m (f) 1. geol. nepropustná vrstva,
clona; strop zabraňujícívýstupu uhlovo-
díků, hydrotermálních roztoků ap. a pod-
porující vznik ložisek 2. film. promítací
plocha
ekrazit, -u m(f)chem., voj. (dř. uŽív.) trhavina
obsahující jako hlavní složku kyselinu
pikrovou; ekrazitový příd.: e-á nálož
188
ekry, ecru [ekri] příd. (neskl.) (f) mající barvu
jako surové hedvábí: e. krajka
eks- J.. též ex-, exs-
eksikace, -e ž (I) odb. vysychání, vysoušení:
geol. vysoušení povrchu, např. jeskynních
hlín, vytvářející prasklinami políčka, na
nichž se vylučuje sintrový povlak
ektázie -e ž (ř) med. patologické roztažení
stěn~ dutého orgánu, např. průdušek,
krevních cév ap.
ekthyma [-ty-], -tu s (ř) med. vředovité one-
mocnění kůže kryté strupem, vyvolané
streptokoky n. stafylokoky
ektinit [-tyny-], -u m (ř) miner. metamorfova-
ná hornina vzniklá izochemickou přemě­
nou sedimentů n. vyvřelin
ekto- (ř) v slož. první část s význ. vnější, vně,
mimo, exo- (op. ento-, endo-)
ektoblast, -u m (ř) biol. ektoderm; ektoblas-
tový příd.
ektoderm, -u m (ř) biol. zevní zárodečný list
při vývoji embrya živočichů i člověka, z
kt. se vyvíjí např. pokožka a nervový
systém, ektoblast, epiblast 1, exoderm
(op. endoderm, entoderm); ektodermál-
ní příd.: e. vrstva
ektofág, -a m (ř) biol. organizmus živící se na
povrchu hostitele (op. endofág)
ektofyt, -u m (ř) biol. rostlinný cizopasník žijí-
cí na povrchu těla (op. endofyt)
ektogenní příd. (ř) odb. řidč. zevní, exogenní
(op. endogeW1í); ektogenně přísl.
ektohormon, ~ m (ř) blol. exohormon, fero-
mon
ektokardie [-dy-], -e ž (ř) med. vrozené chyb-
né uložení srdce mimo hrudník (nejčas­
tější druh ektopie)
ektomie, -e ž (ř) med. operativní vynětí, od-
stranění orgánu: e. totální, parciální; ek-
tomický příd.
ektoparazit, -a m (ř) blol. vnější cizopasník,
kt. žije na povrchu těla jiného organiz-
mu (op. endoparazit); ektoparazitický
[-ty-] příd.
ektopie, -e ž (ř) med. vrozené vysunutí vnitř­
ního orgánu na jiné místo těla, případně
na jeho povrch, způsobené rozštěpem
tělní stěny; ektopický příd.
ektoplazma, -y ž (ř) blol. cytoplazma umís-
těná těsně pod povrchem buňky, exoplaz-
ma (op. endoplazma); ektoplazmatický
[-ty-] příd.
ektosféra, -y ž (ř) biol. periferní oblast cent-
rozomu
ektotermie, -e ž (ř) blol. schopnost urč. (stu-
denokrevných) živočichů získávat teplo
z prostředí změnou svého chování, např.
změnou polohy vůči slunci
ektro- (ř) v slož. první část s význ. vrozená de-
fektnost
ektrodaktylie, -e ž (ř) med. vrozená vada spo-
čívající v chybění prstu n. jeho článku
ektromelie, -e ž (ř) med. vadné vyvinutí kon-
četin, chybění jedné n. více končetin
ektropium, -ia s (ř) med. vadné postavení
očního víčka, jeho vychlípení
ektypografie, -e ž (ř) polygr. tisk založený na
ekvipartiční
vnímání reliéfních znaků hmatem, tisk
pro nevidomé, slepecký tisk
ekumena, -y ž (ř) 1. ekol. obydlená část Země;
krajina pozměněnáčlověkem (op. aneku-
mena) 2. círk. společenství příslušníků
růz. křesťanských církví usilující o pře­
konání rozdílů ve víře
ekumenický [-ny-] příd. (ř) círk. všeobecný,
světový: e. koncil (v katol.) všeobecný
církevní sněm; e-é hnutí usilující o od-
straněnírozdílů mezi křesťanskýmicírk-
vemi
ekumenizmus [-ny-], -mu m (ř) círk. organi-
zované úsilí o sjednocení všech křesťanů
ekvalizér, -u m(I) odb. (v elektrofonické hud-
bě) samostatný upravovač signálu
ekvální příd. (I) biol. e. dělení rozdělení buň­
ky ve dvě stejné dceřiné buňky
ekvátor, -u m (I) geogr. rovník
ekvatoreál, -u m (I) astro dalekohled, jehož
hlavní osa míří k světovému pólu; ekva-
toreální příd.: opt. e. montáž (dalekohle-
du) v níž je jedna osa rovnoběžnáse zem-
skou osou a druhá leží v rovině nebes-
kého rovníku
ekvatoriální příd. (I) gen. e. rovina centrální
oblasti dělicího vřeténka, ve kt. se v me-
tafázi nepřímého dělení buněčného jádra
přichycují chromozomy na vlákna vře­
ténka
ekvestrický příd. (I) odb. vztahující se kjízdě
na koni, jezdecký
ekvi- (I) v slož. první část s význ. rovný, stejný,
rovnocenný
ekvidistanta [-dy-], -y ž (I) mat. čára odvo-
zená z daných dvou čar jako geometric-
ké místo středů kružnic dotýkajících se
obou těchto čar; ekvidistantní příd.:
(v kartografii) e. zobrazení způsob zob-
razování zemského povrchu do roviny
za podmínky, že se některé křivky dél-
kově nezkreslují
ekvitinalita, -yž(l}odb. vlastnost otevřených
systémů, kde stálý stav nezávisí na vý-
chozích podmínkách
ekvilibrace, -e ž (I) psych. proces získávání
rovnováhy mezi činnostmipůsobení pro-
středínao~anizmusaorganizmunapro­
středí
ekvilibrista, -y m (ekvilibristka, -y ž) ar-
tista provádějící ekvilibristické cviky
ekvilibristický [-ty-] příd. k ekvilibristika,
k ekvilibrista: e-é cviky cviky rovnová-
hy; ekvilibristicky přísl.
ekvilibristika [-ty-], -y ž (l) obor artistiky
zabývající se cviky rovnováhy: e. a žon-
glérství; přen. hanl. slovní e. obratné pře­
krucování
ekvilibrium, -ia s (I) ekon. rovnováha
ekvinokce, ~e ž, ekvinokcium, -ia s (I) astro
1. rovnodennost 2. okamžik, pro kt. jsou
udávány souřadnice hvězd n. planet;
ekvinokčnípříd.: e. bouře
ekvipartiční [-ty-] příd. (I) fyz. e. teorém
(v klasické fyz.) zákon o rovnoměrném
rozdělení energie mezi stupně volnosti
soustavy
ekvipáž
ekvipáž, -e ž (f) (dř.) kočár se spřežením,
zprav. přepychový: panská e.
ekviplanace, -e ž (I) geol. altiplanace; ekvi·
planační příd. altiplanační
ekvipolence, -e ž (I) lingv. ekvivalence dvou
vět; ekvipolentní příd.
ekvipotenciála, -y ž fyz. ekvipotenciální
čára
ekvipotenciální příd. (I) fyz. mající stejný po-
tenciál: e. čára; e. plocha v (silovém poli)
na níž má potenciál stejnou hodnotu
ekviproporčnípříd. (I) kniŽ. mající stejné pro-
porce
ekvita, -y ž (I) práv. (V řím. právu) abstraktní
morální měřítko pro použitelnost práv.
norem
ekvitabilita, -y ž (I) ekol. rovnoměrnost, vy-
rovnanost druhů v biocenóze
ekvitace, -e ž (I) řidč. kniž. učení jízdě na koni;
jezdecké umění
ekvitermní příd. (I) odb. mající, sledující stej-
nou termální hodnotu: e. regulace topné
vody
ekvivalence, -eř(l}odb. stejná platnost, rov-
nocennost: významová e.; mat. e. rovnic
(ve školské mat.) při kt. má první rovni-
ce právě ty kořeny jako druhá; log. vzá-
jemné vyplývání dvou výroků (výroko-
vých funkcí) ze sebe sama; fyz. e. hmot-
nosti a energie vztah mezi hmotností
a energií objektu vyplývající z teorie re-
lativity; ekvivalenční příd.: e. princip
ekvivalent, -u m (I) odb. co má stejnou plat-
nost, význam, hodnotu ap.: lingv. cizoja-
zyčný e.; fyz. množství energie jednoho
druhu vzniklé přeměnou jednotky ener-
gie jiného druhu: mechanický e. tepla;
chem. elektrochemický e. množství látky,
kt. se vyloučí z roztoku n. přemění elek-
tr. nábojem 1 coulombu; ekon. všeobecný
e. zboží vyjadřující hodnotu ostatních
druhů zboží a sloužící jejich vzájemné
směně (dnes peníze); sděl. tech. aktivní
součástka(např. elektronka) záměnná za
urč. jinou aktivní součástku;ekvivalent·
ní příd. rovnocenný, se stejným účinkem,
stejnou platností: e. náhrada; mat. e. rov-
nice mající stejný definiční obor a stej-
nou množinu kořenů; ekvivalentně pří­
sl.; ekvivalentnost, -i ž
ekvivokace, -e ž (I) 1. lingv. stejná slova růz.
významu (např. obloha ve význ. nebe
a jídlo) 2. výp. tech. přirozená míra množ-
ství ztracené informace při přenosu sig-
nálů za přítomnosti šumu
ekzém, -u m (ř) med. zánětlivé onemocnění
kůže na podkladě přecitlivělosti; ekze-
matický [-ty-], ekzémový příd.
ekzematóza, -y ž med. zvýšená dráždivost
kůže projevující se vznikem ekzému;
ekzematózní příd.
elaborát, -u m (I) kniŽ. písemné zpracování
něčeho (návrhu, plánu ap.), vypracova-
ný spis, úkol: schválit předložený e.
elace, -e ž (I) 1. lingv. vyjadřování vysoké
míry vlastnosti zvláštní podobou příd.
jmen n. příslovcí (např. velikánský, pře-
. 189
mnoho) 2. mat. homologie, jejíž střed leží
na její ose, případně v její rovině
elaidinace [-dy-], elaidinizace [-ny-], -e ž
(I) chem. proces, při kt. se uskutečňujepře­
měna mastných kyselin, olejů a tuků na
produkty s vyšší teplotou tání a tuhnutí;
elaidinační, elaidinizační příd.
elaidový příd. (ř) chem. e-á kyselina kyselina
olejová přeměněnápůsobením kyseliny
dusité a hydrosiřičitanu
elain, -u m (ř) chem. olein
elaioplast [-ajo-], -u m (ř) biol. organela
v rostlinné buňce obsahující hojnost tu-
kových látek, oleoplast
elamský příd. mst. vztahující se k E!amu, sta-
rověkému státu na území jz. Iránu: e-é
náboženství; e-é výtvarné umění poly-
chromovaná keramika s motivy stylizo-
vaných zvířat
elán, -u m(f) nadšení (zejm. tvůrčí, pracov-
mj, vzlet: pracovat s e-em; mladistvý,
životní e.
élan vital [elan] neskl. m(f) životní energie,
síla, vzmach: filoz. (u Bergsona) nehmot-
ná tvořivá podstata života
ELAS zkr. (ř: Ethnikos Laikos Apelefterotikos Stra-
tos) Řecká nár. o'svobozovací armáda
1941-45
elastance, -e ž (ř) fyz., eltech. převrácená hod-
nota elektr. kapacity
elasticita [-ty-], -y ž (1 < ř) kniž. a odb. pruž-
nost, poddajnost, vláčnost, elastičnost:
ekon. cenová e.
elastický [-ty-] příd. (1 < ř) pružný, poddajný,
vláčný: e. obvaz; e. pohyb; anat. e-á vlák-
na část vazivové tkáně složené z tenkých
vláken vytvářejících v řídkém vazivu
jemnou síťovinu; jad. fyz. e. rozptyl pruž-
ný; elastickypřísl.: e. uhýbat; elastičnost,
-i ž: anat. e. cév
elastik [-ty-], -u m, elastika, -y ž (ř) elastic-
ká tkanina (případně s vetkanými gumo-
vými nitěmi): e. na šle
elastin [-ty- i -tý-], -u m(ř} biochem. e-y složi-
té bílkoviny, složky pružného pojiva or-
ganizmu v elastických vláknech živočiš­
ného těla
elastivita [-ty-], -y Ž (ř) fyz., elektr. dielektric-
ký odpor indukční trubice jednotkové
délky a průřezu
elastogram, -u m (ř) fyz. barevný obraz prů­
hledného modelu (např. namáhaného
konstrukčního prvku) podrobeného de-
formaci, pozorovaný zkříženými nikoly
elastomer, -u m (ř) chem. makromolekulární
látka, kt. se rychle vrací do pův. rozmě­
rů, z nichž byla deformována malým
napětím (přírodní i syntetický kaučuk);
elastomerový příd.: chem. e-á vlákna
elastooptika [-ty-], -y ž(ř}fyz. nauka o změ­
nách optických vlastností materiálů pů­
sobených mechanickým napětím; elas-
tooptický příd.: e. jev
elatera, -y ž (ř) biol. e-y sterilní buňky vy-
skytující se mezi výtrusy v tobolkách
játrovek a hlevíků, mrštníky
elativ [-ty- i -tý-], -u m (I) Hngv. 1. stupeň
elektrický
vlastnosti bez srovnávání komparativem
n. superlativem (např. starší člověk), vel-
ká míra vlastnosti (např. přemilý) 2. (v
ugrofinských jazycích) pád pohybu ze-
vnitř ven; elativní příd.: e. tvar
eldorádo, -a s (šp) kniŽ. a expr. místo, kde po-
bývat působí rozkoš, blaho; vytoužený
cíl, vytoužené místo (podle Eldorada,
báječné země oplývající zlatem, ležící
domněle v Jižní Americe)
eldro, -a s (um) tech. pomocný přístroj k ovlá-
dání zařízení (např. brzd, spojek, ventilů
ap.) nahrazující elektromagnety, elektro-
hydraulický přístroj
eleaté neskl. ž (ř) filoz. ideal. řec. filoz. škola
(6.-5. stol. př. n. 1.) založená na učení
o jediném neměnnémbytí; eleatský, elej-
ský příd.: e-á škola
elefant, -a m(n < ř) ob. expr. slon: nohy jako e.
veliké
elefantiáza [-ty-], -y Ž (ř) med. neforemné
zduření částí těla, nejčastěji končetin při
městnání lymfy
elegán, -a m (I) hovor. elegantně oblečený
muž, švihák
elegance, -e Ž (I) 1. vybranost, vkus v odí-
vání, chování 2. hovor. esteticky působi­
vé n. bezproblémové uspořádání prvků
v celek
elegantní příd. uhlazený, vkusný; co nejú-
čelněji uspořádaný: e. dáma; e. pohyby,
šaty; - e. odpověď; elegantně přísl.: e.
oděný
elegie, -e Ž (ř) liter. n. hud. dílo tklivého,
truchlivého rázu, žalozpěv; elegickýpříd.:
e-é verše, zpěvy; liter. e-é distichon dvoj-
verší složené z daktylského hexametru a
daktylského pentametru, charakteristic-
ké pro ant. elegii a epigram; elegicky pří­
sl.: e. tichý; elegičnost, -i ž
elegik, -a m spisovatel, skladatel elegií
elejský i eleaté
elekce, -e ž (I) kniž. výběr, volba; elektivní
[-ty- i-tý-]příd. výběrový: e. soustava (ve
školství) založená na volitelnosti vyučo­
vacích předmětů;elektivněpřísl.; elektiv-
nost, -i ž
elekta, -y ž (I) odb. (dř.) označení nejvyššího
stupně jemnosti vlny
elektor, -a m (I) odb. zvolený zástupce voli-
čů pro výkon volby, volitel
elektrárna, -y ž (ř) závod na výrobu elektři­
ny: vodní, atomová, parní e.; elektrá-
renský příd.: e-é zařízení; e. topič
elektret, -u m (ř) fyz., eltech. dielektrikum udr-
žující elektr. polarizaci i po odstranění
vnějšího elektr. pole; elektretový příd.
elektrický příd. (ř) vztahující se k elektřině,
jí napájený, poháněný ap.: e. proud, va-
řič; e-á lokomotiva; e-é hodiny; fyz., elek-
tr. e. náboj, odpor, potenciál; e-á vodi-
vost, indukce; e-é pole; med. e. šok elek-
trošok; hud. e-é nástroje jejichž tóny se
tvoří pomocí elektr. energie, elektrofo-
nické a elektronické; biol. e-é ústrojí pře­
měněné příčně pruhované kosterní sval-
stvo rybovitých obratlovců, v kt. vzniká
elektrifikace
elektr. energie; elektricky přísl.: e. pohá-
něný stroj
elektrifikace, -e ž (ř + I) zavádění, zavedení
elektřiny jako pohonné n. osvětlovací
síly, elektrizace I: e. železnic, výroby; e.
vesnic; elektrifikační příd.: e. postupy
elektrifikovat ned. i dok. (co) provádět, pro-
vést elektrifikaci: e. zemědělství
elektrika, -y ž 1. hovor. elektřina: účet za
e-u 2. hovor. (elektrická) tramvaj: jet e-ou
3. fyz. přístroj na buzení statické elektři­
ny: třecí, indukční e.
elektrikář, -e m hovor. kdo pracuje v někl.
eltech. oboru, elektromontér, elektrome-
chanik
elektrit, -u m (ř) odb. tavený oxid hlinitý,
umělý korund uŽív. jako brusivo
elektrizace, -e ž (ř) elektrifikace; elektri-
zační příd.: e. rozvoj; e. přístroje; e. sou-
stava
elektrizovat ned. i dok. 1. (co) provádět, pro-
vést elektrizaci: e. domácnost; e-aná trať
2. kniž. (koho, 4. p.) uchvacovat, uchvátit:
e. diváky
elektro neskl. s hovor. elektronické, elektrické
zboží: prodavač e.
elektro- (ř) vslož. první část s význ. elektřina, elek-
trický, elektrotechnický, elektronický
elektroabrazivní příd. (ř + 1) tech. e. obrábě­
ní metoda jiskrového obrábění kombi-
novaného s broušením
elektroakustický [-ty-] příd. k elektroakus-
tika, k elektroakustik: e. měnič, filtr; hud.
e-á hudba vytvářená elektrickým zpra-
cováním signálu
elektroakustik [-ty-], -a modborník v elek-
troakustice
elektroakustika [-ty-], -y ž (ř) obor zabýva-
jící se elektrickým snímáním, reproduk-
cí, záznamem a zpracováním zvukových
signálů
elektroanalgezie, -e ž (ř) med. znecitlivění po-
mocí slabého elektr. proudu; elektro-
analgetický [-ty-] příd.: e-á metoda
elektroanalýza, -y ž (ř) chem. metoda chem.
analýzy založená na využití jevů spoje-
ných s elektrochemickou reakcí n. s elek-
tr. vlastnostmi roztoku
elektroanestezie, -e ž (ř) med. celkové zne-
citlivění vyvolané elektr. proudem pro-
cházejícím centrálním nervovým systé-
mem
elektroantenogram, -u m (ř + I + ř) biol. pří­
stroj na snímání a registraci bioelektric-
kých potenciálů vznikajících při chem.
dráždění smyslových receptorů na hmy-
zím tykadle
elektroatomový příd. (ř) jad. fyz. e-é články
v kl. se mění atomová energie přímo
v energii elektrickou
elektrobiologie, -e ž (ř) nauka o elektr. ná-
bojích, proudech a napětích v živých or-
ganizmech
elektrobioskopie, -e ž (ř) med. vyšetřovací
metoda umožňující pomocí speciálních
přístrojů pohled do růz. dutin lidského
organizmu
190
elektrobuben, -bnu m (ř + č) tech. (u páso-
vého dopravníku) poháněcí buben s
hnacím elektromotorem vestavěným
uvnitř
elektrobus, -u m (ř + a) autobus poháněný
elektr. motorem
elektroda, -y ž (ř) 1. fyz.. eltech. vodič, kte-
rým proud vstupuje n. vystupuje zurč.
prostoru 2. eltech. část galvanického člán­
ku složeného z elektr. vodiče a elektro-
lytu 3. biol. prostředek pro snímání bio-
potenciálů n. zavádění elektr. proudu do
tkání; elektrodový příd.: fyz. e. potenciál
elektrodiagnostika [-dy-ty-], -y ž (ř) med.
vyšetřovací metoda založená na elektr.
dráždivosti někt. tkání lidského těla
elektrodialýza [-dy-], -y ž (ř) fyz. chem. dia-
1ýza' při kl. se rychlost průchodu elekt-
rolytu membránou urychlí stejnosměr­
nýmproudem
elektrodieselový [-dýzl-] příd. (ř + Vl) eltech.
e. agregát zdroj elektr. energie skládají-
cí se z elektr. generátoru poháněného elektrografie, -e ž (ř) 1. chem. druh elektro-
dieselovým motorem a z elektr. rozvá-
děče
elektrodový i elektroda
elektrodynamika, -y ž (ř) nauka o pohybu
elektr. nábojů (nabitých těles) v obecně
proměnných elektromagnetických po-
lích; elektrodynamický příd.: fyz. e-á sl1a;
eltech. e-é relé elektr. relé založené na si-
lovém působení mezi pevnými a pohyb-
livými cívkami, jimiž prochází elektr.
proud; e-é tváření využívající k plastic-
ké deformaci materiálu elektrodynamic-
ké síly
elektrodynamometr, -u m (ř) eltech. citlivý
elektrodynamický měřicí přístroj (s otoč­
nou cívkou zavěšenou na vláknu a s in-
dikací výchylky světelným ukazatelem)
elektroencefalograf, -u m (ř) med. přístroj
k zaznamenávání elektr. činnostních po-
tenciálů v mozku
elektroencefalografie, -e žmed. zaznamená-
vání elektr. potenciálů v mozku (pomo-
cí elektroencefalografu), zkr. EEG
elektroencefalogram, -u m (ř) med. záznam
elektroencefalografu, zkr. EEG
elektroendoosmóza, -y ž (ř) fyz. elektroos-
móza
elektroenergetika [-ty-], -y ž (ř) řidč. průmys­
lové odvětví vyrábějící elektr. energii;
elektroenergetický příd.: e. podnik; e-é
zařízení
elektroerozivní příd. (ř + I) tech. založený na
využití elektr. jiskrového výboje mezi
dvěma elektrodami: e. ostření, obrábění
elektrotUní příd. (ř + 1) chem. e. částice zprav.
kation n. neutrální molekula s vlastnost-
mi akceptoru elektronů; e. reakce jejíž
podstatou je reakce elektrofilní částice
elektrotUtr, -u m (ř + I) tech., hut. zařízení na
odstraňování prachu z plynu, při čemž , elektrochirurgie, -e ž (ř) med. chirurgie, při
se částice plynu zachycují na kladně na-
bité svářecí elektrodě
elektrofonický [-ny-] příd.(ř) hud. e-énástroje
tvořící tón mechanickým pohybem, kl.
elektrochromie
je elektricky snímán a zesilován: e-évar-
hany
elektroforéza, -y ž (ř) 1. fyz. chem. pohyb čás­
tic v roztoku vlivem vnějšího elektr. pole
2. fyz. chem. separační metoda využívající
pohybu částic v homogenním elektr. poli
k jejich dělení 2. med. (dř.) iontoforéza;
elektroforézní, elektroforetický [-ty-]
příd.: tech. e. nanášení nátěrových hmot
elektrofyziologie, -e ž (ř) obor fyziologie
zabývající se elektr. jevy v živých orga-
nizmech a účinky elektr. proudu na or-
ganizmus; elektrofyziologický příd.
elektrograf, -u m (ř) odb. přístroj uŽív. při
elektrografii
elektrografický příd. odb. k elektrografie,
k elektrograf: chem. e-á analýza; - fot. e-á
kopie; polygr. e-á kopírka přístroj k vyho-
tovování kopií elektrografickou cestou,
xerograf, xerox; - med. e-é přístroje uŽív.
při elektrografii (srdce, mozku, koster-
ního svalstva aj.)
lýzy uŽív. zejm. při analýze kovů, elekt-
rografická analýza 2. fot. grafická tech-
nika využívající vlastností fotopolovo-
dičů k vytvoření latentmllo nábojového
obrazu 3. polygr. roznmožovací techni-
ka využívající fotoelektrické vodivosti
někt. látek, xerografie, suchý tisk 4. med.
metoda zaznamenávající biopotenciály
(srdce, mozku aj.)
elektrografit, -u m (ř) chem., tech. uměle (v
elektr. peci) připravený grafit přeměnou
z amorfního uhlíku; elektrografitový
příd.: tech. e. kartáč
elektrografitace, -e ž (ř) chem., tech. způsob
přípravy grafitu z amorfního uhlíku
v elektr. peci
elektrografitovaný příd. tech. vzniklý elekt-
rografitací: e. kartáč
elektrografitový i elektrografit
elektrogravimetrie, -e ž (ř + I + ř) chem. me-
toda kvantitativní analýzy založená na
elektrolýze, uŽív. např. k stanovení kovů
(mědi, sthbra aj.); elektrogravimetric.
ký příd.; elektrogravimetricky přísl.: e.
stanovit kovy
elektrohydraulický příd. tech. hydraulický
s elektr. pohonem: e. jeřáb; e. přístroj
eldro
elektrochemie, -e ž (ř) obor fyzikální che-
mie, kl. se zabývá studiem dějů nastáva-
jících při přeměnách energie elektrické
a chemické a jejich využitím; elektro-
chemický příd.: e. proces využívající
elektr. proudu; e-á koroze při kl. se re-
akční energie koroze vybavuje ve formě
elektr. proudu; e. ekvivalent nmožství
látky, kt. lze vyloučit elektrolýzou na
elektrodě průchodem náboje rovného
jednomu coulombu
kt. se používá vysokofrekvenčmlloprou-
du k operačním výkonům; elektrochi·
rurgický příd.: e. zákrok
elektrochromie, -e ž (ř) tech. schopnost ma-
elektroimpulz
teriálu měnit barvu po elektr. stimulaci;
elektrochromický příd.: e. displej
elektroimpulz, -u m (ř + I) eltech. elektrický
impulz; elektroimpulzní příd.: tech. e.
obrábění způsob elektrojiskrového ob-
rábění, kde je zdrojem pracovního prou-
du impulzní generátor
elektroinstalace, -e ž (ř + 1) eltech. 1. zařízení
k vedení a ovládání elektr. proudu: sil-
noproudá, slaboproudá e. 2. jeho mon-
táž; elektroinstalační příd.: e. materiál,
látka; e. lak povlak na elektr. vodičích,
jehož film brání přenášení elektr. prou-
du z vodiče na vodič
elektroinženýr, -a m (ř + t) slang elektrotech-
nický inženýr; elektroinženýrský příd.:
e. obor; elektroinženýrství, -í s
elektrojiskrový příd. (ř + č) tech. založený na
využití elektrického výboje: e-é obrábě­
ní; e-á vrtačka
elektrokapilarita, -y ž(ř + I)fyz., eltech. ovliv-
nění povrchového napětí kapalného kovu
přítonmostí elektr. náboje na jeho povr-
chu; elektrokapilární příd.: e. křivka
elektrokarborundum, -da s (ř + 1) tech.
brusný materiál, technický karbid kře­
rm1ru
elektrokardiograf [-dy-], -u m (ř) med. pří­
stroj k provádění elektrokardiografie
elektrokardiografický [-dy-] příd. med.
k elektrokardiografie, k elektrokardio-
graf: e-é vyšetření
elektrokardiografie [-dy-], -e ž (ř) med. gra-
fické zaznamenávání elektr. potenciálů
vznikajících činností srdce, zkr. EKG
elektrokardiogram [-dy-], -u m (ř) med. zá-
znam elektrokardiografu, zkr. EKG
elektrokardiokinetograf [-dy-], -u m(ř) med.
přístroj k měření a registraci relativních
objemových a tvarových změn srdečních
komor během systolické a diastolické fáze
elektrokardioskop [-dy-], -u m (ř) med. pří­
stroj k plynulému sledování elektrokar-
diografické křivky během operace ap.
elektrokardiostimulátor [-dy-ty-], -u m
(ř + I) med. přístroj k elektrickému dráž-
dění srdečního svalu, uŽív. k léčení po-
ruch srdečního rytmu
elektrokaustika [-ty-], -y ž (ř) med. upálení
n. přepálení chorobně změněné tkáně
pomocí kovové kličky rozžhavené elek-
tr. proudem
elektrokauter, -u mmed. přístroj, k provádě­
ní elektrokaustiky
elektrokauterizace, -e ž (ř) med. elektrokaus-
tika
elektrokeramika, -y ž (ř) odb. ker. výrobky
uŽív. v elektrotechnice, např. izolanty;
elektrokeramický příd.
elektrokinetika [-ty-], -y ž (ř) fyz.. eltech. sou-
část nauky o elektřině, kl. se zabývá po-
hybem elektr. nábojů; elektrokinetický
příd.: e. potenciál potenciálový rozdíl
v difuzní části elektr. dvojvrstvy
elektrokoagulace, -e ž (ř + I) 1. med. léčebná
metoda spočívající v koagulaci tkáně
elektr. proudem2.chem. agregace (shluk-
191
nutí) koloidních částic do makroskopic-
kých útvarů působením elektr. proudu
elektrokontaktní příd. (ř + 1) tech. e. obrábě­
ní způsob elektroerozivního obrábění,
jehož podstatou je odporové odtavování
materiálu obrobku
elektrokonvulzivní příd. (ř + 1) med., psych. e.
terapie léčba elektr. šoky
elektrokorund, -u m (ř + hind) tech. brusný
materiál, umělý korund vyráběný v elek-
tr. obloukové peci
elektrokrystalizace, -e ž (ř) fyz., chem., eltech.
vylučování kovů na pevných elektrodách
elektrokymograf, -u m (ř) med. elektr. pří­
stroj pro záznam pohybu orgánů (svalů,
srdce ap.)
elektrokymogratie,-ežmed.zaznamenávání
pohybu orgánů (pomocí elektrokymo-
grafu)
elektroléčba, -y ž (ř + č) med. fyzikální léčba
využívající účinků elektr. proudu, elek-
troterapie; elektroléčebný příd.: e-é od-
dělení
elektrolov, -u m (ř + č) mysl. způsob lovu ryb
elektr. proudem
elektroluminiscence [-ny-], -e ž (ř+ 1) fyz.
luminiscence vyvolaná elektr. polem;
elektroluminiscenčnípříd.: e. jev; tech. e.
zesilovač (jasu obrazu)
elektrolux, -u m (ř + I) hovor. elektr. vysavač
prachu
elektrolyt, -u m(ř) fyz. chem. pevná látka, roz-
tok n. tavenina, kl. vytvářejí elektricky
nabité ionty vedoucí elektr. proud.
elektrolytický [-ty-] příd. fyz. chem. k elekt-
rolýza, k elektrolyt: e. kondenzátor; e-á
disociace rozštěpení molekuly elektro-
lytu v roztoku na ionty; e-á vodivost daná
přenosem iontů; elektrolyticky přísl.: e.
dobývat
elektrolýza, -y ž (ř) fyz. chem. rozklad n. pří­
prava látek účinkem stejnosměrného
elektr. proudu: e. vody; e. roztoku
elektrolyzér, -u m (ř) chem., tech. zařízení pro
elektrochemickou výrobu kovů, chemi-
kálií, na pokovování ap.
elektrolyzovat ned. i dok. fyz. chem. (co) prová-
dět, provést elektrolýzu: e. hlinik, nikl
elektromagnet, -u m (ř) fyz., eltech. cívka
s jádrem z měkkého železa, které získa-
vá procházejícím proudem magnetické
vlastnosti
elektromagnetický [-ty-] příd. fyz.. eltech.
k elektromagnetizmus, k elektromagnet:
e-á energie, indukce; e-épole, vlny, záře­
ní; elektromagneticky přísl.: e. působit
elektromagnetizmus [-ty-], -mu m (ř) fyz..
eltech. 1. vzájemné působení elektr. a mag-
netických jevů 2. nauka o něm
elektromanometr, -u m (ř) med. elektronic-
ký přístroj k měření okamžitého krevmllo
tlaku v srdci, tepnách a žilách
elektromasáž, -e ž (ř + f) med. masáž prová-
děná pomocí elektr. proudu
elektromechanický [-ny-] příd. k elektrome-
chanika, k elektromechanik: e-é spotře­
biče, přístroje
elektronegativita
elektromechanik [-ny-], -a modborm1c, pra-
covník v elektromechanice
elektromechanika [-ny-], -y ž (ř) obor za-
bývající se konstruováním, výrobou
elektr. přístrojů, strojů, zařízení
elektroměr, -u m (ř + č) eltech. přístroj měřící
odběr elektr. energie ze zdroje v kilowatt-
hodinách; elektroměrný příd.: e. přístroj;
elektroměrový příd.: e-á deska, příčka
elektrometalizace, -e ž (ř + 1) tech. vytváření
kovových povlaků na kovových i neko-
vových předmětech
elektrometalurgie, -e ž (ř) hut. získávání
kovů ze sloučeniny s použitím elektr.
proudu; elektrometalurgický příd.
elektrometeor, -u m (ř) meteor. viditelný n.
slyšitelný projev atmosférické elektřiny,
např. bouřka, Eliášův oheň, polární záře
elektrometr, -u m (ř) eltech. 1. elektroskop
opatřený stupnicí 2. velmi citlivý elektr.
přístroj k měření extrénmě nízkých elek-
tr. proudů; elektrometrický příd.: e. zesi-
lovač
elektromigrace, -e ž (ř + I) fyz. pohyb částic
s elektr. nábojem vyvolaný působením
elektr. pole
elektromobil, -u m(ř + I) motor. motorové sil-
niční vozidlo na elektr. pohon, elektric-
ký automobil
elektromontér, -a m (ř + t) pracovník prová-
dějící údržbu a montáž elektr. zařízení;
elektromontérský příd.: e-á práce
elektromotor, -u m (ř + 1) tech. točivý elektr.
stroj měnící elektr. energii na mechanic-
kou práci, elektrický motor
elektromotorický příd. (ř + I) fyz.. eltech. e-é
napětí veličina, jíž se měří schopnost
zdroje elektr. proudu přenášet uzavřeným
obvodem elektr. náboj
elektromyograf, -u mmed. přístroj uŽív. při
elektromyografii
elektromyografie, -e ž (ř) med. zaznamená-
vání činnosti biopotenciálů kosterního
svalstva, zkr. EMG
elektromyogram, -u m (ř) med. záznam elek-
tromyografu, zkr. EMG
elektron, -Um (ř) 1. jad. fyz. elementární leh-
ká stabilní částice se záporným elektr.
nábojem 2. hut. slitina hořčíku s hliní-
kem, popř. i s malým množstvím jiných
kovů 3. archeol. přírodní n. umělá slitina
zlata a stříbra uŽív. k výrobě šperků,
nádob, mincí; elektronový příd. k 1,2:
jad. fyz. e-é zářenítvořené elektrony, zá-
ření beta; e. obal část atomu vně jádra
se záporným e1ektr. nábojem; fyz.. eltech.
e. mikroskop používající proudu elektro-
nů, který prochází elektrickými či mag-
netickými čočkami; fyz. e-á optika za-
bývající se řízením proudu elektronů; -
hut. e-á pec; elektronově přísl.: e. váza-
ný (oscilátor)
elektronarkóza, -y ž (ř) odb. narkóza způso­
bená elektr. proudem: e. jatečních zvířat
elektronegativita [-ty-], -y ž (ř + 1) chem.
schopnost kovalentně vázaného atomu
přitahovat elektronový pár
elektronegativní
elektronegativní [-ty- i -tý-] příd. (ř + I) fyz.,
eltech. nesoucí záporný elektr. náboj (op.
elektropozitivní)
elektronický [-ny-] příd. odb. k elektronika,
k elektronik, založený na elektronice,
využívající elektroniky: eltech. e-é (měři­
cí) přístroje; e-é hodiny; výp. tech. e-é
zpracování dat; hud. e-é nástroje u nichž
tón (zvuk) vzniká elektr. kmitáním; e-á
hudba vytvářená elektr. kmity, např. os-
cilátorem; polygr. e-é rytí štočku zhotovo-
vání štočků na automatech
elektronik [-ny-], -a m odborník v elektro-
nice
elektronika [-ny-], -yž(ř} 1. dílčí obor elek-
trotechniky zabývající se studiem a vy-
užitím elektr. vodivosti ve vakuu, ply-
nech a pevných látkách 2. elektronické
zboží (zvl. zvukové)
elektronka, -y želtech. vzduchoprázdná skle-
něná n. kovová baňka, ve kt. elektrony
vysílané katodou jsou řízeny elektroda-
mi a vytvářejí elektronový proud; elek-
tronkový ~říd.
elektronový T elektron
elektronvolt, -u m (ř + VJ) jad. fyz. jednotka
energie, kterou získá částice s elemen-
tárním elektr. nábojem při průchodu po-
tenciálním rozdílem 1 V, zkr. eV
elektroocel, -i, -e ž (ř + č) hut. ocel vyrobená
v elektr. ocelářské peci (obloukové n.
indukční); elektroocelový příd.
elektroocelárna, -y ž hut. závod na výrobu
elektrooceli
elektroodIučovač,-e m (ř + č) hut. zařízení pro
zachycování tuhých n. kapalných částic
z proudu plynu účinkem elektrostatic-
kých sil, elektrostatický odlučovač
elektroopravna, -y ž (ř + č) opravna elektr.
přístrojů
elektrooptika [-ty-], -y ž (ř) nauka o vlivu
elektr. pole na optické vlastnosti látek,
materiálů; elektrooptický příd.: fyz. e. jev;
e. dálkoměr založený na elektrooptice
elektroosmóza, -y ž (ř) fyz. převod vody po-
rézní látkou působením elektr. pole, elek-
troendoosmóza; elektroosmotický
[-ty-] příd.: fyz. e. tlak
elektropneumatický [-ty-] příd. (ř) tech. po-
háněný stlačeným vzduchem získaným
v kompresorech s elektr. pohonem: e-á
brzda
elektropozitivní [-ty- i -tý-] příd. (ř + I) fyz.
nesoucí kladný elektr. náboj (op. elektro-
negativní)
elektroretinograf [-ty-], -u m med. přístroj
uŽív. při elektroretinografii
elektroretinografie [-ty-], -e ž (ř + I + ř) med.
snímání biopotenciálů ze sítnice oka
elektrografickou metodou
elektroretinogram [-ty-], -Um(ř+ I +ř}med.
záznam elektroretinografu
elektrorozvodna, -y ž (ř + č) slang zařízení pro
ovládání a kontrolu rozvodu elektr. prou-
du; budova pro toto zařízení, rozvodna
elektrorozvodný příd. (ř + č) eltech. sloužící
k rozvádění elektr. proudu: e-á deska
192
elektroryt, -u m (ř + č) polygr. štoček zhoto-
vený na elektronickém automatu rycí
jehlou
elektroskalpel, -u m (ř) med. elektr. skalpel
elektroskop, -u m (ř) fyz., eltech. přístroj k in-
dikaci a měření velikosti elektr. nábojů
na základě jejich vzájemného působení
elektroslabý příd. (ř + č) fyz. e-á interakce in-
terakce elementárních částic zal1mující
interakce slabé a elektromagnetické
elektrospotřebič, -e m (ř + č) elektr. spotře­
bič
elektrostatika [-ty-], -y ž (ř) fyz. nauka
o elektr. jevech, při nichž jsou náboje
v klidu a nevzniká elektr. proud; elek-
trostatický [-ty-] příd.: fyz. e-á elektřina;
e-é pole; tech. e. odlučovač elektroodlu-
čovač; e-é stříkání (nátěrových hmot)
založené na vzájemné přitažlivosti ne-
souhlasných elektr. nábojů
elektrostimulátor [-ty-], -um(ř+ I} med. pří­
stroj k elektr. dráždění tkáňových struk-
tur (svalů a nervů)
elektrostrikce, -e ž (ř + I) elektr. změna rozmě­
rů dielektrika vlivem vnějšího elektr. pole
elektrošok, -u m (ř + a) med. léčebná metoda
elektr. proudem, uŽív. při někt. psychic-
kých onemocněních, elektrický šok
elektrotaxe, -e ž (ř) biol. pohybová reakce
živočichů na elektr. proud
elektrotechnický [-ny-] příd. k elektrotech-
nika, k elektrs>technik: e. závod, výzkum;
E-á fakulta CVUT
elektrotechnik [-ny-], -a m (elektrotechnič­
ka, -y ž) odborník v elektrotechnice, pra-
covm1c v elektrotechnické praxi
elektrotechnika [-ny-], -y ž (ř) obor zabý-
vající se výrobou, rozvodem a přeměnou
elektr. energie v jiné druhy energie, kon-
strukcí sdělovacích a zabezpečovacích
zařízení: silnoproudá, slaboproudá e.
elektrotechnologie, -e ž (ř) nauka o mate-
riálech, pomůckách a pochodech při vý-
robě elektr. zařízení; elektrotechnologic-
ký příd.
elektroterapie, -e ž (ř) med. elektroléčba
elektrotermie, -e ž (ř) obor zabývající se
využitím tepelné energie získané elektr.
cestou (v lékařství, zemědělství, průmys­
lu aj.); elektrotermický příd.: hut. e. po-
chod průmyslový postup používající
elektr. proud k dosažení vysokých tep-
lot, potřebných k urč. reakcím
elektrotokograf, -u m (ř) med. přístroj k re-
gistraci děložních stahů rodičky
elektrotom, -u m (ř) med. elektr. přístroj
k řezání tkání
elektrotomie, -e ž (ř) med. oddělení tkání
působením vysokofrekvenčníhoproudu
elektrotonus, -nu m (ř) med. změněná dráž-
divost tkání vznikající na nervovém
vlákně pod póly stejnosměrného elektr.
proudu
elektrotraktor, -u m (ř + I) motor. pásový n.
kolový traktor poháněný elektromotorem
elektrotropizmus, -mu m (ř) bot. orientační
růstové pohyby rostlin vyvolané slabým
elemi elench 193 emanace
elektr. potenciálem působícím na proti- elench, -u m (ř) odb. 1. seznam, výběr např.
lehlé strany daného rostlinného orgánu,
a železa, uŽív. zvl. na vlásky k nepoko- eloxovat ned. i dok. tech. (co) provádět, provést
předpisů 2. (v archivnictví) registrace jůmhodinek eloxaci: e-aný hliník
galvanotropizmus spisů urč. fasciklu registraturního oddě­ elipsa, -y ž (ř) 1. uzavřená rovinná křivka elože, -e ž (I) zast. hovor. chvalořeč, pochvala
elektrotyp, -u m (ř) polygr. galvanicky zhoto-
lení n. celé registratury podle jejich slo- oválného tvaru: mat. středová kuželoseč­ elpíčko, -a s (zkr. LP - a: long playing) hovor. dlou-
vený duplikát reliéfní tiskové formy, gal-
žení ka vznikající jako množina bodů v rovi- hohrající gramofonová deska: vydali jí
vanotyp elent, élent, -u m (n) zast. ob. velké svízele, ně, které mají od dvou pevných bodů této další e.
elektroúdržba, -y ž (ř + č) slang údržba elek-
trápení, nesnáze: mít s dětmi e. roviny stálý součet vzdáleností 2. Hngv. elster, -u m(VJ) geol. nejstarší glaciál severo-
tr. zařízení; dílna toto provádějící eleolit, -u m (ř) miner. neprůhledný, zakalený vypuštění části věty n. výrazu na základě evropského zalednění staršího pleistocé-
elektroúsek, -u m (ř + č) žel. organizační útvar nefelin, v kt. byla při pozvolném ochla- situace n. kontextu, kt. je snadno doplni- nu (nazv. podle řeky Elster v SRN); el-
s určenými elektr. činnostmi pro výstav-
zování odmíšena draselná složka (název telné, výpustka (např.je šest místo je šest sterský příd.: geol. e-é zalednění
bu, provoz a údržbu zejm. trakčních za- z řečtiny značící olejový kámen) hodin); eliptický [-ty-] příď.: mat. e. tvar; eluát, -u m (I) chem. výluh (např. sorbonové
řízení elektrizovaných tratí
eleuzínie [-ny-], -e ž pornu. (VJ) hist. střec. taj- astro e-á dráha tvaru elipsy, v jejímž jed- látky) kapalinou
elektrovakuový příd. (ř +I) fyz., eltech. e-á tech-
né obřady k poctě bohyně Demetry a nom ohnisku leží centrální těleso; e-á eluce, -e ž (l) chem. vymývání (např. adsor-
nika obor zabývající se zákony pohybu
Persefony (nazv. podle místního jména galaxie tvaru elipsy n. kruhu s vysokou bované látky z povrchu adsorpčního či­
elektricky nabitých částic ve vakuu n. ve
Eleusis); eleuzínský příd.: e-á slavnost plošnou jasností nidla)
zředěných plynech; e. prnmysl vyrábě­
elév, -am (elévka, -y ž) (I) pracovník přijatý elipsograf, -u m (ř) odb. přístroj na mecha- eluent, -u m (I) chem. rozpouštědlo na vylu-
jící elektronky, obrazovky, žárOVKY aj.
na zkušební lhůtu, na studijní pobyt; nické kreslení elips hování adsorbované látky
elektrovalence, -e ž (ř + I) chem. počet ele-
elévský příd.: e. pobyt elipsoid, -u m (ř) mat. jedna z ploch druhého eluovat ned. i dok. chem. (co) provádět, provést
mentárních nábojů připadajících na ion;
elevace, -e ž (I) 1. v křesť. liturgiích pozve- stupně vzniklá rotací elipsy kolem jed- eluci
elektrovalentní příd.: e. vazba iontová
dání chleba a číše před přijetím eucha- né z jejích os; elipsoidický [-dy-], elip- elutriátor, -u m (l) tech. přístroj k určení roz-
vazba, např. v chloridu sodném
ristie 2. odb. pohyb vzhůru, zvedání: fyz. soidní příd.: e. tvar sevové křivky prachů, založený na tří­
elektrování, -í s (ř) fyz., eltech. pochod, kte-
kapilární e. jev spočívající ve zvýšení elipsovitý příd. (ř) mající tvar elipsy, eliptic- dění zrn ve vzestupném proudu kapali-
rým se udělují tělesům elektr. náboje
hladiny v kapiláře, jejíž povrch daná ka- ký: e-á dráha ny
elektrovod, -u m (ř + č) eltech. zařízení rozvá-
palina smáčí, vzlínavost (op. kapilární eliptický i elipsa eluviace, -e ž (I) geol. posun pohyblivých
dějící elektřinu, elektrické vedení; elek-
deprese); elevační příd.: odb. e. úhel kt. elita, -y ž (I) část společnosti, kt. vyniká půdních složek v půdním profilu
trovodný příd.: e. kabel; e-á síť
svírá zorný paprsek vedený k předmětu v někt. oboru lidské činnosti: duchovní eluvium [-Iú-], -ia s (I) 1. geol. zvětralá hor-
elektrozávod, -u m (ř) slang elektrotechnic-
s vodorovnou rovinou, výškový e. národa výkvět; (v socio!.) malá sku- nina ležící na místě svého vzniku 2. ze-
ký závod elevátor, -u m (I) 1. tech. dopravník pro svis- pina jedinců zaujímajících v důsledku měd. ochuzované, vymývané n. vyluho-
elektrum, -ra s (ř) miner. zlatožlutý až stří­
lou n. strmou dopravu: korečkový e.; e. svého společenského aj. zařazení privi- vané pásmo části půdního profilu; elu-
brobílý vzácný krychlový nerost, přiro­
na uhlí, obilí 2. polygr. díl vázacího řád­ legované postavení; biol., zeměd. vysoce viální příd.: geol. e. sedimenty; - zeměd. e.
zená slitina zlata a stnora
kového stroje, kt. slouží k zadržení a pře­ kvalitní osivo a sáď předávané šlechtite- horizont pudy ochuzený profil podzolo-
elektřina, -y ž (ř) 1. fyz. jevy vyvolané exis-
vádění řádky vázacích matric mezi jed- lem do množení; elitní příd.: e. oddíly; vé půdy
tencí, vzájemným působením a pohybem
notlivými operacemi; elevátorový příd.: zeměd. e. osivo, rostliny elox, -u m(um) fyz. jednotka světlení, zkr. elx
elektronů: atmosférická e.; statická e. 2.
e. nakladač elitářstvi, -í s (I) uzavíráni se elit do výlučné­ elx fyz. zkr. pro elux
energie tím vznikající: výroba e-y; zavést
elevon, -u m (I) let. kormidlo (zprav. u bez- ho, nadřazeného postavení; (v sociol.) elysium [-lízi-], -ia s (ř) mytol. (u st. Řeků)
e-u elektrický proud koncepce o zvláštním poslání, výjimeč­
ocasých letadel), kt. vykonává funkci sídlo blažených v podsvětí, ráj; elysej-
elektuarium, -ia s (I) farmo (dt.) kašovitá směs
výškového kormidla a křidélek nosti a intelektuální aktivitě elit, teorie elit ský [-Iize-] příd.: e-é háje; E-ápole jed-
připravená z růz. prachů, zvláště rostlin-
elévský i elév elitní i elita na z hlavních pařížských tříd (Avenue
ných, smfšením s medem n. se sirupy
elf, -a m (germ) mytol. přírodní duch drobné elixír, -u m (arab) nápoj domněle obdařený des Champs Elysées raveny de šarnzeli-
element, -u m(l) kniž. aodb. nejjednodušší část
postavy, skřítek: Oberon, král e-u zvláštním magickým účinkem: e. živo- zé])
urČ. celku, složka, součástka, prvek: roz-
elfa, -y ž (um) tech. zařízení k skládání (řepy, ta, lásky, mládí; (v alchymii) pralátka, z elzevir, -u m (VJ) polygr. typ tiskařského pís-
ložit na e-y; přen. rozkladný e. (ve spo-
uhlí ap.) z vagonů, aut proudem vody níž měla vycházet přeměna kovů ve zla- ma (nazv. podle niz. knihtiskařské rodi-
lečnosti) živel; mat. prvek třídy (množi-
(pod tlakem) to ny Elzevierů)
ny); jad. fyz. e. prostorového úhlu, ener-
elfování, -í s tech. skládání pomocí elfy: e. elize, -e ž (I) lingv., liter. vypuštění samohlás- em. (I) zn. pro emeritus - bývalý
gie; biol. třídicí kategorie při dělení rost-
řepy ky na konci slova, jestliže následující email [-ajl], -u m(f< germ) 1. tech. vrstva sklo-
lin n. živočichů, biologický prvek; filoz.
elidovat ned. i dok. (I) Hngv. (co) provádět, pro- slovo začíná rovněž samohláskou (např. vité hmoty na kovu, keramice ap. mající
(v ant. a středověké filozofii) základní ochranný n. ozdobný účel 2. tech. vrchní
vést elizi franc. I' amour zla amour), druh afereze
prvek, kořeny, z kt. je vybudován svět
eliminace, -e ž (I) kniŽ. a odb. vyloučení, vy- elk, -u m(a) kož. svršková useň z hovězí kůže lesklá krycí nátěrová hmota 3. anat. zubní
elementarista, -y m (elementaristka, -y ž)
lučov;úú: e. nežádoucích jevu; mat. vy- vyčiněná chromitými solemi, žehlená, sklovina; emailový příd.: e-á barva
(I) škol. učitel prvního postupného roční­
loučení, vylučování neznámé z rovnice; kadeřená do více než dvou směrů emailér [-ajl-], -a m výrobce emailu
ku všeobecně vzdělávací školy chem. odstranění, odstraňování urč. ato- ell, -u m(a) starší angl. délková jednotka pro emailovat [-ajl-] ned. i dok. (co) pokrývat, po-
elementárka, -y ž (I) 1. zast. nejnižší školní
mu z molekuly; eliminační příd.: e. me- text. látky, loket krýt emailem: e-aný šperk
třídy, kt. dávaly základní vzdělání 2. škol.
toda založená na eliminaci, vylučovací elogium, -ia s (I) oslavný nápis na sochách, emailový i email
slang první postupný ročník všeobecně
eliminátor, -u m (I) 1. eltech. samostatný sí- náhrobcích ap. eman, -u m (um) fyz., chem. zasl. jednotka ra-
vzdělávací školy
ťový zdroj pro napájení přijímačů, nahra- Elohim neskl. m(hebr) ozn. "bohů" n. "Boha"; dioaktivity (3,7 Bq)
elementáruí příd. (I) základní, nejjednoduš-
zující baterie 2. tech. odlučovač vodních (ve Starém zákoně) ozn. boha Jahve emanace, -e ž (I) 1. kniž. a odb. vyzařování,
ší: e. znalosti; chem. e. analýza stanovení elokuce, -e ž (I) kniž. řečnický přednes; elo-
kapek ze vzduchu zabraňujícíjejich uná- vytékání, výron: psych. vyzařování psy-
chem. prvků, zejm. uhlíku, vodíku, kys- kuční příd.
šení do navazujícího zařízení (např. u chické energie z lidského organizmu
líku, v organické látce; jad. fyz. e. částice elokvence, -e ž (I) kniŽ. výmluvnost, výřeč­
praček vzduchu v klimatizačním zaříze­ 2. chem., jad. fyz. radioaktivní plynný izo-
nejmenší hmotné objekty schopné aspoň
ní); eliminátorový příd. nost, vybroušená mluva: známý svou top radonu, kt. uniká do okolní atmosfé-
pro jistou dobu samostatné existence; e. e-í; elokventní příd.
eliminovat ned. i dok. kniž. a odb. (co) provádět, ry, dř. název pro prvek s atomovým Č. 86
náboj nejmenší experimentálně získaná
provést eliminaci, vylučovat, vyloučit: e. elongace, -e ž (I) astr. úhlová vzdálenost 3. filoz. proces vznikání nižšího z nejvyšší
hodnota elektr. náboje (proton, elektron); vnitřních planet (Merkura a Venuše) od
vliv špatného prostředí; mat. e. neznámou jednotky, světa, z božstva či ideje; ema-
elementárně přísl.: e. školený člověk
Z rovnice Slunce; elongační příd. nační příd.: geof. e. metoda metoda prů­
elemi neskl. s (arab) olejnaté pryskyřice zís-
elinka, řidč. elina, -y ž hovor. elektrická pou- eloxace, -e ž(um) tech. povrchová úprava hli- zkumu, při kt. se měří množství emana-
kané z růz. tropických dřevin, uŽív.
liční dráha, tramvaj níku a jeho slitin, elektrolytická oxida- ce obsažené v horninách následkem ra-
k výrobě pružných laků, náplastí ap.
elinvar, -u m(um) tech. slitina niklu, chromu ce; eloxační příd.: e. lázeň dioaktivního rozpadu
emanátor
emanátor, -u m (I) jad. fyz. zařízení pro děle­
ní radionuklidů metodou atomového
odrazu
emancipace, -e ž (I) osvobození, vyproště­
ní, zrovnoprávnění, získání nezávislosti
společenské aj.: e. ženy; e. národa, umě­
ní; ekol. urč. stupeň nezávislosti organiz-
mu na prostředí v důsledku evoluce re-
gulačních mechanizmů; emancipační
příd.: e. snahy; emancipačně přisl.: půso­
bit e.
emancipovat ned. i dok. (I) (koho, 4. p.) prová-
dět, provést emancipaci: e. ženy; eman-
cipovat se ned. i dok. osvobozovat se,
osvobodit se, vyprostit se ze závislosti
společenské aj.: e. se od cizích vlivů
emanometr, -u m (1 + ř) geol. přístroj na mě­
ření koncentrace emanace v půdním
vzduchu
emanometrie, -e ž (1 + ř) geol. měření kon-
centrace emanace v půdním vzduchu,
uŽív. při vyhledávání radioaktivních su-
rovin při geol. mapování aj.
emaskulace, -e ž (I) odb. vykleštění (muže),
kastrace
embargo, -a s (šp) 1. mezinár. práv., ekon. zákaz
dovozu, vývozu, obchodování s někt.
státy ap. za účelem donutit urč. stát k
dodržování urč. norem, zdržení se urč.
činnosti ap.: zbrojní, obchodní e.; vyhlá-
sit, zrušit e. (na naftu) 2. publ. zákaz ko-
nání, šíření aj. (něčeho): e. na informa-
ce; embargační přid.: e. listina (vybra-
ných druhů vývozmllo zboží)
embargovaný příd. (šp) ekon. takový, kt. je
postižen embargem: e. dovoz
embatérion, -ia s (ř) Hter. střec. bojová píseň
v dórském dialektu, skládaná v anapes-
tech (zprav. anonymní)
emblém, -u m (ř) 1. kniŽ. znak, symbol: pod-
nikový, olympijský e. 2. výtv. uměl. forma
tvořící spojením slova a obrazu uzavře­
ný celek (u renesančních, manýristic-
kých a barokních děl); emblémový, řidč.
emblematický [-ty-] přid.: e-é znamení
embolektomie, -e ž (ř) med. operativní od-
stranění vmetku (embolu) z tepny
embolie, -e ž med. náhlé, životu nebezpečné
ucpání tepny embolem; embolický přid.
emboliformní přid. (ř) med. působící jako zát-
ka, vmetkovitý
embolit, -u m (ř) miner. zelený až šedý krych-
lový nerost z řady halitu, těžená sthbrná
ruda, chlorid a bromid sthbra
emboloartrie, -e ž (ř) med., psych. znetvořo­
vání slov mimovolným vsunováním ne-
správných hlásek
embolofrazie, -e ž (ř) med., psych. porucha řeči
vzniklá vsouváním růz. hlásek n. slov
nepatřících do příslušného slova n. věty,
embololalie
embololalie, -e ž (ř) med., psych. embolofra-
zie
embolus, -lu m (ř) med. utržený kus sraženi-
ny krevní ap., kt. ucpe tepnu a zabrání
tím prokrvení příslušné oblasti, vmetek
embryo, -ya s (ř) 1. biol., anat. (při pohlavním
194
rozmnožování) zárodek v prvním obdo-
bí vývoje organizmu, kdy ještě není
schopen samostatné výživy: oplozením
vajíčka vzniká e.; přen. žert. e. umělce na-
stávající umělec 2. bot. rostlinný klíček;
embryonální přid.: e. stadium zárodečné;
e. buňky, vývoj
embryo- (ř) v slož. první část s význ. zárodek,
zárodečný
embryoblast, -u m (ř) anat. skupina embryo-
nálních buněk uvnitř savčí moruly
embryogeneze, -e ž (ř) biol., anat. vývoj zá-
rodku organizmu, embryonální vývoj;
embryogenní příd. zárodečnéhopůvodu,
podporující zárodečný vývoj
embryokardie [-dy-], -e ž (ř) med. patologic-
ky zkrácená přestávka mezi dvěma sr-
dečními stahy
embryolog, -a m odborník v embryologii
embryologický přid. k embryologie, k em-
bryolog
embryologie, -e ž (ř) nauka o zárodečném
vývoji mnohobuněčných organizmů
embryonální i embryo
embryopatie [-ty-], -e ž (ř) med. chorobné
následky vývoje po onemocnění plodu
za nitroděložního života
emend. (1: emendavit) odb. zkr. pro opravil
emendace, -e ž (I) 1. Hngv. oprava porušené-
ho n. nečitelného místa textu založená
na využití odpovídajícího úseku v jiném
textu daného díla 2. biol. (v nomenklatu-
ře) změna ve způsobu psaní taxonomic-
kého jména rostliny n. živočicha
emendovat ned. (I) odb. (co) provádět, provést
emendaci: Hngv. e. text staročeské památ-
ky
ementál, -u m (VI) potr. ementálský sýr
ementálský přid. (VI) potr. e. sýr tvrdý boch-
níkový sýr mandlově nasládlé chuti s
typickými velkými oky (nazv. podle
údolí Emmental ve Švýcarsku), ementál
emergence, -e ž (I) bot. výrůstky na povrchu
rostlinných orgánů nepředstavující sa-
mostatný morfologický orgán (např.
chlupy, trny); emergenční přid.: e. ostny
(růže)
emergentní příd. (I) filoz. e. vývoj teorie vý-
voje, podle níž se nové stupně vývoje
vynořují jako úplně nové kvality
emeritní přid. (I) kniŽ. vysloužilý, bývalý, za-
sloužilý: e. profesor, pěvec
emeritura, -y ž (I) řidč. kniŽ. výslužba, penze
emerze, -e ž (I) řidč. kniž. a odb. vynoření: geol.
vynoření pevniny z moře způsobené tek-
tonickými pohyby; astro konec zatmění,
vynoření ze stínu n. zákrytu nebeských
těles (op. imerze); emerzní příd.: bot. e.
rostliny s asimilačními orgány umístěný­
mi nad vodní hladinou (op. submerzml
emesis [-zi-] neskl. i -se ž (ř) med. zvracení,
dávení
emetikum [-ty-], -ka s (ř}farm. e-ka léky vy-
volávající zvracení
emetin [-ty- i -tý-], -u m (ř) chem. alkaloid
obsažený v kořenu tropické rostliny,
uŽív. v lékařství
emise
emetropie, -e ž (ř) med. stav oka, kdy je správ-
ný poměr mezi lomivostí optického pro-
středí a optickou osou
emfáze, -e ž (ř) kniŽ. a odb. důraz, síla v řeči,
vzrušení: mluvit s e-í; náboženská e.
vzrušení; emfatický [-ty-] přid.: e-é nad-
šení; Hngv. e-é dloužení prodlužování sa-
mohlásek při volání n. citovém vzrušení
(např. bóže)
emfyteuze, -e ž (ř) hist. práv. (v řím. právu
a ve středověku) svobodný, dědičný
pacht; emfyteutický [-ty-] příd.: e. prodej
emfyzém, -u m (ř) med. (plicní) e. onemoc-
nění ze zmenšené dýchací plochy plic,
spojené s dušností, rozedma; emfyzema-
tický [-ty-] přid.: e. příznak
EMG med. zkr. pro elektromyografii, elek-
tromyogram
·emie (ř) v med. slož. druhá část s význ. krev, lát-
ky v krvi obsažené (např. uremie, glyke-
mie)
emigrace, -e ž (I) (op. imigrace) 1. dobro-
volné n. vynucené vystěhování do cizi-
ny z polit., hospodářských, náb. aj. dů­
vodů; pobyt v cizině po tomto vystěho­
vání: pobělohorská e. nekatolíků; po-
únorová e.; - vrátit se z e. 2. emigranti,
vystěhovalci, uprchlíci: činnost e. za dru-
hé světové války 3. ekol. vystěhování je-
dinců (např. ptáků, savců) z prostoru po-
pulace, v němž populační hustota pře­
sáhla možnosti výživy všech členů; emi-
grační příd.: e. proud, politika
emigrant, -a m (emigrantka, -y ž) (I) vy-
stěhovalec (op. imigrant): političtí e-i;
emigrantský přid.: e-á vláda; e. časopis;
emigrantství, -í s vystěhovalectví
emigrovat ned. i dok. stěhovat se, vystěho­
vat se (do emigrace) (op. imigrovat):
e-ující obyvatel, jedinec
emil, emilian, -u m (VI) geol. mořský stupeň
čtvrtohor ve středozemní oblasti (nazv.
podle it. krajiny Emilia-Romagna)
emín, -a m (tur) tur. pověřenec, důvěrník,
ministr
eminenc, eminence, -e, eminencí, -í ž (I)
zast. nejlepší klasifIkační známka na vy-
svědčení: žák se samými e-mi; studovat
na e-c s výborným prospěchem, s vyzna-
menáním
eminence, -e ž (I) 1. E. titul římkat. kardi-
nálů a velmistra řádu malteziánů 2. šedá
e. rozhodující osoba v pozadí (pův. o
kardinálu Richelieuovi)
eminentní příd. (I) kniŽ. mimořádný, výraz-
ný: e. zájem; e. vloha; eminentně přisl.:
e. sociální význam
emír, -a m (arab) arab. nebo tur. kníže, veli-
tel, náčelník
emirát, -u m územní a správní celek spra-
vovaný emírem
emisar, -a, emisař, -e m (I) člověk vyslaný
někam se zvláštním posláním, zprav. taj-
ným
emise, -e ž (I) 1. vydání, vydávání cenin: e.
známek; peněž. e. cenných papírů, ban-
kovek uvedení do oběhu 2. fyz. proces
emisivita
vysílání částic (záření) z atomů: e. elek-
tronů 3. meteor. množství příměsí (jejich
hmotnost) vstupující za jednotku času ze
zdroje znečišťování do ovzduší; ekol. vy-
pouštění n. únik příměsí do atmosféry,
znečišťování ovzduší; emisní přid.: peněž.
e. banka s právem vydávání bankovek;
- fyz. e. teorie světla vysvětlující vznik
světla výronem světelných částic
emisivita, -y ž (I) fyz. e. teplotního zářiče
podíl intenzity vyzařování teplotního
zářiče a vyzařování černého tělesa při
stejné teplotě
emitent, -a m subjekt s právem emise
emitor, -u m (I) eltech. elektroda tranzistoru
(z které vychází proud); emitorový přid.:
e. sledovač
emitovat ned. i dok. odb. (co) provádět, provést
emisi: e. novou sérii známek; - fyz. kato-
da e-ující proud elektronů
emitron, -u m (I) sděl. tech. televizní snímací
elektronka
emoce, -e ž (t) kniŽ. a odb. silný cit, stav vzru-
šení projevující se zvláštním chováním
doprovázeným až fyziologickými změ­
nami organizmu: hluboká, básnická e.;
potlačit e-i; emoční příd.: e. prvek; emoč­
ně přísl.: e. účinný
emocionalita, -y ž (t) Hngv. jazykovými pro-
středky vyjádřený emocionální postoj
mluvčího k sdělované skutečnosti (např.
šťabajzna, hládeček, hňup)
emocionální přid. (t) kniž. a odb. založený na
emoci, vyjadřující ji: e. zabarvení (slo-
va); Hngv. e. výraz; emocionálně přisi.:
hudba působící e.; emocionálnost, -i ž:
e. veršů
emoční i emoce
emodin [-dy- i -dý-], -u m(ř}chem. e-y rost-
linné glykosidy uŽív. jako součást projí-
madel
emoliencium, -ia s (I) farm., med. e-ia látky
změkčující kůži a sliznici
emotivita [-ty-], -y ž kniž. emocionálnost,
emotivnost
emotivní [-ty- i -tý-] příd. (I) kniž. působící
emoci, dojímající, citový, emocionální,
emoční: e. prvek, síla, výraz; e. člověk;
emotivně přisl.: e. působivý; emotivnost,
-i ž: e. obrazu; e. slova emocionálnost
empatie [-ty-], -e ž(ř} psych. schopnost vcí-
tit se do pocitů, jednání druhé osoby,
vcítění
empír, empir [empír i ám-], -u m (t) 1. výtv.
sloh napoleonské doby (u nás zhruba
1805-25) vycházející z klasicizmu, na-
podobující ant. stavby; období tohoto
slohu: sloupová síň z doby e-u 2. odb.
(dlouhé) splývavé řasnaté šaty s krátkým
živůtkem, vysoko podkasané; empíro-
vý, empirový přid.: e-á stavba; e. náby-
tek; e-é šaty
empirický přid. k empirie, k empirik: e-é
hledisko; odb. e-á entita (op. teoretická);
odb., ekon. e-á analýza založená na datech,
na pozorované skutečnosti (op. teoretic-
ká); sodol. e-á sociologie založená· na
195
metodách empirického výzkumu, empi-
rizmus; mat. e-á křivka proložená body,
které byly získány měřením, vážením,
statistickým šetřením ap.; empiricky pří­
sl.: postupovat e.
empirie, -e ž (ř) kniž. a odb. zkušenost (jako
pramen poznání)
empirik, -a m hanl. kdo přeceňuje empirii
empiriokriticizmus [-ty-], -mu m (ř) filoz.
pozitivistický směr, kt. tzv. čistou zku-
šenost kriticky zaměřoval proti metafy-
zickým jednostrannostem materializmu
i idealizmu
empirista, -y m stoupenec empirizmu
empirizmus, -mu m (ř) filoz. směr odvozují-
cí veškeré poznání ze smyslové zkuše-
nosti; psych. teorie předpokládající, že
veškeré poznatky jsou vázány na přímou
osobní zkušenost
empírový, empirový i empír
emplektit [-ty-], -u m (ř) miner. cínově bílý
až ocelově šedý kosočtverečný nerost
(vyskytující se zejména na ložiskách biz-
mutových rud), komplexní sulfid mědi
a bizmutu
emplekton, -u m (ř) archit. ant. stavební tech-
nika používající lité zdivo jako jádro
mezi lícními zdmi, do dřevěného bedně­
ní i jako výplň klenebních polí u křížo­
vé klenby, kopule ap.
empora, -y ž (ř) arcmt. ochoz nad postranní-
mi loďmi chrámu otevřený arkádou do
hlavní lodi, galerie; prostor v patře chrá-
mu situovaný v záp. části lodi proti oltá-
ři, kruchta, tribuna; emporový příd.
emporion, emporium, -ia s (ř) hist. (v ant.)
obch. středisko zřízené v blízkosti města
n. uvnitř hradeb
empsychóza, -y ž (ř) kniŽ. oduševnění
empyém, -u m (ř) med. hnis V tělních duti-
nách, zejm. pohrudniční, žlučníku aj.
empyreum, -ea s (ř) mytol. (ve starověku)
nebe jako sídlo bohů; empyrejský přid.
kniŽ. nebeský, rajský: e-é nivy
ems, -u m (VI) geol. stratigrafický stupeň od-
povídající vyššímu spodnímu devonu
(nazv. podle řeky Ems ve Vestfálsku)
eIDŠer, -u m (VI) geol. . starší název pro regio-
nální stupeň svrchní křídy, dnes santon a
coniak (nazv. podle řeky Emschern ve
Vestfálsku)
emu neskl. i -ua m (port < arab) zool. stepní pták
rodu Dromaius se zakrnělými křídly,
menší než pštros: e. australský
emulace, -e ž (I) výp. tech. modelování ope-
rací jednoho počítače interpretačním pro-
gramem najiném počítači, obyč. na bázi
mikroprogramů
emulátor, -u m (I) výp. tech. interpretační pro-
gram převádějící programy napsané pro
urč. počítač na programy použitelné pro
jiný počítač
emulgace, -e ž (I) chem. výroba n. příprava
emulze; emulgační příd.: e. prostředek;
e. přístroj
emulgátor, -u m chem. látka, kt. podporuje
vznik a vytváření emulzí
encefalomyelitida
emulgovat ned. i dok. chem. (co) provádět, pro-
vést emulgaci
emulze, -e ž (I) fyz. chem. směs jemně roz-
ptýlených, vzájemně se nemísících (a
nerozpouštějících) kapalin: e. oleje ve
vodě; fot. citlivá vrstva na fotografickém
materiálu s halogenidy střIbra v želati-
ně; emulzní příd.: chem. e. oleje; fot. e. vrst-
va; tech. e. barva
emulzin, -u m (I) biochem. enzym izolovaný
ze sladkých mandlí, katalyzující štěpení
amygdalinu aj.
emulzor, -u m tech. přístroj k přípravě kos-
rnetických, farmaceutických, potravinář­
ských a jiných emulzí
en- (ř) v slož. první část s význ. v, uvnitř
enace, -e ž (I) bot. vychlípenina pokožkové
buňky na stonku někt. fosilních rostlin
(rodu Psilopsida)
enallaga, -y ž (ř) Hter. stylistická figura vyja-
dřující odchylku od gramatické normy
(např. historický prézens)
enamin, -u m (ř) chem. e-y nenasycené ami-
ny vznikající kondenzací aldehydů a ke-
tonů se sekundárními aminy
enantém, -u m (ř) med. vyrážka na sliznici pro-
vázející někt. choroby, např. spalničky
enantiomerie [-ty-], -e ž (ř) chem. vzájemné
prostorové uspořádání dvou chirálních
sloučenin (izomerů) lišící se absolutní
konfigurací na všech prvcích chirality
v molekule, zrcadlová izomerie
enantiomorfie [-ty-], -e ž (ř) odb. vztah dvou
objektů, kt. jsou vzájemnými zrcadlový-
mi obrazy; enantiomorfní příd.: geol. e.
tvary krystalů tvary, které se dají navzá-
jem ztotožnit pouze zrcadlením
enantiotropie [-ty-], -e ž (ř) miner. zvratná
přeměna, změna krystalové struktury
někt. nerostů zahřátím; enantiotropní
přid.: e. přeměna
enargit, -u m (ř) miner. kosočtverečný pseu-
dohexagonální nerost, sirník mědi a ar-
zenu
enartróza, -y ž (ř) anat. kulovitý kloub
en bloc rán blok] (t) vcelku, hromadně, na-
jednou: hlasovat en b. o všech členech
najednou
encefalický přid. (ř) anat. mozkový
encefalitida [-ty- i -tý-], encefalitis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánět mozku, zprav. viro-
vého původu; encefalitický přid.: e-é pří­
znaky
encefalo· (ř) v slož. první část s význ. mozek,
mozkový
encefalografie, -e ž (ř) med. rtg. vyšetření
mozku; encefalografický příd.: med. e-é
vyšetření
encefalomalacie, -e ž (ř) med. odumření moz-
kové tkáně vznikající na základě místní
nedokrevnosti
encefalomeningitida [-ny-ty- i -tý-], ence-
falomeningitis [-ty-], -tidy ž (ř) med. zá-
nět mozku a měkkých plen mozkových
encefalomyelitida [-ty- i -tý-], encefalomye-
Iitis [-ty-], -tidy ž (ř) med. nehnisavý zánět
mozku a míchy, zprav. virového původu
encefalopatie
encefalopatie [-ty-], -e ž (ř) med., psych. sou-
borné označení psychických poruch způ­
sobených poškozením mozkové tkáně:
prenatální, perinatální, postnatální e.;
encefalopatický příd.: e. syndrom
encefaloragie, -e ž (ř) med. krvácení do moz-
ku
encián, -u m (n < 1) kniŽ. označení pro hořec
(horská rostlina rodu Gentiana); enciá-
nový příd.: e. květ
encomienda [-komje-], -y ž (šp) mst. (v 16.-
19. stol.) vykořisťování indián. obyva-
telstva kolonizátory (encomenderos),
zejm. ve šp. koloniích Latinské Ameri-
ky
encyklika, -y ž (l < ř) cfrk. okružní list pape-
že adresovaný biskupům a určený k ve-
řejnému čtení věřícím; encyklický příd.:
e. list
encyklopedie [-dy-], -e ž (ř) souhrnné zpra-
cování jť(dnoho n. všech vědních oborů,
zprav. v abecedním uspořádání, naučný
slovm1c e. antiky; přen. expr. je to živá e.
všestranně vzdělaný a poučený člověk;
encyklopedický příd.: e. slovnfk naučný;
e-é vědomostivšestranné; encyklopedic-
ky přísl.: e. vzdělaný; encyklopedičnost,
-i ž
encyklopedista [-dy-], -y m 1. kdo zpraco-
vává encyklopedii:francouzští e-é učen­
ci, kt. vydali v 18. stol. franc. encyklo-
pedii 2. kdo má encyklopedické vzdělá­
ní, vědomosti; encyklopedistický [-ty-]
příd.
encyklopedizmus [-dy-], -mu mkniŽ. snaha
o souhrn encyklopedických vědomostí,
směr usilující o jejich uplatnění: fran-
couzský e. 18. století
encystace, -e ž (1 < ř) biol. vytvoření cysty,
součást životmllo cyklu někt. organizmů
(umožňující překonat nepříznivé život-
ní podmínky)
encystovaný příd. biol. obalený cystou
endarteriitida [-ty- i -tý-], endarteriitis
[-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět vnitřní stěny
tepny
endecasillabo [-ka-] neskl. m (it < ř) liter. jam-
bický jedenáctislabičný verš s ženským
rýmem, typický pro it. středověký epos,
sonet aj.
endemie, -e ž (ř) med. dlouhodobý výskyt urč.
(zprav. infekčního) onemocnění lidí na
urč. (omezeném) území; endemický příd.:
e-á choroba; endemicky přísl.
endemit, -u m (ř) bol., zool. druh omezený ve
svém rozšíření na jediné geogr. území
zemského povrchu: stračka karpatská
- e. Tater
endemizmus, -mu m bol., zool. rozšíření en-
demitů
endergonický [-ny-] příd. (ř) biochem. e-á re-
akce (u živých organizmů) při kt. se spo-
třebovává volná energie
en détail [án detaj] (t) obch. v drobném (op.
en gros): prodávat en d.
endikon [-dy-], -u m(um) eltech. televizní sní-
mací elektronka, vidikon
196
endit [-dy-], -u m (ř) zool. endopodit
endivie [-dy- i -dý-], -e ž (I < eg) zahr., potr.
čekanka štěrbák, jejíž listy se užívají jako
zinmí salátová zelenina, eskariol
endo- (ř) vslož. první část s význ. uvnitř, vnitřní,
ento- (op. exo-, ekto-)
endobióza, -y ž (ř) biol. soužití jednoho dru-
hu organizmu v těle druhého, např. řasa
v nálevníku, endosymbióza
endocelulární příd. (ř + I) biol. nacházející se
n. probíhající uvnitř buňky, intracelulár-
ní, vnitrobuněčný: e. pochod
endocervicitida [-ty- i -tý-], endocervici-
tis [-ty-], -tidy ž(ř+ I) med. zánět sliznice
děložního hrdla
endocytóza, -y ž (ř) biol. vnikání látek do
buňky pomocí váčků, které vznikají
vchlipováním povrchové membrány
endoderm, -u m (ř) biol. entoderm, entoblast
endodermis neskl. ž(ř) biol. vnitřní vrstva pri-
mární kůry kořene a stonku rostlin (tvo-
řená buňkami s neúplně zdřevnatělými
stěnami) (op. exodermis)
endodynamomorfní příd. (ř) geol. e. půda
ovlivňovaná chemizmem, hladinou pod-
zemní vody, reliéfem a j. vlastnostmi
horniny
endoenzym, -u m (ř) biochem. enzym působí­
cí jen uvnitř buňky (op. exoenzym); en-
doenzymový příd.
endofág, -a m (ř) biol. organizmus žijící a živí-
cí se uvnitř živočichů a rostlin (op. ekto-
fág)
endofyt, -u m (ř) biol. rostlinný cizopasník
žijící uvnitř organizmu jiné rostliny n.
živočicha (op. ektofyt)
endogamie, -e ž (ř) 1. etn. (v rodové společ­
nosti) uzavírání sňatků jen v rárnci kme-
ne n. jiného podobného společenského
útvaru (op. exogamie) 2. země<!. plemenit-
ba pokrevněpříbuznýchživočichů k zís-
kání čistých linií; endogamický příd.
endogas, -u m (ř + hol) odb. plyn vyrobený
endotermickou reakcí vzduchu s pali-
vem za přítonmosti katalyzátoru
endogenni příd. (ř) odb. vnitřní: med. e. cho-
roby z vnitřních příčin (op. ektogenní);
psych. e. deprese způsobená vnitřní­
mi, zejména biochemickými příčinami
(op. exogenní); geol. e. pochod vázaný na
vnitřní geol. síly (op. exogenní)
endoglyf, -u m (ř) geol. hieroglyf uvnitř vrst-
vy sedimentu
endokard, -u m (ř)anat. blána pokrývající vni-
třek srdeční dutiny, nitroblána srdeční
endokarditida [-dyty- i -tý-], endokardi·
tis [-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět nitroblány
srdeční
endokarp, -u m (ř) bot. vnitřní část oplodí
s odlišnou konzistencí od části vnější
(op. epikarp)
endokontakt, -u m(ř + 1) geol. zóna při vnitřní
straně styčné plochy dvou odlišných
geol. celků, většinou vyvřeliny a jejího
pláště
endokranium [-ny-], -ia s (ř) anal. vnitřní
okostice lebky
endoreduplikace
endokrinni příd. (ř) fyziol. e. žlázy nemající
vývod, odevzdávající výměšek přímo do
krve, žlázy s vnitřní sekrecí (op. exokrin-
ní)
endokrinolog, -a m odborník v endokrino-
logii
endokrinologický příd. k endokrinologie,
k endokrinolog: e-é vyšetření
endokrinologie, -e ž (ř) obor, součást vnitř­
ního lékařství zabývající se funkcí a cho-
robami žláz s vnitřní sekrecí
endokrinopatie [-ty-], -ež(ř)med. souborné
označení pro poruchy žláz s vnitřní sek-
recí
endolit, -u m (ř) bol., geol. rostlina žijící v po-
vrchových dutinách hornin (např. lišej-
mK, někt. řasy uvnitř porézního vápen-
ce)
endolymfa, -y ž (ř) biol. tekutina vyplňující
prostor hlemýžďovéhokanálku ve vnitř­
ním uchu obratlovců; endolymfatický
[-ty-] příd.
endometriom, -u m (ř) med. ohraničené lo-
žisko tkáně podobající se děložní slizni-
ci na neobvyklých místech
endometrióza, -y Ž (ř) med. přítonmost dě­
ložní sliznice mimo dutinu děložní, např.
na orgánech v malé pánvi
endometritida [-ty- i -tý-], endometritis
[-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět sliznice děložní
endometrium, -ia s (ř) med., anal. slizniční
děložní vrstva z epitelu a vaziva
endomitóza, -y ž (ř) biol. zdvojení chromo-
zomů při zachování neporušené jaderné
membrány, vnitřní dělení
endomyokarditida [-dyty- i -tý-], endo-
myokarditis [-ty-J, -tidy ž (ř) med. sou-
časný zánět nitroblány a svaloviny srdeč­
ní
endonartex, -u m (ř) arcml. krytá chrámová
předsíň (nartex) uvnitř baziliky
endoneurium, -ia s (ř) anal. jenmé vazivo
uvnitř nervového svazku
endonukleáza, -y ž (ř + I) biochem. enzym,
kt. štěpí makromolekuly
endoparazit, -a m (ř) biol. cizopasník, kt. žije
uvnitř těla jiného organizmu, entopara-
zit (op. ektoparazit, exoparazit); endopa-
razitický [-ty-] příd.
endopeptidáza [-ty-J, -yž(ř) biochem. enzym
ze skupiny hydroláz katalyzující štěpe­
ní uvnitř polypeptidového řetězce
endoplazma, -y ž (ř) biol. tekutá plazma
uvnitř buněk (op. ektoplazma, exoplaz-
ma); endoplazmatický [-ty-] příd.: biol.
e-á síť; e-é retikulum
endopodit [-dy-], -u m (ř) zool. vnitřní větev
dvojvětevné končetiny korýšů, endit
endopolyploidie [-dy-], -e ž (ř) gen. znmože-
ní počtu sad chromozomů v buněčném
jádře endomitózou
endoprotéza, -y ž (ř + t) med. umělá náhrada
kloubů, např. kyčelního
endoreduplikace, -e ž (ř + 1) gen. zdvojení
struktury chromozomů v inteďázi bez
následného mitotického rozdělení buněč­
néhojádra
'1
endoreický
endoreický příd. (ř) geogr. e-á oblast součást
aridní oblasti, do které vtékají toky
z okolních oblastí (op. exoreická)
endorfin, -u m (ř) chem. e-y látky peptidické
povahy vznikající v mozku, mající účin­
ky moďinu a jemu ph1mzných látek
endosalpingitida [-ty- i -tý-], endosalpin-
gitis [-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět sliznice
vejcovodu
endoskop, -u m (ř) med. přístroj s opt. zaříze­
ním k vyšetřování tělních dutin zrakem
endoskopický příd. med. k endoskopie, k en-
doskop: e-é vyšetření
endoskopie, -e ž med. vyšetřování endo-
skopem (např. bronchoskopie, cystosko-
pie aj.)
endosmóza, -y ž (ř) fyz. chem. osmóza roz-
pouštědla do uzavřeného systému (např.
vody do buňky)
endosperm, -u m (ř) bol. vnitřní bílek v se-
meni rostlin, obsahující zprav. nmožství
glycidů, bílkovin a tuků jako zásobu pro
klíčící rostlinku
endospora, -y ž (ř) bot. výtrus hub uzrávají-
cí uvnitř mateřské buňky (op. exospora)
endosteom, -u m (ř) med. benigní nádor
z kostní tkáně, kt. roste uvnitř kosti
endostyl, -u m (ř) zool. útvar na spodní stra-
ně hltanu u pláštěnců a kopinatců umož-
ňující přijímat mikroskopickou potravu
endosymbióza, -y ž (ř) biol. endobióza
endotel, -u m (ř) anal. ploché epitelové buň­
ky vystýlající cévy; endotelový příd.
endoteliom, -u m (ř) med. nádor endotelové-
ho původu
endotermický, endotermní pří<,l. (ř) odb. do-
provázený spotřebou (tepelné) energie
(op. exotermický, exoternmí): fyz. chem.
e-á reakce; e. děj
endotermie, -e ž (ř) zool. termoregulační
schopnost živočichů udržovat stálou těl­
ní teplotu kolem 37°C zvyšováním pro-
dukce tepla uvnitř těla
endotoxikóza, -y ž (ř) med. otrava organiz-
mu jedy působícími vnitřně, např. léky
ap.
endotoxin, -u m (ř) biochem. antigenní mak-
romolekulární látka, kt. je přítomná
v buněčných stěnách granmegativních
bakrerií,napLstřevních;endotoxinový
příd.
endotracheální příd. (ř) med. jsoucí uvnitř
průdušnice: e. narkóza
endozoochorie, -e ž (ř) biol. rozšiřování rost-
lin prostřednictvímptáků, případně sav-
ců, kteří požírají plody a semena, jež po
průchodu zažívacím traktem zůstávají
nepoškozená a nabývají vyšší klíčivosti
endozoon, -zoa s (ř) zool. e-zoa neparazitic-
ké organizmy žijící uvnitř tělních dutin
živočichů
eneolit, -u m (l + ř) archeol., geol. pozdní doba
kamenná (na přechodu neolitu a doby
bronzové); eneolitický [-ty-] příd.: archeol.
e-á civilizace
energeia, -ie ž (ř) filoz. (ve střec. filozofii)
hybnost, činnost, uskutečnění
197
energetický [-ty-] příd. k energetika, k ener-
getik: tech. e-á soustava souhrn výroben
elektr. energie, tepla, plynu a jaderné
energie spolu se zařízeními pro rozvod
a spotřebu těchto energií; e-á základna
souhrn kapacit zdrojů energie; fyz. e. re-
aktor pro výrobu tepla v jaderné elekt-
rárně; e-á mezera gap; energeticky přísl.
energetik [-ty-], -am odborník v energetice
energetika [-ty-], -y Ž (ř) průmyslový obor
zabývající se výrobou a využitím růz.
druhů energie
energetizmus [-ty-], -mu m (1 < ř) filoz. kon-
cepce někt. přírodovědců (z konce 19.
a začátku 20. stol.) převádějící vše, tedy
i tradiční metafyzické kategorie hmoty
a ducha, na energii
energický příd. plný energie 2, jevící ener-
gii 2, rázný, rozhodný, důrazný: e. muž,
postup; e-é čelo; energicky přísl.: e. po-
stupovat, jednat; energičnost, -i ž: e. pro-
jevu
energie, -e ž (ř) 1. fyz., tech. míra růz. forem
pohybu hmoty projevující se jako její
schopnost vykonávat práci: vodní, tepel-
ná, mechanická, jaderná, atomová e.;
chem. aktivační e. kterou je třeba dodat
molekule dané látky, aby mohla chemic-
ky reagovat; ionizační e. potřebná k io-
nizaci 2. aktivní, činorodé založení lid-
ské povahy, ráznost, rozhodnost: pracov-
ní e. elán; muž plný e.
energo- (ř)v slož. prvníčástsvýzn. energie, ener-
getický
energoblok, -u m (ř + t) tech. blok energetic-
kých zdrojů (v elektrárně)
energovlak, -u m (ř + č) tech. pojízdná elekt-
ráma umístěná na železničních vagonech
enervace, -e ž (I) med. nervové ochabnutí,
vysílení
enervovat ned. i dok. (1) kniž. (koho, co) nervo-
vě vyčerpávat, vyčerpat, unavovat, una-
vit: hluk e-uje; e-aný stálými hádkami;
e-ující prostředí
en face [án fasl (t)kniž. zpředu: portrét enf
enfant terrible [anfan teribl], enfant t-la m
i neskl. mi s (f: ,strašné dítě') kniž. člověk ne-
konvenčního chování uvádějící do roz-
paků své okolí ap.
enfatico [-tyko] přísl. (it)hud. důrazně, vzlet-
ně
enfiláda [an-], -y ž(t)výtv. rovný, přímý sled
místností, jejichž dveřmi je průhled
z jednoho konce budovy na druhý
ent1euráž [anfler-], -e ž (t) (v kosmetice) pO-
stup získávání vonných látek z květin
extrakcí tukem při normální teplotě
engineering [inžinýri-], -u m(a) ekon. posky-
tování inženýrských služeb (projekce,
konstrukce, kompletizace tovármllo za-
řízení ap.)
engoba [an-J, -y ž (f) ker., archeol. povlak
z jenmé plavené hlíny nanášený na ke-
ramiku, sloužící k zakrytí nečistého zá-
kladního střepu a ke zdobení, nástřepí
engram, -u m (ř) med., psych. trvalá změna
v organizmu vyvolaná význanmou vnější
enkopréza
stimulací a vybavitelná při analogické
situaci, vtisk, vtištění, stopa: paměťový
e.
en gros [án gro] (t) obch. ve velkém (nmož-
ství) (op. en détail): nakupovat en g.
enharmonie [-ny-], -e ž (ř) hud. enharmoni-
ka
enharmonika [-ny-], -y ž (ř) hud. způsob za-
měňování tónů tak, že se změní jejich
pojmenování, aniž se při temperovaném
ladění změní jejich výška (např. des -
cis), enharmonie; enharmonický příd.:
hud. e-é tóny
enhydros, -ru m (ř) miner. odrůda chalcedo·-
nu světle šedé barvy, uvnitř dutá a zčásti
naplněná vodou
encheiridion [-dy-], enchiridion, -u m (ř)
zasl. kniŽ. příručka, rukověť, sbírka textů
enchondrom, -u m (ř) med. benigní nádor
chrupavčité tkáně rostoucí uvnitř kosti
enigma [-ny-], -y ž i -tu s (ř) zasl. kniŽ. záhada,
hádanka; enigmatický [-ty-] příd. záhad-
ný, hádankovitý: e. úsměv
enigmatit [-ny-ty-], -u m(ř)miner. černohně­
dý až černý trojklonný nerost ze skupi-
ny amfibolů, křemičitan sodíku (obojí-
ho železa a titanu)
enin [-ny- i -ný-], -u m (ř) biochem. glykosi-
dické barvivo v tmavých vinných hroz-
nech
enjambement [anžambmá], -u [-mánu] mi
neskl. s (t) liter. přesahování věty n. menší-
ho významového celku z jednoho verše
do druhého, přesah
enkapse, -e ž (ř) zool. princip, podle kt. je
každý systém částí (prvkem) systému
vyššího, složitějšího
enkaustika [-ty-], -y, enkaustace, -e ž (ř)
výtv. ant. malířská technika užívající
k nanášení barev voskové směsi, kt. se
zapouštějípůsobenímhorka do kamene,
dřeva n. plátna; enkaustický příd.
enkláva, -y ž (t) odb. oddělené území (n. jeho
část) v cizím prostředí: mezinár. práv. stát-
ní území obklopené územím jiného stá-
tu; les. pozemek obklopený z větší části
lesem; biol. malé společenstvo rostlin,
živočichů uvnitř jiného společenstva
enklitikon [-ty-], -ka s (ř) lingv. nepřízvučné
slovo, kt. následuje po slově přízvučném
a tvoří s ním jeden takt, enklitické slo-
vo, phKlonka (op. proklitikon)
enklize, -e ž (ř) lingv. spojení nepřízvučného
slova se slovem předcházejícím,přízvuč­
ným v jeden přízvukový celek (op. pro-
klize); enklitický [-ty-] příd.: e-á slova
enklitika
enkolpion, -ia s (ř) cfrk. náprsní schránka
s relikvií ve tvaru kříže; kříž, kt. nosí
hodnostáři ortodoxní církve na hrudi;
medailon s vyobrazením Krista n. Pan-
ny Marie
enkómion, -ia s (ř) liter. slavnostní zpěv před­
nášený při hostině za doprovodu lyry,
druh řeckého hynmu
enkopréza, -y ž (ř) med. mimovolná defeka-
ce bez organické poruchy
enkulturace
enkulturace, -e ž (ř + 1) sociol. zast. proces uče­
ní (výchovy, vzdělání), jímž si člověk v
dětství a dospívání osvojuje kulturu,
hodnoty a normy dané společností, so-
cializace
en masse [án mas] (1) kniž. vcelku, hromad-
ně, masově
en miniature [an -nyatýr] (1) kniž. V malém
(měřítku)
enneoda, -y ž (ř) eltech. elektronka s devíti
elektrodami (katoda, sedm mřížek, ano-
da)
eno- (ř) v slož. první část s význ. víno
enocyt, -u m (ř) zool. buňka v osrdečním pro-
storu hmyzu
enoftalmus, -mu m (ř) med. oko vkleslé do
očnice následkem úbytku očnicového
obsahu
enol, -u m (ř) chem. organická sloučenina ob-
sahující v molekule hydroxylovou sku-
pinu vázanou na dvojnou vazbu
enoláza, -ý ž (ř) biochem. enzym katalyzující
jednu z reakcí glykolýzy
enolizace, -e ž (ř) chem. reakce, při kt. dochází
k izomerizaci výchozích karbonylových
sloučenin na odpovídající enoly
enologie, -e ž (ř) nauka o vínech, vinařství
enomanie [-ny-], -e ž (ř) med. blouznění pří­
značné pro opilce
enometr, -u m (ř) vin. hustoměr na stanovení
obsahu lihu ve víně
enormita, -y ž kniŽ. nesmírnost, ohromnost,
enormnost
enormní příd. (1) kniž. nadměrně veliký, ne-
smírný, ohromný: e. úsilí, zisk; e. zásoby;
enormně přísl.: e. vysoký; enormnost, -i ž
enostóza, -y ž (ř) med. nádorovitý výrůstek
kostní tkáně rostoucí uvnitř kosti
enotanin [-ny- i -ný-], -u m (ř+1) vin., chem.
vinná tříslovina
en passant [án pasán] (1) kniŽ. mimochodem,
zběžně: říci jen tak en p.
eos neskl. s (1) filoz. jsoucno, bytí, podstata,
věc, idea
ensi, -ho m(sumerština) hist. titul místních vlád-
ců (nejčastěji města a jeho okolí) ve st.
Sumeru
enstatit [-ty-], -u m (ř) miner. kosočtverečný
nerost, křemičitan hořečnatý, častá sou-
část ultrabazických hornin
enšpígl, -a m(Vl) ob. expr. šibal, šprýmař, čtve­
rák (podle lid. podoby jména něm. le-
gendárního šprýmaře Ulenspiegela, Eu-
lenspiegela): ten kluk je takový e.
entalpie, -e ž (ř) fyz. termodynamická stavo-
vá veličina, jejíž změny se při izobaric-
kých dějích projevují jako předávané
teplo
entaze, -e, entasis [-zi-] neskl. ž (ř) (v ant. ar-
chitektuře) křivka sotva znatelného ze-
sílení směrem k hlavici se zužujícího dří­
ku ant. sloupu
entelechie, -e ž (ř) filoz. (v Aristotelově filo-
zofii) výraz vyjadřující rozdíl mezi sku-
tečností a možností; (ve vitalizmu)
zvláštní nemateriální síla specifická pro
živou přírodu
198
entente [antánt] neskl. m (1) polit. úzký vztah
porozumění a značné shody zájmů v po-
lit. otázkách mezi dvěma či více státy; v
1. světové válce označení států Dohody;
hist. entente cordiale [kordjal] franc.-brit-
ská smlouva o rozdělení sfér vlivu ve
sporných oblastech Afriky a Asie (z r.
1904)
enter [-trl, -tru m(a)výp. tech. "vstup", ozna-
čení klávesnice na počítači pro odeslání
pokynu
enter-, entero- (ř) v slož. první část s význ. stře­
vo, střevní, vnitřnosti
enterální příd. (ř) med. střevní: e. infekce
enteritida [-ty- i -tý-], enteritis [-ty-], -tidy
ž (ř) med. zánět tenkého střeva
entero- i enter-
enterobióza, -y ž (ř) med. choroba vyvolaná
roupy, roupovitost
enteroceptor, -u m (ř + 1) med., psych. smyslo-
vé nervové zakončenípřijímajícípodně­
ty z vnitřku těla
enterocystom, -u m (ř) med. cystický nádo-
rovitý střevní útvar
enterohepatitida [-tyty- i -tytý-], entero-
hepatitis [-tyty-], -tidy ž (ř) vet. nekrotic-
ký zánět jater a slepého střeva drůbeže,
zejm. krůt
enterokináza, -y ž (ř) biochem. bílkovinná lát-
ka ve střevě měnící neúčinný trypsino-
gen na účinný trypsin
enterokok, -u m (ř) biol. (dř.) střevní mikrob
rodu Streptococcus
enterokolitida [-ty- i -tý-], enterokolitis
[-ty-], -tidy ž (ř) med. akutní zánět tenké-
ho a tlustého střeva
enterolit, -u m (ř) 1. archeol. zkamenělé zbyt-
ky obsahu střev vymřelýchzvířat 2. med.
střevní kámen
enterolitiáza [-ty-], -y ž (ř) med. přítomnost
kamenů ve střevě
enteropexe, -e ž (ř) med. chirurgické upev-
něnístřeva
enteroptóza, -y ž (ř) med. sklesnutí břišních
svalů
enteroragie, -e ž (ř) med. krvácení ze stěny
tenkého střeva
enterospazmus, -mu m (ř) med. střevní křeč
enterostaxe, -e ž (ř) med. krvácení ze stěny
střevní
enterostenóza, -y ž (ř) med. zúžení střeva
enterotoxikóza, -y ž (ř) med. onemocnění trá-
vicího ústrojí způsobené toxiny někt.
mikrobů, projevující se zvracením a prů­
jmy
enterotoxin, -u m (ř) biol., med. jed někt. střev­
ních mikrobů
enterovakcína, -y ž (ř + 1) med. vakcína po-
dávaná ústy (per os)
enterovir(us), -u m (ř + 1) biol. virus (patřící
mezi pikornaviry a obsahující kyselinu
ribonukleovou) působící onemocnění
spojené se záněty zažívacího ústrojí
a s poškozením nervového systému
(např. virus dětské obrny)
entertainer [antrtajnr], -a m (a) kniŽ. bavič,
konferenciér, diskžokej
entropie
entita [-ty-], -y ž (1) 1. filoz. podstata dané
věci, jsoucnost (pův. scholastický ter-
mín) 2. jad. fyz. základní objekt zkoumá-
ní, jako je částice, jádro, atom ap.
entlovat ned. (n) krejč. slang (co) obnitkovávat:
e. okraj látky
ento- (ř) v slož. první část s význ. vnitřní, uvnitř,
endo- (op. ekto-, exo-)
entoblast, -u m (ř) biol. entoderm
entoderm, -u m (ř) biol. vnitřní zárodečný list,
kt. vzniká při vývoji embrya živočichů i
člověka ve stadiu gastruly, endoderm,
entoblast (op. ektoderm, ektoblast)
entoleter, -u m (ř + 1) zeměd., potr. stroj k hu-
bení škůdců v obilí a v mlýnských vý-
robcích
entomo- (ř) v slož. první část s význ. 1. hmyz
2. entomologie, entomologický
entomofág, -u m (ř) biol. organizmus požíra-
jící hmyz, např. pavouci, rosnatka, bak-
terie a někt. houby; entomofágní příd.:
e. houby parazitující na těle n. uvnitř těla
hmyzu
entomofauna, -y ž (ř + 1) zool. soubor druhů
hmyzu obývajících urč. území
entomofilie, -e ž (ř) bot. opylování rostlin
prostřednictvímhmyzu, hmyzosnubnost,
entomogamie; entomofilní příd.: e. rost-
liny jejichž pyl přenáší hmyz, hmyzo-
snubné, hmyzosprašné
entomogamie, -e ž (ř) bot. entomofilie; en-
tomogamní příd.: e. rostliny
entomolog, -a m (entomoložka, -y ž) od-
borník v entomologii
entomologický příd. k entomologie, k ento-
molog: e-é sbírky; e. výzkum
entomologie, -e ž (ř) obor zoologie zabýva-
jící se studiem hmyzu
entoparazit, -a m (ř) biol. endoparazit; ento-
parazitický [-ty-] příd.
entopie, -e ž (ř) bot. typ umístění rostlin ur-
čený polohou krajiny, matečnou horni-
nou aj.; entopický příd.
entreakt [antrl akt], -u m (1) div., liter. doba
mezi spuštěním a opětným vytažením
opony, meziaktí; mezihra vyplňujícítuto
dobu
entrée [antré] neskl. s(1) 1. kniž. vstup, vchod;
vstupné 2. hud. slavnostní hudba při vstu-
pu význačných osob, intráda 3. zast. kuch.
předkrm 4. art. klaunské e. samostatné
vystoupení, číslo cirkusového klauna
entrefilet [antrfile], -u [-etu] mi neskl. s (1) li-
ter. krátký, vtipný aktuální článek umís-
těný v čele denních zpráv
entrefinos, -u m(šp) kož. přírodní n. barvená
kožešina z jehnětiny n. skopovice, se
speciálně stříkaným povrchem
entremés neskl. ž (šp) liter. (ve šp. dramatu)
krátká komická realistická scénka s lid.
prvky hraná mezi prvním a druhým ak-
tem
entropie, -e ž (ř) 1. mat. míra stupně nejistoty
náhodného pokusu 2. fyz. chem. termody-
namická stavová veličina, kt. je mírou
neuspořádanostisystému 3. biol. míra ne-
uspořádanosti soustavy, jejíž růst vyjadřu-
entropium
je přechod od organizovaných, málo prav-
děpodobných stavů k množině stavů cha-
otických s vysokou pravděpodobností
vzniku 4. (v teorii informace) střední hodno-
ta množství informace obsažená ve vý-
skytu někt. jevu z úplného souboru ne-
slučitelných jevů, střední množství infor-
mace; entropický příd.
entropium, -ia s (ř) med. vadná poloha oč­
ních víček
entrovat ned. (a) výp. tech. slang odesílat poky-
ny stisknutím klávesnice enter
entuziast, -a, entuziasta, -y m (ř) kniŽ. nad-
šenec, zanícenec: divadelní e.
entuziastický [-ty-] příd. k entuziazmus,
k entuziast, entuziasta
entuziazmus, -mu m (ř) kniž. nadšení, zaní-
cení pro něco: životní, pracovní e.; e. pro
hudbu; náb. pocit naplnění božstvím, při
kt. mizí povědomí vlastní identity
entyméma, -y ž i -tu s, entymém, -u m (ř)
log. (v tradiční formální logice) zprav.
deduktivní úsudek, v kt. není explicitně
vyjádřena někt. z jeho premis nebo zá-
věr, zejm. pokládáme-li je za samozřej­
mé
enudace, -e ž (1) kniž. obnažení, odhalení
enukleace, -e ž (1) med. operativní vyjmutí
ohraničených kulovitých útvarů, např.
cyst, oka aj.
enumerace, -e ž (1) kniž. výčet: e. fakt; enu-
merační, enumerativní [-ty- i -tý-] příd.:
e-ční technika využívající enumerace
enunciace, -e ž (1) kniŽ. výrok, oznámení,
prohlášení: politická e.
enunciát, -u m(1) práv. základní součást soud-
ního rozhodnutí
enunciativní [-ty- i -tý-] příd. (1) lingv. e. věta
oznamovací
enuretik [-ty-], -a mmed. kdo trpí enurézou
enuréza, -y ž (ř) med. bezděčné pomočová­
ní, zejm. noční
environment [invajron-], -u m(a) výtv. V pop-
artu plastika zaujímající celý okolní pro-
stor; součást happeningových akcí, do-
kument těchto akcí
environmentalizmus [invajron-], -mu m(a)
psych. směr zdůrazňující převážný vliv
prostředí na formování osobnosti a je-
jích schopností; environmentální příd.
en vogue [án vogl (1) kniž. v proudu, na vr-
cholu popularity
envoi [ánvoa] neskl. s (1) liter. přímé oslovení
historicky určitého n. fiktivního adresá-
ta v závěrečné sloce básně, součást franc.
villonské balady, poslání
enzet, -u m (Vl) bot. rostlina rodu Ensete po-
dobná banánovníku, pěstovaná zejm.
v Etiopii, z jejíž dužnatých nepravých
kmenů se lisováním a fermentací získá-
vá škrob k přípravě místních jídel
enzootie [-ty-], -e ž (ř) vet. hromadná nákaza
zvířat vyskytujících se stabilně v urČ.
oblasti; enzootický příd.; enzooticky
přísl.
enzym, -u m (ř) biochem. složitá organická lát-
ka bílkovinné povahy katalyzující. v or-
199
ganizmech chem. reakce; enzymový, en-
zymatický [-ty-] příd.: e-é látky; e-ická
hodnota k111Jiva; e-ová jednotka míra pro
aktivitu enzymu
enzymologie, -e ž (ř) nauka o enzymech za-
bývající se jejich výskytem, vlastnostmi,
enzymatickými reakcemi ap.; enzymo-
logický příd.
enzymopatie [-ty-], -e ž (ř) med. porucha
funkce enzymů nezbytných pro látkovou
přeměnu v organizmu
enzymový i enzym
eo- (ř) v slož. první část s význ. světlo, život, jit-
řenka
eobiont, -a, -u m (živ.lnež., 4. j. -ta, -t) (ř) biol.
nejjednodušší živý systém schopný me-
tabolizmu a reprodukce, vzniklý v pro-
cesu vývoje života na Zemi
eocén, -u m (ř) geol. stratigrafické střední od-
dělení paleogénu (starších třétihor); eo-
cenní, eocénový příd.: e. epocha, vrstvy
eofýtikum [-ty-], -ka s (ř) paieont., bot. období
vývoje rostlinstva zahrnující rozvoj moř­
ských řas s nejstaršími nálezy rostlin-
ných zbytků
eoglaciál, -u m (ř+ 1) geol. obecné označení
pro první úsek glaciálu (předcházející
pleniglaciálu)
eo ipso [eó ipsó] (l)kniž. už tím, už v tom ... ;
právě proto
eolický příd. (ř) geol. e-é nížiny vytvořenévě­
trem usazenými hominami; e-á činnost
působení vzdušných proudů ve vývoji
zemského povrchu
eolit, -u m(ř) archeol. kamenný artefakt z kon-
ce třetihor (jehož opracování člověkem
je sporné)
eologlyptolit, -u m (ř) geol. valoun obrouše-
ný z jedné n. více stran pískem hnaným
větrem, hranec
eon, -u m (ř) geol. nejvyšší geochronologická
jednotka
eonizmus [-ny-], -mum(ř)med.,psych. odchyl-
né sexuální sebevědomí projevující se
touhou žít po způsobu druhého pohlaví
eosféra, -y ž (ř) geof. vnější nejvyšší část at-
mosféry
eosforit, -u m (ř) miner. mastně lesklý, bez-
barvý jednoklonný nerost, vodnatý a zá-
saditý fosforečnan dvojmocného železa,
manganu a hliníku
eotvos [etveš], -e m (Vl) (dř.) jednotka tího-
vého zrychlení, zn. E (nazv. podle maď.
fyzika L. Eotvose)
eozin, -u m (ř) chem. intenzivní, fluoreskující
červené barvivo, bromovaný fluorescein;
eozinový příd.: e. papír barvený eozinem
eozinofd, -u m med. bílá krvinka, v jejímž
plazmatu se zrnka barví eozinem, eozi-
nofilní leukocyt
eozinofIlie, -e žmed. znmožení eozinofilních
leukocytů
eozinofdní příd. (ř) med. barvící se eozinem
eozinový i eozin
eozoonový příd. (ř) geo!. e-á textura organic-
ky vzniklá textura metamorfovaných
karbonátových hornin
epicentrum
epagoga, -y ž (ř) log. aristotelský pojem pro
logický úsudek z jedinečného na všeo-
becné
epakta, -y ž{ř) l.astr. stáří Měsíce (ve dnech)
na začátku nového roku 2. círk. číslo,
podle kt. se vypočítává v církevním ka-
lendáři datum Velikonočníneděle
epanadiploze [-dy-], -e ř (ř) liter. figura spo-
čívající v tom, že ze dvou vět (veršů)
jsoucích ve vzájemném vztahu první za-
číná stejným slovem, jakým druhá kon-
čí
epanafora, -y ž (ř) liter. figura záležející
v opakování stejných slov na začátku
vět, veršů n. slok po sobě následujících,
anafora
epanalepse, -e ž (ř) liter. figura spočívající
v opakování slov (slovních spojení)
v jedné větě (verši), případně ve větách
po sobě následujících
epanastrofa, -y Ž (ř) liter. figura spočívající
v opakování týchž slov na konci jedno-
ho a na začátku následujícího verše, věty,
případně na konci a na začátku soused-
ních strof, palilogie
eparcha, -y m (ř) 1. hist. představený správní
oblasti vých. říše římské, prefekt 2. círk.
biskup ortodoxní církve
eparchiální příd. k eparch'le, k eparcha: e.
správa
eparchie, -e ž (ř) 1. hist. správní oblast vých.
říše římské 2. círk. obvod biskupa orto-
doxní církve
epeiroforéza, -y ž (ř) geo!. řidč. horizontální
pohyby kontinentů měnící vzájemnou
polohu i polohu vůči pólům
epeirogeneze, -e ž (ř) geof., geol. epirogeneze;
epeirogenetický [-ty-] příd.: e-é pohyby
ependym, -u m (ř) anat. výstelka dutin cent-
rálmno nervového systému (mozkových
komor a míšního kanálu)
ependymoblastom, -u m (ř) med. zhoubná
varianta ependymomu
ependymom, -u m (ř) med. nádor vycházejí-
cí z výstelky mozkových komor n. cent-
rálního míšního kanálu
epenteze, -e ž (ř) lingv. vkládání hlásky do
skupiny hlásek kvůli ulehčení výslov-
nosti (např. osm vyslovované [osum]);
epentetický [-ty-] příd.: e-é e vkladné
epi- (ř) v slož. první část s význ. nad, při, na, na
povrchu
epiatlantik [-ty-], -u m (ř) geo!. mladší doba
středníhoholocénu s rozvojem zeměděl­
ství a pastevectví mladší doby kamenné
a bronzové
epiblast, -u m (ř) 1. biol. ektoderm 2. bot. malý
šupinkovitý výrůstek na klíčku trav
epiblefaron, -u m (ř) med. zvláštní kožní řasa
při vnitřním očním koutku
epiblém, -u m (ř) bot. pokožka kořenů rostlin
neobsahující kutikulu
epicentrum, -ra s (ř + 1) 1. geo!., geof. místo
ležící na povrchu Země svisle nad pod-
zemním východiskem otřesů 2. jad. fyz.,
voj. místo ležící přímo pod místem vý-
buchu atomové pumy
epicko-Iyrický
epicko-Iyrický příd. (ř) liter. epický a lyrický,
epický s lyrickým zabarvením: e-á bá-
seň
epický příd. (ř) liter. výpravný, dějový: e-á
báseň; e. sloh; e-é divadlo zdůrazňující
plynule vyprávěný phběh bez výrazných
dramatických konfliktů; epicky přísl.;
epickost, epičnost, -i ž
epicykl, -u, epicyklus, -lu m (ř) astro myšlená
kružnice, po níž se podle Ptolemaiovy
geocentrické soustavy pohybují planety
epicykloida, -y ž (1 < ř) mat. křivka opisova-
ná body kružnice při kotálení po jiné
kružnici
epicystostomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření močového měchýře nad stydkou
sponou
epidemie, -e ž (ř) med. hromadný výskyt in-
fekčních onemocnění v urč. oblasti a
v urč. časovém období: chřipková e.; e.
žloutenky; epidemický příd.: e-é choro-
by; epidemicky přísl.
epidemiolog, -am (epidemioložka, -y ž)
odborník v epidemiologii
epidemiologický příd. k epidemiologie,
k epidemiolog: e-á stanice; med. e-á bdě­
lost surveillance; epidemiologicky přísl.:
zárodek e. důležitý
epidemiologie, -e ž (ř) obor zabývající se
studiem příčin, vzniku a zákonitostí šíře­
ní infekčních chorob, jejich prevencí
a likvidací
epidemiomikrobiologický příd. (ř) odb. epi-
demiologický a mikrobiologický, zabý-
vající se epidemiologií a mikrobiologií:
e. úsek
epidermis neskl. ž (ř) 1. bot. ochranné krycí
pletivo rostlinných orgánů, pokožka
2. biol. (u živočichů) vrchní vrstva kůže
tvořená krycím epitelem, pokožka; epi-
dermální příd.: e. buňka
epidermizace, -e ž (ř) med. vytvoření nové
pokožky na poraněnémmístě; epidermi-
zační příd.
epidermofytóza, -y ž (ř) med. kožní onemoc-
nění rukou a nohou vyvolané plísněmi
druhu Epidermophyton
epidiaskop [-dy-], -u m(ř) fyz. přístroj k pro-
mítání diapozitivů i neprůhledných pa-
pírových pozitivů, fotografií, ilustrací ap.
epidimitida [-dy-ty- i -tý-], epidimitis
[-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět nadvarlete růz­
né etiologie
epidot, -u m (ř) miner. jednoklonný nerost,
zásaditý křemičitan vápníku, hliníku
a trojmocného železa s řadou odrůd po-
dle chem. složení
epidurální příd. (ř + 1) anat., med. uložený nad
tvrdou plenou (mezi tvrdou plenou
a kostí): e. hematom
epifanie [-ny-], -e ž (ř) ant. zjevení božstva;
círk. slavnost zjevení Páně připadající na
6. ledna, svátek ní králů
epifaryngoskopie, -e ž (ř) med. vyšetření hl-
tanu a nosohltanu
epifarynx, -ngu m (ř) 1. anat. nosní část hlta-
nu 2. zaol. součást ústního ústrojí hmyzu
200
tvořená vnitřní kožovitou stěnou horní-
ho pysku
epifauna, -y ž (ř) zaol. vodní živočichové žijí-
cí při sedle na dně vodních nádrží, na
rostlinách a ponořených předmětech
(op. infauna)
epifenomen, -u m (ř) filoz. průvodní jev něj.
věci n. procesu, jehož přítomnost n. ne-
přítomnost danou věc n. proces neovliv-
ňuje
epifonéma, -y ž i -tu s (ř) liter. mravoučné
zvolání, etická výzva na závěr projevu;
epifonematický [-ty-] příd.
epifora, -y ž (ř) 1. liter. opakování týchž slov
na konci veršů, antistrofa 2. med. (zvýše-
né) slzení, slzivost; epiforický příd.
epifráze, -e ž (ř) liter. figura, při kt. se k větě
zdánlivě ukončené přidávají další slova,
slovní spojení ap. rozvíjející vedlejší
myšlenky
epifyt, -u m (ř) bot. rostlina žijící přisedle na
povrchu jiných rostlin, avšak živící se
samostatně, neparazitující
epifyton, -u m (ř) bot. společenstvo orga-
nizmů žijících přisedle na rostlinách
epifýza, -y ž (ř) anat.1. kloubní koncová část
dlouhých kostí 2. část mezimozku, šišin-
ka; epifyzální, epifýzový příd.
epigamie, -e ž (ř) biol. 1. přitažlivost jedinců
odlišného pohlaví vlivem nápadného
vněj šku 2. zvyšování počtu kopulací ga-
met; epigamní příd.: zool. e. chování(živo-
čichů) s výraznými projevy, kt. jsou v
přímém vztahu k rozmnožování
epigastrium, -ia s (ř) anat. nadbřišek
epigeneze, -e ž (ř) 1. biol. teorie o zárodeč­
ném vývoji živočichů, podle níž je tento
vývoj souhrnem přeměn, které nejsou
předurčeny2. geol. vznik údolí z pův. rov-
ného povrchu, který přikrývá zlomově
vrásný složitý podhled; epigenetický
[-ty-] příd.: e-á teorie; geol. e-á ložiska;
e-á textura sedimentů
epigeon, -u m (ř) biol. organizmy žijící ve
svrchní vrstvě půdy n. na povrchu půdy
epiglottis [-ty-] neskl. ž(ř)anat. elastická chru-
pavka povlečená sliznicí, uzavírající při
polykání vchod z hltanu do hrtanu, pří­
klopka hrtanová
epigon, -a m (epigonka, -y ž) (ř) napodobi-
tel významných tvůrců v umění a ve
vědě (pův. ve starověku pokračovatel
v díle předků): e-i Vrchlického; epigon-
ský, řidč. epigonní příd.: e-á poezie
epigonství, -í s (ř) napodobitelstvf, následov-
nictví: jalové e.
epigraf, -u m (ř) nápis; nadpis, heslo: e. na
náhrobku
epigrafický příd. k epigrafie, k epigraf: e-é
umění
epigrafie, -e, epigrafika, -y ž (ř) hist. jedna z
pomocných historických věd zabývající
se starými rytými n. tesanými nápisy
epigram, -u m (ř) liter. krátká reflexivní, di-
daktická báseň s vtipnou, satirickou po-
intou
epigramatický [-ty-] příd. k epigram, k epi-
epilepsie
gramatik: Havlíčkovy e-é verše; epigra-
maticky příSI.: e. vyostřený
epigramatik [-ty-], -a m autor epigramů
epicheirema, -y ž i -tu s (ř) log. úsudek slo-
žený ze sylogizmů tak, že závěry dvou
sylogizmůtvoří premisy závěrečného sy-
logizmu
epichlorhydrin, -u m (ř) chem. derivát pro-
panu, nehořlavé rozpouštědlo celulózy,
laků ap.
epichorický příd. (ř) kniŽ. místní, domácí
epik, -a m (ř) 1. epický básník 2. kdo rád
obšírně a podrobně vypravuje
epika, -y ž (ř) liter. výpravná (vypravující) li-
teratura veršovaná i prozaická, jeden ze
základních liter. druhů: e. Vrchlického
epikantus, -tu m (ř) anat. kožní záhyb horní-
ho očního víčka překrývajícívnitřní oční
koutek
epikard, -u m (ř) anat. serózní blána pokrý-
vající srdce
epikarp, -u m (ř) bot. vnější vrstva oplodí,
exokarp (op. endokarp)
epikléze, -e ž (ř) círk. (v římkat. a pravoslav-
né církvi) složka eucharistické modlit-
by, jíž si kněz vyprošuje proměnu chle-
ba a vína
epikoinon, -oina s (ř) lingv. řidč. vespolné pod-
statné jméno, např. sirotek (hoch n. dív-
ka)
epikondyl, -u m (ř) anat. výčnělek kondylu,
na kt. se upínají svaly a vazy, místo čas­
tých zlomenin: e. lýtkový, holenní
epikontinentální [-ty-] příd. (ř + 1) geol. nachá-
zející se při kontinentu: e. moře, okraj
moře mělké, nepřesahující hloubku 200
metrů, zaplavující přechodně pevninu; e.
usazeniny usazeniny v epikontinentál-
ních mořích
epikotyl, -u m (ř) bot. první stonkový článek
nad dělohami, patrný zvláště u klíčících
rostlin, článek nadděložní
epikrize, -e ž (ř) med. závěrečná, souhrnná
zpráva o nemocném a jeho onemocnění
epikureizmus, -mu m (Vl) filoz. helénistická
filoz. škola založená Epikurem, zdůraz­
ňující etické principy přátelství, nebáz-
livosti a rozumného užívání slasti
epikurejec, -jce m 1. filoz. stoupenec epiku-
reizmu; žák Epikurův: řečtí e-i 2. kniŽ.
milovru1c klidu, pohodlí, slasti, požitkář
epikurejský příd. k epikureizmus, k epiku-
rejec: e-áfilozofie, zásada; -kniŽ. e. způ­
sob života požitkářský; epikurejství,
-í s: oddávat se e.
epilace, -e ž (1) med. odstranění, odstraňová­
ní nežádoucích chloupků, vousů, depi-
lace; epilační příd.: e. nástroj
epilamen, -u s (ř) řem. (v hodinářství) tenká
vrstva vhodné látky na povrchu maza-
ných součástí zabraňující roztékání ho-
dinářského oleje
epilamování, -í sřem. (v hodinářství) naná-
šení, nanesení epilamenu na povrch sou-
částí
epilátor, -u mmed. nástroj k epilaci
epilepsie, -e ž (ř) med. choroba vyznačující
epileptický
se opakováním záchvatů a poruchami
vědomí růz. stupně, případně s křečemi,
neodb. padoucnice
epileptický [-ty-] příd. k epilepsie, k epilep-
tik: e-é křeče, záchvaty; e-á žena epilep-
tička
epileptiformní [-ty-] příd. (ř + 1) med. podo-
bající se, podobný epilepsii
epileptik [-ty-], -a m (epileptička, -y ž) (ř)
člověk stižený epilepsií
epilimnion [-ny-], -u m (ř) vod. horní vrstva
vody ve vodní nádrži, stejně prohřátá,
promíchávaná větrem a proudy
epiliton, -Um (ř) bot. společenstvo organizmů
žijících přisedle na kamenech
epilog, -u m (ř) 1. liter. závěr díla, doslov,
zejm. dramatu (op. prolog) 2. hud. dohra,
samostatná část cyklické skladby; epi-
logický příd.
epilování, -í s (1) kaž. odstraňování pesíků
z kožešin vystřihováním na speciálních
strojích
epimer, -u m(ř) 1. chem. monosacharid vzni-
kající při epimeraci 2. zaol. zadní část
bočních pleur hrudních článků hmyzu;
kyčelní ploška kráčivých končetin někt.
roztočů; epimerní příd.: chem. e. cukr
epimerace, epimerizace, -e ž (ř) chem. (při
přeměně cukru v organizmu) změna pro-
storového uspořádání na jednom z uhlí-
kových atomů; epimerační,epimerizač­
ní příd.
epináos, -áu m (ř) archit. zadní síň ant. chrá-
mu s vlastním vchodem, zprav. uzavře­
ná mříží, sloužící k uskladnění zvl. chrá-
mového pokladu
epinastie [-ty-], -e ž (ř) bot. pohyb rostlinných
orgánů vyvolaný nerovnoměrným růs­
tem jejich vrchní a spodní strany
epinefrektomie, -e ž (ř) med. chirurgické vy-
nětí nadledviny
epinefrin, -u m(ř) biol. hormon dřeně nadled-
vin, adrenalin
epinefritida [-ty- i -tý-], epinefritis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánět nadledviny
epineurium, -ia s (ř + 1) anat. vazivo obsahu-
jící periferní nerv
epingl, -u m (f) text. vlněná žebrovaná tkani-
na plátnové n. ripsové vazby, uŽív. jako
potahová látka, plášťovina aj.
epinik [-ny-], -u m, epiníkion [-ný-], -ia
s (ř) liter. řecká óda na oslavu vítězů v ná-
rodních gymnastických hrách
epipaleolit, -u m (ř) archeol. řidč. období na
sklonku paleolitu
epipelagiál, -u m (ř) biol.. geol. prostředí moř­
ských vod v plně prosvětlené zóně (až
do hloubky 100 m), vyznačující se bo-
hatou zvířenou
epirogeneze, -e ž (ř) geof., geol. dlouhodobé
zdvihy a poklesy v rozsáhlých oblastech
zemské kůry, epeiroieneze; epirogene-
tický [-ty-] příd.: e-é pohyby
episiotomie [-zi-], -e ž (ř) med. nástřih hrá-
ze
episklera, -y ž (ř) anat. jemná vazivová vrst-
va na bělimě oční (mezi ní a spojivkou)
201
episkleritida [-ty- i -tý-], episkleritis
[-ty-], -tidy ž med. zánět episklery
episkop, -a m (ř) círk. biskup, zejm. pravo-
slavné církve; episkopální příd.: e. cír-
kev zachovávající biskupskou hierarchii
episkop, -u m (ř) fyz. přístroj k promítání ne-
pr.'íhledných předloh osvětlených dopa-
dajícím světlem; episkopický příd.: e.
přístroj
episkopalizmus, -mu m (ř) círk. směr v ka-
tol. církvi (od 1. poloviny 14. stol.) pro-
pagující převahu koncilu nad pravomo-
cípapeže
episkopát, -u m(ř) 1. hodnost biskupská, bis-
kupství 2. sbor biskupů; episkopátní příd.
episkopický i episkop, -u
episnímač, -e m (ř + č) sděl. tech. televizní sní-
mač neprůhledných obrazových zázna-
mů, např. fotografií, tiskovin, kreseb
epispadie [-dy-], -e ž (ř) med. vrozený roz-
štěp močové trubice na přední straně
epistaxe, -e ž (ř) med. krvácení z nosu
epistaze, -e ž (ř) gen. funkční nadřazenost jed-
noho genu nad jiným genem
epistémé neskl. s (ř) filoz. (řec.) vědění, věda,
kt. je pravým poznáním proti pouhému
"mínění" (doxa); (ve franc. strukturaliz-
mu) označení velkých celků vědění, kt.
strukturují historický vývoj civilizace a
kultury
epistemický příd. (ř) odb. týkající se pozná-
vání n. vědění
epistemolog, -a modborník v epistemolo-
gii
epistemologický příd. k epistemologie, k
epistemolog: e-á teorie; e. rozbor myš-
lení
epistemologie, -e ž (ř) filoz. teorie poznání,
zejm. vědeckého
epistilbit [-ty-], -Um(ř)miner. bezbarvý i sla-
bě žlutý či modrý jednoklonný nerost ze
skupiny heulanditu, vodnatý silikát vá-
penatý
epistolární, epistulární příd. (1 < ř) liter. do-
pisový: e. literatura, román
epistolář, -e m (1 < ř) 1. liter. soubor dopisů,
listář 2. círk. středověká církevní kniha
obsahující čtení z dopisů apoštolů
epistolograf, -a m(ř) liter. autor dopisů, listů
(majících povahu literárních děl): výbor
z římských e-ů
epistolografický příd. k epistolografie, k
epistolograf: e-á činnost Bohuslava Ha-
sištejnského
epistolografie, -e ž (ř) liter. (pův. v antice)
žánr dopisů, listů psaných autorem
n. jménem historické osoby (majících
povahu literárních děl)
epistomatický [-ty-] příd. (ř) bot. e-é listy
s průduchy jen na svrchní straně, zejm.
u vodních rostlin s listy plovoucími na
hladině, např. u leknínu bílého
epistrofeus, -ea m(ř) anat. druhý krční obra-
tel, čepovec, axis; epistrofický příd.
epistulární i epistolární
epistyl, -u m, epistýlion, -ia s (ř) archit. archi-
tráv
epizoda
episylogizmus, -mu m(ř) log. (v polysylogiz-
mu) urč. sylogizmus ve vztahu k sylo-
gizmu, po němž následuje
epištola, -y ž (ř) 1. círk. apoštolský list k věří­
cím; výňatek z něho čtený při mši
2. liter. nabádavý umělecký list, zejm. hu-
moristické a satirické povahy: Havlíčko­
vy Kutnohorské e-y; epištolka, -y ž
zdrob. k 2: Kainarovy e-y; epištolní příd.:
círk. e. strana oltáře kde kněz čte epištolu
epitaf, -u m (ř) 1. náhrobní nápis 2. reliéfní
náhrobní deska na kostelní stěně; epita-
fový příd.: e. obraz
epitalamus, -mu m (ř) anat. část mezimozku
při dorzálním okraji stropu III. komory
obsahující epifýzu
epitel, -u m (ř) anat. tkáň složená z několika
vrstev buněk ležících těsně vedle sebe, s
nepatrným množstvím mezi buněčné
hm9ty, výstelka; epiteliální, epitelový
příd.: e., e-é buňky
epiteliom, -u mmed. nádor vycházející z epi-
telu: maligní e. karcinom; epiteliomový
příd.
epitelizace, -e ž med. tvoření epitelu, pokrý-
vání rány epitelem; epitelizační příd.
epiteloidní příd. podobný epitelu
epitelový i epitel
epiteton, -ta s (ř) liter. druh obrazného pojme-
nování, básnický přívlastek: e. omans
(ozdobné, např. modré chlumy); e. con-
stans [kon-] (stálé, např. širé pole); epi-
tetonický [-ny-] příd.
epitéza, -y ž (ř) med. funkční a kosmetická
náhrada ztracené části těla z důvodů es-
tetických (např. prsu po jeho amputaci)
epithalamion [-ta-], -ia s (ř) liter. řec. svateb-
ní píseň zpívaná sborem chlapců a dí-
vek před dveřmi manželova domu po při­
vedení svatebního páru
epitomé neskl. ž (ř) liter. výtah z obsáhlejšího
(vědeckého) díla; rukověť
epitrachelium, -ia s (ř) archit. hypotrache-
lion
epitrit, -u m (ř) liter. (vant. metrice) stopa tr-
vající 7 mor v kombinaci 3 dlouhých a 1
krátké slabiky
epitrofie, -e ž (ř) bot. zvýšený růst postran-
ních částí rostlin
epituberkulóza, -y ž (ř + 1) med. klínovité
ložisko, zprav. v horním plicním laloku,
kt. se jeví zastíněním na rentgenovém
snímku
epizace, -e ž kniŽ. dodání, dodávání epické-
ho rázu; epizační příd.
epizenxis, -xe ž (ř) liter. básnická figura spo-
čívající v opakování slova v téže větě n.
v těsné blízkosti (např. teče voda, teče)
epizit, -a m (ř) zool. živočich živící se lovem
a zabíjením kořisti, dravec, predátor
epizoda, -y ž (ř) 1. drobný vedlejší phběh,
jev: e. z cesty; liter., div. kratší uzavřený
dějový úsek n. vložený vedlejší phběh
v eposu, románu, dramatu ap. 2. hud.
mezihra, mezivěta ve fuze, sonátové větě
ap.; epizodický [-dy-], epizodní příd.: e.
příběh; e., e-á role; - geogr. e-á řeka ob-
 epizodista
čas tekoucí, zejména v pouštních a po-
lopouštních oblastech
epizodista [-dy-], -y m (epizodistka, -y ž)
herec hrající epizody
epizom, -u m (ř} gen. aktivní částice buď in-
tegrovaná v chromozomu n. autonomní
částice v cytoplazmě
epizóna, -y ž (ř} geo!. nejnižší stupeň přemě­
ny hornin, kdy vznikají vodnaté siliká-
ty, fylity, zelené břidlice aj.
epizoochorie, -e ž (ř} bio!. rozšiřování semen
a plodů prostřednictvím živočichů, na
jejichž povrchu (srsti, pen) se zachycu-
jí, exozoochorie
epizoon, -zoa s (ř) zoo!. neparazitický živo-
čich usídlený na jiném živočichu, např.
čmelík na savcích
epizoonóza, -y ž (ř} med. kožní choroba vy-
volaná parazity žijícími na povrchu těla,
např. svrab
epizootie [-ty-], -e ž (ř} vet. hromadná náka-
za zvířat vyskytující se na velkých úze-
mích v urč. obdobích
epizootolog, -a m odborník v epizootologii
epizootologický přid. k epizootologie, k epi-
zootolog: e. výzkum
epizootologie, -e ž (ř} vědní obor zabývající
se vznikem, šířením, potlačováním a pre-
vencí nakažlivých nemocí zvířat (včet­
ně nemocí zvířat přenosných na lidi)
epóda, -y ž (ř} liter. 1. třetí, závěrečná část ant.
chóru 2. báseň s pravidelně se střídající­
mi verši, z nichž po delším zprav. násle-
duje kratší 3. verš opakovaný na konci
strofy jako refrén; epódický [-dy-] přid.
epocha, -y ž (ř} 1. významný časový úsek
v dějinách, období, éra: e. zámořských
objevů 2. astro časový okamžik, ke které-
mu se vztahují vypočtené proměnné ve-
ličiny, např. souřadnice hvězd, elemen-
ty drah 3. geo!. obecné geochronologic-
ké označení pro trvání jednoho odděle­
ní, např. svrchní kambrium 4. obsáhlá,
ucelená část uměl. d11a, zprav. filmu: dru-
há e. velkofilmu
epochální přid. (ř} tvořící nové dějinné ob-
dobí, znamenající mezník, obrat, proni-
kavý, převratný: e. vynález, význam; epo-
chálně přis!.
époché neskl. s (ř} filoz. (v řec. skepticizmu)
zdržení se úsudku o objektivní povaze
věcí vycházející z pochybnosti o mož-
nosti poznání; (u Husserla) zdržení se
takového naivně realistického úsudku o
světě, jenž přímo předpokládá nezávis-
lost bytí na vědomí
epoleta, -y ž (ř} nárameník na voj. stejno-
kroji s odznaky hodnosti
eponym, eponymos, -ma m (ř} 1. hist. (ve st.
Řecku) první z devíti archontů, podle
něhož byl pojmenován běžný rok 2.
lingv., archeo!. osoba, podle níž je pojmeno-
vána rodina, místo, věc ap. (např. Přemysl
- Přemyslovci, Petr I. - Petrohrad)
eponž, -e ž (t) text. řídká bavlněná tkanina
uzlíčkovitého vzhledu plátnové vazby,
uŽív. na dámské letní šaty, ručníky
202
epopej, epopeje, epopeja, -e ž (ř} 1. liter. roz-
sáhlá epická báseň vážného, zprav. his-
torického obsahu, epos 2. liter. románo-
vá díla v 19. stol. s širokým realistic-
kým ztvárněním skutečnosti (např. Voj-
na a mír L. N. Tolstého) 3. kniŽ. velkole-
pé dílo, slavný, zprav. hrdinský čin; epo-
pejní přid.
epos, -u m (ř} liter. rozsáhlá epická báseň,
zprav. historického obsahu, epopej 1:
národní, hrdinský e.
epoxid, -u m (ř} chem. e- y velmi reaktivní lát-
ky připravovanénapř. oxidací alkenů, s
širokým použitím, zvl. v technice; epo-
xidový přid.: e-é pryskyřice, laky, tmely
epoxidace, -e žehem. reakce vedoucí ke vzni-
ku epoxidů
épreuve [eprév] neskl. ž(t) 1. výtv. (v grafice)
zkušební, pracovní otisk originálu pro-
vedený umělcem 2. polygr. kartáčový
otisk, korektura
EPROM zkr. (a: erasable prograrnmable read-only
memory} výp. tech. programovatelný pamě­
ťový modul s možností opětovného na-
programování
epruveta, -y ž (t) zast. odb. zkumavka
epsílon neskl. s název písmene t označující­
ho v řec. abecedě samohlásku e
epsomit, -u m(VJ} miner. bezbarvý n. šedobí-
lý kosočtverečnýnerost uŽív. v lékařství
a v chem. průmyslu (nazv. podle angl.
naleziště Epsom)
epulis, -idy ž (ř} med. nádor na dásni
epunit [-ny-], -u m(um} ekon. jednotka uŽív.
při tech. zúčtování pohledávek a závaz-
ků členských zemí býv. Evropské pla-
tební unie v hodnotě amer. dolaru
epurace, -e ž (I} chem., potr. čištění difuzní
šťávy v cukrovarech (čeřením, sířením
aj.); epurační přid.: chem. e. efekt
epyUion, -ia s (ř} liter. krátká ant. epická bá-
seň psaná v hexametrech
equites [ekvités] mmno (I} hist. (ve st. Římě)
jezdci - vedle senátorů nejbohatší stav
stavějící do boje jízdu a zabývající se fi-
nančním podnikáním
equity [ekvi-] neskl. ž (a} práv. (V Anglii do
konce 19. stol.) soustava jurisprudence
uskutečňovaná zvláštními tribunály od-
lišnými od soudů tzv. obecného práva,
navazující na ekvitu v římském právu
Er chem. zn. pro erbium
éra, -y ž (I} 1. časové pořadí počítané od
urč. zvolené události, letopočet: r. 1492
naší éry; římská é. od založení Říma 2.
období, epocha: vstoupit do nové éry 3.
geo!. obecné geochronologické označe­
ní pro trvání eratému (např. paleozoi-
ka)
eradikace [-dy-], -e ž (I} bot. fytopatologic-
ké opatření k ničení choroboplodného
organizmu společně s jeho rostlinným
hostitelem
erár, -u m(I} hovor. aexpr. státní pokladna; stát-
ní správa; erární přid. hovor a expr. státní:
e. majetek
eratém, -u m (ř} geo!. časově stratigrafická
ergativ
jednotka vyššího řádu zahrnující něko­
lik útvarů (proterozoikum, paleozoikum)
eratikum [-ty-], -ka s (I} geo!. bludný bal-
van; eratický přid.: geo!. e-é balvany blud-
né
erb, -u m (n} rodový (šlechtický), městský,
zemský, státní znak: e. Rožmberků, města
Prahy; erbovní, erbový přid.: e-ní zna-
mení, listina
erbium, -ia s (vl) chem. prvek ze skupiny lan-
thanoidů (nazv. podle švéd. místa YUer-
by), zn. Er
erbovm'k, -a m držitel erbu a přídomku
erbovm'k, -u m rukopisný svod erbů
erdelteriér, -a m (a} kyno!. drsnosrsté pleme-
no služebního psa ze skupiny teriérů,
vyšlechtěné v Anglii
erekce, -e ž (I} 1. med. ztopoření pyje n. po-
štěváčku při pohlavním vzrušení 2. zoo!.
ztopoření svalu vyplněním krevní laku-
ny (např. u nohy mlžů, umožňující po-
hyb); erekční přid.: e. centrum
erektilita [-ty-], erektivita, -y žmed. schop-
nost erekce; erektilní přid.: e. orgán
erektor, -u m (I} 1. anat. sval vzpřimovač
2. stav. zařízení na ukládání tybinků,
z kterých se montuje obezdívka tunelů
kruhového průřezu, ukladač tybinků;
erektorový přid.
eremita, -y m (eremitka, -y ž) (ř}kniž. pous-
tevník: nejstarší křesťanští e-é; eremit·
ský přid.
eremitáž J. ermitáž
eremofobie, -e ž (ř} med., psych. chorobný
strach být sám
erepce, -e ž (I} práv. odnětí dědictví osobám
nehodným
erepsin, -u m (ř} biochem. zast. název pro pep-
tidázy přítomné ve slinivce břišní a v ten-
kém střevě
eretizmus [-ty-], -mu m (ř} med., psych. stav
vzrušení n. podráždění: e. kardiovasku-
lární, sexuální; eretický přid. vzrušený,
přehnaně dráždivý
er-forma, -y ž (n} liter. promluvové pásmo
vypravěče ve třetí mluvnické osobě (er
něm. on), kde vypravěč zaujímá větši­
nou postavení objektivního pozorovate-
le (op. ich-forma)
erg!, -u m (ř} fyz. jednotka energie (práce)
(10.7 joulu)
ergZ, -u m(arab} geogr. písečná poušť na Saha-
ře
ergastenie [-ny-], -e ž (ř} med. stav unave-
nosti, vyčerpanosti vlivem nadměrné
námahy, práce
ergastérion, ergasterium, -ia s (ř} hist. (ve
st. Athénách) řemeslnická dílna, v níž
často pracovali otroci
ergastoplazma, -y ž (ř} bio!. orgán buňky,
v kt. vznikají bílkoviny, forma endo-
plazmatické sítě
ergastulum, -Ia s (I < ř} hist. (v antice) místo,
zprav. v podzemí, kam byli zavíráni ne-
spolehliví nebo potrestaní otroci
ergativ [-ty- i -tý-], -u m (ř} lingv. zvláštní pád
v někt. jazycích (např. severokavkaz-
ergaziomanie
ských) vyjadřující agenta děje, užívaný
u tranzitivních sloves, ale nerovnající se
nominativuindoevropskýchjazyků;er­
gativní přid.: lingv. e. jazyky ve kterých
přechodné sloveso tvoří jen pasivní kon-
strukce, např. míč je nesen dítětem (dítě
nese míč)
ergaziomanie [-ny-], -e Ž(ř} med., psych. cho-
robná nutkavá potřeba neustálé činnosti
ergo přis!. (I} kniŽ. tedy, proto, tudíž: v žert. spoj.
e. kladívko a proto
ergo- (ř} vslož. první část s význ. dílo, práce, pra-
covní
ergodicita [-dy-], -y ž(ř}fyz., výp. tech. vlast-
nost někt. zobrazení n. změn zachová-
vat základní pravděpodobnostní vlast-
nosti zobrazovaného objektu
ergodický [-dy-] přid (ř} fyz., výp. tech. e. sys-
tém při kterém středování velkého počtu
vzorků je možné nahradit středováním po
velmi dlouhý čas; ergodičnost, -i ž
ergofobie, -e ž (ř} med., psych. chorobný, nad-
měrný strach z jednání, konání, činění
ergograf, -u m (ř} med. přístroj k měření lid-
ské práce n. únavy
ergografie, -e ž (ř} med. způsob zaznamená-
vání pracovního zatížení svalu
ergokalciferol, -u m (ř + I} biochem. vitamin
důležitý pro prevenci a léčbu křivice, D
z jednotka provozního zatížení (podle dán.
ergokristin [-ty- i -tý-], -u m(f + ř} chem., farmo
derivát lysergové kyseliny; jeden z al-
kaloidů obsažených v námelu
ergologie, -e ž (ř} obor zabývající se studi-
em lidské práce, zejm. jejích ručních způ­
sobů ve vztahu ke způsobu jejich výro-
by; ergologický přid.
ergometr, -u m (ř} med. přístroj k měření sva-
lové činnosti, zátěže (při růz. funkčním
vyšetření, např. veslaře, kosmonauta)
ergometrický přid. (ř} k ergometrie, k ergo-
metr: e-é vyšetření
ergometrie, -e ž (ř} med. metoda měření a tes-
tování tělesné zdatnosti pomocí nastavi-
tclné změže na ergometru
ergometrin, -u m (f + ř} chem., farmo peptido-
vý alkaloid obsažený v námelu, uŽív.
v lékařství (zejm. v porodnictví)
ergonomie, -e, ergonomika, -y ž (ř} nauka
zaměřující se na metodiku organizace
práce a pracovních prostředků, na zkva-
litnění systému člověk - stroj, pracovní
psychologie; ergonomický přid.: e.é stu-
die; bezpečná e-ákonstrukce; ergono-
micky přis!.: e. řešený tvar vrtačky
ergosterol, -u m (ř} biochem. rostlinná ste-
roidní sloučenina, z níž ozářením uniká
vitamin D; ergosterolový přid.
ergotamin, -u m(t) chem., farmo jeden z pepti-
dových alkaloidů námelu, uŽív. v lékař­
ství; ergotaminový přid.
ergoterapie, -e ž (ř} med. druh pracovní tera-
pie založené na činnosti přiměřené zdra-
votnímu postižení
ergotizmus [-ty-], -mu m (t) med. otrava al-
kaloidy obsaženými v námelu
ergotoxin, -u m (f + ř} farmo peptidový alka-
loid námelu, uŽív. v lékařství
203
erigovat ned. (I} odb. topořit, vztyčovat se
erika, -y ž (ř} zahr. ken'k n. stromek rodu Eri-
.::a s neopadavými jehlicovými lístky
a drobnými kulovitými n. zvonkovitý-
mi kvítky růz. barev, vřesovec
erinóza, -y ž (ř} zeměd. choroba vinné révy
způsobující plsťovité polštářky na listech
a hrbolatost listů, vyvolaná vlnovm'kem '" erotizovat [-ty-] ned. kniŽ. (co, koho) činit ero-
révovým (Eriophyes vitis)
eristický [-ty-] přid. filoz. k eristika, k eris-
tik: (v logice) e-é úskoky způsoby argu-
mentace využívající nedůsledností uva-
žování
eristik [-ty-], -am 1. filoz., log. stoupenec eris-
tiky 2. kniŽ. hádavý, hašteřivý člově~
eristika [-ty-], -y ž (ř} filoz., log. (ve st. Rec- érovka i aerovka
ku) umění vést spory, kt. zvl. pod vli-
vem sofistů se měnilo v návody, jak po-
mocí růz. úskoků a klamných důkazů
(paralogizmů) vzbuzovat dojem, že
máme pravdu
erkenzátor, -u m (VJ} pap. odstředivý čistič
papíroviny se svislou osou
erlan, -u m(VJ} miner. kontaktně metamoďo-
vaná hornina obsahující zejm. silikáty
vápníku (nazv. podle lokality Erla v Sas-
ku)
erlang,-um(VJ}sdě!.tech.(ve spojovacítech.)
matematika Erlanga)
erlangmetr, -u m (VJ + ř} sdě!. tech. měřič in-
tenzity provozního zatížení ve spojova-
cích systémech
ermitáž, eremitáž, -e ž (f < ř} 1. kniŽ. pou-
stevna 2. archit. napodobenina poustev-
nické chýše v baroku, později selské
usedlosti ap. v romantickém parku
éro i aero
erodovat ned. i dok. (I} geo!. být, stát se před-
mětem eroze: e-ující síla ledovce
erogenní, erotogenní přid. (ř} med. e. zóny
místa na těle, jejichž dráždění má za ná-
sledek erotické vzrušení
eroico [-ko] přis!. (it} hud. heroicky, hrdinsky,
hrdinně
erolit, -u m (ř} miner. meteorický kámen ze
směsí křemičitanů s příměsí niklového
železa a sirnikuželeza
erós, -ótu m (VJ} kniž. láska (podle řec. my-
tol. boha lásky Erota)
erotematika [-ty-], -y ž (ř} ped. metoda, při
kt. se odpovědi žáků navozují účelnými eruptivum [-ty- i -tý-], -va s (I} geo!. e-a vy-
otázkami, otázková metoda; erotematic-
ký přid.: e-á metoda
erotetický [-ty-] přid. (ř}log. e-á logika obor
logiky analyzující vztah otázek a odpo-
vědí, logika otázek
erotický [-ty-] přid. k erotika, k erotik: e.
vztah; e-é básněmilostné; e.film, salon;
eroticky přis!.: e. založená povaha; ero-
tičnost, -i ž
erotik [-ty-], -a ml. člověk libující si v ero-
tice: rozkošm'k a e. 2. spisovatel erotic-
ké literatury
erotika [-ty-], -y ž (ř} 1. jevy související se
sexuální aktivitou, cítěním, prožitky,
pohlavní láska, oblast .smyslnosti; její
erytematodes
lidsky kultivovaná, kulturou zjemnělá
sublimace 2. básně, lyrika týkající se
pohlavní lásky: lidová písňová e.
erotikum [-ty-], -ka s (ř} kniŽ. milostná pří-
hoda, milostný zážitek
erotizmus [-ty-], -mu mkniŽ. sklon k erotič-
nosti
tickým, eroticky vzrušovat: e. milence
erotogenní i erogenní
erotoman, erotomaniak [-ny-], -a m (ero·
tomanka, -y ž) člověk trpící erotomanií
erotomanie [-ny-], -e ž (ř} med., psych. nad-
měrné vystupňování sexuálních zájmů n.
pudů
eroze, -e ž (I} 1. geo!. vymílání hornin prou-
dem vzduchu, vodou n. ledovcem; přen.
rozrušení, rozrušování: e. politického vli-
vu 2. hut. povrchové rozrušování materi-
álu stykem s tuhými částicemi unášený-
mi proudícím médiem 3. med. ohraniče-
ný povrchový defekt epitelu: e. děložní-
ho čípku; e. rohovky; erozivní, erozní
přid.: geo!. e. činnost, účinek; e. pohoří,
jezero vzniklé erozí
errata [erá-], -at s mn.(I}kniž. omyly, chyby;
seznam omylů a chyb (v tištěné publi-
kaci)
error, -u m(a < I} výp. tech. omyl, pojem ozna-
čující nežádoucí stav programu n. pro-
gramového prostředí
erteple, -e ž (n} zast. ob. brambor; erteplový
přid.: e-é placky
erudice [-dy-], -e ž (I} kniž. důkladné vzdě-
lání, důkladná znalost (v něj. vědním
oboru ap.): mít e-i
erudovaný přid. kniŽ. mající erudici; svědčí~
cí o erudici: e. odborník, autor; - e-á stu-
die; erudovaně přis!.
erukový přid. (I) chem. e-á kyselina karboxy-
lová kyselina obsažená v podobě glyce-
ridu v řepkovém a hořčičném oleji
erupce, -e ž(I} 1. geo!. sopečný výbuch; přen.
e. násilí 2. astro krátkodobé výrony záře-
ní na povrchu Slunce n. na povrchu někt.
hvězd 3. med. výsev vyrážky na kůži;
erupční, eruptivní [-ty- i -tý-] přid.: geo!.
e-čnípuklina (sopky); e-ivníhorniny; astro
e-ivní hvězda projevující se krátkodobý-
mi zjasněními malé části povrchu
vřelé horniny
erysipel, -u m (ř} med. prudký streptokokový
zánět kůže, růže
erysipeloid, -u m (ř} vet., med. kožní červen-
ka, onemocnění vepřů přenosné na člo-
věka (s možným postižením srdečmllo
svalu n. kloubů), rusiopatie
erytém, -u m (ř} med. červené zbarvení kůže
podmíněné nejčastěji zánětem n. rozší-
řením cév, popř. jejich zmnožením; ery-
témový přid.
erytematodes neskl. m (ř} med. zánětlivé one-
mocnění kůže s tvorbou šupin lokalizo-
vané v místech vystavených světlu, ho-
jící se hladkými jizvami
erytrazma
erytrazma, -y ž i -tu s (ř) med. plísňové kož-
ní onemocněnípřevážně v genitální kra-
jině u mužů
erytrin, -u m (ř) miner. jednoklonný nerost
růz. červenýchodstínů, vodnatý arzenič­
nan kobaltu z řady vivianitu
erytrizmus, -mu m (ř) biol. červené zbarvení
srsti způsobené normálním pigmentem,
vznikající ve tkáních v zásaditém pro-
středí
erytro- (ř) v slož. první část s význ. 1. červený
2. označení urč. typu prostorového uspo-
řádání molekul, zejm. cukrů
erytroblast, -u m (ř) biol. nezralá červená kr-
vinka
erytroblastom, -u m (ř) med. nádor Z buněk
patřících k vývojové řadě červených kr-
vinek
erytroblastóza, -y ž med. zaplavení krve
erytroblasty: fetální e. u novorozence
v důsledku rozdílného RH-faktoru u mat-
ky a plodu
erytrocyt, -u m (ř) biol. malá diferencovaná
červená krvinka; erytrocytový příd.: e-á
masa
erytrodermie, -e ž (ř) med. zánětlivé zarud-
nutí kůže celého těla, způsobené např.
exémem, léky, krevními chorobami ap.
erytrofobie, -e ž (ř) psych. chorobný strach
při červenání se
erytrogonie [-ny-], -e ž (ř) med. zárodečná
buňka červené krevní řady
erytrokruorin, -u m (ř + I) biol. krevní bar-
vivo krvinek někt. bezobratlých živoči­
chů obsahující železo (např. pásnic)
erytromasa, -y ž (ř + I) biol., med. suspenze
erytrocytů zbylá po odsátí plazmy, uŽív.
k transfuzi, erytrocytová masa
erytromelalgie, -e ž (ř) med. cévní porucha
projevující se záchvaty palčivé bolesti a
zčervenáním nohou n. rukou
erytromycin, -u m (ř) farm., med. antibiotikum
s bakteriostatickým účinkem, zejm. proti
stafylokokům, někt. bakteriím a prvo-
kům; erytromycinový příd.
erytropoéza, -y ž (ř) med. tvorba červených
krvinek v kostní dřeni
erytropoetin [-ty- i -tý-), -u m (ř) biol. hor-
mon produkovaný ledvinaIni, řídící tvor-
bu červených krvinek
erytrosiderit, -u m (ř) miner. červený koso-
čtverečný, snadno rozpustný nerost, vod-
natý chlorid draslíku a trojmocného žele-
za
erytróza, -y ž (ř) 1. med. zánětlivé onemoc-
nění kůže psychického původu 2. biochem.
monosacharid tetróza, vyskytující se v
přírodě jako fosfát, meziprodukt při cu-
kerném metabolizmu
erytrozinkit, -u m (ř + n) miner. červeně prů­
svitná odrůda nerostu wurtzitu
es neskl s (um) hud. jm. tónu o půltón nižšího
než tón e; jeho tónové označení
Es chem. zn. pro einsteinium
ESA (a: European Space Agency) zkr. pro evrop-
skou kosmickou organizaci
esaman [es-á-], -a m (n) příslušník býv. na-
204
cistických úderných útvarů SA (Sturm-
abteilung)
esaul, jesaul, -a m(r< turtat) hist. kozácký dů­
stojník v carském Rusku
escudo [-ku-], -a s (šp + port < I) 1. peněž. zá-
kladní měnová jednotka v Portugalsku;
v Chile zlatá šp. mince zavedená v 16.
stol.
esej, -e ž i m(a < I) liter. útvar duchaplně a na
vysoké (umělecké) stylistické úrovni po-
jednávající o otázkách kultury, filozofie,
o aktuálních společenských problémech
ap.: Šaldovy e-e
esejec, ojce, esén, -a m (I) náb. příslušník žid.
náboženské společnosti organizované
jako náboženský řád (2. stol. před n. 1. -
1. stol. n. 1.)
esejista, -y m (esejistka, -y ž) autor esejí
esejistický [-ty-] příd. k esej, k esejista: e-á
fonna, sbírka; esejisticky přísl.
esejistika [-ty-], -y ž esejistická tvorba; ese-
jistický styl
esence, -e ž (I) 1. filoz. podstata věci, souhrn
stabilních vlastností, jež činí věc tím, čím
je; (ve scholastice) "essentia" v protikla-
du k "existentia" 2. chem. přípravek, čas­
to koncentrovaný, obsahující přírodní,
příp. syntetické vonné n. chuťové látky,
uŽív. v potravinářství, kosmetice, tresť:
rumová e.; voňavá e.; (v homeopatii) pod
tlakem vylisovaná šťáva z čerstvých rost-
lin
esenciální příd. (I) 1. kniŽ. podstatný: e. pro-
blém; chem. e.aminokyseliny nezbytné
pro život 2. med. samostatný, neznámé-
ho původu: e. hypertenze
eser, -a m(r) hist. (v předrevolučnímRusku a
za občanské války) člen n. stoupenec
strany socialistů revolucionářů (ze zkr.
SR); eserský příd.
eserin, -u m (I) biochem., med. indolový alka-
loid uŽív. v očním lékařství, fyzostigmin
eses neskl. m (n) hovor. esesák, esesman
esesák, -a m (esesačka, -y ž) (n) hovor. eses-
man; esesácký příd.: e-á unifonna; e. te-
ror
esesman, -am (esesmanka, -y ž) (n) přísluš­
ník býv. nacistických útvarů SS (Schutz-
staffel); esesmanský příd.: e. oddíl
eschatokol, -u m (ř) odb. závěrečná část listi-
ny obsahující podpisy svědků, kancelář­
ských úředníků, údaje o době a místě
vzniku listiny ap.
eschatolog, -a m odborník v eschatologii
eschatologický příd. k eschatologie, k escha-
tolog: círk. e-á středověká literatura
eschatologie, -e ž (ř) náb. učení o posledních
věcech světa a člověka
eskadra, -y ž(f< šp) oddíl lodí n. letadel stej-
ného druhu určený k cvičným n. váleč­
ným účelům; eskadrový příd.: e. torpé-
doborec
eskadrila, -y ž (f< šp) malá eskadra z men-
ších lodí
eskadrona, -y ž (f< it) jednotka voj. jezdec-
tva na stupni roty; eskadronni příd.: e.
velitel
eso
eskalace, -e ž (I) publ. stupňování (polit., voj.
konfliktu), zvyšování (napětí); eskalač­
ní příd.: e. politika
eskalátor, -u m(a <f < I) pohyblivé schodiš-
tě pro hromadnou dopravu osob (v me-
tru, obchodních domech aj.); eskaláto-
rový příd.: e. tunel
eskalovat dok. i ned. (I) publ. (vy)stupňovat se:
napětí e-uje
eskamotáž, -e ž (I) artistický výkon, kou-
sek založený na oklamání smyslů divá-
ků: kouzelnická e.; přen. expr. e. se slovy,
činy klamání
eskamotér, -a m kdo provádí eskamotáž:
vystoupení e-a; přen. expr. e. ve střídání
stanovisek; eskamotérský příd.: e. trik;
eskamotérsky přísl.: e. zmizet; eskamo-
térství, -í s
eskamotovat ned. i dok. (co) provádět, provést
eskamotáž: e. někomu klobouk z hlavy
eskapáda, -yž(f< šp)kniž.l. uprchnutí, únik,
úprk: tajná e. 2. nerozvážný čin: odpy-
kat e-y z mládí 3. špatný skok jezdecké-
ho koně
eskapizmus, -mu m (a) kniž. útěk před sku-
tečností do imaginárního světa
eskariol, -u m (I) zahr., potr. rostlina rodu Ci-
chorium, jejíž listy se užívají jako zimní
salátová zelenina, endivie, štěrbák
eskarpa, -y ž (f< it) voj. (dř.) šikmá plocha
hradebního příkopu obrácená k nepříte­
li (op. kontreskarpa); eskarpní příd.
esker, -u m (ir) geol. štěrkový n. pískový val
vznikající sedimentací podledovcových
toků (a vyčnívající po roztání ledovce),
osar
eskont, -u m(f< it) peněž. nákup směnky před
dobou její splatnosti spojený se srážkou
úroku (diskontem), představující formu
úvěru; eskontní příd.: e. úvěr směnečný
eskontovatned. i dok. peněž. (co) provádět, pro-
vést eskont: e. směnku kupovat, koupit
(prodávat, prodat) přede dnem splatnos-
ti s příslušnou úrokovou srážkou
eskorta, -y ž (f< it) ozbrojený doprovod
k ochraně transportů, k hlídání vězňů při
přesunu ap.: vojenská e.
eskortovat ned. i dok. (I) (koho, 4. p.) provádět,
provést eskortu: e. trestance
eskulap i aeskulap
eskymácký příd. k Eskymák: sport. e. obrat
(zprav. na kajaku) otočení se s lodí o
360°, do vody a z vody, kolem podélné
osy (podle Eskymáků, žijících v polár-
ních krajích Sev. Ameriky a sev. Asie);
kynol. e. pes plemeno severského tažné-
ho psa uŽív. v polárních krajích Sev.
Ameriky a v Grónsku
eskymo, -a s (Vl) potr. mražený krém s čoko­
ládovou polevou
esmeralda, -y ž(vl) expr. cirkusová tanečni­
ce; hanl. žena vůbec (nazv. podle šp. vlast-
ního jména Esmeralda)
eso, -a s (n < I) 1. kart. nejvyšší karta ve hře:
červené, pikové e.; špádské e. 2. hovor.
expr. vynikající jedinec; nejdůležitější
věc: sportovníe.; - nechat si největšíesa
espadon
nakonec 3. hud. slang násadec u fagotu ve
tvaru písmene S, na kt. se nasazuje třti­
nový strojek 4. sport. slang (v tenise, odbí-
jené) zisk bodu přímo z podání; esový
příd. kl: e-á karta
espadon, -u m (šp) zast. kniŽ. kord (zbraň),
špáda
esparto, -a s (ČP) bot. jednoděložná rostlina
rodu Stipa pův. ze sev. Afriky, jejíž stébla
se používají k pletení provazů, rohoží, k
vyztužení viržinek aj., halfa
esperantista [-ty-], -y m (esperantistka,
-y ž) kdo se učí esperantu, mluví espe-
rantem, zabývá se esperantem: společ­
nost e-ů; esperantistický [-ty-] příd.: e.
sjezd
esperanto, -a s (rom) lingv. umělý mezinárod-
ní jazyk opírající se zejm. o materiál ja-
zyků románských a do urč. míry germán-
ských s mírně analytickou gramatikou
(vytvořený v r. 1887 varšavským léka-
řem L. Zamenhofem); esperantský příd.:
e-á literatura; esperantsky přísl.
espinar, -u m (šp) bot. místní chilský název
pro formaci pichlavých rostlin obdobnou
macchii
esplanáda, -y ž (f< il) kniŽ. velké upravené
prostranství před něj. významnou budo-
vou
espreso, -a s (it) 1. přístroj na výrobu kávy
propařováním pod tlakem; káva v něm
připravená 2. hovor. malá kavárna, kde se
tato káva podává
espressivo [-sí-] přísl. (it) hud. výrazně
esprit, -u m(I) kniž. duchaplnost, důvtip, vtip-
nost: plný e-u; espritní, espritový příd.:
e. humor
esquire [eskvajr], -ra m(a) titul vyšších úřed­
níků, starostů měst ap. uŽív. ve Velké
Británii
essexit, -u m (Vl) miner. šedozelená, bělavá
alkalická hlubinná homina skládající se
z plagioklasu, pyroxenu, apatitu aj. sou-
částí (nazv. podle Essexu v Massachu-
setts, USA)
esšálek, -lku m(n) zast. ob. jídelní miska (pův.
vojenská), ešus
establishment [-lišme-], -u m(a) 1. nejvyšší
vrstva politicky, hospodářsky a společen­
sky vlivných osob; vládnoucí polit. re-
žim, jehož přirozeným zájmem je udr-
žení statu quo 2. skupina lidí ovládající
urč. oblast činnosti: literární, kulturní e.
3. zařízení (závodu); establishmentový
příd.: e-é postavení
estakáda, -y ž (f < it) stav. komunikace ulo-
žená na sloupech n. pilířích (v městech
n. v neschůdném terénu)
estampie, -e ž (I) tan. starobylý provensál-
ský tanec
estancie, -e ž (šp) velká zeměd. farma V ze-
mích Latinské Ameriky
estavela, -y ž (I) geol. typ krasového prame-
ne fungující jako vyvěračka i jako po-
nor
ester, -u m (n < ř) chem. e-y deriváty organic-
kých kyselin a alkoholů uŽív. např. jako
205
rozpouštědla, složky esencí ap.; estero-
vý příd.: chem. e-á výměna, kyselina; e. lak
esteráza, -y ž (n < ř) biochem. e-y enzymy ze
skupiny hydroláz štěpící estery za vzni-
ku organické kyseliny a alkoholu
esterházy příd. (neskl.) (Vl) text. (U vlněných
tkanin) mající vzor s větší dvoubarevnou
n. vícebarevnou kostkou, jejíž půdu tvoří
drobný vzorek (nazv. podle uherského
. šlechtického rodu Esterházy), glenček:
sako z vlněné látky e.
esterifikace, -e ž (n < ř) chem. reakce mezi
kyselinou a alkoholem vedoucí ke vzni-
ku esteru za uvolňování vody; esterifi-
kační příd.: chem. e. kvasinky
esterit"Jkovat ned. i dok. chem. (co) provádět,
provést esterifikaci
esterový i ester
estét, -a m (estétka, -y ž) (ř) 1. kdo hodnotí,
posuzuje životní jevy z hlediska estetic-
ké účinnosti, krásy a umění 2. hanl. (snob-
ský) milovník krásy a umění: pouhý e. a
diletant; estétský příd.: e. formalizmus;
estétsky přísl.: e. založený; estétství, -í s:
sklon k e.
esteticizmus i estetizmus
estetický [-ty-] příd. 1. k estetika, k estetik,
zabývající se uměleckou stránkou: e-á
studie 2. vyhovující požadavkům esteti-
ky, vkusný, krásný: e. vzhled; e-á výcho-
va vedoucí k chápání podstaty krásy,
umění; esteticky přísl.: e. působit
estetično [-ty-], -a s kniŽ. estetická stránka
jevů: jazykové e.
estetik [-ty-], -a m (estetička, -y ž) 1. od-
borník v estetice 2. kdo má smysl pro
estetickou stránku věcí, jevů, pro krásu,
umění
estetika [-ty-], -y ž (ř) 1. vědní obor zabýva-
jící se otázkami krásy, podstaty umění a
metodami umělecké tvorby, teorie umě­
ní: studovat e-u 2. estetická stránka věcí,
jevů ap.: e. bytu; ekol. e. krajiny (v za-
hradnictví, lesním hospodářství ap.)
estetizmus [-ty-], esteticizmus, -mu m (ř)
kniŽ. náhled, kt. v posuzování světa a člo­
věka zdůrazňuje estetické hodnoty
estetizovat [-ty-] ned. (ř) kniž. (co) hodnotit jen
z hlediska krásy a umění, zprav. jedno-
stranně
estétský, estétství i estét
estezie, -e ž (ř) psych. pochod, při kt. vznikají
počitky, čití
estiatron [-ty-], -u m (um) eltech. elektronka
s postupným polem k zesilování na de-
cimetrových a centimetrových vlnách
estimace [-ty-], -e ž (I) kniŽ. hodnocení, ohod-
nocení, oceňování, ocenění
estivace [-ty-], -e ž (I) 1. ekol. zpomalení až
zastavení životních pochodů n. vývoje
organizmu v letním období, letní spánek
2. bot. postavení a vzájemné překrývání
mladých listů v pupenu a lístku květních
obalů v poupěti
estomihi neskl. s (I) V evang. církvích neděle
před Popeleční středou
estopsychologie, -e ž (ř) liter. směr z konce
etamín
19. stol., kt. chápal umělecké dílo jako
znak a projev duše umělce, národa a
doby
estráda, -y ž (f< it) 1. vyvýšená část scénic-
kého prostoru 2. představení složené z
růz. drobných scénických a koncertních
útvarů dějově na sebe navazujících; es-
trádní příd.: e. program, soubor, umělec
estradiol [-dy-],-u m (ř) biol. ženský (sami-
čí) pohlavní hormon ze skupiny estro-
genů, vznikající zejm. ve vaječnících
estragon, -u m(f < arab) 1. zahr. vytrvalá aro-
matická rostlina rodu Artemisia, hustě
větvená, s latou drobných žlutavých kvě­
tů, pelyněk kozalec 2. potr. aromatické
koření z nati pelyňku kozalce uŽív. do
polévek, omáček, při výrobě octa ap.;
estragonový příd.: potr. e. ocet; e-á hořči­
ce
estribiUo [-viljo], -a s (šp) liter. verš na dvoj-
verší volně připojovaná k jednotlivým
strofám lyrických básní po způsobu ref-
rénu
estriol, -u m (ř) biol. ženský pohlavní hormon
ze skupiny estrogenů produkovaný pla-
centou
estrogen, -u m (ř) biol. e-y skupina ženských
(samičích) pohlavních orgánů; estrogen-
ní příd.: e. účinky
estron, -u m (ř) biol. ženský pohlavní hormon
ze skupiny estrogenů
estrus, -ru m (ř) biol. říje; období říje
estuár, -u m, estuárium, -ia s (I) geogr. ná-
levkovité ústí řeky (zejm. do moře); es-
tuarinní příd.: řidč. geol. e. usazeniny
ešalon, -u m (r < I) (v rus. prostředí) vlak s
vojskem; sestava vojsk v boji, za pocho-
du, přesunu ap.
ešus, -u m(n) ob. jídelní miska
et sp. (I) v citátových spoj. a; - .j. též zkr. etc.
éta neskl. s název písmene II označujícího
v řec. alfabetě samohlásku é
ETA zkr. (baskicky: Euzkadi taAzcatasuna) baskic-
ká teroristická ilegální organizace
etablissement [-blismá], -u [-mánu] mi
neskl. s, etablismá neskl. s (I) kniž. zast. 1. es-
tablishment 1, 2 2. zařízení závodu; zá-
vod, podnik
etablovat ned. i dok. (I) kniŽ. (co, koho) usazo-
vat, usadit, zařizovat, zařídit podnik: e.
syna; etablovat se ned. i dok. kniž. zařizo­
vat si, zařídit si podnik
etalon, -u m (I) fyz. model n. prototyp po-
můcky, přístroje n. zařízení nahrazující
měrovou jednotku příslušné veličiny
(např. metr, litr, kilogram, ohm); etalo-
nový příd.: e. vzorek; e-á metoda
etalonáž, -e ž (I) tech. srovnávání správnosti
měr a závaží s etalonem; poplatek za pro-
vedení tohoto srovnání
etalonovat ned. i dok. tech. (co) provádět, pro-
vést etalonáž: e. zkušební materiál
etalonový i etalon
etamín, -u m (I) text. řidší průsvitná bavlně­
ná tkanina s plátnovou vazbou, uŽív. na
letní šaty ap.; etamínový příd.: e-é šaty,
záclony
etan 206 etolog etologický 207 eukapnie

etan, -u m (ř) chem. plynný nasycený uhlo-
vodík obsahující dva atomy uhlíku v mo-
lekule; etanový příd.
etanal, -u m (ř) chem. jeden ze základních al-
dehydů, důležitá surovina pro výrobu
kyseliny octové, umělého kaučuku ap.,
acetaldehyd
etanol, -u m (ř) chem. etylalkohol
etanolamin, -u m (ř) chem. organická slouče­
nina sloužící jako surovina a pomocný
prostředek chem. průmyslu
etanový i etan
etapa, -y ž (t) 1. stupeň (vývoje), úsek, ob-
dobí, stadium: druhá e. závodu; vývojo-
vá e.; po e-ách postupně 2. voj. zasl. územ-
ní pásmo za frontou jako základna pro
zajišťovánípotřeb armády; etapový příd.:
e. vítěz; e. závod
etapní příd. (t) geo!. e. ústup ledovce postup-
ný
etapovitý příd. rozdělený na etapy: e. vývoj;
etapovitě přís!.
etapový i etapa
etát, -u m (t) 1. ekon. stav, výkaz, rozvrh pří­
jmů a vydáni, rozpočet 2. les. množství
těžené hmoty, kt. neporuší podstatu lesa,
těžební podíl; etátní příd. k 1: e. deník
etatizace [-ty-j, -e ž (t) odb. zestátnění, ze-
státňování: e. školství; etatizační příd.: e.
proces
etatizmus [-ty-j, -mu m (t) 1. polil. snaha
o zasahováni státu do hospodářského a
politického života země 2. ekon. oficiální
doktrína kemalistů prosazující státní ka-
pitalizmus ve specifických podminkách
Turecka; etatistický [-sty-j příd.
etátní i etát
etáž, -e ž (t) 1. odb. rovina, vrstva; pracovní
plošina, na níž probíhá těžba v lomech
2. zasl. poschodí, patro: byt ve 3. e-i; etá-
žový příd.: e-é topení ústřední vytápěni
skupiny mistností v jednom podlaží; hom.
e-é dobývání; hul. e-á pražicí pec rozdě­
lená na několik poschodí, v nichž odsho-
ra probíhá sušení, pražení a dole chlaze-
ní materiálu, poschoďová pražicí pec; ar-
cheo!. e-é nádoby s dvojím vydutím nad
sebou
etažér, -u m, etažérka, -y ž (t) stojan s při­
hrádkami, police: e. na knihy
etc. (I) zkr. pro et cetera a tak dále, atd.
été neskl. m (port) geogr. typ rovníkového pra-
lesa v nezaplavovaných oblastech povo-
dí Amazonky
eten, -u m (ř) chem. etylen
éter, -u m (ř) 1. chem. e-y organické sloučeni­
ny, v nichž jsou dvě alkylové skupiny
vázány atomem kyslíku 2. chem. těkavá
kapalina uŽív. jako rozpouštědlo a dř. k
narkóze, etyléter 3. kniŽ. (podle starších
představ) látka zaplňující vesmírný pro-
stor; tento prostor sám: vysílat do é-u;
éterový příd.: chem. é-é páry
éterický příd. (ř) 1. zasl. farmo é-é oleje silice
2. kniž. nadzemský, vesmírný: é-é výšiny
3. kniŽ. velmi jemný, něžný: é-á bytost;
étericky přís!.
eterifikace, -e žehem. reakce vedoucí ke
vzniku éterů, např. dehydratace alkoho-
lů
eterifIl{Ovat ned. i dok. (ř) chem. (co) způsobo­
vat, způsobit eterifikaci
éterizace, -e ž med. (dř.) narkotizování éte-
rem
eternít [-ny-j, -u m (I) stav. azbestocemento-
vá střešní krytina; eternítový příd.: e-á
střecha
éterový i éter
etézie, -ií ž mno (ř) meteor. sev. a szo větry ve
vých. Středomoří vanoucí s přestávka­
mi od dubna do října, způsobené ter-
mickou cyklonou nad přehřátým povr-
chem Přední Asie
etický [-ty-j příd. vyhovující požadavkům
etiky, mravní, morální, mravoučný: e-é
hledisko; e-á výchova; filoz. e. socializ-
mus novokantovský výklad socializmu
na základě etiky; eticky přís!.; etičnost,
-i ž řidč.
etik [-ty-j, -am (etička, -y ž) kdo se zabývá
etikou
etika [-ty-j, -y ž (ř) 1. nauka o mravnosti,
o původu a podstatě morálního vědomi
a jednáni 2. soustava mravních zásad,
morálka, mravnost: křesťanská e.
etiketa [-ty-j, -y ž (t) 1. pravidla společen­
ského chování, zejm. ve vyšší společnos­
ti; soubor společenských zvyklostí, zejm.
v diplomatických stycích 2. odb. nálepka
s nápisem, viněta: e. na lahvi vína
etiketace [-ty-j, -e ž (t) odb. opatření etiketa-
mi2
etiketovací [-ty-j příd. odb. určený k etiketo-
vání: e. stroj, kleště
etiketovačka [-ty-j, -Y ž odb. stroj k etiketo-
vání, etiketovací stroj
etiketovat [-ty-j ned. i dok. odb. (co) provádět,
provést etiketaci: e. láhve; přen., zprav. hanl.
e. básně charakterizovat
etin [-ty- i -tý-j, -u m (um) chem. nenasycený
uhlovodík, bezbarvý plyn uŽív. ve smě­
si se vzduchem n. kyslíkem, acetylen
etiolizace [-ty-j, -e ž (t) bol. nenormální růst
rostlin při úplném vyloučení světla ma-
jící za následek neschopnost tvořit chlo-
rofyl
etiologie [-ty-j, -e ž (ř) med. nauka o příči­
nách vzniku nemocí; původ onemocně­
ní: e. choroby; etiologický příd.
etiopatogeneze [-ty-j, -e ž (ř) med. soubor
příčin a mechanizmů vzniku nemoci
etioplast [-ty-j, -u m (ř) bol. typ plastidu
vzniklý při vývoji rostliny za nedostat-
ku světla
etiopský [-ty-j příd. (VI) geogr. e-á oblast zoo-
geografická oblast zaujímající oblast
Afriky na jih od obratníku Raka a Arab-
ského poloostrova
etizovat [-ty-j ned. i dok. kniŽ. 1. dávat n. při­
jímat, dát n. přijmout etický ráz: e-ující
teorie 2. (co) činit, učinit etickým: e. svět
etmoiditida [-dyty- i -tý-j, etmoiditis
[-ty-j, -tidy ž (ř) med. zánět čichové duti-
ny
etnicita [-ny-j, -y ž(ř}etn. souhrn znaků cha-
rakterizujících etnikum
etnický [-ny-j příd. (ř) týkající se národnos-
ti, národa, etnika, etnicity: e-á pNbuz-
nost; etn. e-á skupina historicky vzniklá
skupina lidí společného jazyka a kultury;
umě!. e-é umění souhrnné označení pro
umění pův. obyvatel Afriky, Ameriky,
Austrálie, Oceánie a někt. asijských sku-
pin
etnikum [-ny-j, -ka s (ř) etn. soubor n. sku-
pina lidí stejné etnické příslušnosti
etno- (ř) v slož. první část s význ. národ, národní,
národnost, národnostní, etnický
etnogeneze, -e ž (ř) etn. proces vzniku a for-
mováni etnických skupin a jejich vývoj
od nejjednodušších rodových a kmeno-
vých struktur po vytvoření národností a
národů; etnogenetický [-ty-j příd.
etnogeografie, -e ž (ř) nauka zabývající se
studiem zeměpisného rozložení národů
a jiných etnických a etnografických sku-
pin v minulosti i současnosti
etnograf, -a m (etnografka, -y ž) odborník
v etnografii
etnografický příd. k etnografie, k etnograf:
e. výzkum; e-é muzeum; etnograficky
přís!.
etnografie, -e ž (ř) hist. věda zabývající se
hmotnou a duchovní lidovou kulturou
národů, národností, etnických skupin ap.
etnografikum, -ka setn. etnografický prvek,
předmět (jako věc zkoumání): pNrodni-
nya e-ka
etnografizmus, -mu m (ř) lingv. pojmenová-
ní málo běžných mistních reálií
etnolingvistika [-ty-j, -y ž (ř + I) vědní obor
zabývající se vztahem jazyka a kultury,
úlohou jazyka v životě sociální skupiny,
v mezietnických vztazích ap., antropo-
logická lingvistika
etnolog, -a m (etnoložka, -y ž) odborník
v etnologii
etnologický příd. k etnologie, k etnolog:
e-á společnost
etnologie, -e ž (ř) věda o člověku (v nejšir-
ším smyslu) zabývající se studiem kult.
jevů a problémy teorie kultury, dř. chá-
paná jako cizokrajná etnografie
etnometodologie, -e ž (ř) netradiční socio-
logie zdůrazňující význam praktických
každodenních činností
etnomuzikologie, -e ž (ř) hudebněvědní dis-
ciplína zabývající se sběrem, popisem,
tříděním a výkladem hudebmllo folklo-
ru
etnonymizace, -e ž (ř) lingv. přechod apela~
tivního slova n. slovního spojení n. vlast-
ního jména neoznačujícího národ v et-
nonymum (např. Němec < němý s nímž
se není možno dorozumět)
etnonymum, -yma s (ř) lingv. vlastní jméno
národa, národnosti, kmene
etnosociologie, -e ž (ř + I) odvětví etnologie
zabývající se kauzálníIni vztahy sociál-
ních jevů v etnických skupinách
etolog, -a m odborník v etologii
etologický příd. k etologie, k etolog: e. vý-
zkum
etologie, -e ž (ř) nauka zabývající se životní-
mi projevy a chováním živočichů
etoped, -a m (ř) odborník v etopedii; speci-
ální pedagog sociálně narušené mládeže
etopedie [-dy-j, -e ž(ř} nauka zabývající se
výchovou, vzděláním a výzkumem so-
ciálně narušené mládeže (obtížně vycho-
vatelné)
étos, -u mi neskl. s(ř} kniž. mravní základ, cha-
rakter, charakternost: národní é.; é. člo­
věka, díla
etroeungt, -u m (VI) geo!. oblastní stratigra-
fický stupeň v hraničních vrstvách mezi
devonem a karbonem v Belgii (nazv.
podle franc. města Etroeungt)
etruskolog, -a m (etruskoložka, -y ž) od-
borník v etruskologii
etruskologie, -e ž (VJ + ř) nauka zabývající
se civilizací starověkých Etrusků
etuda Hý-j, -y ž (t) 1. hud. skladba technic-
kého rázu k studijním (někdy koncert-
ním) účelům: houslová e. 2. liter. drobný
prozaický, filmový a j. útvar, zprav. řa­
zený v cyklus, rozvíjející urč. téma
etuje, etue, -e ž (t) pouzdro, schránka: e. na
šperky, na příbory
etuvování, -í s (t) odb. tepelná úprava (suše-
ných švestek, fíků) horkým vzduchem k
získáni větší trvanlivosti a lesku
etyl, -u m (ř) chem. jednovazná atomová sku-
pina odvozená od etanu; etylový příd.:
chem. e. plyn; e-á skupina
etyl- v slož. první část označující chem. slou-
čeniny s etylovou skupinou
etylace, -e žehem. zavádění etylu do mole-
kuly organické sloučeniny; etylační příd.:
chem. e. činidlo
etylacetát [-ll a-j, -u m (ř) chem. octan etyl-
natý, uŽív. jako rozpouštědlo
etylalkohol [-ll a-j, -u m (ř+ arab) chem. deri-
vát etanu vznikající lihovým kvašením
cukerných roztoků n. synteticky, uŽív. ve
farmacii, fotr. a chem. průmyslu, etanol
etylamin [-1 a-], -u m (ř) chem. derivát etanu
uŽív. v organických syntézách a v chem.
průmyslu
etylbenzen, -u m (ř+ arab) chem. rozpouště­
dlo a surovina chem. průmyslu
etylbromid, -u m (ř) chem. bezbarvá kapali-
. na uŽív. jako etylační činidlo, anesteti-
kumaj.
etylcelulóza, -y ž (ř + I) chem. éter celulózy
užívaný k výrobě filmů, jako plastická
hmota aj.
etylen, -u m(ř) chem. nejjednodušší alken zís-
kávaný krakováním uhlovodíku z kok-
sárenského plynu, uŽív. jako surovina
pro výrobu styrenu, polyetylenu aj., eten;
etylenový příd.
etylendibromid [-dy-j, -u m (ř) chem. nehoř­
lavá kapalina uŽív. jako rozpouštědlo
tuků, olejů, vosků aj.
etylendichlorid [-dy-j, -u m (ř) chem. kapali-
na uŽív. jako rozpouštědlo, při rafinaci
ropných destilátů aj.
etylenglykol, -u m (ř) chem. dvojsytný alko-
hol uŽív. k výrobě rozpouštědel, přidá­
vaný do chladičů aut ap.
etylenový ietylen
etylenoxid [-n Io-j, -u m(ř) chem. plyn uŽív.
jako surovina v chem. průmyslu
etyléter [-ll é-j, -u m (ř) chem. těkavá kapali-
na uŽív. jako rozpouštědlo, též k narkó-
ze, éter
etylt1uid, -u m (ř + I) chem. směs uŽív. jako
přísada do benzinu pro zvýšení oktano-
vého čísla
etylchlorid, -u m(ř) chem., med. kapalina uŽív.
jako lokální anestetikum, chloretyl
etylizmus, -mu m (ř) med. chorobný návyk
požívání alkoholických nápojů spojený
až s patologickou závislostí na alkoholu
jako na droze, alkoholizmus
etylový i etyl
etymolog, -a m odborník v etymologii
etymologický příd. k etymologie, k etymo-
log: e. slovník, výzkum
etymologie, -e ž (ř) 1. oddíl hist. lexikolo-
gie zabývající se původem, vývojovými
změnami a přIbuzností slov 2. lingv. pů­
vod slova, slovního spojení ap.; výklad
původu slova
etymologizovat ned. lingv. vykládat etymo-
logii slova
etymon, -ma s (ř) lingv. prvotní podoba n. vý-
znam slova, jeho výchozí n. základní tvar
Eu chem. zn. pro europium
EU zkr. pro Evropskou unii
eu- (ř) v slož. první část s význ. kladný, dobrý,
správný, dobře, blaze, dobro, blaho (op.
kako-)
eubiotika [-ty-j, -y ž (ř) nauka o správné
životosprávě; eubiotický příd.: e-á pra-
vidla
eubulie, -e ž (ř) kniž. rozvážnost
eucerin, -u m(ř + I) farmo masťový základ pro
výrobu mastí a toaletních krémů
eucommie [-ko-j, -e ž (ř) bol. strom rodu Eu-
commia pocházející z Číny, mající svras-
kalé listy, drobné bílé květy a obsahují-
cí kaučukovitou látku gutaperču
eudaimonizmus [-ny-j, -mu m (ř) filoz. uče­
ní o blaženosti, etický princip, podle
něhož cílem lidského jednání je dosaho-
vání osobní blaženosti; eudaimonistic-
ký [-ty-j, eudaimonický příd.: filoz. e-á
etika; e. cíl lidského života
eudialyt [-dy-j, -u m (ř) miner. červený až
hnědý klencový nerost, zásaditý křemi­
čitan sodíku, vápníku, zinku a dvojmoc-
ného železa s chlorem
eudidymit [-dy-j, -u m (ř) miner. vzácný jed-
noklonný nerost, zásaditý křemičitan
sodíku a beryllia
eudiometr [-cly-j, -u m (ř) chem. skleněná
kalibrovaná trubice na jímání a měření
uvolněného objemu plynů
eufemizmus, -mu m, řidč. eufemie, -e ž (ř)
lingv. nahrazení výrazu drsného n. ozna-
čujícího nepříjemné skutečnosti n. před­
stavy výrazem jemnějším, mírnějším
(např. zavřít oči zemřít); tento výraz (op.
dysfemizmus); eufemistický [-ty-j příd.:
e. výraz; eufemisticky přís!.: e. se vyjad-
řovat
eufonie [-ny-j, -e ž (ř) odb. 1. nauka o správ-
né hlasové a mluvní technice 2. využí-
vání zvukových kvalit hlásek v básnic-
kémjazyce (např. hromaděnín. pravidel-
né uspořádám') (op. kakofonie); eufonic-
ký příd.: e-á mluva libozvučná
eufonium [-ny-j, -ia s (ř) hud. dechový žes-
ťový nátrubkový nástroj tvarem podob-
ný basové křídlovce, baryton 3
euforie, -e ž (ř) psych., med. přehnaný pocit
dobrého stavu, pohody, spokojenosti,
dobré nálady, povznesenosti, stav vyvo-
laný např. alkoholem, léky ap., resp. jako
důsledekonemocněnímozku; euforický
příd.: e. stav; euforicky přís!.
eufunkce, -e ž (ř + I) socio!., psych. funkce s
pozitivními prvky (v sociální struktuře);
eufunkční příd.: e. rodina v níž jsou zá-
kladní potřeby všech členů přiměřeně
uspokojovány
eugenický [-ny-j příd. k eugenie, k eugenik:
e-é snahy, zkoumání; eugenicky přís!.
eugenik [-ny-], -a m (eugenička, -y ž) kdo
se zabývá eugenikou
eugenika [-ny-], -y ž (ř) nauka o zlepšování
dědičného základu a vývoje populace
eugenol, -u m (ř) odb. vonná kapalina vyrá-
běná synteticky n. extrakcí louhem z hře­
bíčkové silice, uŽív. v lékařství, farma-
cii a voňavkářství
euglobulin, -u m (ř + I) biochem. globulinová
frakce krevního séra vylučující se při
menší koncentraci síranu amonného
euhémerizmus, -mu m(VI) ftloz. teorie, podle
níž bohové vznikli zbožštěním historic-
kých postav (vladařů, hrdinů) (nazv. po-
dle řec. spisovatele Euhémera)
eucharistián [-ty-j, -amcfrk. příslušník muž-
ské kongregace (založené 1856 v Paří­
ži) propagující úctu k eucharistii
eucharistie [-ty-j, -e ž (ř) cfrk. svátost oltářní
(tělo a krev Kristova proměněná při ka-
tolické mši z chleba a vína), sanktissi-
mum; eucharistický příd.: e-é cvičení
eucharistika [-ty-j, -y ž nauka o eucharistii
euchologion, euchologium, -ia s (ř) cfrk. li-
turgická kniha v pravoslavné církvi: Si-
najské e.
euchroit, -u m (ř) miner. smaragdový koso-
čtverečný nerost, vodnatý a zásaditý ar-
zeničnan mědi ze skupiny tagilitu
euchromatin [-ty- i -tý-j, -u m (ř) bio!. méně
barvitelná část chromozomu obsahující
geny velkého účinku
eukalypt, -u, eukalyptus, -tu m (ř) bol. cizo-
krajný stále zelený strom rodu Eucalyp-
tus, z jehož listů se získává vonný olej
uŽív. v lékařství a parfumerii, blahovič­
ník; eukalyptový příd.: e. olej; e-é listy
eukalyptol, -u m (ř) chem. olej kafrové vůně
s antiseptickými účinky, uŽív. zejm. ve
farmacii
eukapnie [-ny-], -e ž (ř) med. normální množ-
ství kysličníku uhličitého v krvi

eukaryo(n)ta
eukaryo(n)ta, -o(n)t s mn. (ř) biol. organizmy
(prvoci, rostliny, živočichové), jejichž
buňky mají individualizované a oblaně­
né jádro (op. prokaryonta); eukaryont.
ní, eukaryotický [-ty-] příd. (op. proka-
ryontní, prokaryotický): e. systém, buň­
ky, organizmy; e-ický gen
euklas, -u m (ř) miner. bezbarvý, namodralý
či nazelenalý, lesklý jednoklonný nerost,
zásaditý křemičitan hliníku a beryllia
euklidovský, eukleidovský příd. (Vl) mal.
e-á geometrie vybudovaná na systému
axiomů (podle řec. matematika Euklida,
Eukleida)
eukolit, -u m (ř) miner. hnědá odrůda eudia-
lytu s obsahem niobu
eukrit, -u m (ř) miner. horniny skupiny gabra
složené převážně z anortitu a augitu
eukrystalický příd. (ř) geol. dobře krystalizo-
vaný: e-é horniny; e-á struktura
eulitorál, -u m(ř + I) geol., geogr. phbřežní část
vodních nádrží mezi vysokým stavem
hladiny na jaře a normálně nízkým sta-
vem v létě
eulogie, -e ž (ř) círk. žehnaný chléb, dobroře­
čení, zbožný dar
eulytin [-ty- i -tý-], -u m (ř) miner. bezbarvý,
žlutý až červený krychlový nerost, kře­
mičitan bizmutu
eumelanin [-ny- i -ný-], -u m (ř) biochem.
e- y skupina hnědých a černých pigmen-
tů vyskytujících se ve vlasech, kůži, peří
ap.
eumikrobie, -e ž (ř) med. správný poměr jed-
notlivých druhů bakterií ve střevě (op.
dysmikrobie)
eumitóza, -y ž (ř) biol. normální mitóza, při
kt. dochází k diferenciaci chromozomů
eunuch, -a m (ř) muž bez pohlavních žláz,
nejčastěji po kastraci, kleštěnec; eunuš-
ský příd.: e. hlas
eunuchizmus, -mu mmed. stav eunucha
eunuchoid, -a m (ř) med. člověk s nedosta-
tečně vyvinutými pohlavními orgány,
s nedostatečnou činností pohlavních žláz
eunuchoidizmus [-dy-], -mu m med. stav
eunuchoida
eunušský i eunuch
eupateoskop, -u m (ř) fyz. přístroj k měření
klimatizačních ochlazovacích účinků na
prostředí
eupatrid, -a m(ř) hisl. athénský rodový šlech-
tic; eupatridský příd.: e-á rodina
eupelagický příd. (ř) geol. vyskytující se
v mořských hlubinách, hlubokomořský:
e-é sedimenty, bahno
eupepsie, -e ž (ř) med. správné, dobré trávení
(op. dyspepsie); eupeptický [-ty-] příd.
eupeptikum [-ty-], -ka s (ř) farm., med. látka,
lék uŽív. k podpoře trávicích funkcí, di-
gestivum
euphuizmus [júfjuji-], -mu m (Vl) liter. ma-
nýristický styl v barokní próze v 2. pol.
16. stol. v Anglii (podle názvu knihy
Euphues or the Anatomy of Wit od
J. Lylyho)
euploid, -a m (ř) gen. jedinec, jehož buněčná
208
jádra obsahují jen úplné chromozomo-
vé sady " v
euploidie [-dy-], -e ž (ř) gen. pntomnost urc.
počtu kompletních sad chromozomů
v buněčném jádře
eupnoe neskl. s (ř) med. klidné a pravidelné
dýchání (op. dyspnoe), " ,
eupraxe, -e ž (ř) kniž. spravne konam, sprav-
ná činnost
eurasijský [-rázi-], řidč. euroasijskÝ?,e~oa­
sijský příd. (Vl) geogr., biol. vztahuJ!C! se k
největší souvislé pevnině na Zemi zahr-
nující Evropu aAsii: e-á pásma; e-é rost-
liny, organizmy
Euratom, -u m (zkr. a: European Atomic Energy
Community) Evropské společenství pro
atomovou energii (mezinár. vládní orga-
nizace členských zemí EU pro mirové
využití atomové energie a vývoj jader-
ného průmyslu)
eureflexie, -e ž (ř + I) med. normální stav re-
flexů
eurendzina, -y ž (ř) geol. silně karbonátová
půda obsahující vápenec, dolomit, tra-
vertin aj.
euro-, evro- v slož. první část s význ. Evropa,
evropský
euroasijský i eurasijský
eurodolar, -u m(a) peněž. dolarový vklad ulo-
žený v evropských bankách
eurokomunizmus [-ny-], -mu m (Vl + I) po-
lit. směr v někt. západoevr. komunistic-
kých stranách (zejm. v 60. a 70. letech
20. stol.) odvracející se od komunistic-
ké doktríny v zemich tzv. reálného soci-
alizmu a snažící se o uplatnění někt. de-
mokratických hodnot
euroměna, -y ž (Vl + č) ekon. měna v držení
jednotlivců a institucí mimo zemi emise
měny (eurodolary)
europium, -ia s (Vl) chem. prvek ze skupiny
lanthanoidů (nazv. podle kontinentu Ev-
ropa), zn. Eu
europoidní příd. (Vl) antr. e. plemeno bílé in-
doevropské plemeno, jedno ze tří plemen
dnes žijícílIo člověka
euroregion, -u m (Vl + I) geopolitická oblast
v evropském měřítku mající zájem na ši-
roké spolupráci: e. Nisa
eurošek, -u m (Vl + a) peněž. šek, na nějž lze
na základě mezibankovních záruk pro-
platit hotovost
eurotunel, -u m (Vl + a) publ. dopravní tunel
mezi evr. kontinentem a V. Británií
eury- (ř) vslož. první část s význ. široký, rozsáh-
lý, rozmanitý
euryekní příd. (ř) biol., ekol. schopný se při­
způsobit velmi odlišným podmínkám
prostředí (op. stenoekní): e. organizmy
euryfág, -a m(ř) biol. živočich, kt. se živí roz-
manitou stravou rostlinného i živočišné­
ho původu (op. stenofág)
eurygnatizmus [-ty-], -mu m (ř) med. ná-
padně široké čelisti
euryhalie, -e ž (ř) zool. schopnost někt. vod-
ních živočichů snášet velké změny v
koncentraci soli ve vodě; euryhalinní
evakuace
příd.: zool. e. živočichové (např. sliznat-
ky)
eurysomní příd. (ř) antr. e. typ pyknický, bra-
chymoďní, laterální
eurytermní příd. (ř) biol., ekol. schopný se při­
způsobit značně odlišným teplotám pro-
středí (op.stenotermní): e. organizmus
eurytmie, -e ž (ř) kniž. a odb. soulad, harmo-
nie částí a celku: liter. estetické rytmic-
ké uspořádání slabik v jazyku uměl. li-
teratury; teorie o zákonitostech rytmu
v uměl. próze; tan. obor rytmiky sledu-
jící ladnost tělesných pohybů; archil. (v
urbanizmu) vyvážená skladba zastavě­
ní; eurytmický příd.: e-á krása; archil.
e-á skladba objektů
eurytopní příd. (ř) biol., ekol. schopný existen-
ce v růz. biotopech, v růz. podminkách
životnílIo prostředí (op. stenotopní): e.
organizmus
euryzomní příd. (ř) biol., ekol. žijící v mnoha
výškových stupních: e. organizmus
eustatizmus [-ty-], -mu m (ř) geol. oscilace
mořské hladiny z geologických příčin;
eustatický příd.: geol. e-é kolísání, pohy-
by; e-á křivka ukazující vzestup mořské
hladiny za poslední tisíciletí způsobený
táním ledovců
eutanazie, -e ž (ř) kniž. smrt z milosrdenství:
med. usmrcení nevyléčitelně nemocného
člověka ze soucitu
eutektický [-ty-] příd. (ř) hul., chem. e-á slitina
tuhnoucí jako jednotná fáze při urč. tep-
lotě; mající ze všech slitin dvou kovů
nejnižší bod tání; e. bod nejnižší bod tání
směsi dvou látek, kt. se vzájemně izo-
moďně nemisí a nevytvářejí při krysta-
lizaci sloučeninu
eutektikum [-ty-], -kas(ř) 1. hul., chem. struk-
tura vznikající při současném tuhnutí
dvou fází (např. kovů ve slitině) a sklá-
dající se ze směsi mikrokrystalů obou
těchto fází 2. geol. magmatická tavenina
takové poměrové směsi dvou n. více slo-
žek, z níž tyto složky při dosažení urč.
minimální teploty krystalizují najednou
eutektoid, -u m(ř) hul., chem. stejnorodá směs
fází vznikající přeměnou tuhého rozto-
ku při jeho ochlazování pod urč. teplo-
tu; eutektoidní příd.: e. ocel obsahující
0,83 % uhlíku ajejíž struktura se skládá
z perlitu
eutrofie, -e ž (ř) med. dobrý stav výživy (zejm.
u kojenců); eutrofický příd.: e-é dítě
eutrofizace, -e ž (ř) ryb. zvyšování produkce
řas v rybnících a vodních nádržích pří­
sunem živin, zejm. dusíku a fosforu
eutrofní příd. (ř) 1. ryb. e. voda se značným
přísunem živin, ve kt. je vysoká produk-
ce organických látek 2. zeměd. e. hnědo­
zem sytě hnědě zbarvená s vysokým ob-
sahem humusu
eV fyz. zkr. pro elektronvolt
evakuace, -e ž(l) 1. vystěhování (obyvatel-
stva z ohrožené oblasti); vyklízení, vy-
klizení (území) od vojska, obyvatelstva:
e. raněných; - e. města 2. fyz. vyčerpání
evakuovat
plynu z uzavřeného prostoru, vytváření,
vytvoření vakua; evakuační příd.: e. ko-
mise, vlak, nařízení; - fyz. e. stanice za-
řízení umožňující zbavit urč. prostor
vzduchu (např. vývěva)
evakuovat ned. i dok. (3.j. -kuuje) 1. (koho, co)
provádět, provést evakuaci 1: e. rodiny;
- e. kraj 2. fyz., tech. provádět, provést eva-
kuaci 2
evaluace, evalvace, -e ž (I) práv. určení hod-
noty, ocenění, odhad; evaluační, eval-
vační příd.: e. komise
ev., event. zkr. pro eventuální, eventuálně
evangeliář, -e m (l < ř) círk. liturgická kniha
obsahující úplný text evangelií
evangelický příd. 1. vztahující se k evange-
liu, jsoucí v jeho duchu: e-á chudoba,
skromnost 2. vztahující se ke křesťan­
ským cír~vím vzniklým reformací: e-é
vyznání; Ceskobratrská církev e-á; evan-
gelicky přísl.: e. prostý; evangelictví, -í s
evangelické vyznáni: přestoupit na e.
evangelijní i evangelium
evangeh'k, -a m (evangelička, -y ž) přísluš­
ník evangelické církve
evangelista, -y m 1. círk. spisovatel, autor
evangelia: čtyři e-é (Matouš, Marek,
Lukáš, Jan) 2. šiřitel, hlasatel evangelia
evangelistář, -e m (1 < ř) círk. výběr textů,
zprav. z evangelií čtených při římkat. bo-
hoslužbách
evangelium, -ia s (1 < ř) 1. círk. část bible
(Nového zákona) obsahující zvěst o pří­
chodu Spasitele, vylíčení života a skut-
ků Kristových; výňatek z něho čtený při
mši 2. kníŽ. něco úctyhodného, na čem je
zakládáno pevné přesvědčení:je to jeho
e. 3. něco, co je hlásáno, šířeno: e. lás-
ky; synoptická e-ia; evangelijní, evan-
gelní příd.: círk. e. strana (oltáře) kde čte
kněz evangelium
evangelizace, -e ž 1. úsilí o zlepšení života
podle evangelia 2. šíření evangelia
evansit, -u m (Vl) miner. mléčně bílý (s odstí-
ny modrými, žlutými n. zelenými) bez-
tvarý nerost, vodnatý a zásaditý fosfo-
rečnan hlinitý (nazv. podle angl. badate-
le Brooke-Evanse)
evaporace, -e ž (I) proces, při kt. kapalina
přechází ze skupenství kapalného v plyn-
né, vypařování: fyz. e. kapalin; ekol. e.
vody z povrchu půdy; fyziol. e. potu
evaporimetr, -u m (1 + ř) fyz., meteor. přístroj
k měření výparu z volné vodní hladiny,
výparoměr, atmometr
evaporit, -u m (I) geol. usazenina vzniklá
krystalizací ze slaných vod n. uloženina
vzniklá jinými procesy než odpařováním
evapotranspirace, -e ž (I) ekol., meteor. cel-
ková ztráta vody z povrchu půdy (eva-
porace) včetně výdeje vody rostlinami
(transpirace)
evazivní příd. (I) zool. e. chování typ chování
někt. živočichů, např. nočnílIo hmyzu
uhýbajícílIo před ultrazvukovým impul-
zem 10vícílIo netopýra, vyhýbavé cho-
vání
209
evekce, -e ž (I) astro jedna z nerovnoměrností
v pohybu Měsíce vyvolaná změnami v
přitažlivosti Slunee
eventrace, -e ž (I) med. vyhřeznutí orgánů
z tělních dutin
eventualita, -y ž(l) možný případ, možnost:
jedna z e-t; všechnye-y
eventuální příd. (I) případný, možný: e. řeše­
ní, konflikt; eventuálně přísl. popřípadě:
napiš, e. zavolej!; eventuálnost, -i ž
evergreen [evrgrín], -um(a: ,věčně zelený, svě­
ží') hud. píseň, melodie, která je stále ob-
líbená; přen. co se stále vrací
everze, -e ž (I) med. obrácení, převrácení: e.
očního víčka
evidence, -e ž (I) vedení záznamů o něčem,
vedení seznamů, vedení v patrnosti: účet­
níe.; e. branců; e. nemovitostí; vést něco
v e-i v patrnosti; evidenční příd.: e. kan-
celář, číslo, karta; e. technika; evidenč­
ně přísl.
evidentní příd. (I) zcela jasný, zřejmý, nepo-
chybný: e. případ, věc; práv. e. soud vy-
slovující bezprostřední jistotu o pozná-
vaném předmětu; evidentně přísl.: e. do-
kázat; evidentnost, -i ž
evidovat ned. (co, koho) vést v evidenci, mit
v evidenci: e. objednávky; e. brance
eviscerace, -e ž (I) med. vynětí vnitřních or-
gánů z těla
evoé cítosl. (ř) výkřik radosti při střec. slav-
nostech k poctě boha Dionýsa
evokace, -e ž (I) 1. kníŽ. vyvolání, vybavení
představy, vzpominky: e. dávných dob,
války 2. práv. přenesení vyřízení právní-
ho případu na instituci vyšší s opome-
nutím řádné instituce nižší; evokační
příd.: e. schopnost; - práv. hist. e. právo (ve
středověku) oprávnění panovníka n. pa-
peže odejmout soudu urč. případ a vy-
hradit ho vlastní jurisdikci
evokátor, -a mřidč. kniŽ. kdo evokuje: e. dáv-
né minulosti
evokovat ned. i dok. (I) knii. (co) vyvolávat,
vyvolat v mysli: e. minulost, vzpomínky,
představy
evoluce, -e ž (I) vývoj, jedna z jeho forem
záležející v postupných zdokonalujících
změnách: e. a revoluce; blol. vývoj jako
proces postupného zdokonalování živé
hmoty a forem života od jednoduchých
organizmů k stále složitějším, od nižších
k vyšším; evoluční příd.: e. změna; odb.
e. teorie objasňující vývojové změny
v přírodě (Darwin aj.) a ve společnosti
(Spencer); biol. e. biologie zaměřená na
studium fylogenetického vývoje orga-
nizmů a jeho zákonitostí
evolucionista [-ny-], -y m stoupenec evo-
lucionizmu
evolucionistický [-nysty-] příd. k evolucio-
nizmus, k evolucionista: e-é názory; evo-
lucionisticky přísl.
evolucionizmus [-ny-], -mu m (I) učení na-
zírající na vše z hlediska postupného,
evolučnílIo vývoje
evoluční i evoluce
exaltovaný
evoluta, -y ž (I) mat. e. rovinné křivky mno-
žina středů křivosti v bodech této křiv­
ky; evolutní příd.
evolventa, -yž(l)mal. e. rovinné křivky křiv­
ka, vzhledem k níž je daná rovinná křiv­
ka evolutou; evolventní příd.: tech. e. ozu-
bení druh ozubení, u kt. činná část boku
má tvar evolventy
evolventoměr, -u m(1 + č) tech. měřicí přístroj
na kontrolu tvaru zubu (kola)
evorze, -e ž (I) geo!. vYlll11ání skály, dna n.
břehů říčních koryt vířivým vodním
proudem, vířivý výmol
evro- i euro-
evropanský příd. (Vl) vyznačující se vědo­
mim evropské příslušnosti, rozhledem po
evropské kultuře ap.: e-é cítění; evro-
pansky přísl.: e. smýšlet; evropanství,
-í s
evropeizace, -e ž (Vl) poevropštění, poev-
ropšťování: e. cizích kultur
evropeizmus, -mu m(Vl) lingv. slovo n. slovní
spojení obvyklé ve většině evropských
jazyků
evropeizovat ned. i dok. (Vl) (co) poevropšťo­
vat, poevropštit: e-aná kultura; evrope-
izovat se ned. i dok. poevropšťovat se, po-
evropštit se: Amerika se e-la
evropský příd. (Vl) odb. pocházející z Evropy,
vyskytující se v Evropě: polit. E-á unie
ekonomicko-polit. sdružení evr. států se
sídlem v Bruselu; E. parlament, E-á rada
orgány Evopské unie; - bot. bramboň'k e.;
zool., zeměd. e-é ostrouché prase plemeno
vzniklé z divokého prasete evropského
evulze, -e ž (I) med. vytržení, vynětí: e. oční
bulvy
evviva! [-ví-] cítosl. (it) ať žije!, sláva!
ex přísl. (I) hovor. 1. vypít ex najednou, do dna
2. med. exitus
ex. odb. zkr. pro excudebat, exc., excud.
ex- (I, ř) vslož. první část s význ. 1. z, ven, vzhů­
ru, zevnitř 2. bývalý
exa- ve fyz. slož. první část s význ. vyjadřují­
cím 1018 násobek základní fyz. jednot-
ky, zn. E-
ex abrupto [-tó] (I) kniž. bez přípravy, spa-
tra (mluvit)
exacerbace, -e ž (I) med. nové vzplanutí cho-
robného procesu
ex aequo [ékvó] (I) kniž. stejně, stejnou mě­
rou, rovným dílem
exagerace, -e ž (I) kníŽ. zveličení, přehnanost
exairéza, -y ž (ř) med. výkrut, vykroucení: e.
bráničního nervu
exaktní příd. (I) založený na matematických
metodách, na bezpečně zjištěných fak-
tech, přesný: e. metody; e. vědy (fyzika,
chemie, matematika aj.); exaktuě přísl.:
e. pracovat; exaktnost, -i ž: e. důkazu
exaltace, -e ž (f < I) kniž. nadšení, zanícení,
vzrušení, opojení: básnická e.
exaltovaný příd. (f < I) kniž. nadšený, za-
nícený, vzrušený; přepjatý, výstřední (v
chování): e. člověk, smích; exaltovaně
přísl.: mluvit e.; exaltovanost, -i ž: e. pro-
jevu
 exaltovat
exaltovat ned. i dok. kniž. (koho. co) uvádět,
uvést v exaltaci: e. čtenáře
examen, -u mi -mina s (1) zasl. zkouška, zkou-
šení: podrobit někoho e-u
examinand, -a m (examinandka, -y ž) (I)
kniŽ. zkoušený žák, student
examinátor, -a m (examinátorka, -y ž) (I)
kdo někoho zkouší, zkoušející: určit e-y
ke státní zkoušce; examinátorský příd.:
e-é povinnosti
examinovat ned. (I) kniž. (koho. 4. p.) zkoušet
ex ante (l}kniŽ. aodb. (o ději n. stavu) očeká­
vané, zamýšlené (op. ex post)
exantém, -u m (ř) med. vyrážka; exantémo-
vý, exantematický [-ty-] příd.: e. tyfus
skvrnitý
exarace, -e ž (I) geol. druh ledovcové eroze,
při kl. vzniká vanovitě, obloukovitě vy-
hloubené údolí, brázdění; exarační příd.:
geo!. e. činnost ledovců
exarcha, -y m (ř) 1. hisl. byzantský vojenský
velitel n. místodržící 2. círk. (v byzant-
ské církvi) náměstek metropolity; (v pra-
voslavné církvi) titul metropolity
exarchát, -u m správní obvod n. úřad exar-
chy; exarchátní příd.
exartikulace [-ty-], -e ž (1 +ř) med. odnětí
končetiny n. její části v kloubu
exc. odb. zkr. pro excudebat, excudit, ex.,
excud.
ex cathedra [katedrál (1 < ř) kniž. mluvit,
přednášet ex c. jako učitel vážně, s pl-
nou odpovědností, autoritou (podle ex
cathedra Petri, tj. ze stolce papežova,
neomylně jako papež)
excedent, -u m (I) peněž. (v pojišťovnictví)
část škody, kterou pojišťovna postupuje
z převzatého pojištění jiným pojišťov­
nám, s nimiž je v zajišťovacím poměru
excelence, -e ž (f < I) kniŽ. výtečnost, vzne-
šenost: ve spoj. Jeho, Vaše E. čestný titul,
zejm. v diplomatickém styku; dř. též ti-
tul šlechticů, generálů, vysokých úřed­
níků
excelentní příd. (I) kniž. vynikající, vznešený,
skvělý: e. herec, hra; excelentně přísl.
excelovat ned. (I) skvěle si počínat, vynikat:
e. při zkoušce
excelsior [-zi-], -u m (I) šach. (v kompozič­
ním šachu) téma spočívající v postupu
pěšáka ze zákl. postavení až po promě­
nu
excentr, -u mtech. kotouč excentricky nasa-
zený na hnací osu, proměňující pohyb
otáčivý v krátké pohyby postupné, vý-
středník
excentricita, -y ž (I) 1. odb. výstřednost: mal.
délková e. elipsy vzdálenost ohniska od
středu elipsy; astro e. dráhy poměr vzdá-
lenosti ohniska elipsy od jejího středu a
hl. poloosy dráhy 2. kniŽ. nápadnost, vý-
střednost, zvláštnost: e. nápadu
excentrický příd (I) 1. odb. položený mimo
střed, od středu vzdálený, nesoustředný,
výstředný (op. centrický) 2. kniŽ. nápadný,
výstřední, zvláštní: e. člověk; e-é chová-
ní 3. umě!. e. artista excentrik; excentric-
210
ky přísl.: odb. e. umístit; - kniŽ. chovat se e.;
excentričnost, -i ž
excentrik, -a, excentrista, -y m 1. kniŽ. vý-
střední, excentrický člověk 2. uměl. klaun
provádějící komickou akrobacii s použi-
tím groteskních tanečních prvků
excentrika, -y ž uměl. činnost excentriků
2: sólová e.
excepce, -e ž (I) práv. výjimka, kl. zabraňuje
uplatnění nároku; excepční, exceptivní
[-ty- i -tý-] příd.: e. případ
excerpce, -e ž (I) odb. 1. pořizování výpisků
z literárního díla. ap., zprav. pro vědecké
účely: e. z románu, odborného časopi­
su; lexikální e. 2. vyexcerpovaný mate-
riál: shromažďovat, řadit e-i; excerpční
příd.: e. pravidla, lístky, materiál
excerpovat ned. i dok. odb. (co) provádět, pro-
vést excerpci 1: e. jazykové jevy; e. kni-
hu
excerpt, -u m. excerptum, -ta s (I) odb. výpi-
sek: dělat e-y (e-a) pro lexikální karto-
téku
excerptor, -am (excerptorka, -y ž) odb. kdo
excerpuje; excerptorský příd.: e. kolek-
tiv
exces, -u m (I) kniŽ. vybočení z mezí, nemír-
nost, výstřelek: životní e-y; práv. použití
nepřiměřených prostředků při jinak
uznávané nutné obraně; výp. tech. špiča­
tost rozložení náhodné veličiny; exceso-
vý příd.: mal. e-á metoda úloha řešící sfé-
rický trojúhelm'k (pro geodetické účely)
excesivní příd. (I) kniŽ. aodb. přesahující míru,
nadměrný, ph1išný: e. požitek
excindace, -e ž (I) práv. vyloučení věcí z
exekvovaného majetku nepatřících oso-
bě, proti níž je vykonávána exekuce; ex-
cindační příd.: práv. e. žaloba
excipovat ned. i dok. práv. (co) stíhat excepcí,
vyjímat; excipovaný příd.
excísař, -e m (excísařovna, -y ž) (1 + Č < VJ)
bývalý císař
excitabilita, -y ž (I) bio!. schopnost smyslo-
vých, nervových a svalových buněk re-
agovat na změnu prostředípodrážděním,
dráždivost
excitace, -e ž (I) 1. med.. psych. zvýšená dráž-
divost, neklid, podrážděnost (op. depre-
se, útlum) 2. fyz. e. jádra atomu předání
energie atomovému jádru, kl. přejde do
vyššího energetického stavu; excitační
příd.: fyz. e.funkce závislost účinného prů­
řezu urč. reakce na kinetické energii
bombardující částice
excitans neskl. s (mn. 1. -ncia, 2. -ncií) (I) farmo
e-ncia léky, látky povzbuzující nervový
systém
exciton, -u m (I) fyz. vázaný systém elektro-
nu a díry v polovodičích; excitonový příd.
excitovaný příd. (I) fyz., chem. e. stav vzbuze-
ný stav (jádra, atomu n. molekuly)
s vnitřní energií vyšší než v základním
stavu
excitovat ned. i dok. (I) kniž. (koho, co) vydraž-
ďovat, vydráždit, povzbuzovat, povzbu-
dit: e. k vysokému výkonu
exempce
excitron, -u m (um) eltech. výbojka se rtuťo­
vými parami a s trvale hořící katodovou
skvrnou určená k usměrňování velkých
proudů; excitronový příd.
excize, -e ž (I) med. vynětí chorobného lo-
žiska; vynětí části tkáně z léčebných n.
diagnostických důvodů
excud. [-kud] odb. zkr. pro excudebat, exc.,
ex.
excudebat [-kudé-], excudit [-dy-] (I) odb.
(na grafických listech) označení signa-
tury vydavatele, zprav. s adresou, zkr.
excud., exc., ex.
ex definitione [-nyció-] (I) odb. jak vyplývá
z definice, podle definice
execírák, -u m (n < fl zasl. voj. slang vojenské
cvičiště
execírka, -y ž (n < fl zasl. voj. slang vojenský
výcvik
execírovat ned. (n < fl zasl. voj. slang (koho, 4. p.)
vojensky vycvičovat: e. nováčky; přen.
expr. e. žáky prohánět
exedra, -y ž (ř) archit. 1. v bohatých ant. do-
mech n. veřejných budovách (lázních
ap.) společenská místnost n. prostor půl­
kruhového půdorysu s kamennými seda-
dly podle stěn 2. řidč. apsida v starokřes­
ťanském a pozdějším stavitelství
exeget, -a, řidč. exegeta, -y m kdo se zabývá
exegezí
exegetický [-ty-] příd. k exegeze, k exegeti-
ka, vykladačský: e-é pojednání; exege-
ticky přís!.
exegetika [-ty-], -y ž nauka o exegezi tex-
tů, zejm. biblických; vykládání textů
exegeze, -e ž (ř) odb. kritický rozbor, slovní
n. věcný výklad něj. textu, zejm. biblic-
kého
exekuce, -e ž (I) 1. práv. výkon, uskutečnění
soudmllo, úř. a jiného rozhodnutí, posti-
hující zejm. dlužm'ky: daňová e.; e. na
plat; e. majetku 2. zasl. výkon hrdelního
trestu, zejm. poprava: e. českých pánů;
exekuční příd.: e. výměr; exekučně přísl.:
e. vystěhovat
exekut, -a mpráv. osoba, na kterou je uvale-
na exekuce
exekutiva [-ty- i -tý-], -y ž(l}práv. výkonná
moc; orgán pověřený výkonnou mocí:
státní, soudní e. ; exekutivní příd. výkon-
ný: e. moc, orgán, komise; exekutivně
přísl.
exekutor, -a m kdo provádí exekuci: daňo­
vý e.; exekutorský příd.: e-é povolání;
e-á pečeť; exekutorsky přísl.
exekvent, -a m práv. osoba, kl. uvaluje na
někoho exekuci
exekvovat ned. i dok. práv. (koho, co) vykonávat,
vykonat exekuci proti někomu, vymáhat,
vymoci exekucí: e. dlužníka; e-ání daní
exempce, -e ž. exemce (I) práv. vynětí osob
urč. kategorie ze zákonem stanove-
ných povinností, např. poslanců a diplo-
matů z pravomoci trestních soudů; círk.
vynětí z pravomoci církevní vrchnosti,
např. řádu z dozoru biskupa; exemptní,
exemtní příd.: círk. e. řád
exemplární
exemplární příd. (I) mohoucí sloužit za pří­
klad, ph'kladný, výstražný: e. případ; e.
trest; exemplárně přísl.: e. potrestat
exemplář, -e m (I) jeden kus, předmět ze
skupiny stejnorodých kusů, předmětů:
autorský e.; přípis ve dvou e-ích vyho-
toveních; krásný e. ptáka (ve sbírce)
exemplntkace, -e ž (I) odb. uvedení, výčet
ph'kladů, dokladů: e. slovm1LO významu
(ve slovníku); exempllltkačnípříd.: e. část
slovm1wvého hesla
exemplifikativní [-ty- i -tý-] příd. (I) odb. uvá-
dějící ph'klady: e. výčet
exemplifikovat ned. i dok. (I) odb. (co) znázor-
ňovat, znázornit, osvětlovat, osvětlit pří­
klady, doklady: e. výrobu vystavenými
exponáty; e. heslo ve slovníku
exemplum, -la s (I) liter. kratší prozaické vy-
právění obsahující morální problém,
předvádějící ph'kladné n. nepřípustné
chování, jednání
exemptní, exemtní i exempce
exencefalie, -e ž (ř) med. zrůda s nevyvinu-
tou lebkou a chybějícím mozkem
exenterace, -e ž (ř) med. vynětí orgánů z těl­
ních dutin nebo tkání uložených hlou-
běji pod povrchem těla: e. mízních uzlin
exequatur [-kvá-] neskl. s (I) mezinár. práv. pO-
volení státu k výkonu činnosti vedoucí-
ho konzulátu cizího státu
exercicie [-rcí-], -ií ž pomn. (I) círk. (v katol.
církvi) duchovní cvičení (rozjímání o
náboženských otázkách aj.); exerciční
příd.: e. dům
exercitátor, -a m (I) círk. duchovní, kl. vede
exercicie
exergie, -e ž (ř) fyz. část energie systému, kl.
je možno přeměnit v mechanickou práci
exergonický [-ny-] příd. (ř) biochem. e-á reak-
ce (u živých organizmů) při kt. se uvol-
ňuje volná energie
exfoliace, -e ž (I) 1. med. postupné odlučo­
vání odumřelé tkáně po vrstvách, odlu-
pování 2. geol. odlupování slupek z po-
vrchu masivní horniny; exfoliativní
[-ty- i -tý-] příd.
exgenerál, -a m (1 + fl generál zbavený své
hodnosti, bývalý generál
exhalace, -e ž (I) 1. geol. výrony plynů a par
vyvolané sopečnou činností 2. ekol. od-
padní tuhé, kapalné a plynné látky vy-
pouštěné zejm. průmyslovými podniky
do atmosféry (např. prach, popílek, oxi-
dy síry); exhalační příd.: geol. e. ložiska
exhalát, -u m (I) geol., ekol. e-y exhalace 1, 2
exhausce, -e ž (I) med. vyčerpání, vyčerpa­
nost: e. z horka; exhaustivní [-ty- i -tý-]
příd.: med. e. neuróza
exhaustace, -e ž (I) odb. odčerpání (vzduchu,
plynu aj.): e. konzerv odstranění vzdu-
chu z konzerv před sterilací; exhaustač­
ní příd.
exhaustní příd. (I) mal. e. metoda uŽív. k vý-
počtu velikosti geometrických útvarů
před objevením integrálmllo počtu
exhaustor, -u m (I) 1. odb. zařízení k exhaus-
taci: putr. e. konzerv; zeměd. odsávací zaří-
211
zení z dopravního systému ve mlýnech,
odstraňující prach, lehké částice a vodní
páry z obilí a ~liva 2. zool. jednoduchá
pomůcka (válec na obou koncích uzavře­
ný korkem s trubičkami) k chytání drob-
ných členovců; exhaustorový příd.: e-á
šachta
exhaustovat ned. idok. odb. (co) provádět, pro-
vést exhaustaci
exheredace, -e ž (I) práv. vydědění
exhibice, -e ž (I) ukázka, předvedení něj.
vynikajícího výkonu, zprav. sportovní-
ho (mimo soutěž); okázalé vystupování,
kt. chce na sebe upoutat zájem veřejnosti;
exhibiční příd.: e. vystoupení, jízda
exhibicionista [-ny-], -y m (exhibicionist-
ka, -y ž) kdo trpí exhibicionizmem; kdo
se rád exhibuje, předvádí: parlamentní
e-é
exhibicionistický [-nysty-] příd. k exhibi-
cionizmus, k exhibicionista: e-á poru-
cha; exhibicionisticky přís!.: e. vystupo-
vat
exhibicionizmus [-ny-], -mu m (I) 1. med.
pohlavní úchylka projevující se obnažo-
váním a ukazováním vlastního pohlav-
ního ústrojí před osobou druhého pohla-
ví 2. psych. okázalé vystupování na ve-
řejnosti motivované uspokojením z ob-
divu
exhibiční i exhibice
exhibit, -u m(I) zasl. úř. 1. podání zapsané do
podacího protokolu, podací číslo 2. po-
datelna
exhibovat se ned. (I) okázalým vystupová-
ním chtít na sebe upoutat zájem veřej­
nosti,předvádětse
exhorta, -y ž (I) círk. duchovní výklad, pro-
mluva při bohoslužbě, kázání; exhortní
příd.
exhortace, -e ž (I) zasl. kniŽ. povzbuzení, po-
bídnutí
exhortátor, -a mcírk. kazatel exhort
exhumace, -e ž (I) odb. vyzdvižení, vykopá-
ní mrtvoly z hrobu (při přenesení pozů­
statků, pro vyšetřovací účely ap.); exhu-
mační příd.: e. povolení hygienika
exhumovat ned. i dok. odb. (koho, co) provádět,
provést exhumaci: e. mrtvolu
exil, -u m (I) 1. vyhnanství zejm. z polit. n.
náb. důvodů; místo, kde se exulant po
vyhnání n. útěku, emigraci zdržuje: žít
ve-u; návrat z e-u 2. lidé žijící ve vy-
hnanství: na podpoře se podílel i český
e.; exilový příd.: e-á činnost; - e-á lite-
ratura
eximovat ned. i dok. (I) kniž. (koho. co) vyjímat,
vyjmout, zejm. z cizí moci
exina, -y ž (I) bol. vnější silnější blána pylo-
vých zrn tvořená uhlohydráty, odolná
vůči kyselinám
exinit [-ny-], -u m (I) geo!., hom. mikrokom-
ponent uhlí ovlivňující chem. zpracová-
ní černého uhlí a briketování hnědého
uhlí; exinitový příd.
existence, -e ž (I) 1. to, co existuje, je, trvá
(záměnně se samotným jsoucnem): e.
exkluzivní
národa; e. hmoty 2. povaha toho, co exis-
tuje: (ve scholastice) e. boží; e. stvoře­
nýchjsoucen (v protikladu k esenci); (u
Heideggera) charakteristika lidského
pobytu (Dasein), (v existencializmu)
vztažená k absolutně individuální svo-
bodně se sebevytvářejícíosobě, racionál-
nímu uchopení vymykající se předchá­
zející esence 3. živobytí, postavení: mít
zajištěnou e-i 4. expr. člověk, osoba: po-
chybná e.; existenční příd.: e. podmínky;
log. e. kvantifikátor operátor určující, že
existuje neprázdná množina předmětů
(aspoň jeden); - e. starosti, minimum;
existenčně přís!.: e. závislý
existencialista, -y m stoupenec existencia-
lizmu
existencialistický [-ty-] příd. k existencializ-
mus, k existencialista: e-á filozofie, lite-
ratura
existencializmus, -mu m (I) moz. směr vy-
cházející od S. Kierkegaarda a rozvíje-
ný na předpokladu, že "existence před­
chází esenci" (J. P. Sartre)
existenciální příd. 1. vztahující se k existenci
2. moz. (u Heideggera) vztahující se k bytí
v jeho souhrnu a jako takovému, nikoli
jen k prožívané existenci jednotlivého
člověka: e. filozofie existencialistická;
lingv. e. věta s přísudkovým slovesem být,
jíž se stvrzuje n. popírá existence něče­
ho
existenční i existence
existovat ned. (I) 1. být, trvat: duch, hmota
e-uje; to slovo v češtině nee-uje 2. být
živ, žít: za těchto podmínek nelze e.
exit, -u, exitus, -tu m (I) med. skon, smrt
exjezuita, -y m (1 + VJ) bývalý jezuita
exkavace, -e ž (I) med. vyhloubenina, jam-
ka: kyčelní e.; exkavační příd.
exkavátor, -u m (I) tech. stroj na těžení ze-
min, hornin, nabírání výkopku a na je-
jich přemísťování,rýpadlo; exkavátoro-
vý příd.
exklamace, -e ž (I) kniŽ. citově vzrušené zvo-
lání; liter. básnické zvolání
exklamativní [-ty- i -tý-] příd. (I) řidč. lingv. e.
věty zvolací
exklaustrace, -e ž (I) círk. zvláštní dovolení,
aby směl žít řeholm'k mimo klášter
exkláva, -y ž (I) odb. souvislé území mimo
hranice správního celku
exklusive [-zí-] přís!. (I) kniž. vyjma, kromě,
nepočítaje v to (op. inklusive): v pracov-
ní dny e. pátek
exkluze, -e ž (I) odb. vyloučení, vypuštění
exkluziv, -Um(l}lingv. (v někl.jazycích,zvl.
indonéských) zájmeno 1. os. mn. Č. ne-
zahrnující oslovenou osobu (např. indo-
nés. kami = já + on) (op. inkluziv)
exkluzivita, -y ž (I) exkluzivnost: e. voblé-
kání
exkluzivizmus, -mu m (I) výlučnost, exklu-
zivita, exkluzivnost: sklon k e-u
exkluzivní příd. (I) 1. výlučný, výjimečný,
mimořádný: e. zjev; e. zařízení, byt vel-
mi moderně a luxusně vybavený 2. ur-
 exkochleace
čený výlučně pro urč. sdělovacíprostře­
dek: e. rozhovor pro náš časopis 3. mi-
mořádně poutavý (někdy s prvky senzač­
nosti); mimořádně lákavý, výhodný aj.:
e. interview ze zákulisífilmu; - podepsat
s mamutí firmou e. smlouvu; exkluziv-
ně přísl.: e. vypadající; exkluzivnost, -i ž
exkochleace, -ež(l)med. vyškrábání, odstra-
nění chorobné tkáně ostrou lžičkou
exkomunikace [-nY-J, -e ž (I) círk. vyobco-
vání z církve, jeden z círk. trestů uplat-
ňovaný zejm. proti kacířům; exkomuni-
kačnípříd.: e. dekret
exkomunikovat [-ny-J ned. i dok. círk. (koho, 4.
p.) potrestat exkomunikací: e. kacíře
exkomunista [-ny-J, -y m (I) bývalý komu-
nista
exkoriace, -e ž (I) med. oděrka na kůži
exkrál, -e m (exkrálovna, -y ž) (1 + č) býva-
lý, zapuzený král
exkrece, -e ž (I) odb. vylučováni: fyziol. po-
chod, kterým se z organizmů vylučují
odpadní, škodlivé a nadbytečné látky,
např. močovina; bot. vylučování růz. lá-
tek rostlinnými buňkami do prostředí;jad.
fyz. aktivita urč. množství radionuklidu,
který se vyloučí z lidského organizmu;
exkreční příd.: fyziol. e. orgány, buňky
vyměšovací; bot. e. pletivo
exkrement, exkret, -u m (I) biol. výměšek,
výkal, zejm. nestrávené zbytky potravy
živočichů, stolice, moč
exkulpace, -e ž (1) práv. zbavení viny, ospra-
vedlnění: uvést na svou e-i; exkulpační
příd.: e. důvod
exkulpovat dok. (I) práv. (koho, 4. p.) zbavit
viny: e. obžalovaného
exkurz, -u m(I) odbočení od hlavního před­
mětu ve výkladu, přednášce ap.; samo-
statná doplňující vsuvka výkladu
exkurzant, -a m účastník exkurze
exkurze, -e ž (I) vycházka, návštěva, zájezd
za studijním účelem s prohlídkou urč.
místa, podniku ap.; exkurzní příd.
exkvizita, -y ž kniž. exkvizitní věc
exkvizitní příd. (I) kniž. vybraný, znamenitý,
vzácný: e. umělec; e. dojem; exkvizitně
přísl.
exlegální příd. (1) práv. mimozákonný: e. stav
ex lege [lé-J (I) kniž., práv. ze zákona, podle
zákona
ex lex (lé-J (1) práv. stav ex lex stav osoby
nepožívající ochrany zákona, postavené
mimo zákon
ex libris [-brisJ, exlibris neskl. s (1) umělec­
ky provedený štítek se značkou n. jmé-
nem vlastníka knihy nalepený na před­
sádce přední desky knihy
exlibrista, -y m 1. sběratel exlibris 2, kdo
navrhuje exlibris
exmatrikulace, -e ž (I) úř. výmaz z matriky
(op. imatrikulace)
exministr [-ny-], -a m (I) bývalý ministr
exmise, -e ž (I) práv. vyprázdnění, opuštění
bytu, pozemku
exmistr, -a m (1 + n) bývalý mistr (v urč.
sport. odvětví): e. světa v lehké atletice
212
exmitovat ned. i dok. práv. (co) provádět, pro-
vést exmisi
exnout dok. (I) hovor. zemřít: ta pacientka exla
exnova, -y ž (1) astr. nova po ukončení svého
vzplanutí, postnova
exo- (ř) vslož. prvnl část svýzn. ven, zevně, vněj­
ší, ekto- (op. endo-, ento-)
exobiolog, -a m odborník v exobiologii
exobiologie, -e ž (ř) obor studující možnosti
života ve vesmíru, astrobiologie, kosmic-
ká biologie
exoderm, -u m (ř) biol. ektoderm, ektoblast
(op. endoderm, entoderm); exodermál-
ní příd.
exodermis neskl. ž (ř) biol. vnější vrstva pri-
mární kůry kořene ležící pod pokožkou
a po jejím odumření přejímající funkci
pokožky (op. endodermis)
exodus, -du m (I < ř) _hromadný odchod,
zejm. starověkých Zidů z Egypta; (vant.
tragédii) závěrečná část, při kl. sbor
opouštěl scénu; - bibl. E. název druhé kni-
hy Mojžíšovy ve Starém zákoně
exoenzym, -u m (ř) biochem. enzym vystupu-
jící z buňky do prostředí a působící
v něm (op. endoenzym); exoenzymový
příd.
ex offo [ofó], ex officio [oficióJ (1) kniž., práv.
Z úřední moci, povinnosti: obhájce ex
offo soudem stanovený
exoftalmus, -mu m (ř) med. vysunutí oka
z očnice, vystouplé oko
exogamie, -e ž (ř) etn. (v rodové společnosti)
uzavírání sňatků příslušníků urč. skupin
(rodu, kmene ap.) jen s členy jiných sku-
pin (op. endogamie); exogamický příd.
exogenní příd. (ř) odb. zevní, ektogenní (op. en-
dogenní): geol. e. ložiska v povrchové části
zemské kůry, vytvořenápůsobením vněj­
Ších činitelů (atmosféry, slunečním záře­
ním ap.); med., psych. e. deprese z vnějších
příčin; e. vliv vyvolaný vnějšími podmín-
kami; exogenně přísl.
exohormon, -u m (ř) biochem. ektohormon,
feromon
exokarp, -u m (ř) bot. epikarp (op. endokarp)
exokrinní příd. (ř) fyziol. e. žlázy mající sa-
mostatný vývod buď na povrch těla, n.
do dutiny někt. orgánu (op. endokrinní)
exomfalus, -lu m (I + ř) med. zvláštní druh
pupečníkové kýly novorozenců
exómis neskl. ž (ř) hist. starořecký vlněný pod-
kasaný oděv
exon, -u m (ř) gen. kódující část genu, která
je v průběhu jeho exprese přepisována a
překládána do struktury genového pro-
duktu
exonukleáza, -y ž (ř + I) biochem. enzym ze
skupiny nukleáz účastnící se trávení a
úpravy poškozené deoxyribonukleové
kyseliny (op. endonukleáza)
exoparazit, -a m (ř) biol. ektoparazit (op. en-
doparazit); exoparazitický [-ty-J příd.
exopeptidáza [-tY-J, -y ž (ř) biochem. enzym
ze skupiny proteináz katalyzující odště­
pování aminokyselin z konce peptidové-
ho řetězce
exotizmus
exopexe, -e ž (ř) med. chirurgický výkon uvol-
ňující orgán z jeho pův. polohy a upev-
ňující jej na jiném místě
exoplazma, -y ž (ř) biol. ektoplazma (op. en-
doplazma, entoplazma); exoplazmatic-
ký [-ty-J příd.
exorbitantní [-ty-J příd. (I) řidč. kniŽ. ph1išný,
neobyčejný: e. míra, suma
exorcista, -y mcírk. kdo provádí exorcizmus
exorcizmus, -mu m (I < ř) círk. zah'kání, vy-
mítání zlého ducha, ďábla
exoreický příd. (ř) geogr. e-á oblast součást
aridní oblasti, kde nemohou vzniknout
stálé toky, beztoká oblast (op. endoreic-
ká)
exosféra, -y ž (ř) meteor. vnější, nejvyšší vrst-
va atmosféry přecházející v zemskou
koronu, jejíž dolní hranice je ve výškách
500-700 km nad zemským povrchem
exosmóza, -y ž (ř) biol. pronikání kapalin a
v nich rozpustných látek z buňky do pro-
středí
exospora, -y ž(ř) bot. výtrus hub vzniklý mimo
vnitřek mateřské buňky odškrcením, pu-
čením n. rozpadem (op. endospora)
exostóza, -y ž (ř) med. nádorovitý kostní vý-
růstek na povrchu kosti vznikající nej-
častěji po úrazech n. zánětech: e. kosti
patní ostruha
exošach, -u m (ř + per) šach. hra odlišující se
od (ortodoxního) šachu základním po-
stavením, šachovnicí, kameny, pravidly,
cílem soupeřů ap.
exot, -u m (ř) 1. i exot, -a (živ.lnež., 4. j. cta, -t)
biol. rostlina n. živočich pocházející z da-
lekých, zvl. tropických exotických kra-
jin (např. had) 2. ekon. slang zboží n. jiná
hodnota nepřicházející běžně na trh
3. geol. vypuklá geomorfologická jednot-
ka geneticky, strukturně i organicky cizí
reliéfu jednotky vyššího řádu
exoterický příd. (ř) kniž. určený širšímu okru-
hu, veřejnosti (op. ezoterický): e. živel
v básnické tvorbě; exotericky přísl.
exotermický, exotermní příd. (ř) odb. dopro-
vázený uvolňováním energie (op. en-
dotermický, endotermní): fyz., chem. e-á
reakce probíhající za uvolňování tepla
exotický [-ty- J příd. (ř) 1. pocházející z dale-
kých, neznámých krajů, cizokrajný: e-á
květena; e. pták; e-á figurka; e. původ 2.
jad. fyz. e-é atomy nestabilní útvary ato-
mů, v jejichž elektronovém obalu je někt.
elektron nahrazen jinou částicí; exotic-
ky přísl. k 1: vypadat e.; exotičnost, -i ž
exotik [-ty-J, -a m kdo má zálibu v exotic-
kých věcech n. kdo působí exotickým
dojmem
exotika [-ty-J, -y ž vlastnost exotických
předmětů, exotické prostředí: orientální
e.; e. cirkusu
exotikum [-tY-J, -kas 1. exotická věc 2. geol.
valoun n. blok neznámého původu v růz.
usazeninách
exotizmus [-tY-J, -mu m(ř) 1. záliba v cizo-
krajnosti, exotičnost 2. uměl. zobrazení
i
vzdálených n. neznámých zemí; využí-
l
exotoxikóza
vání básnických prostředků, zejm. ori-
ent.jazyků
exotoxikóza, -y ž (ř) med. otrava organizmu
jedy zevního původu
exotoxin, -u m (ř) biochem. e-y produkty bak-
terií vylučované do okolí, kt. mohou být
odděleny od bakteriální kultury
exozoochorie, -e ž (ř) biol. rozšiřováni semen
a plodů prostřednictvím živočichů, epi-
zoochorie
expandér, -u m (f < I) 1. tech. nádoba, ve kt.
se snížením tlaku uvolňuje z horké od-
padní vody teplo ve formě páry k další-
mu využití 2. výp. tech. monolitický inte-
grovaný log. obvod s několika vstupy a
s přímým invertovaným výstupem
expandit [-dy-J, -u m (1) stav. lehký pórovitý
materiál z expandovaných (tj. vypalova-
ných v rotační peci při urč. teplotě) jílo-
vých břidlic, uŽív. jako umělé kamenivo
do betonu
expanditbeton [-dy-], -u m (1 + t) stav. hutný
beton s expanditem
expandor, -u m (1) sděl. tech. část kompando-
ru umístěná na jeho přijímacístraně, tlu-
mící úroveň hluku na výstupu pod úro-
veň přenášeného hovoru, expanzní zesi-
lovač
expandovat ned. (I) odb. zvětšovat objem,
rozpínat se: fyz. pára e-uje; stav. e-aný
perlit
expanze, -e ž (1) 1. odb. zvětšování objemu
plynů n. par probíhající např. v parních
a plynových turbínách: tech. fáze pracov-
ního oběhu pístového spalovacího mo-
toru, při níž se rozpínají plyny ve válci,
rozpínání 2. násilné rozšiřování území,
vlivu ap., rozpínavost: politická e.; ekon.
hospodářská e. 3. ekon. vzestupná fáze
konjunkturního cyklu . ňující experimentální momenty pozná-
expanzionista [-ny-J, -y m expanzivní člo­
věk; stoupenec expanze, expanzionizmu
expanzionistický [-nysty-J příd. k expan-
zionizmus, k expanzionista: e-á politi-
ka; e-é snahy
expanzionizmus [-ny-], -mu m (1) výbojná
rozpínavost, zejm. politická, hospodář­
ská
expanzita, -y ž (1) (v zoogeografti) rozpínavost
taxonu (druhu, rodu, čeledi) organizmu
v urč. oblasti
expanzivní příd. (I) 1. odb. rozpínavý: e. ply-
ny 2. výbojně rozpínavý: e. plány; e. vel-
moc 3. ekon. e. hospodářská politika za-
měřená na rozvoj ekon. činností, na růst
národního důchodu (op. restriktivní); ex-
panzivněpřísl.: e. postupovat; expanziv-
nost, -i ž
expanzní příd. odb. využívající expanze I,
související s ní: e. brzda, šoupátko; e.
nádoba k náhlému snížení tlaku plynu
n. kapalin, (u teplovodních soustav)
k vyrovnávání změny objemu vody způ­
sobené ohřátím
expatriace, -e ž (1) vypovězení, vystěhová­
ní z vlasti (op. repatriace); práv. zbavení
státního občanství
213
expedice [-dy-J, -e ž (I) 1. výprava, zprav.
k výzkumným účelům: polární e. 2. vy-
pravení, odeslá!,J.í, odesílání, expedová-
ní: e. zboží, novin 3. oddělení expedují-
cí spisy, zásilky ap.: e. nakladatelství;
expediční příd.: e. oddělení
expedient [-dy-J, -a m (expedientka, -y ž)
kdo je zaměstnán expedicí (zboží ap.):
zručný e.
expeditor [-dy-J, -a m kdo vypravuje zásil-
ky, provádí expedici: e. novin
expedovat dok. i ned. (I) (co) 1. vypravit, vy-
pravovat, odeslat, odesílat: e. dopis, zbo-
ží 2. jen ned. vydávat zboží při prodeji:
prodávat a e.
expektance, -e ž (I) kniž. a odb. očekávání:
psych. očekávané chování sociálního oko-
lí; cfrk. čekatelské právo na ještě ne-
uprázdněné místo v círk. úřadě; expek-
tanční příd.
expektorace, -e ž (I) med. vykašlávání; ex-
pektorační příd.
expektorans neskl. s (mn. 1. -ncia, 2. -ncií) (I)
farmo e-ncia látky usnadňující odkašlává-
ní hlenu z dýchacích cest
experiment, -u m (1) odb. pokus, zejm. jako
způsob vědeckého bádání; metoda vě­
deckého poznání, při kt. se zkoumají za
kontrolovaných a řízených podmínek
urč. jevy: chemický e.; psychologický e.;
přen. nevyzkoušená činnost s pochybným
výsledkem: nedělej žádné e-y!
experimentace, -e ž získávání poznatků
prostřednictvím experimentů, experi-
mentování
experimentalista, -y m stoupenec experi-
mentalizmu
experimentalizmus, -mu m (I) psych. varianta
amer. pragmatizmu (1. Deweyho) zdůraz­
vacího procesu
experimentální příd. (I) založený na experi-
mentování, pokusný: e. metoda; psych. e.
psychologie směr využívající pokusné
metodiky k získávání teoretických po-
znatků a jejich aplikací; liter. e. poezie
založená na básnicky volném zacházení
s jazykem a na experimentech s novými
liter. výrazovými prostředky; jad. fyz. e.
reaktor určený k modelovému ověřová­
ní někt. vlastností vyvíjených reaktorů;
blol. e. morfologie styčný obor mezi fy-
ziologií a morfologií rostlin studující
soubor utvářecíchpochodů v rostlinách;
experimentálně přísl.: e. pracovat
experimentátor, -a m (experimentátorka,
-y ž) kdo experimentuje; experimentá-
torskýpříd.: e-é snahy; experimentátor-
sky přísl.; experimentátorství, -í s: e. ve
vědě
experimentovat ned. dělat experimenty:vě­
decky e.; e. v umění; nebát se e.
experimentum crucis [kru-J neskl. s (1) odb.
rozhodující pokus, kt. má vyvrátit jednu
ze soutěžících hypotéz, křížový pokus
experlit, -u m (I) stav. lehký stavební izolač­
ní materiál, expandovaný perlit
explorátor
expert, -a m (expertka, -y ž) (I) znalec, od-
borník (přizvaný k řešení n. posouzení
urč. otázky): vojenský, soudní e.; komi-
se e-ů; expertský příd.: e. posudek; ex-
pertní příd.: výp. tech. e. systém prostředek
zpracování dat založený na principech
umělé inteligence k soustředění znalostí
expertů v podobě programů a dat
expertiza [-ty- i -tý-J, -y ž (t) odb. znalecký
posudek, znalecké osvědčení: hospodář­
ská e.; e. obrazu; expertizní příd.
explanace, -e ž (1) log. metoda zaměřená na
logickou rekonstrukci vysvětlení n. po-
chopení něj. jevu n. procesu
explantace, -e ž (1) med., biol. vynětí živé tká-
ně z organizmu; pěstování tkáně v umě­
lých podmínkách mimo organizmus;
explantačnípříd.
explantát, -u m (I) blol. odebraná buňka, část
pletiva, orgán n. skupina orgánů pěsto­
vaná v umělých podmínkách mimo or-
ganizmus: rostlinnÝ, živočišný e.
explicit, -u m (I) liter. 1. závěrečná slova tex-
tu v starých rukopisech n. v prvotiscích
(op. incipit) 2. údaje o vzniku díla za
ukončenímvlastního textu starých ruko-
pisů n. prvotisků 3. závěrečná fáze kom-
pozice liter. díla
explicite příSI. (1) kniž. výslovně, jasně, pří­
mo (op. implicite):formulovat text e.
explicitní příd. (I) kniŽ. a odb. podrobný, vý-
slovný, zřetelný, srozumitelně, postupně
vyjádřený (op. implicitní): e. popis; e.
vyjadřování, definice; explicitně přísl.: e.
podat; explicitnost, -i ž
explika, -y ž (I) zasl. výklad, přednáška,
zprav. školní: číst e-y
explikace, -e ž (1) odb. výklad, vysvětlení: e.
značek; log. postup upřesňování význa-
mu pojmů jazykových výrazů přirozené­
ho jazyka; explikačnípříd.
explikativní [-ty- i -tý-J příd. (I) odb. výkla-
dový, vysvětlovací: e. metoda; Iingv. e.
spojení
explikovat ned. i dok. odb. provádět, provést
explikaci
exploatace, -e ž (t) odb. 1. hospodářské zu-
žitkováni, využití, těžení: e. přírodního
bohatství; hom. těžba 2. vykořisťování: e.
krajiny bezohledné využívání,. využití;
exploatační příd.: e. metoda
exploatátor, -a modb. kdo něco, někoho ex-
ploatuje; exploatátorský příd.
exploatovat ned. i dok. odb. (co, koho) prová-
dět, provést exploataci: e. ložiska rudy;
e. lesy; - e. dělntky
explodovat dok. i ned. (1) vybouchnout, vy-
buchovat: bomba, mina e-la
explorace, -e ž (1) odb. výzkum, průzkum,
bádání (v terénu): e. přírodního bohat-
ství; med. e. břišní dutiny vyšetření; ex-
plorační příd.
explorativní [-ty- i -tý-J příd. (I) odb. zkusmý:
med. e. laparotomie zkusmé otevřeníbřiš­
ní dutiny umožňující zpřesnění diagnó-
zy
explorátor, -a modb. kdo provádí exploraci
 exploze
exploze, -e ž (1) 1. odb. prudké uvolnění ent!r-
gie v důsledku stlačení plynů, výbuch
(op. imploze): e. plynů; e. kotle; důlní e.
2. lingv. závěrečná fáze artikulace oklu-
ziv 3. expr. prudký vzestup něčeho, náh-
lý vznik něčeho bouřlivého: populační
e.; informační e.
explozitivní [-ty- i -tý-] příd. (I) kniž. a odb.
prudce se projevující, rychlý, prudký: e.
vývojové stadium
exploziva, -y ž (1) lingv. souhláska artikulo-
vaná prudkým uvolněním závěru, sou-
hláska ražená, okluziva, např. t, d, b, p
explozivní příd. (I) 1. chem. výbušný, třaska­
vý: e. směs, látka 2 lingv. e. souhláska
exploziva 3. expr. prudce se projevující,
rychlý, prudký: e. vývoj, energie
exponát, -u m (1) předmět vystavený na ýý-
stavě, v muzeu ap.: vzácné přírodověd­
né e-y; filat. sbírka upravená na přísluš­
ném počtu výstavních listů a určená
k vystavení
exponenciála, -y ž mat. grafické znázornění
exponenciální funkce, exponenciální
křivka
exponenciální příd. mat. e. rovnice mající
neznámou v exponentu; e. funkce mající
proměnnou v exponentu; e. křivka graf
této funkce, exponenciála
exponent, -u m (1) mat. mocnitel n. odmoc-
nitel: e. mocniny, odmocniny
exponent, -a m (exponentka, -y ž) (1) kniž.
člověk, jehož prostřednictvímuplatňuje
někdo svůj vliv, zástupce, zmocněnec: e.
firmy; mít své e-y na vedoucích místech
exponometrie, -e ž (1) fot. obor zabývající
se měřením a účinky expozice na foto-
grafické citlivé materiály; exponomet-
rický příd.
exponovat ned. i dok. (1) 1. (koho, 4. p.) umis-
ťovat, umístit na význačném, důležitém
místě: e. zkušeného pracovníka v určité
otázce 2. fot. (co) vystavovat, vystavit cit-
livou vrstvu fotografického materiálu
(desky, filmu) působení světla: e-aný
film 3. hud. (co) uvádět, uvést (téma) v
někt. hlasu n. nástroji 4. liter. (co) uvá-
dět, uvést děj n. zápletku; exponovat
se ned. i dok. se zvláštní snahou a horli-
vostí se něčeho účastnit, zúčastnit, pro
něco pracovat: politicky se e.; e-aný
pracovník
export, -u m (a < 1) vývoz (op. import): ob-
jednávka pro e.; e. strojů; exportní příd.:
e. zboží vývozní (op. importní); ekon. e.
záruky státem převzaté; e. kvóta poměr
mezi hodnotou exportu a národního dů­
chodu
exportér, -a m(a < 1) vývozce (op. importér)
exportovat ned. i dok. (a < 1) (co) vyvážet, vy-
vézt (zboží) do ciziny (op. importovat):
e. sklo, suroviny
ex post (1) kniž. a odb. (O ději n. stavu) po
skončení, dodatečně, pozdě (op. ex ante)
expozé neskl. s (t) prohlášení, výklad, zejm.
úřední: e. ministra
expozice, -e ž (1) 1. předměty vystavené na
214
výstavě, v muzeu ap.: e. obrazů 2 fot.
exponování materiálu, osvit: doba e.
3. liter. úvodní část díla: e. dramatu; hud. ex professo [-só] (I) kniž. z povolání, odbor-
úvodní část fugy n. sonátové formy
4. jad. fyz. e. ozáření míra ozáření, které- ex promptu [-tú] (I) kniŽ. rychle, bez před­
mu je daný objekt vystaven 5. meteor. ori-
entace svahů ap. vzhledem ke světovým expromptum, -ta s (I) liter. krátká báseň na-
stranám, na níž závisí příjem slunečního
záření, vystavení větru ap.; expoziční
příd. k 2, 3, 4: fot. e. doba; - liter., hud. e. expropriace, -e ž (1) práv. vyvlastnění, vy-
část románu, skladby; - jad. fyz. e. přtkon
přírůstek expozice za časový interval
expozimetr, -u m (1 + ř) fot. přístroj na stano-
vení doby expozice, osvitoměr; expozi-
metrový příd.
expozita, -y mcfrk. duchovní správce expo-
zitury s právy a povinnostmi faráře
expozitura, -y ž (1) pobočka, filiálka (pod-
niku, úřadu): e. banky, ředitelství podni-
ku; círk. část farnosti se samostatnou du-
chovní správou
ex praesidio [prézidyjó] (I) kniŽ. z předsed­
nictva, z předsednického místa
expremiér, -a m (I) bývalý premiér
expres, -u m (f < 1) 1. dopr. přímý dálkový
vlak, expresní vlak: mezinárodní e.
2. pošt. expresní dopis, expresní zásilka:
dostat e.
expres přísl. (f < I) pošt. spěšně: poslat dopis e.;
expres příd. (neskl.) pošt. spěšný: e. zásilka
exprese, -e ž (1) 1. kniŽ. způsob vyjadřování;
citově nadnesené vyjadřování: přiroze­
ná, bohatá e.; - přebujelá e. 2. med. vy-
tlačení: e. placenty 3. gen. genová e. in-
tenzita uplatnění urč. genu
expresionista [-ny-], -y m (expresionistka,
-y ž) stoupenec expresionizmu
expresionistický [-nysty-] příd. k expresio-
nizmus, k expresionista: e-é období;
e-á inscenace; expresionisticky přísl.
expresionizmus [-ny-], -mu m(f < I) výtv., li-
ter. tendence počátku 20. stol. zdůrazňu­
jící subjektivní, výrazovou stránku v
uměleckém díle, výpovědi a usilující o
stupňování výrazu (uměleckou nadsáz-
kou)
expresivita, -y ž (I) 1. Iingv. citový vztah
mluvčího vyjádřený růz. jazykovými
prostředky, citové zabarvení, expresiv-
nost: e. hlásek, výrazu; inherentní, ad-
herentní e. 2. gen. míra n. stupeň projevu
urč. genu ve fenotypu jedince
expresivní příd. (I) lingv. vyjadřující citové
zabarvení, volní vztah (op. nocionální):
e. slova emocionální; e. funkce, zabar-
vení; expresivně přísl.; expresivnost,
-i ž
expresivmn, -va s lingv. expresivní slovo,
výraz
expresní příd. (f < 1) odb. velmi rychlý, spěš­
ný: dopr. e. vlak expres; pošt. e. zásilka
spěšná
expressis verbis [-sís -bís] (I) kniž. výrazný-
mi slovy (vyjádřit); výslovně, naplno
(říci)
exprezident, -a m (1) bývalý, neúřadující
prezident
extabulace
ex privata industria [-vátá -á] (I) kniž. ze
soukromé, vlastní píle
ně, z odb. povinnosti
běžné přípravy
psaná rychle, bez přípravy a předběžné­
ho promýšlení
vlastňování; úř. odnětí majetku; expro-
priační příd.: e. proces, zákon instituty
známé hl. z komunistických režimů
expropriant, -a m práv. kdo provádí expro-
priaci, vyvlastňovatel
expropriát, -u m (1) práv. 1. kdo je vyvlast-
ňován, vyvlastněnec 2. co je vyvlastňo­
váno
expropriovat ned. i dok. práv. (koho, co) prová-
dět, provést expropriaci
expulze, -e ž (I) med. vypuzení, vypuzování;
expulzivní příd.: e. prostředek
ex quay [kej] (I + a) ekon. doložka v meziná-
rodních obchodních smlouvách, podle
níž nese dodavatel riziko a náklady za
zboží až na nábřeží přístavu určení
exsangvinace, -e ž (I) med. vykrvácení; ex-
sangvinační příd.: med. e. transfuze vý-
měna krve nemocného jinou krví (např.
u novorozence)
ex ship [šip] (1 + a) ekon. doložka v meziná-
rodních obchodních smlouvách, podle
níž nese dodavatel riziko a náklady za
zboží až na palubu lodi v přístavu určení
exsikát, -u m (I) bot. vysušená a vylisovaná
rostlina pro herbář; exsikátový příd.: e-á
sbírka
exsikátor, -u m (I) tech. nádoba naplněná
zčásti sušicí látkou, sloužící k vysušo-
vání n. přechovávání pevných látek po-
hlcujících vodu; exsikátorový příd.
exsikóza, -y ž (1) med. ochuzení organizmu
o vodu, vysýchání
exspirace, -e ž (1) 1. biol., med. vydechování,
výdech (op. inspirace) 2. med., farmo doba
účinnosti léčebného prostředku; exspi-
račnípříd.: anat. e. svaly výdechové; -odb.
e. lhůta
exspirativní [-ty- i -tý-], exspiratorní příd.
(I) odb. výdechový
exstirpace [-ty-], -e ž (1) med. vynětí, chirur-
gické odstranění orgánu: e. štítné žlázy;
exstirpační příd.
exstirpátor [-ty-], -u m (1) zeměd. nářadí
k ničení kořenů a oddenků plevelů, pleč­
ka; exstirpátorový příd.
exsudace, -e ž (1) 1. med. tvorba exsudátu
2. bot. vylučování tekutiny z místa řezu
na rostlině, krvácení, ronění; exsudační
příd.
exsudát, -u m (I) med. zánětlivý výpotek
z krevních a mízních cest: e. na pohrud-
nici; exsudativní [-ty- i -tý-] příd.: med. e.
pleuritida
extabulace, -e ž (I) práv. výmaz z pozemko-
vých knilI (op. intabulace); extabulační
příd.
extáze
extáze, -e ž (ř) 1. kniŽ. stav mimořádně vy-
pjatého citového vzrušení provázený
nevnímáním okolí, vytržení mysli: tvůr­
čí e.; zápas ho přivedl do e. velkého nad-
šení; náboženská e. vytržení 2. psych. ex-
trémní emocionální stav, reakce vyvola-
né intoxikací drogami, sugestivním pů­
sobením hudby ap.; extatický [-ty-] příd.:
e. tanec, výkřik; e. člověk; extaticky přísl.:
e. naladěný; extatičnost, -i ž
ex tempore (I) kniŽ. V čase potřeby, ph1eži-
tostně
extempore neskl. s (7. j. též -m) (1) kniŽ. zcela
nepřipravený, nečekaný projev, poznám-
ka: vtipné, obratné e.; div. herecké e.
vlastní přídavek herce do textu hry; ex-
temporový příd.: e-á variace
extenční příd. med. sloužící k extenzi: e. ob-
vaz; e. lůžko
extenze, -e ž (1) 1. med. natažení, natahová-
ní, napřímení: e. v kloubu; e. zlomeniny
chirurgická metoda založená na využití
trvalého tahu v urč. směru 2 lingv., log.
třída předmětů, denotátů označených
výrazem, slovem ap., rozsah významu
(op. intenze) 3. (dř.) cyklus přednášek
vysokoškolských profesorů pro veřej­
nost (forma vzdělávání dospělých): uni-
verzitní e.; extenzní příd.: e. poloha; - e.
činnost
extenzionální příd. (I) log. e. výrok složený
výrok, jehož pravdivostní hodnota závisí
na pravdivostních hodnotách jeho složek;
e. logika logika, kt. obsah výrazů ztotož-
ňuje s množinami, relacemi, funkcemi a
pravdivostními hodnotami (extenzemi
výrazů) (op. intenzionální)
extenzita, -y ž (1) kniž. a odb. rozpětí, rozsah,
rozsáhlost (op. intenzita): časová e.; e.
zájmů; extenzitní příd.: fyz. e. veličina
charakterizující fyzikální vlastnosti ter-
modynamicky stejnorodé soustavy a
úměrná látkovému množství této sousta-
vy
extenzivní příd. (1) kniž. aodb. jdoucíjen do šíře,
zaměřený na rozsah (op. intenzivní): e.
výklad; ekon. založený na vysoké spotře­
bě výrobních faktorů k výrobě dané pro-
dukce: e. rozvoj národního hospodářství;
e. zemědělství obdělávající rozsáhlé roz-
lohy půdy; extenzivněpřísl.; extenzivnost,
-i ž
extenzní i extenze
extenzometr, -u m (I + ř) tech. přístroj, kte-
rým se měří délková deformace, tj. pro-
tažení n. zkrácení těles (zprav. zkušeb-
ních tyčí) při zkoušce tahem, průtahoměr
extenzor, -u m(I) anat. sval, kt. natahuje kon-
četinu v kloubu, natahovač
exteriér, -u m (t) vnější, venkovní část,
vzhled, prostor ap. (op. interiér): e. bu-
dovy; film. scéna natočená mimo ateliér;
zeměd. souhrn všech zevně patrných mor-
fologických znaků hospodářských (do-
mácích) zvířat (stavba těla, zbarvení ap.);
exteriérový příd. (op. interiérový): film.
e-é scény
215
exteritorialita, -y ž (1) mezinár. práv. imunita
hlav států, diplomatických zástupců, úze-
mí cizích států: požívat práva e-y; exte-
ritoriální pří'd.: mezinár. práv. e. právo; e.
osoba, budova
exterminace, -e ž (I) odb. vyhlazení, vymý-
cení, genocida (urč. národnosti, rasy)
externalita, -y ž (I) ekon. e-y efekty růstu bla-
hobytu n. nákladů nezachycené prostřed­
nictvím cenového a tržního systému:
ekologické e-y
externalitni příd. (I) psych. e. atribuce při kte-
ré se jedinec považuje za ovlivňovaného
externalizmus, -mu m (1) odb. koncepce,
podle kt. mají na vznik a rozvoj vědec­
kého poznání rozhodující vliv jen vněj­
ší podněty, např. požadavky techniky
externí příd. (1) jsoucí mimo něj. celek, vnější
(op. interní): e. spolupráce; e. pracov-
m'/(; škol. e. studium jedna z forem mi-
mořádného studia prováděná bez školní
docházky, bez navštěvování přednášek
ap.; e. aspirantura kterou aspirant absol-
vuje při svém zaměstnání; externě přísl.:
e. studovat
externista [-ny-], -y m (externístka, -y ž)
externí pracovník, žák ap.: pracovat ja-
ko e.
exterocepce, -e ž (I) psych. vnímání podnětů
z vnějšku (op. interocepce); exterocep-
tivní [-ty- i -tý-] příd.
exteroreceptor, -u m (I) biol. e-y smyslové
buňky živočichů zachycující podněty ze
zevního prostředí, např. sluchové n. či­
chové buňky
extinkce [-ty-], -e ž (I) 1. fyz. chem. (dř.) ab-
sorbance 2 astro celkový úbytek světla
hvězd v důsledku absorpce a rozptylu
záření v mezilIvězdné hrnotě 3. med. utlu-
mení, ohraničení nákazy 4. paleont. stálý
vývojový proces vedoucí k nahrazování
opotřebovanéživé soustavy (organizmu)
mladou soustavou; extinkční příd.: fyz.
chem. e. koeficient koeficient absorbance
extinktér [-ty-], -u m (f < 1) tech. starší název
pro hasicí přístroj
extra přísl. (1) ob. 1. odděleně, zvlášť: dám to
každému e.; přijít e. 2. expr. mimořádně,
zvlášť: nijak e. ho to nemrzelo; extra příd.
ob. extrovní: e. pokoj oddělený, samostat-
ný; - expr. musí mít něco e. výjimečného
extra- (1) v slož. první část s význ. 1. mimo, od-
děleně 2. mimořádně, neobyčejně
extracelulární příd. (1) biol. nacházející se
mimo buňku, mimobuněčný: e. tekutina
(tělesná)
extradice [-dy-], -e ž (I) práv. vydání osoby
jedním státem druhému k trestnímu stí-
hání n. k výkonu trestu; extradiční příd.:
práv. e. řízení
extradurální příd. (I) med. nacházející se vně
tvrdé pleny mozkové: e. hematom
extrafokální příd. (1) odb. nacházející se mi-
mo ohnisko, mimoohniskový
extragalaktický [-ty-] příd. (I + ř) astro nená-
ležející do naší Galaxie, mimogalaktic-
ký, anagalaktický: e-á mlhovina
extrapolace
extraglaciální příd. (1) geol. e. oblast neza-
ledněná
extrahárna, řidč. extrahovna, -y ž kož. zá-
vod n. oddělení koželužny, kde se vyrá-
bějí extrakty 2
extrahovat ned. i dok. (co) provádět, provést
extrakci: chem. e. olej ze semen; med. e.
zub trhat, vytrhnout
extrachromatin [-ty- i -tý-], -u m (1 + ř) gen.
chromozomové segmenty připojené n.
vsunuté mezi normální chromozomy
extrachromozomální příd. (1 + ř) gen. e. dě­
dičnostpřenos dědičných vloh, kteréjsou
umístěny mimo jádro buňky, mimojader-
né
extrakapsulární příd. (1) med. nacházející se
mimo pouzdro
extrakce, -e ž (1) 1. chern. způsob dělení ka-
palné n. tuhé směsi n. získávání látek
využívající různou rozpustnost jejich
složek ve vhodném rozpouštědle,vylu-
hování: e. rostlinných olejů; e. tuku Z
kostí (benzinem) 2 med. vytažení, vy-
nětí nemocného zubu ze zubního lůž­
ka, cizího tělesa z rány ap. 3. hut. sou-
hrnný název pro výrobu kovů z rudných
surovin, odpadů, zůstatků atd., extrakč­
ní hutnictví; extrakčnípříd.: chem. e. de-
stilace; e. přístroj extraktor; e. hutnic-
tví extrakce 3
extrakorporální příd. (1) med. mimotělní: e.
oběh nahrazující pomocí přístroje funk-
ci srdce a plic při někt. operacích
extrakt, -u m (1) 1. potr. výtažek (z rostlin,
jejich částí n. ze šťáv), výluh, tresť; ne-
prchavý podíl kapalin, např. lihovin,
moštu: čajový, heřmánkový e. 2. kož. vod~
hý výluh přírodních třísliv zahuštěný
odpařováním 3. kniŽ. stručný výtah, ob-
sah: e. přednášky
extraktivní [-ty- i -tý-] příd. odb. schopný ex-
trakce 1; takový, kt. lze získat extrakcí 1:
e. dUSlKaté látky; extraktivně přísl.; ex-
traktivnost, -i ž
extraktor, extraktér, -u m (I) chem. přístroj
k provádění extrakce
extra legem [lé-] (1) práv. mimo zákon
extraliga, -y ž (1 + a) sport. nejvyšší soutěž
v urč. sportovních disciplínách
extralingvistický [-ty-] příd. (1) lingv. e. fak-
tor mimojazykový činitel dokreslující
promluvu (gestikulace, tón hlasu aj.)
extramurální příd. (I) med. nacházející se
mimo stěnu dutiny
extra muros [-múró-] (I) kniž. "vně zdí", tj.
mimo město
extraordinární [-dy-] příd. (I) kniŽ. mimořád­
ný, zvláštní: e. případ
extra ordinem [-dy-] (1) kniž. mimo pořá­
dek
extraperitoneální příd (1 + ř) med. nacháze-
jící se vně pobřišnice
extrapleurální příd. (1 + ř) med. nacházející se
vně pohrudnice
extrapolace, -e ž (1) mat. e. funkce obdoba in-
terpolace funkce v případě, že určujeme
hodnotu funkce v bodě vně vyšetřované-
 extrapolovat
ho intervalu; extrapolační příd.: mat. e. vzo-
rec
extrapolovat ned. i dok. mat. provádět, pro-
vést extrapolaci
extrapulmonální příd. (I) med. nacházející se
mimo plíce, mimoplicní
extrapunitivita [-nyty-], -y ž (l) psych. ten-
dence obviňovat z vlastních neúspěchů
okolí
extrapyramidový příd. (l + ř) med. ležící n.
vznikající mimo pyrarnidové dráhy
extrasenzorický příd. (I) psych. e-á percepce
vnímání objektivní reality prostřednic­
tvím přijímání vnějších informací bez
zdánlivého zapojení smyslových orgánů,
mimosmyslové vnímání
extrasystola, -y ž (1 + ř) med. porucha rytmic-
ké činnosti srdce vzniklá předčasným
srdečním stahem; extrasystolický příd.:
med. e-á arytmie
extráta J.. extráty
extratřída, -y ž (1 + č) skupina osob ve svém
oboru, zejm. ve sportu, mimořádně vy-
nikajících; vynikající odborník, vynika-
jící sportovec: patří k e-ě; je to e.
extratura, -y ž (1 + f) hovor. expr. zvláštní, ne-
obvyklé jednání, těžká práce ap.
extráty, -ů m, řidč. extráta, -át spomn. (I) hovor.
expr. něco zvláštrullo, neobvyklého: musí
mít vždycky nějaké e-y
extrauterinní [-a Iu-] příd. (I) med. nacháze-
jící se, vznikající mimo dělohu, mimo-
děložní: e. těhotenství
extravagance, -e ž (1 + f) hovor. expr. něco vel-
mi zvláštního, výstřednost:potrpět si na
e.; sklon k e-ím; extravagantní příd. vý-
střední: e. kousek; extravagantně přísl.;
extravagantnost, -i ž: e. za každou cenu
extravaskulární příd. (I) med. nacházející se
mimo cévy, mimocévní
extravazace, -e ž (I) med. vystoupení tělních
tekutin z cév
extravazát, -u m (I) med. tělní tekutina vy-
stouplá z cév
extraver- J.. extrover-
extravilán, -u m (1 + H) archit. (v urbanizmu)
část území obce (včetně drobných osad,
samot ap.) za hranicemi zastavěné části
(op. intravilán); extravilánový příd.
extrém, -u m(I) 1. krajnost, výstřednost: upa-
dat do e-u přehánět; módní e-y výstřelky
2. odb. krajní hodnota, úroveň ap.: mat. e.
216
funkce maximum n. minimum funkce na
jejím definičním oboru; e. funkcionálu
maximum n. minimum funkcionálu defi-
novaného na něj. množině prvků
extremála, -y ž (I) mat. e. variační úlohy
funkce splňující nutnou podmínku pro
extrém funkcionálu; extremální příd.: mat.
e. úloha
extremista, -y m (extremistka, -y ž) kdo si
libuje v extrémech; kdo zastává extrém-
ní názory
extremistický [-ty-] příd. k extremizmus,
k extremista: e-é živly
extremizmus, -mu m záliba v extrémech,
extrémní směr, radikalizmus
extrémní příd. (I) 1. krajní, výstřední, pře­
mrštěný, přepjatý, neobvyklý: e. názory;
e. člověk; sport. e. lyžováníve vysokohor-
ských podmínkách, skialpinizmus 2. mat.
e. hodnota funkce největší n. nejmenší;
extrémně přísl.: e. pravicový, levicový
extrémnost, -i ž: zacházet do e-i do ex-
trému
extrofie, -e ž (1 + ř) med. chybné uložení vnitř­
ního orgánu (pod kůží) na povrchu těla
(vrozeným rozštěpem tělní stěny): e.
močového měchýře
extrospekce, -e ž (I) psych. metoda zkouma-
jící psychické jevy objektivním pozoro-
váním druhých lidí (op. introspekce); ex·
trospektivní [-ty- i -tý-] příd.: psych. e.
metoda (op. introspektivruj
extrovert, extravert, -a mpsych. extrovertní
člověk, typ (op. introvert)
extroverze, extraverze, -e ž (l) psych. orien-
tace psychické energie osobnosti směrem
ven a její otevřenost pro vliv zvnějška
(op. introverze); extrovertní, extravert.
ní příd.: e. člověk; e. typ (op. introvertní)
extrovní příd. (I) ob. 1. oddělený, samostat-
ný, zvláštní: dostat e. pokoj 2. expr. mi-
mořádný, výjimečný, zvláštní: nic e-ho
to není; extrovně přísl.
extrudér, -u m(a < I) potr. lis pro zpracování a
tvarování potravinářských materiálů,
např. těstovin, umělých střev ap.
extrudovat ned. i dok. potr. (co) zpracovávat,
zpracovat extruzí: e-ané potraviny
extruze, -e ž (I) 1. potr. proces přípravy po-
travin, popř. krmiv v extrudérech, při kt.
mění suroviny strukturu na základě
tepelného a mechanického působení
ezoterní
2. geol. výron magmatu na zemský povr-
ch, efuze; extruzní, extruzivní příd.:
e-zní technologie; - geol. e-ivní horniny
výlevné, efuzivní
exulant, -a m (exulantka, -y ž) (I) kdo je
v exilu, vyhnanec, vyhoštěnec (pro náb.
n. polit. přesvědčeruj: pobělohorští e-i;
exulantský příd.: e-á literatura; exulant·
ství, -í s
exulcerace, -e ž (I) med. tvoření vředů, zvře­
dovatění
exulcerovaný příd. med. vzniklý exulcerací:
e-á rána
ex usu [úzú] (I) kniŽ. podle zvyku
exuvie, -e ž (l) zool. svlečená pokožka čle­
novců a někt. obratlovců
ex voto [vótó] (l}kniž. podle slibu (např. ná-
pis na věnováních kostelům)
ex works [verks] (l + a) ekon. doložka v me-
zinárodních obchodních smlouvách,
podle níž je dodavatel povinen předat
zboží kupujícímu ve stanoveném závo-
dě
ezo- (ř) v slož. první část s význ. jícen, jícnový
ezofagektomie, -e ž (ř) med. vynětí části jíc-
nu, chirurgické otevření, proříznutí jíc-
nu
ezofagitida [-ty- i -tý-], ezofagitis [-ty-],
-tidy ž (1 + ř) med. zánět jícnu
ezofagoskopie, -e ž (ř) med. vyšetřovací me-
toda jícnu zrakem pomocí endoskopu
ezofagospazmus, -mu m (ř) med. křeč svalo-
viny jícnu
ezofagostenóza, -y ž (ř) med. zúžení jícnu
ezofagotomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření jícnu
ezofagus, -gu m (ř + ř) anat. jícen
ezopský, ezopovský příd. (Vl) vztahující se
k střec. skladateli bajek Ezopovi: e-é
bajky
ezoterický, ezoterní příd. (ř) kniž. přístupný
jen zasvěcencům, tajný, skrytý (op. exo-
terický): e-á nauka; e. básn{k; ezoteric·
ky, ezoterně přísl.
ezoterik, -a m(ř) kniŽ. kdo je zasvěcen v ezo-
terickou nauku
ezoterizmus, -mu m (ř) kniŽ. tajnost, utaje-
nost: moz. část filozofického učení (např.
pythagorejského) určeného jen zasvě­
cencům
ezoterní i ezoterický
f 217
fl. hud. zn. pro forte 2,f(j.) Hngv. zn. (zkr.)
pro femininum
f· fyz. zn. pro femto-
F 1, chem. zn. pro fluor 2. fyz. zn. pro farad
3. fyz., chem. zn. pro Faradayův náboj, jímž
se při elektrolýze vyloučí jeden mol
(1 gramekvivalent látky) 4. hud. zkr. pro
fine 5. gen. zn. pro filiální (dceřinou) ge-
neraci při křížení organizmů
°F fyz. zn. pro Fahrenheitův stupeň (stále
uŽív. jednotka teploty v britsko-amer.
soustavě nazv. podle něm. fyzika G, D.
Fahrenheita)
fa neskl. s (it) hud. čtvrtá solmizační slabika
fa zkr. (při skloňování se mění podle koncovky: fy,
fě, fou) pro firmu
fabián, -a, fabiánovec, -vce m stoupenec
fabianizmu
fabianizmus [-ny-], -mu m (Vl) hist., polit.
(v 19. stol. vAnglii) reformistický socia-
lizmus usilující o postupné sociální
a ekonomické reformy, fabiánství, fabi-
ánský socializmus (nazv. podle postup-
né voj. taktiky řím. vojevůdce Fabia
Maxima)
fabiánský příd. mst., polit. f. socializmus fa-
bianizmus, fabiánství
fabiánství, -í s hist., polit. fabianizmus, fa-
biánský socializmus
fabion, -u m(it) arcmt. zaoblený (popř. i růz­
ně profilovaný) přechod mezi stropem
a stěnou; fabionový příd.: f-á římsa
fable convenue [-bl kon-ny] neskl. ž (f) kniŽ.
mlčky trpěná nepravda
fabliaux [-lio] neskl. m mno (f) liter. středově­
ké, pův. starofranc. krátké komické ver-
šované povídky parodující dvorské způ­
soby i lidskou hloupost
fábor, -u m(I) (vlající) stuha zavěšená pro
ozdobu (na klobouku, v hřivách koní, na
májích ap.)
fabrička, -y ž zast. ob., zprav. hanl. dělnice
v továrně (fabrice)
fabrika, -y ž (n, f < I) ob. továrna; fabrický,
fabriční příd.: ob. f-ý výrobek zhotovený
ve velkém, tovární, továrenský; f-í vý-
roba (op. rukodělná)
fabrikace, -e ž(n, f < I) řidč. (tovární) výroba;
fabrikační příd.
fabrikant, -a m(n, f < I) (fabrikantka, -y ž)
ob., zprav. hanl. továrru1c; fabrikantský příd.
fabrikát, -u m(n, f < I) řidč. tovární výrobek;
hanl. výrobek vůbec
fabulace, -e ž(I) kniž. a odb. vymýšlení příbě­
hů, tvoření děje (v liter. díle); fabulační
příd.:f. postup; f. nadání; fabulačně přísl.
fabulátor ,J.. fabulista
fabule, -e ž (I) 1. liter. (v uměl. díle) ucelená
řada dějových událostí v časovém a pří­
činném sledu 2. řidč. smyšlený, vybájený
ph1>ěh
fabulista, -y, řidč. fabulátor, -a m (fabulist·
ka, -y ž) kniŽ. aodb. tvůrce (spisovatel) fa-
bule liter. díla
fabulistický [-ty-] příd. kniž. a odb. k fabulis-
tika, k fabulista
fabulistika [-ty-], -y ž (I) kniŽ. a odb. vypra-
věčské umění
fabulit, -u m(I) tech. uměle vyrobený kámen
napodobující diamant, uŽív. pro tech, a
šperkařské účely
fabulovat ned. kniŽ. aodb. h o čem; co) vymýš-
let si, bájit, tvořit (fabule)
face t en face
faceta, -y ž (I) zool. drobná ploška na povr-
chu složeného oka hmyzu; facetový příd.:
zool.f-é oko (u členovců, zvl. hmyzu) slo-
žené z jednoduchých oček
facetie [-ty-], -ií žmn.(I)Hter. sbírka krátkých
satiricky vtipných, smyslně zabarvených
phllod n. anekdot, žánr humoristické li-
teratury
face·to·face [fejs tu fejs] (a) kniŽ. tváří v tvář:
sociol. bezprostřední vztahy v malých sku-
pinách se silnými emocionálními nefor-
málními pouty
facetový t faceta
facialis [-ciá-] neskl. i -u m(I) anat. nerv iner-
vující mimické svalstvo obličeje, lícní
nerv
facie, -e, facies neskl. ž (I) 1. řidč. kniŽ. obličej,
plocha 2. jen f-e geol. znaky horniny dané
prostředím jejího·vzniku; část hornino-
vé jednotky lišící se svými vlastnostmi
od ostatních jejích částí 3. ekol. převlá­
dající druh rostlin ve fytocenóze; faciál·
ní příd.: anat. obličejový, lícní: f. nerv; - f.
fosilie; - f. fauna
facile [-či-] přísl. (I) hud. lehce
facilitace,-e ž(l) psych. podpora urč. psychic-
kých procesů a činnosti k zlepšení vý-
konu; sociální f. kladný vliv společen­
ských podnětů na výkon jedince v malé
skupině
facility [fesi-] neskl. ž(a <l)peněž., ekon. (v me-
zinárodním styku) objem a druhy plateb-
ních prostředků, kt. lze získat jako devi-
zový úvěr u cizích bank n. mezinárod-
ních finančních institucí
facit (I: ,(to) činí, dělá') kniŽ. výsledek, závěr,
jádro: f. celé věci souhrnný poznatek
facka, -y ž(n) hovor. políček, pohlavek: Oexpr.
fagotrofie
je to jednoduchéjako f. zcela; byla to pro
něho f. nečekané ponížení, prohra, zkla-
mání
factoring [fektr-], -u m(a < I) obch., ekon. fi-
nanční vztah mezi výrobcem (dodavate-
lem) a factoringovou společností, faktor,
-u 1; factoringový příd.: obch., ekon. f-á
společnost provádějící odkup pohledá-
vek výrobce za dodané zboží a služby a
zařizující vše, co s tím souvisí
fáč, -e m(n) obvaz, obinadlo; fáčový příd.
fačovat ned. (co, koho) obvazovat (fáčem)
fadesa, -y ž (f) řidč. kniŽ. nuda
fading [fejdy-], -u m(a) sděl. tech. kolísání in-
tenzity rádiového n. televizního signálu,
únik
fádní příd. (f) jednotvárný, nevýrazný, neza-
jímavý, nudný: f. barva, chuť; fádně
přísl.; fádnost, -i ž
faeton [fae-], -u m(Vl) 1. lehký kočár s plach-
tovou střechou (z 2, pol. 19. stol.) (nazv.
podle mytol. Faěthona, syna boha slun-
ce Hélia) 2. motor. otevřený osobní čtyř­
sedadlový automobil se sklápěcí plátě­
nou střechou
faetonský [fae-] příd. (Vl) kniŽ. smělý, odváž-
ný (podle mytol. Faěthona, syna boha
slunce Hélia)
fág, -u m (ř) blol. virus napadající prokaryo-
tické (bakteriální aj.) buňky; fágovýpříd.:
f-é bl1koviny
·fág (ř) v slož. druhá část s význ. hubitel, požírač
.fagie (ř) v slož. druhá část s význ. ničení, hubení
fago· (ř) v slož. první část s význ. pohlcující po-
travu, ničící, hubící
fagocyt, -u m (ř) biol. buňka pohlcující cizo-
rodé n. jiné pevné částice; fagocytový,
řidč. fagocytární příd.
fagocytovat ned. (ř) biol. (-; co) pohlcovat pev-
né částice
fagocytóza, -y ž (ř) biol. pohlcování pevných
částic (např. bakterií, buněčných trosek,
pigmentových zrn) buňkou, jako výživa
n. obranný pochod
fagopyrizmus, -mu m (ř) vet. (zvl. u prasat a
ovcí při pobytu na slunci) vyrážka po kr-
mení pohankou
fagot, -u m(it) hud. dechový dřevěný nástroj
s dvojitým plátkem hlubokého tónu; fa·
gotový příd.
fagotista [-ty-], -y m hráč na fagot
fagotrof, -a m (ř) zool. živočich živící se po-
hlcovaním jiných organizmů n. jejich
částí .
fagotrofie, -e ž (ř) odb. pohlcování organizmů
n. jejich částí jiným živočichem
 fagotypizace
fagotypizace, -e ž (ř) biol. způsob určení (ty-
pizace) bakterií pomocí standardních
specifických bakteriofágů
fágovýt fág
fagule ,j, fakule
fachman, -a m (n) ob. odborník; fachman-
ský příd.
FAl zkr. (f: Fédération aeronautique intemationale)
Mezinárodní letecká unie
fairfieldit [ferfíldy-], -u m(VJ)miner. vzácný
šedobílý, žlutý n. zelenavý trojklonný
nerost, vodnatý fosforečnan vápníku,
manganu a železa (nazv. podle Fairfiel-
du v USA)
fair,j, fér
fait accompli [fetakom-] neskl. m(f) kniŽ. do-
konalá událost, hotová věc; dipl. me-
toda stavějící odpůrce bez jednání a
předchozího upozornění před hotovou
věc
fajácký příd. (VJ) řidč. kniž. f život blahobyt-
ný, bezstarostný (nazv. podle řec. mytol.
národa Fajáků, pověstného pohodlným
a bezstarostným životem)
flijáns, -e ž (VJ) ker., výtv. jemná keramika s
bílou glazurou, zprav. zdobená malbou
(nazv. podle it. města Faenza, střediska
výroby); fajánsový příd.: f-á váza
fajé neskl. s (f) text. tužší, mírně lesklá hed-
vábná tkanina s příčným rypsovým žeb-
rováním, uŽív. na dámské šaty, k výrobě
klobouků ap.
fajfka, -y ž(n) 1. ob. dýmka: Oexpr. to nestojí
ani za f-u tabáku za nic 2. slang znamén-
ko v podobě háčku u zkontrolovaných
míst textu, číslic ap.; flijfkový příd. ob.
dýmkový: f tabák
fajn příd. (neskl.) (n) ob. příjemný, pěkný, dob-
rý, fajnový 1; fajn přísl. ob. příjemně, pěk­
ně, dobře: je mi f
fajnovka, -y mi ž(n) ob. hanl. člověk přemrš­
těně jemný, vybíravý, choulostivý ap.
fajnový příd. (n) ob. 1. kvalitní, jemný, dobrý,
fajn: f-á látka; f-á práce 2. hanl. přemrš­
těně jemný: f člověk; fajnově přísl.; faj-
novost, -i ž
fajnšmekr, -a m(n) ob. milovm1c vybraných
věcí (po stránce chuti, vkusu)
fajrovat ned. (n) zast. ob. 1. hodně topit 2. prud-
ce hořet
fakír, -a m (arab) pův. muslimský chudý
mnich, žebrák; ind. náb. asketa; fakír-
ský příd.
fako- (ř) v slož. první část s význ. oko, oční
fakokéla, -y ž (ř) med. výhřez oční čočky
fakolit, -u m(ř) geol. čočkovitá až srpovitá od-
růda chabazitu
fakolýza, -y ž (ř) med. operační uvolnění oční
čočky
fakomatóza, -y ž (ř) med. fy kongenitální
dědičné choroby postihující převážně
systém kožní a nervový
faksimile neskl. s (7. j. též -m, mno též 1. -lia,
2. -lií) (I) 1. přesná kopie listiny, pečeti,
podpisu, malby, sochy, řem. výrobku 2.
podpis pomocí razítka 3. sděl. tech. tele-
fax 4. filat. nápis v obraze n. natištěný
218
dodatečně na napodobenině pošt. ceni-
ny výrobcem; faksimilový, faksimilní
příd.: f-ý podpis; f-í služba; sděl. tech. f-í
kopírovací přístroj
faksimilovaný příd. (I) odb. f-é vydání repro-
dukce textu zvláštní fot. technikou
faksimilovat ned. i dok. odb. h co) (o)tisknout
jako faksimile
faksimilový, faksimilní t faksimile
faksink, -u m(a) tech. hladký pás kaučukové
směsi o libovolné délce a přesné tloušť­
ce
fakt, -u m, kniŽ. faktum, -ta s (1) (zjištěná
ověřená jednotlivá) skutečnost, událost,
výsledek; pravdivý poznatek, údaj: his-
torický, jazykový f; liter. literatura f-u
liter. zpracování dokumentárních vědec­
kých materiálů, hist. událostí ap.; sodol.
sociální událost, jev, vztah ap., kt. je
výsledkem lidské činnosti, poznávání,
hodnocení n. prožívání O postavit ně­
koho před hotový f hotovou věc; hovor.
je f, že...; to je f; faktový příd. řidč.; fakt
část. modál. hovor. opravdu, skutečně: f
přijdeš?
fakticita [-ty-], -y ž (I) kniŽ. povaha toho, co
existuje jako čistý fakt, skutečnost, da-
nost (v protikladu k logickému, ideální-
mu bytí, logicitě)
faktický [-ty-] příd. na faktech se zakládají-
cí, skutečný (op. předpokládaný, domně­
lý):f-á poznámka věcná (op. formální 3);
log. faktuální; pOlit.f-á ústava souhrn zá-
kladních právních norem o společensko­
-hospodářské soustavě, polit. organiza-
ci a o postavení občanů, které nemusejí
odpovídat formální (psané) ústavě; fak-
ticky přísl.: to f nic neznamená ve sku-
tečnosti,doopravdy
faktis [-ty-], -um(l)chem. řidč. produkt z rost-
linných olejů a síry n. chloridu sodného
přidávaný ke kaučuku
faktitivum [-tyty- i -tytý-], -va s (I) lingv. f-a
deadjektivní n. desubstantivní neakční
slovesa označující změnu v entitě n.
v kvalitě, tj. s význ. ,způsobit něj. stav'
(např. osladit, zplodit), faktitivní slove-
sa; faktitivní příd.: lingv.f slovesa fakti-
tiva
faktograf, -a m(I + ř) odb. kdo shromažduje a
popisuje fakta, aniž je celkově hodnotí
(např. v liter. historii)
faktografický příd. odb. k faktografie, k fak-
tograf: f popis skutečnosti
faktografie, -e ž (I + ř) odb. popisování jevů a
událostí pouhým shromažďováním úda-
jů bez jejich celkového hodnocení a sle-
dování obecných vztahů mezi nimi
faktor, -a m (faktorka, -y ž) (I) 1. ekon. (dř.)
zprostředkovatel mezi zaměstnavatelem
a domáckými dělníky 2. kdo vede n. roz-
děluje práci (zvl. v tiskárně); faktorský
příd.
faktor, -u m(1) 1. činitel uplatňující se v něj.
procesu: rizikový f; růstový f; psycho-
logický, sociologický f; med. faktor Rh;
gen. dědičný f genetická struktura odpo-
fakule
vídající za urč. genotypový znak; ekol.
činitel ovlivňující vznik, rozvoj i stav
společenstva rostlin i živočichů; ekon. f
výroby zprav. práce, kapitál, energie a
materiál v produkční funkci, vstup; obch.,
ekon. factoring; mat. činitel 2. chem. gravi-
metrický, stechiometrickýf číslo udáva-
jící, kolik látky hledané formy je v 1 gra-
mu važitelné formy; titračníf číslo, kte-
rým se násobí objem přibližně normál-
ního n. molárního roztoku, aby se získa-
lajeho přesná účinná hodnota; faktoro-
vý příd.: psych. fá analýza metoda stat.
analýzy rozsáhlých souborů dat s cílem
popsat dosud neznámé strukturní oblas-
ti; obch., ekon. f-á grupa podílová
faktoriál, -u m(I) mat. součin všech přiroze­
ných čísel od 1 do n označený vykřiční­
kem: nI; faktoriální příd.
faktorie, -e ž (1) 1. hist. zámořská obch. osa-
da na cizím území 2. (v odlehlých oblas-
tech býv. SSSR) výkupní a zásobovací
středisko
faktorizace, -e žmat. rozklad pomocí fakto-
růl
faktorizovat ned. mat. rozložit do faktorů 1
faktorový t faktor, -u
faktorský t faktor, -a
faktótum, -ta s (I) zast. hovor. kdo všechno
dokáže obstarat, pravá ruka někoho
faktový t fakt
faktuální příd. (1) log. takový, v němž lze jen
na základě znalosti faktů zjistit, zda je
pravdivý, faktický: f výrok
faktum t fakt
faktura, -y ž (I) 1. obch., adm. písemný do-
klad vyjadřující peněžní nárok dodava-
tele vůči odběrateli za prodávané zboží,
vykonanou práci, služby ap., účet 2. kniŽ.
aodb. (čeho) způsob provedení (umělecké­
ho díla): f verše; hud. způsob, jakým se
v skladbě projevuje poměr melodické a
akordické složky: homofonní, polyfon-
níf; fakturový, fakturní příd.: obch., adm.
f, f-á položka; f, f-á cena
fakturace, -e ž obch., adm. vystavování, vy-
stavení faktury, (z)účtování, fakturová-
ní: f odeslaného zboží; fakturační příd.
fakturovací: obch., adm.f podklady, před­
pisy; f měna; f oddělení
fakturant, -a m (fakturantka, -y ž) kdo
vyhotovuje faktury 1
fakturní t faktura
fakturovací příd. obch., adm. sloužící, vztahu-
jící se k fakturování, fakturační: f prá-
ce, oddělení; f stroj zařízení pro mecha-
nizované zpracování fakturace, účtova­
cí stroj
fakturování, -í s (I) obch., adm. fakturace
fakturovaný příd. obch., adm. fakturou 1 pro-
vedený, zachycený: fá cena, částka ve
faktuře účtovaná
fakturovat ned. i dok. obch., adm. (co; -) prová-
dět, provést fakturaci; ve faktuře 1 za-
chycovat, zachytit: f obal, zboží
fakturový t faktura
fakule, -e ž (I) 1. astro mno části (vlákna) faku-
fakulta
lových polí 2. též fagule zast. pochodeň,
výstražné světlo; fakulový příd.: astro f-é
pole jasnější oblast sluneční fotosféry
vláknitého tvaru, zprav. v okolí sluneč­
ních skvrn
fakulta, -y ž (I) 1. základní organizáční útvar
vysoké školy vedený děkanem, podříze­
ný rektorovi, zahrnující phbuzné studij-
ní obory: filozofická f 2. budova této
školy 3. cfrk. práv. fy propůjčená zvlášt-
ní zplnomocnění, práva; fakultní příd.:
f knihovna
fakultativní [-ty- i -tý-] příd. (I) kniž. a odb.
možný, nevázaný, nepovinný, výběrový
(op. obligatorní, obligátní 1):f příplatek;
f předmět volitelný; biol. ph1ežitostný:f
parazit; f saprofyt; obch. f organizace,
sdružení; peněž. f pojištění dobrovolné;
fakultativně přísl.: f hlásit; fakultativ-
nost, -i ž
falanga, řidč. falanx, -ngy ž (ř) 1. hist. (v sta-
rověku) sevřený osmiřadý šik těžko­
oděnců s dlouhými kopími 2. kniŽ. sku-
pina lidí spojená shodným úsilím:f spi-
sovatelů; f-y politických stran 3. polit.
(podle učení F. M. Ch. Fouriera) základ-
ní jednotka utopistické společnosti 4.
polit. fa (za Frankovy diktatury ve Špa-
nělsku) fašistická vládní strana (zkr.
podle prvmllo slova názvu) 5. anat. f-x
článek prstu; falangový, řidč. falangic-
ký, falangální příd.
falangista, -y m (falangistka, -y ž) člen,
stoupenec falangy 4
falangistický [-ty-] příd. k falangizmus, k
falangista: f-á doktrína
falangizmus, -mu m polit. učení falangy 4,
frankizmus
falangový t falanga
falanstéra, -y ž (ř) (podle utopistických
představ F. M. Ch. Fouriera) budova pro
práci příslušníků falangy 3
falanx t falanga
fale, -e, -u m(n) tech. a stav. slang záhyb, dráž-
ka, žlábek; polygr. slang ohyb, přehyb pa-
píru, lom; falcový příd.: f-á taška, cihla
falcovka,drážkovátaška,cihla
fale, -e ž (n) hist. 1. opevněné román. sídlo
panovníka v růz. místech franské a něm.
říše; území odtud spravované 2. obytné
stavení středověkého hradu
falckrabě, -te m (mn. 1. -bata, 2. -bat s), falc-
krabí, -ho m (falckraběnka, -y ž) (n) hist.
(ve středověké něm. h'ši) zástupce panov-
níka; dědičný pán falce 1; falckrabský,
falckraběcípříd.:f regiment
falckrabství, -í shist. území spravované falc-
krabětem; hodnost falckraběte
falcovací příd. tech. apolygr. slang sloužící k fal-
cování: f stroj falcovačka
falcovat ned. (n) tech. astav. slang (co; -) zahýbat
okraj (plechu ap.), obrubovat (tenký
plech), drážkovat; kož. slang postruhovat
(vydělanou kůži); polygr. slang skládat (pa-
pírové archy) na falcovačce
falcovačka, -y ž slang falcovací stroj; (v tech.)
drážkovací stroj, drážkovačka; (v polygr.)
219
knihařský stroj, kt. přehýbá papírové ar-
chy do stránek, skládací stroj
falcovka, -y ž (n) stav. slang drážková taška,
cihla z pálené hlíny, falcová taška, cihla
falcový t falc m
fald, -u m (n) ob. záhyb (na látce), náběra,
řasa: sukně s fy O expr. roztočit, provět­
rat, prohnat (děvčatům) f-y zatančit si
(s nimi); faldový příd.:f-á sukně
faldistorium [-dy-], -ia s (I) círk. obřadní
přenosná stolička se zkříženými nohami,
zprav. zdobená řezbami, uŽív. při slav-
nostních bohoslužbách
faldovačka, -y ž(n) ob. 1. zast. vysoká shrno-
vací bota 2. faldová sukně
faldovat ned. ob. (co) skládat do záhybů, fal-
dů: f-aná sukně faldová
faldový t fald
faléra, -y ž (ř) archeol. (ozdobný) kruhovitý
n. terčovitý kovový kotouč
faleristika [-ty-J, -y ž (ř) hist. pomocná věda
zabývající se popisem, výkladem a hist.
hodnocením řádů a vyznamenání
faleš, -lše ž(n < I) 1. přetvářka, neupřímnost,
nepoctivost, pokrytectví 2. sport. změna
dráhy míče ap. vlivem rotace nabyté při
odrazu (koule u kulečníku ap.): míč
vzalf
falešník, -a m (falešnice, -e ž) falešný člo­
věk
falešný příd. (n < I) 1. neupřímný, nepoctivý,
pokrytecký (op. upřímný, pravdivý, po-
ctivý):! člověk; f-á hra 2. padělaný, ne-
pravý, umělý (op. pravý): f-é peníze; f
chrup; tech.f-á spára;f vzduch vnikají-
cí netěsnostmi ap. 3. chybný, nespráv-
ný (op. správný): f zpěv, názor; falešně
přísI.; falešnost, -i ž
faléza, -y ž (f < germ) geoI. skalnatý sráz n. klif
falibilita, -y ž (I) řidč. kniž. omylnost, mož-
nost omylu
falibilní příd. (I) řidč. kniŽ. omylný
falický ,j; falus
falírovat ned. (it) zast. ob. nebýt v pořádku,
vadit, překážet
falkáda, -y ž (it) sport. cvik nižší jezdecké
školy
falkon, -u m (I < germ) hist. voj. (v 16. a 17.
stol.) dělo s plochou dráhou střely, před­
chůdce kanonu :3
falkonet, -u m, falkoneta, -y žhist. voj. malý
falkon
faloidin [-dy- i -dý-], -u m (ř) chem. jedovatý
peptid obsažený v muchomůrce zelené
falos J.. falus
falšovat ned. (n) (co; -) 1. padělat: f peníze,
podpis 2. znehodnocovat přimíšením
méně hodnotného materiálu: f víno 3.
sport.f míč dávat mu faleš 2
falšovatel, -e mkdo něco falšuje 1, paděla­
tel, falzifikátor, falzátor: f poštovních
známek; falšovatelský příd.
falus, falos, -lu m(ř) 1. anat. mužský pohlavní
úd 2. předmět v této podobě jako sym-
bol plodnosti; falický příd.: náb. f-é ob-
řady, tance (u přírodních národů a ve st.
Řecku) orgiastické oslavy mužských
famílie
bohů plodnosti;f-á symbolika stylizova-
né zobrazení mužského genitálu; psych.
f-é stadium vývoje (podle Freuda) třetí
stadium vývoje jedince podle převláda­
jícího způsobu dosahování sexuální slasti
falzátor, -a m(I) kniž. falzifikátor, falšovatel,
padělatel (zvl. ve výtv.); falzátorský příd.
falzátorství, -í s kniž. činnost falzátora, pa-
dělatelství, falzifikátorství
falzatura, -y ž (I) řidč. kniŽ. úmyslné pozmě­
nění (textu ap.)
falzet, -u m(it) hud. vysoký (hlavový) rejst:řJ.1c
u cvičeného mužského hlasu; falzetový
příd.:f tón
falzetista [-ty-], -y m(it) hud.f-é (v 15. a 16.
stol.) zpěváci zpívající soprány a alty
falzifikace, -e ž (I) falšování, padělání, pod-
vrh; log. vyvrácení výroku (op. verifika-
ce); falzifikační příd.
falzifikacionizmus [-ny-], -mUm(l) log. me-
todologická koncepce, podle níž do em-
pirické vědy patří jen ty výroky, které
připouštějí možnost falzifikace
falzifikát, -u m(l) napodobenina uměl. díla,
písemnosti, peněz ap. zhotovená s úmys-
lem vydávat ji za pravou, padělek
falzifikátor, -a m(I) falšovatel, padělatel (zvl.
ve výtv.); falzifikátorský příd.
falzifikátorství, -í s činnost falzifikátora,
padělatelství
falzifikovat ned. (I) (co) padělat, falšovat 1
falzum, -za s (I) kniŽ. falzifikát, padělek (zvl.
v oblasti umění)
fáma, -y ž (I) hovor. neověřená, zprav. neprav-
divá zvěst, zpráva šířená vypravováním,
pověst
famatinit [-tyny-], -u mlVI) miner. sytě fialo-
vý kosočtverečný nerost, sirník mědi, an-
timonu aj. (nazv. podle naleziště Sierra
Famatina v Argentině)
famen, -u m (Vl) geol. stratigrafický stupeň
devonu (nazv. podle krajiny Famenne
v Belgii)
famfárum, fanfárum, -Ta s (f) hovor. expr.
zbrklý, potrhlý člověk, ztřeštěnec, větro­
plach
famfrnoch, -u m(n) 1. zast. pruh(y) tkaniny,
kt. si rytíři v křížových výpravách při­
krývali helmice, přikrývadlo (hist.) 2. lid.
hud. nástroj tvořený džbánem potaženým
kůží n. měchuřinou, z kt. vyčnívá sva-
zek žíní, bandaska, bukač, bukál
familia [-mí-], -e ž(l) biol. taxonomická jed-
notka uŽív. při třídění rostlin a živoči­
chů, sdružující příbuzné rody, čeleď;
,j, též fanu1ie 1
familiant, -a m(familiantka, -y ž) (I) hist. dě­
dičný nájemce panské půdy, fanu1ie 2
familiarita, -y ž (I) řidč. familiárnost
familiární příd. (I) domácký, nenucený, dů­
věrný:f chování; lingv.f slovo expresiv-
ní slovo vyjadřující důvěrný vztah mluv-
čího k jemu blízkým osobám (např. ze-
ťák); f styl; familiárně přísI.; familiár·
nost, -i ž
famílie, -e ž(l) 1. ob. expr. rodina 2. hist. (v 18.
stol.) malá usedlost n. dílec pole vzniklé

famille rose
rozdělením panských dvorů v dědičný
nájem; i též fanňlia
famiDe rose [-mij róz] ueskl. ž(1) výtv. čín. por-
celán s bílou glazurou a pestrobarevným
dekorem s převažující růžovou barvou
famiDe verte [-mij vert] ueskl. ž (I) výtv. čín.
porcelán s bílou glazurou a pestrobarev-
ným dekorem s převažující zelenou bar-
vou
famózní příd. (I) hovor. expr. pověstný, slavný,
pros~ulý: znamenitý, vynikající, skvělý;
famozne přísl.; famóznost, -i ž
fámulus, -la m (hovor. též 2., 4.j. -sa, -se, I. mno
-sové) (I) zasl. pomocník, sluha
fana, -y ž (u) hul. slang pánev
fanál, -u m(f < ř) zasl. svítilna majáku
fanariot, -a m(řVI) hisl. příslušník řec. šlech-
ty ve službách osmanské říše
fanatický [-ty-] příd.(I) vášnivě zaujatý, hor-
livý: f. vymavač; fanaticky přísl.; fana-
tičnost, -i ž
fanatik [-ty-], -a m(fanatička, -y ž) (I) 1. člo­
věk vášnivě pro něco zaujatý 2. vášnivý
a nesnášenlivý zastánce (něj. názoru ap.):
náboženský, politický f.
fanatizmus [-ty-], -mu m(l) 1. vášnivá, ne-
kritická zaujatost pro někoho n. něco 2.
vášnivé horování pro něco spojené s ne-
snášenlivostí k jiným postojům
fanatizovat [-ty-] ued. (koho, 4. p.) podněco­
vat k fanatizmu, rozvášňovat
fanatron, -u m(a + ř) eltech. nízkotlaková vý-
bojka plněná paranň rtuti k usměrňová­
ní vysokého napětí, rtuťová usměrňova­
cí výbojka
fandango, -a s (šp) lan. šp. lid. párový tanec
v třídobém taktu a mírném tempu, do-
provázený kytarou a kastanětanň
fanega, -y ž(šp) fyz. stará šp. a port. jednotka
objemu
fanero- (ř) v slož. první část s výzu. viditelnost,
viditelný, viditelně
fanerofyt, -u m(ř) botf- y vyšší rostliny (keře,
stromy aj.), jejichž obnovovací pupeny
jsou chráněny před nepříznivými pod-
mínkami jen svými obaly
fanerogam, -u m (ř) bol. f-y vyšší kvetoucí
rostliny, jejichž rozmnožovací pohlavní
orgány jsou umístěny ve květech, rostli-
ny jednosnubné
fanerogamologie, -e ž (ř) odvětví botaniky
zabývající se studiem jednosnubných
rostlin
fanfára, -y ž (I) často mn.fy 1. hudf-a krátká
skladba (melodie) pro žesťové, popř. bicí
nástroje 2. hlučné, krátké slavnostní
úvodní vytrubování vůbec; fanfárový
příd.: f-á znělka
fanfarón, -a m (f) expr. ztřeštěnec, větro­
plach, řidč. chvastoun, chlubil; fanfarón-
ský příd.: f. tón řeči; fanfarónsky přísl.;
fanfarónství, -í s
fanfárum i famfárum
fangle, fángle, -e ž(u) ob. expr., zprav. hanl. pra-
por, vlajka, korouhev: O točit se jako f.
ve větru být povahou nestálý, měnit leh-
ce své zásady, přesvědčení
220
fangličkář, -e m(u) hovor. hauI. kdo jen povrch-
ně projevuje své přesvědčení, zprav. vlas-
tenectví, povrchní vlastenec; fangličkář­
ský příd.; fangličkářství,-í s
fanglomerát, -um (it + I) geol. různorodý hru-
bozrný sediment (zvl. pískovec až sle-
penec)
fango, -a s (it) med. léčivé bahno z horských
rašelinišť
fanka l , -y ž (u) stav. slang zednická naběrač­
ka malty
fanka 2, -y ž (u) zasl. slang (těžko srazitelná)
kuželka v křížovém postavení vedle
mantinelu, sedlák
fanklub, -u m (a) klub příznivců (zvl. po-
pulárních zpěváků)
fant, -u m(u) ob. zástava (za chybu ve hře)
fantang, -a m (afr) zool. ryba žijící v tropic-
kých řekách Afriky
fantář, -e m (fantářka, -y ž) (u) dř. věřitel
půjčující na zástavy dávané jím hromad-
ně do zastavárny
fantaskní příd. (f < ř) kniž. přeludně fantastic-
ký: f. malířské, hudební nápady; fan-
taskně přísl. řidč.; fantasknost, -i ž řidč.
fantasta, -y m (fantastka, -y ž) (ř) expr., často
hanl. blouznivec, snílek
fantastický [-ty-] příd. (ř) 1. vymyšlený, vy-
bájený, neskutečný: f-é postavy 2. expr.
neobvykle velký, přemrštěný, neslýcha-
ný, přehnaný: f-é výsledky; fantasticky
přísl.; fantastičnost, -i ž
fantastika [-ty-], -y ž kniž. 1. fantastický ráz
2. fantastická literatura, sci-fi:vědecká f.
fantastron, -u m (ř) sděl. tech. elektronkový
generátor pilových relaxačníchkmitů na
měření časových intervalů v radiolokaci
a radionavigaci
fantaz, -u m (ř) ob. blouznění z horečky: O
chytá ho f.
fantazie, -e ž (ř) 1. obrazotvornost, obrazi-
vost, představivost, imaginace: psych.lid-
ská schopnost vytvářet nové obrazy a
souvislosti na základě odrazů dříve vní-
mané reality 2 výtvor obrazotvornosti
3. hud. jednovětná instrumentální sklad-
ba volné formy; fantazijní příd.:f. před­
stava; fantazijně přísl.; fantazijnost, -i ž
fantazírovatued. (u <ř) hovor. blouznitf. v ho-
rečce
fantazma, -tu s (ř) kniž. výtvor podrážděné
fantazie, vidina, přelud, fantom 1
fantazmagorie, -e ž (ř) kniž. obraz vyvolaný
podrážděnoufantazií, fantazma; fantaz-
magorický příd.: f. výtvor mozku
fantom, -u m(f < ř) 1. ztělesněný výtvor ob-
raznosti, přelud, přízrak, vidina, fan-
tazma:f. svobody; psych. emocionální zá-
žitek na základě představy bez přítom­
nosti reálných znaků 2. klamný, zdánli-
vý, uměle vytvořený ap. jev, skutečnost,
kt. něčím tento výtvor připomíná: med.
umělé zařízení simulující tvar, polohu n.
činnost lidského těla n. jeho částí, uŽív.
zvl. k výuce ve zdravotnictví; žel. slaug
falešné světlo vznikající v návěstní sví-
tilně odrazem cizího světelného zdroje
farino-
(např. slunce);sděl. tech. slaug přídavný
okruh vytvořený ze dvou přísně symet-
rických kmenových okruhů, sdružený
okruh; fantomový, řidč. fantomní příd.:
med. f-é bolesti pociťované, vnímané
u amputované končetiny; žel. slang f., f-é
světlo; sděl. tech. slang f., f-é vedení
fantomatický [-ty-] příd. (f < ř) řidč. kniž. pře­
ludný: f. ?jev
FAO zkr. (a: Food and Agricultural Orgauizatiou)
Organizace pro výživu a zemědělství (při
OSN)
faolit, -u m (ř) chem. kyselinovzdorná plas-
tická hmota nahrazující neželezné kovy,
krezolová pryskyřice plněná osinkem;
faolitový příd.
faozom, -u m (ř) biol. okrouhlé n. tyčinkovité
tělísko ve světločivnýchbuňkách n. or-
gánech někt. bezobratlých živočichů
FAQ zkr. (a: fair average quaiity) obch. dobrá prů­
měrná jakost zboží n. jemný střední druh
(uzanční označení kvality u někt. druhů
zboží)
fara, -y ž (u < I < ř) 1. úřad obstarávající du-
chovní správu, farní úřad 2. budova to-
hoto úřadu s obydlím duchovního; far-
ní příd.: f. obvod farnost; f. úřad fara 1;
f. sbor; - f. budova farská; farský příd. k
2: f-á kuchařka
fárací příd. sloužící k fárání: f. oděv; f. klec
těžná
farad, -u m (Vl) fyz. hl. jednotka soustavy SI
pro elektr. kapacitu, zn. F (ve význ. 2)
(nazv. podle angl. fyzika a chemika M.
Faradaye)
faradický [-dy-] příd. (Vl) fyz. f. proud stří­
davý proud nízké frekvence uŽív. dř.
k elektroléčbě (nazv. podle angl. fyzika
a chemika M. Faradaye)
faradmetr, -u m (Vl + ř) fyz., eltech. přístroj na
měření kapacity elektr. kondenzátoru
v (mikro)faradech
farandola, -y ž (I) tan. provensálský lid. ko-
lový (svatební) tanec rychlého, živého
tempa
farao, -na, faraon, -a m (ř < staroeg) 1. sta-
roeg. panovník; jeho titul2.jeufarao zool.
druh mravence objevený veg. mumii
v sev. Africe, rozšířený jako škůdce; fa-
raonský příd.
farao, -raa s, faraon, -u m(ř <staroeg) 1. stará
hazardní karetní hra 2. jeufaraon (ve st.
a střední eg. říši) královský palác
farář, -e m (farářka J..) duchovní mající ve
své správě farnost; farářský příd.
farářka, -y ž (v někt. církvích) žena vyko-
návající úřad faráře
fárat ued. (3. j. -á) (u) 1. horu. sjíždět do dolu
n. vyjíždět z něho za účelem pracovním,
kontrolním 2. pracovat v dole
farce J.. fars ž
fardingdeal [fády-dýl], -Um(a)fyz. stará brit-
sko-amer. jednotka plošného obsahu
farinatom, -u m(I + ř) potr. přístroj na zjišťo­
vání obsahu škrobu v obilných zrnech
farino-, řidč. farin- (I) v slož. první část s význ.
mouka
farinograf
farinograf, -u m (I + ř) potr. laboratorní pří­
stroj k zjišťování fyzikálních vlastností
těsta
farinometr, -u m (I + ř) potr. přístroj k stano-
vení vydatnosti mouky
farinóza, -y ž (I) potr. škrobová celulóza
farizej, -e, farizeus, -ea m (hebr) 1. časl. fa-
rizeus hisl., uáb. ve starověké Palestině
příslušník žid. nábožensko-politické
sekty, která si činila nárok na samostat-
ný výklad Mojžíšova zákona 2. zprav. jeu
farizej (též farizejka, -y ž) hanl. pokry-
tec, licoměrník; farizejský příd.:f-á stra-
na; - hanl. f.-é jednání pokrytecké; fari-
zejsky přísl.; farizejství, -í s
farizit, farrizit, -u m (Vl) geol. jemnozrnná
alkalická žilná hornina (nazv. podle je-
zera Farris v Norsku)
farma, -y ž (a) 1. větší soukromý zeměd.
podnik, pův. v anglosaských zemích 2.
závod specializovaný na chov jednoho
druhu zvířat a jejich hospodářské vyu-
žití; základní zeměd. výrobní jednotka
zvl. v živočišné výrobě: kožešinová,
králičí f.; f. pro chov skotu, drůbeže
farmaceut, -a m (farmaceutka, -y ž) (u < ř)
magistr(a) farmacie, lékárník; studují-
cí farmacie
farmaceutický [-ty-] příd. k farmacie, k far-
maceut: f-é studium; f. průmysl
farmacie, -e ž (ř) zdravotnický obor zabý-
vající se výzkumem, výrobou, kontro-
lou a vydáváním léků, lékárnictví
farmako- (ř) vslož. prvuí část s výzu. léčivo, lék,
léčivý
farmakodynamika, -y ž (ř) odvětví farma-
kologie zabývající se účinky léků na or-
ganizmus; farmakodynamický příd.
farmakoetnografie, -e ž (ř) vědní obor za-
bývající se dějinami lid. léčitelství
farmakogenetika [-ty-], -y ž (ř) odvětví far-
makognozie studující závislost účinků
léčiv na genetických faktorech
farmakognozie, -e ž (ř) vědní obor zabýva-
jící se popisem drog rostlinného i živo-
čišného původu; farmakognostický
[-ty-] příd.
farmakokinetika [-ty-], -y ž (ř) vědní obor
sledující přeměnu farmak v organizmu
(štěpení, vylučování aj.); farmakokine-
tický příd.
farmakolit, -u m (ř) miuer. křídově bílý, čer­
venavý i zelenavý jednoklonný nerost,
kyselý vodnatý arzeničnan vápenatý
farmakolog, -a m (farmakoložka, -y ž) od-
borník ve farmakologii
farmakologický příd. k farmakologie, k far-
makolog: f. účinek léku
farmakologie, -e ž (ř) vědní obor zabývající
se léky, jejich složením, užitím a půso­
bením na organizmus
farmakopéa, -éy, -éje ž (ř) farmo předpisy
o přípravě, složení a zkoušení léčiv, lé-
kopis
farmakoterapie, -e ž (ř) psych., med. léčení
pomocí léků
farmakum, -ka s (I < ř) farmo léčivo, lék
221
farmář, -e m (farmářka, -y ž) (a) 1. majitel
n. nájemce farmy 2 vedoucí farmy 2;
farmářský příd.
farmařit ued. řidč. hovor. být farmářem, hos-
podařit jako farmář
farmářství, -í s zaměstnání, činnost fanná-
ře
farnboro, -a s (Vl) tech. elektropneumatický
indikátor tlaku pro vysokootáčkovépís-
tové stroje se zapisovacím ústrojím
(nazv. podle angl. místního jména)
farnesol, -u m (um) chem. seskviterpenický
alkohol z rostlinných silic, součást vo-
ňavek
farní i fara
far niente [ny-] ueskl. s(it) kniŽ. (zprav. ve spoje-
nís dolce [-čel) (sladké) lenošení, nečin­
nost
farm'k., -a m (farnice, -e ž) příslušník, oby-
vatel farního obvodu
farnost, -i ž(u) círk. nejmenší územní správ-
níjednotka vymezená biskupem, s vlast-
ním kostelem a správcem
farcelit, -u m(Vl + ř) miner. paprsčitý kulovitý
tomsonit (nazv. podle naleziště na Faer-
ských ostrovech)
farologie, -e ž (ř) tech. vědní obor zabývající
se stavbou, činností a funkcí majáků
fárplán, -u m (u) ob. postup něj. plánované
n. zamýšlené činnosti
farrizit i farizit
fars, -u m (Vl) geol. souvrství vápenců, slínů
a pískovců s ložisky anhydritu, kamen-
né soli a nafty v Iráku a Iránu
fars, farce [fars], -e ž (I) div. krátká (drsně)
komická vložka ve franc. středověkých
círk. hrách, fraška 1
farský i fara
fartlek, -u m(švéd) sport. intervalový trénink
běhu v přírodním prostředí se střídáním
různě dlouhých úseků a různého tempa
farvitron, -u m (um) eltech. vysokofrekvenč­
ní spektrometr na indikace zbytkových
plynů a na kontrolu procesů ve vakuo-
vých systémech
faryngála, -y ž (ř) Hugv. souhláska tvořená
v hrdle, hrdelnice; faryngální l příd.: f.
souhláska faryngála
faryngální> J.. farynx
faryngitida [-ty- i -tý-], faryngitis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánět hltanu (zvl. infekční­
ho původu)
faryngo- (ř) med. v slož. první část s výzu. hltan,
hltanový
faryngoezofageální příd. (ř) auat. f. uzávěr
mezi hltanem a jícnem
faryngoplastika [-ty-], -y ž (ř) med. součást
operace rozštěpu patra
faryngospazmus, -mu m(ř) med. křeč hltanu
znemožňující polykání
faryngotomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření hltanu
faryngotremie, -e ž (ř) zool. proražení hltanu
dýchacími žaberními štěrbinami
farynx, -ngu m (ř) aual. hltan; faryngální>
příd.: anal. f. dutina
FAS zkr. (a: free aiougside ,hip) obch. označení,
fast back
že dopravní náklady prodávaného zboží
hradí prodávající až k lodi
fasáda, -y ž(f<it)archil. vnější stěna budovy,
průčelí; její konečnáúprava: uliční, dvor-
níf.; přeu. hanl. povrch v protikladu k ob-
sahové hodnotě; hovor. expr. nalíčení obli-
čeje, obličej vůbec; fasádní příd.:f. omít-
ka; f. motiv
fasádnictví, -í s zaměstnání fasádm1<.a
fasádník, -a m zedník, odborm1<. v provádě­
ní fasád; fasádnický příd.:f-á práce
fasádový příd. 1. k fasáda: f. motiv 2 odb.
napodobující fasádu: f-á skříň velká
pozdněrenesančnín.raněbarokováskříň
fasces curo securibus [-cés kum -kúr-] (I)
svazky prutů s červeným řemením a ve-
tknutými sekerami jako odznak moci
nejvyšších úředníků ve st. Římě, od
Franc. revoluce symbol republikaniz-
mu, ofic. státní symbol it. fašistů
fasciace, -e ž (I) bol. chorobný podélný srůst
několika stonkových orgánů, lodyh,
popř. jejich zploštění (např. u řepy, smr-
ku, růží ap.), záměrně pěstované (např.
u květáku a kaktusů), svazčitost
fascie, -e ž (I) anal. vazivový obal jednotli-
vých svalů, svalových skupin i celých
částí těla, povázka; fasciální příd.: bot.
povázkový
fascikl, -u m (u < I) svazek úředních listin,
spisů
fascikulace, -e ž (I) med. jemné samovolné
záškuby jednotlivých svalových snopeč­
ků
fascikulární příd. (I) anat. týkající se svalové-
ho snopečku,snopečkový
fascinace, -e ž (I) kniŽ. stav úplného zaujetí
smyslů a citů, okouzlení, omámení, osl-
nění; fascinační příd.: f. účinky
fascinovat ued. i dok. (I) kniž. (koho, 4. p.; -) plně
zaujímat, zaujmout něčí smysly, pozor-
nost (až k ochromení vůle), uchvacovat,
uchvátit, okouzlovat, okouzlit, (o)mámit,
oslňovat, oslnit
fasciola, -y ž (I) zool. parazitický červ žijící
v játrech ovcí, ojediněle u skotu a člo­
věka, motolice
fasciolóza, -y ž (I) vel., med. parazitární one-
mocnění zvířat i lidí postihující převáž­
ně játra, vyvolané fasciolanň, motolič­
natost
fasciotomie, -e ž (I + ř) med. protětí fascie
fase, -e ž (I) práv. zasl. daňové přiznání
faset- J.. fazet-
fashion [fešn] ueskl. ž (a < f) kniž. móda, mód-
nost, (dobrý) vkus, pěstěný životní styl
fashionable [fešnebl] příd. (ueskl.) (a) řidč. kniŽ.
vkusný, elegantní, módní
fasovat ued. i dok. (u) ob. (co) dostávat, dostat
jako příděl (na vojně ap.)
fassait, -u m (Vl) miuer. tmavě zelený jedno-
klonný nerost, alumosilikát vápníku,
manganu a železa (nazv. podle naleziště
ve Val di Fassa v Itálii)
fastáž, -e ž(a) obch. hmotnost obalu, tára 1
fast back [fá- bek] ueskl. ž(a) motor. karoserie
osobního automobilu se splývavou zádí
fastidiózní
fastidiózní [-tydy-] příd. (I) řidč. kniŽ. odpor-
ný, protivný
fasuněk, fasuňk', -ňku m(u) zast. ob. bedně­
ná korba na vůz, často otvírací na boku;
(dř. též) žebřiny, vůz s touto korbou; fa-
suňkový příd.: f vůz
fasunk, fasuňk2, -ňku m(u) zast. slang příděl;
jeho výdej a příjem
fašank, -u m(u) uář. masopust
fašírka, -y ž(u) zast. ob. sekaná (pečeně): udě­
lat z něčeho f-u, přeu. rozbít, zničit, roz-
drtit
fašista, -y m (fašistka, -y ž) příslušník fa-
šistického hnutí, stoupenec fašizmu
fašistický [-ty-] příd. k fašizmus, k fašista:
f-á diktatura; f stát; fašisticky přísl.
fašistoidní příd. (it) mající fašistické rysy: f
stát; f výtržnz'k chovající se jako fašista
fašizace, -e ž dodávání někomu, něčemu
fašistického rázu, šíření fašizmu, fašizo-
vání I; fašizační příd.
fašizmus, -mu m(it) polit. 1. polit. režim pův.
nastolený v Itálii (B. Mussolinim v r.
1919), založený na diktatuře jedné stra-
ny, agresivním nacionalizmu, potlačová­
ní občanských svobod; totalitní protide-
mokratické režimy tohoto typu: hitlerov-
skýf 2. ideologie tohoto režimu obhaju-
jící rasizmus, šovinizmus, násilí
fašizovat ued. (koho, co) 1. dávat někomu,
něčemu fašistický ráz 2. jednat v duchu
fašizmu; fašizovat se ued. stávat se fašis-
tickým
fatalista, -y m (fatalistka, -y ž) kdo podlé-
há fatalizmu
fatalistický [-ty-] příd. k fatalizmus, k fata-
lista: f-á pasivita; fatalisticky přísl.
fatalita, -y ž (I) kniŽ. osudná náhoda, osud-
nost, osudovost
fatalizmus, -mu m (I) nekritické přesvědče­
ní v neodvratný osud vylučující svobod-
nou vůli i nahodilost
fatální příd. (I) kniŽ. osudný, neblahý, nepří­
jemný; fatálně přísl.; fatálnost, -i ž
fata morgána, f-y m-y ž (it) fyz., meteor. slo-
žitý opt. jev, kdy dochází k lomům a od-
razům světla na vzduchových vrstvách
s anomálně rozloženou hustotou, při kt.
lze za vhodných podmínek vidět i před­
měty pod obzorem; fatamorgánový
příd.
fathom [fedem], -Um(a)fyz. stará angl. ploš-
nájednotka
fatický [-ty-] příd. (I) 1. psych., med. f-é poru-
chy řečové na podkladě poruchy cent-
rální nervové soustavy 2. liugv. f-á funk-
ce jazyka založená na kontaktu účast­
nfků dorozumívacího procesu
fatovat ued. (I) práv. (-; co) podávat fasi: f-ané
příjmy
fatsie, -e ž(jap) zahr. trvale zelený keř n. stro-
meček rodu Fatsia s dlanitými vícedíl-
nými a lesklými listy, s drobnými naze-
lenalými kvítky, pěstovaný ve sklenících
n. jako pokojová rostlina
fátum, -ta s (I) kniž. (podle ant. představ) ne-
odvratný, předurčený osud
222
fauces ueskl. ž mn. (I) archit. chodby v střím.
domě spojující atrium s peristylem
faul, -u m(a) sport. nedovolený zákrok (v ko-
pané, hokeji ap.); (v košíkové) osobní
chyba
faulovat ued. i dok. sport. (-; koho, 4. p.) prová-
dět, provést faul
faun, -a m(VJ) (v střím. mytol.) (ps. R) bůh
plodivé síly v přírodě a ochránce stád
před vlky; jeden z polobohů ztotožňo­
vaný se satyrem; přeu. kniž. smyslný člo­
věk; faunický [-ny-] příd.
fauna, -y ž(VJ) zool. souhrn živočišných dru-
hů obývajících urč. území, zvířena: čes­
ká, tropická, mořská f
fauní příd. faunům vlastní, faunovský, faun-
ský; přeu. kniž. smyslný, potměšilý
t
faunický faun
faunistika [-nysty-], -y ž nauka o fauně,
obor zoologie zabývající se rozšířením
jednotlivých druhů n. skupin fauny na
urč. úzerní; faunistický příd.: zool.f ele-
ment soubor taxonů živočichů, zprav.
druhů, vyznačujících se přibližně stej-
nýmareálem
faunovský, faunský příd. připomínajícífau-
na, fauní: f úšklebek; faunovsky, faun-
sky přísl.; faunovství, faunství, -í s
fauserit [fose-], -u m (VJ) miner. průsvitný,
nafialovělý, červenavý n. žlutavý koso-
čtverečný nerost tvořící krystaly a kráp-
níky, hydratovaný síran manganatý
(nazv. podle franc. mineraloga Fausera)
faustiáda [-ty-], -y ž (VJ) liter. dílo s faustov-
ským námětem (nazv. podle legendární-
ho středověkéhoněm. učence J. Fausta)
faustovský příd. (VJ) týkající se Fausta, při­
pomínající Fausta (legendárního středo­
věkého něm. učence):f motiv; faustov-
sky přísl.
faute de mieux [fót d mié] (t) kniŽ. nouzo-
vě, v krajním případě
fauvista [fó-], -y m stoupenec fauvizmu
fauvistický [fó-ty-] příd. k fauvizmus, k fau-
vista
fauvizmus [fó-], -mu m(f) výtv. (na počátku
20. stol.) malířský směr zdůrazňující čis­
tou barvu ve větších plochách a jedno-
duchou zkratku, pojetí obrazového pro-
storu bez modelace a stínování, dekora-
tivní kompozice
fauxbourdon [fobur-], -u m(f)hud. skladeb-
ná technika evr. vícehlasu založená na
paralelním vedení hlasů v sextakordech
faux pas [fó pa] ueskl. s(t) hovor. chybný krok
v jednání, společenská chyba, omyl, ne-
dopatření
favas ueskl. m mn. (it < I) miner. hnědé i žluté
valounky čistého oxidu titaničitého a zir-
koničitého
favela, -y ž (port) (pův.) chudinská čtvrť v
Riu de Janeiro; (později) okrajové čás­
ti braz. měst s chatrčemi a nízkou ži-
votní úrovní
faverolka, -y ž (VJ) zeměd. slepice vyšlech-
těná křížením, chovaná pro maso (nazv.
podle franc. obce Faverolle)
fáze
favor, -u m (I) zast. stuha věnovaná dámou
ctiteli
favor defensionis [-zióny-] ueskl. m (I: ,v pro-
spěch obhajoby') práv. (V trestním řízení)
souhrn oprávnění, kt. dává zákon obža-
lovanému
favorit, -am (favoritka, -y ž) (it) 1. sport. publ.
předpokládaný vítěz (závodník, druž-
stvo, dostihový kůň ap.) (op. outsider 2)
2. kniž. osoba zahrnovaná přízní, oblíbe-
nec
favorit, -u, hovor. expr. -a m (uež.lživ., 4. j. -t,
hovor. expr. -ta) (vJ) automobil zn. Škoda Fa-
vorit; jízdní kolo zn. Favorit
favorizace, -e ž (f) favorizování
favorizovat ued. (f) (koho, co) 1. zahrnovat
přízní, podporovat výhodami 2. sport. publ.
považovat za favorita, a tak se k něko­
mu chovat: f-ané družstvo
favus, -vu m (I) med., vet. chronické onemoc-
nění projevující se sírově žlutými útva-
ry na kůži a vypadáváním vlasů na po-
stižených místech
fax, -u m(a) hovor. 1. telefax (sděl. tech.) 2. zá-
znam pořízený telefaxem; faxový příd.:
f papír
faxovat ued. i dok. (a) (-; co) posílat, poslat
zprávu, sdělení ap. telefaxem 1
fayalit [faja-], -u m(VJ) miuer. vzácný kovo-
vě třpytivý žlutý až olivově zelený ko-
sočtverečný nerost, křemičitan železna-
tý (nazv. podle naleziště Fayal na Azo-
rách)
fayolizmus [fajo-], -mu m (VJ) odb. systém
vědecky řízené a organizované práce
(nazv. podle franc. ing. H. Fayola)
fázař, -e m (fázařka, -y ž) fibn. slang kdo kreslí
fáze pohybu do kresleného filmu
fáze, -e ž(ř) 1. časový úsek, stupeň průběhu,
údobí; stav něčeho v tomto úseku, stadi-
um, etapa: dějinnáf; f výrobn{ho pro-
cesu; f hospodářského cyklu; počáteční
f nemoci; vstupovat do posledníf; geol.
f vrásnění; biol. embryonální, postnatální
f; fyz. stav pohybu v daném čase; eltech.
okamžitý stav směru a velikosti signálu
(střídavého proudu); astro f Měsíce, pla-
nety okamžitý stav jejich osvětlení, jak
je pozorován ze Země 2. fyz., chem. stej-
norodá, fyzikálně n. chemicky odlišná a
oddělitelná část nestejnorodé soustavy
(směsi):f kovových soustav; fázovýpříd.:
fyz. f-á rychlost jíž se šíří urč. fáze vlny
(např. maximum); eltech.f proud, posun;
f vodič jeden z vodičů několikafázové­
ho rozvodu;j-á modulace při kt. se mění
fáze vysílaného nosného signálu; lingv.
f-é sloveso vyjadřující urč. fázi v průbě­
hu děje pojmenovaného plnovýznamo-
vým slovesem (např. začít + infinitiv); -
fyz. chem. f přechod; f-á analýza metoda
zjišťující zastoupení jednotlivých fází
v heterogenních směsích;f diagram zná-
zorňující oblasti existence jednotlivých
fází v závislosti na hodnotách stavových
veličin (teplotě, tlaku); fázověpřísl.: eltech.
f posunutý proud, posunuté napětí
fazenda
fazenda, -y ž (port) (V Brazílii) zeměd. used-
lost; (v sev. a střední Brazílii) velkosta-
tek, farma 1
fazeolin, -u m (I) bot. rostlinné antibiotikum
vznikající ve hrachu napadením hou-
bou, toxickou látkou, zářením n. jiným
organizmem
fazeta, faseta, -y ž (f) odb. zkosená hrana
výrobku (např. ploška vybroušeného dra-
hokamu, sražená hrana tvořící ostří ná-
stroje n. břit ap.); polygr. šikmo zabrouše-
né okraje štočků, stereotypů n. galvano-
typů sloužící k připevnění těchto tisko-
vých desek na podložku; výtv. vnitřní ze-
šikmený okraj pasparty; fazetový, fase-
tový příd.
fazetka, fasetka, -y ž(f) tech. úzká ploška na
břitu řezných nástrojů
fazetovat, fasetovat ued. i dok. odb. (co; -) srá-
žet hrany výrobků do fazet; polygr. zabru-
šovat okraje štočků, stereotypů n. galva-
notypů do fazet
t
fazetový fazeta
fázokompenzace, -e ž (ř + I) eltech. odstraně­
ní fázového rozdílu mezi proudem a na-
pětím v síti elektr. proudu
fazole, -e ž, řidč. fazol, -u m(u < I) 1. bot. oplé-
tavá n. poléhavá bylina rodu Phaseolus
pěstovaná pro lusky a semena, výživná
zelenina 2. čast. fazole mn. její oválná se-
mena; fe pomn. !<Uch. pokrm z nich při­
pravený; fazolový příd.: f-é lusky; kuch.
f-ápolévka
fázoměr (ř + čl. fázometr (ř), -u m eltech. pří­
stroj k měření velikosti a smyslu fázo-
vého posunu
fazona, -y ž (f) (náležitý) tvar, forma (zvl.
oděvu), střih, model 4: O hovor. expr. to
nemá f-u není k ničemu; fazonový příd.
tech. slang tvarový: f nástroj; f-é železo
fazonka, -y ž 1. zdrob. k fazona 2. zástřih
vlasů kolem uší a na krku
fazonovat ued. (co; -) dávat něčemu fazonu:
tech. slan~ tvarovat: f obrobky, odlitky
fazonový T fazona
fázor, -u m (ř) eltech. komplexní číslo, kt. vy-
jadřuje harmonicky proměnné veličiny
při výpočtu elektr. strojů; fázorový příd.:
eltech. f diagram grafické znázornění
zjednodušeného náhradního schématu
indukčního motoru; mat.fá křivka místo
koncových bodů fázoru
fázotron, -u m (ř) jad. fyz. cyklotron uprave-
ný k urychlování částic na vysoké ener-
gie (protony), synchrocyklotron
fázovací příd. sloužící k fázování: eltech. f
žárovka, tyč; f zařízenI'; f článek; f pro-
stor
fázovač, -e m eltech. fázovací zařízení; sděl.
tech. vyrovnávač fáze a skupinového
zpoždění, zapojení upravující fázový
posuv přenosové soustavy
fázování, -í s (ř) eltech. připojení alternátoru
na elektr. síť napájenou jiným alternáto-
rem při stejném kmitočtu, napětí a sledu
fází
fázovat ue<!. (ř) 1. eltech. uvádět synchronní
223
stroj s jiným synchronním strojem n. se
sítí na stejný kmitočet, napětí a na nulo-
vý rozdíl fází napětí k dosažení paralel-
ního chodu 2. fibn. (co; -) (v kresleném a
loutkovém filmu) rozkládat (pohyb) ve
fáze
fázovost, -i)ž odb. stav příznačný pro průběh
děje ve fázích 1; liugv. schopnost sloves
vyjádřit začátek n. konec děje n. ome-
zení na jistou dobu
t
fázový fáze
FBI [efbí aj] zkr. (a:: Federa! Bureau ofIuvestiga-
tiou) Federální vyšetřovací úřad (krimi-
nální ústředna USA)
FDC zkr. (a: first day cover) filat. obálka prvního
dne
FDP zkr. (u: Freie Demokratische Partei) Svobod-
ná demokratická strana, polit. strana SRN
F -dukce, -e ž (zkr. I) geu. přenos jednoho n.
dvou genů z jedné bakteriální buňky do
druhé prostřednictvímfertilitního fakto-
ru'
Fe chem. zn. pro železo (ferrum)
feature [fíčr], -ru m(a) rozhlasový, televizní
aj. publicistický žánr založený na sklou-
bení růz. prvků dramatických, hudebních
a věcných, usilující o postižení podstaty
daného problému (typ reportáže ap.)
febrilní příd. (I) med. týkající se vysoké tep-
loty, horečky, horečnatý: f. stav
febronianizmus [-nyany-], -mu m (VJ) mst.
(v římkat. církvi) politicko-náb. směr
popírající prvenství papeže ve smyslu
jurisdikčním a omezující jeho moc ve
prospěch biskupů (nazv. podle pseudo-
nymu spisovatele J. Ch. N. Hontheima
- N. Febronia)
fec. výtv. zkr. pro fecit
fecit [fé-] (1) výtv. (na uměl. dílech) udělal,
vytvořil (před zn. n. jménem autora n.
i za nimi), zkr. fec.
fedaí ueskl. m (mn. též fedajíni, -ů) (arab) pří­
slušníci muslimského hnutí, kteří se
obětují za víru a vlast, resp. bojují proti
Izraeli
federace, -e ž (I) 1. sdružení, svaz (polit.,
sport. organizací): mst. R dělnických tělo­
výchovných jednot 2. polit. spojení dvou
n. několika států na základě společné
ústavy: bývalá československáf.; fede-
rační příd.:f politika; federačně přísl.:f
uspořádat federativně
federál, -u m dř. 1. hovor. instituce společná
pro celou federaci 2; její členové 2. slang
vrcholná akce, zprav. sportovní, pořáda­
ná celostátně
federalista, -y m (federalistka, -y ž) stou-
penec federalizmu
federalistický [-ty-] příd. k federalizmus,
k federalista; federalisticky přísl.
federalizace, -e ž zavádění, zavedení fede-
rálního zřízení: f státu; federalizační
příd.: f opatření, uspořádání
federalizmus, -mu m polit., práv. forma stát-
mno zřízení založená na federaci 2
federalizovat ued. i dok. (co) uskutečňovat,
uskutečnit federalizaci něčeho
felace
federální příd. týkající se federace 2: u uás dř.
f vláda; R shromáždění
federal style [-rel stajl] ueskl. u. -u m(a) výtv.
raná fáze amer. architektury na přelomu
18. a 19. stol., předchůdce neoklasicizmu
federáti, -ů mn. (I) hist. 1. dobrovolníci za
Franc. revoluce 2. vojáci Pařížské komu-
ny
federativní [-ty- i -tý-] založený na fede-
raci, spolkový: f stát; f. uspořádání; fe-
derativně přísl.
fedosejevec, -vce m (VJ) mst. člen rus. náb.
sekty založené koncem 17. stol., odmí-
tající státní organizaci, oficiální pravo-
slavnou církev, manželství, prosazující
strohý asketizmus (nazv. podle svého
zakladatele Fedosije Vasiljeva)
fedrbuš .,j,. fedrpuš
fedrovat ued. (u) 1. hovor. (koho, co) pomáhat
svým vlivem někomu n. něčemu k uplat-
nění, stavět ho do popředí, podporovat
2. hom. slang (co; -) těžit
fedrpuš, fedrbuš, -e m (u) zast. ob. chochol
z dlouhých ptačích per (součást policej-
ní uniformy za Rakouska)
feedback [fídbek], -u m (a) psych., kyb. slang
zpětná vazba
féerie [fér-], férie', -e ž (f) kniŽ. 1. div. hra
s fantastickým dějem a pohádkovými po-
stavami 2. pohádkový, kouzelný výjev n.
obraz 3. cirkusové představení s urč. dě­
jem a překvapivými prvky; féerický, fé-
rický příd. kniŽ. pohádkový, báchorkový,
kouzelný, čarovný: f-á výprava baletu
feferon, -u m, feferonka, -y ž (it) druh páli-
vé papriky; feferonový, feferonkový příd.
fechtovat ued. (u) zast. ob. 1. šermovat, zápa-
sit, bojovat 2. prosit o podporu, žádat
o zvýšení platu
féja, -e, -i ž (f) řidč. bás. víla
fejeton, -u m(f) liter. krátká, vtipná a zajíma-
vá stať v novinách s aktuální tematikou,
podaná lehkým, zábavným slohem, psa-
ná zprav. pod čarou; rozhlasová relace
tohoto druhu; fejetonový, řidč. fejetonní
příd.
fejetonista [-ny-], -y m (fejetonistka, -y ž)
autor fejetonů
fejetonistický [-nysty-] příd. k fejetonistika,
k fejetonista; fejetonisticky přísl.
fejetonistika [-nysty-], -y ž fejetonová li-
ter. tvorba .
fejetonní, fejetonový t fejeton
fejchoa, -oy ž (tahit) bot. stále zelený subtro-
pický keř rodu Feijoa s kožovitými listy
a květy shloučenými ke konci větví,
s chutnými dužnatými plody
fekálie, - ií žpornu. (I) odb. výkaly; fekální příd.:
f hnojiva; f vůz
fekundace, -e ž (I) fyziol. oplodnění, oploze-
ní
fekundita [-dy-], -y ž(l) ekol., biol. potenciál-
ní schopnost samce n. samice plodit,
popř. rodit potomstvo, plodnost (op. ste-
rilita 2)
felace, -e ž (I) med. forma sexuálního vzrušo-
vání muže
 feláh
feláh, -a m(arab) (v arab. zemích) rolm1c
felandren, -u m(I) chem. aromatický uhlovo-
dík v terpentýnovém a eukalyptovém
oleji, součást voňavek
felba, -y ž (it) texl. hedvábnický plyš pouŽív.
na potahování klobouků
felčar, -a m(n) 1. zasl. ranhojič 2. (též felčar­
ka, -y ž řídč.) hovor. expr., často hanl. lékař 3.
(v býv. SSSR) lékařský pracovník se
středním vzděláním, pomocník lékaře
feldkurát, -a m(n + I) zast. voj. slang (dř.) vo-
jenský kněz
feldmaršál, -a m (n) (dř. v něm. prostředí)
polní maršál
feldvébl, -a m(n) zast. voj. slang (dř.) šikovatel
feldvéblovský příd. zasl. hanl. připomínající
jednání feldvéblů, bezduchý
felém, -u m (ř) bol. mnohovrstvené korkové
pletivo
félibr, -a m liter. f-ové příslušníci hnutí félib-
rizmu
félibrizmus, -mu m (tl liter. (ve Francii v 2.
pol. 19. stol.) hnutí za povznesení pro-
vensálského jazyka a liter. tvorby
felicie, -e ž (VI) automobil zn. Skoda Feli-
cie
felicis memoriae [-lí- -rié] (I) kniŽ. blahé pa-
měti
feloderm, -u m (ř) bol. zelená kůra stonku
rostlin tvořená živými buňkami obsahu-
jícími chloroplasty
felogen, -u m(ř) bol. sekundární korkotvorné
pletivo stonku rostlin oddělující feloderm
od suberodermu
felon, -u m (ř) círk. (v někt. východokřesť.
církvích) vrchní široké kněžské roucho
bez rukávů
felonie [cny], -e ž (f) mst. práv. porušení man-
ských závazků, lenní věrnosti
feloplastika [-ty-], -y ž (ř) výtv. vyřezávání
do korku
felúka, -y ž (f < arab) malá plachetní loď
(zprav. arabská) ve Středomoří
felzický příd. (genn) miner. f-é minerály světlé
minerály vyvřelých hornin (např. živec,
křemen) viditelné v hornině
felzuma, -y m (ř) zool. pestře zbarvený ještěr
rodu Phelsuma, žijící na Madagaskaru,
často pěstovaný v akváriích
féma, -y ž(n) mst. 1. (ve středověku) králov-
ský soud ve Vestfálsku s rychlým tajným
řízením 2. (po 1. světové válce v Němec­
ku) tajná nacistická důstojnická organi-
zace vraždící polit. odpůrce; fémovýpříd.:
f-á vražda provedená fémou na základě
tajného ilegálního rozsudku
femický příd. (um) miner.f-é minerály převáž­
ně tmavé, horninotvorné minerály (např.
biolit, pyroxen, amfibol)
femininní [-ny- i -ný-] příd. (I) řídč. 1. jsoucí
ženského rodu: f prvek slovesa 2. mají-
cí ženský ráz: f typ
femininum [-ny- i -ný-], -na s (I) lingv. kate-
gorie ženského rodu vyj adřovaná u jmen
a zčásti u sloves pomocí koncovek;
podst. jm. n. tvar tohoto rodu, zn. (zkr.)
f (f.) (ve význ. 2)
224
feminista [-ny-], -y ml. (časl. feministka,
-y ž) stoupenec feminizmu 1 2. řidč. muž
nakloněný ženám vůbec
feministický [-nysty-] příd. k feminizmus,
k feminista
feminita [-ny-], -y ž (I) kniž. a psych. ženství
feminizace [-ny-], -ež(l) 1. obsazení, ovlád-
nutí něčeho ženami, početní převaha žen
někde: f školství 2. biol., med. hormonál-
ně vyvolaný projev sekundárních po-
hlavních znaků samičích u samců 3. med.
objevení se ženských pohlavních orgá-
nů u mužů, zdůraznění těchto znaků
u mladých dívek, starých žen; femini-
zační příd.:f úsi/(
feminizmus [-ny-], -mu m (I) 1. (v 2. pol.
19. anazač .. 20. stol.) teorie polit., ekon.
a sociální rovnosti žen s muži; boj za
polit. (zvl. volební) práva žen 2. žen-
ský ráz; umělecká záliba v ženských po-
stavách 3. biol. projev pohlavního zvratu
u samců v typ samičí; psych. chování a
projevy charakteristické pro ženské po-
hlaví
feminizovat [-ny-] dok. i ned. (I) (co) obsadit,
obsazovat převážně ženami v poměru
k mužům
femorální J. femur
fémování, -í s (n) sklář. odstraňování povr-
chového skla při tavení, stahování sklo-
viny
fémový i féma
femto- (švéd) v slož. první část vyjadřující 10- 15
násobek základní fyz. jednotky, zn. f-
femtometr, -u m(švéd + ř) fyz. jednotka délky
10- 15 m, zn. fm
femur, -u m (I) anat. stehno; kost stehenní;
femorální příd.: anat.f kost stehenní
fen, -u m (čín) 1. fyz. stará čín. a vietnamská
jednotka hmotnosti, délky i plošného
obsahu 2. nejnižší jednotka čín. měny;
platidlo této hodnoty
fén, -u m(n < I) 1. meteor. suchý a teplý pada-
vý vítr na závětrné straně hor vanoucí
od vrcholů do údolí 2. eltech. vysoušeč
vlasů; fénový příd.: zeměd.f-ézemědělství
vytvářející se v oblasti fénů 1, vyznaču­
jící se rychlejším vývojem vegetací v dů­
sledku příznivější teploty
fena, -y ž (f) 1. samice psa domácího, psice
2. samice psovité šelmy
fenacetin [-ty- i -tý-], -u m (U\11) chem., farmo
derivát anilinu, uŽív. jako analgetikum a
antipyretikum; fenacetinovýpříd.:f-á směs
fenakit, -u m(ř + I) miner. vzácný čirý n. svět­
1e zbarvený klencový nerost, křemiči­
tan beryllnatý
fenatren, -u m (um) chem. aromatický uhlo-
vodík obsažený v kamenouhelném deh-
tu, uŽív. k výrobě barviv
fendovat ned. (n) zasl. ob. (co) soudně zabavo-
vat; (koho, 4. p.) zabavovat někomu maje-
tek
fendrich J. fenrich
fenek,-nkam(arab)zool. drobná psovitá šelma
rodu Fenecus s velkýma kornoutovitý-
ma ušima, žijící v pouštích sev. Afriky
fenolformaldehydový
fenestra, -y ž (I) zool. okénko, otvor ve stěně
labyrintu v uchu savců
fenestrace, -e ž (I) med. operační zákrok spo-
čívající v utvoření otvoru ve tvaru okén-
ka: f vnitřního ucha; f lebky
fenetický [-ty-] příd. (ř) blol. f-á klasifikace
třídění organizmů na základě jejich po-
dobnosti
feng-šeng, -u m (čín) hud. starý čín. lid. de-
chový nástroj
fenianizmus [-nyany-], -mu m (kelt) mst. ir-
ské hnutí za svobodu v 19. stol.
fenidon [-ny-], -u m(um) fol. heterocyklická
sloučenina, důležitá součást fotografic-
kých vývojek
fenik [-ny-], -u m(n) setina marky; středo­
věká i novověká drobná (sthbrná) min-
ce představující tuto hodnotu
fenista [-ny-], -y m (fenistka, -y ž) odbor-
ník ve fenistice; posluchač fenistiky
fenistický [-nysty-] příd. k fenistika, k fenista
fenistika [-nysty-], -y ž (VI) vědní obor za-
bývající se finským jazykem, literatu-
rou, dějinami, kulturou aj.
fénix [-ny-], -e, -a m(ř) (v staroeg. mytolo-
gii) bájný pták, kt. jako symbol znovu-
zrození se sám spaluje a z popela znovu
rodí
fénixový [-ny-] příd. (ř) tech. f závěr běžný
vzduchotěsný závěr konzerv se sterilo-
vanými výrobky
feno- (ř) v slož. první část s význ. zřetelný, vidi-
telný, vystupující do popředí; vlastní
něčemu, zřejmý
fenofáze, -e ž (ř) biol.. ekol. tvarově n. funkčně
patrná vývojová fáze u rostliny n. živo-
čicha pravidelně se opakující v závislosti
na ročním období (např. rašení, zrání
plodů, snůška vajec), fenologická fáze
fenogenetika [-ty-], -y ž(ř) odvětví geneti-
ky studující vztah mezi genotypem a
jeho projevy (fenotypem)
fenogram, -u m (ř) biol., meteor. graf znázor-
ňující časový průběh fenologickýchjevů
v závislosti na meteor. faktorech
fenokontura, -y ž (ř + f) blol. čára ohraničují­
cí oblast s urč. stupněm výskytu dané
variantní formy organizmu
fenokopie, -e ž (ř + I) gen. vnějšími vlivy
způsobenánedědičnázměna, kr. se svým
projevem podobá změně dědičné
fenokryst, -u m (ř) geol., miner. f- y větší krys-
taly někt. nerostů nápadně vynikající
z jemilěji zrnité n. sklovité hmoty vyvřelé
horniny, vyrostlice
fenol, -u m (f < ř + I) chem. 1. fy organické
sloučeniny s jednou n. více hydroxylo-
vými skupinami vázanými na aromatic-
ké jádro 2. kyslíkatý derivát benzenu ze
skupiny jednomocných fenolů, uŽív.
k dezinfekci, k výrobě plastických hmot
ap., hydroxybenzen 2, (dř.) kyselina kar-
bolová; fenolový, fenolický příd.: chem.
f-ové vody; řidč. f-é, f-ické pryskyřice fe-
nolformaldehydové, fenoplasty
fenolát, -u m(f < ř + I) chem. sůl fenolu
fenolformaldehydový příd. (um) chem. f-é
fenolftalein
pryskyřice makromolekulární látky vzni-
kající polykondenzací fenolu s formal-
dehydem (např. bakelit, umakart), feno-
plasty
fenolftalein, -u m (um) chem. bílá organická
sloučenina uŽív. jako indikátor při chem.
analýze a v lékařství Uako projímadlo);
fenolftaleinový příd.
fenolický i fenol
fenologie, -e ž (ř) biol., ekol. nauka o závislos-
ti životních projevů rostlin n. živočichů
na změnách počasí, ročního období a
prostředí; fenologický příd.: f-é údaje;
biol., ekol. f-á fáze fenofáze
fenolový i fenol
fenomén, -a m(f < ř) člověk neobyčejně vy-
nikající v urč. směru: matematický f
fenomén, -u m(f < ř) 1. filoz. jev, vše, co se
zjevuje ve smyslové zkušenosti, co je
dáno v bezprostředním náhledu věcí (op.
noumenon) 2. kniŽ. vynikající, neobyčej­
ný jev, úkaz: vzácný f; f doby 3. med.
smysly pozorovatelný příznak nemoci:
poklepový f; f zástavy srdce 4. bot., ekol.
komplex výjimečných úkazů vzniklých
v krajním (hraničním) prostředí, proje-
vující se i na složení květeny a fauny v
.1 urč. krajině: f vrcholový, krasový (v ur-
banistice) přírodní útvar výrazně spo-
lupůsobící na strukturu města; fenomé-
nový příd.
fenomenalizmus, -mu m (ř) filoz. názor (po-
cházející od Kanta) spočívající v tom, že
věci poznáváme tak, jak se nám jeví, ni-
koli tak, jak jsou samy o sobě; fenome-
nalistický [-ty-] příd.
fenomenální příd. (ř) neobyčejný, vynikají-
cí, výborný, znamenitý: f paměť; f bě­
žec; fenomenálně přísl.
fenomenolog, -a m stoupenec fenomenolo-
gie
fenomenologický příd. 1. k fenomenologie,
k fenomenolog: fá filozofie, sociologie;
psych. fá psychologie studium individu-
ální zkušenosti člověka nezávisle na pře­
dem vypracovaných teoriích prostřednic­
tvím introspekce; filoz. fá redukce cesta,
jak dospět vyloučenímvšeho nahodilého
a zbytečného (reality vlastmno i cizího
mínění, zájmu, chtění i reality konkrétní
individuální existence objektu) k fenomé-
nu očištěnému až k jeho podstatě 2. fyz.
fé koeficienty koeficienty úměrnosti mezi
makroskopickými veličinami; fenomeno-
logicky přísl.
fenomenologie, -e ž (ř) filoz. věda o fenomé-
nech; (u Hegela) ideální dějiny výchovy
vědomí sebou samým od představ až po
absolutní vědění, tj. vylíčení toho, jak se
věda zjevuje; (u Husserla a jeho školy)
metoda zkoumání uskutečňující návrat
"k věcem samým" a podávající jejich
deskripci jakožto fenoménů
fenoménový i fenomén, -u
fenon, -u m (ř) biol. jednotka taxonomie or-
ganizmů zahrnující soubor jedinců po-
dobného fenotypu
225
fenoplast, -u m (ř) chem. f- y plastické hmoty
vznikající kondenzačními reakcemi fe-
nolu s formaldehydem, formaldehydo-
vé pryskyřice (např. bakelit)
fenotyp, -u m (ř) biol. 1. souhrn všech znaků
a vlastností jedince, zevní vzhled orga-
nizmu jako výsledek interakce jeho ge-
notypu a prostředí 2. projev jednotlivé-
ho genu (např. barva očí, krevní skupi-
na); fenotypový příd.
fénový i fén
fenrich, fendrich, -a m(n) msl. nižší důstOj­
ník nesoucí prapor pluku; (od 16. stol.)
nejnižší důstojnická hodnost u pěchoty;
(v rak.-uh. armádě) důstojnický aspirant
po absolvování důstojnické školy
fenykl, -u m (I) 1. bot. silně aromatická léči­
vá bylina rodu Foeniculum s jemně dě­
lenými listy a s okolíky drobných žlu-
tavých kvítků, s nažkami podobnými kmí-
nu: f obecný 2. nažky fenyklu obecného
uŽív. jako koření; odvar z něho; fenyklo-
vý příd.:f-á vůně; zool. otakárekf
fenyl, -u m (um) chem. jednovazná skupina
odvozená od benzenu; fenylový příd.:
chem.f-á skupina
fenyl- (um) v slož. první část označující chem.
sloučeniny s fenylovou skupinou
fenylacetaldehyd[-ll a-tl a-], -Um(um)chem.
bezbarvá olejovitá kapalina hyacintové
vůně uŽív. k výrobě voňavek
fenylaceton [-1 Ia-], -u m(um + I) chem. bez-
barvá, příjemně vonící kapalina uŽív.
k výrobě voňavek
fenylalanin [-1 I a-ny- i -ný-], -Um(um)chem.
jedna ze základních aminokyselin, slož-
ka bílkovin
fenylamin [-ll a-], -u m(um) chem. anilin
fenylendiamin [-dy-], -Um(um) chem.f-y aro-
matické diaminy uŽív. k výrobě organic-
kého barviva, sloužící k výrobě plastic-
kýchhmot
fenyletylen [-ll e-], -u m(um + ř) chem. nena-
sycený uhlovodík uŽív. jako surovina
k výrobě plastických hmot (polystyre-
nu), styren
fenylketonurie, -e ž (um + ř) med. dědičná
porucha látkové přeměny bílkovin spo-
jená s duševní poruchou (nejčastěji oli-
gofrenií)
fenyloctový [-ll 0-] příd. (um + č) chem.f-á ky-
selina s jedním benzenovým jádrem,
uŽív. v parfumerii
fenylový i fen~l
fenyluretan [-ll u-], -u m(um) chem. prostře­
dek proti klíčení skladovaných brambor
fér, fair [fér] příd. (neskl.) (a) hovor. a sport. publ.
čestný, slušný, férový: f jednání; fair
play [plej] hra podle pravidel; čestné
jednání (zejm. ve sportu); fér, fair přísl.
hovor. čestně, slušně: Ojednat, hrát f
féra, -y ž (a) lOĎ. (ve Skandinávii) převozní
loď, trajekt
feralitický [-ty-] příd. (1 + ř) geol. f-é půdy sil-
ně zvětralé půdy, v nichž se hromadí hli-
nité a železité sloučeniny
ferberit, -u m (VI) miner. vzácný černý jed-
fermata
noklonný nerost, wolfram železnatý
(nazv. podle švéd. mineraloga J. J. Fer-
bera)
ferbl, -a m (živ.lnež., 4. j. -a) (n) karel. hazardní
hra, při níž vyhrává ten, kdo získá nej-
vyšší bodové hodnoty v jedné barvě, ob-
doba pokeru, barvička
ferekratej, -e m (ř) liter. střec. sedmislabičný
verš; ferekratejský příd.
fereto, ferreto, -a s (I) geol. skeletová zvětra­
lina vzniklá na vápencích ve vlhkém sub-
tropickém podnebí
fergusonit [-ny-], -u m (VI) miner. průsvitný
hnědý, černý, žlutavý i šedý nerost, kys-
ličník yttria a niobu (nazv. podle skot-
ského fyzika R. Fergusona)
feri- (I) v slož. první část s význ. železo, železitý
feriální J. férie 2
ferialofán, -u m(zkr. I + ř) miner. tmavohnědý
nerost, odrůda alofánu obsahující žele-
zo
férický, férie' i féerie
férie 2, -ií ž pornu. (1) zast. a hovor. prázdniny;
círk.ferie [fé-] den v týdnu kromě neděle
a dne, na který připadá slavnost, svátek,
vigilie n. památka někt. světce; fériový,
feriální příd. zasl. a hovor. prázdninový,
volný: f-ální osady
ferikyanid [-ny-], -u m (1 + ř) chem. řidč. kya-
noželezitan
ferimagnetikum [-ty-], -ka s (I + řVI) fyz.lát-
ka skládající se z několika podmřížek se
spontánní magnetizací; ferimaguetický
. příd.
ferina, -y m (I) expr. šprýmař, čtverák, šibal,
taškář, filuta
ferinatrit, -u m (I + eg) miner. šedý až zelena-
vý šesterečný nerost, vodnatý síran sod-
noželezitý
fériový i férie
ferit, -u m (1) 1. fyz., eltech. feromagnetická
látka uŽív. k soustředění magnetického
pole; součást, prvek z této látky 2. hul.
strukturní složka oceli tvořená tuhým
roztokem malého množství uhlíku v žele-
ze alfa; feritový příd. k ferit 1: eltech. f-á
anténa; výp. tech.f-d paměť; fé jádro; tech.
f-é jazýčkovérelé ferreed
feritický [-ty-] příd. (1) odb. obsahující v urč.
množství železo: zeměd. f-á hnědozem
s vysokým obsahem železitých slouče­
nin, kyselá
feritin [-ty- i -tý-], -u m(l) biochem. bílkovina
s vysokým obsahem železa, tvořící jeho
zásobu v organizmu, zejm. v játrech
a slezině
feritový i ferit
fermago, -a s(román) vod. (dř,) filtračníhmo­
ta z vypáleného rozdrceného dolomitu,
uŽív. při úpravě podzemní vody (při od-
kyselování a odželezňování)
ferman, -ll m(per) 1. adm. slang úřední výnos,
nařízení, rozkaz, vyhláška, oběžník; pův.
(v islámském prostředí) královské naří­
zení 2. div. slang časový rozvrh činnosti
div. souboru
fermata [-má-], -y ž (it) hud. znak notového
 ferment
písma II umístěný nad notou n. pauzou,
prodlužující tón n. pomlku bez přesné­
ho výměru, koruna 7
fennent, -u m(I) chem. nevh. enzym; fennen-
tový příd. chem. nevh. enzymový
fennentabilita, -y ž(l)piv.f. sladu množství
fermentu, kt. slad obsahuje
fennentace, -e ž (I) chem. rozklad, přeměna
organických látek a rostlinných produk-
tů působenímenzymů, kvašení; pův. pro-
ces tvorby alkoholu z cukru: f. krmiv,
tabáku; fennentační příd.: f. proces; f.
výroba; fennentačně přísl.
fennentativní [-ty- i -tý-] příd. (I) chem. vzta-
hující se k fermentaci: f. proces; fer-
mentativně přísl.
fennentin [-ty- i -tý-], -u m (I) potr. kvasni-
cový přípravek
fennentograf, -u m (I + ř) potr. laboratorní
přístroj graficky zaznamenávající průběh
kynutí těst a stanovící aktivitu mikroor-
ganizmů
fennentor, -u m (I) potr. kvasná nádoba n.
zařízení, v níž probíhá fermentace
fennentovat ned. i dok. chem. (co; -) způsobo­
vat, způsobit v něčem fermentaci, (z)kva-
sit
fennentový t ferment
fennež, -e ž (n < t) tech. lněný olej se zvýše-
nou vysýchavostí sloužící jako pojidlo
nátěrových hmot: olejová, syntetickáf.;
fermežový příd.: f-é barvy obsahující
fermež
fermi neskl. m (Vl) fyz. dočasná délková jed-
notka uŽív. ve fyzice elementárních čás­
tic a v jaderné fyzice (nazv. podle amer.
fyzika it. původu E. Fermiho)
fermion, -u m (Vl) jad. fyz. elementární části­
ce n. kvazičástice s poločíselným spinem
(nazv. podle amer. fyzika it. původu E.
Fermiho)
fermium, -ia s (Vl) chem. transuranový prvek,
zn. Fm (nazv. podle amer. fyzika it. pů­
vodu E. Fermiho)
ferner, -u m(n) místní název pro alpský le-
dovec v Tyrolsku
fernet, -u m (Vl) potr. lihovina s nízkým ob-
sahem cukru, hořký likér
fero- (I) v slož. první část s význ. železo, želez-
natý
feroaluminium [-ny-], -ia s (I) hul. slitina
železa s hliníkem, užívaná zvl. k dezo-
xidaci oceli
ferobor, -u m (I + 1 < arab) hul. slitina železa
s borem, křemíkem aj., používaná k
dezoxidaci a jako slitinová přísada
feroce [-róče] přísl. (it) hud. bouřlivě, divoce
ferocen, -u m (I + ř) chem. kovový komplex,
sloučenina železa a cyklopentadienu,
podobající se chem. vlastnostmi benze-
nu
feroelektrický příd. fyz. k feroelektrikum,
k feroelektřina
feroelektrikum, -ka s (I + ř) fyz. látka proje-
vující feroelektřinu a mající vlastnosti
podobné feromagnetiku
feroelektřina, -y ž (I + ř) fyz. samovolné pa-
226
ralelní uspořádání elektr. dipólů pevné
látky, jev obdobný feromagnetizmu
ferofilie, -e ž (I + ř) bol. vztah rostlin z hledis-
ka výživy k obsahu železa v půdě
ferofosfor, -u m(I + ř) hul. slitina železa a fos-
foru s manganem, křemíkem a uhlíkem
ferograf, -u m (I + ř) odb. přístroj pro přímé
zobrazení hysterezní smyčky
ferochrom, -u m (I + ř) hut. slitina železa a
chromu s uhlíkem, používaná jako pří­
sada do žáropevných ocelí
feroin, -u m(I) chem. barevný indikátor uŽív.
při oxidačně redukčních titracích
ferokalcit, -u m (I) miner. tmavozelený koso-
čtverečný nerost, zásaditý křemičitan
aluminia a železa
ferokapalina, -y ž (I + č) odb. detekční kapa-
lina uŽív. při zjišťování skrytých povr-
chových vad magnetickou metodou
ferokart, -u m (I + t) chem., fyz. magnetický
materiál vzniklý slisováním prášku čis­
tého železa a umělých pryskyřic, uŽív.
ve vysokofrekvenčních obvodech pro
jádra cívek
ferokyanid [-ny-], -u m(I + ř) chem. řidč. kya-
noželeznatan
feromagnetický [-ty-] příd. fyz. k feromag-
netikum, k feromagnetizmus: f-á látka;
f. měřicí přístroj
feromagnetikum [-ty-], -ka s (I + Vl) fyz. lát-
ka projevující feromagnetizmus
feromagnetizmus [-ty-], -mu m (I + Vl) fyz.
schopnost někt. látek (např. železa)
k spontánní magnetizaci i v nepřítomnos­
ti vnějšího magnetického pole
feromangan, -u m (I) hul. slitina železa a uh-
líku s manganem, uŽív. k dezoxidaci a
jako přísada do speciálních konstrukč­
ních ocelí
ferometrie, -e ž (I + ř) fyz. chem. reduktomet-
rická titrační metoda užívající jako od-
měrné činidlo železnaté soli; ferometric-
ký příd.
feromolybden, -u m (I + ř) hul. slitina železa
s molybdenem, křeIll1Kem, uhlíkem aj.
feromon, -u m (I + ř) biol. f-y vnitrodruhové
chem. komunikační látky živých orga-
nizmů, kterými na sebe působí jedinci
téhož druhu: sexuální, poplašnéf-y
feron, -u m (I) biochem. vysokomolekulární
bílkovinná složka enzymu
feronikl [-ny-], -u m(I + germ <I) hul. souhrn-
ný název pro slitiny železa a niklu, popř.
jiných prvků, mající specifické magne-
tické vlastnosti a růz. délkovou roztaž-
nost podle obsahu niklu
feroniob [-ny-], -u m(I + Vl) hul. slitina niobu
a tantalu s železem uŽív. k legování někt.
korozivzdorných a žáropevných mate-
riálů
ferorezonance, -e ž (I) eltech. jev pozorova-
telný u rezonančního obvodu s cívkou
se železným jádrem při změnách proudu
ferosilicium, -ia s(I) hul. slitina železa a kře­
Ill1Ku uŽív. k dezoxidaci i jako přísada
do někt. ocelí
feroslitina, -y ž(I + č) hul. slitina železa s někt.
ferule
prvky uŽív. k dezoxidaci a legování oce-
li, popř. jiných slitin
ferosloučenina, -y ž (I + č) chem. sloučenina
železa v oxidačním stupni II
ferotitan [-ty-], -u m(I + Vl) hul. slitina žele-
za s titanem a jinými prvky sloužící k
dezoxidaci a legování někt. ocelí
ferotranzistorový příd. (I + a < I) výp. tech. f.
obvod magnetický logický obvod obsa-
hující feritové paměťové jádro s vinutí-
mi a tranzistor
ferotypie, -e ž (I + ř) fol. málo vyvolané nega-
tivní obrazy na černém plechu podoba-
jící se pozitivům, užívané v 19. stol.
ferovanad, -u m (I + germ) hul. slitina železa a
vanadu s malým procentem hliníku, po-
uŽív. k dezoxidaci, popř. k legování oceli
férový, fairový [fér-] příd. (a) hovor. správný,
slušný, fér (příd.): f-é jednání
ferowolfram, -u m (I + n) hul. slitina železa
s wolframem s malým procentem uhlí-
ku, uŽív. k legování ušlechtilých ocelí
feroxtest, -e m(I) odb. zkouška přítomnosti
kyslíku v organické látce
feroxylový příd. (I) chem. f-é činidlo sloužící
ke zjišťování anodických a katodických
ploch na povrchu železa
ferrarský [-rá-] příd. (Vl) výtv.fá škola (v 2.
pol. 15. stol.) malířská škola vyznaču­
jící se ostrou kresbou, zářivou barev-
ností, plastičností a užitím ant. reálií
(nazv. podle it. města Ferrary)
ferredoxin, -u m(I + ř) biochem.f-y mikrobiální
a rostlinné pigmenty obsahující železo,
vázané na síru, působící jako přenašeče
elektronů při fotosyntéze a fixaci dusíku
ferreed [-ríd], -u m(a < I) tech. feritové jazýč­
kové relé
t
ferreto fereto
ferrský příd. (Vl) geogr. f. polednlK. poledník
kdysi označovaný za nultý (nazv. podle
ostrova Ferro, kudy procházel)
ferrum, -fa s (I) chem. kujný a tvárný kov
šedavé barvy, základní složka oceli, liti-
ny a řady slitin, železo, prvek zn. Fe
ferry-boat [bout] neskl. ž(a) loď. převozní loď
n. plovoucí těleso pro přepravu osob a
vozidel, trajekt
fersilit, -u m (I) hul. slitina železa s křemí­
kem, kyselinovzdorná litina
fertilita [-ty-], -yž(l)biol., gen. (op. sterilita 2)
1. schopnost rozmnožování 2. počet po-
tomků připadajícína jednu samici n. sku-
pinu samic urč. vlastností, plodnost;fer-
tilitní příd.: biol. f. faktor
fertilizace [-ty-], -e ž(I) biol.. ekol. oplodnění,
zúrodnění; fertllizační příd.
fertllizin [-ty-], -u m(I) biol. látka vylučova­
ná vajíčkem živočichů do jeho slizové-
ho obalu, sloužící k zachycení spermie
fertilní [-ty-] příd.(I) 1. biol., med. plodný, úrod-
ný (op. sterilní2):f. období;f. žena 2.jad.
fyz. plodivý: f. materiál, konvertor
fěrtoch, fěrtuch, -u m(n) zast. a nář. zástěra
ferule, -e ž (I) (kdysi) hůl, hůlka, zvl. jako
odznak moci: rychtářská f. rychtářské
právo; odznak cechmistrů
fest
fest přísl. (n) zasl. ob. 1. pevně: držet f. 2. expr.
hodně: bít někoho f.
festival [-ty-], -u m (t) 1. slavnostní (zprav.
periodicky konaná) veřejná (soutěžní)
přehlídka uměl. výtvorů a výkonů (zvl.
film., televizních a hud.) 2. (dř.) slavnost-
ní sjezd s bohatým programem: f. mlá-
deže; festivalový příd.: f. film, program
festivo [-ty-] přísl. (it < I) hud. slavnostně
feston, -u m(f < it) výtv. plastická n. malova-
ná výzdoba v podobě zavěšeného polo-
věnce z květů, listů n. plodů, zprav. pro-
pleteného n. zakončeného stuhou; fes·
tonový příd.: fá výzdoba
festovní, festovný příd. (n) zasl. ob. pevný,
statný: f. kufr; expr. f. chlapzK.
festum :J,. post festum
festunk, festuňk, -u m (n) zasl. ob. pevnost;
pevnostní vězení
feš příd. (neskl.) (n < a) zasl. ob. expr. pěkuý, švar-
ný, vkusný, fešný; feš přísl. zasl. ob. expr.
pěkuě, švarně, vkusně, fešně
fešácký příd. hovor. expr. 1. příznačný pro fe-
šáka, švihácký, elegantní 2. pohodlný,
klidný: f. kriminál; fešácky přísl.; fešác-
kost, -i ž, fešáctví, -í s
fešák, -a m (řidč. fešačka, -y ž) (n < a) hovor.
expr. hezký, elegantní člověk, švihák, ele-
gán
fešanda, -y ž(n < a) hovor. expr. pěkná, elegant-
ní žena
fešný příd. (n < a) hovor. expr. pěkný, švarný, ele-
gantní, vkusný; fešně přís!.
feťák, -a m (I) slang kdo fetuje
fetální ,!.. fetus
fetial [-ty-], -u m(I) hisl. (ve st. Římě) staro-
bylé kněžské kolegium o 20 členech
fetiš [-ty-], -e m (f > port) (zvl. v primitiv-
ních náb.) předmět uctívaný pro domně­
lou magickou moc; přen. objekt přehna­
ného, nekritického uctívání; fetišový,
fetišský příd.: f-ká modloslužba
fetišista [-ty-], -y m (fetišistka, -y ž) stou-
penec fetišizmu, kdo uctívá fetiše
fetišistický [-ty-ty-] příd. k fetišizmus, k fe-
tišista
fetišizace [-ty-], -e ž (f < port) kníŽ. přehnané,
nekritické, slepé uctívání něčeho, feti-
šizmus 1
fetišizmus [-ty-], -mu m 1. náb. uctívání fe-
tišů jako sídla božství; přen. kniž. přehna­
né, nekritické, slepé uctívání předmětů
n. jevů vůbec 2. psych., med. pohlavní
úchylka, při níž předmětem sexuálního
vzrušování není osoba, ale něco, co s ní
může souviset (např. součást oděvu) 3.
marx. polil. ekon. zbožníf. zvěcnění lidských
vztahů vlivem zbožní výroby a peněz
fetišizovat [-ty-] ned. (f < port) kniž. (co) slepě
uctívat, zbožňovat
t
fetišový, fetišský fetiš
fetopatie [-ty-], -e ž (I + ř) med. porucha po-
stihující plod v matčině těle (v děloze)
fétor, -u m(I) med. chorobný zápach (z úst)
fetoskopie, -e ž (I + ř) med. vyšetření plodu
v průběhu těhotenství v děloze
fetování, -í s (I) slang nadměrné, často návy-
227
kové užívání někt. látek, např. léčiv, drog,
chem. přípravků
fetovat ned. (I) slang (-; co; čím) požívat, vde-
chovat n. vpichovat omamné látky; brát,
zneužívat drogy: f. acetoneem)
fetus [fé-], -tu m (I) bio!. (u živočichů) záro-
dek vy]1jející se v těle matky do poro-
du, plod; fetální [fe-] příd.: bio!. plodo-
vý: f. věk (u člověka) od počátku třetí­
ho lunárního měsíce do porodu; med. f.
kardiotokografie diagnostická metoda
umožňující registraci srdeční frekven-
ce plodu a děložní činnosti matky
fetva, -y ž(arab) (u islámských národů) právní
dobrozdání (ve sporné věci)
feudál, -a m (1 < germ) hist. (ve středověku)
příslušník vládnoucí vrstvy (panovník,
šlechta, duchovenstvo) držící půdu (feu-
dum) a požívající příslušných práv a
stavovských privilegií
feudalistický [-ty-] příd. k feudalizmus, feu-
dální: f. řád
feudalita, -y ž(I < germ) řidč. feudální zřízení,
feudalizmus
feudalizace, -e ž(I < germ) mst. proces, při kt.
společenské zřízení nabylo feudálních
znaků
feudalizmus, -mu m 1. soustava vztahů lenní
vázanosti ve středověku; historická epo-
cha založená na této soustavě 2. marx. tzv.
společensko-ekonomická formace před
obdobím kapitalizmu, v níž vládnoucí
vrstva (feudálové) měla úplné vlastnic-
tví základních výr. prostředků (půdy) a
neúplné vlastnictví závislého zeměd.
obyvatelstva
feudální příd. k feudum, k feudál: hisl.f. zří­
zení založené na ekon., polit., práv. vzta-
zích feudálů a uživatelů půdy; f. právo
upravující poměr mezi propůjčovatelem
feuda a vazalem, manství 1; f. renta; feu-
dálně přís!.; feudálnost, -i ž řidč.
feudum, -da s (I < germ) hisl. (ve středověku)
pozemky, výsady, věci propůjčované za
urč. podmínek feudálem uživateli (lení-
kovi) za slib věrnosti, pomoci ve válce
aj., léno: dočasné, dědičné f.
feuillant [fejan-], -a m (t) hisl. f-i členové
polit. klubu na zač. Franc. revoluce
fez, -u m (Vl) orientální kulatá, do komolé-
ho kužele uzpůsobená plstěná pokrýv-
ka hlavy se střapcem (pro muže), zdo-
bená perlami a zlatem (pro ženy) (nazv.
podle pův. místa výroby marockého
města Fezu); rezový příd.
ff hud. zn. pro fortissimo
fiT hud. zn. pro forte fortissimo
fiakr, -u m (t) nájemný kočár tažený párem
koní
fiakrista, -y m majitel n. kočí fiakru
fiala, -y ž (n < I) 1. bot. bylina rodu Mathiola
s vonnými fialovými, červenými n. bí-
lými květy: f. šedivá; f. letní levkoje 2.
noční f. název rostlin s květy vonnými
večer 3. žlutá f. vytrvalá bylina rodu
Cheirantus s hroznem velkých hnědožlu­
tých vonných květů, chejr (bol.)
fibrilka
fiála, -y ž (ř) arcml. štíhlý jehlan ukončující a
zdobící opěrné pilíře n. štíty nad okny a
portály gotických staveb
fialé neskl. s (ř) archeol. (ve st. Řecku) polo-
kuželovitá bezuchá miska s plochým
dnem a vypuklinou ve středu
fialka, -y ž(n < I) 1. bol. drobná bylina rodu
Viola s modrými, fialovými n. žlutými
vonnými souměrnými kvítky, v·iolka
vonná 2. zoo!. kožní pachová žláza lišky
umístěná na hr'betní straně kořene oca-
su; fialkový příd.:f-éoči mající barvujako
fialky; odb.f. kámen červené povlaky na
vlhkých kamenech působenéřasouTren-
tepohlia iolithus;f-á silice
fialovětned. (3.mn. -/ěj/í) nabývat fialové bar-
vy
fialový příd. (n < I) mající barvu květů fialek,
vznikající smíšením červené a modré:
bol. divizna f-á; zoo!. majka f-á; astro f-á
vrstva vrstva v atmosféře Marsu značně
rozptylující a pohlcující fialové a ultra-
fialové záření; fialově přís!.: žz1yf. naběhlé
do fialova
fianit [-ny-], -u m (?) tech. uměle vyrobený
bezbarvý a velmi tvrdý kámen, uŽív. hl.
v optice a elektronice
FIAPP zkr. (f: Fédération intemationale des anciens
prisonniers politiques) Mezinárodní federace
bývalých polit. vězňů
fiasca [-ka], -cy [-ki], -ky ž(it) toskánská lá-
hev na víno o obsahu 1,0 - 2,5 I, oplete-
ná lýkem n. rákosem
fiasconit [-kony-], -u m (Vl) geo!. alkalická
výlevná hornina (nazv. podle Monte
Fiascone v Itálii)
fiasko, -a s (it) naprostý nezdar, neúspěch,
porážka
fiat (I: ,slaniž se, budiž') zasl. schvalovací dolož-
ka na spisech
FIAT zkr. (il: Fabrica Italiana Automobi1i Torino) it.
automobilový koncem
fiat, -u, hovor. expr. -a m (než.lživ., 4. j. -t, hovor.
expr. -ta) (Vl) automobil zn. Fiat
fiba, -y ž (?) texl. čtyřválcový barvicí stroj na
tkaniny
FlBA zkr. (f: Fédération internationale de boxe ama-
teure) Mezinárodní svaz boxerů amatérů
fíbr, -u m (t) zbož. vulkánfíbr; fíbrový příd.:
zbož. f. kotouč rotační kartáč ze svazku
sisalových vláken používaný ke kartá-
čování n. leštění kovů; f. kufr; eltech. f.
izolační materiál
fibrila, fibra, -y ž (I) 1. zoo!. vlákno, zprav.
bílkovinné, ve vazivu a ve svalových a
nervových buňkách 2. bol. strukturální
jednotka celulózy tvořená svazky vláken,
ze kterých se skládají stěny dřevných
buněk 3. texl. strukturní prvek vlákna;fib-
rilární, fibrilový příd.: anal. f. vazivo
fibrilace, -e ž (I) 1. med. nepravidelné míhání
srdečních síní n. komor (při ischemické
chorobě aj.) 2. pap. konečné stadium při
mletí papíroviny v holendrech 2 3. texl.
vláknění, rozvlákňování; fibrilační příd.
fibrilka, -y ž(l) text. vlákno, kt. samo n. spo-
lu s jinými tvoří stříž, přízi n. nit

fibrilový
fibrilový t fibrila
fibrin, -u m(I) biol. ve vodě nerozpustná vlák-
nitá bílkovina vznikající při srážení krve,
zabraňující dalšímu krvácení; fibrinový
příd.: biol.f-á pěna
fibrinogen, -u m(I + ř) biol. bílkovina krevní
plazmy podílející se na srážení krve
fibrinolýza, -y ž(I + ř) med. rozpouštění fibri-
nu účinkem enzymu
fibrinolyzin, -u m(I + ř) chem. enzym v krev-
ní plazmě, plazmin
t
fibrinový fibrin
fibrinózní příd. (I) biol. týkající se fibrinu; med.
f. zánět obsahující ve výpotku převážně
fibrin
fibro- (I) v slož. první část s výzu. vazivo, vazi-
vový
fibroadenom, -u m(I + ř) med. benigní nádor
z vazivové a žlázové tkáně
fibroblast, -u m(I + ř) anat. nevyzrálá, nedife-
rencovaná vazivová buňka; fibroblasto-
vý příd.
fibrocyt, -u m(I + ř) anat. zralá, plně diferen-
covaná vazivová buňka
fibroferit, -u m(I) miuer. šedý, žlutavý, bron-
zový, žlutozelený až černý jednoklonný
nerost, vodnatý a zásaditý síran železitý
fibroin, -u m(I) biochem. nerozpustná vlákni-
tá bílkovina, součást podpůrných a struk-
turálních tkání ze skupiny skleroprotei-
nů
fibrolit, -u m (I + ř) miner. jemně vláknitý až
plstnatý sillimanit; fibrolitový příd.:
f. křemen
fibrom, -u m (I) med. benigní nádor vazivové
tkáně
fibroplazie, -e ž (I + ř) med. choroba nedono-
šených dětí odchovaných v inkubátoru,
charakterizovaná bujením cév sítnice
s následným oslepnutím
fibroproduktivní [-ty- i -tý-] příd.(I) anat. tvo-
řící vazivo: med.f. zánět
fibroskop, -u m (I + ř) med. přístroj se svaz-
kem opt. vláken k vyšetřování tělních du-
tin
fibroskopický příd. med. k fibroskopie, k fi-
broskop: f-é vyšetření
fibroskopie, -e ž(I + ř) med. vyšetřování (popř.
i léčebný zásah) fibroskopem (např. ko-
loskopie)
fíbrový T fíbr
fibróza, -y ž (I) med. zmnožení, zhuštění va-
ziva ve tkáni: f. plic; fibrózní příd. anat.
vazivový, vláknitý: f. jizva, struma
fibula, -y ž (I) anat. kost lýtková; fibulární
příd. lýtkový: f. sval, nerv
fibule, -e ž (I) výtv., archeol. zdobená kovová
spona k upínání oděvu na ramenou n. na
prsou
fibulin, -u m (I) zeměd. bílkovinné krmivo
vyrobené fermentací kvasinkami z od-
padu při výrobě kukuřičného škrobu
Fl ce zkr. (f: Fédératiou intematiouale des cíué-dubs)
Mezinárodní federace filmových klubů
fidalgo, -a m (port) (ve středověkém Portu-
galsku) příslušník nižší šlechty; jeho ti-
tul
228
fideikomis, -u m(I) práv. rodinný f. (ve stře­
dověku) zvyklost, (později) právní nor-
ma, kterou se zajišťovala dědická nedIl-
nost jmění (zvl. pozemků) a dědická po-
sloupnost, svěřenství, svěřenský statek;
(v řím. právu) zvláštní způsob odkazu
třetí osobě (fidei comrnissum); fideiko-
misní příd.: f. statek
fideikomisař, -e m (I) osoba mající na sta-
rosti právo potvrzení komisu
fideista, -y m stoupenec fideizmu
fideistický [-ty-] příd. k fideizmus, k fideis-
ta: f. agnosticizmus
fideizmus, -mu m (I) 1. filoz. názor stavějící
víru nad rozumové poznání 2. evange-
licko-reforrnistické učení upřednostňu­
jící víru před jejím obsahem
fidélní příd. (I) zast. hovor. bezstarostný, vese-
lý, zábavný; fidélně přísl.; fidélnost, -i ž
fides [-dés] ueskl. m (I) (v řím. právu) pův.
mravní, později právní závazek
fidibus [-dy-], -u m (I) zast. kniž. papírový
smotek k podpalování dýmky n. svíček
fidlovačka, -y ž (u) 1. obuv. zast. obuvnické
hladítko na kůži 2. (kdysi) pražská lid.
jarní slavnost, pův. pořádaná obuvnic-
kým cechem v Nuslích
fidlovat ued. (u) (-; co) 1. i fidlat (neuměle)
hrát na strunný nástroj: f. (písničky) 2.
obuv. zast. hladit kůži fidlovačkou I
fídr, -u m (a) 1. eltech. anténový napáječ vy-
sílače 2. sklář. zařízení, kt. připravuje
vhodnou dávku (kapku) skloviny pro
sklářský automat k dalšímu zpracování,
dávkovač
fiduciant, -a m(I) hist. práv. osoba, kt. postou-
pila vlastnictví jiné osobě (fiduciáři)
s předpokladem, že s ním bude zachá-
zet předepsaným způsobem
fiduciář, -e m (I) hist. práv. osoba, které bylo
postoupeno vlastnictví jiné osoby (fi-
ducianta) s předpokladem, že s ním
bude nakládat předepsaným způsobem
fidula, -y ž (I) hud. středověký strunný smyč­
cový nástroj s trojdílnou plochou ozvuč­
nou skříní
field·ball [fíldbol], -u m (a) sport. pálkovací
hra vzniklá spojením kriketu a basebal-
lu
fieldister [fíldystr], -tru m(a) eltech. speciální
tranzistor s izolovaně umístěnou řídicí
elektrodou
fiera, -y ž (it) (v chorv. prostředI) výroční
trh
fiero přísl. (it) hud. vzletně, vznešeně, ušlech-
tile
fiesta, -y ž(šp) (ve šp. prostředí) lidová slav-
nost
FIFA zkr. (f: Fédératiou iutematiouale de football
associatious) Mezinárodní federace fotba-
lových svazů
fIflena, -y ž(it) ob. hanl. povrchní, fintivá žena
fifteen [-tý-] čísI. (a) sport. (V tenise) dílčí stav
hry (gamu), kdy na jedné n. obou stra-
nách je patnáct bodů
fifty fifty přísl. (a) sport. slaug nerozhodně;
hovor. expr. napolovic, stejným dIlem
figurína
FlG zkr. (f: Fédératiou iutematiouale de gymnastique)
Mezinárodní svaz gymnastiky
fighter [fajt-], -tra m(a) sport. boxer útočné­
ho stylu
fígl, -e m(u <I) zprav. mn. ob. expr. pleticha, klam,
klička, trik I
figura, -y ž (I) 1. uměle zhotovená postava,
loutka, socha: šach. královna, věž, střelec
n. kůň 2. postava (vůbec); postava uměl.
díla, zvl. liter. 3. vzorec, obrazec, sché-
ma 1, útvar: Oob.jakf. ukazuje, dopadne
to špatně podle všech okolností; dostat
něco do f-y do pořádku, do latě; karet.
skupina karet stejné hodnoty n. podle
hodnoty po sobě jdoucích; sport. (v kra-
sobruslení) předepsaný závodní cvik; tan.
pohybový prvek tance; geu. uspořádání
chromozomů při dělení jádra; log. f. sy-
logizmu (v tradiční logice) forma kate-
gorického sylogizmu daná jednou ze čtyř
možností postavení středního termínu;
hud. krátký melodicko-rytmický útvar
menší závažnosti než motiv; liter. výra-
zový prostředek okrasný n. expresivní
využívající opakování hlásek, slabik,
slov, seskupování slov n. vět bez změny
významu; užívání n. vypouštění spojo-
vacích výrazů: zvuková, syntaktická, slo-
vosledná, eliptická f.; f. etymologica
[-kal spojení slov, kt. mají týž kmen
(např. divoucí div); (v památkářství)
znamení znaku 4. místo nějak důležité:
hom. slang pracoviště, kde se kutá; zeměd.
f. pole tvar pozemku mající pro obtíž-
nost mechanizačníchprací ve spojení s
velikostí zvýšenou důležitost; figuro-
vý příd.: f-é tance
figurace, -e ž (I) 1. sestavení, seskupení 2.
hud. výzdoba hlasů skladby vedlejšími
melodickými tóny, zejm. v doprovodu;
figurační příd.
figuralista, -y m (I) 1. malíř postav, figurál-
ní malíř 2. zast. skladatel figurálních mší
figurální příd. k figura 2, 3: výtv. f. malba,
malířství znázorňující (lidské) postavy;
f. malíř figuralista; - hud. zast. f. hudba
chrámový vícehlasý zpěv s instrumen-
tálním doprovodem; f. mše; figurálně
přísl.
figurant, -a m (figurantka, -y ž) (I) 1. osoba
vybraná jen pro jméno, nevystupující
však samostatně 2. geod. pomocník při
zeměměřických pracích v terénu
figura serpentinata [-tyná-], f-y s-y ž(it<l)
výtv. manýristický ideální typ dlouhé,
štíhlé postavy s malou hlavou prohnuté
do esovitého n. spirálovitého postoje (v
antice, renesanci a manýrizmu)
figurativní [-ty- i -tý-] příd. (I) 1. výtv.f. umě­
ní zobrazující (většinou tak i onak rea-
listicky) viděné předměty (op. nefigura-
tivní) 2. hud.f. postup využívající převáž­
ně figurace 2; figurativně přísl.; figura-
tivnost, -i ž
figurína, -y ž (it) uměle zhotovená postava,
loutka: krejčovskáf.;f. ve výkladní skří­
ni
.
figurka
figurka, -y ž 1. předmět ze dřeva, kovu,
umělé hmoty ap. představující postavu,
zvíře ap.: šachováf. O být jen (pouhou)
f-ou ve hře bezvýznamným činitelem 2.
zdrob. k figura 2: malostranskéf-y posta-
vičky; figurkový příd.
figurkář, -e m umělec zobrazující lidské
postavičky, figurky 2: realistický f.; fi-
gurkářský příd.
figurkářství, -í s umělecké vytváření figu-
rek: železnobrodské f. umělecká výroba
skleněných figurek
figurovat ued. (I) 1. hovor. vystupovat, vy-
skytovat se, objevovat se; fungovat 2:f.
na obraze; f. jako předseda 2. hovor. být
nastrčenou osobou, figurantem 1 3. stav.
slaug (co) vyrovnávat stavební materiál
do figur 4. hud. řidč. provádět figura-
ci2
t
figurový figura
FIR zkr. (f: Fédératiou iutematiouale de hockey sur
gazou) Mezinárodní svaz pozemního ho-
keje
fichtelit, -u m (VJ) miuer. bezbarvý, šedobílý
n. nažloutlý jednoklonný nerost, karbo-
cyklický uhlovodík (nazv. podle pohoří
Fichtelgebirge v SRN)
FU zkr. (f: Fédératiou iutematiouale des joumalistes)
Mezinárodní federace novinářů
fík, -u m (I) 1. dužnaté, sladké ovoce fíkov-
níku 2. fíkovník, smokvoň; fíkový příd.:
f. list list fíkovmlcu; (ve výtv. dílech) jeho
zpodobnění zakrývající ohanbí; potr. f-á
káva, cikorka vyráběná s přísadou z upra-
žených fíků
-fikace (I) v slož. druhá část svýzu. činnost, utvá-
ření (elektrifikace zavedení elektřiny,
stratifikace uvedení do vrstev)
fikce, -e ž (I) kniž. zdání, klam, vymyšlená
představa, výmysl, smyšlenka (op. sku-
tečnost, realita 1): moz. metodickáf. při­
jetí pomocného pojmu "als ob" ("jako
by"), sloužícího jako metodický pomoc-
ný prostředek poznání; práv. právní f.
předpoklad skutečnosti s právními ná-
sledky (i když je zřejmé, že neodpovídá
skutečnosti);liter. neshoda liter. díla s rea-
litou; fikční příd.: práv.f. teorie právnické
osoby
fikcionalizmus, -mu m (I) moz. Vaihingero-
va obsáhlá teorie, kt. tomuto pojetí, zmi-
ňovanému už předchozími mysliteli
(Kant, Nietzsche), připisuje význam klí-
čového principu
fikcionální příd. (I) kniŽ. ve skutečnosti ne-
existující, předpokládaný, neskutečný
fikční t fikce
fikh, -u m(arab) islámská právní věda tvořící
součást teologie
fíkovník, -u m(I) bot. subtropický keř, strom
n. liána rodu Ficus s dužnatými listy:
f. smokvoň s hruškovitým plodenstvím
(fíky 1); f. kaučukodámý fíkus (zabr.); fí·
kovm'kový příd.
t
fíkový fík
fIldivita [-ty-], -y ž (I) kniŽ. fiktivnost
fiktivní [-ty- i -tý-] příd.(I) spočívající na fik-
229
ci, vymyšlený, smyšlený, neskutečný,
nereálný (op. skutečný, reálný 1): f. čin­
nost, síla, teplota; f. hodnoty; peuěž.f. ka-
pitál; f. směnka; astro f. střední Slunce
zdánlivá tělesa odstraňující periodické
nerovnoměrnosti pravého Slunce; fik-
tivně přísl.; fiktivnost, -i ž
fíkus, -UJIl (I) zahr. pokojová (pův. tropická)
rostlina rodu Ficus s lesklými tmavoze-
lenými, tuhými, dužnatými, podlouhle
eliptickými listy, fíkovník kaučukodár­
ný (bot.); fíkusový příd:f list
fIl- ,L. filo-
·fIl (ř) v slož. druhá část s význ. milovník, milují-
cí (op. -fob) (bibliofil milovník knih, zvl.
krásně vydaných)
fIlament, -u m (I) 1. text. elementární vlákno
chem. hedvábí; biol. vlákno, vláknitý
útvar 2. astro průmět protuberance 1 na
sluneční kotouč, jevící se na filtrogra-
mech jako temné dlouhé vlákno
fIlantrop, -a m (fIlantropka, -y ž) stoupenec
filantropie, dobročinný člověk, lidumil
fIlantropický příd. k filantropie, k filantrop,
lidumilný, dobročinný
fIlantropie, -e ž (ř) dobročinné pomáhání
sociálně slabým, lidumilnost, lidumn-
ství, dobročinnost; láska k člověku (op.
mizantropie)
fIlantropin, -Um (ř) pedf-y (v Německukon-
cem 18. stol. a začátkem 19. st.) výchov-
né ústavy založené na myšlenkách filan-
tropizmu 2
fIlantropista, -y m (filantropistka, -y ž)
stoupenec filantropizmu
fIlantropistický [-ty-] příd. k filantropizmus,
k filantropista
fIlantropizmus, -mu m (ř) 1. kniŽ. filantropie
2. směr v pedagogice založený Base-
dowem, opírající se o ideu přátelství a
uskutečňující Rousseauovy zásady při­
rozené výchovy
fIlaret, -a m(ř) hist. (v 19. stol. v Polsku) člen
vzdělávacíhovlasteneckého spolku mlá-
deže
fIlariáza J.. filarióza
fIlarie, -e ž (I) zool. parazitický červ žijící
v tkáních obratlovců (psů, koní i člově­
ka), vyvolávající filariózu, hlístice
fIlarióza, fIlariáza, -y ž med., vet. (sub)tro-
pické onemocněnípřenášené filariemi
fIlatelie, -e ž (f < ř) 1. soustavné sbírání pošt.
cenin (známek, výplatních otisků, otis-
ků pošt. razítek ap.), nauka o poštovních
známkách 2. obchod s nimi
fIlatelista, -y m (filatelistka, -y ž) (f < ř) sbě­
ratel n. znalec předmětů filatelistického
zájmu
fIlatelistický [-ty-] příd. k filatelie, k filate-
lista: f. časopis; f-á hodnota
fIlatorium, -ia s (I) text. přístroj na navíjení
hedvábí
fIlc, -u, -e m(n) hovor. plsť; filcový příd. hovor.
plstěný: f klobouk
fIlé ueskl. s (t) kuch. 1. (rybí) f vykostěné a
kůže zbavené maso mořské ryby 2. plá-
tek jakostního hovězího masa bez kostí
filistr
fIlek, -lka m (živ.luež., 4. j. i -lka) (pol) karet. 1.
svršek 2.f-y pomn. druh karetní hry
filet [file] , -u m (t) text. druh vazby osnov-
ní pleteniny s otvory; fIletový příd.: f-á
technika
fileta, -y ž(šp) odb. mosazné tlačítko v dřevě­
né rukojeti uŽív. na ruční zlacení přímých
i ozdobných linek
filharmonie [-ny-], -e ž (ř) velký (reprezen-
tativní) symfonický orchestr: Česká f;
filharmonický příd.:f orchestr
fIlharmonik [-ny-], -a m (rIlharmonička,
-y ž) člen filharmonie
filhelén, -a m (ř + VJ) přítel Řeků, zvl. za jejich
osvobozeneckých válek; milovník řec. (zvl.
antické) kultury; filheléuský příd.: hist. f-é
hnutí (v evr. i amer. veřejnosti) hnutí soli-
darity s řec. národním osvobozeneckým
povstáním (v letech 1821-29)
filhelénství, -í s (ř + VJ) přátelský vztah k Ře­
kům, zvl. za jejich osvobozeneckých
válek; záliba v řec. (zvl. antické) kultuře
filiace, -e ž (I) kniŽ. a odb. posloupnost: liter.
závislost, přlbuznost liter. a uměl. námě­
tů, motivů n. stylistických prostředků;
filiační příd.: f.
studie
filiálka, -y ž (I) odděleně umístěná organi-
zační složka podniku bez právní subjek-
tivity, pobočný závod, pobočka: obch. f
obchodu, podniku; obch., peuěž. f banky;
fIliálkový příd.
filiální příd. (I) pobočný, vedlejší: obch.f. zá-
vod, podnik; geu.f. generace zn. F; círk.f
kostel (ve velké farnosti) závislý v urč.
směru na kostele mateřském
·filie (ř) v slož. druhá část s výzu. obliba, obdiv
(op. -fobie) (bibliofilie záliba v knihách,
zvl. krásně vydaných)
fIliformní příd. (I) anat. nitkovitý, vláknitý: f
tkáň
filigrán, -u m(it) 1. jemný drátek z drahého
kovu; ozdoba z těchto drátků různě sple-
tených n. drobný umělecký předmět 2.
pap. vrstva papíru na urč. místech listu
zeslabená (ve tvaru čar, obrazců n. pís-
men), kt. při pohledu proti světlu pro-
svítá, průsvitka3. (v gotické knižní mal-
bě) způsob písařské výzdoby iniciál
krouženou soustavou jemných čar
filigránový příd. 1. vytvořený z filigránu:
f-é ozdoby drátkové 2. filigránský 3. sklář.
f-é sklo dekorační druh skla obsahující v
průhledné hmotě šroubovitě uložené nit-
ky barevného skla, nitkové, síťované
fIligránský příd. (it) jemně vypracovaný, pro-
vedený, drobounký, jemný, titěrný:f. ře­
tízek; f-é postavičky; fIligránsky přísl.
fIlip, -a m (řVJ) hovor. expr. ve spoj. mít f-a vtip,
důvtip, chytrost, rozum
fIlipika, -y ž (VJ) kniž. veřejná útočná řeč
(nazv. podle Demosthenových řečí proti
Filipu Makedonskému)
filisterium, -ia s (u) řidč. kniž. zpátečnictví,
šosáctví
filistr, -a m(u < VJ) kniž. omezený, úzkoprsý
člověk, omezenec, zpátečník, šosák
(nazv. podle Filištína, něm. Philistera,
 filištín
příslušníka jednoho z kmenů sídlících
v starověké Palestině); filistrovský příd.
kniŽ. omezený, zpátečnický, šosácký; fi-
listrovsky přísl.; filistrovství, -í s
filištín, -a m (Vl) expr. chytrák, filuta (nazv.
podle bibl. Filištína, příslušníka jedno-
ho z kmenů sídlících v starověké Pales-
tině); filištútský příd.: f zpusob jednání
chytrácký, potměšilý; filištínsky přísl.;
filištínství, -í s
fiUer, -u m (a) stav. jemná kamenná moučka,
plnidlo betonové směsi n. živic
fiUér, -u m (maď) peněž. maď. měnová jednot-
ka, setina forintu; numiz. setina uh. koru-
ny a maď. penga
film, -u m (a) 1. (ce~uloidový) list n. pás
s vrstvou citlivou na světlo jako fot. a
kinematografický materiál 2. souvislá
řada snímků na něm určená k prornitání;
takto ztvárněné (zfilmované) uměl. dílo:
film. celovečerní, dokumentární, kresle-
ný, animovaný f 3. filmové umění, fil-
mová produkce, kinematografie 3: dě­
jiny f-u; f-pravda cinéma verité;f ď art
[dár] období kolem r. 1908, kdy na fil-
mech začali spolupracovat významní
umělci a na titulcích se začala uvádět
jména tvůrců 4. tenký povlak na něčem:
tech. olejový f na mazané ploše; nátěro­
vý f na ztuhlém nátěru
fJ.lmař, -e m kdo natáčí n. vyrábí filmy, fil-
mový pracovník; filmařský příd.
filmografie, -e ž (a + ř) systematický soupis
tvůrců filmů, jejich děl a dalších údajů
filmologie, -e ž(a + ř) věda zabývající se veš-
kerou filmovou problematikou, filmová
věda
fIlmotéka, -y ž (a + ř) sbírka filmů, archiv
filmů
filmovat ned. 1. natáčet film 2. hrát úlohu
ve filmu 3. (koho, co) zachycovat, ztvár-
ňovat ve filmu: f děti, prnvod 4. hovor.
expr. (co, co na koho; -) předstírat, balamutit
(někoho)
filmový příd. 1. k film 1-3: f pás; fyz., tech.
f-á dozimetrie; - f trik, záběr; f-á hud-
ba, laboratoř; f festival; f-á distribuce;
- f-á hvězda vynikající filmový herec n.
herečka;f-á a televiznífakulta; f-á věda
filmologie 2. text. f tisk způsob potisko-
vání textilií pomocí šablon samostatných
pro každou barvu; fIlmově přísl.
fIlmpak, -u m (a) fot. kazeta s dvanácti líst-
kovými filmy pro nabíjení do deskových
kamer; fdmpakový příd.: f-á kazeta
-fiIní (ř) v slož. druhá část s význ. milující (op.
-fobní) (heliofilní milující slunce)
filo-, před samohláskou a před h fil- (ř) v slož. první
část s význ. milovník, milující
filodendron, -u m(ř) zahr. pokojová (pův. tro-
pická) aromatická rostlina rodu Philo-
dendron, liána s velkými laločnatými,
vykrajovanými listy; filodendronový
příd.
fJ.lolog, -a m (fJ.loložka, -y ž) odborník ve
filologii
filologický příd. k filologie, k filolog:f roz-
230
bor; Listy f-é (název časopisu); filolo-
gicky přísl.
fJ.lologie, -e ž (ř) 1. věda zkoumající jazyk,
literaturu a ústní lid. slovesnost někt. ná-
roda (národů) na základě liter. a jiných
kulturněhistorickýchděl a památek: slo-
vanská, germánská f; klasická f věda
o řec. a lat. jazyce a o řec. a lat. literatu-
ře; moderníf věda o moderníchjazycích
a literaturách: ruská, anglickáf 2. věda
zabývající se zkoumáním jazykového
materiálu v liter. textech, výkladech a
edicích textů liter. děl 3. řidč. jazykověda
fJ.lomat, -a m (ř) hisl. (v 20. a 30. letech
19. stol.) člen tajného polit. studentské-
ho spolku na univerzitě ve Vilniusu há-
jící utopický program přeměny společ­
nosti osvětou a reformami
fJ.lomela, -y ž (Vl) zasl. bás. slavík (nazv. po-
dle dcery athénského krále Pandiona Fi-
lomelé, proměněné dle báje v slavíka)
fJ.losemita, -y m (fJ.losemitka, -y ž) (ř + Vl)
kniž. řidč. kdo je nakloněn Židům; filose-
mitský příd.
fJ.losemitizmus [-ty-], -mu m(ř + Vl) kniž. řidč.
přátelství, náklonnost k Židům
fJ.loxenie [-ny-], -e ž (ř) výtv. (v starokřesť. a
východokřesť. umění) zobrazení Boha
v podobě tří andělů, starozákonníTrojice
fJ.lozof, -a m (fJ.lozofka, -y ž) 1. odborník ve
filozofů 2. expr. myslitel, hloubal, mudrc,
mudrlant 3. žák někdejšího dvouletého
kurzu doplňujícího gymnazijní studium
fJ.lozofický příd. k filozofie, k filozof: f-á
fakulta; f román; fJ.lozoficky přísl.; filo-
zofičnost, -i ž
filozofie, -e ž (ř) 1. univerzální nauka o cel-
ku všeho jsoucího, o bytí světa a exis-
tenci člověka, o jeho poznávání pravdy
a mravním jednání: antickáf; materia-
listická, idealistickáf 2. základní a nej-
obecnější pojetí vývojových zákonitostí
v urč. oblasti lidského poznání n. čin­
nosti: f jazyka, dějin; f přírody; f du-
cha; f práva, náboženství; f kultury; f
člověka 3. životní názor 4. (v organizaci
univerzity) souhrnný název pro někt.
obory společenskýchvěd (filozofii, his-
torii, filologii aj.) přednášené na filozo-
fické fakultě
filozofovat ned. (-; o čem) uvažovat jako filo-
zof 1; expr. vůbec přemýšlet, hloubat
filtr, -u m(n < I) zařízení k zadržení, pohlco-
vání, vydělování něčeho: tech., chem. za-
řízení k zadržení nečistot n. k oddělová­
ní pevných látek z kapalin n. z plynů:
bubnový, diskový, pískový f; f vzduchu;
vod. biologický f biofiltr; biol. bakterio-
logický f; voj. součást ochranné masky;
fyz. zařízení na pohlcování někt. druhů
záření; fol. optický f pomůcka umožňu­
jící měnit složení světla při fotografová-
ní; eltech. elektrickýf elektr. obvod, zprav.
čtyřpól, propouštějící urč. pásma elek-
tromagnetických vln; miner. vrstva hmo-
ty propouštějícípovrchové vody do niž-
ších vrstev; fJ.ltrový příd.
finalila
filtrabilní příd. (I) odb. filtrovatelný: med. f
agens; filtrabilnost, -i ž
fJ.ltrace, -e ž (I) 1. tech., chem. zadržování ne-
čistot, oddělovánípevných látek z kapa-
lin n. plynů pomocí filtru, filtrování: f
(říční) vody 2. eltech. f šumu jeho odstra-
ňování; fJ.ltrační příd.: f dýchací přístro­
je; f papír; odb. f kelímky k sušení a vá-
žení krystalických sraženin; vod. f svíč­
ka trubice z pórovitého materiálu s jed-
ním slepým koncem sloužící k filtraci
vody; voj.f ochranný oděv na němž jsou
naneseny chem. sloučeniny schopné za-
chycovat páry otravných látek
filtrát, -u m odb. látka prošlá filtrem
fJ.ltrátor, -a m (I) zool. vodní živočich živící
se drobnými řasami, živočichy a detri-
tem získaným filtrací sladké n. mořské
vody (např. mechovky, plži, perloočky)
filtrogram, -u m (I + ř) astro snímek Slunce
pořízený úzkopásmovým monochroma-
tickým filtrem
fJ.ltrovač, -e m zool. živočich (např. kachna,
velryba) s ústním ústrojím uzpůsobeným
k filtraci vody a zvl. bahna, z nichž zís-
kává potravu
filtrovat ned. provádět filtraci (čeho); (co)
oddělovat filtrem:f (říční) vodu; přen.f
informace; - eltech.f střídavý proud kon-
denzátorem; fol. f-ané světlo
fJ.ltrovatelný příd. takový, kt. lze zachytit
filtrem, filtrabilní: med. f agens;f-é for-
my bakterií; fJ.ltrovatelnost, -i ž
t
fJ.ltrový filtr
fJ.lumenie [-ny-], -e ž (ř + I) sbírání nálepek
ze zápalkových krabiček
fJ.lumenista [-ny-], -y m (fiIumenistka, -y
ž) (ř + I) sběratel n. znalec nálepek ze zá-
palkových krabiček
fJ.lumenistický [-nysty-] příd. k filumenisti-
ka, k filumenista
fJ.lumenistika [-nysty-], -y ž (ř + I) sběratel­
ství nálepek ze zápalkových krabiček
filuta, -y m (f) expr. chytrák, šibal, čtverák
fimbrie, -e ž (I) biol. mno jemné vláknité vý-
růstky umožňující někt. bakteriím lépe
se přichytit k rostlinám n. živočišným
buňkám
fimol, -u m (n) hovor. zasl. ostrý železný klín
funóza, -y ž (ř) med. zúžení předkožky pyje
znemožňujícíjejí přetáhnutípřes žalud
finála, -y ž,řidč. finalis [-ná-] neskl. s (I) hud.
konečný tón chorálů ve starých tóninách
finále neskl. s (7. j. též -m) (il) závěrečná, roz-
hodující část něčeho: sport. konečný zá-
vod n. zápas o první rnista po vylučova­
cích soutěžích: kvalifikovat se do f; f
Davisova poháru; hud. závěrečná část ví-
cedílné hud. skladby; tan. část čtverylky;
finálový příd.: sport. f zápas, turnaj; hud.
f-á scéna opery
t
finalis finála
finalista', -y m (finalistka, -y ž) účastník
finále
finalista 2, -y m stoupenec finalizmu
finalita, -y ž (I) filoz. určenost účelem, zamě­
řenost na cíl
finalizmus
finalizmus, -mu m (I) filoz. názor, kt. proti
kauzální determinovanosti staví všeobec-
nou účelovost, tj. spění k něj. účelu či
cíli
finálni příd. (I) 1. kniŽ. a odb. konečný, závěreč­
ný: zeměd.f hybrid konečný produkt užit-
kového křížení, nepoužívaný již k další
reprodukci; ekon. f společenský produkt
hotová produkce uŽív. pro celospolečen­
ské potřeby; f výrobek hotový a určený k
odbytu; hud.f věta symfonie 2. odb. účelo­
vý: iingv.f věty, spojky; fmálně přísl.
finálový i finále
financ, -e m (n < f) zasl. ob. člen finanční strá-
že, finančník 2
finance, -í žpomn. (f) 1. peněžní vztahy v pro-
cesu tvorby, rozdělování a používání
peněžních fondů n. peněžmno kapitálu:
ministerstvo f-í 2. peněžní prostředky 3.
hovor. majetkové poměry, peníze; finanč­
ní příd.: f prostředky; f úpadek; f sprá-
va;f úřad; f politika; f právo; f stráž
(v ČSR po r. 1918) ozbrojené pohranič­
ní strážní jednotky; ekon.f kapitál spoje-
ný kapitál průmyslový a bankovní; marx.
f oligarchie; finančně přísl.: být f za-
bezpečen; f právní předpisy
financiér, -a m (financiérka, -y ž) obch., pe-
něž. kdo financuje, finančník 1
financování, -í s (f) ekon. získávání a použí-
vání peněžních prostředků k zajištění
chodu n. rozvoje růz. ekon. sfér: f pod-
niku; rozpočtové f; deficitníf
financovat ned. i dok. (f) (co, koho) poskytovat,
poskytnout, dávat, dát peněžníprostřed­
ky na něco, někomu: ekou. f investice,
výrobu podnik
finanční t finance
finančnictví, -í s (f) soubor zařízení, o něž
se opírá finanční hospodářství státu, fi-
nanční správa a věda, peněžnictví
finančník, -a m (f) 1. kdo se zabývá peněž­
nictvím; znalec peněžnictví, peněžník 2.
(dř.) člen finanční stráže; zaměstnanec
důchodkové kontroly; finančnický příd.
finda, -y ž (maď) zasl. ob. nepatrný peníz, greš-
le, troník, haléř, krejcar 2, vindra ap.:
nemít ani f-u, přen. nic
fin de siecle [fen d sjekl] neskl. m (f) kniž. ko-
nec století; dekadentní liter. a uměl. smě­
ry z konce 19. stol.
fine [fí-] neskl. s (it) kniŽ. konec, závěr: hud. ko-
nec (skladby), zkr. F (ve význ. 4);i též al
fme
finesa, -y ž(f) kniž. 1. jemná podrobnost, jem-
ný významový odstín: slohové f-y 2.
zchytralost, důvtip, chytráctví: právnic-
káf
fines herbes [fin zerb], fines h-bu m (f) potr.
jemné koření bylinného původu, uŽív. do
salátů, omáček, másla a sýrů
fingovaný příd. (I) předstíraný, padělaný:f-á
krádež; f dopis; fingovaně přísl.; fingo-
vanost, -i ž
fingovat ned. i dok. (I) (co) předstírat, provést
naoko, padělat, falšovat 1, zfalšovat: f
účetní položky
231
finimetr [-ny-], -u m (I + ř) tech. membránový
n. jehlový redukční ventil
finis [fíny-] neskl. m (I) kniŽ. konec
finiser [-ny-], -u m(f)texl. druh stroje k před­
přádání česané vlny
finiš [-ny-], -e m(a) 1. sport. závěr sport. (zvl.
běžeckého) závodu charakterizovaný
maximálním vynaložením sil; toto vypětí
2. střoj. stupeň drsnosti obrobené plochy
finišer [-ny-], -e m (a) stav. silniční stroj vy-
tvářející kryt (tj. horní vrstvu) betono-
vých a živičných vozovek
finišman [-ny-mani -men], -am (finišman-
ka, -y ž) (a) sport. poslední člen štafetové-
ho družstva
finišovat [-ny-] ned. ukončovat závod fini-
šem; přen. hovor. f V práci snažit se do-
končit práci zvýšeným úsilím
finitivní [-nyty- i -tý-] příd. (I) iiugv.f sloveso
finitivum
finitivum [-nyty- i -tý-], -va s iingv.f-va slo-
vesa označující konec děje, končicí, fi-
nitivní slovesa (např. dočíst)
finitizmus [-nyty-], -mUm(l)moz. směrfilo­
zofie matematiky nepředpokládajícíne-
konečno, finitní matematika
finitní [-ny-] příd. (I) mat. f matematika fini-
tizmus; f množina s konečným počtem
prvků, konečná; lingv. zasl. určitý: f slo-
vesný tvar u něhož lze určit osobu (např.
skáče, budeme se učit, spal bych, řekni)
finitum ..j.. verbum
finský příd. (Vl) vztahující se k Finům, k Fin-
sku:f-á lázeň sauna; stav.f-é domky druh
dřevěných domků, chat; zeměd. f skot
převážně bezrohý, hnědostrakatý,jedno-
barevný hnědý n. bílý
finta, -y ž(n < it) hovor. lest, úskok, trik, klam;
sport. náznak pohybu k oklamání soupeře
fiola, -y ž(f < ř) baňkovitá skleněná nádobka
s dlouhým úzkým hrdlem
fior di persico [fjor dy -ko] neskl. m (it + Vl)
stav. dekorační mramor šedobílé barvy
těžený v sev. Itálii
fiorit, -u m(it) geol. odrůda opálového sintru
FIP zkr. (f: Fédération intemationa1e de philatéiie)
Mezinárodní filatelistická federace
FlPRESCI zkr. (f:Fédératiou intemationa1e de la
presse cinématographique) Mezinárodní fede-
race filmového tisku
FIR zkr. (f: Fédération inlematioua1e des résistants)
Mezinárodní federace protifašistických
bojovníků
firkin, -u m (a) fyz. stará britsko-amer. jed-
notka hmotnosti a objemu
firma, -y ž (it) 1. (zprav. velký) podnik: za-
sílatelská, stavební f; zastupovat fou O
hanl. to je známá f člověk nechvalné po-
věsti, dítě známé nezbedností; vykřiče­
ná f člověk špatné pověsti; práv. proto-
kolovaná f zapsaná do obchodního (fi-
remního) rejstříku2. název podniku, zkr.
fa; hovor. vývěsní štít s označením podni-
ku: O mít čistou f-u mít dobré jméno,
dobrou pověst; firemní příd.: f nápis, štít,
razítko; obch. právf rejstNkúředníseznam
protokolovaných firem; f právo souhrn
fit
předpisů upravujících poměry ftrem (je-
jich ochranu, protokolování ap.); firem-
ně přísl.
firmament, -Um (I) řidč. kniŽ. nebeská obloha
firmant, -a m (it) obch. kdo je oprávněn se
podpisovat za ftrmu
firmware [fermver] neskl. s(a) výp. tech. 1. sou-
stava mikroprogramů vyměnitelných
podle požadavku uživatele, mikroprogra-
mové vybavení počítače 2. programy
tvořícísoučásttech.vybavenípočftače
firn, -u m(u) meteor. hrubozrnná ledová hmo-
ta vzniklá opakovaným táním a mrznu-
tím sněhu, ve velehorách mnohaletého,
srež; firnový příd.: f sníh, ledovec
firnis [-ny-], -u m (n < f) odb. ochranný nátěr
(fermeží, lakem ap.); archeol. slinovaná
povrchová vrstvička na keramice
firnisovat [-ny-] ned. odb. opatřovat firnisem
firnový firnt
first class [ferst klá-] neskl. m(a) vysoká, nej-
vyšší kvalita (o zboží ap.)
FIS zkr. (f: Fédération intematioua1e de sld) Mezi-
národní lyžařská federace
fisetový [-ze-] příd. (germ) f-é dřevo fustik, ta-
tajuba
fish tail [fiš tejl], fish tou m (a) (v společen­
ském tanci) standardní variace quick-
stepu
flsiparie, -e ž (I) biol., zool. (u někt. láčkovců,
ploštěnců)způsob nepohlavního rozmno-
žování živočichů rozdělenímtěla na čás­
ti, na nichž se dotvoří chybějící orgány
fiskál, -a m (I) hisl. práv. 1. (kdysi) státní úřed­
ník zastupující před soudem státní po-
kladnu a pak stát vůbec: královský f 2.
(nář. též fiškál) (v býv. Uhrách) advokát
fiskalista, -y m (I) sběratel fiskálních zná-
mek (kolků), signet a potvrzenek od fi-
nančnísprávy
fiskalita, -y ž(l) 1. ekon. finance 12. veřejné,
zvl. státní hospodaření; daně 3. (ve st.
Římě) státní pokladna, fiskus
fiskalizmus, -mu m (I) peněž. jednostranné
zaměření státní politiky na zájmy státní
pokladny; fiskálni příd.: f známka ko-
lek; f úřad; peněž.f politika rozpočtová
fiskus, -ku m (I) zasl. státní pokladna
fistola, -y ž (it) hud. pastýřská píšťala
fistula, -y ž (I) med. píštěl
fistule, -e ž(l) vysoký hlavový rejstřík u cvi-
čeného mužského hlasu, falzet (hud.); fls-
tulový příd. falzetový: f-é tóny; fistulka,
-y ž zdrob. expr.; fistulkový příd.: f hlásek
flStulovat ued. (co; -) zpívat n. mluvit fistulí
fisura, -y ž (I) anal., med. štěrbina, trhlina, roz-
",štěe~ní: análníf;f čelisti, ,
fiSI, flZl neskl. s (7. j. též -m, mno 3. -1m, 6. -lch,
7. -ími) (f) náprsní nabíraná krajková o-
zdoba dámských, za rokoka též pánských
šatů a košil
t
fiškál fiskál 2
fiškus, -a m (I) hovor. expr. chytrák, filuta
fištrón, -u m(n) zasl. ob. expr. chytrost, důvtip;
chytrý nápad: nemít f
fit příd. (ueskl.) (a) hovor. býtf tělesně (i dušev-
ně) svěží, připravený k práci, k výkonu
fitink
fitink [-ty-], -u m,fitinka,-yž(a)tech. tvaro-
vá spojovací část pro potrubí ze závito-
vých trubek (koleno, oblouk, přechod­
ka, zátka); fitinkový příd.
fitnesscentrum [-nes- i -nys-], -ra s (a+a< I)
tělocvičné zařízení k udržování, ev. zvy-
šování kondice
fitonie [-ny-], -e ž (VJ) zahr. nízká pokojová
rostlina s oválnými tmavozelenými listy
s barevnou nervaturou a s hroznem drob-
nějších květů (nazv. podle irských spi-
sovatelek E. a S. M. Fittoniových)
fiumare [fjumá-] neskl. s (7. j. též -m) (mn. fiu-
mari) (it) geogr. (ve středomořské oblasti)
říční typ s občasným či sezonním tokem
five o'clock (tea) [fajvoklok (tý)] neskl. m(a)
kniŽ. čaj o páté, odpolední zábava doma
n. v kavárně
fix', -u m (I) lel. skutečná poloha letadla
(vzhledem k zemi), zjištěná růz. navigač­
ními metodami
fix', -u m(zkr. I) hovor. tužka s barevnou liho-
vou náplní
fIXace, -e ž (I) kniž. a odb. upevnění, znehyb-
nění, ztvrzení: med. znehybnění části těla
v urč. poloze (dlahou, obvazem ap.); biol.
rychlé a šetrné usmrcení buňky s cílem
zachovat tkáň ve stavu, ve kt. byla zaži-
va;f dusíku pochod, při kt. někt. mikro-
organizmy poutají molekulární dusík
z ovzduší; texl.f barviva;f pNze; fixač­
ní příd.:f prostředek; med.f obvaz, dla-
ha; fot. f sůl ustalovací
fixater, -u m(f < I) (ve voňavkářství) 1. látka
snižující těkavost parfému, ustalovač 2.
rozprašovač ustalovacích látek (na vlasy)
flXativ [-ty- i -tý-], -u m (I) výtv. ustalovací
prostředek, roztok pryskyřičného n. ji-
ného pojítka, jímž se uhlové kresby n.
pastelové malby zajišťují proti setření
(fixují); fixativní příd.
flXátor, -u m (I) 1. med. (V kostní chirurgii)
přístroj k stabilizaci zlomeniny 2. (ve
voňavkářství) fixater 1 3. text. látka ztu-
žující textilie
flXáž, -e ž (f < I) odb. fixace, fixování 1: výtv.,
v památkářství upevnění barevné vrstvy fi-
xativem
fixfokus, -ku m (I) fot. trvalé zaostření objek-
tivu
fixírka, -yž (n < f) hovor. rozprašovač slouží-
cí k fixování (např. kresby)
fixírovat ned. i dok. (n < f) výtv. slang (co) fixo-
vat: f kresby
flXka, -y ž (zkr. I) hovor. fix': psát f-ou
fixl, -u m (n) ob. podvod
fIXlovat ned. (n) ob. 1. falešně hrát (zprav.
v karty), podvádět 2. (co) falšovat 1
fIXllÍ příd. (I) stálý, pevný, jistý: f plat; ekon.
f kapitál základní kapitál plně se účast­
nící na výrobě a přenášející svou hod-
notu na výrobek po částech (op. variabil-
mj; f náklady neměnící se při změnách
objemu výroby (odpisy budov ap.); geod.
f výškový bod; psych. f idea utkvělá, ně­
kdy až chorobně znepokojující myšlen-
ka, představa; fixně přísl.
232
fIXování, -í s (I) 1. kniŽ. a odb. upevňování,
upevnění, ustalování, ustálení (v urč.
poloze) 2. odb. srážení bílkovin v apretu-
rách k posílení odolnosti apretur proti
vlhku a odření
fixovat ned. i dok. kniž. aodb. (co) provádět, pro-
vést fixování, fixáž, fixaci: med·f zlome-
ninu; výtv.f uhlovou kresbu; psych.f před­
stavu v paměti
fízl, -a m(n < I) ob. zhrub. (tajný) policista; hanl.
policejní donašeč, špeh
flZZ, -u m (a) potr. chlazený, hodně zpěněný
nápoj smíchaný s citronovou šťávou aj.
fiží i fiší
fjlirden [fje-], -u m (švéd) geogr. (ve Skandi-
návii) ponořená ledovcová údolí nízké-
ho reliéfu tvořící ploché a členěné po-
břeží; fjlirdenový příd.:f-é zálivy
fjeld, -u m(skand) geogr. (ve Skandinávii) širo-
ká, bezlesá, mírně zvlněná náhorní plo-
šina
fjord, -u m (nor) geol., geogr. úzký a dlouhý,
často mnohonásobně rozvětvený záliv
ledovcového původu; fjordový příd.:f-á
zátoka
fjordský příd. (nor) zeměd.f kůň plemeno koní
s dlouhou hrubší hlavou, zprav. plavého
zbarvení s tmavším pruhem na hr"betě,
chované v sev. Norsku, Švédsku a Pol-
sku
fládr, -u m(n) 1. les. přirozená žilkovaná kres-
ba dřeva tvořená letokruhy v jeho podél-
ném n. šikmém řezu 2. výr. umělá napo-
dobenina této kresby 3. les. jádrovité,
svalovité dřevo: dýmka z f-u; fládrový
příd.: les.f javor, jasan
fládrování, -í s (n) výr. (v lakýrnictví) napo-
dobení přírodní kresby dřeva, žilkování
fládrovat ned. výr. (co; -) provádět fládrování
fládrový i fládr
f1agelace, ~ ž (I) L (ve středověku) sebe-
mrskání jako projev náb. kajícnosti 2.
med. ukájení pohlavmllo pudu bičováním
sebe samého n. jiné osoby
flagelant, -a m (flagelantka, -y ž) (ve stře­
dověku) stoupenec asketického náb. hnu-
tí považujícího sebemrskání za projev ka-
jícnosti, mrskač; flagelantský příd.; fla-
gelantsky přísl.
flagelantství, -í s hnutí flagelantů, jejich
názory a jednání
flageUum, -la s (I) 1. biol., zool. pohybový or-
gán někt rostlinných a živočišných or-
ganizmů, bičík 2. bot. výběžek plazící se
po zemi a zakládající prýty s listy a kvě­
ty (např. u jahodníku, mochny)
flagranti .,j.. in flagranti
flagrantní příd. (I) kniŽ. do očí bijící, zřejmý:
f nebezpečí; flagrantně přísl.
flak, -u m (zkr. n) (za druhé světové války)
něm. protiletecké dělo n. dělostřelectvo
flakon, -u m (f) lahvička na voňavky s uzá-
věrem n. rozprašovačem; flakonový příd.
flám, -u m(n) hovor. (noční) hýření
fláma, -y m (n) hovor. hanl. hýřil, flamendr;
flámovský příd. hovor. hanl. hýřilský, fla-
mendrovský
t1ash-spektrum
flamandský příd. (VJ) zeměd.f skot flámský
flambování, -í s (f < I) kuch. konečná úprava
masa n. moučníku politím destilátem
a jeho zapálením
flambovaný příd. kuch. připravený flambo-
váním: f-é maso
flambovat ned. kuch. (co) provádět flambování
flamboyantní [-boaja-] příd. (f) archil., výtv.
f gotika období pozdněgotickéarchitek-
tury charakterizované kružbou napodo-
bující šlehající plameny, plaménková;f
kružba plaménková
flamé neskl. s(f) text. 1. podélně zesílené mís-
to na niti vytvářející objemný ozdobný
efekt, flámková příze 2. tkanina, na kte-
rou je použito této nitě
flamé příd. (neskl.) (f) text. f vybarvení dvou-
barevný efekt při barvení přaden dosa-
žený tím, že se přadena ponoří do barvi-
cí lázně jen jednou polovinou
flamenco [-kol, -ca [-kal, oka s (šp) písně a
tanec pův. špan. cikánů s převažujícím
mužským projevem, s melodickými o-
zdobami, rytmicky živý, s podupáváním,
tleskáním a erotickým akcentem
flamendr, -a m (flamendřice, -e ž) (nVJ) ho-
vor. hanl. hýřil; flamendrovský příd.
flamengo, -a s (port) text. hedvábná, zprav.
jednobarevná tkanina s lehce zvlněným
rypsovým povrchem, uŽív. na letní dám-
ské šaty
flame-out [flemaut], -u m (a) let. výpadek
motoru letadla pro nedostatek pohon-
ných hmot
flameri neskl. s (7. j. též -m) (a) kuch. studený
sladký kašovitý zákusek: krupicové f;
f s ovocným sirupem
flaminus, -na m (I) (ve st. Římě) člen sboru
patnácti kněží obětníků
flamizol, -u m(f) text. tkanina z umělého hed-
vábí v plátnové vazbě s krepovým út-
kem
flámkový příd. (f) text. f-á příze flamé s 1
flámovat ned. (n) hovor. hanl. (v noci) hýřit
flámovský i fláma
flanc, -u m(n) řídč. ob. expr. vychloubání, oká-
zalost
flanďák, -a m (n) zasl. zhrub. přezdívka kně­
žím, zprav. katolickým
flanderský příd. (VJ) zeměd. f skot plemeno
jatečného a mléčného užitkového typu
chované v Belgii (ve Flandrech)
flanel, -u m(f < a) text. teplá a měkká bavlně­
ná n. vlněná tkanina s oboustranným vla-
sem; flanelový příd.: f-á košile; f pánský
oblek
flankovací příd. stav. f věž (ve středověku)
okrouhlá věž určená k flankování
flankování, -í s (n < f) hist. voj. (ve středově­
ku) boční střelba, ostřelovánípaty opev-
nění z věže, věžice, bašty
flap [fle-], -u m(a) tan. dva údery v stepu
flashovací [flešo-] příd. (a) chem.f kolona at-
mosférická destilační kolona určená
k oddestilování nejlehčích frakcí z ropy
flash-spektrum [fleš-], -ra s (a + I) astro bles-
kové spektrum slunečníchromosféry těs-
t1astr
ně po začátkun. před koncem úplného
zatmění Slunce, fleš' 2
flastr, -u m (n < I) ob. náplast; přen. zadosti-
učinění, náhrada
flašinet, -u m (n < f) přenosný hrací nástroj,
zprav. s klikou, kolovrátek; flašinetový
příd.: f-á odrhovačka
flašinetář, -em (flašinetářka,-yž) kdo hraje
na flašinet
flaška, -y ž (n) ob. láhev; flaškový příd.: f-é
pivo
flat [flet], -u m(a) hud. 1. posuvka b označující
snížení o půl tónu 2. plochý, hluboký tón
flatulence, ~ ž (I) med. plynatost, nadmutí
břicha, meteorizmus
flauš, ~ m (n) text. silná měkká vlněná, po
obou stranách počesaná, vazebně spojo-
vaná dvojitá tkanina s delším vlasem na
líci, uŽív. na pláště; flaušový příd.: f plášť
flauta', -y ž (n) hud. slang flétna
flauta', -y ž (it < I) 1. (v 17. stol.) obchodní
plachetní loď se třemi vyššími stěžni,
vyvinutá v Nizozemsku 2. sport. (v jach-
tinku) úplné bezvětří
flavantron, -u m (um) chem. polycyklické
žluté barvivo antrachinonového typu pro
barvení bavlny, event. jako pigment pro
plasty a laky
flavedo, -a s (I) bot. vnější zbarvená aroma-
tická část oplodí plodu citroníku a po-
merančovm'ku
flavin, -u m(n) biochem. f- y žlutá, zeleně fluo-
reskující dusíkatá přirozenábarviva (např.
riboflavin); flavinový příd.:fé enzymy
flavivir(us), -u m(I) biol.f-y obalené viry z če­
ledi Togaviridae, původci žluté zimnice,
klíšťové encefalitidy aj.
flavizmus, -mu m(I) zool. mírně defektní svět­
le žlutá pigmentace zvířat
flavologie, -e ž (I + ř) potr. nauka o aromatic-
kých látkách v potravinách
flavon, -u m (I) biochem. fy organická žlutá
rostlinná barviva, druh flavonoidů
flavonoid, -u m(l +ř) biochem·f-y rozsáhlá tří­
da rostlinných nedusíkatých barviv, zprav.
vázaných na glykosidy
flavoprotein, -u m (I + ř) biochem. f- y složené
bílkoviny obsahující flaviny
flažolet, -u m (f) hud. 1. (u smyčcových ná-
strojů) alikvotní tón flétnového zabarve-
ní vytvářený jemným dotekem prstu na
urč. místech struny 2. malá zobcová flét-
na s rozsahem pikoly; flažoletový příd.:
f tón měkký, flétnovitý
flebalgie, -e ž (ř) med. bolest žil; flebalgický
příd.
flebektázie, ~ ž (ř) med. vakovité rozšíření
povrchních a spojovacích žil dolních
končetin, křečové žíly, varixy
flebektomie, ~ ž (ř) med. operativní vynětí
rozšířené žíly
flebitida [-ty- i -tý-], flebitis [-ty-], -tidy ž
(ř) med. záněJ žil
flebo- (ř) v slož. první část s význ. žíla, žilní
flebografie, ~ ž (ř) med. rentgenologické
vyšetření žil po předchozím vsth'knutí
kontrastní látky
233
flebolog, -a m odborník ve flebologii
flebologie, -e ž (ř) med. nauka o žilním systé-
mu, jeho chorobách a léčení
flebomanometrie, -e ž (ř) med. měření tlaku
krve v žilách
flebostáza, -y ž (ř) med. městnání krve v ži-
lách
flebotomie, -e ž (ř) med. chirurgické otevření
(protětí) žíly
flebotrombóza, -y ž (ř) med. žilní trombóza.
flec, -i, -e ž(n) zast. horo. slang uhelná n. rudná
sloj
flečr, -u m (VJ) med. slang kašovitý materiál
k prozatímní výplni (poškozeného) zubu
(nazv. podle zubního lékaře H. Fletche-
ra)
flegma, -tu s (ř) 1. klidná, netečná, lhostej-
ná, chladnokrevná povaha 2. chem. řídČ.
reflux 1
flegma příd. (neskl.) (ř) hovor. flegmatický: být
f flétnový příd.: hud. f-é hodiny mechanic-
flegmatický [-ty-] příd. k flegma s, k fleg-
matik: f-é dítě; flegmaticky přísl.; fleg-
matičnost, -i ž
flegmatik [-ty-], -a m (flegmatička, -y ž)
klidný, netečný, lhostejný, chladnokrev-
ný, flegmatický člověk (jako povahový
typ)
flegmatizace [-ty-], -e ž(ř) chem., tech.f (bri-
zantních) výbušnin zmenšení jejich cit-
livosti na mechanické impulzy; flegma-
tizačnípříd.: chem., tech.f přísada flegma-
tizátor
flegmatizátor [-ty-], -u mchern., !ech. přísada
uŽív. k flegmatizaci, flegmatizační pří­
sada
flegmatizmus [-ty-], -mu rn (ř) netečnost,
lhostejnost, chladnokrevnost, flegmatič­
nost
flegmatizovat [-ty-] ned. chern., tech. (co) pro-
vádět flegmatizaci
flegmona, -y ž (ř) med. plošně postupující,
neohraničenýprudký hnisavý zánět pod-
kožní n. podslizniční tkáně; flegmonóz-
ní příd.: f zánět, proces
flek, -u m (n) 1. ob. skvrna: O expr. nezůstane
z něho ani mastný f bude úplně zničen,
zlikvidován 2. ob. příštipek, záplata, od-
střižek3.ob. expr. místo: sedět naf-u; přen.
mít, dostat dobrý f místo v zaměstnání
O nemoci zf-u nemoci se hnout (z místa),
nemoci pokračovat (v práci, v řeči ap.);
najleku, zjleku ihned 4. (než.lživ., j. 2., 4.
expr. též -a) karet. kontra s S.f-y, -ů pomn. ob.
flíčky 2
flekatý příd. ob. mající skvrny, fleky 1, skvr-
nitý
flekovat ned. (n) (co) karet. dávat flek 4
flektivita [-ty-], -y ž(l) Hugv. flektivnost, fle-
xivita
flektivní [-ty- i -tý-], flexívní příd. (I) lingv.
ohebný:f-tivní slova kt. lze skloňovat n.
časovat;f koncovkyohýbací;f typjazy-
ka vyjadřující gramatické vztahy kon-
covkami zahrnujícími několik gramatic-
kých kategorií současně (např. čeština);
f morfém; flektivnost, flexivnost, -i ž
t1exometr
flektovat ned. (I) odb. (co) ohýbat: anat.f kon-
četiny ohýbat v kloubu; lingv.f-ané tvary
skloňované n. časované
fleky i flek 5
fléra, -y ž(f) sklář. trhlinka ve skle neprochá-
zející éelou t10uštkou skla
fleret, -u m (f)SJlQrt. lehká bodná šermířská
zbraň s velmi'ohe~nou čepelí, končíř:
šermf-em ",
fleretista [-ty-], -y m (fleretlstk@, -y ž) sport.
šermíř zápasící fleretem
fleš', -e žsport. (v šermu) nejrychlejší útočný
pohyb nohou ze střehu
fleš', -e ž (a) 1. fot. slang výbojkové bleskové
zařízení 2. astro bleskové spektrum slu-
neční chromosféry těsně po začátku n.
před koncem úplného zatmění Slunce,
flash-spektrum
flétna, -y ž (n < f) hud. dechový dřevěný hra-
nový nástroj vysokého, jemného tónu;
ký hrací stroj poháněný hodinovým stroj-
kem; flétnově přísl. řídČ.
fletner, -u m(VJ) let. ploška umístěná na od-
tokové hraně kormidla u letadla, odleh-
čovací ploška (nazv. podle něm. ing. A.
Flettnera)
flétnista [-ny-], -y m (flétnistka, -y ž) hráč
na flétnu
flétnovitý příd. připomínající flétnu: hud. f
tón
flétnový i flétna
fleuron [fler-], -urn(f) l.kuch. ozdoba z más-
lového těsta na pokrmy 2. knih. ozdobné
razidlo pro zlatou ražbu na vazbách knih
3. lehká hedvábná tkanina
flexaton, -u m (I + ř) hud. bicí nástroj v po-
době ocelového pásu rozeznívaného
dvěma kuličkami, uŽív. zvl. v zábavné
hudbě
flexe, -e ž(l) 1. anat. ohýbání, ohnutí:f v klou-
bu; hud. ohyb ruky n. prstu při hře na hud.
nástroje 2.lingv. ohýbání slov (skloňová­
ní, časování, popř. i stupňování) 3. mat.f
křivky ohnutí vznikající jako kolmý prů­
mět dané křivky do oskulační roviny v
uvažovaném bodě; flekční, flexní příd. k
1: med. f držení těla
flexibilita, -y ž (I) kniŽ. aodb. ohebnost, pružná
přizpůsobivost: peněž. f bankovm1w úvě­
ru; f měnového kurzu; biol. f populace
flexibilní příd. (I) 1. odb. ohybatelný, pružný:
f vlákna 2. peněž. (o měně) nestálý:f kurz
pružný
flexiblovýpříd.(a) obuv.f-á obuvu níž je okraj
svršku vyhrnutý na vnější stranu a přišit
přímo s podešví n. mezi podešví
flexivita, -y ž (I) Hngv. flexivnost, flektivita
flexivní, flexivnost i flektivní
flexní i flexe
flexografie, -e ž (I + ř) polygr. technika tisku
z výšky z pružných reliéfních tiskových
forem z vulkanizovaného kaučuku n.
plastů; flexografický příd.: polygr. f stroj
flexometr, -u m (I + ř) stav. přístroj k měření
průhybu ocelových konstrukcí při zatí-
žení, průhyboměr
flexor
flexor, -Um(l)anat. sval, kt. ohýbá končetinu
v kloubu, ohýbač
flexura, -y ž (I) odb. ohbí, ohyb: anat. ohnutý,
zakřivený tvar orgánu n. jeho části: f
střeva; geol. ohyb, porušení (vrstev) ohy-
bem
mbustýr, -a m(f <hol) (pův.) člen společen­
ství franc. námořních lupičů přepadají­
cích v 17. stol. v Záp. Indii šp. obchodní
lodi; (později) námořní lupič vůbec, pi-
rát, korzár 1, bukanýr
flíček, -čku m 1. zdrob. k flek 1 2. !ruch. flíčky,
-ů m pomn. těstovina ve tvaru čtverečků;
flíčkový příd.: J-á polévka
mght director [flajt dyrektr], flight d-u m
(a) let. palubní zařízení umožňující řízení
letadla autopilotem (podle signálu navi-
gačního zařízení), letový povelový pří­
stroj
flíglhorn, -u m, flíglhorna, -y ž(u) hud. slang
křídlovka
mkovat ued. (u) 1. ob. (co; co čím) příštipkovat;
záplatovat; látat; expr. neodborně, provi-
zorně opravovat 2. tech. slang (-; co) slepo-
vat, sesazovat k sobě dýhy
muk, -a m(u) ob. expr. kdo se flinká, flákač,
lajdák
ffinkat .ued. (u) ob. expr. ve spoj. f to, f práci
vykonávat něco nepořádně, ledabyle, flá-
kat; ffinkat se ued. ob. expr. protloukat se
bez práce, pracovat ledabyle, flákat se
mnt, -u m (a) archeol. odrůda křemene uŽív.
jako křesací kámen, pazourek k výrobě
nástrojů a zbraní
flinta, -y ž (u) hovor. puška, ručnice (zvl. lo-
vecká): O hodit, házet f-u do žita ztratit,
ztrácet odvahu pokračovat (po neúspě­
chu), vzdát se, vzdávat se
mntový příd. (a) sklář.f-é sklo olovnaté optic-
ké sklo s vysokým indexem lomu a vel-
kým rozptylem světla; opt. f-é rozptylky
z flintového skla
mp', -u m (a) potr. míšený nápoj s ledem,
žloutkem a růz. přísadami (koňak, ovoc-
ná šťáva)
mp2, -u m(a) sport. (v krasobruslení) jedno-
duchý odpíchnutý skok
mpper [-pr], -u m(a) hrací automat
mp-flop, -u m (a) eltech. souměrný klopný
obvod
mrt, -u m(a) lehký nezávazný, přelétavý pro-
jev milostného zájmu; mrtový příd.
mrtovat ued. (s kým; -) provádět flirt
mtr, -u m (u) třpytivý, různobarevný plíšek
k ozdobě šatů; flitrový příd.
mzna, -y ž (u) stav. slang glazovaná keramic-
ká obkládací dlaždička z póroviny, ob-
kládačka
floating [flouty-], -Um(a)ekou. systém umož-
ňující pružné přizpůsobovánísměnných
kurzů
flobafen, -u m (ř) chem. f-y načervenalé sra-
ženiny, produkty hydrolýzy někt. tříslo­
vin vylučující se z jejich roztoku delším
stáním n. varem se zředěnými kyselina-
mi n. zásadami
flobertka, -y ž (Vl) voj. palná zbraň s dlou-
234
hou hlavní s hladkým vývrtem určená
pro náboje s okrajovým zápalem (nazv.
podle vynálezce N. Floberta)
floém, -u m(ř) bot. lýková část cévního svaz-
ku rostlin
flogistický [-ty-] příd. (ř) řidč. flogistonový
flogiston, -um(ř) (podle teorie 17.-18. stol.)
domnělá součást látek působící jejich
hořlavost a při hoření unikající; flogis-
tonový příd.:f-á teorie (hoření)
flogopit, -u m(u < ř) miuer. žlutavý, zelenavý,
červenohnědý n. bezbarvý jednoklonný
nerost, druh hořečnatoželeznaté slídy,
uŽív. v elektrotechnice
flok, -u m(u) 1. ob. dřevěný kolíček k upev-
ňování podešví, kolíček (obuv.) 2. zast. ob.
expr. zprav. mno f-y peníze: O nemít ani f-a
ani halíř 3. hom. slang štítek na důlním vo-
zíku s růz. těžebními údaji; flokový příd.
flokoné ueskl. s (t) text. vlněná měkká tkanina
s reliéfním vlasovým povrchem, užíva-
ná na pánské zimníky a dámské pláště
flokovat ued. ob. (co; -) připevňovat (pode-
šev) floky 1, zarážet flok 1 (do pode-
šve), kolíčkovat (obuv)
flokový t flok
flokulace, -e ž (I) odb. srážení, vločkování 1.
vod. pochod při úpravě vody, při němž
pomocí srážedel probíhá shlukování ne-
čistot ve vločky padající ke dnu 2. hut.
postup v úpravě rud, kterým se pomocí
vločkovacíchpřísad urychluje sedimen-
tace nejmenších částic rmutů a kalů 3.
med. srážení při reakci antigenu a proti-
látky; flokulačnípříd.: chem.f činidlo lát-
ka zvyšující sedimentační rychlost nej-
jemnějších částic v kalech
flokule, -í žmno (I) astro jasnější a temnější vloč­
ky, z nichž jsou vytvářenaflokulová pole;
flokulový příd. astr.f-é pole jasnější a tem-
nější oblast fotosféry ve tvaru vloček,
předcházející výskytu slunečních skvrn
flop, -u m(a) sport. styl skoku vysokého s pře­
konáváním latky v poloze naznak
flopista, -y m (flopistka, -y ž) sport. výškař
skákající flopem
floppy-disk [-dy-], -u m(a + ř) výp. tech. oheb-
ný magnetický kotouč (disk) uŽív. pro
záznam dat u disketové paměti, disketa
flór', -u m(I) ust. spoj. hovor. expr. být ve f-u v ob-
libě, v módě, v rozkvětu
flór2, -u m(u < hol) (dř.) lehká, velmi jemná,
tenká, průsvitná hedvábná n. bavlněná
tkanina, uŽív. na závoje: černý f smu-
teční; flórový příd.:f závoj
flóra, -y ž (Vl) 1. bot. soubor rostlin na urč.
území n. urč. období, květena, rostlin-
stvo, vegetace 1 (nazv. podle řím. bohyně
Flóry); systematická monografie o něm2.
biol. mikrobiálníf. soubor mikroorganizmů
žijících v urč. orgánu n. na urč. stanoviš-
ti: střevní, půdní f.
florasanace, -e ž (I) potr. obohacování paste-
rovaného mléka bakteriemi k zlepšení
biol. hodnoty v vyhledávání ložisek
floreálie, -ií ž pomn. (Vl) (ve st. Rímě) velké
slavnosti na počest bohyně Flóry
floskule
floren, -Um (f <it) uumiz. pův. zlatá florentská
mince, pozd. často napodobovaná, zla-
tý, zlatník, zlatka
florentin [-ty- Hý-], -um(VI) (dř.) slaměný
klobouk, zprav. dámský, se širokou stře­
chou (nazv. podle it. města Florencie)
florentinský [-ty- i -tý-] příd. 1. k florentin:
f. klobouk 2. chem. f-é láhve jímací zaří­
zení při výrobě silic
florentský příd. (Vl) k Florencie (it. město):
bot. jestřábník f.; kosatec f.; výtv. f-á mo-
zaika technika vykládání ploškami růz­
ně barevných drahých kamenů a polo-
drahokamů v geometrických vzorcích,
uŽív. od pozdní renesance; hud. f-á ca-
merata [ka-rá-] skupina it. hud. skla-
datelů, básníků a učenců, kl. usilovali
o nový vokální sloh, monodii proti re-
nesanční polyfonii
flore pleno [fló- plénó] ueskl. s (I) bot., zahr.
forma rostlin s květy se zmnoženým po-
čtem okvětních lístků, plnokvětost
floridas, -u m(it) text. řídká tkanina v plátno-
vé vazbě z bavlněných měkkých hrub-
ších přízí, uŽív. na podšívky
floridin [-dy- i -dý-], -um(VI)chem. vodnatý
křemičitan hlinitý, přírodní hlinka k od-
barvování a k rafinaci olejů, floridská
hlinka (nazv. podle Floridy, poloostrova
v USA)
floridní příd. (I) med. (o chorobě) aktivní,
rychle a zjevně postupující: f. vřed
floridský příd. (Vl) chem. f-á hlinka floridin
florigen, -u m (I) biol., bot. hypotetická přiro­
zená růstová látka (fytohormon) vyvo-
lávající kvetení vyšších rostlin
florilegium, -ia s (I) kniž. výběr, vybor (z liter.
děl), antologie
florin, -u m(a, f, it<l) 1. floren2. angl. mince
v hodnotě dvou šilinků
floristika [-ty-], -y ž (I) výzkum květeny urč.
území s cílem podat úplný seznam všech
druhů rostlin a jejich nalezišť z tohoto
území; floristický příd.: bot. f-á říše ob-
lasti Země podle přítomnosti charakte-
ristických taxonů rostlin, květenná říše;
f-é složení zastoupení rostlinných druhů
ve sledovaném porostu, fytocenóze a
ekosystému; floristicky přísl.
florivor, -a m (I) zool. živočich živící se kvě­
ty
floroelement, -u m (I) bot. jednotka pro tří­
dění rostlinných druhů na základě jejich
přináležitostike květeně urč. území, kvě­
tenný prvek
florogeneze, -e ž (I + ř) bot. proces postupné-
ho vytváření květeny na urč. území
floroglucin, -u m (I + ř) chem. v přírodě hojně
rozšířený fenol vznikající rozkladem
mnoha rostlinných látek, meziprodukt
barvířského a farmaceutického průmys­
lu
florometrie, -e ž (I + ř) odvětví geologie vy-
užívající geobotanických poznatků při
flórový t flór 2
floskule, -e ž (I) kniŽ. a hanl. slohově nadnese-
flota
ný n. jen obecně platný, ale neprocítěný,
prázdný obrat, rčení, průpověď, fráze 1:
právníf.
flota, -y ž(u) loď. loďstvo
flotace, -e ž (I) 1. vod., chem. (při čištění od-
padních vod) oddělování pevných čás­
tic stoupajících k hladině provzdušňová­
ním 2. hom. způsob rozdružování rud, uhlí
využívající rozdílné smáčivosti jejich
povrchu, vzplavování; flotačnípříd.: hom.
f. metoda, přísada; f. činidlo
flotantní příd. (I) obch., peuěž. f. devizový kurz
pohyblivý
flotátor, -u mhom. zařízení sloužící k flotaci
rud
flotila [-ty-], -yž(f<šp) skupina plavidel urč.
druhu n. funkce: velrybářská f.; dunaj-
ská f.; voj. operační svaz válečného ná-
mořnictva n. taktický svazek menších
voj. lodí stejného druhu; flotilový příd.
floty, flot žmno (u) kož. poslední barvy, k nimž
se přidává při činění v jámách tříslový
extrakt, závěsy
floutek, -tka m (u) povrchní, lehkomyslný,
rozmařilý, jen na zevnějšek dbající mla-
dík, hejsek
flox, -u m (ř) bot., zahr. bylina rodu Phlox
s vonnými květy růz. barev, plamenka
fluát, -u m(zkr. u: fluorsilikát) stav. roztok fluo-
rokřemičitanu někt. kovů přidávaný do
betonu n. omítek, aby se staly vodotěs­
nými a odolnými proti povětrnostním
vlivům; fluátový příd.:f-é omítky
fluátování, -í sstav. nanášení fluátových ná-
těrů na stavební materiály
fluence, -e ž (I) 1. psych. plynulost slovmno
projevu, schopnost podat za urč. dobu
co nejvíce odpovědí 2. jad. fyz. f. částic,
energie hustota prošlých částic prošlé
energie
fluidace, fluidační ,/.. fluidizace
fluidální, fluidický ,/.. fluidní
fluidika [-dy-], -y ž (I) tech. obor zabývající
se teorií, konstrukcí a použitím tekuti-
nových proudových zesilovačů a prvků
pro měřicí, regulační a automatizační
techniku; fluidikový příd.: f zesilovač
proudový zesilovač využívající růz. jevů
při proudění tekutin
fluidita [-dy-], -y ž (I) fyz. tekutost
fluidizace [-dy-], řidč. fluidace, -e ž (I) chem.,
tech. technologická operace, při níž je
vrstva zrnité látky udržována ve vznosu
vzestupným proudem plynu n. kapaliny,
fluidní proces; fluidizační, řidč. fluidač·
ní příd.
fluidizovaný [-dy-] příd. chem. získaný flui-
dizací: f. prášek
fluidní, řidč. fluidální, fluidický [-dy-] příd.
(I) odb. 1. jeuf-ní tekutý, tekoucí, kapalný,
plynný:f. látka, prostředí2. založený na
proudění plynu n. kapaliny: f-ní žlab,
sušárna; chem., tech. f-ní proces fluidiza-
ce; hut. f-ní pražení (rud); geol. f-ální
struktura (vyvřeliny) zachovávající uspo-
řádání nerostných součástek způsobené
někdejším tekoucím magmatem, fluktu-
235
ační; výp. tech.f-cké (logické) obvody zpra-
covávající data zobrazená proudem ply-
nu procházejícího soustavou trysek a
štěrbin; fluidně přísl.; fluidnost, -i ž
fluidum, -da s (I) kuiž. azast. odb. domnělá jem-
ná, neviditelná látka vyzařující energii a
způsobující někt. vlastnosti látek: elek-
trické, magnetickéf.; tepelnéf. flogiston;
přeu. f. osobnosti, hudby; fluidový příd.:
fyz.f-á teorie elektřiny, magnetizmu, tepla
fluktuace, -e ž (I) 1. neustálé změny, vlnění,
kolísání, pohyb: cenová f.; f. národm1w
důchodu výkyvy; fyz. náhodné kolísání
hodnoty (fyz. veličiny) kolem hodnoty
rovnovážné: f proudu; biol. plynulá pro-
měnlivost organizmů, orgánů n. znaků z
příčin genetických n. ijako důsledekzmě­
něných podmínek existence 2. f. zaměst­
nanců (dř.) častý (neodůvodněný) pře­
chod pracovníků z jednoho podniku do
druhého 3. med. projev přítomnosti teku-
tiny při vyšetření pohmatem: f. abscesu;
f. v břišní dutině; fluktuační příd.: geol.f.
otřesy zemětřesné pohyby s převládající
složkou vodorovnou, vlnivou, proudo-
vou;f. struktura (vyvřelin) fluidální
fluktuant, -a m (fluktuantka, -y ž) (I) (dř.)
pracovník, kt. často neodůvodněně stří­
dá zaměstnání
fluktuovat ued. (3.j. -tuuje) (I) 1. kniŽ. měnit
se, kolísat 2. (dř.) měnit často neodůvod­
něně zaměstnání
flundra, -y ž(u) 1. vulg. žena běhající za muži,
usilující o ně, běhna 2. též flundr, -a m
ryb. slang platýs bradavičnatý (zool.)
fluor, fluór, -u m(I) 1. chem. ostře páchnoucí,
velmi reaktivní zelenožlutý jedovatý
plyn ze skupiny halogenů, zn. F 2. med.
výtok Z rodidel; fluorový, fluórový příd.:
chem. f-á sůl; archeol. f-á metoda uŽív.
k stanovení relativní chronologie podle
zjišťování obsahu fluoru v kostech
fluorace, -e ž (I) chem. vnášení molekuly fluo-
ru do jiné molekuly
fluorbenzen, -u m (I + arab) chem. bezbarvá
kapalina benzenového zápachu
fluorescein, -u m(I) chem. červené organické
barvivo v roztoku velrni intenzivně ze-
leně fluoreskující, uŽív. při průzkumu
říčních a mořských proudů ap.
fluorescence, -e ž (I) fyz. druh luminiscence,
světélkování; fluorescenční příd.: fyz. f
záření; f barviva; f. deska; f. spektrum;
f. mikroskop; f. stínítko obrazovky; fyz.,
chem. f. analýza kt. stanoví n. vyšetřuje
látky měřením intenzity jejich fluores-
cenčního záření, fluorimetrie; sklář. f. sklo
schopné měnit dopadající neviditelné
záření na viditelné
fluoreskovat ued. (I) fyz. světélkovat při do-
padu budicího záření
fluorid, -u m (I) chem.f-y binární sloučeniny
fluoru s méně elektronegativními prvky:
f. sodný soli kyseliny fluorovodíkové;
f. vápenatý; fluoridový příd.: chem. f-é
anionty
fluoridace, fluorizace, -e ž odb. úprava pit-
flutter
né vody a přípravků ústní hygieny při­
dáváním fluoridů k zabránění kazivosti
zubů; med. f. zubů prevence proti kazi-
vosti zubů potíráním jejich povrchu roz-
tokem solí fluoru; fluoridační, fluori·
zační příd.
fluorimetr, -u m (I + ř) odb. přístroj k měření
fotometrických veličin luminiscenčního
záření
fluorimetrie, -e ž (I + ř) chem. fluorescenční
analýza
fluorit, -u m (I) miner. čirý, fialový n. zelený
krychlový nerost, fluorid vápenatý, uŽív.
zejm. k výrobě fluorovodíku, kazivec;
fluoritoyý příd.:f porcelán
fluorizace t fluoridace
fluoroctový [-rlo-] příd. (f + č) biochem. f-á
kyselina mimořádně jedovatá kapalina
blokující základní metabolické pochody
v buňce
fluorofosforečnan, -u m (I + ř) chem., miuer. f
vápenatý přírodní, s fluorem n. s chlo-
rem n. s hydroxylovou skupinou OH,
apatit
fluorograf, -u m (I + ř) med. rentgenový pří­
stroj snímkující fot. komorou obraz vy-
tvořený rentgenovým zářením na štítě
fluorografie, -e ž (I + ř) med. snímkování ze
štítu, z obvykle pohyblivé vyšetřovací
plochy rentgenového přístroje, na niž se
promítá rentgenový snímek
fluorokřemičitan, -u m (I + č) miuer. f-y pří­
rodní křemičitany obsahující fluor (ajiné
prvky), uŽív. zvl. k přípravě stavebních
hmot
fluoroplast, -u m (I + ř) chem.f-y plasty obsa-
hující fluor, odolné proti chem. vlivům
fluoroskop, -u m(I + ř) fyz. přístroj k pozoro-
vání fluorescence látek v ultrafialovém
záření; fluoroskopický příd.
fluorovaný příd. chem. obsahující fluor: f-á
sloučenina;f. uhlovodík
fluorovat ued. odb. (co) 1. slučovat s fluorem
2. působit na něco fluorem
fluorovodík, -u m(I + č) chem. ostře páchnou-
cí jedovatý plyn rozpouštějící se dobře
ve vodě, sloučenina fluoru s vodíkem;
fluorovodíkový příd.: chem. kyselina f-á
vodný roztok fluorovodíku, uŽív. k vý-
robě kryolitu, k leptání skla, k dezinfek-
ci ap.
fluorový, fluórový t fluor, fluór
fluoróza, -y ž (I + ř) med. předávkování orga-
nizmu solemi fluoru projevující se skvr-
nitou (až jamkovitou) sklovinou
flush [flaš], -e m(a) karet. souvislá řada karet
stejné barvy u protivníka
flútek, ·tku m (u) uumiz. česká drobná zne-
hodnocená měděná mince z husitské
doby
flutter [flatr], -tru m(a) 1. tech., let. samobu-
zené kmitání (např. křídel letadla, stroj-
ních částí ap.) způsobené kombinací ae-
rodynamických setrvačných a pružných
vratných sil, třepetání 2. med. patologic-
ké kmitání srdečních předsíní (pomalej-
ší než fibrilace 1)

fluviální
fluviální příd. (I) geo!. vzniklý výmolnou
a ukládací činností tekoucí vody, říčni:f
usazeniny
fluviatilní [-ty-] příd. (I) vod. f pásmo úsek
tekoucí vody s mírným proudem se zvý-
šenou sedimentací jemných látek
fluvioglaciál, -u m(I) geol. horninová drť pře­
místěná vodou proudící z tajícího ledov-
ce; fluvioglaciální příd.: geo!.f štěrky, ulo-
ženiny
fluviolakustrinní příd. (I) geol. vytvořený ře­
kou n. říčmno původu v jezeru:f usaze-
niny
flux, -u m(I) fyz. tok energie; eltech. celkový
počet silokřivek vycházejících z pólu,
magnetický tok
fluxmetr, -u m (I + ř) fyz. druh galvanometru
na měření změn magnetického toku
fluxování, -í s (I) stav. změkčování živic při
stavbě vozovek
fluxovaný příd. (I) stav. speciálním způsobem
změkčený: f asfalt
flyax, -u m (ř) div. (ve st. Řecku) karikaturni
mimické scénky s herci svérázně mas-
kovanými; flyacký příd.: f-á fraška
flyer [flajer], -u m(a) texl. předpřádací bavl-
nářský křídlový stroj, křídlovka
flykténa, -y ž (ř) med. dětské chronické one-
mocnění oční rohovky a spojivky aler-
gického původu
flyš, -e m(n) geo!. souvrství mořských písko-
vých a břidlicových usazenin bez zka-
menělin; flyšový příd.: geo!. f-é pásmo;
f-á hornina
fm fyz. zn. pro femtometr, 10-15 m
FIn chem. zn. pro fermium
FOB ekon. zkr. pro free on board
-fob (ř) v slož. druhá část s význ. kdo nenávidí,
má strach, úzkost (op. -fil) (bacilofob kdo
má strach z bacilů)
fobický příd. (ř) bio!. f-é orientační pohyby
jimiž se organizmus uhýbá nepříznivé­
mu podnětu (světlu, teplotě)
fobie, -e ž (ř) 1. psych., med. chorobný strach
před někým n. něčím anebo před urč. čin­
ností: situační f 2. kniŽ. nenávist, odpor
k něčemu, k někomu
-fobie (ř) v slož. druhá část s význ. nenávist, úz-
kost, strach (op. -filie) (klaustrofobie cho-
robný strach z pobytu v uzavřeném pro-
storu)
-fobní (ř) v slož. druhá část s význ. nenávistný,
úzkostný (op. -film') (hydrofobní nesná-
šející se s vodou)
focal [-ka-], Focal, -u m(a) výp. tech. progra-
movací jazyk uŽív. u systému malých
počítačů
fofr, -u m(n) ob. expr. spěch, shon: mít f
fofrovat ned. (n) ob. expr. spěchat
fogara, foggara, -y ž(arab) vod. (v sev. Africe,
Íránu aj.) podzemní umělý kanál k do-
pravě vody z podhorských oblastí do oáz
fogoš, -e m (maď) knch. candát (pův. z Balato-
nu):f obložený salátem
foch, -u m(n) zasl. ob. 1. obor, zaměstnání: O
být od f-u příslušným odborníkem 2.
přihrádka, oddělení
236
foid, -u m(n) miner. f- y alumosmkáty s men-
ším obsahem oxidu křemičitého než živ-
ce, charakteristické pro alkalické horni-
foj~:a m(n) hisl. (ve středověku) 1. pův. laik
zastupující ve světských záležitostech cír-
kev 2. (správm') úřednik a zároveň soud-
ce; fojtský příd.: hisl.f soud; f-é právo
fokála, -y ž (I) mal. přímka pr~ch~zející oh-
niskem kuželosečky; fokalm' příd.: mal.
f bod
fokalizátor, -u m(I) eltech. zařízení pro mag-
netickou fokusaci toku elektronů u elek-
tronky s postupným polem
fokalk, -u m(um) fol. zobrazení založené na
zvětšování negativů pořízených techni-
kou struktáže
fokální' t fokála
fokální' ,J.. fokus
fokometr, -u m (I + ř) opl. přístroj k měření
ohniskové vzdálenosti čoček
fokus, -u m(I) odb. ohnisko 1. fyz. bod, jímž
skutečně n. zdánlivě procházejí po lomu
n. odrazu paprsky rovnoběžné s hlavní
osou čočky n. zrcadla; mal. pevný bod,
jehož vzdálenost od libovolného bodu
dané kuželosečky je v stálém poměru
k vzdálenosti tohoto libovolného bodu
od urč. přímky 2. med. ložisko; fokální'
příd. 1. fyz. ohniskový: f vzdálenost 2.
geod.f bod ležící v polovině vzdálenosti
mezi hlavním bodem a podnožníkem
snímku rovinného území 3. med. ložis-
kový, místní
fokusace, -e ž (I) 1. opl., fol. přesné umístění
v ohniskové rovině objektivu, zaostře­
ní, zaostřování 2. fyz. soustřeďováni rov-
noběžného n. nerovnoběžného, diver-
gentního svazku elektronů (event. jiných
elektr. nabitých částic) v magnetickém
poli; fokusační příd.
folia, -ie ž (port) tan. portugalský, později
i španělský tanec v tříčtvrtečnim taktu
a volném tempu
folia, -ií s mno (I) farmo drogy z usušených lis-
tů léčivých rostlin
foliant, -u m(n < I) knih. tištěná n. rukopisná
kniha většího formátu (nad 38 cm výš-
ky); velká kniha vůbec; foliantový příd.:
f svazek
fólie, -e ž (I) tech. rovná, ohebná blána z kovu
n. plastů uŽív. jako obalový materiál, jako
polotovar při výrobě galanterie ap.: cí-
nováf staniol; zlatáf pozlátko; nahrá-
vacíf kovová n. želatinová deska slou-
žící k netrvalému zachycování zvuku; fol.
barevná f tenký barevný filtr z želatiny
n. plastů uŽív. v reprodukční a barevné
fotografii; polygr. tenká vrstva pigmentů
n. kovů, na jedné straně posth"kaná živi-
cí n. lepidlem, uŽív. při vazbě knih; fóli-
ový příd.J plátek
foliis variegatis [-iís -gátý-] neskl. m (I) bol. ba-
revně žíhané listy někt. okrasných rostlin
folikul, -u m(I) anal. váček: vlasový f; foli-
kulový příd.; folikulární příd.: bio!.f hor-
mon; f struktury
follis
folikulin, -u m(I) bio!. zasl.f-y estrogeny
folikulitida [-ty- i -tý-], folikulitis [-ty-],
-tidy ž (I) med. zánětlivé onemocnění vla-
sového váčku a mazové žlázy
folikulový t folikul
folio, -ia s (I) 1. (dř.) velký podélný půlar­
chový formát papíru v knize, půl arch 2.
adm. dvě protilehlé strany v obch. kni-
hách (strana příjmů a strana výdajů) 3.
knih. formát knih·do 45 cm výšky; folio-
vý příd.: f formát
foliovat ned. (I) odb. (co) číslovat listy nestrán-
kovaného rukopisu n. starého tisku (např.
2", 2b); adm. číslovat dvě protilehlé strán-
ky tvořící nedílný celek shodným strán-
kovým číslem (např. 1-1)
foliovka, -y ž(I) polygr. velká sazebnice foli-
ového (půlarchového) formátu, čtverco­
vá sazebnice, čtvercovka
fóliovm'k, -u m(I) fóliový kryt na lehké ko-
vové konstrukci uŽív. jako skleník
foliový t folio
fóliový t fólie
folium, -ia s(l) odb. (velký) list, strana veřej­
ných právních knih určených k evidenci
folk, -u m (a) hud. 1. anglosaská lid. píseň,
její nápodoba (zkr. z folk music) 2. ama-
térská tvorba písní a jejich provozování,
amatérské písničkářství; folkový příd.:
f-á skupina; f festival
folkař, -e m zpěvák, textař folku
folketing [-geten], -u m(dán) dánský záko-
nodárný sbor
folklor, -u m(a) lid. kultura; její projevy (slo-
vesnost, hudba, tanec ap.);folklorní,řidč.
folklorový příd.: f píseň, oblast; f-ové
umění; f film s námětem z lid. tradice,
z lid. prostředí
folklorista, -y m (folkloristka, -y ž) kdo se
zabývá folklorem, odborník ve folkloris-
tice, národopisec
folkloristický [-ty-] příd. k folkloristika,
k folklorista; folkloristicky přís!.
folkloristika [-ty-], -y ž věda zabývající se
vývojem, podmínkami a způsobem exis-
tence folkloru v souvislosti se společen­
ským vývojem: slovesná, hudební, ta-
nečníf
folklorizmus, -mu modb. 1. folklorní, náro-
dopisný ráz 2. snaha uplatňovat, zdůraz­
ňovat folklor
folklorní, folklorový t folklor
folk music [fouk i folk mjúzik] neskl. ž (a)
hud. 1. (zejm. v anglosaském prostředí)
lid. hudba a její stylizovaná podoba 2.
hnutí za obrodu této hudby, zejm. lid.
písně 3. druh moderní populární hudby
charakteristický typem autora - interpre-
ta s vlastní písničkářskou tvorbou, vzta-
hující se k současnosti, často s kritickým
obsahem
folkový t folk
folkways [fouk- i folkvejz] neskl. mmno (a) so-
cio!. sociální normy opakování všedních
aktů (ochrany, přežití, trvání a bezpeč­
nosti)
follis neskl. ž(I) numiz. měděná mince řím. cí-
folový
saře Diokleciána a byzantské peníze ra-
žené za císaře Anastasia
folový příd. (a < I) chem. zasl. kyselina f-á listo-
vá
fomový příd. (ř) bol. f-á hniloba choroba
rostlin působená houbami rodu Phoma,
projevující se světlými, černě lemova-
nými skvrnami na rostlinných orgá-
nech
fón, -u m (ř) fyz. jednotka hladiny hlasitosti,
zn. Ph
-fon (ř) v slož. druhá část s význ. zařízení, kt. re-
produkuje zvuk, hlas (telefon zařízeni k
přenášení zvuku na dálku)
fonace, -e ž (ř) fyziol. tvořeni hlasu v hrtanu,
jímž prochází proud vzduchu z plic, vy-
dáváni hlasu; fonační příd.: f svalstvo,
ústrojí; fon.f proud; f poloha hlasových
vazů tvořící hlas
fonastenie [-ny-], -e ž (ř) med. hlasová poru-
cha zprav. neurotického původu postihu-
jící hlavně herce, zpěváky ap.
fonátor, -u m (ř) med. technická pomůcka na
školách pro mládež s vadami sluchu
fond, -u m(I) 1. souhrn hmotných a finanč­
ních prostředků sloužících urč. účelu:
studijní, nadační, penzijní f; Dětský f
OSN; černý f tajný; f kulturních a soci-
álních potřeb; ekon. souhrn hospodář­
ských prostředků: základní f-y stroje a
zařízení; oběhové f-y zásoby a zboží;
mzdový f peněžní prostředky určené na
výplatu mezd; investiční, privatizačníf;
F. národního majetku 2. základní soubor,
základ: archivní f soubor dokumentů
o činnosti n. osobní veřejné činnosti jed-
notlivce; Hngv. základní slovní f jádro
slovní zásoby obsahující pojmově a slo-
votvorně nejdůležitější slova, kt. se vel-
mi pomalu mění; gen. gametový f sou-
hrn všech pohlavních buněk (gamet)
utvářených jednou generací všech
příslušníků urč. populace 3. zdatnost,
schopnost, nadání: tělesný, hlasový f;
fondový příd.: f-á půda získaná z fondu
n. náležející fondu
fondán, -u m (I) potr. 1. bílá, za studena tuhá
cukrová hmota vyrobená ze sacharózy,
event. invertního cukru a škrobu 2. cuk-
rovinky z ní vyrobené; fondánový příd.:
f-é bonbony
fondi ďoro [-dy] neskl. m mno (it) archeo!. an-
tické skleněné nádoby zdobené zlatou
fólií s rytým portrétem, náb. motivem n.
figurálním výjevem
fondový t fond
fondy, fondue [-dy] neskl. s, též fondy, -ů m
mno (I) knch. sýr roztavený v bílém víně
(švýc. pokrm); masové f kousky masa
opékané v rozpáleném oleji a namáčené
do růz. omáček
foném, -u m (ř) Hngv. hláska s významotvor-
nou distinktivní funkcí, základni fono-
logickájednotka; fonémový, fonematic-
ký [-ty-] příd.:f-é rozdíly mezi jazyky; fo-
nematicky přís!.
fonémický příd. k fonémika, řidč. k foném
237
fonémika, -y ž lingv. nauka o hláskách, fo-
némech
fonendoskop, -u m (ř) med. lékařský nástroj
k sluchovému vyšetření činnosti plic,
srdce, střev ap.
fonetický [-ty-] příd. 1. k fonetika: Hngv.
f pravopis podle výslovnosti; f-á tran-
skripce systém grafického přepisu zvu-
kové stránky jazyka, kde se grafické zna-
ky shodují se zvukovými realizacemi
hlásek (např. rád [rát]) 2. zvukový: fon.
f-á realizace hlásky; foneticky přís!.: psát
f tak, jak se vyslovuje
fonetik [-ty-], -a m (fonetička, -y ž) odbor-
ník ve fonetice
fonetika [-ty-], -y ž(ř) vědní obor zabývají-
cí se zvukovou stránkou lidské řeči,
zkoumající artikulační, akustickou a per-
cepční povahu zvukových prvků: expe-
rimentální, instrumentálníf používající
speciální přístroje a zařízeni
fonetizace [-ty-], -e ž (ř) lingv. řidč. převádění
písma znakového na písmo hláskové (vy-
jadřující zvukovou stránku jazyka), fo-
netizování:f pravopisu přibližování vý-
slovnosti
fonetizovat [-ty-] ned.lingv. řidč. (co) provádět
fonetizaci (např. v pravopise)
fonetograf, -u m (ř) lingv. přístroj zazname-
návající výslovnost na světelném n. os-
ciloskopickém základě
foniatr [-ny-], -a m (foniatrička, -y ž) od-
borník ve foniatrii
foniatrický [-ny-] příd. k foniatrie, k fonia-
tr
foniatrie [-ny-], -e ž (ř) lékařský obor zabý-
vající se fyziologií a patologií hlasu, řeči
a sluchu a léčbou jejich poruch
fonický [-ny-] příd. (ř) lingv. hláskový, zvu-
kový; voj. f provoz způsob sdělování
pojítky uskutečňovaný mluveným slo-
vem
fonizmus [-ny-], -mu m(ř) med. vnimánízvu-
ku bez skutečnéhopodnětu na akustické
smyslové orgány, sluchový klam
fono- (ř) vslož. první část svýzn. zvuk, zvukový
fonoamatér, -a m (fonoamatérka, -y ž)
(ř + I) kdo se ze záliby zabývá nahrává-
ním hud. děl n. růz. zvuků na magneto-
fonový pásek; fonoamatérský příd.
fonoaudioskop [-dy-], -Um(ř+ I+ř) med. tech-
nická pomůcka na školách pro mládež
s vadami sluchu
fonogenický [-ny-] příd.(ř) odb. hodící se pro
zvukový záznam; fonogenicky přís!.; fo-
nogeničnost, -i ž
fonograf, -u m (ř) odb. (dř.) přístroj mecha-
nicky zapisující a reprodukující zvuky
(z válečků n. desek); fonografický příd.:
f archiv
fonogram, -u m(ř) odb.l. (dt.) zápis poříze­
ný fonogramem 2. grafický, popř. akus-
tický záznam telefonní zprávy
fonokardiograf [-dy-], -u m (ř) med. přístroj
graficky registrující srdeční ozvy a še-
lesty
fonokardiografie [-dy-], -e ž (ř) med. grafic-
fontes
ká metoda zaznamenávající srdečni ozvy
a šelesty citlivými mikrofony
fonokardiogram [-dy-], -Um(ř) med. záznam
fonokardiografu
fonokarta, -y ž (ř + it) větší pohlednice se
zvukovou nahrávkou, zvuková pohled-
nice
fonola, -y ž (ř) hud. mechanický klavír repro-
dukující skladbu zachycenou na děrova­
némpásu
fonolit, -u m (ř) miner. zelenošedá alkalická
výlevná hornina rozpadávající se na des-
ky, kt. při úderu kladivem zvoní, znělec
fonolog, -a m (fonoložka, -y ž) odborník ve
fonologii
fonologický příd. Hngv. k fonologie, k fono-
log: f-á transkripce systém grafického
přepisu zvukové stránky jazyka, kde se
grafické znaky shodují s fonémy (např.
rád Ira:dI);f protiklad sloužící v daném
jazyce k rozlišováni významu slov; f-á
korelace tvořená řadou párů protiklad-
ných fonémů; f systém; f přízvuk; fo-
nologicky přís!.
fonologie, -e ž (ř) vědní obor zabývající se
zkoumáním soustavy a funkce zvuko-
vých prostředků jazyka, mající za základ-
ni jednotku foném
fonologizace, -e ž (ř) lingv. vznik samostat-
ného fonému z pův. varianty fonému;
fonologizační příd.
fonometr, -u m (ř) fyz., fon. přístroj k měření
intenzity zvuku, hlasu, zvukoměr; odb.
přístroj používající k určení délek měře­
ní času, za který danou vzdálenost urazí
akustický signál, akustický dálkoměr
fonometrický příd. fyz., fon. k fonometrie,
kfonometr
fonometrie, -e ž (ř) 1. zvukoměřičství 2. lingv.
metoda užívající stat. výpočtů k zpracování
fonetických jevů; směr fonetiky užívající
této metody
fonon, -u m (ř) fyz. kvantum energie kmitů
krystalové mřížky
fonopsie, -e ž (ř) psych. sluchové představy
vznikající při zrakových vjemech
fonoskop, -u m (ř) fon. přístroj na zkoumání
pohybu ústních svalů při artikulaci
fonostimulátor [-ty-], -u m (ř + I) med. zaří­
zení s dvěma reproduktory, kt. ohlušuje
vyšetřovaného zvukovými impulzy
fonotéka, -y ž(ř) sbírka n. archiv zvukových
záznamů, nahrávek; fonotékový·příd.
fonovat ned. i dok. (ř) fon. (O hlasivkách) vy-
dávat, vydat zvuk, hlas, artikulovat 1,
vyslovovat, vyslovit hlásku
fontána, -y ž(I) ozdobná kamenná n. kovo-
vá kašna zprav. s vodotryskem n. s kas-
kádami; fontánový příd.
fontanela, -y ž(I) anal. fontikulus, lupínek
fontange [-tanž], -e ž (I) (od konce 17. stol.
do začátku 18. stol. ve Francii, později
i jinde v Evropě) korunkovitá, zpředu
vyvýšená ozdoba dámského účesu z kra-
jek, látky' a pentlí s kadeřemi vlasů
fontánový i fontána
fontes [-té-] neskl. mmno (I) odb. edice prame-
fontikulus
nů: vkniŽ. spoj. jít adf. (při výzkumu) zjiš-
ťovat z pramenů (z materiálu)
fontikulus [-ty-j, -lu m(l)anal. vazivová blá-
na spojující lebeční kosti novorozeněte,
fontanela, lupínek
foot [fútj, -u m(a) mnfeet [fítj amer. jednot-
ka délky, stopa (30,5 cm), zn. ft
foot-candle [fút kan- j ueskl. m(a) fyz. britská
jednotka intenzity osvětlení (= 10,76
luxu)
FOR zkr. (a: free ou rail) obch. vyplaceně (od-
chozí) vagon, jedna z dodacích doložek,
podle níž náklády a rizika přecházejí po
předání zásilek dopravci na kupujícího,
FOT2
fór, -u m(u) ob. expr. 1. žertovný nápad, vtip
2. mnf-y drahoty: Odělat f- y 3. přednost,
výhoda: O mít f-a; dát někomu f-a
forberk, -u m(u) zasl. svobodný statek, dvůr
před městskými branami, podměstí
forbes, -Um(VI) (dř.) hrací automat na pení-
ze (nazv. podle výrobce)
forbína, -y ž (u) div. slang předscéna 1. místo
před oponou 2. herecké vystoupení rea-
gující na aktuální problémy, odehrávají-
cí se před oponou, vyplňujícípauzu mezi
dějstvími hry: slavnéfy Voskovce a We-
richa
forčekink, -u m (a) sport. (v ledním hokeji)
aktivní útočná obrana (s hráči vysunu-
tými vpředu)
ford, -u, hovor. expr. -a (uež.lživ., 4. j. -d, hovor.
expr. -da) automobil zn. Ford
fordizmus [-dy-j, -mu m (Vl) ekou. způsob
průmyslové výroby založený na maxi-
mální racionalizaci práce a pásové vý-
robě (nazv. podle amer. průmyslníka
H. Forda)
foremný příd. mající pěknou formu, úhled-
ný (op. neforemný); foremně přísl.; fo-
remnost, -i ž
forenzní příd. (I) práv. soudní: f. medicína; f.
psychologie týkající se osob zúčastně­
ných na trestním řízení
forézie, -e ž (ř) ekol. kladná interakce dvou
organizmů, z nichž jeden využívá dru-
hého k svému přemístění:aktivní, pasiv-
níf.
forfaiting [foďejty-j, -u m(a) obch. forma fi-
nancování zahraničněobchodnímban-
kovním úvěrem;forfaitingovýpříd.:obch.
f-é banky
forhend, -u m (a) sport. (v tenise, ve stolním
tenise ap., též v hokeji) úder hraný (ra-
ketou, holí) na stejné straně těla, tj. pra-
vou rukou na pravé straně a opačně (op.
bekhend); forhendový příd.:f. úder
forint, -u m (maď < it) jednotka maď. měny
(od r. 1946), zn. Ft; platidlo této hodno-
ty; (pův.) uh. mince, zlatník
foris positi [-zitýj ueskl. s (I) círk. vyobcování
z církve
forlana [-lá-j, -y ž (it) lan. (v 17. stol.) seve-
roit. a šp.lid. tanec veselého rázu v šesti-
osminovém n. šesti čtvrtečním taktu a
rychlém tempu, furlana
forma, -y ž (I) 1. (vnější) tvar, podoba,
238
vzhled: pěkná f. klobouku; mal. mnoho-
člen, jehož každý člen má týž stupeň,
homogenní mnohočlen 2. co dává něj.
věci tvar: dortová f.; tech. (slévárenská)
f. blok ze žáruvzdorného materiálu (for-
movací směsi) s dutinou negativního tva-
ru modelu odlitku: písková, kovová f.;
lisovací f.; sklářská f.; polygr. tisková f.
celek z tisknoucích a netisknoucích prv-
ků: razicíf. 3. způsob provedení, podání
projevu:f. dopisu; populárníf. výkladu;
f. chování; f. vzdělávání; biol. živočišná,
rostlinná f. vnitrodruhová systémová
kategorie; uměl., liter. umělecké ztvárnění
obsahu; liugv.f. slova tvar, zvl. gramatic-
ký, podoba; práv. předepsaný způsob
právního úkonu: f. mzdy; polit. f. vlády;
log. logická f. struktura výrazu; filoz. tvar
(u Aristotela) v protikladu k látce: f. je
způsob existence a vyjádření obsahu sku-
tečnosti; marx. ekou.f-y hodnoty vyjádře­
ní hodnoty zboží v růz. vývojových eta-
pách zbožní výroby a směny 4. míra vý-
konnosti (zvl. sportovm');její dobrý stav:
být ve f-ě být schopný dobrých výkonů,
být disponován pro něco 5. něco druhot-
ného, vnějšího, formalita: Opro f-u (časl.
lal. pro forma) z důvodů formálních, na-
oko, pro zdání; formový příd.:f-á strán-
ka lidové písně formální; polygr. f. rám
pravoúhlý kovový rám, do něhož se uza-
vírá tisková forma; formově přís!.; for-
movost, -i ž
formace, -e ž (I) 1. útvar, utváření: vojen-
ská, politickáf.; sevřenáf. tvar (voj.); sport.
útočná f. (v hokeji aj.) útočná řada; bol.
společenství rostlinných druhů obdobné
celkové podoby, obdobných životních
forem a nároků na stanoviště; geo!. sou-
bor vrstev vyznačující se shodnými vlast-
nostmi a tvořící vývojovou periodu v dě­
jinách Země 2. marx. polil., ekou. spole-
čensko-ekonomickáf. základní typ spo-
lečenského uspořádání odvozovaný hl.
od příslušného tzv. výrobního způsobu
3. řidč. formování: f. povahy, společnos­
ti; formační příd.; formačně přís!.
formaldehyd, -u m(um) chem. nejjednodušší
alifatický aldehyd ostré vůně, uŽív. k vý-
robě plastických hmot, léčiv, barviv ap.;
formaldehydový příd.:f-épáry; chem.f-é
pryskyřice fenoplasty
formálie, - ií žpomn. (I) zasl. formality, formál-
nosti
formalin, -u m(u) chem. vodný roztok formal-
dehydu s baktericidními účinky, uŽív. k
dezinfekci, konzervování, na výrobu plas-
tických hmot aj.; formalinový příd.
formalista, -y m (formalistka, -y ž) kdo lpí
na vnějšíformě (předpisech,formalitách
ap.), je společensky obřadnický
formalistický [-ty-j příd. k formalizmus 1,
k formalista; formalisticky přís!.; forma-
lističnost, -i ž
formalistní příd. řidč. kniŽ. formalistický
formalita, -y ž (I) vnější, ustálená podoba
právního, úředního n. společenského
formát
aktu; často han!. zbytečná obřadnost: ne-
potrpět si naf-y
formalizace, -e ž (I) odb. zvýraznění, přibý­
vání formálních znaků; využití mat. a
log. metod při vytváření něj. teorie, při
formulaci teorie vědních disciplín ap.; log.
(v mat. log.) vyjádření výroků něj. teo-
rie v podobě log. formulí, rovnic a ne-
rovnic; výp. tech. vyjádření struktury n.
chování systému pomocí algoritmů a
kvantifikace; formalizační příd.
formalizmus, -mu m (I) 1. přehnaná váza-
nost na formality; tendence dávat před­
nost formě před obsahem: byrokratický
f.; -f. pedagogický, logický, právní, etic-
ký, estetický 2. mal. řidč. formalizování
formalizování, -í s (I) mal. jeden ze způsobů
spojování a zápisu mat. a fyz. symbolů a
operací s nimi
formalizovatued. i dok. (co;-) zavádět, zavést
formalizaci: log.f-aná teorie mat. teorie,
jejíž axiomy mají podobu log. formule
formální příd. 1. týkající se formy, nikoli
obsahu: f. postup; log.f. logika věda za-
bývající se správností úsudku definic ap.,
avšak přihlížejícíjen k formě výrazu, (v
současnosti) matematická logika; práv.f.
listina s předepsanou formou; f. smlou-
va s přesným ustanovením, jak má být
uzavřena 2. jsoucí podle předpisu, práv-
ních požadavků: f. vlastnictví; vznést f.
protest proti něčemu 3. zachovávající
společenskézvyklosti, obřadný; zdůraz­
ňující formu na úkor obsahu, vnějško­
vý, nepodstatný, zdánlivý (op. neformál-
ní): navázatf. styky; - f. zdvořilost chlad-
ná, odměřená; formálně přís!.: pronest
otázku jen f. pro forma, navenek
formálnost, -i žl. vlastnost toho, co je for-
mální: f. chování 2. formalita: oprostit
se od zbytečnýchf-í
forman, -a m (u) (dř.) vozka, kočí, povoz-
nik; formanský příd.: f. povoz; f-á živ-
nost
formánek, -oku m(u) ob. železný klínek na
konci oje, kačírek
formanka, -y ž pův. místnost pro formany
v zájezdním hostinci, dnes výčepní míst-
nost' pivnice
formanství, -í s (u) (dř.) formanská živnost,
povoznictví
formant, -u m (I) 1. liugv. hláskový útvar vy-
tvářející z tvaroslovného n. slovotvorné-
ho základu slovní tvar n. slovo (lexém);
část slova, jíž se liší odvozené slovo od
základového, kmenotvorná přípona 2.
liugv., fou. jeden z tónů tvořící akustic~ou
podstatu hlásky a dodávající jí charakte-
ristické zabarvení3. jedna ze složek roz-
hodujících o barvě zvuku; formantový
příd.: Hugv., fouf-á teorie vykládající akus-
tické složení hlásek podle formantů
formař, -e m(I) formíř (tech.)
formát, -u m (I) 1. velikost, rozměry, tvar
(zprav. papíru, kartonu, lepenky a hoto-
vých polygr. výrobků): osmerkový, foli-
ovýf.; polygr. zasl. kvartovýf. o rozměrech
formativ
210 x 297mm, A 4; oktávovýf. o rozmě­
rech 148,5 x 210 mm, AS; fol. rozměr fot.
materiálu, popř. poměr stran 2. výp. tech.
popis struktury instrukce, uspořádání
urč. množství dat (slabiky, slova n. blo-
ku), matice ap. 3. (o člověku) význam,
úroveň;přeu. hovor. osobnost vysoké úrov-
ně, velkého rozhledu; formátový příd.:
pap. f. válec; f. vozík
formativ [-tY-i -tý-j, -Um(I)lingv. (v genera-
tivní gramatice) dále nedělitelný grama-
tický prvek, kt. je součástí větších jed-
notek, slova vět; formativní příd.: bio!.
f. procesy směrující k vytváření struk-
tury, formy; f. látky sloužící k výstavbě
organizmu; formativně přís!.
formátování, -í s (I) výr. (v dřevařství) ope-
race, při kt. se po lisování a klimatizaci
upravuje konečný rozměr výrobků: f.
velkoplošných materiálů
formátovatued.l. odb. (co) upravovat na pře­
depsaný formát 2 (v délce, šířce, tvaru)
2. i dok. předem stanovovat, stanovit utvá-
ření struktury dat: f. disketu
t
formátový formát
formela, -y ž (I) modelovací hmota uŽív. k
cvičení dětí v modelování a ke hraní,
plastelína
former, -u m (I) eltech. cívkové tělísko
formfaktor, -u m (I) fyz. funkce charakteri-
zující rozdělení dané kvantity uvnitř ob-
jektu (atom, atomové jádro, elementární
částice)
formiát, -u m (I) chem. sůl n. ester kyseliny
mravenčí, mravenčan
forminx uesk!. i -ngy ž (ř) hud. starověký strun-
ný nástroj
formírna, -y ž (I) formovna
formíř, -e m kdo zhotovuje formy, provádí
formovací práce, formovač: strojní, ruč­
níf.; formířský příd.:f-é nářadí
formol, -u mchem. zasl. formalin
formovací příd. určený, sloužící k formová-
ní: f. materiály; f. písek; f. stroj formo-
vač (uež.);f. šablona, rám; f. technika
formovač, -e m (živ.) (formovačka), -y ž) (I)
formíř (tech.)
formovač, -e m(uež.), formovačka', -y ž for-
movací stroj
formování, -í s odb. dodávání tvaru, formy
něčemu, někomu, vytváření, tvoření: tech.
(v slévárenství) hotovení formy 2: ruč­
ní, strojní f.; f. na sucho, do hlíny, do
rámu; texl. f. punčoch, rukavic; ker. vy-
tváření lisováním, ražením, tažením, vy-
táčením n. litím; ped., psych. f. osobnosti
souhrn určujícíchprocesů působících na
člověka v průběhu celého života
formovaný příd. vytvořený ve formě 2,
vzniklý formováním: ker.f-é tašky, cihly,
dlaždice
formovat ued. (I) (co, koho) dodávat tvar ně­
čemu, někomu, tvořit formu něčeho,
někoho, provádět formování, utvářet,
vytvářet: f. z těsta koláčky; umění f-uje
člověka; formovat seued. utvářet se, vy-
tvářet se
239
formovatel, -e m (formovatelka, -yž) řidč.
kdo dává něčemu, někomu podobu, tvar,
formu, kdo něco, někoho formuje, ztvár-
ňuje
formovka, -y ž (I) stav. slang základní kusové
stavivo vyráběné z maltovin a výplně n.
ze skla, tvarová cihla, tvárnice
formovna, -y ž dílna, v níž se zhotovují for-
my 2, Qrovádí formování, formírna
formový T forma
formozita, -y ž (I) řidč. kniŽ. krása tvarů, lad-
nost; formózní příd.
formprint, -u m (a) polygr. dekorační potis-
kování oblých plastických obalů (např.
lahví z plastických hmot)
formulace, -e ž slovní vyjádření, formulo-
vání, stylizování 1, stylizace 1: stručná
f. zásad; formulační příd.: f. pravidla,
obtíže
formulář, -e m(I) l.list(y) papíru s předtiš­
těným textem k vyplnění růz. údajů,
blariket 1, tiskopis, dotazník: f. choro-
bopisu; hisl. sbírka fů pomocná kance-
lářská kniha s předlohami pro sestavo-
vání růz. písemností 2. práv. listina práv-
ní povahy sestavená z protokolu, dispo-
zice a eschatokolu; formulářový příd.:
hisl. f-á sbírka
formule, -e ž(I) 1. úředně n. zvykem ustále-
ný způsob vyjádření, ustálené znění:pří­
sežné, zatýkací, právní, svatební f.; log.
(v mat. log.) psaná forma oznamovací
věty; chem. vzorec chem. sloučenin; mal.
poučka, zákon n. pravidlo vyjádřené čís­
ly s mat. znaky, vzorec vyjádřený rov-
ností n. nerovností 2. motor. mezinár. tech.
předpisy pro urč. typ závodmllo vozidla
s pístovým motorem; přeu. mezinárodní
sportovní závod(y) takovýchto vozů:jez­
dec f. 1; formulový příd. řidč.; formulka,
-y ž zdrob.
formulovat ued. i dok. (I) (co) 1. logicky slov-
ně vyjadřovat, vyjádřit, stylizovat 1, na-
stylizovat: stručně f. otázku 2. stanovo-
vat, stanovit, vytvářet, vytvořit, (z)for-
movat (slovně):f. svůj program; formu-
lovat se ued. řidč. utvářet se, vznikat, for-
movatse
formyl, -u m (1) chem. jednovazná skupina
odvozená od kyseliny mravenčí; formy-
lový příd.:f-á skupina
formyl- (I) v slož. první část označující chem.
sloučeniny s formylovou skupinou
formylace, -e ž chem. reakce, při kt. se do
molekuly organické sloučeniny zavádí
formyl; formylační příd.
formylcelulóza, -y ž (I) chem. derivát (ester)
celulózy (a mravenčí kyseliny) uŽív.
k výrobě umělých vláken
formylový t formyl
fórna [fe-j, -y ž (švéd) odb. vrstva nerozlože-
ných organických zbytků na povrchu
půdy, typická pro lesní půdy
fornix [-ny-j, -u m(I) anal., zoo!. klenba, kle-
nutí
fornýr, furnýr, -u m(u < f) řem. slang a ob. dýha
fornýrovat, furnýrovat ned. (n < f) řem. slang
fórum .
a ob. (co) obkládat dýhou nábytek, dýho"
vat
forota, -y ž (u) 1. zasl. ob. zásoba: koupit si
něco do f-y 2. hom. slang narubaná zásoba
uhlí, rubanina, těživo;jalový kámen z ru-
bání
fórový příd. (u) ob. hanl. chatrný, špatný, neso-
lidní, bezcenný: f-d stavba; fórově přís!.
forsáž [-sá-j, -e ž (f) lel. krátkodobé zvyšo-
vání tahu proudových motorů spalo-
váním dodatečně přivedeného paliva
v proudu výstupních plynů, přídavné
spalování
forsírovat, forzírovat ued. (u < f) hovor. (co)
přednostně podporovat, napomáhat
k uplatnění, přepínat, upřIlišovat: hud.
slang přepínat (zvl. ve zpěvu) tónovou sílu
forsterit, -u m (Vl) bezbarvý, ve světle žlu-
tozelený kosočtverečnýnerost, hořečnatá
odrůda olivínu s vysokou žáruvzdorností
(nazv. podle amer. mineraloga L. Forste-
ra); forsteritový příd.:f-á keramika
forsunka, -y ž (u) tech. olejový hořák, v němž
se topný olej rozprašuje vodní parou
fóršus, -u m(u) ob. záloha na plat, platbu
fort, -u m(f)hisl. (v 17.-19. stol.) většíuza­
vřená stavba polní n. stálá, schopná kru-
hové obrany
forte přís!. (it) hud. silně, zn. f (op. piano): f.
piano hrát po silném tónu ihned slabě,
zn. fp;f.fortissimo velikou silou, zn. ff;
forte ueskl. s hud. řidč. silný, hlasitý tón n.
zvuk
fortel, -e m(u) ob. dovedný pracovní postup,
obratnost, zručnost
fortelný příd. (u) ob. 1. obratný, zručný, do-
vedný 2. dobře, důkladně udělaný, po-
řádný, pěkný; fortelně přís!.; fortelnost,
-i ž
fortepiano [-á-j, -a s (it) zasl. klavír
fortifikace [-ty-j, -e ž (I) 1. voj. opevňování;
opevnění, hradba 2. potr. umělé oboha-
cování potravin biologicky důležitými
látkami: f. krmiv; fortifikační příd.
fortifikovat [-ty-j ued. odb. provádět fortifi-
kaci
fortissimo [-tysi-j přís!. (it) hud. velmi silně,
zn. ff (op. pianissimo); fortissimo, -a s
hud. velmi silný, hlasitý tón n. zvuk; for-
tissimový příd.
fortizán [-ty-j, -u m(1) texl. velmi pevné chem.
vlákno uŽív. k výrobě padáků, hnacích
řemenů, hadic ap.
fortna, -y ž (u < I) zasl. brána pro pěší v kláš-
terech n. v ústavech s klauzurou 1
fortnýř, -e m (fortnýřka, -y ž) zasl. strážce
fortny, vrátný .
FORTRAN zkr. (a: Formula Translatiou), For-
tran, -u mkyb. strojově nezávislý progra-
movací jazyk pro řešení vědecko-tech­
nických úkolů
fortuna, -y ž(Vl) kniŽ. štěstí (nazv. podle řím.
bohyně Fortuny)
fórnm, -ra s (I) 1. (ve st. Římě) volné místo,
náměstí, tržiště, středisko obch., spole-
čenského a polit. života 2. veřejné místo
(časopis ap.), kde lze volně o něčem jed-
forvard
nat, pronášet názory, soudy ap., tribuna
3: není zde pro to vhodnéf vhodné mís-
to 3. veřejnost, veřejné mínění, soud ve-
řejnosti: říci něco před širokým fem 4.
Občanské f (v r. 1989-90) polit. hnutí
občanů proti totalitě
forvard, -a m(a) sport. slang (V kopané, háze-
né aj.) člen útočné řady, útočník
forvard, -u m (a) sport. slang (v družstvu ko-
pané, házené aj.) útočná řada
forzando [-can-], forzato [-cá-] přísl.(it) hud.
důrazně
t
forzírovat forsírovat
forzýtie [-ty-], -e ž(VJ) bot., zahr. keř rodu For-
sythia s dlouhými větvemi, rozkvétající
zjara množstvím jasně žlutých květů před
rašením listů, zlatice, zlatý déšť (lid.)
(nazv. podle angl. botanikaW. Forsytha):
f převislá, nazelenalá, evropská
fořt, -a m(n) zast. ob. lesník
fosa, -y ž(malasy) zool. cibetkovitá šelma rodu
Cryptoprocta, podobná kočce, žijící na
Madagaskaru
fosfan, -u m (ř) chem. bezbarvý prudce jedo-
vatý hořlavý plyn česnekového zápachu
fosfát, -u m (ř) 1. chem. fosforečnan 2. zeměd.
fosforečné hnojivo n. surovina k jeho vý-
robě; fosfátový příd.: zeměd. f-á hnojiva;
archeol. fá analýza metoda pro volbu
místa výzkumu podle množství fosforeč­
nanu vápenatého
fosfatáza, -y ž (ř) chem. zast. fosfomonoeste-
ráza
fosfatemie, -e ž (ř) med. hladina sloučenin ky-
seliny fosforečné v krvi
fosfatid [-ty-], -u m (ř) chem. zast. fy fosfoli-
pidy; fosfatidový příd.
fosfátiont [-ty-], -u m(ř)chem.f-y tvary fos-
foru vznikající při rozpuštění solí kyse-
lin fosforečnýchv rozpustidle iontových
sloučenin
fosfatizace [-ty-], -e ž (ř) chem.. tech. fosfáto-
vání
fosfatizovat [-ty-], fosfátovatned. chem., tech.
(co) provádět fosfátování, fosfatizaci
fosfátování, -í s (ř) chem, tech. chemická úpra-
va povrchu kovových předmětů proti
korozi a k lepší přilnavosti nátěru
t f-á
fosfátovat fosfatizovat
t
fosfátový fosfát
fosfaturie, -e ž (ř) med. zvýšené vylučování
fosforečnanů močí
fosfen, -u m (ř) med. světelný vjem při me-
chanickém tlaku na oční bulvu
fosfid, -u m (ř) chem. fy sloučeniny fosforu
s elektropozitivnějšími prvky: f zinku
fosfin, -u m (ř) chem. zast. fosfan
fosfit, -u m (ř) chem.f-y soli kyseliny fosfori-
té, fosforitany
fosfoaminolipid, -u m (ř) biochem. f- y fosfoli-
pidy
fosfoglycerový příd. (ř) chem. kyselina f-á vý-
znamný intermediá1ní metabolit vznika-
jící při glykolýze
fosfolipid, -u m (ř) biochem. fy estery více-
sytných alkoholů s mastnými kyselina-
mi a kyselinou fosforečnou obsaženou
240
v mozku a nervové tkáni, fosfoaminoli-
pidy
fosfomonoesteráza, -y ž (ř + n < t) biochem. fy
enzymy, kt. štěpí cukerné fosfáty a nuk-
leotidy
fosfoproteid, -Um (ř) biochem.f- y složené bíl-
koviny obsahující (vázanou) kyselinu
fosforečnou,obsažené zvl. v mléce (např.
kazein) a vaječném žloutku
fosfoprotein, -Um (ř) biochem. f- y složené bíl-
koviny obsahující kyselinu fosforečnou,
zprav. vázanou na aminokyselinu
fosfor, -u m (ř) chem. nekovový prvek vysky-
tující se v několika modifikacích, zn. P:
f bz1ý, červený; fosforovýpříd.: fá ruda;
f-á měď; chem.f-é soli; kyselina f-á; odb.
f-é insekticidy
fosforečnan, -u m chem. sůl kyseliny fosfo-
rečné: f amonný, vápenatý
fosforečný příd. (ř) 1. chem. označující slou-
čeniny fosforu v oxidačním stupni V:
kysličník f 2. zeměd. f-á hnojiva prů­
myslová hnojiva, soli kyselin fosforeč­
ných, dodávající rostlinám i půdě fosfor
fosforescence, -e ž (ř + I) fyz. studené světel­
né záření (světélkováml trvající něj. dobu
i po zániku budícího záření
fosforeskovat ned. (ř + I) 1. fyz. světélkovat
i po zániku budícího záření: trouchnivé
f-ující dřevo 2. bás. světélkovat, lesknout
se (vůbec)
fosforimetrie, -e ž (ř) chem. kvantitativní me-
toda luminiscenčníanalýzy (uŽív. k sta-
novení alkaloidů, léčiv, uhlovodíků ve
směsích)
fosforit, -u m(ř) geol.f-y usazené horniny, je-
jichž hlavní složkou jsou fosfáty vápní-
ku
fosforitan, -u m chem. fy soli kyseliny fos-
forité, uŽív. jako redukční činidla, fosfi-
ty
fosforitý příd. chem. označující sloučeniny
fosforu v oxidačním stupni lIT: kyselina
f-á
fosfornan, -u m chem. fy soli kyseliny fos-
forné, hypofosfity
fosforný příd. chem. označující sloučeniny
fosforu v oxidačním stupni I: kyselina
fosforobakterie, -ll ž mno (ř) biol. růz. druhy
mikroorganizmůuvolňujícíse z organic-
kých sloučenin fosforu
fosforofotografie, -e ž (ř) fot. fosforografie
fosforografie, -e ž (ř) fot. zobrazování pro-
střednictvím infračervenéhozáření
fosforolýza, -y ž (ř) biochem. reakce, při níž
se štěpí n. syntetizují někt. organické
sloučeniny (škrob, glykogen) pomocí
kyseliny fosforečné
fosforovodík, -u m (ř + č) chem. zast. fosfan
t
fosforový fosfor
fosforylace, -e ž (ř) chem. enzymatická tvor-
ba fosforečných esterů v metabolizmu
živočichů a rostlin
fosforyláza, -y ž (ř) biochem.f-y skupina enzy-
mů přenášející fosfátovou skupinu cukrů
na organické substráty v metabolizmu
fotoakustika
fosfovitin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biochem. bílko-
vina obsažená ve vaječném žloutku, ob-
sahující fosfor
fosgen, -u m(ř) chem. prudce jedovatý bezbar-
vý dusivý bojový plyn, surovina chem.,
farmaceutického a barvířského průmys­
lu; fosgenový příd.
fosilie, -e ž (I) geol. zkamenělina, petrefakt
fosilizace, -e ž (I) geol. souhrn chem. aj. po-
chodů vedoucích k uchování odumřelé­
ho organizmu v zemi jeho proměnou
v nerostnou hmotu, petrifikace; fosili·
zační příd.: geol. f proces
fosilizovat ned. i dok. (I) geol. fyzikálně, che-
micky aj. přeměňovat, přeměnit látky
ústrojné v hmoty nerostné, (z)kamenět,
petrifikovat
fosilní příd. (I) geo!. zkamenělý; předvěký (op.
recentní): f usazenina; f půdy půdní
útvary vytvořené v odlišných podmín-
kách dřívějších geol. dob s přerušovac
ným vývojem vlivem nových sedimen-
tů
fossa, -y ž (I) anat. skleslé místo, prohlubeň
na orgánu n. kosti, jamka: f temporální
fošna, -y ž (n) silné prkno: výr. deskové řezi­
vo (o tloušťce 40--100 mm); fošnovýpříd.:
f-á podlaha; stav. f strop jehož nosnou
konstrukcí jsou fošny
fot, -u m (ř) fyz. jednotka intenzity světlení
(l0 000 luxů), zn. ph
FOT' zkr. (f: fréquence optimum du travail) nejlep-
ší pracovní kmitočet pro dálkové rádio-
vé spojení na krátkých vlnách ionosfé-
rickou vlnou
FOT' zkr. (a: free on truck) obch. vyplaceně (na)
vagon, na nákladní auto, jedna z doda-
cích doložek, podle níž náklady a rizika
po předání zásilek dopravci přecházejí
na kupujícího, FOR
fotárium, -ia s (ř) odb. prostor n. místnost za-
řízená pro ozařování lidí n. zvířat umě­
lými zdroji opt. záření
fotbal, -u m(a) sport. kolektivní míčová hra,
při níž se míč dopravuje do soupeřovy
branky kopáním, kopaná; americký f
ragby (hrané v USA); fotbalový příd.: f
zápas, trenér; fé hřiště
fotbalista, -y m (fotbalistka, -y ž) hráč fot-
balu
fotel, -u m (f) ob. čalouněné n. polštářované
sedadlo s opěradly, křeslo, lenoška; fo-
telový příd.: f potah
fotit ned. (3.mn. -í, trp. -cen) (ř) hovor. (koho. co)
fotografovat
fotizmus [-ty-], -mu m(ř) med. světelný vjem
vzniklý v oku bez působení smyslových
opt. podnětů, zrakový klam
fotka, -y ž (ř) hovor. fotografie 1
foto, -a s (ř) hovor. fotografie 1
foto_I (ř) v slož. první část s význ. světlo, světel­
ný
foto-' (ř) v slož. první část s význ. fotografie, fo-
tografický
fotoakustika [-ty-], -y ž (ř) odb. fotoakustic-
ká mikroskopie; fotoakustický příd. odb.
fá mikroskopie mikroskopické zkoumá-
fotoamatér
ní materiálu laserovým svazkem a ana-
lýzou vzniklých akustických vln foto-
akustika
fotoamatér, -a m (fotoamatérka, -y ž) (ř + f)
kdo se zabývá !otografováním ze záliby;
f~toamatérskypříd.: f kroužek; fotoama-
tersky přís!.
fotoamatérství, -í s (ř + f) fotografování ze
záliby
fotoapar~t, -u m (t + I) fotografický aparát
fotoar~~v, -u m (ř + 1 < ř) archiv fotografií
fotoasimilace, -e ž (t + I) bot. fotosyntetická
asimilace
fotoateliér, -u m (t + f) fotografický ateliér
fotoautotrof, fototrof, -a, -u (živ.lnež.. 4. j.
-fa, -f) (t) biol., bot. fotoautotrofní organiz-
mus
fotoautotrofie, fototrofie, -e ž (ř) biol., bot.
způs~b "--1.~ivy.~o!osyntetizujících orga-
mzmu pnjlmajlC1Ch energii z viditelné
části slun~čního záření; fotoautotrofní,
fototrofm příd.: biol., bot.f organizmus fo-
toautotrof, fototrof
fotobiologie, -e ž (ř) nauka o působení svět­
1a na růst, vývoj a metabolizmus rostlin
i živočichů
foto~last, -u m (t) bot. část stonku s nejlepší-
rm podmínkami vývoje na světle
fotoblesk, -u m(ř + č) fot. fotoelektrický blesk
fotob~!"~ardování,-í s (ř + f) voj. způsob
cVlcneho bombardování, při němž se
v okamži~ shozu místo uvolnění pumy
uv~de v čmnost fot. přístroj pořizující
smmky vyhodnocující bombardování a
přesnost zamíření
fotobuničina, -y ž (ř + č) pap. velmi čistá sul-
fitová buničina s malým obsahem popela
a pryskyřice, uŽív. k výrobě fot. papíru a
kartonu
fotobuňka, -y ž (ř + č) eltech. dvouelektrodo-
vá elektronka, fotoelektrický článek, fo-
tocela
fotocela, -y ž (ř + I) eltech. fotoelektrický člá­
nek, fotobuňka
fotocelulóza, -y ž (ř + I) chem. modifIkovaná
celulóza, na niž celulóza přechází vlivem
ultrafialových paprsků
fotočlánek, -u m (ř + č) eltech. fotoelektrický
článek
fotodalekohled, -u m (ř + č) geod. dalekohled
s fotografickým přístrojem
fotodermatóza, -y ž (ř) med. f- y kožní choro-
by vyvolané n. zhoršované slunečním zá-
řením
fotodesk:a, -y ž (t + č) fot. fotografická deska
fotode~il,-Um (ř + f) geogr. fot. snímek z výš-
ky jako podklad pro místopis měřické­
ho bodu
fotodetektor, -u m (t + I) opt. detektor optic-
kého záření
fot~dezin~egrace, -e ž (ř + I) jad. fyz. foto-
jadema reakce, při níž je jádro bombar-
dováno zářením gama
fotodielektrlkum [-dy-], -ka s (ř) eltech. di-
elektrikum, jehož primitivita se mění
s Osvětlením
fotodioda [-dy-], -y ž (ř) eltech. polovodičo-
241
fotografovat
vá SOUČástka reagující na osvětlení, po-
fotoexcitace, -e ž (ř + I) fyz. buzení atomu
uŽív. v měřicí technice
' dopadajícím zářením
fotodisociace [-dy-], -e ž(t + I) fyz. chem. roz-
klad látky účinkem světelného záření
fotofejeton, -u m (t + f) liter. fejeton zpraco-
v~ý pomocí fotografií 1
fotodokumentace, -e ž (ř + I) knih. dokumen-
fotoml~, -e ž (ř) biol. vlastnost organizmů
tace na základě fot. materiálu
uzpusob,ených k životu na volném pro-
foto~?z~~t~~, -e ž ~ř) !?,z., .t;ch. metoda vy- stranstvl s plnou intenzitou světla svět­
UZ1VajlCl uClnku lOmZUjlcího záření na
lomiln~st (op. fotofobie); fotomIri příd.
fot. materiál k měření dávek tohoto zá- biol. ~vetlomilný (op. fotofobní)
ření, filmová dozimetrie
foto~obl~, -e ž (ř) biol. vlastnost někt. 6rga-
fotodýha, -y ž (t + č) odb. napodobenina dýh
lllzmu v~~ýbat se světlu, světloplachost
zhotovená fotograficky a hlubotiskem
fotofólie ' (op. f~toflhe); fotofobní přfd. biol. stranící
se svetla (op. fotofilní):f organizmy svět­
fotodynamie, -e ž (ř) bio!. zvýšení citlivosti loplaché
buněk na světlo působením urč. látek
fotofólie, -e ž (ř + I) odb. f dřeva povrchová
fotodynamický příd. '
úprava dřeva (zprav. nábytku), při kt.
fot~fekt, -u m ~ř + I) 1. fyz. fotoelektrický se fotografie vzorku (zvl. dýh s pěknou
jev 2. jad. fyz. uplné pohlcení záření gama
kresbou). přenáší na speciální fotopapír
n. rentgenového záření v elektronovém a nalepuje na výrobek
obalu n. v jádru atomu
fotofosforylace, -e ž (t) bio!., chem. fosfory-
fotoeklektor, -u m (t) ekol. eklektor s osvět­ lace podmíněná příjmem světelné ener-
lovacím tělesem
gie v chloroplastech při fotosyntéze
fotoelasticimetr [-ty-], -um(t+ 1 <ř)fyz., tech. fotoga~vano~rafie,-e ž (ř + VJ + ř) odb. výro-
zařízení sloužící k fotoelasticimetrii; opt.
přístroj na měření interference dvojlom-
ba tlskove desky z klihového reliéfu po-
mocí galvanického odlitku
ných paprsků polarizovaného světla fotogenický [-ny-] příd. (ř) hodící se pro fo-
fotoelasticimetrický [-ty-] přfd. k fotoelas-
tografo,:ání n. pro filmování: f-á tvář;
ticimetrie, k fotoelasticimetr: f-á meto- fotogemcky přísl.; fotogeničnost,-i ž fot.,
da
film. fotogenie 2
fo~.I!';Sti~~etrie[-ty-], -ež(t+ 1 <ř)fyz., tech. fotogenie [-ny-], -e ž (ř) fot., mm. 1. tvoření
ZJlstovam napětí v někt. tech. zařízeních
obra~ světlem 2 fotogeničnost; foto-
(např:.mostech, strojních součástech ap.) genm příd.: fot., film. f emulze citlivá na
na j~p~h modelech z průhledných hmot
sVětl,~; biol.f bakterie světélkující; - řídč.
VYUZ1tím opt. dvojlomu vyvolaného v mo- f tvar fotogenická
delu mechanickými silami fotoglyptie [-ty-], -e ž (ř) výtv. (na konci
fotoelasticita [-ty-], -y ž (ř + 1 < ř) odb. vlast-
19. stol.) reliéfní tisk
nost někt. nekrystalických průhledných fotogoniometr [-ny-], -u m (ř) geod. snímko-
materiálů, kt. při mechanickém zatěžo­
měrný teodolit
vání vykazují dvojlom
fotograf, -a m (fotografka, -y ž) (ř) kdo se
fotoelektret, -u m (ř) elteeh. zdroj napětí vy- zabývá fotografováním
volaného polarizací dielektrika působe­ fotogr~cký příd. k fotografie, k fotograf:
ním elektr. pole a osvětlením f smmek fotografie 1; f přístroj, aparát
fotoelektrický příd. (ř) fyz. měnící světelné
fotoaparát; f kroužek fotokroužek; f-á
e~ěo/ na ele~cké: f efekt, jev uvol-
novall1 elektronu z atomů působením
reportáž fotoreportáž; f-á reprodukce
fotoreprodukce; f-á laboratoř;f ateliér
elektromagnetického záření, fotoefekt 1; fot~~telié~; fot. f papír fotopapír; f ma-
fá vodivost; f-á součástka;f. mikroskop'
te~la~; r-~ deska fotodeska; f-á clona;
f násobič fotonásobič; eltech. f článek fo~
točlánek, fotobuňka, fotocela; f-é čidlo
f-a cltlzva vrstva; astro f-á astronomie za-
bývajíc~ se ~rčováním přesných poloh
fotonka, fotočlánek; f proud tvořený nebeskych teles pomocí fotografie; fo-
elektrony uvolněnými při fotoelektrono-
tograficky přís!.
v~ emisi;.Já baterie fotoelektrický mě­ fotografie, -e ž (ř) 1. obraz vznikající půso­
mč energte; fot. f blesk fotoblesk; geod. f
bením světla na citlivou vrstvu filmu
planimetr fotoplanimetr; astro f pasážnfk n. desk~ ve fotoaparátu a přenesený fo-
fotoelektron, -u m (ř) fyz. elektron uvolněný
z látky působením světla (při fotoioniza-
tochenu.cky,z negativu na papír, (foto-
graficky) smmek: čemobl1á, barevnáf;
ci n. při fotoelektronové emisi);fotoelek-
a~térská, u"!ěl~~ká f; reprodukčníf
tronový příd.: f-á spektroskopie měření 2. cmnost zabyvajlcí se fotografováním'
energetických spekter fotoelektronů vy_
nauka o metodách a prostředcích tét~
zářených atomy plynů n. pevných látek činnosti: technická, filmová f
po ozáření fotony;j-á emise fotoemise
foto~rartka, -y ž (ř) fot. výsledek zpracová-
fotoelektřina, -y ž (ř) fyz., eltech. nauka o fo- m fotografie neběžnými postupy tak,
toelektrických jevech
aby se podobal ruční práci graftka
fotoemise, -e ž (ř + I) fyz. emise elektronů fotografovat ned. (koho, co; -) pořizovat čer­
způsobená dopadem světla (fotonů), fo-
nobílý n. barevný fot. snímek někoho n.
toelektronová emise
něčeho; zabývat se zhotovováním foto-
fotoepinastie [-ty-], -e ž(ř) bot. mn. fotonastie grafií
fotogram
fotogram, -u m (ř) 1. fol. obrazový záznam
neprůhledných n. částečně průsvitných
předmětů položených na citlivou vrstvu
fot. papíru 2. geod. měřický snímek pro-
vedený nezkreslujícím objektivem jako
podklad pro situační a výškové plány
fotogrammetr [-mm-], -a m odborník ve
fotogrammetrii
fotogrammetrický [-mm-] příd. k foto-
grammetrie, k fotogrammetr: geod.f. pří­
stroj; f-á metoda; fé mapování; lel. f-é
letadlo
fotogrammetrie [-mm-], -e ž (ř) geod. obor
zabývající se rekonstrukcí tvaru, rozmě­
ru a polohy předmětů zobrazených na
snímcích: lesnická f.
fotogravura, -y ž (ř + f) polygr. fotomechanic-
ký způsob přenesení polotónového dia-
pozitivmllo obrazu pigmentovou kopií
na měděnou desku, heliogravura
fotochemie, -e ž (ř) obor chemie zabývají-
cí se účinkem záření na chem. slouče­
niny a chem. reakce; fotochemický příd.:
zhotovit kopii obrazu f-m způsobem; f.
rozklad látky; odb. f-á přeměna chem.
látková reakce vyvolaná zářením (např.
slunečním); f-á reakce fotosyntéza v
rostlinách; fotochemicky přísl.
fotochrom, -u m (ř) polygr. fotolitografický
tiskový proces, jehož tiskové prvky tvo-
ří asfaltová vrstva na litografickém zr-
něném kameni; fotochromický příd.: tech.
fé sklo citlivé ke světlu
fotochromatický [-ty-] příd. (ř) odb. měnící
spektrální propustnost podle intenzity
dopadajícího světla
fotochromie, -e ž (ř) fol. barevná fotografie
fotoionizace [-tojony-], -e ž (ř) fyz. ioniza-
ce způsobená světlem: f. plynu
fotoizometrizace, -e ž (ř) fyz., chem. změna
fyz. i chem. vlastností struktury ozáře­
né sloučeniny bez změny molekulární
hmotnosti
fotojaderný příd. (ř + č) fyz. f-á reakce vyvo-
laná účinkem záření gama
fotokamera, -y ž (ř + I < ř) fol. fotografický
přístroj, fotografický aparát
fotokartograf, -a m (ř) konstruktér map na
základě fotogrammetrie
fotokartograf, -u m (ř) odb. přístroj k využí-
vání let. snímků pro mapování, univer-
zální fotogrammetrický vyhodnocovací
přístroj
fotokatalýza, -y ž (ř) chem. zvýšení rychlos-
ti někt. chem. reakcí účinkem záření
fotokatoda, -y ž (ř) fyz., eltech. katoda, u níž
dochází k fotoemisi
fotokeramika, -y ž (ř) keramické (zvl. por-
celánové) výrobky s obrázky přenese­
nými fot. metodou
fotokineze, -e ž (ř) biol. pohyb organizmů
vyvolaný změnou intenzity světla (např.
únik hmyzu po zvednutí předmětů po-
skytujících úkryt); fotokinetický [-ty-]
příd.
fotoklystron, -u m(ř) eltech. elektronka slou-
žící k demodulaci koherentmllo záření
242
fotokoagulátor, -u m(ř + I) med. světelný ko-
agulátor
fotokomora, -y ž(ř+ I < ř) místnost se zaří­
zením pro vyvolávání fotografií 1
fotokonduktivita [-ty-], -y ž (ř + I) fyz., eltech.
vodivost někt. polovodičů působením
světla
fotokopie, -e ž (ř + I) kopie (obrazu, tisku ap.)
zhotovená fotochemickým způsobem
fotokroužek, -žku m (ř + č) hovor. fotografic-
ký kroužek
fotokulomet, -u m (ř + č) voj. speciální fil-
movací přístroj pro kontrolu zamíření
a střelby, uŽív. při výcviku i při ostré
střelbě z letounu, tanku ap.
fotolaborant, -a m (fotolaborantka, -y ž)
(ř + I) kdo pracuje ve fot. laboratoři
fotolaboratoř, -e ž (ř + I) fotografická labo-
ratoř
fotolitograf, -am (fotolitografka, -y ž) pra-
covm1c ve fotolitografii
fotolitografický příd. k fotolitografie, k fo-
tolitograf: polygr. f. papír
fotolitografie, -e ž (ř) polygr. litografie, při
níž je obraz na litografický kámen pře­
nesen pomocí fotografie; eltech. techno-
logický způsob výroby integrovaných
obvodů
fotoluminiscence [-ny-], -e ž (ř + I) fyz., el-
tech. luminiscence vyvolaná světelným
zářením (vyuŽív. např. v zářivkách a lu-
minoforech)
fotolýza, -y ž (ř) chem. fotochemický rozklad
látky účinkem záření, tj. fotonů:f. vody;
fotolytický [-ty-] příd.
fotomatrice, -e ž (ř + u < f) polygr. negativní
n. pozitivní obraz písmena, číslice, znač­
ky n. interpunkčního znaménka zhoto-
vený fot. cestou na skle n. na jiném prů­
hledném materiálu; fotomatricový příd.:
f. kotouč; f. pás
fotomechanika [-ny-], -y ž (ř) polygr. tech-
nika zhotovení tiskové desky fotome-
chanickým způsobem; fotomechanický
příd.: polygr.f. způsob mechanický pomo-
cí fotografie; f-á reprodukce; f-é sázení
fotosázení
fotometeor, -u m (ř) meteor., astro světelný jev
v atmosféře (duha, halové jevy aj.) vzni-
kající odrazem, lomem, ohybem n. in-
terferencí slunečního, popř. měsíčního
světla
fotometr, -u m (ř) opl. přístroj k měření hod-
not světelných veličin (světelného toku,
jasu, teploty, barvy)
fotometrický příd. odb. k fotometrie, k fo-
tometr: f. důkaz; f-á titrace; opl. f-é jed-
notky uŽív. k měření světla; astro f-á pa-
ralaxa paralaxa hvězdy stanovená z roz-
dílu absolutní a vizuální hvězdné veli-
kosti s uvážením mezihvězdné absorp-
ce; fotometricky přísl.
fotometrie, -e ž (ř) 1. opl. obor zabývající
se měřením světelných veličin (inten-
zity světla, osvětlení ap.) 2. krim. foto-
grafování umožňující zjistit ze snímku
rozměry a vzdálenosti 3. chem. způsob
fotopolymer
stanovení látek založený na srovnávání
n. měření intenzity světla pohlceného
n. vyzářeného určovanou látkou
fotomodelka, -y ž (ř + it) modelka fotogra-
fovaná pro časopisy, reklamy ap.
fotomontáž, -e ž (ř + f) spojení několika fot.
snímků n. jejich částí, popř. s jinými vý-
razovými prostředky, v nové výtv. dílo;
fotomontážní příd.
fotomorfóza, -y ž (ř) bot. tvarové změny
rostlinných orgánů působené světlem n.
fotoperiodou
fotomozaika, -y ž (ř + it) geod. fotoschéma
foton, -u m (ř) jad. fyz. částice zprostředkují­
cí elektromagnetickou interakci; foto-
nový příd.: f. plyn; fyz. f-é záření fotony
tvořené elektromagnetické záření
fotonásobič,-e m(ř +č) fyz. elektronická sou-
částka sloužící k detekci velmi nízkých
světelných toků, fotoelektrický násobič
fotonastie [-ty-], -e ž (ř) bol. mno růstové po-
hyby rostlinných orgánů vyvolané změ­
nou intenzity osvětlení n. střídáním
světla a tmy
fotoneutron, -u m (ř + 1 + ř) jad. fyz. neutron
vyražený z jádra při fotojaderné reak-
ci; fotoneutronový příd.: f-á reakce
fotonka, -y ž (ř) fyz., eltech. fyz. čidlo, v němž
se využívá vnější, vnitřní n. hradlový
fotoelektrický jev, fotoelektrický člá­
nek: emisníf. druh diody, v níž je zdro-
jem elektronového proudu fotokatoda;
odporová f.;- fotonkový příd.
t
fotonový foton
fotoodpor, -u m (ř + č) eltech. fotoelektrická
součástka využívající fotoelektrickou
vodivost v polovodičích, fotorezistor
fotopapír, -u m (ř +u < ř) fol. fotografický pa-
pír
fotoperioda, -y ž (ř) biol., bol. počet hodin
světla v průběhu 24 hodin
fotoperiodicita [-dy-], -yž(ř) biol., bol. perio-
dické změny v délce osvětlené a tmavé
části dne ovlivňujícífyziol. funkce živo-
čichů, reakce rostliny (čas květu, plod-
nost, opad listů); fotoperiodický příd.:
f-á reakce rostlin
fotoperiodizmus [-dy-], -mu m (ř) biol., bol.
regulační mechanizmus řídící vývoj or-
ganizmu v závislosti na fotoperiodě
fotopický příd. (ř) fyziol. f-é viděnívidění oka
adaptovaného na světlo, denní vidění
fotoplán, -u m (ř + I) geod. obraz rovinatého
území vzniklý překreslením n. přefoto­
grafováním let. snímku, upravený do
urč. měřítka
fotoplanimetr [-ny-], -u m (ř + I + ř) geod. pří­
stroj k měření velikosti nepravidelných
ploch založený na fotoelektrickém prin-
cipu, fotoelektrický planimetr
fotoplastika [-ty-], -y ž (ř) polygr. forma tis-
ku získaná fot. cestou; fotoplastický
příd.: sklář. f-é sklo chemicky zpracova-
telné fotosenzitivní sklo
fotopolymer, -u m (ř) polygr. plast měnící
účinkem světla své vlastnosti, uŽív. ke
zhotovování tiskových forem
fotopolymer(iz)ace
fotopolymer(iz)ace, -e ž (ř) fyz. polymerace
způsobená účinkem záření
fotoprodukt, -u m (ř + I) odb. látka vznikají-
cí při chem. reakcích v urč. látkách vli-
vem ultrafialového záření
fotoproton, -u m (ř) jad. fyz. proton vyražený
z jádra atomu při fotojaderné reakci
fotopřístroj, -e m (ř + č) fotografický přístroj,
fotoaparát
fotopsie, -e ž (ř) med. subjektivní vnímání
světelnýchjevů v oku při chorobách oč­
ního nitra
fotoreakce, -e ž (ř + I) biochem. reakce, jejíž
průběh podstatně závisí na energii zís-
kané absorpcí elektromagnetického zá-
ření (např. fotosyntéza u rostlin)
fotoreaktivace [-ty-], -e ž (ř + I) opl. vzájem-
né působení jednotlivých spektrálních
oblastí opt. záření
fotorecepce, -e ž (ř + I) odb. přijímání a zpra-
cování světelných podnětů
fotoreceptor, -u m (ř + I) biol. fy specializo-
vané buňky reagující na světelné pod-
něty
fotoredukce, -e ž (ř + I) biol. zvláštní forma
fotosyntetické asimilace kysličníku
uhličitého u někt. bakterií, zelených řas
a sinic, uskutečňovaná přejatou zářivou
energií
fotoreklama, -y ž (ř + I) světelná reklama
užívající fotografie
fotorelé ueskl. s (ř + f) eltech. fotoelektrický
článek se zesilovačem a relé reagující
na světlo
fotoreportáž, -e ž (ř + f) soubor fotografií pro-
vázený textem, vytištěný v novinách n.
časopisech, fotografická reportáž
fotoreportér, -a m (fotoreportérka, -y ž)
(ř + f) reportér fotograf; fotoreportérský
příd.
fotoreprodukce, -e ž (ř + I) 1. reprodukční
technika pomocí fotografování 2. foto-
grafická reprodukce; foto reprodukční
příd.: odb. f. způsob; f. přístroj sloužící
k snímkování předloh originálů n. před­
mětů, jejichž vyobrazení se má repro-
dukovat tiskem
fotorespirace, -e ž (ř + I) bol. oxidace části
produktů fotosyntézy u rostlin s foto-
syntetickým cyklem
fotorezist, -u m(ř + I) eltech. látka, jejíž chem.
vlastnosti (nejč. rozpustnost) se mění
v závislosti na osvětlení, užívaná např.
při výrobě plošných spojů n. elektronic-
kých integrovaných obvodů
fotorezistor, -u m (ř + I) odb. fotoodpor
fotoromán, -u m (ř + f) publ. fotografický se-
riál spojený s liter. přiběhem, fotogra-
fická obdoba komiks
fotosazba, -y ž (ř + č) polygr. sazba (písmo-
vých, číselných aj.) znaků vytvářená
světlem na fotograficky citlivém mate-
riále (bez použití písmoviny); fotosaz-
bový příd.: f-á montáž
fotosázecí příd. polygr. f. stroj, přístroj slou-
žící k výrobě fotosazby
fotosázení, -í s polygr. zhotovování fotosaz-
243
by na fotosázecím stroji n. přístroji, fo-
tomechanické sázení
fotosenzibilita, -y ž (ř + I) chem., med. citli-
vost na světlo, fotosenzitivita
fotosenzibilizancia, -ií s mno (ř + I) odb. látky
zvyšující citlivost a reakci tkáně (kůže)
na světelné paprsky
fotosenzitivita [-ty-], -y ž (ř + I) odb. citli-
vost na světlo, fotosenzibilita; fotosen-
zitivní [-ty- i -tý-] příd.: sklář.f. sklo citli-
vé ke krátkovlnému záření, schopné vy-
tvořit latentní obraz, kt. se vyvíjí tepel-
ným zpracováním
fotosféra, -y ž (ř) astro vrstva hvězdné atmo-
sféry, v níž se vytváří absorpční spekt-
rum; sluneční f. nejnižší sluneční vrst-
va
fotoschéma, -tu s (ř) geod. slepené svislé let.
snímky n. jejich části sloužící k hrubé
orientaci, fotomozaika
fotoska, -y ž (ř) film. fot. reprodukce filmové
scény n. představitelů filmu (pro reklam-
ní účely)
fotoskica, -i ž (ř + it) odb. fot. obraz krajiny
vzniklý spojením řady neupravených
let. snímků urč. území, sloužící k ori-
entaci
fotostat, -u m (ř + I) bol. přístroj vylučující
vliv normálmbo jednosměrného osvět­
lení na rostliny
fotostimulace [-ty-], -e ž (ř + I) med. dráždě­
ní světelnými impulzy
fotostimulátor [-ty-], -u m (ř + I) med. pří­
stroj pro stimulaci zraku pomocí svě­
telných impulzů, uŽív. v neurologii
fotosyntetizovat [-ty-] ued. bol. uskutečňo­
vat fotosyntézu
fotosyntéza, -y ž (ř) biol., chem. základní me-
tabolický pochod fotoautotrofních orga-
nizmů (zelených rostlin, řas, sinic a fo-
tosyntetizujících bakterií), při němž se
využívá světelné energie k syntéze or-
ganických látek z oxidu uhličitého a
vody; fotosyntetický [-ty-] příd.: bol. f-á
asimilace fotoasimilace; f. cyklus; zeměd.
f. efekt zemědělské měřítko schopnosti
plodin ukládat ve sklizni sluneční ener-
gii vyjádřenou v kaloriích
fototaxe, -e ž (ř) biol. lokomoční pohyby niž-
ších organizmů jako reakce na světelný
stimul a jako snaha zaujmout polohu,
místo s osvětlením vhodným pro foto-
syntézu; fototaktický [-ty-] příd.: biol.f-é
pohyby
fototéka, -y ž (ř) odb. sbírka fot. snímků;
místnost n. budova, kde je tato sbírka
uložena
fototelegrafie, -e ž (ř) sděl. tech. elektr. pře­
nášení obrazů na dálku telegrafickou
cestou, obrazová telegrafie; fototele-
grafní příd.: sděl. tech. f přístroj přenáše­
jící obrazy na dálku telegrafickou ces-
tou; fototelegrafický příd.: f přenos; fo·
totelegraficky přísl.
fototelegram, -u m(ř) sděl. tech. obrázek, plán
ap. přenášené fototelegrafními přístroji
fototeodolit, -u m(ř) geod. fotogrammetrická
fox
komora vybavená teodolitem k měření
vodorovných i výškových úhlů
fototerapie, -e ž (ř) med. léčba účinky svě­
telného záření, světloléčba
fototermální příd. (ř + I) fyz. f. přeměna pře­
měna zářivé energie (např. sluneční)
v energii tepelnou
fototermometrie, -e ž (ř) fyz. metoda umož-
ňující zjišťovat fot. cestou rozmístění
teploty na povrchu těles
fototisk, -u m (ř + č) polygr. zasl. fotomecha-
nický způsob rozmnožování
fototitulkový [-ty-] příd. (ř + I) fol. f. přístroj
promítací přístroj sloužící k zhotovo-
vání titulků
fototopografie, -e ž (ř) geol. zhotovování to-
pografických map z fot. snímků
fototranzistor, -u m (ř + a < I) eltech. plošný
tranzistor, ve kt. dochází ke změně prou-
du vlivem světelného záření, uŽív. v au-
tomatických zařízeních a ve výp. tech.;
fototranzistorový příd.
fototrof, fototrof- t fotoautotrof, foto-
autotrof-
fototropický příd. k fototropie, k fototropiz-
mus: f-é pohyby rostlin
fototropie, -e ž (ř) chem. změny barvy účin­
kem světla; biol. reakce buněk na světlo;
fototropní příd.: biol. f. organizmus
fototropizmus, -mu m(ř) bol. orientační růs­
tový pohyb rostlin vyvolaný světlem
fototropní T fototropie
fototypie, -e ž (ř) polygr. zasl. světlotisk; fo-
totypický příd.
fototyristor, -u m (ř + a) fyz. světlem řízený
polovodičový usměrňovač
fotovizuální příd. (ř + I) astr.f velikost hvězd­
ná velikost určená z fot. snímků s efek-
tivní vlnovou délkou, kt. je blízká efek-
tivní vlnové délce citlivosti lidského oka
fotovodič, -e m (ř + č) fyz. polovodič s odpo-
rem v závislosti na osvětlení
fotovodivý příd. (ř + č) fyz. měnící odpor
v závislosti na osvětlení; fotovodivost,
-i ž fyz. vodivost závislá na osvětlení
fotovoltaický příd. (ř + Vl) fyz. fotoelektric-
ký: f. jev; f-á přeměna
fotoxylografie, -e ž (ř) polygr. dřevorytecká
technika, při níž je podkladem fotografie
kopírovaná z negativu na dřevěnou desku
fotozinkografie, -e ž (ř +u + ř) polygr. řidč. vý-
roba štočků pro tisk z výšky s použitím
fotomechanického přenosu obrazu na
zinek leptaný na netisknoucích místech
fotr, -a m (u) ob. 1. často zhrub. otec 2. expr.,
často hanl. starší, zprav. dobromyslný, po-
hodlný muž; fotrovsky přísl.
foundlanský [faundlen-], fundlandský
příd. (Vl) kyuol. f. pes novofoundlandský
fourierista [fu-], -y, fourierovec, -vce m
stoupenec fourierizmu
fourierizmus [fu-], -mu m (Vl) polit. směr
utopického socializmu založený v 19.
stol. F. M. Ch. Fourierem
fovea, -ey ž (I) anat. kruhová jamka; foveál-
ní příd. anal. jamkovitý
fox, -u m(a) tan. foxtrot
 foxhound
foxhound [-haund], -a m (a) kyuol. hladký
krátkosrstý, bíle, černě a hnědě zbarve-
ný lovecký pes ze skupiny honičů
foxteriér, -a m (a) kyuol. hladkosrstý n. drs-
nosrstý lovecký pes bílé barvy s černý­
mi n. hnědými skvrnami
foxtrot, -Um(a)tan. společenský tanec amer.
pův., rychlejšího pochodového tempa ve
čtyřčtvrtečním taktu; taneční skladba k
němu, fox; foxtrotový přfd.
foyer [foajé i foajér], -u [-jéru] mi ueskl. s (t)
1. předsálí v divadle, koncertním sále,
kině ap. sloužící k společenskému sty-
ku a osvěžení o přestávkách 2. (pův.)
prostor s ohništěm
fp hud. zn. pro fortepiano
f zn. pro frank
Fr chem. zn. pro francium
fra zkr. (it) bratr (před jmény mnichů)
fragile příd. (ueskl.) (I) pošt.. obch. křehké, roz-
bitné
fragilita, -y ž (I) kniŽ. křehkost: f skla; med.
lomivost (kostí, cév)
fragilní přfd. (I) kniŽ. křehký, lámavý: f skle-
něné ozdoby
fragment, -u m (I) kniŽ. 1. část, zlomek, díl;
odb. neúplně dochované n. nedokonče­
né uměl. dílo 2. nedokončený tisk kni-
hy v tiskámě
fragmentace, -e ž (I) kniŽ. (roz)dělení na čás­
ti: biol. způsob vegetativního rozmnožo-
vání někt. organizmů rozpadem na ně­
kolik částí (např. bakterie, někt. řasy); geu.
příčné rozštěpení chromozomu na dvě n.
více částí; jad. fyz. jaderná reakce, při níž
se jádro drobí na produkty složené z více
nukleonů; hom. rovnoměrná kusovitost
rubaniny
fragmentární příd. (I) kniŽ. zlomkovitý, úryv-
kovitý; fragmentárně přfsl.; fragmen.
tárnost, -i ž
fragmoplast, -u m (I + ř) bot. soudečkovitý
útvar v rostlinných buňkách při nepří­
mém dělení buněčného jádra po ukon-
čení pohybu chromozomů v místě, kde
vzniká přehrádka (nová buněčná stěna)
fragmospora, -y ž (I + ř) bot. výtrus s dvě­
ma n. více přehrádkami
fragmozom, -u m (I + ř) biol. útvar vzniklý
nahromaděním cytoplazmy kolem mi-
totické figury při dělení buněk; měchý­
řek s materiálem pro stavbu buněčné
stěny nahromaděným v místě budoucí
přehrádky
fracht, -u m(genu) obch. 1. nájem lodního pro-
storu 2. smlouva uzavřená pro tento ná-
jem
fraj přísl. (u) zast. ob. volně, svobodně; fraj
přfd. (ueskl.) zast. ob. volný, svobodný
frajer, -a m (u) ob. expr. 1. naparáděný, oká-
zale se chovající mladI'k, obletující ženy
2. i uář. milenec, nápadník; frajerský
přfd.; frajersky přfsl.; frajerství, -í s
frajerka, -y ž (u) ob. expr. 1. parádivá dívka
n. žena 2. i uář. dívka, milenka
frajeřina, -y ž ob. expr. frajerské chování,
vystupování, frajerství
244
frajeřit ued. ob. expr. dělat frajera I
frajle, -e ž (u) zast. ob. a hanl. slečna
frajmaur, frajmauer, -a m(u) zast. svobod-
ný zednář; frajmaurský přfd.
frajtr, -a m (u) zast. voj. slang svobodník
frak, -u m (f < a) 1. černý pánský slavnostní
oděv skládající se z kabátu se šosy s pra-
voúhle, k pasu vystřiženými přednice­
mi, z kalhot bez záložek a bílé pikové
vesty, bílé vázanky a cylindru: Oob. expr.
ddt někomu na f nabít mu, porazit ho;
dostat na f utrpět porážku, být bit 2.
fraky, -ů m pornu. ob. expr. okolky: Ojaké-
pakf; nedělat s někým žddnéf; frako-
vý přfd. řidč. k I: fé kalhoty k fraku
frakce, -e ž (I) 1. polit. (v parlamentu) sku-
pina poslanců patřících k jedné polit.
straně 2. polit. útvar, skupina uvnitř po-
lit. strany, organizace s odchylným pro-
gramem: f menševiků; pravd, levd f 3.
marx. polit., hanl. (v totalitních stranách)
struktura, kt. je objektem represe 4. chem.,
tech. část oddělená ze směsi látek destila-
cí, srážením, krystalizací n. jinými sepa-
račními procesy, podI1 5. odb. jednotlivé
složky, suroviny, zeminy ap.: hom.f vzor-
ků; stav. f zeminy; frakční přfd.: polit. f
skupina, činnost; - chem. vícestupňový,
uskutečňující se n. probíhající postupně,
po frakcích (ve význ. 4):f destilace při
níž se jímají jednotlivé složky směsi n.
roztoku kapalin lišící se bodem varu; f
krystalizace při kt. se ze směsi postupně
oddělují látky s rozdílnou rozpustností;
frakčně přfsl.
frakcionace, -e ž 1. biol. rozdělení obsahu
buňky na jednotlivé části (frakce 5) od-
povídající jednotlivým buněčným slož-
kám2. chem. řidč. frakční destilace:f škro-
bu
frakcionář, -e m marx. polit., hanl. stoupenec
n. zakladatel frakce 2, 3; frakcionář­
ský příd.: f-d opozice; frakcionářsky
přfsl.; frakcionářství, -í s
frakcionování, -í s (I) tech.f vldknin rozdě­
lování vláknin (buničiny, dřevoviny) na
několik složek podle urč. hledisek (např.
podle délky a tvaru vláken)
frakcionovaný příd. 1. biol. přerušovaný,
dělený: fd sterilace 2. chem. řidč. získa-
ný frakcionací 2: f-d destilace, satura-
ce
frakcionovat ued. i dok. (- ; co) polit. řidč. vy-
tváře~ vytvořit frakce I v polit. straně
frakční i frakce
t
frakový frak
fraktalizace, -e ž (I) ekou. (roz)dělení vel-
kého podniku na menší samostatně hos-
podařící jednotky
fraktil [-ty-], -u m (I) stat. charakteristika po-
lohy rozložení náhodné veličiny, obec-
ný kvantil
fraktografie, -e ž (I + ř) hut. popisná metoda
uŽív. při hodnocení morfologie lomo-
vých ploch
fraktokumulus, -lu m (I) meteor. oblak dru-
hu kumulus s potrhanými okraji
frankfurtský
fraktostratus, -tu m (I) meteor. potrhaný ob-
lak druhu stratus
fraktura, -y ž (I) 1. med. zlomenina 2. polygr.
lomené renesanční (něm.) písmo s ost-
rými lomenými i oblými tahy, odvoze-
né z písma gotického, dnes uŽív. pro ti-
tulky, reklamu ap.; frakturní, fraktu-
royt přfd.
fraky T frak 2
frambezie, -e ž(t) med. (ve vlhkých tropech)
infekční kožní onemocnění svým prů­
během podobné syfilidě
framykoin, -u m(um) farm., med. antibiotikum
s širokým baktericidním účinkem, uŽív.
ve formě zásypu a masti k léčení lokál-
ních (zejm. stafylokokových) infekcí
franciska, -y ž (Vl) archeol. zbraň na dlou-
hém topůrku (nazv. podle germ. kmene
Franků)
francium, -ia s (Vl) chem. radioaktivní pr-'
vek ze skupiny alkalických kovů, zn. Fr
(nazv.!Odle Francie)
francký franský
francouzský přfd. (Vl) k Francie, k Francouz:
odb. f-é písmo ozdobné písmo s oblými
tvary, uŽív. např. v kartografii, okrouh-
lé; zahr. f park se záhony upravenými
do geometrických obrazců a se zastři­
ženými keři a stromy; bot. tamaryšekf;
rebarbora f-d; růže fd; kuch. f-d kuchy-
ně s převahou zeleniny, paštiček, sma-
žených brambor ap.: karet. fé karty se
čtyřmi barvami (kříže, piky, kára, srd-
ce) o 52 listech, uŽív. při bridži, remy
aj.; sport. f skok překážka uŽív. při pře­
kážkových koňských dostizích; zeměd. f
voldč staré plemeno holuba domácího
ze skupiny voláčů;f klusdk kůň velkých
klusových schopností; tech. f klíč šrou-
bový klíč s jednou čelistí pevnou a dru-
hou pohyblivou (pouŽív. zvl. na montá-
žích); f-é okno sahající až k podlaze n.
končící těsně nad ní; text. f stdvek
okrouhlý pletací stroj s háčkovými jeh-
lami vodorovně uloženými v otočném
jehelním věnci; francouzsky přfsl.
francovka, -y ž (Vl) lihový roztok silic
s mentolem a jinými přísadami k ma-
sážím a osvěžení pokožky
franchising [frenčizi-], -u m (a) ekou. způ­
sob financování průmyslového a obch.
podnikání úplatným přenesením práva
na používání ochranné známky a jmé-
na zavedeného podniku na jiný podnik;
obch. prodej, podnikání v licenci
frank, -u m (Vl) franc., belg., švýc. jednot-
ka měny; platidlo této měny, zn. fr (nazv.
podle vyobrazení franc. krále); franko-
vý příd.:f-d měna
frankatura, -y ž (u < it) 1. poplatek za do-
pravu poštovní zásilky, výplatné (pošt.)
2. filat. hromadné poštovní ceniny pou-
žité k vyplacení zásilky
frankfurtský přfd. (Vl) k Frankfurt nad Mo-
hanem (město v SRN): filoz., sociol. f-d
škola představující kritickou teorii v
sociologii; potr. f-é pdrky jemné, šťav-
frankincenze
naté; kuch. f-á pečeně plněná frankfurt-
skými párky; vod.f-á píšťala přístroj pro
měření polohy hladiny podzemní vody
v sondách zvukem
frankincenze, -e ž (a) odb. klovatina ze stro-
mu Boswellia carteri, uŽív. ve farma-
cii, parfumerii a jako kadidlo
frankista, -y m stoupenec frankizmu
frankistický [-ty-] přfd. k frankizmus, k fran-
kista
frankizmus, -mu m (Vl) šp. fašistický re-
žim vedený diktátorem Frankem, falan-
gizmus
franklin, -u m (Vl) fyz. zast. jednotka elektr.
náboje (nazv. podle amer. politika a pří­
rodovědce B. Franklina)
franklinit [-ny-], -u m(Vl) miner. nerost oxid
zinečnatoželezitý s manganem (nazv.
podle amer. politika a přírodovědce
B. Franklina)
franko přfsl. (it) dopr. platební záznam (dolož-
ka), podle kt. odesílatel hradí urč. sumu
(až do místa určemj, vyplaceně: f hra-
nice kdy odesílatel hradí náklady až na
státní hranice, vyplaceně hranice;f sklad
kdy odesílatel hradí přepravnéaž do skla-
du, vyplaceně sklad; franko přfd. (ueskl.):
f cena výrobku, ve kt. je započítáno
i přepravné průměrnou sazbou
franko· (Vl) v slož. první část s výzu. Francouz,
Francie, francouzský
frankom, -a m (Vl) přítel, stoupenec Fran-
couzů a všeho francouzského; franko-
fI1ský přfd.
frankomství, -í s (Vl + ř) záliba ve všem,
co je francouzské
frankofob, -a m (Vl + ř) nepřítel, odpůrce
Francouzů a všeho francouzského
frankofobie, -e ž (Vl + ř) nepřátelský po-
stoj, nepřátelská zaujatost proti Fran-
couzům a všemu francouzskému, fran-
kofobství
frankofobský přfd. k frankofobie, k fran-
kofob
frankofobství, -í s (Vl + ř) frankofobie
frankofonní přfd. (Vl + ř) f země v kt. se uží-
vá francouzštiny jako dorozumívacího
jazyka spisovného, popř. úředního
frankolin, -a m (I) zool. menší pestře zbar-
vený pták rodu Francolinus, podobný
koroptvi, žijící v Africe a již. Asii
frankoman, -a m (Vl + ř) nekritický obdivo-
vatel Francouzů a všeho francouzského
frankomanie [-ny-], -e ž (Vl + ř) nekritický
obdiv k Francouzům a všemu francouz-
skému
frankomanský přfd. k frankomanie, k fran-
koman
frankomanství, -í s (Vl + ř) frankomanie
frankonit [-ny-], -u m (?) odb. uměle akti-
vovaná hlinka uŽív. při rafinaci ropných
olejů k adsorpci nečistot
frankotyp, -u m(podle firemní zu.) pošt., filat. 1.
výplatní stroj frankující dopisy a jiné
pošt. zásilky razítkováním (zn. Franko-
typ) 2. slang značka nahrazující výplatní
známku (natištěná výplatním strojem)
245
frankovací přfd. určený, sloužící k franko-
vání: pošt. f stroj výplatní
frankovaný přfd. takový, kt. byl frankován,
vyplacený: pošt.f dopis; f-d zdsilka
frankovat ued. i dok. (it) pošt. (co) vyplácet,
vyplatit pošt. zásilku zprav. nalepením
pošt. známek: f dopis
frankovka, -y ž (Vl) zeměd. jedna z nejlep-
ších odrůd pozdně zrající révy; červené
víno z této révy
frankový t frank
franktirér [-ty-], -a m(l)hist. 1. (ve Francii
za prusko-franc. války 1870-71) bojov-
ník v týlu nepřítele 2. franc. partyzán za
2. svět. války
franský, francký přfd. k Frank, k Franky:
f-ská říše raněfeudální stát v 5.-9. stol.
na území dnešní Francie a záp. a střed­
mllo Německa; zeměd. f skot jednoba-
revné žluté plemeno chované v SRN
franšíza, -y ž(a) 1. obch., práv. část škody, kt.
hradí pojištěný ze svého: integrální(pod-
míněná) f; absolutní f 2. obch. osvobo-
zení zboží od celních n. jiných poplat-
ků; listina o tom
františkán, -a m (Vl) člen mendikantského
řádu, který se vyvinul z řádu minorit-
ského, založeného Františkem z Assisi;
františkánský přfd.:f kldšter
frapantní přfd. (I) kniž. bijící do očí, nápad-
ný, překvapivý: f rozdíl; frapantně
přfsl.; frapantnost, -j ž
frapovatued. i dok.(t) řidč. hovor. (koho, 4. p.) pře­
kvapovat, překvapit
frasn, -u m (Vl) geol. stratigrafický stupeň
svrchního devonu (nazv. podle belg.
města Frasne)
fraška, -y ž(it) 1. veselohra s drsnou komi-
kou zobrazující živě situace a zápletky
z každodenního života 2. expr., hanl. ne-
důstojné, nesmyslné, tragikomické jed-
nání, dění, komedie 4 3. žert. komický
výjev ap.; fraškový příd.
fráter, -a, řidč. -tra m (I) mnich laik (bez
kněžského svěcem'); hanl. kněz; fráter-
ský přfd.: f hábit
fraternita [-ny-), -y ž (1) 1. řidč. kniŽ. bratr-
ství: f a egalita (z hesla Franc. revolu-
ce) 2. mst. řemeslnické n. živnostenské
sdružení, bratrstvo, jednota
frátrie, -e ž (ř) mst. organizační jednotka ro-
dového zřízení vzniklá rozdělením pů­
vodního rodu na další rody spojené pří­
buzenskými, ekon., obrannými aj. zájmy
fraucimor, -u m(u) zast.l. ženské služebnic-
tvo a dvorní družina královny n. šlech-
tičny; přeu. expr. družina, průvod žen vů­
bec 2. ženský pokoj
fraus, -e ž (I) práv. 1. podvod 2. zlý úmysl
pachatele trestného činu
fráze, -e ž (ř) 1. nadnesené, bezobsažné, ne-
opravdové, otřelé vyjádření, floskule:
konvenční, společenská f; haul. novi-
ndřská, politická f 2. ustálené spojení
slov, slovní obrat, úsloví, rčení: sou-
strastná f; liugv. větný úsek, úsek pro-
mluvy; (v generativní gramatice) bez-
free clinic
prostřední složka: nomindlní, verbálníf
3. hud. samostatný úsek hud. myšlenky
frazém, -u m (ř) liugv. ustálené spojení slov-
ních tvarů, v němž alespoň jeden tvar
má jedinečnou funkci a význam spojení
není přímo odvoditelný z významů tva-
rů, frazeologické spojení (slov)
frazeolog, -a m (frazeoložka, -y ž) odbor-
ník ve frazeologii
frazeologický přfd. k frazeologie, k frazeo-
log: liugv. f-é spojení (slov) ustálené spo-
jení slov s vlastním významem (souslo-
ví, rčení, pořekadlo, přirovnání, příslo­
ví ap.), frazém; f slovn{k; f význam; f-á
homonymie (např. lízat smetanu v pří­
mém i přeneseném smyslu); frazeolo-
gicky přfsl.; frazeologičnost, -i ž
frazeologie, -e ž (ř) 1. lingv. soubor frazémů
v slovní zásobě urč. jazyka 2. nauka
o nich 3. hovor. soubor obratů, ustálených
frází a výrazů někt. oborů: obchodní f
frazeologizace, -e ž Hugv. vznikání frazé-
mů, přeměna slovního spojení ve fra-
zém; frazeologizační přfd.
frazeologizmus, -mu m (ř) lingv. zast. frazém
frazeologizovat se ued. i dok. lingv. stávat se,
stát se frazémem
frazeonym, -u m (ř) pseudonym, v němž je
autor označen opisem (např. ten, který
se neumí smát)
frazér, -a m (ř) řidč. expr., hanl. frázista
frazérství, -í s (ř) expr., hanl. záliba v bezob-
sažné, nadnesené řeči, ve frázích, fra-
zérský způsob vyjadřování
frázista, -y mexpr., hanl. kdo si libuje v prázd-
né, bezobsažné, nadnesené řeči, ve frá-
zích
frázování, -í s (ř) odb. členění na urč. celky:
liugv. členění promluvy na větné úseky
pomocí pauz a melodie i pomocí rozlo-
žení přízvuků a důrazů; liter. členění ver-
še rozložením slovních celků; hud.· čle­
nění melodie skladby v menší samostat-
né celky, fráze 3
frázovat ued. Hugy., hud. provádět frázování
frázovitý přfd. libující si ve frázi I, povrch-
ní, planý, nabubřelý, bombastický; frá-
zovitě přísl.; frázovitost, -i ž
frázový přfd. (ř) lingv.f-á gramatika (z gene-
rativního hlediska) obsahující soubor
přepisovacích pravidel, na jejichž zá-
kladě je řetěz lingv. jednotek genero-
ván, analyzován a rozkládán na jednot-
livé složky, tzv. verbální a nominální
frázi
freatický [-ty-] přfd. (ř) vod., geol.f-á voda pod-
zemní voda v malých hloubkách pod po-
vrchem, dosažitelná mělkými studnami
free a10ngside ship [frí elongsajd šip] (a)
ekou. doložka mezinár. trhové smlouvy,
podle níž prodávající odpovídá za nákla-
dy dopravy a pojištění zboží až k boku
lodi v přístavu (zkr. FAS)
free clinic [frí klinik] ueskl. ž (a) (v záp. Ev-
ropě, USA ap.) centrum pro somatické a
psychoterapeutické léčení lidí závislých
na drogách
 freeholder
freeholder [fn'houldr], -dram(a)hist. (ve stře­
dověku) svobodný vlastník pozemkové-
ho majetku v Anglii
free jazz [frí džez], free j-u m (a) hud. styl
džezu zbavený tradičních melodických,
rytmických a harmonických postupů,
volný džez
freemartin [frí-ty-], -a m (a) zeměd. zrůdné
tele, jedno z dvojčat, kt. je neplodné n.
jinak sexuálně defektní, jalovička
freemartinizmus [frí-tyny-], -mu m (a) ze-
měd., geu. neplodnost jalovic z porodů
různopohlavních dvojčat u skotu; abnor-
mita vývoje pohlavních orgánů u jalo-
vic majících v dospělosti vzhled kast-
rátů
free on board [fn' bórd] (a) ekou. doložka
mezinár. trhové smlouvy, podle níž pro-
dávající odpovídá za náklady dopravy
a pojištění zboží až na palubu lodi v pří­
stavu nalodění (zkr. FOB)
free on wagon [frí vegen] (a) ekou. doložka
mezinár. trhové smlouvy, podle níž pro-
dávající odpovídá za náklady dopravy
a pojištění zboží až do naložení na va-
gon v nakládací stanici
freetradizmus [fn'trejdy-], -mu m(a + I) poHt.
ekou. hospodářská politika požadující
svobodu obchodu bez zásahu státu
fregata, -y ž (it) lOĎ. (v 17. stol.) nejrychlejší
válečná plachetnice o třech stěžních s pl-
ným plachtovím; (nym') velkotonážní bo-
jová loď uŽív. zvl. k doprovodným úče­
lům; fregatní, fregatový příd.: voj. f-ní
kapitán (ve válečném loďstvu někt. stá-
tů) důstojnická hodnost odpovídající
hodnosti podplukovníka
fregatka, -y ž (it) zool. velký mořský pták
z řádu veslonohých, žijící v tropických
pobřežních oblastech
freibergit [fraj-], -u m(Vl) miner. odrůda te-
traedrltu s obsahem sthbra (nazv. podle
něm. města Freibergu)
frej, -e m (u) zast. a expr. zprav. mno milkování,
zálety: chodit na f-e
frejíř, -e m (frejířka, -y ž) zast. a expr. kdo
se oddává frejům, záletník; frejířský
příd.
frekvence, -e ž (I) 1. častost výskytu, čet­
nost: fyz., eItech. počet kmitů za jednotku
času, kmitočet; fyziol. f tepů, výdechů
jejich počet za minutu; film. počet ob-
rázků promítaných za sekundu; biol. po-
čet jedinců v třídách urč. souboru; Hugv.
f slov 2. ruch, provoz (zvl. v dopravě);
frekvenční příd.: sděl. tech. f modulace,
pásmo závislé na frekvenci I; - Hugv. f
slovník uvádějící frekvenci slov, popř.
jejich tvarů; frekvenčně přísl.
frekventační příd. (I) řidč. f vysvědčení do-
kládající návštěvu školy, kurzu ap.
frekventant, -a m (frekventantka, -y ž) (I)
kdo navštěvuje školu, kurz, přednášky
ap.; frekventantský příd.
frekventativní [-ty- i -tý-] příd. (I) Hugv. opa-
kovací: sloveso f frekventativum
frekventativum [-ty- i -tý-], -va s (I) Hugv.
246
sloveso vyjadřující děj opakovaný s od-
stínem pravidelnosti, obvyklosti, občas­
nosti n. dávné minulosti, expresivmllO
zabarvení, tvořené příponou -va- n.
-váva-, frekventativní sloveso
frekventovaný příd. vyznačující se hojnou
frekvencí 2, I: fá ulice rušná, často na-
vštěvovaná; -lingv.f tvar často užívaný;
frekventovaně přísl.; frekventovanost,
-i ž
frekventovat ued. (I) řidč. (co) pravidelně na-
vštěvovat (kurzy, přednášky ap.)
freletování, -í s (f) odb. falšování (ředění)
vína a jiných nápojů
FRELIMO zkr. (port: Freute de Liberta~ao de
Mo~ambique) Mosambická osvobozenec-
ká fronta
fréma, -y ž (a) tech. základní nepohyblivá
nosná část stroje, rám, stojan
fremitus, -tu m (I) kniŽ. chvění: med. f pec-
toralis [-ktorá-] chvění hrudní stěny při
hlasité řeči zjistitelné pohmatem
fremontit [-ty-], -u m(VI) miuer. velmi vzác-
ný šedobílý, místy červenavý trojklon-
ný nerost, fosforečnan sodíku, hliníku
a fluoru (nazv. podle naleziště Fremontu
v USA)
frenč, -e m (a) zast. voj. slang blůza se čtyhni
našitými kapsami zapínaná až ke krku
frenezie, -e ž (ř) 1. med. chorobná rozčile­
nost 2. kniŽ. bouřlivé nadšení; frenetic-
ký [-ty-] příd.: kniŽ. f potlesk bouřlivý;
freneticky přísl.
frenický [-ny-] příd. (ř) anat. bránicový, brá-
niční: f nerv
freno- (ř) v slož. první část s výzu. 1. bránice 2.
duch, mysl
frenokardie [-dy-], -e ž (ř) med. bolest v ob-
lasti srdečního hrotu jako následek kře­
čovitých stahů bránice
frenolog, -a m kdo se zabývá frenologií
frenologický příd. k frenologie, k frenolog;
frenologicky přísl.
frenologie, -e ž (ř) psych. teorie usuzující na
psychické vlastnosti člověka z tvaru
jeho lebky
frenoplegie, -e ž (ř) med. obrna bránice
freon, -u m(u < ř) chem.f- y fluorované a chlo-
rované uhlovodíky uŽív. v chladničkách
a aerosolových bombičkách; freonový
příd.
frescosecco [-koseko], -cca [-kal, -ka s (it)
výtv. nástěnná malba podmalovaná tech-
nikou fresky a dokončená teclniikou al
secco
freska, -y ž, fresko!, -a s (it) výtv. nástěnná
malba malovaná do čerstvé vlhké vá-
penné omítky anorganickými pigmen-
ty: štukové f-o; freskový! příd.: f-á mal-
ba; i též aH fresco
fresk0 2, -a s (it) text. řidší (pórovitá) vzduš-
ná, drsná vlněná obleková tkanina v
plátnové vazbě z ostře kroucených my-
kaných přízí; freskový2 příd.
fret, -u m(u) zast. ob. nouze, tíseň
fretka, -y ž (u) zool. drobná kunovitá šelma
rodu Putorius vzniklá domestikací
frézovat
tchoře světlého, uŽív. k lovu divokých
králíků
fretkovat ued. mysl. lovit divoké králíky
v norách pomocí fretek
fretum, -ta s (I) astr. tmavý protáhlý útvar
na Měsíci n. Marsu navazující na někt.
moře n. jezero, úžina
freudista [frojdy-], -y m stoupenec freudiz-
mu, freudovec
freudistický [frojdysty-] příd. k freudizmus,
k freudista, freudovský: psych.f-á kresba;
freudisticky přísl.
freudizmus [frojdy-], -mu m (Vl) 1. psych.
psych. a psychoterapeutický směr opí-
rající se o psychoanalýzu, zaměřenou
pův. na léčbu hysterie, později rozšíře­
nou na celou oblast nevědomí, pudové-
ho života, zejm. potlačených sexuálních
představa přání (nazv. podle rak. léka-
ře S. Freuda) 2. med. způsob léčení du-
ševních poruch založený na psycho-
analýze a psychoterapii v duchu tohoto
směru
freudovec [froj-], -vce m stoupenec freu-
dizmu, freudista; freudovský příd.: psych.
f-á psychoanalýza; freudovsky přísl.
fréza, -y ž (f) 1. tech. vícebřitý otáčivý ná-
stroj na obráběníkovových n. dřevěných
rovinných, popř. tvarovaných ploch:
válcová, kotoučová, drážkovacíf 2. stav.
stroj pro zemní práci: příkopováf; sně­
hová f; zeměd. pUdníf stroj na zpraco-
vání půdy s aktivním rotačním pohy-
bem pracovních nástrojů; drenážníf pro
hloubení drenážních rýh při melioraci;
frézový příd.: stav. f nakládač
frézař, -e m (frézařka, -y ž) dělník pracu-
jící s frézou n. na fréze; frézařský příd.
frézie, -e ž (f) bot. kosatcovitá vytrvalá byli-
na rodu Fressia s různobarevnými von-
nými nálevkovitými květy v jednostran-
ném květenství (klasu), pův. z již. Afri-
ky
frézizmus, -mu m (f) liter., zprav. haul. (po
r. 1945) naturalistická tendence v lite-
ratuře, vulgarizující odnož tzv. soc. re-
alizmu, vyzdvihující techniku, stroje (bez
účasti člověka a společnosti)
frézka, -y ž 1. zdrob. k fréza 2. tech. obrábě­
cí stroj, jehož podstatnou částí je vřete­
no, na něž se upevňuje nástroj (fréza I),
a stůl, naÍ1ějž se upevňuje obrobek, fré-
zovací stroj, frézovačka: vodorovná,
svislá f; kopírovací f; f na drážky, na
závity
frézovací příd. tech. sloužící k frézování,
vztahující se k frézování: f stroj frézka
2, frézovačka;f rypadlo; f hlava; f trn
frézovačka, -y ž tech. frézovací stroj, fréz-
ka 2
frézování, -í st. tech. strojní obrábění zprav.
rovinných ploch frézou I: čelní, kopí-
rovací, plynulé f 2. zeměd. intenzivní
zpracovávání a úprava půdy frézou 2:
f luk
frézovat ued. (co) provádět frézování: tech.f
závity; f-ané zuby; - zeměd.f půdu
frézovna
frézovn~ -y ž dílna, kde se frézuje
frézový I fréza
frézr, -u m(u) zeměd. stroj k mechanickému
zpracování půdy na dokonale drobtovi-
tou strukturu: zahradní f
fric, -e m(Vl) hanl. (v rus. prostředí) označe­
ní pro něm. vojáky, zvl. nacistické, řidč.
pro Němce vůbec
fridex, -u m(um) motor. nízkotuhnoucí kapa-
lina uŽív. do chladičů spalovacích mo-
torů (automobilů)
frigidárium, -ia s (I) místnost pro studené
koupele (pův. v střím. lázních)
frigidita [-dy-], -y ž (I) med. pohlavní chlad-
nost (u žen)
frigidní příd. (I) med. pohlavně chladný; fri-
gidnost, -i ž med. frigidita
frigo- (I) v slož. prvuí část s výzu. chlad, chladicí
frigorifico [-kol, -ca [-kal, -ka s (šp <1) kož.
jihoamer. solená hovězina dodávaná
koželužnám továrnami na chlazené
maso
frigorimetr, -u m (I + ř) tech. přístroj k stano-
vení ochlazovacího účinku okolí
frikadela, frikadelka, -y ž (f) kuch. kulatý
knedlíček z rozemletého masa ryb ap.
jako zavářka do polévky
frikando, -a s (f) kuch. jemná část telecího
masa z kýty uŽív. k dušení, pečení a na
přírodní řízky: velké f z kýty; maléf z
malého svalu
frikasé ueskl. s (f) kuch. bílé maso (telecí, jeh-
něčí, kuřecí) mírně dušené na cibuli
s kořením, zapečené v bílé nakyslé sme-
tanové omáčce se žampiony a zeleni-
nou
frikativa [-ty- i -tý-], -y ž (I) Hugv., fou. úži-
nová, třená souhláska, tvořená třením
vzduchového proudu v úžině mluvidel
(např. mezi jazykem a patrem u ch aj,
mezi rty a zuby ufa v), spiranta; frika-
tivní příd.: Hugv., fou. f souhláska třená,
spirantní, frikativa, spiranta
frikce, -e ž (I) 1. fyz., tech. tření; Hugv. tření
(u frikativ) 2. řidč. kniž. třenice, spor 3.
med. masáž hlubších vrstev svalstva; frik-
ční příd.: tech. f kola, soukolí u nichž se
rotační pohyb přenáší vzájemným tře­
ním;f brzda, kladka;f lis;f spojka; pap.,
text. f kalandr; ekou. f nezaměstnanost
spojená s normálním obratem pracovních
sil
frikcionování, -í s(I)text. (na víceválcových
strojích) nanášení plastických hmot na
textilní podklad při růz. rychlosti vál-
ců, vtírání
frikcionovat ued. text. (co) provádět frikcio-
nování
frikční i frikce
fríský příd. (Vl) zeměd. f skot černostrakaté
plemeno chované v Nizozemsku (nazv.
podle provincie Fn'sko);f kůň pův. do-
mácí kůň na území při Sev. moři
frita, -y ž (f) 1. ker., sklář. produkt vzniklý
prudkým ochlazením skloviny n. vyta-
veného smaltu, užívaný k výrobě glazury
aj.; první výtavek sklářské huti 2.chem.
247
filtrační f pórovitá hmota uŽív. k filtraci
kapalin, čištění plynů ap.; fritový příd.:f
střep, porcelán
fritovací příd. sloužící k fritování: f hrnec
obsahující ohřívací těleso a košík; -
sklář., ker. f pec
fritování, -í s 1. kuch. smažení pokrmu ve
fritovacím hmci 2. sklář., ker. připravení,
připravování frity I
fritovat ued. i dok. (co) provádět, provést
fritování
fritový i frita
fritura, -y ž (f) kuch. smažená obalovaná ze-
lenina
frivolita, -y ž (f) kniŽ. lehkovážnost, rozpus-
tilost, nestoudnost, kluzkost, necudnost
frivolitka, -y ž (f) (dř.) ozdobná kraječka
z kliček a oček zhotovená pomocí člun­
ku; frivolitkový příd.: f-é vložky
frivolní příd. (I) (v mravním smyslu) lehký,
rozpustilý, nestoudný, kluzký, necudný:
f chování; f anekdoty; frivolně přísl.;
frivolnost, -i ž frivolita
frizé ueskl. s (f) text. 1. nit s mírně spirálovitě
zřaseným povrchem 2. hedvábná n. vi-
něná tkanina s touto nití, s příčně uspo-
řádaným vlnitým povrchem, užívaná na
dámské oblečení
frizér, -a m (frizérka, -y ž) (f) zast. ob. ka-
deřník, holič; frizérský příd.
frizérství, -í s (f) zast. ob. kadeřnictví, holič­
ství
frizírovat ued. (f) zast. ob. (koho, 4. p.) ozdobně
česat, kadeřit; expr. česat vůbec
frizura, -y ž (f) ob. a expr. účes
fronda, -y ž (f) hist. odbojné hnutí franc.
šlechty a buržoazie za nezletilosti Lud-
víka XIY.; přeu. kniž. odboj vůbec
frondér, -a mhist. účastm'k frondy; přeu. kniž.
odbojník
frondescence, -e ž(I) bot. abnormalita, při níž
se modifikované listy (např. plátky květ­
ní n. listeny) opět mění v normální list
se zelenou čepelí
front, -u m(u < I) 1. zast. fronta I 2. voj. (pův.
v rus. prostředí) skupina bojujících ar-
mád: Druhý ukrajinský f
fronta, -y ž (I) 1. voj. čelní strana pásma bo-
jové techniky (jednotky n. útvaru); stra-
na bojové sestavy obrácená k nepříteli;
celé pásmo bojové činnosti: boj na dvou
fách, přeu. proti dvěma růz. bdpůrcům
2. zástup čekajících lidí: jít do f-y; stát
f-u (před obchodem) 3. (dř.) seskupení
polit. stran, organizací, osob ap. se spo-
lečným zaměřením, cílem: Národní f
(Čechů a Slováků); uměleckáf 4. stav.
průčelí budovy, souvislé řady budov 5.
hom. porubní f linie tvořená porubními
pracovišti na konci chodby 6. meteor. pře­
chodné pásmo mezi růz. vzduchovými
hmotami v atmosféře lišícími se teplo-
tou, vlhkostí ap.: studená, teplá, okluz-
níf
frontála, -y ž (I) šach. společný název pro
sloupec a řadu
frontale [-tá-] ueskl. s (7. j. též -m) (I) efrk. 0-
frotér
zdobný závěs n. zdobený kryt na přední
straně obětního stolu oltáře, antependi-
um, antipendium
frontální příd. (I) 1. řidč. kniž. obrácený če­
lem k někomu n. něčemu, jsoucí v rovi-
ně rovnoběžné s rovinou pozorovatele,
čelní 2. anat. týkající se přední části hla-
vy nad očima (čela), čelní:f krajina; f
mozkový lalok 3. týkající se fronty 1,4,
5, 6: voj. f útok vedený proti nepříteli
zpředu, čelní; vedený na celé frontě; -
f strana domu průčelní; - hom.f dobý-
vánív úzkých pásech, při němž rýpadlo
pojíždí podél pracovní fronty; - meteor.
f porucha (počasí); f bouřka vyskytu-
jící se v oblasti atmosférické fronty a
postupující s ní; f zóna přechodná ob-
last mezi studenou cyklonou (tlakovou
níží) a teplou anticyklonou (tlakovou
výší); f vlna vlnová porucha na atmo-
sférické frontě; f inverze růst teploty
vzduchu s výškou v oblasti zprav. teplé
fronty;f oblačnosttypické systémy ob-
laků pohybující se s atmosférickými
frontami, např. s teplou; frontálně
přísl.; frontálnost, -i ž
frontenis [-ny-], -u m (I + a) sport. mexická
sport. hra s míčkem z tvrdé gumy a s
raketami
frontier [frantje], -u m(a) (v USA) pohybli-
vé hranice mezi územím osídleným bě­
lochy a tzv. volnou půdou (osídlenou
indiány)
frontispis [-ty-], -u m (f) odb. sudá stránka
tvořící protějšek titulního listu knihy,
zprav. s obrázkem, popř.. s reprodukcí
pův. i cizojazyčného názvu knihy
frontispitium [-ty-ci-], -ia s (I) archit. vnitř­
ní plocha štítu v průčelí staveb vyme-
zená římsami, u ant. chrámů zdobená re-
liéfy n. plastikami; vnitřní pole portálu,
tympanon
frontogeneze, -e ž (I + ř) meteor. proces vzni-
ku n. zostření atmosférické fronty
frontolýza, -y ž (I + ř) meteor. proces rozpadu
atmosférické fronty
fronton, -u m (f) archit. průčelní štít (ve for-
mě trojúhelníku n. oblouku) bez oken
nad oknem, portálem ap. vymezený
(v klasické formě) kladím, římsou a
dvěma šikmými rameny
frontový, frontovní příd. k fronta I, k front:
f-é, f-í město jsoucí ve válečné frontě;
f-ý velitel
frotáž, -e ž (f) odb. 1. tření, drhnutí (těla) 2.
otisk reliéfně strukturované předlohy
(nápisů, dřeva) přetíráním (tužkou, gra-
fitem) n. vtlačováním na papír 3. výtv.
technika využívající náhody, založená
na frotáži 2
froté ueskl. s (f) text. 1. měkká bavlněná tka-
nina se smyčkami na jedné n. na obou
stranách, užívaná na ručníky, koupací
pláště, ponožky, šaty 2. uzlíčkovitá,
smyčková příze; froté příd. (ueskl.) text.
smyčkový: tkaniny f; f ručnfk
frotér, -a m (f) psych., med. sexuálně úchylný
 frotér
muž dosahující vzrušení jen tisknutím se
na ženy
frotér, -u m (f) text. posukovací válečkový frýzek, -zku m(n < f) zast. vlýsek (stav.); frýz-
stroj
frotérství, -í s (f) psych., med. vyhledávání ft zn. pro foot
pohlavně dráždivých dotykových pod-
nětů s druhým pohlavím
frottola, -y ž(it) hud. forma vícehlasé il. svět­
ské písně, kl. ovlivnila šanson 1 a mad-
rigal
frotýrovat ned. řidč. hovor. (koho, co) třít ruční­
kem z froté
frou-frou [frufru] neskl. s (f) zast. móda libu-
jící si v pikantnosti ozdob obleku a ob-
leku vůbec
fructus [-ruk-], -tUm(l) 1. práv. jedna z mož-
ných forem nabytí vlastnictví přírůst­
kem 2. farmo usušený plod rostlin užíva-
ný jako droga ve farmacii
frugalita, -y ž (I) řidč. kniŽ. skromnost, stříd­
most
frugální příd. (I) řidč. kniž. vegetariánský;
střídmý, prostý; frugálně přísl.
fruktifikace [-ty-], -e ž (I) 1. odb. (vy)těže­
ní užitku, prospěchu z něčeho, zužitko-
vávání, zužitkování, zúrodňování, zúrod-
nění 2. bot. vytváření plodu, zrání; fruk-
tifikační příd.
fruktifikovat [-ty-] ned. i dok. (co) provádět,
provést fruktifikaci 1, zužitkovávat, zu-
žitkovat, zúrodňovat, zúrodnit
fruktivorní [-ty-] příd. (I) zool.f. živočichové
živící se růz. plody rostlin, plodožraví,
karpofágní
fruktóza, -y ž (I) chem. přírodní bílý krysta-
lický monosacharid obsažený v ovoci,
medu ap., ovocný cukr; fruktózový příd.
fruktosurie [-zu-], -ež(l) med. přechodná pří­
tomnost fruktózy v moči
frustrace, -e ž (I) psych. stav zklamání, na-
pětí a bezvýchodnosti u jednotlivce, je-
hož úsilí o dosažení cíle, uspokojení
jeho potřeb je mařeno n. znemožňová­
no; frustrační příd.: psych. f. tolerance
schopnost odolávat frustraci bez vážněj­
ších výkyvů a následků
frustrovaný příd. psych. trpící, postižený fru-
strací
frustulace, -e ž (I) blol. způsob nepohlavní-
ho rozmnožování u láčkovců, kousko-
vání
frygana, -y ž (I) bot. vegetační formace na
vých. pobřeží Středozemního moře tvo-
řená silně pichlavými trsnatými bylina-
mi, keříky a polokeři
frygický příd. (Vl) 1. hist. f-á čapka kuželo-
vitá, s horním cípem přehrnutým do-
předu, nošená za Franc. revoluce jako
symbol svobody, revoluce, republiky
(nazv. podle Frygů, obyvatel Frýgie, kt.
ji pův. nosili) 2 hud. fá stupnice stará
stupnice počínající tónem e
fuchsin, -u m (Vl) chem. anilinové textilní
fryna, frýna, -y ž (Vl) řidč. kniŽ. krásná, svůd­
ná žena (nazv. podle starořecké hetéry
Fryné, proslulé krásou)
fryška,-y ž(n)tan. rychlý sloven. tanec, dru-
há polovina čardáše
fuchsit, -u m (Vl) miner. zelená odrůda mus-
248
frýz, -u m(n < f) archit. zast. střední část kladí,
vlys
kový příd.: f-á podlaha vlýsková
Ft zn. pro forint
ftalan, -u m (ř) chem. ftalát
ftalanhydrid, -u m(ř) chem. anhydrid kyseli-
ny ftalové tvořící bílé jehlicovité krysta-
ly, užívaný jako surovina v chem. prů­
myslu
ftalát, -u m (ř) chem. sůl n. ester kyseliny
ftalové, ftalan
ftalocyaninový [-ny- i -ný-] příd. (ř) chem. fá
barviva modrá až zelená uměle připra­
vená barviva uŽív. zvl. k přípravě tis-
kařských barev
ftalový příd. (ř) chem. f-á kyselina aromatic-
ká dikarboxylová kyselina uŽív. jako
změkčovadlo plastických hmot
ftiza [ftý-J, -y, ftize [fty-], -e, ftisis [-zi-]
neskl. ž (ř) med. zast. tuberkulóza; ftiziský
příd.
ftizeo- [fty-] (ř) v slož. první část s význ. tuber-
kulóza, tuberkulózní
ftizeolog [fty-], -a m (ftizeoložka, -y ž) od-
borník ve ftizeologii
ftizeologický [fty-] příd. k ftizeologie, k fti-
zeolog
ftizeologie [fty-], -e ž (ř) odvětví medicíny
zabývající se prevencí, diagnostikou a lé-
čením tuberkulózy
ftizický i ftiza
fueros neskl. mmno (šp) hist. práv. (ve středově­
kém Španělsku) soubory privilegií obcí,
měst i územních celků (provincií, krá-
lovství)
fuga, -y ž (I) hud. vrcholná forma imitačního
kontrapunktu, v kl. téma uvedené na
počátku v jednom hlase je postupněpře­
jímáno hlasy ostatními; fugový, fugál-
ní příd.: hud. f-á věta; f. útvar; fugálně
přísl.
fugacita, -y ž (I) fyz. chem. pomocný efektiv-
ní tlak nahrazující v termodynamických
vztazích reálných plynů tlak skutečný;
fugacitní příd.: f. koeficient
fugara, -y ž (it) hud. jeden z varhanních rejs-
tříků připorninající gambu
fugas, -u m (f) voj. výbušná nálož velké ni-
čivé síly ukládaná do země, pod vodu,
k zaminování terénu . fundamentálky, -lek ž mno (I) hist. fundamen-
fugato [-gá-], -a s (it) hud. nástup hlasů ve
skladbě na způsob fugy
fugeta, fugheta [-ge-], -y ž(it) hud. malá fuga
fugový i fuga
fuchsie [-ksi-] (dř. ps. fuksie), -e ž (Vl) bot.
pokojový n. zahradní okrasný keřík rodu
Fuchsia, s ozdobnými visutými zvon-
covitými květy (nazv. podle něm. léka-
ře a botanika L. Fuchse); fuchsiový příd.
barvivo (v roztoku červenofialové) uŽív.
k barvení vlny, hedvábí aj. (nazv. podle
něm. lékaře a botanika L. Fuchse); fuch-
sinový příd.
fulvokyseliny
kovitu s příměsí chloru (nazv. podle
J. N. von Fuchse)
fujara, -y ž (rum) hud. lid. dechový dřevěný
nástroj (na Slovensku a Valašsku), ob-
doba zobcové flétny; fuj arový příd.
fukoid, -u m (I) odb.f-y kanálky v jílovitých
a vápnitých horninách, stopy po červech,
korýších i stopy anorganického původu
fukóza, -y ž (I) chem. monosacharid vyskytu-
jící se v chaluhách a jako součást např.
glykoproteinů v buněčných sekretech
živočichů
fuks, -a m, fuksa, -y ž (n) zast. ob. kůň rezavě
hnědé barvy (jako liška), ryzák
fuks- i fuchs-
fulani [-ny], fulani-zebu neskl. m (Vl) zeměd.
afr. plemeno skotu s trojstrannou užit-
kovostí, lišící se zbarvením a produkcí
mléka: f. bílý, červený
fulár, -u m (f) text. 1. tříválcový i čtyřválco­
vý barvicí a impregnovací stroj na tka-
niny 2 drobný vzor výrazných motivů
3. jemná, lehká, pestrá hedvábná tkani-
na ve vazbě plátnové, keprové n. atlaso-
vé na dámské šaty, kravaty ap.; fuláro-
vý příd.
fulárovat ned. i dok. text. (co) upravovat, upra-
vit tkaninu na fulár
fulé neskl. s (f) text. 1. úprava vlněné tkaniny
valchováním, lehkým a středním poče­
sáním na zaplstěný měkký povrch s níz-
kým vlasem 2. řídce tkaná látka ve vaz-
bě trojvazebného kepru, na lícní straně
rnirně česaná
fulgentní příd. (I) řidč. kniž. zářící, oslnivý,
skvělý
fulgurace, -e ž (I) fyz. jiskrové výboje vyso-
kého napětí; fulgurační příd.
fulgurit, -u m (I) geol. sklovitý otvor vznik-
lý natavením sypké horniny úderem
blesku, bleskovec; fulguritový příd.
fulchronograf, -u m (I + ř) eltech. energetické
zařízení k registraci proudů vyvolaných
úderem blesku do vedení
fuligo, -a s (I) med. zahnědlý povlak jazyka
charakteristický pro akutní příhody břiš­
ní, uremii ap.
fulmar, -a m(germ) zool. mořský pták Fulma-
rus glacialis, létající nízko nad hladinou,
na níž sbírá potravu
fulminace, -e ž (I) clrk. hist. slavnostní vy-
hlášení církevní klatby
fulminantní příd. (I) 1. řidč. kniŽ. skvělý, osl-
ňující:f. řečnický projev 2. odb.lehce vý-
bušný 3. med. probíhající velmi rychle,
bleskový
fulminát, -u m(I) chemf- y soli kyseliny třas­
kavé (fulminové) uŽív. k výrobě rozbu-
šek: f. rtuťnatý; f. střfbrný
fulminovat ned. (I) řidč. kniŽ. vynikat, blýskat
se (vědomostmi ap.)
fulminový příd. (I) chem. kyselina fá třaska­
vá kyselina
fulvokyseliny, -in ž mno (I + č) zeměd. ve vodě
rozpustné vysokomolekulární sloučeni­
ny syntetické povahy, základní složka
humusu
fumarin
fumarin, -Um (f) chem. prostředek uŽív. k hu-
bení potkanů
fumarola, -y ž (it < I) geol. horké a prudké
sopečné exhalace
fumarový příd. (f) chem. f-á kyselina krysta-
lická bezbarvá dikarboxylovákyselina,
surovina pro biosyntetickou výrobu ky-
seliny jablečné
fumé [fy-] neskl. s (f) polygr. zkušební otisk
dřevorytu
fumigace, -e ž (I) odb. pročišťování vzduchu,
ničení škůdců vykuřováním n. párou
fumigant, -u m (I) chem. těkavý pesticidní
přípravek uŽív. v plynném· stavu k ni-
čení chorob a škůdců
fumigátor, -u m (I) zeměd. zařízení k aplikaci
fumigantů k sterilizaci zahradnických
substrátů
fun, -u m (jap) hmotnostní jednotka v Ja-
ponsku (0,375 kg)
funambulista, -y m (f) art. tanečník na laně;
provazochodec
fundace, -e ž (I) 1. majetkový základ věno­
vaný něj. společenskému účelu, nada-
ce: círk. majetek věnovaný církvi na
dlouhodobé konání obřadů n. liturgic-
kých úkonů 2. Hngv. základní slovotvor-
ný vztah, vztah podrniněnosti jednoho
slova druhým po formální i sémantické
stránce (např. list - listnatý, listopad);
fundační příd.: f. mše; fundačně přísl.: f.
ustanovit
fundament, -u m (I) 1. hovor. (hmotný) zá-
klad: O expr. nemítf. fyzickou zdatnost;
geol. spodní část stavby urč. oblasti, zem-
ské kůry; zeměd. končetiny domácích zví-
řat (zvl. u kom') 2. kniŽ. (ideový) základ,
podstata, jádro: teoretický f. filozofic-
kého díla Ohovor. expr. vědět něco od f-u
od základu, důkladně
fundamentalista, -y m stoupenec, zastán-
ce fundamentalizmu
fundamentalizmus, -mu m (I) náb. (v amer.
protestantizmu) konzervativní směr od-
rnitající vědeckou kritiku bible a libe-
rální teologii; (v islámu) ortodoxní směr
řídící se dogmaticky učením koránu, ne-
smiřitelný v postoji k ostatním souvěr­
cům a jinověrcům; publ. bezvýhradné,
extrémní zastávání něj. doktríny
tální články
fundamentální příd. (I) kniž. a odb. základní,
hlavní, podstatný: filoz. f. ontologie Hei-
deggerova obměna fenomenologie, kl.
pozapomenutý problém bytí a jeho
smyslu staví opět do základů filozofie,
a to zvl. v souvislosti s lidským poby-
tem (Dasein); clrk. f. teologie týkající se
základních předpokladů bohosloví; hist.
f. články čes. státoprávní požadavky
z r. 1871 na autonomii, podíl v ústřední
správě a národní rovnoprávnost, funda-
mentálky; fyz. f. konstanty; f. frekvence
základní kmitočet, zprav. nejnižší, kte-
rým je schopna kmitající soustava kmi-
tat; astr.f. hvězdy jejichž polohy jsou ur-
249
čeny absolutně (vzhledem k jarnímu
bodu a k nebeskému rovníku); f. astro-
nomie zabývající se určováním přesných
absolutních poloh hvězd; f. katalog ob-
sahující přesné souřadnice fundamentál-
ních hvězd; hud.f. bas generální; funda-
mentálně přísl.
fundamentum divisionis[dy-zióny-], f-ta
divisionis i neskl. s (I) log. (v tradiční log.)
princip, na základě něhož provádíme tří­
dění
fundatista [-ty-j, -y m poživatel fundace 1
fundátor, -a m(I) kniŽ. aodb. zakladatel:f. kláš-
tera
fundlandský i foundlandský
fundovaný příd. (I) hmotně n. vědecky, ide-
ově podložený, podepřený: dobře f. vý-
klad; peněž. f. kapitál; f. státní dluh zalo-
žený (v archivu) (op. přechodný, nezalo-
žený); Hngv. f-é slovo odvozené; fundo-
vaně přísl.; fundovanost, -i ž zajištěnost:
práv. f. důkazu; ekon. j podniku
fundovat ned. i dok. (co) 1. opatřovat, opatřit
fundací 1 2. hmotně n. ideově podpírat,
podepřít, zajišťovat, zajistit
fundující příd. (I) lingv. j slovo základové
(např. med pro medový)
fundul, -u m (I) zool. malá ryba rodu Fundu-
lus, žijící ve sladkých a poloslaných vo-
dách již. části Sev. Ameriky a v sev. čás­
ti Střední Ameriky
fundus, -u, -du m(I) odb. movité zařízení, in-
ventář něj. podniku: f. instructus [-kt-]
soubor předmětů nutných pro chod pod-
niku; div., film. sklad stavebních a deko-
račních dílů potřebných ke stavbě deko-
race, sklad kostýmů s jejich doplňky
funebrák, -a m (f) zast. ob., též hanl. pohřební
zřízenec
funebrál, -u m(I) clrk. sbírka pohřebních pís-
ní
funebrální příd. (I) řidč. pohřební: f. obřady
funebre [finebr] (f), funebre (it) příd. (neskl.)
smuteční; funebre, funebre přísl. smu-
tečně
funerál, -u m (I) řidč. a zasl. pohřební vůz
funerálie, -ií ž pomn. (I) 1. pohřební obřad,
pohřeb 2. náklady s pohr1>em spojené;
poplatek za použití kostelního inventá-
ře
funerální příd. (I) archeol.j keramika nádoby
dávané zesnulým do hrobů
fungibilita, -y ž (I) kniž. a odb. zastupitelnost
fungicid, -u m (I) odb. f-y prostředky hubící
houby (plísně), uŽív. v zemědělství, v lé-
kařství, k ochraně dřeva, kůže, papíru aj.;
fungicidní příd.: odb.j prostředek; f. laky,
papíry; fungicidně přísl.; fungicidnost,
-iž
fungicidin [-dy- i -dý-j, -u m (I) farm., med.
nystatin
fungistatický [-ty-] příd. (I + ř) odb. zastavující
rozmnožováni kvasinek a plísní: f-é lát-
ky; fungistaticky přísl.
fungitoxicita, -y ž (I + ř) chern. ničivý účinek
chem. přípravku na parazitární houby
rostlin
funkcionalizmus
fungivorní příd. (I) biol. f. živočich požírající
houby
fungl, funkl příSI. (n) ob. ve spoj. f. nový zcela,
úplně
fungocelulóza, -y ž (I) bot. látka tvořící bu-
něčnou stěnu hub
fungovat ned. (I) 1. (o zařízení, (přt')stroji,
orgánu, instituci ap.) být schopen dob-
rého chodu, být v náležité činnosti: te-
lefon nef-uje; komise špatně f-ují pra-
cují2. kniŽ. ahovor. být činný (v něj. funk-
ci), vykonávat takovou funkci; rnit plat-
nost něčeho: f. jako poradce; - některá
citoslovce fují jako slovesa
funikulitida [-ny-ty- i -tý-], funiculitis
[-ku-ty-], -tidy ž (I) med. zánět chámo-
vodu
funikulus [-ny-], -lu m (I) biol. provazcovitý
útvar spojující plod s placentou, pupeč­
ník
funk [fa-], -u m(a) hud. směr v džezové hud-
bě ovlivněný bluesem a gospelem; druh
kombinované rockové a džezové hudby,
hl. v Americe
funkart [fa-], -u m(a) výtv. směr zobrazující
předměty kýčovité, banální s cílem vy-
volat v divákovi odpor vůči vlastní ba-
nální existenci
funkce, -e ž (I) 1. obor působnosti, zaměře­
nost k něj. účelu, poslání, platnost, vý-
znam: společenskáf.; f. státu; f. peněz;
Hngv. pojmenovávací f. jazyka; f. jazy-
kového prostředku 2. mat. zobrazení, kte-
ré přiřazuje něj. argumentům urč. hod-
noty (každému právě jednu); vztah mezi
dvěma veličinami, při kterých změna
jedné určíjednoznačnězměnu druhé: li-
neární, kvadratická, goniometrická, ex-
ponenciální, logaritmická f.; astro f. sví-
tivosti statistická závislost relativní čet­
nosti hvězd na absolutní hvězdné veli-
kosti 3. (ve veřejném životě, organiza-
cích) hodnost spojená s urč. činností,
obor (úřední) činnosti: čestná f.; být
zbaven f. 4. fungování, činnost, chod:
nedostatečná f. jater
funkcionál, -u m (I) mat. operátor zobrazu-
jící svůj definiční obor do množiny re-
álných čísel
funkcionalista, -y m stoupenec funkciona-
lizmu
funkcionalistický [-ty-] příd. k funkciona-
lizmus, k funkcionalista: etn. f-á škola
funkcionalizmus 2
funkcionalita, -y ž (I) řidč. kniž. zaměřenost
k něj. účelu, funkcionálnost, funkčnost
1, funkce 1
funkcionalizmus, -mu m (I) 1. sociol. způ­
sob analýzy společnosti a kultury jako
systémů s řadou funkčně k sobě vzta-
žených elementů; psych. strukturální f.
směr zaměřující se na zkoumání funkce
mentálních pochodů, operující funkční­
mi terminy a řadící psychologii do pří­
rodních věd 2. etn. (ve 20. letech 20.
stol.) směr stanovící etn. data podle funk-
cí, kl. plní v integrálním systému dané
 funkcionální
kultury, funkcionalistická škola 3. archil.
doktrína, podle níž krása formy a tvaru
v architektuře a v užitém umění je vý-
sledkem exaktního přizpůsobení před­
mětu jeho užitkové funkci
funkcionální příd. odb. týkající se funkce 2,
funkční 2: mal. f analýza obor moderní
matematiky shrnující a zobecňující zá-
kladní metody mat. analýzy algebry a
geometrie; f rovnice vyjadřující urč.
vlastnost funkce; f závislost vzájemná
vazba mezi jevy n. veličinami; f trans-
formace; funkcionálně přísl.; funkcio-
nálnost, -i ž
funkcionář, -e m (funkcionářka, -y ž) kdo
má něj. funkci 3, pracovník něj. orgá-
nu, organizace, instituce: akademický f;
funkcionářskýpříd.
funkčnípříd.l.odb. týkající se funkce 1, úlo-
hy, působnosti něčeho, související s
funkcí, zaměřený na ni, mající funkci,
účelový: f zřetel, hledisko, vztah, závis-
lost; lingv.f lingvistika zkoumající ja-
zykové jevy z hlediska jejich funkcí při
dorozumívání; f styl určovaný funkcí,
zaměřením jazykového projevu; f vět­
ná perspektiva aktuální členění; chem. f
skupina seskupení atomů v molekule ur-
čující reaktivnost a chem. vlastnosti dané
látky 2. mal.f rovnice vyjadřující funkci
2; f posloupnost jejíž členy jsou funk-
ce; eltech.f elektronický blok 3. souvise-
jící s funkcí ve veřejném životě n. úřa­
dě: f období; f místo; f plat odměna za
práci vyplývající z funkce 4. týkající se
fungování činnosti, chodu něčeho: med.
f vyšetření; f poruchy krevního oběhu;
odb.f vzorek sloužící k přezkoušení, ově­
ření a zhodnocení svých vlastností;
funkčně přísl.: ústrojíf složité
funkčnost, -i ž 1. vlastnost něčeho funkční­
ho 1, funkční platnost 2. fyz. f monome-
rů průměrný počet reaktivních funkčních
skupin v molekule
funkie, -e ž (Vl) bol. okrasná rostlina rodu
Hosta s trsy velkých ozdobných listů,
s trubkovitými fialovými a narůžovělý­
mi květy v hroznech na dlouhém stvolu
(nazv. podle něm. lékárníka a botanika
Ch. H. Funcka)
funkl i fungl
funktiv [-ty- i -tý-], -u m (I) odb. (ve vědec­
kých teoriích) objekt (jev), kt. má funkci
vzhledem k jiným objektům (jevům)
funktor, -u m (I) mal. log. výraz označující
funkci 2
funt, -u m (a) starší jednotka hmotnosti
(v Anglii libra, v předrev. Rusku 409,5 g);
funtový příd.:f-é závaží
funus, -u m (I) ob. expr. pohřeb: Opřijít s kříž­
kem po f-e pozdě
fůra, -y ž (2. mno fůr, for) (n) 1. vůz s těž­
kým nákladem, vůz na těžký náklad;
množství nákladu na takový vůz 2. ob.
expr. velké množství: Omítf-u peněz, prá-
ce, času mnoho
fural, -u m (I) chem. heterocyklický aldehyd
250
vznikající destilací pentóz (slámy, plev,
otrub), uŽív. jako rozpouštědlo a na vý-
robu plastických hmot, furfurol; furalo-
vý příd.: f-á pryskyřice
furan, -u m (I) chem. kyslíkatá heterocyklic-
ká sloučenina získávaná z furanu
furanóza, -y ž (I + ř) chem. cyklická pětičlen­
ná forma jednoduchých cukrů
furáž, futráž, -e ž (t) zasl. krmivo pro koně,
obrok
furažka, -y ž(r) (v rus. prostředí) čepice se
štítkem (součást uniformy)
furcraea [-kréa], -eje, -ey ž(VI) zbož. pevné,
drátovité, elastické vlákno z listů Agave
fourcroydes, uŽív. hl. k výrobě provazů
(nazv. podle franc. chemika C.A. F. Four-
croye), henequen
furé neskl. s (t) potr. cukrovinka plněná oře­
chovou n. jinou náplní, s tvrdým povr-
chem
furfural, -u m (I) chem. fural
furgon, -u m (t) lehký krytý nákladní vůz,
pohřební vůz
furiant, -a m (I) expr. člověk okázale domýš-
livý, nadutý, umíněný; furiantský příd.
expr. pyšný, domýšlivý, nadutý, nafou-
kaný, umíněný: f-é gesto; furiantsky
přísl.: f nasazený klobouk
furiant, -a m (živ.lnež., 4. j. též -a) (1) lan. čes.
lid. figurální párový tanec v 3/4 taktu,
rychlého tempa, specifický druh soused-
ské s furiantovým rytmem; hud. skladba
v rytmu tohoto tance; furiantový příd.:
f rytmus střídání tří dvoudobých a dvou
třídobých taktů
furiantství, -í s expr. furiantské chování,
vlastnosti příznačné pro furianty, pýcha,
domýšlivost, nafoukanost, umíněnost
fúrie, -e ž (Vl) 1. expr. zuřivá, lítá, zběsilá
ženská bytost, lítice (nazv. podle Furie,
střím. bohyně pomsty): O(vpadnout ně­
kam) jako f divoce, rozezleně 2. ob. expr.
furiantství
furioso [-ózo] přísl. (it) hud. zuřivě, divoce,
vášnivě
furka, -yž (I) zaol. 1. vidlicovitý výběžek
posledního zadečkového článku někt.
korýšů; vymršťovací orgán chvostosko-
ků 2. páska zpevňujícísosák někt. dvou-
křídlých, např. much
furlana [-lá-], -y ž(it)tan. forlana
furmint, -u m(maď < t) vin. odrůda vinné révy
z již. a vých. Slovenska tvořící hl. sou-
část tokajských vín; potr. přírodně slad-
ké víno vysoké jakosti z této révy při­
pravené
furnýr, furnýr- i fornýr, fornýr-
furor, -u m (I) kniž. vztek, zuřivost, zběsi­
lost: f poeticus [-tykus] básnivé nadše-
ní
furóre neskl. s (7. j. též -m) zasl. hovor. (velký)
povyk, rozruch: O dělat f budit velkou
pozornost, vyvolávat údiv, působit roz-
ruch
furt přísl. (n) ob. (ne)ustále, pořád
furunkl, -u m (n < I) med. ohraničený hnisa-
vý zánět vlasového folikulu, způsobe-
futurum
ný zprav. stafylokoky, nežit; furuoklo--
vý příd.
furunkulóza, -y ž 1. med. opakovaný roz-
sev furunklů 2. vel. infekční onemocnění
ryb; furunkulózní příd.
furýr, -a m (t) voj. zasl., hisl. poddůstojm'k ma-
jící.na starosti hospodaření, zásobová-
ní a ubytování své jednotky; dvorský
služebník obstarávající podobné služ-
by
fusak, -u m(n) ob. nánožm'k
fusikokcin, -u m(I + ř) biochem. regulátor růstu
rostlin podporující zvětšování rostlin-
ných buněk, klíčení semen i vadnutí
mnoha druhů rostlin
fustik [-ty-], -u m (arab) velmi tvrdé, těžké
dřevo žluté až hnědé barvy z tropické-
ho stromu Chlorophora tinctoria, uŽív.
v řezbářství a jako barvivo, tatajuba, fi-
setové dřevo
fušer, -a m (fušerka, -y ž) (n) ob. kdo neod-
borně, špatně n. neoprávněně provozu-
je něj. činnost (řemeslnickou práci, lé-
čení ap.), břídil; fušerský příd.; fušer-
sky přísl.
fušerák, -a m (n) řidč. ob. fušer; fušerácký
příd.: f-á práce
fwerství, -í s (n) ob. neodborné, špatné n.
neoprávněné provozování něj. činnosti
(řemeslnické práce, léčení ap.), břídil­
ství
fušeřina, -y ž (n) ob. fušerství
fuška, -y ž (n) ob. 1. těžká, namáhavá práce,
dřina 2. (dř.) neoprávněně prováděná (ře­
meslnická) práce, melouch
fwovat ned. (n) 1. (do čeho, řidč. v čem) praco-
vat v něj. oboru neodborně, neoprávně­
ně, amatérsky: f do řemesla 2. (- ; co)
dělat, provádět něco neodborně, špatně
futrál, -u m (1) ob. schránka na drobnější i
větší věci, pouzdro: f na brýle, na basu
futráž i furáž
futro, -a s/n) ob. 1. podšívka 2. dveřní n.
okenní rám: napsat něco na f, přen. za-
znamenat jako dluh
futrovat ned. (n) zasl. ob. podšívat: f-aný ka-
bát
futurální -J, futurum
futurista, -y m stoupenec futurizmu
futuristický [-ty-] příd. k futurizmus, k fu-
turista
futurizmus, -mu m (I) (na zač. 20. stol.)
uměl. směr usilující o vytvoření netra-
dičního dynamického umění, zdůrazňu­
jící techniku a civilizaci novými forma-
mi
futurolog, -a m odborník ve futurologii
futurologický příd. k futurologie, k futuro-
log
futurologie,.-e ž (I + ř) oblast vědeckých vý-
zkumů zabývajících se perspektivami
zejm. společenských procesů
futurum [-tú-], -ra s (I) lingv. slovesný čas
budoucí, tj. čas vyjadřující děj násle-
dující vzhledem k okamžiku promluvy;
soustava slovesných tvarů i jednotlivý
tvar pro vyjádřenítohoto času;f exactum
fuzarióza
[-kt-] označuje děj budoucí, kt. probíhá
před jiným dějem budoucím; futurální
příd.:f tvar
fuzarióza, -y ž (I) země<!. choroby rostlin vy-
volané houbami rodu Fusarium, půso­
bící hniloby, vadnutí a předčasné odu-
mírání rostlin
fúze, -e ž (I) kniŽ. aodb. spojení, splynutí, slou-
čení: f podniků; f buněk; gen. chromo-
zomová f vytvoření jednoho chromozo-
mu splynutím dvou n. více chromozo-
mů n. jejich částí; fúzní příd.: f reakce
fuzikladióza [-dy-], -y ž(l)zahr. onemocně­
ní rostlin způsobené houbami rodu Ven-
turia (Fusic1adium), projevující se skvr-
nami na listech a plodech
fuzikladium [-dy-], -ia s (I) zahr. slang strupo-
vitost ovoce způsobená houbou Ventu-
ria (Fusic1adium); fuzikladiový příd.:f-é
skvrny
fuzit, -u m (I) ham., geol. vláknitá, velmi křeh­
ká a nejlehčí složka černého uhlí s hed-
vábným leskem, mající vzhled dřevě­
ného uhlí
fúzníi fúze
fuzo- (ř) v slož. první část s význ. ústa, ústní
fuzobakterie, -e ž (ř) biol. anaerobní tyčin-
kovitá bakterie vyskytující se v ústní
dutině lidí i zvířat
fúzovat ned. i dok. kniž. a odb. provádět, pro-
vést fúzi, slučovat (se), sloučit se, splý-
vat, splynout: ekon. f-ání podniků
FW (Vl) med. zn. pro sedimentaci červených
krvinek (nazv. podle švéd. lékařů R. S.
Fiihraeuse a G. E. Westergrena)
fyko- (ř) v slož. první část s význ. chaluha, moř­
ská řasa
fykobilin, -u m (ř + I) biochem. rostlinné bar-
vivo obsažené v chloroplastech ruduch
a jednobuněčných řas, rozpustné ve
vodě
fykokyanin [-ny- i -ný-], -u m (ř) biochem.
modré barvivo ze skupiny fykobilinu
obsažené v chloroplastech sinic a řas
fykoerytrln, -u m (ř) biochem. červené bar-
vivo ze skupiny fykobilinu obsažené
v chloroplastech sinic a ruduch
fykologie, -e ž (ř) odvětví botaniky zabý-
vající se studiem řas a sinic, algologie
fýla, -y ž (ř) (ve st. Řecku) pův. km~nová a
kulturní jednotka, k níž patřili Rekové
nejprve podle rodové příbuznosti, poz-
ději podle bydliště
fylit, -u m (ř) miner. jemnozrnná, tence břid­
ličnatá, málo metamorfovaná hornina
složená hl. z křemene, sericitu a bioti-
tu; fylitový příd.
fylitický [-ty-] příd. (ř) geol. (o hornině) vy-
značující se svraštěním a jemně lupe-
nitou břidličnatostí
fylitizace [-ty-], -e ž (I) geol. pochod vedou-
cí ke vzniku fylitu a hornin fylitického
vzhledu
fylitový i fylit
fylo- (ř) v slož. první část s význ. rostlina, rost-
linný' list rostliny
fylodie [-dy-], -e ž (I < ř) bot. plochý asirnilu-
251
jící útvar vzniklý rozšířením řapíku do
tvaru listu (vyskytující se zvl. u rodu
Citrus a Acacia)
fylofor, -u m (ř + ř) bot. přechod mezi ston-
kem a dorziventrálním řapíkem při mor-
fologickém vzniku listu
fylogenetika [-ty-], -y ž (ř) obor biologie
studující phbuzenské vztahy taxonů
fylogeneze, -e ž (ř) biol. historický vývoj
kmenů, tříd, řádů, čeledí, rodů a druhů
živočišné n. rostlinné říše od jednoduš-
ších k složitějším; fylogenetický [-ty-]
příd.; fylogeneticky přísl.
fylogenie [-ny-], -e ž (ř) nauka o fylogenezi,
o původu a vývoji živočichů a rostlin-
ných druhů od pův. forem po formy sou-
časné
fylochinon, -u m (ř + indián) biochem. organic-
ká látka srážející krev, vitamin Kl
fyloid, -u m (ř) bot. orgán podobný listu
u rostlin bezcévných, malý lístek lupe-
natých řas a mechorostů
fylokladium [-ády-], -ia s (ř + I < ř) bot. listo-
vitě rozšířená boční větévka rostlin na-
hrazující redukované listy
fylom, -u m (ř) bot. postranní orgán vyrůsta­
jící ze stonku cévnatých rostlin, list
fylopodium [-dy-], -ia s (ř + I <řl bot. neopa-
davá báze listu n. listového řapíku vytr-
vávající na stonku kapradin
fylostiktóza [-ty-], -y ž (ř) bot. choroba rost-
lin působená houbami, projevující se
tečkovitými skvrnami na listech, tečko­
vitost
fylotaxie, -e ž (ř) bot. postavení listů na ose
(např. střídavé, vstřícné, přeslenovité)
fyloxera, -y ž (ř) zaol. drobná mšice z řádu
stejnokřídlých způsobující na kořenech
révy vinné nádorky a postupné odumí-
rání keřů, révokaz
fylum, -la s (ř) biol. jedna z nejvyšších taxo-
nomických kategorií přisuzovaná jen
velkým taxonomickým jednotkám, kt.
se liší v základních strukturních rysech
(např. prvoci, strunatci), kmen
fyráze, -e ž (ř) geol. mechanické vhnětení
dvou n. několika hornin do sebe, kte-
rým vzniká jedna hornina
fýrer, -a m (n) ob. hanl. nacistický vůdce
A. Hitler; přen. jeho napodobitel
fysharmonika [-ny-], -y ž (ř) starší druh har-
monia
fysis [fízi-] neskl. ž (ř) řidč. kniŽ. tělesná pod-
stata, tělesný stav
fytál, -u m (ř) geol., biol. oblast dna vod s do-
statkem světelného záření umožňující
život rostlinám; společenstvo rostlin
sloužící jako úkryt pro živočichy (např.
les a louka pro suchozemské živočichy)
fytáza, -y ž (ř) biochem. enzym štěpící fytin
na cukr a na kyselinu fosforečnou
fytin [-ty- i -tý-], -u m(ř) biochem. vápenato-
hořečnatá sůl kyseliny fytinové obsa-
žená převážně v semenech, zásobárna
fosforu; fytinový příd.: j-á kyselina
fyto- (ř) v slož. první část s význ. rostlina, rost-
linný' list rostliny
fytohelmitóza
fytobentos, -u m (ř) biol. soubor rostlinných
organizmů osídlujících dno vodních ná-
drží a toků
fytobezoár, -u m (ř + f < per) odb. útvar slože-
ný převážně z rostlinných vláken, vy-
tvářející se v trávicím ústrojí bezoáro-
vé kozy
fytobiologie, -e ž (ř) řidč. nauka o biologii
rostlin, botanika
fytocenolog, -a m odborník ve fytocenolo-
gii
fytocenologický příd. k fytocenologie, k fy-
tocenolog
fytocenologie, -e ž (ř) nauka o rostlinných
společenstvech, kt. je součástí bioceno-
logie, rostlinná sociologie, fytosociologie
fytocenóza, -y ž (ř) biol., ekol. část biocenózy
se stabilizovanou strukturou, tvořená po-
pulacemi rostlinných druhů s opakující
se roční periodicitou, rostlinné společen­
stvo
fytoedafon, -u m (ř) bot.. země<!. soubor rost-
linných organizmů (zvl. mikroorganiz-
mů) žijících v půdě
fytofág, -u m (ř) biol. živočich živící se vý-
lučně rostlinami, býložravec (op. zoo-
fág)
fytofagie, -e ž (ř) biol. vlastnost živočichů
přijímat výhradně rostlinnou potravu,
býložravost (op. zoofagie)
fytofágní příd. k fotofagie, k fytofág: biol. f
živočichové býložravci
fytofarmacie, -e ž (ř) odvětví farmacie za-
bývající se ochranou rostlin, výzkumem
a použitím chem. látek proti chorobám
a škůdcům rostlin
fytofIlní příd. (ř) zaol. f ryby vyhledávající
rostliny pro úkryt n. potravu, rostlino-
milné
fytoftora, -y ž (ř) zeměd. plíseň bramborová
působící skvrnitost listů a později su-
chou hnilobu hlíz
fytoftorióza, -y ž (ř) bot. fy onemocnění
rostlin (brambor, papriky, jahodníku)
projevující se tmavozelenými vodnatý-
mi skvrnami na listech, stoncích a plo-
dech, působené růz. druhy hub rodu
Phytophtora
fytofyziologie, -e ž (ř) odvětví botaniky za-
bývající se životními jevy v rostlinném
těle
fytogenetika [-ty-], -y ž (ř) odvětví botani-
ky zabývající se dědičností rostlin
fytogeneze, -e ž (ř) bot. vývoj rostlin
fytogenní příd. (ř) geol. f usazeniny jsoucí
rostlinného původu
fytogeografie, -e ž (ř) nauka o rozšíření
rostlin a rostlinných porostů na Zemi,
zeměpis rostlin, rostlinná geografie; fy-
togeografický příd.
fytografie, -e ž (ř) odvětví botaniky zabý-
vající se způsobem popisu rostlin
fytohelmint, -a m (ř) zool. parazitický červ
napadající rostliny
fytohelmintóza, -y ž (ř) bot. f- y choroby rost-
lin způsobené fytohelminty a jejich lar-
válními stadii
 fytohormon
fytohormon, -u m (ř) biol. fy přirozené růs~
tové látky rostlin
fytochemie, -e ž (ř) nauka o chem. složení
rostlin a chem. pochodech v rostlinných
organizmech
fytochrom, -u m (ř) biochem. f-y zelené chro-
moproteiny, kt. v rostlinách regulují růst
závislý na osvětlení
fytoindikace [-dy-], -e Ž (ř + I) bot. metoda
umožňující podle výskytu růz. druhů
rostlin odhadnout vlastnosti stanoviště
fytokaranténa, -y ž (ř + f) bot. opatření proti
šíření rostlinné nákazy, škůdců ap.
fytoklima, -tu s (ř) meteor., ekol. mikroklima
prostředí, v němž žijí rostliny spoluvy-
tvářející svými životními ději jeho kli-
matické podmínky
fytol, -u m(ř) chem. diterpenický alkohol, sou-
část molekuly chlorofylu a tokoferolů
fytolit, -u m(ř) geol. sediment vytvořený čin­
ností rostlin
fytologie, -e ž (ř) řídě. botanika; fytologický
příd.
fytomasa, -y ž (ř + I) bot. ústrojná hmota vy-
tvořená rostlinami
fytomelan, -u m (ř) odb. amorfní tmavé bar-
vivo vyplňující mezibuněčné prostory
mezi korkovým a sklerenchymatickým
pletivem oplodí nažek slunečnice
fytometr, -u m (ř) bot. rostlina, pomocí kt. se
měří rozdílné působení fyzikálních a
chem. faktorů prostředí
fytomorfní příd. (ř) biol. mající ráz, tvar rost-
liny: f živočich
fytoncid, -u m(ř+ I) bot.f-y fyziologicky vel-
mi účinné látky v pletivech někt. druhů
rostlin (cibule, česneku, křenu aj.), to-
xické pro bakterie, houby a prvoky
fytonematoda, -y ž (ř) zool. parazitický hlíst
napadající rostliny
fytonymum, -yma s (ř) Hngv. vlastní jméno
rostliny
fytopaleQntologie, -e ž (ř) nauka zabývají-
cí se vyhynulými rostlinami zachova-
nými jako zkameněliny, podle nichž se
snaží rekonstruovat pravděpodobný vý-
voj rostlinstva, rostlinná paleontologie,
paleobotanika
fytoparazit, -a m(ř) 1. zool. parazit cizopasící
na rostlinách (např. háďátka, roztoči) 2.
bot. parazitická rostlina (např. jmeH)
fytoparazitolog, -a m (fytoparazitoložka,
-y ž) odbornľk ve fytoparazitologii
fytoparazitologie, -e ž (ř) nauka zabývajľ­
cí se parazity rostlin a chorobami jimi
vyvolanými
fytopatolog, -a m (fytopatoložka, -y ž) od-
. bornľk ve fytopatologii
fytopatologický příd. k fytopatologie, k fy-
topatolog: f ústav; f-á pozorování
fytopatologie, -e ž (ř) nauka o chorobách
rostlin a ochraně proti nim, patologie
rostlin, rostlinná patologie
fytoplankton, -u m (ř) bot. drobné rostliny
volně se vznášejľcí ve vodě n. pasivně
unášené vodním proudem (zejm. řasy a
sinice)
252
fytoplazma, -y ž (ř) bot. protoplazma rostlin
fytoptóza, -y ž (ř) bot. bradavičnatost listů
fytosaprofág, -a m(ř) zool. živočich přijíma-
jící potravu z těl odumřelých rostlinných
organizmů
fytosféra, -y ž (ř) odb. prostor na povrchu
země obsazený rostlinami, podstatná
součást biosféry po stránce materiálo-
vé a energetické
fytosociologie, -e ž (ř + 1+ ř) bot. fytocenolo-
gie
fytosterol, -u m (ř) biochem. fy rostlinné ste-
roly
fytotechník [-ny-], -a m (fytotechníčka, -y
ž) odborník ve fytotechnice
fytotechnika [-ny-], -y ž (ř) zeměd. nauka
o způsobu pěstování a zužitkování rost-
lin, rostlinná výroba
fytoterapie, -e ž (ř) farm.• med. léčení léky rost-
linného původu; fytoterapeutický [-ty-]
příd.
fytotomie, -e ž (ř) bot. nauka o vnitřní stav-
bě rostlinného těla, rostlinná anatomie;
fytotomický příd.
fytotoxicita, -y ž (ř) bot. poškozování rost-
lin (plevelů ap.) chem. přľpravky (zvl.
pesticidy), užívané k ochraně kulturních
rostlin
fytotoxin, -u m (ř) biol. fy jedovaté látky
rostlinného původu (např. alkaloidy,
někt. glykosidy)
fytotron, -u m (ř) tech. klimatická komora
k pěstování rostlin za kontrolovaných
a programově regulovatelných vnějších
podmínek
fytotronika [-ny-], -y ž (ř) tech. obor zabý-
vající se konstrukcí fytotronu a klima-
tizovaných prostor pro pokusné pěsto­
vání rostlin v umělém vnějším prostře­
dí
fyzén, -u m (f) horo. fuzít
fyziatr, -a m (fyziatrička, -y ž) lékař zabý-
vající se fyziatrií
fyziatrický příd. k fyziatrie, k fyziatr
fyziatrie, -e ž (ř) med. vědní obor zabývající
se léčebným účinkem někt. fyzikálních
jevů na nemocný organizmus
fyzický příd. (ř) tělesný, hmotný: f-á práce
(op. duševní, psychická); ekon. f-é opo-
třebení základních fondů postupná ztrá-
ta užitné hodnoty jejich opotřebováním;
práv. fá osoba člověk jako právní sub-
jekt (op. právnická osoba); adm. f-á in-
ventura přesné zjištění hospodářských
prostředků přímo na místě (např. ve
skladě); geogr.f zeměpis nauka o přľrod­
ních vlastnostech zemského povrchu s
přilehlým ovzduším a vodstvem; fyz. f-é
kyvadlo; fyzicky přísl.: f dobře připra­
vený sportovec; fyzičnost, -i ž řídč.
fyzik, -a m (fyzička, -y ž) odborník ve fy-
zice 1; učitel n. vysokoškolský student
fyziky 1
fyzika, -y ž (ř) 1. vědní obor studující zá-
kladní vlastnosti látek a polí a jejich nej-
jednodušší formy pohybu; vyučovací
předmět tohoto oboru: experimentální,
fyziologie 253 fyzostigmin
fyzioterapeut
aplikovaná, teoretickáf; jaderná, ato- nizmů 2. f práce obor fyziologie zabý- fyzioterapeutický [-ty-] příd. k fyzioterapie, fyzoda, -y ž (ř) bot.f-y drobné vakuoly hně­
mová f; f elementárních částic studu- k fyzioterapeut: f-é zařízení . dých řas
vající se účinkem práce na lidský orga-
jící vlastnosti, systematiku a dynamiku
nizmus; hud.f hudby věda zabývající se fyzioterapie, -e ž (ř) med. léčba fyzikálními fyzostigmin [-ty-], -u m (ř) biochem. indolo-
mikroobjektů;f atmosféry 2. filoz. pří­ metodami (např. vodoléčbou, elektroléč­ vý alkaloid ze semen liány Physostig-
sluchovými a hlasovými orgány ve vzta-
rodní filozofie 3. název druhého roční­ bou) uŽív. zvl. v rehabilitační a lázeňské mavenenosum, uŽív. v očním lékařství,
hu k hudbě
ku někdejší filozofie; fyzikální příd.: f léčbě, fyzikální terapie eserin
fyzioterapeut, -a m (fyzioterapeutka, -y ž)
zákony; f vlastnosti látek; f chemie
odborník ve fyzioterapii
vědní odvětví chemie podávající fyzi-
kální výklad chem. vlastností a chem.
přeměn látek a soustav; med.f léčba fy-
zioterapie; fyzikálněpřísl.: f rozložit, se
různit
fyzikalizace, -e ž (1 < ř) biol. proces vzájem-
ného působení fyziky a biologie spočí­
vající ve využití fyz. pojmů, teorií, me-
tod měření a experimentování při zkou-
mání biol. jevů
fyzikalizmus, -mu m (1 < ř) filoz. filozofický
názor odmítající vše, co není uchopi-
telné metodami fyziky a vyjádřitelné v
jejím jazyce
fyzikální t fyzika
fyzikus, -ka m (ř) zast. lékař
fyzilľr, -a m(f) hist. pěší voják ozbrojený puš-
kou, střelec
fyzio- (ř) v slož. první část s význ. příroda, přľ­
rodní
fyziognomickýpříd.k fyziognomie, k fyzio-
gnomika, k fyziognomik
fyziognomie, -e ž (ř) podoba, výraz (obli c
čeje), vzhled: výrazná f; přen. literární
f spisovatele; bot. f porostu; f rostlin-
néformace celkový vnější vzhled daný
geometrickými tvary, barvou, velikostí
druhů rostlin aj.; med., psych. pseudoafek-
tivní f výraz obličeje neodpovídající
momentálnímu duševnímu stavu
fyziognomik, -a m (fyziognomička, -y ž)
kdo se zabývá fyziognomikou
fyziognomika, -y ž (ř) psych. (dř.) nauka za-
bývající se výkladem povahových vlast-
ností člověka na základě rozboru fyzic-
kých rysů jeho obličeje
fyziografie, -e ž (ř) zast. obecná fyzická ge-
ografie; fyziografický příd.: Hngv. f-é to-
ponymum vycházející z přľrodních sku-
tečností
fyziokrat, -a m stoupenec fyziokratizmu
fyziokratický [-ty-] příd. k fyziokratizmus,
k fyziokrat
fyziokratizmus [-ty-], -mu m (ř) ekon. (ve
Francii v 18. stol.) národohospodářská
nauka pokládající půdu a zemědělství
za jediný zdroj blahobytu
fyziolog, -a m (fyzioložka, -y ž) odborník
ve fyziologii
fyziologický příd. k fyziologie, k fyziolog:
f proces; biol., med. f roztok roztok chlo-
ridu sodného ve vodě k výzkumným n.
léčebným účelům; biol. f-á zralost ukon-
čení fyziologických procesů probíhají-
cích v semeníku po oplození vajíčka;
bot. f-é choroby rostlin; fyz. f-á akustika;
fyziologicky přísl.: biol. f účinná látka
ovlivňující pochody uvnitř organizmu
fyziologie, -e ž (ř) 1. vědní obor zabývající
se životními pochody uvnitř těl orga-
g 254
g 1. fyz. zn. pro gram 2. (I) fyz. zn. pro tíhové
zrychlení, tj. pro zrychlení těles volně
padajících ve vzduchoprázdném prosto-
ru, v němž se projevují účinky zemské
gravitace 3. mat. zn. pro grad
G 1. fyz. zn. pro gaus 2. zn. pro dekadickou
předponu giga-
Ga chem. zn. pro galium
gabardén, -u m (Vl) text. jednobarevná lát-
ka z vlněné česané příze s jemnými šik-
mými vroubky (nazv. podle franc. to-
várny Gabardine); gabardénový příd.:
g-é kalhoty; g. potah (na kožich)
gabarit, -u m (t) žel. 1. přesně ohraničený
prostor nad kolejí a vedle ní, do něhož
nesmějí zasahovat žádné stavby ani pře­
kážky, průjezdný (železniční) profil 2.
největší přípustné rozměry nákladu na
otevřeném železničním voze v obryse
průjezdného profilu; gabaritový příd.
gabbai [-baj], -e, gabbe, -ho m (hebr) círk.
člen vedení synagogální obce pověře­
ný vybíráním daní
gabion, -u m (f < it) hist. voj. proutěný koš na
hlínu užívaný ke stavbě polních opev-
nění; opevnění vyztužené proutěným
pletivem, gerron
gábl, gáblík, -u m (n) ob. masitá dopolední
svačina, přesnídávka, tzv. svačina na
vidličku
gáblovat ned. ob. jíst gábl, (pravidelně n.
aktuálně) přesnídávat
gabro, -a s (Vl) geol. tmavá, zřetelně zrnitá
bazická hlubinná vyvřelá hornina (nazv.
podle it. obce Gabbro); gabrový příd.
gabrodiorit [-dy-], -u m (Vl + ř) geol. vyvře­
lá hornina na přechodu mezi dioritem a
gabrem (proměnlivého složení); gabro-
dioritový příd.
gabun, -u m (Vl) měkké, lehké dřevo z tro-
pického stromu Aucoumea klaineana,
uŽív. zvl. na výrobu překližek (nazv.
podle afr. státu Gabun), okumé; gabu-
nový příd.
gáč, -e m (n) chem. směs tuhých uhlovodíků
s olejem získaná z ropy, po rafinaci uŽív.
k výrobě svíček, krémů na obuv ap.; gá-
čový příd.
gadolinium [-ny-], -ia s (Vl) chem. prvek ze
skupiny lanthanoidů, zn. Gd (nazv. po-
dle fin. chemika J. Gadolina); gadolini-
ový příd.
gadža, -i m (cik) (z hlediska Romů) označe­
ní pro neromského spoluobčana
gag [ge-], -u m (a) film., div. překvapivý efekt-
ní komický nápad ve filmu, divadle ap.,
založený zprav. na porušené logice si-
tuace
gagát, -u m (Vl) geol. stejnobarevné celistvé
černolesklé hnědé uhlí vzácného výsky-
tu, používané pro výrobu ozdobných
předmětů, např. smutečních šperků; ga-
gátový příd.
gagliarda [galjar-], -y ž (it), gaillarde [ga-
járd], -du m (t) hud. starý třídobý román-
ský tanec rychlého tempa; skladba po-
dobného typu jako součást staré svity
následující po paveně
gagman [gegmen], -a m (a) film. (proslulý)
autor gagů, zvl. filmových (v groteskách
ap.)
gaillarde t gagliarda
gajdoš, oe m (tur) (na vých. Moravě) hráč
na dudy (gajdy), dudák
gajdovat ned. (tur) hrát na dudy (gajdy), du-
dat, být dudákem (gajdošem)
gajdy, gajd ž pomn. (tur) (na vých. Moravě)
dudy
gajst, -u m (n) 1. zasl. ob. líh; (zprav. léčivý)
lihový výtažek 2. ob. expr. mít g. (o člo­
věku, intelektuálním výtvoru ap.) být na-
dán, vynikat vtipem, být oduševnělý
gal fyz. zn. pro galon
Gal fyz. zn. pro galilei
gala neskl. s (šp < arab) hovor. (nápadně, okáza-
le) slavnostní, sváteční, parádní oble-
čení: dnes přišel v g.
gala příd. (neskl.) (šp < arab) hovor. (nápadně,
okázale) slavnostní, (zvl. o zevnějšku,
oblečeml parádní, sváteční: g. předsta­
vení; - vzal si g. šaty
gala- (šp < arab) v slož. první část s význ. (okáza-
le) slavnostní, gala
galábfje, -e ž (arab) (u Arabů) volný a lehký
svrchní oděv, připomínající dlouhou ko-
šili
galakoncert, -u m (šp < arab + n < t) slavnost-
ní koncert zvl. zpěváka n. skupiny z ob-
lasti populární hudby
galaktagogum, -ga s (ř) vet. prostředek pod-
porující vylučování mléka, laktago-
gum
galaktický [-ty-] příd. (ř) astro 1. týkající se
galaxie 2 týkající se Galaxie, Mléčné
dráhy: g-é jddro; g. šum; g-é (radiové)
zdření; g-á rovina procházející místy
největší koncentrace hvězd v Galaxii,
kolmá k ose její rotace
galaktin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biochem. hor-
mon podporující vylučování mléka
v mléčné žláze, laktačníhorrnon podvěs­
ku mozkového
galantní
galakto. (ř) v slož. první část s význ. mléko, mléč­
ný,lakto-
galaktogenní příd. (ř) biochem. g. hormon vy-
volávající svým přímým působením na
sekreční buňky alveolů mléčné žlázy je-
jich sekreci, laktogenní, laktotropní
galakto(g1yko)surie [-zu-], -e ž (ř) med. pří­
tomnost mléčného cukru v moči jako
chorobný příznak, laktosurie
galaktokéla, -y ž (ř) med. dutina v mléčné
žláze vznikající v době kojení
galaktologie, -e ž (ř) nauka o mléce, lakto-
logie
galaktometr, -u m (ř) potr. přístroj k stano-
vení hustoty mléka, laktodenzimetr, lak-
tometr
galaktopoetikum [-ty-], oka s (ř) med. pro-
středek zvyšující tvorbu mléka u kojíc
cích matek
galaktorea, -ey ž (ř) med. samovolný odtok
mléka z prsní žlázy
galaktosamin, -u m (ř) biochem. aminocukr
obsažený v glykoproteinech chrupavek
a šlach
galaktosid, -u m (ř) biochem. polysacharid
obsahující cukr galaktózu
galaktoskop, -u m (ř) potr. přístroj k stano-
vení množství tuku v mléce, laktoskop
galaktostáza, -y ž (ř) med. hromadění mlé-
ka v mléčných žlázách
galaktosurie T galaktoglykosurie
galaktóza, -y ž (ř) monosacharid obsažený
v laktóze
galalit, -u m (ř) umělá rohovina vyráběná
z mléčného kazeinu n. jiných bílkovin
(např. z kukuřice), zvl. dř. uŽív. k výro-
bě knoflíků a jiného galanterního zbo-
ží; galalitový příd.
galán, -a m (šp < arab) L zast. dvorný muž,
kavalír 2. hovor. expr., zprav. hanl. (nář.) mile-
nec, nápadm'k
galánka, -y ž (šp < arab) hovor. expr. (nář.) mladá
dívka, zprav. něčí milá, milenka: chlap-
ci se svými g-ami
galanterie, oe ž (t) L drobné ozdobné vý-
robky, ozdobnické zboží 2. obchod s
tímto zbožím; galanterní příd.: g. zbožl
galantina [-ty- i -tý-], -y ž (t) kuch. 1. jemná
paštika z mletého masa s přísadou va-
jec, vína, lanýžů aj. 2. vykostěné maso z
drůbeže n. zvěřiny plněné masitou ná-
divkou, uvařené a podávané za studena
galantní příd. (t) 1. pozorný k ženám, úsluž-
ný, uhlazeně zdvořilý ve společenském
styku s ženami, dvorný: g. muž 2 zast.
g. dobrodružství milostné 3. odb. souvi-
galantnost
sející s obdobím rokoka jako životního
a uměleckého stylu: g. poezie; g. sloh
(hudebn{) vyznačující se převahou figu-
rativních prvků a oslabením polyfonní
motivické práce; galantně přísl. k 1
galantnost, -i ž dvorné, galantní chování
(k ženám), jeho projev, dvornost
galantom, -a, galanthomme [-tom], -mma
m (t) zast. kniŽ. dvorný, uhlazený, galantní
muž, společník (ženy, žen)
galaparty [-pá-] neskl. ž(šp < arab + a) kniž. slav-
nostní společenská schůzka se zábavou
a pohoštěním, zprav. oficiální povahy
galaxie, -e ž (ř) astro hvězdná soustava, obsa-
hující desetitisíce až stovky miliard
hvězd, mezihvězdný plyn a prach sou-
středěný zprav. kolem hlavní roviny od-
povídající největšímu průřezu; G. spi-
rální galaxie, k níž patří naše Slunce,
Mléčná dráha
galbaník, -u m (I < ř < hebr) bot. dřevina (Fe-
rula galbaniflus) pův. z Íránu, jejíž prys-
kyřice má růz. použití
galbánový příd. (1 < ř < hebr) odb. g-á pryskyřice
klejopryskyřice z asijského stromu gal-
baníku, kt. se používá ve voňavkářství
jako fixatér kořenné balzamické vůně,
dále v lékařství a k přípravě tmelů
galea, -ey ž (I < ř) zool. součást ústního ústrojí
hmyzu v podobě článkovaného přívěs­
ku čelisti
galéa, -éy ž (ř) hist. raněstředověká byzant-
ská válečná loď k průzkumným účelům
galeassa, -y ž (it) hist. velká válečná loď uží-
vaná v 16.-17. stol. zvl. ve Středomoří
galej, galeje, oe ž (it) hist. galéra
galeje, -í ž pomn. (it) 1. hist. nucené tresta-
necké galejnické práce na lodích, zvl.
pův. veslování na galérách, galejích 2.
expr. nepříjemná, těžká, zotročující, popř.
ponižující práce, činnost; prostředí, v
němž se taková práce vykonává
galejnický příd. 1. týkající se galejníka 1:
g-á loď 2. expr. souvisící s těžkou, zotro-
čující prací, dřinou: zbavit se g-ch po-
vinnost(
galejm'k, -a m (it) 1. hist. trestanec odsouze-
ný k práci na galejích 1 2 expr. člověk
zotročený svou úmornou, těžkou prací,
dřinou, robotou, pociťující ji tak
galenický [-ny-] příd. (Vl) farmo týkající se
léčiv připravovaných z urč. drog jed-
noduchými postupy, např. roztíráním,
extrakcí, perkolací ap. (podle ant. léka-
ře Galena z Pergamu): g-é přípravky ga-
leníka; g-á farmacie
galenikum [-ny-], oka s (Vl) farmo g-ka gale-
nické přípravky
galenit [-ny-], -u m (ř) miner. nejbohatší olo-
věná ruda obsahující někdy i stopy stří­
bra, sirník olovnatý, leštěnec olověný
galeona, -y ž (šp) hist. středověká těžká troj-
stěžňová vojenská plachetnice s galio-
novou přídí a několikapatrovou zádí:
portugalské, španělské g-y
galeota, -y ž (šp) hist. menší válečná veslová
loď (v 16.-17. stol.)
255
galéra, -y ž (it. šp) hist. veslová válečná loď
(používaná až do 18. stoL), velmi po-
hyblivá, poháněná vesly, jejímiž veslaři
byli zprav. otroci n. trestanci (galejníci),
galej; galérový příd.
galerie, -e ž (it) 1. dloúhá chodba n. ochoz
zevně n. uvnitř budovy ve výši patra,
v renesančních a barokních stavbách
(zvl. zámcích) dlouhá spojovací místnost
s řadou oken sloužící k umístění umě­
leckých sbírek 2. sbírka výtvarných děl,
instituce, kt. je shromažďuje, vystavuje
a vědecky zpracovává: Národní g.
(v Praze); přen. kniŽ. soubor osob, typů,
představitelů něčeho ap. V něj. přehled­
ném (názorném, časovém aj.) uspořádá­
ní: g. elity národa 3. v divadle ap. nej-
vyšší pořadí míst: vstupenka na 1. (II.)
galerii 4. voj. podzemní (spojovací)
chodba v opevnění 5. stav. štola na za-
chycování podzemních vod 6. dopr. zaří­
zení zabraňující lavinám, závějím, suti
ap. zasypat silniční n. železniční komu-
nikaci 7. řidč. galerka 2
galerijní, galeriový příd. 1. týkající se ga-
lerie (zvl. ve význ. 1-3): g-n( sbírky; -
g-ní, g-ové obecenstvo 2. ekol. g-ový pra-
les typ tropického pralesa (v Africe,
Asii, Americe) s poschodovitým poros-
tem, vázaný na vysokou hladinu pod-
zemní vody
galerka, -y ž (it) 1. hovor. galerie 3 2. polič­
ka na hygienické a kosmetické potřeby
u zrcadla 3. (pův. v policejním slangu)
zločinecké podzemí ve velkoměstech,
jeho (evidovaní) příslušníci: pražská g.
galérový t galéra
galerta, -y ž (šp) odb. rosolovitý útvar klihu
n. želatiny; galertový příd.
galgala, -y ž (?) hist. starověké kultovní mís-
to, shromaždiště, obětiště s kamennou
mohylou, gilgál
galgán, -u m (čín) 1. bot. sklem'ková rostlina
rodu Alpinia s hlíznatým oddenkem a
velkými květy, pěstovaná zvl. v Číně a
Japonsku 2. též galgant fann. oddenek té-
to rostliny uŽív. v lékařství; galgáno-
vý, galgantový příd.
galicizmus, -mu m (Vl) Hngv. jazykový pr-
vek přejatý do jiného jazyka z francouz-
štiny n. podle francouzštiny v něm vy-
tvořený
galikán, -u m (Vl) stoupenec galikanizmu
galikanizmus [-ny-], -mu m (Vl) hist. hnutí
za nezávislé postavení katolické církve
na papeži rozvíjené od 14. stol. a pro-
sazované v 17.-18. stol. i francouzský-
mi králi a pařížskou univerzitou
galikánský příd. související s galikány, s ga-
likanizmem: g-é hnutí
galilei neskl. m (Vl) fyz. (dř.) jednotka tfhové-
ho zrychlení, zn. Gal (nazv. podle Gali-
lea Galileie)
galimatyáš, -e m (I) hovor. hanl. zmatená, ne-
smyslná směsice (názorů, řečí ap.), slá-
tanina, zmatenina: kdo se v tom g-i vy-
zná?
galvanický
galion, -u m (šp) loď. protáhlé a převislé zo-
bákovité zakončenípřídě některých typů
plachetních lodí v raném novověku, bo-
hatě zdobené a nesoucí figuru, zprav.
ženy, vztahující se ke jménu lodi; galio·
nový příd.: g-á příď
galírovat ned. (n) text. slang řadit šňůry na ža-
károvém stroji
galizace, -e ž, galování, -í s (Vl) vin. úprava
ovocného vína snížením obsahu kyse-
lin přídavkem roztoku cukru ve vodě
gallium, -ia s (Vl) chem. prvek zn. Ga, černo­
bílý měkký, tažný kov, uŽív. k výrobě
polovodičů (nazv. podle Galie); gallio-
vý příd.
gallový příd. (I) chem. .g-á kyselina benzeno-
vý derivát vyskytující se jako složka
růz. přírodních tříslovin, získávaný
např. z taninu v duběnkách a používa-
ný v barvářství a lékařství
galo- (Vl) v slož. první část s význ. 1. týkající se
starověké Galie, Galů, galský (např. ga-
lorománsky12. týkající se Francie, Fran-
couzů, francouzský (např. galomanie)
galom, -a m (Vl + ř) kniž. frankofil
galorJlie, -e ž (Vl + ř) kuiž. frankofilie; galo-
filský příd.
galofob, -a m (Vl + ř) kniž. frankofob
galofobie, -e ž (Vl + ř) kniž. frankofobie; ga·
lofobní příd.
galoman, -a m (Vl + ř) kniž. frankoman
galomanie [-ny-], -e ž (Vl + ř) kuiž. franko-
manie; galomanský příd.
galon, -u m (a) fyz. jednotka duté míry uží-
vaná v anglosaských zemích, zn. gal
(4,5461, v USA 3,7851)
galop, -u m (t) 1. odb. cval koně; (u dostiho-
vých koní) ostrý cval jako tréninkový
prvek 2. lan. rychlý společenský kolový
tanec franc. původu (od zač. 19. stol.),
kvapík
galopáda, -y ž (t) kuiž. rychlá projížďkakoň­
mo
galopovat ned. (t) řidč. kniŽ. cválat (o koni n.
jezdci na koni)
galorománský příd. (Vl + Vl) týkající se pro-
středí někdejší Galie pod vlivem řím­
ské kultury: lingv. g-é jazyky skupina ro-
mánských jazyků na území obývaném
dříve Kelty, tj. francouzština, katalán-
ština a provensálština
galoše, oe ž (t) g-e mno nízké gumové pře­
zůvky
galování t galizace
galský příd. (Vl) 1. týkající se starověké Ga-
lie (římské provincie) a Galů (Keltů):
g-é války 2 týkající se (dnešní) Fran-
cie, Francouzů: g. temperament; g. ko-
hout jeden z národních symbolů Fran-
cie, přen. publ. Francie
galuska, -y ž (n vl) speciální pneumatika pro
závodní kolo, jejíž plášť tvoří s duší je-
diný celek
galvanický [-ny-] příd. (Vl) fyz.• tech. 1. sou-
visící s galvanizmem: g. proud stejno-
směrný elektrický proud získávaný
chemickou reakcí z elektrochemických

galvanizace
zdrojů; g. článek zdroj elektromotoric-
kého potenciálu založený na vzniku roz-
dílu potenciálů mezi růz. kovy ponoře­
nými do urč. vodivého roztoku (např.
mezi zinkovou a měděnou deskou v zře­
děné kyselině sírové) 2. souvisící s gal-
vanizací: g-é pokovování (např. cínová-
ní, chromování, niklování) elektrolytic-
ké, galvanostegie; g-á lázeň roztok n. ta-
venina soli příslušného kovu, kl. se vy-
lučuje na katodě jako pokovovací (gal-
vanický) povlak; g-é svařování; galva-
nicky přísl.
galvanizace [-ny-], -e ž (Vl) 1. fyz., tech.
galvanické (elektrolytické) pokovování,
galvanostegie 2. med. léčba galvanickým
proudem, galvanoterapie, elektroléčba;
galvanizační příd.
galvanizér [-ny-], -a m (galvanizérka, -y
ž) (Vl) tech. kdo provádí galvanizaci I, pra-
cuje v galvanotechnice; galvanizérský
příd.
galvanizmus [-ny-], -mu m(Vl) fyz. jev zále-
žící v tom, že mezi dvěma kovovými
elektrodami spojenými urč. kapalným
vodičem vzniká elektr. napětí; toto napě­
tí (nazv. podle il. vědce L. Galvaniho)
galvanizovat [-ny-] ned. i dok. (Vl) odb. prová-
dět, provést galvanizaci I, 2
galvanizovna [-ny-], galvanovna, -y ž tech.
provozovna, v níž se provádí galvanic-
ké pokovování
galvano- (Vl) v slož. první část s význ. galvanic-
ký, galvanizmus, galvanizace
galvanografie, -e ž(Vl + ř) polygr. starší tech-
nika zhotovování tiskové formy pro tisk
z hloubky; galvanografický příd.
galvanokaustika [-ty-], -y ž (Vl + ř) 1. med.
elektrokaustika, elektrokauterizace, gal-
vanokauterizace 2. polygr. galvanické
leptání kovu, jímž se vytváří reliéf v tis-
kové formě vyhlubováním netisknou-
cích míst; galvanokaustický příd.
galvanokauterizace, -e ž (Vl + ř) med., řidč.
polygr. galvanokaustika; galvanokaute-
rizační příd.
galvanomatrice, -e ž (Vl + n < f) polygr. liso-
vaný otisk sazby n. štočku, z něhož se
v galvanické lázni vytváří galvanotyp
galvanometr, -u m (Vl + ř) eltech. přístroj
k měření slabého elektr. proudu; galva-
nometrický příd.
galvanoplastika [-ty-], -Yž(Vl + ř) tech. elek-
tro
ytické nanášení snímatelné kovové
vrstvy k získávání odlitků (plastik, me-
dailí, tiskových forem aj.), též k poko-
vování nekovových zdobných předmě­
tů (např. sošek); galvanoplastický příd.
galvanoskop, -u m(Vl + ř) fyz. přístroj k zjiš-
ťování elektr. proudu a k určování jeho
směru; galvanoskopický příd.
galvanostegie, -e ž (Vl + ř) tech. obor galva-
notechniky zabývající se nanášením
tenkých kovových povlaků na výrobky
elektrolytickým vylučováním kovů z
galvanických lázní, galvanické pokovo-
vání, elektrolytické pokovování
256
galvanotaxe, -e ž (Vl + ř) biol. pohyb niž-
ších organizmů vyvolávaný elektrickým
proudem
galvanotechnika [-ny-], -yž(VI +ř)tech. obor
zabývající se elektrolytickým vylučová­
ním kovů, zahrnující galvanoplastiku a
galvanostegii (galvanické pokovování);
galvanotechnický příd.
galvanoterapie, -e ž (Vl + ř) med. léčba gal-
vanickým proudem, galvanizace, elek-
troléčba; galvanoterapeutický [-ty-]
příd.
galvanotropizmUS, -mu m (Vl + ř) biol., bot.
růstové pohyby rostlinných orgánů a
nižších organizmů vyvolané slabým
elektr. napětím působícím na protilehlé
strany daného orgánu, elektrotropizmus
galvanotyp, -u m(Vl + ř) polygr. tisková deska
zhotovená galvanotechnickou metodou
galvanotypie, -e ž(Vl + ř) polygr. zhotovová-
ní tiskových desek galvanotechnickou
metodou; galvanotypický příd.
gama neskl. s (ř) 1. v řecké abecedě písmeno
y, obdobné českému g, uŽív. též k ozna-
čení třetího místa, oddílu ap. v něj. řadě,
pořadí, v mat. k označení úhlu aj. 2. fyz.
označuje elektromagnetické záření s
velmi krátkou vlnovou délkou: částice
g., g., g_, y-částice; záření g. 3. fyz. (dř.)
jednotka intenzity magnetického pole
Země (1Q-5 oerstedů) 4. fyz. (dř.) jednot-
ka hmotnosti (miliontina gramu), dnes
mikrogram 5. fot. (dř.) faktor udávající
strmost křivky zčernání exponovaného
filmu
gamacizmus, -mu m (ř) med. chybná výslov-
nost hlásky g
gamadefektoskopie, -e ž (ř + I + ř) tech. me-
toda využívající záření gama k zjišťo­
vání vnitřních vad materiálu (např. od-
litků)
gamaglobulin, -u m (ř + I) biol., med. bílko-
vinná složka krevního séra, která se
v izolované formě používá k prevenci
n. k pasivní imunizaci proti infekčním
nemocem; gamaglobulinový příd.: g-á
injekce
gamagraf, -u m (ř) tech., med. přístroj pro ga-
magrafii
gamagrafie, -e ž (ř) 1. tech. zkoušení kovů
paprsky gama bez porušení materiálu
2. med. zobrazovací vyšetřovací metoda
používající radioizotopů; gamagrafic-
ký příd.: g-á metoda
gamakorektor, -u m (ř + I) sděl. tech. součást
kamerového televizního řetězu, v němž
se upravuje gradace televizního obrazu
gamba, -y ž (il) hud. stará viola, přidržova­
ná při hře mezi koleny, viola da gamba
gambír, -u m (malaj) výr. extrakt z rostliny
zv. řemdihák trpký, obsahující tříslovi­
ny, uŽív. k činění světlých usní a k pře­
tříslování
gambit, -u m(šp < arab) šach. otevření hry, při
kl. hráč obětuje pěšce, zř. figuru, aby
získal náskok ve vývoji sil n. poziční
výhodu: dámský, královský g.
gangliocytom
game [gem i gejm], -mu, gem, -u m(a) sport.
V tenise úsek setu, při němž podává týž
hráč, hra
gameball [gembol i gejmbol], -u m (a) sport.
rozhodující podání v tenisové hře, v ga-
mu
gameta, -y ž, gamet, -u m (ř) biol. 1. zralá
pohlavní buňka živočichů (vajíčko a sper-
mie) a rostlin (vaječná buňka) 2. po-
hlavně diferencované vývojové stadi-
um parazitických prvoků, např. sporo-
zoí; gametový příd.: biol. g. fond souhrn
všech gamet vytvářených v jedné ge-
neraci všemi příslušníky urč. popu-
lace; gametický [-ty-] příd.: biol. g-á
kombinace; zeměd. g-á selekce metoda
k zjištění hodnotných mateřských rost-
lin
gametangium, -ias(ř) biol. rozmnožovaCÍ or-
gán rostlin, buňka produkující gamety
gametocyt, -u m (ř) biol. zrající pohlavní
buňka, z kl. se vyvíjejí samčí a samičí
gamety; gametocytický [-ty-] příd.
gametofyt, -u m (ř) biol., bot. haploidní po-
hlavní generace rostlin, na níž se tvoří
gametangia a v nich gamety
gametogeneze, -e ž (ř) biol. proces tvorby a
zrání pohlavních buněk, gamet, gono-
geneze; gametogenetický [-ty-] příd.
gametový T gameta
gamexan, -u m (ř) zeměd. kontaktní a pože-
rový insekticid (pův. obch. název)
gamin [-mén], -a m (f) kniŽ. (pův. ve franc.
prostředí) rozpustilý kluk, uličník, ne-
zbeda: pařížský g.; gaminský příd.
gamogeneze, -e ž (ř) biol. gamogonie; ga-
mogenetický [-ty-] příd.
gamogonie [-ny-], -e ž (ř) biol. způsob roz-
množování organizmů tvorbou pohlav-
ních buněk, gamogeneze
gamon, -u m (ř) biol. g-y látky vylučované
samčími a samičími pohlavními buňka­
mi (u živočichů, u řas a plísnI'), usměr­
ňující pohyb gamet a usnadňující oplo-
zení
gamonalizmus, -mu m (ř) polit. (v prostředí
Latinské Ameriky) soustředění politic-
kého, hospodářského a společenského
života kolem nejmocnější osobnosti
vládnoucího režimu
gamont, -u m (ř) biol. mladší vývojové sta-
dium někl. prvoků, kdy zrající gamety
jsou pohlavně i morfologicky diferen-
covány, gametocytické stadium
gándhizmus [-dy-], -mu m(Vl) hist., polit. filo-
zofické, ekonomické, etické a sociálně­
politické učení M. Gándhího o zvlášt-
ních formách vzestupu ind. společnos­
ti, o zásadně nenásilném odporu vůči
bril. kolonializmu; gándhistický [-ty-]
příd.
gang [ga- i ge-], -u m(a) uzavřená organizo-
vaná skupina, tlupa zločinců, gangsterů
ganglie .J.. ganglion
gangliektomie, -e ž (ř) med. chirurgické vy-
nětí ganglia
gangliocytom, -u m (ř) med. vyzrálý nádor
gangliolytikum
z. nervových gangliových buněk, gang-
lIoneurom
gangliolytikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo gan-
glioplegikum
ganglion, -lia ~, ganglie, -e ž (ř) 1. biol., anat.
shluk nervových buněk, z nichž vychá-
zejI' nervová vlákna, nervová uzlina 2.
med. cystický nádorek v okolí šlach vy-
plněný rosolovitou hmotou; gangliový
příd.: anat. g-é buňky; - med. g. rosol
ganglioneuroblastom, -u m (ř) med. nádor
z nezralých gangliových buněk
gan~oneu~om, -u m (ř) med. gangliocytom
gangboplegIkum, -ka s (ř) med., farmo g-ka
látky blokující přenos nervového vzru-
chu na vegetativních gangliích, a tím tlu-
mící impulzy k periferním orgánům,
gangliolytika
gangliosid, -u m (ř + um) biochem. g-y složené
lipidy obsažené zvl. v šedé kůře moz-
kové
t
gangliový ganglion
gangréna, -y ž (ř) med. místní odúmrť tkáně
těla změněné druhotně zevními vlivy
sněť; gangrenózní příd.
gangster [ga- i gengstr], -a m (gangster-
ka, -y ž) (a) 1. člen organizované zloči­
necké tlupy, gangu, pův. zvl. v USA 2.
kdo jedná jako zločinec, bandita, a to
jako člen něj. skupiny n. i sám; gangs-
terský příd.: g-á tlupa gang; g. čin; g-é
metody
gangsterství [ga- i ge-], -í s, gangsteriz-
mus, -mu m (a) forma kriminality pro-
vozovaná v organizovaných tlupách
(ganzích); gangsterský čin, gangsterské
metody
ganoidní příd. (ř) zool. g. šupiny (ryb) koso-
čtverečné a tvrdé destičky spojené na-
vzájem výrůstky v pancíř; g. ryby vy-
značující se těmito šupinami (např.
vyza, jeseter)
ganoin, -u m (ř) zool. velmi tvrdá sklovitá
látka na povrchu ganoidních šupin
ganttogram, -u m(Vl + ř) ekon. kontrolní dia-
gram vyjadřujícív časové závislosti urč.
skutečnost, např. množství vykonané
práce, spotřebovaného materiálu aj., ve
srovnání s plánem (nazv. podle autora
amer. ing. H. L. Gantta)
ganyméd, -a m (Vl) kniž., popř. žert. číšník
(podle Ganymeda, syna trojského krále
z řec, myto I., kterého Zeus unesl na
Olymp a učinil číšníkem bohů)
gap [ge-], -u m (a) 1. biol. poškozená oblast
chromozomu, která se sice nebarví
běžnými technikami, ale zachovává si
struktumľ kontinuitu chromozomu, chro-
m,atická léze 2. fyz. mezera v energetic-
kem spektru supravodičů, energetická
mezera 3. ekon. mezera, propad: inflační
g,; technologický g.
garamond, -u m (Vl) polygr. antikvové (pat-
kové) pI'smo (nazv. podle franc. rytce
pI'sma Cl. Garamonda z 16. stol.)
garance, garancie, -e ž (f) záruka jistota'
g:
převzetí n. poskytnutí záruky: na zbo:
257
ží, výrobky; mezinárodní g.; garanční
příd.:g. lhůta; g. smlouva
garant, -a m (f) kdo poskytuje garanci, zá-
ruku, ručitel
garantovat ned. i dok. (I) (co) skýtat, poskyt-
nout záruku, garanci za něco, zaručo­
vat (se), zaručit (se): g. něčí práva; g.
kvalitu výrobku
garáž, -e ž (I) uzavřený krytý prostor k umís-
tění motorových vozidel: individuální,
řadová, halová, patrová g.; garážový
příd.
garážmistr, -a m (f + I) technický vedoucI'
ve veřejné garáži, v podnikových gará-
žích ap.
garážovací příd. sloužící ke garážování: g.
prostory
garážovat ned. (f) 1. (co) mít (motorové vo-
zidlo) v garáži: g-ané auto umísťované
v garáži (a tak domněle zachovalé) 2. (o
motorovém vozidle) být v garáži
garážový t garáž
garda, -y ž (f) 1. tělesná stráž panovníka
n. (dř.) vojevůdce: královská g. 2. vy-
' braný, elitní vojenský oddíl 3. ozbro-
jený oddíl dobrovolníků: národní g-y
(v revolučním roce 1848); přen. zelené
g-y skupiny zběhů z rak.-uh. armády
v I. svět. válce skrývajI'cI' se v lesích;
hist. Hlinkova g. polovojenská organi-
zace Hlinkovy rudové strany 4. skupi-
na stoupenců něj. hnutí (oddaných, za-
sloužilých) n. osob spjatých generač­
ně a zároveň zájmově: stará g.; - pří­
slušník herecké g-y Národního diva-
dla; gardový příd. zvl. k 1-3: g. poru-
čík; g-é jednotky
garde [gard], -du, gard, -u m (f) sport. (v šer-
mu, v boxu aj.) základnI' postoj, z kl.
začínají akce, střeh
garde neskl. s(f) šach. ohrožení královny; upo-
zornění, výstraha protihráči, že je jeho
královna ohrožena (dnes už v závodním
šachu neužívané)
garde neskl. ž (f) hovor. gardedáma: dělat ne-
teři g.
gardedáma, -y ž (I) průvodkyně dI'vky do
společnosti (plesu, tanečnI'ch ap.), gar-
de (ž)
gardénie [-ny-], -e ž(VI) bot. tropický keh'k:
rodu Gardenia s tuhými listy a s velký-
mi bílými, silně vonnými květy, u nás
pěstovaný ve sklenI'CÍch pro řez květů
(nazv. podle angl. lékaře A. Gardena)
garden party [gárdn párty] neskl. ž (a) spo-
lečenské setkání, zprav. oftc. rázu, uspo-
řádané v přírodním prostředí, zahradní
slavnost
garderoba, -y ž (I) 1. soubor, zásoba šat-
stva (urč. jedince): doplnit svou g-u 2.
soubor, sklad divadelních kostýmů (urč.
divadla) 3. šatna (pro diváky v divadle
ap.): odložit v g-ě
garderobiér, -a m (garderobiérka, -y ž)
(f) 1. správce divadelní garderoby, skla-
du kostýmů 2. kdo obsluhuje v (diva-
delm') garderobě, šatnář
garsoniéra
gardina [-dy- i -dý-], -y ž (hol) 1. záclona 2.
zast. slang divadelní opona (ručně rozta-
hovaná)
gardista [-dy-], -y m(f) člen, přľslušm'k: gar-
dy (ve význ. 1-3); gardistický [-ty-] příd.
t
gardový garda
ga~~~tuovský [-ty-] příd. (Vl) připomína­
JICI G~gantuu, obra a velikého jedlíka,
hlavm postavu satirického díla Fr. Ra-
~elais~ Gargantua a Pantagruel: g. typ
ganbaldiovec [-dy-], garibaldovec, -vce
"! (Vl) stoupenec hnutí za sjednocení itá-
lie v 19. stol., vedeného G. Garibaldim
garmond, -u m (Vl) polygr. stupeň velikosti
tisk~skéh? písma (10 bodů = 3,76mm),
meZI borgIsem a cicerem (nazv. podle
franc. rytce pI'sma Cl. Garamonda z 16.
stol.)
garmoška, -y ž (r) expr. tahací harmonika,
akordeon (zvl. ve spojitosti s rus. pro-
středím)
garnát, -a m (hol) zool. mořský ráček rodu
Crangon lovený pro chutné maso
garni [-ny] příd. (neskl.) (f) ve spoj. hotel g.
hotelové služby omezené na ubytovánI'
se snídaní
gárnierit [-ny-], -u m(VI) fiŮner. zásaditý kře­
mičitan nikelnatohořečnatý,důležitá nik-
10vá ruda (nazv. podle franc. geologa Jul.
Garniera)
garnisáž [-ny-], -e ž(f) 1. hut. ochranná vrst-
va na vyzdI'vce vysoké pece vytvořená
slinutím ulpělých částí vsázkových su-
rovin 2. zeměd. způsob zajištění strží pro-
ti vynu1ání kladením klestí
garnitura [-ny-], -y ž (f) 1. soubor před­
mětů tvořI'cích něj. celek, souprava
(např. strojů, nástrojů, železničních
vozů, prádla aj.) 2. ekol. soubor druhů
~jištěný v urč. společenstvu n. vegetační
Jednotce 3. hovor. skupina osob spoje-
ných společnou činností: nová, stará g.
(herců, hráčů); výměna vládních g-r
garnizona [-ny-], -y ž (n < f) zast. voj. 1. (tr-
vale umístěná) vojenská posádka; mís-
to s takovou posádkou 2. vojenská (po-
sádková) věznice; garnizonní příd. zasl.
voj. posádkový: g. služba; g. nemocni-
ce; g, město; - g, věznice
garn~r, garnýr- .J.. karnýr, karnýr-
garnyrovat ned. i dok. (n < f) kuch. (co) obklá-
dat, obložit (hlavnI' pokrm vhodnými
přílohami): g-aná paštika
garnýž, -e ž (n < it) rám kryjící tyč s běžci
k zavěšování a zatahování záclon
garota, -y ž(šp)hist.l. (v středověkém Špa-
nělsku) železný kruh užívaný k mučení
a k popravě zardoušením 2. poprava
tímto kruhem
garrigue [-rig], -uu m (f) bot., geogr. nízký
porost dřevin a aromatických polokeřů
a bylin jako rostlinná formace v medi-
teránnI' oblasti
garson, -a m(f) 1. (ve franc. prostředí) číš­
ník 2. zasl. hovor. neženatý muž, starý mlá-
denec
garsoniéra [-ny- i -ni-], -y ž (f) malý byt
garsonka
tvořený zprav. jednou obytnou místnos-
tí spříslušenstvím (zvl. pro svobodné,
pův. pro neženatého muže), garsonka
garsonka, -y ž (I) garsoniéra
garua, -uy ž (indián) meteor. hustá mlha vy-
skytující se v podzimních měsících na
záp. pobřeží Jižní Ameriky, způsobená
ostrým teplotním kontrastem mezi tep-
lou pevninou a studeným Humboldto-
vým proudem
garveyizmus [-vii-], -mu m (Vl) polit. dok-
trína vyzývající amer. černochy k ná-
vratu do Afriky a k vytvoření celoafric-
kého státu (hlásaná jamajským černoš­
ským politikem M. Garveyem)
gaser [gejzr], -u m(a zkr.) fyz., tech. kvantový
generátor v pásmu záření gama
gaskonáda, gaskoňáda, -y ž (I) kniž., expr.
chlubivá, chvastounská řeč, chvastoun-
ství (jako vlastnost tradicí připisovaná
Gaskoňcům)
gaskoňský příd. (Vl) týkající se Gaskoňska
(kraje v jz. Francii), Gaskoňců: g-ští ka-
deti; zeměd. g-é prase černě zbarvené,
plodné a odolné franc. plemeno; g. skot
franc. masné plemeno šedé barvy
gas-lift, -u m(a) hom. způsob těžby ropy, při
němž zemní plyn vtlačený kompreso-
rem do čerpacích trubek ropu vytlačuje
gastarbeitr [-tarbaj-], -a m(n) publ. (v SRN,
popř. v jiné zemi) cizí ph1ežitostný děl­
ník: turečtí g-ři
gastr- ,J.. též gastro-
gastralgie, -e ž (ř) med. bolení žaludku, gast-
rodynie
gastrea, -ey ž (ř) biol. hypotetický předchůd­
ce mnohobuněčnýchživočichů (podob-
ný gastrule); gastreový příd.: biol. g-á teo-
rie
gastrektázie, -e ž (ř) med. rozšíření žaludku
gastrektomie, -e ž (ř) med. chirurgické vy-
nětí (části) žaludku
gastrický příd. (ř) med., anat. týkající se žalud-
ku, žaludeční
gastrilokvie, -e ž (ř + 1) odb. břichomluvec­
tví
gastrin, -u m (ř) biochem. hormon vyvoláva-
jící tvorbu žaludeční kyseliny
gastritida [-ty- i -tý-], gastritis [-ty-], -tidy
ž (ř) med. zánět žaludku
gastro-, před samohláskou též gastr- v slož. první
část s význ. žaludek, žaludeční
gastroduodenální příd. (ř + I) med. týkající
se žaludku a dvanáctníku
gastrodynie [-ny-], -e ž (ř) med. bolení žalud-
ku, gastralgie
gastroenteritida [-ty- i -tý-], gastroente-
ritis [-ty-], -tidy ž (ř) med. současný zá-
nět žaludku a tenkého střeva
gastroenteroanastomóza, -y ž (ř) med. chi-
rurgické spojení žaludku s tenkým stře­
vem (při neodstranitelných překážkách
vrátníku a dvanáctníku)
gastroenterokolitida [-ty- i -tý-], gastro-
enterokolitis [-ty-], -tidy ž (ř) med. sou-
časný zánět žaludku, tenkého střeva a
tlustého střeva
258
gastroenterologie, -e ž (ř) med. obor vnitřní­
ho lékařství zabývající se trávicím ústro-
jím a výživou; gastroenterologickýpříd.
gastroenteropatie [-ty-], -e ž (ř) med. nespe-
cifické onemocnění žaludku a tenkého
střeva
gastroenteroptóza, -y ž (ř) med. pokles, sní-
žení břišních orgánů
gastroenterostomie, -e ž (ř) med. chirurgic-
ké vyústění žaludku do tenkého střeva
gastrocholecystoanastomóza, -y ž (ř) med.
chirurgické spojení mezi žaludkem a
žlučníkem při uzavření hlavmllo žlučo­
vodu
gastrointestinální [-ty-] příd. (ř + I) med. tý-
kající se trávicí soustavy: biochem. g. hor-
mony produkované sliznicemi trávicí
soustavy (např. gastrin)
gastrolatrie, -e ž (ř + 1) kniŽ. nadměrné jede-
ní, přejídání
gastrologie, -e ž (ř) med. nauka o žaludku a
jeho chorobách
gastromalacie, -e ž (ř) med. posmrtné natrá-
vení stěny žaludku žaludeční kyselinou
gastromegalie, -e ž (ř) med. nápadně velký
žaludek
gastronom, -a m 1. odborník v gastrono-
mii 2. ctitel vybraných jídel, labužník
gastronom, -u m(r < f < ř) potravinářský ob-
chodní dům
gastronomie, -e ž (f < ř) 1. nauka o kuchař­
ském umění 2. záliba ve vybraných jíd-
lech, labužnictví; gastronomický příd.
gastroparéza, -y ž (ř) med. rozšíření a ochr-
nutí žaludku, gastroplegie
gastropatie [-ty-], -e ž (ř) med. nespecifické
onemocnění žaludku
gastropexe, -e ž (ř) med. chirurgické zdvi-
žení a upevnění skleslého žaludku
gastroplegie, -e ž (ř) med. rozšíření a ochr-
nutí žaludku, gastroparéza
gastroptóza, -y ž (ř) med. snížení žaludku
gastropulmonální příd. (ř + 1) anat. týkající
se zažívání a dýchání: g. soustava
gastroralie, -e ž (ř) med. chirurgické sešití
žaludku, žaludeční steh
gastroragie, -e ž (ř) med. krvácení ze stěny
žaludku
gastrorexe, -e ž (ř) med. roztržení, prasknu-
tí žaludku
gastroskop, -u m (ř) med. přístroj k optické-
mu vyšetřování žaludku, ke gastrosko-
pii
gastroskopie, -e ž (ř) med. optické vyšetřo­
vání sliznice žaludku (gastroskopem);
gastroskopický příd.: g-é vyšetření
gastrospazmus, -mu m (ř) med. křečovitý
stah žaludku n. jeho části, žaludeční
křeč
gastrostomie, -e ž (ř) med. chirurgické vy-
ústění žaludku navenek
gastrotomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření žaludku
gastrotonikum [-ny-], oka s (ř) med., farmo lék
podporující vyměšování žaludečních
šťáv
gastrovaskulární příd. (ř + 1) zool. g. sousta-
gauteit
va trávicí soustava medúz, ploštěnek a
motolic, zajišťující i rozvádění živin v
těle
gastrula, -y ž (ř) biol. vývojové stadium zá-
rodku mnohobuněčnýchživočichů tvo-
řené dvěma zárodečnými listy
gastrulace, -e ž (ř) biol. proces, při němž se
buňka vyvíjí ze stadia blastuly v gastru-
lu, tvoření gastruly; gastrulační příd.
gastšpíl, gašpíl, -u m(n) zast. div. slang pohos-
tinská hra, pohostinské vystoupení
gatě, řidč. katě, -í ž pomn. (sl < maď < slov) 1.
nář. a etn. kalhoty mužského lidového kro-
je 2. též kaťata, gaťata, -at spomn. ob. expr.
spodní kalhoty; kalhoty vůbec
GATT zkr. (a: Genera1 Agreement on Tariffs and
Trade) obch. Všeobecná dohoda o clech a
obchodu
gauč, -e m (a) 1. zast. též kauč širší spací po-
hovka (s opěradly) 2. tech. soustava dvou
válců u papírenského stroje, popř. spod-
ní z těchto válců; gaučový příd.: g. potah
gaučo, -a m (šp < indián) (V jihoamerickém
prostředí) pasák dobytka; gaučovský
příd.
gaučovací příd. tech. g. válec spodní ze sou-
stavy dvou válců sloužící ke gaučová­
ní, gauč 2
gaučovat ned. i dok. (a) tech. odstraňovat, od-
stranit vodu soustavou válců (gaučem)
z mokrého papírového pásu před vstu-
pem do lisové části
gaudente, gaudioso [-dyózo] přísl. (it) hud.
radostně, vesele, jásavě, nadšeně
gaudium [-dy-], -ia s (I) hovor. expr. veselí,
veselost (zprav. kolektivní); obvesele-
ní: velké g.; všeobecné g.; dělat něko­
mug.·
gaufrování, -í s (I) text. strojní vtlačování
vzoru do tkaniny
gaulajtr, -a m (n) (v nacistickém Němec­
ku) nejvyšší úředník, funkcionářve vyš-
ší správní jednotce (župě)
gaullista [gol-], -y m stoupenec generála
Ch. de Gaulla, gaullizmu
gaullistický [golisty-] příd. ke gaullizmus,
ke gaullista: g-é hnutí; g-á strana
gaullizmus [goli-], -mu m (Vl) polit. fran-
couzský politický směr představovaný
generálem Ch. de Gaullem a jeho stou-
penci, politický systém ve Francii na-
stolený zajeho prezidentství (v I. 1959-
69)
gault [gólt], -u m(VI) geol. stratigrafický stu-
peň spodní křídy (nazv. podle angL
místa Gault)
gauner, -a m (n < hebr) ob. hanl. ničema, dare-
bák; po.dvodník, zločinec; gaunerský
příd.: g-é jednání; gaunersky přísl.; gau-
nerství, -í s
gaur, -a m(hind) zool. velký turovitý přežvý­
kavý sudokopytník rodu Bibos, žijící
divoce v již. Asii
gauss, -u m (Vl) fyz. dočasně užívaná jed-
notka magnetické indukce, zn. G (nazv.
podle něm. fyzika K. F. Gausse)
gauteit, -u m (Vl) geol. šedá žilná vyvřelá
gavenda
alkalická hornina s porfyrickou struktu-
rou (nazv. podle něm. místa Gaute)
gavenda, -y. ž (pol) liter. žánr poL literatury,
zvl. v. 19. stol., v podobě živého proza-
ického n. veršovaného vyprávění s hoj-
nými odbočkami a epizodami
gaviál, -a m (I < hind) zool. krokodýl rodu
Gavialis, žijící v ind. řekách, uctívaný
v Indii jako posvátné zvíře
gavota,-y, gavotte [-vot] neskl. ž(l)hud. franc.
lid. tanec mírného tempa, zprav. ve čtyř­
dobém taktu; skladba podobného typu,
zvl. jako intermezzo svity
gavúnek, -nka m(srbch) zool. akvarijní rybka
rodu Melanotaenia pův. ze sev. Austrá-
lie
gay [gaj i gej], -e m(a) hovor. homosexuál
gayal [-jál], -a m(hind) zool.· turovitý přežvý­
kavec rodu Bibos, žijící v oblasti Ben-
gálského zálivu, chovaný polodivoce
pro chutné maso
gáz', -u m (f < orient) 1. text. řídká průsvitná
bavlněná tkanina připomínajícísíťovinu;
I
knihařský g. řídká škrobená tkanina k
'1' přišívání složek, k spojení knižního blo-
ku s deskami aj. 2. hovor. a slang gáza; gá-
zový příd.
gáz2, -u m(n) slang plyn
gáza, -y ž (f < orient) med. jemný, řídký obva-
zový materiál, mul
gazda, -y m (maď < sl) (v sloven. a výcho-
domoravském prostředí) hospodář, rol-
ník
gazel, -u m (arab) liter. lyrická orient. báseň
o 5-15 dvojverších (s rýmem aa ba ca)
s náměty hlavně milostnými
gazela, -y ž(arab) zool. štíhlý přežvýkavý su-
dokopytník rodu Gazella, žijící na ste-
pích v Africe a Asii; gazelí příd.: g. oči,
přen. kniŽ. velké a tmavé
gazík, gazik, -u m (r zkr.) hovor. a slang lehký
terénní automobil zn. GAZ
gázmaska, -y ž (n + f) zast. slang ochranná
(protiplynová) maska
gazolin, -u m(f) chem. směs uhlovodíků pře­
vážně s pěti až šesti atomy uhlíku, leh-
ký benzin, získávaný též ze surového
zemního plynu
gazometrie, -e ž (ř) chem. analýza zabývají-
cí se stanovením složek plynů, plyno-
vá, plynoměrná analýza; gazometric-
ký příd.
gazotron, -u m (ř) zast. eltech. dioda plněná
plynem
gázovina, -y ž (f < orient) text. gázový mate-
riál
gázový gáz!t
gáže, -e ž(f) (dř.) pevný, pravidelný plat stá-
lého zaměstnance(zprav. měsíčmj, služ-
né; (dnes) hovor. plat (vůbec): herecká g.
gážista, -y m (gážistka, -y ž) (I) (dř.) zaměst-
nanec pobírající gáži; gážistický [-ty-]
příd.
Gb fyz. zn. pro gilbert
Gd chem. zn. pro gadolinium
Ge chem. zn. pro germanium
geantiklinála ,J.. geoantiklinála
259
gearing [gí-], -u m(a) ekon. relativní význam
(váha) půjček ve struktuře kapitálu
gebír, -u m, gebíry, -rů m mn. (n) zast.. ob.
(ne)mít g., g-y na něco (ne)mít (opráv-
něný) nárok na něco, (oprávněně) ně­
komu (ne)příslušet
gedin [-dy- i -dý-], -u m (Vl) geol. stratigra-
fický stupeň devonu (nazv. podle belg.
města Gédinne)
gehenna, -y ž (hebr) bibl. akniž., bás. peklo
geison [-zo-], -u m (ř) arehit. hlavní část kla-
sické řec. římsy
geitonogamie, -e ž (ř) bot. opylení blizny
pylem cizího květu, ale téže rostliny
gejša, -i ž(jap) profesionální tanečnice, zpě­
vačka a společnice v jap. čajovnách
gejzír, -u m(isl) 1. (v oblastech živé n. do-
znívající sopečné činnosti) pramen vy-
střikující periodicky horkou vodu pů­
sobením přetlaku par v hlubinách; přen.
expr. proud vody prudce stříkající (do
výše) 2. expr. co působí jako gejzír prud-
kostí, výbuchy ap.: g. radosti; g. vtipů;
gejzírový příd. kl: g. krápna, kuželovi-
tý stalagmit
gejzírit, -u m(is1) geol. šedobílá křemitá usa-
zená hornina, jejímž hlavním minerá-
lem je opál vznikající vysrážením z gej-
zírů
gekon, -a m (malaj) zool. menší ještěrovitý
plaz rodu Gekko žijící v tropech a sub-
tropech, jehož některé druhy vydávají
daleko slyšitelné zvuky
gel, -u m (ř) chem. disperzní soustava, v níž
disperzní částice tvoří navzájem spoji-
tou, nejčastěji síťovitou strukturu (např.
želatina ve vodě); gelový příd.
gel- ,J.. též žel-
gelée rOYale [želé roajal] neskl. s (f) odb. vý-
měšek hltanových žláz mladých včelích
dělnic jako krátkodobá potrava pro lar-
vy včel i trvalá potrava královny, tzv.
mateří kašička n. včelí mléko, též krá-
lovská kašička, pro své léčivé účinky
uŽív. ve farmacii a v kosmetice
geleta, -y ž (rum, n) dřevěná dížka na ovčí
mléko
geligraf, -u m (I + ř) meteor. přístroj registru-
jící hmotnost námrazků v závislosti na
čase
gelivace, -e ž (I) geol. rozpad, popř. i další
rozrušování hornin jejich zvětráváním
při působení mrazu; gelivační příd.
gelování, -í s (I) chem. nevratná změna vlast-
ností polykondenzujícího n. polymeri-
zujícího systému daná zesítěním a vzni-
kem 'prostorového polymeru
gelový T gel
gem T game
gema, -y ž (I) výtv. drahý kámen, popř. i sklo,
se zahloubeným řezaným n. rytým reli-
éfem (jako šperk n. pečetidlo)
gemace, -e ž (I) odb. pučení 1. bot. rozvíjení
pupenů 2. biol. způsob nepohlavmllo roz-
množování organizmu tvorbou pupenů,
z nichž vzniká nový organizmus
gemeridy, -id ž mno (Vl) geol. nejjižnější tek-
generace
tonická jednotka Vnitřních Západních
Karpat (nazv. podle sloven. kraje Ge-
mer)
geminace, -e ž (I) lingv. zdvojení souhlásky;
geminační příd.
gemináta, -y ž (I) lingv. zdvojená souhláska
(např. ve slově panna)
gemini [-ný] neskl. m mn. (I) odb. dvojčata
geminovaný příd. (I) Hngv. g-é souhlásky
zdvojené
gemivir(us), -u m (I) biol. g-y skupina rost-
linných virů způsobující choroby hos-
podářských rostlin (např. čárkovitost
kukuřice, zlatou mozaiku fazolí)
gemiparie, -e ž (I) biol. způsob nepohlavní-
ho rozmnožování živočichů pomocí sou-
boru buněk tvořících pupen, kt. se od
mateřskéhojedince odděluje (např. u ne-
zmara)
gemule, -e ž (I) bot. g-e mn. rozmnožovací
útvary sladkovodních (vzácně moř­
ských)hub,zirnnípupeny
gen, -u m (ř) gen. geneticky aktivní struktu-
ra řídící dědičnost urč. vlastností orga-
nizmu, uložená v chromozomech bu-
něčného jádra, vloha; genový příd.: g.
projev; g. fond genofond; g-á mutace
přirozená n. umělá změna genu; g-áfrek-
vence číselný poměr alel každého alelo-
vého páru urč. populace
gencián, -u m, genciána, -y ž (Vl) řidč. kniŽ.
encián, hořec (podle illyrského krále
Gentia, kt. údajně odhalil léčivé vlast-
nosti rostliny); genciánový příd.: farmo
g-á violeť tmavozelené organické barvi-
vo, v roztoku fialové s kovovým leskem,
užívané ve farmacii a lékařství
gender, -u m(indonés) hud. indonéský bicí ná-
stroj v podobě dvanácti zavěšených a
šňůrou spojených kovových desek
genealog, -a m odborník v genealogii
genealogie, -e ž (ř) odb. 1. pomocná věda
historická zabývající se studiem rodo-
kmenů, rodových a rodinných souvis-
lostí jednotlivců, rodopis 2. zachycený
vývoj rodu, rodopis, rodokmen 3. me-
toda genetického výzkumu založená na
studiu rodokmenu urč. jedince; genea-
logický příd.
generace, -e ž (I) 1. souhrn lidí narozených
v urč. časovém období (asi 30 let), spja-
tých s ním a v tomto smyslu se lišících
od předchozích i následujících, poko-
lení: nástup mladé g.; lidé starší g.; uměl.
g. Národního divadla skupina umělců
19. stol. podílející se na jeho stavbě
a výzdobě 2. potomci jedné dvojice (lid-
ských) rodičů: v bytě bydlí čtyři g. 3.
biol. soubor potomstva rodičovskýchje-
dinců žijící v urč. časovém období a
realizující celý vývojový cyklus: jarní,
podzimní g. 4. gen. soubor jedinců urč.
spektra genotypů,jenž je určen vztahem
posloupnosti k jinému souboru urč. kří­
žení: g. rodičovská, parentální; g. dce-
řiná, filiální 5. odb., tech. příslušnost k
typu tech. zařízení urč. vývojové etapy;
generační
taková etapa tech. zařízení charakterizo-
vaná příslušnou úrovní jeho vlastností:
počítače první, druhé, třetí g. 6. fyz. ge-
nerování
generační příd. (I) 1. týkající se generace 1,
2, vztahů mezi generacemi, příznačný
pro urč. generaci, vlastní urč. generaci:
g. vztahy; g. rozdíly, rozpory; g. jev 2.
bio!. týkající se generace 3: g. cyklus; g.
interval (v zootechnice) doba od naro-
zení rodičů po narození vnuků; g. mno-
žení (dřevin) ze semen; g. ryby schop-
né rozmnožování, matečné, plemenné 3.
eltech. ke generace 6: g. elektrody slouží-
cí ke generaci (iontů); generačně přís!. k
1: g. odlišný postoj
generál, -a m (f < I) 1. voj. jedna z nejvyš-
ších voj. hodností; její nositel: armád-
ní g. nejvyšší generálská hodnost (v
ČR); g-ové a důstojníci; (u nás dt.) diviz-
ní, brigádní g.; g. letectva Og. bez voj-
ska vůdce něj. organizace, hnutí ap.
opuštěný prostými příslušm'ky n. samo-
zvaně vystupující bez nich; hovor. expr.
chodit jako g. vzpřímeně (jako projev
pánovitosti, nadutosti ap.) 2. cfrk. před­
stavený někt. církevních řádů (např. je-
zuitů) n. společností; generálský příd.:
g-á hodnost
generál-I (f < I) v slož. první část vyjadřující ve
spoj. s částí druhou stupeň generálské
hodnosti (např. generálmajor)
generál- 2 (I) v slož. první část s význ. generální
(např. generálbas)
generálbas, -u m (I + it) hud. slang generální
bas
generálie, -ií ž pomu. (I) kniŽ. všeobecná osob-
ní data k zjištění identity, všeobecné in-
formace (např. v soudní praxi)
generalissimus [-si-j, -ma m (I) voj. nejvyšší
hodnost vrchního velitele všech ozbroje-
ných sil s výjimečnou pravomocí, udělo­
vaná v někt. státech zvl. za války, např.
titul Stalina a Franca
generalita, -y ž (f < I) voj. souhrn všech ge-
nerálů urč. armády
generaliter přísl. (I) řidč. kniŽ. obecně, všeo-
becně
generalizace, -e ž (f < I) 1. kniž. zevšeobec-
ňování, zevšeobecnění: log. metoda tvo-
ření obecných pojmů z pojmů méně
obecných n. jedinečných (op. determi-
nace) 2. zjednodušování, zjednodušení
obrazu zemského povrchu (na mapách
ap.) vynecháním urč. detailů 3. med. roz-
šiřování, rozšíření chorobné změny v or-
ganizmu na více orgánů n. tkání; gene-
ralizační příd.: g. postup
generalizovat ned. i dok. (f < I) kniŽ. a odb. (co)
provádět, provést generalizaci 1, zevše-
obecňovat, zevšeobecnit: nebezpečné
g-ání dílčích zkušeností, poznatků
generálka l , -y ž ob. 1. žena generála 2. expr.
přepjatá, energická n. panovačná žena
generálka2, -y ž 1. hovor. generální mapa 2.
generální zkouška 3. generální oprava
generálmajor, -a m (f < I + n < šp < I) voj. nej-
260
nižší stupeň generálské hodnosti (v někt.
armádách, též v ČR)
generální příd. (I) 1. týkající se všeho, zahr-
nující vše do jednotlivostí, podrobnos-
tí, týkající se něčeho všeobecně, všeo-
becný, úplný, celkový: g. stávka zasa-
hující celý stát n. celou průmyslovou ob-
last; g. dodavatel (stavby) dodávající in-
vestorovi kompletní stavbu; g. oprava
celková prohlídka a oprava n. výměna
všech opotřebovaných součástek (např.
u motorového vozidla), generálka; g.
zkouška (v divadle aj.) poslední před pre-
miérou, generálka; hud. g. pauza, poml-
ka (ve skladbě) pro všechny hlasy záro-
veň; g. bas (od konce 16. stol.) instru-
mentální basový hlas vytvářející základ
skladby a protiváhu melodie; (později)
způsob notace, při kt. je notami uveden
jen základní basový hlas, zatímco akor-
dy na něm postavené jsou zapsány čís­
ly, basso continuo; geogr. g. mapa pře­
hledná topografická mapa v měřítku
1 : 200 000 (pův. 1 : 288 000); hist. práv.
g. pardon hromadné prominutí trestu,
přen. kniŽ. prominutí něčeho vůbec; círk. g.
absoluce (v katol.) odpuštění hříchů mi-
mořádně bez zpovědi (např. v nebez-
pečí smrti); g. zpověď úhrnná, často ce-
loživotní; obch., peněž. g. pojistka o sjed-
nání dopravní pojistné smlouvy na urč.
časové období, kt. pojišťuje všechny bu-
doucí zásilky až do konce tohoto obdo-
bí 2. mající základní význam, postave-
ní, hlavní; (v názvech institucí a jejich
vedoucích) mající, vykonávající nejvyš-
ší, vrcholnou funkci: g. směrnice; - g.
ředitelství; g. ředitel; g. tajemník (OSN);
voj. g. štáb; práv. g. prokurátor, cfrk. zá-
stupce duchovního řádu u Vatikánu; cfrk.
g. vikář zástupce katol. (arci)biskupa pro
otázky správy; g. kongregace shromáž-
dění hlavního círk. orgánu (koncil, sy-
noda); dip!. g. konzulát; g. konzul; hist. g.
stavy (ve Francii, v Nizozemsku); gene-
rálně přís!. kl: g. uplatněná zásada
generálplukovm'k, -a m (f < I + slov) voj. třetí
stupeň generálské hodnosti (v někt. ar-
mádách, též v ČR)
generálporučík, -a m (f < I + č) voj. druhý stu-
peň generálské hodnosti (v někt. armá-
dách, též v ČR)
generativista [-ty-j, -y m(l) odborm'k v ge-
nerativní gramatice; generativistický
[-sty-j příd.
generativní [-ty- i -tý-j příd. (I) 1. bio!. týka-
jící se pohlaví a rozmnožování orga-
nizmů: g. buňka; g. orgány; g. rozmno-
žování pohlavní (v protikladu k vege-
tativnímu) 2. Hngv. g. gramatika soubor
formálních pravidel, na jejichž základě
lze vytvořit (generovat) všechny grama-
ticky správné věty daného jazyka; ge-
nerativně přís!.
generátor, -u m (I) odb. stroj, zařízení, pro-
gram, kt. něco vytváří 1. eltech. točivý
elektrický stroj pro výrobu elektrické
geniálník
energie z energie mechanické: g. pro vý-
robu proudu stejnosměrného (dynamo),
střídavého (alternátor), jalového (kom-
penzátor) 2. tech. plynový g., g. plynu za-
řízení na přeměnu tuhých paliv (koks,
uhlí) na paliva plynná zplyňováním 3.
tech. parní g. kotelní zařízení na výrobu
páry 4. jad. fyz. zařízení k získání vyso-
kého napětí (milionů V) pro urychlová-
ní nabitých částic 5. sdě!. tech. elektron-
kové n. tranzistorové zařízení vyrábějí­
cí elektrické kmity potřebné amplitudy a
tvaru 6. výp. tech. program k vytváření ji-
ných programů urč. typu (např. řídicích
n. výstupních programů); generátorový
příd.: tech. g. plyn; g-á pec
generel, -u m (f) stav. základní projekt stav-
by velkého rozsahu, stavební a jiné
úpravy urč. území ap.: g. inženýrských
sítí; územní g.; g. životního prostředí
generický příd. (I) 1. kniž. a odb. týkající se
rodu, druhu, příslušnosti k němu, pů­
vodu, rodový, druhový: g-é vlastnosti,
rozdl1y 2. farmo g-é názvy léčiv vytváře­
né bez přesných pravidel, zprav. ze zkra-
tek chem. názvů
generovat ned. i dok. (a < I) 1. odb. vytvářet,
vytvořit, vzbuzovat, budit (např. elektric-
ké kmity): fyz. g-ání vytváření a vznik
částic n. záření, generace 6 2. Hngv. tvo-
řit, vytvořit, analyzovat metodou gene-
rativní gramatiky: g-ané věty
generózní příd. (f) řidč. kniŽ. velkomyslný, vel-
kodušný, šlechetný: g. jednání; gene-
rózně přís!.; generóznost, -i ž
genetický [-ty-j příd. (ř) kniŽ. a odb. týkající
se geneze, původu, vzniku, dědičnosti n.
genetiky: g-á metoda (zkoumání jevů)
založená na analýze jejich vývoje; gen.
g-á informace soubor základních dědič­
ných prvků obsažený v pohlavních buň­
kách rodičů; g-é zákony; g. kód; g-é in-
ženýrství; geneticky přís!.
genetik [-ty-j, -a m (genetička, -y ž) od-
borm'k v genetice
genetika [-ty-j, -y ž (ř) nauka o dědičnosti a
proměnlivosti organizmů: g. mikroorga-
nizmů; g. člověka; g. rostlin
geneze -e ž (ř) kniž. a odb. původ, vznik; způ­
sob, postup, proces vzniku: g. umělec­
kého daa; g. sporu; g. půdy
-geneze, (ř) v slož. druhá část s význ. vznik, zrod,
původ
genhormon, - Um (ř) gen. g-y hormony umož-
ňující vliv genu na projevený znak
genialita [-ny-j, -y, geniálnost, -i ž (I) zce-
la mimořádné tvůrčí nadání (umělce,
vědce, myslitele aj.)
geniální [-ny-j příd. (I) 1. nadaný zcela mi-
mořádnými tvůrčími schopnostmi, ta-
lentem: g. malíř, vynálezce, vojevůdce
2. tvořený, vytvořený géniem; vlastní
géniovi: g. dílo, objev; g. myšlenky 3.
zprav. expr. (s nadsázkou) mimořádně dob-
rý, vynikající: dostat g. nápad; g. žert;
geniálně přís!.
geniálník [-ny-], -a m řidč. hanl. kdo se tváří
génij
n. cítí jako génius, usiluje o to, aby se
jevil geniální; geniálnický příd.; geniál-
nicky přís!.
génij [-ny-j, -e m (I) kniŽ. a bás. génius
genin [-ny- i -ný-j, -u m(ř)biochem. g-y ste-
roidní rostlinné látky, fyziologicky účin­
né (např. srdeční glykosidy)
genitál [-ny-j, -u m (I) anat. pohlavní orgán,
ústrojí
genitálie [-ny-j, -ií ž pomu. (I) anat. pohlavní
ústrojí; genitální příd.: anat. g. ústrojí po-
hlavní; psych. g. stadium
genitiv [-nyty- i -tý-j, -u m (I) Hngv. nepřímý
pád (na otázku koho, čeho, čí) vyjadřu­
jící objekt (např. zbavit se někoho),
přísl. určení (např. odejít domů), u jmé-
na vztahy vlastnictví, přináležitosti,
vlastnosti (např. klobouk mého strýce,
koruna stromu), druhý pád; tvar druhé-
ho pádu; genitivní příd.: g. koncovka,
vazba
genitofemorální [-ny-j příd. (I) anat. nachá-
zející se u pohlavních orgánů a stehna:
g. nerv
génius [-ny-j, -ia m (I) 1. člověk, osobnost
s mimořádnými tvůrčími schopnostmi,
nadáním: vědecký, světový g. 2. takové
tvůrčí nadání, geniálnost, genialita:
Smetanův g.; g. národa 3. (pův. v řím.
mytol.) strážný duch, bájná, tajemná
ochranná moc, síla (zpodobovaná též
jako okřídlenábytost); ve spoj. genius loci
[gény- -cíl ochranný duch domu, místa;
(dnes) přen. kniž. duch, atmosféra urč.
místa
geniza [-ný-], -y ž (arab) místnost v synago-
ze k uchování poškozených kultovních
předmětů a rukopisů
genobanka, -y ž (ř + it) gen. banka genů
genocida, -y ž, řidč. genocidium [-dy-], -ia
s (I) vyhlazování, vyhlazení (úplné n.
částečné) národních, etnických, raso-
vých n. náboženských skupin obyvatel-
stva; genocidní příd.
genodermatóza, -y ž (ř) med. kožní onemoc-
nění, u kt. se předpokládá genetická dis-
pozice organizmu
genoelement, -u m (ř + I) bio!. taxon orga-
nizmů vzniklý na urč. místě v urč. době,
genetický element; centrum vzniku urč.
taxonu, např. druhu
genofond, -u m (ř + f) 1. gen. soubor všech
genů v populaci organizmů 2. eko!. sou-
bor všech živých organizmů v urč. ob-
lasti se současně se projevujícími i s po-
tenciálními dědičnými vlohami, geny
genofor, -u m (ř) gen. struktura nesoucí line-
árně seřazené geny a tvořící jednu vaz-
bovou skupinu
genokopie, -e ž (ř + I) gen. vznik totožného
znaku (fenotypu) činností alel růz. genů
genom, -u m (ř) gen. soubor genů organizmu
lokalizovaný v chromozomech buněčné­
ho jádra: g. mateřský, otcovský
genoteizmus, -mu m (ř) náb. U polyteistic-
kých náboženství zvýšené uctívání jed-
noho boha a soustředění kultu na něj
261
genotyp, - Um (ř) gen. soubor všech genů vlo-
žených do zárodku organizmu bez ohle-
du na jejich umístění v buňce; genoty-
pický příd.
genový gent
genró neskl. m (lap) hist. (od r. 1875) člen po-
radního orgánu jap. císaře, rady starších,
která (v 1. 1890-1937) působila jako or-
gán protiparlamentní, popř. dočasně
sama vládla
gensal, -u m (um) stav. dlažba z kamenných
odseků, s mezerami vyplněnými beto-
nem
gentamycin, -u m (? + I) farm., med. antibioti-
kum s širokým baktericidním účinkem,
uŽív. zvl. při rezistenci na klasická anti-
biotika (např. u močových, plicních in-
fekcí)
gentex, -u m (a zkr.: GeneralTelegraph Exploitation)
evropská automatická telegrafická spo-
jovací síť používající dálnopisu
gentile [dženty-], gentilmente přís!. (it) hud.
roztomile, půvabně
gentiosid [-ty-], -u m (I) chem. glykosid ob-
sažený v kořenech hořce žlutého
gentisin [-ty-], -u m (I) chem. žluté barvivo
obsažené v kořenech hořce žlutého
gentleman, gentleman- t džentlmen,
džentlmen-
gentlemen's agreement [džentlmens egri-]
neskl. m (a) mezinár. práv. džentlmenská do-
hoda
t
gentry, gentr- džentry, džentr-
gentský příd. (VJ) hist., polit. g. systém druh
podpory v nezaměstnanosti prostřednic­
tvím odborových organizací dotovaných
státem (též v ČSR v 1. 1925-38), zave-
dený v belg. Gentu v r. 1901
genuinní příd. (ř) med. k něčemu příslušejí­
cí, daný: g. vada
genus neskl. m (I) odb. rod; log. nadřazený, šir-
ší pojem; v citát. spoj. g. proximum rod ve
vztahu k druhu, k druhovému rozlišení
(differentia specifica) v klasické defi-
nici
geo· (ř) v slož. první část s význ. země, týkající
se země, Země
geoantiklinála [-ty-], geantiklinála, -y ž
(ř) geo!. vypouklé vyklenutí zemské kůry
omezující geosynklinálu
geobiocenologie, -e ž (ř) nauka o geobio-
cenózách, ekosystémech; geobioceno-
logický příd.
geobiocenóza, -y ž (ř) bio!. biocenóza zahr-
nující i neživou složku ekologické rovi-
ny živé hmoty, biogeocenóza, ekosystém
geobiochemie, -e ž (ř) obor zabývající se
vztahem živých organizmů k nerostné-
mu prostředí a jejich vzájemnými in-
terakcemi
geobiont, -a, -u m (živ./než., 4. j. -ta, -t) (ř) biol.
organizmus vázaný celým vývojem a
životem na půdu
geobotanika [-ny-], -y ž (ř) nauka o vztahu
rostlinstva k vnějšímu prostředí; geo-
botanický příd.
geocentrický příd. (ř + I) odb. vztahující se
geofáze
k Zemi jako centru: g-á poloha poloha
nebeského tělesa vztažená ke středu
Země; g. názor pokládající (mylně)
Zemi za (nehybný) střed vesmíru (v pro-
tikladu k heliocentrický), geocentriz-
mus; g-á soustava (Ptolemaiova); geo-
centricky přís!.
geocentrista, -y m zastánce geocentrické-
ho názoru, geocentrizmu
geocentrizmus, -mu m (ř + I) odb. geocent-
rický názor
geoda, -y ž (ř) geo!. výplň větší dutiny v hor-
nině, zprav. kulovitého tvaru
geodeprese, -e ž (ř + I) geo!. původní tekto-
nícký pokles zemské kůry
geodet, -a m odborník v geodezii, země­
měřič
geodetický [-ty-] příd. (ř) odb. vztahující se
ke geodezii: g-é přístroje; g-á základ-
na úsečka, jejíž koncové body jsou v
terénu přesně vyznačeny a jejíž délka
se určí přesným měřením; g-á křivka
spojující na ploše nejkratší cestou dva
body
geodetika [-ty-], -y ž (ř) mat. geodetická křiv­
ka
geodezie, -e ž (ř) vědní a tech. obor zabý-
vající se měřením, výpočty a zobraze-
ním Země, zeměměřictví: nižší g. za-
bývající se měřením menších částí zem-
ského povrchu, jež lze pokládat za ro-
vinné; vyšší g. zaměřená na rozsáhlé čás­
ti zemského povrchu jevící zakřivenost
geodimetr [-dy-], -u m(ř)tech. elektronický
přístroj k elektrooptickému měření vzdá-
leností
geodynamika, -y ž (ř) obor zkoumající ge~
ologické síly, jejich působení a projevy
na vývoj, složení a stavbu Země; geo-
dynamický příd.
geoelektrický příd. (ř) geof. týkající se zem-
ské elektřiny, geoelektřiny: g-é pole
elektrické pole Země; g. průzkum za-
měřený na zjišťování vody, hornin ap.
podle změn umělého elektromagnetic-
kého pole
geoelektřina, -y ž (ř) 1. geof. elektrický ná-
boj Země, zemská elektřina 2. část geo-
fyziky zabývající se studiem elektrické-
ho pole Země, a to zejm. atmosférickou
elektřinou, nábojem Země ap.
geoelement, -u m (ř + I) bio!. areáltyp: arktic-
ký g.
geofág, -a m (ř) zoo!. živočich, kt. požírá půdu
a v trávicím ústrojí tráví organické čás­
ti v ní obsažené
geofagie, -e ž (ř) zool. požírání půdy někt.
živočichy k tomu uzpůsobenými; geo-
fagický příd.
geofaktor, -u m (ř + I) geogr., eko!. g-y jednot-
livé důležité jevy, kt. v těsném vzájem-
ném vztahu vytvářejí krajinu
geofáze, -e ž (ř) geo!. určitý úsek dlouhodo-
bých geochemických procesů charakte-
rizovaný více n. méně určitou skupinou
nerostů vytvořených za určitých fyzikál-
ně-chemických podmínek
geofon
geofon, -Um (ř) tech.. geol. malý přenosný seiz-
mograf uŽív. při hledání nerostných lo-
žisek, při sledování důlních otřesů aj.
geofyt, -u m (ř) bot. biologický typ rostlin,
jejichž obnovovací orgány (oddenky,
hlízy n. cibule) přetrvávají nepříznivé
roční období pod zemí (např. sasanka)
geofyzik, -a m odborník v geofyzice
geofyzika, -y ž (ř) obor zabývající se stu-
diem jevů a procesů v pevné Zemi, v
jejím plynném a vodním obalu a fyzi-
kálními vlastnostmi okolního prostoru
ve vztahu k Zemi; geofyzikální příd.: g.
mapa; g. průzkum, družice
geograf, -a m (geografka, -y ž) odborník
v geografii, zeměpisec
geografie, -e ž (ř) nauka o rozložení a vzá-
jemných vztazích přírodních a společen­
ských jevů zkoumaných podle oblastí
povrchu zemského, zeměpis: všeobec-
ná, regionální g.; fyzická, hospodářská
g.; geografický příd.: g-á poloha; g-é
prostředí; g-á síť soustava poledm1ců a
rovnoběžek; geograficky přísl.
geohelmint, -a m (ř) zool. cizopasný červ
s přímým vývojem (na rozdíl od biohel-
minta), jehož vajíčka n. larvy dosahují
invazního stadia ve vnějším prostředí
(i v půdě)
geohelmintóza, -y ž (ř) odb. onemocnění člo­
věka, zvířat n. rostlin vyvolaná cizopas-
nými červy geohelminty
geochemie, -e ž (ř) obor zabývající se stu-
diem chemického složení pevné zem-
ské kůry a zákonitostmi prostorového a
časového rozmisťování chemických
prvků v ní; geochemický příd.: g-á klasi-
fikace prvků
geochemik, -a m odborník v geochemii
geochronologie, -e ž (ř) geol. obor zabývají-
cí se určováním stáří Země, popř. hor-
nin, na základě rozpadu přirozených ra-
dioaktivních izotopů v horninách se vy-
skytujících; geochronologický příd.
geoid, -u m(ř) odb. plocha, kt. přibližně splý-
vá se střední hladinou moří a předsta­
vuje idealizovaný tvar Země
geoidální příd. (ř) odb. mající tvar geoidu
geoizoterma, -y ž (ř) geof. čára spojující
body se stejnou teplotou v hloubi Země
geokarpie, -e ž (ř) bot. dozrávání plodů pod
povrchem půdy (např. u podzemnice
olejné); geokarpický příd.: g-é rostliny
geokoróna, -y ž (ř + 1) 1. astro plynný obal
Země ve výškách nad 1000 km 2. geof.
záření oblohy ve výškách nad 90 km bě­
hem noci i dne
geokrylogie, -e ž (ř) nauka o vzniku, vývo-
ji, rozloze a vlastnostech oblastí se za-
mrzající půdou
geolog, -a m (geoložka, -y ž) odborník
v geologii
geologie, -e ž (ř) nauka o vývoji, složení a
stavbě zemské kůry: g. dynamická, stra-
tigrafická, historická; g. moře; inženýr-
ská g.; geologický příd.: g-á období; g.
průzkum; g-é mapy; g. profil; g-é zá-
262
soby množství nerostných surovin v pro-
zkoumaném ložisku; g-é varhany svislé
kapsovité prohlubně vzniklé korozí vá-
pence podél puklin a zlomů
geomagnetizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. geof.
zemský magnetizmus 2. část geofyziky
studující vlastnosti magnetického pole
Země; geomagnetickýpříd.:geof. g-épole
magnetické pole Země; g-é poruchy ne-
pravidelné změny magnetického pole
Země vyvolané sluneční činností; g-á
bouře taková náhlá a silná porucha, ně­
kdy doprovázená polární září; g. pól;
archeol. g-á metoda
geomantie [-ty-], -e ž (ř) mystické věštění
ze značek nakreslených na zemi n. z na-
hodile vrženého písku n. hlíny
geomechanika [-ny-], -y ž (ř) obor zabýva-
jící se problémy mechaniky hornin a ze-
min, zejm. v souvislosti s ražením štol,
tunelů a jiných podzemních děl; geo-
mechanický příd.
geometr, -a m (ř) zast. geodet, zeměměřič
geometrický příd. 1. týkající se geometrie:
g. útvar (např. bod, přímka, těleso); mat.
g-á posloupnost (čísel) založená na kon-
stantním poměru každých dvou soused-
ních členů; g-á řada posloupnost sou-
čtů jednotlivých členů geometrické po-
sloupnosti; (růst, stoupat) g-ou řadou,
přeu. velmi rychle; g. průměr n-tá od-
mocnina ze součinu u (nezáporných)
čísel; g-á množina, dř. g-é místo množi-
na bodů, které vyhovují urč. podmín-
kám 2. (pravidelností, strohostí, přímo­
čarostí ap.) připomínající plošné a pro-
storové útvary (z geometrie), na nich
založený, jich využívající: g-é ornamen-
ty; g. styl (např. v starořeckém výtvar-
ném uměm'); geometricky přísl.: g. jed-
noduché tvary
geometrie, -e ž (ř) 1. nauka o vlastnostech
a vzájemných vztazích prostorových
útvarů: analytická g. užívající prostřed­
ků matematické analýzy; deskriptivní g.
zabývající se zobrazováním prostoro-
vých útvarů pomocí promítání do rovi-
ny; rovinná g. planimetrie; prostorová
g. stereometrie; euklidovská g. založe-
ná na Euklidově systému axiomů 2. tech.
úprava částí stroje, nástroje zajišťující
jejich správný poměr: g. nástroje; g.
ozubení; g. kol, řízení (vozidla)
geometrizace, -e ž (ř) kniŽ. úprava, uspořá­
dání výtvarných a pod. prvků způsobem
připomínajícím geometrické tvary, útva-
ry
geometrizmus, -mu ID (ř) kniž. výtvarný pro-
jev založený na geometrických útva-
rech, tvarech: g. pop-artu
geometrizovat ued. I dok. (ř) (co; -) knlž. vy-
jadřovat, vyjádřit formou geometriza-
ce: g-ané kresby; g-ující tendence v or-
namentice
geomorfologie, -e ž (ř) nauka zkoumající
tvary zemského povrchu a jejich vývoj;
geomorfologický příd.
geotermický
geonomie, -e ž (ř) starší nauka zdůrazňující
jednostranně vztah zemědělské výroby
k půdním a klimatickým podmínkám;
geonomický příd.
geonymum, -yma s (ř) liugv. toponymum
označující objekty na Zemi
geoplastika [-ty-], -y ž(ř+f<ř) odb. plastické
znázorňování částí zemského povrchu;
geoplastický příd.
geopolitika [-ty-], -y ž (ř + f < ř) polit. teorie,
podle níž geografické faktory jsou ur-
čujícím činitelem lidských dějin, po 2.
světové válce hl. politická geografie;
geopolitický příd.: g-é argumenty
geopotenciál, -u m(ř + I) fyz. práce, kterou je
třeba vykonat při přemístění tělesa urč.
hmotnosti ze zemského povrchu do urč.
nadmořské výšky
geopsychologie, -e ž (ř) koncepce a odvět­
ví psychologie vyvozující psychické
vlastnosti lidí a národů z geografických
podmínek a z povědomí společného pro
příslušnou oblast; geopsychologický
příd.
georgika, -y ž (ř) liter. antický epický žánr
didaktické povahy z rolnického života
(podle Vergiliových Zpěvů rolnických)
georgína, -y ž (Vl) kniž. a zast. zahradní byli-
na rodu Dahlia (nazv. podle rus. bota-
nika J. G. Georgiho), jiřina, jiřinka
geosféra, -y ž (ř) geol. g-y soustředné obaly,
z nichž se skládá Země
geostacionární příd. (ř + 1) odb. g. družice
umělá družice setrvávající nad stejným
místem nad rovníkem rotující Země
vzhledem k shodné oběžné době, stacio-
nární
geostatický [-ty-] příd. (ř) geol. g-é napětína-
pětí v zemině působené vlastní tíhou
geostrofický příd. (ř) meteor. g. vítr ideální
horizontální proudění v atmosféře bez
tření a zrychlení
geosynklinála, -y ž (ř) geol. korytovitý pro-
hyb zemské kůry, na kterém se za jeho
prohlubování usazuje pokrývka sedi-
mentů v síle několika tisíc kilometrů
geotaxe, -e ž (ř) blol. pohyb organizmu ve
směru n. proti směru zemské gravitace
geotechnika [-ny-], -y ž (ř) stav.. tech. prak-
tické využití inženýrské geologie a geo-
mechaniky k utváření technických pra-
cí v zemské kůře (zakládání staveb,
stavby tunelů, štol ap.)
geotektonika [-ny-], -y ž (ř) geol. 1. stavba
zemské kůry 2. obor zabývající se stav-
bou zemské kůry a pohyby významný-
mi pro její vývoj; geotektonický příd.
geotermální příd. (ř) odb. týkající se tepelné
energie podzemních vod a jiných zásob
tepla uvnitř zemské kůry; využívající
tuto energii: g. energie; - g. elektrár-
na; geotermálně přísl.
geotermický příd. 1. geol. vztahující se ke
geotermice: g. gradient přírůstek tep-
loty Země na 1 m hloubky; g. stupeň
počet metrů, o které je nutno sestoupit
v Zemi, aby teplota stoupla o 1°C (v
geotermika
průměru asi 33 m) 2. řidč. geotermální:
g-á elektrárna
geotermika, -y ž (ř) geol. obor zabývající se
tepelnými poměry v Zemi
geotermometr, -u m (ř) geol. ukazatel teplo-
ty vzniku horniny odvozený na základě
rovnováhy mezi vodou a horninotvor-
nými minerály
geotextilie [-ty-], -e ž (ř + 1) stav. g-e mno tech-
nické textilie vzdorující povětrnosti a
mikroorganizmům, používané ve sta-
vebnictví
geotropizmus, -mu m (ř) bot. růstový pohyb
rostlin a jejich orgánů působením gravi-
tace: g. pozitivní (směrem dolů); g. ne-
gativní (směrem nahoru); geotropický
příd.: g-é zakřivení
geotumor, -u m(ř+ I) geol. g-y velké pozitiv-
ní tvary zemské kůry (např. velevrásy,
dómy)
geotyp, -u m (ř) blol. populace organizmů
vyznačující se určitým genotypem a vy-
skytující se na stanovišti částečně od-
děleném od ostatního prostředí barié-
rou
geoxenum, -na s (ř) bot.. zeměd. organizmus,
kt. se v půdě vyskytuje jen dočasně a
často náhodně, pro kt. půda není vhod-
ným životním prostředím
gepard, -a m (t) zool. velká kočkovitá šelma
rodu Acinonyx se skvrnitou srstí, žijící
v Africe a v již. Asii; gepardí příd.: g.
srst
geraniol [-ny-], -u m(ř+ I) chem. kapalný ter-
penický alkohol, hlavní složka růžové­
ho oleje, uŽív. ve voňavkářství
geránium [-ny-], -ia s. geránie, -e ž (I < ř)
zahr. bylina rodu Geranium, zprav. s
modrofialovými květy a s typickými zo-
banitými plody, kakost, lid. zvaná čapí
nůsek; gerániový příd.
gerbera, -y ž (Vl) bot. bylina rodu Gerbera
s úbory květů růz. pastelových barev,
původem z tropické Afriky a Asie, jejíž
někt. kultivary jsou oblíbenou květinou
svatební (nazv. podle něm. lékaře J.
Gerbera); gerberový příd.
geriatr, -a m odborm1c v geriatrii
geriatrie, -e ž (ř) med. obor gerontologie za-
bývající se diagnostikou a léčením cho-
rob ve stáří; geriatrický příd.
gerila, guerilla [ge-], -y ž (šp) drobná válka
malých pohyblivých odd11ů nepravidel-
ných jednotek domácího obyvatelstva
proti okupační moci n. v rámci občanské
války; gerilový, guerillový příd.
germanatý příd. (Vl) chem. obsahující germa-
nium v oxidačním stupni II
germaničitý příd. (Vl) chem. obsahující ger-
manium v oxidačním stupni IV
germanikum [-ny-], -ka s (Vl) odb. 1. ně­
mecké slovo v jinojazyčném (např. la-
tinském) textu 2. německá kniha,listina
ap. v cizích knihovnách, archivech ap.
3. knih. dílo vydané v německém prostře­
dí, dílo o Němcích n. Německu, dílo psa-
né německy n. německým autorem
263
germanista [-ny-], -y m (germanistka, -y
ž) odborník v germanistice; posluchač
germanistiky
germanistický [-nysty-] příd. ke germanis-
tika, ke germanista
germanistika [-n)'sty-J, -y ž (Vl) 1. vědní
obor zabývající se zkoumáním jazyka,
literatury, dějin, kultury aj. germánských
národů 2. vědní obor zabývající se něm.
jazykem, literaturou, dějinami, kulturou
aj.; germanistický příd.
germanium [-mány-], -ia s (Vl) chem. kovo-
vý polovodivý prvek zn. Ge (nazv. po-
dle Germánie)
germanizace [-ny-], -e ž (Vl) poněmčová­
ní, poněmčení: násilná g.; germanizač­
ní příd.: g. politika, snahy
germanizátor [-ny-], -a m (Vl) kdo provádí
germanizaci; germanizátorský příd.
germanizmus [-ny-], -mu m (Vl) lingv. jazy-
kový prvek přejatý do jiného jazyka
z němčiny n. podle němčiny v něm vy-
tvořený
germanizovat [-ny-] ued. i dok. (Vl) prová-
dět, provést germanizaci, poněmčovat,
poněmčit; germanizovat se ued. i dok. při­
jímat, přijmout německý ráz, poněmčo­
vat se, poněmčit se
germanofil, -a m (Vl) přítel, stoupenec
Němců a všeho německého
germanorilie, -e ž (Vl) germanofilství
germanofilský příd. ke germanofilie, ke
germanofil
germanoťIIství, -í s záliba ve všem, co je
německé
germanofob, -a ID (Vl +ř) nepřítel, odpůrce
Němců a všeho německého
germanofobie, -e ž (Vl + ř) nepřátelský po-
stoj, nepřátelská zaujatost proti Něm­
cům a všemu německému
germanofobský příd. ke germanofobie, ke
germanofob
germanofobstvi, -í s germanofobie
germanoman, -a m (Vl + ř) kdo má nekri-
ticky obdivný vztah k Němcům, zálibu
ve všem německém
germanomanie [-ny-], -e ž (Vl + ř) nekritic-
ky obdivný vztah k Němcům, záliba ve
všem německém
germanomanský příd. ke germanomanie,
ke germanoman
germanomanstvi, -í s (VI + ř) germanoma-
nie
germánský příd. (Vl) 1. týkající se někdej­
ších Germánů (indoevropské skupiny
kmenů sídlících v sev., záp. a střední
Evropě), starověké Germánie (území
obývaného Germány a nazývaného tak
Římany): g-é kmeny; g-é jazyky (vý-
chodní, západní, severní); g-á mytolo-
gie 2. hanl. (zprav. ve vztahu k minulos-
ti) německý: g-á rozpínavost; germán.
sky přísl.
germánství, -í s (Vl) čast. hanl. souhrn vlast-
ností připisovaných Germánům n. zvl.
Němcům, charakteristický pro ně
germicid, -u m(1) odb. g-y látky usmrcují-
gesamtkunstwerk
cí bakterie, baktericidy, germicidní lát-
ky
germicidní příd. (1) odb. schopný ničit, usmr-
covat bakterie, baktericidní; fyz. g. záření
část spektra ultrafialového záření s niči­
vým účinkem vůči mikroorganizmům;
g. výbojka nízkotlaká rtuťová výbojka
jako zdroj tohoto záření, užívaná v po-
travinářství a medicíně k sterilizaci
germinace, -e ž (I) blol. proces počátečmno
vývoje organizmu, pučení, klíčení; ger-
minační příd.
germinal [žer-], -u m(f < 1) hist. ve franc. re-
volučním kalendáři sedmý měsíc roku
(od 21. 3. do 19.4.), tj. "měsíc klíčení"
(gennen lat. klíček, zárodek)
geroj ,j.. heroj
geront, -a, geron, -ta m (ř) hist. člen gerusie
geronto- (ř) v slož. první část s výzu. stařec, sta-
řecký, týkající se stáří, stárnutí
gerontofIlie, -e ž (ř) med. pohlavní odchylka,
při níž jsou mladší lidé pohlavně přita­
hováni osobami mnohem staršími
gerontokracie, -e ž (ř) hist. (ve st. Řecku)
vládní systém s gerusií v čele; kniŽ. vláda
starých vůbec; gerontokratický [-ty-]
příd.
gerontolog, -a m (gerontoložka, -y ž) od-
borník v gerontologii
gerontologie, -e ž (ř) nauka o lidském stá-
ří, stárnutí organizmů a chorobách stá-
ří; gerontologický příd.
gerontopedagogika, -y ž (ř) obor zabývají-
cí se problémy zvládání procesu stárnu-
tí aplikací vhodných pedagogických pro-
blémů
gerontopsychiatrie, -e ž (ř) obor zabývají~
cí se prevencí, diagnostikou a léčením
psychických poruch souvisejících s pro-
cesem stárnutí a stářím
gerontopsychologie, -e ž (ř) obor zabývají-
cí se problematikou stáří a stárnutí z hle-
diska individuálních zvláštností
gerron, -ll m (ř) hist. voj. gabion
gersdorftit, -u m (Vl) míner. šedý nerost, sir-
m1c arzenu a niklu, využívaný jako nik-
lová ruda (nazv. podle rak. majitele dolů
von Gersdorffa)
gerundium [-dy-], -ia s (1) lingv. (v někt. ja-
zycích, např. v latině) podstatné jméno
slovesné významem blízké infinitivu,
zastupující jej v někt. vazbách (např. ars
legendi umění číst n. čtení); gerundi-
ální, gerundijní příd.
gerundivum [-dy- i -dý-], -va s (1) liugv.
(v latině) přídavné jméno slovesné s vý-
znamem nutnosti (např. laudandus ma-
jící být chválen); gerundivní přid.
gerusie [-zi-], -e ž (ř) hist. rada starších jako
jeden z nejvyšších orgánů státní moci
v starověké řecké Spartě, tvořený obě­
ma králi a 28 členy (geronty)
gesamtkunstwerk [-za-], -u m (u) uměl. (V
pojetí R. Wagnera) hud. drama jako syn-
tetické, a tedy vrcholné umělecké dílo
sjednocující poezii, hudbu, divadlo, ta-
nec a výtvarnictví
 gesce
gesce, -e ž (I) ekon., práv. pověření organizace
n. osoby (gestora) vykonávat za jiné a
v jejich zájmu urč. funkce; gesční příd.
gessopainting [dže-pein-], -u m(a) výtv. pův.
středověká malířská technika spočívají­
cí v kombinaci malby a plochého relié-
fu
gesta, gest s mn. (I) liter. V středověké franc.
literatuře cykly epických básní pojedná-
vající o hrdinských činech urč. historic-
ké osobnosti; .J.. též chanson de geste
gestace, -ež(l)odb. stav těhotenství (u ženy),
březosti (u samice), gravidita
gestagen, -u m(I + ř) biochem. g-y ženské, resp.
samičí pohlavní hormony, kt. připravují
dělohu pro otěhotnění a udržují těhoten­
ství (j ako progesteron)
gestaltizmus [-štalty-], -mum(n)psych. směr
v moderní psychologii zabývající se zvl.
výzkumem celistvých psychických tva-
rů (Gestalt), tvarová psychologie
gestapácký příd. ob. hanl. ke gestapák; pří­
značný pro gestapo, gestapáky: g. kri-
minál; g-éjednání, surovosti; gestapác-
ky přísl.
gestapák, -am (gestapačka,-y ž) (n)ob. hanl.
příslušník gestapa: chovat se, jednat
jako g. surově, hrubě
gestapo, -a s(n zkr.: Geheime Staatspolizei) 1. na-
cistická tajná státní policie, nástroj na-
cistického teroru 2. její příslušníci, ge-
stapáci
gestikulace [-ty-], -e ž (I) neverbální ko-
munikační prostředek v podobě gest,
posunků, pohybů rukou, popř. i těla,
zprav. jako doprovod slovního projevu,
u herce též jako výrazový prostředek:
živá, nápadná g.; gestikulační příd.: g.
umění
gestikulovat [-ty-] ned. (I) dělat posunky, po-
hyby rukou, popř. i těla, gestikulací do-
provázet vlastní slovní projev: živě g.
gesto, -a s (I) 1. pohyb, zejm. pohyb ruky,
něco vyjadřující, posunek, též jako do-
provod, zdůraznění slovního projevu:
němým g-em naznačil své přání; - vý-
mluvné g. 2. slovní projev, postoj, čin
(v kladném smyslu) příznivý ve vztahu
k někomu n. (v záporném smyslu) vy-
počítaný jen na vnější efekt, s okáza-
lostí něco předstírající: bylo to od něho
ušlechtilé g.; - prázdné g.
gestor, -a m(I) ekon., práv. organizace n. osoba
pověřená gescí; gestorský příd.
gestóza, -y ž(I) med. chorobné projevy (funkč­
ní n. i orgánové poruchy) provázející ně­
kdy těhotenství
getr, -u m(a) eltech. látka, jejímž odpařením
se ve vyčerpané baňce žárovky, elek-
tronky ap. vážou zbytky plynů
getrování, -í s (a) eltech. součást postupu při
čerpání žárovek, elektronek pomocí ge-
tru
géz, geus [géz], -a [-za] m (f) hist. příslušník
nizozemského odbojného hnutí proti
španělské nadvládě (v 16. stoL): lesní
g-ové; námořní g-ové
264
ghát, -u m (hind) (V ind. prostředí) 1. říční
břeh, pobřeží: pohřební g. místo pro spa-
lování zemřelých na břehu řeky 2. hor-
ská stezka, průsmyk3. horský hr'bet sva-
žující se k moři
ghetto [ge-], -a s (itVJ < hebr) 1. (od středo­
věku až do 19. stol.) uzavřená, odděle­
ná městská čtvrť obývaná židy: norim-
berské, pražské g. 2. (za nacizmu) tako-
vá městská čtvrť pro internované židy:
povstání ve varšavském g-u; terezínské
g. 3. jiná komunita (z rasových důvodů
izolovaná): černošská g-a
ghibeUin [gi-], -a m(it < nVJ) hist. (v 12.-15.
stol. v it. městech) příslušník strany cí-
sařské bojující se stranou papežskou
(guelfy); ghibeUinský příd.
GHz fyz. zn. pro gigahertz
giardinetto [džardy-], -a s (it) 1. archit. re-
nesanční zahrádka, zprav. s ornamen-
tálním buxusovým parterem, často s
fontánou a altánem (např. u Letohrádku
královny Anny v Praze) 2. kuch. dezertní
mísa se sýry, ovocem aj. zabaleným v
zelených listech
giardióza [-dy-], -y ž(it<I)med. střevní one-
mocnění působené bičíkovcem (lamb-
lií střevní), lamblióza
gibbon, -a m (f < orient) zool. středně velká
jihoasijská opice rodu Hylobates, blíz-
ká lidoopům, s dlouhými končetinami
gibbsit, -u m (VJ) miner. bílý jednoklonný
nerost, hydroxid hlinitý, vyskytující se
často v technických bauxitech (nazv.
podle angl. sběratele plukovníka Gibb-
se), hydrargilit
giberelin, -u m (I) biochem. g-y skupina při­
rozených růstových hormonů vyskytu-
jící se zvl. ve vřeckovýtrusných hou-
bách; giberelinový příd.
gibsonka [gi- i dži-], -y ž (VJ) hud. slang větší
kytara s kovovými strunami, pův. dže-
zová (vyráběná amer. firmou Gibson)
gig, -u m(a< skand) 1. (v angl. prostředí) leh-
ký dvoukolový vozík 2. sport. cvičný plá-
tový vodařský člun
giga [dži-], -y ž (f < a), gigue [žig] neskl. ž
(f <germ) 1. hud. starý třídobý (patrně skot-
ský) tanec rychlého tempa; skladba po-
dobného typu, součást svity 2. hud. stře­
dověký smyčcový nástroj hruškovitého
tvaru
giga- (ř) v slož. názvech fyz. jednotek označuje
miliardtý násobek, 109 (např. giganew-
ton, gigatuna), zn. G
gigahertz [-rc], -e m (ř + VJ) fyz. miliarda
hertzů, zn. GHz
gigajoule [-džaul], -u m(ř+ VJ) fyz. miliarda
joulů, zn. OJ
gigant, -a m (ř) 1. g-i v řec. mytol. obrovití
bratři (synové bohyně Země Gaie), kteří
se odvážili boje proti olympským bo-
hům (gigantomachie) 2. expr. člověk mo-
hutného vzrůstu, obr, kolos 3. kniŽ.• expr.
člověk vynikajících vlastností, schop-
ností s mimořádně významnými výsled-
ky ve svém oboru, velikán: g-i světové
gill
vědy géniové; g. v dějinách lehké atleti-
ky 4. archit. atlant
gigant, -u m (ř) dt. publ. předmět, objekt ob-
rovských rozměrů (např. průmyslový
závod)
gigantický [-ty-] příd. (ř) mimořádně velký
(rozměry, rozsahem, mírou, dosahem,
významem aj.), obrovský: g-á stavba;
g. úkol; g-é dílo; giganticky přísl.; gi-
gantičnost, -i ž
gigantizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. biol., med.
nadměrný tělesný vzrůst člověka způso­
bený zvýšenou tvorbou růstového hor-
monu hypofýzy, makrosomie (op. naniz-
mus) 2. řidč. kniŽ., zprav. hanl. gigantomanie
giganto- (ř) v slož. první část s význ. gigant, gi-
gantický (op. nano-)
gigantocyt, -u m (ř) med. neobvykle velká
červená krvinka n. buňka vůbec
gigantografie, -e ž (ř) polygr. gigantotypie;
gigantografický příd.
gigantolit, -u m (ř) archeol. g-y velké kamen-
né artefakty
gigantomachie, -e ž (ř) (v řec. mytol.) boj
gigantů s (olympskými) bohy
gigantomanie [-ny-], -e ž (ř) kniž., hanl. cho-
robné velikášství: g. v architektuře
gigantopitek, gigantopiték, -a m (ř) paleont.,
antr. vymřelý primát z miocénu až pleis-
tocénu, větší než gorila
gigantosomie, -e ž (ř) med. řidč. makrosomie,
gigantizmus (op. nanosomie)
gigantotypie, -e ž (ř) polygr. fotomechanic-
ké zvětšení fotolitografických obrazů,
gigantografie
gigantský příd. řidč. gigantický; gigantsky
přísl.; gigantství, -í s
gigas-formy, -rem ž mn. (ř + I) biol. organiz-
my nápadně přesahující průměrnou ve-
likost, a to znásobením počtu chromo-
zomů
gigawatt, -u m (ř + VJ) fyz. miliarda wattů,
zn.GW
gigolo [dži- i ži-], -a m (f) 1. (dř.) placený
společník, tanečník v nočních zábavních
podnicích 2. hovor. hanl. muž, zprav, mlad-
ší, vydržovaný ženou, často i vdanou
gigrle, -te s(n) zast. hovor. (velkoměstský) hej-
sek, floutek, zprav. nápadně vystroje-
. ný; ,gi~lácký příd.
gIgue T gIga
gicht, řidč. kicht, -u m(n) zast. ob. dna; gich-
tický [-ty-], řidč. kichtický příd. zast. ob.
dnavý
gilbert, -u m (VJ) fyz. starší jednotka mag-
netomotorického n. elektromagnetic-
kého napětí, zn. Gb (nazv. podle angl.
přírodovědce W. Gilberta)
gilda, -y ž(n) hist. v středověku sdružení kup-
ců hájící jejich hospodářské zájmy a na-
mířené proti šlechtě; gildový příd.: polit.
g. socializmus (v Anglii a Německu dř.)
sociálněreforrnistický směr opírající se
o družstevnictví
gilgál, -u m (?) hist. galgala
gill [džil], -u m (a) angl. a amer. jednotka
objemu, 1/32 galonu
giloš
giloš, -e ž (f) výtv. jemná čárová dekorativní
rytina na kovové desce n. litografickém
kameni (k složité výzdobě bankovek ap.,
aby se znesnadnilo jejich padělání)
gilošér, -am (gilošérka,-y ž) odborník v gi-
lošování; gilošérský příd.
gilošovací příd. odb. sloužící k rytí giloší, ke
gilošování: g. jehla; g, přístroj
gilošování, -í s výtv.1. rytí giloší; dekorativ-
ní úprava tím vytvořená2. (ve sklářství)
zdobení skla vyleptáváním čárových
vzorů vyrytých do voskového krytu
gilošovat ned. (f) výtv. rýt giloše; (co) idok. opat-
řovat, opatřit, zdobit, ozdobit giloší:
g-ané desky
gilotina [-ty- i -tý-], -y ž (VJ) mechanický
stínací popravčí přístroj, sestrojený za
Velké franc. revoluce (nazv. podle franc.
lékaře Y. I. Guillotina); gilotinový příd.:
tech. g-é nůžky se šikmým nožem, uŽív.
na stříhání plechu
gilotinovat [-ty- i -tý-] ned. i dok. (f) stínat, se-
tnout hlavu, hlavy gilotinou; (koho, 4. p.)
popravovat, popravit gilotinou
gin, gin- i též džin, džin-
gingiva, -y ž (I) med. dáseň; gingivální příd.
med. dásňový
gingivalgie, -e ž (I + ř) med. bolest dásně
gingivektomie, -e ž (I + ř) med. chirurgické
odstranění dásně n. její části (např. při
paradontóze)
gingivitida [-ty- i -tý-], gingivitis [-ty-],
-tidy ž (I) med. zánět sliznice přiléhající
k zubům
gingivostomatitida [-tyty- i -tytý-], gingi-
vostomatitis [-tyty-], -titidy ž (I + ř) med.
zánět sliznice dásňové a ústní projevují-
cí se tvořením bolestivých puchýřků
ginkgo neskl. m (jap) bot. strom východoasij-
ského původu rodu Ginkgo s žlutými
semeny připomínajícími peckovice ve-
likosti třešní, u nás pěstovaný v parcích,
jinan dvoulaločný, recentní druh z vel-
ké skupiny stromů tohoto rodu rostou-
cích v minulých geologických dobách;
ginkgový příd.: paleont. g-é rostliny
giocoso [džokózo] přísl. (it) hud. žertovně, hra-
vě, vesele
gioiozo [džojózo] přísl. (It) hud. radostně
giorgi [džordži] neskl. m fyz. starší jednotka
tlaku (nyní pascal)
gir- .J.. též žir-
girandola, -y ž (it) kniž. víceramenný svícen
(na stůl n. na stěnu)
girl [ge-] neskl. ž (mn. girls) (a) (pův. v amer.
prostředí) sborová tanečnice v revue,
operetě, filmu ap.; mladé děvče vůbec
girlanda, -y ž (f) 1. obloukovitě zavěšená
výzdoba z květin, listů, stuh ap. (pův.
v římském a helénistickém prostředí) 2.
archit. obdobně provedená plastická archi-
tektonická výzdoba v podobě polověn-
• cel' ~~rlandový příd.: g-á výzdoba
gIro ZIro
girondin [ži-den i -dy- i -dý-], -a, giron-
dista [ži-dy-], -y m (VJ) hist. za Velké
franc. revoluce příslušník parlamentní
265
frakce zastupující zájmy obchodní a prů­
myslové buržoazie (nazv. podle depar-
tementu Gironde); girondinský příd.
gismondin [-dY-i -dý-], -u m(VJ)miner. vzác-
ný nerost tvořící bezbarvé nebo šedobí-
lé, modravé, popř. červenavé krystaly
podobné pyramidám (nazv, podle it. mi-
neraloga Gismondiho)
gitana [chitá-], -y ž(šp) 1. (ve šp. prostředí)
cikánka 2. lan. tanec špan. cikánů, popř,
cikánský tanec vůbec
giubiloso [džu-ózo] přísl. (it) hud. jásavě, ra-
dostně
giusto [džus-] přísl. (it) hud. v přiměřeném
tempu, přiměřeně, správně, přesně
givet [ži-], -u m(VJ) geol. stratigrafický stu-
peň devonu (nazv. podle města Givetu
v Ardenách)
GJ fyz. zn. pro gigajoule
glabela, -y ž(I) anat. ploché políčko na čelní
kosti přímo nad kořenem nosu (tzv. an-
tropometrický bod)
glaciál, -u m(I) geol. g-y soubor chladnějších
období v ledové době, střídající se s in-
terglaciály, charakterizovaný postupem
ledovců
glaciální příd. (I) geol. 1. ledovcový: g. jezera;
g. fauna 2. vztahující se k studenému ob-
dobí, k ledové době: g. relikt pozůstatek
druhu organizmu rozšířeného v ledových
dobách
g1acilaknstrinní příd. (I) geol. vytvořený ledov-
cem n.ledovcového původu v jezeru, gla-
cilimnický: g. usazeniny
glacilimnický [-ny-] příd. (I + ř) geol. glacila-
kustrinní
g1aciolog, -a m (g1acioložka, -y ž) odbor-
ník v glaciologii
glaciologie, -e ž (I + ř) nauka o vzniku, vý-
voji, tvarech a druzích sněhu, firnu a ledu
růz. druhu a o jejich zeměpisném rozší-
ření; glaciologický příd.
glacis neskl. s(f) arehit. vnější val bastionových
fortifikací svažující se do předpolí pev-
nosti
g1acitektonika [-ny-], -y ž (I + ř) geoI. poru-
šení, deformace a vrásnění hornin způ­
sobené přímým n. nepřímým tlakem
kontinentálního ledovce; glacitektonic-
ký příd.
gladiátor [-dy-], -a m(I) 1. hist. (ve st. Římě)
zápaslli'k, zprav. z řad otroků, určený pro
boj při veřejných hrách v cirku 2. kniŽ.
expr. zápasník, bojovník vůbec, popř.
i sportovec; gladiátorský příd.: g-é hry;
g-é vystoupení; gladiátorsky přísl.
gladiátorství [-dy-], -í s(1) gladiátorská čin­
nost; zápasení po způsobu gladiátorů
gladiola [-dy-], -y ž, gladiol, -u m (I) zahr.
okrasná bylina rodu Gladiolus s lodyhou
zakončenou dvouřadým jednostranným
klasem květů, mečík (bot.)
g1agerit, -u m (ř) miner. mléčně bílá odrůda
nerostu halloysitu
glagolice .J.. hlaholice
glagolita, řidč. hlaholita, -y m (stsl) katolic-
ký kněz konající bohoslužbu v jazyce
glazovat
církevněslovanském podle obřadních
knih hlaholských
glagolský .J.. hlaholský
glajcha, -y ž (n) ob. a slang 1. dovedení stavby
až pod střechu, rovnost 2. opentlený stro-
mek připevňovaný na krov při této pří­
ležitosti
glajchšaltace, -e ž hovor. hanl. glajchšaltová-
ní
glajchšaltovat ned. i dok. (n) hovor. hanl.
(co) jednostranně násilně usměrňovat,
usměrnit k strohé jednotě, uniformitě:
myšlenkové, politické, kulturní g-ání;
g-aný tisk
glanc,-u m(n)zast. ob. lesk: ztratit g, častopřen.
hovor. expr. (O člověku) pozbýt přitažlivost
n. pozbýt vážnosti, lidské důstojnosti ap.
glancovat, g1ančit ned. (n) zast. ob. (co) leštit:
g. boty
glandula, -y ž(I) anat. žláza; glandulární příd.
glandulitida [-ty- i -tý-], g1andulitis [-ty-],
-tidy ž (I) med. zánět žlázy
glaserit [-ze-], -u m (?) miner. vzácný klenco-
vý nerost, podvojný síran draslíku a so-
díku (nazv. podle alchymistického po-
jmenování síranu draselného); glaseri-
tový příd.
glasnost, -i, glasnosť, -ti ž (r) polit. (v
býv. SSSR v 2. pol. 80. a zač. 90. let 20.
stol.) veřejná informovanost
glaspapír, -u m (n) ob. a slang skelný papír
(s naklíženou vrstvou prášku růz. hru-
bosti k obrušování, hlazení ap.)
glauberit, -u m (VJ) miner. jednoklonný ne-
rost, podvojný síran vápníku a sodíku,
uŽív. hojně k výrobě sody (nazv. podle
něm. chemika J. R. Glaubera); glaube-
ritový příd.
glaukom, -u m (ř) med. onemocnění oka cha-
rakterizované zvýšením nitroočního tla-
ku, poruchami zorného pole aj., zelený
zákal
glaukonit [-ny-], -u m(ř)miner. zelený jílový
nerost hlinitokřemičitan draselnoželezi-
tý; glaukonitový příd.: g-á ložiska; glau-
konitický [-ty-] příd.: g. vápenec s pří­
měsí glaukonitu
glaukopyrit, -Um (ř) miner. nerost bílé až šedé
barvy, pouŽív. jako arzenová ruda, od-
růda 101lingitu; g1aukopyritový příd.
glazé neskl. s (f) kož. jemná hlazená kůže (ze
skopovice, jehnětiny n. kozlečiny), zvl.
na rukavice
glazé příd. (neskl.) (f) hladký a lesklý, hlazený,
zprav. souvisící s jemnou hlazenou kůží,
zvl. na rukavice, z ní vyrobený: g. ruka-
vice
glazírka, -y ž ob. g-y rukavice z glazé kůže
glazovací příd. odb. sloužící ke glazování: g.
(keramický) stroj
glazování, -í s (f) 1. ker. opatřování povrchu
keramických výrobků glazurou 2. potr.
zlepšování vzhledu někt. produktů a vý-
robků povrchovou vrstvou (glazurou,
polevou) n. leštěním: g. cukrovinek, ovo-
ce; - g. zrnkové kávy, sladu
glazovat ned. i dok. (f) odb. (co) opatřovat, opat-
glazura
řit glazurou: ker. g-ané kachle; - g. cuk-
rovinky
glazura, -y ž (n < I) 1. ker. sklovitá vrstva na
povrchu keramického výrobku zlepšu-
jícíjeho vzhledové a technické vlastnosti
2. cukrová poleva n. jiná povrchová
úprava někt. pečivárenských n. cukro-
vinkářských výrobků; g1azurový příd.
glazurování, -í s (n < I) potr. způsob uchová-
vání zabité drůbeže ve zmrazeném stavu
s ochranným ledovým povlakem
glazurovat ned. i dok. (n < I) (co) 1. řidč. gla-
zovat 2. potr. opatřovat, opatřit zabitou
jatečnou drůbež v zmrazeném stavu
ochranným ledovým povlakem
glazurový T glazura
glee [glí] neskl. ž(a<isl)hud. (v 18.-19. stol.)
vícehlasá skladba pro mužské hlasy
a cappella s jednoduchou homofonní
fakturou
g1ej, -e m(ukr) zeměd. typ půdy vyvíjející se
pod vlivem trvale vysoké hladiny pod-
zemní vody a nedostatku kyslíku; glejo-
vý příd.: zeměd. g-é půdy; g. horizont půd­
ní horizont vznikající pod vlivem vyso-
ké hladiny podzemní vody; g. podzol
glejt, -u m(n) hist. středověká průvodní listi-
na, zprav. vydávaná panovníkem, zaru-
čující držiteli bezpečnou cestu územím
vydavatele a volný návrat
gliadin [-dy- i -dý-], -u m(ř) biochem. g-y bíl-
koviny obsažené zvl. v pšeničných obil-
kách jako součást lepku
glie, -e ž (ř) anat., biol. podpůrná nervová tkáň
s funkcí metabolickou, izolační a obran-
nou, účastnící se při hojení poškozené
nervové tkáně, neuroglie; gliový příd.
glioblastom, -u m (ř) med. nádor ústředního
nervstva z nezralých gliových buněk
gIiom, -u m (ř) med. nádor ústředního nerv-
stva z gliových buněk
glioneurom, -Um (ř) med. nádor nervové tká-
ně z buněk gangliových i gliových
t
gliový glie
glióza, -y ž (ř) med. ložiskové zmnožení glio-
vé tkáně v ústředním nervstvu
glisáda, -y ž (I) let. přistávací manévr lehkých
letadel spočívající ve skluzu po křídle ve
vybočeném letu
glissando [-sa-] přísl. (it) hud. klouzavě; glis-
sando, -a s hud. způsob hry s klouzáním
prstů po strunách n. po klávesách
glizér, -u m (I) odb. kluzák 1. let. jednoduchý
lehký bezmotorový letoun k výcviku
plachtařů n. pro vlečení nákladu za mo-
torovým letounem 2. loď. loď s vlast-
ním pohonem, kt. při vyšších rychlos-
tech klouže po hladině
globál, -u m (f < I) celek, souhrn, úhrn; časté
v předl. spoj. V g-u celkově, souhrnně; ekon.
celkový souhrn dílčích položek, úhrnná
částka; globálový příd.
globalizace, -e ž(f < I) ped. směr vycházející
při vyučování od celku; globalizačnípříd.
globálka, -y žped. slang globální metoda (ele-
mentárního) čtení
globální příd. (f < I) 1. souhrnný, celkový: g.
266
pohled, výklad; g. rozpočet; g. objem
výroby; ped. g. metoda čtení starší expe-
rimentální metoda založená na čtení ce-
lých slov, popř. vět, bez slabikování 2.
povšechný, zběžný, (a proto často) po-
vrchní: g. prohlídka; g. vědomosti 3.
polit., voj. týkající se (celého) světa, mají-
cí celosvětový význam, dosah ap.: g.
strategie; globálně přísl.: g. vysvětlit,
vyložit; - prohlédnout návrh jen g.
g1obálový t globál
g1obetrotter [glóbtrotr], -t(e)ram(a)kniž. člo­
věk, kt. (z profese, ze záliby) navštěvu­
je, navštívil, poznal různé země světa,
světoběžník, cestovatel; g1obetrotterský
příd.
globigerinový příd. (I ) geol. g-é bahno, g. jíl
hlubokomořská usazenina s vysokým
obsahem uhličitanu vápenatého (ze
schránek dírkonošců)
g1obin, -u m (I) biochem. bílkovinná složka
krevního barviva (hemoglobinu); globi-
nový příd.
globoid, -u m (I + ř) biol. malé kulovité tělís­
ko z anorganických látek vyskytující se
v aleuronových zrnech rostlinných zá-
sobních tkání
g1oboidní příd. (I + ř) tech. mající podobu ro-
tační plochy, jejíž tvořící čáraje kružni-
ce: g. šnek; g. ozubené kolo
globule, -e ž (I) astro temný kulovitý útvar
o průměru několika desetin až několika
parseků, pravděpodobně zárodek hvězd;
globulový příd.
globulin, -u m (I) biochem. g-y bílkoviny ne-
rozpustné ve vodě, tvořící spolu s albu-
miny největší část jednoduchých bílko-
vin, zvl. v krevním séru; g1obulinový
příd.
globulit, -u m(I) tech. jemně zrnitý perlit; glo-
bulitový příd.
glóbus, -u, -bu m (I) geogr., astro model ve tva-
ru koule, na jejímž povrchu je v urč.
zmenšeném měřítku znázorněn povrch
Země, popř. jiných nebeských těles:
hvězdný g. takový model s průměty
hvězd na něm; glóbusový příd.
glochidie [-chídy-], -e ž (ř) bot. ostnatý chlup,
zvl. kaktusovitých rostlin, v podobě háč­
ku nazpět zahnutého
g10chidium [-chídy-], -ias(ř)zool.larvamlžů
(např. škeble rybničné), žijící parazitic-
ky na žábrách ryb
glomerulární .J,. glomerulus
glomerulonefritida [-ty- i -tý-], glome-
rulonefritis [-ty-], -tidy ž(l+ř) med. akut-
ní onemocnění ledvin jako následek in-
fekčního, nejč. krčního streptokokové-
ho zánětu, způsobujícípoškození ledvin-
ných klubíček
g1omerulonefróza, -y ž (I + ř) med. onemoc-
nění kanálků ledvin se současným po-
stižením klubíček
glomeruloskleróza, -y ž (I + ř) med. onemoc-
nění ledvin, k němuž dochází při cuk-
rovce
glomerulus, -lu m (I) anat. klubko krevních
glosematika
vlásečnic s přívodní a odvodní cévou
uložené v kůře ledvin, klubíčko ledvin-
né; g10merulární příd. anat. klubíčkový:
g. filtrace
gloria neskl. s (I) círk. sláva; oslavný zpěv v
křesť. katol. liturgii: g. in excelsis Deo
[-zís deó] sláva bohu na výsostech
glorie, -e ž (I) výtv. obraz s náboženským
motivem oslavného rázu
gloriet, -u m (I) archit. otevřená malá zahrad-
ní stavba, besídka, zprav. na vyhlídko-
vémmístě
glorifikace, -e ž (I) kniŽ. oslavování, oslava,
velebení někoho n. něčeho (často též pře­
pjaté n. nepřiměřené); g10rifikační příd.
glorifikovat ned. i dok. (I) kniž. (koho, co) osla-
vovat, oslavit, velebit (často též přepjatě
n. nepřiměřeně)
gloriola, -y ž(l) 1. (v círk. úzu výtv.) ozdo-
ba boha a světců v podobě zářivého kru-
hu nad hlavou n. pruhu kolem celé posta-
vy, svatozář, aureola, nimbus 2. meteor.
optický jev v atmosféře projevující se
jedním n. několika barevnými kruhy
kolem stínu vrženého na vodní kapičky
oblaku n. mlhy 3. kniž., též iron. proslulost,
sláva, lesk: g. hrdiny; mučednická g.;
g. ctnosti a dokonalosti
g10riózní příd. (I) řidč. kniŽ. slavnostní
glosa, -y ž (ř) 1. krátká vysvětlující n. ko-
mentující poznámka, stručný výklad:
opatřit rukopis řadou glos; kritická g.;
žum. menší novinářský útvar toho rázu
s aktuálním obsahem: g. na okraj dne 2.
lingv. v starých textech vysvětlivka mezi
řádky n. na okraji, obyč. jako překlad
někt. výrazů: g. interlineámí, meziřád­
ková; g. marginální
glosář, -e m (I < ř) lingv., liter. 1. druh středově­
kého slovníku, zvl. odborného, termino-
logického 2. seznam významově neprů­
hledných slov doložených v staré lite-
rární památce (připojovaný k její edici)
3. soupis glos
glosátor, -a m (I < ř) 1. autor stručných po-
známek, glos komentujících, vysvětlují­
cích, kritizujících něco, někoho: g. udá-
lostí; břitký g. společenských nešvarů
kritik 2. autor glos 2 3. hist. práv. přísluš­
ník it. právní školy v ll. stol. podávají-
cí formou glos výklad Justiniánovy
právní kodifikace se základy právní
dogmatiky; glosátorský příd.: g-á čin­
nost; glosátorsky přísl.: g. lakoniCký;
glosátorství, -í s glosátorská činnost,
glosování
g1osém, -u m (ř) lingv. (v glosematické teo-
rii) minimální invariantní jazyková
funkční jednotka
glosematika [-ty-], -y ž (ř) lingv. 1. analýza
textu z hlediska vnitřních gramatických
vztahů, obsahu a vyjádření jazykových
elementů s cílem nalézt základní inva-
riantní jazykovou funkční jednotku
(glosém) 2. směr zkoumající jazyk v
rámci dalších sémiotických systémů
(např. logika, tanec aj.) a chápající ja-
glositida
zykjako čistě deduktivní systém, kodaň­
ská jazyková škola; g10sematický příd.
glositida [-ty- i -tý-], glositis [-ty-], -tidy ž
(ř) med. zánětlivé onemocnění jazyka, pro-
jevující se puchýřky, povlaky, zduřením
aj.
gloso- (ř) v slož. první část s význ. jazyk
glosodynie [-ny-], -e ž(ř) med. bolestivé, pal-
čivé pocity na jazyce
g1osofaryngální příd. (ř) anat., med. jazyko-
hltanový: g. povlak
glosoplegie, -e ž (ř) med. obrna jazyka
glosospazmus, -mu m (ř) med. křeč svalstva
jazyka
glosovat ned. i dok. (I < ř) (co; -) 1. vyslovovat,
vyslovit stručné poznámky k něčemu,
provázet, doprovodit něco glosami 1: g.
současné události; dovede kriticky g. 2.
opatřovat, opatřit (text) glosami 2: čes­
ky g-aná latinská listina
glot, g1ot- .J,. klot, klot-
g1otalizovaný příd. (ř) lingv. g-é souhlásky arti-
kulované s opakovaným závěrem, abrup-
tivy (např. v kavkazských jazycích)
glotální příd. (ř) lingv. g. souhlásky tvořené hlu-
boko v hrdle, hlasivkové, laryngály (např.
h); g. teorie domněnka o existenci glota-
Iizovaných souhlásek v rané vývojové
fázi indoevropského prajazyka
glotogeneze, -e ž(ř) lingv. proces vzniku (for-
mování) konkrétních jazyků nebo jazy-
kových skupin: slovanská g.
glotogonie [-ny-], -e ž (ř) lingv. proces vzni-
ku lidské řeči; g1otogonický příd.
g10ttis [-tys], -tidy ž (ř) anat. trojúhelníková
štěrbina mezi hlasivkami, volná při dý-
chání, uzavřená při tvoření hlasu
glottochronologie, -e ž (ř) lingv. metoda his-
torické lexikologie zjišťující statistický-
mi výzkumy dobu odděleníjednotlivých
jazyků ze společného základu a určující
phbuznost i stupně rozdílu jazyků a ja-
zykových areálů; glottochronologický
příd.
gloxínie [-ny-], -e ž (VJ) zahr. tropická rost-
lina rodu Sinningia s velkými nálevko-
vitými květy, pěstovaná jako pokojová
(nazv. podle něm. botanika B. B. Gloxi-
na)
glucin, -u m (ř) potr. umělé sladidlo, mnoho-
násobně sladší než sacharin (u nás ne-
povolené); g1ucinový příd.
glucinium [-ny-], -ia s (ř) chem. starší název
prvku beryl1ia (dosud užívaný např. ve
Francii); g1uciniový příd.
glukagon, -u m (ř) biol. hormon vylučovaný
slinivkou břišní do trávicího traktu a
zvyšující hladinu krevmno cukru
glukokortikoid [-ty-], -u m (ř + I) biol. stero-
idní hormon kůry nadledvin regulující
metabolizmus sacharidů a účastnící se
obranných reakcí organizmu
glukoneogeneze, -e ž (ř) ehem. tvorba glukó-
zy v organizmu z necukerných látek, zvl.
z aminokyselin
glukosamin, -u m (ř) ehem. aminocukr vzni-
kající hydrolýzou chitinu
267
glukosaoxidáza, -y ž (ř) biochem. enzym ob-
sažený v někt. plísních, užívaný mj. jako
antioxidačníčinidlo či k stanoveníglu-
kózy
glukosid, -u m (ř) ehem. g-y druh glykosidů glycina, -y, glycínie [-ny-], -e ž (ř) zahr.liána
odvozený od glukózy
glukosidáza, -y ž (ř) biochem. enzym kataly-
zující štěpení oligosacharidů
glukóza, -y ž (ř) ehem. šestiuhlíkatý monosa-
charid (hexóza) obsahující aldehydickou
skupinu, základní stavební složka škro-
bu a celulózy, hroznový cukr, dextróza;
glukózový příd.
gluon, -u m (a) jad. fyz. částice zprostředku­
jící silnou interakci mezi kvarky
g1utamin, -u m (I) chem. amid kyseliny glu-
tamové, vyskytující se v bílkovinách;
glutaminový příd.
glutamový příd. (I) chem. g-á kyselina biolo-
gicky významná kyselina vznikající při
biosyntéze aminokyselin
g1utarát, -u m (I) ehem. sůl n. ester kyseliny
glutarové
glutarový příd. (I) chem. g-á kyselina kyseli-
na pentandiová vznikající oxidací cyklo-
pentanonu, používaná v organické syn-
téze, při výrobě změkčovadel aj.
glutasol, -u m (I) chem., potr. sodná sůl kyseli- glykogenóza, -y ž (ř) med. choroba z nadměr­
ny glutamové (k ochucení jídel); glu-
tasolový příd.
glutation [-ty-], -Um(l) biochem. peptid účast­ glykocholový příd. (ř) biochem. g-á kyselina
nící se aktivního transportu aminokyse-
lin v ledvinách, ve střevnísliznici a ner-
vové tkáni
glutelin, -u m(l) biochem. g-y rostlinné bílko-
viny obsažené spolu s gliadinem v obil-
ných zrnech; glutelinový příd.
gluten, -u m (I) biochem. směs bílkovin v se-
menech obilovin, zejm. pod slupkou, le-
pek; g1utenový příd.
glutenin [-ny- i -ný-], -u m (I) bioehem. bílko-
vina obsažená v pšeničném lepku (glu-
tenu)
glutin [-ty- i -tý-], -u m (I) biochem. bílkovina glykolýza, -y ž (ř) bioehem. odbourávání cuk-
z kostí, chrupavek a šlach, želatina; glu-
tinový příd.
glyceraldehyd, -u m(I +arab + ř) ehem. hydro-
xyaldehyd, zákfadní cukr trióza, důleži­ glykoproteid, -u m (ř) biochem. g-y dř. uŽív.
tý metabqlit
glycerid, -u m (ř) ehem. g-y estery trojsytné-
. ho alkoholu glycerolu s některou mast-
nou kyselinou, tvořící základ přírodních
tuků a olejů
glycerin, -u m(f <ř) tech. glycerol (ehem.); gly-
cerinový příd.: potr. g-é kvašení glykoly-
tické štěpení glukózy působením enzy-
mového systému kvasinek; zbož. g-é
mýdlo
glycerol, -u m (ř) chem. trojsytný alkohol, kt.
ve formě esterů s vyššími mastnými ky-
selinami je základem tuků; glycerolo-
vý příd.
glycerolfosfatid [-ty-], -u m (ř) biochem. g-y
složité lipidy obsažené v buněčných
membránách
glycid, -u m (ř) chem. g-y cukry, sacharidy;
glycidový příd.
glyoxyzom
glycin, -u m (ř) chem. jedna ze základních
(esenciálních) aminokyselin, kt. je sou-
částí bílkovin, významná v lékařství a
organické syntéze, glykokol
s bohatými hrozny květů, pěstovaná
u nás jako popínavá rostlina, vistárie čín­
ská (bot.)
g1ycyrizin, -u m (ř) potr. velmi sladký výta-
žek z kořenů lékořice sladkoplodé, po-
tlačující žízeň a mírnící dráždivost ke
kašli
glyf, -u m (ř) arehil. svislý zářez v trojřezu (trl-
glyfu) ve vlysu dórského řádu
glykan, -u m (ř) biochem. g-y složené cukry,
polysacharidy
g1ykemie, -e ž (ř) med. procentuální množ-
ství, hladina cukru (glukózy) v krvi; gly_
kemický příd.: med. g-á křivka opakova-
né..J.aboratorní stanovení hladiny cukru
v krvi v urč. časovém úseku
glykogen, -u m (ř) biochem. polysacharid, kt.
je hlavní zásobní látkou živočišných or-
ganizmů (jako tzv. živočišný škrob) a
někt. nižších rostlin; glykogenový příd.
glykogenie [-ny-], -e ž (ř) bioehem. proces
vytváření glykogenu
ného ukládání glykogenu, zvl. v játrech
a v srdci
jedna ze žlučových kyselin
glykokol, -u m (ř) ehem. glycin
glykol, -u m (ř) ehem. 1. nejjednodušší dvoj-
sytný alkohol, etylenglykol 2. g-y dvoj-
sytné alkoholy odvozené od alkanů, uží-
vané v nemrznoucích kapalinách a v nác
těrové technice, dioly
glykolalyx, -u m (ř) biol. slizová vrstva na
povrchu buňky (zvl. buněk střevní sliz-
nice) tvořená glykoproteiny
glykolipid, -u m (ř) biochem. g-y sloučeniny
obsahující cukerné a lipidní složky
rů, které jsou v organizmech zdrojem
energie; glykolytický [-ty-] příd.: biochem.
g-é pochody, štěpení
název pro glykoproteiny
glykoprotein, -u m (ř) biochem. g-y nejrozší-
řenější složené bílkoviny obsahující cu-
kernou složku, účastnící se stavby bu-
něčných membrán, obsažené v krevní
plazmě aj.
glykosid, -u m (ř) chem. g-y organické látky
tvořené sacharidy a aglykony; glykosi-
dický [-dy-] příd.: chem. g-á vazba
g1ykosurie [-zu-], -e ž (ř) med. vylučování
cukru (glukózy) močí (při cukrovce, led-
vinných chorobách aj.)
glyoxal, -u m(ř)chem. aldehyd šťavelové ky-
seliny uŽív. ve farmacii a při výrobě plas-
tických hmot; g1yoxalový příd.
glyoxyzom, -u m (ř) biol. g-y měchýřkovitá
mikrotělíska rostlinných buněk s enzy-
my stimulujícími přeměnu zásobních
tuků na cukry

glyptál
glyptál, -u m(um) zbož. syntetický pryskyři­
cový lak s obsahem různých vysýcha-
vých olejů; glyptálový příd.
glyptik [-ty-], -am (glyptička, -y ž) kdo pra-
cuje glyptickou výtvarnou technikou
glyptika [-ty-], -y ž (ř) výtv. 1. umělecké ře­
zání a rytí do drahého kamene, skla reliéf-
ní řezbou n. do hloubky 2. předměty, díla
takto vytvořená: sb(rka g-y; glyptický
příd.
glyptodont, -a m (ř) paleont. vymřelý obrovi-
tý pásovec s neohebným kostěným ští-
tem, žijící do pleistocénu v Americe
glyptotéka, -y ž (ř) výtv. sbírka sochařských
děl; (pův.) sbírka glyptiky
gmina, -y ž (pol < n) 1. (do r. 1954) správní
jednotka v Polsku, obec, popř. spojení
sousedících obcí, osad ap. 2. zast., nář. (na
Těšínsku) obec, obecní úřad
gnathion [-ty-], -ia s (ř) antr. nejvíce dopředu
vystupující místo dolní čelisti, bod uží-
vaný pro měření lebky
gnatoschiza [-schí-], -y ž (ř) med. vrozený
rozštěp horní čelisti
gnóm, -a m (ř) mytol. (podzemní) duch, skří­
tek, trpaslík; též démonický služebník
čaroděje; přen. expr. člověk malého vzrůs­
tu, zakrslík, skřet; gnómský příd.
gnom, -u m (ř) ham. indikátor důlního plynu
založený na rozdJ.1ně tepelné vodivosti
metanu a vzduchu
gnóma, -y ž(ř) kniž. a odb. stručný výrok, prů­
pověď, rčení obsahující zprav. něj. po-
učení etického rázu, sentence
gnómický příd. kniŽ. a odb. 1. týkající se gnó-
my, mající ráz gnómy: g-á poučka; g.
výraz 2. lingv. prézens g. mající význam
časově neomezený (např. bez práce ne-
jsou koláče); gnómicky přísl.; gnómič­
nost, -i ž gnómika
gnómik, -a m (ř) kniŽ. 1. autor gnóm: řečt(
g-ové 2. kdo s oblibou, často užívá gnóm
gnómika, -y ž (ř) kniŽ. 1. tvoření gnóm; je-
jich soubor 2. gnómický ráz, gnómičnost
gnómon, -u m (ř) astro nejstarší astronomic-
ký přístroj, jehož nejjednodušší formou
je sloup n. svislá tyč, určující podle dél-
ky a směru stínu úhlovou výšku Slunce
(a tím např. poledne, slunovrat aj.)
gnómonický [-ny-] příd. (ř) geogr., astro g-á pro-
jekce jeden ze způsobů zobrazování ne-
beské klenby n. kulového zemského po-
vrchu na rovinu; g. atlas soubor map
oblohy v takové projekci
gnómský gnómt
gnosticizmus [-ty-], -mu m (ř) filoz. nábožen-
sko-filozofický proud v 1.-3. stol. vznik-
lý smíšenímjudaisticko-křesť. nábožen-
ství s růz. mystickými prvky helénistické
filozofie a představami orientálního
myšlení, kt. se na základě filoz. speku-
lace snažil poznat tajemství ukrytá ve
víře a dospět tak ke spáse
gnostický [-ty-] příd. týkající se gnosticiz-
mu, gnostiků: g-é učen(
gnostik [-ty-], -a m stoupenec gnosticizmu
gnotobiologie, -e ž (ř) biol. obor imunologie
268
zabývající se přípravou a studiem bez-
mikrobních pokusných zvířat
gnóze, -e ž (ř) 1. kniŽ. (smyslové a rozumo-
vé) poznání 2. filoz. (v gnosticizmu) vyš-
ší kosmické poznání Boha a nadsmysl-
ného světa, vedoucí ke spáse 3. filoz.
gnosticizmus
gnozeologie, -e ž (ř) maz. nauka zabývající
se problémy původu, cest, hranic pozná-
ní, pravdy aj.; epistemologie, noetika,
teorie poznání; gnozeologický příd.
gnu neskl. i -ua m (afr) zaol. (pakůň) g. přežvý­
kavý sudokopytník rodu Connochaetes,
příbuzný antilopám, žijící na savanách
již. a vých. Afriky
go neskl. s (čín) japonská národní hra čínské­
ho původu (mezinárodněrozšířená) pro
dva hráče, hraná s bílými a černými
kameny na desce podobné šachovnici
o 361 bodech
gobé neskl. ž(t) sklář. část sklářské vany před­
sunutá mimo klenbu pece a sloužící k na-
kládání vsázky, nakládací předpecí
gobelín, goblén, -u m (Vl) dekorační tkani-
na, nástěnný koberec, tapiserie s umě­
leckými vzory n. s obrazy (nazv. podle
franc. barvířské rodiny Gobelinů); go-
belínový, goblénový příd.: g-á technika;
gobelínově, goblénově přísl.
gobelínářství, goblénářství, -í s (Vl) umě­
lecká výroba nástěnných koberců (go-
belínů), závěsů, polštářů a potahů
gobinizmus [-ny-], -mu m (Vl) polit. souhrn
názorů franc. reakčního politika J. A. Go-
bineaua (z 19. stol.) o nerovnosti ras, na
něž navázala nacistická rasistická ideo-
logie
t
goblén gobelín
godecie, -e ž (I) bot. jednoletá zahradní byli-
na rodu Godetia, s přímou lodyhou, stří­
davými listy a hrozny čtyřčetných květů
růz. barev, zářivka
goebelsovština [gebl-], -y ž (Vl) polit. hanl.
propaganda založená na záměrném pře­
krucování faktů, příznačná pro nacistic-
kého politika a ideologa 1. Goebelse; její
výplody
goeleta [goe-], -y ž (t) loď. druh rychlé pla-
chetnice,
GOELRO zkr. (r: Gosudarstvennaja komissija po
elektrifikacii Rossii) mst. Státní komise pro
elektrifikaci Ruska
goethit [géty-], -u m (Vl) miner. kosočtvereč­
ný nerost žlutohnědé až černé barvy,
hydroxid železitý (nazv. podle J. W.
Goetha
go.in [gou] neskl. s(a)publ. neoprávněné vnik-
nutí demonstrantů do urč. objektu (s
cílem dosáhnout diskuse ap.)
gój, oe, gojim, -a m(hebr) židovské označe­
ní jinověrce, zvl. křesťana, zprav. han-
livé
gól, -u m(a) sport. (v kopané, házené, hokeji)
dosažení bodu úspěšným zásahem vy-
značeného cíle útoku (branky), branka:
dát, vstřelit, dostat g.; gólový příd.: g-á
šance k dosažení gólu
gonadektomie
golem, -a m(hebr < slov) podle židovské stře­
dověké pověsti hliněná lidská postava,
magicky oživovaná
golet, -u m (hebr) 1. vyhnanství, exil 2.
židovská osada v jinonárodním prostře­
dí
golf', -u m (a) sport. hra, patrně skotského
původu, s malým tvrdým míčkem odpa-
lovaným holemi, hraná v rozlehlém trav-
natém terénu, jejímž smyslem je dopra-
vit míček do příslušnéjamky co nejmen-
ším počtem úderů; golfový příd.: sport. g.
mlček; g-á hůl; g. úder (v ledním hoke-
ji) úder s velkým nápřahem, kterým se
dosáhne velké rychlosti kotouče
golf', -u m(it<ř) geogr. rozlehlý mořský záliv
golfky, -fek ž pomn. (a) sportovní kalhoty
(pův. k hraní golfu) s délkou pod kolena
a tam zprav. stažené páskem; módní dám-
ské kalhoty obdobného střihu
t
golfový golf!
goliard,-am(t) (ve středověku, zvl. vefranc.
prostředí) potulný student, vagant; goli-
ardský příd.: liter. g-á poezie vagantská
goliáš, -e m(živ.) (Vl) 1. expr. velký, silný člo­
věk, obr (podle jm. bibl. Goliáše, obro-
vitého filištínského válečníka, kterého
chytrostí přemohl malý David) 2 zaol.
velký africký brouk rodu Goliathus, do-
sahující až 12 cm délky
goliáš, -e m(než.) (Vl) 1. zahr. velkoplodá od-
růda někt. druhů ovoce a zeleniny (např.
jahodníku, rybízu, slívy, brukve aj.) 2.
eltech. největší závitová patice n. objím-
ka (žárovky ap.)
goliášovský, goliášský příd. (Vl) kniž. expr. si-
lou, mohutností, obrovitostí připomína­
jící Goliáše, silný; veliký: g-á postava;
g-á s(la; goliášovsky, goliášsky přísl.
gólman, -a m (a) zast. sport. a hovor. expr. hráč,
jehož úkolem je bránit vniknutí míče n.
kotouče do branky, dosažení gólu, bran-
kář; gólmanský příd.
gólový T gól
gomarista, -y m(Vl) náb. stoupenec ortodox-
nino kalvinizmu v pojetí niz. bohoslov-
ceP. Gomara (v 17. stol.)
gombík, -u m (sl < maď) 1. nář. knoflík 2. ar-
cheol. typický šperk velkomoravského ob-
dobí v podobě dutého kulovitého knof-
líku z mědi n. drahých kovů, na povrchu
zdobeného filigránem, granulací n. tepá-
ním
gomer, -u m(hebr) bibl. míra pro sypké látky
gomut, -u m (malaj) bot. indomalajská palma
rodu Arenga poskytující sladkou osvě­
žující mízu, z kt. se vyrábí palmové víno,
palmový cukr a arak, arenga2; gomuto-
vý příd.
góna, -y ž (ř) blol. g-y buňky vzniklé meio-
tickým dělením, později fungující jako'
gamety
gonáda, -y ž (ř) anat., biol. g-y párové pohlav-
ní žlázy živočichů a člověka produkují-
cí pohlavní buňky a pohlavní hormony
gonadektomie, -e ž (ř) med. chirurgické od-
nětí pohlavních žláz
gonadopatie
gonadopatie [-ty-], -e ž (ř) med. blíže nespe-
cifikované onemocnění pohlavních žláz
gonadotropin, -u m (ř) biol. g-y hormony
předního laloku hypofýzy stimulující
činnost pohlavních žláz
gonadotropní příd. (ř) med. souvisící s čin­
ností pohlavních žláz: g. účinek; blol. g.
hormony gonadotropiny
gonagra, -y ž (ř) med. dna kolenního kloubu
gonartritida [-ty- i -tý-] , gonartritis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánět kolenmllo kloubu
gonartrotomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření kolenního kloubu
gonartróza, -y ž (ř) med. artróza kolenního
kloubu
gondola, -y ž (It) 1. úzká loďka s protáhlou
zobákovitou přídí uŽív. pro plavbu na
benátských kanálech 2 koš balonu n.
kabina vzducholodi 3. let. prostor pro
motor letadla s aerodynamickým krytem,
je-li motor umístěn mimo trup
gondoliér, -a m(it) veslař na gondole; gon-
doliérský příd.
gondoliéra, -y ž(it) píseň (benátských) gon-
doliérů, barkarola
gonfaloniér [-ny- i -ni-], -a m (it) mst. v it.
městských republikách v době rané
renesance velitel ozbrojených sil, kt.
chránily republikánské instituce proti
šlechtě
gong, -u m (mal) 1. hud. kovový bicí samo-
znějící laděný nástroj talířovitého tvaru
vydávající táhlý hluboký zvuk po úderu
paličkou 2. obdobný nástroj jako signální
zařízení; jeho zvuk, signál: g. zval hosty
k obědu; g. ukončil prvn( kolo (v boxu)
3. tyč n. pružina vydávající hluboký
zvuk u bicích hodin; gongový příd.
gongorista, -y m spisovatel píšící v stylu
gongorizmu
gongoristický [-ty-] příd. ke gongorizmus, ke
gongorista: vyumělkované g-é metafory
gongorizmus, -mu m (Vl) liter. nepřirozeně
vyumělkovaný, výrazově přebujelý a
významově komplikovaný styl (podle
barokního šp. básníka Luise de Góngo-
ra y Argote, hl. představitele tzv. kulte-
ranizmu)
t
gongový gong
goniatit [-ny-ty-], -a m (ř) paleont. vyhynulý
devonský hlavonožec z řádu Amrnoni-
tida
gonidie [-nýdy-], -e ž (ř) zaol. zelená řasa n.
sinice žijící symbioticky ve stélkách li-
šejníků
gonio [-ny-], -ia s (ř) sděl. tech. goniometr
goniofotometr [-ny-], -u m (ř) tech. fotometr
k určování směrového rozdělení něj. fo-
tometrické veličiny u zdroje, u svítidla,
v prostředí n. na ploše
goniometr [-ny-], -u m (ř) odb. přístroj k mě­
ření úhlů, úhloměr: med. přístroj k mě­
ření kloubní pohyblivosti v úhlech; mi-
ner. krystalografický přístroj k měření
úhlů sevřených jednotlivými plochami
krystalů; sděl. tech., let. přístroj k zaměřo­
vání polohy vysílačky, letadla
269
goniometrie [-ny-], -e ž (ř) 1. mat. obor geo-
metrie zabývající se vztahy mezi ve-
likostmi stran a úhlů v trojúhelníku 2.
odb. měření úhlů (goniometrem), např.
(v medicíně) měření kloubní pohyblivos-
ti v úhlech; goniometrický příd.: mat. g-á
funkce (funkce sinus, kosinus, tangens,
kotangens, sekans, kosekans); g-á rovni-
ce obsahující neznámou jako argument
některé z goniometrických funkcí
gonion [-ny-], -ia s (ř) antr. vrchol úhlu dolní
čelisti, bod užívaný pro měření lebky
gonioskopie [-ny-], -e ž(ř) med. diagnostic-
ká metoda k vyšetření úhlu přední ko-
mory oka (pomocí štěrbinové lampy a
šikmo postaveného očního zrcátka)
goniotomie [-ny-], -e ž (ř) med. protiglauko-
mová operace
gonk, -u m(n) zast. ob. a slang chodba
gonkař, -e m (gonkařka, -y ž) (n) zast. slang
vězeň určený k pracovní službě na chod-
bách vězení, chodbař
gonoblast, -u m (ř) biol. gonocyt
gonocyt, -u m (ř) biol. buňka, z níž vznikají
gamety, gonoblast
gonogeneze, -e ž (ř) biol. gametogeneze; go-
nogenetický [-ty-] příd.
gonochorizmus, -mu m(ř) biol. vývoj n. stav
sexuální diferenciace druhu na jedince
s pohlavím samčím a samičím, různo­
pohlavnost (op. hermafroditizmus)
gonokok(us), -ku m (ř) blol. kokovitá bakte-
rie (Neisseria gonorrhoeae) způsobující
kapavku (gonoreu)
gonomerie, -e ž (ř) blol. stav, kdy otcovské a
mateřské chromozomy někt. organizmů
zůstanou po oplodnění oddělené
gonopod, -u m (ř) zaol. g-y zakrnělé konče­
tiny hmyzu pozměněné v součást vněj­
ších pohlavních orgánů, v tzv. pářicí
kladélka
gonopod.ium [-dy-], -ia s (ř) zaol. řitní plou-
tev rybích samců z čeledi živorodkovi-
tých přeměněná v kopulační orgán
gonorea, -ey ž (ř) med. infekční pohlavní
choroba působená gonokokem, kokovi-
tou bakterií Neisseria gonorrhoeae, ka-
pavka
gonoreakce, -e ž (ř + I) med. diagnostický test
na kapavku (gonoreu)
good bye [gud báj] citosl. (a) (hl. v angl. pro-
středí) sbohem
goodwill [gudvil], -u m(a) obeh. hodnota fir-
my přesahující její faktickou hodnotu,
spočívající v její poloze, organizaci,
okruhu zákazníků, pověsti ap.; dobré
jméno (renomé) urč. podniku, výrobku,
obch. značky ap.
gopak .,l.. hopak
gópuram, -u m (sanskrt) aremt. V ind. archit.
stupňovitá věž obdélníkového půdory­
su a se střešní konstrukcí ve tvaru lodní-
ho kýlu, zprav. nad chrámovými brana-
mi
gora, -y ž (afr) hud. křovácký lid. nástroj v po-
době luku, kt. se rozezvučuje sáním při­
pevněného pštrosího brka
gotes
goral', -a m(ind) zool. turovitý sudokopytník
(rodu Nemorhaedus) s hustou srstí, pří­
buzný kamzíku, žijící ve vysokých ho-
rách již. a jv. Asie
goraP, -a m (goralka, -y ž) (pol) (etn. ps. i G.)
obyvatel, horal ze sev. (slezských a pol-
ských) Beskyd a z pol. strany Tater;
goralský příd.: lingy. g-é nářeč(
gorbuše, -e ž (r) zaol. (losos) g. lososovitá
ryba rodu Oncoxhynchus, žijící v sev.
části Tichého oceánu
gordický [-dy-] příd. (Vl) ve spoj. g. uzel sple-
titá, těžko řešitelná otázka, záležitost: ro-
zetnout, přetnout g. uzel (energicky) vy-
řešit takový problém (podle řec. pověsti
o Alexandru Velikém, kt. mečem rozťal
nerozvazatelný uzel ve fryžském městě
Gordiu, a tak si otevřel cestu k výbojům
do Asie)
gordonsetr, -a m (Vl + a) kyDal. černě zbarve-
ný skotský setr
gorgia [gordža], -ie [-dže] ž (lt) hud. vokální
technika běžná v Itálii v 16.-17. stol.,
záležící v užívání improvizovaných ko-
loraturních ozdob
gorgoneion [-jon], -ia s i -ionu m (Vl) výtv.
oblíbený motiv (pův. v antickém) výtv.
umění v podobě uťaté hlavy Gorgony
Medúzy (kt. podle řec. mytol. daroval
Diův syn Perseus na štítě Athéně)
gorgonský příd. (Vl) kniŽ. obludný, příšerný
(podle tří Gorgon, okřídlených ženských
nestvůr se zmijemi ve vlasech, z řec.
mytoL): g-á tvář
gorgonzola, -y ž (Vl) potr. pikantní sýr s mra-
morovitým porostem modrozelené plís-
ně uvnitř sýrové hmoty (nazv. podle stej-
nojmenného it. města)
gorila, -y ž (ř < afr) 1. zaol. největší lidoop
rodu Gorilla, žijící v menších rodinných
skupinách v pralesích stř. a záp. Afriky
2. slang osobní strážce něj. významnější
osobnosti (politické aj.)
gorilí příd. ke gorila, vlastní gorile: g. hlava;
přen. expr. g. postava (člověka) mohutná
gorodky, -ďků m pamn. (r) sport. hra rus. lid.
původu, při níž se házením krátkých tyčí
srážejí dřevěné válečky sestavené do
různých figur; mno tyto válečky; gorod-
kový příd.
gosan, -u m(a) geol. oxidační pásmo ložisek
vzniklé rozkladem jeho primárních ne-
rostných součástí atmosférickými vlivy,
zvané též železný klobouk
goslarit, -u m (Vl) miner. kosočtverečný ne-
rost, vodnatý síran zinečnatý, bílá skali-
ce (nazv. podle pův. naleziště u Goslaru
v Dolním Sasku)
gospel song, gospel S-um(amer)hud. duchov-
ní píseň severoamerických černochů na
text z Nového zákona, varianta spirituá-
lu s evr. hud. vlivy
gosudar, -a m(r) panovm'k, vladař (v před­
rev. Rusku), car
gotes, -a, -u, gotýsek, -ska, -sku m (n) karet.
slang druh hazardní karetní hry, tzv. boží
požehnání (něm. Gottessegen)
gothajský
gothajský [-ta-], gotajský příd. (Vl) týkající
se něm. města Gotha: hist. g. program
přijatý na slučovacímsjezdu něm. socia-
listické dělnické strany v r. 1875 v tom-
to městě; potr. g. salám z jemně mletého
libového vepřového masa s přísadou
drobně krájeného syrového sádla
gotický [-ty-] příd. ke gotika, mající znaky
gotiky, pocházející z doby gotiky: g.
sloh; g-á architektura; g. chrám; g-á
klenba; g-é okno; g-á hudba; g-é diva-
dlo; hist. g-é písmo vzniklé ve 12.-13.
stol. a vyznačující se hranatými a lome-
nými tvary (z něhož se vyvinula fraktu-
ra, švabach); goticky přísl.: g. lomený
oblouk
gotika [-ty-], -y ž (it < genu Vl) 1. středověký
umělecký sloh charakterizovaný ve sta-
vitelství lomenými oblouky a štíhlými
věžemi; jeho epocha a názory: raná,
pozdní gotika; vladislavská g. 2. díla to-
hoto slohu: jihočeská g.
gotikoantikva [-ty-ty-], -y ž (it + I) hist. sku-
pina tiskových písem, hlavně z 15. stol.,
v nichž jsou smíšeny prvky gotické a
renesanční
gotizovat [-ty-] ned. výtv. (co; -) dodávat ně­
čemu gotický ráz, goticky přestavovat,
upravovat, napodobovat gotiku
gótský příd. (Vl) týkající se Gótů, příslušní­
ků východogermánských kmenů
t
gotýsek gotes
gouda, -y ž (Vl) potr. polotuhý holandský sýr
příjemně kyselé mandlové chuti (nazv.
podle hol. města Gouda)
gour· -J.. též gur-
gourde [gurd] neskl. m(f < I) měnová jednot-
ka Haiti
gouvernement [guvernmá], -u [-mánu] m
i neskl. s (f) polit. vláda, správa, zvl. v oku-
povaném území; hist. Generální g. (za 2.
světové války) nacistický název pro
správní jednotku na části okupovaného
území Polska
G.P. hud. zkr. pro generální pauzu
gr zn. pro grán
graciál, -u m (f < I) zast. plat z milosti, zvl.
vojenskému vysloužilci
grácie, -e ž (I) 1. kniŽ. přirozená krása půso­
bící příjemnýmaž okouzlujícím dojmem,
půvab, půvabnost, elegance: g. dívčích
pohybů; chovat se s vrozenou g-ií 2. kniž.
půvabná dívka, žena (podle tří Gracií,
bohyň půvabu v řím. mytoL); čast. iron.
hovor. expr. ošklivá n. nějak nepříjemná
žena
graciézní (f < I), graciózní (I) příd. vyznačují­
cí se půvabem, s půvabem prováděný,
půvabný, ladný: g. dívka, postava; g.
pohyby, chůze; graciézně, graciózně
přísl.; graciéznost, graci6znost, -i ž
gracilita, -y ž (I) kniž. štíhlost, útlost, gra-
cilnost
gracilní příd. (I) kniž. štíhlý, útlý: g. žena; anat.
g. kostra; gracilně přísl.; gracilnost, -i ž
kniŽ. gracilita
t
graciózní graciézní
270
grad mat. zn. pro gradient
grad [grá-], -u m (I) 1. mat. jednotka rovin-
ného úhlu rovnající se setině pravého
úhlu, zn. g, užívaná v geodezii 2. též grád
hovor. stupeň jako dílec na stupnici mě­
řicího přístroje (teploměru, alkoholo-
měru aj.) i jako příslušná měrná jednot-
ka; též ,.j.. gradus
gradace, -e ž(I) kniŽ. aodb. 1. stupňování, (pO-
stupné) zvětšování, zvyšování, zesilová-
ní: g. úsilí, výkonu, napětí; liter. stupňo­
vání účinku básnického obrazu hroma-
děním výrazů stále silnějších (klimax)
nebo řidč. slabších (antiklimax); lingv. (v
morfologii) schopnost přídavných jmen
a příslovcí vyjadřovat zvláštními tvary
(komparativem a superlativem) vyšší n.
nejvyšší míru příslušné vlastnosti; (ve
skladbě) vztah stupňování mezi souřad­
nými členy n. větami; hud. stupňování
výrazových prostředků; biol., zool. perio-
dické přemnožování urč. druhu orga-
nizmů (např. lesních škůdců); geol. po-
stupné zarovnávání zemského povrchu
rozrušováním reliéfu a snášením erodo-
vaného materiálu 2. odstupňovánía jeho
výraz: archit. (v urbanistice) kompoziční
princip odstupňování a zvýraznění spo-
lečensky důležité situace pomocí půso­
bivosti architektury budova prostorů;fot.
schopnost fotografického materiálu po-
dávat stupnici světel a stínů s růz. str-
mostí; při reprodukci obrazové informa-
ce v televizi a polygrafii podání stupni-
ce šedé (stupnice jasů) ve srovnání s ori-
ginálem; gradační příd.: kniŽ. g. vyvrcho-
lení; lingv. souvětí g. stupňovací
graderelevátor -J.. grejdrelevátor
gradient [-dy-], -u m(I) odb. změna urČ. ve-
ličiny na jednotku vzdálenosti; mat. vek-
tor určující velikost a směr největšího
přírůstku skalárního pole; meteor. tlakový
g. změna tlaku vzduchu na jednotku
vzdálenosti; gradientový příd.: meteor. g.
vítr ideální horizontální proudění v at-
mosféře bez tření a s nenulovým normá-
lovým zrychlením; gradientní příd.: sděl.
tech. g. mikrofon citlivý na gradient akus-
tického tlaku
gradienta [-dy-], -y ž (I) fyz. křivka prochá-
zející ve vírovém poli kolmo k siloča­
rám
grádl, -u m(n) text. hustá lněná n. bavlněná
látka s vazbou tvořící podélné proužky;
grádlový příd.: g-é povlaky
gradologie, -e ž (I + ř) biol., zool. nauka o gra-
dacích, jejich příčinách a následcích
gradovat ned. (I) kniŽ. a odb. 1. stupňovat se,
(postupně) zvětšovat se, zvyšovat se:
chaos, potlesk graduje sílí; výkon muž-
stva v závěru gradoval 2. (co) stupňo­
vat, (postupně) zvětšovat, zesilovat: g.
výkon, napětí 3. tech. provádět zahušťo­
vání slabých roztoků kuchyňské soli od-
pařováním v gradovnách
gradovna, -y ž (I) tech. 1. věž k ochlazování
chladicí vody kondenzátory parních po-
grafický
honů 2. vysoká laťová stěna vyplněná
potrubím, po níž skapává solný roztok
a odpařováním se zahušťuje
graduace, -e ž (I) tech. opatřování měřicích
přístrojů stupnicí, graduování; graduač­
ní příd.
graduál, -u m(I) círk. kniha obsahující meš-
ní zpěvy
graduale [-ále] neskl. s (7.j. též -m)(I) círk. část
mše mezi epištolou a evangeliem; gra-
duální příd.: círk. g. žalm
gradualizmus, -mu m(I) odb. koncepce ply-
nulého a postupného vývoje; gradualis-
tický [-ty-] příd.: ekon. g-é pojetí reformy
graduování, -í s (I) tech. graduace
graduovaný příd. (I) 1. kniŽ. (o člověku) ma-
jící akademickou hodnost (gradus) 2. tech.
(o měřicím přístroji) opatřený stupnicí
graduovat ned. i dok. (3. j. -duuje) (I) 1. kniŽ.
(koho, 4. p.) udělovat, udělit někomu aka-
demickou hodnost: g. nové absolventy
vysoké školy 2. tech. (co) opatřovat, opat-
řit měřicí přístroje (číslovanou) stupni-
cí: g. měřidla
gradus, -du m (I) kniž. a zast. stupeň akade-
t
mické hodnosti; též grad
graecum [grék-], -ka s (I) kniž. penzum zna-
lostí z řečtiny u absolventů dř. (klasic-
kého) gymnázia
graf, -u m (ř) odb. kresebné a symbolické
znázornění vztahů, úkonů, postupů,
funkčních závislostí, statistických úda-
jů ap., nejč. v rovině, diagram: sestavit
g.; vyjádřit g-em; mat. g. funkce čára
znázorňujícífunkci; odb. teorie g-ů sou-
část kombinatorické analýzy s aplika-
cí ve fyzice, organické chemii, ekono-
mii, lingvistice
gráf, -a m(n) řidč. hrabě, šlechtic; ! též gróf
grafastenie [-ny-], -e ž(ř) med. vývojová po-
rucha projevující se neschopností naučit
se správně psát, zprav. spojená s dysle-
xií, dysortografie
grafém, -u m(ř) lingv. základní strukturníjed-
notka písemné podoby jazyka, písem-
ný znak (nejč. písmeno); grafémový,
grafémický příd.
grafematika [-ty-], -y ž (ř) nauka o grafic-
kých znacích, o grafémech; grafematic-
ký příd.
grafický příd. (ř) 1. týkající se písma n. tis-
ku, psaný, písemný: g-é značky; g-á
stránka textu; g. obraz jazyka; lingv. g-é
slovo posloupnost písmen v textu od me-
zery k mezeře (např. psal bych- dvě slo-
va grafická, jedno morfologické, smát se
- dvě slova grafická, jedno lexikálmj 2.
zachycený, vyjádřený nákresem, grafem,
používající nákresu, grafu: g-é znázor-
nění; mat. g-é řešení rovnice 3. týkající
se grafiky 2, umělecké kresby a umě-o
lecké reprodukce: g-á technika; g-á
úprava knihy; výtv. g. list tisk z původní
umělcovy desky vydávaný v omezeném
nákladu a umělcem signovaný a zprav.
očíslovaný; graficky přísl.: g. zazname-
nat, vyjádřit; - g. upravit knihu
grafik
grafik, -a m (grafička, -y ž) (ř) umělec pra-
cující někt. grafickou technikou (jako
je lept, dřevořez, litografie aj.), věnují­
cí se grafice 2
grafika, -y ž 1. lingv. způsob zaznamenává-
ní hlásek písmem 2. výtv. souhrnný ná-
zev pro umělecké techniky kresebné a
reprodukční: umělecká, užitá g.; volná
g. vytváření a reprodukce grafických listů
3. výtvarné umělecké dJ.10 vytvořené ně­
kterou grafickou technikou; hromad. sou-
bor takových děl: výstava současné g-y
graiUmn, -u m (ř) odb. 1. zvláštní druh dia-
gramu pouŽív. zejména v řízení dopra-
vy a výroby 2. žel. list grafikonu vlakové
dopravy jakožto denní jízdní řád grafic-
ky znázorňující trasy všech vlaků pro-
jíždějících příslušnou stanicí
grafióza, -y ž (ř) les. epidemická choroba
vyvolávaná houbou Ophiostoma ulmi,
která působí zasychání, hnědnutí a svi-
nování listůjilmů a posléze uhynutí stro-
mů
grafit, -Um (ř) miner. šedočerný měkký šeste-
rečný nerost, modifikace čistého uhlíku,
vyskytující se v přírodě jako tuha n. při­
pravovaná z koksu v elektr. peci a po-
užívaná v elektrotechnice, ve výrobě tu-
žek aj.
grafitický [-ty-] příd. odb. obsahující grafit:
g-á ocel, litina
grafitizace [-ty-], -ež(ř) 1. geol. konečná fáze
geochemických proměn organické látky
v trojrozměrnou strukturu grafitu 2. hut.
pochod, při kt. vzniká uhlík ve formě
grafitu: g. litiny; g. oceli; grafitizační
příd.: hut. g. žíhání (při výrobě temperové
litiny)
grafitový příd. týkající se grafitu, obsahují-
cí grafit nebo připravený z grafitu: g-é
kartáče (elektrických strojů); g-é elektro-
dy; g-á pec na výrobu grafitu z koksu;
též pec, v níž je žhavicí složkou trubka
z grafitu
grafo- (ř) v slož. první část s význ. psát, psaní,
týkající se psaní, písemný
grafognózie, -e ž (ř) obor zabývající se srov-
náváním písma s cílem stanovit totožnost
pisatele urč. písemnosti
grafolog, -a m (grafoložka, -y ž) odborník
v grafologii
grafologie, -e ž (ř) nauka o písmu jako výra-
zu urč. psychických vlastností a stavu
pisatele; grafologický příd.: g. posudek
grafoman, -a m (grafomanka, -y ž) člověk
stižený grafomanií, psavec
grafomanie [-ny-], -e ž (ř) porucha jednání
charakterizovaná chorobným sklonem
k psavosti, vyskytující se u urč. psychic-
kých chorob, grafomanství; grafoman-
ský příd.
grafomanství, -í s grafomanie
grafoterapie, -e ž (ř) psych. léčení úzkost-
ných stavů, snů, zážitků psaným proje-
vem
grafospazmus, -mu m (ř) med. druh koordi-
nační neurózy, tzv. písařská křeč
271
grafostatika [-ty-], -y ž (ř) stav. statika sta-
vebních konstrukcí
graham, -u m (Vl) potr. neslaný dietní chléb
z žitného a pšeničného šrotu s příměsí
mouky, Grahamův chléb (nazv. podle
amer. lékaře S. Grahama)
grahamit, -u m (Vl) miner. zemní vosk vy-
skytující se jako žilná výplň prasklin
v horninách Záp. Virginie v USA
gracht, -u m (hol) kanál v ulicích holand-
ských měst
grain [grén], -Um(a<i) stará jednotka hmot-
nosti používaná při vážení drahých kovů,
perel a v lékárnictví, růz. platnosti v růz.
zemích; ! též grán
grál, -u m (f) (v křesť. mystice) miska, ze
které jedl Kristus při poslední večeři a
do níž byla zachycena krev při jeho ukři­
žování: rytíři svatého g-u (v středově­
kých rytířských románech) rytířská dru-
žina, kt. tuto misku střežila
gram;-u m (ř) fyz. jednotka hmotnosti, zn. g
gram_ l (ř) v slož. první část s význ. gram (např.
gramkalorie, grammolekula)
gram- 2 (Vl) v slož. první část vyjadřující chem.
reakci buňky (podle dán. lékaře H. Ch.
J. Grama, kt. vypracoval diagnostickou
barvicí metodu pro rozlišení bakterií)
gramatický [-ty-] příd. lingv. ke gramatika
1, 2: g. systém (jazyka) mluvnický; g. po-
pis; g-é kategorie mluvnické významy
uplatňujícíse ve větě (např. rod, pád, čís­
lo, čas, osoba, způsob); g. význam význa-
mová funkce jazykového prostředku vy-
jádřená urč. morfémem n, postavením
slova ve větě, mluvnický; g-á slova která
nemají samostatný věcný význam a ne-
jsou větnými členy, synsémantická, po-
mocná; gramatickypřísl.:g. náležitý tvar;
gramatičnost,-ižrnluvnická,gramatic­
ká povaha (jazykového prostředku)
gramatik [-ty-], -a m (gramatička, -y ž)
odborník v gramatice
gramatika [-ty-j, -y ž (ř) 1. lingv. nauka
o stavbě jazyka, o jazykových prostřed­
cích spojujících slova ve věty a o výstav-
bě textu, zahrnující syntax a v někt. ja-
zycích morfologii, mluvnice: deskriptiv-
ní, generativní, historická, komparativ-
ní, normativní, synchronní, transformač­
ní g. 2.lingv. tato stavba, mluvnice 3. kni-
ha, příručka obsahující popis mluvnické
stavby jazyka, mluvnice 4. zast. třetí tří­
da starého gymnázia
gramatikalizace [-ty-], -e ž (ř) lingv. změna
lexikálního jazykového prostředku
v prostředek mluvnický, gramatický;
gramatikalizačnípříd.: g. proces
gramatikalizovat [-ty-j ned. i dok.(ř) lingv. (co)
dodávat, dodat (jazykovému prostředku)
mluvnickou povahu; gramatikalizovat
se ned. i dok. nabývat, nabýt mluvnické,
gramatické povahy, gramatického význa-
mu, stávat se, stát se gramatickým pro-
středkem
gramatikář [-ty-j, -e mzasl. gramatik, časl.
hanl. brusič, purista; grarnatikářskýpříd.
gramotný
gramatista [-ty-], -y m (I < ř) zasl. žák třetí
třídy starého gymnázia, gramatiky 4
gramatologie, -e ž (I < ř) nauka o písmu a
písemné podobě jazyka
gramatom [-m I a-], -u m (ř) chem. starší ná-
zev jednotky látkového množství, mol
gramáž, -e ž (f < ř) tech. hmotnost 1 m 2 papí-
ru vyjádřená v gramech
gramekvivalent [-m Ie-], -u m (ř + I) chem.
starší název pro jeden mol chem. ekvi-
valentů látky
gramém, -u m (ř) lingv. základní gramatický
význam (např. činný rod, jednotné čís­
lo, dativ) vplývající do gramatických
kategorií (např. singulár a plurál vytvá-
řející kategorii čísla)
gramicidin [-dy- i -dý-], -u m (ř + I) farm.,
med. antibiotikum s bakteriostatickým
účinkem zvl. proti někt. kokům
graminologie, -e ž (I + ř) nauka o trávách
jako součást botaniky
gramion, -tu m (ř) chem. starší název jed-
notky látkového množství, mol iontů
gramkalorie, -e ž (ř + I) fyz. starší jednotka
tepla
gramlabilní příd. (Vl + I) biol. g. bakterie kte-
ré při aplikaci diagnostické barvicí me-
tody pro rozlišení bakterií (podle dán.
lékaře H. Ch. J. Grama) přijímají barvi-
va jen částečně
grammar school [grernr skúl] neskl. ž (a)
(v Británii) typ elitní sedmileté střední
všeobecně vzdělávací školy připravující
k univerzitnímu studiu
grammolekula [-ml m-], -y ž (ř + f <1) chem.
starší název jednotky látkového množ-
ství, mol
gramnegativní [-ty- i -tý-] příd. (Vl + I) biol.
g. bakterie které se při aplikaci diagnos-
tické barvicí metody pro rozlišení bak-
terií (podle dán. lékaře H. Ch. J. Gra-
ma) odbarvují a dobarví se kontrastním
barvivem na červeno (op. grampozitiv-
ní)
gramo- l (ř) v slož. první část s význ. záznam, zá-
pis (např. gramofon)
gramo- 2 (ř) v slož. první část s význ. gramofon,
gramofonový (např. gramodeska)
gramodeska, -y ž (ř + č) hovor. gramofonová
deska
gramofon, -u m (ř) přístroj reprodukující
mechanický záznam zvuku zachycený na
desky; gramofonový příd.: g-á deska,
přenoska; g-á hudba reprodukovaná
(z desek); g. průmysl
gramoměnič, -e m (ř + č) hovor. zařízení na
samočinnouvýměnu (hrajících) gramo-
fonových desek
gramorádio [-dy-], -ia s (ř + I) hovor. gramo-
fon s rozhlasovým přijímačem v jedné
skříni
gramota, -y ž (r < ř) hist. g-y ruské písemné
památky právní povahy ze středověku
gramotný příd. (ř) 1. znalý čtení a psaní (op.
negramotný) 2. expr. přiměřeně n. ales-
poň minimálně vzdělaný, poučený, ro-
zumný; tomu odpovídající: čekal jsem
gramový
od něho gramotnějšíodpověď; gramot-
ně přísl.; gramotnost, -i ž: šíření g-i; přen.
publ. druhá g. osvojení znalostí ve vyu-
žívání elektroniky ap.
gramový příd. (ř) ke gram, vyjádřený v gra-
mech n. mající hmotnost jednoho gra-
mu: g. rozdíl (hmotnosti), přen. malý, ni-
cotný
grampozitivní [-ty- i -tý-] příd. (Vl +I) biol. g.
bakterie které se při aplikaci diagnostic-
ké barvicí metody pro rozlišení bakterií
(podle dán. lékaře H. Ch. J. Grama) ne-
odbarvují a ponechávají si základní
modrou barvu (op. gramnegativm')
grán, -u m(I) stará česká jednotka hmotnos-
ti (vlastně zrno ječmene) používaná zvl.
ve farmacii a klenotnictví, zn. gr; t též
grain
granadil [-dy-], grenadil, -u m(f<šp) dřevo
různých (vzájemně nephbuzných) dře­
vin, většinou tropických, používané k
výrobě hud. nástrojů; granadilový, gre-
nadilový příd.: g-é dřevo
granadila [-dy-], -y ž (I) bot. rostlina rodu
Passiflora, jejíž někt. druhy se pěstují pro
jedlé plody, jiné (připomínající svými
květy trnovou korunu a hřeby) jako
okrasné, mučenka
granadýr J.. grenadýr
granát', -u m (n < I) miner. g-y krychlové ne-
rosty, podvojné křemičitany růz. prvků,
jejichž někt. druhy se brousí a používají
jako šperkové kameny: český g. ohnivě
červený druh, pyrop
granát', -u m(n < I) voj. druh munice plněný
výbušninou, kt. po iniciaci trhá obal a
střepinami i tlakovou vlnou ničí cíl: ruč­
ní, dělostřelecké g-y; hod g-em branná
disciplína, při níž se používá atrapy této
střely; granátový2 příd.
granátit [-ty-], -u m geol. metamoďovaná
hornina složená převážně z granátu I, gra-
nátovec
granátm'k, -a m(n < f) hist. voj. příslušník pě­
šího vojska v 17.-18. stol. cvičeného ve
vrhu ručních granátů; později příslušník
elitní vojskové části; granátnický příd.
granátomet, -u m (n + č) voj. pěchotní zbraň
umožňující sth1et ruční granáty na větší
vzdálenost než pouhým vrhem
granátovec, -vce m geol. granátit
granátovm'k, -u m(I) zahr. keř n. strom rodu
Punica s korálově červenými květy uzrá-
vajícími v bobule, tzv. granátová jablka,
marham1c granátový (bot.)
granátový' příd. ke granát' 1. týkající se gra-
nátu: g-á ložiska 2. granáty ozdobený,
z nich vyrobený: g. šperk, náramek 3.
mající korálově červenou barvu jako gra-
nát: sklář. g-é sklo; zahr. g-é jablko plod
marhaníku, granátovníku; výtv. g. vzor
ornamentální motiv granátového jablka
na renesančních a barokních tkaninách;
granátově přísl. k 3: g. rudý
t
granátový2 granát2
grand, -a m (šp) 1. hist. příslušník někdejší
šp. vysoké šlechty, pův. kastilské 2.
272
hovor. expr. okázale velkorysý, velkomy-
slný člověk: dělat g-a vystupovat s oká-
zalou velkorysostí, např. platit útratu za
jiné ap.; grandský příd.; grandsky přísl.;
grandství, -í s
grandezza [-eca], -y ž (it < špl kniž. vzneše-
nost, důstojnost: vystupovat s dokona-
lou g-ou
grandhotel, -u m(f) větší, velký komfortní
hotel
grandioso [-dyózo] přísl. (it) hud. mohutně,
velkolepě, vznešeně
grandiózní [-dy-] příd. (it) velkolepě mohut-
ný, velký: g. stavba, palác; g. dílo; g.
plán, úspěch; grandiózně přísl.; gran-
dióznost, -i ž
grandle, -e ž (n) mysl. zub, špičák jelena n.
laně, ve zlatnictvíjako součást exkluziv-
ních šperků s mysliveckou tematikou
grand mal [grán], grand m-u m(f) med. vel-
ký epileptický záchvat
grandovský příd. (šp) připomínající granda,
typický pro granda: g-é chování
grand prix [gran pri] neskl. ž (f) v názvech
velkých mezinárodních soutěží sportov-
ních (např. v automobilizmu, v tenisu
aj.), uměleckých (např. festivalu popu-
lárních písní), velká cena
grandseigneur [granseňér], -a m (f) L pří­
slušník někdejší franc. vyšší šlechty 2.
kniŽ., expr. důstojný a vznešený člověk n.
důstojně a vznešeně si počínající; grand-
seigneurskýpříd.:g-é chování; grandsei-
gneursky přísl.; grandseigneurství, -í s
grandský i grand
grandslam [grendslem], -u m (a) sport. nej-
cennější individuální úspěch tenisty do-
sažený vítězstvím v hlavních světových
turnajích (Wimbledon, mistrovství Au-
strálie, Francie, USA) během jednoho
roku; grandslamový příd.
grandulka, -y ž (I) odb. (v zlatnictví) zrno
drahého kovu n. drahokamu
granid [-ny-], -Um(VI)geol.zast. g-yvyššítek-
tonická jednotka Vnitřních Západních
Karpat vytvořená ve svrchní křídě (nazv.
podle lat. jm. řeky Hronu - Granus)
granit [-ny-], -u m (I) geol. vyvřelá hlubinná
hornina složená z křemene, živce, slídy
aj., užívaná jako stavební materiál aj.,
žula; granitový příd. geol. žulový: g. ma-
siv; g. porfyr
granitektonika [-ny-ny-], -yž(l+ř)geol. sou-
bor jevů charakterizující stavbu a vnitř­
ní strukturu těles žulového (granitické-
ho) vzhledu; obor tím se zabývající, žulo-
vá tektonika
granitický [-nyty-] příd. geol. vztahující se ke
granitu: horniny g-ého vzhledu; g-á
struktura granitoidní
granitizace [-nyty-], -e ž (I) geol. proces pře­
měny v hlubokých zónách zemské kůry,
kt. vedou ke vzniku hornin granitového
vzhledu; granitizační příd.
granitoidní [-ny-] příd. (I) geol. granitický: g.
struktura
granitový t granit
granulocytopenie
granivorní [-ny-] příd. (I) zool. živící se se-
meny rostlin, semenožravý: g. živočich
granodiorit [-dy-], -u m (I + ř) geol. hlubinná
vyvřelina na přechodu mezi žulou a kře­
menným dioritem s plagioklasy, křeme­
nem, amfiboly, biotitem; granodiorito-
vý příd.: g. porfyrit; g. aplit
granodizace [-dy-], -e ž, granodizování
[-dy-], -í s (I) hut. způsob fosfatizace v láz-
ni fosforečnanu zinečnatého, zprav. účin­
kem střídavého elektr. proudu
grant, -u m(a) odb., ekon. forma stipendia udě­
lovaného zprav. vědeckému pracovišti n.
kolektivu na řešení urč. výzkumného
úkolu; grantový příd.: g. systém
granula ,J; granule
granulace, -e ž (I) 1. odb. druh úpravy něj.
materiálu spočívající v tvoření stmele-
ných částic, zrn, granulování: zeměd. g.
krmiv lisování směsi práškových krmiv
a přísad do granulí;g. hnojiv úprava práš-
kových hnojiv v drobná zrna n. šupiny;
tech. g. kovů lití roztavených kovů a je-
jich prudké ochlazování, jímž vznikají
drobné kousky přibližně stejné velikosti
2. zrnitá struktura něčeho, zrnitost: astro
zrnitá struktura slunečního povrchu;
(v mlynářství) hrubost meliva, změní; (v zlat-
nictví) jemná dekorace drobnými zrnky
zlata n. sthbra, doplňující často filigrán;
tato zlatnická technika 3. med. nově tvo-
řená tkáň v hojící se ráně ap.; granulač­
ní příd. k 1, 3: g. technika; - g. tkáň
granulancia, -ll s mno (I) farmo prostředky
k urychlení tvorby nové tkáně, k urych-
lení granulace
granulární příd. (I) odb. zrnitý: biol. g. endo-
plazmatické retikulum
granulát, -u m (I) odb. produkt granulace 1
granulátor, -u m (I) tech. strojní zařízení
sloužící k výrobě zrnitého materiálu, ke
granulování, zrnič: zeměd. g. krmiva; g.
hnojiv
granule, -e, granula, -y ž (I) odb. 1. zrno, zrn-
ko (něj. materiálu, zprav. uměle připra­
vené, vytvořené): zeměd. g-e mno hrudky
vzniklé navlhčením práškovitého hno-
jiva; lisovaná směs krmiva v podobě
zrn, krychliček aj.; farmo přípravek ve
tvaru zrnka, v němž léčivo doplňuje
škrob a cukr 2. astro g-e mno světlejší místa
tvaru mnohoúhelníku pozorovaná ve
sluneční fotosféře, vznikající při kon-
vektivním proudění z oblastí pod foto-
sférou; granulový příd.; -!- též granulum
granulit, -u m(I) geol. světlá, silně přeměně­
ná hornina složená hlavně ze živců, dále
z křemene, granátu, kyanitu; granulito-
vý příd.
granulocyt, -u m(I + ř) biol. g-y bílé krvinky,
významné při obranných procesech, ob-
sahující v cytoplazmě charakteristická
zrnka (granula): neutrofilní, eozinofilní,
bazofilní g-y
granulocytopenie [-ny-], -e ž(I + ř) med. sní-
žení počtu neutrofilních bílých krvinek
v krevním obraze, neutropenie
granulocytopoéza
granulocytopoéza, -y ž(I + ř) med. tvorba gra-
nulocytů
granulom, -u m (I) med. ohraničený zánět
charakteristického složení, uzlíkovitého
tvaru, někdy podobný nádorku: zubní g.
chronický zánět kolem kořene mrtvého
zubu, zubní váček
granulometrie, -e ž (I + ř) fot. měření zrni-
tosti fotografických materiálů a obrazů;
granulometrický příd.: g. rozbor
granuloplazma, -y ž (I + ř) biol. zrnitá vnitřní
část cytoplazmy v buňce, endoplazma,
entoplazma
granulování, -í s (I) odb. granulace 1
granulovaný příd. odb. upravený, vyrobený
granulací 1: zeměd. g-á hnojiva, krmiva
granulovat ned. i dok. (I) odb. (co) upravovat,
upravit, vyrábět, vyrobit granulací 1
granulový t granule
granulóza, -y ž (I) zool. virové onemocnění
hmyzu
granulózní příd. (I) kniŽ. a odb. zrnitý
granulum, -la s(I) biol. drobná zrnitá částice
v cytoplazmě buněk: cytoplazmatická
g-a; t též granule, granula
granum, -na s (I) odb. zrno: biol. L stejno-
rozměrný útvar patrný při mikroskopic-
kém studiu buňky (např. ribozom) 2.
místo v chloroplastech buněk vyšších
rostlin, kde jsou na sebe nahuštěny tyla-
koidy
grapefruit [grejpfrut], grep, -u m (a) velký
žlutý plod citroníku největšího, subtro-
pického stromu Citrus paradisi, s na-
hořklou šťavnatou dužninou; grapefrui-
tový, grepový příd.: g-á šťáva
graptolit, -a m (ř) paleont. g-i vyhynulá sku-
pina prvohorních mořských živočichů
polostrunatců, žijících pospolitě v chi-
tinózních trsech, důležitá pro stratigra-
fii; graptolitový příd.: geol. g-é břidlice
obsahující graptolity
grátek, -tku m(n) odb. kov vytlačenýpři rytí
kovových grafických matric na okraj li-
nie, hřebínek
gratias [gráciás] přísl. (I) zast. vyj. dík; díky
gratifikace [-ty-], -e ž (I) 1. řidč. kniž. odmě­
na, náhrada: mezinár. obch. sleva z ochoty
(na niž nebyl právní nárok); poskytnutí
takové slevy, dar 2. psych. proces n. stav
uspokojení doprovázející urč. činnost;
gratifIkační příd.
gratinovat [-ty-] ned. i dok. (f)knch. (co) zapé-
kat, zapéci (pokrmy), zvl. s bešamelem
a strouhaným sýrem: g-aná zelenina
gratis [-áty-] přísl. (I) hovor. zadarmo, zdar-
ma, bezplatně
gratulace, -e ž (I) ústní n. písemný blaho-
přejný projev, blahopřání: přijímat g.
k narozeninám; psát vánoční g.; gratu-
lační příd.: g. telegram; vyložit g. archy
gratulant, -a m (gratulantka, -y ž) (I) kdo
gratuluje, blahopřeje
gratulovat ned. (I) (ústně n. písemně) blaho-
přát
grave [-á-] přísl. (it) hud. těžce, vážně, odmě­
řeně, důstojně; grave neskl. s hud. sklad-
273
ba, popř, část, úvod skladby v tomto tem-
pu
gravér, -a m (gravérka, -y ž) (f) kdo sevě­
nujegravírování, rytec
gravettien [-tjen], -u m (Vl) archeol. kultura
vrcholného mladšího paleolitu (nazv.
podle franc. La Gravette)
gravidita [-dy-], -y ž (I) biol. stav, při němž
se vyvíjí v těle mateřském zárodek bu-
doucího organizmu; med. těhotenství; vet.
březost
gravidní příd. (I) biol. jsoucí ve stavu gravidi-
ty; med. g. žena těhotná; vet. (o samici)
březí
gravimetr, -u m(I + ř) geof. přístroj k měření
zemské tíhy
gravimetrie, -e ž(I + ř) 1. geof. nauka o zem-
ském tíhovém poli a jeho změnách; mě­
ření zemského tíhového pole 2 chem.
metoda kvantitativní chemické analýzy,
vážková analýza; gravimetrický příd.:
chem. g. faktor
gravírka, -y ž(n < f) tech. stroj na rytí razníků
pro výrobu písmových kovových mat-
ric
gravírováni, -í s (n < f) výtv. uměl. rytí do
kovu, skla, kamene, slonoviny ap.; vý-
sledek této činnosti
gravírovat ned. (n <f) 1. (co; -) umělecky rýt
do kovu, skla, kamene, slonoviny ap.:
g-aná sklenice 2 hovor. (- ; do koho, čeho)
S jízlivostí ap. někoho, něco napadat, rýt,
rýpat: neg-uj pořád (do mě, do toho)
gravis, -Um(I)lingv.l.jeden ze zpl1sobůpří­
zvukového odlišení slabiky charakte-
risticky nízkým lehkým tónem (na roz-
díl od přízvuku akutového), tzv. tupý
přízvuk 2. diakritické znaménko užíva-
né dnes v růz. funkcích (např. ve fr.e
označuje otevřené e); gravisový příd.
gravisféra, -y ž (I + ř) astro prostor kolem
nebeského tělesa, sféra aktivity, kde pře­
vládá jeho gravitační pole
gravitace, -e ž (I) fyz. vlastnost všech hmot-
ných objektl1 vzájemně se přitahovat,
přitažlivost (zvl. zemská); gravitační
příd.: g. sz1a, pole, zákon
graviton, -u m (I) fyz. kvantum gravitační­
ho pole, částice zprostředkující gravi-
tační interakci
gravitovat ned. (I) (- ; k něčemu) 1. astro podlé-
hat gravitaci 2. kniŽ. tíhnout, přiklánět se
k něčemu: g. spíše ke studiu historie
gravura, -y ž(f) rytina růz. druhu (např. dře­
voryt, kamenoryt, mědiryt, oceloryt, su-
chá jehla)
gray [grej], -e m (Vl) fyz. jednotka dávky io-
nizujícího záření, zn. Gy (nazv. podle
angl. fyzika S. Graye)
grazioso [-ciózo] přísl. (it) hud. mile, pl1vab-
ně, spanile, jemně
grázl, -a m (Vl) ob. hanl. darebák, ničema (po-
dle loupežného vraha J. J. Grasela, kt. byl
počátkem 19. stol. postrachem již. Mora-
vy); grázlovský příd.; grázlovsky přísl.;
grázlovství, -í s
graždanka, -y ž (r) ruské písmo upravené
gréž
(za Petra 1.) z cyrilice; graždanský příd.:
g-épísmo
grécizmus, -mu m (Vl) lingv. jazykový prvek
přejatý do jiného jazyka z řečtiny n. po-
dle řečtiny v něm vytvořený, heléniz-
mus3
greenager [grínejdžr], -a m(a zkr.) publ. dítě
věku mezi malým dítětem a teenage-
rem
greenbackizmus [grínbeki-], -mu m (amer)
polit. ekonomická politika vedoucí k in-
flaci (podle názvu zelených státovek vy-
daných v r. 1862 v USA, za občanské
války rychle znehodnocených, green-
backs)
greenhorn [grín-], -a m (a) hanl. nezkušený
začátečník, nováček, zelenáč (pův. o no-
vých osídlencích záp. části USA); green-
hornský příd.
greenpeace [grínpís] neskl. s (a) ekol. hnutí a
jeho skupiny angažující se po celém
světě
greenwichský [grínyč-] příd. (Vl) geogr. g.
poledntk nultý, kt. procházel greenwich-
skou hvězdárnou v Londýně, výchozí
pro počítání zeměpisné délky a pásmo-
vého času
grejdr, -u m (a) tech. samohybný pluhový
stroj na zemní práce, zvl. k udržování
silnic, k přemisťování lehčích zemin, k
srovnávání terénu ap., srovnávač
grejhund, -a m (a) kynol. anglický chrt, dř.
použív, ve smečkách k lovu zvěře, dnes
zvl. při dostizích chrtů
gremiale [-á-] neskl. s (7.j. též -m)(I)clrk. čtver­
cové liturgické roucho, kt. se dříve klad-
lo při obřadu na kolena sedícímu bisku-
povi
gremiálka, -y ž (I) hovor. gremiální porada
grémium, -ia s (I) 1. sdružení soukromých
obchodníků a živnostníků: obchodní g,
2. správní sbor někt. institucí; gremiál-
ní příd.: g. porada
t
grenadil, grenadilový granadil
grenadin [-dy- i -dý-], -u m (Vl) text. druh
hedvábné tkaniny (nazv. podle šp. města
Grenada)
grenadina [-dy- i -dý-], -y ž(f) sodová voda
s ovocnou šťávou n. sirupem
grenadýr, granadýr, -a m (n < f) 1. zast. gra-
nátník 2. ob. expr. statný n. též rázný člo­
věk
grenadýrmarš, -e m (n < f) 1. zast. voj. slang
granátnický pochod 2. žert. jídlo ze zbyt-
ků brambor, knedlíků ohřátých na zpě­
něné cibulce, s přísadou masa, slaniny
ap.
grencjégr, -a m (n) zast. ob. pohraniční stráž-
ník
t
grep grapefruit
grešle, -e ž (n) někdejší drobná mince (u
nás do zač. 19. stoL): O ob. expr. nestojí to
za zlámanou g-i (o nicotné hodnotě ně­
čeho)
gréž, -e ž(f) text. přírodní hedvábná nit z více
vláken zámotků bource, smotávané hed-
vábí; gréžový příd.: g-é hedvábí
grif
grif, -u m (n) zast. ob. 1. hmat, hmátnutí 2.
obratný způsob, vytáčka, trik 3. držadlo,
rukojeť (např. žehličky)
griffon, -a m (f) kynol. hrubosrsté plemeno
loveckého psa ze skupiny ohařů, vy-
šlechtěné v Německu
gril, -u m(a < f) 1. zařízení s roštem, rožněm
k úpravě potravin, zvl. masa, opékáním
na přímém ohni n. působením jiného
přímého zdroje tepla (grilováním) 2. jí-
delna, restaurant ap., kde se zvl. taková
jídla připravují a podávají; grilový příd.
griláda, -y ž (f) kuch. jídlo, zvl. maso, upra-
vené na grilu
gril-bar, -u m (a < f + a) podnik na způsob
bufetu n. automatu, kde se prodávají
zejm. grilovaná jídla
griliáš, -e m (f) potr. cukrovinka z částečně
karamelizovaného cukru a pražených
ořechových jader; griliášový příd.
grilovat ned. (a < f) kuch. (co) opékat (maso) na
přímém ohni n. působením jiného pří­
mého zdroje tepla (na grilu), rožnit:
g-ané kuře
grilon, -u m (um) obch. název švýc. synte-
tického polyamidového vlákna; grilono-
vý příd.
grilový t gril
grimasa, -y ž(f<genn) bezděčné n. úmyslné
stažení obličeje při údivu, nevoli, smí-
chu, posměchu ap., škleb, úšklebek, po-
šklebek
grimasovat ned. (f) řidč. dělat grimasy
grindélie, -e ž (VJ) bot. dvouletá n. vytrvalá
bylina rodu Grindelia s velkými úbory
žlutých květů, pěstovaná na slunečních
místech v sadech (nazv. podle rus. věd­
ce D. G. Grindela)
griotka, -y ž (f) potr. višňový likér n. alkoho-
lizovaná a přislazená višňová šťáva
grisaiUe [-zaj], -e ž (f) výtv. malba n. kresba
šedou barvou na šedý podklad, jejímiž
tóny se dosahuje modelace; grisaiUový
příd.: výlV. g-á technika
griseofulvin [-ze-], -u m(I) fann., med. antibio-
tikum s antifungálním účinkem, uŽív.
k léčbě plísňových onemocnění
grit, -u m(a < germ) geol. pískovec vyznačují­
cí se nápadnou ostrohranností svých zrn
grivenik, -u m(r) numiz. (od 17. do zač. 20. stol)
rus. střlbrná mince v hodnotě 10 kopějek
grizeta, grizetka, -y ž (f) v pařížském pro-
středí děvče, žena (dělnice n. švadlena)
žijící jako milenka ve společné domác-
nosti se studentem n. umělcem a zprav.
ho živící
grizon, -a m (f) zool. jihoamerická kunovitá
šelma rodu Galiatis s šedým hr'betem,
černou spodní částí těla a bílým čelem
grizzly, -ho m(a) zool. (medvěd) g. velká se-
veroamerická šelma rodu Ursus, rasa
medvěda hnědého
grobián, krobián, -a m(n) hovor. hanl. hrubý,
(v chování) krajně nezdvořilý a (v jed-
nání) až surový člověk, hrubec, hru-
bián; grobiánský, krobiánský příd.: g-é
jednání; grobiánsky, krobiánsky přísl.:
274
g. se zachovat; grobiánství, krobián-
ství, -í s
gróf, -a m(n) 1. lrist. uherský šlechtický titul,
zavedený Habsburky 2. zast., dnes zprav. hanl.
(s odstínem panské povýšenosti, nadutos-
ti, svévole ap.) hrabě, šlechtic; grófský
příd.: g-é chování
grog, -u m(a zkr.) potr. horký alkoholický ná-
poj obsahující silně oslazený rum ředě­
ný vodou, popř. též s citronem, skořicí
a hřebíčkem (podle Vld Grog, přezdív­
ky brit. admirála E. Vernona)
groggy [-gi] přísl. (a) zprav. ve spoj. sport. být g.
(při boxu) neschopen dalšího boje (pro
závrať n. vyčerpání); přen. expr. vůbec být
zcela vyčerpán fyzicky n. i duševně
grogrén, -u m (f) lext. těžká hedvábná tkani-
na s rypsovou vazbou; grogrénový příd.:
g. kostým
groom [grúm], -a m (a) (v angl. prostředí)
čeledín n. sluha (též livrejovaný)
grorudit [-dy-], -Um(VJ) geol. alkalická žilná
hornina s poďyrickou strukturou, alka-
lický žulový poďyr (nazv. podle nor. lo-
kality Grorud)
gros [gró] neskl. s (f) hovor. většina (z něj. cel-
ku), hlavní, podstatná část: g. národa;
g. výpravy; t léž en gros
gros, -u m(hol < f) zast. veletucet (144 kusů)
grosista, -y m (n < f) obchodník ve velkém
(en gros), velkoobchodník (op. detailista),
zprav. jako mezičlánek mezi výrobcem
a maloobchodníkem
grosulár, -u m (I) miner. zelenavý, popř. čer­
venavý krychlový nerost, křemičitan
vápníku a hliníku, náležející mezi hlini-
té granáty
groš, -e m (I) 1. těžší stnbrná mince, jed-
notka sthbrné měny v středověku: praž-
ský g. (Václava II.); míšeňské g-e 2. (od
17. do 19. stol.) drobná mince v hodno-
tě tří krejcarů 3. dílčí měnová jednotka
v Polsku a Rakousku 4. hovor. expr. drob-
ný peníz n. peníz vůbec: koupit za pár
g-ů; střádat g-e; grošový příd.
grošák, -a m 1. grošovaný kůň 2. holub
s (modrobíle) žíhaným peřím připomí­
nající grošovanou srst
grošování, -í s (I) způsob vybarvení srsti
koně projevující se jako kruhové tmavé
skvrny (připomínající groše) na světlém
podkladě a se světlým středem
grošovaný, grošovatý, grošovitý příd. (I)
(o srsti koně n. o koni s touto srstí) vy-
značující se tmavšími okrouhlými skvr-
nami (připomínajícími tvarem groše) na
světlém podkladě a se světlejším stře­
dem: g,-á srst; g. kůň
grošový T groš
grot, -u m(hol) lech. slang jehlovitě roztřepený
okraj stříhaného kovového materiálu,
otřep
grota, -y ž (il) přírodní n. (v renesančních a
barokních zahradách ap.) umělá jeskyně
grotesk, -u m (il) polygr. písmo bez patek a
výrazného stínování; groteskový· příd.
groteska, -y ž (il) 1. uměl. žánr, útvar zalo-
grupa
žený na spojení protikladných, proti-
smyslných prvků s drasticky komickým
záměrem a účinkem: divadelní, filmová,
kreslená g.; přen. expr., hanl. pitvorně směš­
ná, groteskní záležitost, událost, situace
2. výlV. ornament z motivů rostlinných,
živočišných ap.: antické g-y; grotesko-
vý' příd.: g. příběh
groteskní příd. (il) pitvorně směšný, komic-
ký, bizarní: g. tvary; g. úbor; g. situace;
g. postava; groteskně přísl.: působit g.;
grotesknost, -i ž
groteskový· t grotesk
groteskový' t groteska
grotta t grota
growl [graul], -Um(a)hud. (v džezu) zvl. způ­
sob tvoření tónu (zprav. i pomocí dusít-
ka) u dechových nástrojů, jehož výsle-
dek je chraplavý, témbrově vypjatý tón
grúň, -ně m (n) nář. travnatá horská stráň:
beskydské g-ně
griinder [gri-], -a m (n) lrist. průmyslový
podnikatel, zakladatel nových podniků;
přen. kuiž. osoba podílející se na zakládá-
ní něj. instituce, na její počátečníčinnosti
ap.; griinderský příd.: g-á činnost; g-é
období
grunderství [gri-], -í s(n) lrist. zakladatelská
horečka v období konjunktury a dovršo-
vání průmyslové revoluce ve střední
Evropě v 60.-70. letech 19. stol.; kniŽ.
zakladatelská, grunderská činnost vůbec
grundle, -e ž(n) lid. název mřenky, měkko­
ploutvé sladkovodní rybky rodu Noema-
cheilus: smažené vltavské g.
grunt, -u m (n) 1. ob. hlavní, nejdůležitější
složka něčeho, základ, podstata, jádro:
jít věci až na g. O Z g-u (srdce) dobrý,
upřímný, poctivý člověk 2. ob. základy
(stavby): dům vyhořel až do g-u 3. ně­
kdejší selský statek; zast. též půda, po-
zemky 4. výlV. slang barevný základ, pod-
klad (obrazu)
gruntovat ned. (n) 1. ob. důkladně, od zákla-
du uklízet (zvl. byt) 2. výlv. slang vytvářet
základ, podklad (grunt)
gruntovní příd. (n) 1. ob. jdoucí až k zákla-
dům, do hloubky, popř. do podrobnos-
tí, důkladný, dokonalý: g. výklad; g.
úklid 2. týkající se gruntu 3: g. štít; -
zast. g. kniha pozemková; gruntovně
přísl. ob. k 1
gruntovník, -a mzast. majitel gruntu 3, sed-
lák na gruntě
grupa, -y ž (n < f) 1. hovor. skupina (lidí): g.
vojáků 2. odb. skupina prvků urč. vlast-
ností: geol. litostratigrafická jednotka
vyššího řádu, skupina několika po sobě
následujících útvarů se společnými vlast-
nostmi; miner. (v strukturní krystalogra-
fii) kombinace (celkem 230) růz. souměr­
ností a druhů krystalových mřížek; chem.
skupina chem. prvků majících podobné
vlastnosti a ležících v jednom sloupci
periodické soustavy Mendělejevovy; mat.
množina prvků s asociativní binární ope-
rací, jednotkovým a inverzním prvkem;
grupoid
grupový g-á rychlost kterou se
příd.: fyz.
přenáší energie vlnění v daném směru
grupoid, -u m(n < f) mat. množina prvků s jed-
nou binární operací (jejímž speciálním
příkladem je grupa)
grupovat ned. (n < f) hovor. (koho, 4. p.) sesku-
povat, sdružovat (lidi) za urč. cílem; gru-
povat se ned. hovor. (o osobách) seskupo-
vat se, sdružovat se do (větších) skupin
za urč. cílem: demonstranti se začali g.
grupový t grupa
gruyer [grijér], -u m(VJ) potr. sýr vyráběný
obdobně jako ementál a s obdobnými
vlastnostmi (nazv. podle švýc. obce
Gruyeres)
gruzínský příd. (VJ) vztahující se ke Gruzii,
ke Gruzíncům: poll. g. čaj; g. koňak;
zeměd. g-á ovce nové plemeno tlustooca-
sých žírných ovcí vyšlechtěné v Gruzii
gruzovik, -u m(r) (v rus. prostředí) náklad-
ní automobil
gryf, -a m (ř) (veg., řec. a blízkovýchod-
ních mytol.) mytické zvíře s částí těl růz.
živočichů výtvarně zpodobované v plas-
tice a ornamentice, v řec. představách
jako lev s orlí hlavou a křídly, Noh
gryf, -u t grif
guajak [gva-], -u m(šp < indián) bot. tropický
strom rodu Guajacum, poskytující tvr-
dé, trvanlivé dřevo sloužící ke stavbě
lodí, k výrobě ozubených kol aj.; gua-
jakový příd.: g-á klovatina; g-é dřevo
guajakol [gva-], -u m(šp < indián) chem. ben-
zenový derivát z guajakové pryskyřice,
uŽív. k výrobě léčiv; guajakolový příd.:
fann. g-á mast
guanako .J,. huanaco
guanidin [gvanydy- i -dý-], -u m(indián) chem.
dusíkatá organická sloučenina sloužící
k přípravě heterocyklických látek
guanin [gvany- i -ný-], -u m(indián) biochem.
heterocyklická sloučenina purinového
typu, jedna ze základních strukturních
složek nukleových kyselin
guáno [guá-], -a s (šp < indián) ztuhlý trus
mořských ptáků n. jiných živočichů na-
hromaděný na jejich sídlištích, který se
těží (např. v Chile) jako fosforečné hno-
jivo; guánový příd.
guanosin [gva-zi- i -zí-], -u m (indián + I)
biochem. purinový ribonukleosid, slou-
čenina guaninu a ribózy, složka ribonu-
kleových kyselin
guaracha [gvarača], -chy [-či] ž(šp)hud.la-
tinskoamer. tanec v střídavém taktu, při
kt. sám tanečník hraje na kytaru
guarana [gva-], -y ž (šp < indián) bot. popína-
vý keř rodu Paullinia, pův. z Již. Ameri-
ky,jehož semenajsou nejbohatším zdro-
jem kofeinu
guarani [gva-ny], guaraní [-ný] neskl. s(in-
diánVJ) peněž. základní měnová jednotka
v Paraguayi
guardia [gvardy-], guardie, -e ž (šp) zast.
ochranná stráž; t léž garda a .J,. salakvar-
da
guardián [gva-dy-], kvardián, -a m(il) círk.
275
představený františkánského n. kapucín-
ského kláštera, konventu; guardiánský,
kvardiánský příd.
guarnerky [gva-], kvarnerky, -rek ž pomn.
(VJ) housle vynikající kvality vyráběné
v 17.-18. stol. v houslařských dílnách
cremonské rodiny Guarneriů
guazá [gvasa] neskl. s (indián) indián. název
pro été, typ rovníkového pralesa
guba, -y ž (r) geogr. nálevkovité ústí řek
hluboko zabíhající do pevniny: sibiřské
g-y
guberna, -y ž (I) zast. gubernium
gubernátor, -a m (I) lrist. 1 nejvyšší úředník
gubernia, místodržící 2. náčelník guber-
nie v carském Rusku; gubernátorský
příd.
gubernátorství, -í slrist. gubemátorská hod-
nost; gubernátorský úřad
guberniální [-ny-] příd. vztahující se ke gu-
berniu n. ke gubernii: g. úřad
gubernie [-ny-], -e ž (I) hist. základní admi-
nistrativní územní jednotka v carském
Rusku (od r. 1708): Pskovská g.
gubernium [-ny-], -ia s (I) lrist. nejvyšší správ-
ní zemský úřad (v 1. 1763-1848) v Praze,
pro Moravu též v Brně
guberno, -a s (I) hist. selské g. sbor rychtářů
náchodského panství, z jejichž středu
vyšel popud k shromáždění nevolníků a
posléze k vypuknutí selského povstání
v r. 1775
gudok, -u m(r) hud. starý rus. lid. smyčcový
nástroj
gudron, -u m (f < arab) lech. měkký přírodní
asfalt uŽív. při stavbě silničních vozo-
vek
gudronátor, -a m (f) lech. pojízdný rozstři­
kovač živičných směsí při stavbě silnic
guelf[gve-], -am(il<nVJ)hist. (v 12.-15. stol.
v it. městech) příslušník strany papež-
ské bojující se stranou císařskou (ghi-
belliny) (podle rodu Welfů); guelfský
příd.: g-á strana
guereza [ge-], -y ž (šp) zool. úzkonosá koč­
kodanovitá opice rodu Golobus, žijící
v afr. pralesích, lovená dř. pro jemnou
třásnitou kožešinu, dnes přísně chráně­
ná
guerilla, guerill- t gerila
guesdista [gedy-], -y m(VJ) lrisl., polit. přísluš­
ník franc. dělnické strany, kterou v r.
1880 založil J. B. Guesde
guidonský [gi-] příd. (VJ) ve spoj. g-á ruka hud.
ped. zapamatování melodie nácvikem s
ukazováním na solmizační slabiky zná-
zorněné na otevřené ruce (nazv. podle
Guida z Arezza)
guiguol [giňol], -a m (f) (ve franc. prostře­
dí) maňásek; pův. veselý hrdina franc.
maňáskových komedií (Guignol), do-
máhající se vždy spravedlnosti proti
vrchnostem
guinea [giny] neskl. ž (a < afrVJ) numiz. stará
angl. zlatá mince, v 19. stol. nahrazená
sovereignem
gula, -y ž (a < I) lech. vpusť odpadní vody
gumotyp
z podlahy n. dvora, zabraňující vniknu-
tí hrubých látek do kanalizace
gulag, -u m (r) (pův. v býv. SSSR za stali-
nizmu) pracovní trestanecký tábor; přen.
symbol stalinské hrůzovlády
guláš, -e m (maď) 1. pokrm z nakrájeného
masa dušeného na cibuli a paprice s růz.
přísadami: vídeňský g.; znojemský g.
(s okurkou); segedínský g. (se zelím);
bramborový g. 2. ob. expr., hanl. směsice
nesourodých, neorganicky spojených
částí, prvků (např. slátaný text); gulá-
šový příd.: g-á konzerva; g-á polévka
gulden, -u m(n) peněž. základní jednotka ni-
zozemské měny, nizozemský (holand-
ský) zlatý; guldenový příd.
guma, -y ž (I < eg) 1. pružná hmota získaná
vulkanizací přírodmllo kaučuku n. vy-
robená uměle, kaučuk, pryž 2. výrobek
z ní (např. pryž na vymazávání písma
ap., prádlová tkanice aj.) 3. rostlinná
šťáva někt. tropických stromů, klovati-
na: arabská g. lepidlo z rostlinné šťávy
v kůře akácií 4. žvýkací g. cukrovinka z
rostlinné šťávy, někdy cukru a přísad,
žvýkačka
gumák, -u m hovor. 1. nepromokavý plášť
impregnovaný gumou 2. g-y pomn. gu-
mové (vysoké) boty, gumovky
gumárenský příd. týkající se výroby gumy
a gumových výrobků: g. průmysl, závod
gumárenství, -í s gumárenský průmysl
gumárna, -y ž závod na výrobu gumy n.
gumových výrobků
gumař, -e m pracovník v gumárenství; gu-
mařský příd.: g. závod gumárenský
gumiguta, -y ž (n < mal) pryskyřice z někt.
druhů tropických stromů rodu Garci-
nia, užívaná k přípravě vodových barev,
laků a v lékařství jako složka projímadla;
gumigutový příd.
gumit, -u m (I < eg) miner. směs druhotných
uranových nerostů vzhledu arabské
gumy, vyskytující se v oxidačních pás-
mech uranových dolů
gumma, -tu s (I < eg) med. nádor tvořící se
v terciálním stadiu příjice
gumoasfalt, -u m (I < eg + ř) lech. izolační
asfalt s příměsí kaučuku, uŽív. zvl. k ná-
těrům proti korozi; gumoasfaltový příd.
gumokov, -um(l<eg+č)lech.materiál z pry-
že a kovu; gumokovový příd.: g-é dílce
konstrukční prvky pro tlumení nárazů,
vibrací ap.
gumolis, -u m (I < eg + č) polygr. vyhřívaný
vertikální lis na vulkanizaci kaučuku,
sloužící k zhotovování gumotypů
gumotextil [-ty-], -u m(I< eg + I) lech. materi-
ál z gumy a tkaniny; gumotextilní příd.:
g. obuv; g. (hnací) řemen
gumotisk, -u m(I < eg + č) polygr. technika tis-
ku z výšky z pružných reliéfních tisko-
vých forem z vulkanizovaného kauču­
ku
gumotyp, -u m (I < eg + I < ř) polygr. gumová
tisková deska lisovaná ze stereomatrice
a současně vulkanizovaná
gumotypie
gumotypie, -e ž (I < eg + I < ř) polygr. způsob
zhotovování tiskových forem pro tisk
z výšky vulkanizací kaučuku; gumoty-
pický příd.
gumovat ned. i dok. (co) 1. opatřovat, opatřit
vrstvou gumy, napouštět, napustit gu-
mou: g-aný papír 2. jen ned. vymazávat
gumou, pryží: v sešitě nic negumuj!
gumovitý příd. podobný gumě: g-á hmota
gumovka, -y ž g-y mno gumové (vysoké)
boty, holínky
gumovník, -u m (I < eg) kaučukovník; gu-
movníkový příd.: g-é plantáže
gumový příd. (I < eg) 1. vyrobený, zhotovený
z gumy n. upravený s použitím gumy:
g-é zboží, boty, rukavice, podrážky, tka-
nice; g. plášť 2. připomínající gumu, zvl.
pružností: expr. g-é svaly pružné; gumo-
vě přísl.: g. pružný
gumóza, -y ž (I < eg) zahr. choroba peckovin,
při níž se buněčné stěny mění v gumo-
vité látky, kt. vytékají z kůry kmene a
tuhnou, klejotok; zeměd. g. řepy choroba
projevující se měknutím a hnědnutím
bulvy
gumožíně, -í ž pomn. (I < eg + č) tech. zkadeře­
né čalounické žíně upravené do vhod-
ného tvaru a v místech styku spojené la-
texem
gundi [-dy), -ho m(arab) zool. malý hlodavec
z čeledi Ctenodactylidae, podobný mor-
četi, žijící v sev. Africe
gunit [-ny-), -u m(a) stav. stříkaný beton, stří­
kaná malta tvořící vodotěsnou omítku,
torkret
giinz [ginc), -u m (VI) geol. glaciál alpského
zalednění následující po dunajském sta-
diu (nazv. podle alpské řeky Giinz)
gupka, -y ž (a) zool. živorodá barevná akva-
rijní rybka rodu Poecilia, pův. z Již.
Ameriky,pavíočko
gurmán, -a m(1) kniŽ. labužnický znalec ku-
linářského umění; též milovm'k dobré-
ho jídla a pití; přen. expr. vůbec milovník
vybraných požitků, zvl. též uměleckých:
literární, divadelní g.; gurmánský příd.;
gurmánství, -í s
gurmet, -a m (1) (labužnický) znalec vína
gurt..[, kurt2
guru neskl. m(sanskrt) 1. (pův. v hinduizmu)
náb. učitel a duchovní vůdce; osobnost
svými přívrženci uctívaná a uznávaná
jako vůdce, učitel 2. hist. (v 16.-17. stol.)
titul vůdce náb. obce sikhů
gurumukhí neskl. s (sanskrt) slabičné písmo
vytvořené v 16. st. v szo Indii, užívané
zvl. sikhy pro paňdžábštinu
gusan,-am(armén) arménský lid. pěvec, bás-
ník, bard
gusan, -u m(armén) hud. starý arménský ná-
stroj lid. pěvců (gusanů)
guslar, -a m (srb) jihoslovanský lid. pěvec
junáckých písní doprovázející se hrou na
gusle; guslarský příd.: g-á epika
gusle, -í ž pomn. (slov) hud. 1. (srb) jihoslovan-
ský lid. jednostrunný nástroj k doprovo-
du zpěvu guslarů 2. (rus. gusli) rus. lid.
276
strunný drnkací nástroj s plochou skříní
s velkým počtem strun, pův. každý strun-
ný nástroj
gusto, -a s(n < it) hovor. 1. chuť, vkus, záliba:
vyberte si podle svého g-a! 2. potěšení,
požitek: s g-em si zaplaval v ledové vodě
gustometr, -u m (I + ř) odb. přístroj k měření
chuťové citlivosti člověka
gustometrie, -e ž (I + ř) odb. zkoumání chu-
ťové citlivosti člověka
guta, -y ž (I) archit. svislý dekorativní článek
(váleček, jehlan, kužel) na deskách pod
římsami dórského kladí n. na barokním
rámování oken n.· dveří, kapka
gutace, -e ž (I) bot. vylučování přebytečné
vody z listů a lodyh rostlin v prostředí
přesyceném vodními parami, slzení rost-
lin
gutaperča, -i ž(mal) tech. pružná látka získá-
vaná z mléčné šťávy někt. stromů, zejm.
tropických, podobná svými vlastnostmi
kaučuku; gutaperčový příd.: g. izolant
guturála, -y ž (I) fon., Iingv. hrdelní souhláska
(souhrnně označující souhlásky zado-
patrové a hrtanové), guturální souhlás-
ka, hrdelnice; guturální příd.: Iingv. g. sou-
hláska hrdelná
guvernantka, -y ž (1) (v šlechtické n. měš­
ťanské společnosti) domácí vychovatel-
ka n. učitelka; guvernantský příd.
guvernér, -a m (1) 1. nejvyšší správní úřed­
ník ve vyšší správní územní jednotce
(např. v členských státech někt. federací,
v býv. koloniích aj.): g. státu New York;
kalifornský g.; - generální g. (Austrálie)
2. generální ředitel (prezident) státní
emisní banky; guvernérskýpříd.: g. úřad;
guvernérství, -í s úřad guvernéra
guvernorát, -u m (1) nejvyšší správní jed-
notka v někt. zemích, např. v Egyptě,
v Iráku
guyot [gio-), -u m (VI) geol. podmořská so-
pečná hora v podobě komolého kužele
s okrouhlým n. oválným půdorysem
(nazv. na počest amer. geografa švýc.
původu A. Guyota): pacifický g.
GW fyz. zn. pro gigawatt
Gy fyz. zn. pro gray
gymel, -u m(a) hud. jedna z nejstarších tech-
nik vícehlasu, pův. z Anglie, pravděpo­
dobně lid. původu
gymkhána, -y ž(ind) sport. zábavné jezdecké
hry, dnes zprav. motocyklové
gymnaestráda, -y ž (ř + 1) (v někt. zemích)
sport. a tělovýchovná slavnost s hromad-
ným vystoupením cvičenců
gymnasion [-zi-), -ias(ř)hist. (v ant. Řecku)
ústav pro tělesnou i duševní výchovu
mužské mládeže
gymnasta, -y m (gymnastka, -y ž) sporto-
vec pěstující gymnastiku
gymnastika [-ty-), -y ž (ř) 1. forma tělesné
výchovy využívající růz. způsobu cvi-
čení pro všestranný tělesný rozvoj a též
pro průpravu k urč. sport. odvětvím: zá-
kladní g.; průpravná, speciální g. 2. tě­
lesná cvičení jako sport. odvětví: spor-
gynogeneze
gynopodium 277 gyttja
tovní g. odvětví zahrnující cvičení na
nářadí a prostná; moderní g. odvětví pro gynopodium [-dy-), -ias (ř) bot. stopkovitě gyro- (ř) v slož. první část svýzn. kruh gyroplán, -u m (ř) let. druh rotorového leta-
ženy obsahující složitá cvičení prostná zúžená báze pesuKu (např. u čemeřice) gyrobus, -u m (ř + a) tech. gyromobil pro do- dla, autogyra, vírník
s náčiním i bez něho a s tanečními prv- gynostemium, -ia s (ř) bot. útvar v květu pravu více osob gyros, -u m(ř) kuch. pův. řec. jídlo, maso růz.
ky, spjatá s hudbou; gymnastický příd.; vzniklý srůstem čnělky a blizny s andre- gyrodyn, -u m (ř) let. vrtulmK s čelní vrtulí druhů opékané na svisle umístěném rož-
gymnasticky přísl. ceem gyrofrekvence, -e ž (ř + I) fyz. počet oběhů ni, postupně odsekávané
gymnazista, -y m (gymnazistka, -y ž) (ř) gyps, -u m(n < ř) ob. prášek připravený pále- iontů kolem magnetické siločáry za jed- gyroskop, -u m (ř) tech. setrvačník s volnou
žák, student gymnázia ním sádrovce, pouŽív. ve stavebnictví, notku času osou, zvl. jako součást leteckých navi-
gymnázium, -ia s (ř) 1. střední škola pro k modelování, k ftxaci poraněné části těla gyroida, -y ž (ř) miner. V krystalografii osa gačních přístrojů; gyroskopický příd.: g.
přípravu k dalšímu studiu, zprav. univer- aj., sádra složené souměrnosti kompas; g-é řízení
zitnímu 2. budova této školy; gymna- gypsofdní příd. (ř) bot. g. rostliny rostoucí na gyrojet [-džet), -u m (ř + a) mysl. jednohlav- gyrostat, -u m (ř) tech. těžký setrvačník, kt.
zijní příd.: g. profesor půdách bohatě prostoupených sádrov- ňová lovecká palná zbraň s hladkým vý- při otáčení klade odpor proti vychýlení
gymnit[-ny-), -Um(ř)miner.zdánlivě amorfní cem n. anhydritem vrtem, používaná k lovu vysoké a těžké osy rotace, a tak např. zeslabuje kymá-
nerost krystalický serpentin, podobný !01,>sovka, -y ž ob. (dlouhá) dýmka se sád- tropické zvěře cení lodi; gyrostatický [-ty-) příd.
arabské gumě, silně zakalený rovou hlavičkou gyrokompas, -u m (ř + it) odb. navigační pří­ gyrotrak, -u m (ř + a) motor. gyromobil pro
gymnospermie, -e ž (ř) bot. vlastnost naho- gypsový příd. ob. týkající se gypsu, ze sádry stroj, směrový setrvačník, setrvačníko­ dopravu zboží
semenných rostlin vytvářet volná neza- vyrobený, zhotovený, sádrový: g-á bus- vý kompas gyrotron, -u m (ř) eltech. elektronka pro ge-
krytá vajíčka, nahosemennost; gymno- ta; g. obvaz gyroIit, -u m (ř) miner. klencový nerost, vod- nerování výkonových signálů na velmi
spermní příd.: g. rostliny gyrace, -e ž (ř) eltech. převod prvků mechano- natý a zásaditý křemičitan vápníku vysokých kmitočtech
gynandrie, -e ž (ř) med. výskyt druhotných akustické soustavy měniče na prvky ná- gyromagnetický [-ty-) přfd (ř) fyz. týkající gyttja [jit-), -e, -i ž (švéd) zeměd. šedočerně
ženských znaků u mužů n. mužských hradního obvodu kmitající soustavy; se souvislosti mezi magnetickým mo- zbarvená bahnitá půda pod (stojatou)
znaků u žen gyračnípříd.: fyz. g. poloměr poloměr se- mentem a mechanickým momentem vodou, bohatá živinami a kyslíkem; (v
gynandromorf, -a m (ř) biol. anomální jedi- trvačnosti hmotného tělesa hybnosti zmagnetovaných látek: g-é hydrobiologii) jemné hnijící bahno
nec, kt. má část těla tvořenou tkáněmi gyrátor, -u m (ř) eltech. elektrický pasivní jevy; g. poměr
samčími a část samičími nereciproký čtyřpól gyromobil, -u m (ř +I) motor. vozidlo pohá-
gynandromorfizmus, -mu m(ř) biol. anomá- gymIkace, -e ž (ř + I) anat. členění mozku něné energií roztočeného setrvačníku
lie, kdy se na těle jedince, nejč. u hmy- v závity
zu, projevují znaky obou pohlaví, vyvo-
laná nepravidelnostmi v rozdělení po-
hlavních chromozomů
gyneceum [-né-), -ea s(ř) bot. soubor plodo-
listů v jednom květu
gyneko-, gyno- (ř) vslož. první část svýzn. žena,
ženský, popř. samičí
gynekokracie, -e ž (ř) řidč. kniŽ. vláda, nad-
vláda žen (nad muži)
gynekolog, -a m(gynekoložka, -y ž) odbor-
ník v gynekologii, (odborný) ženský lé-
kař
gynekologie, -e ž (ř) 1. lékařský obor zabý-
vající se prevencí a léčbou ženských po-
hlavních orgánů, ženské lékařství 2.
hovor. gynekologická klinika, gynekolo-
gické oddělení; gynekologický příd.; gy-
nekologicky přísl.
gynekologikum, -ka s (ř) med., farmo g-a léky
uŽív. v gynekologii
gynekomastie [-ty-), -ež(ř)med. vývoj žen-
ského poprsí u mužů (např. v jinošství
n. i později hormonální poruchou)
gynekospermie, -e ž (ř) biol. spermie určují­
cí samičí pohlaví, u člověka spermie ne-
soucí X-chromozom
gyno- t gyneko-
gynofobie, -e ž (ř) med. chorobný strach před
ženami (u mužského jedince)
gynofor, -u m (ř) bot. stopka nesoucí pestík
n. plod rostlin, plodonoš
gynogameta, -y ž(ř) biol. větší ze dvou splý-
vajících gamet, zprav. samičí, makroga-
meta
gynogamon, -u m (ř) biol. aktivní kopulační
látka produkovaná vaječnou buňkou,
působící jako samičí gamon
gynogeneze, -e ž (ř) gen. vývoj jedince pou-
ze ze samičí pohlavní buňky, samičí par-
tenogeneze
h 278
h 1. mezinár. zn. pro hodinu (Jat. hora) 2. zn.
pro haléř 3 fyz. zn. pro hekto- (např. hl
hektolitr, 100 litrů)
H 1. chem. zn. pro vodík (hydrogenium) 2.
fyz. zn. pro henry
ha zn. pro hektar
habakuk, -a m (Vl) expr. žert. nadávka (podle
starozákonního proroka Habakuka): O
kouká jako h zamračeně
habán, -a m (habánka, -y ž) (u) 1. přísluš­
ník anabaptistické sekty na již. Moravě
a záp. Slovensku v 16. a 17. stol., vyni-
kající řemeslnou zručností, zejm. výro-
bou keramiky, fajánse, přetrvávající
v lid. výrobě, toufar 2. hovor. expr. člověk
mohutné postavy, dlouhán, čahoun, vel-
ký tvor vůbec: největší h ze třídy; řez­
nický pes, pěkný h; habánský příd.: h-á
keramika; - hovor. expr. h-á postava veli-
ká, hřmotná
habanera [-ne- i -né-J, -y ž (Vl) lan. kubán-
sko-španělský tanec v mírném tempu a
dvoučtvrtečním taktu s typickým ryt-
mem doprovodu; skladba k němu (nazv.
podle Havany)
habdala, -y ž (hebr) cfrk. žid. děkovná mod-
litba pronášená pánem domu na ukon-
čení sabatu ap.
habeas corpus [-ás ko-J ueskl. m (I) práv.
(V angl. právu) zatýkací rozkaz na zá-
kladě soudního rozhodnutí (podle záko-
na Habeas Corpus Act z r. 1679)
habešský příd. (Vl) zast. etiopský: hist. (ital-
sko-)h-á válka (v 1. 1935-36); bot. h-á
hořčice dvouděložná rostlina z čeledi
brukvovitých, pěstovaná zejm. v Etio-
pii, Súdánu a Bangladéši pro semeno
palčivé chuti, z něhož se vyrábí hořčice
habilitace, -e ž (I) 1. docentské řízení, zprav.
na základě obhajoby předložené práce 2.
dosažení n. udělení vědecko-pedagogic­
ké hodnosti docenta na vysoké škole; ha-
bilitačnípříd.: h řízení; h práce
habilitovat dok. i ued. (I) ( koho, 4. p.) udělit,
udělovat někomu docenturu; habilitovat
se dok. i ued. dosáhnout docentury, podro-
bovat se habilitačnímu řízení
hábit, -u m (I) 1. řeholní roucho: kapucín-
ský h 2. kniž. splývavý šat, zvl. slavnost-
ní n. obřadní: královský, biskupský h. 3.
expr. šaty vůbec: sváteční h.
habitace, -e ž (I) zast. obydlí, místo k ubyto-
vání; bydlení, ubytování
habitat (I) 1. biol. úvodní slovo údaje
(s význ. obývá) dt. uváděné na lokalitních
lístcích ve sbírkách organizmů
2. -u m místo, kde žije urč. organizmus,
biotop
habituace, -e ž (I) 1. fyziol. uvykání člově­
ka a živočichů na změnu ve vnějším
prostředí a nabývání schopnosti igno-
rovat postupně trvalé n. opakující se ne-
škodné podněty 2. psych. vznik návyku
spojený s vyhasínáním reakce na nepo-
silované podněty
habituální příd. (I) kniž. a odb. zvykem ustále-
ný, obvyklý, opakující se: med. h zvra-
cení reflexní neuropatické zvracení, zvl.
u kojenců (po nucení k pití n. překrmo­
vám'); geol. h oblast postihovaná častý­
mi zemětřeseními (např. Japonsko)
habitué [a-tyjeJ ueskl. m (t) zast. kniŽ. stálý host,
denní návštěvník
habitus, -tu m (I) kniž. a odb. 1. celkový vnější
vzhled: proměny h-tu; med., fyziol. vzhled
charakteristický pro urč. typy člověka
n. pro urč. chorobné stavy: astenický,
atletický h; adenoidní h (při zbytnění
nosohltanové mandle); bot. (u rostlin)
souhrn zevních (moďologických) zna-
ků, podmíněných přizpůsobením k pro-
středí a dědičnými vlohami; geol. h.
vnitřní stavby rozmístění stavebních
prvků v celkové tvarové vnitřní stavbě
2. psych. souhrn vlastností pokládaných
za návyk 3. cfrk. mravní postoj založený
na dispozici: dobrý h. - ctnost
habsburský příd. (Vl) vztahující se k panov-
nickému rodu Hab§burků (nazv. podle
hradu Habsburg ve Svýcarsku), vládnou-
cích i v našich zemích (1526-1918):
h-á dynastie; h-é období
hacienda, -y ž (šp) (ve Španělsku a v Již.
Americe) venkovský dům, statek s čtyř­
křídlovou dispozicí kolem dvora, stojící
o samotě; přeu. expr. (rekreační) chalupa,
chata ap.
hackbrett [hak-J, -u m (u) hud. lid. strunný
nástroj, obdoba cimbálu, uŽív. v Němec­
ku a Rakousku
hacker [hekrJ, -a m (a) výp. lech. uživatel PC
snažící se přes počítačové sítě pronik-
nout do cizích systémů
hadál, -u m (ř) geol., geogr. nejhlubší část dna
oceánů (pod abysálem), dno hluboko-
mořských příkopů; hadální příd.: h zóna
hádes, -du m (ř) (v řec. mytol.) podsvětí,
záhrobí (podle boha podsvětí Háda)
hadíth [-dý-J, -u m (arab) uáb. krátká vyprá-
vění o slovech a činech proroka Muham-
mada ajeho přátel, součást islámské náb.
tradice
hajduch
hadrom, -u m (ř) bot. dřevní část cévního
svazku rostlin
hadron, -u m (ř) jad. fyz. h-y elementární čás­
tice se silnou interakcí; hadronový příd.
hadždž ueskl. ž (arab) uáb. pouť do Mekky jako
jedna z pěti muslimských povinností
hadži, hádždží, -ho m (arab) uáb. titul musli-
ma, kt. vykonal pouť do Mekky (hadždž)
haeckelizmus [heke-J, -mu m (Vl) biol. evo-
luční teorie něm. biologa E. H. Haecke-
la, pokoušejícího se spojit darwinizmus
s lamarckizmem
haff, -u m (u) geogr. úzký záliv na plo-
chém písčitém pobřeží oddělený kosou
od ostatnľho moře, zejm. na již. pobřeží
Baltského moře
háfiz, -e, -a m (arab) titul muslima, kt. zná
korán zpaměti
hafling, -a m (Vl) odb. plemeno horských koní
původem z již. Tyrol, pro odol-
nost a vytrvalost všestranně uŽív. v hor-
ských terénech (nazv. podle obce Haf-
ling u Merana)
hafnium [-ny-J, -ia s (Vl) chem. vzácný ko-
vový prvek ocelového vzhledu, pouŽív.
v jaderné technice (nazv. podle lat. jm.
Hafnia pro Kodaň), zn. Hf; hafniový
příd.
hagiograf, -a m (ř) autor životopisů svatých
hagiografie, -e ž (ř) uáb.,liler. životopisy svět­
ců a mučedníků, literární žánr, kt. plnil
účely liturgické i literární, těžiště stře­
dověké umělecké prózy; hagiografický
příd.: h-á dl1a
hagiolatrie, -e ž (ř) kniŽ. uctívání světců
hahnium [hány-J, -ia s (Vl) chem. prvek ze
skupiny transuranů (nazv. podle něm.
chemika O. Hahna), nielsbohrium
hachle, -e ž (u) starší nástroj na zpracování
lnu, vochle, drhlen
hachlovat ued. (co) zpracovávat (len n. ko-
nopí) na hachli, vochlovat
haiku [haj-J ueskl. s(jap)liler. (v jap. poezii od
17. stol.) klasická forma sedmnáctisla-
bičné básně členěná na verše o 5, 7, 5
slabikách, dodnes rozšířená
hajdamák, -a m (okr < tur) hist. (v 18. stol.)
příslušm"k protifeudálního povstaleckého
hnutí kozáků a rolníků na Ukrajině;
hajdamácký příd.
hajducký ..j.. hajduk
hajdučit ..j.. hajdukovat
hajduch, -a m (sl < maď) hist. 1. ozbrojený
úřední n. panský sluha v někdejších
Uhrách, dráb 2. (v 16.-17. stol.) uher-
ský žoldnéř; hajdušský příd.
hajduch
hajduch, -u m (sl < maf) lan. sloven. lid. muž-
ský tanec podobný odzemku
hajduk, řidč. hejduk, -a m (maď) hist. (v 17.-
19. stol.) lid. bojovm"k proti tur. nadvlá-
dě v balkánských zemích; hajducký, řidč.
hejducký příd.: h-é čety; h-é písně histo-
rické hrdinské epické písně bulharské a
srbské o boji proti tur. národnostnímu a
sociálnímu útlaku
hajdukovat, hajdučit(3.mno -í) ued. být haj-
dukem, bojovat jako hajduk proti tur.
nadvládě
hajlovat ued. (u) hovor. hanl. zdravit něm. po-
zdravem (heil), za nacistického Němec­ hákový t hák
ka (v podobě heil Hitler, Sieg heil) do-
provázeným vztyčením pravice
hajr, hajer, -a m (u) hom. slang havíř; haj-
rovský příd.
hajtra, -y ž (u) ob. hanl. špatný, sešlý kůň
hajzl, -a m (u) vulgo špatný, mizerný člověk,
darebák, lump; též nadávka
hajzl, -u m (u) vulgo 1. záchod: jít na h. O
peníze jsou v h-uutraceny, ztraceny, pryč
2. něco nehezkého, špatného, nežádou-
cího ap.: vyplej ten h
hák, -u m (u) 1. nářadí se zakřiveným, za-
hnutým koncem upraveným k zachyco-
vání, k pověšení a držení n. (připojené
k delší násadě) k strhávání něčeho: h na
stropě; maso visí na h-u; h-em prohle-
dávat dno řeky, trhat hořící střechu O
ob. expr. vzít to h-em rázně, energicky,
rychle vykonat 2. léž hak zeměd. jednodu-
ché nářadí (oradlo) na mělké kypření
půdy, pouŽív. v primitivním zemědělství
3. hist. voj. součást někt. palných zbraní
(např. hákovnice) sloužící ke stabilizaci
hlavně 4. archit. klenák s lomenými lož-
nými plochami převádějící vodorovné
vrstvy zdiva do klenby 5. stav. taška ve halapartna, -y ž (u) hist. voj. středověká bod-
tvaru žlábku uŽív. při prejzové krytině
n. při vykrývání úbočí, korýtko 6. sport.
(v boxu) útočný i obranný úder ohnutou
paží, s loktem poblíž boku 7. ob. dolní
část páteře, kříž, záda: stržený v h-u 8.
sport. slang jezdit V h-u na konci pelotonu;
hákový příd.: žel. h závěr (ve výhybce);
stav. h-á střecha z háků 5; h. kříž s lome-
nými rameny, svastika jako symbol na-
cizmu
hakatista [-ty-J, -y m (u zkr.) hist. (na přelo­ halda, -y ž (u) 1. velká hromada, kupa: h.
mu 18. a 19. stol.) člen něm. nacionalis-
tické organizace pruských junkerů Ha-
kata, usilující o germanizaci pol. obyva-
telstva (zejrn. v okolí Poznaně)
hakim, -a m (arab) (v Orientě) lékař, mudrc,
filozof
háklivý přid. (u) ob. choulostivý 1. málo odol-
ný; ph1iš citlivý: na takové narážky je
h-á; je h. na horko 2. působící rozpaky, haléř, halíř, -e m (u) 1. hist. pův. švábská drob-
ožehavý, ošemetný, delikátní: to je h-á
záležitost
haknkrajc, -e m (u) hanl. hákový kříž, odznak
nacizmu; haknkrajcový příd.
haknkrajcler, -a m (haknkrajclerka, -y
ž) (u) hanl. nacista; haknkrajclerský příd.
hákování, -í s (u) 1. sport. (v ledním hokeji)
279
nedovolený zákrok záležící v přidržení
pronikajícího soupeře holí; (v pozemním
hokeji) přidržení soupeřovy hole vlast-
ní holí 2. geol. h. vrstev obloukovité ohnu-
tí vrstev po směru svahu tlakem posou-
vající se suti a zvětralin
hákovat ued. (u) 1. (co) spojovat hákem: h.
lodi; řem. spojovat dva trámy vzájemným
zapuštěním ozubů 2. léž hakovat (co)
zeměd. orat, mělce kypřit (půdu) hákem
hákovnice, -e ž (u) hist. voj. středověká těžká
ruční zbraň českého původu (hákem za-
chycovaná k zmírnění zpětného rázu)
haksna, -y ž (u) vulgo noha
hala, -y ž (a) stav. 1. velký krytý jednopod-
lažní prostor lŮZ. určení se stropem o vel-
kém rozpětí: tovární h.; montážní h.;
(krytá) sportovní h; h. tržnice; arebil. ví-
celodní chrámový prostor o stejné výšce
všech lodí, síň, stejnolodí 2. vstupní n.
odpočinková místnost větších veřejných
budov, dvorana, vestibul: hotelová, ná-
dražní h 3. ústřední místnost ve vile;
větší (obytná) předsíň v bytě; halový'
přid.: sport. h-é závody (v atletice) konané
v (sportovní) hale; h. fotbal varianta fot-
balu s pravidly upravenými pro hru v
hale
halace, -e ž (ř) 1. fot. vznik světelných kru-
hů na fotografiích v mľstě silně osvět­
lených (např. u světelných zdrojů) 2. sděl.
lech. nežádoucí přezařování světla v ob-
razovkách, snižující kontrast obrazu;
halační příd.
halali ueskl. s (t) slavnostní lovecké fanfáry
při zakončení honu při výřadu jako po-
slední pocta ulovené zvěři, dř. též při
ukončení štvanice
ná a sečná dřevcová zbraň v podobě těž­
ké sekery s hrotem a hákem; později
zbraň a odznak ponocných; dekorační
zbraň palácových stráží, např. též papež-
ské gardy
halapartm'k, -a m (u) hist. voj. voják vyzbro-
jený halapartnotl
halászlé [-sléJ ueskl. s i ž (maď) knch. typická
maď. rybí polévka, silně kořeněná, s raj-
čaty, paprikami a cibulí
kamení; h. knih; přeu. hovor. expr. velké
množství, spousta: h. peněz; h př{kla­
dít; h. času 2 hom. násyp z odpadního
materiálu (hlušiny ap.) z dolů a lomů,
odval: ostravské h-y
haldamáš ..j.. oldomáš
haleluja, aleluja cílosl. (hebr) cfrk. vyj. radost
(při mši)
ná mince, rozšířená od 13. stol. v celé
střední Evropě, v Rakousku-Uhersku
(od r. 1892) dílčí jednotka korunové
měny 2. (od r. 1918) dílčí jednotka (seti-
na) čs., dnes čes. koruny, zn. h, popř.
mince této hodnoty: Oexpr. nemá ani h.,
je bez h-e je bez peněz; dostat, zaplatit
halofilní
všechno na h. (přesně); haléřový, halí-
řový přid.: h-á mince; přeu. expr. h-á cena
malá, nepatrná
half, half· .J.. léž halv, halv-
halfa, -y ž (arab) bot. esparto; halfový přid.:
h-á rohož
halftime [háftajmJ, -mu m (a) 1. zast. sport. po-
ločas zápasu (v kopané ap.) 2. hud. (v dže-
zu) tempo o polovinu pomalejší než před­
chozí, zejm. v závěru rychlých skladeb
halfvolej, -e m (a) sport. (v tenise, v kopané
aj.) úder do míče ihned po odskoku od
hrací plochy
halíbut, -a m (a) platýs; patr. uzená n. mra-
žená úprava platýse
halifaxky, -xek ž, halifaxy, -ů m mno (Vl) zast.
hovor. starší druh bruslí (zn. Halifax) k
upevnění na boty posuvnými drapáky,
utahovanými šrouby a klíčem
halíř, halířový t haléř
halit, -u m (ř) miuer. kamenná sůl, chlorid
sodný; halitový příd.
halling, -u m (Vl) lan. norský mužský, dodnes
živý lid. tanec skočného rázu s akroba-
tickými tanečními motivy (pův. z nor.
kraje Hallingdalen)
halloyzit, -u m (Vl) miner. jednoklonný jílo-
vý nerost strukturně obdobný s kaoli-
nitem (nazv. podle belg. mineraloga
O. ďHalloye)
halma, -y Ž (ř) 1. hist. starořecký skok do
dálky a do výšky, z místa i z rozběhu,
též přes obruče n. měchy aj. 2 spole-
čenská hra na zvl. šachovnicové desce,
v níž vyhrává ten, kdo dříve přemístí své
figurky do pův. postavení protihráče
halmyrogenní příd (ř) geol. vzniklý halrny-
rolýzou: h. usazeniny
halmyrolýza, -y ž (ř) geol. zvětrávání hor-
nin na dně oceánů a moří, podmořská
oxidace
halo, -a s (ř) meleor., astro souhrnný název pro
optické jevy v atmosféře vznikající lo-
mem a odrazem světla na ledových krys-
talech, nejč. velký světelný kruh kolem
Slunce n. Měsíce, kolo; halový' přid.: me-
leor., astro h-é jevy
haló, halo ueskl. s (a) hovor. hlučný projev ve-
selí, překvapení, jásot: třída spustila h.
haló, halo cílosl. (a) vyj. upozornění volané
osobě; při telefonním hovoru se jím ohla-
šuje volaný i volající (zavedeno Ediso-
nem)
halo- (ř) v slož. první čásl s výzu. sůl, solný
halobakterie, -e ž (ř) biol. aerobní tyčinko­
vitá bakterie vyskytující se v moři a všu-
de tam, kde je značná koncentrace soli
halobiont, -a, -u m (živ.luež., 4. j. -ta, -t) (ř) biol.
slanomilný organizmus žijící na slano-
milných rostlinách n. lovící slanomilné
živočichy jako potravu
haló-efekt, -u m (a + I) psych. tendence hod-
notit člověka podle prvmno dojmu
halo6lní příd. (ř) odb. vyskytující se na pů­
dách n. ve vodách s vysokým obsahem
solí, slanomilný: biol. h mikroorganizmy;
h bakterie; bol. h rostliny
 halofobní
halofobní příd. (ř} odb. nesnášející slané pro-
středí, slanobojný: biol. h. organizmy
halofyt, -u m (ř} bot. rostlina rostoucí na sla-
né půdě, slanomilná rostlina; halofytní
příd.: h. rostlina
halogen, -u m (ř} 1. chem. h-y skupinový ná-
zev pro velmi reaktivní chem. prvky ne-
kovového charakteru (fluor, chlor, brom,
jod, astat) 2. hovor. a slang halogenová
žárovka; světlomet s ní; halogenovýpříd.:
h-á žárovka plněná plynem s příměsí ha-
logenů k zvýšení světelné účinnosti a
životnosti
halogenace, -e ž (ř} chem. chemická reakce,
při níž je do molekuly látky vnášen ha-
logen; halogenační příd.
halogenalkan [-ni a-], -um(ř+ arab}chem. al-
kylhalogenid
halogenderivát, -u m (ř + I} chem. h-y slou-
čeniny odvozené od halogenů
halogeneze, -e ž (ř} geol., chem. procesy pro-
bíhající v koncentrovaných roztocích ve
slaných jezerech, lagunách, umělých pře­
hradních nádržích
halogenid [-ny-], -u m (ř} chem. h-y binární
sloučeniny halogenů s elektropozitivněj­
šími prvky; halogenidový příd.: eltech.
h-á výbojka jejíž světlo vzniká zářením
směsi par rtuti a produktů štěpení halo-
genidů
halogenkyselina, -y ž (ř + č} chem. h-y halo-
genderiváD' karboxylových kyselin
halogenový i halogen
halomorfní příd. (ř} geol. h. půdy v nichž se
uplatňují různé soli, slané
halopelit, -u m (ř} geol. h-y jílovité horniny
obsahující soli
halotrichit, -u m (ř} miner. bílý, žlutý n. ze-
lený jednoklonný nerost, podvojný vod-
natý síran železa a hliníku
halovec, -vce m (ř} miner. h-ce nerosty vy-
tvořené sloučeninami halogenů a kovů,
halogenidy (chem.}
halovýl t hala
halový2 příd. (ř} chem. h-é prvky starší název
pro halogeny; h-é sloučeniny halogen-
deriváty
halový' t halo
halštat, -u m (VJ} archeol. halštatské obdo-
bí; halštatská kultura; halštatský příd.:
archeol. h-é období starší doba železná ve
střední Evropě, asi 750-450 př. n. 1.
(nazv. podle pohřebiště u rak. Hallstat-
tu); h-á kultura pocházející z té doby,
charakterizovaná rozvojem železné me-
talurgie, řemesel a obchodu
halt cilosl. (n} zast. ob. vyj. výzvu k zastavení,
stát!, počkat!, pozor!, stop!
halter, -u m (ř} zool. h-y paličkovité útvary
na hrudi dvoukřídlých (např. mouchy)
vzniklé přeměnou druhého páru křídel,
ústrojí dynamické rovnováhy, kyvadél-
ka
haltýř, -e m(n} ryb. malá dřevěná nádrž z latí
ponořená do proudící vody a sloužící
ke krátkodobému uchování živých ryb
a raků, popř. k jiným účelům
280
halucinace, -e ž (I} psych., med. porucha vní-
mání spočívající ve vytváření zdánlivých
vjemů bez reálného podnětu, o jejichž
existenci je člověk přesvědčen a jež ne-
jsou ovlivnitelné vůlí, přelud, vidina:
zrakové, sluchové h.; halucinační příd.:
h. stavy
halucinogen, -u m (I + ř} med., farm. látka do-
časně pozměňující psychiku člověka,
zejm. v oblasti vnímání a vědomí, vy-
volávající halucinace; halucinogenní
příd.: h. účinky
halucinovat ned. (I} 1. (- ; o čem, čím} mít ha-
lucinace, blouznit: nemocný h-uje 2. (co,
koho} postihovat, provázet halucinacemi;
obluzovat, klamat: h. nervy, zrak
halucinóza, -y ž (I} med. výskyt halucinací
jako průvodní jev při někt. chorobách
halušky, -šek ž pomn. (pol, sl} krajový název
růz. jídel, zvl. noků, šišek, flíčků, nudlí
aj.: brynzové h.
haluzna, -y ž (n} ob. velká nevlídná míst-
nost n. budova
halv, halvbek, -a m(a} sport. (v někt. branko-
vých hrách) hráč záložní řady, záložník
halv, halvbek, -u m (a} sport. slang (v někt.
brankových hrách) záložní řada, záloha:
hrát v h-u
halže, -e ž(n} 1. zast. náhrdelník, popř. návě­
sek na náhrdelníku 2. mno ozdobné před­
měty s magicky ochrannými funkcemi
(amulety, náhrdelníky aj.) zmiňované
v biblických textech
ham, -u m (?} vod. pevný bod osazený vedle
vodního díla, na kt. je výškově navázán
cejch, výška koruny jezu, propusti ap.
hamada, -y ž (VJ} geol., geogr. skalní poušť
s malými výskyty hrubých zvětralin
(nazv. podle místního jm. v sev. Africe)
hamadryáda, -y ž (ř} (v řec. mytol.) lesní
víla
hamaka, -y ž, hamak, -u m(tupi} (pův. u ji-
hoamer. indiánů) závěsné lůžko ze síťo­
viny n. tkaniny, dnes uŽív. zejm. na lo-
dích a v krajinách s obtížným hmyzem
hamal, -a m(arab} (v orient. prostředí) nosič
břemen
ham and eggs [hemeneks] neskl. i ham and
e-su m (a} kuch. opečená angl. slanina n.
šunka n. uzené maso se sázeným vejcem;
šunka s vejci v konzervě
hamartom, -u m (ř} med. útvar podobný ná-
doru vzniklý z tkáňového odštěpu
hambalek, -lku m(n} 1. stav. trám vodorov-
ně spojující dvě protilehlé krokve stře­
chy, vodorovná rozpěra, příčník mezi
krokvemi 2. též h-y mno nář. patro ve sto-
dole 3. též h- y mno nář. bidlo na sušení prá-
dla ap., umístěné obyč. nad kamny: Ovi-
set ještě na h-ách nebýt na světě 4. jen
hambalky pomn. český lid. tanec ve 2/4
taktu, tančený jako obkročák; hambal-
kový příd. kl: stav. h-á soustava krovů
hamburčanka, -y ž (VJ} zeměd. h-y nejlehčí
nosné plemeno slepic s různobarevný­
mi kresbami, vyšlechtěné v Anglii a pak
rozšířené zvl. v Německu
handicapovat
hamburger [-gr], -gru m(VJ} kuch. neobalo-
vaný opečený karbanátek z hovězího (n.
drůbežího) masa; rozříznutá žemle n. da-
lamánek s tímto karbanátkem (nazv. po-
dle Hamburku)
hamerleska [-mr-], -y ž (a} lovecká palná
zbraň se sklopnými hlavněmi a s kohout-
ky umístěnými uvnitř lůžka hlavní
hamerm'k, hamrm'k, -a m (n} zast. majitel
hamrů 2 n. dělník v hamrech
hamletovský příd. (VJ} týkající se Hamleta,
hrdiny stejnojmenné Shakespearovy tra-
gédie; připomínající Hamleta nerozhod-
ností, duševní rozervaností ap.: h-á otáz-
ka být, či nebýt?; hamletovsky přísl.
hampejz, -u m (n} 1. ob. expr., hanl. nevěsti­
nec nejnižšího řádu, bordel; řidč. též hos-
poda špatné úrovně i pověsti, putyka 2.
ob. hanl. velký nepořádek 3. nář. kuželna,
kuželník; hampejzový příd.
hampshirský [hempší-] příd. (VJ} zeměd. h-é
prase plemeno užitkového typu maso-
sádelných a sádelnomasných prasat pův.
z Anglie, pěstované hl. v USA; h-á ovce
plemeno raných žírných černohlavých
ovcí pův. z Anglie; h-é (červené) slepi-
ce plemeno slepic s kombinovanou užit-
kovostí vyšlechtěných v USA (ve státě
New Hampshire) z červených rodajlen-
dek
hamr, -u m(n} 1. těžké kladivo, buchar hna-
ný vodní silou, užívaný dř. k zpracování
kovů 2. též hamry mno (vodní) kovárna,
popř. huť
hamrník t hamerník
han, -u m (jap} mst. ve středověkém Japon-
sku území pod vládou jednoho knížete
(daimjó)
handbal, -u m (a} sport. (dř.) branková hra,
mezinárodní házená o II hráčích; hand-
balový příd.
handbalista, -y m(handbalistka, -y ž) sport.
hráč handbalu
handicap [hendykep], hendikep, -u m (a}
1. nevýhoda, znevýhodnění; nerovnost
podmínek při sport. utkáních: zranění
hráče bylo pro mužstvo h-em; psych. sub-
jektivní pocit oslabené pozice jedince
vůči sociálnímu okolí způsobený objek-
tivními příčinami (např. u tělesně posti-
žených lidí) 2. sport. na běžeckých tra-
tích vzdálenost, o kt. je posunuta star-
tovní čára ve vnější dráze při běhu se
zatáčkou v oddělených drahách 3. sport.
při dostizích vyrovnání šancí startujících
koní nesenou váhou; typ dostihů, při
nichž se rovnost šancí startujících koní
zajišťuje tímto způsobem; handicapový,
hendikepový příd.: sport. h-é závody (bě­
žecké, cyklistické aj.), při nichž se roz-
díly ve výkonnosti vyrovnávají handi-
capy (zkrácením trati aj.)
handicapovat [hendykep-], hendikepovat
ned. i dok. (a} (koho, 4. p.} dávat, dát nerovné,
nestejné podmínky při sport. závodění,
soutěži; uvádět, uvést do nevýhody; zne-
výhodňovat, znevýhodnit vůbec: nejč. ve
handl
spoj. být (něčím) h-án být v nevýhodě, mít
horší podmínky: byl h-án nemocí
handl, -u, -e m (n} zasl. ob. 1. obchodování,
obchod 2. obchodní podnik, místo, kde
se obchoduje 3. smlouvání, vyjednává-
ní, jednání, obyč. za účelem obchodu:
kupovat bez h-u; hanl. politická jednání
a h-e čachry, pletichy, machinace 4. vý-
měnný obchod; výměna: byl to dobrý h.;
- dát, poslat dítě na h. (dř.) dočasně,
zprav. o prázdninách dát čes. dítě do
něm. rodiny a naopak, aby se naučily
druhému jazyku
handling [hend-], -u m(a} odb. způsob užití,
používání, aplikace
handlíř, -e m (handlířka, -y ž) (n}ob.1. (dř.)
obchodník zprav. s dobytkem, nejčastě­
ji s koňmi; překupník, překupnice drů­
beže, vajec apod.: koňský h. 2. hanl. ča­
chrář, pletichář, machr; handlířský příd.:
h-é jednání, přen. hanl. čachrářské
handlovat ned. (n} ob. 1. zast. (-; s čím, čím;
v čem} obchodovat, kupčit: h. (s) dobyt-
kem2. zast. (s kým; okoho, co} smlouvat, vy-
jednávat: h. s podomním obchodníkem;
h. o lidi 3. (-; co} měnit, vyměňovat: já
bych s tebou neh-al
handout [hendaut], -u m (a} vydané infor-
mační podklady pro jednání zasedání
handrkovat se ned (n} hovor. expr. (s kým; oč}
smlouvat, tahat se; dohadovat se, přít se:
h. se o každou korunu
handžár, -u m(per} mst. (v balkánském pro-
středí) sečná i bodná zbraň se zahnutou
čepelí, jatagan
hangár, -u m (t) 1. let., dopr. letištní budova
k ukrytí a ošetření letadel, popř. k pro-
vádění jejich menších oprav: provozní
h.; dílenský h. 2. kryté zařízení pro
úschovu něčeho, přístřeší: člunový h.; h.
na zboží; zahr. velký skleník na rychlení
zeleniny aj.; hangárový příd.: zahr. h. skle-
nI'k
haniwa [-ny-], -yž(jap}msl., výtv.jap. náhrob-
ní plastika z 3.-6. stol. zachycující s
naivním naturalizmem soudobé reálie
hansvurst, hansvuřt, -a m (n} liter., div. po-
stava obhroublého lid. šprýmaře obje-
vující se v něm. literatuře začátkem
16. stol., v divadle představující nejč.
sluhu, groteskně komická postava změ­
něná ve vídeňském prostředí v Kasper-
le, u nás v Kašpárka
hansvurstiáda [-ty-], hansvuřtiáda, -y ž
(n} liter., div. divadelní hra s hansvurstem
n. hra podobného rázu: h-y 18. století
hantuch, -u m(n} zast. ob. ručník
hantýrka, -y ž (n} 1. nespisovná mluva urč.
společenské skupiny, žargon; vyjadřová­
ní v mluvě odborné, často ne dost sro-
zumitelné: sportovní h.; studentská h.;
odborná h. 2. mluva vyřazených spole-
čenských vrstev (zlodějů ap.), argot: zlo-
dějská h.; hantýrkový příd.: h. výraz
hanuman, -a m (ind} hulman (zool.}
hanza, -y ž (n} mst. pův. skupina cestujících
kupců, od 12. stol. společná organizace
281
kupců a od konce 13. až do 17. stol. spo-
lek severoněm. a někt. pobaltských měst
ovládajících obchod v Baltském a Sev.
moři; hanzovní příd.: h. města; h. obchod
hapalonychie, -e ž (ř} med. měkkost nehtů,
nejč. ze zevních příčin
hapaxantní pnd. (ř} bot. h. rostliny jen jed-
nou kvetoucí a tvořící plody, pak odu-
mírající, monokarpické rostliny
hapax legomenon, hapax l-mena s (slang
hapax, -u m) (ř} lingv. slovo, tvar vysky-
tující se v něj. literárním textu v jedi-
ném užití
haplo- (ř} v slož. první část svýzn. jednoduchý
haplografie, -e ž (ř} Iingv., liter. opisovačova
chyba spočívající ve vynechání textu,
např. přeskočení jednoho n. více řádků
haploid, -u m (ř} gen. organizmus vyznaču-
jící se haploidií
haploidie [-dy-], -e ž (ř} gen. přítornnostjed­
né.chromozomové sady v jádře buňky
haploidní příd. gen. k haploidie, k haploid:
h. fáze, generace
haplologie, -e ž (ř} Iingv. vynechání jedné ze
dvou stejných n. podobných slabik ve
slově, zejm. při rychlé řeči (např. čéče
místo člověče); haplologický příd.
haplom, -u m (ř} gen. soubor genů obsaže-
ných v jedné (haploidmj chromozomo-
vé sadě organizmu, např. v pohlavních
buňkách
happening [hepeny-], -u m (a} 1. forma
uměleckého projevu vzniklá v 60. le-
tech v USA, používající netradičních
prvků divadla, výtv. umění a hudby se
záměrem šokovat diváky, jež záměrně
a cíleně vtahuje do akce 2. phležitost-
né mimořádné shromáždění
happyend [hepi], -u m(a} šťastný konec,
šťastný závěr (filmu, povídky, hry); hap-
pyendový příd.: h. příběh; happyendo-
vě přísl.
haprovat ned. (n} hovor. mít závadu, váznout,
být neuspokojivý, neklapat: nějak to
s plněním plánu h-uje; manželství h-uje
hapták, -u m(n} zasl. voj. slang postoj v pozo-
ru, pozor (z povelu habt Acht! pozor!):
postavit se do h-u
haptalgie, -e ž (ř} med. bolestivost při dote-
ku
hapten, -u m (n} biochem. h-y nízkomoleku-
lární látky vážící se se specifickou pro-
tilátkou, neschopné samy o sobě tvořit
protilátky a vyvolávající imunitní
odpověď (na rozdíl od antigenů) jen,
jsou-li vázány na jiné nosiče
haptický [-ty-] příd. (ř} zasl. psych. h. počitek
taktilní, hmatový, dotykový; h-á výsta-
va pro nevidomé
haptotropizmus, -mu m (ř} bot. orientova-
ný pohyb rostlin ve směru n. proti smě­
ru podráždění v důsledku dotyku s pev-
nými předměty
harač, -e m (arab} mst. daň z hlavy placená
křesťany Turkům v době turecké expan-
ze
harakiri neskl. s (7. j. též -m) (jap} starojapon-
hard rock
ský způsob sebevraždy rozříznutím bři­
cha: spáchat h.; povinné, dobrovolné h.;
přen. kniŽ. umělecké h.
harambaša, -i m (tur} mst. náčelník hajduků
na Balkáně
haranga, -y ž (f < il < germ} zast. kniŽ. vyzýva-
vá, útočná, štvavá řeč
harangovat ned. (f < il < germ} zast. kniž. (koho,
co} útočně, štvavě vyzývat; burcovat,
štvát
harappský příd. (indVJ} archeol. h-á kultura (v
3.-2. tisíciletí př. n.l.) civilizace v údolí
Indu, v dnešním Pákistánu, vynikající
vyspělým zemědělstvím, městskou ar-
chitekturou i obchodními styky
haras, -u m(VJ} text. 1. lesklá, pružná, více-
násobně skaná vlněná příze s ostrým
omakem (nazv. podle franc. Arrasu) 2.
hrubá vlněná tkanina plátnové n. kepro-
vé vazby vyrobená z této příze, uŽív. na
pláště; harasový příd.: h-á příze; h-á stu-
ha; h. šátek z harasu
haraska, -y ž hovor. stuha, sukně n. jiná část
oděvu z harasu
harassment [he-], -u m(arner} publ. tzv. sexu-
ální obtěžování žen muži (nejč. v rámci
pracoviště), spočívající v skutečném ob-
těžování, ale i v běžném dotyku (pojem
šířící se z USA)
harc, -e m (maď < n} mst. voj. lehký útok, ná-
jezd, výpad, voj. potyčka, půtka, šarvát-
ka, harcování
harcer, -a m (pol < n} člen polské skautské
organizace
harcíř, -e m (maď < n} mst. voj. 1. harcovník 2.
člen osobní stráže panovníka n. šlechti-
ce
harcovat ned. (maď < n} mst. voj. (-; proti komu,
čemu} konat rychlé, náhlé výpady (harce),
nájezdy proti nepříteli, a tím ho znepo-
kojovat: harcujícíoddíl; h. proti ustupu-
jícímu nepříteli; harcovat se ned. expr. 1.
též h. potloukat se, potulovat se: h. (se) z
místa na místo 2. zdlouhavě, namáhavě
cestovat, tlouct se: kolik hodin se ještě
budeme h.?
harcovnice!, -e ž k harcovm"k: 2
harcovnice', -e ž (maď < n} mst. voj. druh leh-
ké houfnice (děla) ráže 8-9 cm tažené
jedním koněm
harcovm'k, -a m (maď < n} 1. mst. voj. h-ci ve
středověkém vojsku příslušníci lehce
ozbrojených pěších n. jízdních oddílů
určených k rychlým výpadům (harcům)
a ke znepokojování nepřítele: husitští
h-i 2. kniŽ., expr. průkopm"k: něj. ideje n.
hnutí: h-ci za pokrok; harcovnický příd.:
h-á taktika
hardball [hárdbol], -u m (a} sport. řidč. base-
ball
hard bop [hárd], hard b-u m (a} hud. expre-
sivní, pův. výhradně černošský džezo-
vý styl navazující na bop, tvrdý bop;
hardbopový příd.
hard rock [hárd rok], hardr-u m(a} hud. rock,
v kt. převládá rytmická stránka nad me-
lodickou, tvrdý rock; hardrockový příd.
 hard top
hard top [hárd]. hard t-u m(a) tech. odníma-
telná pevná střecha z kovu n. plastické-
\10 materiálu u sportovních automobilů
hardware [hárdver]. -ru m (a) výp. tech. veš-
keré fyzické zařízení na zpracování úda-
jů. technické vybavení. technické pro-
středky (op. software. programové vyba-
veru'); hardwarový příd.
harém, -u m (tur < arab) 1. část muslimského
domu vyhrazená ženám. nepřístupná ci-
zím mužům2. hromadný název pro mus-
limovy ženy; přen. expr., žert. skupina žen
ve společnosti s jedním mužem; haré-
mový příd.
harenda, -y ž (I) zasl. a nář. nájefll1lá budova.
zejm. hospoda. krčma. arenda
harfa, -y ž (n) 1. hud. strunný nástroj bez
hmatníku mající větší počet strun roze-
zvučovaných drnkáním oběma rukama:
Aeolova h. (rozezvučovaná vzducho-
vým proudem) 2. předmět. věc podob-
ná harfě: h-y na sušení sena; žel. rovno-
běžné koleje ústící do jedné koleje hlav-
ní; potr. slang h-y obraná žebra se zbytky
masa; harfový příd.: h-é struny; h. tón
harfem'k, -a m (harfenice, -e ž) (n) harfista.
harfenista
harfISta, harfenista [-ny-]. -y m (harfISt-
ka, harfenistka, -y ž) hráč na harfu;
(dř.) potulný hudebník živící se hrou na
haďu. harfeník
harfovitý příd. (n) připomínající tvarem har-
fu
t
harfový harfa
harka, -y ž (n) zeměd. někdejší podmítací
pluh (se zvířecím potahem)
harlekýn, -a m(it) div. jedna z typických po-
stav it. commedia delľ arte. chytrý slu-
ha. kt. dokáže získat lásku kolombíny.
napálit pána a ošálit své druhy. šašek
v pestrém kostýmu sešitém z různoba­
revných kusů; harlekýnský příd.: h. šat;
h. úsměv
harlekýn, -a. -u m (it) 1. div. slang pohyblivá
sufita n. závěs kryjící horní část jeviště
2. (živ.lnež., 4. j. -na. -n) kuch. sladký dort
s dvojbarevnou šlehačkou
harlekynáda, -y ž (it) 1. div. druh improvi-
zované komedie s harlekýnem jakožto
hlavní postavou: francouzské h-y 2. kniŽ.
šaškovské výstupy. jednání
t
harlekýnský harlekýn
harlemský příd. (Vl) týkající se Harlemu.
černošské čtvrti v New Yorku: hud. h.
džez džezový styl velkých amer. černoš­
ských orchestrů působících od 20. let
20. stol. v Harlemu (např. orchestr D.
Ellingtona)
harmadotron, -u m(um) eltech. násobicí elek-
tronka ke generování signálu na milime-
trových vlnách
harmattan, -u m (šp < afr) meteor. místní ná-
zev severových. pasátu v oblasti Gui-
nejského zálivu
harmonický [-ny-] příd. (ř) 1. souladný. vy-
rovnaný. úměrný. vyvážený: h. vývoj;
h-évztahy; h. život; h-á shoda; h. celek;
282
v fŮZ. odb. spoj.: fyz. h. pohyb periodický po-
hyb. při němž těleso pravidelně přechá­
zí z jedné krajní polohy přes rovnováž-
nou polohu do druhé krajní polohy (např.
pohyb kyvadla); h. kmitočet vzniklý ze
základního kmitočtu jeho násobením ce-
lým číslem; hud. h-é tóny alikvotní; mat.
h-á řada převrácených hodnot přiroze­
ných. tj. celých kladných čísel. např. 1 +
1/2 + 1/3 .... divergující k nekonečnu;
h-á čtveřice čtveřice bodů téže přímky.
čtyř přímek ve svazku přímek ap.• mají-
cí urč. vlastnosti; h. průměr kladných
čísel součin čísel vynásobený jejich po-
čtem a vydělený jejich součtem 2. za-
kládající se na hudební harmonii. týka-
jící sejí. souzvučněznějící. zvukově libý.
lahodný: h-á hudba; h. akord; hud. h-á
stupnice mollová stupnice se zvýšeným
sedmým stupněm; harmonicky přísl.: h.
znít; přen. h. žít; harmoničnost, -i ž
harmonie [-ny-]. -ež(ř} 1. soulad. vyrovna-
nost. úměrnost. proporcionalita (op. dis-
harmonie): h. barev, pohybů; h. celku;
přen. h. v rodině shoda; filoz. soulad. sou-
měrnost (např. částí a celku) 2. hud. sou-
zvuková složka hud. projevu tvořící s
melodií a rytmem jeho základní prvky:
h. tónů (op. disharmonie); přen. h. zvonů
3. hud. nauka zabývající se stavbou. spo-
jováním. významem a použitím akordů
v hud. skladbě 4. hud. (dechová) h. sou-
bor dechových nástrojů; zasl. kapela S.
lingv. vokální, vokálová h. připodobnění
samohlásky (vokálu) jedné slabiky sa-
mohlásce předcházející slabiky. zvl. sa-
mohlásek předních a zadních. vyskytu-
jící se v ugrofinských. uralských a altaj-
ských jazycích (např. maď. Prágában -
v Praze. ale Bécsben - ve Vídni). syn-
harmonizmus
harmonika [-ny-]. -y ž (n < ř) 1. hud. samo-
znějící nástroj. v němž je soustava ko-
vových jazýčků rozeznívána vzducho-
vým proudem: tahací, měchová h.; fou-
kací, dechová, ústníh.; pianová h.; chro-
matická h. 2. hovor. expr. věc podobná (mě­
chové) harmonice: h. pobrala všechny
cestující kloubový autobus; h. radiáto-
ru; z trojstupu se stala h.; harmoniko-
vý příd.: h. měch; - h-é dveře, h-á vrata
skládací
harmonikář [-ny-]. -e m (harmonikářka,
-y ž) hráč na harmoniku; harmonikář·
ský příd.: h-é číslo
harmonium [-ny-]. -ias(f<ř)hud. samozně­
jící klávesový nástroj. u něhož je sou-
stava kovových jazýčků s rejstříky roze-
chvívána mechanicky vháněným prou-
dem vzduchu; harmoniový příd.: h. rejs-
tNk
harmonizace [-ny-]. -e ž (ř) 1. hud. vybavení
dané hud. melodie akordickým doprovo-
dem 2. kniž. uvedení v soulad. zjednání
harmonie: h. barev; h. zájmů; harmoni-
zační příd.: h. postupy
harmonizátor [-ny-]. -am(harmonizátor-
haskala
ka, -y ž) (ř) 1. kdo harmonizuje (v hud-
bě): h. lidových písní 2. kniŽ. kdo zjedná-
vá harmonii. uvádí něco v soulad: h. roz-
porů; harmonizátorský příd.
harmonizovat [-ny-] ned. i dok. (ř) 1. hud. (co)
opatřovat. opatřit danou melodii akor-
dickým doprovodem 2. kniŽ. zjednávat.
zjednat harmonii. uvádět. uvést v sou-
lad. učinit harmonickým. (s)ladit: h.
protiklady; h. život 3. jen ned. řidč. kniž.
(s čÚfi) harmonovat (op. disharmonovat):
h. s přírodou
harmonograf, -u m (ř) odb. mechanická po-
můcka k sestavování harmonogramů
harmonogram, -u m (ř) diagram znázorňu­
jící časový sled a dobu trvání jednotli-
vých složek růz. činností (pracovního
programu. výrobního procesu aj.)
harmonovat ned. (ř) 1. (s čím, řidč. k čemu; -)
být v souladu. ve shodě. shodovat se.
hodit se: šperk h-uje k šatům; hovor. expr.
U nich to nějak neh-uje nežijí ve shodě.
nesnášejí se dobře navzájem 2. (o t6nech.
řidč. o nástrojích) být v souzvuku: ná-
stroje spolu musí h.
harmotom, -u m (ř) miner. bílý. našedlý. žlu-
tavý až červenavýjednoklonný nerost ze
skupiny zeolitů. hexahydrát hlinitokře­
mičitanu barnatého
harpagon, -a m (Vl) typ lakomce (nazv. po-
dle hl. postavy Moliěrovy komedie La-
komec); harpagonský příd.: h-á lakot-
nost
harpsichord, -u m(ř) hud. cembalo. clavicem-
balo. clavecin
harpuna, -y ž (f < germ) hákovitě zakončený
oštěp na dlouhém laně. a to vrhací n. spe-
ciálním dělem vystřelovaný. užívaný
k lovu velkých mořských ryb a zejm.
velryb; harpunový příd.: h-é dělo
harpunář, -e m rybář lovící harpunou; har-
punářský příd.: h-á loď
harpunovat ned. i dok. (co) zasahovat. zasáh-
nout. (u)lovit harpunou
t
harpunový harpuna
harpyje, -e ž (ř) 1. zool. velký jihoamer. dra-
vý pták rodu Thrasaětus 2. démonické
bytosti z řec. mytol. odnášející duše
zemřelýchdo podsvětí; kniž., expr. zlá. zlo-
myslná. hašteřivá žena
haruspex, -pika m (I) h-pikové (u Etrusků)
věštci předpovídající budoucnost podle
tvarujater obětního zvířete. povolávaní
i doRíma
harvardský příd. (Vl) ekon. h. barometr me-
toda konjunkturního výzkumu v hospo-
dářství (zpracovaná tzv. harvardskou
národohospodářskou školou v USA).
ekonomický barometr
hasačert, -u m(n) starobylé mlýnské zaříze­
ní na prosívání mouky otřásáním pytle
hasačert, -a m(n) zasl. expr. bujný. divoký člo­
věk. dítě. čert
hasák, -u m (n) tech. klešťový klíč s pře­
stavitelnými čelistmi pro růz. průměry k
šroubování a přidržování trubek aj.
haskala, -y ž (hebr) židovské osvícenství (od
hastrman
2. pol. 18. stol.) mající za cíl šířit vzdě­
lání mezi evropskými židy a odstranit
izolaci v ghettech
hastrman, -a m (n) mytol. pohádková posta-
va vodního mužíka. vodník; přen. expr.
a
člověk (zvl. dítě). kt. se často rád kou-
pe: mokrý jako h.; hastrmanský příd.: h.
kabát se šosy
hastrmanka, -y ž (n) hastrmanova žena
haše, -e ž, hašé neskl. s (1) knch. kašovitý po-
krm z jefll1lě sekaného n. mletého vaře­
ného. dušeného n. pečeného masa. po-
dušeného na cibulce a ochuceného ko-
řením. citronovou šťávou. žloutky ap.
hašiš, -e m(arab) lepkavá pryskyřičná hmo-
ta z indického konopí obsahující směs
alkaloidů. pouŽív. v lékařství jako psy-
chofarmakum. toxikomany zneužívaná;
hašišový příd.: h-é opojení
hašišizmus, -mu m (arab) med. narkomanie
záležící v používání hašiše
hašpan, -u m(n) zasl. šrotové n. vůbec hrubé
otruby; hašpanový příd.
hašple, -e ž (n) 1. též hašpl, -u m horn. slang
vrátek 2. texl. zařízení (vana s vijákem)
pro přetržité barvení tkanin n. pletenin
v provazci
haterie, -e ž (I) zool., paleonl. tříoká ještěrka
z triasu ajury. žijící jako endemit na No-
vémZélandu
hathajóga, -y ž(ind) jeden z druhů j6gy. tvo-
řící soubor přesně stanovených cvičení
směřujících k upevnění tělesného i du-
ševního zdraví. ovládání těla a fyziolo-
gických funkcí a zejm. k celkovému pro-
čištění těla. především k vyloučení jedo-
vatých látek vznikajících v těle
hattrick [hetrik]. -u m(a) sport. publ. (v kopa-
né ap.) vstřelení tří g61ů (za sebou) týmž
hráčem v jednom zápase; (v urč. závo-
dě. např. dostihu) dosažení tří vítězství
za sebou: dosáhnouth-u
hauerit, -u m (Vl) miner. vzácný černohnědý
až hnědočerný krychlový nerost. sir-
ník manganu (nazv. podle rak. geologa
F. von Hauera)
haur, -a m (n) 1. zasl. horník 2. ob. expr. člo­
věk okázale projevující své sebevědo­
mí. svou nadřazenost.popř. odvahu. sta-
tečnost: dělat (ze sebe) h-a
hausarest [-s I a-Jo -u m (n) zasl. ob. domácí
vězení
hausberg, -u m(n) archeol. typ středověkého
hrádku ve středoevropském Podunají.
stojícího na nasypaném pahorku s obyt-
ným domem na vrcholu
hausbót, -u m (a) obytná loď. uŽív. zprav.
pro rekreační účely
hausmajstr, hausmistr, -a m (n) zasl. ob. do-
movník
hausmannit [-ny-]. -u m (Vl) miner. černý
n. hnědočernýčtverečný nerost příbuz­
ný spinelu. kysličník manganu (nazv.
podle něm. profesora J. F. L. Hausman-
na)
t
hausmistr hausmajstr
hausnumero, -a s(n) hovor. expr.libovolně zvo-
283
lené. vymyšlené číslo. zprav. udávané za
přesné: uvádět h-a; operovat s h-y
haussa [ósa], -y. řidč. hausse [6s] neskl. ž (1)
peněž. stoupání kurzu cenných papírů.
deviz. valut. drahých kovů a cen zboží
na peněžních trzích a burzách (op. bai-
ssa): spekulovat II la hausse; haussový,
haussovní příd. (op. baissový)
haussier [ósje]. -a [-ra]. haussista [6si-],-y
m (1) peněž. burzovní obchodru'k spekulu-
jící s budoucím vzestupem kurzů cen-
ných papírů n. jiných burzovních hod-
not a cen zboží (op. baissista)
haustorium, -ia s (I) bol. savý orgán para-
zitických rostlin vrůstající do vodivého
pletiva hostitele. z něhož odčerpává
živiny (např. kokotice v jeteli)
hauteriv [ote-]. -u m (Vl) geol. stratigrafický
stupeň křídy (nazv. podle švýc. města
Hauterive)
haute volée [6t volé] neskl. ž (1) zasl. kniž. vzne-
šená společnost. panstvo. smetánka
hautre6éf [ót-]. -u m (1) výtv. silně vystu-
pující plastická výzdoba plochy. orna-
mentální n. figurální. vysoký reliéf (op.
basreliéf); hautreliéfový, hautreliéfní
příd.
hauyn [ojin]. -u m (Vl) miner. modrozele-
ný. žlutý. bílý krychlový nerost. složi-
tý hlinitokřemičitan sodnovápenatý
(nazv. podle franc. mineraloga R. J.
Hauye)
hauzír, -a m(n) zasl. ob. 1. podofll1lí obchod-
ník: neodbytný h. 2. tulák
hauzír, -u m zasl. ob. 1. podomní obchod.
hauzírka: chodit h-em 2. toulka: ztratit
se na h-u
hauzírka, -y ř (n) zast. ob. podomní obchod.
hauzír
hauzírovat ned. (n) 1. zasl. ob. (-; s čÚfi) provo-
zovat podomní obchod 2. zasl. ob. ce-
stovat. toulat se: h. po světě 3. hovor. expr.
(s čÚfi) stále vykládat. rozšiřovat. připo­
mínat něco. stále obcházet s něčím: h.
s novinkou po městě
havajský příd. (Vl) hud. h-á kytara druh dže-
zové kytary s klouzavými. glissandově
znějícími t6ny (nazv. podle Havaje. sou-
ostroví v Tichém oceáně)
havana neskl., havano, -a s (Vl) 1. druh jem-
ných doutruM (nazv. podle Havany. hl.
města Kuby) 2. havana pap. označení ten-
kých hlazených papírů
havárie, -e ž (f < arab) 1. dopr. nehoda (auto-
mobilu. lodi. letadla ap.): utrpět h-ii 2.
mimořádnáudálost. při níž dochází k po-
škození stroje. zařízení n. k jiným ško-
dám: h. elektrárny, reaktoru; ropná h.
způsobila hromadný úhyn ryb
havarijní příd. 1. týkající se havárie. urče­
ný pro případ havárie 1. 2: h. pojištění
(vozidla); h. vyprošťovacíjednotka;horn.
h. plán; h. větrání; jad. fyz. h. ochrana za-
řízení pro detekci poruchy jaderného re-
aktoru 2. hrozící havárií, ohrožující bez-
pečnost: h. stav domu, fasády
havárka, -y ž hovor. a slang 1. havárie 2. spe-
héba
ciální vůz k odvlečení havarovaných vo-
zidel
havarovaný příd. postižený havárií: h-é
auto, letadlo
havarovat dok. utrpět havárii: auto h-lo
havelok, -u m (Vl) dlouhý pánský plášť bez
rukávů s pelerínkou (pojmenovaný po
britském generálu H. Havelockovi)
havíř, -e m (n) dělník zaměstnaný rubáním
rudy n. uhlí. horník; havířský příd. hor-
nický: h-á práce; h. kahanec
hazard, -u m (n < f < arab) 1. velmi riskantní
podnikání. jednání. jehož výsledek zá-
visí na šťastné náhodě: politický h.; vá-
lečný h.; pustit se do h-u; psych. strate-
gie lidského chování založená na uplat-
nění a preferenci rizikového rozhodo-
vání za současného potlačení regulují-
cího faktoru zodpovědnosti 2. hra. zvl.
karetní. jejíž výsledek je založen na
pouhé náhodě (nikoli na hráčské doved-
nosti): h. o velké peníze 3. výp. tech. ne-
žádoucí výstupní signál logického prv-
ku vzniklý nepřesnou synchronizací
mezi vstupními signály
hazardér, -a m (hazardérka, -y ž) (n < f <
arab) kdo jedná hazardně. kdo hazarduje:
nezodpovědný h.; hazardérský příd.: h-é
jednání
hazardérství, -í s hazardérské jednání
hazardní příd. (n < f < arab) 1. týkající se ko-
nání. podnikání. jehož výsledek záleží
pouze na náhodě: h. hry v nichž rozho-
duje výlučně náhoda. nikoli hráčská do-
vednost (někt. karetní hry. ruleta. kost-
ky); h. hráč 2. lehkomyslně odvážný.
riskantní; riskující: h. jednání; h. poli-
tik; hazardně přísl.: h. jednat; hazard-
nost, -i ž
hazardovat ned. (n < f < arab) (s čÚfi; čím; -) leh-
komyslně vydávat v nebezpečí. v sázku.
riskovat: h. se zdravím; h. se životem
hazuka, -y ž (n < 1) zasl. kutna: mnich v hnědé
h-ce
h. c. zkr. (I) honoris causa: doktorát h. c.
čestný doktorát; dr. h. c.
Be chem. zn. pro helium
headline [hedlajn] neskl. m (a) publ. titulek.
záhlaví. nadpis
hearing [hí-]. -u m(a) polil., publ. veřejné (par-
lamentní) slyšení růz. názorů znalců,
zpravodajů ap.
heat-set [hít] příd. (neskl.)(a)polygr. teplem tvr-
zený. název pro vlastnost někt. nových
tiskových barev, zejm. v tech. tisku ko-
toučovýmofsetem. tvořících po zaschnu-
tí na povrchu papíru tvrdý a lesklý ba-
revný film
heavy metal [hevi]. heavy m-u m(a) hud. styl
rockové hudby zdůrazňující co nejtvrd-
ší výraz. jednoduché a rázné instrumen-
tální rifty. zvl. pak zvukovou intenzitu;
heavymetalový příd.
héba, -Y. hébé neskl. ž (ř) zasl. kniŽ. číšnice
(podle bohyně Hebe z řec. mytologie.
kt. nalévala bohům na Olympu při hos-
tinách)

hebefrenie
hebefrenie [-ny-], -e ž (ř) med. psychické one-
mocnění patřící do okruhu chronických
schizofrenií
hebraikum, -ka s(Vl) h-a mno díla o hebrej-
skémjazyce, historii a kultuře
hebraista, -y m odborník v bebraistice
hebraistika [-ty-], -y ž (Vl) vědní obor za-
bývající se studiem hebrejského jazyka
a literatury
hebraistický [-ty-] příd. k hebraistika, k
hebraista
hebraizmus, -mu m (Vl) lingv. jazykový pr-
vek přejatý z hebrejštiny do jiného ja-
zyka n. podle hebrejštiny v něm vytvo-
řený
hec, -u m(n) ob. expr. 1. zábava, legrace: udě­
lal to Z hecu 2. hecování
heckelfon [hekl-], -u m (Vl + ř) hud. dechový
nástroj s dvojitým plátkem, barytono-
vý hoboj (nazv. podle svého vynálezce
W. Heckela)
hecovat ned. (n) ob. expr. (-; koho, 4. p.) 1. pod-
něcovat, povzbuzovat k něčemu (též
k sport. výkonu): h-ánífanoušků2. (pla-
ně, též ze zábavy) popouzet, dráždit: nic
si Z toho nedělej, on (tě) jen tak h-uje
hedenbergit, -u m (Vl) miner. zelený až čer­
ný jednoklonný nerost ze skupiny py-
roxenů, křemičitan vápníku a železa
(nazv. podle švéd. chemika L. Heden-
berga)
hedge [-dž], -e ž (a) ekon. burzovní akce
s úmyslem chránit svá aktiva vůči změ­
ně cen; hedgeový ·příd.: h. obchod
hédonik [-ny-], -a m (hédonička, -y ž) 1.
hédonista 2. kniž. rozkošník, požitkář;
hédonický příd.: filoz. h-á škola hédoniz-
mus 1
hédonista [-ny-], -y m (hédonistka, -y ž)
stoupenec filoz. hédonizmu, hédonik
hédonistický [-nysty-] příd. k hédonizmus,
k hédonista
hédonizmus [-ny-], -mu m (I < ř) 1. filoz.
směr v etice považující za cíl života do-
sahování slasti a rozkoš za nejvyšší dob-
ro, hédonická škola 2. ekon. směr v eko-
nomickém myšlení vycházející z před­
stavy, že hospodařící subjekt sleduje
v hospodářské činnosti zájem na dosa-
žení maxima požitků s minimálním vy-
naložením námahy
heft, -u m (n) zast. ob. 1. držadlo (např. u že-
hličky), násada 2. steh
heftlink, -a m (n) slang politický vězeň (za
nacizmu)
heftovat ned. (n) zast. ob. (co) sešívat (velkým,
pevným n. předběžným) stehem, steho-
vat
hegelián, -a m (hegeliánka, -y ž) (Vl) stou-
penec učení něm. filozofa G. W. F. He-
gela, hegelovec; hegeliánský příd.: h. sys-
tém
hegelianizmus [-ny-], hegelizmus, -mu m
(Vl) filozofieG. W. F. Hegela a jeho
stoupenců, hegeliánství, hegelovství
hegeliánství, -í s hegelianizmus
hegelovec, -vce m hegelián
284
hegelovský, řidč. heglovský příd. (Vl) filoz.
jsoucí podle něm. filozofa Hegela a jeho
stoupenců: h-á dialektika, metoda; h.
idealizmus; hegelovsky, řidč. heglovsky
přísl.
hegelovství, řidč. heglovství, -í s hege-
lianizmus: filoz. filozofický systém
G. W. F. Hegela o sebeuskutečňování
absolutna cestou dialektického vývoje
hegemon, -a m (ř) kniŽ. držitel vedoucího
postavení, nadvlády, moci, hegemonie:
úloha h-a
hegemonie [-ny-], -e ž (ř) vedoucí úloha a
postavení urč. společenské vrstvy, poli-
tické strany, státu aj.: boj o h-ii ve spo-
lečnosti; publ. dřívější h. Kanady v led-
ním hokeji vůdčí postavení, prvenství,
primát
hegemonista [-ny-], -y m kdo usiluje o he-
gemonii, představitel hegemonizmu
hegemonistický [-nysty-] příd. k hegemo-
nizmus, k hegemonista: h-á politika
hegemonizmus [-ny-], ~mu m (ř) polit. úsilí
o získání hegemonie, nadvlády urČ. stá-
tu n. skupiny států v něj. oblasti n. ve
světě vůbec: regionální, globální h.; boj
proti h-u v mezinárodních vztazích
t
heglovs- hegelovs-
heika, -y ž (jap) zahr. styl ikebany aranžující
květiny do vysokých váz
heimwehr[hajmvér], -um(n)hist. (po 1. svě­
tové válce v Rakousku) ozbrojený sbor
dobrovolníků zaměřený zvl. proti do-
mácímu revolučnímu hnutí
t
hejduk, hejducký hajduk
hejtman, -a m (n) 1. hist. náčelník, předsta­
vený, hodnostář s mocí vojenskou n. ci-
vilní: husitský h. správce, též náčelník
urč. druhu vojska; zemský h. (ve středo­
věku) správce země v době nepřítomnos­
ti panovníka; královský h. (od 16. stol.)
úředník zastupující královské zájmy u
městské samosprávy; krajský h. (od stře­
dověku) náčelník politické, vojenské,
finanční a soudní správy na území kraje
2. (okresní) h. (v českých zeuúch do r.
1945) státní úředník stojící v čele okres-
ní polit. správy 3. voj. v někt. armádách
hodnost na stupni velitele roty n. bate-
rie; hejtmanský příd.
hejtmanství, -í s (dř.) 1. hodnost, úřad
hejtmana 2. správní obvod spravovaný
hejtmanem: okresní h. 3. budova správ-
ního úřadu, v jehož čele je hejtman
hek, -u m (n) slang pár hnízdících klecních
ptáků: kanárčí h.
hekatomba, -y ž (ř) 1. (ve st. Řecku) hro-
madná krvavá oběť (pův. sta dobytčat)
2. kniŽ. velká hromadná oběť vůbec, zvl.
na lidských životech: krvavé h-y války
hektar, -u m (ř + I) jednotka plošného roz-
sahu pro běžná udávání výměry pozem-
ků (l00 arů), zn. ha; hektarový příd.:
zeměd. h. výnos množství sklizené plodi-
ny z 1 hektaru plochy
hektický [-ty-] příd. (f < ř) kniž. 1. souchoti-
nářský, (vnějším vzhledem) chorobný:
helenizovat
h-á červeň ohraničenáčerveň tváří, zvl.
při pokročilejší tuberkulóze; h-á dívka
2. horečně až chorobně vzrušený; ho-
rečně činný, překotný: h-é vzrušení;
h-á aktivita; hekticky přísl.: h. červené
tváře
hektik [-ty-], -a m (ř) řidč. kniŽ. souchotinář
hekto- (ř) v slož. první část s význ. 1. sto 2. vy-
jadřující 10 2násobek základní fyzikální
jednotky, zn. h
hektograf, -u m (ř) tech. starší jednoduchý
přístroj pro rozmnožování hektografií
hektografie, -e ž (ř) tech. starší rozmnožo-
vací technika, při níž se tlustá vrstva
anilinové barvy nanesená na papír pře­
nášela na desku opatřenou želatinogly-
cerinovou vrstvou, kt. se nasytila bar-
vivem a z níž se pak tisklo; hektogra-
fický příd.: h. otisk; h. papír; hektogra-
ficky přísl.: h. rozmnožovat (texty)
hektografovat ned. i dok. (co) rozmnožovat,
rozmnožit hektografem
hektokotyl, -u m (ř) zool. jedno n. dvě rame-
na samců dvoužábrých hlavonožců spe-
cializovaná na přenos spermií k pohlav-
nímu otvoru samice v plášťové dutině
hektolitr, -u m (ř) jednotka měření kapalin
a sypkých látek (100 litrů), zn. hl; hek-
tolitrový příd.: h. sud; zeměd. h-á hmot-
nosthmotnost 1 hl semen vyjádřená v ki-
logramech, objemová hmotnost
hektometrovm'k, -u m (ř) žel. traťová značka
(patník) označující stometrové úseky tra-
ti
hektopascal [-kal], -u m (ř + Vl) fyz. jednot-
ka tlaku, 10 2 pascalů, zn. hPa
heladský, helladský příd. (Vl) týkající se He-
lady, starověkého Řecka: hist. h-á kultu-
ra krétsko-mykénská kultura
heldentát, -u m(n) expr., zprav. iron. (válečný)
hrdinský čin, zvl. v propagandistickém
vylíčení, podání
helénista [-ny-], -y m (helénistka, -y ž) (Vl)
1. znalec n. milovník střec. jazyka a
střec. kultury 2. hist. (kolem začátku
n.l.) Žid mluvící řecky
helénistický [-nysty-] příd. k helénizmus,
k helénista: h-é umění
helenizace [-ny-], -e ž (Vl) podléhání, pod-
lehnutí helénskému (řec.) vlivu, heleni-
zování: h. země; h. křesťanství
helénizmus [-ny-], -mu m (Vl) 1. hist. kul-
turní období starověku (počínající vý-
pravami Alexandra Velikého), v němž
došlo k rozšíření ant. řec. kultury a ci-
vilizace na oblasti vých. Středomoří,
Předního východu, Černomoří, již. Itá-
lie aj. a k její syntéze s místními tradi-
cemi 2. řidč. helénistická kultura, filozo-
fie; vzdělání touto kulturou n. záliba v
ní, helénství 3. lingv. jazykový prvek pře­
jatý ze staré řečtiny do jiného jazyka n.
podle staré řečtiny v něm utvořený, gré-
cizmus
helenizovat [-ny-] ned. i dok. (Vl) (co) dodá-
vat, dodat řeckého rázu něčemu, pořeč­
ťovat, pořečtit: h. asijské pobřeží; hele-
helénofil
nizovat se ned. i dok. nabývat, nabýt řec.
rázu: Řím se h-al .
helénofil, -a m(Vl + ř) řidč. milovník st. Řeků
a střec. kultury; helénofilský příd.
helénský příd.(VJ) týkající se Helénů, st. Řeků,
řecký: h-á vzdělanost; helénsky přísl.
helénství, -í s helénská kultura, filozofie a
vzdělání touto kulturou a záliba v ní,
helénizmus 2
helfnout dok. (n) ob. a slang (komu; -) pomoci
(zvl. při práci): my ti h-nem; potřebuje­
me h.
héliaiá [-ajá] neskl. ž(ř) hist. nejvyšší lid. soud
ve st. Athénách, z něhož se před říze­
ním vybíral losem soudcovský sbor
heliakický příd. (ř) astro h. východ den, kdy
lze poprvé během roku spatřit danou
hvězdu před východem Slunce na ranní
obloze; h. západ den, kdy lze naposled
během roku spatřit danou hvězdu po
západu Slunce na večerní obloze
heliant, -u m (ř) zahr., zeměd. jednoletá bylina
rodu Helianthus s velkými žlutými úbo-
ry, pěstovaná jako olejnina a krmivo, slu-
nečnice
heligonka -\.. helikonka
helikon, -u m (ř) hud. dechový žesťový ná-
trubkový nástroj, uŽív. zvl. v dechové
hudbě, kontrabasová tuba svinutá do
oválu; helikonový příd.
helikonista [-ny-], -y m hráč na helikon
helikonka, heligonka, -y ž (ř) hovor. a slang
tahací harmonika mající pouze diato-
nickou řadu tónů pro pravou ruku a pro
levou jen několik akordů, diatonická
harmonika
t
helikonový helikon
helikoplán, -u m(ř + I) let. letadlo, kt. je kom-
binací vrtulm1ru a letounu s pevnou nos-
nou plochou
helikoport -\.. heliport
helikoptéra, -y ž (f < ř) let. aerodyn s otáči­
vými nosnými plochami poháněnými
motorem, schopný přistávat i startovat
kolmo, vrtulník
heling, -u m (n) lod. mírně skloněná plocha
v loděnici sloužící ke spouštění lodí na
vodu i k jejich vytahování k opravě ap.,
lodní výtah
helio- (ř) vslož. první část s význ. slunce, sluneč­
ní
heliocentrizmus, -mu m (ř + I) astro heliocen-
trický názor; heliocentrický příd. (ř + I)
odb. vztažený na střed Slunce: h. názor
pokládající Slunce za střed vesmíru
(v protikladu ke geocentrický); h-á svě­
tová soustava (Koperníkova) pokláda-
jící za střed planetární soustavy Slunce,
kolem něhož obíhají planety a ostatní tě­
lesa sluneční soustavy; h-á dráha, polo-
ha, rychlost; h-é souřadnice souřadni­
cový systém se středem ve Slunci
heliodor, -u m (ř) miner. vzácná žlutá až žlu-
tozelená drahokamová odrůda berylu,
tzv. zlatý beryl
helioenergetika [-ty-], -y ž (ř) heliotechni-
ka 1
285
heliofilní příd. (ř) odb. světlomilný, slunomil-
ný, sciofobní: bot. h. rostliny rostoucí na
plně osvětlených,nezastíněnýchmístech
(např. vysokohorské rostliny); zool. h. živo-
čichové aktivní v době slunečního svitu
heliofobní příd. (ř) odb. stínomi1ný, sciofilní:
bot. h. rostliny rostoucí na zastíněných
místech; zool. h. živočichové unikající
před slunečním zářením do stínu (např.
škvor)
heliofyt, -u m (ř) bot. světlomilná rostlina
heliogeofyzik.a, -y ž (ř) astr., geof. obor zabý-
vající se vlivy Slunce na Zemi souvise-
jícími se sluneční aktivitou (např. geo-
magnetickými bouřemi, polárními zá-
řemi, ionosférou a jejími poruchami,
změnami kosmického záření ap.); he-
liogeofyzikální příd.
heliograf, -u m (ř) astro 1. přístroj k měření
doby slunečnílIo svitu za den, slunoměr
2. dalekohled k fotografování sluneční
fotosféry; heliografický příd.: astro h-é
souřadnice souřadnicový systém na po-
vrchu Slunce; h-á šířka, délka udávají-
cí polohu na Slunci
heliogravura, -y ž (ř + f) polygr. fotomecha-
nický způsob přenesení polotónového
diapozitivního obrazu pigmentovou ko-
pií na měděnou desku, fotogravura; he-
liogravurní příd.: h. tisk
heliolatrie, -e ž (ř) odb., náb. uctívání Slunce
heliometr, -u m (ř) astr. starší dalekohled
k přesnému měření malých vzdálenos-
tí na obloze, např. složek dvojhvězdy
helion, -u m (ř) jad. fyz. jádra helia vysílaná
při radioaktivním rozpadu těžkých jader
n. vyrobená urychlením heliových ion-
tů, částice alfa; helionový příd.
heliosféra, -y ž (ř) meteor. vrstva zemské io-
nosféry, ve kt. převažují atomy a ionty
helia (s hustotou kolem 1010 částic v cm')
helioskop, -u m (ř) astro okulár dalekohledu
umožňující přímé pozorování Slunce
okem tím, že zeslabuje světlo, heliosko-
pický okulár; helioskopický příd.: astro h.
okulár
heliostat, -u m (ř) astro celostat
heliotechnika [-nyc], -y ž (ř) 1. obor zabý-
vající se možnostmi zachycování sluneč­
ní energie dopadající na Zemi a jejím
praktickým využitím (např. k vytápění
ap.), helioenergetika, solární technika 2.
zařízení pro zachycování a využití slu-
neční energie; heliotechnický příd.: h-é
zařízení
helioterapie, -e ž (ř) med. léčba slunečním
zářením, slunečními paprsky; heliotera·
peutický [-ty-] příd.
heliotrop, -u m (ř) 1. geod. zrcadlový pří­
stroj vrhající sluneční paprsky daným
směrem na velkou vzdálenost 2. miner.
zelená odrůda chalcedonu n. jaspisu s
hnědočervenými skvrnami, ozdobný ká-
men 3. zahr. nízká rostlina z rodu Helio-
tropium s fialovými, často vanilkově
vonnými květy v okolících, otočník pe-
ruánský; heliotropový příd.
heloplankton
heliotropin, -u m (ř) chem. aromatický alde-
hyd obsažený v někt. rostlinách, uŽív. ve
voňavkářství, piperonal
heliotropizmus, -mu m (ř) bol. orientovaný
pohyb rostlin ve směru n. proti směru
podráždění slunečním zářením; helio-
tropický příd.: h-é pohyby (rostlin)
t
heliotropový heliotrop
heliový ..j.. helium
heliport, helikoport, -u m (ř + a) lel. letiště
pro vrtulm'ky
helitron, -u m (um) eltech. generátor signálu
pro velmi krátké vlny
helium [hé-], -ia s (ř) chem. prvek ze skupiny
inertních plynů, pouŽív. např. k plnění
balonů, zn. He; heliový příd.: tech.
h-á výbojka plněná heliem; h-á turbí-
na plynová turbína s heliem obíhajícím
v uzavřeném okruhu jako pracovní lát-
kou; astro h-á hvězda s abnormálně vyso-
kým obsahem helia
helm, -u m(n) (v heraldice) stylizovaná pří­
lba umístěná ve znaku nad štítem
helma, -y ž (n) ochrana hlavy pro speciální
úkoly, phlba: kovová, laminátová h.;
vojenská, požárnická, motoristická h.;
tropická h. ; přen. věc podobná helmě: (ka-
deřnická) h. zařízení k sušení vlasů, su-
šák; helmový příd.
helmbrechtm'k, -a m (helmbrechtnice, -e
ž) (nVJ) zast. hanl. záletník
helmbrechtný příd. (nVI) zasl. hanl. záletný,
nepočestný: h-á panna nevěstka
helmice, -e ž (n) řidč. helma
helmint, -a m (ř) h-i zast. zool. červi; med., vel.
cizopasní bezobratlí živočichové (zvl.
motolice, hlístice a vrtejši)
helmintofauna, -y ž (ř + I) 1. zool. soubor
druhů růz. tříd i kmenů obývajících urč.
území, vyznačujících se červovitým
tvarem těla 2. (v parazitologii) soubor
cizopasných helmintů urč. hostitele: h.
kUTa domádho
helmintolog, -a m (helmintoložka, -y ž)
odborník v helmintologii
helmintologický příd. k helmintologie,
k helmintolog
helmintologie, -e ž (ř) obor zoologie zabý-
vající se studiem parazitických červů
helmintosporióza, -y ž (ř) zeměd. onemocnění
rostlin působené houbami z rodu Hel-
minthosporium, projevující se hnědými
skvrnami na listech, zejm. u máku a trav
včetně obilovin
helmintóza, -y ž (ř) med., vet. parazitární one-
mocnění člověka a živočichů vyvolané
helminty; helmintózDÍ příd.
helmovka, -y ž (n) bol. světle fialová houba
rodu Mycena s drobnými plodnicemi a s
tenkým, lámavým třeněm (nohou)
helmový t helma
helofyt, -u m (ř) bot. h-y bažinaté rostliny, je-
jichž kořeny n. oddenek zakořeňují v bah-
nitém dně mělkých vod ajejichž stonek s
listy a květy prorůstá nad hladinu
heloplankton, -u m (ř) bol. plankton zcela
mělkých vod, bažin, kaluží, rybníků
hélót
hélót, -a, řidč. hélóta, -y m (ř) hist. bezprávný
a nesvobodný zemědělec ve starověké
Lakonii a Messenii v otrockém postave-
ní vůči Sparťanům; přen. kniŽ. člověk bez
práv, otrok vůbec; hélótský příd.; hélót-
ství, -í s hélótizmus 1
hélótizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. hist. a kniŽ. po-
stavení hélóta, hélótství 2. bot. soužití,
symbióza hub a řas ve stélkách lišejníků
helvet, -a m (helvetka, -y ž) (Vl) 1. náb. re-
formovaný evangelík, kalvinista 2. též
helvít zast. (za protireformace) nekatolík
helvetský příd. 1. týkající se helvetů: h-é
vyznání kalvínské; hist. h-á republika
státní útvar na švýcarském území
(1798-1803) po vstupu revolučních
franc. vojsk 2. též helvítský zast. (za pro-
tireformace) nekatolický: h-é knížky
helvín, -u m (ř) miner. vzácný krychlový ne-
rost křemičitan manganatý s příměsí že-
leza, zinku a beryllia,k jehož výrobě
býval používán
hem, -u m (ř) biochem. složka krevního barvi-
va (hemoglobinu) s dvojmocným železem
hema- (ř) v slož. první část s význ. krev, krevní
hemaglutinace [-ty-], -e ž (ř+ I) med. shlu-
kování červených krvinek
hemalopie, -e ž (ř) med. krvácení do oka
hemangioblastom, -u m (ř) med. maligní ná-
dor z krevních cév
hemangioendoteliom, -u m (ř) med. malig-
ní nádor z endotelu krevních cév
hemangiom, -u m (ř) med. benigní nádor
z krevních cév vyskytující se v kůži jako
červenavá skvrna (tzv. oheň)
hemangiosarkom, -u m (ř) med. maligní ná-
dor z krevních cév
hemantus, -tu m (ř) bot. cibulovitá rostlina
rodu Haemanthus, s přízemními listy a
s červenými i bílými květy v okolíku na
dlouhém stonku, pěstovaná jako okras-
ná pokojová květina, krvokvět
hemateméza, -y ž (ř) med. zvracení čerstvé,
sražené, popř. natrávené krve, vyskytu-
jící se u někt. onemocnění jícnu, žalud-
ku n. dvanáctníku
hematin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biol. skupina
krevního barviva (hemoglobinu); hema-
tinový příd.
hematit [-ty-], -u m (ř) 1. miner. modravě šedý
až černý, v agregátech červený klenco-
vý nerost z řady korundu, krevel, oxid
železitý 2. hut. slévárenské surové žele-
zo se zvl. malým obsahem fosforu, uží-
vané na odlitky vystavené vyšším te-
plotám; hematitový příd.
hemato- (ř) v slož. první část s význ. krev, krev-
ní; J. též hemo-
hematofág, -a m (ř) zool. cizopasník sající
krev jiných organizmů (např. komáři,
ovádi, klíšťata); hematofágní příd.
hematogen, -u m (ř) potr. posilující prostře­
dek připravený z krve jatečných zvířat:
tekutý, tuhý, dětský h.
hematogenní příd. (ř) med. vyskytující se
v krvi; vzniklý krevní cestou: h. meta-
stáza
286
hematokrlt, -u m (ř) biol. podíl hustoty bu-
něčných částí krve a krevní plazmy, vy-
jádřený v % celkového objemu krve
hematolog, -a m (hematoložka, -y ž) med.
odborník v hematologii
hematologický příd. k hematologie, k he-
matolog
hematologie, -e ž (ř) lékařský obor zabývají-
cí se složením, funkcí, chorobami a léče­
ním krve a orgánů krvetvorné soustavy
hematom, -u m (ř) med. krevní výron pod kůží
n. ve tkáních, krevní podlitina, modřina
hematomyelie, -e ž (ř) med. krvácení do rni-
chy
hematopoéza, -y ž (ř) biol. tvorba červené­
ho krevního barviva, červených krvinek,
krvetvorba; hematopoetický [-ty-] příd.
biol. krvetvorný: h-éfaktory
hematoxylin, -u m (ř) biochem. organické bar-
vivo uŽív. k barvení buněčných jader
v histologických preparátech; hemato-
xylinový příd.
hematurie, -e ž (ř) med. příměs krve v moči
(při někt. onemocněních močového
ústrojí a ledvin)
hemeralopie, -e ž (ř) med. špatné vidění za
šera, šeroslepost (op. nyktalopie)
hemero6lní příd. (ř) ekol. provázející člově­
ka, antropofilní: h. druhy (rostlin, živo-
čichU)
hemeroidy, hemeroidní ,j,. hemoroidy
hemi- (ř) vslož. první část s význ. půl, polo-, po-
lovina
hemiachromatopsie, -e ž (ř) med. ztráta
schopnosti rozlišovat někt. barvy v po-
lovině zorného pole
hemianestezie, -e ž (ř) med. necitlivost n.
znecitlivění jedné poloviny těla (pravé
n. levé)
hemianopsie, -e ž (ř) med. defekt v zorném
poli oka, způsobený např. nádorem hy-
pofýzy, popř. z cévních příčin
hemiatrofie, -e ž (ř) med. zmenšování, úby-
tek tkání v jedné polovině urč. části těla
(např. obličeje)
hemicelulóza, -y ž (ř + I) chem. h-y poly-
sacharidy růz. složení nerozpustné ve
vodě, součást buněčných stěn rostlin
hemidetrit, -u m (ř) geol. houbovitá černo­
šedá hmota tmelící fosilní dřeva; hemi-
detritický [-ty-] příd.: h-é uhlí
hemiedr, -u m (ř) miner. krystal mající jen
polovinu ploch příslušného plnotvaru,
polotvar
hemiedrie, -e ž (ř) miner. vlastnost krystalů
majících jen polovinu ploch příslušné­
ho plnotvaru, polotvámost; hemiedric-
ký příd. miner. polotvámý
hemifáze, -e ž (ř) geol. stupeň prouhelnění
(nejméně prouhelněných) hnědých uhlí
hemikaryon, -u m (ř) biol. jádro s polovič­
ním počtem chromozomů
hemikranie [-ny-], -e ž (ř) med. 1. záchvato-
vitá bolest jedné poloviny hlavy, migré-
na 2. vrozené nedokonalé vytvoření le-
beční klenby
hemikryptofyt, -u m (ř) bot. životní forma
hemofilie
rostlin zahrnující vytrvalé byliny s ob-
novovacími pupeny, přetrvávajícími ne-
příznivé období na trvalých orgánech při
povrchu půdy
hemikrystalický příd. (ř) geol. tvořený jak
krystalickými součástkami, tak sklovitě
ztuhlou hmotou, hypokrystalický: h-é
struktury
hemimorfie, -e ž (ř) miner. V někt. krystalo-
vých soustavách jev záležející ve zvlášt-
ním postavení jedné z rovin souměrnosti
a k ní příslušné kolmé osy souměrnos­
ti, různopolámost; hemimorfní, hemi-
morfický příd.
hemimorfit, -u m (ř) miner. kosočtverečný
nerost vyskytující se v agregátech v zin-
kových rudách, monohydrát křemičita­
nu zinečnatého, kalarnin křemičitý
hemin, -u m (ř) biochem. složka krevního bar-
viva s trojmocným železem
hemiparazit, -a m (ř) biol. poloparazit 1. bot.
rostlina získávající od svého hostitele jen
někt. látky, např. vodu a soli 2. zool. živo-
čich cizopasící pouze v někt. vývojových
stadiích, periodický parazit; hemipara-
zitní příd.
hemiparéza, -y ž (ř) med. částečné ochrnutí
poloviny těla způsobené někt. neurolo-
gickými nemocemi, krvácením do moz-
ku, nádorem aj.
hemiplegie, -e ž (ř) med. obrna jedné polovi-
ny těla způsobenáněkt. neurologickými
nemocemi, krvácením do mozku, trall-
matem, zánětem aj.; hemiplegický příd.
hemisféra, -y ž (ř) kniŽ. aodb. polokoule (např.
země, oblohy): anat. h-y polokoule kon-
cového mozku obratlovců: pravá a levá
h. mozková, mozečková; hemisférový,
hemisférický příd.
hemistich [-ty-], -u m (ř) liter. jeden ze dvou
úseků verše rozděleného střední diere-
zí, poloverš
hemixylit, -u m (ř) geol. nejméně zuhelnatělý
druh hnědého uhlí, dřevitého vzhledu, s
velkým obsahem vody, lignit; hemixyli-
tický [-ty-] příd.: h-é uhlí lignitické
hemo- (ř) v slož. první část s význ. krev, krevní;
i též hemato-
hemoblastom, -u m (ř) med. nádor z krve-
tvorné tkáně
hemoblastóza, -y ž (ř) med. nádorové buje-
ní z krvetvorné tkáně (s neohraničeným
šířením)
hemocefalus, -lu m (ř) med. nahromadění,
výron krve v mozkových komorách
hemocyanin [-ny- i -ný-], -u m (ř) biochem.
(u korýšů a měkkýšů) krevní modré bar-
vivo obsahující měď
hemofd, -u m (ř) biol. gramnegativní, fakul-
tativně anaerobní tyčinkovitá bakterie,
jejíž růz. druhy jsou původci onemoc-
nění horních dýchacích cest, endokardi-
tidy, měkkého vředu aj.
hemofdie, -e ž (ř) med. dědičná krvácivost
projevující se neztišitelným krvácením i
z nepatrné rány; hemofdní, hemofilic-
ký příd.
hemoftalmus
hemoftalmus, -mu m (ř) med. krevní výron
v oku
hemoglobin, -u m (ř + I) biochem. krevní bar-
vivo tvořené globinem a hemem, sou-
část červených krvinek, uskutečňující
přenos kyslíku; hemoglobinový příd.
hemoglobinopatie [-ty-], -e ž (ř+ I +ř) med.
krevní onemocnění charakterizované
odchylnou skladbou a funkcí hemoglo-
binu, projevující se nejčastěji anémií
hemoglobinurie, -e ž (ř + I + ř) med. přítom­
nost hemoglobinu v moči
hemogram, -u m (ř) med. určení druhu a po-
čtu krvinek periferní krve, krevní ob-
raz
hemochrom, -u m (ř) biochem. h-y nejdůle­
žitější součást krve uplatňující se při
přenášení kyslíku do tkání, krevní bar-
vivo
hemochromatóza, -y ž (ř) med. onemocně­
ní z poruchy vstřebávání železa v orgá-
nech, hl. v játrech a ve slinivce břišní,
kde vede k zmnožení vaziva (cirhóze),
pigmentová cirhóza
hemokoagulace, -e ž (ř + I) fyziol. proces, při
kt. krev, jakmile se dostane mimo cévy,
rychle přechází z tekutého do poloteku-
tého stavu, srážení krve
hemokultura, -y ž (ř + I) med. kultivace mi-
krobů z odebrané krve k určení diagnó-
zy a vhodné léčby
hemolymfa, -y ž (ř) biol. tělní tekutina bez-
obratlých živočichů, např. hmyzu, spo-
jující funkci rnizy a krve, krvorniza
hemolýza, -y ž (ř) med. rozpad červených
krvinek provázený uvolněním hemoglo-
binu; hemolytický [-ty-] příd.: med. h-á
žloutenka, h-á anémie onemocnění cha-
rakterizovaná zvýšeným rozpadem čer­
vených krvinek
hemolyzin, -u m (ř) biochem. protilátka roz-
pouštějící červené krvinky
hemometr, -u m (ř) med. přístroj k určování
koncentrace hemoglobinu v červených
krvinkách
hemoperfuze, -e ž (ř + I) med. průtok krve
prostředím zbavujícím ji toxických lá-
tek (např. při někt. otravách prostředím
aktivního uhlí)
hemoperitoneum, -ea s (ř + I) med. krváce-
ní do dutiny břišní
hemoptoe, -e ž (ř) med. vykašlávání krve
z plic jako chorobný příznak, chrlení
krve, hemoptýza
hemoptýza, -y ž (ř) med. hemoptoe
hemoragie, -e ž (ř) med. výstup krve z cév,
krvácení; hemoragický příd.: med. h. vý-
potek s příměsí krve; h-é horečky viro-
vé onemocnění přenášené klíšťaty
hemoroidy, hovor. hemeroidy, -ů m pornu. (ř)
med. uzlovité žilní rozšířeniny v oblasti
konečníku, vznikající zejm. při sedavém
zaměstnání, chronické zácpě ap., tzv. zla-
tá žíla; hemoroidní, hovor. hemeroidní
příd.: h. potíže
hemosporidióza [-dy-], -y ž (ř) vet. těžké
onemocnění zejm. domácích zvířat způ-
287
sobené cizopasnými krevními prVoky
vyvolávajícími anémii
hemostatikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo lék
zastavující krvácení, hemostyptikuni
hemostatický [-ty-] příd. (ř) med., farmo zasta-
vující krvácení: h. prostředek; h. účinek
hemostáza, -y ž (ž) med. zástava krvácení
hemostyptikum [-ty-], -ka s (ř) med., farmo
hemostatikum
hemostyptický [-ty-] příd. (ř) med., farmo za-
stavující krvácení: h-á droga; h. účinek
hemotoxin, -u m (ř) med. jed způsobujícíroz-
klad červených krvinek
hempšírka, -y ž (Vl) zeměd. plemeno hamp-
shirských (červených) slepic
hena, -y ž (arab) zbož. oranžové až červené
barvivo z listů a mladých výhonků tro-
pického stromu Lawsonia inermis, po-
užívané k barvení vlasů a zejm. texti-
lií
hendekasylab, -u m (ř) liter. jedenáctislabič­
ný verš: alkajský, sapfický h.
hendiadys [-dya-] ueskl. s (ř) liter. vyjádření
složeného pojmu dvěma souznačnými
slovy souřadně spojenými (např. kdo z
Beskyd a Z hor, tj. z beskydských hor)
hendikep, hendikep- i handicap, handi-
cap-
henequen [-nykven], -u m (šp < indián) zbož.
pevná, drátovitá, elastická vlákna z listů
agáve, pouŽív. hl. k výr. provazů
henleinovec [-laj-], -vce m (Vl) hist. přísluš­
ník n. stoupenec Sudetoněmecké strany
v ČSR (v 1. 1933-1938), založené a ve-
dené K. Henleinem
henleinovský [-laj-] příd. týkající se hnutí a
činnosti henleinovců: h-á strana; h. puč
hennin [enen], -u m(f) (v 15. stol.) dámská
pokrývka hlavy ve tvaru vysokého kor-
noutu potaženého drahocennými látka-
mi, na zadní straně se splývavým prů­
hledným závojem
henry neskl. m(Vl) fyz. jednotka indukčnosti,
zn. H (nazv. podle amer. fyzika J. Hen-
ryho)
henryovka, -y ž (Vl) hist. voj. vojenská opa-
kovačka, ruční jednohlavňová zbraň
(nazv. podle Američana Henryho)
heparin, -u m (ř) biochem. přirozený polysa-
charid zabraňující srážení krve, obsa-
žený v játrech i v jiných tkáních; hepa-
rinový příd.
hepatický [-ty-] příd. (ř) auat., med. jaterní
hepatikum [-ty-], -kas (ř}med., farmo h-kalát-
ky uŽív. při poškození jater
hepatitida [-tyty- i -tytý-J, hepatitis [-tyty-],
-titidy ž (ř) med. zánět jater: infekční, sé-
rová h.
hepatizace [-ty-], -e ž (ř) med. změna plicní
tkáně při lalokovém zánětu plic, při
němž tkáň dostává vzhled jater
hepato- (ř) v slož. první část svýzn. játra, jaterní
hepatodystrofie, -e ž (ř) med. odumření ja-
terní tkáně z růz. příčin, dystrofie jater
hepatologie, -e ž (ř) lékařský obor zabývají-
cí se studiem jater a jaterních onemoc-
nění
herberk
hepatomegalie, -e ž (ř) med. chorobné zvět­
šeníjater
hepatopankreas, -atu m (ř) zool. žláza trávi-
cího ústrojí někt. bezobratlých živočichů
produkující trávicí enzymy a sloužící
k ukládání zásobních látek, játrosliniv-
ka
hepta- (ř) v slož. první část s význ. sedm, sedmi-
heptaedr [-ae-], -u m (ř) mat. sedmistěn
heptagon, -u m (ř) mat. sedmiúhelník
heptal, -u m (ř) eltech. konstrukce elektro-
nek se sedmi dotykovými kolíky v talí-
řové patce
heptalin, -u m (ř) chem., motor. druh paliva do
výbušných motorů
heptametr, -u m (ř) liter. sedmistopý verš
heptan, -u m (ř) chem. nasycený uhlovodík
o sedmi atomech uhlíku, obsažený v naf-
tě; heptanový příd.
heptarchie, -e ž (ř) hist. raněstředověké ob-
dobí v Anglii, v němž vznikala anglo-
saská království, počtem kolísající (nazv.
podle sedmi nejvýznamnějších), vláda
sedmi, sedmivládí
hepten, -u m (ř) chem. nenasycený uhlovo-
dík se sedmi atomy uhlíku
heptoda, -y ž (ř) eltech. vakuová elektronka
se sedmi elektrodami; heetodový příd.
héraion, -u m (Vl) náb. (ve st. Recku) svaty-
ně zasvěcená bohyni Héře, manželce
Diově
herakles, -kla m (Vl) kniž., expr. mohutný, sil-
ný člověk, silák (podle hrdiny řec. my-
tologie Herakla); - ,j,. též herkules
heraklit, -u m (Vl + ř) stav. izolační dřevo­
vláknitá deska z dřevěných hoblovaček
a cementu, uŽív. na stěny, výplně ap.;
heraklitový příd.: h-é desky
heraldik [-dy-], -a m odborník v heraldice
heraldika [-dy-], -y ž (f < germ) 1. jedna
z pomocných věd hist. zkoumající a
hodnotící znaky (erby) jako hist, pra-
meny 2. umění tvořit znaky podle he-
raldických pravidel; heraldický příd.:
h-é barvy, kovy uŽív. při výplni štítové-
ho pole; h. lev vyskytující se ve znaku;
heraldicky přís!.: h. přesné vyobrazení
herba, -y ž (I) odb. (celá) rostlina; sušená
léčivá rostlina
herbárium, -ia s (I) zast. herbář
herbartista [-ty-], -y, herbartovec, -vce m
stoupenec herbartizmu
herbartlzmus [-ty-], -mu m (Vl) filoz., ped.,
psych., est. směr vycházející z učení něm.
myslitele J. F. Herbarta, spočívající v
přesvědčení, že k pěstění intelektu je
třeba přesně stanoveného a striktně do-
držovaného schématu školní výuky,
mající významné postavení v rak. a čes.
školství v 2. pol. 19. stol.
herbář, -e m (I) 1. sbírka sušených liso-
vaných rostlin, zprav. k bot. studiu 2.
(kdysi) kniha o léčivých rostlinách; farmo
soupis rostlin z hlediska jejich léčivosti,
bylinář, rostlinář
herberk, -Um(n} 1. (ve středověku) cechovní
útulek pro vandrovní tovaryše, cechov-
herbicid
chovní hospoda 2. hist. voj. vojenské stálé
n. zimní ležení v době míru (až do
18. stol.) 3. (v něm. prostředí) student-
ská, mládežnická turistická noclehárna 4.
ob. hanl. špatná, mizerná noclehárna, špat-
ný útulek, brloh 5. ob. expr. nepořádek (v
bytě ap.)
herbicid, -u m (I) odb. h-y chem. přípravky
k hubení nežádoucí vegetace (plevelů)
postřikem n. poprášením
herbicidní příd. (I) hubící, ničící plevel: h.
prostředky; h. účinek
herbikolní příd. (I) zaol. h. živočich žijící na
zelených rostlinách sloužících mu jako
potrava n. úkryt
herbivor, -a m(I) zaol. býložravý, herbivorní
živočich, býložravec
herbivorní příd. (I) zaol. živící se výhradně
rostlinami, zejm. bylinami a trávami,
býložravý: h. živočich
herbóza, -y ž (I) bot., ekol. rostlinná formace,
v níž převládají traviny a širokolisté by-
liny a kde se neuplatňují dřeviny
here, -e m (n) karet. slang h-e karty červené
barvy, srdce; hercový příd.: h-é eso srd-
cové
hercok, -a m(n) zast. vévoda, kníže
hercynidy [-ny-], -ů m mno (Vl) geol. pohoří
vzniklá za hercynského vrásnění
hercynit [-ny-], -u m (Vl) miner. krychlový
nerost, oxid hlim1ru a železa ze skupiny
spinelů
hercynský příd. (Vl) geogr. h-á oblast území
ve střední Evropě pův. zalesněné listna-
tými, smíšenými ajehličnatými lesy (ant.
autory označované jako Hercynia silva)
a tvořené druhově jednotvárnější květe­
nou; bot. h-á květena v této oblasti; geol.
h-é vrásněníhorotvorný přechod v mlad-
ších prvohorách v Evropě na sev. od Du-
naje, variské vrásnění
heredita [-dy-], -y ž (I) biol. dědičnost; he-
reditámí příd. blol. dědičný: h. zvyk, zatí-
žení
heretik [-ty-], -a m (ř) kdo se dopouští here-
ze, kacíř; heretický příd. kacířský: h-é
směry; hereticky přísl.
hereze, -e ž (ř) 1. (v křesťanských náb.) od-
chylky od oficiální círk. doktríny v ob-
lasti učení a kultu, kacířství 2. kniž. za-
stávání názorů odchylných od oficiál-
ních, vládnoucích v politice, v umění aj.
hergot citosl. (n) zaklení (panebože)
heritabilita, -y ž(l) gen. stupeň genetické de-
terminace variability znaku, dědivost
herkogamie, -e ž (ř) bot. umístění tyčinek a
pestíků v květu tak, že je znemožněno
samoopylení
herkules, -la m (Vl) 1. expr. mohutný, silný
člověk, silák (nazv. podle Herkula, lat.
názvu střec. Herakla) 2. zaol. brouk rodu
Dynastes žijící v tropické Střední Ame-
rice, jeden z největších na světě
herkulovský, herkuleský, řidč. herkulský
příd. expr. velmi silný, mohutný (jako Her-
kules)
herma, -y ž (Vl) výtv., archit. hermovka
288
hermafrodit [-dy-], -a m (Vl) biol. organiz-
mus, jedinec se znaky obou pohlaví, an-
drogyn (podle řec. mytického Hermafro-
dita, syna boha Herma a Afrodity)
hermafroditický [-dyty-], hermafroditní
příd. (Vl) biol. dvojpohlavní, obojpohlav-
ní, bisexuální: h. organizmus, jedinec;
h-ické kolonie buněk; bot. h-ní květy ma-
jící tyčinky i pestíky; hermafroditicky
přísl.
hermafroditizmus [-dyty-], -mu m (Vl) 1.
biol. výskyt samčích i samičích pohlav-
ních orgánů u téhož jedince, androgynie,
obojetnictví, obojpohlavnost 2. med.
vzácná anomálie gonád (pohlavních
žláz), při kt. se vyskytují současně var-
lata i vaječníky u téhož jedince, (pohlav-
ní) obojetnost
hermandada [er-], -y ž{šp) hist. městský spo-
lek ve středověkém Španělsku hájící bez-
pečnost poutnických cest a podporující
krále proti šlechtě
hermelín, -a m(n) 1. mysl. slang hranostaj n.
jiný živočich podobný hranostaji 2. ze-
měd. plemeno malého králíka domácího
červenookého albinotického a modroo-
kého typu, hermelínový králík 3. zeměd.
holub mléčně bílé barvy
hermelín, -u m(n) 1. kaž. zimní bílá kožešina
z hranostaje (s typickým černým ocás-
kem): plášť s h-em; královský h. herme-
línový plášť 2. potr. sýr jemné žampiono-
vé chuti zrající od povrchu pokrytého
bílou ušlechtilou plísní; hermelínový
příd.: h-é lemování; zeměd. h. králík her-
melín 2
hermeneut, -a m odborník v hermeneutice,
vykladač (bible, historie, literatury)
hermeneutika [-ty-], -y ž (ř) 1. filoz. umění
a teorie interpretace, pův. biblická, my-
tologická, později v širším duchovědném
a filoz. smyslu 2. teol. soubor pravidel a
prostředků k výkladu (obsahové, lingvis-
tické, literární stránky) bible ajiných náb.
textů 3. hud. estetická teorie snažící se
spojovat urč. mimohudební obsah s jis-
tými danými hud. postupy; hermeneu-
tický příd.
hermetický [-ty-] příd. (f < ř) 1. neprodyšně,
vzduchotěsně uzavřený n. uzavírající,
nepropustný (pro vzduch): h. prostor; h.
obal, uzávěr; tech. h. kompresorčástkom­
presorového chladicího zařízení uzavře­
ná s elektromotorem v neprodyšném ple-
chovém plášti; h-é čerpadlo; let. h-á ka-
bina vzduchotěsně uzavřený pilotní pro-
stor a kabina pro cestující, přetlaková
kabina 2. kuiž. naprosto odlučující, od-
dělující, izolující: h-á blokáda 3. kniŽ.
přístupný jen malému okruhu zasvěcen­
ců: h-é nauky tajné, mystické; filoz., náb.
h-á filozofie hermetizmus 1, hermetika;
hermeticky přísl.: h. uzavřít; h. balený;
hermetičnost, -i ž
hermetika [-ty-], -y ž (Vl) filoz., náb. herme-
tizmus 1
hermetizace [-ty-], -e ž (f < ř) tech. vzducho-
herold
těsné, hermetické uzavření něj. prosto-
ru, jeho izolace od vnější atmosféry: h.
letadlových kabin; eltech. h. elektrických
strojů ochrana proti vlhkosti aj. vytvo-
řením jednolitého ochranného filmu
hermetizmus [-ty-], -mu m (Vl) 1. filoz., náb.
jeden z proudů mysticizmu z počátku ti-
síciletí (nazv. podle Herma Trismegista,
řec. jm. eg. boha Thótha, údajného vy-
nálezce písma, počtů, magie a alchy-
mie), v Evropě rozšířený ve středověku
žid. mystiky, hermetika, hermetické na-
uky, hermetická filozofie 2. liter. V it. po-
ezii 20.-30. let 20. stol. označení pro vý-
znamově temný a sugestivní styl
hermetizovaný [-ty-] příd. tech. hermeticky
uzavřený: h. prostor modulu
hermetizovat [-ty-] ned. i dok. (f<ř) tech. (co)
hermeticky uzavírat, uzavřít: h. průlez
mezi kosmickými stanicemi
hermovka, -y ž (Vl) výtv., archit. ant. hrano-
lovitý sloup jako milník, ukazatel na kři­
žovatce ap. (pův. s hlavou boha Herma,
později s portréty slavných mužů), poz-
ději sloup s lidskou hlavou n. v podobě
lidského těla
herníe [-ny-], -e ž (ř) med. vakovité vychlí-
pení pobřišnice obsahující břišní útroby,
kýla; herniální příd.: h. vak
herniotomie [-ny-], -e ž (ř) med. chirurgické
otevření kýlního vaku, operace kýly-
herodeský, herodesovský příd. (Vl) připomí­
nající krutostí Herodesa (judského krá-
le, kt. podle bibl. tradice dal povraždit
betlémská nemluvňata): h-á krutost;
h-é jednání kruté; herodesovsky přísl.
heroický příd. (I <ř) kniŽ. k héros, heroj, hr-
dinný, hrdinský, bohatýrský, herojský: h.
boj; heroicky přísl.: h. se bránit; heroič­
nost, -i ž
heroida, -y ž (ř) liter. fingovaný bás. dopis
slavné mytické n. hist. osoby adresova-
ný vzdálené milované osobě (pův. u Ovi-
dia)
heroin, -u m(ř)farm.látka odvozená od mor-
finu, zneužívaná jako droga; heroinový
příd.
heroina,-yž(l <ř) 1. žena hrdinských vlast-
ností, jak bývá představovánazvl. v řec.
tragédiích, hrdinka 2. div. herečka před­
stavující hrdinské ženské role
heroinizmus [-ny-], -mu m(ř) med. narkoma-
nie záležící v zneužívání heroinu
heroinový t heroin
heroizace, -ež(1 <ř)kniž.heroizování:h. ženy
-matky
heroizmus, -mu m (1< ř) kuiž. hrdinství, hr-
dinskost, bohatýrství, rekovství
heroizovat ned. (I < ř) (koho, co) kniž. zpodobo-
vat jako héroa, dělat z někoho héroa, hr-
dinu, prohlašovat za héroa, heroinu, za
heroické
heroj, -e m(r < ř) řidč. kniŽ. héros, hrdina; he-
rojský příd. kniŽ. heroický, hrdinský: h.
čin; h-á doba
herold, -a m (heroldka, -y ž) hist. středově­
ký dvorský a šlechtický obřadník vyhla-
héros
šující zprávy, rozhodnutí ap., pův. při tur-
najích ohlašující svého pána; zprav. též
znalec šlechtických rodokmenů a he~­
dických znamení; heroldský příd.: 7i-é
kusy erbovní znamení v podobě růz. ge-
ometrických tvarů, kt. rozdělují pole štítu hetéra, -y ž (ř) 1. (v ant. Řecku) vzdělaná
héros, -oam(ř) 1. (pův. v řec. mytol.) zemře­
lý, jemuž byla připisována moc zasaho-
vat do lidského života v místě, kde byl
pohr'ben; též hrdina, jemuž se po smrti do-
stalo božské úcty 2. kniž. hrdina, boha týr,
rek: homérští h-ové; váleční h-ové
herostratizmus [-ty-], -mu m(Vl) med., psych.
porucha jednání charakterizovaná cho-
robnou potřebou stát se známým, pro- hetérizmus, -mu m (ř) hist. raná hist. forma
slavit se za každou cenu, tedy i za cenu
zločinu, herostratovský komplex
herostratovský, herostratský příd. (Vl) kniŽ.
připomínající řec. Herostrata, kt. v cho-
robné touze po nesmrtelné slávě zapálil hetero- (ř) v slož. první část s význ. jiný, různý,
chrám v Efesu: ctižádost až h-á; med.,
psych. h. komplex herostratizmus; hero-
stratovsky, herostratsky přísl.
herpes, -etu m (ř) med. infekční onemocnění
virového původu projevující se výsky-
tem bolestivých puchýřků na kůži a sliz-
nicích, opar;herpetický [-ty-] příd.
herpesviry, -ů m mno (ř + I) biol., gen. obalené
viry s genetickou informací v lineární heteroblastický [-ty-] příd. (ř) geol. charakte-
dvouvláknité deoxyribonukleové kyse-
lině, původci planých neštovic, pásové-
ho oparu i někt. chorob domácích zvířat
herpetofauna, -y ž (ř + I) zaol. soubor druhů heterocyklický příd. (ř) chem. h-é sloučeniny
plazů obývající urč. území
herpetolog, -a m odborník v herpetologii
herpetologie, -e ž (ř) obor zoologie zabýva-
jící se studiem plazů; herpetologický
příd.
hermhut [-hú-], -a m (Vl) hist., náb. přísluš­
ník jednoty bratrské obnovené v obci
Hermhut (Ochranov), založené pro náb.
exulanty z Moravy v 18. stol.; herrnhut.
ský příd.: h-ští bratří ochranovští
hertz [herc], -u m(Vl) fyz. jednotka kmitočtu heteroduplex, -u m (ř + I) biochem. dvou-
(frekvence), zn. Hz (nazv. podle něm.
fyzika H. Hertze)
herynek, herynk, -nka m (n) ob. nasolený
sleď, slaneček: Oexpr.jsme tu namačkáni
jako h-nci; zhrub. roztrhnu tě jako h-nka;
herynkový příd.: h. salát
hesian, -u m(a) text. jutová tkanina v plátno-
vé vazbě, uŽív. na výr. pytlů, podklad pro
linolea aj,
hesonit [-ny-], -u m (ř) miner. žlutý až hnědý
krychlový nerost ze skupiny granátů,
železnatý grosulár, drahý kámen
hesperidin [-dy- i -dý-], -u m (ř) biochem. gly-
kosid nacházející se např. v nezralé kůře
pomerančů
hésychazmus [-zi-], -mum(ř)hist. (v Byzan-
ci) od 13. stol. asketické hnutí vystupu-
jící proti rozumovému výkladu světa,
kladoucí důraz na klid, hloubání, mys-
tické soustředění
hetairie, -e ž (ř) hist. 1. (v ant. Řecku) sou-
kromé polit. sdružení, jehož členové uctí-
vali společné kulty a vzájemně se pod-
289
porovali2. v 2. pol. 18. a na zač. 19. stol.
název tajných řec. organizací (v Řecku i
zahraničí) majících za cíl osvobodit zemi
od tureckého jha
hetanž ,l.. hettang
žena, kt. vedla svobodný způsob života
mimo rámec oficiálru1J.o rodinného spo-
lečenství; též (vznešená) milenka, nevěst­
ka 2. kuiž. družka, přítelkyně, společni­
ce; hetérský příd.
heterandrie, heteranterie, -e ž (ř) bot. vý-
skyt různě dlouhých tyčinek v květu
téhož druhu
vztahu mezi muži a ženami založená na
promiskuitě; též označení pro přežitky z
období skupinového manželství (např.
právo hosta na ženu n. dceru hostitele)
rozličný, odlišný (op. homo-, izo-)
heteroatom, -u m (ř) chem. v molekulách or-
ganických sloučenin jiný atom než atom
uhlíku n. vodíku
heteroauxin, -u m (ř) blol. rostlinný hormon
podporující růst a rozvoj tkání, sloužící
v pěstitelské praxi (např. pro zakořeňo­
vání)
rizovaný přítomností zrn různé velikosti
(op. homeoblastický): h-á struktura (me-
tamorfovaných hornin)
cyklické sloučeniny obsahující v cyklu
jeden n. více atomů jiných než uhlík,
např. dusík, síru (op. homocyklické, izo-
cyklické)
heterodoxie, -e ž (ř) 1. kniŽ. nepravověrnost,
odchýlení od pravé víry (op. ortodoxie)
2. círk. nauky neprohlášené sice za here-
zi (kacířství), ale neortodoxní, jinověrec­
tví; heterodoxní příd. jinověrný, nepra-
vověrný: h. církev
vláknová molekula nukleové kyseliny
vzniklá spojením polynukleotidů růz. pů­
vodu
heterodyn, -u m (ř) sděl. tech. elektronkový n.
tranzistorový oscilátor uŽív. v radioko-
munikačních přijímačích pro příjem ra-
diotelegrafie; heterodynový příd.: h. pří­
jem; h. přijímač
heterofág, -a m (ř) zaol. živočich živící se
různorodou potravou, pantofág, omni-
vor, omnivorní živočich
heterofázie, -e ž (ř) med. porucha řeči proje-
vující se vyslovením jiného slova, než
nemocný chtěl vyslovit
heterofonie [-ny-], -ež(ř)hud. primitivní for-
ma vícehlasu, ruznohlas
heteroforie, -e ž (ř) med. skryté šilhání, la-
tentní strabizmus
heterofylie, -e ž (ř) bot. vlastnost někt. rost-
lin vytvářet dva odlišné tvary listů na jed-
nom jedinci (např. břečťan, pámelník),
různolistost
heterogameta, -y ž (ř) biol. h-y pohlavní buň-
heteroklize
ky lišící se u růz. pohlaví tvarem a veli-
kostí (vajíčka a spermie), anizogamety
heterogamie, -e Ž (ř) biol. splývání gamet
nestejné velikosti, anizogarnie (op. izo-
gamie); heterogamní příd.
heterogeneze, -e ž (ř) biol. teorie o vzniku
živých organizmů z látek neživé příro­
dy, naivní abiogeneze
heterogenita [-ny-], -y ž (ř) kniž. a odb. růz.
struktura složení n. vlastnost heterogen-
ního složení, různorodost, heterogennost
(op. homogenita): h. látek
heteroge~ní p~d. (ř: kniŽ. a odb. mající nestej-
noro~e slo:z;en!, strukturu, různorodý,
nesteJnorody, ruznotvámý (op. homogen-
ní): h. prostředí; h. etika založená na něj.
vnější motivaci (světská n. posmrtná
odplata ap.) (op. autonomní); h. látky,
směsi; fyz., chem. h. soustava skládající se
ze dvou n. více fází; jad. fyz. h. reaktor
v němž jaderné palivo a moderátor jsou
odděleny; heterogennost, -i ž heteroge-
nita
heterogenota, -y ž (ř) gen. bakteriální buňka,
kt. je pro malou část svého souboru genů
(genomu) diploidní
heteroglykosid, -u m (ř) chem. h-y složené
organické látky, v nichž je základní jed-
noduchý sacharid vázán na necukernou
složku zvanou aglykon
heterogonie [-ny-], -e ž (ř) biol. střídání způ­
sobů rozmnožování, např. rozmnožová-
ní neoplozenými vajíčky (partenogene-
ticky) s rozmnožováním oboupohlavním
(u vířníků, mšic aj.)
heterochromatin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biol.
silně barvitelná část chromozomu
heterochromie, -e ž (ř) zaol. různé zbarvení
duhovek obou očí (např. u psů a koček)
heterochromozom, -u m(ř) biol. chromozom,
kt. se přisuzuje funkce určování pohla-
ví, pohlavní chromozom; heterochro-
mozomální příd.
heterochronie [-ny-], -e ž (ř) biol. změna pro-
jevující se ve fylogenezi organizmů, při
níž dochází k předčasnému vývoji urč.
orgánu před ostatními n. naopak, kdy se
jeho vývoj zpožďuje
heterokarpie, -e ž (ř) bot. výskyt plodů ruz.
tvaru na témže jedinci rostliny (např. na
měsíčku lékařském) (op. homokarpie)
heterokaryont, -a, -u m (živ.lnež., 4. j. -ta, -t)
(ř) gen. jedinec mající dvě n. více jader ne-
stejného genotypu v jedné buňce (op.
homokaryont); heterokaryontový příd.
heterokaryoze, -e ž (ř) gen. existence buněč­
ných jader rozdílného genotypu ve spo-
lečné cytoplazmě, běžně např. II hub (op.
homokaryoze)
heterokineze, -e ž (ř) biol. nepřímé buňkové
dělení při vývoji pohlavních buněk, při
kt. dochází k redukci počtu chromozo-
mů
heteroklize, -e ž (ř) lingv. mluvnický jev, kdy
totéž slovo má tvary tvořené od růz.
kmenů a skloňuje se podle ruz. vzoru
(např. dítě - děti), různosklonnost; hete·
heterolalie
roklitický [-ty-] příd.lingv. různosklonný:
h-é tvary
heterolalie [-lá-], -e ž (ř) med. slovní projev
jiný, než bylo v úmyslu mluvčího
heterolit, -u m (ř) miner. vzácný čtverečný
nerost vyskytující se v ložiskách man-
ganových a zinkových rud, oxid manga-
nu a zinku
heterolýza, -y ž (ř) chem. způsob štěpení
chem. vazby, při němž oba valenční
elektrony přejdou k jednomu atomu;
heterolytický [-ty-] příd.: chem. h-á reďk­
ce
heteromorfie, -e ž (ř) kniŽ. a odb. mnohotvár-
nost, různotvárnost, polymorfie (op. ho-
momorfie): chem. vlastnost chem. látek
záležící v tom, že se mohou vyskytovat
v růz. modifikacích, polymorfie; hete-
romorfní příd. kniŽ. a odb. různotvárný: h.
látka; geol. h. horniny vyvřelé horniny
mající stejné chem. složení, ale rozdílné
složení minerální podle růz. podmínek
vzniku
heteromorfit, -u m (ř) miner. vzácný jedno-
klonný nerost, komplexní sulfit olova a
antimonu
heteromorfizmus, -mu m(ř) odb. mnohotvár-
nost, heteromorfie: biol. jev, kdy se u jed-
noho druhu organizmu vyskytuje více
morfologických forem v jedné generaci
heteromorfní T heteromorfie
heteromorfóza, -y ž (ř) biol. vznik abnormál-
ního morfologického útvaru na těle or-
ganizmu, např. regenerací (op. homomor-
fóza)
heteronomie, -e ž (ř) odb. podřízenost, závis-
lost na vnějších, cizorodých činitelích,
zákonech a pohnutkách; heteronomní
příd.: filoz. h. etika vyvozující mravnost z
příčin nezávislých na vůli člověka
heteronymický, heteronymní příd. k hete-
ronymie, k heteronymum
heteronymie, -ež (ř) Hngv. významový
vztah mezi jazykovými jednotkami za-
ložený 1. na rodovém (pohlavním) pro-
tikladu 2. na existenci růz. názvů pro růz.
obsahy, významy, různojmennost
heteronymum, -yma s (ř) lingv. h-a 1. slova
označující rodové dvojice, utvořená od
růz. základů (např. kohout - slepice, otec
- matka) 2. slova označující růz. názvy
pro růz. obsahy, významy
heteroplastika [-ty-], -y ž(ř)biol. přenesení
tkáně na jedince jiného živočišného dru-
hu; heteroplastický příd.
heteroploidie [-dy-], -e ž (ř) biol., gen. jaký-
koli počet chromozomů v buněčném já-
dru odlišný od standardmllo diploidní-
ho n. haploidního počtu, anizoplodie; he-
teroploidní příd.
heteropolární příd. (ř) chem. h. vazba elek-
trovalentní vazba extrémně polarizova-
ná, iontová vazba
heteropyknóza, -y ž (ř) gen. stav, kdy kon-
denzace hmoty chromozomu neodpoví-
dá stupni kondenzace v příslušné fázi
dělení buněčného jádra
290
heterosexualita, -y ž (ř + I) 1. med. sexuální
vztah k druhému pohlaví (op. homose-
xualita) 2. biol. abnormální výskyt znaků
druhého pohlaví u živočichů, např. po
kastraci
heterosexuální příd. (ř + I) med. pohlavně ná-
chylný k druhému pohlaví (op. homose-
xuální): h. láska; h. styk; heterosexuál-
ně přísl.; heterosexuálnost, -i ž heterose-
xualita 1
heterosféra, -y ž (ř) meteor. vrstva vzduchu
nad 100 km, rychle se měnící s výškou
vlivem disociace molekul, převážně tvo-
řená vodíkem
heterospermie, -e ž (ř) biol. proniknutí cizí
spermie do vajíčka jiného živočišného
druhu
heterosporie, -e ž (ř) bot. tvarové rozlišení
samčích a samičích výtrusů na jedné rost-
lině (např. u vranečku), různovýtrusnost
heterostereotyp, -u m (ř) sociol. komplex
představ, kt. mají příslušníci společen­
ských skupin o jiných skupinách
heterostylie, -e ž (ř) bot. vytváření dvou typů
květů na jedné rostlině, s čnělkou krát-
kou a dlouhou, zabraňující tak samo-
opylení (např. na prvosence), různo­
čnělečnost
heterosugesce, -e ž (ř+ I) psych. ovlivňování
citů, názorů a postojů bez rozumové úva-
hy vnějším světem, jinou osobou, situací
heterosylabický příd. (ř) lingv. h-é hlásky sku-
piny hlásek náležející ke dvěma slabi-
kám (např. -aj- v slově ta-jit), různosla­
bičný (op. tautosylabický)
heterotalizmus, -mu m(ř) gen. genetická pod-
míněnost rozdt1ných tzv. párovacích typů
při pohlavním rozmnožování někt. nižších
organizmů bez zjevné morfologické se-
xuální diferenciace (op. homotalizmus)
heterotermie, -e ž (ř) zool. schopnost teplo-
krevných živočichů aktivně udržovat těl­
ní teplotu na různé úrovni
heterotrofle, -e ž (ř) biol. způsob výživy or-
ganizmů (včetně člověka, nezelených
rostlin a mikroorganizmů), při němž se
energie získává oxidací organických lá-
tek (op. autotrofie); heterotrofní příd.: biol.
h. organizmy
heterotypický příd. (ř) gen. h-é děleníprvý ze
dvou dělicích cyklů meiózy
heteroze, -e ž (ř) gen. jev při křížení orga-
nizmů, při němž kříženci prvé generace
převyšují rodiče, např. v růstu, života-
schopnosti, výkonnosti, plodnosti a odol-
nosti proti chorobám; heterózní příd.
heterozit, -u m (ř) miner. kosočtverečný ne-
rost, fosforečnan železa a manganu
heterozygot, -a, -u m (živ.lnež., 4. j. -ta, -t) (ř)
gen. jedinec, kt. má pro týž znak po obou
rodičích jinou alelu daného genu (op. ho-
mozygot); heterozygotní příd.: gen., biol.
h. dvojčata vzniklá oplodněním dvou va-
jíček; heterozygotně přísl.
t
hetérský hetéra
hethit-, hetit- -J, chetit-
hetman, -a m (ukr, pol < n) hist. kozácký n.
hexalin
polský voj. vůdce, náčelník; (v 17.-
18. stol.) též titul vládce Ukrajiny a veli-
tele kozáckého vojska; hetmanský příd.;
i též hejtman
hetmanština, hetmančina,-y ž (ukr, pol < n)
hist.l.(vI.1667-1764)levobřežníUkra­
jina s Kyjevem v rámci rus. impéria,
v čele s hetmanem2. (v r. 1918) diktatu-
ra P. P. Skoropadského na Ukrajině
hettang, -u, hetanž, -e m (Vl) geol. stratigra-
fický stupeň jury (nazv. podle franc. lo-
kality Hettange la Grande)
heulandit [-dy-], -u m (Vl) miner. jednoklon-
ný nerost ze skupiny zeolitů, vodnatý
. hlinitokřemičitan vápenatý (nazv. podle
angl. mineraloga H. Heulanda)
heuristik [-ty-], -a m odborník v heuristice
heuristika [-ty-], -y ž (ř) 1. odb. umění vyna-
lézat (ars inveniendi), metodický návod,
jakými optimálními prostředky a postu-
py objevovat nové (myšlenky, fakta ap.)
2. hist. metoda získávání, shromažďová­
ní a třídění hist. pramenů a informací 3.
kyb. způsob zápisu programu pro samo-
činné počítače, heuristické programová-
ní; heuristický příd.
hever, -u m(n) přenosné zdvihadlo, zvedák:
nadzdvihnout vůz h-em
heverovat ned. ob. (co) zdvihat s použitím
heveru: h. vůz
hewettit [-ty-], -u m (Vl) miner. kosočtve­
rečný nerost ze skupiny rossitu, hydro-
xid vanadia a vápníku, důležitá vana-
dová ruda (nazv. podle amer. geologa
F. Hewetta)
hexa- (ř) v slož. první část s význ. šest, šesti-
hexadaktylie, -e ž (ř) med. vrozený výskyt
šesti prstů
hexadekan, -u m (ř) chem. nasycený uhlovo-
dík, jeden z alkanů, cetan
hexaedr, -u m (ř) geom. mnohostěn omezený
šesti čtyřúhelníky, šestistěn: pravidelný
h. krychle
hexagon, -u m (ř) mat. mnohoúhelm"k O šesti
stranách, šestiúhelník; hexagonální příd.
odb. šestiúhelníkový:miner. h. soustava za-
hmující krystaly, jejichž osní kříž se sklá-
dá ze čtyř os, šesterečná
hexagram, -u m (ř) šesticípá hvězda vznik-
lá položením dvou rovnostranných troj-
úhelníků přes sebe
hexahydrit, -u m(ř) miner. zelenavý, perleťo­
vě lesklý jednoklonný nerost, vodnatý
síran hořečnatý
hexahydrofenol, -u m (ř + t) chem. druh cyk-
lického alkoholu, cyklohexanol
hexachlorcyklohexan, -u m (ř) chem. chlo-
rovaný cykloalkan, pouŽív. jako kontakt-
ní insekticid
hexachloretan, -u m (ř) c1iem. derivát etanu,
halogenetan uŽív. jako insekticidní lát-
ka, při vulkanizaci aj.
hexachord, -u m (ř) hud. diatonická stupnice
o šesti tónech s půltónovým intervalem
uprostřed, kt. byla ve středověku pod-
kladem tónového systému
hexalin, -u m (ř) chem. cyklický alkohol od-
hexametr
vozený od cyklohexanu, uŽív. jako roz-
pouštědlo a surovina pro výrobu polya-
midů, cyklohexanol
hexametr, -u m (ř) liter. šestistopý verš: dak-
tylský h. časoměrný šestistopý verš uŽív.
v ant. poezii; hexametrický příd.: h. verš
I hexan, -u m (ř) chem. nasycený alifatický uh-
lovodík s šesti atomy uhlíku, součást
I benzinové frakce
I hexapla, -y ž (ř) náb. bible v šesti jazycích
hexaploidie [-dy-], -e ž (ř) gen. přítomnost
šesti úplných sad chromozomů v jádře
buňky; hexaploidní příd.
hexastich [-ty-], -u m (ř) liter. šestiveršová
strofa
hexenšus, hexnšus, -u m (n) ob. bederní
ústřel, tzv. houser
I hexit, -u m (ř) chem. alkoholický cukr se šesti
J
\.
atomy uhlíku a šesti hydroxylovými sku-
pinami
hexoda, -y ž (ř) sděl. tech. elektronka se šesti
elektrodami
hexogen, -u m (ř) chem., tech. velmi brizantní
výbUŠnina k plnění dělostřelecké, proti-
I. tankové a protiletecké munice, cyklonit
., hexóza, -y ž (ř) chem. monosacharid se šesti
.1 atomy uhlíku v molekule
heydrichiáda [haj-], -y ž (Vl) hist. období na-
cistického teroru za okupace českých zemí
zahájeného nástupem R. Heydricha do
funkce zastupujícího říšského protektora
a vystupňovaného po atentátu na něj (v r.
1942): oběti h-y
hezitace, -e ž (I) med. přerušování souvislé
řeči ulpíváním na někt. hláskách n. sla-
I bikách
Hf chem. zn. pro hafnium
I HF zkr. (a: High Frequencies) sděl. tech. kmitočto­
J. vé radiokomunikační pásmo v rozsahu
3-30 MHz, nazývané dekametrové vlny
Hg chem. zn. pro rtuť (hydrargyrum)
hiát, -u m (I) odb. mezera, průzev 1. Hngv. se-
tkání dvou (stejných či rozdílných) sa-
mohlásek na rozhraní dvou slov (do
okna) n. slabik (doopravdy, poučny'), prů­
zev 2. odb. dočasné přerušení v osídlení:
h. v osídlení; ekol. mezera mezi částmi
plošně nesouvislého areálu urč. taxonu
(druhu, rodu, čeledi ap.) rostlin n. živo-
čichů, disjunkce 3. anat. zející otvor, sku-
lina (např. otvor v bránici pro prostup
aorty); hiátový příd.: lingv. h-á hláska
vznikající při výslovnosti na přecho­
du mezi dvěma samohláskami, např.
[fi-j-alka]
hibernace, -e ž (I) 1. zool. zimní spánek živo-
čichů doprovázený značným poklesem
tělesné teploty, krevního tlaku a zpoma-
lením metabolických pochodů 2. bot. ob-
dobí odpočinku rostlin, při kt. jsou sní-
ženy až zastaveny životní pochody a sil-
ně klesá intenzita látkové výměny 3. med.
umělé podchlazení s tlumením a stabili-
; t zováním neurovegetativní soustavy při
někt. lékařských úkonech, zejm. při ope-
racích; hibemační příd.
hibemakule [-ná-], -e ž (I) bot. adventivní
291
pupen někt. vodních rostlin, kt. po pře­
zimování vypučí v novou rostlinu, zim-
ní pupen
hibemakulum [-ná-], -la s (1) zool. místo n.
úkryt, ve kt. živočichové přetrvávají ne-
příznivé období zimy, zimoviště
hibemom, -u m(I) med. lipom z hnědé tuko-
vé tkáně
hibschit [-ši-], -u m(Vl) miner. krychlový ne-
rost ze skupiny granátů, hydrogrosulár
(nazv. podle petrografa J. E. Hibsche)
hic, -u m(n) ob. horko, vedro, žár: u kamen je
h.
hicovat ned. (n) ob. 1. topit: nehicuj tolik! 2.
vydávat žár, silně hřát, pálit, sálat: slun-
ce dnes h-je; dítě h-je má vysokou tep-
lotu, horečku
hidalgo [id- i hi-], -am(šp) (ve středověkém
Španělsku) titul nižšího šlechtice
hiddenit [-ny-], -u m (VI) miner. drahokamo-
vá. odrůda spodumenu obsahující železo
a chrom (nazv. podle amer. mineraloga
W. E. Hiddena)
hidradenom, -u m (ř) med. adenom potních
žláz
hidro-, před samohl. též hidr- (ř) v slož. první část
s význ. pot, potní
hidrocystom, -u m (ř) med. rozšíření vývodu
potních žláz na způsob cysty
hidrodermie, -e Ž (ř) med. nadměrné vylučo­
vání potu
hidrosadenitida [-nyty- i -tý-], hidrosade-
nitis [-ty-], -tidy ž (ř) med. hnisavý zánět
pachových potních žláz, hl. v podpaží
hidróza, -y ž (ř) med. pocení
hidžra, -y ž (arab) počátek muslimského le-
topočtu, počítaného od útěku proroka
Muharnmada z Mekky do Mediny (r. 622
n.l.)
hierarchie, -e ž (ř) 1. pořadí, stupnice, po-
sloupnost podle hodností, důležitosti:
sociální h.; h. hodnot; zool. uspořádání
vztahů mezi členy skupiny živočichů;
círk. odstupňovaná struktura církevních
hodnostářů2. církevní hodnostáři; hierar-
chický příd.: h-á stupnice; h. princip; hie-
rarchickypřísl.: h. uspořádat; hierarchič­
nost, -i ž
hierarchizace, -e ž (ř) kuiž. hierarchické uspo-
řádání (např. společnosti); hierarchizač­
ní příd.
hierarchizmus, -mu m (ř) řidč. kuiž. zřízení
založené na stupňovitémrozdělení hod-
ností: feudální h.
hierarchizovat ned. i dok. (ř) kuiž. hierarchic-
ky pořádat, uspořádat: h. hodnoty
hieratický [-ty-] příd. (ř) kniŽ. a odb. posvátný;
hist. h-é písmo vzniklé z hieroglyfů pro
psaní na papyrus; uměl. h. princip způ­
sob zobrazení vztahů prostorových, vý-
znamových n. časových, uŽív. v egypt-
ském a mezopotámském umění; hiera-
ticky přísl.; hieratičnost, -i ž
hiero- (ř) vslož. první část svýzn. posvátný, sva-
tý
hieroglyf, -u m (ř) 1. znak staroegyptského
a chetitského obrázkového písma; přen.
hínájána
expr. h-y nečitelné písmo, rukopis, čmá­
ranice: h-y na receptu 2. geol. h-y nerov-
nosti vrstevních ploch; hieroglyfický
pUd.: h. nápis; hieroglyfový příd.: geol.
h-évrstvy
hierokracie, -e ž (ř) kuiž. vláda kněží; hiero-
kratický [-ty-] příd.
hieromantie [-ty-] , -ež(ř)hist. věštění z vnitř­
. ností obětních zvířat, hieroskopie
hleronym, -u m (ř) změna jména (např. při
vstupu do kláštera)
hieros gamos neskl. m (ř) posvátný sňatek:
mytol. pohlavní svazek bohyně a boha,
z něhož má vzejít potomstvo
hieroskopie, -e ž (ř) hist. hieromantie
hi-fl (ps. též hifi, Hi-fi, Hi-Fi, Hifi) neskl.
s(a zkr.: high fidelity) sděl. tech. mezinár. ozna-
čení pro elektroakustické zařízení s vel-
mi věrnou (vysokou) kvalitní reproduk-
cí n. určené pro tuto reprodukci
high key [haj kil neskl. s (a) fot. druh snímků
charakteristický celkově světlými tóny
(plochami), bez kontrastu a bez temných
částí (s výjimkou malých, zvýrazněných
podrobností), tzv. technika vysoké tóni-
ny (op. low key)
highlands [hajlendz] neskl. ž (a) geogr. vyso-
čina, vrchovina
high life [háj lajf] neskl. m (a) publ. život hor-
ních deseti tisíc
high society [háj sosáj-] neskl. ž(a) publ. vzne-
šená, vybraná společnost
highway [hajvej], -e ž (a) (v anglo-amer.
prostředí) dálková silnice s předností
v jízdě
hikory (amer < indián) 1. neskl. s těžké, tvrdé,
pružné dřevo ze stromů rodu Carya, pův.
ze Sev. Ameriky, uŽív. k výrobě sport.
nářadí, nábytku aj. 2. hikory, -kor žpornu.
sport. slang (dř.) lyže z tohoto dřeva; hiko-
rový příd.: h-é dřevo
hilový -J, hilus
hilsneriáda, -y ž (Vl) hist. (v letech 1899-
1900) boj čes. inteligence v čele s T. G.
Masarykem proti bezpráví rak. justice a
vlně antisemitizmu v čes. veřejnosti v sou-
vislosti s procesem proti L. Hilsnerovi,
neprávem obviněnému z rituální vraždy
hilum [hí-], -la s (l) 1. bot. jizva, místo na
semenici rostlin, kde semeno přisedalo
k poutku, pupek 2. anat. hilus
hilus [hí-], -lu m (I) anat. místo, branka vstu-
pu cév do orgánu, hilum: h. plic; h. led-
viny; hilový příd.: med. h-é uzliny mízní
himation [-ty-], -tia m (ř) hist. střec. svrchní,
obdélně střižený vlněný plášť mužů
i žen, splývající v záhybech pod kolena,
přehozený buď přes levé rameno n. za-
halující celé tělo i hlavu
hin, hín příd. (neskl.) (n) zast. hovor. zničený,
vyčerpaný, zchvácený: užjsemz toho h.;
byl strachy celý h.
hin, hín, -u m (eg) bibl. míra pro tekutiny
(6 litrů)
hínájána, -y ž (sanskrt) náb. jeden ze tří nej-
význačnějších směrů buddhistického
učení
hinduista
hinduista, -y m{per} vyznavač hinduizmu
hinduistický [-ty-] příd. k hinduizmus, k hin-
duista: h-é náboženství hinduizmus; h.
chrám
hinduizmus, -mu m (per) uáb. ind. sociálně­
-náboženský systém, jehož charakteris-
tickými znaky je učení o kastách, rituál-
nost, učení o karmě a o převtělování
hinin [-ny-], -u m (jap) ve středověkém Ja-
ponsku nejnižší vrstva společnosti, "ne-
lidé"
hip, hip-hip-hurá citosl. (a) vyjadřuje po-
vzbuzování, zvl. sportovců (zprav. opa-
kované, skandované)
hipický příd. (t} odb. týkající se koní n. jízdy
na koni: h. sport
hipo- (ř) v slož. první část s výzu. kůň, koňský
hip~drom, -u m (ř) 1. hist. (v ant. Řecku a
Rímě) závodiště pro závody na koních a
vozech 2. (dnes) budova s jízdárnou a s
příslušným zařízením (stáje, sedliště,
šatny)
hipogryf, -a m (ř) (v řec. mytol.) okřídlený
kůň se supí hlavou; (později, ve středo­
věku) symbol básnického vzletu (Pega-
sos)
hipologie, -e ž (ř) nauka o koních, zabývají-
cí se pův., vývojem a rozšířením koní,
vznikem plemen a jejich hospodářským
význ.; hipologický příd.: h-é vědomosti
hipomobilní příd. (ř + I) hist. voj. h. dělo taže-
né koňským spřežením
hippie [-pí], -iho m (mn. též augl. hippies
[-pís] ueskl.) (a) účastník hnutí mládeže
v růz. zemích, pův. v USA, v 2. pol. 60.
let, vyznačujícího se revoltou proti pře­
technizované konzumní společnosti, ko-
lektivním tuláckým životem, excentric-
kým oblékáním a chováním ap.
hippokratický [-ty-] příd. (VJ) med. mající
smrtelný vzhled, svědčící o blížící se
smrti: h-é rysy; h-á tvář
hippokratovský příd. (VJ) týkající se Hippo-
krata, řec. lékaře z 5. stol. př. n. 1., po-
kládaného za otce lékařství: h-á přísaha
kterou skládají lékaři při promoci (tra-
dičně odvozovaná od Hippokrata); med.
h-á čepice obvaz hořejší části hlavy s po-
užitím dvou obinadel
hippurový příd. (ř) chem. h-á kyselina amino-
kyselina přítomná v ledvinách a moči
býložravců
hiragana, -y ž (jap) jedna ze dvou jap. sla-
bičných abeced
hirsutizmus [-ty-], -mu m (I) med. mužský
typ ochlupení u žen způsobený zprav.
hormonální poruchou
hirudin [-dy- i -dý-], -u m (ř) biol. vysoko-
molekulární bílkovina izolovaná z pijav-
ky lékařské, působící proti srážení krve
hisingerit, -um(VJ}miner. smolně černý amoď­
ní nerost, vodnatý křemičitan železitý
(nazv. podle něm. chemika Hisingera)
his master's voice [hiz mástrs vojs] (a: ,hlas
jeho pána') expr. naprostá, slepá oddanost,
poslušnost a její projevy (podle někdej­
šího reklamm1J.o sloganu na gramofono-
292
vých deskách s obrázkem starého typu
gramofonu, jemuž naslouchá pes)
hispanista [-ny-], -y m (hispanistka, -y ž)
odborník v hispanistice
hispanistický [-nysty-] příd. k hispanistika,
k hispanista
hispanistika [-nysty-], -y ~ (I) věda o jazy-
ce, literatuře a kultuře Spanělska, v šir-
ším smyslu i Portugalska a Latinské
Ameriky
hispanorII, -a m (tJ,ispanorIIka, -y ž) (I + ř)
přítel Španělů, Spanělska; hispanorIIský
příd.
hispanský příd. (I) hist. vztahující se k His-
panii (starověký název Pyrenejského
poloostrova)
hiss, -u m(a) sděl. tech. rušivé syčivé zvuky na
velmi dlouhých vlnách
histamin, -u m (ř) biochem., farmo zásaditá lát-
ka s významnou úlohou jako mediátor
někt. nervových spojů a v lékařství při
vzniku alergií; histaminový příd.
histidin [-tydy- i -dý-], -u m(ř) biochem. jedna
ze základních aminokyselin obsažená
v růz. bílkovinách, zvl. v krevním barvi-
vu (hemoglobinu) a v buněčných jádrech
histiocyt [-ty-], -u m(ř) biol. odklízecí tkáňo­
vá buňka s velkou schopností pohlcovat
zlomky odumřelých buněk, makrofág;
histiocytární příd.
histiocytom [-ty-], -u m (ř) med. benigní ná-
dor blízký fibromu z histiocytárních bu-
něk, obsahujících tukové látky, popř.
železo
histmat, -u m (zkr.) dř. polit. a stud. slang histo-
rický materializmus
histo- (ř) v slož. první část s výzu. tkáň, tkáňový
histofyziologie, -e ž (ř) med. součást histolo-
gie zabývající se činností a funkčním
význ. tkání
histogen, -u m (ř) bot. prvotní dělivé pletivo,
z něhož vznikají někt. definitivní pleti-
va rostlin
histogeneze, -e ž (ř) biol. 1. proces vývoje
embryonálních tkání v tkáně definitivní
2. v průběhu reparačních a regeneračních
pochodů proces vzniku pův. n; náhrad-
ních tkání 3. obor histologie zkoumající
vývoj struktury jednotlivých tkání; his-
togenetický [-ty-] příd.
histografie, -e ž (ř) med. metoda zobrazení
výsledků měření n. vyšetření
histogram, -u m (ř) stat. sloupkový diagram
z obdélníků, jejichž základny jsou inter-
valy na ose x a výšky na ose y a znázor-
ňují rozložení četnosti
histochemie, -e ž (ř) biochem. nauka o složení
. tkání organizmů a o chem. procesech v
nich probíhajících; histochemický příd.
histoidní příd. (ř) anat., biol. tkáňový
histokompatibilní [-ty-], histokompatibi-
litní příd. (ř + I) biol. h. antigeny kt. určují
jedinečnost individua specifickými kom-
binacemi a jsou příčinou tkáňové neslu-
čitelnosti, transplantační antigeny
histolog, -a m (histoložka, -y ž) med. odbor-
ník v histologii
historik
histologie, -e ž (ř) biol. vědní obor zabývající
se mikroskopickou stavbou tkání těl
mnohobuněčnýchorganizmů i člověka;
histologický příd.: med. h-é vyšetření
histolýza, -y ž (ř) med. rozrušení, rozklad tká-
ně (např. při hnisání)
histomoniáza [-ny-], -y ž (ř) vet. onemocně­
ní působené prvokem bičivkou krocaní,
postihující zvl. krůťata, napadající stře­
va a játra, enterohepatitida
histon, -u m (ř) chem. h-y bazické bílkoviny
vyskytující se zejm. v živočišném mate-
riálu; histonový příd.
histopatologie, -e ž (ř) med. součást patolo-
gie zabývající se patologickými změna­
mi tkání a jejich mikroskopickým hod-
nocením
histoplazmóza, -y ž (ř) med., vet. onemocně­
ní vyvolané plísní Histoplasma capsula-
tum, spojené se zvětšením jater a slezi-
ny, zduřením lymfatických uzlin aj., tzv.
Darlingova nemoc
historicizmus, -mu m (ř) řidč. historizmus
historickosrovnávací příd. (ř + č) lingv. týka-
jící se srovnávání historického vývoje
phbuzných jazyků: h. metoda, mluvni-
ce, jazykověda
historický příd. 1. představující dějinný
proces, vývoj, vztahující se k němu:
h-á etapa 2. vztahující se k historii 2:
h-é prameny, spisy dějepisné; h-é me-
tody; h-á geologie, geografie, topogra-
fie zabývající se výzkumem vývoje pří­
slušného předmětu bádání; liugv. h-á
mluvnice popisující vývoj mluvnické
stavby jazyka n. její stav v minulosti;
h. slovník 3. souvisící se starou dobou,
s minulostí, starý, starobylý: h. kostým
odpovídající dané době; h-é památky;
h-á Praha její stará část; Hugv. h. pravo-
pis zachovávající v růz. stupni starý
způsob psaní 4. (o uměl. díle ap.) po-
jednávající o minulosti: h. román, film;
výtv. h-á malba figurální kompozice s
námětem konkrétní události (dějinné,
mytické); Hugv. prézens h. prézentní tvar
vyjadřující děj minulý (např. při živém
vypravovámj 5. důležitý pro další dě­
jinný vývoj, něčím v minulosti význam-
ný: h-é rozhodnutí; h-é poslání; histo-
ricky přísl.: h. bádat; h. pojatý román; -
h. významný
historie, -e ž (ř) 1. dějiny, dějinný vývoj,
souhrn minulých událostí něj. celku;
vypsání těchto dějů: h. národa; h. města;
slavná h. Oto už je h., to už patří h-ii U.
do h. je minulé, překonané 2. věda o dě­
jinách, o vývoji společnosti a přírody,
dějepis: světová h.; literární h. 3. vypra-
vování, historka, smyšlenka 4. životní
příběhy, osudy n. jednotlivá událost, pří­
běh: rodinná h.; známá h.; to je stará h.
záležitost, věc
historik, -am (historička,-y ž) 1. odborník
v historii 2, zabývající se historií, děje­
pisec: literární h.; h. umění 2. učitel n.
vysokoškolský student historie
historiograf
historiograf, -a m odborník v historiogra-
fii: zemský h historik
historiografie, -e ž (ř) 1. líčení dějin, histo-
rie, dějepis 2. popis vývoje historické
vědy, dějepisectví 3. dějiny zkoumání
urč. předmětu, problému; historiografic-
ký příd.: h-é práce
historizace, -e ž (ř) kniž. zdůrazňování n. na-
podobování minulosti, historizování
historizmus, -mu m (1 < ř) 1. moz. přístup ke
skutečnosti v její dějinné proměnlivosti,
respektování dané dějinné situace, fak-
tu, atmosféry, mentality ap. 2. uměl. kul-
turní hnutí navazující na hist. jevy mi-
nulosti a obnovující je, popř. odvozující
z nich měřítka pro soudobou tvorbu; zá-
liba v minulosti a její zdůrazňování (op.
ahistorizmus) 3.lingv. pojmenování ozna-
čující jev už zaniklý, spjatý s minulostí
(např. palcát, kopinrk, léno, zlatka), ar-
chaizmus
historizovat ned. (ř) zdůrazňovat n. napodo-
bovat minulost, minulý stav: historizu-
jící prvky v románu, v architektuře
historka, -y ž (ř) (krátké) vypravování,
(drobný) příběh: veselá h.; vtipná h.
anekdota
histrion, -a m (histrionka, -y ž) (I) řidč., často
hanl. herec, kejklíř, komediant; histrion-
ský příd.: h-á maska; histrionsky přísl.
hit, -u m(a) mimořádně úspěšná skladba, zvl.
z oblasti populární hudby, šlágr; přen. expr.
mimořádně populární, módní jev vůbec:
letošní h.
hitlerčík, -a mhanl. hitlerovec, nacista
hitlerizmus, -mu m (VJ) něm. nacistická
ideologie, režim a hnutí hlásící se k vůd­
ci A. Hitlerovi, nacizmus
hitlerovec, -vce m (VJ) stoupenec A. Hitle-
ra, německý fašista, nacista
hitlerovský příd. (VJ) souvisící sAo Hitlerem,
s hitlerizmem, nacistický: h. teror; hit-
lerovsky přísl.
hitmaker [-mejkr], -kra m(a) hud. slang skla-
datel n. textař hitů
hitparáda, -y ž (a+ špl zábavní a popř. též
soutěžní program sestavený ze součas­
ných úspěšných písniček, hitů: televizní
h.; hitparádový příd.
ID zkr. (n: HitleIjugend) nacistická organizace
povinná pro všechnu mládež, zaměřená
na výchovu v duchu militarizmu, šovi-
nizmu a rasizmu
hl zn. pro hektolitr (100 litrů)
hlaholáš, -e m(stsl) glagolita
hlaholice, řidč. a zast. glagolice, -e ž (slsl) lingv.
nejstarší slov. písmo připisované Konstan-
tinu, sestavené pro vytváření a rozvíjení
slov. vzdělanosti
hlaholita i glagolita
hlaholizmus, -mu m (slsl) hist. liturgie a pí-
semnictví hlaholské, zejm. v Chorvatsku
hlaholský, řidč. a zast. glagolský příd. (stsl) tý-
kající se hlaholice, psaný hlaholicí: h-é
písmo; h-á literatura; G-á mše (L. Ja-
náčka); hlaholsky, řidč. a zast. glagolsky
přísl.
293
hmoždíř ,J.. moždíř
Ho chem. zn. pro holmium
hoacin, -a m (šp < indián) zool. velký hrabavý
pták rodu Opisthocomus s dlouhým oca-
sem a silným zobákem, žijící v pralesích
Jižní Ameriky
hoblice, -e ž (u) pracovní truhlářský stůl k
upínání obráběných dílců
hoblík, -u m(n) nástroj k ručnímu obrábění
dřeva (hoblování): truhlářský, tesařský,
řezbářský h.; žlábkovací, uběrací h.;
hoblíkový příd.: h-é želízko; h. nůž
hoblina, -y ž(n) tenký stočený odřezek vzni-
kající při hoblování dřeva, hoblovačka
hoblovací příd. sloužící k hoblování, týkají-
cí se hoblování: h. nůž; h. stroj hoblov-
ka; h. délka, hloubka délka, hloubka zá-
běru při hoblování
hoblovačka, -y ž(u) 1. tech. hoblovka 2. hob-
lina 3. kuch. ozdoba z másla ap. ve tvaru
hobliny
hoblovat ned. (u) (co) opracovávat, obrábět
hoblíkem n. na hoblovce: h. prkna
hoblovka, -y ž(u) tech. stroj k obrábění (hob-
lování), zejm. rovinných ploch, hoblo-
vačka I
hoboj, -e m (f) hud. dechový dřevěný nástroj
s dvojitým plátkem, jasné barvy tónu;
hobojový příd.
hobojista, -y mhud. hráč na hoboj
hobok, -u m (?) tech. nádoba s mírně zúže-
ným hrdlem a se snímatelným víkem,
opatřená zprav. dvěma uchy, uŽív. k pře­
pravě sypkých a práškovitých materiálů
hobra, -y ž (zkr. n: Holziudustrie Brauuau) tech.
měkká deska s jemně zrnitým povrchem,
lisovaná z dřevních vláken bez pojiva,
uŽív. zejm. ve stav. a výstavnictví: ná-
stěnka z h-y; hobrový příd.: h-á deska
hoby neskl. s (a) oblíbený druh zájmové čin-
nosti, záliba, koníček
hoc anno [hok anó] (I) kniŽ. tohoto roku
hoc est [hok] (I) kniŽ. to jest
hoc loco [hok -kó] (I) kniž. na tomto místě
hodograf, -u m(t} 1. fyz. křivka znázorňující
hodnoty vektoru charakterizujícího po-
hyb hmotného bodu 2. tech. přístroj
k hrubšímu měření vzdáleností pomocí
kola spojeného s počítačem obrátek
hodochrona, -y ž (ř) geof. křivka vyjadřující
závislost doby příchodu jednotlivých
zemětřesnýchvln k seizmografu na jeho
vzdálenosti od epicentra zemětřesení
hodonymum, -yma s (ř) Hngv. vlastní jm.
dopravní cesty (ulice, náměstí, tunelu,
mostu, železnice, lanovky ap.)
hodža, -i m (tur) (v islámském prostředí)
muslimský kněz n. vzdělanec vůbec
(např. též učitel)
hofer, -a m (hoferka, -y, hoferkyně, -ě ž)
(n) nář. podruh; nájemník; hoferský příd.
hoferství, -í s (u) nář. podruží; podnájem:
děvče z h.; být u někoho v h.
hofmanský příd. (VJ) farm. h-é kapky lék ob-
sahující čtvrtinu éteru a tři čtvrtiny lihu
(nazv. podle něm. lékaře F. Hoffmanna)
hofmistr, -a m (hofmistryně, -ě ž) (n) 1. hist.
hokynář
(ve středověku) představený dvorského
služebnictva; dvorský úřad správce pa-
novnického dvora: královský h.; nejvyš-
ší zemský h. 2. (později) vychovatel dětí
v panovnických a šlechtických rodinách;
hofmistrovský příd.: h. úřad
hofmistrovství, -í shist. (ve středověku) hof-
mistrovský úřad
hofmistrovat ued. (dř.) být hofmistrem
(zejm. ve význ. 2): h-l v urozené rodině
hófrát, -a m(u) zast. (zvl. v Rakousku-Uher-
sku) dvorní rada; hófrátský příd.: h. kon-
zervatizmus
hófrychtéř, -e m(n) hist. (ve středověku) úřed­
ník a zástupce podkomořího královských
měst vybavený soudní pravomocí
hogshead [-hed], -u m(a) starší britská jed-
notka hmotnosti (= 230 kg) a objemu
(140 až 290 1), uŽív. pro pivo, víno, líh,
ryby ap.
hohenzoUeruský [-col-] příd. (VJ) hist. h. rod
někdejší panovnický rod v Německu
(nazv. podle hradu Hohenzollernu, rodo-
vého sídla v již. Německu)
hohnerka, -y ž (VJ) hud. slang druh chroma-
tické foukací harmoniky (nazv. podle
výrobce)
hohol, -a m (r, pol) zool. severský vodní pták
rodu Bucephala, severská kachna
hoholka, -y ž (ř) zool. vodní pták rodu Clan-
gula obývající tundru a polární ostrovy
hochštapler, -a m (hochštaplerka, -y ž) (u)
hovor. hanl. podvodník vyššího stylu, též
kariérista užívající podvodu pro své cíle;
hochštaplerskýpříd.: h-éjednání,' hoch-
štaplersky přísl.
hochštaplerství, -í s hovor. hanl. hochštapler-
ské jednání, hochštaplerský čin: politic-
ké h.
hokej, -e m(a) sport. (lední) h. kolektivní hra
na ledě, při níž se hráči na bruslích snaží
vstřelit speciální holí kotouč do soupe-
řovy branky; pozemní h. kolektivní hra
na hřišti, při níž se družstva snaží pomo-
cí zahnutých holí dopravit míček do sou-
peřovy branky; h. s míčkem na ledě hra
vzniklá spojením pravidel staršího rus-
kého hokeje a severského bandy, hraná
zvl. v býv. SSSR a ve Švédsku; hokejo-
vý příd.: h-á hůl; h-á výstroj; h. zápas
hokejista, -y m sport. hráč hokeje; hokejis-
tický [-ty-] příd.
hokejistka, -y ž hráčka (pozemního) hoke-
je
hokejka, -y ž (a) hokejová hůl; hokejkový
příd.
hokejový i hokej
hoko neskl. m (indián) zool. hrabavý kurovitý
pták (z čeledi Crasidae) s dlouhým sil-
ným, na špičce zahnutým zobákem, žijí-
cí ve Střední a Již. Americe
hokus pokus, h-u p-u m, hokuspokns, -u m
(n < I) 1. kouzelnický kousek doprová-
zený obyč. zaříkáváním (zkomolením
střlat. kejklířské formule) 2. expr. nepro-
myšlený, neuvážený, nezdařený pokus
hokynář, -e m (hokynářka, -y, hokyně,
 hokynářství
-ě ž) (u) (dř.) drobný kupec: Ojednatjako
h bez velkorysosti; smlouvat jako h,
h-ka; mluvit jako h-ka rychle, hlasitě,
zprav. hrubě; hokynářský příd.: h krá-
mek; h-é jednání, též přeu.; hokynářsky
přísl.
hokynářství, -í s (u) (dř.) drobný obchod
s potravinami a jiným zbožím
t
hokyně hokynář
hola..j.. hole
holand, -u m (Vl) pap. velmi jemný ruční pa-
pír (pův. vyráběný v Holandsku), holand-
ský papír
holanďanka, holandka, -y ž (Vl) zeměd. h-y
staré holandské plemeno slepic nosného
typu
holandr, holendr, -u m (Vl) tech. 1. stroj na
mletí papíroviny 2. jeu holendr rozebíra-
telná závitová spojka trubic s přesuvnou
maticí, šroubení; holandrový, holend-
rový příd.
holandr, holendr, -a m (Vl) ob. expr. jeu ve spoj.
pije jako h mnoho
holandský příd. (Vl) ve spoj. h-é tulipány; pap.
h. papír holand; zahr. h-á zahrada rovin-
ná květinová zahrada z fůZ. tvarovaných
travnatých záhonů s květinami (zejm.
hyacinty a tulipány), lemovaných živý-
mi ploty s květináči
holarktický [-ty-] příd. (ř) odb. h-á oblast zo-
ogeografická oblast zahrnující paleark-
tickou a nearktickou oblast s tundrovou
a tajgovou faunou
holba, -y ž(u) 1. starájednotka objemu, uŽív.
zvl. pro nápoje, v Čechách asi 112 pinty
2. cínová, skleněná n. keramická nádo-
ba na nápoje, s uchem a víkem, zprav.
zdobená malbou n. reliéfem, dř. běžná
hold, -u m(u) 1. okázalý projev úcty n. pocty
(např. význačné osobě): vzdát, složit h
nově zvolenému prezidentovi, jubilanto-
vi; hisl. práv. slavnostní přísaha věrnosti a
oddanosti panovníkovi; (ve středověku)
přísaha vazala 2. zasl. vynucený poplatek
ve válce, výkupné; vymáhání takového
poplatku; holdovní příd. zasl.: h. síň; - h
výprava k vymáhání výkupného
holding [houldy-], -u m(a) peuěž. kapitálová
účast na akciové společnosti umožňují­
cí ji hospodářsky ovládat; holdingový
příd.: peuěž. h-á společnost kapitálové
sdružení držící podíly jiných podniků, a
tím ovlivňující jejich řízení
holdovací příd. (u) určený, sloužící k holdo-
vání, týkající se holdování: h akt; h. sál;
h projev
holdovat ued. (u) 1. i dok. (komu; -) vzdávat,
vzdát hold: h hlavě státu 2. hovor. (čemu)
mít v oblibě (co), oddávat se (čemu): h
sportu; h. pivu 3. zasl. (-; koho, 4. p.) vymá-
hat na někom výkupné: kořist z h-ánípo
dědinách 4. zasl. a uář. potulovat se; žebrat
5. zasl. a uář. pít po hospodách, flámovat
holdovní holdt
hole, -e, hola, -y ž(sl) geogr., bol. bezlesé úze-
mí Karpat nad 1350 m n. m.; horské lou-
ky využívané většinou jako pastviny
294
holendr, -u, holendrový t holandr, -u
t
holendr, -a holandr, -a
holerit, hoDerit, -u m (Vl) někdejší počítací
stroj na štítky z nevodivého materiálu
(nazv. podle amer. vynálezce H. Holleri-
tha); holeritový, holleritovýpříd.:h kar-
ton
holfald, -u m (u) zasl. ob. dutý záhyb na ša-
tech
holista, -y m stoupenec holizmu
holisticl\ý [-ty-] příd. k holizmus, k holista
holizmus, -mu m (ř) filoz. směr (zejm. biolo-
gický) zdůrazňující celostnost a poklá-
dající celek za něco vyššího než souhrn
součástí
holler, -u m (amer) hud. vokální nápěvově
i textově jednoduchá forma sdělení či
okamžitého citového výrazu, spojená
zprav. s něj. pracovním úkonem
hoDerit t holerit
holmen, -u m(skand) geogr. místní název pro
ponořené oblíky při ústí fjordu n. v měl­
kých částech mořem zalitého reliéfu
holmesovka, -y ž (Vl) řidč. detektivní povíd-
ka angl. spisovatele A. C. Doyla s hlav-
ní postavou detektiva Sherlocka Holme-
se
holmium, -ia s (Vl) chem. kovový prvek ze
skupiny lanthanoidů, zn. Ho (nazv. po-
dle Holmia, lat. jm. Stockholmu)
holo- (ř) v slož. první část s výzu. celý, úplný,
nedotčený
holocaust [-kau-], -u m (ř) (v letech 1933-
1945) vyhlazování Židů i příslušníků ji-
ných národů n. národností nacisty; úpl-
ná zkáza, zničení vůbec
holocelulóza, -y ž (ř + I) odb. podíl vláknovi-
ny n. vlákniny po odstranění inkrustač­
ních látek obsahujících všechny polysa-
charidy
holocén, -u m (ř) geol. nejmladší období čtvr­
tohor, geologická přítomnost, starším ná-
zvem aluvium; holocenní příd.: h údobí
holoedrie, -e ž (ř) miner. sounáležitost všech
základních tvarů krystalové soustavy do
oddělení, které má nejvyšší možnou sou-
měrnost této soustavy, plnoplochost, pl-
noměrnost; holoedrický příd.
holoenzym, -u m (ř) biochem. úplný enzym
složený z bílkovinné části (tzv. apoen-
zymu) a koenzymu
holofrastický [-ty-] příd. (ř) Hugv. (o slově)
mající platnost celé věty (např. hop)
holofylie, -e ž (ř) biol. původ taxonu organiz-
mu, popř. skupiny taxonů z jediného
předka
holofytický [-ty-] příd. (ř) biol. živící se vý-
hradně rostlinnou stravou: h organizmus
hologamie, -e ž (ř) biol. pohlavní proces
u prvoků, při němž dva jedinci, z nichž
každý má funkci gamety, splývají v je-
dinou cystu
hologlykosid, -u m (ř) chem. h-y složené or-
ganické látky, v nichž je základní jedno-
duchý sacharid vázán na jiný sacharid
(např. polysacharidy, disacharidy)
holograf, -u m (ř) práv. listina psaná rukou
homeostaze
od začátku do konce, zvl. závěť psaná
vlastní rukou zůstavitele (op. alograf)
holografie, -e ž (ř) fyz., fol. způsob zobrazo-
vání založený na interferenci paprsko-
vých svazků, při němž zůstává uchová-
na trojrozměrnostpředmětů;holografic-
ký příd.: h mikroskop; h obraz
hologram, -u m (ř) fyz., fol. záznam vytvoře­
ný holografií
holokarst, -u m (ř+ It) geol. úplný kras s do-
konalým vývojem všech povrchových
i podzemních krasových tvarů
holokrinní příd. (ř) anal. týkající se žláz, je-
jichž celé buňky se mění ve výměšek: h.
mazové žlázky
holokrystalický příd. (ř) geol. h-á struktura
struktura vyvřelých hornin vytvořená
výhradně z krystalovaných minerálů;
h-é horniny
holomorfa, -y ž (ř) biol. souhrnné označení
pro všechna vývojová stadia houby s ple-
omorfickým životním cyklem
holomorfní příd. (ř) fyz. h funkce funkce kom-
plexní proměnné, kt. má v každém bodě
definovanou derivaci
holoparazit, -a m (ř) bol., zool. cizopasník vý-
hradně odkázaný na hostitele, úplný ci-
zopasník
holotopie, -e ž (ř) aual. poloha jisté části těla
v poměru k celku
holotyp, -u m (ř) biol., geol. jediný exemplář
označený v pův. publikaci jako typický
jedinec urč. druhu n. poddruhu
holport, -u m (u) zasl. ob. společné držení,
užívání něčeho na polovic: v předl. spoj.
mít, vzít si něco s někým na h.
hoU čásl. (u) zasl. hovor. zkrátka a dobře, inu,
tedy, ovšem: to je h. něco jiného
homagium, -ia s (I) hisl. (ve středověku) ob-
řad přijetí manských závazků; homagi-
ální příd.
homeo- (ř) v slož. první část s výzu. stejný, po-
dobný, společný
homeoblastický [-ty-] příd. (ř) geol. charakte-
rizovaný stejnou velikostí všech součás­
tek (op. heteroblastický): h-á struktura
homeomorfie, -e ž (ř) biol. stejný tvar těla n.
jeho části vzniklý u fůZ. skupin živoči­
chů konvergentním vývojem
homeopat, -a m stoupenec homeopatie; lé-
kař léčící metodou homeopatie
homeopatie [-ty-], -e ž (ř) med. léčebná me-
toda založená na podávání minimálních
dávek léků na základě principu, že po-
dobné se vyléčí podobným (op. alopatie);
homeopatický příd.: h-é léčení; h-á dáv-
ka; homeopaticky přísl.
homeopolární příd. (ř) chem. h vazba mezi
atomy prvků stejnorodých n. téže elek-
trické polarity, kovalentní vazba
homeostat, -u m (ř) odb. soustava směřující
ke stavům rovnováhy (stability); tech.
zařízení řídící činnost něj. soustavy (např.
automatický pilot řídící letadlo) a samo-
činně vyrovnávající působení vnějších
vlivů na soustavu
homeostaze, -e ž (ř) 1. biol. stav dynamické
homeotypický
funkční rovnováhy v živém organizmu
2 ekol. schopnost organizmu, populace
n. společenstva udržet relativně konstant-
ní vnitřní prostředí v situaci, kdy vnější
prostředí se mění 3. geu. tendence k vy-
rovnání genových frekvencí porušených
umělým zásahem do populace; homeo-
statický [-ty-] příd.: h-i mechanizmy
homeotypický příd. (ř) geu. h-é dělení druhý
ze dvou cyklů meiózy shodný s procesy
dělení při mitóze
homérovský příd. (Vl) připomínající Homé-
ra; týkající se Homéra, vyskytující se v
básních jemu připisovaných, homérský,
homérický: h-á dikce; h starověk líčený
Homérem; h. slovník z Homérových děl;
homérovsky přísl.
homérský, homérický příd. (Vl) týkající se
Homéra, střec. básm'ka z 8. stol. př. n.l.:
h-é eposy; h-á otázka vědecký spor
o autorství Iliady a Odyssey; h-ický
smích bouřlivý, hlučný, nevázaný (ja-
kým se podle Homérova líčení smáli bo-
hové na Olympu); homérsky, homéric-
ky přísl.
homespun [houmspan i -spun], -u m(a) texl.
hrubá vlněná tkanina uŽív. na oděvy
sport. stylu; homespunový příd.
homicidium [-dy-], -ia s (I) kniž. a odb. zabití
člověka, vražda; homicidální příd.: med.
h sklony k útokům na druhé osoby pod
vlivem duševní choroby
homiletik [-ty-], -a m 1. autor homilií 2.
odborník v homiletice
homiletika [-ty-], -y ž(ř) círk. odvětví pasto-
rální teologie zabývající se teoretickou
i praktickou stránkou kazatelské činnos­
ti; vykladačství náb. textů, kazatelství;
homiletický příd.: h-á literatura; homi-
leticky přísl.
homiliář, -e m (I < ř) círk. sbírka homilií
homilie [-mí-], -e ž (ř) círk. výklad a rozbor
bibl. textu čteného při mši
hominid [-ny-], -a m (I) (v biol. a zool. sys-
tému) jedinec z čeledi lidí (do kt. patří
člověk a jeho přímí, fosilní předchůdci);
hominidní příd.: h větev vývojová větev
člověka
hominizace [-ny-], -e ž (I) antr. proces po-
stupných tělesných a sociálních změn od
primátů k člověku, (proces) polidštění;
hominizační příd.
hominizovat se [-ny-] ued. odb. procházet
procesem hominizace, polidšťovat se
homo [-mó] ueskl. m (1) člověk 1. (v biol. a
zool. systému, ps. H.) rod z čeledi lidí (Ho-
minidae), charakterizovaný zejm. rozvo-
jem mozku a ruky schopné práce, v fůZ.
vývojových stadiích, např. h. erectus
[-kt-] (fosilmj člověk vzpřímený, opočlo­
věk, sběrač a lovec znající oheň; h. habi-
lis (fosilmj člověk zručný, schopný vyrá-
bět nástroje; h sapiens (fosilní a součas­
ný) člověk rozumný, nadaný rozumový-
mi schopnostmi; h sapiens sapiens vy-
spělá forma člověka rozumného (součas­
ného i fosilního) 2 h novus hisl. (vant.
295
Římě) člověk nově povýšený do privile-
gované vrstvy občanů, nobmty; kniŽ. nový
člověk v něj. prostředí, nováček (ve ve-
řejném životě, ve funkci, v povolání ap.)
homo- 1 (ř) v slož. první část s výzu. shodný, to-
tožný, stejný, společný (např. homogen-
ní, homonymie) (op. hetero-)
homo- 2 (1) vslož. první část svýzn. člověk (např.
homocentrickyj
homocentrickýl příd. (ř+ 1) mat. mající spo-
lečný střed, soustředný: h-épaprsky sva-
zek paprsků vycházejících z téhož
bodového zdroje světla všemi směry,
soustředné
homocentrický2 příd. (1) kniž. a odb. soustře­
děný k člověku, pokládající člověka za
střed všeho dění
homocyklický příd. (ř) chem. h-é sloučeniny
organické cyklické sloučeniny, jejichž
uzavřený řetěz je tvořen jen atomy uhlí-
kovými, izocyklické (op. heterocyklické)
homocystein, -u m (ř) biochem. meziprodukt
při biosyntéze cysteinu z metioninu a
serinu; homocysteinový příd.
homofon, -u m (ř) Hugv. slovo n. jiná jazyko-
vá jednotka, popř. její tvar, znějící stej-
ně, avšak psaná odlišně (např. led -let),
druh homonyma
homofonický [-ny-], homofonní příd. k ho-
mofonie, k homofon: hud. h-í skladba;
homofonně přísl.
homofonie [-ny-], -e ž (ř) 1. hud. způsob skla-
debné práce, kdy melodie je přednášena
jedním hlasem a ostatní hlasy jej dopro-
vázejí (op. polyfonie) 2 Hugv. formální
vztah mezi jazykovými jednotkami za-
ložený na stejné zvukové, avšak odlišné
grafické stránce
homogamie, -e ž (ř) 1. bol. současné dozrává-
ní tyčinek i blizen u oboupohlavního kvě­
tu 2. geu. jev při pohlavním rozmnožová-
ní, při němž se častěji vyhledávají part-
neři se shodnými vlastnostmi n. shodným
genotypem; homogamní příd.: bol. h květ
jehož tyčinky i blizny dozrávají součas­
ně, takže dochází k samoopylení
homogenita [-ny-], -y ž (ř) kniŽ. a odb. stejná
struktura složení n. vlastnost homogen-
mno složení, stejnorodost, homogennost
(op. heterogenita): h materiálu; ekol. pra-
videlný a stejnoměrný výskyt jednotli-
vých druhů organizmů v urč. biotypu;
statistická h shodnost vlastností prvků
statistického souboru; geof. h. vesmíru
očekávaná vlastnost vesmíru, kt. se
v každém okamžiku jeví všem pozoro-
vatelům stejný
homogenizace [-ny-], -ež(ř) 1. odb. pochod,
jímž se z látky nestejnorodé, heterogen-
ní připravujelátka stejnorodá, homogen-
ní: hul. h. rud; sklář. h. skloviny; patr. h.
mléka mechanické tříštění velkých kuli-
ček mléčného tuku na homogenizátorech
při vyšší teplotě a tlaku; homogenizač­
ní příd.: h. zpracování
homogenizátor [-ny-], -u m tech. přístroj
k provádění homogenizace
homokaryoze
homogenizovaný [-ny-] příd. odb. upravený
homogenizací: potr. h-é mléko; hul. h-á
slitina
homogenizovat [-ny-] ned. i dok. (ř) odb. (co)
provádět, provést homogenizaci: potr. h.
mléko
homogenní příd. (ř) kniŽ. a odb. mající stejno-
rodé složení, strukturu, stejnorodý (op.
heterogenní): h. prostředí; h. směs, ma-
teriál; fyz., chem. h. soustava se stejnými
vlastnostmi ve všech částech, tvořená
jedinou fází; h. reaktor s palivem a mo-
derátorem tvořícím suspenzi ap.; hul. h.
slitina z jediného druhu krystalů stejných
fyzikálních vlastností a téhož chem. slo-
žení; mat. h rovnice, mnohočlen mající
všechny členy stejného stupně; meteor. h.
atmosféra teoretická atmosféra, ve kt.
hustota vzduchu nezávisí na výšce; ho·
mogennost, -i ž homogenita
homogonie [-ny-], -e ž (ř) bot. stejná výška
blizen a prašníků
homograf, -u m (ř) Hugv. slovo n. jiná jazy-
ková jednotka, popř. její tvar, psaný stej-
ně, ale vyslovovaný odlišně (např. angl.
read - read [ri:d - red])
homografický příd. k homografie, k homo-
graf
homografie, -e ž (ř) lingv. formální vztah mezi
jazykovými jednotkami založený na to-
tožnosti psané formy, znějící však v kaž-
dém z případů odlišně
homochromie, -e ž (ř) shoda barev, stejno-
barevnost; zaol. barevná podobnost živo-
čicha s prostředím, kt. ho obklopuje
homochronie [-ny-], -e ž (ř) časová shoda
něj, jevu, izochronie; homochronní
příd.
homoiogenetický [-ojo-ty-] příd. (ř) bot. h-á
indukce zvl. případ diferenciace pletiv u
rostlin, při němž navozuje diferencova-
ná buňka analogickou diferenci v buňce
sousední
homoiomeria [-ojo-], -ií s mno (ř) filoz. (vant.
filozofň u Anaxagora) nejmenší částice
pralátky obsahující nekonečné množství
všeobecně existujících vlastností na zá-
kladě principu, že vše je ve všem
homoiosmotický [-oj Io-ty-] příd. (ř) zool.
schopný udržovat stálé iontové složení
tělních tekutin, i když se mění složení
vody jakožto životního prostředí: h-čtí
(vodní) živočichové
homoiotermie [-ojo-], -e ž (ř) biol. schopnost
ptáků a savců udržovat stálou teplotu těla
bez ohledu na teplotu prostředí, ve kt.
žijí, teplokrevnost (op. poikilotermie);
homoiotermní příd.: zaol. h. živočichové
teplokrevní
homokarpie, -e ž (ř) bot. výskyt plodů stej-
ného tvaru i velikosti na témže jedinci,
stejnoplodost (op. heterokarpie)
homokaryont, -a, -u m (živ.lnež., 4. j. -ta, -t)
(ř) geu. jedinec mající dvě n. několik ja-
der téhož genotypu v jedné buňce (op. he-
terokaryont); homokaryontový příd.
homokaryoze, -e ž (ř) geu. existence dvou n,
 homokinetický
více jader téhož genotypu ve společné
cytoplazmě (op. heterokaryoze)
homokinetický [-ty-] příd. (ř) tech. h. kloub
sférický, stejnoběžný kloub, např. zvl.
druh kloubové spojky uŽív. u pohonu
předních kol automobilů
homoklinála, -y ž (ř) geol. souvrství zacho-
vávající nejen stejný směr, ale i velikost
úklonu
homolog, -u m (ř) chem. člen homologické
řady
homologace, -e ž (ř) tech. schvalovací řízení
o způsobilosti (motorů, automobilů aj.)
k provozu, homologování; homologač­
ní příd.: h zkoušky
homologický příd. kniž. a odb. založený na
vztahu homologie, souhlasný, shodný:
h-éjevy; biol. h-é orgány mající stejný pů­
vod, ale různou funkci; gen. h-é chromo-
zomy párové, strukturně i geneticky
shodné v buněčném jádře diploidního
organizmu, homologní; chem. h-á řada
řada organických sloučenin stejného
typu, v níž každý člen má o skupinu CHz
více než člen předcházející
homologie, -e ž (ř) kniž. a odb. souhlasnost,
shodnost 1. chem. vztah mezi členy řady
sloučenin,jejichž složení se vzájemně liší
o jednu n. více stejných stavebních jed-
notek (skupina CH,) 2. biol. shoda v pův.
někt. orgánů lišícícfi se však funkcí, a tím
i tvarem (např. noha kopytníků, křídlo
ptáka, ploutve ryb) 3. geogr. nauka o ze-
vní podobnosti územních celků; homo-
logní příd.: gen. h chromozomy homolo-
gické
homologovat ned. i dok. (ř) tech. provádět, pro-
vést homologaci: h. motor; nová trať je
h-ána pro vozy skupiny A
homolýza, -y ž (ř) chem. způsob štěpení chem.
vazby, při němž roztržením dvojice va-
lenčních elektronů vznikají dvě částice
s nepárovým elektronem, tzv. radikály;
homolytický [-ty-] příd.: chem. h-á reakce
při níž se kovalentní vazby štěpí na radi-
kály n. vznikají reakcí radikálu
homomerie, -e ž (ř) gen. druh polymerie, při
kt. se kvantitativněstejný účinek zúčast­
něných genů sčítá
homomorfie, -e ž (ř) kniŽ. a odb. stejnotvarost
(op. heteromorfie): ekon. vztah poukazu-
jící na částečnou shodnost struktury,
funkční sjednocení; homomorfní příd.
kniž. a odb. stejnotvarý: h. látka
homomorfizmus, -mu m (ř) mat., log. vztah
podobnosti ve struktuře systémů (mno-
žin, procesů, útvarů)
homomorfóza, -y ž (ř) biol. náhrada ztracené
n. poškozené části organizmu novými
útvary stejného druhu (op. heteromoďó­
za)
homonymický, homonymní příd.lingv.k ho-
monymie, k homonymum, stejnozvuč­
ný: h. výraz; h. tvar; h-ická dvojice; ho-
monymnost, -i ž homonymita
homonymie, -e ž (ř) 1. též homonymita, -y
ž Hngv. formální vztah mezi jazykovými
296
jednotkami založený na totožnosti for-
my (např. kolej studentská ubytovna -
kolej stopa kola) 2. log. chyba vznikají-
cí z p0užití několika významů jednoho
slova n. použití homonym jako totož-
ných, mnohovýznamovost symbolů,
znaků
homonymum, -yma s (ř) 1.lingv. slovo n. jiná
jazyková jednotka, popř. její tvar (mor-
fém, gramatický tvar, slovo, spojení slov,
věta), znějící n. psaná stejně, ale růz.
významu: h-a lexikální (např. zapřít po-
depřít - zapřít nepřiznat); h-a morfolo-
gická (např. bábovka ž - bábovka ml;
h-a slovnědruhová (co zájm., sp., část.,
sláva - podst. jm., citosl.) 2. biol. jedno
ze dvou n. více totožných jmen v nomen-
klatuře vztahující se k růz. taxonům
v rámci skupiny rodu n. čeledi orga-
nizmů
homopauza, -y ž (ř) meteor. přechodová vrst-
va mezi homosférou a heterosférou ve
výši okolo HlO km
homopolymer, -u m (ř) chem. makromoleku-
lární látka, jejíž makromolekuly obsahují
stejné strukturní jednotky
homopolymerace, -e ž (ř) chem. řetězová
polymerace jediného nenasyceného mo-
nomeru, vznik homopolymeru
homorhizie [-ri-], -e ž (ř) bot. typ kořenové
soustavy se zakrněnýmhl. kořenem, mís-
to, na kt. se vyvinul hustý svazek vedlej-
ších nevětvených kořenů (op. alorhizie)
homosexuál, -a m homosexuální člověk
homosexualita, -y ž (ř + I) med. sexuální ná-
klonnost k osobám téhož pohlaví (op.
heterosexualita)
homosexuální příd. projevující sexuální ná-
klonnost k osobám téhož pohlaví (op.
heterosexuální): h člověk; homosexuál-
ně přísl.; homosexuálnost, -i ž homose-
xualita
homosféra, -y ž (ř) meteor. vrstva vzduchu od
povrchu Země do výšky asi 100 km,
málo se měnící s výškou v důsledku tur-
bulentního promíchávání
homotalizmus, -mu m (ř) gen. systém pohlav-
mno rozmnožování u někt. nižších or-
ganizmů (např. hub) založený na splý-
vání buněčnýchjader téhož genotypu (op.
heterotalizmus)
homotetie [-ty-], -e ž (ř) mat. druh zobrazení,
při kt. zobrazované body a jejich obrazy
leží na přímkách procházejících pevným
bodem, stejnolehlost; homotetický příd.
mat. stejnolehlý
homotypie, -e ž (ř) biol. shodnost symetric-
kých orgánů (např. pravé a levé ruky)
homotypický příd. (ř) zool. druhově stejný,
skládající se z jedinců téhož druhu orga-
nizmu, např. rodina, stádo, hejno
homozygot, -a, -u m (živ.lnež., 4. j. -ta, -t) (ř)
gen. jedinec vzniklý spojením dvou ga-
met stejných genetických základů (op. he-
terozygot); homozygotní příd.: gen., biol.
h. potomstvo; h pár genů; homozygot-
ně přísl.
hoper
homunkulus, -la m (I) (podle starých před­
stav) človíček 1. člověk uměle vytvoře­
ný podle receptu alchymistů 2. zárodek
člověka (ve spermii n. vajíčku) podob-
ný dospělémujedinci
honda, -y ž (VJ) motocykl n. automobil jap.
značky Honda
honér, -u m (t) 1. zast. hovor. projev úcty, po-
cty:přijímat, skládat někomu h-y2.druh
hry v kuželky 3. karet. král; mno h-y (v ta-
rokové hře) seskupení čtyř karet nejvyš-
ší hodnoty; (v bridži) nejvyšší trumfové
karty, při hře bez trumfů všechna esa
honetní příd. (t) zast. hovor. počestný, čestný,
slušný: h způsoby; honetně přísl.; ho-
netnost, -i ž
hongitochten, -u m(hol) hist. (v 17. stol.) ni-
zozemské nájezdy (na člunech hongi) na
Moluky a ničení tamějších plantáží ko-
ření k prosazení monopolu v koloniál-
ním obchodě
honor [-nó-], -um(l)kniž.řidč. čest, úcta: dbát
na h.; honorární příd. čestný, neplace-
ný: h konzul; h. profesor (na univerzi-
tě)
honorabilis [-rá-] příd. (neskl.) (1) ceremoni-
ální titul vysokoškolského profesora (ni-
koli děkana a rektora), čes. "ctihodný"
honorace, -e ž (I) majetkem n. postavením
nejvýznamnějšíosobnosti (a jejich rodi-
ny) v urč. (místním) prostředí, panstvo:
místní h.; patřit k h-i
honorární t honor
honorář, -e m (I) (peněžitá) odměna za prá-
ci intelektuálního rázu: autorský, překla­
datelský,filmový, televizníh.; h zapřed­
nášku, za vystoupení; vyplatit h; hono-
rářový příd.: h-é podmínky; h-á vyhláška
honoris causa [-nó- kauzá] (1) pro čest, po-
ctu, čestný; nejč. (jako zkr. h c.) ve spoj. s
akademickým titulem udělovaným na
počest: doktor h c.
honorovat ned. i dok. (I) 1. (koho, co) dávat, dát
někomu za něco honorář; odměňovat,
odměnit, platit, zaplatit: h. autory; h. člá­
nek; dobře h-ané místo; (dř.) h-aný do-
cent 2. peněž. (co) přijmout, přijímat a vy-
platit, vyplácet (směnku, šek)
honovací příd. tech. sloužící k honování: h.
stroj honovačka
honovačka, -y ž tech. stroj na honování, ho-
novací stroj
honování, -í s (a) tech. jemné dokončovací
obráběnívnitřních válcových ploch brus-
nýmikameny
honvéd, -a m(marl') 1. hist. příslušník národní
gardy zavedené po vyhlášení konstituce
1848 v Uhrách; (od r. 1867) voják uher-
ské zeměbrany 2. voj. (v současné době)
příslušm1cmaď. pozemmno vojska; hon-
védský příd.: h pluk
hopak, -u m (ukr) lan. ukr.lid. tanec ve dvou-
čtvrtečním taktu a rychlém tempu
hoper, -u m(a) tech. plovoucí, zprav. sací bagr
s vlastním pohonem, vybavený náklado-
vým prostorem pro vytěženou zeminu,
samoodvozný bagr
hopkalit
hopkalit, -u m (nm) tech. katalyzační náplň
filtru filtračmno dýchacího přístroje slou-
žícího k ochraně osazenstva dolu před
účinky oxidu uhelnatého
hoplíta, -y m (ř) hist. voj. (v ant. Řecku) pří­
slušník těžkooděnépěchoty, těžkooděnec
hóra, -y ž zprav. mno h-y (I) náb. (v katol. círk-
vi) čas modliteb, církevní hodinky: mod-
lit se h-y
horda, -y ž (tur) 1. kmen n. skupina někdej­
ších nájezdných kočovníků: vpád tatar-
ských hord; přen. hanl. hitlerovské h-y; hist.
forma státního útvaru za mong.-tat. vý-
bojů od 13. stol.: Zlatá h 2 expr., hanl.
skupina, tlupa, parta násilníků, výtržní-
ků ap., banda
hordein, -u m (I) biochem. rostlinný prola-
min, bílkovina obsažená v obilkách ječ­
mene
hordeivir, -u m (I) biol. h-y neobalené rost-
linné viry s genetickou informací ve
třech molekulách jednovláknité kyseli-
ny ribonukleové
hordeolóza, -y ž (I) med. opakované onemoc-
nění ječným zrnem (hordeolum)
hordeolum, -la s (I) med. hnisavý zánět ma-
zové žlázy očního víčka, ječné zrno
horentní příd. (I) expr. neobyčejně veliký, vy-
soký, obrovský, budící úžas (finanční)
výší: h. sumy, zisky, ceny; horentně přísl.
horine [-rajn], -nu m (VJ) sport. bočný způ­
sob skoku do výšky (nazv. podle amer.
skokana G. Horina); horinový příd.: h.
styl
horingle ..j.. oringle
horizont, -u m (ř) 1. část zemského povrchu
viditelná z urč. stanoviště; její krajní mez,
obzor: slunce vystoupilo nad h.; přen.
duševní obzor, rozhled: má úzký h; po-
litický h; geod. skutečný h soustředná
kulová plocha procházející daným bo-
dem; zdánlivý h tečná rovina kolmá na
směr zemské tíže v daném bodě; nulový
h kulová plocha nahrazující nulovou
hladinovou plochu, geoid; umělý h vo-
dorovná zrcadlící plocha (např. rtuti
v misce) 2. geol. poloha n. vrstva lišící se
něj. znakem: h podzemní vody vrstva
vody vyplňující póry v zemině nad ne-
propustným podložím; zeměd. půdní h.
vrstva půdmno profilu se stejnými fyz.,
fyzikálněchem., chem. a biol. vlastnost-
mi vznikajícími během půdotvorných
pochodů; hom. oddíl ložiska ve svislém
směru, důlní patro 3. div. souvislý výkryt
pozadí a boků jeviště, ateliéru n. studia
4. filoz. (ve fenomenologii E. Husserla)
základní strukturní určení skutečnosti
horizontace, -e ž (1 < ř) geod. ustavení roviny
děleného kruhu teodolitu do vodorovné
roviny n. svislé osy přístroje pomocí li-
bel
horizontála, -y ž (I < ř) 1. kniŽ. a odb. vodo-
rovná, horizontální čára, přímka: geogr.
čára spojující body stejné nadmořské
výšky 2. šach. řada osmi polí ležících
v jednom směru a dotýkajících se stra-
297
nami, spojující pravý okraj šachovnice s
levým, řada
horizontalizmus, -mu m (I < ř) archit. převlá­
dání horizontálních linií (říms ap.), vo-
dorovnost
horizontální příd. (I < ř) rovnoběžný s vodní
hladinou, vodorovný (op. vertikální, svis-
lý): h poloha, směr; - h přímka, osa
horizontála; hom. h těžení; h otvírka; geol.
h posun střižný zlom se strmou zlomo-
vou plochou, podél níž nastal vzájemný
vodorovný pohyb sousedících ker zem-
ské kůry; fyz. h kyvadlo se svislou osou
kyvu, uŽív. k měření velmi malých ča­
sových změn, tížnice; astro h. celostat
vrhající sluneční světlo vodorovným
směrem; h kruh halový jev ve stejné
výšce nad obzorem, jako je Slunce; tech.
h. obráběcí stroje jejichž nástroj se při
obrábění pohybuje zprav. vodorovně; h
fréza, pila, vyvrtávačka; motor. h karbu-
rator s vodorovně umístěným přívodem
paliva; horizontálně přísl.
horizontka, -y ž tech. horizontální obráběcí
stroj, vodorovná vyvrtávačka
horizontkář, -e m dělník pracující na hori-
zontální vyvrtávačce
horizontovat ned. i dok. (I < ř).geod. (co) pro-
vádět, provést horizontaci (měřického
přístroje, teodolitu)
hormogonie [-ny-], -e ž (ř) bot. způsob roz-
množování sinic rozpadem vláken v ně­
kolikabuněčné články
hormon, -u m (ř) biol. h-y biologicky aktivní
látky růz. chem. povahy vyměšované
žlázami s vnitřní sekrecí a působící na
fyziol. pochody v organizmu, inkret: růs­
tový h.; zeměd. h-y rostlin růstové látky,
fytohormony; hormonální, hormonový
příd.: h-ní léčba, porucha; h-ové, h-níléky,
přípravky; hormonálně přísl.
hormonizace [-ny-], -e ž (1 <řl zeměd. po-
vzbuzování růstu rostlin růstovými lát-
kami: h osiva; hormonizační příd.
horna, -y ž(n)hud. slang dechový žesťový ná-
trubkový nástroj pův. užívaný při lovu,
valdhoma, lesní roh; hornový příd.: h-é
sólo
hornista [-ny-], -y mhud. hráč na homu (lesní
roh)
hornwerk, -u m (n) hist. voj. rohová hradba
(v barokní opevňovacísoustavě), kartišon
horologium, -ia s (I < ř) 1. kniŽ. a zast. orloj 2.
cfrk. (v pravosl. a řeckat. církvi) kniha
církevních hodinek, modliteb na urČ.
hodiny (obdoba breviáře)
horopter, -u m (ř) opt. souhrn všech bodů
v prostoru zobrazovaných oběma očima
na identických místech sítnic, takže jsou
vidět jednoduše
horor, -u m (a) 1. literámí n. filmový žánr
s náměty, často fantastickými, které spo-
lu s rozvíjením děje vyvolávají záměrně
pocit hrůzy a strachu; takový film, kni-
ha ap. 2. hovor. hrůza, strach; hrůzný pří­
běh, děj: zažít h.; mít z něčeho h.; ta jíz-
da, to byl h.!; ..j.. též horror vacui
hospitál
horoskop, -a m (ř) hist. (ve st. Egyptě) kněz
mající za úkol sledovat pohyby hvězd,
měřit čas a ohlašovat hodiny příznivé n.
nepříznivé pro zamýšlené dílo
horoskop, -u m (ř) schéma postavení hvězd,
Slunce, Měsíce a planet v urč. okamži-
ku, z něhož astrologové předpovídajílid-
ský osud; tato předpověď; horoskopic-
ký příd.
horribile [-rí-] (1) strašné vkniž. citát. spoj.: h
dictu [dyktú] hrůza povědět; h. visu
[vízú] hrůza n. strašné pohledět; h au-
ditu [audýtú] hrůza n. strašné poslouchat
horror vacui [vákuf] neskl. m (I) kniŽ. strach
z prázdnoty; (pův.) označení Aristotelo-
va (a později Galileova) názoru, že pří­
roda nesnáší prázdný prostor (vyvráce-
ného Torricellim)
hors ďoeuvres [or dévr], hors d'oeuvru m
(t) kuch. studené i teplé pokrmy pikantní
chuti (masa, drůbež, rosoly, saláty, kavi-
ár) podávané v malých porcích jako prv-
ní chod oběda n. večeře k povzbuzení
chuti k jídlu
horse·power [horspaur] neskl. m(a) staršíjed-
notka výkonu, 1 kůň (koňská síla), zn.
HP
hort zkr. (I: hortnlanornm) zahradní; ve spoj. se
jm. pěstovanýchrostlin znamená, že au-
tor jm. není znám
hortenzie, -e ž (VJ) zahr. ozdobná rostlina n.
keř rodu Hydrangea s velkými listy a s
bohatým kulovitým květenstvím květů
růz. barev (nazv. podle pěstitelky Hor-
tenzie Lepautové)
hortikultura [-ty-], -y ž (1) zahradnictví
v nejširším smyslu z dob starořímských
hortonolit, -u m (VJ + ř) miner. kosočtvereč~
ný nerost z řady olivínů, křemičitan že-
leza a manganu (nazv. podle objevitele
V. Hortona)
hortus, -tu m (I) 1. (ve starověku) okrasná,
popř. botanická zahrada 2. 2. j. čast. -usu
zeměd. speciální smíšené hnojivo určené
k hnojení okrasných rostlin, skleníko-
vých kultur a zeleniny
hosana citosl. (ř < hebr) náb. (v st. Izraeli)
radostný pokřik účastníků tzv. slavnosti
stánků; (v bibl. podání) volání lidu při
posledním vjezdu Ježíše do Jeruzaléma;
(v křesťanské liturgii v chybném překla­
du místo zachovej, vysvoboď) sláva, vyj.
oslavu, velebení: h na výsostech
hospic, -e m (1) hospitál 2
hospitace, -e ž (1) 1. návštěva vyučovací
hodiny (ředitelem, inspektorem n. jiným
učitelem) pro poznání úrovně výchov-
ně-vzdělávací práce a výměnu pedago-
gických zkušeností 2. přítomnost kandi-
dátů učitelství při vyučování (zvl. u při­
děleného učitele) 3. (dř.) školní docház-
ka mimořádnýchžáků; hospitační příd.:
h zpráva
hospitál, -u m (1) zast. hist. 1. ve středověku
církevní n. později světský ústav pro
nemocné, zestárlé a chudé, špitál 2. útu-
lek pro pocestné, hospic
hospitalizace
hospitalizace, -e ž (I) odb. umistění nemoc-
ného v nemocnici ap. z důvodů diagnos-
tických n. léčebných
hospitalizmus, -mu m (I) med. soubor fyzic-
kých a psychických poruch, hl. u dětí,
vyvolaný dlouhodobým pobytem v ne-
mocnici, projevující se ztrátou zájmu aj.
hospitalizovaný příd. (I) odb. umistěný v ne-
mocnici jako pacient
hospitalizovat ned. i dok. odb. (koho, 4. p.) pro-
vádět, provést hospitalizaci
hospitant, -a m (hospitantka, -y ž) (I) odb.
kdo hospituje, účastník hospitace; hos-
pitantský příd.
hospitovatned. odb.(u koho, kde) provádět hos-
pitaci
hosteska, -y ž(a) oficiální průvodkyně a in-
formátorka na mezinárodních výstavách,
závodech ap.: h-y v pavilonu na světové
výstavě; olympijské h-y
hostie [-ty-], -e ž (I) círk.pšeničná mešní
oplatka, v obřadech katol. církve sym-
bol těla Kristova, mešní chléb
hostilita [-ty-], -y ž (I) psych. sklon k nepřá­
telským agresivním impulzům navenek,
tendence ublížit jiné osobě n. skupině
osob, nepřátelství
hostllní [-ty-] příd. (I) kniŽ. a odb. nepřátelský,
agresivní: h vztah
hot příd. (neskl.) (a) hud. označující specificky
džezovou kvalitu, zvl. zvukovou a výra-
zovou: h intonace; h jazz ryzí džezový
styl, zvl. černošský staršího období, pod-
statně uplatňující improvizaci, horký džez
hot dog neskl. m(a) potr. (pův. v amer. prostře­
df) horká uzenka s cibulí a hořčicí v roz-
říznuté housce
hotel, -u m (t) 1. zprav. větší podnik sloužící
pro přechodné ubytování osob dočasně
se zdržujících v někt. mistě a poskytují-
cí zprav. i stravování a občerstvení 2. hist.
(ve Francii v 17. stol.) označení pro měst­
ské paláce šlechtické i veřejné (např.
Hotel de villeradnice); hotelový příd.k 1:
h pokoj; h. personál; h-íhosté; h-á škola
pro vzdělávánípersonálu v hotelích; ho-
telově přísl.
hoteliér, -am (hoteliérka, -yž) (t) majitel n.
nájemce hotelu
hotelnictví, -í s organizace a činnost hote-
lů: moderní lázeňství a h.
t
hotelový hotel
hotentot, -a m (Vl) expr., hanl. hloupě n. nesro-
zumitelně mluvící člověk, hlupák, tupec,
barbar (podle starších představo Hoten-
totech, černošském kmeni Khoinů v již.
Africe); hotentotský příd.: h-é jednání,
chování necivilizované; h projev nesro-
zumitelný, hloupý; hotentotsky přísl.
hotentotizmus [-ty-], -mu m(VJ) med. reduk-
ce řeči na nesrozumitelné zvuky, nejhor-
ší stupeň koktání
hot money [many] neskl. m mno (a) peněž. fi-
nanční prostředky převáděné ze státu do
státu za účelem zisku při změnách kur-
zu, tzv. horké peníze
houf, -u m (n) seskupení lidí n. zvířat, zá-
298
stup, dav (lidf), hejno (ptáků), stádo (do-
bytka): h dětí; valit se v -ech; přen. srazit
se, dát se do h-u sdružit se
houfem přísl. (n) hromadně, houfně
houfnice, -e ž (n) voj. dělo s krátkou hlavní,
ráže do 30 cm, se strmou dráhou střely;
hist. těžké obléhací dělo; houfnicovýpříd.:
h-ápalba
houfný příd. (n) jsoucí, dějící se ve velkém
množství (v houfech), hromadný: h-é stě­
hování z ohrožené oblasti; houfně přísl.
houfem, hromadně: zklamaní diváci od-
cházeli h. ze stadionu
howg [houkl část. (indián) dotvrzuje projev,
skončiljsem, konec (známé z Mayových
indiánek)
HP [há pě] zn. pro horse-power (koňská síla,
kůň)
hPa fyz. zn. pro hektopascal
hrabě, -te m (mn. 1. -ata, 2. -at s) (n) hist. 1.
představitel královské moci v provinci-
ální správě (pův. ve franské říši) 2. (též
hraběnka, -y ž) příslušník vyšší šlechty
s titulem pův. spojeným s právním drže-
ním urč. dědičného územi; hraběcí příd.:
h titul
hrabství, -í s (n) hist. správní územi patřící
pod pravomoc hraběte; ve Velké Britá-
nii dosud územní správní jednotka: an-
glická, irská h; hrabský příd.
hrink, -u m (n) hist. dočasný avarský opev-
něný tábor (podle středověkých písem-
ných pramenů)
hrozinka .J, rozinka
huanaco [vanako], -ca [-kal, -ka, guanako
[gva-], -a s (šp < indián) zool. lama žijící v
horách Již. Ameriky, jejíž domestikací
vznikla lama krotká
hubertus, -u m (VJ) teplý, pův. myslivecký
plášť z hrubšího vlněného sukna s dlou-
hým vlasem ležícím v jednom směru
(nazv. podle patrona myslivců Huberta);
hubertusový příd.: h. střih
hiibnerit [hí-], -u m (VJ) miner. hnědočerný
až černý jednoklonný nerost, wolframan
manganu (nazv. podle něm. metalurga A.
HUbnera)
hucul, -a m (VJ) zeměd. plemeno malého hor-
ského koně pův. z Karpat s kombinova-
nou schopností soumarskou a tažnou,
huculský kůň
huculský příd. týkající se Huculů, zvláštní
etnografické skupiny Ukrajinců v Kar-
patech a jejich oblasti: h-é nářečí; zeměd.
h. kůň hucul
hudlař, -e m (hudlařka, -y ž) (n) hanl. 1. kdo
neuměle hraje na hud. nástroj, zvl. na
housle 2. kdo neuměle n. ledabyle pro-
vádí práci, břídil, packal, fušer
hugenot [ige-], -a m (hugenotka, -y ž) (t)
hist. h-i (od 16. stol.) franc. kalvinisté,
jejichž boj s katolíky přerostl v náb. vál-
ky; hugenotský příd.: h-é války
hula neskl. mi si ž (polynés) tan. starý tradiční
havajský tanec spočívající ve vířivém po-
hybu boků
hula-hup neskl. mi s(a <polynés) lan. tanec mód-
humanitní
ní v 60. letech, s vířivým pohybem boků,
kolem nichž se popř. otáčí rozkmitaná
obruč
hulán, -a m (živ.lnež., 4. j. i -a) (pol < turtat) lan.
lid. figurální tanec párový z Čech, Mo-
ravy a Slezska růz. taktu a tempa
hulán, -a m(pol <lurtat) hist. voj. příslušník leh-
ké jízdy (v Polsku, od 19. stol. i v dal-
ších zemich) vyzbrojený šavlí a píkou;
hulánský příd.: h-á uniforma
húlava, -y ž (sl) 1. meteor. silný nárazovitý
vítr pod kumulonimbem, vyskytující se
zejm. při přechodu někt. studených front
2. nář. též hulava mračno, přeháňka, pře­
háňkové počasí
hulman, -a m(ind) zool. indická kočkodano­
vitá opice rodu Presbytis, uctívaná jako
posvátná, hanuman
hum [chúm], -u m (srbch) geol. osamocený
zkrasovělý vápencový pahorek kuželo-
vitý n. kupovitý jako denudační zbytek
krasové oblasti
humanista [-ny-], -y m(humanistka, -y ž) 1.
stoupenec, představitel humanizmu 2. hu-
mánní člověk, lidumil 3. škol. zast. žák 5. a
6. třídy někdejšího šestitřídního gymnázia
humanistický [-nysty-] příd. 1. k humaniz-
mus, k humanista: h-é písemnictví; h-á
výchova (ve 14.-16. stol.) vycházející
z ideálu ant. vzdělanosti, jsoucí, jedna-
jící ve smyslu humanity, humanizmu 2;
hist. h-á kurziva typ písma (vzniklý v 2.
pol. 15. stol.) charakteristický spojová-
ním jednotlivých písmen smyčkami, z
kterého se v 16. stol. vyvinula latinka;
h-á minuskula okrouhlé kreslené písmo
evr. luxusních rukopisů 15. stol. 2 tý-
kající se studia klasických jazyků a hu-
manitních předmětů: h-é vzdělání
humanita [-ny-], -y ž (I) láska k člověku,
lidskost, lidství; mravní ideál založený
na úctě člověka k člověku
humanitarizmus [-ny-], -mu mřidč. huma-
nizmus 2
humanitární [-ny-] příd. (I) 1. zaměřený na
základní potřeby a zájmy člověka: h.
otázky; h. zřetel, pomoc; h. akce 2. řidč.
zast. humanitní 2,3: hfilozofie Herdero-
va; - vědomosti h. i technické; humani-
tárně přísl.; humanitárnost, -i ž
humanitář [-ny-], -e m (humanitářka, -y ž)
(I) stoupenec humanitní ideje; často hanl.
hlasatel falešné humanity; humanitář­
ský příd.: h-é sny; hanl. h-éfráze; huma-
nitářství, -í s (I) hlásání humanitních, hu-
manitářských názorů
humanitizmus [-nyty-], -mu m řidč. huma-
nizmus 2
humanitní [-ny-] příd. (I) 1. vztahující se
k humanitě, směřující k ní: osvícenskáfi-
lozofie h; h. ideály 2. týkající se člově­
ka a společnosti: h vědy, obory; h před­
měty filozoficko-historické 3. humánní,
lidumilný, dobročinný: h ústavy 4. škol.
zast. h. třídy dvě nejvyšší třídy někdej­
ších šestitřídních gymnázií; humanitně
přísl.; humanitnost, -i ž
humanizace
humanizace [-ny-], -e ž (I) humanizování,
zlidšťování, zlidštění, snaha a úsilí hu-
manizovat něco: h. mezinárodních vzta-
hů; h práce (zavedením robotů); huma-
nizační příd.
humanizmus [-ny-], -mu m (I) 1. první etapa
it. renesanční kultury 14. stol., pův. stu-
dium ant. klasických liter. vzorů, později
i dalších humanitních světských oborů
(studia humana); toto období: evropský,
český literární h; rozvoj vědy za h-u 2.
filozoficky zdůvodněný názor respektu-
jící a podporující důstojnost člověka ja-
kožto svébytné duchovní i tělesné bytos-
ti ve všech dimenzích jeho života, zamě­
řený proti jeho odcizení, sociálnímu, du-
chovnímu i politickému útisku ap.
humanizovat [-ny-] ned. i dok. (I) (koho, co)
(u)činit lidským, lidštějším, zlidšťovat,
zlidštit: h společnost; roboty h-ují lid-
skou práci odstraňují těžké, nezdravé a
monotónní činnosti
humánní příd. (I) 1. vztahující se k humani-
tě, lidskosti, lidský: h. zásady; h cítění
2. lidumilný, dobročinný, humanitní: h
instituce 3. med. vztahující se k člověku,
lidský: h. sérum; h. medicína, chirurgie;
humánně přísl.: jednat h.; humánnost,
-i ž
human relations [hjúmen nlejšns] neskl. m
mn. (a) odb., publ. směr vnitropodnikové so-
ciální a personální politiky kladoucí dů­
raz na mezilidské vztahy, s cílem zmír-
ňovat konflikty
humát, -u m (I) chem. sůl kyseliny huminové
humbuk, -u m(amer) hovor. hanl. reklamní ba-
lamucení, podvod, klam: dělat s něčím
velký h.
humerál,-um, humeráleneskl. s(l)círk. sou-
část liturgického oděvu v podobě pru-
hu z bílé látky pod albou, zakrývající
knězi při obřadech ramena
humerus, -ru m (I) anat. kost pažní
humidita [-dy-], -y ž (I) odb. vlhkost
humidní příd. (I) odb. vlhký: geogr., meteor. h
oblast klimaticky vlhká podnební ob-
last, v níž převažuje množství spadlých
srážek nad výparem
humidostat, -u m (I + ř) tech. hygrostat
humifikace, -e ž (I) pedol. složitý půdotvor­
ný pochod, při němž dochází k přeměně
mrtvé organické hmoty v humus; hurni-
fikační příd.: h proces
humifikovat ned. i dok. (I) (co) rozkládat, roz-
ložit (ústrojné látky) v humus: h. rost-
linné zbytky
humikolní příd. (I) biol. vázaný na půdy silně
obohacené humusem: h. organizmus
hurnin, -u m (I) zeměd., chem. h-y produkt
rozkladu organických látek v prsti do-
dávající jí tmavého zabarvení; hurni·
nový příd.: chem. h-é kyseliny obsažené v
humusu
humit, -u m (I) horu. uhlí složené převážně
z pletiv cévnatých rostlin a příslušných
derivátů, humusové uhlí
humolit, -u m (I + ř) geol. h-y organické usa-
299
zeniny s převahou spalitelných látek
vzniklé rašeliněním, užívané v lázeňské
léčbě, rašelinné uloženiny
humorl, -u m(a < I) dobrý rozmar, veselost,
sklon k žertování n. dobrosrdečnému
zesměšňování, smysl pro komičnost a
vtip a jeho projev: mít h.; ztratit h.; brát
věci s h-em; suchý h; absurdní h. Ošibe-
niční h veselé chování, žertování v těž­
kých situacích
humor2, -u m (I) anal. starší název pro inter-
sticiální tělní tekutinu; humorální příd.:
med. h. regulace řízení a udržování
funkční jednoty a životních procesů or-
ganizmu produkty žláz s vnitřní sekrecí,
enzymy aj.
humoreska, -y ž(n) 1. liter. povídka n. nove-
la s humorným obsahem 2 hud. kratší
instrumentální skladba veselého, rozmar-
ného rázu; humoreskní příd.: h příběh;
humoreskně přísl.
humorista, -y m (humoristka, -y ž) (a < I)
1. spisovatel píšící chla humorného ob-
sahu; kreslíř humoru 2. humorný člověk
humoristický [-ty-] příd. naplněný humo-
rem, založený na humoru, užívající hu-
moru: h. román; h časopis; h-á litera-
tura; humoristicky přísl.
humoristika [-ty-], -y ž(a< I) liter. humoris-
tická literatura
humorka, -y ž (a< I) liter. lid. povídka vy-
stihující komické až groteskní jevy v
životě
humorný příd. (a < I) 1. plný humoru, zalo-
žený na humoru, žertovný: h-é vyprávě­
ní; h-á scéna 2. mající smysl pro humor,
zálibu v humoru: h člověk; humorně
přísl.: h. líčit svou příhodu; humornost,
-i ž
humózní příd. (I) obsahující humus, humu-
sový, humusovitý: h. půda; humóznost,
-i ž
humpen, -u m(germ) (v 16.-18. stol.) velká
válcová nádoba z růz. materiálu, opat-
řená často víkem, uŽív. na nápoje
humr, -a m(n) zool. velký mořský korýš rodu
Homarus s klepety, lovený pro chutné
maso, homar; humrový, humří příd.:
h-á, h-ří majonéza; h-é chlebíčky
humulon, -u m (I) chem. hořká látka obsa-
žená v chmelu; humulonový příd.
humus, -u m (I) zeměd. soubor neživých or-
ganických látek nahromaděných na půdě
n. v půdě, a to ve stavu čistém n. smiše-
ném s minerální hmotou, úrodná prsť:
obsah h-u v půdě
humusování, -í s (I) zeměd. rozprostření or-
nice na svazích zemní konstrukce při
zatravňování
humusovitost, -i ž (I) stav. znečištění kame-
niva uŽív. pro výrobu betonu růz. orga-
nickými odpady, způsobující nezatvrd-
nutí betonu
humusovitý, humusový příd. obsahující
humus, humózní: kyprá h-á země; zeměd.
h-ová půda obsahující více než 20 % hu-
musu
husar
huncut, hunc(v)út, hunsvút, -a m (n) zasl.
darebák (nadávka)
hundredweight [handridvejt], -u m(a) jed-
notka hmotnosti v britsko-amer. systé-
mu
hungarikum, -ka s (I) knih. dílo (v maďar­
štině) týkající se Maďarska a Maďarů;
dílo vydané n. vytištěné v Maďarsku
hungarista, -y m (hungaristka, -y ž) 1.
stoupenec hungarizmu 1 2 odborník
v hungaristice; posluchač hungaristiky
hungaristický [-ty-] příd. 1. k hungaristika, k
hungarista 2: h-á studie 2. k hungarizmus
1, k hungarista 1: h-é hnutí, smýšlení
hungaristika [-ty-], -y ž (I) vědní obor za-
bývající se maďarskýmjazykem, litera-
turou, dějinami, kulturou ap.
hungarizace, -e ž (I) pomaďaršťování, ma-
ďarizace, pomaďarštění; hungarizační
příd.
hungarizmus, -mu m (I) 1. hisl. polit. směr
usilující o integraci, splynutí všeho oby-
vatelstva, a i nemaďarského (zvl. Slo-
váků a Chorvatů) v rámci uherského stá-
tu 2. lingv. jazykový prvek přejatý do ji-
ného jazyka z maďarštiny n. podle ma-
ďarštiny v něm vytvořený
hungarizovat ned. i dok. (I) (koho, co) poma-
ďaršťovat, pomaďarštit, maďarizovat
t
hunsvút huncut
huntl, -u m (n) horu. slang důlní vozík: odvá-
žet uhlí, odpad v h-ech
hunt2, -u m (n) ob. jen ve spoj. být na h-ě na
mizině;přivéstněkoho, něco na h. na mi-
zinu
hunter, -u m (a) zeměd. plemeno honebních
koní vyšlechtěné křížením angl. plno-
krevníka s jinými plemeny
huntovat ned. (n) ob. expr. (co) ničit, kazit (ne-
šetrným užíváním): h stroje; h. si zdra-
ví; h. šaty
hurá citosl. (n < turtat) vyj. bojový, útočný
pokřik n. radost
hurdiska [-dy-], -y ž (t) stav. cihelná dutá
deska, trámec k zhotovování stropů a
překladů
hurikán, -u m (šp < indián) meteor. mistní ná-
zev tropického cyklonu v oblasti Karib-
skéhomoře
huriska, -y ž (arab) (v muslimské mytol.)
věčně mladá a krásná dívka oblažující
věřící v ráji; (v muslimském prostředI)
milostnice
huron, -u m (VJ) geol. mladší oddělení ka-
nadského algonkia, převážně ze slabě
přeměněných usazenin (nazv. podle in-
dián. kmene Huronů)
hurónský příd. (VJ) expr. divoce, divošsky
hlučný, silný (podle indián. kmene Hu-
ronů): jen ve spoj. h. řev; h. smích; hu-
rónsky přísl.
hurtem přísl. (n) hovor. zasl. zhurta, prudce,
rázně: h něco vyžadovat
hurtovat ned. (n) hovor. 1. (na koho) prudce ně­
koho pobádat, naléhat 2 zasl. spěchat,
pospíchat: není třeba s tím h
husar, -a m (maď < jslov) 1. hisl. voj. h-ři
 husarský
(v 15. stol. v Uhrách) jezdci šlechtické
zemské hotovosti; později ve většině
evr. armád příslušníci lehké jízdy 2. čes.
lid. kolový tanec p<;>dobný maď. čardá­
ši
husarský příd. 1. k husar 1: h pluk; h-á uni-
forma 2. expr. ve spoj. h. kousek smělý, až
okázale odvážný čin, zprav. nečekaně
úspěšný
hiiyiik [hijik], -u m (tur) archeo!. pahorek
vzniklý několikerým osídlením v průbě­
hu tisíciletí, tzv. sídlištní mohyla, teH
hyacint, -u m (ř) 1. též hyacinta, -y ž bot. ci-
bulnatá zahradní n. pokojová květina
rodu Hyacinthus se silným stvolem a
hroznem vonných bílých, růžových n.
modrých květů 2. miner. průhledná čer­
venohnědá n. žlutočervená odrůda zir-
konu, drahý kámen; hyacintový příd.
hyacintin [-ty- i -tý-], -u m(ř) chem. olejovitá
kapalina hyacintové vůně, aldehyd ky-
seliny fenyloctové
hyalinní příd. (ř) odb. opticky homogenní,
průsvitný, čirý: bio!. h. hmoty; miner. h
struktury sklovité
hyalit, -u m (ř) 1. miner. čirá, skelně lesklá
odrůda opálu, tzv. skelný opál 2. sklář.
černé neprůhledné sklo zdobené orna-
mentem čín. rázu, vyráběné v čes. sklár-
nách v polovině 19. stol.;hyalitovýpříd.:
sklář. h-é sklo
hyalo- (ř) v slož. první část s význ. sklo, skleně­
ný, sklovitý
hyalocysta, -y ž (ř) bio!. h-y prázdné, bez-
barvé buňky v pletivu lístků u rašeliníků
a někt. mechů vyplněné vzduchem n. vo-
dou
hyalofan, -u m (ř) miner. jednoklonný nerost
ze skupiny živců, alumosilikát draslíkn
a barya
hyalonema, -y ž (ř) bio!. základní hmota
chromozomu
hyaloplazma, -y ž (ř) bio!. zprav. vnější část
cytoplazmy, homogenní v světelném
mikroskopu
hyalosiderit, -u m (ř) miner. kosočtverečná
sírově žlutá až olivová odrůda olivínu
hyaluronidáza [-ny-], -y ž (ř) biochem. enzym
v někt. patogenních bakteriích, hadích
jedech a spermatu, zvyšující průnik lá-
tek do tkání
hybern, -a m (Vl) círk. h-ové irští františká-
ni vyhnaní zač. 17. stol. z Irska (lat. Hy-
bemia) Angličany a usídlivší se v Praze
v býv. benediktinském klášteře (v dneš-
ní Hybemské ulici); hybernský příd.
hybrid, -u m (I < ř) 1. 2. j. též -a (živ.lnež., 4. j.
-da, -d) gen., bio!. jedinec vzniklý splynu-
tím gamet obsahujících pro daný znak
různé alely, míšenec, kříženec, bastard
2. Jmiž. a odb. co vzniklo spojením dvou
růz., různorodých složek (např. hybrid-
ní sorta, hybridní slovo); hybridový příd.:
potr. h. sirup ze šťávy hybridm1J.o ovoce,
zvl. révy
hybridizace [-dy-], -e ž (I <ř) 1. bio!. křížení
růz. druhů, odrůd ap. (rostlinných druhů
300
a živočišných plemen); gen. pohlavní spo-
jení dvou genotypově rozdílných jedin-
ců, uŽív. zejm. v šlechtitelství 2. chem. h.
orbitalů proces směšování, sjednocová-
ní růz. atomových orbitalů při tvorbě
kovalentní vazby 3. geo!. změna chem. a
minerálního složení vyvřelých hornin
jejich míšením n. asimilací cizorodého
materiálu 4. lingv. spojování prvků z růz.
jazyků v jednom slově, např. ve slože-
ninách (fotopřístroj), při odvozování
(houslista); hybridizačnípříd.: h proces,
vývoj; zeměd. h. program zušlechťovací
program spočívající v křížení plemen
hybridní příd. (1< ř) 1. gen., bio!. vztahující se
k hybridu, vzešlý z křížení: h sorty (ovo-
ce); h roj populace vznikající selháním
mezidruhových izolačních mechanizmů
při společném osídlení téhož areálu dvě­
ma blízce phouznými druhy 2. JmiŽ. aodb.
vzniklý spojením, smíšením dvou růz.,
různorodých složek: geo!. h. horniny
vzniklé smíšením s jinou horninou; výp.
tech. h počítač s analogovým i číslico­
vým zobrazením dat; h výpočetní sys-
tém; tech. h kolektor zařízení sloužící
k přeměně energie slunečm1J.o záření na
energii elektr. a tepelnou; lingv. h. slovo
tvořené z různojazyčných prvků, vznik-
lé hybridizací; numiz. h mince jejíž averz
a reverz náleží růz. ražbám (chybou
v mincovně aj.); hybridně přís!.; hyb-
ridnost, -i ž
hybridom, -u m (I < ř) biol., med. h-y buňky
vznikající umělým spojením dvou bu-
něk, a to buňky tvořící protilátku proti
urč. antigenu a rychle se množící buň­
ky nádorové
hybridový t hybrid
hydantoin, -u m (ř) chem., farmo organická
sloučenina, jejíž deriváty se užívají jako
antiepileptikum; hydantoinový příd.
hydatoda, -y ž (ř) bot. h-y modifikované
pokožkové buňky n. mnohobuněčné
žlázky a chlupy na listech někt. rostlin
umožňující vylučování přebytečné vody
hydatofyt, -u m (ř) bot. vodní rostlina (zcela
n. převážně ponořená do vody, volně
plovoucí n. kořenící na dně), hydrofyt
hydra, -y ž (ř) myto!. (ps. též H.) mnohohlavý
vodní had, vodní saň; přen. něco oblud-
ného, zhoubného, těžko zdolatelného: h.
války; nacistická h; stalinská h.
hydrafin, -u m (ř + f) vod., tech. aktivní uhlí
k čištění vod
hydrant, -u m(n < ř) tech. armatura na vodo-
vodním potrubí sloužící k odběru vody
z veřejné uliční sítě pro hašení požáru,
kropení městských komunikací a zeleně
ap.: požární h; zahradní h; hydranto-
vý příd.
hydrapulper, -u m (ř + a) tech. stroj pro roz-
vlákňování vláknin před mletím papíro-
viny
hydrargilit, -u m (ř + I) miner. jednoklonný
nerost, hydratovaný oxid hlinitý, vysky-
tující se obyč. v šupinkách, gibbsit
hydremie
hydrargyróza, -y ž (ř) med. otrava rtutí, slou-
čeninami rtuti
hydrargyrum, -ra s (ř) chem. kapalný stří­
brobílý lesklý kovový prvek zn. Hg,
uŽív. do růz. přístrojů (teploměrů, lamp,
spínačů aj.) a v chem. průmyslu, rtuť;
hydrargyrický příd. rtuťový
hydrát, -u m (ř) chem. látka vznikající hyd-
ratací: h-y oxidů
hydratace, -e ž (ř) odb. 1. sloučení, slučo­
vání látky s vodou: chem. adice moleku-
ly vody k jiné látce; obalování rozpuš-
těných n. mechanicky rozptýlených čás­
tic molekulami vody; u tuků vyvločko­
vání někt. surových olejů míšením s vo-
dou 2. tech. h cementu vázání vody kře­
mičitany a hlinitany v něm obsaženými
při tvrdnutí malty a betonu; h. vápna slu-
čování vody s vypáleným vápnem, ha-
šení vápna; pap. h vláken (při mletí papí-
roviny) 3. med. zavodnění (těla); hydra-
tační příd.: chem., teoh. h. pochod; h teplo
vznikající při hydrataci (cementu, váp-
na)
hydratovaný příd. chem. vzniklý hydratací:
h-é oxidy
hydratovat ned. i dok. (ř) chem. 1. (co) prová-
dět, provést hydrataci 2. slučovat se,
sloučit se s vodou
hydratura, -y ž (ř) bot. stupeň nasycení rost-
liny vodou
hydraulicita, -y ž (ř) tech., stav. schopnost
maltových tmelů, pojiv po prvním za-
tuhnutí na vzduchu tvrdnout dále i pod
vodou, hydrauličnost
hydraulický příd. (ř) odb. 1. založený na zá-
konech hydrauliky; využívající tlakové
energie kapalin: tech. h lis, zvedák, vý-
tah; h-á brzda; h pohon; h olej uŽív.
v zařízeních k přenášení tlaků, tlakový
olej; fyz., tech. h odpor důsledek vnitř­
ního tření proudící kapaliny a jejího tře­
ní o stěny potrubí; h ráz změna tlaku
při změně rychlosti proudění; stav. h.
gradient pokles (proudového) tlaku na
jednotku délky 2. stav. h-á pojiva tvrd-
noucí na vzduchu i pod vodou: h ce-
ment; h-é vápno; hydraulicky přís!.: bře­
meno je h nadlehčováno; hydraulič­
nost, -i ž tech., stav. hydraulicita
hydraulika, -y ž (ř) 1. vědní obor využíva-
jící v praxi zákonů hydromechaniky,
zejm. ve stav. a vod., užitá hydromecha-
nika 2. tech. hydraulické zařízení, tj. sou-
stava využívající tlakové energie kapa-
lin: h. stroje, brzdového systému
hydrazin, -u m (ř) chem. bezbarvá, na vzdu-
chu silně dýmající kapalina redukčních
vlastností, uŽív. též jako pohonná látka
pro rakety
hydrazobenzen, -u m (ř+ arab) chem. deri-
vát hydrazinu vznikající redukcí nitro-
benzenu a uŽív. k výrobě benzidinu a
barviv
hydrazon, -u m (ř) chem. derivát karbonylo-
vých sloučenin a hydrazinu
hydremie, -e ž (ř) med. normální množství
hydriá
vody v krevní plazmě (u člověka 90-
91 %)
hydriá neskl. ž (ř) výtv. střec. nádoba na vodu
s dvěma vodorovnými a jedním svislým
uchem
hydrid, -u m (ř) chem. h-y binární sloučeni­
ny vodíkn s prvky: h vápenatý; h hli-
nitý
hydridoboritan, -u m (ř + I < arab) chem.
h-y sloučeniny boru s vodíkem a kovy
hydro- (ř) v slož. první část s význ. voda, vodní,
vodo-
hydroaerodynamika, -y ž (ř) fyz. dynami-
ka kapalin a plynů
hydroagregát, -u m (ř + I) tech. vodní turbí-
na s elektrickými generátory
hydroalternátor, -u m (ř + I) eltech. generá-
tor na výrobu střídavého proudu pohá-
něný vodní turbínou
hydroavion, -u m (ř + f) hydroplán
hydrobeton, -u m (ř + f) stav. vodotěsný a
málo nasákavý beton pro vodní stavby
hydrobiocenóza, -yž(ř)eko!. biocenóza vod-
ního prostředí
hydrobiolog, -a m (hydrobioložka, -y ž)
odborm1c v hydrobiologii
hydrobiologie, -e ž (ř) nauka o organizmech
žijících ve vodě, o jejich vztahu k pro-
středí a o procesech, kt. svou činností ve
vodách působí; hydrobiologický příd.
hydrobiont, -a, -u m (živ.lnež., 4. j. -ta, -t) (ř)
bio!. organizmus vázaný způsobem živo-
ta na sladkovodní, brakické n. mořské
prostředí
hydrobiotit [-ty-], -u m (ř + Vl) miner. nerost
vznikající hydratací a oxidací biotitu
hydrobotanika [-ny-], -y ž (ř) odvětví bota-
niky zabývající se vodními rostlinami;
hydrobotanický příd.
hydrobus, -u m(ř + a) dopr. menší říční osob-
ní loď se sedadlovým uspořádáním, ur-
čená k rychlé místní přepravě cestujících;
hydrobusový příd.
hydrocefalus, -lu m, hydrocefalie, -ež (ř)
med. nahromadění mozkomíšního mo-
ku v nitrolebním prostoru, provázené
(u dětí) nápadným zvětšením mozkové
části hlavy, vodnatelnost mozku; hyd-
rocefalický příd.
hydrocel, -u m (ř) zoo!. soustava cév u ost-
nokožců, vyplněná mořskou vodou
hydrocelulóza, -y ž (ř + I) chem. celulóza po-
změněná působením kyseliny tak, že do
značné míry ztratila vláknitou strukturu
hydrocement, -u m (ř + I) stav. cement pro
hydrobeton
hydrocentrála, -y ž (ř + I) tech. elektrárna
využívající energii vodního toku k vý-
robě elektr. energie, hydroelektrárna,
vodní elektrárna
hydrocyklon, -u m (ř) tech. zařízení k oddě­
lování tuhých částic z kapaliny odstře­
divou silou, používané v růz. průmyslo­
vých odvětvích; horo. takové zařízení
k úpravě nerostných surovin a jejich tří­
dění
hydrodynamika, -y ž (ř) fyz. část hydrome-
301
chaniky zabývající se prouděním kapa-
lin a působením proudu kapaliny na ob-
tékaná n. protékaná tělesa; hydrodyna.
mický příd.: fyz. h tlak působený pohy-
bem kapaliny; h-á sl1a výsledná síla pů­
sobená proudící kapalinou na obtéka-
né těleso; h tvar přizpůsobený pohybu
ve vodě, snadno překonávající odpor
vody; h paradox skutečnost, že pohyb-
livá deska, na niž proudí z trubice s pří­
rubou tekutina, není odpuzována, ale
přitahována
hydroelektrárna, -y ž (ř) vodní elektrárna,
hydrocentrála
hydroenergetika [-ty-], -y ž (ř) tech. úsek
energetiky zabývající se využitím vodní
energie ajejí přeměnou v energii mecha-
nickou, zejm. elektrickou; hydroenerge-
tický příd.: h-é zdroje
hydrofan, -u m (ř) miner. odrůda opálu mléč­
ně zakalená vlivem ztráty vody, mléčný
opál
hydrorII i , -u m (ř) med. slang hydrofilní gáza;
hydrorIIový příd.: h-á gáza hydrofilní
hydrofiJ2, -u m (ř) loď s křídly (vpředu a
vzadu pod trupem), po kterých klouže
po hladině při dosažení urč. rychlosti,
křídlová loď
hydrofilie, -e ž (ř) odb. příchylnost látek n.
organizmů k vodě, vodomilnost (op. hyd-
rofobie): chem. schopnost látek zadržovat
vodu n. rozpouštět se v ní; bot. opylová-
ní prostřednictvím vody, hydrogamie,
vodosnubnost
hydrorIIní příd. (ř) odb. mající příchylnost
k vodě (op. hydrofobní): chem. schopný
zadržovat, nasávat vodu n. rozpouštět se
v ní: chem. h látky; h. gely hydrogely;
med. h gáza dělený odtučněný mul uŽív.
jako obvazový materiál; bot. h. rostliny
jimž pyl na blizny přenáší voda, vodo-
snubné
t
hydrorIIový hydrofil l
hydrofiniš [-ny-], -e m, hydrofinišování,
-í s (ř + a) tech. opracovávání povrchu vý-
robků z kovů a plastů působením brusi-
va tryskajícího spolu s kapalinou, vod-
ní hlazení, vyhlazování
hydrofobie, -e ž (ř) 1. med. chorobný strach
z vody; odpor k polykání tekutin (pří­
znak vztekliny) 2. chem. neschopnost lá-
tek zadržovat vodu a smáčet se vodou
(op. hydrofilie)
hydrofobizace, -e ž (ř) odb. pochod, při němž
se vhodným prostředkem dodává hmo-
tě vlastnosti, jež zamezuje pronikání
vody; h povrchu nátěr proti atmosfé-
rické korozi; hydrofobizační příd.
hydrofobní příd. (ř) odb. nemající příchylnost
k vodě, nesnášející styk s vodou, s vod-
ním prostředím (op. hydrofilm'): chem. h
látky; stav. h cement se zvýšenou odol-
ností proti vlhku při dopravě a usklad-
nění; text. h. úprava tkanin odpuzující
vodu, nepromokavá
hydrofor, -u m (ř) tech. 1. automatická čerpa­
cí stanice s tlakovým zásobníkem vody
hydrogeochemie
(např. pro dodávku vody v rodinných
domcích) 2. tento tlakový zásobník, vě­
trník; hydroforový příd.: h-á stanice
hydroformování, -í s (ř + 1) chem. průmyslo­
vý způsob zvyšování oktanového čísla
někt. benzinů (v prostředí vodíkn a ka-
talyzátoru)
hydroformylace, -e ž (ř + 1) chem. metoda
syntézy aldehydů, oxoproces, oxosyn-
téza
hydroforový t hydrofor
hydroftalmus, -mu m (ř) med. zvětšení oč­
ního bulbu nahromaděním tekutiny
hydrofyt, -u m (ř) bot. vodní rostlina, hyda-
tofyt
hydrogamie, -e ž (ř) bot. opylování prostřed­
nictvím vody, hydrofilie, vodosnubnost;
hydrogamní příd.: bot. h rostliny vodo-
snubné, hydrofilní
hydrogel, -u m (ř + I) chem. h-y polymery
s hydrofilní strukturou, ve vodě bobtna-
jící, uŽív. např. k výrobě měkkých kon-
taktních čoček, hydrofilní gely; hydro-
gelový příd.
hydrogen. (ř) v chem. slož. první část s význ. vo-
dík (např. hydrogensulfit)
hydrogenace, -e ž (ř) chem. adice vodíku
k násobným vazbám, zejm. na organic-
ké sloučeniny v přítomnosti katalyzáto-
ru, využívaná při výrobě syntetických
paliv, tuků, olejů ap.: h dehtu; h uhlí;
hydrogenační příd.: chem. h. baňka, ko-
tel; h štěpení krakování těžkých rop-
ných frakcí v atmosféře vodíku sloužící
k výrobě vysokooktanových benzinů
hydrogenerátor, -u m (ř + I) tech. čerpadlo
sloužícíjako generátor hydraulické ener-
gie v hydrostatických převodech
hydrogenfosforečnan,-u m(ř) chem. h-y soli
kyseliny hydrogenfosforečné, uŽív. jako
hnojivo, k impregnaci tkanin aj.
hydrogenfosforečný příd. (ř) chem. označují-
cí kyselé sloučeniny pětimocného fosfo-
ru: h-á kyselina
hydrogenium [-ny-], -ia s (ř) chem. bezbarvý
hořlavý plyn, nejlehčí plynný prvek zn.
H, vodík
hydrogeneze, -e ž (ř) geo!. vznik nových mi-
nerálů geochemickými a mineralogický-
mi přeměnami způsobenými činností
vody
hydrogenovat ned. chem. (co; -) provádět
hydrogenaci
hydrogensíran, -u m (ř + č) chem. h-y kyselé
soli kyseliny sírové: h. sodný
hydrogensiřičitan, -u m (ř + č) chem. h-y ky-
selé soli kyseliny siřičité, hydrogensul-
fity: h. sodný; h, vápenatý
hydrogensulfit, -u m (ř + I) chem. h-y hydro-
gensiřičitany
hydrogenuhličitan [-ni u-], -u ID (ř + č)
chem. h-y kyselé soli kyseliny uhličité:
h sodný užívací soda, bikarbonát; h.
vápenatý varem přecházející v neroz-
pustný uhličitan vápenatý, tzv. kotelní
kámen
hydrogeochemie, -e ž (ř) obor geologie stu-
hydrogeologie
dující distribuci chem. prvků a slouče­
nin v hydrosféře
hydrogeologie, -e ž (ř) obor geologie a hyd-
rologie zkoumající zákonitosti výskytu,
pohybu a oběhu podzemních vod a vli-
vy geologických formací na jejich chem.
a fyz. vlastnosti; hydrogeologický příd.
hydroglizér, -u m (ř + f) člun poháněný le-
teckou vrtulí, (vodní) kluzák, glizér
hydrográd, -u m (ř + l) vod. vyjadřování sle-
dovaného vodního stavu v procentech
hydromodulu
hydrograf, -u m (ř) vod. zařízení k sledová-
ní stavu vody ve vodních tocích a nádr-
žích, vodočet
hydrografie, -e ž (ř) obor hydrologie zabý-
vající se popisem a studiem hydrologic-
kých charakteristik urč. území a jejich
vod, vodopis; hydrografický příd.: h-á
mapa; h-á síť
hydrogram, -u m (ř) vod. grafické znázorně­
ní průběhu průtoků
hydrochemie, -e ž (ř) obor chemie zabýva-
jící se vodou jako součástí geochemic-
kého systému a technologií vody; hyd-
rochemický příd.
hydrochinon, -u m (ř+ indián) chem. dvoj-
sytný fenol uŽív. v barvářství a jako slož-
ka fot. vývojek; hydrochinonový příd.:
fot. h-á vývojka
hydrochorie, -e ž (ř) bot. rozšiřování výtru-
sů, semen, plodů n. jiných rozmnožova-
cích orgánů prostřednictvím tekoucí n.
rozstřikující se vody; hydrochorní příd.:
h. plody, semena
hydroizobata, -y ž (ř) geol. spojnice bodů se
stejnou hloubkou hladiny podzemní
vody pod povrchem
hydroizohypsa, -y ž (ř) vod., geol. spojnice
bodů se stejnou nadmořskou výškou
volné hladiny podzemní vody v urč. ča­
sovém okamžiku
hydroizolační přfd. (ř + I) odb. chránící, izo-
lující proti vodě, zamezující pronikání
vody: h. hmota, fólie
hydroizopieza, -y ž (ř) vod., geol. spojnice
bodů se stejnou nadmořskou výškou
napjaté hladiny podzemní vody v urč.
časovém okamžiku
hydrokaučuk, -u m (ř + indián) chem. derivát
přírodního kaučuku vznikající adicí vo-
díku na molekulu kaučuku
hydrokéla, -y ž (ř) med. nahromadění tekuti-
ny mezi obaly varlete, tzv. vodní kýla
hydrokon, -u m (ř) tech. typ savky pro vodní
turbínu se svislou osou a s průměrem
zvonovitě se rozšiřujícím ve směru prů­
toku
hydrokrak, -u m zařízení pro zpracování
ropy hydrokrakováním
hydrokrakování, -í s (ř + a) chem. katalytic-
ké štěpení přírodních uhlovodíků za pří­
tomnosti vodíku
hydrolakolit, -u m (ř) geol. čočka ledu vznik-
lá ve svrchním roztávajícím horizontu
trvale zmrzlé půdy
hydroláza, -y ž (ř) biochem. h-y skupina en-
302
zymů katalyzujících štěpení látek za
účasti vody
hydrolimit, -u m (ř + f) zeměd. charakteris-
tická vlhkost půdy za přesně specifiko-
vaných podmínek
hydrolog, -a m (hydroložka, -y ž) odbor-
ník v hydrologii
hydrologie, -e ž (ř) nauka o výskytu, vlast-
nostech a koloběhu vody ve všech sku-
penstvích na Zemi; hydrologický příd.
hydrolymfa, -y ž (ř + I) zool. tělní tekutina
někt. bezobratlých živočichů
hydrolýza, -y ž (ř) chem. rozkladná chem.
reakce působením vody: h. bílkovin; h.
škrobu; hydrolytický [-ty-] příd.: h. po-
chod; h. produkt; h-á odolnost skla
schopnost vzdorovat vodě
hydrolyzát, -u m (ř) chem. roztok n. suspen-
ze produktů hydrolýzy něj. látky: h. bíl-
koviny
hydrolyzovat ned. i dok. chem. provádět, pro-
vést hydrolýzu
hydromagnezit, -u m (ř) miner. sněhobílý
jednoklonný pseudorombický nerost,
vodnatý a zásaditý uhličitan hořečnatý
hydromegaterma, -y ž (ř) bot. h-y rostliny
vyžadující hodně vody a tepla, rostoucí
ve vlhkých tropech a subtropech; hyd-
romegatermický příd.: h-é rostliny hyd-
romegatermy
hydromechanika [-ny-], -y ž (ř) tech. obor
mechaniky zabývající se rovnováhou a
pohybem kapalin; hydromechanický
příd.: h. tlak působený kapalinou; tech.
h-á spojka, převodovka
hydromechanizace [-ny-], -e ž (ř) stav., tech.
způsob rozplavování, odplavování a usa-
zování zemin řízeným vodním proudem;
horo. dobývání horniny, uhlí proudem
vody pod tlakem, doprava těživa vod-
ním proudem; též čerpání zemního kalu
sacím bagrem; hydromechanizačnípříd.
hydromeliorace, -e ž (ř + I) ekol., zeměd., vod.
souhrn vodohospodářskýchopatření
k zlepšení přírodních podmínek pro tech.
a zeměd. využití půdy ap. a životního
prostředí, vodohospodářské meliorace;
hydromeliorační příd.: h. stavby (např.
odvodňovací a závlahové stavby, rybní-
ky, nádrže, protierozní stavby)
hydrometalurgie, -e ž (ř) tech. způsoby výr.
kovů z rud, koncentrátů i jiných surovin
mokrou cestou (např. loužením); hyd-
rometalurgický příd.: h. proces
hydrometeor, -u m (ř) meteor. atmosférický
jev vytvořený soustavou vodních kapi-
ček n. ledových krystalů padajících,
vznášejících se v atmosféře n. usazených
na předmětech (např. atmosférické sráž-
ky, mlha, rosa, námraza, jíní, zvířený
sníh ap.)
hydrometeorologický příd. (ř) vztahující se
k hydrologii a meteorologii: h-á služba
zajišťující meteorologické a hydrologic-
ké informace (předpověď počasí, stavy
vodních toků aj.); H. ústav (v Praze)
hydrometrie, -e ž (ř) vod. odvětví hydrolo-
hydrosol
gie zabývající se metodami a přístroji pro
měření hydrologických jevů a vodních
útvarů; hydrometrický příd.: vod. h-á vr-
tule přístroj k měření rychlosti vody ve
zvolených bodech proudu, vodoměrná
vrtule
hydromodul, -u m (ř + I) vod. rozdíl mezi
nejvyšším a nejnižším pozorovaným
vodním stavem v urč. profilu toku: h.
řeky
hydromonitor [-ny-], -u m (ř+ I) tech., horo.
dobývací zařízení pro uvolňování, roz-
pojování a splavování uhlí proudem
vody o vysokém tlaku a značné rychlos-
ti, (vodm') tryskač
hydromotor, -u m (ř + I) tech. hydrostatický
motor
hydronaftalen, -u m (ř + orient) chem. uhlo-
vodík získaný katalytickou hydrogena-
cí naftalenu
hydronefróza, -y ž (ř) med. rozšíření pánvi-
ček a kalichů ledvinných způsobené po-
ruchou odtoku moče
hydronium [-ny-], -ia s (ř) chem. vodíkový
ion hydratovaný do neurčitého stupně
hydronomastika [-ty-J, -y ž (ř) lingv. nauka
o hydronymech; hydronomastický příd.:
lingv. h. atlas
hydronymie, -e ž (ř) lingv. soubor hydronym
na urČ. území, v urč. jazyce, v urč. době
ap.
hydronymum, -yma s (ř) lingv. vlastní jmé-
no vody, např. moře, zálivu, jezera, ryb-
níka, vodní nádrže, průplavu ap.
hydropedologie, -e ž (ř) obor pedologie za-
bývající se výzkumem podzemních vod;
hydropedologický příd.
hydroperoxid, -u m (ř + I + ř) chem. peroxid
vodíku
hydroplán, -u m (ř + I) let. letoun vybavený
plováky, startující a přistávající jen na
vodě, hydroavion, vodní letoun
hydroplankton, -u m (ř) biol. společenstvo
drobných organizmů vznášející se ve
vodě
hydroponie [-ny-], -e Ž (ř) bot., zahr. pěstová­
ní rostlin v živných roztocích bez přiro­
zeně vzniklé půdy; hydroponický příd.:
h-é pěstování rostlin, zeleniny
hydrops, -u m (ř) med. nahromadění tkáňo­
vého moku ve tkáních a dutých tělních
orgánech, vodnatelnost: h. žlučn(ku
hydroseparátor, -u m (ř + I) tech., horo. stroj na
třídění nerostných částic ve rmutu (kalu)
na hrubá a jemná zrna, mokrý třídič
hydrosérie, -e Ž (ř + I) ekol. řada na sebe na-
vazujících formací n. ekosystémů tvo-
řící se mezi vodou a suchou zemí (např.
souběžné pásy kolem toků n. pramene)
hydrosféra, -y Ž (ř) geol., geogr. souhrn veš-
kerého vodstva na Zemi, v ovzduší i v
podzemí ve všech skupenstvích, vodní
obal zemské kůry
hydrosiřičitan, -u m (ř + č) chem. starší ozna-
čení hydrogensiřičitanu
hydrosol, -u m (ř + I) chem. sol ve vodním
médiu
hydrostatika
hydrostatika [-ty-], -y Ž (ř) obor hydrome-
chaniky zabývající se rovnováhou kapa-
lin; hydrostatický příd.: fyz. h-á rovnová-
ha; h. tlak tlak kapaliny v klidu; geod., horo.
h-á nivelace měření výšek hladinovým
výškoměrem; lOĎ. h. vztlak vztlak vyvo-
zený hydrostatickým tlakem vody na po-
nořenou část plavidla; tech. h. motor ro-
tační hydraulický stroj, hydromotor
hydrotaxe, -e Ž (ř) biol. orientované pohyby
plazmodií hlenek vyvolané vodním
proudem
hydrotechnika [-ny-], -y Ž (ř) souhrn oborů
zabývajících se všestranným využíváním
vod a ochranou životního prostředí před
škodlivými a ničivými účinky vod (např.
úpravy toků, stavba přehrad, využití vod-
ní energie, čištění odpadních vod aj.),
vodní stavitelství; hydrotechnický příd.:
h-é stavby
hydroterapie, -e Ž (ř) med. fyzikální léčba,
jejímž léčebným prostředkemjsou vod-
ní koupele a střiky různé teploty, vodo-
léčba; hydroterapeutický [-ty-] příd. med.
vodoléčebný
hydrotermální příd. (ř) geol. týkající se hor-
kých vodních roztoků, zprav. magmatic-
kého původu, v zemské kůře: h. roztok;
h. ložiska
hydrotimetr [-ty-], -u m (ř) tech., chem. kalib-
rovaná kyreta k odměřování titračm1J.o
roztoku při určování tvrdosti vody pro
parní kotle
hydrotropizmus, -mu m (ř) bot. orientovaný
pohyb rostlin ve směru n. proti směru
podráždění v důsledku vlhkosti
hydrotropní příd. (ř) chem. zvyšující rozpust-
nost: h. látky, sloučeniny
hydrotropnost, -i Ž chem. zvýšení rozpust-
nosti látky ve vodě přidáním hydrotrop-
ní sloučeniny
hydrotypie, -e Ž (ř) polygr. starší metoda zís-
kávání barevných obrazů založená na
přenosu barviv rozpustných vodou mezi
dvěma vrstvami želatiny
hydrouhličitan [-olu-], -Um(ř+ č)chem. star-
ší označení pro hydrogenuhličitan
hydroureter [-o 1 u-], -u m(ř+ I) med. rozší-
ření močovodu tlakem nahromaděné
moči
hydrovosk, -u m (ř + č) voskový přípravek
rozpustný ve vodě, uŽív. k natírání pod-
lah, zejm. parket
hydroxid, -u m (ř) chem. sloučenina s hydro-
xylovou skupinou reagující v roztoku
zásaditě a tvořící s kyselinami soli, zá-
sada (op. kyselina): h. sodný; h. drasel-
ný; hydroxidový příd.
hydroxy- (ř) v slož. první část vyjadřující, že
látka obsahuje v molekule hydroxylo-
vou skupinu (např. hydroxysloučenina,
hydroxykyselina)
hydroxyaldehyd, -u m (ř+ arab) chem. h-y
sloučeniny obsahující v molekule vedle
aldehydické skupiny jednu n. více hyd-
roxylových skupin, aldol
hydroxybenzen, -u m (ř+ arab) chem. fenol
303
hydroxyderivát, -u m (ř+ I) chem. h-y slou-
čeniny obsahující jednu n. více hydro-
xylových skupin
hydroxyketon, -u m (ř) chem. organická
sloučenina obsahující v molekule sou-
časně oxoskupinu a hydroxylovou sku-
pinu
hydroxykyselina, -y Ž (ř + č) chem. organic-
ká kyselina mající v molekule jednu n.
více hydroxylových skupin: mléčná, vin-
ná, citronová h.
hydroxyl, -u m (ř) chero. V org. sloučeninách
jednovazná skupina obsahující jeden
atom kyslíku a jeden atom vodíku, hyd-
roxylová skupina; hydroxylový příd.:
chem. h-á skupina hydroxyl
hydroxylace, -e Ž (ř) chem. oxidační proces
zavádějící do organických sloučenin jed-
nu n. více hydroxylových skupin; hyd-
roxylačnípříd.: chem. h. reakce
hydroxylamin, -u m(ř) chero. jednosytná zá-
sada uŽív. jako redukční činidlo při pří­
pravě růz. organických sloučenin (např.
při výrobě kaprolaktamu)
hydroxyláza, -y Ž (ř) biochero. h-y skupina
enzymů katalyzujících zavedení hydro-
xylové skupiny do molekuly substrátu
hydroxylovat ned. (ř) chem. zavádět hydro-
xylovou skupinu do molekuly
hydroxylový t hydroxyl
hydroxyprolin, -u m(ř) biochero. aminokyse-
lina charakteristická pro bílkoviny vazi-
vových tkání
hydroxysloučenina, -y Ž (ř + č) chero. slou-
čenina obsahující v molekule hydroxy-
lovou skupinu
hydroxytoluen, -u m (ř + VJ) chem. h-y me-
tylfenoly, kresoly
hydrozinkit, -u m (ř + I) miner. sněhobílý až
žlutý jednoklonný nerost, zinková ruda,
zásaditý uhličitan hořečnatý, zinkový
květ
hyena, -y Ž (ř) 1. zool. afr. a as. šelma rodu
Hyaena, živící se mršinami 2. hanl. kdo
se dopouští hyenizmu, dravý, surový,
bezohledný člověk: lidské h-y; hyení příd.
hyenizmus [-ny-], -mu m (ř) hanl. neúcta
k mrtvým, zneuctívání po smrti; okrádá-
ní mrtvol; těžení z neštěstí jiných; besti-
alita, surovost vůbec
hyfa, -y Ž (ř) bot. houbové vlákno článkova­
né (mnohobuněčné) n. nečlánkované
(jednobuněčné), u vyšších hub tvořící
plodnici a podhoubí
hygiena, -y Ž (ř) 1. souhrn opatření zabez-
pečujících ochranu zdraví, zejm. udržo-
váním čistoty: tělesná, bytová h.; h. lůž­
ka, prádla; dodržovat h-u 2. preventivní
lékařský obor studující vliv životních a
pracovních podrninek na zdraví člověka
a lidských kolektivů: h. dětI' a dorostu;
h. práce; sociální, osobn( h.; hygienic-
ký [-ny-] příd.: h-á pravidla; h-é pracov-
nI' podm(nky; h-á péče; h. obvaz čistý,
sterilní; h-á zařizen( klozety, umývárny
ap.; hygienicky přísl.; hygieničnost, -i Ž
dodržování zásad hygieny
hygroskopie
hygienicko-epidemiologický [-ny-] příd. (ř)
vztahující se k hygieně a epidemiologii:
h-á stanice preventivní zdravotní zaří­
zení zajišťující komplexní hygienickou
a protiepidemiologickou službu; h-áfa-
kulta
hygienik [-ny-], -am (hygienička, -y ž) od-
borník v hygieně; lékař zabývající se
ochranou zdraví obyvatel před škodli-
vými vlivy zevního prostředí: hlavnI'
hygienik CR
hygrin, -u m (ř) biochem. pyrrolidinový alka-
loid jihoamer. keře Erythroxylon coca,
doprovázející kokain
hygro- (ř) v slož. první část s význ. vlhký, vlh-
kost, vlhko- (op. xero-)
hygrofilie, -e ž (ř) odb., bot. příchylnost látek
n. organizmů k vlhku, vlhkomilnost
hygrofilní příd. (ř) milující vlhko, vlhkomil-
ný (op. xerofilm'): bot. h. rostliny hygro-
fyty (např. rákos, pomněnka)
hygrofyt, -u m (ř) bot. pozemní rostlina žijí-
cí ve velmi vlhkém prostředí a svou
stavbou přizpůsobená vysoké vlhkosti
vzdušné, hygrofilní, vlhkomilná rostli-
na
hygrograf, -u m (ř) meteor. vlhkoměr s regis-
tračním zařízením samočinně zazname-
návající změny vlhkosti vzduchu
hygrogram, -u m (ř) meteor. záznam hygro-
grafu
hygrocházie, -e Ž (ř) bot. rozsévání semen
pohyby plodů následkem zvlhnutí (op.
xerocházie)
hygrologie, -e Ž (ř) meteor. nauka o vlhkosti,
zejm. vzduchu; hygrologický příď.
hygrom, -u m (ř) med. nahromadění tekutiny,
nejč. po úraze, pod tvrdou plenou moz-
kovou n. v tíhovém váčku v oblasti klou-
bů
hygrometr, -u m (ř) meteor. přístroj k měření
vlhkosti zvl. atmosférického vzduchu,
vlhkoměr
hygrometrie, -e Ž (ř) meteor. nauka o měření
vlhkosti vzduchu; hygrometrický příd.
hygromorfóza, -y Ž (ř) bot. tvar rostliny vy-
volaný zevním podrážděním vlhkostí
hygrorecepce, -e Ž (ř + I) zool. vnúnání vzduš-
né vlhkosti živočichy
hygroskop, -u m (ř) meteor. přístroj pro kva-
litativní určování změn vlhkosti vzdu-
chu
hygroskopicita, -y Ž (ř) fyz. chero. hygrosko-
pie, hygroskopičnost
hygroskopie, -e Ž (ř) fyz. chem. schopnost lá-
tek pohlcovat a udržovat vlhkost, hyg-
roskopičnost, hygroskopicita; hygro-
skopický příd.: h-é látky; h-é dřevo na-
vlhavé; bot. h-é pohyby rostlin vyvolané
změnou vlhkosti; geol., horo. h-á vlhkost
množství vody přijímané zeminou z vlh-
kého prostředí, neodstranitelné běžnými
prostředky; geol. h-á voda forma vody
vznikající v hornině při pohlcování vod-
ních par; hygroskopicky přísl.: h. prosa-
kovat; hygroskopičnost, -i Ž odb. hygro-
skopie

hygrostat
hygrostat, -u m (ř) tech. zařízení udržující v
urč. uzavřeném prostoru vlhkost na stá-
lé hodnotě (v urč. toleranci), humidostat
hýlé neskl. ž (ř) filoz. (v ant. filoz., zejm. Aris-
totelově) pův. materiál ve smyslu stavi-
va, později hmotná látka v potenciálním
stavu beztvará, ve skutečnosti vždy tva-
rovaná formou (morfis); řidč. kniŽ. hmo-
ta, látka vůbec
hylozoista, -y m (ř) filoz. stoupenec hylo-
zoizmu
hylozoistický [-ty-] příd. k hylozoizmus,
k hylozoista: h. panteizmus
hylozoizmus, -mu m (ř) filoz. učení o vše-
obecné oduševnělostihmoty, kdy život,
a tedy i citlivost je vlastní všem věcem
přírody
hylzna, -y ž (n) ob. a slang 1. nábojnice 2. ci-
garetová dutinka
hymen, -u m (ř) anat. slizniční řasa uzavírají-
cí částečně vchod poševní, porušující se
při první souloži, panenská blána; hyme-
nální příd.: anat. h. přepážka; h. perforace
hymenium [-ny-], -ia s (ř) bot. vrstva výtru-
sorodého pletiva na povrchu plodnic
hub, rouško (u hub rouškatých)
hymenofor, -u m (ř) bot. část plodnice hub
nesoucí rouško
hymenopterologie, -e ž (ř) zoo!. obor ento-
mologie zabývající se blanokřídlým hmy-
zem
hymna, -y ž (ř) 1. slavnostní píseň jako sym-
bol pospolitosti a jednoty urč. společen­
ství: státní, česká, olympijská h. 2. kniŽ.
chvalozpěv, velebení, chvalořečení: cír-
kevní h.; h. na člověka; h. o slunci
hymnář, -e m (ř) řidč. sborník, sbírka hym-
nů
hymnický ..l- hymnus
hymnik [-ny-], -a m (ř) kniž. skladatel hym-
nů n. vůbec poezie, hudby velebného
rázu
hymnika [-ny-], -y ž (ř) kniž. hymnické bás-
nictví
hymnista [-ny-], -y m řidč. skladatel hym-
nů, hymnik
hymnograf, -a m (ř) řidč. kniŽ. hymnik
hymnologie, -e ž (ř) nauka o (církevních)
hymnech; hymnologický příd.
hymnus, -nu m (ř) 1. (ve st. Řecku) sólová
n. sborová píseň na oslavu bohů, pozdě­
ji chvalozpěv na oslavu reků a jejich
činů; (v křesťanství) oslavná n. proseb-
ná (sborová) duchovní píseň s jednodu-
chou chorální melodií 2. hud. široce za-
ložená vokální skladba slavnostního
obsahu 3. liter. báseň vznešeného rázu
oslavující vlast, národ, přírodu ap.;hym-
nický [-ny-] příd.: h-á poezie, hudba;
hymnicky přís!.; hymničnost, -i ž
hyolit, -a m (ř) paleont. h-i ~ymřelí moř~tí
měkkýši žijící od kambna po perm; Je-
jich drobné vápenité schránky (význam-
né stratigraficky)
hyoscyamin, -u m (ř + I) biochem. alkaloid
blízký atropinu, nacházející se např.
v rulíku zlomocném a blínu černém
304
hyp-..l- též hypo- . rychlý růst míry inflace; hyperinflační
hypabysální příd. (ř) geo!. h. hornmy magma-
tické horniny tvořící přechod mezi hor-
ninami hlubinnými a výlevnými
hypacidita [-dy-], hy~acidita, ,-Y} (ř+ I)
med. snížená kyselost zaludečru štavy (op.
hyperacidita) ,
hypaithros [-tr-], -u m (ř) archit. osvětlovacI
otvor ve střeše ant. chrámu
hypakuze, hypaku~ie, -e ž (ř~ med. snížení
sluchové ostrostI, nedoslychavost (op.
hyperakuze) . ru, severní, severský (podle mytol. ná-
hypalgezie, hypoalgezie, hypalgte, -e ž (ř)
med. snížené vnímání bolesti (op. hyperal-
gezie)
hypallaga, -y ž (ř) liter. figura založená na
obrácení logického vztahu mezi přívlast­
kem a jménem
hypatos, -ta m (ř) římský konzul n. perský
satrapa; (v Byzanci) vysoký hodnostář,
učenec, filozof
hyper- (ř) v slož. první část s význ. nad-, pře-,
přes-, nadmíru, velký, nadbytečný, pře­
pjatý, nadsazený, super- (op. hypo-)
hyperacidita [-dy-], -y ž (ř + I) med. zvýšení
obsahu kyseliny solné v žaludeční šťávě,
zvýšená kyselost, překyselení (op. hypa-
cidita)
hyperaktivita [-ty-], -y ž(ř+ l}psych. moto-
rický neklid projevující se nadměrnou
činností; hyperaktivní [-ty- i -tý-] příd.
hyperakuze, hyperakuzie, -e ž (ř) med. zvý-
šená sluchová citlivost (op. hypakuze)
hyperaldosteronizmus [-ny-], -mu m
(ř + um) med. zvýšení hodnoty aldostero-
nu v krvi
hyperalgezie, -e ž (ř) med. zvýšené vnímání
bolesti (op. hypalgezie, hypoalgezie)
hyperbarický příd. (ř) odb. přetlakový: med.
h-á metoda hyperbarox.ie; h. kysUk
hyperbaroxie, -e ž (ř) 1. odb. zvýšená kon-
centrace kyslíku 2. med. léčebná metoda
záležící ve zvýšeném okysličení krve
v prostředí kyslíku za zvýšeného tlaku
(při otravách oxidem uhelnatým aj.)
hyperbaton, -ta s (ř) liter. souhmný název
pro figury založené ve změně přiroze­
ného slovosledu n. sledu událostí
hyperbola', -y ž (ř) mat. středová kuželoseč­
ka, jejíž body mají stálý rozdI1 vzdále-
ností ode dvou pevných bodů; hyper-
bolický' přid.: mat. h-á funkce; h-á geo-
metrie neeuklidovská; fyz. h-á dráha (tě­
lesa); h-á rychlost přesahující druhou
kosmickou rychlost; astro h-é zrcadlo da-
lekohledu mající tvar hyperboloidu; h.
vesmír kosmologický model vesmíru;
hyperbolicky' přís!.: h. zakřivený ve tva-
ru hyperboly
hyperbola', -y ž (ř) liter. uměl. prostředek
zveličující expresivně urč. rys s cI1em
zvýraznit jej, nadsázka; přen. úmyslné
zveličení vůbec; hyperbolický' příd.:
h. styl; h-é prostředky; hyperbolicky'
přis!.: h. se vyjadřovat s nadsázkou, s nad-
sazováním
hyperbolizace, -e ž (ř) hyperbolizování
hyperimunizace
hyperbolizovat ned. i dok. (ř) (-; co) nadsazo-
vat, nadsadit, zveličovat, zveličit, přepí­
nat, přepnout: libovat si v h-ání; h.
výraz; liter. používat, použít hyperboly
hyperboloid, -u m (ř) mat. středová kvadri-
ka, jejíž rovinné řezy jsou jak elipsy, tak
i hyperboly: rotační h. plocha vzniklá
rotací hyperboly kolem jedné její osy
hyperbolometrický příd. (ř) mat. h-á fu~kc~
inverzní funkce k někt. hyperbohcke
funkci
hyperborejský příd. (Vl) zast. ležící na seve-
roda Hyperborejců.obývajících vzdále-
né kraje na sev. od Recka): h. kraj
hyperdaktylie, -e ž (ř) med. vrozená vada
končetin záležící ve vyvinutí většmo
počtu prstů
hyperdentice [-ty-], -e ž (ř + I) med. vyvinutí
nadpočetných zubů
hyperemeze, -e ž (ř) med. nadměrné neutiši-
telné zvracení (např. v těhotenství)
hyperemie, -e ž (ř) med. zvýšení obsahu krve
V cévách někt. orgánu n. tkáňového okrs-
ku, překrvení
hyperelegantní [-r Ie-] příd. (ř +f < I) expr., též
iron. mimořádně elegantní: h. kostým
hyperergie, -e ž (ř) med. zvýšená reakční
schopnost proti podráždění
hypererotizmus [-rl e-ty-], -mum(ř} med. nad-
měrné zaměření na sexuální zážitky
hyperestezie, -e ž (ř) med. zvýšená citlivost,
zvýšené vnímání podnětů (op. hypeste-
zie)
hyperexcitabilita [-rl e-], -yž(ř + I} med. zvý-
šená dráždivost osob trpících neuróza-
mi a psychózami
hypertlexibilita, -y ž (ř + I) med. nadměrná
ohebnost (např. kloubů)
hyperfokální příd. (ř + I) fot. h. vzdálenost na-
stavení fot. objektivu tak, aby obraz byl
dostatečně ostrý od poloviny zaostřené
vzdálenosti do nekonečna
hyperfragment, -u m (ř + I) jad. fyz. atomové
jádro obsahující vázaný hyperon, hyper-
jádro
hyperfunkce, -e ž (ř + I) med. nadměrně zvý-
šená specifická činnost někt. orgánu (op.
hypofunkce); hyperfunkční příd.
hypergalakcie, -e ž (ř) med. nadměrná tvor-
ba mléka u kojící ženy
hypergenitalizmus [-ny-], -mu m(ř + I) med.
zvýšení funkčruno stavu pohlavnfuo sys-
tému
hyperglobulie, -e ž (ř + I) med. nadměrně zvý-
šený počet červených krvinek
hyperglykemie, -e ž (ř) med. zvýšení hladi-
ny cukru v krvi (op. hypoglykemie); hy-
perglykemický přid.
hyperhidróza, -y ž (ř) med. nadměrná poti-
vost (při námaze n. nemoci) (op. hyphi-
dróza)
hypericin, -u m (ř) biochem. červené fluores-
kující barvivo obsažené v třezalce a po-
uŽív. v lékařství
hyperimunizace [-r Ii-ny-], -e ž (ř + I) med.
opakované podání antigenu vedoucí k
produkci velkého množství protilátky
hyperinflace
hyperinflace [-r Ii-], -e ž (ř + I) ekon. velmi
přid.
hyperinzulinízmus [-r Ii-ny-], -mu m (ř + I)
med. onemocnění charakterizované nad-
měrnou tvorbou inzulinu
hyperjádro, -a s (ř + č) jad. fyz. hyperfragment
hyperkatalektika [-ty-], -y ž (ř) liter. zakon-
čení verše, v němž při poslední stopě
následuje ještě stopa neúplná, z hledis-
ka daného metra přebytečná; hyperka-
talektický příd.: h. verš; h-á stopa
hyperkeratóza, -y ž (ř) med. ztluštění roho-
vé vrstvy kůže
hyperkinéza, -y ž (ř) med. chorobně zvýšená
mimovolní pohyblivost
hyperkompresor, -u m (ř + I) tech. pístový
kompresor stlačující plyn na tlak vyšší
než SOMPa
hyperkorektní přid. (ř + I) lingv. z přehnané
snahy o jazykovou správnost nespráv-
ně utvořený: h. tvar (např. lhou místo
lžou); h. výslovnost, vyjadřování
hyperkorektnost, -i ž (ř + I) lingv. nadměr­
ná snaha vyjadřovat se co nejsprávněji,
vedoucí často ke vzniku nesprávných n.
neexistujících tvarů
hyperkortisolizmus [-ty-], -mUm(ř+ I} med.
onemocnění způsobené nadprodukcí
hormonu kůry nadledvin (kortisolu)
hyperkriticizmus [-ty-] , -mu m (ř) sklon
k častému a uph1išenému kritizování,
přehnaný kriticizmus, přehnaná kritič­
nost
hyperkritický [-ty-] přid. (ř) přepjatě kritic-
ký: h-é stanovisko; h-á skepse
hyperkyfóza, -y ž (ř) med. nadměrné pro-
hnutí hrudní páteře dozadu
hyperlordóza, -y ž (ř) med. nadměrné pro-
hnutí páteře dopředu
hypermangan, -u m (ř + it < ř) farmo man-
ganistan draselný, uŽív. jako fialové
krystalky v roztoku k dezinfekci, klok-
tání aj.; hypermanganový příd.: h-é
kloktadlo
hypermenorea, -ey ž (ř) med. menstruace spo-
jená se silným krvácením
hypermetrický příd. (ř) liter. h-á slabika, sto-
pa nadměrná
hypermetropie, -e ž (ř) med. refrakční vada
oka, dalekozrakost (op. myopie)
hypermnezie, -e ž (ř) med. zvýšená schop-
nost zapamatování a reprodukce, zprav.
na úkor jiných funkcí
hypermobilita, -y ž (ř + I) med. zvýšená mo-
bilita (op. hypomobilita)
hypermoderní přid. (ř + f) přemrštěně, pře­
hnaně, přepjatě moderní: h. názory; h.
tanec, účes
hypermódní příd. (ř + f) expr., též iron. výstřed­
ně módní: h. klobouk; h. směr
hypemáboj, -e m(ř + č) jad. fyz. kvantové číslo
popisující stav hadronů
hyperodoncie, hyperodontie [-ty-], -e ž (ř)
med. vrozená vývojová vada projevující
se přespočetnými zuby
hyperocha, -y ž (ř) práv. suma vrácená dluž-
305
níkovi z výtěžku soudní dražby po úhra-
dě dluhu a ostatních nákladů
hyperon, -u m(ř) jad. fyz. elementární částice
s hmotností větší, než je hmotnost nuk-
leonu; hyperonový příd.: jad. fyz. h-á de-
generace proces přeměny neutronů v hy-
perony; astro h-á hvězda hvězda, v níž
hustota překročila 1017 kg . m-3
hyperonymický, hyperonymní přid. k hy-
peronymie, k hyperonymum
hyperonymie, -e ž (ř) lingv. významový
vztah založený na nadřazenosti jazyko-
vé jednotky nad jazykovými jednotka-
mi podřazenými
hyperonymum, -yma s (ř) lingv. slovo význa-
mově nadřazené slovu podřazenému (hy-
ponymu) (např. strom -lípa) a označují­
cí tak celou vyšší třídu
hyperosmie, -e ž (ř) med. zvýšené vnímání
čichových podnětů (op. hyposrnie)
hyperparatyreóza, -y ž (ř) med. onemocně­
ní způsobené zvýšenou sekrecí parathor-
monu při poškození phstítných tělísek
hyperparazit, -a m (ř) biol. cizopasný orga-
nizmus cizopasící na jiném parazitu
hyperparazitizmus [-ty-], -mu m (ř) bio!. jev
záležící v tom, že cizopasný organizmus
cizopasí na jiném parazitu
hyperpatie [-ty-], -e ž (ř) med. zvýšená vní-
mavost na růz. podráždění; hyperpatic-
ký přid.
hyperpigmentace, -e ž (ř + I) med. nahro-
madění pigmentu v kůži (např. vlivem
ultrafialového zářeru)
hyperplazie, -e ž (ř) bio!., med. zvětšení orgá-
nu n. jeho částí způsobené zmnožením
počtu buněk (op. hypoplazie); hyperplas.
tický [-ty-] přid. zbytnělý: h-á kostní dřeň
hyperploidie [-dy-], -e ž (ř) gen. stav, při kl.
je počet chromozomův buněčném jádru
vyšší než původně (op. hypoploidie)
hyperpnoe neskl. ž (ř) med. prohloubené dý-
chání (při zvýšené námaze, rozčilení n.
při astmatu aj.)
hyperprodukce, -e ž (ř + I) kníŽ. a odb. nad-
měrná, nadbytečná produkce, nadvýro-
ba: průmyslová h.; literární h. nadměr­
ná, přílišná literární tvořivost
hyperpyrexie, -e ž (ř) med. zvýšení tělesné
teploty nad obvyklou horní hranici ho-
rečnatých stavů
hyperreaktivita [-rr-ty-], -y ž (ř+ I) med.
(v imunologii) schopnost organizmu ab-
normálně silně reagovat na urč. antigen-
ní podnět
hyperretlexie [-rr-], -e ž(ř+ I} med. nadměr­
né vystupňování reflexních pohybů
hypersalivace, -e ž (ř+ I) med. zvýšené vy-
lučování slin, ptyalizmus
hypersaprobie, -e ž (ř) vod., bio!. stav velmi
poškozeného vodstva, saprobie vod
hypersekrece, -e ž (ř + I) med. nadměrné vy-
měšování, nadměrná sekrece, superse-
krece (op. hyposekrece)
hypersenzibilace, -e ž (ř + I) fot. starší způ­
sob zvýšení citlivosti fot. materiálu před
expozicí (např. rtuťovými parami)
hypertyreóza
hypersenzitivní [-ty- i -tý-] přid. (ř + I) kniž.
nadměrně citlivý, senzitivní, přecitlivě­
lý, supersenzitivní
hypersexualita, -y ž (ř+ I) med. zvýšená se-
xuální dráždivost, spojená popř. s mimo-
řádnou výkonností v pohlavním životě
hypersomnie [-ny-], -e ž (ř + I) med. nadměr­
ná, chorobná spavost
hypersonický [-ny-] přid. (ř + I) odb. rychlej-
ší než zvuk, nadzvukový, supersonický:
h-á rychlost; h-é letadlo
hypersorpce, -e ž (ř + I) chem., tech. nepřetrži­
té dělení směsi uhlovodíkových plynů
adsorpcí na pohyblivé vrstvě granulova-
ného aktivruno uhlí
hypersten, -u m (ř) miner. kosočtverečný ne-
rost ze skupiny pyroxenů, křemičitan
hořčíku a železa
hypersyntax, -e ž (ř) lingv. syntax zkoumají-
cí syntaktickou stavbu celků vyšších než
věta, nadvětná syntax
hypertenze, -e ž (ř + I) med. přechodné n. tr-
valé zvýšení krevnmo tlaku, (krevní)
přetlak, hypertonie (op. hypotenze); hy-
pertenzní příd.: med. h. choroby
hypertermální příd. (ř) geo!. h. voda termální
voda, jejíž teplota převyšuje urč. mez,
zprav.42 oe
hypertermie, -e ž (ř) med. stav zvýšené, popř.
vysoké teploty organizmu vyvolaný po-
ruchami termoregulace, vznikající z hro-
madění tepla, přehřátí (těla); hyperter-
mický přid.
hypertermní přid. (ř) geo!. h. pramen jehož
teplota převyšuje o víc než o 4 oe prů­
měrnou teplotu vzduchu a víc než o 2 oe
teplotu půdy
hypertonie [-ny-], -e ž (ř) med. 1. zvýšené
napětí (tonus), např. žaludeční stěny, sva-
lu (op. hypotonie) 2. zvýšený krevní tlak,
hypertenze (op. hypotonie); hypertonic-
ký příd.: med. h. pacient; bio!. h. roztok s
vyšším osmotickým tlakem, než odpo-
vídá vodnímu potenciálu sledované buň­
ky, popř. pletiva
hypertonik [-ny-], -a m (hypertonička,
-y ž) med. osoba trpící hypertonií, hyper-
tenzní nemocí
hypertrichóza,-y ž (ř) med. nadměrné ochlu-
pení
hypertrofie, -e ž (ř) med. nadměrné zvětšení
orgánu n. jeho části způsobenézvětšením
jednotlivých buněk (jejichž počet se při
tom neměru),zbytnění (op. atrofie): h. srd-
ce, jater; funkční, pracovní h. (při zvýše-
ném pracovním n. sportovním zatížeru);
hormonální h.; hypertro6cký příd. med.
zbytnělý: h. sval; h-á tkáň; přen. kniž., expr.
h-ésebevědontípřehnané
hypertrofovat ned. i dok. (ř) med. zbytňovat,
zbytnět, bujet, přebujet: sval h-uje; přen.
kniž., expr. h-ující administrativa
hypertyreóza, -y ž (ř + I) med. onemocnění
vyvolané zvýšenou tvorbou a sekrecí
hormonu štítné žlázy a celkovým zvýše-
ním bazálnfuo metabolizmu, tzv. Base-
dowova nemoc, tyreotoxikóza
hyperventilace
hyperventilace [-ty-], -e ž (ř + I) med. pro-
hloubené a zrychlené dýchání (při po-
dráždění dýchacího centra); hyperven-
tilační příd.
hypervitaminóza, -y ž (ř + I) med., vet. cho-
robný stav vznikající ze zvýšeného pří­
jmu vitaminů (op. hypovitaminóza); hy-
pervitaminózní příd.
hypestezie, -e ž (ř) med. snížená citlivost,
smženévnímánípodněru
hyphidróza, -y ž(ř} med. smžená potivost (op.
hyperhidróza)
hypnabilita, -y ž (ř + I) psych. schopnost být
hypnotizován
hypnabilní příd. (ř + I) psych. schopný být
hypnotizován: h. jedinec
hypnoanalýza, -y ž (ř) med. psychoterapeu-
tická metoda využívající k navozem te-
rapeutické komunikace hypnózu
hypnolepsie, -e ž (ř) med. neustálá spavost n.
ospalost bez biologické příčiny
hypnologie, -e ž (ř) med. nauka o spánku a
hypnóze
hypnopatologie, -e ž (ř) med. nauka o poru-
chách spánku
hypnopedie [-dy-], -e ž (ř) ped. proces vý-
uky probíhající ve stavu hypnotického
spánku na základě sugestivních instruk-
cí
hypnoterapie, -e ž (ř) med. užívám hypnózy
jako léčebné metody
hypnotický [-ty-] příd. (ř) týkající se hypnó-
zy, na hypnóze založený, hypnózou způ­
sobený: h. spánek; h-é stavy; h-á léčba
hypnoterapie; přen. h pohled hypnotizu-
jící, sugestivní; hypnoticky přísl.
hypnotikum [-ty-], -ka s (ř) fanu. lék navo-
zující spánek, uklidnění, uspávací pro-
středek
hypnotizér [-ty-], -a m (hypnotizérka,
-y ž) (f < ř) kdo hypnotizuje, kdo má
schopnost hypnotizovat; hypnotizérský
příd.: h pohled
hypnotizérství [-ty-], -í s činnost, schop-
nost hypnotizéra
hypnotizmus [-ty-], -mu m (ř) psych. jevy sou-
visící s hypnózou, soubor hypnotických
jevů
hypnotizovat [-ty-] ned. i dok. (ř) (-; koho, 4. p.)
přivádět, přivést do hypnózy: umí h; přen.
byl h-án její krásou omámen
hypnóza, -y ž (ř) psych., med. změněný stav
vědorm podobný spánku, vyvolaný su-
gestivmm působemm jiné osoby (hyp-
notizéra), při němž dochází k částečné­
mu útlumu centrálm nervové soustavy
hypo-, hyp- (ř) v slož. první část s význ. malý,
menší, než je obvyklé, nedostatečný,
snížený n. spodní, dolejší, pod-, níže,
méně (op. hyper-)
hypoacidita t hypacidita
hypoalgezie t hypalgezie
hypoblast, -u m (ř) biol. vnitřní zárodečný list
vznikající při vývoji embrya živočichů
hypobuUe, -e ž (ř) med. porucha schopnosti
jednat cílevědomě a uvědoměle, nedo-
statek pevné vůle
306
hypocentrum, -ra s (ř + I) geof. těžiště rmsta,
v němž došlo k zemětřesení, ohnisko
zemětřesem; hypocentráIní příd.
hypocykloida, -y ž (ř) mat. křivka opsaná
bodem kružnice kotálející se uvnitř jiné
pevné kružnice; hypocykloidní příd.: tech.
h. ozubení
hypodermální, hypodermatický .Jr hypo-
dermis
hypodermatóza, -y ž (ř) vet. onemocnění
přežvýkavců vyvolané larvami střečků
rodu Hypoderma, projevující se zvl.
podkožními boulemi na hřbetě, střečko­
vitost
hypodermis neskl. ž (ř) 1. bot. vrstva buněk
ležící bezprostředně pod pokožkou ston-
ku, podkožka 2. zool. pokožka členovců
vylučující vrstvy kutikuly; hypoder-
mální, hypodermatický [-ty-] příd. biol.
podkožm: h tkáň
hypodentice [-ty-], -e ž (ř+ I) med. nevyvi-
nutí někt. zubů
hypofarynx, -ngu m (ř) zool. součást ústního
ústrojí hmyzu
hypofora, -y ž (ř) liter. řečnická figura, při
kt. řečník sám pronáší a vyvrací možné
námitky proti svému tvrzem
hypofosfit, -u m (ř) chem. h-y soli kyseliny
fosforné, fosfornany
hypofunkce, -e ž (ř+ 1) med. smžená speci-
fická činnost někt. orgánu (op. hyperfunk-
ce): h. štítné žlázy
hypofýza, -y ž (ř) anat. žláza s vnitřlli sekrecí
uložená na spodině mozku, podvěsek
mozkový; hypofýzový příd.: med. h-é hor-
mony; hypofyzární příd.: med. h. naniz-
mus, h trpaslictví nápadně malý vzrůst
vlivem porušené sekrece růstového hor-
monu hypofýzy v dětském období
hypogalakcie, -e ž (ř) med. snížená tvorba
mléka u kojící ženy
hypogastrium, -ia s (ř) anat. část břicha pod
pupkem, podbřišek
hypogeický příd. (ř) odb. podzemlli: bot. h-é
klíčení první stadium vývinu rostliny
v půdě (např. u hrachu)
hypogenitaUzmus [-ny-], -mu m (ř + I) med.
nedostatečný vývoj zevmch pohlavních
orgánů u muže
hypogenní příd. (ř) geol. souvisící s geologic-
kými procesy uvnitř zemské kůry, hlu-
binný: h minerály
hypogeuzie, -e ž (ř) med. smžem smyslové-
ho vmmálli chuťových podněru
hypoglykemie, -e ž (ř) med. smžem hladiny
cukru v krvi (op. hyperglykemie); hypo-
glykemický příd.: med. h-á křeč
hypogonadizmus [-dy-], -mu m (ř+ I) med.
porucha, útlum funkce pohlavních žláz
hypochlorit, -u m (ř) chem. h-y soli kyseliny
chlorné, chlornany
hypochondr, -a m (ř) osoba stižená hypo-
chondrií
hypochondrie, -e ž (ř) med., psych. psychická
porucha charakterizovaná přehnanou a
intenzivm zaměřeností na vlastm zdra-
votlli stav a zejm. přesvědčením o vlast-
hyponymum
ním vážném (fakticky však neexistují-
cím) onemocněm; hypochondrický příd.;
hypochondricky přísl.
hypochondrium, -ia s (ř) anat. část krajiny
na přední stěně břišní pod obloukem
žeberním, podžebří
hypoidní příd. (ř) stroj. h. soukolí ozubené
soukolí s mimoběžnými osami a kuže-
lovými koly nahrazujícími teoreticky
správná, ale obtížně vyrobitelná kola tva-
ru rotačních hyperboloidů
hypokaustum, -ta s (ř) zařízem k vytápění
horkým vzduchem a spalinami vedený-
mi pod podlahou a dutinami ve zdech nad
střechu, užívané v ant. domech a termách
od začátku 1. stol. př. n. 1.
hypokinéza, -y Ž (ř) med. organicky podrlli-
něné omezem rozsahu aktivmch pohy-
bů, snížená hybnost
hypokoristikon [-ty-], -ka s (ř) lingv. citově
zbarvená obměna rodného n. phouzen-
ského jména, domácké slovo (např. Hon-
za, děda); hypokoristický příd.: lingv. h
výraz
hypokotyl, -u m (ř) bot. prvm stonkový člá­
nek klíčící rostliny mezi kořínkem a dě­
lohami, podděložní článek; hypokotyl-
ní, hypokotylový příd.: bot. h., h-á hlíza
vzniklá zdužnatěmm hypokotylu (např.
ředkvička)
hypokrystaUcký příd. (ř) geol. hemikrystalic-
ký: h-é struktury
hypokrit, -a, hypokrita, -y m (ř) kniž. člo­
věk, kt. se přetvařuje, pokrytec
hypokrize, -e ž (ř) kniŽ. pokrytectví, přetvář­
ka
hypoUmnion [-ny-], -u m (ř) vod., ekol. vodlli
vrstva v hloubce jezer a nádrží s téměř
neměnnou teplotou a bez rostlin pro ne-
dostatek světla
hypoUpemie, -e ž (ř) med. smžené množství
tuků v krvi
hypomenorea, -ey ž (ř) med. slabé menstru-
ačm krvácení
hypometropie, -e ž (ř) med. krátkozrakost,
myopie
hypomimie, -e ž (ř) med. snížení mimické
pohyblivosti obličeje, maskovitý obličej
hypomnezie, -e ž (ř) med. smžem paměti n.
někt. jejích složek
hypomobilita, -y ž (ř + I) med. smžená mo-
bilita (op. hypermobilita)
hypomotilita [-ty-], -y ž (ř + I) med. smžená
motilita
hyponastie [-ty-], -e ž (ř) bot. růstový pohyb
rostlinných orgánů působený rychlej-
ším růstem buněk na spodlli straně pletiv
hyponymický, hyponymní příd. k hypony-
mie, k hyponymum
hyponymie, -e ž (ř) lingv. významový vztah
založený na podřazenosti jazykových
jednotek vzhledem k jednotce nadřaze­
né
hyponymum, -yma s (ř) lingv. slovo význa-
mově podřazené slovu nadřazenému (hy-
peronymu) (např. lípa - strom) a ozna-
čující tak nižší třídu
hypoparatyreóza
hypoparatyre6za, -y ž (ř) med. onemocnění
způsobené nižší sekrecí parathormonu
při poškození příštítných tělísek
hypopigmentace, -e ž (ř + I) med. nedosta-
tek kožního pigmentu
hypoplazie, -e Ž (ř) biol., med. zmenšení or-
gánu n. jeho části podrlliněné poruchou
vývoje (op. hyperplazie)
hypoploidie [-dy-], -e ž (ř) gen. stav, při kt. je
počet chromozomů v buněčném jádře
nižší než původně (op. hyperploidie)
hypoproteinemie [-ej-], -e ž (ř) med. výrazné
snížení hladiny krevních bílkovin
hyporeon, -u m (ř) geol. podkorové patro cir-
kulujících toků zemské hmoty
hyporheál [-re-], -u m (ř) ekol. průliny štěr­
kopísků podél tekoucích vod asi 1 m pod
úrovm dna, obývané živočichy
hyposekrece, -e ž (ř + I) med. snížená sekre-
ce (op. hypersekrece)
hyposmie, -e ž (ř) med. snížené vnímání či­
chových podnětů (op. hyperosmie)
hyposomnie [-ny-], -e ž (ř + I) med. chorob-
ná nespavost
hypospadie [-dy-], -e Ž (ř) med. vrozený roz-
štěp močové trubice (u mužů)
hypostaze, -e ž (ř) 1. filoz. podklad, substan-
ce; přisuzování samostatné substanciál-
ní existence urč. vlastnostem, pojmům,
myšlenkám, jejich zvěcňování 2. gen.
potlačení vnějšího projevu n. funkce
genu činností jiného genu 3. med. U leží-
cích pacienru pasivní překrvení nejmže
položených tkání a orgánů; hypostatic-
ký [-ty-] příd.: gen. h vztah; - med. h. zá-
nět plic vzniklý hypostazí
hypostazovat ned. i dok. (ř) kniž. a filoz. (co)
zvěcňovat, zvěcnit: h. představy; h. abs-
trakta
hypostyl, -u, hypostylos, -lu m (ř) archit.
(pův. u střec. chrámů) sloupová síň n.
chodba; (veg. chrámech) střední loď,
jejíž převýšení umožňuje osvětlení boč­
ními otvory, tzv. bazilikálm osvětlem
hypotaktický .Jr hypotaxe
hypotalamus, -mu m (ř) anat. spodní část
mezimozku s funkcí nervovou a hormo-
nální, podhrbolí
hypotaxe, -e ž (ř) lingv. syntaktické spojení
charakterizované mluvnickou závislostí
jedněch větných členů n. vět na druhých
(nadřazených), podřadný poměr vět­
ných členů, podřadnost (op. parataxe);
hypotaktický [-ty-] příd.lingv. podřadný:
h-é souvětí; hypotakticky přísl.: věta při­
pojená h; hypotaktičnost,-i Ž podřad­
nost
hypotéka, -y Ž (ř) práv., peněž. dluh n. pohle-
dávka váznoucí na nemovitosti, zaručená
zápisem v pozemkových knihách, nemo-
vitá zástava: na doměje h.; hypoteční příd.:
peněž. h banka poskytující úvěry na ne-
movitou zástavu; h. úvěr hypotekární; h.
úrok plynoucí z hypotéky; hypotekární
příd.: peněž. h. úvěr poskytovaný na nemo-
vitou zástavu, hypotečm
hypotenze, -e ž (ř+ I) med. přechodné n. tr-
307
valé snížení tlaku, krevní podtlak, hypo-
tonie (op. hypertenze)
hypotenzivum, -va s (ř + I) fanu. h-va látky
snižující krevm tlak
hypotermální příd. (ř) geol. h voda podzem-
ní voda o poměrně nízké teplotě (25 DC
-35 dc)
hypotermie, -e Ž (ř) med. 1. podnormální tě­
lesná teplota 2. umělé smžem tělesné tep-
loty organizmu z důvodů léčebných
(např. při operaci srdce), podchlazení:
řízená h.
hypotermní příd. (ř) geol. h. pramen jehož
teplota je nižší než průměrná teplota
vzduchu n. víc než o 2 DC nižší než tep-
lota půdy
hypotetický [-ty-] příd. (ř) založený na před­
pokladu, hypotéze, podmíněný, nejistý,
neskutečný: h-é mínění; h. výklad; h.
úspěch; log. h. soud, výrok soud, resp.
výrok ve tvaru "jestliže A, pak B";
lingv. h-é tvary v minulosti jazyka před­
pokládané (označované hvězdičkou);
h-é souvětí podrmnkové; hypoteticky
přísl.; hypotetičnost,-i ž
hypotéza, -y ž (ř) 1. kniŽ. domněnka, před­
poklad: odvážná, vratká h.; to je jen
(pouhá) h., přen. nelze tomu plně věřit;
odb. vědecky přijatelná domněnka umož-
ňující vědecké vysvětlem něj. jevů: vě­
decká h.; paleontologická h. 2. práv. část
právní normy určující podmínky, za
nichž se má realizovat pravidlo chování
obsažené v další části (dispozici)
hypotonie [-ny-], -e ž (ř) med. 1. smžené na-
pětí (tonus) např. žaludeční stěny, svalu
(op. hypertonie) 2 snížený krevm tlak,
podtlak, hypotenze (op. hypertonie); hy-
potonický příd.: med. h. pacient; biol. h.
roztok s nižším osmotickým tlakem, než
odpovídá vodnímu potenciálu sledova-
né buňky
hypotonikum [-ny-], -ka s (ř) fanu. h-ka lát-
ky snižující krevm tlak
hypotrachelion, -ia s i -ionu m (ř) arcmt. kr-
ček tvořící přechod mezi hlavicí a dří­
kem sloupu dórského řádu
hypotrofie, -e Ž (ř}med. omezení vzrůstu
někt. orgánu n. jeho části
hypotyreóza, -y ž (ř) med. onemocnění vy-
volané sníženou tvorbou a sekrecí hor-
monů štítné žlázy
hypoventilace [-ty-], -e ž (ř + I) med. mělké,
povrchní dýchání (z útlumu dýchacího
centra, např. při někt. intoxikacích); hy-
poventilační příd.
hypovitaminóza, -y ž (ř + I) med., vet. cho-
robný stav vyvolaný nedostatkem vita-
minů (op. hypervitarninóza); hypovita-
minózní příd.
hypoxie, -e ž (ř) med. snížené množství kys-
líku ve tkáních organizmu
hypozeuxis, -xe Ž (ř) lingv. hromaděm krát-
kých vět ke zvýšem účinku řečnického
projevu
hypso- (ř) v slož. první část s význ. výška, výško-
vý
hysteron proteron
hypsofobie, -e Ž (ř) med. strach z výšky
hypsografie, -e ž (ř) geogr. metoda popisu urč.
jevu n. místa ve vztahu k nadmořské
výšce, vyjádřem výškových vztahů geo-
gr. jevů; hypsografický příd.: geogr.
h-á křivka grafické znázornění vztahu
mezi plochami vrstevnic (hloubnic) a je-
jich nadmořskou výškou (hloubkou)
hypsogram, -u m (ř) sděl. tech. diagram úrov-
ní v růz. rmstech přenosového vedení
hypsometr, -u m (ř) meteor., geod. přístroj ur-
čující tlak vzduchu a rozdt1y nadmořské
výšky podle teploty varu vody, která se
při vyšším tlaku zvyšuje, termobaro-
metr
hypsometrie, -e ž (ř) geod., geogr. 1. měřem
nadmořských výšek, měření výškových
rozdílů v terénu 2. jejich znázorněm na
mapách; hypsometrický příd.: h. pří­
stroj; h-á mapa
hypsotermometr, -u m (ř) řidč. meteor., geod.
hypsometr
hysop.Jr yzop
hysterektomie, -e ž (ř) med. chirurgické vy-
nětí dělohy
hystereze, -e ž (ř) 1. fyz. závislost jistého fy-
zikálního stavu fyzikálm soustavy na sta-
vech předchozích: magnetická h. závis-
lost magnetizace na vnějším poli; elas-
tická h.; dielektrická h. 2. ekon. situace, v
níž je rovnovážný stav systému závislý
na cestě, po kt. se rovnováze přibližuje­
me 3. biol. h. protoplazmy teorie stárnutí
protoplazmy změnou jejího koloidního
systému, zhušťovám plazmatu v stárnou-
cích buňkách; hysterezní příd.: fyz. h křiv­
ka vyjadřující závislost zkoumané fyzi-
kální veličiny na vnějších parametrech
systému
hysterický příd. (ř) 1. nemocný, stižený hys-
terií; souvisící s m; vzniklý z hysterie:
h-á žena; h. záchvat, pláč; med., psych.
h-á povaha vyznačující se nepřiznaným
pocitem méněcennosti a intenzivní po-
třebou překonat jej růz. nepřiměřenými
reakcemi; h-á psychóza, neuróza 2. při­
pormnající hysterii, nepříčetný, předráž­
děný, popudlivý: h-é gesto; h-á reakce;
hystericky přísl.: h. plakat, křičet; hys-
teričnost, -i ž
hysterie, -e ž (ř) 1. neuróza projevující se
kolísavými náladami, zvýšenou su-
gestibilitou, snahou upoutat pozornost,
egocentrizmem, sklonem k dramatizová-
ní a přehánění aj.: záchvat h. 2. nepříčet­
né jednání připormnající hysterii 1: da-
vová h.
hysterik, -a m (hysterička, hovor. hysterka,
-y ž) (ř) 1. osoba nemocná, stižená hyste-
rií 2. nepříčetně, předrážděně, popudli-
vě jednající člověk: bláznivá h-a
hysterografie, -e ž (ř) med. znázornění dě­
ložní dutiny na rentgenovém snímku
pomocí kontrastm látky; hysterografic-
ký příd.
hysteron proteron [pró-], h-era p-era s (ř)
liter. obrácení přirozeného pořadí dvou
hysterosalpingografie
věcí, jevů, dějů,obrácená časová a pří­
činná následnost
hysterosalpingografie, -e ž (ř) med. rentge-
nologické znázornění dělohy a vejcovo-
du pomocí kontrastní látky
hysteroskop, -u m (ř) med. optický přístroj
308
pro vyšetřování děložní dutiny a prová-
dění léčebných výkonů v ní
hysteroskopie, -e ž (ř) med. vyšetřování du-
tiny děložní pomocí hysteroskopu
hysterostomatomie, -e ž (ř) med. nástřih bran-
ky poševní při porodu
Hz
chabazit
hysterotomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření děložní dutiny
hytlák, -u m (n) žel. slang služební vůz pro
přepravu balíků a zavazadel; ob. krytý
nákladní žel. vůz vůbec
Hz fyz. zn. pro hertz
chabazit, -u m (ř) miner. klencový nerost ze
skupiny zeolitů, vodnatý hlinitokřemi­
čitan vápenatý; chabazitový příd.
chabrus, -a m (hebr) hovor. člověk mírně ne-
mocný, tělesně špatný
chabrus, -u m (hebr) (dř.) spolčení pro ob-
chodní n. i politické machinace; obch. ne-
formální dohoda kupujících, že si při
aukci n. veřejné dražbě nebudou vzájem-
ně konkurovat (tj. nebudou přihazová­
ním zvyšovat aukční či dražební ceny);
hist. (v Rakousku v r. 1872) akce kupo-
vání velkostatků pro získání většiny ve
velkostatkářské kurii na zemském sně­
mu českém; chabrusový příd.: ooch. ch-á
smlouva
chabrus příd. (neskl.) (hebr) hovor. mírně nemoc-
ný, tělesně špatný; (o věci) špatný
chabrusák, -a mzast. ob. účastník chabrusu;
chabrusácký příd.
chaconne, chaconna l' ciaccona
chačkhar, chačkar, -u m (armén) archeol., ar-
chit. (v staré arménské architektuře od 9.
stol.) pamětní kamenná stéla n. skalní
reliéf s centrálním znamením kříže
chair [šér], -u m(f) kožel. rukavičkářská useň
z kozlečin n. jehnětin šitá vnitřní (staho-
vanou) stranou navrch
chairman [čermen], -a m (a) (v angloamer.
prostředí) předseda polit. n. hospodář­
ského grémia, popř. parlamentního vý-
boru, zasedání něj. významné (meziná-
rodní) instituce, organizace
chaise longue [šézlong] neskl. ž (f) čalou­
něná lenoška s podnožkou protaženou
jako lehátko (součást typu nábytku, kt.
se z Francie rozšířil do Evropy v 17.-
18. stol.)
chalát, -u m (r < arab) dlouhý volný plášť
u někt. vých. národů
chaláza, -y ž (ř) 1. zool. vlákno poutající žlou-
tek k membráně ptačího vajíčka, pout-
ko 2. bot. místo na vajíčku rostlin, kudy
vstupují cévní svazky do pletiva vajíčka
chalazion, -ia s (ř) med. hnisavý zánět žlázy
v očním víčku, tzv. vlčí zrno
chalcedon, -u m(VJ) miner. skrytě krystalic-
ká odrůda křemene, bezbarvý, žlutý až
šedý polodrahokam (nazv. podle staro-
věkého maloasijského města); chalcedo-
nový příd.
chalcidka, -y ž (ř) zool. ch-y skupina drobné-
ho blanokřídlého hmyzu, jehož larvy pa-
razitují ve vajíčkách, larvách a kuklách
jiného hmyzu
chaldron [čóldren], -u m (a) stará britská a
309
amer. jednotka hmotnosti a objemu růz.
platnosti
chalífa, -y, kalif, -a m(arab) hist. (v muslim-
ských zemích ve středověku) titul pa-
novníka, kt. byl současně hlavou věří­
cích; (od r. 1517) titul tureckého sultá-
na; chalífský, kalifský příď.
chalífát, kalifát, -u m(arab) hist. 1. vláda cha-
lífy, kalifa 2. arabská říše, jejíž hlavou
byl chalífa, kalif; chalífátský, kalifát-
ský příd.: hist. ch-é hnutí (na začátku 1.
světové války) protibritské hnutí na obra-
nu práv tureckého sultána
chalkantit [-ty-], -u m (ř) miner. trojklonný
nerost, pentahydrát síranu měďnatého,
modrá skalice
chalko- (ř) v slož. první část s význ. kov, měď,
kovový, měděný
chalkofilní příd. (ř) chern. ch. prvky tvořící
nejčastěji sirníky (např. měď, zinek, olo-
vo aj.)
chalkogen, -u m (ř) chem. ch-y prvky podob-
ných vlastností náležící do jedné skupi-
ny periodické soustavy (kyslík, síra, se-
len, tellur, polonium); chalkogenní příd.:
chem. ch. prvky
chalkogeníd [-ny-], -u rn (ř) chem. ch-y slou-
čeniny chalkogenů s elektropozitivními
prvky; chalkogenidový příd.: sklář. ch-é
sklo jehož chalkogenní prvky jsou uží-
vány k výrobě polovodičových součás­
tek
chalkograf, -a rn výtv., polygr. kdo se zabývá
chalkografií, mědirytec
chalkografický příď. k chalkografie, k chal-
kograf
chalkografie, -e ž (ř) výtv., polygr. uměl. gra-
fická technika tisku z hloubky, při kt. se
kresba ryje do měděné tiskové desky a
pak přenášína papír, mědirytectví, mědi­
ryt
chalkolit, -u m (ř) archeol. název pro eneolit,
dobu měděnou na Předním východě;
chalkolitický [-ty-] příd.
chalkopyrit, -u rn (ř) miner. čtverečný nerost
s kovovým leskem, disulfid mědi a žele-
za, měděná ruda, kyz měděný; chalko-
pyritový příd.
chalkozín, -u m (ř) miner. kosočtverečný ne-
rost červenavě modrošedé barvy, sirník
mědi, leštěnec měděný; chalkozínový
příd.
chalva, -y ž (arab) potr. orientální cukrovinka
z pražených rozemletých jader (např.
sezamu, slunečnice) a z kanditové hmo-
ty
chanel
chám, -a m(VJ) zast. neurozený člověk, ne-
volmK, sedlák; sprostý chlap, též nadáv-
ka (podle Cháma, zlořečeného syna bibl.
Noema); chámský příď.
chám, -u m (n) biol. sperma, samčí semeno;
chámový příd.: biol. ch-á buňka spermie,
spermatozoid
chamazulen, -u m (ř + 1) biochem. látka obsa-
žená v někt. silicích, např. z heřmánku a
pelyňku, s protizánětlivým účinkem na
kůži a sliznici
chambre -1. šámbr
chamefyt, -u m (ř) bot. životní forma rost-
lin vytvářejících přezimující pupeny na
spodních částech nadzemních stonků
chameleon, -a IÍl (ř) 1. zool. malý ještěr rodu
Chamaeleo, měnící barvu těla podle pro-
středí 2. hanl. člověk měnící obratem své
názory podle situace a okolností
chameleonský příd. (ř) hanl. proměnlivý v ná-
zorech, v přesvědčení podle situace: ch.
typ; ch-é postoje; chameleonství, -í s
chamerops (v j. Č.) neskl. ž (mn. I. -psy, 2. -ps,
3. -psám atd.) (ř) zahr. středomořská nízká
palma rodu Chamaerops, jejíž jeden druh
se u nás pěstuje v parcích a ve sklení-
cích, jiný poskytuje z listů vycpávkový
materiál (tzv. afrik), žumara (bot.)
chamosit [ša-zi-], -u m(VJ)miner.jednoklon-
ný nerost ze skupiny chloritů, vodnatý
hlinitokřemičitan železnatohořečnatý,
důležitá železná ruda (nazv. podle švýc.
naleziště Chamoson); chamositový příď.
chámovod, -u m(n + č) anat. trubice odvádě­
jící spermie z nadvarlete do prostatické
části trubice močové; zool. u samců ob-
ratlovců kanálek odvádějící spermie
z varlete do kloaky n. do pářicího orgá-
nu
chámový i chám, -u
champlevé [šam-ve] neskl. s (f) výtv. jamkový
smalt, email vyplňující ryté a vbíjené
vzory
chamsin, -u m(arab) meteor. suchý, horký vítr
již. směrů na východě Afriky
chámský i chám, -a
chán, -a m (tur) hist. turecký a mongolský ti-
tul vládce, užívaný později též v Indii a
Persii; chánský příd.
chanát, -u m (tur) hist. území pod vládou chá-
na
chandra, -y ž (r < ř) (kdysi zvl. v rus. pro-
střewj pocit omrzelosti, trudnomyslnosti,
sklíčenosti, nudy, splín
chanel [ša-], -u m (vJ) 1. ženský oděvní styl
vyznačující se jednoduchostí a pohodl-
change
ností a zdůrazňující ženskost (nazv. podle
franc. návrhár"ky C. Chanelové) 2. kos-
metika, zvl. parfém a módní doplňky vy-
robené módním domem Chanel
change [čenž], -e ž i m (a} 1. sport. změna v
postavení hráčů n. změna stran (např. v
tenise n. v odbíjené) 2. místo pro směnu
valut, směnárna
chánský i chán
chanson [ša-], -u m (t) 1. hud. (v 15. a 16.
stol. ve Francii) vícehlasý zpěv světské­
ho obsahu 2. liter. ch. de geste [ša- d žest]
píseň o hrdinských činech, žánr franc.
středověké hrdinské epiky psaný formou
deseti- n. dvanáctislabičného verše a
přednášený za doprovodu jednoduché
melodie; J. též šanson, šanson-
chanuka, -y ž (hebr} náb. židovská osmiden-
ní slavnost na památku vítězství Maka-
bejských a znovuvysvěcení jeruzalém-
ského chrámu; chanukový příd.
chaos, -u m (ř} 1. velký zmatek, nepořádek,
neuspořádanost, změť: ch. v dopravě;
způsobit, vyvolat ch. 2. filoz., náb., myto\.
(podle starověkých představ) pův. prázd-
ný prostor, zející průrva, později neuspo-
řádaná změť živlů před vznikem kosmu
ve smyslu uspořádaného světa
chaot, -a m (ř} demonstrant, kt. požadavky
prosazuje násilnými akcemi a ničením;
kdo svým jednáním způsobuje neklid a
zmatek
chaotický [-ty-] příd. (ř} vyznačující se cha-
osem, neuspořádaný, zmatený: ch. stav;
ch-é společensképoměry; ch-é myšlen-
ky; ch-á práce; fyz. ch. pohyb molekul;
chaoticky přís\.; chaotičnost, -i ž
chaotizace [-ty-], -e ž uvádění v chaos: ch.
dopravy
chapada [ča-], -y ž (šp} geogr. krajinný typ
severního okraje Gran Chaca
chaparral [ča-], -u m (šp} geogr. vegetační
formace v oblastech s mírným podne-
bím, hojnými srážkami a suchým létem
(např. v Kalifornii, Mexiku, Chile a po-
dél již. pobřeží Austrálie)
charádž, -e ž i m (arab} hist. pozemková daň
v islámských zemích, vybíraná pův. jen
od nemuslirnů; (za osmanské doby) kon-
tribuce od lenních křesťanských států
charakter, -u m (ř} 1. souhrn relativně stá-
lých vlastností osobnosti projevující se
v jejích činech, psychických stavech,
způsobu myšlení i v osobitostech cito-
vého života, povaha: mužný, pevný, oso-
bitý ch.; člověk neurčitého ch-u 2. čest­
ná, poctivá povaha: mít, nemít ch. 3. sou-
hrn podstatných, příznačných vlastnos-
tí, ráz, povaha: ch. půdy, krajiny; ch. díla
4. div. vyhraněný povahový typ postav v
divadelních hrách: hrát ch-y; charakte·
rový příd.: ch-é vlastnosti; - div. ch-é dra-
ma orientované k vývoji charakterní
postavy; charakterově přís\.: ch. pevný
charakteristický [-ty-] příd. (ř} vyjadřující
příznačný znak, rys, charakter někoho,
něčeho, význačný, příznačný, typický:
310
ch-á vlastnost; ch-éjednání, gesto; chem.
ch-é skupiny (atomů) které udílejí mo-
lekule typické vlastnosti odlišné od
vlastností matečného chlorovodíku; fot.
ch-á křivka vyjadřující závislost kontra-
stu na expozici; kosm. ch-á rychlost (ra-
kety) které by raketa dosáhla bez vlivu
gravitace a odporu atmosféry a která
slouží jako veličina míry výkonnosti ra-
kety; charakteristicky přís\.
charakteristika [-ty-], -y ž (ř} vytčení pod-
statných, příznačných vlastností jevu,
předmětu, osoby: podat ch-u posledních
událostí; ch. doby; ch. díla; ch. kandi-
dátů na poslance; mat. ch. logaritmu ce-
listvá část (před desetinnou čárkou) de-
kadického logaritmu; tech. grafické vy-
jádření závislosti mezi někt. ze základ-
ních veličin, kt. charakterizují vlastnos-
ti materiálu, strojního zařízení ap.
charakteristikon [-ty-], -ka s (ř} řidč. kniž.
charakteristický znak, rys: ch. nastupu-
jící generace
charakterizace, -e ž (ř} podání, podávání
charakteristiky někoho n. něčeho: ch.
postav dramatu; jazyková ch. prostředí;
charakterizační příd.: ch. prostředky;
charakterizačně přís\.
charakterizovat ned. i dok. (ř} 1. (koho, co) po-
dávat, podat něčí, něj. charakteristiku: ch.
jednající osoby (dramatu); ch. novou
divadelní hru 2. být příznačným, charak-
teristickým znakem někoho, něčeho: ten-
to postoj ch-uje celou generaci
charakterní příd. (ř} 1. mající pevnou, po-
ctivou, vyhraněnou povahu, charakter;
svědčící o tom: ch. člověk čestný, pocti-
vý; ch. jednání 2. div. představující vy-
hraněné povahové typy postav, charak-
tery: ch. herec; ch. role; charakterně
přís\.: ch. jednat; charakternost, -i ž
charakterologie, -e ž (ř} psych. zkoumání lid-
ského charakteru, jeho různých typů a
rysů ve vztahu k růz. objektivním i sub-
jektivním podmínkám; charakterolo-
gický příd.
charakterový i charakter
charaktron, -u m (ř} sdě\. tech. obrazovka
upravená pro psaní písmen, číslic a ji-
ných znaků na stínítku (též jako součást
rychlotiskáren)
chargé ď aiTaires [šarže dafér] neskl. m (t)
dip\. diplomatický zástupce pověřený
u ministra zahraničních věcí; chargé
ďaffaires ad interim, zkr. a. i. (I} proza-
tímní zástupce šéfa diplomatické mise
charistikarion [-ty-], -ia s i -nu m (ř} hist.
(v byzantské říši) převedení círk. kláš-
terní půdy na světskou osobu, provede-
né císařem n. patriarchou
charita, -y ž (1 < ř} dobročinnost, lidumil-
nost; (v křesťanském pojetí) láska k bliž-
nímu
charitativní [-ty- i -tý-] příd. (1 < ř} založený
na dobročinnosti, lidumilnosti, charitě,
dobročinný, lidumilný: ch. činnost; ch.
péče
chasidizmus
charizma, -tu s (ř} 1. náb. zvláštní schopnost
nadpřirozeného původu, tzv. dar boží
milosti 2. socio\. zvláštní nadání urč. osoby
(vůdce, kazatele aj.) n. instituce, symbolu
mimořádnými vlastnostmi v očích stou-
penců; charizmatický [-ty-] příd.: ch-á
osobnost
charleston [čárls-], -u m (Vl} lan. společen­
ský tanec ve tříčtvrtečním taktu, módní
po první světové válce a dočasně ožive-
ný na konci 50. let (nazv. podle města
Charlestonu v USA)
charliéra [šar-], -y ž (Vl} let. první balon plně­
ný vodíkem, vypuštěný s lidskou posád-
kou v r. 1783 (nazv. podle jeho vynález-
ce franc. fyzika J. A. C. Charlese)
charm [ča-], -Um(a<t)jad. fyz. kvantové čís­
lo charakterizující kvark, jedna ze šesti
vůní, půvab
charmonium [ča-ny-], -ia s (a < t) jad. fyz. vá-
zaný stav půvabného kvarku a antikvar-
ku
charta, -y ž (ř} listina zásadního významu,
obsahující, vyhlašující, popř. zaručují­
cí souhrn urč. polit. zásad a práv: Ch.
77, přen. sdružení občanů usilujících o
respektování lidských, občanských a
polit. práv, vzniklé v době totality; me-
zinár. práv. Ch. Organizace spojených ná-
rodů dokument, na jehož podkladě byla
vybudována OSN; hist. Magna ch. liber-
tatum [-tá-] (I} základní zákon angl. stře­
dověké společnosti, Velká listina svo-
bod (z r. 1215); Atlantická ch. (zr.1941)
prohlašující za cíl války svobodu všech
národů
charter [čártr], -u m (a} obch. smlouva o pro-
vozu lodi n. letadla mezi provozcem a
objednatelem; nájemná letecká n. lodní
doprava
chartista [-ty-], -y m (chartistka, -y ž) (ř}
stoupenec urč. charty; příslušník, signa-
tář Charty 77; hist. přívrženec chartizmu
chartistický [-tysty-] příd. k chartizmus,
k chartista
chartizmus [-ty-], -mu m (a < I} hist. první
masové dělnické hnutí v dějinách vzniklé
v Anglii ve 30. letech 19. stol., odvozu-
jící svůj název od Charty lidu, obsahují-
cí zákl. polit. a hosp. požadavky
chartreuska [šartrés-], -y ž (Vl} jemný slad-
ký bylinný likér (pův. vyráběný ve franc.
klášteře La grand Chartreuse u Greno-
blu)
charza, -y ž ( ? } zoo\. východoasijská kuno-
vitá šelma rodu Martes
chasan, -a m (hebr} představený židovské
náboženské obce
chasid, -a m (hebr} hist. náb. příslušník židov-
ského hnutí vyznávající chasidizmus;
chasidský příd.: ch-á sekta
chasidizmus [-dy], -mu m (hebr} hist. náb. 1.
(od 2. stol. př. n. 1.) judaistické hnutí
v Palestině vyznačující se zvláštním
nábož. zanícením2. (od 18. stol.) výcho-
doevropské židovské nábož. hnutí vyža-
dující prostou víru a zbožnost a zrušení
chasmofyt
rozdílu mezi prostými věřícími, učenci
a rabíny
chasmofyt, -u m (ř} bot. rostlina přizpůsobe­
ná svými kořeny k životu na skalnatém
terénu
chasmogamie, -e ž (ř} bot. způsob opylení
rostlin v otevřeném květu
chasmosaurus, -ra m (ř} pa1eont. čtyřnohý ro-
hatý dinosaurus
chassé [šasé] neskl. s (t) lan. cvalový krok
chatíb [-tý-], -a m (arab} u Arabů (v před­
islámské době) mluvčí kmene; (za islá-
mu) řečník, kazatel
chatka, -y ž (r} potr. krabí maso sterilované
v konzervách vyráběných v Rusku (obch.
zn. z angl. podoby jm. Kamčatka)
chatt, -u m (Vl} geo\. stratigrafický stupeň
svrchního oligocénu (podle lat. jm. germ.
kmene Chatti)
chaussée [šosé] (t), šosé (r < t) neskl. s i ž zast. a
řidč. kniž. (zvl. v cizím prostředí) silnice,
(V rus. prostředí) ulice
chebule, -e ž (Vl} 1. bot. liána asijských tro-
pů rodu Anamirta s jedovatými plody
(nazv. podle afg. hlavního města Kábu-
lu) 2. též kebule semena druhu této rost-
liny (chebule korkové), kt. se používají
jako léčivo a pro svůj omamující účinek
nedovoleně jako prostředekk lovení ryb
check-in [ček] neskl. m (a} odbavení cestují-
cího před odletem
checkout [čekaut], -u m (a} odb. automatická
kontrola při zkouškách tech. přístrojů
checkpoint [ček-], -u m (a} kontrolní stano-
viště na hraničních přechodech
chedív [-dý-], -u m (per} (v 1. 1867-1914)
titul egyptského vládce
chedr, -u m (hebr} (dř.) židovská škola pro
děti od 4 až 5 let
cheesburger [čís-], -u m (a} potr. druh ham-
burgeru obsahující sýr
chef·ďoeuvre [šedévr] neskl. s i -ru m (t) kniŽ.
mistrovské, vrcholné dílo
chellitida [-ty- i -tý-], chellitis [-ty-], -tidy
ž (ř} med. zánětlivé onemocnění rtu
cheir-, cheiro-.!. též chiro-
cheironomie, -e ž (ř} hud. starověký a stře­
dověký způsob dirigování rukou a prsty
cheirospazmus, -mu m (ř} med. křeč svalů
ruky, tzv. písařská křeč
chejr, -u m (ř} bot. vytrvalá bylina rodu Chei-
ranthus s hroznem velkých hnědožlutých
vonných květů, rostoucí ve Středozemí
a v Sev. Americe, druh zvaný též žlutá
fiala i u nás
chelát, -u m (ř} chem. ch-y cyklické komple-
xy kovu s jednou n. více molekulami
organické látky (ligandy); chelátový
příd.: chem. ch. komplex
chelatometrie, -e ž (ř} chem. metoda odměr­
né analýzy, při níž se určovaná látka pře­
vádí na kovový chelát; chelatometric·
ký příd.
chelaton, -u m (ř} chem. titrační činidlo uŽív.
v chelatometrii
chelátový i též chelát
chelicery, -cer ž pornu. (I < ř} zoo\. první pár
311
příústních končetin klepítkatců (např. pa-
vouků)
chemi· .!. chemo-
chemie, -e ž (ř} 1. věda o zákonitostech, jimiž
se řídí sdružování atomů, iontů a mole-
kul v složitější celky, o jejich přeměnách
a změnách jejich vnitřní struktury: an-
organická, organická ch.; lékařská ch.;
užitá, průmyslová ch. 2. hovor. chemické
látky: potraviny bez ch.; chemický příd.:
ch. prvek; ch-é sloučeniny; ch-á znač­
ka; ch. vzorec; ch-é zákony; ch-á reak-
ce; ch-á analýza, syntéza; ch-á labora-
toř; ch-é inženýrství; ch. průmysl; ch-é
čištění; bojové ch-é látky; chemicky
přís!.: ch. čistá látka; ch. vázaná voda;
ch. vyčistit
chemička" -y ž hovor. chemická továrna
chemigrafie, -e ž (ř} polygr. zhotovování tis-
kových desek (štočků) pro tisk z výšky
leptáním
chemik, -a m (chemička2 , -y ž) odborník
v chemii
chemikálie, -e ž (ř + I} látka vyrobená che-
mickým technologickým pochodem, lu-
čebnina
chemiluminiscence [-ny-], -e ž (ř + I} fyz.,
chem. luminiscence vyvolaná energií
uvolněnou při chemické reakci
chemisorpce, -e ž (ř + I} chern. děj, při němž
dochází mezi adsorbovanými molekula-
mi a adsorbentem k chemické vazbě;
chemisorpčnípříd.
chemizace, -e ž (ř} odb. využívání chemie,
výrobků chemického průmyslu v růz.
výrobních odvětvích (např. v zeměděl­
ství); chemizační příd.
chemizmus, -mu m (ř} chern. soubor che-
mických pochodů; soubor chemických
vlastností něj. látky
chemlon, -u m (um} text. syntetické polyami-
dové textilní vlákno čs. výroby uŽív. zvl.
v pletařství; chemlonový příd.: ch-é prá-
dlo; ch. kord
chemo-, chemi· (ř} v slož. první část s význ. che-
mie, chemický
chemoanabióza, -y ž (ř} potr., chem. konzer-
vace potravin, při níž vhodné chemické
látky potlačují vývoj mikroorganizmů
chemomorfóza, -y ž (ř} bio!. růstové a tvaro-
vé změny rostlin a živočichů způsobené
chemickými vlivy
chemoprofylaktikum [-ty-], -ka s (ř} farmo
chemická látka schopná poškozovat pů­
vodce infekcí, pouŽív. k chemoprofylaxi
chemoprofylaxe, -e Ž (ř} med. prevence cho-
rob prováděná chemickými .látkami
(chemoprofylaktiky)
chemoproteinový příd. (ř} chem. ch-á vlákna
chemická vlákna vyrobená z rostlinných
a živočišných bílkovin
chemorecepce, -e ž (ř + I} biol. vnímání pod-
nětů chemické povahy (chuťových, či­
chových) živočichy a člověkem
chemoreceptor, -u m (ř + I} biol. čidlo citlivé
na chemické podněty (např. chuťové bra-
davky)
chetotaxie
chemorezistence, -e ž (ř + I} med. odolnost
mikroorganizmů vůči někt. chemickým
látkám, např. lékům; chemorezistentní
příd.
chemosféra, -y ž (ř} meteor. část zemské at-
mosféry (zahrnující horní stratosféru,
mezosféru a dolní termosféru), v níž pro-
bíhají fotochemické reakce např. kyslí-
ku, ozonu, dusíku pod vlivem sluneční­
ho, zejm. ultrafialového záření
chemosterilace, -e ž (ř + I} potr., chem. kon-
zervace potravin, při níž vhodné chemic-
ké látky usmrcují mikroorganizmy
chemosyntéza, -y ž (ř} bio!. autotrofní vý-
živa někt. bakterií založená na oxidaci
anorganických látek; chemosyntetický
[-ty-] příd.
chemosystematika [-ty-], -y ž (ř} biol. che-
motaxonomie
chemotaxe, -e ž (ř} biol. orientační pohyby
nižších rostlinných organizmů do míst
s vhodnou koncentrací živin, vyvolané
vlivy chemické povahy; chemotaktic·
ký [-ty-] příd.
chemotaxonomie, -e ž (ř} bio!. taxonomie
založená na chemickém složení speci-
fických obsahových látek organizmů,
chemosystematika
chemoterapeutikum [-ty-], -ka s (ř} farmo
syntetická látka s vysokou toxicitou vůči
mikroorganizmům, lék užívaný při che-
moterapii
chemoterapie, -e ž {řl med. léčba infekčních
a parazitárních onemocnění syntetický-
mi chemickými prostředky; chemická
léčba zhoubných nádorů (cytostatiky);
chemoterapeutický [-ty-] příd.
chemotrofie, -e ž (ř} bio!. výživa někt. rost-
linných organizmů založená na oxidaci
anorganických sloučenin; chemotrofic·
ký příd.
chemotronika [-ny-], -y ž (ř} obor zabýva-
jící se zkoumáním elektrochemických
procesů v látkách růz. chemické a fyzi-
kální povahy
chemotropizmus, -mu m (ř} biol., bot. růsto­
vý pohyb rostlinných orgánů ve směru
n. proti směru koncentrace urč. chemic-
kých látek; chemotropický příd.
cherry brandy [če- bren- i še-] neskl. s i ž {a}
likér z višní vyluhovaných vinným de-
stilátem
cherubín, cherub, -a m (hebr} 1. náb. mytic-
ká okřídlenábytost, anděl, (v starém žid.
náb.) služebný duch Hospodinův, (v bibl.
podám, strážce ráje 2. řidč. kniŽ. ideální
krásná bytost, žena; cherubínský, che·
rubský příd.: ch-á krása
chetitolog [-ty-], hethitolog [-ty-],-a m od-
borník v chetitologii
chetitologie [-ty-], hethitologie [-ty-], -e ž
(Vl + ř} věda o jazyku, dějinách a kultuře
starověkých Chetitů (v Malé Asii)
chetotaxie, -e ž (ř} bio!. nauka o tvaru a uspo·
řádání štětin u členovců (zejm. hmyzu a
roztočů) jako důležitém znaku pro jejich
určování
 chevalerie
chevalerie [še-j, -e ž (t) řidč. kniŽ. rytířskost,
dvornost
cheviotský [čevijo-j příd. (VJ) zeměd. ch-á ovce
plemeno ovcí s dlouhým trupem a krát-
kými končetinami, skotského původu
(nazv. podle hornatiny na hranicích An-
glie a Skotska Cheviot Hills)
chevrolet [šev-j, -u m (tvJ) osobní automo-
bil tovární značky Chevrolet
chí neskl. s (ř) písmeno řecké abecedy!
chianti [kjantyj neskl. s (VJ) vin. druh italské-
ho vína (z it. krajiny Chianty v Toskán-
sku)
chiaroscuro [kjároskú-j, -a s (it) výtv. 1. způ­
sob malby, kt. dosahuje splývavé mode-
lace obrysů plynoucí ze souhry světla a
stínu, šerosvit 2. grafická technika dře­
vořezu založená na kontrastech a pře­
chodech světla a stínu 3. technika nega-
tivní kresby založená na užívání bílé
barvy na tmavém podkladě, šerosvitná
kresba
chiastický J, chiazmus
chiastolit, -u m (ř) miner. odrůda andaluzitu
s grafickým pigmentem (rozmístěným
tak, že v příčném řezu krystalu je zřej­
mý kříž)
chiazma, -tu s (ř) 1. anat. křížení, zkřížení
(např. zrakových nervů) v podobě řec.
písmene X [dul 2. gen. překřížení dvou
n. čtyř chromatid z párových chromo-
zomů během redukčního dělení
chiazmus, -mu m (ř) liter. postavení slov kří­
žem jako slohový prostředek (podle po-
doby řeckého písmena X [chíj, např.
Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom
jedli); chiastický [-ty-j příd.
chic J, šik
chicle [čiklj, -lu m(indián) potr. zahuštěná míza
středoamerického stromu, z níž se vyrá-
bí žvýkací guma
chico [čikoj, -a m(šp) (ve španělsky mluví-
cích zemích) malý chlapec
chignon [šiňo-j, -u m (t) dámský účes s vla-
sy vyčesanými v týle vzhůru
chí-kvadrát příd. (neskl.) (ř + l) stat. chí-k. test
metoda pro stanovení pravděpodobnos­
ti, s níž nalezený rozdíl mezi očekáva­
nou a zjištěnou hodnotou vznikl náhod-
ně
chilli i čili
chiliada, -y ž (ř) kniž. tisíciletí
chiliasta, -y m náb. stoupenec chiliazmu
chiliastický [-ty-j příd. náb. k chiliazmus,
k chiliasta: ch-é představy
chiliazmus, -mu m (ř) náb. středověké náb.
učení o druhém Kristově příchodu a o je-
ho tisíciletém království na Zemi, též
součást středověkého lidového kacířství
chiméra, -y ž(ř} 1. (v ant. mytol.) fantastická
obluda s částmi těla lva, kozy a draka, sr-
šící oheň a hlídající vchod do podsvětí;
přen. obluda, nestvůra vůbec 2. klamná
představa, přelud, vidina, nereálná, neu-
skutečnitelná touha: hnát se za ch-ou,
ch-ami 3. gen. jedinec složený z genetic-
ky rozdílných buněk, pletiv n. tkání: chro-
312
mozomální ch. jedinec tvořený pletivy s
nestejným počtem chromozomů v buň­
kách 4. zoo!. paryba z podtřídy Holocephali
žijící v mořských hlubinách
chimérický příd. založený na chiméře (ve
význ. 2), na chimérách, přeludný, fan-
tastický, nereálný: ch-é představy, tou-
hy; chiméricky přís!.; chiméričnost, -i ž
chimérizmus, -mu m (ř) gen. jev (vznikající
mutacemi, polyploidizací, roubováním
aj.), při němž se v růz. buňkách urč. je-
dince nachází několik taxonomicky blíz-
kých genotypů
chinin [-ni- i -ní-, -ny- i -ný-j, -u m (indián)
biochem. alkaloid z kůry někt. chininov-
níků, užívaný dř. jako lék proti malárii a
jiným horečnatým onemocněním, dnes
jako přísada do osvěžujících nápojů;
chininoVÝfříd.: ch. prášek
chininovník chinovník
chinoiserie [šinoazér-j, šinoazerie, -e ž (t)
1. výtv. slohová m6da 18. a 19. stol., pod-
míněná (jako japonerie) importem vý-
chodoasijských uměleckých předmětů
do Evropy 2. umělecký n. ozdobný před­
mět čínského původu n. v čínském slo-
hu
chi,.nolin, -u m (indián) chem. sloučenina zís-
k'ávaná z kamenouhelného dehtu n. syn-
teticky jako surovina pro výrobu někt.
barviva léků; chinolinový příd.
chinon, -ll m (indián) chem. ch-y aromatické
sloučeniny obsažené v mnoha přírodních
látkách a barvivech, získávané oxidací
fenolů
chinook [činukj, -u m (indián) meteor. místní
název jz. fénu, větru na vých. svazích
Skalnatých hor v Kanadě a USA
chinovník, chininovník [-ni- i -ny-j, -u m
bot. tropický strom rodu Cinchona, pův.
z Již. Ameriky, z jehož kůry se získává
chinin
chionomní příd. (ř) bio!. žijící na místech s vy-
sokou a dlouhotrvající sněhovou pokrýv-
kou, sněhomilný: ch. organizmy
chionofohní příd. (ř) bio!. žijící na místech bez
sněhové pokrývky (např. na vrcholech,
odkud vítr sfoukává smn), sněhobojný:
ch. rostliny
chionometr, -u m (ř) meteor. srážkoměr zapi-
sující vodní hodnoty tuhých srážek n.
sněhové pokrývky, sněhoměr
chips [čipsj neskl. m nm. (a) zbož. 1. zlomky
cukru jako obch. tvar 2. skořicový od-
pad, tzv. zlomková skořice 3. smažené
bramborové lupíuky
chippendale [čipndejlj, -lu m (VJ) výtv. sloh
nábytku spojující náměty franc. rokoka,
gotizující prvky, šinoazerii aj. (nazv.
podle angl. truhláře T. Chippendalea
z 18. stol.)
chir· J, chiro-
chiralita, -y ž (1 < ř) fyz., chem. typ asymetrie
molekul podstatné pro vznik optické
aktivity u chem. sloučenin; chirální příd.:
chem. ch. struktura neztotožňující se se
svým zrcadlovým obrazem
chlor
chiro-, chir-, cheiro-, cheir- (ř) v slož. první
část s význ. ruka
chirograf, -u m (ř) odb. písemnost (též věta,
slovo n. písmeno) napsaná na jednom
listu tak, aby po rozstřižení listu mohla
být opětnýmpřiloženímověřenapravost
obou částí
chirologie, cheirologie, -e ž (ř) odb. posun-
ková mluva hluchoněmých, využívající
pohybu rukou a mimiky
chiromant, -u m(chiromantka, -y ž) (ř) kdo
hádá, věští z ruky
chiromantie [-ty-j, chiromancie, -e ž (ř)
hádání, věštění budoucnosti z ruky
chiropraktický [-ty-j příd. k chiropraxe,
k chiropraktik
chiropraktik [-ty-j, -a m (chiropraktička,
-y ž) kdo provádí chiropraxi
chiropraxe, -e ž (ř) med. léčebná metoda za-
ložená na teorii, že řada nemocí je způ­
sobena drobným posunem obratlů a
může být odstraněnamanipulací (ručním
napravováním), nikoli léky
chiropterogamie, -e ž (ř) bot. opylení květů
tropických rostlin zprostředkované le-
touny (např. kaloni)
chirurg, -a m (chirurgyně, -ě, chiruržka,
-y ž) odborný lékař specializovaný na
chirurgii
chirurgický příd. k chirurgie, k chirurg: ch.
zákrok; ch. nástroj; chirurgicky přís!.
chirurgie, -e ž (ř) 1. lékařský obor léčící
mechanickými zákroky, zvl. operací:
všeobecná, cévní, plastická, vojenská ch.
2. hovor. chirurgická klinika; chirurgické
oddělení
chitin [-ty- i -tý-j, -u m (ř) biochem. organická
látka obsažená v kutikule členovců a
v buněčných stěnách někt. vyšších hub
a plísní; chitinový příd.
chiton, -u m (ř) 1. hist. starořecký plátěný
spodní oděv 2. tě!. řasnatý přepásaný cvi-
čební úbor žen při rytmice
chíva, -y ž (VJ) text. orientální ručně vázaný
koberec (nazv. podle uzbeckého města)
chlaina, -y ž (ř) hist. starořecký svrchní muž-
ský oděv barvený purpurem n. vyšíva-
ný
chlamydie [-dy-j, -e ž (ř) bio!. ch-e nm. nepo-
hyblivé mikroorganizmy tvořící přechod
mezi viry a rickettsiemi, tzv. velké viry,
vyvolávající trachom, lyrnfogranuloma-
t6zu, psitak6zu
chlamydospora, -y ž (ř + ř) bot. tlustostěnná
vegetativní spora vzniklá z hyfové buň­
kyhub
chlamys, chlamyda, -ydy ž (ř) hist. starořec­
ký svrchní vlněný plášť nošený přes levé
rameno a spjatý kovovou sponou (fibu-
lí)
chlestakovština, -y ž (Vl) kniž. expr. drzé chvas-
tounství (podle Chlestakova, hlavní po-
stavy Gogolova dramatu Revizor)
chloazma, -y ž i -tu s (ř) med. nadměrné tvo-
ření pigmentu v obličeji
chlor, chlór, -u m (ř) chem. žlutozelený dusi-
vý, jedovatý plynný prvek ze skupiny
chlor-
halogenů, zn. Cl; chlorový, chlórový
příd.: ch-é vápno směs vápenaté soli ky-
seliny chlorné a chlorovodíkové, kl. se
používá k bělení papíru a textilu a jako
dezinfekční prostředek; ch-á voda roz-
tok chloru ve vodě
chlor- J, chloro- 2
chlorace, -e ž (ř) chem. reakce zavádějící do
sloučeniny chlor, nejběžnější typ halo-
genace: vod. ch. vody nejrozšířenější po-
stup sterilizace vody přidáním chloru,
chlorování; chlorační příd.
chloracetofenon [-r Ia-], -u m(ř + 1 + ř) chem.,
voj. slzotvorná bojová chem. látka s cha-
rakteristickou ovocnou vůní
chloraceton [-r Ia- j, -u m(ř + 1) chem., voj. ka-
palina pronikavého zápachu uŽív. jako
slzotvorný prostředek
chlorační i chlorace
chloral, -u m(ř) chem. olejovitá kapalina pro-
nikavého zápachu vyráběná chlorací eta-
nolu a dř. uŽív. k přípravě insekticidu
DDT, trichloracetaldehyd
chloramfenikol [-ny-j, -u m (ř) farm .• med.
antibiotikum s širokým spektrem účin­
nosti (proti někt. bakteriím, virům aj.),
uŽív. při léčbě břišního tyfu, močových
cest ap., chloromycetin
chloramin, -u m(ř) chem. sodná sůl uŽív. jako
dezinfekčníodmořovacía bělicí prostře­
dek
chloraminace, -e ž (ř) vod. dezinfekce vody
dávkováním chloru a amoniaku
chloranil [-ny-j, -u m (ř) chem. žlutá krysta-
lická látka připravovaná chlorací benze-
nu za přítomnosti kyseliny sírové, uŽív.
jako oxidační činidlo v barvířství
chlorát, -u m (ř) chem. chlorečnan
chloratit [-ty-j, -u m (ř) chem., tech. chloreč­
nanová trhavina pouŽív. v civilní i vo-
jenské trhací technice
chlorátor, -u m (ř) vod. přístroj ke chloraci
vody
chlorečnan, -u m chem. sůl kyseliny chlo-
rečné, chlorát; chlorečnanový příd.: chem.,
tech. ch-é trhaviny směsi chlorečnanu
solného n. sodného a hořlavin, používa-
né v civilní i vojenské trhací technice
chlorečný příd. chem. označující sloučeniny
chloru v oxidačním stupni V: kyselina
ch-á
chlorela, -y ž (ř) bot. jednobuněčná zelená
řasa rodu Chlorella, pěstovaná pokusně
jako zdroj krmiv, řidč. potravin
chloremie, -e ž (ř) med. hladina chloridů v kr-
vi
chlorenchym, -u m (ř) bot. asimilační pleti-
vo zelených rostlin
chlorid, -u m (ř) chem. sloučenina chloru
s elektropozitivním prvkem vznikající
přímou syntézou n. rozpouštěním kovu,
popř. oxidu v kyselině chlorovodíkové:
ch. uhličitý tetrachlormetan, uŽív. např.
jako náplň někt. hasicích přístrojů; ch.
sodný sodná sůl kyseliny chlorovodíko-
vé, kuchyňská sůl
chloridace, -e ž hut. tepelný pochod prová-
313
děný zvl. v poschoďových pecích, při
němž se do vsázky přidávají vhodné dru-
hy chloridů, aby se užitkové kovy pře­
vedly ohřevem na rozpustné chloridy,
chloridační pražení; chloridační příd.: hut.
ch. pražení chloridace
chlorinita [-ny-j, -yž(ř}chem. číslo vyjadřu­
jící celkový obsah halogenů ve vodě
chloristan, -u mchem. sůl kyseliny chloris-
té, neodb. zvaná perchlorát: ch. drasel-
ný, sodný
chloristý příd. chem. označující sloučeniny
chloru v oxidačním stupni VII: kyselina
ch-á
chlorit, -u m (ř) miner. jednoklonný nerost
zelené barvy, zásaditý hlinitokřemičitan
hořčíku, hliníku a železa; chloritový příd.
chloritan, -u m chem. sůl kyseliny chlorité;
chloritanový příd.: chem., text. ch-é bělení
prováděné chloritanem sodným
chloritý příd. chem. označující sloučeniny
chloru v oxidačním stupni III: kyselina
ch-á
chlorkaučuk, -u m (ř + indián) chem. makro-
molekulární látka vznikající chlorací
kaučuku, užívaná k výrobě antikoroz-
ních nátěrů ap.; chlorkaučukový příd.:
ch-é nátěrové hmoty
chlorkyan, -u m(ř) chem. bezbarvý jedovatý
plyn, bojová chem. látka
chlornan, -u m chem. sůl kyseliny chlor-
né, silné oxidační činidlo, hypochlorit;
chlornanový příd.: chem. ch-é bělení
chlorný příd. chem. označující sloučeniny
chloru v oxidačním stupni I: kyselina
ch-á
chloro-1 (ř) v slož. první část s význ. zeleň, zele-
ný (např. chlorofyl)
chloro- 2, chlor- (ř) vslož. první část s význ. chlor,
chlorový (např. chlorovodfk, chlorkau-
čuk)
chloroform, -u m(ř + l) chem. bezbarvá těka­
vá kapalina nasládlé vůně uŽív. jako roz-
pouštědlo a dř. v lékařství; chlorofor-
mový příd.
chlorofyl, -u m (ř) biochern., bot. zelené barvi-
vo rostlin, jímž rostliny zachycují slu-
neční energii a přeměňují ji fotosynté-
zou na energii chemickou, zeleň listo-
vá; chlorofylový příd.
chlorofyláza, -y ž (ř) biochem. enzym rostlin
rozkládající chlorofyl na chlorofylid a
fytol
chlorofylid, -u m (ř) chern. ch-y bikarbonové
kyseliny vznikající působením zásad na
chlorofyl
chloromycetin [-ty- i -tý-j, -Um(ř} farm., med.
chlorarnfenikol
chloroplast, -u m(ř) biochem., bot. ch-y plasti-
dy v cytoplazmě buněk rostlin obsahu-
jící asimilační barviva, v nichž probíhá
fotosyntéza
chloropren, -u m(ř) chern. snadno polymeru-
jící těkavá kapalina, chlorovaný derivát
butadienu; chloroprenový příd.: tech. ch.
kaučuk produkt podobný přírodnímu kau-
čuku, vzniklý polymerací chloroprenu
cholecystitida
chlorický J, chlor6za
chlorovací příd. vod. sloužící chlorování; tý-
kající se chlorování: ch. přístroj chlorá-
tor; ch. stanice; ch. pochod
chlorování, chlórování, -í s vod. ch. vody
chlorace
chlorovat, chlórovatned. idok. (ř) vod. (co) ste-
rilizovat n. dezodorizovat (vodu) chlo-
rem
chlorovna, -y ž vod. místnost s chlorátory
v chlorovací stanici
chlorovodík, -u m (ř + č) chem. plynná slou-
čenina chloru a vodíku tvořící s vodou
kyselinu chlorovodíkovou (nazývanou
též kyselina solná) s širokým průmyslo­
vým uplatněním; chlorovodíkový příd.:
chem. kyselina ch-á
chlorový, chlórový i chlor, chl6r
chloróza, -y ž (ř) 1. med. chudokrevnost (ané-
mie) z nedostatku železa, objevující se
zvl. u dospívajících dívek, blednička 2.
bot. neparazitická choroba rostlin zprav.
z poruchy látkové přeměny, projevující
se blednutím listů, blednička, žlouten-
ka; chlorotický [-ty-j příd.
chlorpikrin, -u m (ř) chem., voj. trichlornitro-
metan, dusivá bojová otravná látka
chlorpromazin, -u m (ř) farmo jeden z léků
podávaných jako uklidňujícíprostředek
při růz. psych6zách, před operací ap.
chlorseptol, -u m (ř + l) chem. dezinfekční
prostředek
chlortetracyklin, -u m (ř) farm., med. antibio-
tikum s širokým bakteriostatickým účin­
kem (proti někt. bakteriím, virům aj.),
sureomycin
chlyst, -a m (r) hisl., náb. příslušník rus. náb.
sekty 18. stol., jejíž učení bylo založeno
na dogmatu o převtělování
choana, -y ž (ř) anat. otvor, kterým přechází
dutina nosní v nosohltan
choanocyt, -u m(ř} bot. ch-y buňky vystýla-
jící vnitřní dutinu těla hub, opatřené bi-
číky, jejichž pohyb vyvolává proudění
vody s potravou a kyslíkem
choke [čoukj, -ku m (a) tech. zmenšení prů­
měru vývrtu při ústí brokových hlavní,
zahrdlení
chol·, chole- (ř) v slož. první část s význ. žluč,
žlučový, popř. žlučník, žlučm'kový
cholagogum, -ga s (ř) med., farmo látka zvyšu-
jící vylučování žluči n. urychlující vy-
prazdňování žlučníku
cholangiografie, -e ž (ř) med. rentgenologic-
ká vyšetřovacímetoda žlučníku a vývo-
dových cest žlučových po nitrožilním
vsth'knutí kontrastní látky
cholangitida [-ty- i -tý-], cholangitis
[-ty-j, -tidy ž (ř) med. zánět žlučových cest,
žlučovodů
cholantren, -u m (ř) chem. aromatický uhlo-
vow'k vyskytující se v dehtu, mající sil-
ný kancerogenní účinek
chole- i chol-
cholecystektomie, -e ž (ř) med. chirurgické
vynětí žlučníku
cholecystitida [-tyty- i -tytý-j, cholecysti-
cholecystografie
tis [-tyty-], -tidyž (ř+ř) med. zánětlivé one-
mocnění žlučníku
cholecystografie, -e ž (ř) med. rentgenologic-
ká metoda vyšetřovánížlučníku s pomo-
cí kontrastní látky podávané perorálně
choledochus, -chu m (ř) anat. žlučovod ústí-
cí do dvanáctníku
cholekalciferol, -u m (ř + I) biochem. vitamin
vyskytující se v rybím tuku, v mléku a
vejcích, důležitý pro prevenci a léčbu
křivice, vitamin D
cholekinetikum [-ty-], oka s (ř) farmo chola-
gogum urychlující vyprazdňování žluč­
níku
cholera,-yž(ř}1. med. akutní střevní infekční
onemocnění projevující se zánětem
střev, průjmy a svalovými křečemi 2. vet.
infekční onemocnění drůbeže i jiných
ptáků projevující se průjmy, ochablostí
ap., s vysokou úmrtností; cholerový příd.:
ch-á epidemie
choleretikum [-ty-], -ka s (ř}farm. cholago-
gum. zvyšující vylučování žluči
cholerik, -a m (cholerička, -y ž) (ř) výbuš-
ný, prudký, vznětlivý člověk (jako po-
vahový typ); cholerický příd.: ch. tem-
perament
cholerína, -y ž (ř) med. lehčí forma cholery
cholerový f cholera
cholesterikum, -ka s (ř) fyz. kapalný krystal
s chirálními molekulami; cholesterický
příd.: fyz. ch. krystal
cholesterol, -u m (ř) biochem. látka ze skupi-
ny steroidů obsažená ve všech živočiš­
ných tkáních (poprvé zjištěna v žluči),
se vztahem k ateroskleróze aj. při poru-
še jejího metabolizmu
cholesterolemie, -e ž (ř) med. hladina chole-
sterolu v krvi
choletit [-ty-], -u m (ř) med. žlučový kámen
choletiáza [-ty-], -y ž (ř) med. onemocnění
vyvolané tvorbou útvarů vzniklých krys-
talizací někt. solí v žlučníku, popř. v žlu-
čových cestách, žlučové kameny
choliamb, -u m (ř) liter. (v antické metrice)
šestistopý jambický verš mající v šesté
stopě první slabiku dlouhou místo krát-
ké, tzv. kulhavý jamb
cholin, -u m (ř) biochem. organická látka roz-
šířená v živých organizmech, s důleži­
tou funkcí při přenosu nervového vzru-
chu
cholmogorský příd. (Vl) zeměd. ch. skot ple-
meno černostrakatého skotu menšího
rámce vypěstované v býv. SSSR
cholos [čo-] neskl. m nm. (šp) jihoameričtí mí-
šenci indiánů (Ajmarů) a kreolů
cholový příd. (ř) chem. ch-á kyselina vyskytu-
jící se vázaná s glycinem aj. ve žluči vět­
šiny obratlovců
chomer, -u m(hebr) (proměnlivá) bibl. míra
pro sypké i tekuté látky
chondra, -y ž (ř) miner., astro drobný kuličko­
vitý útvar v někt. kamenných meteori-
tech
chondriom, -u m (ř) biol. soubor mitochon-
drií v buňce
314
chondriozom, -u m (ř) biol. organela uložená
v cytoplazmě buňky
chondrit, -u m (ř) 1. miner.. astro kamenný me-
teorit obsahující chondry 2. geol. vnitřní
stopy po činnosti vrtavých organizmů ve
snovcích flyše; chondritový příd.
chondro- (ř) vslož. první část s význ. chrupavka,
chrupavčitý
chondroblast, -u m (ř) biol. primitivní neroz-
lišená chrupavčitá buňka
chondroblastom, -u m (ř) med. blastom tvo-
řený chondroblasty
chondrocyt, -u m(ř) biol. diferencovaná chru-
pavčitá buňka
chondrodysplazie, -e ž (ř) med. chondrodys-
trofie, achondroplazie
chondrodystro6e, -e ž (ř) med. vrozená po-
rucha osifikace kostí vznikajících z chru-
pavky, projevující se nápadným nepo-
měrem mezi velikostí trupu a délkou
končetin, chondrodysplazie, achondro-
plazie; chondrodystro6cký příd.
chondrofibrom, -u m (ř + I) med. fibrom
z chrupavčité a vazivové tkáně
chondrolipom, -u m (ř) med. lipom z chru-
pavčité a tukové tkáně
chondrosarkom, -u m(ř) med. sarkom z chru-
pavčité tkáně
chór, -u m (ř) 1. (v střec. divadle) místo
vyhrazené pro tanec; sbor tanečníků a
zpěváků na něm vystupujících; tanec a
zpěv tohoto sboru 2. kniŽ. sbor zpěváků;
skladba (vážná, velebná) zpívaná sborem
3. drk., arebit. prostranství při hlavním ol-
táři pro duchovní a zpěváky, mírně zvý-
šené, popř. oddělené zábradlím, presby-
terium, kněžiště; též závěr chrámu, vy-
výšená prostora pro varhany, zpěváky a
hudebníky; chórový příd.: ch. zpěv; - ch.
prostor; arcbit. ch-á mříž doxale; ch-é zá-
bradlí lektorium; ch. ochoz deambula-
torium; chórický příd.: ch. zpěv
chorál, -u m(ř) hud. 1. liturgický zpěv v křes­
ťanských církvích: gregoriánský ch. 2.
slavnostní zpěv vážného, zejm. náb. ob-
sahu: husitský ch.; chorální, řidč. chorá-
lový příd.: ch. zpěv; hud. ch-í notace sys-
tém středověkého notového písma
choralista, -y m (I < ř) 1. stálý člen pěvec­
kého chrámového sboru 2. (kdysi) žák
v chrámovém pěveckém sboru
chorásán, -u m (Vl) orientální ručně vázaný
koberec (nazv. podle íránské oblasti)
chorda, -y ž (ř) biol. ch. dorsalis [-zá-] pruž-
ný tyčkovitý orgán v těle strunatců, stru-
na hrDetní
chordála, -y ž (I < ř) mat. přímka, z jejíhož
každého bodu lze ke dvěma kružnicím
vést stejně dlouhé tečny
chordektomie,-ež (ř) med. operativní vyně­
tí hlasivky
chorditida [-dyty- i -tý-], chorditis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánět hlasivek
chordofon, -u m (ř) hud. ch-y nástroje, u kl.
je zdrojem tónu chvění strun (klavír,
housle, harfa ap.), chordofonní, strun-
né hudební nástroje; chordofonní, řidč.
chozrasčot
chordofonický [-ny-] příd.: hud. ch. hu-
dební nástroje chordofony
chordotonální příd. (ř) biol. strunozvučný: ch.
ústrojí (hmyzu) orgány, receptory pro
vnímání mechanické a zvukové vibrace
chorea, -ey ž (ř) med. porucha centrální ner-
vové soustavy, zvl. u dětí, projevující se
vykonáváním mimovolných, škubavých
a bezúčelných pohybů, tzv. tanec sv.
Víta, posunčina; choreatický [-ty-] příd.:
med. ch-é pohyby
choreograf, -a m (choreografka, -y ž) (ř)
umělecký a technický vedoucí baletní-
ho souboru, tvůrce baletního vystoupe-
ní
choreografie, -e ž (ř) kompozice tanečního
dI1a, tance, baletu; umělecké a technic-
ké vedení baletního souboru
choreografický příd. k choreografie, k cho-
reograf; choreogra6cky přísl.
chorej, -e m (I < ř) liter. řidč. trochej
choreut,-am(ř} (v střec. divadle) člen chóru
choriamb, -Um (ř) liter. V antické metrice sto-
pa složená z trocheje (choreje) a jambu;
choriambický příd.
chórický i chór
choriocenóza, -y ž (ř) ekol. malé společen­
stvo druhů na malém místě uvnitř větší­
ho biotopu (např. v pařezu stromu)
chorioditida [-dyty- i -tý-], chorioditis
[-ty-], -tidy ž (ř) med. zánětlivé onemoc-
nění cévnatky oka
chorion, -u m (ř) biol. zevní zárodečný obal
chorioretinitida [-tynyty- i -nytý-], chori-
oretinitis [-nyty-], -tidy ž (ř + I) med. zá-
nětlivé onemocnění cévnatky a sítni-
ce oka
chórista, -y m (chóristka, -y ž) (ř) člen
chóru, sborový zpěvák
choro, -a s (bulh) bulh. lid. sborový tanec,
doprovázený písní a hrou na lid. nástro-
je
chorografie, -e ž (ř) geogr. nauka o povrcho-
vé utvářenosti krajinných celků; sama
tato utvářenost; chorografický příd.:
geogr. ch-á mapa podávající integrální
skutečnost charakteristicky zjednoduše-
ně, srozumitelně a v mezích geometric-
kých chyb
chorologie, -e ž (ř) ekol. nauka o rozšíření or-
ganizmů a jejich společenstev na povr-
chu zemském; chorologický příd.
choronymum, -yma s (ř) Iingv. vlastní jméno
většího obydleného i neobydleného pří­
rodního n. správního celku
chorovod, -u m (r) rus. lid. sborový tanec
dívek, doprovázený zpěvem
chórový i chór
chotár, -u m(sl < maď) zast. a nář. 1. území; po-
zemky patřící obci 2. hranice, rozhraní
mezi pozemky dvou obcí
chouan [šuan], -am (Vl) bist. ch-i (v 1. 1792-
99 ve Francii) roajalističtí povstalci proti
republice, vedoucí záškodnický boj proti
revoluci (nazv. podle přezdívky svého
vůdce Chouan)
chozrasčot, -Um(r}ekon. dř. (u býv. soc. pod-
chrematistika
niků, organizací a centrálních orgánů)
metoda hospodaření na vlastní účet;
chozrasčotní, chozrasčotový příd.: ch.
forma; chozrasčotně přísl.: hospodařit
ch.
chrematistika [-tysty-], -y ž (ř) bist. ekon. střec. lze zahrát všechny půltóny; chromatic-
zbožně-peněžní hospodářství, zejm. ob-
chod a lichva
chrematonymum, -yma s (ř) Iingv. vlastní
jméno lidského výtvoru, kl. není spojen
pevně s krajinou (společenských jevů,
institucí, výrobků ap.)
chrestomatie [-ty-], -e ž (ř) soubor vybra-
ných textů, ukázek, výbor, čítanka ke stu-
dijním účelům
chrie, -e ž (ř) (dř.) slohové školní cvičení
s námětem zdůvodnění n. obhájení něj.
známé sentence podle přesně stanovené
osnovy
chrizma, -tu s (ř) círk. posvěcená směs oleje
s balzámem (ke křtu a jiným obřadům
katol. ritu), křižmo
chrismale [-izmá-] neskl. s (ř) círk. pův. am-
pule, později nádoba v růz. výtvarném
provedení k přechovávání křižma (chriz-
matu), olearium
chrismon [-iz-], -Um (ř) bist. ve středověkých
listinách symbolické grafické vyjádření
počáteční invokace formou křížku n. pís-
menemC
christianizace [-ty-ny-], -e ž (I) kniž. a odb.
proces pokřesťanšťování, pokřesťanště­
ní (pohanů, státních útvarů, zemí); chris-
tianizační příd.
christianizovat [-ty-ny-] ned. i dok. kniŽ. a odb.
(koho, co) provádět, provést christianiza-
ci, pokřesťanšťovat, pokřesťanštit;chris-
tianizovat se ned. i dok. podléhat, podleh-
nout christianizaci, pokřesťanšťovat se,
pokřesťanštit se
Christian science [kristyen sajens] neskl. ž
(a) círk. "křesťanská věda", učení založe-
né na konci 19. stol. v USA, vycházející
z názoru, že k překonání všech dishar-
monií lidského života je třeba proměny
smýšlení od materiálního k duchovnímu
christologie, -e ž (Vl + ř) círk. nauka o životě
a učení Kristově; christologický příd.:
výtv. ch. cyklus soubor námětů výtvar-
ných děl týkajících se postavy Krista,
opírající se o texty evangelií, legend ap.
chrom, chróm, -u m (ř) chem. sthbrobI1ý tvr-
dý kovový prvek zn. Cr
chrom- J. chromo-
chroma, -y ž (ř) fyziol. vlastnost zrakového
počitku umožňující zjišťovat objektivní
sytost barev
chromalitování, -í s (ř) hut. ch. oceli sycení
povrchu ocelových předmětů součas­
ně chromem a hliníkem při teplotách
1000 °C, jímž se zvyšuje odolnost proti
korozi a vysokoteplotní oxidaci
chroman, -u mchem. sůl kyseliny chromové
chromatický [-ty-] příd. (ř) 1. odb. týkající se
barev: ch. kontrast; fyz. ch-á vada vada
optického zobrazení způsobená odliš-
ným lomem světla růz. vlnových délek, •
315
barevná vada; biol. ch-á adaptace přizpů­
sobení řas a sinic vlnové délce dopada-
jícího světla v růz. hloubkách moří ap.
2. hud. ch-á stupnice rozdělující oktávu
na 12 půltónů; ch-á harmonika na níž
ky přísl.; chromatičnost,-i ž: fyz. ch. světla
barevná jakost
chromatid [-ty-], -u m, chromatida, -y ž(ř}
gen. jedna ze dvou paralelních součástí
chromozomu v dělícím se jádře; chro-
matidový příd.: gen. ch. mustek
chromatika [-ty-], -y ž (řec) hud. (ve vývoji
skladebného slohu) obohacení diatoni-
ky o další tóny, kt. v pů1tónových postu-
pech vyplňují celotónové intervaly dia-
tonické stupnice
chromatin [-ty- i -tý-], -u m (ř) gen., biol.nej-
důležitější součást buněčného jádra tvo-
řená komplexem proteinů obsahujících
kyselinu deoxyribonukleovou; chroma-
tinový příd.: biol., gen. ch-á zrnka chromo-
centra
chromato- (ř) v slož. první část s význ. barva,
barvivo; J. též chromo-
chromatofor, -u m (ř) biol. pigmentová buň­
ka obsallUjící barvivo; bot. zast. plastid
chromatografie, -e ž (ř) fyz. chem. způsob
analytického dělení směsí plynných n.
kapalných látek; chromatografický příd.
chromatometr, -u m (ř) odb. přístroj na mě­
ření barevnosti
chromatometrie, -e ž (ř) chem. metoda od-
měrné analýzy pro stanovení látek re-
dukční povahy
chromatopsie, -e ž (ř) med. porucha záležící
v barevném vidění i bezbarvých před­ chromogen, -u m(ř) chem. bezbarvá organic-
mětů n. ve vidění barevných skvrn
chromátování, -í s (ř) tech. chemická úpra-
va povrchu železných kovů, zinku, kad-
mia a hořčíku vytvářením ochranných
vrstev chromových sloučenin, zvyšují-
cích odolnost proti korozi
chromatron, -u m (ř) eltech. obrazovka pro
barevnou televizi pracující na principu
postupného přenosu barevných prvků
chrominance, -e ž (ř + I) sděl. tech. (v televiz-
ní technice) údaj o přenášené barvě, ur-
čený kolorimetrickým roz<h1em urč. bar-
vy a zvolené srovnávací barvy bI1é stej-
ného jasu; chrominanční příd.: sděl. tech.
ch. signál
chromit, -u m (ř) miner. černý krychlový ne-
rost, oxid železnatochromitý, chromová chromolitografie, -e ž (ř) polygr. vícebarev-
ruda pro hutnický a chemický průmysl
chromitan, -u mchem. sůl kyseliny chromi-
té
chromitý příd. chem. označující sloučeniny
chromu v oxidačním stupni III: ch-é soli;
kož. ch-á useň vyčiněná bazickými sole-
mi chromu
chromkřemíkový příd. (ř + č) hut. ch-é oceli
slitinové oceli legované chromem, kře­ chromonáhrada, -y ž (ř + č) pap. dvouvrstvá
míkem, popř. jinými prvky, používané
jako pružinové n. konstrukční oceli
chrommagnezit [-mm-], -u m(ř+ I}hut. vy-
soce žáruvzdorná keramická hmota vy-
chromonema
ráběná z magnezitu za přísady chromi-
tu, používaná k vyzdívání hutnických
pecí; chrommagnezitový příd.
chrommanganový [-mm-] příd. (ř + it) hut.
ch-é oceli slitinové oceli (s menším ob-
sahem chromu a s přísadou manganu) po-
užívané na menší namáhané součásti
chrommolybdenový [-mm-] příd. (ř + I <řl
hut. ch-é oceli slitinové oceli (obsahující
vedle chromu přísadu molybdenu) pou-
žívané na konstrukce vystavené teplotá-
mnad400 °C
chromnatý příd. (ř) chem. označující slouče­
niny chromu v oxidačním stupni II: chlo-
rid ch.
chromnikl [-ny-], -u m (ř + germ) hut. slitina
chromu a niklu; chromniklový příd.: hul.
ch-é oceli slitinové oceli legované chro-
mem a niklem, používané např. jako
konstrukční oceli
chromo-1, chrom- (ř) v slož. první část s význ.
chrom, chromový
chromo- 2 (ř) v slož. první část s význ. barva, bar-
vivo, barevný; i též chromato-
chromocentrum, -ra s (ř + I) biol. ch-a chro-
matinová zrnka, prochromozomy
chromočinění,-í s (ř + č) kož. vyčiňování kůží
bazickými solemi chromu
chromodynamika, -y ž (ř) fyz. kvantová teo-
rie pole popisující interakci kvarků vý-
měnou gluonů
chromofor, -u m (ř) chem. barvotvorná sku-
pina atomů v molekule bezbarvé orga-
nické látky (chromogenu)
chromofotografie, -e ž (ř) (dř.) barevná (ko-
lorovaná) fotografie
ká látka s barvotvornou skupinou ato-
mů (chromoforem)
chromoheliografie, -e ž (ř) polygr. starší re-
produkční technika kartografických pe-
rokreseb prováděná galvanickým postu-
pem, při němž vznikly tiskové formy pro
tisk z hloubky
chromokarton, -u m (ř + f) pap. bezdřevý bě­
lený karton opatřený po jedné straně
nátěrem bI1ých n. barevně tónovaných
pigmentů, vhodný zvl. pro ofsetový tisk
n. kamenotisk
chromolitograf, -a m (ř) polygr. litograf kres-
lící barevné litografie
chromolitografický příd. k chromolitogra-
fie, k chromolitograf
ná litografie nakreslená ručně
chromomera, -y ž (ř) biol., gen. strukturální
částice chromozomu charakteristické
velikosti a polohy
chromometrie, -e ž (ř) chem. titrační meto-
da používající jako odmělJlého činidla
chloridu chromnatého; chromometric-
ký příd.
n. třívrstvá jednostranně hladká, neláma-
vá lepenka, uŽív. hlavně k výrobě sklá-
daček s pestrým potiskem
chromonema [-né-], -y ž (ř) biol., gen. tenké

chromopapír
achromatické vlákno, které tvoří základ
chromozomu
chromopapír, -u m (ř + n < ř) pap. bezdřevý
. bělený n. středně jemný papír opatřený
na jedné straně nátěrem z bílých n. za-
barvených pigmentů, uŽív. zvl. k pota-
hování kartonážních výrobků a pro ba-
revný ofsetový tisk
chromoplast, -u m (ř) bot., biol. ch-y plastidy
neobsahující chlorofyl, ale žluté až čer­
vené karotenoidy
chromoprotein, -u m (ř) biochem. ch-y složi-
té bílkoviny (proteiny) s barevnou slož-
kou (např. hemoglobin)
chromosféra, -y ž (ř) astro vrstva hvězdné at-
mosféry ležící mezi fotosférou a koró-
nou; chromosférickýpříd.: astro ch-é erup-
ce náhlé zjasnění flokulového pole
chromotypie, -e ž (ř) 1. fot. fotografické pro-
cesy založené na změnách fyzikálních
vlastností chromovaných želatin 2. zast.
polygr. barevný tisk z výšky
chromování, -í s 1. tech. vytváření tenkých
vrstev chromu na povrchu předmětů,
kovů: galvanické, vakuové ch.; (gal-
vanické) ch. tiskových forem pro tisk
z hloubky a z plochy 2. tato vrstva, vrst-
vy chromu: poškodit ch. nárazníku
chromovaný, chrómovaný příd. opatřený
vrstvou chromu, podrobený chromová-
ní: ch-é součásti
chromovat, chrómovat ned. i dok. (co) opat-
řovat, opatřit vrstvou chromu: ch. tisko-
véformy
chromový, chrómový příd. 1. týkající se
chromu; vyrobený z chromu: ch-á ruda;
tech. ch-é pokovování; ch-á červeň, ze-
leň, žluť sloučeniny chromu uŽív. jako
pigmenty do nátěrových hmot; hut. ch-é
oceli slitinové oceli (s více než 0,3 %
chromu) používané jako konstrukční a
nástrojové oceli 2. chem. označující slou-
čeniny chromu v oxidačním stupni VI:
oxid ch.
chromoxylografie,-e ž(ř) polygr., výtv.l. tech-
nika zhotovování barevného dřevorytu,
barevná xylografie, barevný dřevoryt 2.
grafické dílo otištěné z barevného dře­
vorytu, barevná xylografie, barevný dře­
voryt, barevná dřevorytina; chromoxy-
lografický příd.
chromozinkografie, -e ž (ř + n + ř) polygr. zast.
výroba štočků ze zinku určených k tis-
ku barevných reprodukcí; chromozin-
kografický příd.
chromozom, -u m (ř) biol., gen. stužkovitý
útvar růz. tvaru i velikosti tvořený kyse-
linou deoxyribonukleovou a bílkovina-
mi v dělícím se jádře buňky; chromozo-
mový příd.: biol., gen. ch-á sada haploidní
soubor chromozomůurč. druhu n. jedin-
ce; ch-á mapa schéma pořadí a relativ-
ních vzdáleností genů na chromozomu;
ch-épáry
chromvanadový příd. (ř + Vl) hut. ch-é oceli
slitinové oceli (obsahující kromě chro-
mu a vanadu ještě křemík a mangan), kt.
316
se používá na silně namáhané strojní sou-
částky n. jako pružinových ocelí
chron, -u m(ř) geol. nejnižší geochronologic-
kájednotka
chronicita [-ny-], -y ž (ř) med. vleklost (cho-
roby, průběhu nemoci)
chronický [-ny-] příd. (ř) trvající delší dobu,
pomalu se vyvíjející (op. akutní): ch-á za-
dluženost; ch-épotíže; med. ch-éonemoc-
nění; ch. průběh; ch. alkoholizmus;
chronicky přísl.: ch. nemocný; chronič­
nost, -i ž
chronik [-ny-], -a m (chronička, -y ž) med.
osoba trpící chronickou nemocí, chro-
nickými potížemi
chronistor [-ny-], -u m (um) eltech. miniatur-
ní součástka pro kontrolu provozního
času elektronických přístrojů
chrono- (ř) v slož. první část s význ. čas
chronobiologie, -e ž (ř) biol. popis životních
pochodů živých organizmů v závislosti
na fyzikálním čase; chronobiologický
příd.: bio!. ch-é zákonitosti
chronocyklogram, -u m (ř) ekon. fotografic-
ká studie pracovního procesu při normo-
vání práce
chronodistichon [-dysty-], -cha s (ř) liter.
chronogram v podobě verše (v hexa-
metru s pentametrem)
chronofotografie, -e ž (ř) fot. (dř.) sled foto-
grafických snímků k reprodukci pohy-
bů; jejich zhotovování; chronofotogra-
fický příd.
chronograf, -a m (ř) kniŽ. letopisec
chronograf, -u m (ř) tech. 1. přístroj zazna-
menávající časové údaje (ve formě zá-
znamů a časových značek) na prou-
žek registračního papíru posouvaného
strojem 2. náramkové n. kapesní hodin-
ky s centrální sekundovou ručkou, fun-
gující také jako stopky
chronografický příd. 1. kniŽ. k chronogra-
fie, letopisecký: ch-é údaje 2. k chrono-
graf, -u: ch. záznam
chronografie, -e ž (ř) kniŽ. letopisectví
chronogram, -u m (ř) 1. nápis, jehož nápad-
ně vyznačená velká písmena udávají
jako římské číslice příslušný letopočet
2. tech. časové údaje zaznamenávané
chronografem
chronokomparátor, -u m (ř + 1) tech. přístroj
používaný při výrobě a opravách hodi-
nek, jímž se zjišťuje okamžitý denní
chod hodinek
chronolog, -a m (ř) dějepisec udávající, ur-
čující letopočty; odborník v historické
chronologii
chronologický příd. vztahující se k chrono-
logii, sestavený, uspořádaný podle časo­
vého pořadí, dodržující je: ch. sled, pře­
hled, postup; ch-á řada; log. ch-á logika
zabývající se analýzou a systematizací
úsudků, v nichž se vyskytují výroky s
časovým určením, logika času, logika
změny; chronologicky přísl.: ch. uspořá­
dat
chronologie, -e ž (ř) uspořádání jevů, věcí,
chryzoberyl 317 chýr
chryzo-
chryzoberyl, -u m (ř) miner. žlutý až zelený mladík okázale nedbalého zevnějšku, chutor, -u m(r) (ve východoslovanském pro-
dějů podle časového pořadí, časová po- kosočtverečný nerost, oxid hlinitoberyll- s výtržnickým chováním, žijící asociál- středí) osamocené venkovské stavení,
sloupnost; určení, určování časového natý, pouŽív. jako drahokam; chryzobe- ním způsobem; chuligánský příd: ch-é dvůr
pořadí, doby vzniku: ch. historických rylový příd. chování chylo- (ř) v slož. první část s význ. šťáva, miza
událostí, jazykových změn; ch. básníko- chryzobula, -y ž (ř + I) mst. druh byzantských chuligánství, -í s vlastnosti, způsoby, cho- chylofyl, -u m (ř) bot. biologický typ sucho-
vých děl; hist. pomocná věda historická císařských listin, zlatá bula, pouŽív. ve vání chuligánů, chuligánské výtržnictví milné rostliny se zdužnatělými listy
zabývající se způsoby měření času a da- středověku též v bulharských a srbských chunta, junta [chu-], -y ž(šp) (pův. ve špan. (např. netřesk)
tování v minulosti; astro nauka o určová­ kancelářích prostředf) sbor, výbor, politické sdruže- chylokaul, -u m (ř) bot. biologický typ su-
ní časových posloupností, o počítání chryzokol, -u m (ř) miner. modrý až hnědavý ní; (od 19. stol. ve špan., iberoamer. pro- chomilné rostliny se zakrnělými listy a
času a jeho jednotek; archeo!. absolutních. krystalický nerost, složitý křemičitan středí i jinde) vláda n. jiný státní orgán zdužnatělými stonky (např. kaktusy)
stanovení stáří objektů, kultu ap.; rela- měďnatý, měděná ruda s dočasnou pravomocí, zvl. vláda nasto- chylus, -lu m (ř) anat., fyziol. bělavá střevní
tivní ch. určování jejich vzájemného ča­ chryzolit, -u m(ř) miner. zelená průhledná od- lená po voj. převratu (nejč. reakčním): lymfa obsahující tukové kapénky vstře­
sového vztahu růda olivínu, pouŽív. jako drahokam; vojenská ch. bané potravy; chylózní příd.
chronologizace, -e ž (ř) určování, určení chryzolitový příd. chural, -u m(mong) mongolský orgán státní chymozin, -u m (ř) biochem. enzym vyráběný
časového pořadí: ch. příchodu Slovanů; chryzopras, -u m (ř) miner. zelená průsvitná moci: Velký lidový ch. nejvyšší zákono- z telecích žaludků, UŽÍv. jako syřidlo při
chronologizační příd. odrůda chalcedonu, pouŽív. jako draho- dárný orgán v Mongolsku výrobě sýrů ap., rennin
chronologizovat ned. i dok. (ř) (co; -) zařazo­ kam (do jehlic, prstenů ap.); chryzopra- churma, -y m (ř) tomel, kaki 1. bo·t. ovocná chymotrypsin, -u m (ř) biochem. enzym vylu-
vat, zařadit podle časového určení n. sový příd. tropická dřevina rodu Diosporos s tvr- čovaný slinivkou břišní, štěpící bílkovi-
pořadí chryzotil [-ty-], -u m (ř) miner. zelenavý, na- dým černým dřevem, poskytující slad- ny při trávicích pochodech ve střevě
chronometr, -u m (ř) odb. velmi přesný pří­ žloutlý vláknitý jednoklonný nerost, slo- ké ovocné plody velikosti pomeranče 2. chymus, -mu m (ř) fyziol. polotekutá natráve-
stroj na měření časů, velmi přesné (spe- žitý zásaditý křemičitan hořečnatý, uŽív. plody této dřeviny ná potrava přicházející z žaludku do
ciální) hodiny: laboratorní ch.; lodní, k výrobě azbestových tkanin, hadcový churtiguerrizmus [čurige-], -mu m(Vl) výtv. dvanáctníku, trávenina
palubní ch.; astronomický ch.; chrono- azbest; chryzotilový příd. špan. baroko vyznačujíCÍ se bohatou de- chypre [šipr], -ru m (Vl) zbož. parfém z ori-
metrový příd.: tech. ch. krok zařízení me- chtonický [-ny-] příd. (ř) kniŽ. zemi náležejí- korativností z růz. zdrojů (nazv. podle entálních pryskyřic (nazv. podle franc.
chanických hodin, kt. vytváří vazbu mezi cí, podzemní: ch-á božstva pod zemi žijí- špan. sochaře J. Churriguerry) jm. ostrova Kypr)
zdrojem energie a oscilátorem cí a působící churro [ču-] neskl. s (šp) zeměd. plemeno ovcí chýr, -u m (sl < maď) expr. zpráva, zprav. ne-
chronometráž, -e ž (ř + t) ekon. časový roz- chua-pen, -u m(čín) liter. čín. povídkový žánr se smíšenou vlnou a trojstrannou užit- ověřená, nedůvěryhodná, pověst, poví-
bor pracovních procesů, metoda stano- vzniklý v 10.-14. stol. kovostí dačka
vení pracovních norem, pracovního tem- chuligán, -a m (chuligánka, -y ž) (r < aVI)
pa; chronometrážní příd.
chronometrie, -e ž (ř) 1. odb. měření času: astro
nauka o měření času, jeho konzervaci a
distribuci časových údajů 2. chem. meto-
da kvantitativní mikroanalýzy založená na
měření rychlosti reakce stanovené látky s
činidlem; chronometrický příd.
chronometrový i chronometr
chronoskop, -u m (ř) tech. přístroj k měření
velmi malých časových úseků; chrono-
skopický příd.
chronospecies [-és] neskl. ž (ř + 1) paleont. dru-
hový taxom shrnující populace orga-
nizmů z delšího časového úseku vývo-
jové větve, paleospecies
chronostichon [-ty-], -cha s (ř) liter. chrono-
gram v podobě verše (v hexametru)
chronostratigrafický [-ty-] příd. (ř) geol. tý-
kající se určování časové souvztažnosti
vrstev: ch. výzkum; ch-ájednotka vyme-
zená úsekem geologického času, který
zaujímá
chronozóna, -y ž (ř) geol. nejnižší chronostra-
tigrafická jednotka časově odpovídající
chronu
chrotta, -y ž (l < kelt) hud. středověký strun-
ný nástroj, pův. trsací, později smyčco­
vý, rotta, rotaZ
chrýselefantina [-tý-], -y ž (ř) výtv. střec. so-
chařská technika kombinující zlato a slo-
novinu (na dřevěném jádře)
chrysler [krajs-], -u m (Vl) automobil zn.
Chrysler
chryzantéma, -y ž (ř) zahr. okrasná rostlina
rodu Chrysanthemum aj. s velkými bo-
hatými úbory květů, nejč. bílých a žlu-
tých; chryzantémový příd.: ch-á výzdo-
ba hrobu
chryzo- (ř) v slož. první část s význ. zlato, zlatý

'\
i mal. zn. pro imaginární jednotku ~
I zn. pro 1. římskou číslici 1 2. chem. jod (ve
význ. 1) 3. tech. intenzitu elektr. proudu
4. fyz. relativní spád v promilech
i- (I) předp. s význ. vyjadřujícím opak, ne-; J,
též in-
iactatio [jaktácio] nesk!. s (I) med. prudký ne-
klid, zmítání nemocného
IAEA zkr. (a: Intemational Atomic Energy Agency)
Mezinárodní agentura pro atomovou
energii (při OSN)
ianthinit [jantyny-], -u m (ř) miner. vzácný
černofialový kosočtverečný nerost, hyd-
roxid uranylu
iatro- [ja-] (ř) vslož. první část s význ. zdravotní,
zdravotnický, léčebný
iatrogenie [ja-ny-], -e ž (ř) med. negativní
působení lékaře na pacienta, zejm. slov-
ním projevem
iatrochemie [ja-], -e ž(ř) (v 16. a 17. st.)
období vysvětlující vznik nemocí chem.
příčinami a hledající léky v nových
chem. sloučeninách
iatron [ja-], -u m (um) eltech. druh paměťové
elektronky
IAU zkr. (a: International Astronomical Union) Me-
zinárodní astronomická unie
ib., ibid. zkr. pro ibidem
iberka, -y ž (VI) bol., zabr. ozdobná vytrvalá
nízká, trsnatá rostlina rodu Iberis s hroz-
nem drobných květů růz. barev: i. oko-
ličnatá
iberoamerický příd. (vI) k Iberoamerika (úze-
mí Střední a Již. Ameriky), latinskoame-
rický
iberský příd. (VI) k Iber (hist. název obyva-
tele Pyrenejského poloostrova): zeměd.
i-é prase krátkého, širokého trupu, bar-
vy černé, červenohnědé, černohnědé a
břidlicově šedé; i. skot skupina plemen
(hnědého až černého) skotu s trhavými
rohy a velmi dobrou užitkovostí, cho-
vaná na Pyrenejském poloostrově
ibid. i ib.
ibidem [-bí-] přísl. (I) kniž. tamtéž
ibis, -a m(ř < eg) zool. brodivý pták rodu Thre-
skiornis a Plegadis podobný čápu, žijící
v subtropech: i. posvátný (veg. mytol.
posvátný pták); i. hnědý
ibišek, -šku m (I < ř) 1. bol. bylina n. dřevina
rodu Hibiscus s pilovitými listy a velký-
mi květy růz. barev, z nichž někt. se u
nás pěstují jako dekorační, proskurník:
i. lékařský, konopný, jedlý, trojdl1ný 2.
řidč. též ibiš, -e m lid. název proskurníku
topolovky n. slézu léčivého; ibiškový
318
příd.: farmo i. kořen kořen proskurníku lé-
kařského, uŽív. ve farmacii jako droga
mM zkr. (a: International Business Machines Corpo-
ration) Mezinárodní společnost pro výro-
bu kancelářské a výpočetní techniky,
dnes největší světový výrobce počítačo­
vé techniky
ibn nesk!. m(arab) část arab. složených vlast-
ních jmen předcházející jméno otce
(s význ. syn)
mRD zkr. (a: International Bank for Reconstruction
and Development) Mezinárodní banka pro
obnovu a rozvoj (při OSN), založená
1944
ICAO zkr. (a: International Civil Aviation Organiza-
tion) Mezinárodní organizace pro civilní
letectví (při OSN)
ICnu zkr. (a: International Confederation of Free
Trade Union) Mezinárodní konfederace
svobodných odborů
id, -u m (ř)psych. (v psychoanalýze) nejstarší
a nejhlubší vrstva obsahující pudovou
energii a z ní pramenící iracionální cho-
vání
id. zkr. pro idem
IDA zkr. (a: International Development Association)
Mezinárodní sdružení pro rozvoj, dceři­
ná společnost banky IBRD
iddingsit [-dy-], -u m (VI) miner. směs růz­
ných převážně amorfních produktů roz-
kladu olivínu s goethitem bronzově žlu-
té až červenohnědé barvy (nazv. podle
petrografa J. P. Iddingse)
idea, ideje, idey ž (ř) 1. základní, vůdčí myš-
lenka: i. dramatu 2. myšlenka, nápad:
šťastná i.; psych. fixní i. utkvělá, někdy
až chorobně znepokojující myšlenka,
představa 3. pojem, představa: i. dobra;
filoz. metafyzická podstata věci: Platono-
va teorie idejí; (v novověké filoz.) ob-
raz, který duch činí o něj. věci
ideace, -e ž (I < ř) řidč. kniŽ. podložení činnosti
ideou, ideové pojetí, myšlenkový pod-
klad, ideovost; filoz. bezprostřední posti-
žení podstaty racionální intuicí; ideační
příd.
ideál, -u m (I < ř) 1. to, co je považováno za
dokonalé, vzorné, hodné uskutečnění n.
následování; cíl, k němuž se jen přibli­
žujeme, aniž bychom ho kdy plně do-
sáhli: humanitní i-y; mladistvé, utopické
i-y; psych. soubor vlastností či podmínek
představující pro jedince žádoucí cíl 2.
dokonalý představitel, vzor 3. předmět
tužeb 4. iluze 1 5. mal. neprázdný kom-
plex grupoidu
identifik
idealista, -y m (idealistka, -y ž) (op. mate-
rialista 2, 1) 1. nezištný člověk zanícený
pro ideály 1 2. stoupenec idealizmu
idealistický [-ty-] příd. k idealizmus, k idea-
lista: i-é pojetí dějin; idealisticky přísl.
idealizace, -e ž (I < ř) 1. idealizování 2. myš-
lenkové konstruování pojmů o předmě­
tech ve skutečnosti neexistujících, které
jsou krajním případem něčeho existují-
cího; idealizační příd.
idealizátor, -a m kdo něco idealizuje
idealizmus, -mu m (I < ř) 1. nadšení, zaní-
cení pro ideály bez ohledu na hmotné
zájmy (op. materializmus 2) 2. filoz. směr
vycházející z priority něj. duchovmllo,
ideálního principu subjektivní či objek-
tivní povahy (op. materializmus 1, rea-
lizmus 3): objektivní i.; subjektivní i. 3.
uměl. starší označení pro umělecký tvůr­
čí princip vycházející nikoli z konkrétní
poznávané skutečnosti, nýbrž z ideje
předem dané
idealizovat ned. i dok. (I < ř) (co, koho) (vy)líčit
(v uměleckém podání ap. n. ve vlastním
názoru) něco, někoho jako lepšího, než
je ve skutečnosti
ideální příd. (I < ř) 1. splňující všechny poža-
davky, dokonalý, vzorný: i. stav; i. typ;
fyz. i. kapalina dokonale nestlačitelná a
dokonale tekutá; i. vodič s nekonečnou
elektr. vodivostí; meteor. i. atmosféra se
suchým a čistým vzduchem; chem. i. roz-
tok v němž nepůsobí síly mezi moleku-
lami rozpouštědla a rozpuštěné látky 2.
nadšený pro ideály, nezištný (op. hmotař­
ský): i. povaha 3. existující jen ve'vědo­
mí, neskutečný, pomyslný (op. faktický,
skutečný): fyz. i. plyn myšlený, složený z
velmi malých částic o stejné hmotnosti,
dokonale pružných a hladkých bez vzá-
jemného působení (op. reálný 1); práv. i.
dl1 nemovitosti určený zlomkem, nikoli
reálným rozdělením; ideálně přísl.; ide-
álnost, -i ž
ideálno, -a s (I < ř) filoz. oblast idejí (op. mate-
riálno)
idée fIXe lidé fiks] nesk!. ž (t) 1. fixní idea
(psych.), utkvělá myšlenka 2. hud. příznač­
ný motiv, leitmotiv
idem (I) kniŽ. totéž
idem per idem (I: ,totéž tímtéŽ') log. dokazo-
vání něj. tvrzení s pomocí téhož tvrzení
n. definování něj. pojmu s pomocí té-
hož pojmu
identický J, identita
identifIk [-ty-], -u m (I) krim. slang rekonstru-
identifikace
ovaný obrázek pachatele určený k jeho
identifikaci, identifikační portrét
identifikace [-ty-], -e ž (I) zjištění n. stano-
vení totožnosti, shodnosti, identifiková-
ní, ztotožnění: krim. i. pachatele, dolič­
ného předmětu; (v přírodních vědách)
určení přírodniny n. organizmu podle
fyz. n. biol. vlastností; psych. citové zto-
tožňování dětí s jedním z rodičů; výp. tech.
jednoznačné určení záznamu, bloku, sou-
boru n. jiné informačníjednotky; fyz. (v
mechanice) stanovení hodnot parametrů
mat. modelu mechanické soustavy; iden-
tifikační příd.: i. údaje; i. karta; výp. tech.
i. klíč skupina znaků, podle níž jsou při
hledání srovnány klíče položek; i. znak;
ekon. i. číslo organizace (IČO) číselný
kód označující název podniku pro účely
kuponové privatizace, podnikatelské čin­
nosti
identifikátor [-ty-], -u m(I) 1. lingv. prostře­
dek textové koherence vyjadřující zto-
tožnění předmětů řeči, které tyto dva
výrazy označují (např. ukazovací zájme-
no) 2. výp. tech. posloupnost písmen a čís­
lic (symbol) označující data v programo-
vacím jazyku pro číslicové počítače,
jméno; sděl. tech. zařízení identifikující
vedení, po němž se přeneslo na vstup
spojovacího pole volání
identifikovat [-ty-] ned. i dok. (I) (koho, co) 1.
zjišťovat, zjistit, určovat, určit totožnost
někoho n. něčeho: i. mrtvolu; i. listinu
2. (s někým. s něčím) považovat za totožné,
ztotožňovat, ztotožnit: i. herce s rolí;
identifikovat se ned. i dok. 1. (s něčím, s ně­
kým) ztotožňovat se, ztotožnit se: i. se
s politickým programem; herec se i-I
s postavou 2. vyslovovat, vyslovit se: i.
se politicky
identita [-ty-], -y ž (I) 1. kniž. a odb. shoda ve
všech vlastnostech, totožnost 2 psych..
filoz. konkrétní celistvá, ničím nezamě­
nitelná podstata, kterou se od sebe liší
jednotlivá lidská individua; přen. národ-
ní i.; identický příd.: mal. i-é zobrazení
totožné; - i-á osobnost; identicky přísl.;
identičnost, -i ž
identitas indiscernibilium [-ty- -dy-nybí-]
(I) totožnost (věcí) neodlišitelných log.
pojetí totožnosti (pocházející od Leibni-
ze), podle něhož objekt x je totožný s
objektem y právě tehdy, když vše, co platí
o x, platíi o y (a tedy i naopak)
ideo- (ř) v slož. první část s význ. idea, ideový,
myšlenka, představa, myšlenkový
ideogenetika [-ty-], -y ž (ř) odvětví geneti-
ky zabývající se studiem zárodečné plaz-
my a genetickou analýzou organizmů
ideograf, -u m (ř) ideogram (lingv.)
ideografický příd. k ideografie, k ideograf:
lingv. i-é písmo pojmové, ideografie 2; i.
znak ideogram 1; i-á synonyma lišící se
odstíny významu; ideograficky přísl.
ideografie, -e ž (ř) 1. psaní pomocí ideogra-
mů 2. ideografické, pojmové písmo
ideogram, -u m (ř) 1. lingv. (v ideografickém
319
písmu) znak pro urč. pojem mající kon-
vencí ustálenou podobu obrázku: i-y
komplexní znaky pro pojmy zahrnující
slabičné znaky (celé slabiky) a abecední
znaky, grafémy (představující fonémy)
2. liter. báseň psaná n. typograficky upra-
vená do obrazce, kt. naznačuje i její ob-
sah, kaligram
ideokracie, -e ž (ř) kniŽ. vláda idejí
ideolog,-am (ideoložka, -y ž) tvůrce n. hla-
satel urČ. ideologie
ideologický příd. k ideologie, k ideolog: i.
přístup; ideologicky přísl.; ideologič­
nost, -i ž
ideologie, -e ž (ř) 1. pův. nauka o ideách a
jejich původu 2. později filoz., náb., po-
lit. a jiné ideje deformované urč. parti-
kulárním zájmem: státní i.; fašistická
i.; komunistická i.
ideologizovat ned. (ř) (co) vnášet do něčeho
prvky ideologie 2: i. vědu (násilně) za-
vádět ideologii do vědeckého zkoumá-
ní a do interpretace vědeckých výsled-
ků
ideomotorický ned. (ř + I) psych. i. akt činnost
vyvolaná plně neuvědomovaným popu-
dem či myšlenkou
ideopatický [-ty-] příd. (ř) psych. takový, kt.
se vztahuje jen na vlastní osobu a na její
blaho
ideotyp, -u m (ř) gen. ideální organizmus
z hlediska šlechtění soptimálními výno-
sově významnými znaky
ideový příd. (ř) 1. týkající se ideje 1 n. idejí,
myšlenkový: i. základ díla; i-é výcho-
disko 2. oddaný ideji 1 n. ideám, pro-
stoupený ideou n. ideami, hlásající ideu
n. ideje; ideově přísl.; ideovost, -i ž
idio· [-dy-] (ř) v slož. první část s význ. vlastní,
zvláštní, osobitý
idioadaptace [-dy-], -e Ž (ř + I) biol. vývojo-
vý proces vzniku většího počtu phbuz-
ných forem organizmů, v němž se or-
ganizmy morfologicky i funkčně při­
způsobovaly daným měnícím se život-
ním podmínkám
idioblast [-dy-], -u m (ř) 1. biol. buňka n.
skupina buněk odlišného tvaru a obsa-
hu ve srovnání s ostatními buňkami ple-
tiva (např. sklerenchymatické buňky v
oplodí hrušek) 2. geol. nerostná součást­
ka metamorfovaných hornin omezená
vlastními krystalografickými plochami;
idioblastický [-ty-] příd.: geol. i-á řada
pořadí nejdůležitějších metamorfních
minerálů
idiocie [-dy-], idiotie [-ty-], -e ž (ř) med., psych.
těžká slabomyslnost s postižením všech
psychických funkcí, idiotizmus; idiotic-
ký příd.: i-é dítě
idioelektrický [-dy-] příd. (ř) fyz. stávající se
třením elektrický
idiofony [-dy-], -ů m mno (ř) hud. dřevěné, ka-
menné, kovové n. skleněné nástroje ro-
zeznívané vzduchovým proudem (tri-
angl, xylofon aj.), idiofonní, samoznějí­
cí hudební nástroje; idiofonní, řidč. idio-
idiot
fonický [-ny-] příd.: hud. i. hudebnínástro-
je idiofony
idiogamie [-dy-], -e Ž (ř) biol. oplozování
samičích gamet gametami samčími té-
hož jedince, samooplození, samoopy-
lení
idioglosie [-dy-], -e ž (ř) med. zvláštní, vlast-
ní, osobitá, zkomolená řeč
idiograf [-dy-],-u m (ř) kniž. vlastnoruční
podpis; rukopis
idiografický [-dy-] příd. 1. kniŽ. k idiograf,
rukopisný 2. (o vědě) popisující neopa-
kovatelnou skutečnost (historie ap.):
psych. i-á metoda studium n. popis indi-
viduálních případů
idiogram [-dy-], -u m (ř) gen. schematic-
ké grafické znázornění karyotypu, tj. po-
čtu, poměrné velikosti a tvaru jednotli-
vých chromozomů
idiochromatický [-dy-ty-] příd. (ř) miner. ba-
revný (op. alochromatický, zbarvený)
idiochromozom [-dy-], -u m (ř) gen. i-y dvo-
jice chromozomů určující genetický
podklad samčího a samičího pohlaví,
pohlavní chromozomy
idiolatrie [-dy-], -e ž (ř + I) kniŽ. sebezbožňo­
vání, narcizmus (med.)
idiolekt [-dy-], -u m (ř) lingy. souhrn zvlášt-
ností charakterizující mluvu urč. jedin-
ce
idiom [-dy-], -Um(ř) l.lingv. ustálené spoje-
ní slovních tvarů, v němž alespoň jeden
má jedinečnou funkci, s význ. přímo
neodvoditelným z významu tvarů 2,
ustálené spojení slov typické pro urč.
jazyk, zprav. nepřeložitelné
idiomatika [-dy-ty-], -y ž lingv. 1. nauka
o idiomech 2. soubor idiomů v urč. ja-
zyce; idiomatický příd. k 1: i-é rčení; i.
překlad využívající osobitých prostřed­
ků jazyka, do kt. je dílo přeloženo; idio-
maticky přísl.; idiomatičnost, -i ž
idiomorfie [-dy-], -e ž (ř) miner. vývoj krys-
talu podle vlastních, vnitřní stavbě od-
povídajících krystalových tvarů; idio-
morfní příd. (ř) miner. podmíněný idio-
morfií
idiopatie [-dy-ty-], -e ž (ř) med. samostatná
choroba bez vztahu k základní chorobě
n. úrazu; choroba jednotlivého orgánu;
idiopatický příd.: med. i. vznik nemoci
z neznámé příčiny, nesouvisející se zá-
kladním onemocněním
idioplazma [-dy-], -y ž (ř) gen. hypotetická
zárodečná hmota považovaná staršími
badateli za nositelku dědičnosti
idiosynkrazie [-dy-], -e ž (ř) 1. psych. své-
rázný prvek v projevu jedince, jeho cho-
vání ostře ho odlišující od ostatních je-
dinců 2. med. nepřekonatelný, pudový od-
por k něčemu, někomu (k zvukům, do-
tekům, vůním ap.); farm., med. přecitlivě­
lost, nesnášení někt. drog n. léků, pylu
květů, peří ap.; idiosynkratický [-ty-]
příd.: i. odpor
idiot [-dy-], -a m (idiotka, -y ž) (ř) 1. med.,
psych. člověk stižený idiocií, nevychova-
idiotie
telný a nevzdělatelný, slabomyslný člo­
věk, blb 2 zhrub. pitomec, blbec (i na-
dávka); idiotský příd. často zhrub. blbý; idi-
otsky přísl.
idiotie, idiotický i idiocie
idiotikon [-ty-], -Um(ř}lingv. slovník jedno-
ho nářečí
idiotizmus [-dy-ty-], -mu m (ř} idiotství, bl-
bost, slabomyslnost, choromyslnost, idi-
ocie, idiotie
idiotství [-dy-], -í s 1. vlastnost n. stav idio-
ta 2. zhrub. něco hloupého, nesmyslného,
idiotského
idiotyp [-dy-], -u m (ř} biol. souhrn všech de-
terminantů organizmu
ido, -a s (um, v esperantu ,potomek'> Iingv. umělý
jazyk vytvořený L. Couturatem (v le-
tech 19074>8) úpravou esperanta, dnes
zřídka užívaný
idol, -u m (I < ř} 1. kultovní předmět pravě­
kých náboženství, kterému byla vzdává-
na božská úcta, modla 2. uctívaná, zbož-
ňovaná osoba; řidč. nepravý ideál
idola, -ol s mno (ř} řidč. kniŽ. obrazy, přeludy,
klamy: i. theatri [teátnl klamné předsta­
vy jednotlivých filoz. učení
idolatrie, -e ž (ř} kniŽ. uctívání model (obra-
zů, soch) jako symbolů nadpřirozených
sil, modlářství
idolodulie, -e ž (ř} řidč. kniž. idolatrie
idrialin, -u m (Vl} miner. kosočtverečný ne-
rost modře fluoreskující v ultrafialovém
světle, směs uhlovodíku picenu s cina-
baritem a jílem (nazv. podle Idrie v Slo-
vinsku)
idy, id ž pomn. (I} (v smm. kalendáři) 13. n.
(v březnu, květnu, červenci a říjnu) 15.
den v měsíci
idyla, -y ž (f < ř} 1. klidný, spokojený, bla-
žený život 2. liter. básnický n. prozaický
útvar opěvující klidný, zprav. venkov-
ský, pastýřský život v zidealizované po-
době, selanka I, pastorála, ekloga I 3.
hud. Mč. selanka 2; idylický příd.: i. ži-
vot; idylicky přísl.; idyličnost, -i ž
idylik, -a m spisovatel idyl 2
idylizmus, -mu m (f < ř} idylický ráz; liter.
tendence k přikrašlování skutečnosti, k
líčení harmonických, bezrozporových
vztahů
idylizovat ned. i dok. (co) pojímat, pojmout,
líčit, vylíčit jako idylu
i. e. zkr. (I: id est} kniŽ. to jest, to znamená
i. f. zkr. (I: ipse fecit} sám zhotovil
igapó neskl. s (port < indián} geogr. bažinný, po
větší část roku vodou zaplavený les ko-
lem řek v Amazonii
igelit, -u m (um} obch. název pro polyvinyl-
chlorid, dnes hovor. plastiková fólie vůbec
(nazv. podle něm. chem. koncernu
IG-Farben); igelitový příd.: i. plášť, ubrus
igitur přísl. (I} kniž. tedy, tudíž
iglú neskl. s (esk} eskymácké obydlí kopulo-
vitého tvaru vybudované ze sněhových
kvádrů
igni- [-ny-] (I} vslož. první část svýzn. láva, žhavý
ignimbrit [-ny-], -u m(I} geol. kyselá tufová
320
hornina vzniklá za vysoké teploty ze žha-
vých popelových mračen, podobná utuh-
lé lávě; ignimbritský příd.: geol. i-á erup-
ce exploze vulkánu s obrovským množ-
stvím lávy rozlévající se rychlostí 200
až 300 kmlhod.
ignipunktura [-ny-], -y ž (I} (v čín. lid. lé-
kařství) léčba vypalováním pomocí žha-
vých jehel
ignitr[-ny-], -um(um}eltech. zapalovací elek-
troda ignitronu, zapalovač
ignitron [-ny-], -u meltech. rtuťová výbojka
obsahující zapalovací elektrodu (ig-
nitr), užívaná k regulaci napětí
ignorance, řidč. ignorace, -e ž (I} napros-
tá neznalost, nevědomost, omezenost,
hloupost, ignorantství
ignorant, -a m(ignorantka, -y ž) (I} kdo pro-
jevuje naprostou neznalost, nevědomost,
nevzdělanec, hlupák; ignorantský příd.;
ignorantsky přísl.; ignorantství, -í s ig-
norance
ignoratio elenchi [-nóráci- -chll (I, ř: ,přesu­
nutí důkazů'} log. chyba v procesu dokazo-
vání spočívající v tom, že bezděčně do-
kážeme něco jiného, než jsme zamýš-
leli
ignorovat ned. (I} (koho, co) nedbat, opomíjet,
nevšímat si, nehlásit se (k někomu), pře­
cházet: být všemi i-án; i. fakta
ignotum per ignotum [-nó- -nó-] (I: ,nezná-
mé skrze neznámé'} log. chybná definice vy-
kládající nesrozumitelný výraz nesro-
zumitelným výrazem
iguanodon, -a m (ř} zool. rod vymřelých bý-
ložravých veleještěrů žijících v druho-
horách v Africe
igumen, -am(stsl<ř}představenýpravoslav-
ného kláštera
igurit, -u m (um} stav. grafit impregnovaný
kondenzačními fenolformaldehydový-
mi produkty (pryskyřicemi ap.), užíva-
ný jako antikorozní materiál
ihrám, -u m (arab} 1. oděv mohamedánské-
ho poutníka v Mekce 2. pokrývka hlavy
ind. žen
IHS' zkr. (I: In hoc signo vinces} kniž. v tomto zna-
mení (tj. kříže) zvítězíš
IHS' zkr. (I: lesus hominum salvator} Ježíš, spasi-
tel lidstva
ich-forma, -y ž (n} liter. forma vypravěčské
prózy v 1. osobě, skaz 2, skazová forma
(ich něm. já)
ichneumon, -a m (ř} zool. posvátná lasička
starých Egypťanů, ochránkyně před hady
a krokodýly, promyka
ichneumonologie, -e ž (ř} zool. nauka o hmy-
zu cizopasícím jako larva v jiném hmy-
zu
ichnit [-ny-], -u m (ř} geol. fosilní šlépěj n.
stopa po organizmu na vrstevních plo-
chách
ichno- (ř} v slož. první část s význ. stopa
ichnografie, -e ž (ř} 1. (u st. Řeků) zobrazo-
vání stavebních návrhů v půdoryse 2.
otisk květů n. listů na papír pomocí sazí
n. barev 3. jad. fyz. snímání stop částic
ikona
ichnogram, -u m (ř} otisk stopy nohy
ichnologie, -e ž (ř} odvětví paleontologie
zabývající se studiem stop recentních
i fosilních organizmů
ichor, -u m(ř} 1. (v řec. mytol.) krev bohů 2.
geol. zbytkové granitické magma proni-
kající do hornin v sousedství magmatic-
kého zdroje
ichtamol, -u m (ř + I} farmo směs amonných
solí získaných sulfonací dehtu, používa-
ná k výrobě antiseptických mastí; ich-
tamolový příd.
ichtoxyl, -u m(ř} farmo farmaceutický přípra­
vek s antiseptickými účinky obsahující
ichtamol, užívaný v kožním lékařství;
ichtoxylový příd.: i-á mast
ichtyo- (ř} v slož. první část s význ. ryba, rybí,
rybo-
ichtyofág, -a m (ř} zool. živočich živící se
rybami
ichtyofauna, -y ž (ř + Vl} zool. soubor druhů
ryb obývajících urč. oblast
ichtyoftirióza [-fty-], -y ž (ř} vel. choroba
akvarijních rybek způsobená parazitem
Ichtyophtirius multifullis
ichtyografie, -e ž (ř} zool. popis ryb
ichtyol, -u m (ř + i} farmo zasl. ichtamol; ichty-
olový příd.: i-á mast zasl. ichtamolová
ichtyolog, -a m (ichtyoložka, -y ž) odbor-
ník v ichtyologii
ichtyologický příd. k ichtyologie, k ichty-
olog: i-á příručka
ichtyologie, -e ž (ř} obor zoologie zabývají-
cí se studiem ryb
ichtyolový i ichtyol
ichtyopterin, -u m (ř} chem. modře fluores-
kující barvivo kaprovité ryby střevle
ichtyosaurus, -ra m (ř} zool. vymřelý druho-
horní vodní ještěr, ryboještěr
ichtyóza, -y ž (ř} med. vrozená vývojová po-
rucha rohovatění kůže, šupinatost kůže
projevující se nadměrným olupováním
pokožky v šupinách
ijekav- -!. jekav-
ikai neskl. m (jap} hierarchie úředníků z řad
dvorské šlechty u jap. císařského dvora
ikarijec, -jce m (Vl} art. artista ležící na zá-
dech a pohazující nohama svým partne-
rem n. růz. druhy břemen
ikarský příd. (Vl} art. i-é hry skupinové cvi-
čení prováděné ve vzduchu (nazv. podle
řec. mytol. hrdiny Ikara, kt. se vznesl na
umělých křídlech k slunci a při pádu na
zem zahynul)
ikat, -u m (mai} text. způsob barvení texti-
lu nanášením vzoru předem na vlákno,
z něhož má být látka utkána; látka tímto
způsobem obarvená
ikebana, -y ž (jap} 1. jap. forma úpravy
okrasných rostlin v interiéru vybudova-
ná na trojrozměrnosti a využívající růz.
délky květinových stonků 2. takto upra-
vené rostliny v nádobě
ikon, -u m (ř} odb. ikonický znak
ikona, -y ž (ř} (v byzantském n. východo-
slovanském umění) většinou přenosný
obraz Krista n. svatých malovaný en-
ikonicita
kaustikou, později temperami, zprav. na
dřevěné n. kovové desce
ikonicita [-ny-], -y ž (ř} odb. vlastnost něče­
ho ikonického, ikonický ráz, ikonická
povaha, ikoničnost
ikonický [-ny-] příd. (ř} odb. i. Vlak jeden z
druhů znaků, zpodobení (na rozdíl od
indexu a symbolu); ikoničnost, -i ž odb.
ikonicita
ikono- (ř} v siož. první část s význ. obraz, ikona
ikonodul, -a m (ř} kniŽ. ctitel ikon (op. ikono-
klast)
ikonodulie, -e ž (ř} kniŽ. uctívání obrazů sva-
tých,ikonolatrie (op. ikonoklazmus)
ikonodulský příd. řidč. kniž. k ikonodulie,
k ikonodul
ikonodulství, -í s (ř} řidč. kniŽ. ikonodulie
ikonognozie, -e ž (ř} kniž. ikonografie 2, iko-
nologie
ikonograf, -a m odborník v ikonografii
ikonograf, -u m (ř} odb. přístroj k mechanic-
kému přenášení kreseb a nákresů
ikonografický příd. k ikonografie, k ikono-
graf: i. údaj; ikonograficky přísl.
ikonografie, -e ž (ř} odb. 1. způsob zobrazo-
vání představ, výjevů a postav, zvl. ná-
boženských a mytologických 2 nauka
o způsobu tohoto zobrazování, o obsa-
hu a významu symbolických znaků na
starých obrazech; nauka o portrétech,
zvl. významných historických osob, iko-
nologie
ikonoklast, -a m (ř} kniž. ničitel náb. obrazů,
obrazoborec (op. ikonodul)
ikonoklastický [-ty-] příd. k ikonoklazmus,
k ikonoklast: i-é hnutí
ikonoklazmus, -mu m (ř} kniŽ. zavrhované
uctívání obrazů svatých, a v důsledku
toho jejich ničení, obrazoborectví (op.
ikonodulie, ikonolatrie)
ikonolatrie, -e ž (ř + I} kniŽ. uctívání obrazů
svatých, ikonodulie (op. ikonoklazmus)
ikonolog, -a m odborník v ikonologii
ikonologie, -e ž (ř} nauka o výkladu výtvar-
ných děl z hlediska jejich vnitřního,
hlubšího smyslu (z hlediska hist., polit.,
etického aj.), ikonografie 2
ikonoman, -a m (ikonomanka, -y ž) (ř + n}
kniŽ. ikonodul
ikonometr, -u m (ř} 1. fol. rámečkový hle-
dáček ve fot. přístroji 2 geod. přístroj
na ohledání terénu
ikonometrie, -e ž (ř} fol., geod. fotografické
vyměřování
ikonopisec, -sce m (ř + r} malíř ikon
ikonoskop, -u m (ř} eitech. snímací elektron-
ka v televizní technice
ikonostas, -u m (ř} (v pravosl. a řeckokatol.
chrámu) stěna s třemi vchody zdobená
ikonami, oddělující oltářní prostor n.
apsidu od lodi
ikozaedr [-ae-], -u m (ř} mal. pravidelný dva-
cetistěn
ikta, -y ž (arab} (v islámských zemích) for-
ma dočasné feud. držby opravňující le-
níka k pobírání renty z přídělu obdělá­
vané půdy, event. k vybírání daní
321
ikterus, -ru m (i < ř} med. žluté zbarvení po-
kožky a sliznic vlivem bilirubinu, jehož
hladina v krvi přesáhla fyziologickou
hranici, žloutenka; ikterický příd.: med.
i-é zbarvení pleti
iktus, -tu m (i} 1. kniž. úder: med. náhlá
porucha krevního oběhu v urč. oblasti
mozku (při krvácení, popř. ucpání moz-
kové tepny aj.), tzv. mozková mrtvi-
ce, apoplexie 2. liter. rytrnický přízvuk
na slabice ve verši; iktový příd.: řidč. i.
verš
il, -u m (tur} územní správní jednotka v Tu-
recku
il- -!. též in-
ilace, -e ž (I} práv. vnesení movitých věcí do
najatého domu
ilarvir(us), -u m(a + i} biol. i-y rostlinné viry
s širokým hostitelským rozsahem, pře­
nosné semeny n. pylem, vyvolávající
např. nekrotickou kroužkovitost švestky
ilegalita, -y ž (i} 1. stav mimo zákon, nezá-
konnost, protiprávnost, ilegálnost (op.
legalita) 2. zákonem nedovolená činnost
osob, skupin, organizací
ilegální příd. (i} tajený přyd držiteli moci,
neschválený držiteli moci, protizákon-
ný, nezákonný, nelegální (op. legální):
i. činnost; organizace; ilegálně přísl.; ile·
gálnost, -i ž ilegalita
ilegitimita [-ty-], -y ž (i} 1. práv. protizákon-
nost, neplatnost, ilegitimnost (op. legiti-
mita) 2. zasl. nemanželský původ
ilegitimní [-ty-] příd. (I} 1. práv. zákonem ne-
uznávaný, nezákonný, neplatný, ne-
oprávněný, nelegitimní (op. legitimní): i.
žena s níž není muž oddán 2. zasl. ne-
manželský; ilegitimně přísl.; i1egítim-
nost, -i ž ilegitimita
ileitida [-ty- i -tý-], i1eítis [-ty-], -tidy ž(I<ř}
med. zánět kyčelníku
ileo- (i < ř} vsiož. první část s význ. kyčelník, ky-
čelníkový
ileocekální příd. (i < ř + I} anal., med. vztahující
se ke kyčelníku a slepému střevu: i. chlo-
peň
ileokolitida [-ty- i -tý-], ileocolitis [-ko-ty-],
-tidy ž (i < ř + ř} med. zánět kyčelníku SOU-
časně se zánětem tlustého střeva
ileokolostomie, -e ž (i < ř} med. chirurgické
spojení kyčelníku s tlustým střevem
ileostomie, -e ž (I < ř} med. operativní vyústě­
ní tenkého střeva na povrch
ileum, ilea s (i < ř} anal. konečný úsek tenké-
ho střeva, kyčelník
ileus, ileu m(i < ř} med. neprůchodnost střev;
ileózní příd: med. i. stav
ilex, -u m (i} zahr. keř n. strom rodu Ilex,
s listy růz. tvarů, s úžlabními květy, s
červenými n. černými peckovicemi
(plody), cesmína (bot.)
iliakální příd. (I} anal. vztahující se k slabině
n. kyčelní kosti
iliberalita, -y ž (i} Mč. kniž. nesvobodomysl-
nost, malost, malichemost, egoizmus (op.
liberalita I)
ilikvidita [-dy-], -y ž(i} peněž., ekon., práv. pla-
i1uminátor
tební těžkosti, nedostatek volných fi-
nančních prostředků (op. likvidita)
ilikvidní příd. (I} peněž., práv. (op. likvidmj 1.
trpící nedostatkem volných finančních
prostředků 2. nesplnitelný pro neproká-
zání n. neuznání splatnosti pohledávky
ilimerizace, -e ž (i} geol. mechanické vypla-
vování minerálních koloidů, zvl. jílů, do
hlubších vrstev půdy při neutrální až sla-
bě kyselé půdní reakci
ilimerizovaný příd. odb. takový, kt. podléhá
ilimerizaci: ies. i-á hnědá puda lesní
ilimitovaný příd. (i} kniž. a odb. neohraničený,
neomezený
ilit, illít, -u m (um} fiÚner. bílý n. nažloutlý
šupinatý jílový nerost strukturou blíz-
ký slídám, tvořící cihlářské zeminy, při­
dávaný do smaltů (tzv. smaltéřská hlí-
na)
illativ [-ty- i -tý-], -u m (i} lingv. (v ugrofin.
jazycích) adverbiální pád vyjadřující
místní přiblížení n. proniknutí dovnitř
něčeho (např. fin. taloon - do domu)
iIlinoian [-noja-], -u m (Vl} geol. třetí doba
ledová severoamer. kontinentálního za-
lednění (nazv. podle státu Illinois v USA)
illít t ilit
illustrissimus, -ma m (i} nejosvícenější 1.
círk. (dř.) titul někt. vysokých círk. hod-
nostářů 2. hisl. (od r. 337 v řím. císařství)
titul někt. vysokých státních úředníků
ilmenit [-ny-], -u m (Vl} fiÚner. kovově lesklý
černý klencový nerost, důležitá ruda ti-
tanu (nazv. podle Ilmeňských hor v Rus-
ku)
ilmenitit [-nyty-], -u m (Vl} geol.hornina slo-
žená z ilmenitu
ILO zkr. (a: InternationaI Labour Organization} Me-
zinárodní organizace práce (při OSN)
iloajalita, -y ž (i + f) řidč. kniž. neloajálnost,
iloajálnost
iloajální příd. (i + f) řidč. kniŽ. neloajální; iloa-
jálně přísl.; iloajálnost, -i ž řidč. kniŽ. iloa-
jalita
ilokuce, -e ž (I} lingv. řečový akt uskutečňu­
jící to, o čem se vypovídá (tvrzení, slib,
varování ap.); ilokuční příd.
iluminace, -e ž (i} 1. velké slavnostní osvět­
1ení; expr. osvětlení vůbec 2. výtv. kres-
lená n. malovaná výzdoba středověkých
rukopisů n. prvotisků 3. psych. etapa pro-
cesu tvůrčí činnosti, heuristický mo-
ment vyřešení problému; filoz. náhlé
poznání, osvícení; iluminační příd.: i.
osvětlení; i. žárovka
iluminant, -u m(i} fyz. záření, jehož poměr­
né spektrální složeníje definováno ve vl-
novém rozsahu ovlivňujícím vjem bar-
vy ozařovaného předmětu
iluminát, -a m(i} hisl. (v 18. stol.) člen tajné
společnosti propagující ideje osvícen-
ství; iluminátský příd. osvícenský: i.
spolek
iluminátor, -a m malíř iluminací 2; ilumi-
nátorský příd.: i-á škola
iluminátor, -u m(i} tech. zařízení k osvětlo­
vání stupnic n. značek u opt. přístrojů

i1uminofonie
pro geod. a laboratorní účely, osvětlova­
dlo
i1uminofonie [-ny-j, -e ž (I + ř} odb. působení
pomocí spojených technických prostřed­
ků (světla, barvy, obrazu, zvuku a archi-
tektury odrazu)
iluminovat ned. i dok. (co) provádět, provést
iluminaci 1,2: i. sál; - i-aný kancionál
ilustrace, -e ž (I} 1. kresba n. malba jako
doprovod tištěného textu (zprav. knihy)
2. názorný phldad, vzor, doklad, názor-
né svědectví; ilustrační, řidč. ilustrativ-
ní [-ty- i -tý-j příd.: i. papír; tisk; ilustrač­
ně, řidČ. ilustrativně přísl.; i1ustračnost,
řidč. ilustrativnost, -i ž
ilustrátor, -a m (ilustrátorka, -y ž) kdo
kreslí n. maluje ilustrace 1; i1ustrátor-
ský příd.: i-á kresba
i1ustrátorství, -í s zaměstnání, činnost ilu-
strátora
ilustrovaný příd. zdobený ilustracemi 1,
mající ilustrace: i. časopis obrázkový
ilustrovat ned. i dok. 1. (co; -) doprovázet, do-
provodit, (o)zdobit ilustracemi 1: i.
knihu 2. (co) příklady ap. znázorňovat,
znázornit, objasňovat, objasnit: články
i-ují poměry
i1uviace, -e ž (I} geol. obohacování půdních
vrstev půdními koloidy a růz. solemi
přenášenými vodou
i1uvium, -ia s (I} geol., země<!. obohacené části
půdního profilu ležícího v humidních
oblastech pod eluviem; i1uviá1ní příd.:
geol. i. horizont
iluze, -e ž (I} 1. nesprávná, falešná předsta­
va, zkreslený vjem neodpovídající sku-
tečnosti, přelud, vidina, fikce; klamná,
o skutečnost se neopírající naděje; psych.,
med. porucha vnímání charakterizovaná
zkresleným vjemem, vycházející z ob-
jektivní reality na rozdll od halucinace
2. estrádní produkce napínající diváko-
vu pozornost (např. mizení osob n. před­
mětů)
i1uzionik [-ny-j, -a m (I} iluzionista 1, 2
iluzionista [-ny-j, -y m (iluzionistka, -y ž)
(I} 1. kdo se oddává iluzím, iluzionik 2.
stoupenec iluzionizmu 3. estrádní umě­
lec předvádějící iluze 2
i1uzionistický [-nysty-j příd. k iluzionizmus,
k iluzionista; i1uzionisticky přísl.
iluzionizmus [-ny-j, -mu m (I} 1. oddávání
se iluzím 1 2. filoz. učení pokládající
vnější svět, popř. i pravdu, mravnost a
krásu za pouhou naši představu, zdání
či iluzi 3. výtv. tendence usilující zobra-
zit předměty tak, aby vzbuzovaly iluzi
reálné existence
iluzivní příd. (I} 1. existující jen v představě,
neskutečný, vymyšlený 2. věřící ne-
správným představám 3. zdánlivě vzbu-
zující dojem skutečnosti: i. působení
obrazu; iluzivně přísl.; i1uzivnost, -i ž
iluzorní příd.(I} 1. pochybný, nejistý: i. rada
2. neskutečný, vymyšlený, neuskutečni­
telný, nemožný, iluzivní 1: i. plán; ilu-
zorně přísl.; iluzornost, -i ž
322
i1vait, -u m (VJ} miner. vzácný černý n. černo­
hnědý kosočtverečný nerost, křemičitan
vápníku a železa (nazv. podle naleziště
na ostrově Elba, lat. llva)
ilyrizmus, -mu m (VJ} polit. kulturně-polit.
hnutí mladé chorvatské buržoazie v po-
lovině 19. stol. za národní a jazykové
sjednocení již. Slovanů (sídlících v ob-
lasti starověké llýrie); i1yristický [-ty-j
příd.
i1yrský příd. (Vl} k llyr (příslušníkdávné sku-
piny indoevropských kmenů na Balkán-
ském poloostrově): ekol. i. prvek rostlina
původem ze sev. pobřeží Jaderského
moře; zeměd. i. skot skupina krátkoro-
hých plemen chovaných v části Balkán-
ského poloostrova, vyznačující se nená-
ročností a odolností
im- J, též in-
imádí [-dýj neskl. m (arab} jednotka měny Je-
menské arabské republiky; platidlo této
hodnoty
image [imidžj, -e [-dže] mi ž (a} představa,
obraz osoby, věci n. jevu často záměr­
ně pěstovaný s cílem získat úspěch: i.
úspěšné zpěvačky; ekon. (dobré) jméno
urč. výrobku, skupiny výrobků, podni-
ku, obch. značky, dodavatelské země, re-
putace (hovor.); psych. psychický otisk re-
ality subjektivně přepracovaný do formy
dojmu, obrazu skutečnosti
imagery [irnidžeri] neskl. s (a} psych. schop-
nost plastického přetváření vjemového
materiálu na základě zkušenosti
imaginace, -e ž (I} kniŽ. představivost, obra-
zivost, obrazotvornost, fantazie 1: psych.
vybavování představ; imaginační příd.:
i. schopnost
imaginarius [-ná-], -ria m (I} hist. (ve st.
Římě) nosič znaků v legiích
imaginární příd. (I} vymyšlený, pomyslný,
domnělý, neskutečný: mat. i. číslo kom-
plexní číslo, jehož imaginární část je růz­
ná od nuly (op. reálné 1); i. jednotka čís­
lo i =-V-I; imaginárně přísl.; imaginár-
nost, -i ž
imaginativní [-ty- i -tý-] příd. (I} odb. i. umě­
ní (v 30. a 40. letech 20. stol.) vývojový
proud čes. výtv. umění spojující uměl­
ce, kteří vyjadřovali své fantazijní před­
stavy; imaginativně přísl.; imaginativ-
nost, -i ž
imaginista [-ny-], imagista, -y m stoupe-
nec imaginizmu, imagizmu
imaginizmus [-ny-], imagizmus, -mu m (I}
liter. (na počátku 20. stol.) angloamer.
básnický směr usilující o maximální
konkrétnost a emotivnost básnického ob-
razu
imaginovat ned. řidč. kniŽ. (co) imaginací vy-
tvářet: i. (si) románovou postavu
imagista t imaginista
imagizmus i imaginizmus
imago [-má-j, -a s (I} 1. zool. konečné stadi-
um metamorfózy u hmyzu, zcela vyvi-
nutý, pohlavně dospělý jedinec 2. socíol.
idealizovaný obraz osob (nejbližšího)
I'
imatrikulovat
sociálního okolí, zvl. otce a matky, tvo-
řený nevědomě od raného dětství, čas­
to ovlivňující představu o ideálním ob-
raze partnera
imago Dei [-má- dejí] neskl. s (I} círk. obraz
Boží, pojem teologické antropologie,
podle něhož je člověk stvořen k obrazu
Božímu
imám, -a m (arab} 1. muslimský vládce 2.
nejvyšší náb. autorita šíitů 3. předh1cá­
vač denní muslimské modlitby v mešitě
4. (v předislámské době) vůdce karava-
ny 1 5. titul vynikajících muslimských
učenců
imamát, -u m (arab} forma teokratické vlády
v muslimských státech
imámit, -a m (imámitka, -y ž) (arab} (v Írá-
nu) přívrženec největší šíitské sekty
imámovec, ovce m (arab} (v šíitském islámu)
dědičná řada 12 neomylných imámů,
potomků Alího
imanence, -e ž (I} kniŽ. vnitřní příslušnost urč.
vlastnosti daného předmětu, vlastnost
toho, co je imanentní 1 (op. transcenden-
ce): Iingv. i. pádového systému
imanentista [-ty-], -y m stoupenec imanen-
tizmu
imanentistický [-tysty-] příd. k imanen-
tizmus, k imanentista
imanentizmus [-ty-j, -mu m(l} filoz. (nakon-
ci 19. stol.) filozofie W. Schuppeho, po-
dle níž všechno myslitelné bytí je mož-
né jen jako obsah vědomí
imanentní příd. (I} kniŽ. 1. uvnitř jsoucí, tkví-
cí, spočívající: i. jazykový vývoj; i. roz-
pory; filoz. (ve scholastice) opak tran-
scendentního 1; (u Kanta i nymj opak
transcendentálního 2. zkoumající jevy
oboru z hlediska příslušného oboru a pří­
čin v nich se uplatňujících: i. metoda;
imanentně přísl.; imanentnost, -i ž
imari neskl. s (7. j. též -m) (VJ} jap. porcelán
s bohatým květinovým dekorem vyrábě­
ný zač. 18. stol. pro vývoz do Evropy
(nazv. podle přístavu Imari na ostrově
Kjúšú)
imateria1izmus, -mu m (I} ffioz. (u G. Ber-
keleyho) názor popírající spolu s exis-
tencí jakékoli substance i existenci toho,
co filozofové nazývají hmotou
imateriální příd. (I} kniž. nehmotný, netěles­
ný (op. materiální): i. škoda; i. hodnoty;
práv. i. statky nehmotné (např. čest, jmé-
no, výsledek duševní práce ap.); i. prá-
vo týkající se nehmotných statků (např.
autorské právo)
imatrikulace, -e ž (I} 1. zápis do matriky,
do seznamu: let. i. letadel zapsání do
rejsth1cu letadel příslušného státu 2. škol.
zápis do seznamu posluchačů vysoké
školy; slavnost, při níž posluchači sklá-
dají akademický slib; imatrikulační
příd.: let. i. označení letadla přidělené ci-
vilnímu letadlu při imatrikulaci a vyzna-
čené na něm za označením státní pří­
slušnosti, rejstříkové; - i. list
imatrikulovat dok. i ned. (koho, co) provést,
imaturita
provádět imatrikulaci: let.i. letadlo; - škol.
i-aný posluchač
imaturita, -y ž (I} med. nezralost, nedonoše-
nost novorozence
imažinista [-ny-], -y m stoupenec imažiniz-
mu
imažinistický [-nysty-] příd. k imažinizmus,
k imažinista
imažinizmus [-ny-], -mu m(r<f}liter. rus.
liter. směr hlásající převahu básnického
obrazu (image) nad ostatními složkami
básně
imbecil, -a m (I} med. slang člověk postižený
imbecilitou, ale vychovatelný, schopný
naučit se jednoduchým pracím
imbecilita, -y ž (I} med. středně těžká forma
slabomyslnosti
imbecilní příd. med. stižený imbecilitou
imbibice, -e ž (I} geol. průnik látek v podobě
roztoků n. plynných emanací z magma-
tu do okolní horniny; imbibiční příd.: i.
živce
imbibovat ned. (I} odb. nasávat tekutinu
imbreviatura, -y ž (I} (ve středověku) pro-
tokolární záznam o právním pořízení
provedený do knihy notářských register
imbrex, imbrix, -u m (I} antická střešní kry-
tina z pálené hlíny n. kamene
imbrikace, -e ž (I} geol. doškovité nakupení
plochých valounů vlivem vodního prou-
du
t
imbrix imbrex
imbroglio [-roljo] neskl. s (it} hud. současné
seskupení několika rytmů v téže sklad-
bě; postupný nástup několika melodií
různě akcentovaných
IMCO zkr. (a: Intergovemmental Maritime Consul-
tative Organization} Mezinárodní námořní
poradní organizace (při OSN)
imediátní [-dy-j příd. (I} kniŽ. bezprostřední,
přímý: med. i. protéza provizorní zubní
protéza zhotovovaná ještě před extrak-
cí
imenzita, -y ž (I} řidč. kniŽ. nekonečnost, ne-
změrnost, obrovitost
imenzní příd. (I} řidč. kniž. nekonečný, nezměr­
ný, obrovitý
imenzurabilní příd. (I} odb. nekonečný, ne-
změřitelný
imerinit [-ny-], -u m (VJ} miner. bezbarvý
i modrý jednoklonný nerost, křemičitan
sodíku, hořčíku a železa (nazv. podle
provincie Imeria na Madagaskaru)
imerze, -e ž (I} 1. odb. ponoření, vnoření:
geol. nejvyšší stav hladiny moře přestu­
pujícího na klesající pevninu; astro při za-
tmění vstup tělesa do stínu, při zákrytu
zmizení hvězdy, např. za Měsícem (op.
emerze) 2. fyz. nahrazení vzduchové
mezery mezi čelní čočkou objektivu mi-
kroskopu a pozorovaným předmětem
vrstvou kapaliny většího indexu lomu;
imerzní příd.: jad. fyz. i. objektiv upravený
pro použití imerze 2; i. metoda pozoro-
vání mikroskopem pomocí imerze 2
IMF zkr. (a: Intemational Monetary Fund} Mezi-
národní měnový fond
323
imid, -um (um} chem. i-y organické dusíkaté
sloučeniny ph1mzné amidům, užívané v
organické syntéze
imidazol, -u m (um + arab} chem. dusíkatá he-
terocyklická sloučenina, surovina chem.
a farmaceutického průmyslu; imidazo-
lový příd.: chem. i-é alkaloidy
imigrace, -e ž (I} 1. přistěhovalectví, přistě­
hování (op. emigrace I, 3): ekol. pohyb
rostlinných n. živočišných jedinců do
populace, jejíž hustota se tím zvyšuje 2.
ekon. dovoz kapitálu; imigrační příd.: i.
zákon, vízum
imigrant, -a m (imigrantka, -y ž) (I} přistě­
hovalec (op. emigrant)
imigrovat ned. i dok. (I} (kam) přistěhovat se
(op. emigrovat)
imin, -u m (um} chem. i-y organické sloučeni­
ny obsahující dvojnou vazbu mezi uhlí-
kem a dusíkem
iminentní příd. (I} řidč. kniŽ. hrozící, bezpro-
středně následující, ihned nastávající,
vzápětí očekávaný
imise [-se], -e ž (I} meteor. znečišťující přímě­
si ve vzduchu, (v ekol.) působící na zví-
řata a člověka jako důsledek emisí 3;
práv. pronikání kouře, hluku, zápachu ap.
ze sousedního pozemku na druhý, čímž
se ruší cizí právo; imisní příd.
imitace, -e ž (I} 1. napodobenina vzácnější­
ho materiálu n. výrobku: i. kůže; i. uher-
ského salámu 2. imitování, nápodoba: i.
cizích vzorů; hud. opakování urč. motivu
jiným hlasem ve vícehlasé (zejm. poly-
fonní) hudbě; imitačnípříd. napodobivý:
i. umění; hud. i. kontrapunkt; imitačně
přís!.
imitance, -e ž (a} eltech. společné pojmeno-
vání pro impendanci I a adrnitanci: ob-
razová, přenosová, vlnová i.; imitanční
příd.
imitatio Christi [-áci- -týl neskl. s (I} náb. ná-
sledování, napodobování Krista, křesť.
život podle evangelia
imitátor, -a m (imitátorka, -y ž) (I} estrád-
ní umělec napodobující hlasy známých
osob, zvířat, hud. nástrojů ap., napodo-
bovatel, napodobitel; imitátorský příd.:
i-é nadání
imitátor, -u m (I} 1. šach. kámen imitující tah
každého kamene, a tím omezující v po-
hybu oba soupeře 2. voj. i. záblesků vý-
střelů výcviková pomůcka určená ke
značkování střelby cíle
imitátorství, -í s umění napodobovat, na-
podobování, estrádní vystupování imi-
tátora
imitovat ned. i dok. (I} (koho, co; -) napodobo-
vat, napodobit, kopírovat
imitující příd. (I} hud. i. hlas (ve vícehlasé
skladbě) přesně n. přibližně opakující
téma, kt. předtím zaznělo v jiném hlase
Immaculata [-kulá-j, -y ž (I} círk. Nepo-
skvrněná, v katol. církvi přídomek Pan-
ny Marie
immunitas [-múnytás] neskl. ž (I} hisl. (ve st.
Římě) osvobození od občanskýchpovin-
imparita
ností, zvl. daňových, udělované vdovám
a sirotkům
imobilární, imobiliární příd. (I} práv. nemo-
vitý (op. mobilámí, mobiliárruj
imobilie [-bí-], -ií ž mno (I} práv. nemovité
věci, nemovitosti (op. mobilie)
imobilita, -y ž (I} med., odb. nepohyblivost,
nehybnost
imobilizace, -e ž (I} 1. med. znehybnění někt.
částí těla (např. obvazem, dlahami) 2.
ekon. i. kapitálu, peněz uložení (ve vkla-
dech, cenných papírech ap.), kt. nedo-
voluje jejich přeměnu v hotové peníze;
imobilizační příd.: med. i. obvaz
imobilizovat ned. i dok. (I} (co, koho) 1. odb.
(u)činit nehybným, znehybňovat, zne-
hybnit: med. i-aný kloub (obvazem, fi-
xací); i. pacienta; biochem. i-ané bioka-
talyzátory enzymy, buněčné složky n.
celé buňky vázané n. zachycené v ne-
rozpustném nosiči 2. peněž. i-ané peníze
kt. nelze použít k placení; i-ané vklady
z nichž nelze čerpat
imobilní příd. (I} odb. nehybný (op. mobilmj
1. neschopný pohybu n. akce: i. armá-
da; práv. i. věci nemovité, imobilie, ne-
movitost 2. těžko použitelný, vázaný:
peněž. i. vklad s kterým nelze volně na-
kládat; ekon. i. majetek těžko zpeněžitel­
ný; imobilnost, -i ž
imoralista, -y m řidč. kniŽ. stoupenec imora-
lizmu
imoralita, -y ž (I} řidč. kniŽ. a odb. mravní ne-
vázanost, nemravnost, imorálnost
imoralizmus, -mu m (I} řidč. kniŽ. neuznávání
morálních hodnot, zásad, norem; filoz.
víceznačný pojem všeobecně vyznaču­
jící negativní vymezení morální orien-
tace
imorální příd. (I} kniŽ. neuznávající mravní zá-
sady, mravně nevázaný, příčící se mrav-
ním zásadám, nemravný, nemorální (op.
morální); imorálně přísl.; imorálnost,
-i ž
imortalita, -y ž (I} kniŽ. nesmrtelnost
imortální příd. (I} kniŽ. nesmrtelný
imortela, časl. imortelka, -y ž (t) zahr. i-y sku-
pina květin růz. rodů se suchomázdři­
tými zákrovními listeny, slaměnky (bol.)
imp. polygr. zkr. pro 1. imprimatur 2. impres-
sit
impakce, -e ž (I} odb. 1. náraz, srážka, koli-
ze 2. nárazová síla
impakt, -u m (I} geo!. kráter vzniklý dopa-
dem meteoritů ap., doprovázený přemě­
nami v okolí; impaktní příd.: geo!. i. krá-
ter dopadový
impaktit [-ty-], -u m (I} odb. sklovitá látka
z roztaveného křemenného písku vzni-
kající při dopadu meteoritu
impaktní t impakt
impala, -y ž (afr} zoo!. štíhlý přežvýkavý su-
dokopytník rodu Aepyceros, žijící ve
vých. Africe, druh antilopy, pala: i. čer­
nočelá
imparita, -y ž (I} řidč. kniŽ. nerovnost, nerov-
noprávnost
impasibilita
impasibilita, -y ž (I) kniž. necitelnost, bez-
citnost, chladnost, nevášnivost, lhostej-
nost
impasibilní příd. (I) kniž. necitelný, bezcitný,
chladný, lhostejný
impasto, -a s (it) výtv. malba vzniklá nanáše-
ním silné barevné vrstvy plasticky zře­
telnými tahy při malbě olejovými bar-
vami, pastózní (ve význ. 2) malba
impeachment [impíč-], -u m (a) práv.
(v angloameL prostředO žádost jedno-
ho parlamentního sboru o sankce vůči
vysokému státnímu úředníkovi (poslan-
ci) pro zneužití pravomoci ap., o níž
rozhoduje druhý parlamentní sbor
impedance, -e ž (I) 1. fyz., eltech. elektr. od-
por kladený obvodem při průchodu stří­
davého proudu, závislý na jeho frekven-
ci, mající složku reálnou (rezistanci) a
imaginární (reaktanci), převrácená hod-
nota admitance 2. med. komplexní odpor
soustavy vůči uvedení do kmitavého
pohybu: středoušní i.; impedančnípříd.:
eltech. i. cívka, odpor; i. úbytek napětí
způsobený impedancí; sděl. tech. i. trans-
formátor translátor 1; - med. i. pletyzmo-
grafie vyšetření průtoku krve v cévách
měřením proudových odporů
imperativ [-ty- i -tý-], -u m (I) 1. lingv. slo-
vesný způsob, jehož hlavní funkcí je
apelovost, rozkazovací způsob; tvar to-
hoto způsobu 2. kniž. naléhavý požada-
vek, rozkaz, přikaz: filoz. kategorický i.
(v Kantově praktické filozofii) obecně
platný mravní pOKaz; log. věta, kt. něco
přikazuje n. zakazuje; imperativní příd.:
lingv. i. tvar rozkazovacího způsobu; -
i. tón rozkazovací, přikazovací; práv. i.
mandát vztah mezi voličem a poslan-
cem, ve kt. voliči mají právo ukládat po-
slanci pokyny a úkoly; imperativně
přísl.; imperativnost, -i ž
imperátor, -a m (I) 1. (ve st. Římě) titul vo-
jevůdce 2. (imperátorka, -y ž) (v někt.
monarchiích) nejvyšší vládce monarchie,
král, císař, car; imperátorský příd.: i. ti-
tul; přen. i. postoj vznešený, důstojný;
i-é gesto velitelské; imperátorsky přísl.
imperceptibilní [-ty-] příd. (I) kniŽ. nepozo-
rovatelný, nevnímatelný (op. perceptibil-
ní)
imperfektivizace [-ty-], -e ž (I) lingv. odvo-
zování nedokonavých sloves od sloves
dokonavých, zejm. předponových, po-
mocí přípon (např. nastoupit ~ nastu-
povat) (op. peďektivizace)
imperfektivizovat [-ty-] dok i ned.(I} lingv. (co)
(u)činit (sloveso) impeďektivním, nedo-
konavým (op. peďektivizovat)
imperfektivní [-ty- i -tý-] příd. (I) lingv. vyja-
dřující děj jako prostě probíhající, nedo-
konavý (op. peďektivnO: i. sloveso; im-
perfektivnost, -i ž: lingv. nedokonavost
(děje) (op. peďektivnost)
imperfektivum [-ty- i -tý-], -va s (I) lingv.
sloveso nedokonavé, impeďektivní (op.
peďektivum): i. tantum nedokonavé vi-
324
dově nepárové sloveso, tj. bez dokona-
vého protějšku (např. být, mít)
imperfektní příd. (I) 1. bot. i. stadium nepo-
hlavní část individuálního vývoje někt.
vřeckovýtrusých, řidč. stopkovýtrusých
hub 2. též imperfektový lingv. i. tvar im-
peďektum
imperfektum, -ta s (I) lingv. (v někt. jazycích)
slovesný čas minulý s význ. neukonče­
ného děje; slovesný tvar pro vyjádření
tohoto času, impeďektní tvar
imperforace, -e ž (I + ř) med. nevyvinutí při­
rozených tělních otvorů
imperiál, -u m(l} 1. nurniz. (v carském Rus-
ku) zlatá mince v hodnotě 10 rublů, ra-
žená od r. 17552. označení někt. druhu
zboží (k vyjádření výborné jakosti ap.)
imperialista, -y m kdo provádí politiku im-
perializmu
imperialistický [-ty-] příd. k imperializmus,
k imperialista: i-á politika; imperialis-
ticky přísl.
imperializmus, -mu m (I) 1. úsilí o ovlád-
nutí cizích území n. národů politicky,
hospodářsky, kulturně 2. marx. ekon. (v
Leninově pojetí) tzv. poslední, monopo-
listické stadium kapitalizmu
impérium, -ia s (I) 1. velký stát, velká říše,
velmoc: římské i. (též Sacrum Romanum
lmperium [sak- -má- -pé-] Svatá říše řím­
ská) 2. hist. práv. (ve st. Rímě) nejvyšší voj.
a civilní moc magistrátů 1; imperiální
příd. řidč. kl: i. plány imperialistické, vel-
mocenské
impermeabilita, -y ž (I) odb. nepropustnost
látek (op. permeabilita)
impersonale [-ná-] neskl. s (7.j. též -m, 1. mno
-ia) (I) lingv. neosobní sloveso (jen ve tva-
ru 3. os. sg., např. prš{)
impersonální příd. (I) řidč. kniž. neosobní
impertinence [-ty-], -e ž (f < I) kniŽ. nestoud-
nost, drzost, vyzývavost; impertinent-
ní příd.; impertinentně přísl.; imperti-
nentnost, -i ž
impetiginizace [-ty-ny-], -e ž med. nabývá-
ní vzhledu a charakteru impetiga
impetiginózní [-ty-] příd. podobající se im-
petigu, vztahující se k němu
impetigo [-tý-], -a s (I) med. infekční kožní
onemocnění v podobě zánětlivých pu-
chýřků vyvolané stafylokokem n. strep-
tokokem
impetrace, -e ž (I) práv. získání něj. věci,
majetku, práva
impetuoso [-ózo] přísl. (it) hud. útočně, prud-
ce, dravě
impetuózní příd. (I) řidč. kniž. bouřlivý, dra-
vý, divoký, prudký, útočný, nespouta-
ný, vášnivý; impetuózně přísl.; impetu-
óznost, -i ž
impieta, -y ž (I) řidč. kniž. nedostatek úcty,
neúcta
impietní příd. (I) řidč. kniŽ. nepietní, neuctivý
(op. pietnO
implantabilní příd. (I) biol., med. schopný im-
plantace 1: i. kardiostimulátor
implantace, -e ž (I) 1. biol., med. zavádění tká-
imponovat
ně, orgánu n. jeho části do organizmu
(např. srdeční chlopně, kloubu ap.) 2. biol.
usazení oplozeného vajíčka v mateřské
sliznici savců 3. med. zachycení nádoro-
vých buněk ve tkáni; implantační příd.:
i. schopnost
implantát, -u m (I) biol. část tkáně zavedená
do jiné tkáně n. organizmu
implantovat ned. i dok. biol., med. (co; -) prová-
dět, provést implantaci 1: i-aná tkáň •
implement, -u m (I) kniž. doplnění, doplněk,
naplnění, dokončení
implementace, -e ž (I) kniŽ. doplnění, napl-
nění, uskutečnění; implementační příd.:
i. analýza
implicite přísl. (I) kniŽ. nepřímo, samo sebou
(op. explicite)
implicitní příd. (I) kniŽ. a odb. zahrnutý, obsa-
žený (v něčem), ale přímo nevyjádřený,
rozumějící se samo sebou (op. explicit-
nO: i. funkce v implicitním tvaru; impli-
citně přísl.: lingv. i. obsažené vztahy mezi
větnými členy n. větami nevyjádřené
spojkou, vztažným zájmenem ap., a
přesto srozumitelné; implicitnost, -i ž
implikace, -e ž (I) 1. log. vztah mezi výroky,
z nichž jedenje důsledkemdruhého (tvr-
zení tvaru "jestliže A, pak B"): i. for-
mální, materiální, striktní 2. mat. slože-
ný výrok
implikační příd. 1. kniž. a odb. vyplývající
z implikace: i. vztah 2. geol. i. struktura
hornin navzájem se prostupujících
implikativní [-ty- i -tý-] příd. (I) log. iinpli-
kační: i. premisa
implikátor, -u m (I) odb. počítací jednotka
s několika vstupními obvody a s operač­
ním zesilovačem bez přímé zpětné vaz-
by k řešení implikačních vztahů
implikovat ned. (I) kniŽ. a odb. (co) obsahovat,
zahrnovat v sobě, nést s sebou
implorace, -e ž (I) kniŽ. úpěnlivá prosba, vzý-
vání
imploze, -e ž (I) 1. chem., fyz. destrukce n.
zhroucení způsobené podtlakem, prud-
ké vyrovnání tlaků směrem dovnitř (op.
exploze): i. v aparaturách; sděl. tech. roz-
tříštění vyčerpané televizní obrazovky
tlakem vnějšího vzduchu 2. lingv., fon.
počáteční artikulační fáze při artikula-
ci závěrových souhlásek
impluvium, -ia s (I) archit. pravoúhlá mělká
nádrž na dešťovou vodu v atriu střím.
domu
imponderabilie [-rá-], -ií ž, impondera-
bilia, -ií s mno (I) hypotetické nezvažitel-
né látky, dř. sloužící k vysvětlení někt.
fyzikálních úkazů (např. světla, tepla
ap.); přen. kniž. věci nevažitelné, nepo-
stižitelné
imponderabilita, -y ž (I) řidč. kniž. nevaži-
telnost, nepostižitelnost
imponderabilní příd. (I) řidč. kniŽ. nezvážitel-
ný, nepostižitelný rozumem
imponovat ned. (I) (komu; čím; -) vzbuzovat
úctu, obdiv u někoho, působit silným,
dobrým dojmem na někoho, líbit se
import
import, -u m (a < I) dovoz (zboží z ciziny)
(op. export); archeol. předměty cizího pů­
vodu, kt. se na místo archeol. nálezu
dostaly z jiné oblasti; importní příd. do-
vozní (op. exportnO: i. povolení, společ­
nost; i. zboží dovážené
importace, -e ž (I) řidč. importování, import,
dovoz
importance, -e ž (I) geol. rozloha a intenzita
erupcí, mohutnost
importantní příd. (f < I) kniŽ. důležitý, vý-
znamný; cenný, vzácný
importér, -a m ( a n. f < I) dovozce (zboží
z ciziny) (op. exportér)
importní í import
importovat ned. i dok. (I) (co; -) dovážet, do-
vézt (zboží) z ciziny (op. exportovat);
přen. kniž. přebírat, přebrat, přenášet, pře­
nést něco cizího do domácího prostředí
importunní příd. (I) řidč. kniŽ. nevhodný, ob-
těžující (op. oportunní 2)
imposibilita, -y ž (I) kniŽ. nemožnost
imposibilní příd. (I) kniŽ. nemožný
impost, -u m (I) 1. archit. část pilíře v arkádě,
na niž dosedá archivolta 2. zast. daň, dáv-
ka, poplatek
impotence, -e ž (I) med. neschopnost muže
k pohlavnímu styku a oplodnění (op. po-
tence 1); přen. kniž. i expr. neschopnost, ne-
mohoucnost (např. umělecká)
impotent, -a m kdo trpí impotencí; přen. kniž.
i expr. neschopný, neplodný umělec, au-
tor
impotentní příd. trpící impotencí: i. muž;
impotentnost, -i ž impotence
impozantní příd. (f) působící mohutným,
vznešeným dojmem, imponující, velko-
lepý: i. stavba; impozantně přísl.; impo-
zantnost, -i ž
impregnace, -e ž (f < I) 1. odb. napouštění,
napuštění tuhých látek chem. látkami
k zvýšení trvanlivosti, dosažení nepro-
pustnosti, odolnosti proti vlhkosti ap.,
impregnování I; jeho výsledek 2. potr.
(v konzervárenství) prosycení potravin
látkou (mastnotou ap.) k vytěsnění
vzdušného kyslíku: i. ovocných šťáv 3.
biol. prostoupení buněčných stěn orga-
nickými látkami, proniknutí, prosycení
biologického materiálu vhodným čini­
dlem pro studijní účely; med. histologic-
ké způsoby zvýraznění vzhledu tkání
redukcí částic někt. kovů 4. miner. jem-
né rozptýlení rud v hornině zaplňující
její póry a trhliny, impregnování 2; im-
pregnačnípříd.: i. olej, roztok uŽív. k im-
pregnování 1; i. kotel
impregnovaný příd. podrobený impregnaci
1: i. papír
impregnovat ned. i dok. odb. (co; -) 1. prová-
dět, provést impregnaci 1 2. odb. (o rudě,
naftě) v drobných zrnkách vyplňovat,
vyplnit póry a trhliny v hornině
impresário, -ia m (it) 1. divadelní, koncert-
ní n. varietní podnikatel 2. průvodce
umělců a pořadatel jejich veřejných vy-
stoupení
325
imprese, -e ž (I) 1. kniŽ. silný dojem, vjem:
filoz. (v Humově pojetí) pramen všeho
poznání 2. výtv., liter. nálada, náladový
obrázek 3. med. otisk, vmáčknutí, vpá-
čení kosti
impresionista [-ny-], -y m umělec tvořící
v duchu impresionizmu
impresionistický [-nysty-] příd. k impresi-
onizmus, k impresionista; impresionis-
ticky přísl.
impresionizmus [-ny-], -mu m(f<l} (v dru-
hé pol. 19. stol. a na začátku 20. stol.)
umělecký směr usilující o zachycení
okamžitého smyslového dojmu (impre-
se 2)
impresivní příd. kniž. vzbuzující, vyvoláva-
jící dojem; mající znaky imprese, dojmo-
vý; impresivně přísl.; impresivnost, -i ž
impresor, -a m (I) zast. tiskař; impresorský
příd.
impressit (I: ,vytiskl') odb. (na grafických lis-
teéh) označení signatury tiskaře, event.
adresa, zkr. imp. (ve význ. 2)
impresum, -sa, impressum, -ssa s (I) polygr.
zast. tiráž
imprimatur [-má-] neskl. s (I: ,ať je vytištěno')
polygr. písemný souhlas k tisku daný au-
torem n. redakcí na poslední korekturu
n. náhled, zkr. imp. (ve význ. 1)
imprimé [im- i em-] neskl. s (f) 1. text. tkani-
ny vzorované potištěním 2. text. hedváb-
ná potištěná tkanina malé hmotnosti 3.
pošt. tiskopis, tiskovina
imprimitura, -y ž (I) výtv. tenký barevný
nátěr (hnědý n. okrový) nanášený na
suchý bílý podklad jako příprava barev-
né výstavby obrazu
imprimovat ned. i dok. polygr. (co) dávat, dát
imprimatur
impringer, -u m (I) tech. skleněná nádobka
s tryskou na stanovení obsahu prachu,
prachovnice
imprinting [-ty-], -u m (a) odb. vtiskování I.
psych., med. rychlá fixace odpovědi na
podnět, s nímž se jedinec setkal v jed-
nom n. několika případech 2. zoo!. způ­
sob učení mláďat živočichů, jímž si v
urč. senzitivním období vytvářejí před­
stavu matky pro celý život
improduktivní [-ty- i -tý-] příd. (I) řidč. kniž.
nevýnosný, neplodný, neproduktivní (op.
produktivní)
impromptu [emprompty] neskl. s (f) impro-
vizace 1. kniž. (umělecká) tvorba, výrok
bez přípravy, pohotově, spatra 2. hud.
menší, zprav. klavírní skladba volné tří­
dílné formy
improperie, -ií ž pomn. (I) círk. (v katol. círk-
vi) dialogický liturgický velkopáteční
zpěv u Božího hrobu
improvizace, -e ž (f < it) projev, výkon, zvl.
umělecký, (u)tvořený bez přípravy, spa-
tra; výtvor připravovaný, připravený na-
rychlo bez náležitých prostředků: hu-
dební i.; hercova i.; improvizační příd.:
i. talent; improvizačně přísl.
improvizátor, -a m (improvizátorka, -y ž)
imunita
(o básníkovi, řečníkovi, hudebníkovi ap.)
kdo improvizuje; improvizátorský příd.:
i-é umění
improvizovaný příd. (I) (vy)tvořený bez pří­
pravy, spatra; narychlo připravovaný, při­
pravený: i. proslov; div. i-é drama bez
pevného dramatického textu; - i-á lUž-
ka; improvizovaně přísl.; improvizova-
nost, -i ž
improvizovat ned. i dok. (f < it) (co; -) (vy)tvo-
řit bez přípravy, spatra, narychlo připra­
vovat, připravit
impsonit [-ny-], -u m (Vl) geol. matně černý,
téměř netavitelný asfaltický pyrobitu-
men s vysokým obsahem uhlíku, neroz-
pustný v organických rozpustidlech
(nazv. podle údolí Impson v Oklahomě
v USA)
impuberta, -y ž (I) 1. med. pohlavní nedo-
spělost 2. práv. věk nedospělosti; impu-
bertální příd.
impudence, -e ž (I) řidč. kniž. nestoudnost;
impudentní příd.
impulz, -u m (I) 1. kniž. a odb. podnět, popud,
pobídka: fyzio!. nervový i. vzruch; liter. ryt-
mický i. setrvačné působení každé ryt-
mické řady vyvolávající očekávání, že
rytmická organizace textu nebude po-
změněna a bude se opakovat i v příš­
tích částech 2. fyz. časový integrál síly;
eltech. náhlá krátkodobá změna napětí,
proudu n. výkonu: silový, proudový, na-
pěťový, rotační i.; impulzní příd.: jad. fyz.
i. reaktor pulzní; eltech. i. relé pro perio-
dické přerušování proudu; tech. i. hořák;
impulzový příd.: eltech. i. moment; i-á
technika zabývající se vytvářením, zpra-
cováním, přenosem a využitím elektr. imc
pulzů; i-é elektrické hodiny řízené prou-
dovými impulzy; i-é záření
impulzace, -e ž (I) med. symetrická i. nervo-
vé impulzy do zdravé i postižené kon-
četiny
impulzivita, -y ž (I) kniŽ. 1. impulzivnost 2.
řidč. podnětnost
impulzivní příd. (I) kniž. 1. vznětlivý, prudký,
neuvážený: med. i. čin náhlý a nepředví­
daný čin nesledující vědomý motiv ani
účel 2. řidč. podnětný; impulzivně přís!.;
impulzivnost, -i ž impulzivita
t
impulzní impulz
impulzograf, -u m (I + ř) eltech. přístroj regis-
trující časový průběh impulzů
impulzogram, -u m (I + ř) eltech. graf elektr.
impulzů zaznamenaných pomocí osci-
lografu n. impulzografu
impulzový t impulz
impunitivita [-nyty-], -y ž (I) odb. nepřítom­
nost tendence k trestání v lidském cho-
vání n. jednání
imputace, -e ž (I) kniž. nespravedlivé kři­
vé obvinění, podezřívání z nedobrého
úmyslu, ze zlého činu
imputovat ned. i dok. (I) kniž. (komu, co) neprá-
vem, nespravedlivě přičítat, přičíst, pod-
kládat, podložit
imunita [-ny-], -y ž(l} 1. práv. vynětí osob n.
imunizace
majetku z moci obecně platných trest-
ních a jiných předpisů, z moci zákona;
zvláštní právní ochrana členů zákonodár-
ných sborů, trestní nedotknutelnost: po-
slanecká, diplomatická i. 2. odb. odol-
nost: biol., med. odolnost organizmu proti
choroboplodným mikroorganizmům n.
jejich jedům: přirozená, získaná i.; i.
zvířat; kyb. šumová i. odolnost proti ru-
šení u logického n. paměťového členu
vyjádřená velikostí vstupního napětí, kt.
nevyvolá změnu na výstupu obvodu; tech.
i. kovu (proti korozi); imunitní příd.: i.
výbor parlamentu rozhodující o imuni-
tě poslanců; - biol., med. i. systém buněč­
ná soustava a její produkty zajišťující
rozpoznávání vlastních struktur od struk-
tur cizích a odstraňování cizích látek; i.
reakce imunitního systému; biol. i. kom-
plexy imunokomplexy
imunizace [-ny-], -e ž (I) imunizování: biol.,
med. navození imunity proti infekční cho-
robě po překonání choroby n. uměle oč­
kováním ap.: aktivní, pasivní i.; odb. i.
teorie zajištění teorie proti kritice; imu-
nizační příd.: med. i. schopnost organiz-
mu
imunizovat [-ny-] dok. i ned. 1. biol.. med. (koho,
co) navodit, navozovat imunitu 2 2. polit.
i. zprávu přednesením v parlamentě
chránit před cenzurou
imunní příd. (I) (proti, řidč. vůči čemu) 1. odolný
proti nákaze, odolný vůbec: i. proti spá-
le; i. proti výtkám netečný 2. vyňatý
z trestné pravomoci státu, z moci záko-
na, požívající zvláštní právní ochrany,
imunity 1, chráněný, nedotknutelný;
imunně přís!.; imunnost, -i ž imunita
imuno- (I) v slož. první část s význ. obrana, odol-
nost, imunita 2, obranný, odolný, imun-
ní I
imunobiologie, -e ž (I + ř) odvětví biologie
zabývající se imunitními reakcemi pro-
bíhajícími v lidském i živočišném těle,
jejich příčinami a důsledky; imunobio-
logický příd.: biol., med. i-á reakce obran-
ná reakce organizmu proti cizorodému
materiálu antigenní povahy (mikroorga-
nizmy, transplantované tkáně); i-é pří­
pravky látky zesilující obranné síly or-
ganizmu proti infekci
imunoblast, -u m (I + ř) biol. nediferencovaná
blastická buňka, předchůdce imunocytu
imunocyt, -u m (I + ř) biol. buňka imunitního
systému organizmu reagující na přítom­
nost antigenu vytvářením protilátek
imunodeficience, -e ž (I) biol., med. imunolo-
gická nedostatečnost, porucha imunit-
ních mechanizmů, imunodeficit; imu-
nodeficientní příd.
imunodeficit, -u m (I) biol., med. imunologic-
ká nedostatečnost, imunodeficience
imunoelektroforéza, -y ž (I + ř) med. labora-
torní technika uŽív. při diagnóze někt.
chorob krvetvorby, imunopatologických
stavů ap.
imunofarmakologie, -e ž (I + ř) obor farma-
326
kologie sledující imunologické účinky
léků (farmak)
imunofluorescence, -e ž (I) med. mikrosko-
pické vyšetřování buněčných a tkáňo­
vých struktur pomocí protilátek znače­
ných zprav. fluoresceinem
imunogen, -u m (I + ř) bio!. látka, kt. v orga-
nizmu vyvolá imunitní odpověď; imu-
nogenní příd.
imunogenetika [-ty-], -y ž (I + ř) obor gene-
tiky zabývající se genovými systémy
ovlivňujícímitkáňovouneslučivosta je-
jich významem pro imunologickou re-
aktivitu
imunogeneze, -e ž (I + ř) med. fyziologická
přestavba vnitřního prostředí vyvolaná
specifickým antigenem
imunogenetický [-ty-] příd. k imunogene-
ze, k imunogenetika
imunogenita [-ny-], -y ž (I + ř) biol. schop-
nost antigenu vyvolat v organizmu imu-
nologickou reakci danou buněčnými
změnami a tvorbou protilátek
imunogenní t imunogen
imunoglobulin, -u m (I) biol. bílkovina
s protilátkovými vlastnostmi obsažená
v krevním séru a jiných tělních tekuti-
nách obratlovců
imunohematologie, -e ž (I + ř) odvětví he-
matologie zabývající se studiem krev-
ních skupin, problémy krevních trans-
fuzí, imunitními reakcemi u krevních
chorob aj.
imunochemie, -e ž (I + ř) obor imunologie
zabývající se chemickou podstatou imu-
nologických reakcí
imunokompatibilita [-ty-], -y ž (I + f < I) 1.
med. stav při krevní transfuzi n. transplan-
taci tkání a orgánů, jestliže antigeny pří­
jemce a dárce jsou různé 2. farm. nevhod-
ná reakce dvou n. více složek v připra­
vovaném léku, nesnášenlivost
imunokompetence, -e ž (I) biol. schopnost
buňky odpovědět na antigenní podnět;
imunokompetentní příd.: biol. i. buňka;
i. systém ochranný protilátkový systém
imunokomplex, -u m (I) biol. i-y protilátky
vázané se specifickými antigeny n. je-
jich částmi; imunitní komplexy; imu-
nokomplexový příd.: med. i-é onemocně­
ní při němž dochází k poškození tkání
organizITm ukládáním imunitních kom-
plexů
imunolog, -a m (imunoložka, -y ž) odbor-
ník v imunologii
imunologický příd. k imunologie, k imuno-
log: i-á metoda; i. účinek; i-á reakce;
med. i-á nedostatečnost imunodefici-
ence, imunodeficit; i-á tolerance, reak-
tivita; i-é monitorování získávání infor-
mací imunologickými metodami; i. do-
zor schopnost organizmu rozpoznávat
a odstraňovat poškozené a nádorové
buňky
imunologie, -e ž (I + ř) vědní obor studující
zákonitosti obranných reakcí organizmů
imunopatologie, -e ž (I + ř) obor lékařství
in antis
zabývající se abnormálními imunitními
pochody v organizmu; imunopatologic-
ký příd.: i. stav; med. i-é choroby
imunoprofylaxe, -e ž (I + ř) med. zvyšování
rezistence proti infekcím podáváním
vakcín n. hotových protilátek
imunostimulace [-ty-], -e ž (I) biol. nespeci-
fické zvyšování obranných schopností
organizmu postupy, které aktivují buň­
ky imunitního systému
imunosuprese, -e ž (I) med. mno postupy, při
nichž lze zevními zásahy utlumit imu-
nitní reakci organizmu; imunosupresiv-
ní příd.: i. látky vyvolávající imunosupresi
imunotaxonomie, -e ž (I + ř) odvětví taxo-
nomie využívající imunologické odliš-
nosti a shody ke stanovení přtbuzen­
ských vztahů organizmů
imunoterapie, -e ž (I + ř) med. léčebný po-
stup založený na ovlivnění imunitních
reakcí
imunotransfuze, -e ž (I) med. převod krve
obsahující protilátky proti původci in-
fekční choroby
imutabilita, -y ž (I) řidč. kniŽ. neproměnlivost
in. fyz. zkr. pro inch
ln chem. zn. pro indium
in- (I) předp. (ve spoj. se slovy začínajícími na 1- v
podobě iI-, na m-, 1-, p- v podobě im-,
im(l)-, im(p)-, na r- v podobě ir-) obměňuje
význ. základu význ. 1. lat. předp. in- ,v, do'
2. lat. částice in- ,ne'; T též i-
in absentia [-ciá] (I) kniŽ. V nepřítomnosti
in abstracto [-któ] (I) kniž. v abstraktním
smyslu, abstraktně (op. in concreto)
inadaptabilita, -y ž (I) odb. nedostatečná
schopnost, neschopnost přizpůsobit se
prostředí, adaptovat se (op. adaptabili-
ta)
inadekvátní příd. (I) kniž. nepřiměřený, nevy-
hovující, nevhodný (op. adekvátní): i.
podnět, vjem
in aeternum [é-] (I) kniŽ. na věky, navěky
inakceptabilní příd. (I) kniž. takový, kt. ne-
může být (jako vyhovující, možný ap.)
přijat, nepřijatelný (op. akceptabilml
inaktivace [-ty-], -e ž (I) odb. uvedení do sta-
vu nečinnosti (op. aktivace 1): bio!. i. mi-
kroorganizmu částečné snížení n. potla-
čení jejich účinnosti růz. zásahy; i. en-
zymu teplem
inaktivita [-ty-], -y ž (I) odb. nečinnost, ne-
účinnost (op. aktivita I)
inaktivní [-ty- i -tý-] příd. (I) odb. nepůsobí­
cí, neúčinný (op. aktivní 1): med. i. tu-
berkulóza neprojevená
inaktivovat [-ty-], inaktivizovat ned. i dok.
(I) odb. (co) (u)činit nečinným, neúčinným,
zbavovat, zbavit účinnosti (op. akt~izo­
vat): i. virus
inaktualita, -y ž (I) řidč. kniŽ. časová nevhod-
nost, nenáležitost, neaktuálnost
inanice [-ny-], -e ž (I) med. vysílení, zhubnu-
tí z nedostatku výživy • zu výskyt dvou současných, na sobě ne-
inanita [-ny-], -y ž (I) řidč. ·kniŽ. neúčinnost,
neplatnost
in antis [-tý-] (I) archit. nejjednodušší typ sta-
inaparentní
rořeckého chrámu, kdy'prodloužené boč­
ní stěny zakončenézesíleným čelem (an-
tea) vytvářejí předsíň otevřenou (zprav.
dvěma) sloupy
inaparentní příd. (I) med. skrytý: i. nákaza
latentní infekce probíhající bez klinic-
kých příznaků, ale prokazatelná séro-
• logicky ap.
in articulo mortis [-tykuló -ty-] (I) kniž.
V očekávání smrti, v okamžiku smrti
in articulo necessitatis [-tykuló -táty-] (I)
kniŽ. V nutnosti, nezbytnosti
inartikulace [-ty-], -e ž (I) 1. řidč. kniž. a odb.
nezřetelná výslovnost; nerozčleněnost
2. hist. práv. včlenění do zákona, uzáko-
nění
inartikulovat [-ty-] ned. i dok. (I) (co) 1. kniž. a
odb. nezřetelně vyslovovat, vyslovit; ne-
rozčleňovat, nerozčlenit 2. hist. práv. včle­
ňovat, včlenit do zákona, uzákoňovat,
uzákonit
inaugurace, -e ž (I) kniŽ. 1. slavnostní uvá-
dění, uvedení v úřad, v hodnost 2. řidč.
zahájení, otevření (budovy);inaugurač­
ní příd.: i. projev, akt zahajovací
inaugurální příd. (I) řidč. kniž. inaugurační
inaugurátor, -a m (I) řidč. kniž. kdo slav-
nostně uvádí v úřad, v hodnost; zahajo-
vatel
, .
inaugurovat ned. i dok. (I) kniž. I. (koho, 4. p.)
slavnostně uvádět, uvést v úřad, instalo-
vat 3 2. (co) zahajovat, zahájit, začínat,
začít
in augustiis [-tyjís] (I) kniž. V nesnázích,
v tísni
in bianco [bjanko] (it) práv., adm. ve spoj. pod-
'" pisovat (listinu ap.) in b. nevyplněnou
. n. neúplně vyplněnou
inbredni příd. (a) gen. i. zvíře vzniklé páře­
ním navzájem příbuzných rodičů; i.
kmen skupina genotypově stejných zví-
řat vzniklá přtbuzenskou plemenitbou;
.,
i. linie skupina jedinců záměrně vyšlech-
těných příbuzenskou plemenitbou
inbridink [-rídy-], inbriding, -u m (a) gen.
přtbuzenské křížení (např. u zvířat)
inc. odb. zkr. pro incisit
in camera caritatis [ka-rá káritáty-] (I) kniž.
důvěrně, mezi čtyřma očima
incentiva [-ty- i -tý-], -tiv smn.(I)psych. ob-
jekt n. soubor podmínek jako motivač­
ní faktor navozující vůli k činnosti, a
tím uspokojení potřeby
incest, -u m (I) odb. pohlavní styk n. manžel-
ství mezi blízce přtbuznými osobami,
krvesmilství; incestní příd.: odb. i. styk; i.
vztah
incidence, -e ž (I) 1. mat. vztah mezi dvěma
útvary (např. bodu a přímky), z nichž
jeden obsahuje druhý n. má s druhým
společnou něj. část n. prvek 2. práv. ná-
"
hodná věc vyskytující se při projedná-
vání jiné věci 3. med. i. onemocnění, úra-
závislých nových případů onemocnění,
úrazů za urč. dobu; incidenční, incident-
ní příd. kl, 2: mat. bod a přímka jsou i-tní
327
bod leží na přímce, přímka obsahuje
daný bod; - práv. i-tní věc náhodná
incident, -u m (f < I) menší, nemilá, nepří­
jemná, rušivá příhoda:pohraničníi.; voj.
práv. událost, při kt. dojde k střetnutí
ozbrojených sil dv6u n. více států, aniž
však přitom existuje n. vznikne mezi
nimi válečný stav
incidentní i incidence
incidovat ned. i dok. (I) med. (co; -) řezat, pře­
řezat, naříznout, rozříznout
incinerace, -e ž (I) kniž. zpopelnění, pohřeb
žehem
incipientní příd. (I) med. začáteční, začínají­
cí: i. zánět
incipit, -u m (I: ,začíná se') liter. 1. (ve středo­
věkých rukopisných textech) počáteční
slova textu s následujícím údajem o au-
torovi a názvem díla 2. vstupní fáze kom-
pozice liter. díla
incisit, -u m (I) odb. (na grafických listech,
zvl. mědirytech) označení signatury ryt-
ce, zkr. inc.
incize, -e ž (I) med. řez kůží n. jinými tkáně­
mi, naříznutí, rozříznutí
incizura, -y ž (I) med. mezera
incký příd. k inka: i-á říše (v 15.-16. stol.) v
Již. Americe s centrem v Peru, v čele s
inkou; i-á kultura
incl. zkr. pro inkluzive (inc1usive)
in concreto [konkrétó] (I) kniŽ. v urč. da-
ném případě (op. in abstracto)
inconel [-ko-], -u m (um) hut. stálá vysoce
žáruvzdorná slitina niklu, chromu, žele-
za aj.
in conspectu omnium [ko-ktú -ny-] (I) kniŽ.
přede všemi
in continuo [kontynuó] (I) kniŽ. v souvislos-
ti, souvisle, nepřetržitě, kontinuálně
in contrario [kontrárió] (I) kniž. V opačném
případě, naopak
incontro [-kon-], -a s (I) sport. (v šermu) za-
chování chodu zbraní
in contumaciam [ko-má-] (I) v práv. spoj. od-
soudit (někoho) in c. za (jeho) nepřítom­
nosti, kontumačně
in corpore [ko-] (I) kniŽ. v plném počtu, hro-
madně
indamin, -u m (um) chem. i-y organická bar-
viva modrého až zeleného odstínu
indantron, indantren, -u m (um) chem. vy-
soce stálá syntetická organická barvi-
va, užívaná k barvení bavlny, popř. jako
pigment pro plasty a laky; indantrono-
vý, indantrenový příd.
indebite (I) kniŽ. a odb. bez závazků
indeciso [-čízo] přís!. (it) hud. nerozhodně,
váhavě, neurčitě
indefinitní [-ny-] příd. (I) odb. neurčitý: mat. i.
kvadratická forma nabývající jak klad-
. ných, tak i záporných hodnot
indermitum [-ný-], -ta s (I) lingv. deiktický
výraz neurčitý
indehiscence, -e ž (I) bot. neotvírání, nepu-
kání plodů v době zralosti semen
indeklinabile [-ná-] neskl. s (7.j. též -m, I. mno
-ia) (I) lingv. řidč. nesklonné jméno
index
indelikátní příd. (I) kniž. (v řeči, jednání) ne-
obratný, nešetrný, hrubý
indemnita [-ny-], -y ž (I) práv. 1. odškodnění
2. beztrestnost poslance za způsob jeho
hlasování, za jeho výroky v parlamentě
ap. 3. dodatečné parlamentní schválení
urč. vládních úkonů n. takového jedná-
ní vlády, kt. parlament předtím odmítl
inden, -u m (um)chem. bicyklický cykloalken,
bezbarvý kapalný uhlovodík obsažený v
černouhelném dehtu, snadno polymeru-
, jící, uŽív. k výrobě pryskyřic
inderborit, -u m (Vl + arab) miner. průhledný,
bezbarvý n. šedobílý jednoklonný nerost
(nazv. podle naleziště u jezera lnder
v Kazachstánu)
indent, -u m (a < I) obch. (dř. na Dálném vý-
chodě) závazná objednávka na nákup
zboží, kterou předává kupující místní-
mu dovozci
indentor, -a m (a < I) ekon. (dř. na Dálném
východě) kupující, kt. předává indent
indentor, -u m (a < I) odb. těleso (kulička, ku-
žel, jehlan) z tvrdého materiálu zatlačo­
vané do zkoušeného materiálu při mě­
ření tvrdosti
independent, -a m 1. hist. stoupenec inde-
pendentizmu 2. (v USA) příslušníkcírk-
ve nonkonformistů 2; independentský
příd.
independentizmus [-ty-], -mu m (a < I) círk.
(v anglikánské protestantské církvi) směr
usilující o nezávislost náb. obce na círk.
úřadech, independentství, kongregacio-
nalizmus 1
independentní příd. (a < I) řidč. nezávislý
independentství, -í s (a < I) independen-
tizmus, kongregacionalizmus
inderit, -u m (Vl) miner. jednoklonný pseu-
dorombický nerost, vodnatý a zásaditý
boritan hořečnatý (nazv. podle naleziště
u jezera lnder v Kazachstánu)
indeterminace, -e ž(l) 1. nejasnost, neurči­
tost, nejistota 2. nepodmíněnost; inde-
terminační příd.
indeterminista [-ny-], -y m stoupenec in-
determinizmu
indeterministický [-nysty-] příd. k indeter-
minizmus, k indeterminista: i-á nauka
indeterminizmus [-ny-], -mu m (I) filoz. ná-
zor, že ve světě existují jevy, kt. nejsou
příčinně determinovány (op. determiniz-
mus); fyz. označení fyz. jevů, kt. nemo-
hou být pochopeny dynamickými záko-
ny
indeterminovaný příd. (I) kniŽ. nepodmíně­
ný, neohraničený, neurčitý, volný, svo-
bodný (op. determinovaný)
index, -u m (I) 1. seznam, rejstřľk 1: jmen-
ný, věcný i. Obýt na i-u podezřelý, zaká-
zaný; círk. dř. i. librorum prohibitorum se-
znam knih pro katolíky zakázaných; adm.
abecední seznam osobních, místních n.
věcných hesel k obsahu registratury 2 ap.
2. škol. výkaz vysokoškolského studenta
zahrnující zapsané přednášky, semináře,
cvičení a záznamy o výsledku zkoušek a
 indexace
zápočtů 3. odb. jeden z druhů znaků, pří­
znak (na rozdíl od ikonu a symbolu); lech.
(v přesné mechanice) značka (ryska), po-
dle níž se čte naměřená n. vypočítaná hod-
nota; mat. rozlišující znak (např. číslo, pís-
meno) mat. objektů (členů posloupností,
řad) připojovaný k mat. symbolům (n" ~
ap.); polygr. soustava označených okrajo-
vých výřezů na publikaci, usnadňující
rychlou orientaci 4. odb. ukazatel poměru
dvou číselných hodnot: fyz. i. lomu; anat.
lebeční i.; meteor. i. cirkulace veličina udá-
vající intenzitu cirkulace 1 v dané oblasti
n. nad celou polokoulí; stat., ekon. cenový
i. vyjadřující vývoj cen mezi dvěma ča­
sovými obdobími; i. životních nákladů;
lingv. i. opakování číselných údajů vyja-
dřující míru opakování slov v textu; in-
dexový, řidč. indexní příd.: výp. lech. i-é
uspořádánípodleklíčů (záznamů v tabul-
ce); i-ý registr v počítači s automatickou
modiftkací) registr 2 n. paměťové místo
obsahující modifikační údaje; peněž. i-á
měna u níž kupní síla peněz zůstává na
stejné úrovni
indexace, -e ž (I) odb. i. poštovních zásilek
kódování 1; peněž. zavedení automatic-
kého vztahu mezi cenovou hladinou a
množstvím peněz: i. mezd rust mezd ve
zvoleném poměru k rustu cen
indexování, -í s (I) tech. zabezpečování po-
loh pomocí kolíků, zubů n. pružiny za-
padajících do přesně rozmístěných zá-
řezů n. otvoru
indexovat ned. i dok. (I) výp. lech. přiřazovat,
přiřadit jednotlivým údajům indexy, celá
čísla určující jejich polohu vzhledem
k poloze jiných údajů
indexový t index
indián [-dy-], -a m (Vl) 1. příslušm'k antro-
pologické skupiny pův. obyvatel Ame-
riky (mimo Eskymáky) 2. zeměd. okras-
ný holub pův. z Orientu mající na horní
čelisti bradavičnatý útvar
indián [-dy-], -a, -u m (žlv.lnež., 4. j. -na, -n)
(Vl) kuch. indiánek
indiánek [-dy-], -nka, -nku m (žlv.lnež., 4. j.
-nka, -nek) (Vl) kuch. cukrářský výrobek
z piškotového těsta s čokoládovou n. ji-
nou polevou a zprav. sněhovou náplní,
indián, -a, -u
indiánka [-dy-], -y ž (Vl) hovor. dobrodruž-
ná povídka, knížka o indiánech
indiánský [-dy-] příd. (Vl) k indián 1: i. běh,
i-á chůze pravidelné střídání chůze s bě­
hem; i-é léto (v někt. státech USA) ně­
kolikatýdenní období slunného klidné-
ho a jasného počasí přicházející pozdě
na podzim; i-á rýže jednoděložná jedno-
letá vlhkomilná, planě rostoucí tráva,
jejíž obilky se užívají jako rýže
indiciální [-dy-] příd. (I) kuiž. a práv. založený
na indiciích: i. žaloba
indicie [-dý-], -e ž (I) kniŽ. zprav. mno příznak,
náznak, známka budící podezření, jedna
z usvědčujících okolností; práv. nepřímý
důkaz; indiciózní [-dy-] příd. řidč.
328
indický [-dy-] příd. (Vl) 1. vztahující se k in-
dii, k Indům: šach. i-á obrana zvláštní způ­
sob obrany černého v zahájení; zoo!. kob-
ra i-á; slon i. s kratšíma nohama, menší-
ma ušima, bez nadočních hrbolů; zeměd. i.
běžec plemeno kachny domácí s protáh-
lým tělem (prošlechtěné v Anglii); i. skot
hrbatý zebu; bot. kopretina i-á; jitrocel i.;
i-é flky červené n. žluté plody nopálu 2. v
názvech ruz. výrobků: i. čaj; i. kaučuk ze
šťávy fíkovníku; i-é konopí; i-á červeň
anorganický pigment z kysličníku železi-
tého; indicky přís!.
indiference [-dy-], -e ž (I) kniŽ. lhostejnost,
netečnost, nevšímavost: fyz. vztah dvou
soustav navzájem se neovlivňujících;
indiferenční příd. (I) kulž. bezrozdílný:
ekon. i. křivka ukazující kombinace stat-
ků a služeb, které spotřebiteli přinášejí
stejný užitek
indiferent [-dy-], -a m (indiferentka, -y ž)
(I) člověk lhostejný, vlažný, neprojevu-
jící zájem, účast (zprav. ve věcech ve-
řejných)
indiferentizmus [-dy-ty-J, -mu m (I) kulž.
lhostejnost, nevšímavost, netečnost,
vlažnost, nerozhodnost (zprav. ve věcech
veřejných, morálních a náboženských)
indiferentní [-dy-] příd. (I) 1. k indiferent,
lhostejný, nevšímavý: být politicky i.;
chem. i. látka neúčastnící se dané chemic-
ké reakce; fyz. i. poloha tělesa volná; i.
soustavy navzájem se neovlivňující 2.
kniŽ. nedůležitý, nezávažný 3. kniŽ. nejed-
noznačný: i. význam slova; indiferent-
ně přís!.; indiferentnost, -i ž
indigenát [-dy-], -u m (I)bist. práv. (ve středo­
věku) zemská příslušnost podle naroze-
ní; příslušnost k urČ. stavu urč. země (ob-
doba dnešního státního občanství), zem-
ské občanství; J. též inkolát
indigenizmus [-dy-ny-], -mu m (I) polit. kult.
a polit. hnutí v Lat. Americe usilující
o zlepšení životních podmínek pův.
obyvatel Ameriky a uznání indiánů jako
plnoprávných občanů
indigenní [-dy-] příd. (I) řidč. kulž. původní,
domácí
indigesce [-dy-], -e ž (I) med. porucha tráve-
ní
indignace [-dy-], -e ž (I) kuiž. rozhořčení,
rozhorlení, nelibost, hněv
indignita [-dygny-J, -y ž (I) kniŽ. nedůstojné
chování
indignovaný [-dy-] příd. (I) kuiž. rozhořče­
ný, pohněvaný; indignovaně přís!.; in-
dignovanost, -i ž
indignovat [-dy-] ned. (I) kniž. (koho, 4. p.) roz-
hořčit, pohněvat; indignovat se ned. kniŽ.
rozhořčit se, pohněvat se
indigo [-dy-], -a s (Vl) (kypové) modré bar-
vivo, pův. z kořenů indigovníku, užíva-
né dř. k výrobě inkoustu a k barvení tka-
nin (nazv. podle Indie); indigový příd.:
i-á modř
indigoidní [-dy-] příd. odb. podobající se,
obdobný indigu
indiskrece
indigolit [-dy-], -u m (román + ř) miner. mo-
drý turmalín vyskytující se v pegmati-
tech
indigovm'k [-dy-J, -u m bot. tropický keř rodu
Indigofera, z něhož se získává přírodní
indigo
indigový t indigo
indikace [-dy-], -e ž (I) 1. med. stanovení
vhodného diagnostického n. léčebného
postupu na základě příznaků a pruběhu
nemoci 2. odb. zjišťování; údaj: lech. i.
parního stroje zjištění jeho výkonnosti
indikátorem, indikování; sdě!. lech. (v ra-
diolokaci) i. pohybujících se cílů zjiš-
ťování potlačením odrazu pevných (ne-
pohybujících se) cílů na indikátoru ra-
diolokátoru; hom. zjišťování obsahu ply-
nů v důlním prostředí indikátory; indi-
kační příd.: odb. i. zařízení; i. měřicí pří­
stroj; i. ventil; geod. i. skica katastrální
mapa se zachycením pozemků v době
měření; chem. i. elektroda zaznamená-
vající stav roztoku
indikativ [-dy-ty- i -tý-], -u m (I) lingv. slo-
vesný způsob, jehož hl. funkcí je tvrze-
ní n. konstatování, že slovesný význam
(děj) je, resp. byl, bude realizován, ozna-
movací způsob; tvar tohoto způsobu;
indikativlli příd.: i. tvar slovesný
indikátor [-dy-], -u m (I) kniŽ. a odb. ukaza-
tel: i. efektivnosti; chem. látka ukazující
svou reakcí, nejčastěji barevným pře­
chodem stav, změnu chem. složení; hom.
přístroj k zjišťování procenta otravných
a nedýchatelných plynů v dolech: i.
metanu; lech. strojní zařízení měřidla
ukazující na stupnici výsledný údaj
měřicího procesu; sdě!. lech. i. ladění ra-
diolokační součást radiolokátoru; voj. i.
betagama nejjednodušší dozimetrický
přístroj k zjišťování radioaktivního za-
moření terénu způsobeného zářiči beta
a gama; indikátorový příd.: chem. i. pa-
pír; tech. i. diagram grafický záznam in-
dikátoru pístových strojů
indikatrix [-dy-] neskl. ž (I) miner. prostorově
uzavřená myšlená plocha uŽív. v krysta-
lové optice k znázornění vztahu mezi
indexy lomu v ruz. směrech nerostu: i.
rozptylu
indikce [-dy-], -e ž (I) 1. círk. oznámení,
ohlášení 2. (při střím. datování) číslo
označující pořadí někt. roku v patnácti-
letých cyklech; indikční příd.: i. cyklus
indikovat [-dy-] ned. I dok. (I) (co) 1. med. ur-
čovat, určit jako způsob, postup léčení:
i. lázně 2. odb. ukazovat, ukázat (např.
přítomnost látky): chem. i. kyselost roz-
toku; lech. i. parní stroj zjišťovat, zjistit
jeho výkon indikátorem
indiový ,J; indium
indirektní [-dy-] příd. (I)kulž. nepřímý: i. dů­
kaz; indirektně přís!.
indiskrece [-dy-], -e ž (I + t) kniŽ. nedostatek
mlčenlivosti, netaktní porušení, prozra-
zení tajemství, indiskrétnost, nešetrnost
(op. diskrece 1)
indiskret
indiskret [-dy-], -u m (I) rokokové trojmíst-
né sofa s esovitým opěradlem
indiskrétní [-dy-] příd. (I + t) (op. diskrétní 1,
2) 1. nešetrný, neohleduplný, netaktní,
prostořeký, vtíravý 2. řidč. nezachováva-
jící svěřené informace n. vědomosti o
něčem v tajnosti; indiskrétně přís!.; in-
diskrétnost, -i ž
indisponíbilita [-dy-ny-], -y ž(l) ekon. nemož-
nost disponovat 1 něčím (zvl. penězi)
indisponibilní [-dy-ny-] příd. (I) ekon. i. kapi-
tál kterým není možno disponovat
indisponovaný [-dy-] příd. stižený indispo-
zicí: i. řečník, sportovec, herec
indispozice [-dy-J, -e ž (I) snížení tělesné n.
duševní aktivity, stav, v němž se někdo
necítí plně zdráv, přechodná nezpůsobi­
lost obvyklého výkonu: hlasová i.; leh-
kái.
indium [-dy-], -ia s (Vl) chem. měkký stříb­
řitě bílý vzácný kovový prvek ze sku-
piny hliníku, užívaný k výrobě polovo-
dičů, zn. In (nazv. podle Indie); indio-
vý příd.: tech. i. ventil k odstraňování ne-
čistot
individuace [-dy-], -e ž (I) 1. moz. rozdělení
obecného na individua, jednotlivosti,
zvláštnosti 2. blo!. proces, ve kt. určitý
organizátor ovlivňuje urč. typ diferen-
ciace 3. psych. dlouhodobý proces, ve kt.
se z člověka stává nezávislé individuum
individualista [-dy-], -y m (individualist-
ka, -y ž) 1. člověk uplatňující své osob-
ní názory, svůj způsob života, nepodři­
zující se celku 2. stoupenec individua-
lizmu
individualistický [-dy-ty-], řidč. individu-
a1istní příd. k individualizmus, k indivi-
dualista; individualisticky přís!.
individualita [-dy-J, -y ž (I) 1. souhrn vlast-
ností typických pro urč. osobu n. věc,
(charakterová, názorová) osobitost, své-
ráznost 2. (vyhraněná) osobnost, své-
rázný jedinec
individualizace [-dy-J, -e ž (I) proces n. čin­
nost vedoucí k osobitému rozlišení; oso-
bité rozlišení: práv. zásada při ukládání
trestu, aby odpovídal všem zvláštnos-
tem případu; individualizační příd.: i.
metoda
individualizmus [-dy-], -mu m (I) 1. nezá-
vislost jedince na skupinových a spole-
čenských normách či standardech 2.
způsob myšlení a jednání, popř. teore-
tické pojetí vycházející ze zájmu a práv
jedince pojatého jako nezastupitelná
osobnost, kterou musí dané společen­
ské uspořádání respektovat 3. lingv. slo-
vo příznačné pro urč. mluvčího, zvl.
tvůrčího autora
individualizovat [-dy-] ned. I dok. (I) 1. být
zaměřen na jednotlivce, (u)třídit podle
jednotlivostí 2. (co, koho; -) odlišovat, od-
lišit na základě individuálních znaků;
zaměřovat, zaměřit (něj. činnost) podle
individuálních rozdílů: i. postavy romá-
nu; - i. výchovu
329
individuální [-dy-] příď. (I) 1. vztahující se
jen k jednomu jedinci n. věci (op. kolek-
tivní! 1, hromadný, společný, celkový):
i. vyučování; i. názor osobní; i. pohon
(kolejových vozidel) pohon každé nápra-
vy samostatným motorem; dopr. i. do-
prava 2. vlastní, typický jen pro urč. oso-
bu, věc, osobitý, svérázný: lingv. i. styl;
ped. i. přístup respektování věkových a
osobitých zvláštností žáků; psych. i. psy-
chologie směr zdůrazňující jedinečnost
osobnosti; směr studující osobnost člo­
věka metodou diferenciální psychologie;
individuálně přís!.: i. studovat samostat-
ně; individuálnost, -i ž
individuum [-dy-], -dua s (I) 1. kniŽ. a odb.
jedinec, jednotlivec (nějak odlišný): lid-
ské i.; blo!. jednotlivý samostatný orga-
nizmus zvířecí n. rostlinný; chem. látka
chemicky jednotná, stejnorodá, bez ci-
zích příměsí; log. i. dané úvahy jeden
z objektů jednotlivin, na něž omezuje-
me svou pozornost v dané úvaze 2. han!.
podezřelý, pochybný člověk: nebeljJeč­
né i.; individuový příd. k 1: mat., log. i-á
konstanta písmeno použité v log. jazy-
ce jako jméno urč. individua
indo- (Vl) v slož. první část s význ. Ind, Indie,
indický, indicko-
indočínit [-ny-], -u m(VI) geo!. druh černých
tektitů kapkovitého oválného tvaru z jv.
Asie (nazv. podle Indočíny, názvu býv.
franc. kolonie)
indoevropeista, -y m (indoevropeistka,
-y ž) odborník v indoevropeistice, poslu-
chač indoevropeistiky
indoevropeistický [-ty-] příd. k indoevrope-
istika, k indoevropeista
indoevropeistika [-ty-], -y ž (Vl) věda zkou-
mající indoevropské jazyky, indoevrop-
ská srovnávací jazykověda
indofenol, -u m (Vl + ř) chem. základ syntetic-
kých organických barviv a indikátoru
modrého až zeleného odstínu
indogermanistika [-nysty-], -y ž (Vl) řidč.
(podle něm. úzu) indoevropeistika
indoktrinace, -e ž (I) knlž. úsilí směřující
k často vynucenému přijetí urč. doktrí-
ny; tlak vedoucí ke slepému a odevzda-
nému přijímání názoru, hodnot a posto-
jů
indol, -u m (Vl) chem. dusíkatá heterocyklic-
ká sloučenina obsažená v molekulách
někt. alkaloidů n. glykosidů (nazv. podle
Indie); indolový příd.: chem. i-é alkaloi-
dy
indolence, -e ž (I) kniŽ. bezstarostnost, ne-
tečnost, lhostejnost, nevšímavost; indo-
lentní příd.; indolentně přís!.; indolent-
nost, -i ž
indoloctový [-110-] příd. (Vl + č) bio!. i. hor-
mon rostlinný hormon ovlivňující rust
a tropizmy (ve význ. 1) rostlin
indolog, -a m (indoložka, -y ž) odborník
v indologii; posluchač indologie
indologický příd. k indologie, k indolog
indologie, -e ž (Vl + ř) vědní obor zabývající
indnkovat
se zkoumáním jazyka, literatury, dějin a
kultury indických národů
indolový t indol
in dorso [-zó] (I) kniŽ., adm. na rubu (listiny
ap.)
indosace, -e ž (it) peněž. převedení cenného
papíru podpisem na jeho rubu; indosač­
ní příd.: i. papíry
indosament, -u m (It) peněž. převod cenného
papíru, zejm. směnky, písemným pro-
hlášením na jeho rubu, rubopis, žiro 1
indosant, -a m (it) peněž. kdo převádí cenný
papír indosamentem, rubopisec, žirant
indosatář, -e, indosát, -a m (II) peněž. ten,
v jehož prospěch se cenný papír převá­
dí indosamentem, rubopisník, žiratář;
indosatářský příd.
indosinistika [-nysty-J, -y ž (Vl) (dř.) věda
zabývající se studiem jazyka, dějin a
kultury národů býv. Indočíny
indosovat ned. i dok. peněž. (co) provádět, pro-
vést indosaci
indoxyl, -u m (ř) chem. heterocyklická orga-
nická sloučenina vyskytující se jako
meziprodukt při syntéze indiga
indri neskl. m (afr) zoo!. poloopice z řádu pri-
mátů žijící na Madagaskaru
in dubiis mitius [-iís míci-] (I) práv. V pO-
chybných případech (třeba soudit mír-
něji)
indukce, -e ž (I) 1. log. typ úsudku a metoda
zkoumání, kdy se z jedinečných výroků
usuzuje na obecný závěr, postup od
zvláštního k obecnému (op. dedukce);
mat. metoda matematického důkazu, vy-
vozování 2. bio!. část procesu vedoucí
k diferenciaci buněk a tkání, usměrňu­
jící vývoj při embryogenezi 3. fyz., eltech.
elektromagnetická i. vznik elektr. pole
(elektromotorického napětí ve vodičích)
časovou změnou magnetického toku;
elektrostatická i. jev spočívající v pře­
místění elektr. nábojů v izolovaném vo-
diči vlivem vnějšího elektrostatického
pole; elektrická, magnetická i. veličiny
charakterizující elektr. a magnetické
pole; indukční příd.l. k 3: eltech. i. stroj,
cívka, motor 2. lech. na indukci založený,
z ní vycházející: i. kalení, ohřev, svařo­
vání; i. měřicí přístroj; induktivní [-ty-
I -tý-] příd. k 1: log. i. úsudek; i. logika;
indukčně, induktivně přís!.
indukcionizmus [-ny-J, -mu m (I) odb. ná-
zor, že indukce je jediný způsob, jak
dospět od jednotlivých pozorování k
obecným zákonům
indukčnost, -i ž (I) fyz., ellech. schopnost
elektr. obvodu indukovat při změně pro-
cházejícího proudu elektromotorické na-
pětí bránící této změně
indukovaný příd. (I) eltech. vzniklý elektro-
magnetickou indukcí: i. proud; i-é na-
pětí
indukovat ned. I dok. (I) (co) 1. indukcí zjišťo­
vat, zjistit, vyvozovat, vyvodit (op. de-
dukovat) 2. ellech. vzbuzovat, vzbudit
elektr. proud na základě indukce
indukt
indukt, -u m(I) eltech. zasl. část elektr. točivé­
ho stroje, v níž se indukuje elektromoto-
rická síla, kotva
induktance, -e ž (I) eltech. indukční část re-
aktance; induktanční příd.: eltech. i. cívka
Induktivní t indukce
induktometr, -u m (I + ř) eltech. druh cívky
s proměnnou indukčností
induktor, -u m(I) eltech. 1. ruční elektromag-
netický točivý stroj k měření izolace n.
na vysílání vyzváněcích signálů v někt.
telefonních přístrojích 2 indukční pří­
stroj transformující nárazy proudu o ma-
lém napětí na proudové nárazy vysokého
napětí; induktorový příd.: sděl. lech. i. tele-
fonní přístroj v němž je zamontován in-
duktor
induktosyn, -u m(I + ř) lech. fázové odměřo­
vací zařízení informující řídící systém
o poloze, v níž je řízená souřadnice
indulgence, -e ž (I) kniŽ. a odb. shovívavost,
trpělivost, mírnost: práv. povolení odkla-
du; odpuštění trestu; hisl. polil. zrovno-
právnění angl. katolíků s anglikány
z r. 1672; indulgenční příd.
indulgencie, -ií ž pomn. (I) clrk. odpustky
indult, -u m(I) 1. kniŽ. aodb. povolení, výsada,
výjimka: hisl., práv., clrk. dočasné vynětí z
obecně platuého zákona; mezinár. práv. po-
volení nepřátelským lodím k opuštění pří­
stavu do urč. lhůty po vyhlášení války 2.
clrk. (v římkat. církvi) urč. liturgické n.
správní zmocnění osobě v oboru, v němž
by jí to jinak nepříslušelo
indumentum, -ta s (I) bol. soubor chlupů,
šupinek a žlázek na stonku a listech,
odění rostlin
in duplo [-lój (I) adm., obeh. ve dvou exem-
plářích, dvojmo
indurace, -e ž(I) med. zatvrdnutí tkáně zmno-
žením vaziva: i. plicní tkáně, jater
industrializace, -e ž (I) proces přeměny ag-
rární země v zemi průmyslovou, zavá-
dění, zavedení strojní techniky, průmys­
lu: i. zemědělství; industrializační příd.:
i. úsilí
industrializmus, -mu m(I) ekon. národohos-
podářské úsilí podporující průmyslovou
výrobu, převládání průmyslové výroby
v hospodářství; industrialistický [-ty-j
příd.: i. kapitalizmus
industrializovatned. i dok. (co) provádět, pro-
vést industrializaci něčeho, zprůmysl­
ňovat, zprůmyslnit: i-aná země
industriální příd (I) 1. zasl. průmyslový: i.
společnost (v sociologii) společnost
s velkoprůmyslovou výrobou 2. škol. dř.
i. učitelka vyučující ženským ručním
pracím, domácím naukám (na rozdíl od
literní)
industrie, -e ž (I) 1. zasl. kniŽ. průmysl, prů­
myslová výroba 2. archeol. soubor ka-
menných a kostěných nástrojů a odpad-
ků při jejich výrobě v jednotlivých pra-
věkých kulturách (zvl. v paleolitu): pa-
zourková, křemenná i.; industrijní příd.
řidč. zasl. kl, průmyslový
330
induvium, -ia s (I) bol. květní obal vzrůstají­
cí po oplodnění a obalující plod
induzium, -ia s(I) bol. blanitý obal zakrýva-
jící skupinu výtrusnic (např. u kapradě),
ostěra
inedita [-dy-j, -dit s pomn. (I) kniŽ. nevydané
spisy; ineditní příd.
ineticientní příd. (I) kniŽ. a odb. neúčinný, ne-
výkonný, nehospodárný
in effectu [-ktúj přísl. (I) kniŽ. ve skutečnosti,
skutečně
inegální příd. (I) řidČ. kniž. nestejný, nerovný
inekvální příd. (I) biol. i. dělení rozdělení
buňky, při kt. vzniklé dceřiné buňky
jsou moďologicky n. funkčně nestejné
(op. ekvální)
inerciální příd. (I) kniŽ. a odb. setrvačný: fyz. i.
soustava vztažná soustava, v níž platí
princip setrvačnosti; geod. i. geodetický
systém
inercie, -e ž (I) 1. fyz. setrvačnost 2. kniŽ. ne-
činnost, nepohyblivost, netečnost; inerč­
ní příd.: fyz. i. sl1a setrvačná; stroj. i. star-
tér; regulátor
inertinit [-tyny-j, -u m (I) geol. mikrosko-
pická dřevitá a houbová pletiva a jejich
úlomky nepříznivě ovlivňující briketo-
vání, koksování a chem. zpracování hu-
musového uhlí
inertizace [-ty-j, -e ž (I) 1. kniž. nečinnost,
neschopnost reagovat 2 odb. i. ovzduší
napouštění inertního plynu (oxidu uhli-
čitého n. dusíku) do uzavřeného prosto-
ru (např. k urychlenému hašení ohně)
inertní příd. (I) odb. nečinný, nepohyblivý, ne-
tečný: i. sl1a, energie, atmosféra; chem. i.
prvek, látka, plyn chemicky neaktivní;
hom. i. prach; med. i. dítě; inertnost, -i ž
inervace, -e ž (I) fyziol. vstup a zakončení
nervových vláken z orgánu; celkové ner-
vové zásobení orgánů a tkání podmiňu­
jící jejich činnost; inervační příd.: med. i.
činnost
inervovat ned. (I) fyziol. (co) zásobovat nervo-
vými vlákny: i-aný sval
in eventum (I) kniŽ. pro případ
inexaktní příd. (I) kniŽ. a odb. nepřesný, chyb-
ný (op. exaktní)
in extenzo [-zój (I) kniž. v celé šíři, v celém
rozsahu, podrobně, obšírně
in extremis [-trémísj (I) med. řidč. krátce před
smrtí, v poslední chvíli života
inezit, -u m (ř) miner. vzácný růžový až ma-
sově červený trojklonný nerost, vodna-
tý křemičitan vápenatomanganatý
in facto [-któj (I) kniž. skutečně, opravdu
infalibilita, -y ž(I) řidč. kniŽ. neomylnost; clrk.
neomylnost papežova (uzákoněna 1860)
infalibllní příd. (I) řidč. kniž. neomylný
infamace, -e ž (I) kniž. zneuctění, zhanobe-
ní
infámie, -e ž (I) kniž: újma na cti, pohana,
potupa
infámní příd. (I) kniž. hanebný, nestoudný: i.
jednání; infámně přísl.; infámnost, -i ž
infancie, -e ž (I) blol. vývojové období do
pohlavního dospívání
inferiorita
infant, -a m (infantka, -y ž) (šp) (za monar-
chie) šp. n. port. korunní princ
infanterie, -e ž (n < il) voj. zasl. pěchota
infanterista, -y m (n < it) voj. zasl. příslušník
pěchoty, pěšák
infanticida [-ty-j, -y ž (I) hisl. (ve st. Spartě,
Římě) zabíjení dětí z obavy, že by se
nemohly uživit
infantilizmus [-ty-j, -mu m (I) med. zaosta-
lost v tělesném, pohlavním a psychic-
kém vývoji způsobená ustrnutím na dět­
ském stupni, dětinskost dospělých; zeměd.
abnormita v tělesné stavbě dospělých
zvířat v důsledku nedostatečné výživy v
mládí
infantilní [-ty-j příd. (I) kniŽ. nevyspělý, dě­
tinský: i. habitus; i. nápady; infantilně
přísl.; infantllnost, -i žkniŽ. infantilizmus
(med.)
infarkt, -u m(I) med. ohraničené místní od-
umření tkáně po náhlém zamezení pří­
vodu krve z uzavřené tepny: i. myokardu
srdeční; plicní i.; infarktový příd.: i-á si-
tuace (i přen.)
infarzace, -e ž (I) med. hemoragická i. pro-
stoupení tkáně červenými krvinkami při
zamezeném odtoku krve
infarzovaný příd. (I) med. přeplněný (krvin-
kami)
infauna, -y ž (I) zool. bentózní organizmy
žijící uvnitř sedimentu
infaustní příd. (I) med. (o průběhu nemoci)
nepříznivý, beznadějný, se špatnou pro-
gnózou
in favorem [-vó-j (I) kniž. ve prospěch, k
dobru
infekce, -e ž (I) 1. biol., med. zanesení choro-
boplodných zárodků do těla, poškození
tkáně mikroorganizmy, nákaza: tyfová
i.; chřipková i. 2. hovor. infekční klinika,
infekční oddělení; infekční příd. med. na-
kažlivý, sdělný, přenosný: i. choroba; i.
žloutenka nespr. hepatitida typu A; i. pa-
vilon pro nakažlivé nemoci; infekčně
přísl.; infekčnost, -i ž
infekcionista [-ny-j, -y m(I) odborník v obo-
ru infekčních chorob
infekciozita, -y ž (I) med. způsobilost něko­
ho, něco nakazit, nakažlivost
infekční t infekce
infekt, -u m(I) med. drobné zánětlivé ložisko
v orgánu, ze kterého se nákaza šíří do
ostatního těla
infektolog, -a m(infektoložka, -y ž) odbor-
ník v infektologii
infektologický příd. k infektologie, k infek-
tolog
infektologie, -e ž(I + ř) med. nauka o nakažli-
vých chorobách, jejich předcházení a
léčení
inference, -e ž (I) log. úsudek
inferior příd. (neskl.) (I) kniŽ. spodní, dole leží-
cí, inferiorní 2
inferiorita, -y ž (I) kniŽ. podřadnost, méně­
cennost, nedostatečnost, inferiornost,
horší jakost, nižší hodnota (op. superio-
rita)
inferiorní
inferiorní příd. (I) (op. superiorní) 1. kniž. pod-
řadný, méněcenný: ekon. i. zboží po kt.
klesá poptávka, zvyšuje-li se příjem 2.
odb. níže položený; inferiornost, -i žkniž.
inferiorita
infernum, -na, inferno, -a s(I, il) kniž. peklo;
infernální příd. kniŽ. podsvětní, ďábelský,
pekelný
infertilita [-ty-j, -y ž(I) biol., med. neplodnost
infertilní [-ty-j příd. (I) biol., med. neplodný
in effigie (I) práv. "na obraze", obrazově, tj.
zástupně: pověsit zločince in e. místo
zločince pověsit (upálit) jeho vyobra-
zení
infikovat dok. i ned. (I) (koho, co) přenést, pře­
nášet nákazu, nemoc, nakazit: i-ané klíš-
tě; infIkovat se dok. nakazit se, dostat
nákazu
infiltrace, -e ž (I) infiltrování 1. odb. pomalé
pronikání (vsakování) kapaliny n. ply-
nu póry něj. tělesa do jeho vnitřku: geol.
pronikání srážkové a povrchové vody
půdou do hornin a do nádrží podzemní
vody; vod. břehová, umělá i.; biol., med.
pronikání cizích látek do tkání, kde se
normálně nevyskytují;vstřikování lé-
čebného n. znecitlivujícího roztoku do
tkáně 2 (ve vzduchotechnice) přiroze­
né větrání, při němž se výměna vzdu-
chu děje spárami oken a dveří, provzduš-
ňování; infiltrační příd.: vod. i. zařízení;
slav. i. postřik povrchová úprava živič­
ných vozovek; geol., hom. i. povodí úze-
mí, z kt. vsakují povrchové vody a sráž-
ky a napájejí podzemní vody; - med. i.
anestezie
infIltrát, -u m (I) med. 1. tkáň prostoupená
zvětšeným množstvím tekutiny a cizo-
rodých buněk: tuberkulózní i. 2. infiltru-
jící látka zánětlivého n. nezánětlivého
původu
infIltrovaný příd. (I) odb. proniklý vsaková-
ním: i-á voda; přen. i-é myšlenky rozší-
řivší se někam samovolně, tajně
infiltrovat ned. i dok. (I) odb. (-; co; čím) vnikat,
vniknout, pronikat, proniknout, prosako-
vat, prosáknout: přen. publ. i. přes hrani-
ce
infunum, -ma s (I) mal. největší dolní hrani-
ce: i. množiny zobecnění pojmu mini-
mum
intinitezimalita [-ny-j, -y ž(I) mal. nekoneč­
no, neomezenost
infmitezimální [-ny-j příd. (I) odb. souvisící
s nekonečně malými n. velkými veliči­
nami, nekonečný: i. analýza; mal. i. po-
čet
infinitiv [-nyty- i -tý-j, -u m(I) lingv. neurčitý
jmenný tvar slovesný vyjadřující děj bez
vztahu k osobě, číslu, způsobu, popř.
času, obvykle základní reprezentativní
slovníkový tvar; (v někt. jazycích, zvl.
ugrofinských) jmenný tvar slovesa, kt.
se skloňuje a může mít objekt; infini-
tivní příd.: lingv. i. kmen, přípona
intinitní [-ny-j příd. (I) 1. kniŽ. aodb. neurčitý:
lingv. i. slovesný tvar (např. pracovat,
331
plačíc, vidouce, vaření) 2. odb. nekoneč­
ný: mal. i. množina
infinitum [-ný-j, -ta s(I) kniž. nekonečno
infmum, -na s (I) odb. prvek, jev nejbližší
v řadě z předcházejících
intirmita, -y ž (I) kniž. slabost, nepevnost,
nespolehliv°tlt
infIX, -u m(I) lingv. 1. derivační n. flektivní
moďém vkládaný do kořene n. kmene:
nosový i. s vloženou nazálou (např. psI.
leg-ti -l~go, lat. tetigi - tango, řec. labé
- lambáno) 2 (v někt. popisech češti­
ny) morfém bez vlastního významu,
s funkcí spojovací (např. mezi kmenem
a příponou); inflXální příd.
inflace, -e ž (I) ekon. znehodnocování peněz,
postupné zvyšování objemu oběživa
vzhledem k množství zboží na trhu, růst
cenové hladiny (op. deflace 1): nákla-
dová i.; poptávková i.; přen. i. slova
znehodnocení jeho významu; i. titulu
záplava; inflační příd. (op. deflační): i.
politika; i. spirála neregulované zvyšo-
vání mezd souběžně s růstem cen ve-
doucí k hospodářskému kolapsu; inflač­
ně přísl.
inflacionizmus [-ny-j, -mu m (I) ekon. mě­
nová politika sledující zvyšování množ-
ství peněz v oběhu
in f1agranti [-týj (I) kniŽ. ve spoj. přistihnout
in f. při činu
inflamace, -e ž (I) odb. vzplanutí, vznět: med.
zánět, vzplanutí choroby
inflamatorní příd. (I) med. zánětlivý
inflexe, -e ž (I) 1. odb. ohnutí, ohyb, ohýbá-
ní, zahýbání 2. mal. obrat rovinné křivky
3. fyz. prodleva; inf1exní příd.: mal. i. bod
křivky v němž křivka přechází z jedné
strany tečny na stranu druhou, bod ob-
ratu křivky
inflorescence, -e ž (I) bol. doba květů, kvě­
tenství
in f10ribus [fló-j (I) kniž. v květu; přen. V roz-
květu, na vrcholu (činnosti, slávy, moci,
úspěchů)
influence, -e ž (I) kniŽ. a odb. vliv, působení:
fyz. působení tělesa na stav tělesa jiné-
ho; ellech. elektrostatická i. oddělení ná-
bojů na tělese působením elektr. pole;
psych. soubor podmínek ovlivňujících
chování člověka; proces, kterým urč. rys
osobnosti ovlivňuje další jedince, ovliv-
ňování; influenční příd.
influenza [-caj, -y ž (il) med. chřipka; vel. i.
skotu nakažlivý zánět průdušek a plic
skotu
in folio [fó-j (I)polygr. v rozměru celého ar-
chu
informace, -e ž (I) 1. zpráva, údaj: mít i.
o někom, o něčem; vědecko-technické
i.; kyb. údaje, hodnoty n. strojově zpra-
covávaná data; teorie i. vědní obor za-
bývající se obecnými zákonitostmi vy-
tváření transformací a přenosu; biol. ge-
netická i. údaje potřebné k utvoření bioI.
jedince; dědičná i. obsažená ve speci-
fickém sledu nukleotidů v molekule
infračervený
DNA a RNA; sociol. sociální i. poznatky,
sdělení, zprávy využívané ve společnosti
o vztazích lidí, jejich potřebách, zájmech
2. informování, poučení 3. kyb. (v teorii
informace) číselné vyjádření množství
údajů přenesené sdělovacím kanálem za
časovou jednotku při přenosu zpráv; in-
formačnípříd.: i. služba; i. ústředí; psych.
i. kapacita co největší množství přesně
definovaných vjemů, kt. je schopen je-
dinec přejmout v urč. časovém intervalu
a za urč. podmínek; i. zátěž; výp. lech. i.
systém k ukládání, opětnému získávání,
spojování a vyhodnocování informací;
zeměd. i. pokus; informačně přísl.
informant, -a m(I) řidč. informátor
informatik [-ty-j, -am odborník v informa-
tice 1
informatika [-ty-j, -y ž (I) 1. vědní obor za-
bývající se strukturou, vlastnostmi (ne
obsahem), zpracováním a využitím in-
formací, zvl. vědeckých: kybernetická,
matematická i.; sociální i.; vědní i. 2.
počítačové zpracování informací 1
informativní [-ty- i -tý-j příd. poskytující
poučení, informace 1; informativně
přísl.; informativnost, -i ž
informátor, -a m (informátorka, -y ž) 1.
kdo informuje: lingv. zkoumaná osoba při
jazykovém výzkumu v terénu 2. osoba
podávající informace tajné policii; in-
formátorský příd.: i-á síť
informatorium, -ia s (I) zasl. 1. kniha podá-
vající poučení 2. návod, příprava
informel, -u m (I) výlv. nekonvenční provo-
kující směry v moderním umění, odmí-
tající vžitá pravidla, běžné materiály
ap., abstraktní expresionizmus
informovaný příd. (I) zpravený (o čem), pou-
čený, znalý (čeho): být dobře i.; informo-
vaně přísl.; informovanost, -i ž znalost
věcí, obeznámenost: veřejná i.
informovat ned. i dok. (I) (koho, 4. p.; koho okom,
čem) podávat, podat informace 1, zpra-
vovat, zpravit; poskytovat, poskytnout
údaje, obecné poučení, poučovat, pou-
čit; informovat se ned. i dok. zjednávat,
zjednat si informace 1
infra- (I) předp. svýzn. dole, vespod, nízko, pod
infraakustika [-ty-j, -y ž(l+ř)fyz. akustika
zabývající se zvukovým vlněním o níz-
kých kmitočtech, kt. nelze vnímat lid-
ským sluchem; infraakustický příd. in-
frazvukový
infraanalyzátor, -u m (I + ř) chem. kontinu-
ální hlásič obsahu oxidu uhličitého a
uhelnatého a metanu v širokém rozme-
zí koncentrací
infračervený příd. (I + č) fyz. i-é záření elek-
tromagnetické záření s vlnovými dél-
kami spektra od 1do 1000 llm, lidským
okem neviditelné; i-á astronomie zkou-
mající vesmír v infračervené oblasti
elektromagnetického záření; i. objekt
s vysokou svítivostí (např. vznikající
hvězda); i-á spektroskopie opt. metoda
studující strukturu molekul a pevných
 infradeska
látek; eltech. i-á žárovka vydávající infra-
červené zMení; tech. i. zářič přístroj vy-
dávající teplo na základě infračervené­
ho záření, infrazářič; odb. i-é sušení; i.
ohřev využívající infračerveného záření
(při léčení někt. nemocí, při vytápění,
fotografování ap.)
infradeska, -y ž (I + č) fot. fotografická deska
reagující jen na tmavočervené a infra-
červené paprsky
infradetektor, -u m (I) odb. detektor 1 infra-
červeného záření
infrafotografie, -e ž (I + ř) fot. fotografie po-
užívající infračervených paprsků
infragril, -u m (I + a) elektr. spotřebič na gri-
lování masa infračervenými paprsky
infrachromázie, -e ž (I + ř) fot. citlivost fot.
vrstvy na infračervené záření
infrakce, -e ž (I) med. nalomení (kosti)
infraklavikulární příd. (1) anat. podklíčkový
infralampa, -y ž (I + n) odb. zdroj tepelného
infračerveného záření ve tvaru žárovky
infralitorál, -u m (1) geogr. oblast dna moře,
jezer a vodních nádrží s dostatkem svět­
la, s vyššími rostlinami a světlomilnými
řasami
infralokace, -e ž (I) fyz. lokace pomocí in-
fračerveného záření
inframateriál, -u m (I) fot. fotografický ma-
teriál s citlivostí k infračervenému zá-
ření
infraohřev, -u m (I + č) odb. infračervený
ohřev
infrapřístroj, -e m (I + č) voj. radiotechnic-
ký přístroj umožňující pozorovat, foto-
grafovat n. zjišťovat předměty ozářené
infračervenými paprsky n. předměty
tyto paprsky vyzařující za omezené vi-
ditelnosti n. v noci
infraskapulární příd. (I) anat. nacházející se
pod lopatkou, podlopatkový
infrasternální příd. (I) anat. nacházející se pod
hrudní kostí
infrastruktura, -y ž (I) 1. ekon. oblast ná-
rodního hospodářství zabezpečující pod-
mínky pro rozvoj ekonomiky (zejm.
v dopravě, energetice ap.) 2. (v urba-
nistice) i. města všechna inženýrská za-
řízení probíhající pod zemí i nad ní
infrasubspecifický příd. (I) biol., bot. i. taxon
patřící do kategorie nižší než poddruh
(forma, varieta, morfa, natio, aberace,
kultivar)
infrasušárna, -y ž (I + č) tech. zařízení k su-
šení látek (nátěrů ap.) infrazářiči, sálavá
sušárna
infratunel, -u m (I + f) tech. tunelová sálavá
sušárna
infrazářič, -e m (I + č) tech. zařízení k vysílá-
ní sálavého tepla, infračervený zářič
infrazvuk, -u m (I + č) fyz. zvukové vlnění
o nízkých kmitočtech, kt. nelze vnímat
lidským sluchem; infrazvukový příd. fyz.
infraakustický
infražárovka, -y ž (I + č) eltech. žárovka vy-
dávající převážně infračervené záření
infule, -e ž (I) círk. biskupská čapka, mitra
332
infulovaný příd. círk. mající právo nosit in-
fuli a berlu (vyplývající z vysoké hod-
nosti n. privilegia): i. arciděkan
in futurum [-tú-] (I) kniŽ. pro budoucnost
infuze, -e ž (I) 1. med. vpravování většího
množství tekutiny do organizmu z léčeb­
ných důvodů, zprav. nitrožilní cestou 2.
piv. výroba sladiny bez povařování rmu-
tů; fann. vyluhování při teplotě klesající
od teploty varu až po obyčejnouteplotu;
infuzní příd.: med. i. roztok; - piv. i. způ­
sob vaření piva
infuzodekoktum, -ta s (I) fann. výtažek z rost-
linných drog získaný kombinovaným
způsobempřípravy zápary a odvaru
infuzoria, -iÍ s mno (I) zool. obrvení jednobu-
něční živočichové žijící ve sladkých
i slaných vodách i v půdě; infuzoriový
příd.: geol, zbož. zast. i-á hlinka lehká zemi-
na z křemičitých schránek řas rozsivek
užívaná k výrobě izolačních, filtračních,
stavebních a j. hmot, křemelina
infuzorizace, -e ž (I) zeměd. umělá infekce
telat prvoky z bachoru vysokoprodukč­
ních dojnic za účelem zvýšení využití
potravy, a tím i užitkovosti
infuzum, -za s (I) fann. vodný výtažek z léči­
vé byliny, nálev
Ing., ing. zkr. I. inženýr(ka): (s udáním obo-
ru) ing. ekon. (ekonomie), ing. chem.
(chemie) 2. (v někt. státech záp. Evro-
py) absolvent odb. tech. školy
in genere (I) kuiž. všeobecně, povšechně,
vůbec
ingenio [-chenjo], -ia s(šp) (v zemích karib-
ské oblasti) 1. primitivní cukrovar 2. ekon.
komplex výroby cukru ze třtiny
ingeniózni [-ny-] příd. (I) kniŽ. mající schop-
nost přesně vystihnout ducha, obsah: i.
ilustrace
ingenium [-ny-], -ia s (I) řidč. kuiž. důmysl,
důvtip, nadání; ingeniózní příd. řidč. kniŽ.
důmyslný, duchaplný, nadaný
ingerence, -e ž (I) kniž. vliv, zasahování,
vměšování; ingerentní příd. kniŽ. vlivný,
mocný
ingesce, -e ž (I) 1. fyziol. přijímání potravy,
polykání 2. med. přenos infekce požitím
infikované vody n. potravin
in globo [-bó] (I) kniŽ. úhrnem
ingot, -u m(a) hut. kus kovu odlitý do koki-
ly, zprav. ve tvaru komolého jehlanu,
určený pro další zpracování; ingotový
příd.
ingredience [-dy-], -e ž (I] odb. přísada, při­
míšenina, součástka (léku, nápoje ap.)
ingredient [-dy-], -u m (I) odb. složka směsi
ingremiace, -e ž (I) círk. přijetí do duchov-
ního společenství (řádu ap.)
ingrese, -e ž (I) geogr. i. moře pronikání moře
na pokleslou pevninu; krátkodobá trans-
grese; ingresní příd.: geogr. i. pobřeží čle­
nité, jehož nižší části zatopilo moře
ingresivní příd. (I) Hngv. řidč. i. sloveso počí­
nací, ingresivum
ingresivum, -va s (I) Hngv. i-va slovesa vy-
jadřující začátek trvacího n. opětovací-
inhomogenita
ho děje, počínací, ingresivní slovesa
(např. rozběhnout se) (op. finitiva)
ingrosace, -e ž (I) hist. práv. zápis do zemských
desek
ingrosátor, -a m hist. úředník provádějící
ingrosaci
ingrosovat ned. i dok. hist. provádět, provést
ingrosaci
inguina, -y ž (I) anat. tříselná krajina, tříslo;
inguinální příd. anat. tříselný
inhabilita, -y ž (I) práv. i. soudců nezpůso­
bilost soudce rozhodovat v případech,
kde není záruka jeho nestrannosti
inhalace, -e ž (I) 1. med. vdechování vodních
par n. léčivých plynů při onemocnění
dýchacích cest2. vdechování (vůbec): i.
škodlivých látek při požáru; med. přenos
infekce vdechnutím infikovaného vzdu-
chu, kapénkový přenos; inhalač~ příd.:
i. pfístroj inhalátor; - med. i. narkóza; i.
látky, prostředky
inhalátor, -u m (I) med. inhalační přístroj:
olejový, penicilinový i.; inhalátorový
příd.
inhalatorium, -ia s (I) med. místnost n. bu-
dova, kde se inhaluje
inhalovat ned. (I) med. (co; -) provádět inha-
laci 1: i. horký vzduch
inherence, -e ž (I) obsaženost v něčem 1.
kuiž. vnitřní sepětí vlastností s jejich
nositeli, lpění, přilnavost: filoz. vztah ak-
cidentálních vlastností k věci či sub-
stanci jako jejich nositelce 2 psych. tr-
valé umístění funkčního prvku uvnitř
psychické struktury; inherentní příd. kniŽ.
vnitřně obsažený (v něčem): lingv. i. ex-
presivita neoddělitelně spjatá s význ.
urč. výrazu, související často s hlásko-
vou a slovotvornou podobou, ustálená,
systémová (op. adherentní); inherent-
nost, -i ž
inhibice, -e ž (I) odb. zábrana, překážka, zá-
kaz, zastavení: práv. úřední zákaz, ob-
stávka, obstavení; chem. chemická i.
omezení, snížení rychlosti reakce vli-
vem inhibitoru, změnou tlaku ap.; biol.,
med. zpomalení, zbrzdění někt. fyzioI.
procesů v organizmu: i. rustu; inhibiční
příd.: práv. i. nafízení; chem. i. pigmenty lát-
ky obsažené v základním nátěru zabra-
ňující korozi; inhibičně přísl.
inhibitor, -u m (I) odb. látka n. děj zpomalu-
jící, tlumící n. přerušující urč. činnost,
tlumivá látka: chem. i. enzymu; i. poly-
merizace; ekol. organizmus, jeho zplo-
diny n. jev negativně ovlivňujícírůst ji-
ného organizmu n. brzdící či zastavují-
cí jiný ekoI. proces, brzdící faktor; tech.
i. koroze látka snižující průběh koroze
inhibovat ned. i dok. (I) odb. (co; -) potlačovat,
potlačit, utlumovat, utlumit, zpomalo-
vat, zpomalit
in hoc casu [hók kázú] (I) kniŽ. v tom přípa­
dě
inhomogenita [-ny-], -y ž (I) odb. nestejno-
rodost, různost, různotvárnost, nehomo-
genita (op. homogenita): fyz. nestejno-
inhonorem
rodost fyzikálních vlastností a chem. slo-
žení
in honorem [-nó-] (I) kuiž. k poctě, na po-
čest
inhumánní příd. (I) kniŽ. nelidský, tvrdý, bezo-
hledný, nemilosrdný, krutý, nehumánní
inch [inč], -u m(a) 1. fyz. angI. délková míra,
palec (2,54 cm), zkr. in. 2. sděl. tech. po-
lovodičová součástka s dvěma emitory,
jednou bází a jedním kolektorem
inchoativní [-ty- i -tý-] příd. (I) Hngv. i. slo-
veso počínavé, inchoativum
inchoativum [-ty- i -tý-], -va s (I) Hngv. i-va
deadjektivní slovesa s význ. ,stávat se
nějakým' (např. stárnout), slovesa po-
čínavá
inchromování, -í s (I + ř) tech. povrchové sy-
cení ocelových předmětů chromem, di-
fuzní (ve význ. 1) chromování
iniciace [-ny-], -e ž (I) 1. (u někt. přírod­
ních národů) uvedení, zasvěcení do
nové životní etapy, obv. s nábož. prv-
ky; obřadné přijetí do tajného sdružení
či spolku 2. tech., voj. pochod, kterým se
přivádí výbušnina k výbuchu, počin;
chem. zahájení reakce (např. exploze, nuk-
leárního štěpení); iniciační příd.: i. obřa­
dy; - i. nálož počinová
iniciála [-ny-], iniciálka, -y ž (I) 1. polygr.
(v psaném n. tištěném textu) ozdobně,
barevně n. výrazně (velikostí) provede-
né počáteční velké písmeno slova 2. bot.
buňka na vegetačních vrcholech rostlin,
kt. si trvale zachovává schopnost děle­
ní; iniciálový, iniciálkový příd. kl; odb.
i-ová zkratka; iniciální příd. začáteční,
počáteční, počínající: chem. i. impulz pří­
vod vnější energie nutné k vzbuzení vý-
buchu; pap. i. pevnost pevnost (v tahu)
nevysušeného listu papíru, dřevoviny
ap.; med. i. stadium nemoci
iniciativa [-ny-ty- i -tý-], -y ž (f < I) 1. pod-
nět, popud k něj. činnosti, započetí ta-
kové činnosti; vedoucí podíl při tom,
podnětnost, iniciativnost 2. i-y skupina
lidí utvořená s cílem prosadit ve společ­
nosti něj. názory: nezávislé i-y; občan­
ské i-y; ekologické i-y; iniciativní příd.;
iniciativně přísl.; iniciativnost, -i ž
iniciátor [-ny-], -am (iniciátorka,-y ž) kdo
dává podnět, iniciativu 1, původce, pod-
něcovatel
iniciátor [-ny-], -u m (I) chem. látka k vyvo-
lání chem. reakce; tech., voj. prostředek
sloužící k zážehu střelivin a roznětu tr-
havin (tj. přivádějící výbušniny k výbu-
chu), rozněcovadlo
iniciovat [-ny-] ned. (3. j. -iuje) (I) kuiž. (co)
dávat impulz k něj. akci, rozněcovat,
vyvolávat: tech., voj. přivádět k výbuchu
in infidelibus (I) círk. součást titulu biskupa
v krajích nevěřících
in infinitum [-ný-] (I) kuiž. do nekonečna,
ad infinitum
inie [-ny-], -e ž(indián) zool. sladkovodní del-
fín rodu Inia obývající povodí Amazon-
ky
333
injekce, -e ž (I) 1. med. vstřikování, vsth1rnu-
tí tekutého roztoku do organizmu; tato
látka; přen. (dočasné) vzpružení, povzbu-
zení: nitrožilní, svalová i.; protitetanová
i. ; - přen. sponzorská i.; kapitálová i. nové
investice s účinkem na celkový chod
ekonomiky-O působit jako i. vzpružit,
povzbudit 2. stav, vhánění, vehnání zpev-
ňující látky (směsi, roztoku) do puklin
ve zdivu n. skalách, do nesoudržných
zemin ap. k jejich stmelení, zpevnění a
utěsnění, injektování, injektáž; tato lát-
ka: cementová, jl10vá i. 3. geol. vniknutí
magmatického materiálu v podobě ná-
střiku do sousední horniny
injekční příd. 1. k injekce 1, 2: med. i. jehla; i.
roztok; - stav. i. směs; i. čerpadlo injek-
tor; i. betonování vhánění cementové
malty do štěrkového skeletu; vod. i. clona
směs cementu, jílu ap. zabraňující prosa-
kování podzemní vody z nádrže; geol. i.
vrt sloužící k injektování hornin 2. geol. i.
metamoifóza přeměna horniny v krysta-
lickou břidlici protkanou žilkami
injektáž, -e ž (I) stav. injektování, injekce 2
injektor, -u m (I) zařízení k vhánění, vstři­
kování něčeho někam 1. stroj. proudové
čerpadlo, v němž pára n. voda rychle
proudící strhuje čerpanou kapalinu a
uvádí ji do pohybu: parní, vodní i.; jad.
fyz. zařízení na počáteční urychlení čás­
tic před jejich vpuštěním do vakuové
komory hlavního urychlovače 2. eltech.
elektroda binistoru, na niž se přivádí sig-
nál řídící jeho činnost 3. zeměd. pudní i.
zařízení, kt. se zavádí do půdy n. jiných
hmot hnojivo n. dezinfekční prostřed­
ky v kapalné formě 4. stav. stroj na injek-
_vání, injekční čerpadlo; injektorový
příd.: tech. i-é napájení parních kotlů; i.
rozprašovač paliva (v naftovém moto-
ru)
injektování, -í s (I) stav. injektáž, injekce 2:
i. skály; i. betonu
injektovat ned. i dok. stav. (co; co čím) provádět,
provést injektování: i. zdivo; i. beton ce-
mentovou směsí
injikovat ned. i dok. (I) (co) 1. geol. vstřiková­
ním, vsto1rnutím proniknout; biol. nastři­
kovat, nasth1mout tekutinou 2. med. vpra-
vovat roztok do organizmu injekcí
injunkce, -e ž (I) práv. soudní pOKaz, kterým
soud podle volného uvážení přikazuje
žalované straně zdržet se kroků porušu-
jících smlouvu
injunktiv [-ty- i -tý-], -u m (I) Hngv. starý in-
doevr. slovesný tvar s růz. modální plat-
ností
injurie [-jú-], -e ž (I) řidč. kuiž. pohana, uráž-
ka
inka, -y m(indián) hist. 1. vládce incké říše 2.
příslušník vládnoucí třídy v incké říši
inkamerace, -e ž (I) 1. práv. i. silnic převzetí
někt. dopravně důležitých okresních sil-
nic do státní správy 2. hist. práv. převod
věcí a práv na pokladnu něj. subjektu
(státu, církve aj.)
inkluze
inkandescence, -e ž (I) fyz. vyzařování svět­
la vyvolané tepelným buzením; inkan·
descenční příd.: fyz. i. světlo žárové
inkantace, -e ž (I) kniŽ. pověrečné zan"kává-
ní, zažehnávání
inkapsulace, -e ž (I) biol., med. vytvoření oba-
lové tkáně kolem cizích organizmů vnik-
1ých do těla, opouzdření
inkarcerace, -e ž (I) 1. hist. uvěznění 2. med.
uskřinutí (střevní kličky v kýle ap.)
inkardinace [-dy-], -e ž (I) círk. (v katoI.)
přijetí duchovního z jiné diecéze
inkarnace, -e ž (I) náb. (v růz. náb. předsta­
vách) vtělení boha v člověka
inkarnát, -u m (I) 1. výtv. odstín barvy lid-
ské pleti v malbě, pleťová barva 2. bot.
kulturní jednoletá jetelovina rodu Tri-
polium, hustě a dlouze chlupatá, s kvě­
ty purpurově červenými, řidč. růžový­
mi n. žlutobílými, jetel nachový, (jetel)
růžák 3. geol. kus jantaru, v němž je za-
litý hmyz
inkarnovat se ned. (I) náb. (v koho, co) vtělo­
vat se, vtělit se
inkasista, -y m (inkasistka, -y ž) (it) kdo
vybírá peníze za splatné pohledávky pří­
mo u dlužníků, výběrčí
inkaso, -a s (it) peněž., adm. 1. vybírání, přijí­
mání hotových peněz na podkladě po-
hledávky n. faktury, inkasování 2 po-
platek, poplatky: sdružené i. zálohové
placení někt. poplatků (za elektr. proud,
plyn, rozhlas ap.) najednou; inkasní příd.:
i. pNkaz; i. středisko
inkasovat ned. i dok. (it) (co; -) vybírat, vybrat,
přijímat, přijmout hotové peníze; přen. expr.
dostat něco zprav. nepříjemného: i. šek
vybírat, vybrat peníze na šek; - přen. expr.
i. ránu; sport. publ. i. (gól) dostat
inklinace, -e ž (I) 1. kniŽ. náklonnost, náchy1-
nost, záliba, sklon, inklinování· 2. geof.
úhel, kt. svírá geomagnetická silokřivka
v daném místě na povrchu země s pří­
slušnou vodorovnou rovinou: magnetic-
ká i.; geod. i. půdy úklon, sklon 3. círk.
liturgický úkon spočívající ve sklonění
hlavy n. těla; inklinační příd. 1. kniŽ. ná-
chylný 2. fyz. i. jehla, buzola udávající
inklinaci
inklinatorium, -ia s (I) fyz. přístroj na mě­
ření magnetické inklinace
inklinograf, -u m (I + ř) lOĎ. přístroj k měření
sklonu a náklonu plavidla, sklonoměr
inklinometr, -u m (I + ř) geol. přístroj k mě­
ření odklonu a azimutu odklonu vrtu od
svislice
inklinometrie, -e ž (I + ř) geol. měření zakři­
vení vrtu
inklinovat ned. (I) kniž. (k čemu) mít sklon, ná-
klonnost k něčemu, zálibu v něčem: i.
k hudbě
inkludovatned. i dok. (I) řidč. (co) uzavírat, uza-
vřít
inkluze, -e ž (I) 1. kniŽ. a odb. uzavření, uzá-
věr, zahrnutí (do něčeho): log. vztah pod-
řazenosti mezi rozsahy pojmů; mat. vztah
obsažení množiny v množině 2. odb. cizí
inkluziv
látka v urč. prostředí: chem. disperzní sou-
stava, kde v tuhé látce jsou bublinky ply-
nu; biol. útvary v buňce skládající se ze
zásobních n. odpadových látek; tkanino-
vý útvar v jiném tkanivu n. orgánu; geol.
cizorodá hmota v nerostu n. ve vyvřelé
hornině, uzavřenina; hut. nežádoucí při­
mísená částice (např. v oceli), vměstek;
inkluzivní příd. řidč. v to počítaný, uza-
vřený: Hngv. řidč. i. osoba 1. os. množné-
ho čísla zahrnující vedle mluvčího i po-
sluchače; fyz. i. proces v němž se zkou-
mají vlastnosti jen jedné ze vznikajících
částic
inkluziv, -u m (I) Hngv. (v někt. jazycích, zvl.
indonéských) zájmeno 1. os. mno my za-
hrnující oslovenou osobu (např. indonés.
kita =já + ty) (op. exkluziv)
inkluzive [-zí-] přísl. (I) kniŽ. počítaje v to,
včetně, zkr. incl. (op. exkluzive)
inkognito [-ny-] přísl. (I) ne pod vlastním
jménem, na zapřenou, tajně: cestovat i.
inkognito, -a s stav, kdy někdo nevystupu-
je pod vlastním jménem
inkoherence, -e ž (I) kniŽ. a odb. nesouvislost,
roztříštěnost, rozklad, rozpad (op. kohe-
rence): fyz. neexistence pevných fázo-
vých vztahů mezi kmity n. vlněním;
med., psych. nedostatek vnitřní spojitosti
mezi prvky psychických procesů, ob-
sahů a funkcí porušující mentální pro-
jev; i. myšlení stav, kdy myšlení je ne-
souvislé, řeč nesrozumitelná; inkohe-
rentní příd. kniž. a odb. nesouvislý, rozklad-
ný (op. koherentní): fyz., tech. i. jednotka
obsahující ve své definiční rovnici čí­
selného součinitele různého od jedné
inkolát, -Um(l} hist. práv. (ve středověku) šlech-
tické obyvatelské právo (obdoba dnešní-
ho státního občanství); i též indigenát
inkomenzurabilní příd. (I) zast. kniŽ. neporov-
natelný, neměřitelný
inkomodace, -e ž (I) zast. hovor. nepohodlí,
námaha, obtěžování
inkomodovat ned. (I) zast. hovor. (koho, 4. p.) ob-
těžovat, unavovat
inkompaktní příd. (I) kniž. nesouvislý, nesou-
držný (op. kompaktní)
inkompatibilita [-ty-], -y ž (1) (op. kompati-
bilita) odb. nesnášenlivost, neslučitelnost:
med. imunologická nesnášenlivost při
krevní transfuzi n. transplantaci tkání a
orgánů; farmo nevhodná reakce urč. slo-
žek v léku, při níž dochází k chem. n.
fyz. změně v jeho složení; gen. neschop-
nost oplození řízená gen. faktory; práv. ne-
slučitelnost (s činností n. funkcí v jedné
osobě); výp. tech. vzájemná nezaměnitel­
nost tech. n. programového vybavení u
růz. typů počítačů
inkompatibilní [-ty-], řidč. inkompatibi-
litni příd. (1) odb. nesnášenlivý, nesluči­
telný (op. kompatibilmj
inkompetence, -e ž (I) kniž. nepříslušnost,
nepovolanost, neoprávněnost, nekompe-
tentnost (op. kompetence 1); inkompe-
tentní příd. (op. kompetentní)
334
inkompletní příd. (I) kniŽ. a odb. neúplný, ne-
kompletní (op. kompletm')
inkonformní příd. (I) řidč. kniŽ. nesouhlasný
(op. konformní 1)
inkongruence, -e ž (I) kniŽ. neshoda, nesou-
hlasnost (op. kongruence); inkongruent-
ní příd.: fyz. i. bod tání kdy dochází ke
změně složení kapalné fáze
inkonkludentní příd. (I) kniž. neprůkazný
inkonsekvence, -e ž (I) kniŽ. nedůslednost (op.
konsekvence 1); inkonsekventní příd. kniŽ.
nedůsledný; inkonsekventnost, -i ž
inkonstance, -e ž (I) kniž. nepevnost, nestá-
lost, proměnlivost, prchavost; inkon-
stantní příd.; inkonstantnost, -i ž inkon-
stance
inkontinence [-ty-], -e ž (I) med. nedosta-
tečná činnost svěračů: i. moči, stolice
inkonvenience [-ny-], -e ž (I) kniŽ. nepřístoj­
nost, nevhodnost, nepohodlnost
inkonvertibilita [-ty-], -y ž (I) ekon. nemož-
nost směnit národní měnu za zlato n.
devizy, nesměnitelnost (op. konvertibi-
lita)
inkonzistentní příd. (I) kniž. nespojitý, nesou-
držný (op. konzistentm'): log. mající za
důsledek spor, nekonzistentní
inkoordinace [-dy-], -e ž (I) kniž. neuspořá­
danost, nesoulad: med. nedostatek souhry
svalů při pohybech: nervosvalová i.
inkorporace, -e ž (I) kniž. a odb. přijetí do
společenství za člena, včlenění, vtěle­
ní, přivtělení, připojení: Hngv. spojování
zájmenných a substantivních závislých
větných členů s přísudkem v jedno slo-
vo; práv. včlenění obsahově neměnných
zákonů do sbírky zákonů; přivtělení, při­
členění pozemku k jinému; (u cenných
papírů) sepětí práva s cenným papírem;
inkorporační příd.
inkorporovat ned. i dok. kniž. a odb. (co, koho)
provádět, provést inkorporaci (něčeho,
někoho), včleňovat, včlenit, vtělovat,
vtělit, připojovat, připojit: Hngv. i-ující
typ jazyka vyjadřující syntaktické vzta-
hy spojováním lexikálních morfémů ve
fonetické celky, slova (např. čínština),
včleňující do predikátu lexikální mor-
fémy ve funkci závislých větných členů
n. zájmen
inkorupce, -e ž (I) kniŽ. neporušenost, čis­
tota (op. korupce)
inkoust [-kou- i -gou-], -u m (I < ř) barevný
roztok n. disperze barevných látek (např.
ke psaní, značkování ap.): duběnkový,
anilinový i.; sympatetický i. pro tajné
písmo; inkoustový příd.: i-á tužka, skvr-
na; přen. i-á tma; inkoustově přísl.
inkrece, -e ž (I) fyziol. vylučování látek uvnitř
organizmu (např. hormonů ze žláz
s vnitřní sekrecí do krve, popř. do mízy);
inkreční příd.: med. i. poruchy
inkrement, -u m (I) kniŽ. přírůstek
inkretin [-ty- i -tý-], -Um (I) biol. hormon zís-
kaný ze sliznice tenkého střeva
inkretologie, -e ž (I + ř) biol. nauka o vnitřní
sekreci
inkubus
inkriminace, -e ž (I) kniŽ. obviňování, obvi-
nění, výtka; inkriminační příd.
inkriminovaný příd. (I) kniŽ. a práv. takOvý, pro
nějž je někdo obviňován, obviněn, ob-
žalován, stíhán, tvořící předmět žaloby,
sporu: i. čin, výrok
inkriminovat ned. i dok. (I) kniŽ. (co, řidč. koho)
obviňovat, obvinit, obžalo(vá)vat
inkrusta, -y ž (I) biol. látka ukládající se
v buňkách dřeva s pokračujícím stárnu-
tím buňky
inkrustace, -e ž (I) 1. výtv. ozdobné vykládá-
ní povrchu materiálu materiálem jiným
(např. dřeva kamenem, slonovinou n.
perletí); archit. pokrytí plochy jednoho
materiálu vrstvou (krustou) materiálu ji-
ného (např. lomového zdiva mramoro-
vými n. dřevěnými deskami) 2. odb. po-
vlak: geol. i. půdy vysrážení růz. látek
z pravých roztoků na povrchu půdy, ske-
letu, valounů, na kořenech rostlin; chem.,
tech. kompaktní usazeniny na vnitřních
stěnách výměníků tepla, potrubí, odpa-
řovacích těles aj.; bot. ochranný povlak
na semeni proti škůdcům n. chorobám
3. biol. ukládání anorganických látek
(oxidu křemičitého, vápenných solí) do
buněčných stěn rostlin a živočichů
(např. přesliček, mřížovců, dírkovců);
inkrustační příd.: výtv. i. technika; - miner.
i. látka
inkrustovaný příd. (I) 1. výtv. vykládaný o-
zdobnými vložkami 2. odb. obalený ci-
zími látkami
inkrustovat ned. i dok. 1. výtv. (co) provádět,
provést inkrustaci 1 2. odb. vytvářet, vy-
tvořit inkrustaci 2, povlékat, povléci se
tvrdým povlakem; (co) povlékat, povléci
tvrdým povlakem
inkubace, -e ž (I) 1. med. doba od styku or-
ganizmu s původcem nákazy k projevu
prvních příznaků nákazy, inkubační
doba; biol. doba od naočkování mikrobu
do jeho rozmnožení 2. zool. vysezení va-
jec teplem přirozeným n. umělým 3.
mytol. spaní na podlaze chrámu zasvě­
ceného bohu při čekání na uzdravení,
spojené s očistnou koupelí a půstem; in·
kubačnípříd. k inkubace 1, 2: med. i. doba
inkubace; i. stadium; - zeměd. i.doba
v chovu ryb období vývoje zárodku v ji-
kře od jejího oplození do vykulení plůd­
ku; tech. i. doba koroze doba, po kt. na
kovový předmět působí chem. vliv do
prvních příznaků poškození předmětu
v důsledku tohoto vlivu
inkubátor, -u m (I) odb. přístroj k udržení stá-
lé teploty, vlhkosti, přívodu kyslíku aj. pro
život nevyvinutých organizmů: i. pro ko-
jence; i. v živočišné výrobě líheň
inkubovat ned. i dok. med. 1. pobývat, pobýt
v inkubátoru 2. (co) dát, dávat do inku-
bátoru: i. mikroorganizmy
inkubus, -ba m (I) mytol. (ve st. Římě) zlý
duch děsící těŽkými sny; (ve středově­
kých pověrách) ďábel obcující s čaro­
dějnicemi
inkulpace
inkulpace, -e ž (I) řidč. kniŽ. a práv. obvinění,
obžalování
inkulpant, -a m (I) řidč. kniž. a práv. žalobce
inkulpát, -a m (I) řidč. kniŽ. a práv. obžalovaný
inkulturace, -e ž (I) kniž. vzájemné prorůstá-
ní, propojování jedné kultury s druhou
inkunábule, -e ž (I) knih. kniha vytištěná do
konce r. 1500, prvotisk
inkvilin, -a m (I) zool. živočich žijící v hníz-
dě, doupěti, hálce ap. jiných živočichů,
aniž svému hostiteli škodí n. prospívá
inkvirent, -a m (I) práv. řidč. vyšetřující soud-
ce, vyšetřovatel
inkvírovat ned. (I) řidč. kniž. (koho; -) vyšetřo­
vat, vyslýchat
inkvízice, -e ž (I) středověká soudní insti-
tuce katol. církve stíhající kacíře; vy-
šetřování a soudy jí prováděné;přen. expr.
přísné vyšetřování, přísné, fanatické
šetření vůbec; inkviziční příd.: i. soud,
proces, řízení; i. orgán
inkvizitor, -a m (I) vyšetřovatel a soudce
inkvizičního soudu: Velký i. (v středo­
věkém Španělsku) nejvyšší hlava inkvi-
zičního orgánu s neomezenou pravomo-
cí; přen. expr. přísný posuzovatel, vyšet-
řovatel; inkvizitorský příd.: i. tribunál;
přen. expr. i. pohled přísně zkoumavý; in-
kvizitorsky přísl.
inlandsis [-le-], -e m (a) geogr. pevninský le-
dovec
inlej, inlay [-1ej], -e ž (a) med. předem (podle
otisku) zhotovená litá kovová výplň zubu
inlet, -u m (n) text. hustá tkanina v plátnové
vazbě n. třívazném až čtyřvazném o-
snovním kepru, užívaná zvl. na sypky,
polštáře a peřiny, sypkovina
in loco [-k6] (I) kniŽ. v místě, na místě, zde
in margine (I) kniž. na okraj(i), mimocho-
dem (učiněná poznámka)
in medias res [-dyás rés] (I) kniž. doprostřed
událostí, pří~o k jádru věci, bez úvo-
du: vpadnout in m. r.
in mediis rebus [-dyjís ré-] (I) kniž. uprostřed
událostí, v jádru věci, problému
in memoriam (I) kniŽ. na památku, na pa-
měť, posmrtně: udělit vyznamenání in m.
jako posmrtnou poctu
in merito [-t6] (I) kniŽ. v podstatě, ve věci
samé, konkrétně
in natura [nátúrá] (I) kniž. 1. v přirozené
hmotné podobě, ve vlastní podobě,
osobně 2. v naturáliích
innocente [-čen-] přísl. (it) hud. přirozeně,
nevinně
iunominálni [inn-] příd. (I) práv. i. smlouvy
nezařaditelné pod žádný ze smluvních
typů zákonem upravovaných, nepojme-
nované smlouvy
in nomine Domini [n6- -ný] (I) kniŽ. a náb. ve
jménu Páně
in nuce [nú-] (I) kniž. v jádru, v podstatě,
v kostce, stručně
inobligátní příd. (I) odb. nepovinný, nezávaz-
ný, fakultativní (op. obligátní)
inokulace, -e ž (I) biol., med. (v bakteriologii)
přenášení mikrobů na živnou půdu n. na
335
pokusné zvíře, naočkování (např. sérem,
mikroorganizmy, protilátkami); inoku-
lační příd.: zool. i. aparát (u jedovatých
zvířat) zařízení ke vpravení jedu do těla
oběti
inokulovat ned. (I) biol. (koho, co) naočkovávat
inokulum, -la s (I) biol. část uměle pěstované
tkáně (n. mikrobů) naočkovaná na živ-
nou půdu; očkovací látka vůbec
inoperabilita, -y ž (I) med. řidč. nevhodnost
k operaci, k chirurgickému zákroku (op.
operabilita)
inoperabilní příd. (I) med. nevhodný k opera-
ci, k chirurgickému zákroku, neoperova-
telný (op. operabilm'): i. nddor
in optima form. [-tymá -má] (I) kniž. V nej-
lepší formě
in originali [-nálí] (I) kniž. a adm. v originá-
le, ve skutečnosti
inotropizmus, -mu m (ř) med. ovlivňování
stažitelnosti svalu, zvl. srdečmllo; ino-
tropní příd.: i. účinek (léku)
inovace, -e ž (I) 1. obnovování, obnovení:
práv. obnovení urč. právního stavu novou
smlouvou, kterou zároveň zaniká dosa-
vadní; bot. obnovení větvoví 2. zavádě­
ní, zavedení něčeho nového: ekon. novin-
ka ve výrobě, technologii ap.: i. výrob-
ku zlepšený n. nový výrobek; Hngy. nový
jazykový jev, nová forma v jazyce (fo-
netická, fonologická, morfologická a
syntaktická); inovační příd.: i. program;
i. akce
inovir(us), -u m (ř+l) biol. i-y bakteriální ne-
obalené virybez bičíku s genetickou in-
formací v jednovláknité kruhové DNA,
specifické pro někt. rody bakterií (např.
Vibris, Pseudomonas)
inovovat ned. i dok. (I) (co; -) provádět, pro-
vést inovaci 2
inozin, -u m (ř) biochem. purinový nukleosid
vyskytující se v mase, droždí, šťávě z
cukrové řepy
inozitol, -u m (ř) chem. cukerný alkohol ob-
sažený v rostlinách a v semenech, pa-
třící do skupiny vitaminu B
in pace [pá-] (I) kniŽ. V míru, v pokoji
in partibus infidelium [-ty- -dé-] (I: ,v zemi
nevěřících') círk. biskup in p. i. bez vlastní
diecéze, pův. misijní, nyní jen titulámí
in pectore [pek-] (I) círk. kardinál in p. neo-
známený jmenovitě papežem na konzis-
toři, ponechaný v tajnosti
in perpetuam memoriam (I) kniŽ. na věč­
nou paměť
in perpetuum (I) kniŽ. navěky, navždy
in persona [-s6ná] (I) kniž. osobně, sám: při­
jít in p.
in petto [pet6] (it) kniŽ. na srdci, v mysli:
círk. kardinál in p. jmenovaný papežem,
ale veřejně neoznámený
in pleno [plén6] (I) kniŽ. přede všemi, na plé-
nu
in publico [pú-k6] (I) kniž. na veřejnosti, ve-
řejně
in puncto [-kt6] (I) kniž. v tom bodě, stran,
co se týče, ohledně (čeho)
inseminace
input, -u m (a) 1. ekon. vstup, faktor výroby,
jeho množství měřené výrobními (vstup-
ními) náklady (op. output) 2. výp. tech. za-
dání, vstup dat n. programu do výpočet­
ního zařízení
inquieto [-kvié-] přísl. (it) hud. nepokojně,
neklidně
in re [ré] (I) kniŽ. ve věci, ohledně
in regula (I) kniŽ. vzhledem k pravidlu
in residuo [-zi-6] (I) kniŽ. v zásobě
I.N.R.I. zkr. (I: lesus Nazarenus Rex ludaeorum)
Ježíš Nazaretský, král židovský
inró neskl. s (jap) (v jap. prostředí) zdobená
skříňka ze slonoviny n. lakovaná, slože-
ná z několika krabiček, zavěšená na pásu
pro osobní věci
in saecula saeculorum [séku- sékuI6-] (I)
náb. na věky věků(v)
in saldo [-d6] (I) kniŽ. zůstat dlužen
insalivace, -e ž (I) biol. promíšení rozžvýka-
né potravy v ústech slinami
insanabilní příd. (I) med. nevyléčitelný, nezho-
jitelný
insanita [-ny-], -y ž (I}řidč. kniŽ. nezdravý stav,
nezdravost
inscenace, -e ž (I < ř) 1. uvedení dramatické-
ho díla v divadle, filmu, televizi n. roz-
hlase; jeho realizace 2. kniŽ. předem při­
pravené, předstírané skutečnosti (uspo-
řádání oslav ap.), zosnování; inscenač­
ní příd.: i. umění; i. postupy; inscenačně
přísl.
inscenátor, -a m 1. kdo provádí inscenaci
1 2. kniŽ. pořadatel (oslav ap.), osnova-
tel: i. oslav, spiknutí
inscenovat ned. i dok. (I< ř) (co) 1. uvádět, uvést
na scénu 2. kniž. záměrně, zvl. s úmys-
lem vyvolat neklid, připravovat, připra­
vit, pořádat, uspořádat, (z)osnovat: i.
provokaci
insekt, -u m (I) zool. hmyz; insektový příd.
insektárium, -ia s (I) 1. klícka na hmyz 2.
sbírka hmyzu
insekticid [-ty-], -Um(l}odb. přípravekk hu-
bení hmyzu; insekticidní příd. odb. hubí-
cí hmyz: i. prostředek
insektivora [-ty-], -vor s mno (I) zool. hmy-
zožravci
insektivorní [-ty-] příd. (I) zool. i. živočich
hmyzožravý, hmyzožravec
insektofJiní příd. (I + ř) bot. (o rostlině) opylo-
vanýhmyzem
insektolog, -a m odborník v insektologii
insektologický příd. k insektologie, k insek-
tolog
insektologie, -e ž (I + ř) zool. nauka o hmyzu
insektový i insekt
insekventní příd. (I) geol. i. sesuv jehož smy-
kové plochy zasahují hluboko do svahu
a procházejí napříč vrstvami hornin vy-
tvářejících svah
inselberg [-zl-], -u m(n} geogr. ostrovní vrch
v (polo)pouštních oblastech
inseminace, -e ž (I) odb. umělé oplodňování
hospodářských zvířat (skotu, prasat,
ovcí), osemeňování; inseminačnípříd.: i.
stanice; i. technik
inseminovat
inseminovatned. i dok. odb. (co) provádět, pro-
vést inseminaci
insenzibilita, -y ž(I) biol. snížená n. chybějí­
cí reaktivita organizmu na podněty vněj­
šího i vnitřního prostředí, necitlivost
insider [-saj-], -a m(a) řidč. kniž. kdo se vyzná
v problému, zasvěcený člověk
insight [insajt], -u m (a) kniŽ. vhled: psych.
(v gestaltizmu) náhlé a z předcházející
zkušenosti neodvoditelné pochopení si-
tuace v celku, vedoucí k vyřešení pro-
blému
insigniáda [-ny-], -yž(l)hisl. (v r. 1934v Pra-
ze) spor o univerzitní insignie mezi Uni-
verzitou Karlovou a někdejší něm. uni-
verzitou v Praze
insignie [-sígny-], -ií ž mno (I) odznaky moci
n. něj. vysoké hodnosti: korunovační,
vysokoškolské i.; insigniový příd.
insinuace, -e ž (I) kniŽ. křivé obvinění, na-
řknutí, pomluva
insinuant, -a m(I) kniž. pomlouvač
insinuovatned. (3.j. -nuuje)(I) kniž.1. (co komu)
namlouvat, našeptávat něco nepravdivé-
ho 2. (koho, 4. p.) křivě obviňovat, pomlou-
vat
insistovat ned. (I) řidč. kniž. (-; koho, 4. p.) trvat
na něčem, naléhat na někoho
insitni příd. (I) výtv. řidč. laický 1, neodborný,
naivní: i. umění; i. malíř
in situ [-tú] (I) 1. kniŽ. na (pův.) místě, ve
(své) poloze 2. biol. studium biologic-
kých dějů in s. kde v živém organizmu
probíhají
inskribovat ned. i dok. (I) kniŽ. (koho, co) zapi-
sovat, zapsat do seznamu
inskripce, -e ž (I) 1. kniŽ. zápis do seznamu
ap.; hist. práv. zápis do desek týkající se
zástavních práv; závěr protokolu stře­
dověké listiny se jménem příjemce lis-
tiny 2. nadpis; inskripčni příd.
insolace, -e ž (I) odb. oslunění: meteor. množ-
ství slunečního záření dopadající za jed-
notku času na zemský povrch; med. oza-
řování, ozáření sluncem; geol. oslunění
působící tepelné změny hornin a vedoucí
k jejich rozpadu; insolační příd.
insolence, -e ž (I) řidč. kniŽ. nestoudnost, dr-
zost; insolentní příd.
insolvence, -e ž (I) práv., obch. platební ne-
schopnost (op. solvence); ekon. situace,
kdy pasiva firmy (bez cenných papírů
v držení akcionářů) převyšují její celko-
vá aktiva; insolventní příd. obch. neschop-
ný vyhovět peněžním závazkům (op. sol-
ventní): i. dlužník; insolventnost, -i ž (op.
solventnost)
insomnie [ony-I, -e ž (I) med. stav, kdy člo­
věk nemůže dlouho usnout n. se v noci
budí, nespavost, agrypnie
in spe [spé] (I) kniŽ. V naději: ministr in s.
nastávající, budoucí, příští
in specie [spécié] (I) kniŽ. zvláště, zejména
inspekce, -e ž (I) 1. úřední dozor, dohled,
kontrolní prohlídka, kontrola 2, 1: školní
i.; med. zasl. a řidč. aspekce 2. lidé prová-
dějící dohled, kontrolní prohlídku; in-
336
spekční příd. dozorčí, kontrolní: i. cesta,
služba; i. oddělení; i. lékař; i. pokoj po-
koj lékaře konající službu na lůžkovém
oddělení
inspektor, -a m (inspektorka, -y ž) (I) úřed­
ní dozorce; titul růz. úředníků: okresní
školní i.; dopravní i.; podnikový i.; (u
nás dř.) policejní i. hodnost vyšší než
nadstrážník a nižší než revírní inspek-
tor; inspektorský příd.: i. úřad dozorčí
inspektorát, -u m (I) dozorčí úřad
inspice, -e ž (I) div. technicko-organizační
dozor nad průběhem představení
inspicient, -a m (inspicientka, -y ž) člen
uměleckého souboru v divadle n. v tele-
vizi vykonávající inspici; inspicientský
příd.
inspicírovat ned. (n < I) hovor. 1. (koho, co; -) pro-
vádět, provést inspekci 2. inšpicírovat div.
slang být inspicientem, konat jeho práci
inspirace, -e ž (I) 1. kniž. (zejm. u tvůrčího
pracovníka) popud, podnět k tvoření,
náhlý nápad, vnuknutí, tvůrčí nadšení:
básnická i. 2. náb. forma zjevení božské-
ho ducha, nezávislá na lidském zvěsto­
vateli 3. biol., med. proudění vzduchu do
plic dýchacími cestami, vdech; inspirač­
ní příd.: i. zdroj; - fon. i. proud vdechový;
inspiračně přísl.
inspirátor, -a m (inspirátorka, -y ž) kniž.
kdo inspiruje, podněcuje; inspirátorský
příd.
inspiratorni příd. fon. i. hlásky tvořené při
inspiraci, vdechu
inspirovat ned. i dok. (I) 1. kniž. (koho, koho k če­
mu) dá(va)t někomu inspiraci k tvoření
2. kniž. (co) podněcovat, podnítit, nabádat
3. fyziol. (co) vdechovat, vdechnout; inspi-
rovat se ned. i dok. kniŽ. (čím) získ(áv)at in-
spiraci 1
instabilita, -y ž (I) 1. meteor. atmosférický
stav, kdy pokles teploty atmosféry s výš-
kou je větší než při adiabatickém ději 2.
med. psychomotorický neklid, nevyrov-
nanost: psychická i.; elektrická i. srdce
instabilní příd. (I) odb. nestálý, vratký (op. sta-
bilní 1, 2)
instalace, -e ž (I) 1. umístění, umisťování
něj. tech. zařízení k přívodu n. odvodu
vody, plynu, elektr. proudu ap. 2. tech.
technické vybavení budovy aj. (vodo-
vod, elektr. vedení ap.) 3. slavnostní
uvádění, uvedení v úřad, do funkce 4.
(us)pořádání obrazů n. jiných vystavo-
vaných předmětů•. 5. výtv. uspořádání,
sestavení objektů a materiálů, utváření
celých prostor podle jednoho umělec­
kého konceptu; instalačni příd.: i. prá-
ce; - i. potrubí, zařízení; i. jádro zdra-
votní instalace umístěná v blízkosti in-
stalačních rozvodů; eltech. i. vodič, spí-
nač; - i. výstavní komise; - i. akt
instalatér, -a m (I) kdo provádí instalace
tech. vybavení budov; instalatérský
příd.: i. podnik
instalatérství, -í s povolání, podnik insta-
latéra
instinktivizmus
instalátor, -a m kniž. kdo provádí instalaci
výstavy ap.
instalovaný příd. (I) eltech. i. příkon spotřebi­
če součet maximálního množství ener-
gie, kl. lze topnou soustavou do spotře­
biče dodávat; i. výkon součet výkonů
všech elektr. spotřebičů u odběratele
elektr. energie
instalovat ned. i dok. (I) 1. (co) zavádět, za-
vést, vestavovat, vestavit, umisťovat,
umístit (jako technické vybavení budo-
vy) 2. (co) uspořádat (na místě, zvl. pro
výstavu) 3. (koho, 4. p.) slavnostně uvá-
• ského vývoje a instituty (tj. soukromé
dět, uvést v úřad, do funkce, inauguro-
vat 1
instance, -e ž (I) 1. úřad urč. stupně: práv.
soud urč. stupně, stolice: prohrát spor
v první i-i; odvolat se k vyšší i-i 2. or-
gán kompetentní k provádění něčeho;
rozhodující činitel: sněm jako nejvyšší
i. 3. log. zvláštní případ vzhledem k něj.
obecnému tvrzení; instanční příd.: i.
cesta, postup zachovávající pořadí od
nejnižšího k nejvyššímu orgánu; in-
stančně přísl.
instant příd. (neskl.) (I) potr. slang instantní:
káva, kakao i.
instantní příd. (I)potr. (rychle) rozpustný (ve
vodě, v mléce): i. kakao, káva; i. vý-
robky připravené šetrným sušením roz-
prášených suspenzí
instar, -u m (I) zool. dílčí vývojový stupeň
larválního stadia hmyzu
in statu nascendi [-tú ná-dý] (I) kniŽ. ve sta-
vu zrodu: chem. označení pro vznik ak-
tivmno vodíku při rozpouštění neušlech-
tilých kovů
in statu quo [-tú kvó] (I) kniŽ. v nynějším,
dosavadním stavu
in statu quo ante [-tú kvó] (I) kniŽ. v dří­
vějším stavu, dříve
instaurace, -e ž (I) řidč. odb. obnovení, zno-
vuzavedení do provozu
instaurovat ned. (I) řidč. odb. (co) obnovit, zno-
vu zavést do provozu
instigace [-ty-], -e ž (I) odb. dráždění, popu-
zování
instilace [-ty-], -e ž(I) med. vkapávání (léků)
instilovat [-ty-] ned. (I) med. (-; co) zavádět
léčivý roztok do těla (po kapkách)
instinkt [-ty-] , -u m (I) vrozený, přirozený
pud směřující k obraně a zachování živo-
ta, bezděčný pocit, vnuknutí, tušení,
sklon, tendence 1, dispozice 2: mateřský
i.; i. sebeobrany; mít pro něco jemný i.;
psych. dědičný, ucelený, vzájemně spoje-
ný a koordinovaný řetěz nepodmíněných
reflexů; instinktivní [-ty- i -tý-] příd. pu-
dový, bezděčný: i. nedůvěra, opatrnost;
zool. i. chování; instinktivně přísl.: i. něco
uhodnout; instinktivnost, -i ž řidč. in-
stinktivita
instinktivita [-ty-ty-], -y ž (I) řidč. instink-
tivnost
instinktivizmus [-ty-ty], -mu m(I) psych. ná-
zor,že veškeré konání a cítění je určo­
váno instinkty
instinktivní
instinktivní t instinkt
instituce [-ty-], -e ž (I) 1. zřízení, zařízení: i.
poradců; i. manželství; práv. právní i. sou-
hrn vztahů mezi lidmi upravený právní-
mi normami 2. ústav, orgán: kulturní i.;
vědecká i.; sloužit jako poradní i.
institucionalizmus [-ty-I, -mu m (I) ekon.,
sociol. (na rozhraní 19. a 20. stol. v USA)
směr považující instituce (společenské
orgány, zákony ap.) za základ společen­
vlastnictví, peníze, zisk, úvěr, tradice,
zvyky) za z~ad hospodářského vývo-
je
institucionalizovat [-ty-] ned. (co) měnit v in-
stituci; institucionalizovat se ned. stávat
se institucí
institucionální [-ty-] příd. mající základ
v něj. instituci: i. vývoj institucí; in-
stitucionálně přísl.
institut [-ty-], -u m(I) 1. ústav, zvl. vědecký
n. vzdělávací: I. pro další vzdělávání
lékařů; i. pro vědu a výzkum 2. práv. práv-
ní i. soubor právních norem upravujících
urč. otázku: i. promlčení (v občanském
právu); i. obhajoby (v trestním řízení) 3.
círk. sekulární i. duchovní neřeholní spo-
lečenství žijící civilním způsobem ve
světě a pečující zprav. o staré, nemocné
a o mládež; institutní příd. řidč.: i. vycho-
vání ústavní
institutio [-tytú-cio] neskl. s (I) odb. úvod do
vědmno oboru, ke studiu n. k četbě; ná-
zev pro elementární knihu jednotlivých
oborů
instradace, -e ž (it) pošl., žel. stanovení smě­
rovací cesty a vlakových spojů (pro zá-
silky); instradační příd.: i. příkaz
instradovací příd. (it) sloužící k instradová-
ní: pošt., žel. i. číslo zásilky
instradovat ned. i dok. poŠI., žel. (co) předpiso­
vat, předepsat instradaci: i. zásilky; voj.
i. transport
instrukce, -e ž (I) zprav. mno pokyn, návod,
poučení, předpis, směrnice: udělit taj-
né i.; výp. tech. posloupnost symbolů
předpisující provedení jedné operace n.
dílčí části něj. procesu
instrukční příd. 1. k instrukce, poučný,
vzdělávací: i. film, přednáška, kurz; i.
páska 2. odb. i. karta záznam obsahující
provozní podmínky stroje n. zařízení;
instrukčně přísl.: i. působit
instruktáž, -e ž (r < I) dávání instrukcí, kva-
lifikované krátkodobé školení zaměře­
né k osvojení požadovaných dovednos-
tí a postupů, instruování 1; instruktáž-
ní příd.: i. porada; i. film instrukční 1
instruktivni [-ty- i -tý-] příd. (I) poskytující
návod, poučení, názorný: i. výklad; i.
pň1dad; instruktivně přísl.; instruktiv-
nost, -i ž
instruktor, -a m (instruktorka, -y ž) (I) 1.
pracovník, kl. organizuje a řídí výcvik
v rámci školení, kurzu ap.: zemědělský,
stavební i.; i. lyžování 2. zasl. domácí uči­
tel; instruktorský příd.: i. kurz
337 intarzovat
instruktorství, -í s činnost, zaměstnání in- .
asistující (na sále) lékaři: i. na operač­
struktora
ním sále; zubntí.
instrument, -u m(l) 1. nástroj, zvl. hudební instrumentátor, -a m hud. kdo provádí in-
n. lékařský 2. zasl. hovor. prostředek, po-
strumentaci skladby; znalec instrumen-
můcka (k provádění něčeho): jazyk jako tačního umění
společenský i. 3. práv. zasl. instrumentum
instrumentovat ned. i dok. (I) 1. hud. (co; -)
instrumentace, -e ž(I) 1. hud. úprava n. pří­ zpracovávat, zpracovat, upravovat, upra-
má kompozice (napsání) hud. skladby
vit (skladbu) pro jednotlivé nástroje or-
pro nástrojové provedení; nauka o ta- chestru 2. jen ned. med. podávat nástroje
kové úpravě; přen. i. verše způsob pořá­ lékaři, zprav. při operaci
dání jednotlivých složek, zvl. zvukové instrumentum, -ta s (I) práv. zasl. listina o
2. odb. mimořádné práce týkající se chy- právním jednání, instrument 3
tání, očišťování, vytahování ztracené instruovat ned. i dok. (3. j. -ruuje) (I) 1. (koho,
části kolony vrtných trubek, cizích tě­ 4. p.) dá(va)t instrukce někomu; poučo­
les ap. z vrtu; instrumentační příd.; in.
vat, poučit, (vy)školit 2. adm. (co) opatřo­
strumentačně přísl.
vat, opatřit spis ph1ohami, doklady: i.
instrumentál, -u m (I) Hngv. nepřímý pád žádost
(na otázku kým, čím) vyjadřující pří­
insubordinace [-dy-], -e ž (I)řidč. kniŽ. poru-
mý objekt (zabývat se něčím) n. nepří­ šení subordinace 1, kázně
mý objekt (namazat chléb máslem), v insuficience, -e ž (I) 1. med. nedostatečnost,
pa~ivu původce děje (vyrobený soukro-
selhání činnosti: srdeční, koronární i.;
mou firmou), častěji příslovečné urče­ cirkulačníi.; i. ledvin; i. srdečních chlop-
ní prostředku, nástroje (přijet autem),
ní nedomykavost 2. práv. neschopnost
místa (za zahradou), času (tou dobou)
plnění; insuficientní příd. nedostatečný,
ap.; instrumentálnP, instrumentálo- nedostatečně fungující, slabý, neschop-
vý příd.: Hngv. i-ní vazba; i-ní, i-ová kon-
ný: med. i. orgán
covka
insutlace, -e ž (I) med. vhánění plynu do du-
instrumentalista', -y m (instrumentalist-
tiny tělní n. orgánové za účely diagnos-
ka, -y ž) stoupenec instrumentalizmu 1
tickými n. léčebnými
instrumentalista', -y m(I) hráč na hud. ná-
insutlovat ned. i dok. med. provést, provádět
stroj; výrobce hud. nástrojů insuflaci
instrumentalizmus, -mu m (I) 1. filoz. vari-
insucht [-zu-], -u m(n) gen. phouzenské kří­
anta pragmatizmu považující myšlení
žení potomků mezi sebou n. s předky
(pojmy) za nástroje, instrumenty 2 pro (např. u cizosprašných rostlin)
dosažení cíle, k ovládnutí skutečnosti in swnma [surná] (I) kniŽ. dohromady, úhr-
2. psych. typ chování laboratorních zví-
nem, celkem, jedním slovem, krátce ře­
řat realizovaný prostřednictvím instru- čeno
mentů I in summo gradu [-mó -dú] (I) kniŽ. svrcho-
instrumentálka, -y ž hovor. instrumentální vaně
skladba, zvl. zařazená do písňového po- insurekce, -e ž (I) 1. zast. kniŽ. ozbrojené po-
řadu
vstání, odboj 2. hist. povinnost uh. šlech-
instrumentální' příd. k instrument 1, 2: hud.
ty stavět vojsko vlastním nákladem na
i. hudba určená pro nástroje a jimi in- obranu země
terpretovaná (na rozdI1 od hudby vokál-
insurgent, -a m (I) zasl. kniŽ. povstalec, od-
ní); med. i. vybavení operačn{ho sálu chi- bojník
rurgickými nástroji; chem. i. analýza sou- in suspenso [-zó] (I) kniž. ve spoj. nechat něco
bor metod n. metodik analytické che-
in S. nerozhodnuto, nevyřízeno
mie s využitím přístrojové techniky; -
inšpicírovat i inspicírovat
psych. i. aktivity činnosti, kl. jsou nástro-
intabulace, -e ž (I) práv. zápis do pozemko-
jem dosažení konkrétního cíle; činnost
vých knih (op. extabulace); intabulač.
prováděná člověkem n. zvířetem s po- ní příd.: práv. i. doložka
užitím nástroje; i. podmiňování urč. ne-
intabulovat ned. i dok. práv. (co) provádět, pro-
podmíněné chování závislé na výkonu
vést intabu1aci (něčeho)
naučené odpovědi, operantní podmiňo­
intaglie [-talje], -e ž, intaglio [-taljo], -ia s
vání; instrumentálně přísl.; instrumen-
(it) drahý kámen, popř. i sklo se zahlou-
tálnost, -i ž
beným řezaným n. rytým reliéfem (jako
instrumentálnr, instrumentálový i in- šperk n. pečetidlo), gema
strumentál
intaktni příd. (I) kniŽ. nedotčený, neporuše-
instrumentárium, -ia s (I) med. soubor lé- ný: i. povrch; intaktnost, -i ž
kařských nástrojů; schránka na tyto ná-
intarzie, -e ž (it < arab) výtv. ozdobné vyklá-
stroje: chirurgické i.
dání (dřevem jiné barvy, slonovinou,
instrumentář, -e m(živ.HI) řidč. výrobce hud.
kovem, perletí) na dřevě; plocha takto
nástrojů, instrumentalista2
vykládaná; intarziový příd. intarzovaný
instrumentář, -e m(než.) (I) hud. urč. soubor
intarzista, -y m(it < arab) kdo provádí intar-
nástrojů, zprav. dobově, místně, žánro- zování
vě ap. vymezený
intarzovat ned. výtv. (co) zdobit intarziemi:
instrumentářka, -y ž (I) zdravotní sestra i-aný barokní nábytek
integrace
integrace, -e ž (I} 1. kniŽ. a odb. scelení, ucele-
ní, sjednocení (op. dezintegrace): ekon.
sjednocování samostatných hospodář­
ských jednotek (i mezinárodně), fungu-
jících na jednotných principech: evrop-
ská i.; lingv. splývání nářečí n. jazyků; blol.
spojení, propojení činnosti jednotlivých
orgánů v organizmu; psych. sjednocení
částí psychiky do dynamického a význa-
muplného celku 2. mal. určení integrálu
něj. funkce n. řešení; postup hledání ře­
šení diferenciální rovnice
integrační příd. 1. k integrace: i. tendence;
- mal. i. konstanta (při neurčitém inte-
grálu) 2. fyz. i. koule část integrátoru s
pozorovacím okénkem, k němuž se při­
kládá čidlo fyz. fotometru; jad. fyz. i. do-
zimetr přístroj k měření dávek záření na
urč. dobu; opl. i. fotometr integrátor; in-
tegračně přísl.
integraf, -u m (I + ř} mal. přístroj k mechanic-
kému narýsování i vyčíslení integrálu
funkce dané grafem
integrál, -u m (I} mal. jeden ze základních
pojmů mat. analýzy, součet nekonečné­
ho množství nekonečně malých veličin:
určitý, neurčitý, křivkový, dvojný i.; i.
pravděpodobnosti
integralita, -y ž (I} řidč. kniŽ. integrita
integralizmus, -mu m (I} náb. 1. v katoliciz-
mu směr zdůrazňující zvl. jeho římský
charakter 2. fundamentalizmus v amer.
protestantizmu
integrální příd. (I} 1. kniŽ. a odb. celkový, sou-
hrnný, úplný, celý, celistvý, naprostý: i.
složka nedJ.1ná; i. výchova všestranná; obch.
i. doložka nejvyšších výhod (v mezinár.
obch. politice) bez výjimek, úplná, neo-
mezená 2. k integrál: mal. i. počet odvětví
mat. analýzy; i. logaritmus; i. rovnice;
integrálně přísl.; integrálnost, -i ž
integrand, -u m (I} mal. integrovaná funkce
integrant, -u m (I} odb. prostředek, prvek in-
tegrace 1, sjednocení
integrátor, -u m (I} 1. odb. zařízení k stano-
vení hodnoty integrálu, fyz., tech. a jiné
proměnné veličiny 2. fyz., eltech. elektro-
nické zařízení, kt. registruje počet im-
pulzů za časovou jednotku 3. opl. pří­
stroj na měření světelného toku zdrojů
světla a svítidel, integrační fotometr 4.
výp. tech. součást řídicího a aritmetické-
ho vybavení počítače
integrita, -y ž (I} kniŽ. celistvost, neporuše-
nost, (územní, státní) nedotknutelnost
integrovaný příd. (I} kniŽ. a odb. tvořící jeden
funkční celek, koordinovaný 1: i-é zpra-
cování dat; ekol. i. boj soubor opatření
v ochraně rostlin proti škodlivému hmy-
zu; eltech. i-é obvody; sděl. tech. i-á tele-
grafní, telekomunikační síť; biol. i-á čin­
nost orgánů v organizmu
integrovat ned. i dok. (I} 1. kniŽ. a odb. (co; -)
scelovat, scelit, sjednocovat, sjednotit,
spojovat, spojit (op. dezintegrovat 1) 2.
mal. (vy)počítat integrál něj. funkce, pro-
vádět, provést integraci
338
integrující příd. (I} kniŽ. náležející k celku,
neodlučný, podstatný, integrální 1, jed-
notící: i. součást; - i. síla; mal. i. faktor
funkce umožňující převést danou dife-
renciální rovnici 1. řádu na rovnici
exaktní
integument, -u m(I} 1. zool. vnější pokrývka
živočišného těla, kůže, pokožka 2. bol.
ochranný obal semeníku
integumentární pNd. (I} biol. jsoucí na povr-
chu organizmu, obalový, pokožkový
intelekt, -u m (I} schopnost myšlení, racio-
nálního poznání, rozum
intelektuál, -a m (intelektuálka, -y ž) (I}
rozumově, vědecky, teoreticky, umělec­
ky činný vzdělaný člověk;někdy hanl. člo­
věk planě teoretizující; intelektuálský
příd.: i. typ; intelektuálsky přísl.; intelek-
tuálství, -í s souhrn vlastností intelektu-
álů
intelektualista, -y m (intelektualistka,
-y ž) kniŽ. kdo zdůrazňuje rozumové prv-
ky; stoupenec intelektualizmu
intelektualistický [-ty-] příd. kniž. k intelek-
tualizmus, k intelektualista, rozumový,
intelektuální; intelektualisticky přísl.
intelektualizace, -e ž (I} kniŽ. intelektuali-
zování: lingv. i. jazyka uplatňování tako-
vých jazykových prostředků, kt. slouží
k přesnějšímu vyjádření složitějších
myšlenkových vztahů, potřebám vyšších
forem kulturního života ap., racionali-
zace jazyka; intelektualizační příd.: i.
tendence
intelektualizmus, -mu m (I} kniŽ. zdůrazňo­
vání rozumové činnosti, intelektu proti
citu, vůli, ve filoz. v teorii poznání proti
smyslům, v etice proti vůli citu (v opo-
zici vůči voluntarizmu), v ped. preferen-
ce výchovy rozumové před výchovou
citovou
intelektualizovat ned. i dok. (I} kniŽ. (co) zdů­
razňovat, zdůraznit rozumové prvky
v něčem, dávat, dát něčemu intelektuál-
ní ráz: i. jazyk
intelektuální příd. k intelekt, k intelektuál,
rozumový: i. typ; intelektuálně přísl.; in-
telektuálnost, -i ž
intelektuálský, intelektuálství i intelektuál
intelektuálština, -y ž hanl. jednání, vlast-
nosti intelektuálů odtržené od života,
plané teoretizování, intelektuálství
inteligence, -e ž (I} 1. schopnost chápání,
samostatného myšlení, řešení situací,
v nichž nelze použít návykového chová-
ní, rozumové nadání: přirozená i.; vyso-
ká, nízká i.; zkouška i.; výp. tech. umělá i.
schopnost počítače napodobovat někt.
funkce lidského mozku 2. společenská
vrstva lidí vykonávajících složitou, kva-
lifikovanou duševní činnost: technická
i.; inteligenčnípříd.: psych. i. kvocient čí­
selné vyjádřeníúrovně inteligence jedin-
ce poměremjeho mentálního věku k vě­
ku skutečnému (zkr. IQ)
inteligent, -a m (inteligentka, -y) ž člověk
s (vyšším) vzděláním, člověk s inteligen-
intendantura
cí, vzdělanec, intelektuál; inteligentský
příd.
inteligentní příd. mající, prozrazující inteli-
genci (ve význ. 1), vyšší vzdělání, moud-
rý, rozumný, bystrý, chápavý: i. člověk;
i. tvář; kyb. i. robot robot s inteligencí,
kognitivní; inteligentněpřísl.; inteligent-
nost, -i ž řidč. inteligence 1
inteligibilní příd. (I} fJloz. poznatelný jen ro-
zumem, intelektem, myšlením n. intelek-
tuálním (nikoli smyslovým) názorem: i.
svět jen duchovně vnímatelný (např.
Platonův svět idejí); i. charakter (u
Kanta a Schopenhauera) metafyzický
základ lidské povahy (proti empirické-
mu charakteru)
INTEL8AT zkr., Intelsat, -u m (a: Intematio-
nal Telecommunications Satellite Organization}
konsorcium mající za cíl vytv&ení glo-
bální komunikační satelitní sítě
intence, -e ž (I} kniž. a odb. (tvůrčí) záměr,
úmysl, cíl: jednat v i-ích; ftIoz. předmět­
ná zaměřenost vědomí; hisl., práv. (v řím.
právu) tvrzení žalobce, jehož pravdivost
je podmínkou odsouzení obžalovaného;
círk. úmysl, na kt. má být mše sloužena;
dar dávaný na takový úmysl; lingv. vlast-
nost lexikální jednotky, zprav. slovesa,
implikovat ve svém významu urč. prv-
ky významové struktury věty (partici-
panty), sémantická valence; šach. auto-
rem zamýšlené řešení problému; intenč­
ní příd. záměrný, účelný: i. literatura ten-
denční; i. psychologie vybudovaná na
základě analýzy intencionality
intencionalita, -y ž (I} kniŽ. z\lIl1ěření lidské-
ho snažení na urč. cíl, zaměřenost, zá-
měrnost, úmyslnost v chování, jedná-
ní; filoz. (pův. ve scholastice, u Brentana
a ve fenomenologické škole) zaměře­
nost všech psychických aktů k něj. před­
mětu (reálnému či ideálnímu), (podle
Husserla) vlastnost vědomí být vždy vě­
domím
intencionalizmus, -mu m (I} filoz. etický ná-
zor, podle kt. veškeré činy je třeba po-
suzovat nikoli podle jejich skutečných
důsledků, nýbrž podle záměru jednají-
cího
intencionální příd (I} kniŽ. záměrný: filoz. i.
vztah
intenční i intence
intendance, -e ž (t) 1. vrchní dozor, správa
(dř. zvl. divadelní), intendatura2. voj. zasl.
intendanční služba; intendančnípříd.: voj.
zasl. i. služba týlová
intendant, -a m (intendantka, -y ž) (t) 1.
(ve franc. monarchii) královský úřed­
ník kontrolující výkon královské moci
v provinciích 2. (v někt. zemích) vrch-
ní správce divadla, rozhlasové n. tele-
vizní stanice: generální i. vedoucí div.
provozu s více druhy div. umění 3. voj.
zasl. příslušník (zejm. důstojník) inten-
danční (týlové) služby; intendantský
příd.
intendantura, -y ž (n < I} intendance 1
intenze
I intenze, -e ž (I} 1. med. napětí, síla 2. log.,
Hngv. úhrn, soubor vlastností charakteri-
I zujících význam výrazu, slova ap., ob-
sah významu (op. extenze) 3. fon. počá­
teční fáze artikulace úžinových hlásek,
v níž se mluvidla dostávají do artikulač­
ního postavení konsonantu, který má být
1 • vytvořen (op. detenze)
intenzidozimetr, -u m (I + ř} jad. fyz. přístroj
k zjišťování dávky radioaktivního záře­
ní a dávkové intenzity
intenziflkace, -e ž (I} kniŽ. a odb. zvětšování,
zvětšení intenzity, zesilování, zesílení: i.
\ sobit
ohřevu; ekon. zvyšování využití výrob-
ních faktorů, a tak dosahování vyšší pro-
dukce při jejich stejném množství: i. prá-
ce; intenziflkačnípříd.: i. opatření; i.fak-
tory
intenziflkovat ned. i dok. (I} kniž. (co) zvětšo­
vat, zvětšit intenzitu
intenzimetr, -u m (I + ř} jad. fyz. jednoduchý
přístroj k zjišťování radioaktivního zá-
ření a jeho intenzity
intenzionalita, -y ž (I} log. vlastnost výrazu
vyznačovattřídu n. pravdivostní hodno-
tu (extenzi 2) skrze svůj význam (inten-
zi 2)
intenzionální příd. (I} log. (op. extenzionální)
i. výrok složený výrok, jehož pravdivost-
ní hodnota nezávisí na pravdivostních
hodnotách jeho složek; i. logika nezto-
tožňující obsah výrazů s pouhými třída­
mi a pravdivostními hodnotami
intenzita, řidč. intenzivita, -y ž (I} stupeň sí-
ly, mohutnosti, síla, mohutnost, vydat-
nost: i. práce; i. světla, osvětlení; fyz. i.
napětí; i. zvuku; i. elektrického prou-
du, proudová i. množství elektr. proudu
prošlé vodičem za sekundu (vyjádřené
v ampérech); i. elektrického pole veliči­
na udávající sílu, kterou elektrické pole
působí na jednotkový elektr. náboj; i.
magnetického pole veličina charakteri-
zující magnetické pole pomocí magne-
tické indukce a magnetizací; i. vyzařo­
vání podíl zářivého toku z plošky zdroje
a obsahu této plošky; meteor. i. srážek, slu-
nečního záření množství za jednotku
času; gen. i. selekce míra selekčního tla-
ku urč. podmínek prostředívůči urč. ge-
notypu; zeměd. i. snášky; ekon. vypětí: i.
práce pracovní vypětí, výdaj svalové,
mozkové a nervové energie při práci za
jednotku času; fon. stupeň síly (hlasu,
tónu, šumu); intenzitní příd.: fyz. i. záznam
zvuku na filmu; i. křivka osvětlení izo-
fota
intenzivní příd. mající velkou intenzitu, sil-
ný, velký, mohutný, usilovný, účinný: i.
výroba; i. rozvoj národního hospodář­
stvi; i. pocit; med. jednotka i. péče; fyz. i.
veličina transdynamická veličina nezá-
visející na množství látky (op. extenziv-
ní); marx. ekon. i. hospodaření založené na
dokonalejší technice, lepší organizaci
výroby, zvyšující produktivitu práce a
dosahující maximální výnosy (op. exten-
339
zivní); Hngv. i. sloveso intenzivum; inten-
zivně přísl.; intenzivnost, -i ž
intenzivum, -va s (I} lingv. sloveso vyjadřují­
cí odstín úsilnosti, větší intenzity oproti
významu slovesa základového, sloveso
intenzivní, úsilné
inter předl. (I} kniž. mezi
inter- (I} předp. s význ. mezi, uvnitř, během,
před'
inter- (I} vslož. první část svýzn. internacionální
(mezinárodní)
interagovat ned. (I} kniž. a fyz. vzájemně pů­
interakce, -e ž (I} kniž. a odb. vzájemné půso­
bení dvou i více činitelů: pozitivní, ne-
gativní i.; gen. genová i. kvalitativní n.
kvantitativní spolupůsobenídvou n. více
růz. genů na genotypovém projevu téhož
znaku; ekol. i. rostliny na rostlinu; chem.
i. molekul; farmo i. léčiv; jad. fyz. i. záření;
interakční, interaktivní [-ty- i -tý-] příd.:
eltech. i-ční odpor
interakcionizmus [-ny-], -mu m (I} sodol.
koncepce a směry považující za základ
skutečnosti interakci mezi individui n.
skupinami; symbolický i. považující za
základ symbolickou komunikaci mezi
členy společnosti
interatomový příd. (I + ř} fyz., chem. meziato-
mový: i-á vzdálenost mezi atomy
interatrakce, -e ž (I} zool. pudová schopnost
kobylek, jejich instinkt shlukovat se a
houfně se stěhovat z místa na místo
interbrigáda, -y ž (I + t) (ve šp. občanské
válce) mezinárodní brigáda protifašistic-
kých bojovníků
interbrigadista [-dy-], -y m člen interbri-
gády
intercedent, -a m (I} práv. osoba přislibující
zajištěnízávazků vedle hlavního dlužní-
ka n. za něho
intercelulára, -y ž (I} biol. zprav. mno i-y me-
zibuněčné prostory v pletivech rostlin
vyplněné pův. tekutinou, později vzdu-
chem; intercelulární příd. biol. jsoucí
v buňce n. týkající se vnitřnľho prostředí
buňky, mezibuněčný, (v)nitrobuněčný:
i. kontakty
intercepce, -e ž (I} ekoJ. zadržování části
srážkové vody na povrchu vegetace
interceptor, -u m (I} let. zařízení umístěné
v přední části křídla, kt. porušuje prou-
dění na jeho horní hraně a způsobuje tak
zmenšení vztlaku, spoiler 2, rušič vztla-
ku
intercese, -e ž (I} 1. hisl. (ve st. Římě) právo
vyšších úředníků zrušit n. zamezit usku-
tečnění výroku nižšího orgánu 2. práv.
zajištění závazku, zakročení: privativní
i. převzetí dluhu místo dlužníka; kumu-
lativni i. převzetí dluhu vedle dlužm'ka
intercipovat ned. (I} kniž. a adm. (co) zadržo-
vat, zachycovat (než se dostane na mís-
to určení)
interdentála, -y ž (I} Iingv. souhláska mezi-
zubná (např. angl. znělé a neznělé th);
interdentálni příd. Hngv. mezizubný: i.
interference
hláska; i. artikulace článkování vsunu-
tím konečku jazyka mezi řezáky
interdentalizmus, -mu m (I} med. porucha
výslovnosti, při níž se většina hlásek tvo-
ří mezizubně
interdependence, -e ž (I} kniŽ. vzájemná zá-
vislost
interdialekt [-dy-], -u m (I} lingv. nadnářeční
forma národního jazyka, v níž se stírají
specifické rysy jednotlivých nářečí, nad-
nářečí: hanácký i.; interdialektický
[-ty-] příd.
interdikt [-dy-], -u m(l} círk. (v kato!. círk-
vi) dočasný zákaz bohoslužebných úko-
nů jako trest pro jednotlivce n. i celou
zem: vyhlásit na někoho (něco), nad ně­
kým (něčím) i.; uvalit na někoho (něco) i.
interdisciplina [-dy-], -y ž (I} odb. styčný,
zprostředkující obor, úsek, styčné odvět­
ví, styčná disciplína; interdisciplinární
příd. odb. jsoucí mezi odbornými odvět­
vími, úseky, mezioborový, meziodvět­
vový: i. charakter výzkumu
interes, -u m (I} 1. hovor. zájem 2. zasl. hovor.
úrok z půjčky
interesantní příd. (t) vzbuzující zájem, zají-
mavý, pozoruhodný, přitažlivý; intere-
santně přísl.; interesantnost, -i ž
interesent, -a m (interesentka, -y ž) (n < I}
práv. zájemce; zúčastněná osoba
interesovaný příd. (I} hovor. zájmově zúčast­
něný: i. stát, podnik
interesovat ned. (t) hovor. (koho, 4. p.) zajímat;
interesovat se ned. hovor. (o koho, co) zají-
mat se; být i-án (na čem) mít zvláštní zá-
jem na něčem
interface [-ejs] neskl., interfejs, -u m (I + a}
odb. rozhraní, propojení, styk: výp. tech., el:
tech. prostředky a pravidla pro spojení
konkrétních částí systémů na zpracová-
ní dat, mezistyk; funkční elektronická
jednotka zprostředkovávajícístyk mezi
dvěma číslicovými systémy, převodník
interfaciální příd. (I} odb. mezipovrcho-
vý: chem. i. polykondenzace na rozhraní
dvou kapalných fází, které se spolu ne-
mísí
interfascikulární příd. (I} odb. mezisvazko-
vý
interfáze, -e ž (I + ř} blol. období mezi dvě­
ma po sobě následujícími mitózami (dě­
lení buněčného jádra); interfázní příd.:
gen. i. jádro buněčné jádro v interfázi
interfejs i interface
interference, -e ž (I} kniŽ. a odb. vzájemné pro-
nikání, prolínání, střetávání, křížení: i.
světla; fyz. i. vlnění; i. zvuku ráz; eltech.
skládání dvou střídavých proudů s ne-
stejnou frekvencí; sděl. tech. rušivý vliv ne-
žádoucí blízké rádiové vlny na vlnu při­
jímanou; gen. vzájemné ovlivnění dvou
rekombinačníchprocesů, přičemž jeden
proces může působit na druhý inhibičně
n. stimulačně: chromatidová, chromozo-
mová i.; biol. stav, při němž rozmnožo-
vání jednoho viru je zamezeno, event.
zpomaleno infekcí druhým virem; ped.,
interferometr
psych. záporný vliv již získaných vlast-
ností při učení se něčemu novému (op.
transfer): i. mateřského jazyka při učení
se cizím; interferenční příd.: fyz. i. pří­
stroj; i. spektroskop; i. vlnění; i. měření
délek; sděl. tech. i. hvizd vznikající v přijí­
mači interferencí vysokofrekvenčních
proudů růz. kmitočtů
interferometr, -u m (I + ř) I. odb. přístroj vyu-
žívající interference světla k měření
(např. koncentrace plynů, indexů lomu
ap.); astro přístroj k měření velmi malých
zorných úhlů (průměrůhvězd ap.) 2. tech.
přístroj na kontrolu povrchové úpravy
kovových součástek; hom. přístroj k ur-
čení koncentrace metanu n. oxidu uhli-
čitého
interferometrie, -e ž (1 + ř) 1. opt. metoda
využívající inteďerence světla k stano-
vení indexu lomu 2. chem. analytická
metoda určující složení směsi plynů n.
vzniklé koncentračnízměny v plynných
či kapalných roztocích; interferomet-
rický příd.
interferon, -u m (I) biol., med. bílkovinná lát-
ka tvořící se v napadených buňkách na
obranu proti virům
interferovat ned. (I) odb. vzájemně se prolí-
nat, pronikat, křížit se
interfertilita [-ty-], -y ž (I) biol. schopnost
vzájemného oplodnění mezi dvěma for-
mami rostlinných n. živočišných orga-
nizmů
interfluvium, -ia s (I) geol. krajina mezi dvě­
ma řekami, meziříčí; interfluviální příd.
geol. meziříční
interfolium, -ia s (I) bot. článek (část) rost-
linné osy mezi dvěma po sobě následu-
jícími listy
intergalaktický [-ty-] příd. (I + ř) astro nachá-
zející se mezi galaxiemi, mimo ně
intergenový příd. (1 + ř) gen. jsoucí mezi geny,
vznikající interakcí genů, mezigenový
interglaciál, -u m (I) geol. teplé období mezi
ledovými dobami (glaciály), doba me-
ziledová; interglaciální příd.: geol. i. ob-
dobí
intergranulára, -y ž (I) geol. styčná plocha
mezi zrny
interhotel, -Um (1 + f) hotel s mezinár. úrovní
služeb vyhrazený přednostně pro pře­
chodné ubytování zahraničních hostí
interchromozomový příd. (I + ř) biol. jsoucí
mezi chromozomy, společný chromo-
zomům, vznikající společným působe­
ním chromozomů: i-é účinky
interiér, -u m (f) 1. vnitřek (budovy); vnitř­
ní zařízení (zprav. bytu) (op. exteriér);
jeho zobrazení výtvarné, fotografické,
filmové ap.; film. scéna natočená v ateli-
éru, televizním studiu (op. exteriér);
(v urbanizmu) vnitřní prostory města
(např. ulice, náměstí, nábřeží ap.) 2. vet.
vnitřní uspořádání orgánů u hospodář­
ských zvířat (důležité při hodnocení); in-
teriérový příd. (op. exteriérový): i-á de-
korace; i. film
340
interim, -u m (I) práv. 1. zatímní opatření, řád
(politický n. církevní); dočasné řešení
2. přechodnámoc n. vláda, mezidobí; in-
terimní příd.: adm. i. účet, faktura
interimální příd. (I) kniž. prozatímní, dočas­
ný: i. ustanovení
interindividuální [-dy-] příd. (I) kniž. exis-
tující mezi jedinci: psych. i. variabilita
kvantitativní rozdíly téže subjektivní
proměnné (reakce, funkce) u více jedin-
ců ve stejném čase
interiorizace, -e ž (I) psych. převedení vnější
(předmětné) činnosti do nitra osobnos-
ti; proces, kterým jsou objekty n. opera-
ce vnějšího světa zvnitřněnydo psychic-
kých představ tak, aby bylo možno s
nimi pracovat, zvnitřňování, zvnitřnění,
internalizace
interiorizovat ned. psych. (co) provádět, pro-
vést interiorizaci, zvnitřňovat, zvnitřnit
interjekce, -e ž (I) lingv. i-e mno druh neoheb-
ných slov, kt. vyjadřují nálady, city, vůli
mluvčího n. na něco upozorňují n. imi-
tují zvuky a tvoří samostatné, nevětné
výpovědi, citoslovce: expresivní, emoci-
onální, kontaktová, onomatopoická i.;
interjekcionální, interjekční příd. lingv.
citoslovečný; interjekcionálně, inter-
jekčně přísl.; interjekcionálnost, inter-
jekčnost, -i ž
interjekcionalizace, -e ž (I) lingv. přechod
(transformace) slova (tvaru) jiného slo-
vesného druhu n. spojení slov k cito-
slovcům (interjekcím), k výrazům ci-
toslovečné povahy (např. prokristapá-
na, vida, hrome); interjekcionalizační
příd.
interjekcionalizovat ned. i dok. lingv. (co)
(z)měnit v interjekce, podrobovat, podro-
bit interjekcionalizaci; interjekcionali-
zovat se ned. i dok. lingv. nabývat, nabýt
povahy interjekce, procházet, projít in-
terjekcionalizací
interkalační příd. (I) 1. gen. i. látky které se
mohou vmezeřit mezi dva sousední nuk-
leotidové páry a vyvolat posunové muta-
ce 2. chem. i. sloučeniny schopné přijímat
do své mřížky další atom n. molekulu
interkalár, -u, interkalář, -e m, interkalá-
re neskl. s (7.j. též -mj (I) 1. (dř.) plat ušet-
řený za dobu, po kterou bylo úřednické
místo ap. neobsazeno 2. peněž. ušlý zisk
z pozemkové ceny a stavebního kapitá-
lu po dobu neužívání stavby
interkalární příd. 1. k interkalár, k interka-
lář, k interkaláre: i. důchody 2. gen. i. ob-
last chromozomu vnitřní část chromozo-
mu, nikoli koncová, v níž může dochá-
zet k strukturním změnám, např. k ztrá-
tě n. přemístění genetického materiálu
interkalář i interkalár
interkarpální příd. (I) anat. nacházející se
mezi kůstkami zápěstí
interkineze, -e ž (I + ř) gen. krátké klidové sta-
dium mezi dvěma cykly meiotického
dělení buněčného jádra; interkinetický
[-ty-] příd.: gen. i-é jádro
intermedinm
interkluze, -e ž (I) kniŽ. závorka
interkolumnium [-ny-], -ia s (I) arehit. vzdá-
lenost mezi sloupy, udávaná v modulech
interkom, -u m (zkr. I) odb. interkomunikace
interkomunikace [-ny-], -e ž (I) odb. sdělo­
vací soustava uŽív. k dorozumívání po-
sádky letadla, lodi aj. v hlučném provo-
zu; interkomunikační příd.: žel. i. vůz
osobní vůz, kterým se může procházet
po celé jeho délce a čelními dveřmi do
sousedních vozů, průchozí vůz
interkonfesijní, interkonfesionální příd. (I)
kniŽ. týkající se vzájemných vztahů mezi
konfesemi, konfesijně nestranný
interkontinentální [-ty-] příd. (I) mezipev-
ninový, mezikontinentální: i. doprava;
i. balistická střela
interkostální příd. (I) med.. anat. mezižeberní
interkurentní příd. (I) odb. přistupující k ně­
čemu, dodatkový, přidružený: i. nemoc
interkutis [-ty-] neskl. s(I) bot. (u kořenů rost-
lin) pletivové vrstvy ležící přímo pod
pokožkou a podporující ji v její funkci
interlineární příd. (I) kniž. meziřádkový: i.
překlad
interlingua [-gva], -y ž (I) lingv. reformova-
ný projekt jazyka interlingue rozpraco-
vaný amer. kolektivem pod vedením
A. Godeho
interlingue [~gve] neskl. ž (I) lingv. (dř.) umě­
lý jazyk sestavený na základě román.
slovních základů v r. 1922 Estoncem E.
de Wah1em (název užíván po r. 1945
místo okcidental)
interlok, -u m(a) text. zkřížené pletené zboží
s interlokovou vazbou; interlokovýpříd.:
text. i-á vazba jen s lícovými očky na
obou stranách; i. stroj
interlokální příd (I) kniŽ. vztahující se k ně­
kolika místům: i. zájmy
interludium [-lúdy-], -ia s (I) mezihra 1. hud.
krátká věta pro varhany spojující jed-
notlivé strofy chrámové písně 2. div. (ve
středověku) krátká fraškovitá hra mezi
dvěma vážnými scénami
intermediální [-dy-] příd. (I) odb. nacházející
se ve středu: geol. i. horniny vyvřelé hor-
niny bohaté na oxid křemičitý
intermediarita [-dy-], -y ž (I) gen. interme-
diární dědičnost řízená heterozygotním
párem alel, kdy žádná z alel nepřeva­
žuje a dominance nenastává, smíšená
dědičnost
intermediární [-dy-] příd. (I) odb. jsoucí mezi
dvěma jevy, přechodový, zprostředkují­
cí: chem. i. fáze, látka; biol. i. stadium; i.
metabolizmus látková přeměna; i. znak,
dědičnost; intermediárně přísl.
intermediát [-dy-], -u m (I) chem. přechodný
meziprodukt; intermediátní příd.: chem. i.
fáze látka tvořící přechod mezi výcho-
zími látkami il konečným produktem
intermedin [-dy- i -dý-], -u m (I) biol. hor-
mon středního laloku hypofýzy vyvo-
lávající změny pigmentace v živočiš­
ných buňkách
intermedium [-dy-], -ia s (I) odb. mezihra:
intermetalický
div. krátké představení, zprav. scénka
s veselým, žertovným obsahem, hraná
zvl. mezi dějstvími samostatné vážné hry
intermetalický příd. (I + ř) chem. i-á sloučeni­
na sloučenina odlišných prvků kovové-
ho charakteru o růz. vzájemném pomě­
ru
-intermezzo [-meco], -a s (it) 1. hud. veselo-
herní scénická n. instrumentální vložka
mezi akty vážné opery, mezihra 2. hud.
krátká instrumentální věta ve svitách n.
samostatná charakteristická skladba 3.
kniž. vložka, vsuvka VŮbeC;někdyexpr.pří­
hoda přerušující nakrátko děj, něco pře­
chodného, krátce trvající: milostné i.
intermigrace, -e ž (I) kniŽ. vzájemné stěho-
vání, vysídlování a osídlování
in terminis [-ný-] (I) kniž. v mezích
in termino [-nó] (I) kniž. v určité době
intermise, -e ž (I) med. přerušení, dočasné
zastavení (něčeho): i. choroby
intermitence, -e ž (I) vod. pravidelné kolísá-
ní vydatnosti vodních zdrojů (zprav. hor-
kých minerálních pramenů): i. zřídla;
intermitentní příd. odb. přerušovaný pře­
stávkami, přerývaný: vod. i. řeka tekoucí
periodicky
intermitotický ..l. intermitóza
intermitovaný příd. (I) eltech. i. proud přeru­
šovaný
intermitovat ned. (I) kniŽ. a odb. (co; -) na čas
přestávat, vynechávat, přerušovat: i. léč­
bu
intermitóza, -y ž (1 + ř) biol. fáze mezi dvěma
následnými mitotickými děleními buň­
ky, inteďáze; intermitotický [-ty-] příd.
bio!. týkající se interfáze mitotického
buněčného cyklu: i-á buňka
intermodulace, -e ž (I) eltech. zkreslení vzni-
kem nových kmitočtových složek při
průchodu několika elektr. signálů urč.
zařízením (zesilovačem ap.); intermo-
dulační příd.: eltech. i. zkreslení
intermo1ekulární příd. (I) fyz. chem. jsoucí,
působící mezi molekulami, mezimole-
kulární: i. asociace; i. vazby polymerů
intermuskulární příd. (I) anat. mezisvalový:
i. hematom
interna, -y ž (I) hovor. 1. interní oddělení ne-
mocnice 2. interuí (vnitřní) lékařství
internace, -e ž (I) nucený pobyt na vykáza-
ném místě, internování: mezinár. práv. ome-
zení pohybu stanovené válčícím státem
pro civilní příslušm1cynepřátelského stá-
tu nacházející se na jeho území; inter·
nační příd.: i. tábor
internacionál, -a m (I) 1. řidč. internaciona-
lista 2. sport. sportovec účastnící se mezi-
národních utkání
internacionála, -y ž (I) hist.. polit. mezinárod-
ní dělnická organizace: I. i. mezinárod-
ní sdružení dělníků (založené 1864); II.
i. mezinárodní sdružení socialistických
stran (založené 1889); III. i., Komunis-
tická i. mezinárodní sdružení komunis-
tických stran (založené 1919), Komin-
terna; Socialistická i. sdružení sociálně-
341
demokratických stran (založené 1951);
přen. jakákoli organizace s mezinárodním
vlivem, mezinárodně se uplatňující zá-
jem, směr n. dohoda: katolická i.
internacionalista, -y m stoupenec interna-
cionalizmu'
internacionalistický [-ty-] příd. k internaci-
onalizmus', k internacionalista, meziná-
rodRí, internacionální: i-á politika;
i-á výchova; internacionalisticky přísl.
internacionalita, -y ž (I) řidč. kniž. interna-
cionálnost, mezinárodnost: i. filmu
internacionalizace, -e ž (I) zmezinárodně­
ní, internacionalizování: i. ekonomiky
internacionalizmus', -mu m (I) 1. kniŽ. me-
zinárodnost 2. směr usilující o meziná-
rodní řešení otázek sociálních, hospodář­
ských, právních aj.
internacionalizmus2 , -mu m (I) lingv. slovo,
výraz užívané ve více nephbuzných ja-
zycích urč. kulturniho areálu, a to buď
nadnárodní (např. atlet) n. charakteris-
tické pro urč. místo (např. tundra) n.
uměle vytvořené zvl. z řec. a lat. koře­
nů (např. centimetr), internacionální slo-
vo
internacionalizovat ned. i dok. (I) (co; -) zme-
zinárodňovat, zmezinárodnit
internacionální příd. (I) mezinárodní: i. bri-
gády; i. organizace; i. slova internaci-
onalizmy2; internacionálně přísl.; inter-
nacionálnost, -i ž
internalitní příd. (I) psych. i. atribuce při níž
se jedinec považuje za ovlivňujícího(op.
externalitní)
internalizace, -e ž (I) psych. vnitřní osvojení
hodnoty, normy, soustavy idejí aj. indi-
viduem
internalizmus, -mu m (I) filoz. názor zdůraz­
ňující jen vnitřní vývoj vědeckého po-
znání
internát, -u m (I) kolektivní zařízení pro
ubytování, stravování a výchovu žáků
téže školy, pracujícího dorostu téhož
závodu ap.: učňovské i-y; internátní
příd.: i. škola při níž je internát; i. kurz se
společným bydlením; internátně přísl.
interní příd. (I) 1. týkající se urč. celku n.
osoby; na ně omezený, vnitřní (op. ex-
terml: i. záležitosti; i. zaměstnanec 2.
jsoucí uvnitř nějakého celku, tvořící
jeho součást: i. lékařství zabývající se
nemocemi vnitřních orgánů; interně pří­
sl.
internid [-ny-], -u m (I) geo!. i-y střední tek-
tonické jednotky vyvrásněného pásem-
ného horstva
internista [-ny-], -y m (internistka, -y ž)
(n < I) odborník v interním lékařství
internodium [-dy-], -ias(l} bot. článek (část)
stonku rostlin mezi dvěma po sobě ná-
sledujícími listy n. mezi dvěma kolínky,
u okrasných keřů a stromů mezi dvěma
vegetativními pupeny (očky)
inter nos [nós] (I) kniž. mezi námi, důvěrně
internovat dok. i ned. (I) (koho. 4. p.) omezit,
omezovat někomu svobodu pohybu,
interpolovat
(u)věznit ho pod policejním (ne soud-
ním) rozhodnutím
internunciatura, -y ž dek. úřad internuncia
internuncius, -ia m (I) dek. (V katol. církvi)
řádný diplomatický zástupce papežské
stolice (na úrovni vyslance)
interocepce, interorecepce, -e ž (I) psych..
fyziol. vnímání podnětů (signálů) z vnitř­
ních orgánů, z vnitřního prostředí (op.
exterocepce); interoceptivní [-ty- i -tý-],
interoreceptivní příd.
interoceptor, interoreceptor, -u m (I) fyziol.
i-y skupina specializovaných nervových
zakončeníuvnitř organizmu pro přijímá­
ní podnětů z vnitřních orgánů, ze svalů,
kloubů aj., z vnitřního prostředí
interogativní [-ty- i -tý-] příd. (I) lingv. tázací:
i. zájmeno, příslovce, věta
interogativum [-tY-i -tý-], -va s (I) lingv. deik-
tický výraz tázací
interoseální příd. (I) anat. mezikostní
interparlamentární, interparlamentní příd.
(I + f) řidč. kniŽ. meziparlamentámí, mezi-
parlamentní: i. unie
interpelace, -e ž (I) polit. oficiální písemný
dotaz (zprav. protestml poslance vrchol-
ného zastupitelského sboru n. jeho or-
gánu vznesený členu vlády ve věci pů­
sobení vlády n. urč. resortu: i. poslan-
ců; podat, vznést i-i; interpelační příd.:
i. právo
interpelant, -a m (interpelantka, -y ž) po-
slanec podávající interpelaci
interpelovat ned i dok. H podávat, podat in-
terpelaci; (koho. 4. p.) vznést interpelaci,
dotaz na někoho; řidč. (co) podat interpe-
laci o něčem: i. v parlamentě; - i. mi-
nistra
interpersonální příd. (I) odb. jsoucí mezi
osobami, skupinami osob, mezilidský:
sociol. i. vztahy; i. chování, konflikty; práv.
i. právo upravující spory právních úprav
u osob zařazených do růz. skupin
interpetiolární [-cio] příd. (I) bot. i. palisty
vzniklé srůstem dvou palistů; i. pupen
krytý bází řapíku
interplanetární příd (I + ř) odb. vyskytující
se mezi planetami: i. lety
interpolace, -e ž (I) 1. liter. nepůvodní, cizí,
dodatečná vsuvka v textu n. jeho úpra-
va 2. mat. výpočet hodnot funkce pro
čísla ležící uvnitř daného intervalu: li-
neárn{ i. 3. geod. i. vrstevnic (při sesta-
vování vrstevnicového plánu) vyšetřo­
vání bodů vrstevnic mezi jednotlivými
kótovanými body pomocí interpoláto-
ru 2; interpolačnípříd.: odb. i. měřicí me-
toda; mat. i. postup interpolace
interpolátor, -a m liter. původce interpolací
v textu
interpolátor, -u m 1. geod. pomůcka k inter-
polaci vrstevnic při sestrojování tachy-
metrického plánu 2. výp. tech. zařízení, kt.
postupným vysíláním povelů je schop-
no generovat zadanou křivku
interpolovat ned. i dok. (co; -) 1. liter. prová-
dět, provést interpolaci 1; přen. doplňo-
 interponovat
vat, doplnit (vůbec): i-aná strofa dopl-
něná na porušených místech 2. mat. pro-
vádět, provést interpolaci 2
interponovat ned. i dok. (I) odb. (co) (z)pro-
středkovat; vkládat, vložit, vsouvat, vsu-
nout (do něčeho)
interpozice, -e ž (I) odb. postavení mezi dvě­
ma částmi: Iingv. postavení shodného zá-
jmenného přívlastku mezi členy větné
dvojice (drahé naše dítě); biol. nenor-
mální uložení něj. orgánu mezi jiné;
miner. lístkovité n. jehličkovité vrostlice
nerostů v jiných nerostech
interpret, -a m (interpretka, -y ž) (I) 1. kdo
něco (text ap.) odborně vysvětluje, vy-
kládá 2. výkonný umělec (herec, hudeb-
ník ap.) ztvárňující div. úlohu n. hud. dílo
interpretace, -e ž (I) odb. 1. vysvětlení (tex-
tu), výklad: i. staročeského textu; různé
i. historické události; práv. výklad práv-
ních ustanovení, objasnění smyslu záko-
na; log. i. teorie jakékoli udělení vý-
znamů písmenům v axiomech forma-
lizované teorie, po němž se stane kaž-
dý axiom pravdivým n. nepravdivým;
sociol. i. snímků vyhodnocení fotogram-
metrických snímků z hlediska sémantic-
ké náplně 2. uměl. hercovo ztvárnění div.,
filmové ap. úlohy n. podání skladby vý-
konným umělcem (interpretem); inter-
pretační příd.: i. umění; výp. lech. i. jazyk
programovací jazyk pro zápis textů; in-
terpretačně přísl.
interpretativní [-ty- i -tý-] příd. (I) i. socio-
logie subjektivistická sociologie zdůraz­
ňující porozumění a interpretaci 1 jako
základní metodu sociální skutečnosti
interpreter [-pritr], -u m (a) výp. lech. počí­
tačový program provádějící pOKaz po
překladu každého řádku zdrojového ja-
zyka, překladač
interpretovat ned. i dok. (I) (co, koho) 1. vy-
kládat, vyložit, vysvětlovat, vysvětlit,
tlumočit (ned.) 2. ztvárňovat, ztvárnit div.,
filmovou ap. úlohu n. provádět, provést
hud. skladbu
interpungovat ned. (I) Iingv. psát, klást roz-
dělovací znaménka
interpunkce, -e ž (I) 1. Iingv. soustava rozdě­
lovacích znamének sloužících k význa-
movému členění textu; užívání těchto
znamének v textu 2. film. filmová i. vý-
znamové členění časově a prostorově
oddělených scén; interpunkční příd. k
1: Iingv. i. znaménka rozdělovací (tečka,
čárka, středník, otazník, vykřičník,
dvojtečka, uvozovka, pomlčka, závor-
ka)
interref1exe [-rr-], -e ž (I) fyz. mnohonásob-
ný odraz světla mezi povrchy a plocha-
mi v uzavřeném prostoru
interregnum [-rre- i -rré-], -na s (I) polit. pře­
chodná doba bez organizované polit.
moci, (stálého) vládce n. vlády, mezivlá-
dí; círk. (v katol. církvi) doba od skonče­
ní vlády jednoho papeže do nastoupení
druhého
342
interrupce [-rr-], -e ž (I) med. umělé přeruše­
ní těhotenství; interrupční příd.
intersekting [-ty-], -u m (I + a) lext. posuko-
vací stroj s dvojitým hřebenovým polem
intersex, -u m (I) biol. organizmus s charak-
teristikou ležící uprostřed mezi znaky
typicky samčími (mužskými) a samičí­
mi (ženskými), organizmus vyvíjející se
zprvu jako samec (samice), později jako
jedinec opačného pohlaví
intersexualita, -y ž (I) med. (V sexuologii)
pohlavní obojetnost, hermafroditizmus,
androgynie
intersexuální příd. (I) blol. mající znaky obou
pohlaví, mezipohlavní: i. typ
interstadiál [-dy-], -u m (I) geol. teplé obdo-
bí oddělující jednotlivá studená období
(stadiály)
interstelární příd. (I) aslr. vyskytující se mezi
hvězdami, mezihvězdný: i. prostor; i.
čáry absorpční čáry ve spektru hvězd
intersterilita, -y ž (I) biol. neschopnost oplod-
nění mezi jedinci růz. druhů a odrůd: bot.
i. rostlin
intersterilní příd. (I) biol. neschopný oplod-
nění s urč. jiným jedincem n. skupinou
(sám o sobě plodný); bot. (o rostlinách
téhož druhu) neoplodňující se navzájem:
i. odrůdy
intersticiální [-ty-] příd. (I) odb. nacházející
se v meziprostoru 1. anat. vmezeřený: i.
tkáň 2. fyz. chem. i. atom (ion) v krystalu
ležící mezi uzlovými body krystalové
mřížky
intersticie [-ty-], -e ž (I) círk. (v katol. církvi)
církevním právem stanovená mezidobí
při svěcení kleriků
intersticium [-ty-], -ia s (I) biol. prostor mezi
tkáňovými buňkami vyplněný vmeze-
řenou tkání
intersubjektivita [-ty-], -y ž (I) filoz. to,
co je společné všem subjektům; psych.
komunikace individuálních vědomí:
(u Husserla) transcendentální i.
intersubjektivní [-ty- i -tý-] příd. (I) filoz.
společný subjektům
intertemporální příd. (I) práv. i. ustanovení
ustanovení zákona stanovící jeho časo­
vou platnost n. působnost
intertrigo [-rí-], -a s (I) med. prudký zánět
kůže vyvolaný zapařením n. třením,
opruzení
intertyp, -u m (a < I + ř) polygr. řádkový sáze-
cí stroj zjednodušený z pův. konstrukce
linotypu
interurbární příd. (I) řidč. odb. meziměstský:
i. telefonické spojení
interval, -u m (I) 1. časový, řidč. místní úsek,
přestávka, mezidobí, mezera: časový i.;
mat. množina všech reálných čísel leží-
cích mezi dvěma danými čísly: uzavře­
ný, otevřený i.; neomezený i.; hud. výš-
kový poměr dvou tónů zaznívajících
současně n. následně 2. (v metrologii)
referenční i. toleranční pole průvodních
veličin při měření dané veličiny; krajní
i. rozdíl největší a nejmenší indikace
intestinum
měřidla; intervalový příd.: sport. i. trénink
s pravidelným střídáním většího a men-
šího tělesného zatížení
intervariace, -e ž (I) psych. rozdíl ve výko-
nech růz. lidí n. v reakcích růz. lidí stej-
ným způsobem zkoušených, intravaria-
ce
intervence, -e ž (I) 1. zásah, zákrok v něčí
prospěch, přímluva 2. úřední zásah: ekon.
státní cenová i. (v řízeném státním hos-
podářství) způsob vyrovnávání rozdílu
mezi vysokou cenou nákupní a nízkou
cenou, za kt. je nutné prodávat předmě­
ty životně nezbytné; devizová i. zásah
centrální banky; práv. procesní i. vstup
třetí osoby do soudm1J.o sporu 3. práv. za-
jištění uspokojení věřitele: exekuční i.;
směnečná i. přijetí n. zaplacení směnky
pro zachování cti jiné osoby 4. násilný
zásah, vměšování státu do vnitřních zá-
ležitostí jiného státu n. do jeho vztahů
se státem třetím; intervenčnípříd.: i. vál-
ka
intervencionizmus [-ny-], -mu m (I) ekon.
státní i. státní zásahy do hospodářství ve
snaze zlepšit fungování tržního mecha-
nizmu
intervenient [-ny-], -a m práv. kdo interve-
nuje 1, 2, prostředník, přímluvce: pro-
cesní i. vedlejší účastník
intervenovat ned. i dok. (I) 1. zakročovat, za-
kročit (často v něčí prospěch), přimlou­
vat se, přimluvit se: osobně i. (u někoho
za někoho) 2. zasahovat, zasáhnout
z moci úřední 3. (o státu) násilně zasa-
hovat, zasáhnout do záležitostí jiného
státu
intervent, -a m kdo intervenuje (zvl. ve
význ. 2, 3)
intervertebrální příd. (I) anat. meziobratlový
interview [-vjú] neskl. s i -viewu [-vjúvu] m
(a) rozhovor novináře n. redaktora s vý-
znamnou osobou určený pro veřejnost:
požádat o i.; poskytnout i.; sodol. zjišťo­
vání informací rozhovorem s lidmi; psych.
zjišťování anamnestických dat, celkové-
ho obrazu pacienta, jeho slovm1J.o pro-
jevu ap., metoda psych. diagnostiky
interviewovat [-vjúvo-] ned. i dok. (3. j.
-viewuje [-vjúvu-]) (koho, 4. p.) (vy)žádat
(si) n. realizovat interview
inter vivos [vívó-] (I) kniŽ. mezi živými, za
živa
intervizní příd. (I) k Intervize (složka býv.
Mezinárodní rozhlasové a televizní or-
ganizace soc. zemí): i. přenos
intervokální, intervokalický příd. (I) Hngv.
ležící mezi samohláskami, mezisamo-
hláskový: i-á souhláska
intestát, -a m (I) práv. osoba, kt. zemřela bez
závěti
intestátní příd. (I) práv. ustanovený dědický­
mi zákonnými předpisy (nikoli závětí):
i. posloupnost ze zákona; i. dědic intes-
tát
intestinum [-tý-], -na s (I) anat. střevo; intes-
tinální [-ty-] příd. med. střevní
intifáda
intifáda [-ty-], -y ž (arab) polit. permanentní
povstání, válka palestinských Arabů pro-
ti izraelské okupační moci
intima [-ty-], -y ž (I) zool. 1. tunica intima
[-nyka] vnitřní vrstva cévní stěny 2. chi-
tinové spirální vlákno ve vzdušnici hmy-
zu
-intimace [-ty-], -e ž(l) veř. spr. písemné ozná-
mení úředního rozhodnutí zprav. vyšší
instance tlumočené nižší instancí straně
ap.
intimát [-ty-], -u m (I) veř. spr. rozhodnutí
zprav. vyššího úřadu tlumočené nižší
instancí; listina oznamující toto rozhod-
nutí
intimidace [-ty-], -e ž (I) práv. hrozebný ná-
tlak, zastrašování
intimista [-ty-], -y m (intimistka, -y ž) (I)
řidč. malíř zachycující intimnost prostře­
dí a života
intimita [-ty-], -y ž (I) 1. intimnost, dů­
věrnost, soukromost: i. rodinného krbu
útulnost; i. schůzky tajnost 2. mno i-y ho-
vor. soukromé, důvěrné záležitosti
intimizmus [-ty-], -mu m (I) výlV. přístup
k námětu usilující o prohloubení a zvrouc-
nění malířského výrazu
intimní [-ty-] příd. (I) 1. důvěrný, (důvěrně)
přátelský, (úzce) soukromý 2. tělesně n.
sexuálně blízký, důvěrný: i. styk; intim-
ně přísl.
intimnost [-ty-], -i ž intimita 1. vlastnost
toho, co je intimní 1, důvěrnost: i. roz-
hovoru 2. mno i-i hovor. úzce soukromé
činy, styky, řeči, důvěrnosti: šeptat si i-i
intimovat [-ty-] ned. i dok. (I) veř. spr. (co komu)
úředně oznamovat, oznámit; úředně
o něčem vyrozumět
intimus [-ty-], -ma m (I) zast. hovor. velmi dů­
věrný, intimní přítel
intina [-ty-], -y ž (I) bot. vnitřní tenká bez-
barvá pektinová blanka pylových zrn
intitulace [-ty-], -e ž (I) hisl. část protokolu
středověké listiny obsahující jméno a
tituly jejího vydavatele
intitulovat [-ty-] ned. i dok. (I) zast. (koho, 4. p.)
zapisovat, zapsat na vysoké škole
intolerance, -e ž (I) kniŽ. a odb. nesnášenli-
vost (op. tolerance 1): náboženská, po-
litická i.; med., farmo léková i.; intolerant-
ní, řidč. intoleranční příd. kniž. nesnášen-
livý (op. tolerantní)
intonace, -e ž (it) 1. hud. správné nasazení
výšky tónu (hlasem n. hud. nástrojem);
vyrovnání zvuku jednotlivých tónů ná-
stroje; Iingv. zvuková modulace souvis-
lé promluvy, v níž se uplatňuje pohyb
výšky hlasu, mluvní tempo, popř. kom-
binace těchto prostředků 2. hud. melo-
dické rysy charakteristické pro hudbu
urč. národa 3. círk. hud. (v gregoriánském
chorálu) vstupní slova zpívaná knězem
n. kantorem; intonační příd.: hud. i. ka-
dence; i. modifikace tónů; Hngv. i. prů­
běh věty; i. linie verše; i. rozbor bás-
nického textu; i. centrum zvukově zvý-
razněná slabika slova (taktu), kt. je ob-
343
vyklýmjádrem výpovědi;intonačněpří­
i. čistý tón
sl.:
intonologie, -e ž (il + ř) nauka o intonaci 1
intonovat ned. i dok. (-; co) nasazovat, nasadit
tón, vystihovat, vystihnout výšku tónu,
intonaci 1: správně i.; i. o tón výš; -
'skladba národně i-aná zabarvená národ-
ně
intorze, -e ž (I) med. rotace horního okraje
oka dovnitř směrem k nosu; intorzní příd.
in toto [tótó] (I) kniŽ. vcelku, celkem, vůbec
intoxikace, -e ž (I + ř) med. otrava; intoxi-
kační příd.
intoxikovaný příd. (I + ř) med. otrávený
intra- (I) v slož. první čásl s význ. uvnitř, dovnitř,
do nitra, (v)nitro-, v rámci, v průběhu,
mezi
intraalveolární příd. (I) anat., med. jsoucí uvnitř
plicních sklípků
intraartikulární [-ty-] příd. (I) anat., med. jsou-
cí.uvnitř kloubu
intracelulární příd. (I) biol. (v)nitrobuněčný,
endocelulární: i. trávení (u bezobratlých
živočichů, např. u prvoků a želvušek) při
kt. jsou drobné částice potravy napřed
fagocytovány a pak tráveny hydrolytic-
kými enzymy
intracerebrální příd. (I) anal., med. jsoucí
uvnitř mozku: i. hematom; i. proces
intráda, -y ž (n < il) hud. I. krátká fanfárová
skladba pro dechové, popř. bicí nástro-
je, sloužící k zahajování s1avností2. (zvl.
ve starší hudbě) úvodní část skladby; přen.
expr. slavnostní pochlebná řeč: spustit
i-y
intradermální příd. (I) anat., med. jsoucí mezi
vrstvami kůže, nitrokožní: i. pupeny
(v alergologii)
intraf10rální příd. (I) bot. uložený uvnitř kvě­
tu: i. nektária medníky v květu
intrafoliární příd. (I) bot. i. palisty útvary
v úžlabí listu, úžlabní
intragenový příd. (I + ř) gen. jsoucí, probíhají-
cí uvnitř genu
intrachange [-čejndž] neskl. ž (I + a) biol. vý-
měna segmentů v rámci téhož chromo-
zomu: i. chromozomová; i. chromatido-
vá
intraindividuální [-dy-] příd. (I) psych. i. va-
riabilita nestejná reakce u téhož člově­
ka na stejný podnět v růz. časových in"
tervalech
intrakamerální příd. (I <ř) med. i. čočky vklá-
dané po extrakci oční čočky (odstraně­
né pro šedý zákal) do přední komory
oční
intrakraníální [-ny-] příd. (I + ř) anat., med. nit-
rolební: i. krvácení
intrakutánní příd. (I) anat., med. jsoucí ve vrst-
vách kůže, nitrokožní: i. injekce vstoK-
nutí látky, zprav. léku do kůže
intra marginem (I) kniž. do řádků
intramedulární příd. (I) anat., med. jsoucí
uvnitř míchy; intramedulárně přísl.
intramembránový příd. (I) biol. i-á diferen-
ciace jsoucí, probíhající uvnitř membrá-
ny
intrikán
intramerkuriální příd. (I + Vl) astro i. planeta
hypotetická planeta mezi Sluncem a dra-
hou Merkura
intramolekulární, intramolekulový příd.
(l+f<l)fyz.,chem. vztahující se kjevu pro-
bíhajícímu uvnitř molekuly: biol. i. dýchá-
ní anaerobní dýchání vyšších rostlin při
nedostatku kyslíku
intramurální příd. (I) anal., med. jsoucí uvnitř
stěny (orgánu)
intramuskulární příd. (I) anal., med. nitrosva-
lový: i. injekce vsto"knutí léčiva do sva-
lu; intramuskulárněpřísl.: vstřikovat in-
jekce i.
intranuk1eární příd. (I) biol., gen. jsoucí, pro-
bíhající uvnitř jádra
intranzigentní, intranzigeantní [-žean-]
(f< šp) příd. řidč. kniž. nesmiřitelný, nesmlou-
vavý, neoblomný
intranzitivní [-ty- i -tý-] příd. (I) Hngv. ne-
přechodný,řidč. bezpředmětový(op. tran-
zitivní 1): i. sloveso intranzitivum
intranzitivum [-ty- i -tý-], -va s (I) lingv. slo-
veso vyžadující předmět v jiném než
prostém 4. pádě; sloveso nemající před­
mět (např. pomáhat někomu; spát), in-
tranzitivní, nepřechodné sloveso (op.
tranzitivum)
in tranzitu [-zitú] (I) kniŽ. přechodně
intraokulární příd. (I) anat., med. nitrooční
intraperitoneální příd. (I + ř) anat., med. jsoucí
v břišní dutině
intrapunitivita [-nyty-], -y ž (I) psych. ten-
dence trestat sám sebe
intraselekce, -e ž (I) biol. selekce mezi buň­
kami celého orgánu n. jeho části pro do-
sažení nejvyrovnanějšího typu buněk
intratelurický příd. (I) geol. týkající se hlub-
ších zón Země: i-é ztuhnutí magmatu
intratracheální příd. (I + ř) anat., med. jsoucí
uvnitř průdušnice
intrauterinní [-alu-] příd. (I) anat., med. nitro-
děložní: i. život (plodu)
intravaginální příd. (I) bot. i. trichomy vyvi-
nuté na vnitřní straně pochvy listové
intravariace, -e ž (I) psych. intervariace
intravaskulární příd. (I) anat. jsoucí v cévě
intravenózní příd. (I) med. nitrožilní: i. in-
jekce vstřIKnutí léčiva do žíly; intra-
venózně přísl.
intravilán, -u m (I + il) (v urbanizmu) zasta-
věná část území obce (včetně pozemků
určených k zástavbě) (op. extravilán); in-
travilánový příd.
intravitální příd. (I) biol. vyskytující se, na-
stávající během života organizmu: vet. i.
vlivy na maso
intra vitam [ví-] (I) kniŽ. za živa
intrika, -y ž (f < il) 1. zprav. mno úskočná, po-
stranní nečestná jednání, čin, pleticha,
pikle, úskok, úklad: strojit, osnovat i-y
2. liler. dějová zápletka v liter. díle, kt.
není řešena přímým jednáním, ale zvlášt-
ní úskočnou taktikou; intrikový příd.:
i-á veselohra založená na intrice
intrikán, -a m (intrikánka, -y ž) 1. léž in·
trikář, -e m (intrikářka, -y ž) kdo intri-
 intrikovat
kuje, pletichář 2. div. postava v dramatu
představující pleticháře; herec pro tuto
roli; intrikánský, intrikářský příd.; in-
trikánsky, intrikářsky přísl.; intrikán.
ství, intrikářství, -í s pletichářství
intrikovat, řidč. intrikařit (3. mno -í) ned. dě­
lat, osnovat intriky I, pletichařit: i. po
straně (s někým proti někomu)
intrikový t intrika
intro- (I) v slož. první část s význ. dovnitř, vnitř­
ní, vstup, vstupní
introdukce, -e ž (I) 1. kníŽ. úvod, uvedení:
hud. pomalý úvod před první větou (so-
náty, symfonie ap.); (v opeře) úvod k
dějství 2. zeměd., zool. zavádění cizích
odrůd rostlin i živočichů do nové ob-
lasti přímým přemístěním, bez přizpů­
sobení aklimatizaci; introdukční příd.:
i. sbor vstupní
introdukovat ned. i dok. (I) kníŽ. uvádět, uvést,
zahajovat, zahájit
introduktor, -a m (I) (na vědeckých konfe-
rencích) vědecký pracovník zahajující
jednání a řídící je
introflektivní [-ty- i -tý-], introflexivní příd.
(I) lingv. i. typ jazyka vyjadřující grama-
tické kategorie hláskovými obměnami
uvnitř slov (např. arabština)
introgrese, -e ž (I) gen. vnesení a zabudová-
ní genů urč. druhu organizmu do geno-
mu jiného druhu
introit(us), -tu m (I) kníŽ. vstup, začátek: círk.
vstupní píseň při mši
introjekce, -e ž (I) 1. filoz. (podle Avenario-
vy filoz.) vložení představo okolním
světě do vědomí ještě před získáváním
smyslových zkušeností 2. psych. trans-
formace vnějších objektů a činností do
formy vnitřních objektů
introlingvální příd. (I) odb. vnitřnějazykový
intron, -u m (I) gen. nukleotidová sekvence
neznámé funkce uvnitř genu, kt. je před­
pisována, ale nekóduje část genového
produktu
intronizace [-ny-], -e ž (I) 1. kníŽ. nastolení
na trůn 2. círk. uvedení papeže n. bisku-
pa na papežský n. biskupský stolec; in·
tronizační příd.: i. řeč, obřad, slavnost
intronizovat [-ny-] ned. i dok. kníž. a círk. (koho,
4. p.) provádět, provést intronizaci
intropunitivita [-nyty-], -y ž (I) psych. reak-
ce na frustraci, kdy zážitky ponižování
a viny jsou přičítány sobě samému
introspekce, -e ž (I) psych. metoda založená
na pozorování vlastních vnitřních dušev-
ních stavů, sebepozorování (op. extro-
spekce); introspekční, introspektivní
[-ty- i -tý-] příd. (op. extrospektivm'): i. me-
toda, výzkum
introvert, -a m (introvertka, -y ž) (I) psych.
člověk soustřeďující všechen zájem na
svůj vnitřní život, uzavírající se do sebe
(op. extrovert, extravert); introvertní
příd. psych. obrácený do vlastního nitra,
do sebe samého, uzavřený (op. extrovert-
ní, extravertní)
introverze, -e ž (I) psych. vlastnost osobnos-
344
ti zaměřovat se především na sebe, do
vlastního nitra, na svůj vnitřní život (op.
extroverze, extraverze); introverzní,
introverzivní příd. psych. obrácený do
vlastního nitra, do sebe samého, uzavře­
ný
intrudovat ned. i dok. (I) geol. vnikat, vniknout,
pronikat, proniknout do nitra zemské
kůry
intruze, -e ž (I) 1. geol. vnikání, vniknutí
magmatu do zemské kůry; tuhnutí mag-
matu v hloubce; tech. vnikání, vniknutí
cizích útvarů do svaru při sváření 2. geol.
podpovrchová (hlubinná i žilná) tělesa
vyvřelých hornin; intruzivní příd. k 2:
geol. i. horniny hlubinné vyvřelé
intubace, -e ž (I) med. zavedení pružné rour-
ky do průdušnice k zajištění dýchání
(např. při narkóze)
intuice, -e ž (f < I) psych. instinktivní poznání,
vnuknutí, nápad, přímý vhled, bleskové
pochopení bez účasti racionality; filoz.
poznání nesmyslové povahy bez účasti
racionality (v protikladu k diskurzivní-
mu poznání); (u Bergsona) urč. druh
sympatie, kterým se přenášíme dovnitř
předmětu; (u Husserla) zření podstat po
eidetické redukci; (v mystice) bezpro-
střední zření boha; intuitivní [-ty- i
-tý-], řidČ. intuiční příd. založený na in-
tuici; nahlédnutý na základě tušení: i. po-
znáni, schopnost; i. typ; intuitivně, řidč.
intuičně přísl.; intuitivnost, -i ž
intuicionizmus [-ny-], -mu m (f < I) mat., log.
směr ve filozofii matematiky, který
uznává za existující jen ty mat. entity,
kt. lze zkonstruovat mat. intuicí; intui-
cionistický [-ty-] příd.: log. i-á logika chá-
pající odlišně existenci mat. objektu a
odmítající proto někt. zákony klasické
logiky (např. zákon o vyloučení třetího),
sloužící matematice
intuitivizmus [-ty-], -mu m (f <1) moz. směr
dávající přednost intuici před racionál-
ním diskurzivním poznáním
intuitivnít intuice
intumescence, -e ž (I) med. zduření; bot. nad-
měrné rozrůstání pokožkových a koro-
vých částí pletiv listů, stonků, květů,
plodů a hlíz vlivem vysoké vlhkosti,
patrně i zvýšené teploty, světla, poraně­
ní
intuskrustace, -e ž (I + n) geol. fosilizace, při
kt. minerální látky pronikají organickým
zbytkem a tam se usazují
intususcepce, -e ž (I) bot. vzrůst živé hmoty,
při němž se nové částečky vsunují mezi
částice v živé hmotě již přítomné, zvět­
šování útvaru: i. buněčné stěny rostlin;
med. invaginace
inuk, -a m (esk) eskymácký lovec v Grónsku
inuláza, -y ž (I) biochem. enzym štěpící inulin
na jeho stavební složky
inulin, -u m (I) chem. polysacharid složený
ze zbytků fruktózy, získávaný zejm.
z kořenu čekanky, užívaný při výrobě
dietetického pečiva
invaze
in ultimis [-tymís] (I) kníŽ. v posledních chví-
lích života, krátce před smrtí
inundace, -e ž (I) vod. (při řekách a potocích)
periodické zaplavování území za povod-
ní, zatopení, zátopa, zaplavení; inundač­
ní příd.: i. území záplavové; i. most pře­
vádějící pozemní komunikaci nad zapla-
vovaným územím
inundovat ned. i dok. (I) vod. (co) zaplavovat,
zaplavit
in usum [úzum] (I) kníŽ. k užitku, k použití
inv. zkr. pro invenit
invaginace, -e ž (I) blol. tvoření gastruly
z blastuly při vývoji vajíčka; med. vnitř­
ní vchlípení úseku střeva do dalšího od-
dI1u střeva, intususcepce
invalida, -y m (invalidka, -y ž) (f < I) 1.
voják neschopný dále sloužit pro násled-
ky zranění v boji: válečný i. 2. invalidní
člověk: družstvo i-u
invalidita [-dy-], -y ž (f < I) snížení n. ztráta
pracovní schopnosti (n. nezpůsobilost
k voj. službě) pro nepříznivý zdravotní
stav, invalidnost: částečná, úplná i.
invalidní příd. (f < I) 1. částečně n. zcela ne-
zpusobilý k práci (n. k voj. službě) zprav.
pro tělesnou vadu způsobenou úrazem,
nemocí ap. 2. týkající se invalidů: i. po-
jištění pro případ invalidity; i. péče, du-
chod; invalidně přísl. řidč.; invalidnost,
-i ž invalidita
invalidovna, -y ž (dř.) ústav pro zaopatření
voj. invalidů
invar, -u m (a < I) hut. slitina železa a niklu
vyznačující se malou tepelnou roztaž-
ností; invarový příd.: i-é kyvadlo, měřít­
ko vyrobené z invaru
invariabilita, -y ž (I) kníž. a odb. neměnnost,
neproměnnost (op. variabilita)
invariabilní příd. (I)kníž. a odb. neměnný, ne-
proměnný (op. variabilm')
invariace, -e ž (I) psych. rozdíly ve vjemu
vznikající v důsledku pohybu urČ. kvalit
působících na představy (velikosti, bar-
vy ap.)
invariance, -e ž (I) odb. neměnnost, stálost
jevů n. veličin vůči něj. změnám
invariant, -u m, invarianta, -y ž (I) mat. jen
invariant výraz s neměnnou hodnotou
za transformace proměnných veličin n.
souřadnic: i-y kuželosečky; odb. i. napětí
vztahy mezi složkami napětí nezávislé
na poloze zvolené soustavy souřadnic;
lingv. základní podoba jazykové jednot-
ky relativně ustálená, zprav. bezpřízna­
ková, nejfrekventovanější, obsažená ve
všech manifestacích jednotky (op. vari-
anta); invariantní příd. kníŽ. a odb. nepro-
měnný, neměnný, stálý (op. variantní):
mat. i. množina; i. prvek; chem. i. sousta-
va při zachování urČ. podmínek neměn­
ná; invariantuost, -i ž
invarový t invar
invaze, -e ž (I) 1. překvapivý, násilný, hro-
madný vpád (zprav. vojenský na cizí
úzelll1'), vniknutí; přen. rychlé rozšíření
něčeho: anglo-americká i. vylodění an-
invazivita
glo-amerických vojsk za 2. světové vál-
ky; biol. vniknutí velkého množství bak-
terií do organizmu; proniknutí parazita
d~těla hostitele 2. ekol. (u ptáků, hlodav-
cú ap.) náhlé (trvalé n. dočasné) osídlení
nového území větším počtem jedinců
urČ. druhu; invazní příd.: i. jednotky; zool.
i. onemocnění jehož původci jsou para-
ziti n. pseudoparaziti; invaznost, -i ž biol.
invazivita
invazivita, -y ž (I) biol. schopnost (mikro)or-
ganizmů pronikat do tkání hostitele a
poškozovat jeho životní funkce
invazivní příd. (I) med. 1. pronikající, šířící
se do okolního vaziva: i. nádor 2. naru-
šující okolní vazivo: minimálně i. chi-
rurgie
invektiva [-ty- i -tý-], -y ž (I) urážlivý ústní
n. písemný útok, výpad, útočná řeč, uráž-
ka; invektivní příd. útočný, urážlivý; in-
vektivně přísl.
invence, -e ž (I) 1. kuiž. a odb. vynalézavost,
důvtip, nápad (zvl. v umělecké tvorbě):
básnická i.; hud. imitační kontrapunk-
tická skladba pro klavír 2. hud. vsuvka
pro přeladění někt. foukacích nástrojů
za hry; invenční příd.: i. schopnost; in-
venčně přísl.; invenčnost, -i ž
invenit [-ny-] (I: ,vynašel, vytvořil') uměl. ozna-
čení tvůrce puv. originálu, podle něhož
byl vyroben mědiryt, dřevoryt ap., zkr.
inv.
inventarizace, -e ž (I) 1. pořizování, poříze­
ní inventáře, inventarizování 2. adm. zjiš-
tění skutečného stavu hospodářských
prostředků a jejich zdrojů, ocenění to-
hoto stavu, srovnání s účetním stavem a
objasnění příčin rozdílů: i. základních
prostředku, materiálu, pokladny 3. zá-
pis do seznamu inventáře; inventari-
zační příd.: i. komise
inventarizovat ned. i dok. 1. (co; -) pořizovat,
pořídit inventář 1 něčeho; zapisovat, za-
psat do inventáře 12. adm. provádět, pro-
vést inventarizaci 2
inventář, -e m (I) 1. soupis a popis předmě­
tů náležejících k něj. (majetkovému)
celku; kniha, sešit s tímto seznamem:
sestavit, vést i.; zápis do i-e 2. soubor
předmětů náležejících k něj. (majetko-
vému) celku, tvořících jeho zařízení:
živý i. hospodářská zvířata, dobytek;
mrtvý i. hospodářské budovy, stroje 3.
lingv. zásoba, repertoár jazykových jed-
notek: i. fonému; inventární příd.: i. sou-
pis, výkaz; i. kus zapsaný v inventáři; i.
přírustek; i. cena; i. číslo pod nímž je
předmět v inventáři zapsán, přen. před­
mět sám; inventáruě přísl.: předat ma-
jetek i. podle inventárního soupisu
inventovat ned. i dok. (I) řidč. (co; -) inventari-
zovat: i. zařízení; - i. zboží
inventura, -y ž (n < I) adm. zjišťování, zjiště­
ní stavu (množství, ceny) hospodářských
prostředků a jejich zdroju k urč. dni:
podniková, čtvrtletní i.; provádět i-u; fy-
zická i. přesné zjištění hospodářských
345
prostředků přímo na místě; dokladová i.
zjištění podle dokladů (o příjmu a vydá-
ní zboží ap.); inventurní příd.: i. zázna-
my o inventuře; i. oddělení provádějící
inventuru; i. výprodej (dř.) urychlený, za
výhodných podmínek před inventurou
inventurm'k, -a m (inventurníce, -e ž) pra-
covník vykonávající inventuru
invertáza, -y ž (I) biochem. zast. hydrolytický
enzym způsobující inverzi sacharózy a
rafinózy na glukózu a fruktózu
invertln [-ty- i -tý-], -u m (I) potr. drožďový
preparát obsahující invertázu, užívaný
při výrobě fondánu
invertní příd. (I) odb. obrácený, převrácený:
chem. i. cukr směs cukru hroznového a
ovocného vzniklá inverzí řepného cuk-
ru; let. i. motor řadový s válci obrácený-
mi hlavou dolů
invertor, -u m (I) 1. eltech. zařízení na změnu
jt;dnosměrného proudu na střídavý, stří­
dač; (v silnoproudé eltech.) usměrňovač
převádějící elektr. energii ze svorek do
sítě 2. fyz. elektronický obvod se stejně
velkou výstupní i vstupní veličinou, ale
opačné polarity 3. výp. tech. logický člen
n. obvod provádějící negaci
invertovat ned. i dok. (I) kuiž. a odb. (co; -) obra-
cet, obrátit, převracet, převrátit: chern.
provádět, provést inverzi řepného cuk-
ru
inverze, -e ž (I) 1. kuiž. a odb. přemístění, ob-
rácení, převrácení: mat. jistá bodová
transformace (kvadratická) v rovině a
v prostoru; chem. změna opt. aktivityor-
ganické sloučeniny v průběhu chem. re-
akce; med. sexuální i.; i. dělohy; psych.
(u zrakového vnímání) vznik geometric-
kých opt. klamů; ekol. dlouhodobá změ­
na klimatu a půdních činitelů dané ob-
lasti přesunem n. záměnou jednotlivých
vegetačních stupňů; meteor. stav atmosfé-
rických vrstev, kdy teploty vzduchu
s výškou přibývá proti obvyklému po-
klesu; fot. způsob zpracování fot. mate-
riálu přímo v pozitivní obraz; lingv. změ­
na mluvnicky obvyklého, slohově bez-
příznakového pořádku slov k intonač­
nímu a myšlenkovému zvýraznění; hud.
převrat intervalu, akordu n. melodie; log.
přeměna daného soudu spočívající v na-
hrazení subjektu i predikátu jejich ne-
gacemi 2. chem. i. cukru štěpení (řepné­
ho, třtinového cukru) na směs cukru
hroznového a ovocného působením ky-
selin, zásad a enzymů 3. fyz. stav, kdy
počet částic ve dvojici atomů n. mole-
kul látky energetických hladin je větší
na vyšší hladině než na nižší 4. výp. tech.
doplněk do základu soustavy zmenšené-
M o jedničku; inverzní příd. kníŽ. a odb.
obrácený, převrácený, opačný: mat. i.
funkce; i. matice; i. zobrazení; fyz. i.
bod, teplota při kt. se něj. jev stává opač­
ným; fot. i. film; lingv. i. slovosled; log. i.
relace
inverzor, -u m (1) tech. zařízení k automatic-
involucellum
kému zaostřování zvětšovacích přístro­
jů
investice [-ty-], -e ž (I) vklad (zprav. finanč­
ní) do budování nových budov, pořízení
strojů, nářadí, zařízení ap. n. na jejich
modernizaci a rozšíření; vklad vložený
dó něj. podniku: prumyslové i.; i. do
zdravotnictví; státní i. vklad státu ze stát-
ní pokladny Oto je dobrá i. to se vypla-
tí; investiční příd.: i. plán, výstavba, po-
litika; peněž. i. kupon, náklady, pujčka,
fond, banka; investičně přísl.
investigace [-ty-], -e ž (I) odb. úřední vyšet-
řování, pátrání
investitura [-ty-], -y ž (I) hist. (ve středově­
ku) uvedení vazala do držby nad lénem;
jmenování biskupa do funkce a držby
círk. majetku: udělovat i-u; zápas o i-u
(v ll. a 12. stol.) mezi něm. císařem a
papežem o právo ustanovovat biskupy
investor, -a m (I) právní n. fyzická osoba
zabezpečující plán, přípravu a realizaci
dané investiční výstavby s odpovědnos­
tí za ni: ministerstvo jako hlavní i.; pří­
mý i.; investorský příd.
investovat ned. i dok. (I) 1. (co; -) vkládat, vlo-
žit (zprav. peníze) do něj. podniku, ne-
movitosti n. aktiv (cenných papírů ap.):
Oi. do někoho něco půjčit někomu něco
v jeho prospěch s nadějí na budoucí zisk
2. ekon., adm. rozšiřovat základní fondy,
základní prostředky podniku, ústavu 3.
hist. (koho, 4. p.) udělovat, udělit někomu
investituru
in vicem [ví-] (I) kníŽ. vzájemně
inviolabilita, -y ž (I) řidč. kníŽ. neporušitelnost
invisible coUege [-vizibl koliďž] neskl. ž (a)
kníŽ. systematická neformální komunika-
ce mezi vědci pracujícími na shodné pro-
blematice
in vitro [-ró] (I) biol., med. (pěstování orga-
nizmů v laboratorních podmínkách) ve
zkumavce; (studium biol. pochodů)
mimo živý organizmus (op. in vivo)
in vivo [vívó] (I) biol., med. (studium biol. po-
chodů) za života organizmu (op. in vitro)
invokace, -e ž (I) kníŽ. a náb. vzývání (jména
božího), oslovení; liter. úvodní část epo-
su, v níž básník vzývá Múzy; vzletné
řečnické oslovení; hist. úvodní věta stře­
dověkých listin; círk. název pro jednot-
livé veršíky litanií; invokační příd.: i.
styl; - i. formule
invokovat ned. i dok. (I) kníž. (koho, 4. p.) vzý-
vat, oslovovat, oslovit
involuce, -e ž (I) 1. řidč. kníŽ. a odb. omezová-
ní, zanikání, upadání, znehodnocování:
biol., med. fyziologické zmenšení urč. or-
gánu, jeho návrat do původního stavu po
splnění jeho funkce, zpětný vývoj: i.
dělohy po porodu; degenerativní změ­
ny vyvolané životem v nevhodném pro-
středí; geol. druh zvířených půd 2 mat.
zobrazení, jehož dvojí provedeníje iden-
tita; involuční příd.: i. stav; i. forma
involuceUum, -lla s (I) bot. soubor listenů
pod dílčím květenstvím, obalíček
involukrum
involukrum, -ra s (I) 1. med. šátkový obvaz
obalující ruku n. nohu, obal, povlak 2.
bot. soubor listenů pod strboulovitým
květenstvím, zákrov
involuntární příd. (I) odb. nepodléhající vůli,
neřízený vůlí
involutorní příd. (I) mat. i. zobrazení involu-
ce .
inyoit, -u m (VJ) miner. bezbarvý, bělavý n.
růžový jednoklonný nerost, vodnatý a
zásaditý boritan vápenatý (nazv. po-
dle ložiska v oblasti Inyo v Kalifornii
v USA)
inzerát, -u m(n < I) krátké placené oznámení
v novinách n. v časopise, rozhlase i te-
levizi (o nabídce, koupi aj.)
inzerce l , -e ž (n < I) 1. inzerování' 2. inzerá-
ty, inzertní část novin aj. 3. oddělení vy-
davatelství n. nakladatelství přijímající
inzeráty; inzertní, řidč. inzerční' příd.: i.
rubrika, kancelář; inzertně přísl.: i. upra-
vit text
inzerce2, -e ž(I) biol. připojení orgánu n. ple-
tiva k jinému orgánu n. pletivu, úpon
(anat.), přisedání (bot.): i. květních orgá-
nů; gen. chromozomová i. zabudování
části chromozomu do struktury jiného
chromozomu; inzerční2 příd.: gen. i sek-
vence mobilní část DNA přemisťujícíse
v rámci téhož n. různého genomu
inzerce" -e ž (I) hist. dipl. inzert
inzerent, -a m (inzerentka, -y ž) kdo inze-
ruje, oznamuje inzerátem
inzerovatI ned. i dok. (n < I) (-; co) oznamovat,
oznámit inzerátem (nabídku n. koupi
ap.)
inzerovat2 ned. i dok. (I) biol. (na co) upínat se,
upnout se
inzerovat3 ned. i dok. (I) hist. dipl. (co) vkládat,
vložit, vpisovat, vepsat
inzert, -u m(I) hist. dipl. ověřování textu listi-
ny jejím vepsáním do nového pořízení,
inzerce'
t
inzertní inzerce'
inzula, -y ž (I) 1. geogr. ostrov 2. (v střím.
městech) mnohopatrový dům bez atria
3. část nájemného střím. domu samo-
statně zvenčí přístupná 4. archit. dům n.
uzavřený blok velkých obytných domů
ohraničený ze všech stran ulicemi
inzularita, -y ž (I) kniŽ. a odb. ostrovní ráz:
geogr. číslo udávající ostrovní členitost
pevniny, vyjadřující procentuálně vztah
mezi rozlohou (n. obvodem) všech ost-
rovů a rozsahem (obvodem) přilehlé
pevniny
inzulární příd. (I) 1. kniŽ. ostrovní 2. fyziol. tý-
kající se Langerhansových ostrůvků: i.
činnost, tkáň 3. hist. i. písmo (v 7.-
9. stol.) soubor lat. druhů písem vyvinu-
tých na britském souostroví 4. uměl. i.
umění v raném středověku na brit. ost-
rovech
inzulin, -u m (I) biol., farmo bílkovinný hor-
mon vylučovaný slinivkou břišní, jehož
nedostatek působí cukrovku; inzulino-
vý příd.: med. i-é injekce; i. šok způsobený
346
silnou dávkou inzulinu, užívaný při psy-
chiatrické léčbě
inzult, -u m(I) 1. řidč. inzultace 2. med. těles­
né n. duševní poranění
inzultace, -e ž (I) napadení (slovy), urážka,
potupení, pohana
inzultovat ned. i dok. (I) (koho, 4. p.) napadat,
napadnout (slovy), urážet, urazit
inženýr, -a m (inženýrka, -y ž) (f) 1. vyso-
koškolsky vzdělaný odborník tech.,
ekon., zeměd. ap. směru; titul absolven-
ta příslušné vysoké školy (zkr. Ing.,
ing.); (v někt. záp. státech) titul absol-
venta odborné technické školy: strojní,
stavební, lesníi.; i. architekt; diplomo-
vaný i. akademický titul absolventů
technických vysokých škol 2. funkce
technického vedoucího ve výrobních
podnicích: hlavní i.; inženýrský příd.:
stav. i-é stavby souhrnné označení pro
stavby dopravní, vodní a speciální; i-é
sítě trvalá podzemní, povrchová i nad-
zemní zařízení pro vodohospodářské,
energetické a telekomunikační účely;
geol. i-á geologie, geodezie stavební; in-
ženýrsky přísl.
inženýrství, -í s 1. činnost, zaměstnání in-
ženýra 2. technické obory převádějící
poznatky výzkumu a vývoje do praxe
loe zkr. (a: lnternational Olympic Committee) Me-
zinárodní olympijský výbor
ion Uon], -tu, iont, -u m (ř) chem.. fyz. elek-
tricky nabitá částice vzniklá odtržením
elektronu od atomu n. atomové skupi-
ny (kation/tl) n. přidáním elektronu k
atomu (anion/tl); iontový příd.: chem. i-á
teorie vysvětlující vznik iontů v rozto-
cích; i. proud působený přenosem ion-
tů; i-á vazba vzniklá mezi opačně nabi-
tými ionty; i-é krystaly složené z iontů;
fyz. chem. i. součin vody konstanta vyja-
dřující rovnovážný stav mezi hydroxo-
niovými a hydroxylovými ionty ve vodě
a vodných roztocích; opt. i. mikroskop;
eltech. i-á zádrž zařízení v televizní ob-
razovce zabraňující tvoření iontové
skvrny; i-á síla veličina charakterizují-
cí roztoky elektrolytů
ionex Uo-], -u m (ř) výr. iontoměnič (chem.)
ionický ..l. ionský
ionik Uóny-], -u m (ř) liter. (v ant. metrice)
šestidobá stopa skládající se z dvojice
slabik dlouhých a dvojice slabik krát-
kých
ionizace Uony-], -e ž (ř) chem., fyz. vznik,
vytváření iontů z atomů n. molekul od-
tržením n. přidáním jednoho n. více
elektronů; i. atmosféry působená kos-
mickým a radioaktivním zářením; io-
nizační příd.: chem., fyz. i. schopnost čá­
stice; i. potenciál; i. energie potřebná
k ionizaci; i. záření ionizující; i. vlny;
i. teplo vzniklé při ionizaci; jad. fyz. i.
komora zařízení k měření ionizujícího
záření; i. kalorimetr
ionizátor Uony-], -u m (ř) chem., fyz. zařízení
působící ionizaci; tech. přídavné zaříze-
iontový
ní pro svařovací transformátor k zlepše-
ní stability hoření elektr. oblouku
ionizovat Uony-] ned. i dok. chem., fyz. (co; -)
vyvolávat, vyvolat ionizaci: i. plyny
ionizující Uony-] příd. chem., fyz. i. záření,
částice vyvolávající při průchodu hmot-
ným prostředím ionizaci, ionizační; astro
i. hvězda budící k záření okolní mezi-
hvězdný plyn, budicí hvězda
iono- Uo-], ionto- (ř) v slož. první část s význ.
ion(t), iontový
ionofon Uo-], -u m(ř) eltech. reproduktor vy-
užívající tepelné energie vznikající vý-
bojem ze vzduchu v komůrce z křemen­
ného skla
ionofor Uo-], -u m (ř) chem., fyz. i-y organické
sloučeniny vytvářející komplexy s ion-
ty
ionograf Uo-], -u m (ř) fyz.. meteor. přístroj
s přetáčecí ionosférickou aparaturou za-
pisující zdánlivou výšku a hodnotu kri-
tických krnitočtůjednotlivýchvrstev io-
nosféry
ionogram Uo-], -u m (ř) fyz., meteor. záznam
ionografu
ionometrie Uo-], -e ž (ř) chem., fyz. měření
intenzity rentgenového záření podle je-
jich ionizačního účinku na plyny
ionosféra Uo-], -y ž (ř) meteor. vrstva atmo-
sféry mezi troposférou a exosférou (asi
50-500 km nad zemským povrchem)
s vysokou iontovou koncentrací; iono-
sférický příd.: i-á porucha změna stavu
ionosféry vlivem sluneční činnosti; i-á
předpověďpředpověď stavu ionosféry na
krátké n. delší období, z níž se odvozuje
předpověď šíření radiových vln; i-á apa-
ratura
ionradikálUo-dy-], -u m(ř+ I)chem. radikál
nesoucí elektr. náboj, radikálový ion(t)
ionský Uo-], jónský, řidč. ionický [-ny-],
jónický přfd. (VJ) vztahující se k lánům
(příslušm1cům střec. kmenové skupiny):
archit. i. řád (sloh) (v 6.-5. stol. před n.l.)
druhý ze tří střec. architektonických
řádů (slohů), charakterizovaný sloupy
se závitovou hlavicí; i. sloup; i-é hlavi-
ce; filoz. i-áfilozofie; i-á škola nejranější
škola materialistické filozofie ve st.
Řecku překonávající mytický výklad
světa a pojímající celek jsoucna jako
přírodu, tj. jako věčné dění mající svůj
původ v sobě, v urČ. látce; hud. i-á stup-
nice (pův.) stará stupnice počínající tó-
nem c (odpovídající nynější C dur)
iont t ion
iontoforéza Uo-], -y ž (ř) eltech. přenos prou-
du elektrolyty; med. léčebná metoda, při
níž jsou léky vpravovány do organizmu
stejnosměrným proudem
iontoměnič Uo-], -e m (ř + č) chem. měnič ion-
tů, ionex (výr.)
iontovka Uo-], -y ž (ř) eltech. spínací výboj-
ka uŽív. jako přepínací prvek v anténní
výhybce impulzového radiolokátoru,
výbojkový přepínač
t
iontový ion
ipekakuanha
ipekakuanha [-ňa], -y ž ( port < indián) 1. bot.
jihoamer. rostlina Uragora ipecacuanha,
jejíž kořen se užívá ve farmacii, hlavén-
kai-ávivá2. farmo droga z kořene tétorost-
líny; ipekankuanhový [-ňo-] příd.: farmo
i-á tinktura používanájako prostředekpro
odkašlávání
lPI zkr. (a: International Press Institute) Meziná-
rodní novinářský ústav
ipon, -u m(jap) sport. (v džudu a v karate) zís-
kaný bod
ipsace, -e ž (I) med. samoukájení, onanie,
masturbace; ipsační příd.: i. sklony
ipso facto [-só -któ] (I) kniž. tím skutkem,
tím samým, už tím
ipso iure [-só jú-] (I) kniŽ. mocí práva
IQ (a) psych. zkr. pro inteligenční kvocient:
mít vysoké IQ
Ir chem. zn. pro iridium
ir- i též in-
IRA zkr. (a: Irish Republican Anny) extremistic-
ká irská nacionalistická organizace
iracionalista, -y m (iracionalistka, -y ž)
stoupenec iracionalizmu (op. raciona-
lista)
iracionalistický [-ty-] přfd. (op. racionalis-
tický) 1. k iracionalizmus, k iracionalista
2. iracionální, protirozumový: i. přístup
iracionalita, -y ž (I) kniŽ. a odb. to, co nelze
redukovat na čistou racionalitu, co se
rozumu vymyká, co jej přesahuje, co se
opírá o jiné než racionální vrstvy lidské
psychiky (o city, vůli ap.); iracionál-
nost (op. racionalita)
iracionalizmus, -mu m(I) filoz. směr zaklá-
dající výklad světa, člověka, poznání,
jednání na něj. mimoracionálním prin-
cipu (vůli, citu, lásce, intuici, instinktu
ap.) (op. racionalizmus)
iracionální přfd. (I) 1. vymykající se rozu-
mu, rozumem nepochopitelný (op. racio-
nální 1): i. jev nevysvětlitelný; i. bytost
neskutečná; mat. i. číslo kt. nelze vyjád-
řit jako podíl dvou celých čísel (např. 1t,
-.12) 2. protichůdný rozumu, protirozumo-
vý, absurdní: i. čin, jednání; iracionál-
něpřfsl.; iracionálnost,-iž iracionalita (op.
racionálnost 1)
iracionálno, -a s (I) kniŽ. oblast vymykající
se racionálnímu poznání (op. racionál-
no)
iradiace [-dy-], -e ž (I) 1. fyz. zdánlivézvět­
šení rozměrů předmětu osvětleného n.
zářícího proti temnému pozadí a naopak:
i. kovů 2. fot. úkaz vznikající působením
rozptylu paprsků světla v citlivé vrstvě
3. med. vystřelování bolesti z postižené-
ho místa do vzdálenějších oblastí; psych.
šíření excitačního n. útlumového pro-
cesu z místa vzniku do ostatních oblas-
tí mozkové kůry 4. ozáření, ozařování,
zvl. ultrafialovými paprsky 5. ekol. pro-
nikání rostlinného n. živočišného dru-
hu z území jeho hlavního výskytu do
okolních oblastí 6. lingv. řidč. i. abstrakt
změna někt. abstrakt v konkréta; iradi-
ační přfd.
347
íránista [-ny-], -y m (íránistka, -y ž) od-
borník v íránistice
íránistika [-ny'sty-], -y ž (VJ) vědní obor za-
bývající se Íránci, jejich jazykem, písem-
nictvím, dějinami a kulturo~ , irénický [-ny-] přfd. (ř) kniŽ. hlásající mír,
íránský přfd. (VJ) vztahující se k Iránu, k Irán-
, cům: zeměd. í. kůň staré plemeno jezdec-
kých koní vých. původu
iraser [irejzr], -u m(zkr. a) fyz. druh kvanto-
vého generátoru záření pracující v in-
fračerveném pásmu
irbis, -a m (ř < eg) zool. velká kočkovitá šel-
ma rodu Uncia, šedobílá s černými skvr-
nami, s tělem porostlým dlouhými, hus-
tými chlupy, žijící ve středoasijských
velehorách, levhart sněžný
irealita, -y ž (I) řidč. kniŽ. neskutečnost (op.
realita 1)
irealizmus, -mu m (I) kniž. nedbání skuteč­
nosti, reálnosti (op. realizmus 1): i. v jed-
nání, v umění
ireální, řidč. ireálný přfd. (I) kniž. a odb. ne-
existující ve skutečnosti, neodpovídají-
cí skutečnosti, neskutečný, nereálný (op.
reálný 1): filoz. též nedostupný; mystic-
ký; lingv. i-á kondicionální (podmínko-
vá) věta vztahující se k nereálné situaci;
ireálně přísl.; ireálnost, -i ž neskuteč­
nost, nereálnost
ireálno, -a s(I) fI1oz. řidč. neskutečno
ireálnýi ireální
iredenta, -y ž (it) hist. (koncem 19. stol.) it.
nacionalistické hnutí za přivtělení úze-
mí obývaných Italy k Itálii; polit. nacio-
nalistické hnutí národnostní menšiny
usilující připojit území, ve kt. menšina
žije, ke státu, k němuž se hlásí, ireden-
tizmus
iredentista [-ty-], -y m stoupenec ireden-
tizmu, iredenty
iredentistický [-tysty-) přfd. k iredentizmus,
k iredentista: i-é živly
iredentizmus [-ty-], -mu m (it) polit. ireden-
ta
ireducibilní přfd. (I) mat. neredukovatelný,
nezjednodušitelný
iregularita, -y ž (I) řidč. kniŽ. výjimka z pra-
vidla, nepravidelnost, protiprávnost: círk.
práv. trvalá překážka k přijetí do duchov-
ního stavu n. k vykonání toho, k čemu
dř. nabyté svěcení opravňuje
iregulární, iregulérní přfd. (I) kniž. odporu-
jící pravidlům, nepravidelný, neregulér-
ní, protiprávní (op. regulérní): mat. i. číslo
nekonečné kardinální číslo m, kt. je
součtem méně než m kardinálních čísel
menších než m; iregulárně, iregulér-
ně přísl.
irelevance, -e ž (I) kniŽ. a odb. bezvýznamná,
nezávažná, nepatrná odchylka, irelevant-
nost (op. relevance)
irelevantní příd. (I) kniž. nemající rozhodují-
cí význam, bezvýznamný, nezávažný,
vedlejší, bezpodstatný (op. relevantní): i.
výpověď; irelevantně přísl.; irelevant-
nost, -i ž kniŽ. a odb. irelevance (op. rele-
vantnost)
irigografie
ireligiozita, -y ž(I) kniŽ. náboženská lhostej-
nost, beznáboženskost
ireligiózní přfd. (I) kniž. nábožensky lhostej-
ný, beznáboženský
mírový
irénik [-ny-], -a, irénista, -y mkniž. stoupe-
nec, hlasatel irénizmu
irénistický [-nysty-] přfd. řidč. k irénizmus,
k irénista, irénický
irénizmus [-ny-], -mu m (ř) kniž. úsilí o mír,
pokoj, klid, nenásilnost, srmrení (zejm.
církevní a konfesionální)
ireparabilní přfd. (I) kniž. nenapravitelný (op.
reparabilní); med. trvale nenahraditelný
ireverzibilita, -y ž (I) odb. nevratnost (op. re-
verzibilita): chem. i. chemické reakce
ireverzibilní přfd. (I) kniŽ. a odb. nevratný: chern.
i. reakce probíhající jen jedním směrem;
i. koloid kt. nelze převést zpět do roz-
toku
irezolutní příd. (I) řidč. kniž. nerozhodný, kolí-
sající (op. rezolutní)
irgizit, -u m (vl) geol. černé kapičkovité, ne-
pravidelně provazovité trhliny od mete-
oritového kráteru vých. od Uralu
iridektomie, -e ž (ř) med. oční operace spo-
čívající v odstranění duhovky
iridium [-rídy-], -ia s (ř) chem. vzácný střľb­
řitě bílý prvek ze skupiny platinových
kovů, velmi tvrdý, těžký, chemicky
odolnější než platina, zn. Ir; iridiový
přfd.: i. vrták
irido- (ř) v slož. první část s význ. iris, duhovka
iridocyklitida [-ty- i -tý-], iridocyklitis
[-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět duhovky a řas­
natého tělíska oka
iridocyt, -u m (ř) biol. pigmentová kožní
buňka obsahující guaninové krystaly,
v nichž vzniká třpyt (např. v šupinách
ryb)
iridodonéza, -y ž (ř) med. nežádoucí vlnivé
chvění duhovky
iridoid, -Um (ř) chem. i- y monoterpeny zprav.
s cyklopentanovým kruhem obsažené
v rostlinách, zejm. v jitroceli
iridosmium [-dl 0-], -ia s (ř) geol. šesterečný
nerost ze skupiny platinové, přirozená
slitina iridia s osmiem
iridovir(us), -u m (ř + I) biol. i-y neobalené
viry z čeledi Iridoviridae, množící se
v živočišných tkáních, původci onemoc-
nění zvířat, např. afrického moru pra-
sat, duhového zbarvení larev hmyzu
irigace, -e ž (I) 1. vod., zeměd. řidč. umělá zá-
vlaha, zavlažování (pozemků) 2. med.
výplach: i. ústní, střevní dutiny; irigač­
ní přfd.: i. kanalizační systém zavlažova-
cí; - i. nástroj vyplachovací, vymýva-
cí, irigátor
irigátor, -u m (I) med. nástroj k výplachu n.
vpravení tekutiny do dutých tělesných
orgánů, zvl. zažívacích: ústní, střevní i.;
irigátorový přfd.: i-á hadička
irigo- (I) v slož. první část s význ. výplach, vý-
plachový
irigografie, -e ž (I + ř) med. rentgenologické
 irigoskopie
vyšetření tlustého střeva naplněného
kontrastní látkou
irigoskopie, -e ž (I + ř) med. vyšetřování tlus-
tého střeva naplněnéhokontrastní látkou
přímým prosvěcováním rentgenovými
paprsky
iris [í-] neskl. ž(VI} anat. (oční) duhovka (nazv.
podle mytoL řec. bohyně duhy Iris); iri-
sový) příd. duhovkový 1. opt. i-á clona
zužující podle potřeby kruhový otvor
objektivu 2. sklář. i-é sklo irizované, du-
hované; polygr. i. tisk při němž je užito
vedle sebe několika barevných tónů, kt.
na otisku přecházejí jeden do druhého
jako v duze (např. na bankovkách)
iris [ír-], -u m (ř) 1. zahr. kosatec (bot.) 2. bot.
oddenek florentského kosatce obsahu-
jící cyklický keton iron; irisový' příd.
iritabilita, -y ž (I) kniž. aodb. vzrušivost. dráž-
divost, podrážděnost, předrážděnost
iritabilní příd. (I) kniŽ. a odb. dráždivý, citlivý:
biol. i. orgán
iritace, -e ž (I) kniŽ. a odb. dráždění, podráž-
dění, šíření vzruchu; iritační příd.: i. po-
hyby způsobené iritací
iritativní [-ty- i -tý-] příd. (I) odb. působící
dráždění
iritida [-tY-i -tý-],iritis [-ty-], -tidyž(ř}med.
zánět oční duhovky
iritovat ned. i dok. (I) kniž. (koho, co) (po)dráž-
dit, znervózňovat, znervóznit, rozčilovat,
rozčilit, vzrušovat, vzrušit: i. někoho
svým jednáním
irizace, -e ž (ř) 1. sklář. irizování, duhování
2 fyz. barevný úkaz vznikající interfe-
rencí světla odraženého na přední a zadní
stěně tenké vrstvy
irizování, -í s (ř) sklář. zdobení skleněných
výrobků působením par kovových solí
vytvářejících na povrchu skla duhové
zbarvení, irizace 1 . mocnění srdce způsobené aterosklerotic-
irizovat ned. (ř) 1. kniŽ. třpytit se, hrát duho-
vými barvami, doužkovat 2 (co) dávat
něčemu duhové zbarvení, duhovat: sklář.
provádět irizování; i-ané sklo irisové!
iroko, -a s (aft) cenné středně tvrdé, těžké
hnědé dřevo z tropických ap. stromů
rodu Chlorophora, podobných moruši,
užívané k výrobě nábytku a ve staveb-
nictví
iron, -u m (ř) chem. i-y terpenické ketony fi-
alkové vůně obsažené v kořeni florent-
ského kosatce
ironbark [ajron-], -u m (a) velmi tvrdé a
velmi těžké dřevo hnědé až červené bar-
vy z tropických stromů rodu Eucalyp-
tus, pův. hL z Austrálie, užívané k po-
zemním a vodním stavbám
ironický [-ny-] příd. k ironie, k ironik, po-
směšný, výsměšný, uštěpačný, jízlivý:
i-á slova; Hngv. i-é užití slova v opačném
smyslu; ironicky přísl.; ironičnost, -i ž
ironie [-ny-], -e ž (1 < ř) 1. jemný výsměch
n. vtipné vyjádření zprav. opakem toho,
co se míní: jemná, kousavá, sžíravá i. 2.
co působí jako výsměch, výsměch: i.
osudu
348
ironik [-ny-], -a m kdo často, rád ironizuje
ironizovat [-ny-] ned. (I <řl 1. posměšně, iro-
nicky mluvit, posmívat se: nemluví váž-
ně, jen i-uje 2. (koho, co) zesměšňovat: i.
odpůrce; i-ující tón
iroperm -um (um) eItech. slitina železa a niklu
s vys~kou magnetickou vodivostí, uží-
vaná k výrobě indukčních cívek
iroskotský příd. (Vl) círk. i-á misie irští mniši
navazující na raněkřesť. ideál asketické-
ho bezdomovectví, kt. své tradice šířili i
v Evropě (klášterní řehole, termín Veli-
konoc, architektura aj.)
irský příd. (Vl) vztahující se k Irsku, Irům:
kynol. i. setr dlouhosrsté plemeno lovec-
kého psa kaštanové barvy ze skupiny
angl. ohařů; zeměd. i. kůň kříženec růz.
plemen koní s angl. plnokrevníkem, vy-
trvalý, s velkou skokovou schopnos-
tí, hunter chovaný v Irsku; sport. i-á lavi-
ce (v dostizích) vysoký násep jako pře­
kážka
irupce, -e ž (I) biol. masové vystěhováníživo-
čichů jednoho druhu z oblasti přemno­
žení
isagogé [-za-] neskl. s (ř) odb. řídč. uvedení,
úvod do vědy (příručka)
ISBN zkr. (a: Intemalional Standard Book Number)
knih. identifIkační desetimístné číslo při­
dělené každé knize k označení země vy-
dání, nakladatelství, titulu, obsahového
zaměření aj.
ISDN zkr. (a: Integraded Services Digital Network)
sděl. tech. integrovaný telekomunikační
systém k přenosu řeči, textu, dat a ob-
razu
ischemie [isch-], -e ž (ř) med. místní nedo-
krevnost tkáně n. orgánů při omezení,
popř. zastavení přívodu okysličené krve;
ischemický příd.: med. i-á choroba one-
kými změnami věnčitých tepen
ischiadický ,J.. ischias
ischiadikus [-dy-], -ku m (ř) med. nejsilněj­
ší a nejdelší míšní nerv inervující dolní
končetinu, sedací nerv
ischialgie, -e ž (ř) med. bolest v průběhu is-
chiadického nervu, ischias
ischias [isch-], -u m (ř) med. onemocnění se-
dacího nervu projevující se bolestí v kříži
vystřelující do dolních končetin; ischia-
dický [-dy-], ischiatický [-ty-] příd.: i-é
bolesti
isidie [-zídy-], -ií ž mno (ř) bot. drobné brada-
vičnaté n. šupinkovité výrůstky na stél-
ce lišejníků
iskarský, iskerský příd. (Vl) zeměd. i. skot šedé
plemeno chované v Bulharsku pro mlé-
ko a maso a uŽív. pro tah
islám, -u m(arab} monoteistické náboženství
vzniklé počátkem 7. stol. v záp. Arábii
na základě učení proroka Muhammada
a obsažené v koránu; islámský příd.: i.
svět země s obyvatelstvem vyznávajícím
islám; i-é náboženství muslimské
islamizace, -e ž zavádění, zavedení islámu,
rozšiřování, rozšíření jeho vlivu
italizace
islamizovat ned. i dok. (koho, co) zavádět, za-
vést islám
islámský i islám
islandka, -y ž (Vl) zeměd. plemeno slepic
s hnědočerveným peřím, červenka (nazv.
podle ostrova Island)
islandský příd. (Vl) 1. miner. i. vápenec nej-
čistší druh čirého krystalovaného vápen-
ce (dvojlomného) (nazv. podle ostrova
Island) 2. zeměd. i. pony plemeno ma-
lých primitivních koní chované na
Islandu; i. skot staré místní plemeno hl.
s mléčnou užitkovostí
ismailita, -y m (arab) náb. i-é příslušníci mu-
slimské sekty, kt. se oddělila od šíitů
v 8. stol. n. I.
ISO zkr. (a dř.: Intemalional Standardizing Organiza-
tion) Mezinárodní organizace pro norma-
lizaci
ISSN zkr. (a: Intemalional Standard Serial Number)
knih. obdoba ISBN pro periodika
istesso přísl. (it) hud. totéž (tempo)
v
istmický příd. (Vl) hist. i-é hry (ve st. Recku)
sport. hry a uměl. soutěže konané na Ist-
mu na počest boha Poseidona
istmus, -mu m (ř) 1. geogr. pevninská šíje 2.
anat. úzké spojení, ústí: i. aorty; bot. můs­
tek spojující poloviny buněk někt. řas
(krásivek)
istrijský příd. (Vl) kynol. i. pes krátkosrsté ple-
meno tvaru i zbarvení ovčáckého psa
(nazv. podle Istrie, Istrijského poloost-
rova v Chorvatsku)
išán, -u m (arab) 1. titul muslimského učitele
v protikladu k žákovi 2. hlava muslimské
obce, hlava ismailitů 3. (od středověku)
uctivé oslovení muslimských vůdců a sta-
řešinů, mudrců, léčitelů a věštců
it. zkr. pro item
itabirit, -u m (Vl) geol. metamorfovaná hor-
nina obsahující křemen a šupinkatý he-
matit, kysličník železitý (nazv. podle
naleziště Itabire v Brazílii)
itacizmus, -mu m (ř) Hngv. (v řečtině pokla-
sického období) způsob výslovnosti (čte­
ní) samohlásek 11 (e) a 1) (y) a diftongů
lOt (ei) a Ol (oi)
ita est (I) kniŽ. tak jest, souhlasí, ano
itakolumit, -u m (Vl) geol. ohebný slídnatý
kvarcit (nazv. podle hory Itacolumi
v Brazílii)
italiani· ,J.. itali-
italika, -y ž (Vl) polygr. řídČ. vyznačovací tis-
kové písmo s kresbou mírně skloněnou
doprava, kurzíva 1 (nazv. podle Itálie)
italista, italianista [-ny-], -y m (italistka,
italianistka, -y ž) 1. odborník v italisti-
ce 2 stoupenec itali(ani)zmu v umění,
zvl. v hudbě
italistika [-ty-], -yž(VI} studijní a vědní obor
zabývající se it. jazykem, literaturou a
historií
italit, -u m(Vl) geol. alkalická vyvřelá horni-
na složená jen z leucitu (nazv. podle vý-
skytu v Itálii)
italizace, italianizace [-ny-], -e ž (Vl) řídč.
poitalšťování, poitalštění: i. umění, goti-
ky
italizmus
italizmus, italianizmus [-ny-], -mu m (Vl)
1. italský směr (zprav. v umění) n. jeho
vliv 2.lingv. jazykový prvek přejatý z ital-
štiny do jiného jazyka n. podle italštiny
v 8ěm vytvořený
italizovat, italianizovat [-ny-] ned. i dok. (Vl)
1. řídč. (koho, co) poitalšťovat, poitalštit 2.
zprav. ned. přejímat umělecký směr od Ita-
lů, tvořit pod jejich vlivem: i-ující ma-
líř, umění
italský příd. (Vl) vztahující se k Itálii, k ita-
lům (obývajícím zemi na Apeninském
poloostrově): i-á opera; i-á zmrzlina;
i-é karty špády; zeměd. i. stepní skot zu-
šlechtěné plemeno s dvoustrannou užit-
kovostí; italsky přísl.
item přísl. (I) kniŽ. (zvl. při výčtu) kromě toho,
dále, rovněž, také
iterace, -e ž (I) 1. kniŽ. a odb. opakování: mat.
jistá početní metoda, opětovné užití té-
hož početního obratu (např. při nume-
rickém řešení rovnic); Hngv. opětování
týchž výrazů; psych. vtíravé, pravidelně
se opakující někt. představy (melodie,
rýmy ap.); med. bezděčné, rytmicky opa-
kované pohyby ve stejném sledu; pale-
ont. opakovaný výskyt tvaru během vý-
vojové linie 2. kniž. sled pozorování se
společným rysem; iterační příd.: mat. i.
metoda
iterativní [-ty- i -tý-] příd. (I) lingv. opětova­
cí: i. význam slovesa; i. sloveso iterati-
vum; iterativnost, -i ž
iterativum [-ty- i -tý-], -va s (I) lingv. nedo-
konavé sloveso vyjadřující děj prostě
násobený, iterativní, opětovací sloveso
itinerantní [-ty-] příd. (I) odb. putující z místa
na místo, kočovný, potulný, migrující;
itinerantně přísl.
itinerář [-ty-], -e m (I) cestovní deník, řád,
náčrt n. popis (zprav. výzkumné cesty);
hist. chronologické sestavení údajů o do-
bě a místě pobytu urč. osoby; sport.
(v automobilizmu, turistice ap.) popis
trati s jejími zvláštnostmi; geogr. pomůc­
ka udávající vzdálenosti mezi jednotli-
vými místy urč. dálkového spoje
ITT zkr. (a: Intemalional Telephone and Telegraph
Corporalion) Mezinárodní telefonní a te-
legrafní společnost, jeden z největších
průmyslových koncernů světa (zahrnu-
jící též strojírenství, elektroniku, pojiš-
ťovnictví aj.)
itternson [itrnzon], -u m (Vl) tech. vysoká
chladicí věž hyperboloidního tvaru s
přirozeným tahem vzduchu
ITU zkr. (a: Intemalional Telecommunicalion Union)
Mezinárodní telekomunikačníunie (při
OSN)
IUCN zkr. (a: Intemalional Union for Conservation
of Nature and Natural Resources) Mezinárodní
unie pro ochranu přírody a přírodních
zdrojů
iugerum [jú-], -ra s (I) smm. plošná míra
(okolo 2 500 m 2)
iura novit curia [jú- kú-] (I: ,soud zná právo')
práv. jednoznačné stanovisko soudu
349
ius primae noctis [jús prímé -kty-] (I: ,právo
prvnínoci·}hist. (ve středověku v již. Evro-
pě) právo pána na svatební noc s ženou
svého poddaného
íván, -u m(per) (v islámské archit.) zaklenu-
tý prostor, zprav. z pálených cihel, zdo-
bený štukem n. obklady, otevřený oblou-
kem do vnitřního nádvoří (jako součást
paláců, obytných domů, mešit ap.)
ivoirit [ivoar-], -u m(Vl) geol. černé kulovité
tektity kapičkového tvaru (nazv. podle
franc. místa Cóte d'Ivoire)
ixodin [-dy- i -dý-], -u ID (ř) odb. látka obsa-
žená ve slinách klíštěte, bránící srážení
krve při sání
ixoJit, -u m (ř) geol. fosilní pryskyřice
iza- (ř) v slož. první část s význ. stejný, shodný; ,J..
též izo-
izabela, -y ž (Vl) zeměd. 1. kůň se žlutavou
srstí, s žíněmi a nohama světlýma až bí-
lýma 2 holub mléčně krémové barvy
s lehce žlutočervenýmnádechem; izabe-
lový příd. řídč. nahnědle žlutý, plavý
izagon, -u m (ř) mat. řidč. rovnoúhelník
izalobara, -y ž (ř) meteor. čára na synoptické
mapě spojující místa se stejnou změnou
atmosférického tlaku za daný časový
interval; izalobarický příd.
izaIoterma, -y ž (ř) meteor. čára na synoptic-
ké mapě spojující místa se stejnou změ­
nou teploty za daný časový interval
izanomála, -y ž (ř) meteor. čára spojující (na
mapě) místa se stejnou anomálií někt.
povětrnostníhojevu: i. srážková, tepel-
ná
izidium [-dy-], -ia s (ř}bot. výrůstky ze stél-
ky lišejm'ků
izmus, -mu m (I < ř) často iron. n. hanl. nějaký
z mnohých uměl. směrů, moz. n. spole-
čenských soustav (obvyklé zakončeníje-
jich názvů)
izo- (ř) v slož. první část s význ. stejný, stejno-;
chem. označující sloučeninu podobnou té,
kl. vyjadřuje část druhá
izoalela, -y ž (ř) gen. alela fenotypového pro-
jevu totožného s jinou alelou (odlišitel-
ná jen speciální genetickou metodou)
izobara, -y ž (ř) 1. meteor. čára na synoptic-
ké mapě spojující místa se stejným tla-
kem vzduchu přepočteným na hladinu
moře a na normální tíži 2. fyz., chem. křiv­
ka závislosti objemu plynu na teplotě
při konstantním tlaku 3. chem. i-y prvků
atomy se stejným počtem; izobarický
příd.: meteor. i. děj termodynamický děj
při stálém tlaku; i-á plocha v níž se ne-
mění tlak; i-á vrstva omezená nahoře i
dole izobarickými plochami
izobata, -y ž (ř) geogr. čára spojující na mapě
místa stejné hloubky, zprav. mořské,
hloubková vrstevnice; geod. spojnice nej-
hlubších míst korytovitých tvarů moř­
ského, jezerního dna, hloubnice
izobáza, -y ž (ř) geol. linie spojující na mapě
místa se stejným zdvihem a poklesem
povrchu zemské kůry
izoblaba, -y ž (ř) geogr. spojnice míst se
izofen
stejnými rozměrnýmiškodami po země­
třesení
izobronta, -y ž (ř) meteor. čára na synoptické
mapě spojující místa stejného času prv-.
ního projevu bouřky
izobutan, -u m (ř) chem. plynný uhlovodík se
čtyřmi atomy uhlíku získávaný zpracová-
ním ropy, meziprodukt chem. průmyslu
izocentrum, -ra s (ř + I) geod. bod ležící v po-
lovině vzdálenosti mezi hlavním bodem
a podnožníkem snímku rovinného úze-
mí
izocyklický příd. (ř) chem. i-é sloučeniny or-
ganické cyklické sloučeniny,jejichž uza-
vřený řetěz je tvořen jen atomy uhlíko-
vými, karbocyklické, homocyklické (op.
heterocyklické)
izočára, -y Ž (ř + č) odb. nespr. izokřivka, izoli-
nie
izodenza, -y Ž (ř + I) fot. čára spojující místa
stejné hustoty
izodimorfie [-dy-], -e ž (ř) miner. (u nerostů)
kombinace izomome s polymomí (např.
skupiny kalcitu a aragonitu)
izodrom, -u m (ř) tech. zařízení pružné (tj.
časově proměnné) zpětné vazby regulá-
toru, užívané pro regulaci otáček (zvl.
parní turbíny); izodromní příd.: tech. i. re-
gulace regulace rychlosti stroje na kon-
stantní hodnotu
izodyna, -y ž (ř) fyz. čára spojující místa stej-
né hodnoty volné energie
izodynama, -y ž (ř) geof. čára spojující na
mapě místa stejné intenzity tíhového n.
magnetického pole Země
izodynamický příd. (ř) fyz. i-é děje při nichž
se volná energie nemění
izodynamie, -e Ž (ř}biol. rovnocennost růz;
potravy (v růz. množství) podle její ka-
lorické hodnoty
izoelektrický příd. (ř) chem. i. bod hodnota
pH-roztoku se stejnými koncentracemi
aniontů a kationtů daného arnfolytu
izoelektronický [-ny-] příd. (ř) fyz. i-á po-
rucha porucha v krystalu, kdy atom
v mřížkové poloze je nahrazen atomem
ze stejné periodické soustavy prvků
izoelektronový příd. (ř) fyz. i-é atomy atomy
a ionty růz. prvků obsahující stejný po-
čet elektronů
izoenergetický [-ty-] příd. (ř) odb. i-é spekt-
rum ve kt. je spektrální hustota záření
v závislosti na vlnové délce konstantní
izoentropa, -y ž (ř) fyz. křivka spojující body
o stejné entropii; izoentropický příd.: fyz.
i. děj při němž se entropie soustavy ne-
mění
izoenzym, -u m (ř) biochem. i-y polymorfní
molekulární formy enzymů stejného
druhu a účinku, ale růz. struktury, akti-
vity aj.
izofagie, -e ž (ř) biol. (u cizopasníků) použí-
vání jediného druhu hostitele
izofen, -u m (ř) bot. i-y (na fenologických
mapách) spojnice míst se stejným datem
nástupu urč. fenologické fáze rostlin
(rozkvět, zralost ap.)
izofona
izofona, -y ž (ř) Iingv. čára ohraničující na
mapě místa s týmž hláskovým jevem n.
s touž výslovností hlásky, izoglosa fo-
netických jevů
izofota, -y ž (ř) fyz. křivka spojující místa stej-
ného osvětlení n. jasu
izogama, -y ž (ř) geof. čára spojující na mapě
místa se stejnou hodnotou tíhového
zrychlení
izogameta, -y ž (ř) blol. i-y pohlavní buňky
stejného tvaru a velikosti nerozlišitelné
na samčí a samičí
izogamie, -e ž (ř) biol. pOhlavní rozmnožo-
vání splýváním izogamet (op. heteroga-
mie)
izogel, -u m (ř + i) chem. gel monomerů, oli-
gomerů a polymerů z podobných složek,
ale různé molekulové hmotnosti
izogenita [-ny-], -y ž (ř) gen. stav, kdy skupi-
na jedinců má týž genotyp
izogenni příd. (ř) zeměd. i. linie (v zootechni-
ce) skupina zvířat uvnitř plemene, jejíž
příslušníci mají společného předka
izoglosa, -y ž (ř) Iingv. čára ohraničující na
mapě území výskytu urč. jazykového
jevu (fonetického, lexikálního ap.)
izoglutinin [-tyny- i -ný-], -u m (ř + i) biol.
protilátka v séru n. v plazmě lidí krevní
skupiny O, schopná shlukovat krvinky A,
Bn.AB
izogona, -y ž (ř) odb. spojnice míst se stejnou
velikostí urč. úhlu: meteor. čára na sy-
noptické mapě spojující místa se stej-
ným směrem větru; geof. spojnice míst
stejných hodnot magnetické deklinace;
izogonální příd.
izográd, -u m (ř + i) geol. i-y spojnice míst se
stejným stupněm metamorfózy
izogram, -u m (ř) odb. diagram využívající
grafických obrazců k znázornění prosto-
rového, časového n. věcného rozložení
intenzit urč. jevu
izohalina, -y ž (ř) vod. izohalobata
izohalobata, -y ž (ř) vod. spojnice míst se stej-
nou slaností mořské vody, izohalina
izohelie, -e ž (ř) 1. meteor. čára na synoptické
mapě spojující místa stejného trvání slu-
nečm1J.o svitu za urč. dobu 2. fot. zvlášt-
ní technika dělení barevných tónů na tři
až čtyři stupně hustoty
izohydra, -y ž (ř) vod. spojnice míst se stej-
ným pozemním odtokem
izohyeta, -y ž (ř) meteor. čára na synoptické
mapě spojující místa se stejnou vydat-
ností srážek za urč. období
izohypsa, -y ž (ř) geogr. čára spojující na mapě
místa o stejné nadmořské výšce, vrstev-
nice; meteor. čára na synoptické mapě spo-
jující stejné výšky urč. izobarické plochy
izochazma, -y ž (ř) astro čára spojující na mapě
místa se stejným výskytem polárních září
za rok
izochora, -y ž (ř) fyz. chem. křivka závislosti
tlaku a teploty plynu při konstantním
objemu; izochorický příd.: i. děj termo-
dynamický děj probíhající při stálém
objemu; i-á změna
350
izochroma izochromáta, -y ž (ř) 1. opt. křiv­
ka spoj~jíCí místa stejné barvy (vlnové
délky) 2. fyz. křivka stejného rozdílu
hlavního napětí sloužící ke studiu na-
máhání strojních součástí a zařízení
izochromatický [-ty-], izochromický příd.
(ř) odb. stejnobarevný: fot. i. snímek podá-
vající barvy (jejich obsahy) šedé
izochromozom, -u m(ř) gen. chromozom, kt.
má obě ramena strukturně i geneticky
identická
izochrona, -y ž (ř) 1. odb. čára spojující na
mapě místa, v nichž dochází současně
k urč. jevu n. ději, např. k příchodu ze-
mětřesení 2. dopr. místa dosažitelná urč.
dopr. prostředkem od urč. bodu za stej-
nou jízdní dobu
izochronický [-ny-] příd. k izochronizmus,
k izochronie, izochronní
izochronie [-ny-], -e ž (ř) fyz. izochroniz-
mus
izochronizmus [-ny-], -mu m(ř) fyz. vlastnost
periodického děje, že nezávisle na vněj­
ších podmínkách má vždy stejně dlouhé
trvání, stejnodobost; liter. stejné n. navzá-
jem přesně souměřitelné trvání rytmic-
kých úseků, objektivní tendence k vyrov-
návání tempa u různě dlouhých taktů
izochronni příd. (ř) odb. stejně dlouho trvají-
cí, stejnodobý; v stejné době existující,
současný, izochronický: i. jevy; i. cyk-
lotron
izoimunizace [-ny-], -e ž (ř + i) med. vznik
protilátek působením druhově vlastního
antigenu
izoionie [-jony-], -e ž (ř) med. stálé množ-
ství iontů v tělesných tekutinách
izokalorický příd. (ř +i) fyz. mající stejný po-
čet tepelných jednotek
izokandela, -y ž(ř+i)fyz. křivka na povrchu
myšlené koule, v jejímž středuje světel­
ný zdroj, tvořená množinou bodů odpo-
vídajících stejné hodnotě svítivosti
izokarpie, -e ž (ř) bot. vytváření stejnotva-
rých plodů rostlin
izokatabáza, -y ž (ř) geol. linie spojující na
mapě místa stejného poklesu povrchu
zemské kůry v udaném časovém úseku
izokefalie, -e ž (ř) výtv. (v malířství a sochař­
ství) zobrazení postav ve stejné výši bez
ohledu na prostorové a významové vzta-
hy
izoklas, -u m (ř) miner. velmi vzácný, skelně
lesklý jednoklonný vodnatý a zásaditý
fosforečnan vápenatý
izoklina, -y ž (ř) 1. fyz. čára spojující body
napjatého tělesa ve stejném směru 2. geof.
čára spojující na mapě místa stejných
hodnot magnetické inklinace
izoklinála, -y ž (ř) geol. vrása, jejíž všechna
tři ramena jsou rovnoběžná, stejnoklon-
ná vrása
izoklinální příd. (ř) fyz., geogr. mající vrásy stej-
nosměrně stlačené
izokólon, -u m (ř) liter. (zvl. v řeči) shodný
počet členů, totožnost úseků; shoda dél-
ky dvou n. více mluvních taktů v próze
izolatér
izokóna, -y ž (ř + i) odb. čára spojující body
se stejnou koncentrací škodlivin
izokoncentráta, -y ž (ř +i) odb. množina bodů
odpovídajících stálé koncentraci jedné
složky ve vícesložkové soustavě
izokorie, -e ž (ř) med. mno stejně široké zorni-
ce
izokosma, -y ž (ř) fyz. čára spojující na mapě
místa se stejnou intenzitou kosmického
záření
izoknvka, -y ž (ř + č) izolinie (odb.)
izokyanát, -u m (ř) chem. i-y reaktivní dusí-
katé sloučeniny uŽív. při výrobě plastic-
kých hmot, barviv, léčiva pesticidů
izokyanid [-ny-], -u m (ř) chem. i-y izonitrily
izolace, -e ž(f < it) 1. osamocení, odloučení,
odloučenost, odlučování, oddělení, od-
dělování, separace 1, izolování 1: chem.
pochod, jímž se odděluje z dané sou-
stavy látek jedna složka; psych. sociální
i.; gen., bot. ochrana před nežádoucím
křížením; gen., zool. prostorové oddělení
populace živočichů od ostatních přísluš­
níků druhu 2. oddělený prostor, míst-
nost n. budova k odloučení a osamoce-
ní vězňů n. nakažlivě n. nebezpečně
nemocných, separace 2: dát zatčeného
do i. samovazby 3. tech., stav. zařízení
omezující pronikání tepla, vlhkosti, pro-
sakování vody, šíření zvuku, požáru ap.:
tepelná, zvuková i.; eitech. sloužící k za-
mezení styku proudovodiče s jinými vo-
divými částmi a k ochraně osob n. zví-
řat před dotykem
izolacionista [-ny-], -y m (izolacionistka,
-y ž) stoupenec izolacionizmu
izolacionistický [-nysty-] příd. k izolacio-
nizmus, k izolacionista; izolacionistic-
ky přísl.
izolacionizmus [-ny-], -mu m (f < it) snaha
po izolaci, odloučení, osamocenosti:
polit. (od 20. let 19. stol. a po 1. svět.
válce v USA) orientace jen na americ-
ký kontinent, odklon od evropské poli-
tiky (s výjimkou zahr. obchodu)
izolační příd. 1. k izolace 1,3: horo. i. dveře
oddělující z bezpečnostních důvodů jed-
notlivé části dolu n. štoly; - tech., stav. i.
asfalt, beton; i. zdivo; tepelná, zvuková,
vodotěsná i. hmota; i. vrstvy, desky, oba-
ly; eitech. i. tkanice, páska sloužící k izo-
lování vodiče; i. transformátor; i. odpor
2. Hngv. i. typ jazyka vyjadřující grama-
tické vztahy a kategorie pomocí slovo-
sledu a spojení slov kořenných morfé-
mů (např. čínština), amorfní; izolačně
přísl.
izolant, -u m (f < it) eitech. izolující, izolační
hmota, izolační materiál; izolátor 2, ne-
vodič; izolantový příd.
izolární příd. (f < it) fot. i. ochranná vrstva
barevná n. šedivá vrstva želatiny chrá-
nící citlivou fot. vrstvu proti tvoření svě­
telných kruhů
izolát, -u m(f < it) odb. izolovaný, osamoce-
ný jev, prvek, předmět
izolatér, -a mpracovník provádějící izolace
izolaterální
•
(ve stavebnictví); izolatérský příd.: i-é
práce
izolaterální příd. (ř + i) mat. řidč. stejnostranný
izolátor, -u m (f < it) 1. tech., stav. izolační
hmota 2. eitech. izolant 3. nevodící část
elektr. zařízení oddělující jeden vodič
(pól) od druhého n. vodič od země: por-
celánový, skleněný i.; venkovní i.; izo-
látorový příd.: odb. i-á pojistka; i. řetě­
zec
izolepa, -y ž (um) lepicí páska s polyvinyl-
chloridovým základem
izoleucin, -u m (ř) chem. jedna z esenciálních
(ve význ. 1) aminokyselin, součást bíl-
kovin
izolexa, -y ž (ř) Hngv. čára ohraničující na
mapě území, kde se vyskytuje stejný le-
xikální prvek, stejné slovo, izoglosa le-
xikálních jevů
izolinie [-ny-], -e ž (ř + i) odb. čára spojující
na mapě místa se stejnými hodnotami
izolovaný příd. (f < it) 1. osamocený, odděle­
ný, odloučený, separovaný: i. jev; i-é
postavení; i. pacient, vězeň; šach. i-á fi-
gura nemající oporu v sousedních fi-
gurách, kt. by ji kryly; Iingv. i-á hláska
jednotlivá, nejsoucí v slově; i-é slovo
bez kontextu n. nemající vedle sebe slo-
va etymologicky phbuzná; i. tvar v tva-
roslovné soustavě ojedinělý; mat. i. bod
(množiny); i-á množina podmnožina to-
pologického prostoru, jejíž každý bod
je jejím izolovaným bodem; odb. i. uzel
uzel grafu, s nímž neinciduje žádná hra-
na 2. opatřený, chráněný izolačními pro-
středky, izolací 3: tepelně, zvukově i-á
místnost; i-é elektrické vedení; i. kabel,
drát; izolovaně přísl.; izolovanost, -i ž
izolovat ned. i dok. (f < it) 1. (koho, co od čeho; co)
odlučovat, odloučit, oddělovat, oddělit,
osamocovat, osamotit, separovat: i. ne-
mocného od zdravých; chem. i. prvek,
sloučeninu oddělovat, oddělit ze směsi
látek 2. (-; co čím, před čím, proti čemu) opat-
řovat, opatřit izolací 3: i. tepelně, zvu-
kově; i. sklep; i. vodič před dotykem; i.
potraviny proti mrazu; izolovat se ned. i
dok. odlučovat se, odloučit se, separovat
se
izoluxa, -y ž (ř+ i) fyz. čára spojující místa se
stejnou intenzitou osvětlení na osvětle­
né ploše
izomer, -um(ř} 1. chem. i-ysloučeniny s týmž
molekulárním vzorcem, ale odlišným
uspořádánímatomů v molekule, lišící se
někt. chem. a fyz. vlastnostmi 2. jader-
ný i. izotop lišící se obsahem jaderné
energie od jiného izotopu o téže atomo-
vé hmotnosti
izomerace, izomerizace, -e ž (ř) chem. re-
akce, při níž vnitřním přeskupením ato-
mů vzniká ze sloučeniny její izomer;
přeskupení atomů v molekule
izomeráza, -y ž (ř) biochem. i-y enzymy kata-
lyzující izomerizaci sloučenin
izomerie, -e ž (ř) 1. chem. existence sloučeni­
ny stejného molekulárního vzorce, ale
351
odlišné stavby, a tedy odlišných chem.
i fyz. vlastností: konstituční, konfigurač­
ní i. 2. fyz. jaderná i. existence atomo-
vých jader se stejným počtem protonů a
neutronů, ale různým jejich vnitřním
uspořádáním
izomerizace i izomerace
izomerní příd. k izomerie, k izomer: chem. i.
látky
izometrický příd. (ř) odb. stejnorozměrný: med.
i. stah, i-é kontrakce při kterých se ne-
mění délka svalu; geogr. i-á šířka
izometrie, -e ž (ř) odb. vlastnost věcí o stej-
ných rozměrech, rovnoměrnost: liter. to-
tožnost veršů n. části veršů na základě
stejného počtu časových jednotek; mat.
(v geometrii) shodné zobrazení, shodnost
izometropie, -e ž (ř) med. stejná lomivost očí
izomorfa, -y ž (ř) iingv. čára ohraničující na
mapě území, kde se vyskytuje stejný
morfologický prvek, izoglosa morfolo-
gických jevů
izomorfie, -e ž (ř) odb. izomorfizmus
izomorfizmus, -mu m (ř) odb. vztah mezi
dvěma objekty (systémy) poukazující na
úplnou shodu n. obdobnost jejich struk-
tury, funkční shoda: chem., miner. vlastnost
látek blízkého chem. složení, kt. tvoří
krystaly blízké formou i vnitřní struktu-
rou; mat. jistý druh podobnosti systémů;
jejich vzájemná obdobnost; lingv. podob-
nost mezi jazyky ve fonologické, gra-
matické či sémantické struktuře n. mezi
jednotlivými vrstvami téhož jazykové-
ho systému
izomorfní příd. k izomorfa, k izomorfie;
izomorfně přísl.
izonita [-ny-], -y ž(ř}fyz. čára tvořená mno-
žinou bodů se stejným jasem při dané
poloze pozorovatele a zdroje
izonitril [-ny-], -u m (ř) chem. i-y silně to-
xické, nepříjemně páchnoucí organic-
ké sloučeniny, snadno polymerizující,
používané v organické syntéze
izooktan, -u m (ř) chem. jeden z oktanů pří­
tomný v motorových palivech
izoombra, -y ž (ř) meteor. čára spojující na
mapě místa se stejným úhrnem dešťo­
vých srážek
izopacha, -y ž (ř) 1. fyz. množina bodů, ve
kt. součet hlavních napětí je konstantní
2. geol. čára spojující na mapě místa stej-
né mocnosti vrstev
izopanchromatický [-ty-] příd. (ř) fot. stejně
citlivý na všechny druhy viditelného
záření, na všechny barvy
izoparafin, -u m (ř + 1) chem. nasycený alifa-
tický uhlovodík s rozvětveným uhlíko-
vým řetězcem
izopatie [-ty-], -e ž (ř) med. léčení látkami,
kt. vznikají při urč. chorobě
izoperm, -u m(um) eitech. slitina železa a niklu
s vysokou magnetickou vodivostí, pou-
žívaná k výrobě indukčních cívek
izopický příd. (ř) geol. i-é usazeniny téhož rázu
izopiptéza, -y ž (ř) zool. čáry spojující místa
stejného příletu ptáků
izoston
izoplazie, -e ž (ř) opt. korekční stav opt. sou-
stavy, při němž je odstraněnaasymetric-
káchyba
izoplanogameta, -y ž(ř+ i+ř} bot. i-y morfo-
logicky nerozlišené pohyblivé gamety
u obou pohlaví (u nižších rostlin)
izopleta, -y ž (ř) odb. čára stejné hodnoty zá-
vislosti dvou proměnných v diagramu
izoploid, -u m (ř) gen. organizmus se stejným
počtem chromozomových sádek v so-
matických buňkách
izopolyploid.ie [-dy-], -e ž (ř) gen. stav poly-'
ploidie, kdy všechny somatické buňky
mají stejný počet chromozomových sá-
dek
izopora, -y ž (ř) geof. čára spojující na mapě
místa se stejnými ročními změnami někt.
složky magnetického pole Země
izopotence, -e ž (ř +i) gen. rovnocennost buň­
kových jader při určité diferenciaci
izopren, -u m (um) chem. nenasycený uhlo-
vodík s pěti atomy uhh1ru, základní slož-
ka přírodního kaučuku a terpenů; izo-
prenový příd.
izoprenoid, -u m (ř) chem. i-y přírodní orga-
nické látky obsahující izopren jako zá-
kladní stavební složku
izopropylalkohol [-ll a-], -um(ř+arab}chem.
alifatický alkohol získávaný ze zpraco-
vání ropy, užívaný jako rozpouštědlo
izopyknóza, -y ž (ř) gen. stejnorodost v mor-
fologické stavbě chromozomů
izorachie, -e ž (ř) geogr. čára spojující na mapě
místa se stejnými přístavními časy
izorotace, -e ž (ř + i) astro rotace plynné kou-
le, při níž se všechny body na rovno-
běžce pohybují stejně rychle
izorytmický příd. (ř) hud. jsoucí stejného ryt-
mu: i-é moteto
izoseista, -y ž (ř) geof. čára spojující na mapě
místa, v nichž měly účinky zemětřesení
stejnou intenzitu
izospin, -u m (ř + a) fyz. izotopický spin
izostat, -u m (ř) stav. i-y geometrická místa
se stejným statickým momentem při
daném zatížení: fyz. i-y izostatické křiv­
ky
izostatický [-ty-] příd. (ř) fyz. i-é křivky ro-
vinné, popř. prostorové ortogonální
svazky znázorňující směry hlavního na-
pětí při pružnosti; tech. i-é lisování (ko-
vových prášků)
izostaze, -e ž (ř) geof. hypotéza o rozložení
hmot v zemské kůře vycházející z hyd-
rostatického vyrovnání tlaků země
izostenie [-ny-], -e ž (ř) iog. názor, že žádný
soud není možný bez jeho opaku
izostenurie, -e ž (ř) med. vylučování stále
stejně koncentrované moče
izoster, -u m (ř) chem. i-y látky stejné prosto-
rové stavby, ale různého atomového slo-
žení; adsorpční i-y křivky vyjadřnjící
závislost tlaku plynné fáze na teplotě
v systému
izoston, -u m(um) odb. tepelně izolující tvár-
nice vyrobená z cementu, křemeliny,
vápna a dřevěných pilin
izosylabický
izosylabický příd. (ř) liter. mající ustálený po-
čet slabik, stejnoslabičný: i. verš
izosylabizmus, -mu m(ř) liter. totožnost úse-
ků řeči (verše) na základě stejného po-
čtu slabik, stejnoslabičnost
izotacha, -y ž (ř) vod. spojnice bodů stejné
průtokové rychlosti vody v průtočném
profilu
izotachoforéza, -y ž (ř + I) chem. analytická
metoda dělení iontů, směsí aminokyse-
lin a proteinů v roztocích vycházející
z jejich rozdílné pohyblivosti v elektr.
poli
izoterma, -y ž (ř) 1. fyz., chem. křivka závis-
losti dvou stavových veličin při stálé tep-
lotě: adsorpční i. křivka závislosti ad-
sorbovaného množství plynu na tlaku při
konstantní teplotě 2. meteor. čára na sy-
noptické mapě spojující místa se stej-
nou teplotou
izotermální příd. (ř) odb. mající teplotu nad
35 oe a do 42 oe
izotermický příd. (ř) odb. mající stejnou n.
stálou teplotu: fyz. i. proces; i-á expanze
probíhající za stálé teploty; i. děj termo-
dynamický děj probíhající při stálé tep-
lotě; meteor. i-á atmosféra, vrstva v níž se
352
teplota vzduchu s výškou nemění; hut.
i-é kalení
izotermie, -e ž (ř) meteor. stav atmosféry, kdy
se v urč. vrstvě s přibývající výškou tep-
lota nemění
izoton, -u m (ř + I < ř) jad. fyz.•i- y nuk}idy se
stejným počtem neutronu, ale ruz. po-
čtem protonů v jádrech
izotonický [-ny-] příd. k izotonie, k izoton:
chem. i-é roztoky mající stejný osmotic-
ký tlak; med. i. stah, i-á kontrakce při kt.
se nemění napětí svalu
izotonie [-ny-], -e ž (ř + I< ř) chem. stav rozto-
ků růz. látek se stejným osmotickým tla-
kem
izotoniskop [-ny-], -u m (ř) fyz. přístroj k sta-
novení tlaku nasycených par nad kapa-
linou za urč. teploty
izotop, -u m (ř) chem. i-y atomy téhož prvku
s růz. počtem neutronů v atomovém já-
dru; izotopový příd.: odb. i-á výměna; i.
měnič energie; chem. i. efekt způsobený
přítomností růz. izotopů téhož prvku;
med. i-á nefrografie funkční vyšetření
ledvin pomocí radiofarmak
izotopický příd. k izotop, k izotopie: jad. fyz.
i. spin kvantové číslo popisující počet
izraelský
možných nábojových stavů hadronu; izo·
topicky přísl.
izotopie, -e Ž (ř) chem. jev vyjadřující, že ato-
my téhož prvku se liší počtem neutronů
v atomovém jádru
izotopový i izotop
izotrizomie, -e ž (ř) gen. současná přítomnost
tří totožných chromozomů v buněčném
jádře, kt. je pro ostatní chromozomy
normálně diploidní
izotropie, -e ž (ř) fyz. nezávislost fyzikálních
vlastností někt. látek (plynů, kapalin) na
směru, ve kt. jsou měřeny (op. anizotro-
pie): i. prostoru; i. vesmíru; izotropní
příd.: odb. i. prostředí, krystal, látka
izotypie, -e ž (ř) chem. vlastnost látek se stej-
ným strukturním typem, ale chemicky
odlišných
izraelita, -y m (izraelitka, -y ž) (VI) žid
(nazv. podle Izraela, bibl. jm. starozá-
konního patriarchy, syna Izákova, n. stá-
tu Izrael); 1. hist. Zid, Izraelec; izraelit-
ský příd.: i-é náboženství
izraelský příd. (VI) k Izrael (bibl. jm. staro-
zákonního patriarchy, syna Izákova, n.
státu Izrael): i-é vyznání židovské
j 353
•
j eltech. označení pro imaginární jednotku
J 1. fyz. zn. pro joule 2. chem. starší zn. pro
jod (nyní l)
jab [dže-], -u m(a) sport. (v boxu) tvrdý pří­
mý úder z bezprostřední blízkosti
jabiru neskl. m(port) zool. velký brodivý pták
tropické Ameriky rodu Mycteria
jaborandový příd. (port) bot., farmo j-é listy lis-
tová medicinální droga z někt. druhů
amer. keřů a stromů rodu Pilocarpus,
obsahující alkaloid pilokarpin
jabot J, žabó
jacint, -u m, jacinta, -y ž (ř) řidč. zast. hyacint
jackfruit [džekfrut], -u m (a) bot. tropický
strom rodu Artocarpus, pův. z jv. Asie,
jehož někt. druhy poskytují jedlé plody
používané jako ovoce n. zelenina, jiné
vláknitou kůru k výrobě textilií n. kva-
litní dřevo, chlebovník
jackpot [džek-], -u m(a} při sázkových (ha-
zardních) hrách možnost zvlášť vysoké
výhry (nebylo-li v předcházejících ko-
lech výherce v 1. pořadí)
jacquerie [žakeri] neskl. ž(VI) hist. selské pro-
tifeudální povstání ve Francii r. 1358
(nazv. podle posměšné přezdívky franc.
rolníků Jacques Bonhomme - Kuba)
jadeit, -u m(šp) miner. bílý až zelený nerost,
křemičitan hlinitosodný, sloužící k vý-
robě sošek a šperků (např. v Číně); ja-
deitový příd.
jatTa, -y ž(VI) odrůda pomerančovru1cu s vel-
kými bezjadernými plody (pův. z oblas-
ti Jaffy v Izraeli)
jaga, -yžmytol. babaj. (ve výchslov. ajslov.
pohádkách) čarodějnice, ježibaba
jagdteriér, -a m(n + a) kynol.. mysl. drsnosrsté
n. i hladkosrsté plemeno loveckého psa
černé až tmavohnědé barvy s červeno­
žlutými odznaky, lovecký teriér
jagellonský, řidč. jagellovský příd. (VI) týka-
jící se Jagellonců, polské dynastie li-
tevského původu (vládnoucí též u nás a
v Uhrách):j. rod; J-nská univerzita v Kra-
kově
jaggery [džegeri] neskl. m (a < hind) potr. čás­
tečně karamelizovaný cukr vyráběný za-
huštěním sladké mízy (tzv. toddy) z kvě­
tenství někt. palem
jaguár, -a m (indián) zool. velká kočkovitá
šelma rodu Panthera se skvrnitou srstí,
žijící v Již. a Střední Americe
jaguarundi [-dy] neskl. m (indián) zool. menší
amer. kočkovitá šelma rodu Felis s re-
zavou n. černou srstí, žijící v tropických
oblastech Již. a Střední Ameriky
jáhen, -hnam(ř)cfrk. (v katol. a pravosl. círk-
vi) duchovní se svěcením nižším než
kněžským, oprávněný křtít a kázat, diá-
kon; jáhenský příd.
jáhenství, -í s (ř) cfrk. (v katol. a pravosl. círk-
vi) hodnost, funkce jáhna, diakonát
jahvistický [-ty-] příd. (VI) týkající se mo-
noteistického žid. náboženství vyznáva-
jícího boha Jahva: j-á tradice
jachta, -y ž (hol) 1. pův. stíhací plachetní
loď pro pronásledování pašeráků; dnes
rychlá motorová, parní n. plachetní loď
pro sportovní a zábavní účely: námořní,
říční j.; cestovní, závodní j.; kajutová j.
2. sport. závodní plachetnice; jachetní
příd.: j. stožár, sport
jachtař, -e m (jachtařka, -y ž) (hol) kdo se
věnuje jachetnímu sportu, jachtinku;
jachtařskýpříd.: j. klub, závod
jachtink [-ty-],jachting, -u m(a< hol) spor-
tovní plavba na plachetnicích, plachtění
jai alai [chaj -laj] neskl. s (bask) sport. obměna
baskické peloty, míčová hra rozšířená
jako sázkový sport ve Španělsku, v La-
tinské Americe, Mexiku, USA aj.
jak, -a m(tib) zool. velký tibetský dlouhosrs-
tý horský tur rodu Bos, poskytující mlé-
ko, maso a srst a používaný též k tahu
jakamar, -a m(indián) zool. pták z čeledi Gal-
bulidae žijící v tropických lesích od Me-
xika po Argentinu
jakání, -í s (r) lingv. (v ruštině a běloruštině)
splynutí a nerozlišování středních a níz-
kých samohlásek po měkkých souhlás-
kách v první předpřízvučné slabice (např.
[b, ada] - rus. beda)
jako J, žako
jakobín, -a m (jakobínka, -y ž) (f < VI) hist.
(za Francouzské revoluce) člen n. stou-
penec politického revolučního demokra-
tického seskupení (nazv. podle sídla klu-
bu v býv. klášteře sv. Jakuba v Paříži):
vláda, diktatura j-ů; přen. radikální revo-
lucionář; jakobínský příd.: j-á vláda; j-á
čapka odznak jakobínů; j-é názory, přen.
radikální, revoluční
jakobinizmus [-ny-], -mu ID řidč. jakobín-
ství
jakobínství, -í s (VI) hist. politický směr ja-
kobínů
jakobita, -y m (VI) hist. 1. příslušník staro-
křesťanské sekty hlásající monofyzi-
tizmus, založené syrským mnichem Ja-
kubem Baradaiem 2. (v 17. stol.) přívr­
ženec angl. a skotského krále Jakuba II.
Stuarta a hnutí usilující o znovunastole-
jang
ní Stuartovců; jakobitský příd.: j-á sek-
ta; j-á povstání
jakobitizmus [-ty-] , -mu m (VI) hist. polit.
hnutí jakobitů
jaktace, -e ž (I) med. zmítání se nemocného
na lůžku
jalapa, -y ž (VI) bot. ovíjivá rostlina rodu
Exogonium rostoucí v tropické Ameri-
ce; jalapový příd.
jaltský příd. (VI) polit. j-á konference o ko-
ordinaci závěrečných válečných akcí a
o uspořádání poválečného světa, kona-
ná za účasti šéfů vlád tehdejšího SSSR,
USA a Velké Británie v únoru 1945 u
Jalty na Krymu; J-á dohoda uzavřená
na této konferenci, rozdělující na řadu
desetiletí svět na sféry vlivu a polit. blo-
ky
jam, yam [ja-], -u m(a < afr) 1. bot. vytrvalá
subtropická rostlina rodu Dioscorea s
oplétavou lodyhou ajedlými škrobnatý-
mi kořenovými hlízami 2.j-y tyto hlízy,
pěstované zejm. v Číně a Japonsku, čín­
ské brambory
jamajský příd. (VI) potr. j. rum jemný destilát
z cukrové třtiny (pův. z Jamajky, ostrov-
ního státu ve Velkých Antilách); j-é ko-
ření nové koření
jamb, -u, řidč. jambus, -bu m (ř) liter. veršo-
vaná stopa složená ze slabiky nepřízvuč­
né a přízvučné n. krátké a dlouhé; kul-
havý j. choliamb; jambický příd.: j. verš;
j-á stopa
jamboree [džembonl neskl. s (a) slavnostní
světové shromáždění delegátů skaut-
ských organizací
jambóza, -y ž (I) bot. stromek n. keř rodu
Jambosa, jehož sušená poupata jsou ko-
ření hřebíček, hřebíčkovec kořenný
jambus t jamb
jamesonit [džejmzony-], -u m(VI) miner. šedý
jednoklonný nerost kovového vzhledu,
tvořící vláknité až sloupcovité krystaly,
síroantimonitan olova (nazv. podle angl.
mineraloga R. Jamesona)
jamoi ambo
jamovat [džem-] ned. (a) hud. slang hrát na jam
session, volně improvizovat v džezové
skupině
jam session [džem sešn], jamsession neskl.
ž(a) hud. setkání, schůzka hudebníků hra-
jících improvizovaný džez
jančár, jančar, -u m (maď < tur) j-y nář. vyso-
ké ženské boty ke kroji; zast. expr. staré,
zprav. těžké, neforemné boty
jang J, jin
jangban
jangban, -u m(korej) úřednická (vojenská a
civilní) šlechta v Koreji do zač. 20. stol.
jangšaoský příd. (Vl) archeol. j-á kultura raně­
neolitická kultura červené keramiky
v sev. Číně asi v 6.-4. tis. př. n. 1. (nazv.
podle naleziště Jang-šao)
janičár, -am(maď < tur) hist. voj.j-ři (do r. 1826)
elitní tur. pěchota složená zejm. z potur-
čených balkánských Slovanů, proslulá
udatností až fanatic}cou a krutostí; přeu.
zast. hanJ. osoba s takovými vlastnostmi;
též poturčenec, zaprodanec; janičárský
příd.: j-á hudba vojenská hudba složená
z dechových a bicích nástrojů, turecká
jansenista [-ny-], -y m stoupenec janseniz-
mu
jansenistický [-nysty-] příd. k jansenizmus,
k jansenista: j-é hnutí
jansenizmus [-ny-], -mu m (Vl) reformní
hnutí v katol. církvi v 17. a 18. stol. mezi
katol. duchovenstvem a inteligencí ve
Francii a v Nizozemsku inspirované po-
smrtně vydaným dílem biskupa C. Jan-
sena
jantar, -u m(r < lit) žlutá až hnědá zkameně­
lá pryskyřicepředvěkýchstromů, vysky-
tující se např. na jv. pobřeží Baltu, slou-
žící k výrobě šperků, ozdobných před­
mětů, laků aj., sukcinit
jantarka, -y ž(r < lit) zool. plž rodu Succinea
s tenkou průsvitnou,jantarově žlutou uli-
tou, žijící u nás na rákosí a vlhkých lu-
kách
jantarový příd. 1. vyrobený z jantaru: j. ná-
hrdeln{k, náramek 2. mající žlutohnědou
barvu jantaru: j-á fermež; j. lak; sklář. j-é
sklo čiré se žlutavým odstínem 3. hist. j-á
cesta obchodní trasa v době římské ve-
doucí od ústí Visly přes Moravskou brá-
nu do Carnunta u Vídně, po níž se balt-
ský jantar dopravoval na jih už od eneo-
litu
janusovský [já-] příd. (Vl) kniŽ. připomínají­
cí Januse, řím. boha času, začátku a kon-
ce, zobrazovaného se dvěma obličeji;
přeu. obojaký, obojetný, falešný, dvojí
tváře: j-á tvář; - j-á politika
japan, -u m(Vl) 1. polygr. jemný a pevný pa-
pír ručně vyráběný z lýka někt. japon-
ských stromů, pouŽív. u nás zvl. pro bib-
liofilské tisky 2. text. jemná hedvábná
tkanina plátnové vazby, někdy potiště­
ná, japon, japonské hedvábí 3. zeměd.
nevytápěný skleník pro pozdní rychlení
zeleniny, jehož základní stavebníjednot-
kou je normalizované pařeništní okno
japan- :J, též japon-
japanista [-ny-], -y m (japanistka, -y ž)
odborník v japanistice; posluchač japa-
nistiky
japanistický [-nysty-] příd. k japanistika,
k japanista
japanistika [-nysty-], -y ž (Vl) vědní obor
zabývající se japonským jazykem, lite-
raturou, dějinami, kulturou aj.
japanizmus [-ny-],japonizmus, -mUm(Vl)
liugv. jazykový prvek převzatý z japon-
354
štiny do jiného jazyka n. podle japonšti-
ny v něm utvořený
japon, -u m(Vl) text. japan 2
japončík, -a m(Vl) kyuol. plemeno bystrého
psa s dlouhou tělesnou stavbou a širo-
kým čenichem a dlouhou srstí, oblíbený
společník člověka
japonerie (zast. též žaponérie), -e ž 1. výtv.
slohová móda 18. a 19. stol. podmíněná
(podobně jako chinoiserie) importem vý-
chodoasijských uměleckých předmětů
do Evropy 2. umělecký n. ozdobný před­
mět (malba, dřevořez aj.) japonského
původu n. v japonském slohu
japonizace [-ny-], japanizace, -e ž poja-
ponštění, pojaponšťování: j. okupova-
ných oblastI'
japonizovat [-ny-] ued. i dok. (Vl) 1. (koho, co)
pojaponšťovat, pojaponštit 2. jeu ued.
napodobovat jap. uměleckou techniku n.
jap. umělecké náměty
japonka, -y ž(Vl) dvoukolový plechový vy-
klápěcí vozík, přizpůsobený též k zavě­
šení na jeřáb, sloužící k ruční dopravě mal-
ty, betonové směsi a jiného stavebního
materiálu na krátké vzdálenosti
japrak, -u m (tur) stylizované listy rostlin a
stromů jako vzor vázaný ze zelené, mod-
ré, červené a oranžové vlny a zdobící
smyrenské koberce
jarabe [cha-ve] ueskl. ž (šp) tan. šp.lid. tanec
doprovázený v první čsásti hudbou, v
druhé zpěvem
jardang, -u m (turkm) geol. (ve Střední Asii)
nízký nepravidelný hřeben vypreparova-
ný v jílovitých půdách korozí, časem se
rozpadající
járek, -rku, řídč. jár, jar, -u m (sl < maď) 1.
rýha vyrytá na svahu vodou při jarním
tání; stružka, žlábek, rýha 2. uář. potů­
ček tekoucí ze studánky
jarl, -a m (skand) hist. (v Skandinávii) pův.
náčelník družiny Vikingů; též královský
místodržící n. místokrál; po zformování
skand. států šlechtický titul
jarlyk, -u m (tur) hist. písemný rozkaz mong.
chána
jarmanka, -y ž (pol) bot. lesní bylina rodu
Astrantia s drobnými kvítky ve strbou-
lech
jarmara, -y ž (I) zast. a uář. skříň, almara
jarmarečnípříd.(u) 1. kjarmark:j. boudy; j.
písně zpívané a prodávané kdysi spolu s
obrázky na poutích a trzích, kramářské
písně 2. hanJ. bezcenný, křiklavý, nevkus-
ný: j. kvalita zboží; j. kýč, barvotisk
jarmarečnictví, -í s (u) 1. zast. povolání jar-
marečníka, trhovectví 2. hanl. nevkus,
křiklavost: reklamní j.
jarmarečník, -a m (jarmarečnice, -e ž) 1.
zast. prodavač na jarmarku, trhovec 2. hanJ.
křiklounský vychvalovač, dryáčm1c;jar­
marečnický příd.
jarmark, -u m(u) ob. (dř.) výroční trh: jezdit
po j-cích; dostat zj-u dárek z výročmllo
trhu O je tu (živo, hlučno, zmatek) jako
na j-u (j-ce)
jazz
jarmulka, -y ž (pol + hebr) kniŽ. sametová če­
pička židů
jarmuz, -u m (pol < u) zahr. odrůda kapusty
s velkou, velmi volně složenou hlávkou
kadeřavých listů, odolná proti nízkým
teplotám, kadeřávek, kapusta zimní, ka-
pusta kadeřavá (bot.)
jarovizace, -e ž(r) bot. urychlení vývoje rost-
linného organizmu vlivem působení ur-
čitých, většinou nízkých teplot v počá­
tečním období životního cyklu; zeměd.
(technická)j. dř. metoda předseťové pří­
pravy osiva (jarních obilnin aj.);jarovi-
zační příd.: j. stadium; j. postup
jarovizovat ued. i dok. (r) zeměd. dř. (co) prová-
dět, provést jarovizaci: j. osiva
jarrah [džará] ueskl. m(austr) 1. geogr. typ nej-
rozsáhlejšího blahovičníkového austr. le-
sa v oblastech se srážkami kolem 750 mm
ročně 2. bot. tvrdé, středně těžké dřevo
cihlově červené barvy z druhu austr. bla-
hovičm1cu, odolné vůči ohni a hmyzu
jasak, -u m(turtat) hist. daň placená povolž-
skými a sibiřskými národnostmi mongol-
ským vládcům, později carské vládě
jasmín, -u m(u < orieut) 1. (český) j. zahradní
keř rodu Philadelphus s bílými květy
pronikavé vilně, pustoryl(bot.) 2. bot. tro-
pický n. subtropický keř rodu Jasminum,
jehož někt. druhy poskytují silici k vý-
robě voňavek; jasmínový příd.: j. keř,
květ; j-á vůně; zbož. j. olej, j-á silice vy-
robené z květů jasmínu
jaspé [ža-] , žaspé ueskl. s (t) text. textilie zho-
tovená z přízí spředených ze dvou růz­
nobarevných přástů
jaspis, -u m (ř < orieut) miner. neprůhledná
jemnozrnná odrůda křemene zbarvená
zeleně, červeně, žlutě n. hnědě, uŽív.
jako polodrahokam; jaspisový příd.
jašmak, -u m(arab) závoj, obyč. černý, jímž
si muslimské ženy zakrývají obličej
jať ueskl. s lingv. jm. písmene (1)) v cyrilici,
čtené v čes. slavistické tradici jako [je]
po souhláskách n. [jal v ostatních pozi-
cích, kt. se udrželo i ve starší azbuce;
jm. slovanské hlásky, v praslovanštině
vyslovované jako [a], v pozdějším vý-
voji slov. jazyků převážně jako diftong
[ie]
jatagan, -u m (tur) orientální zbraň sečná
i bodná se zahnutou čepelí, rozšířená za
tur. výbojů v sev. Africe a (pod jménem
handžár) na Balkáně
jáva, -y ž( ?)tan. (v 30. letech 20. stol.) spo-
lečenský tanec franc. pův. v tříčtvrteč­
ním taktu
javajka, -y ž (Vl) div. trojrozměrná loutka
vedená na hůlce spodem, inspirovaná
starými loutkami z ostrova Jávy
javanit [-ny-], -u m(Vl) miuer. černý kulovi-
tý až kapičkovitý druh tektitů z ostrova
Jávy v Indonésii
javelský příd. (Vl) chem. j. louh roztok chlor-
nanu draselného uŽív. dř. k bělení tka-
nin
t
jazz, jazz- též džez, džez-
jazz rock
•
jazz rock [džez rok], jazz r-u m(a) hud. rock
obsahující džezové prvky; jazzrockový
příd.
jégrovky, -vek ž pomn. (Vl) zast. hovor. teplé
spodní kalhoty, pův. vlněné (nazv. podle
něm. lékaře G. Jagra)
jehovista, -y m (jehovistka, -y ž) (Vl) uáb.
příslušník chiliastické křest sekty
"svědkové Jehovovi", založené v USA
v 70. letech 19. stol.
jejunální ,j, jejunum
jejunektomie, -e ž (I + ř) med. chirurgické od-
stranění části lačníku
jejunitida [-nyty- i -tý-], jejunitis [-ty-],
-tidy ž (I) med. zánět lačníku
jejunum, -na s (I) anat. střední úsek tenkého
střeva, lačník; jejunální příd.
jekavec, ijekavec, -vce m (srheh) liugv. kdo
užívá jekavské varianty srbochorvatšti-
ny; jekavský, ijekavský příd.
jekavština, ijekavštlna, -y ž(srheh) lingv. va-
rianta spisovné srbochorvatštiny, charak-
terizovaná střídnicí je, popř. ije za pra-
slovanské ě
jekor, -u m(um) druh plstěné podlahové kry-
tiny
jémine! cítosl. (u < I) zvolání (vyjadřující (ra-
dostné) překvapení, úžas), z pův. Jesu
Domine!
jen, -u m(jap) jednotka měny a platidlo v Ja-
ponsku
t
jenerál, jenerál- generál, generál-
jenský příd. (Vl) sklář. j-é sklo růz. druhy skla
pro tech. účely (vyvinutého a vyráběné­
ho pův. ve sklárnách v Jeně); výrobky
z tohoto skla pro kuchyňské a chemické
účely
jeptiška, -y ž (u < I) 1. členka řírnkat. řádu,
řeholnice, řádová sestra: klášterj-ek Ož{t
jako j. nevesele, samotářsky, zdrženlivě;
oblékat se jako j. (o ženě) až phliš jed-
notvárně, prostě 2. archit. vrchol gotické-
ho chrámového okna ve tvaru trojlistu,
jehož střední díl je lomený a postranní
segmentové, takže celek působí dojmem
obrysů postavy v kukle; jeptišský příd.:
černýj. šat; přeu. vést j. život samotářský,
neveselý, odloučený od společnosti
jer, -u mi ueskl. s(slov) lingv. 1. jm. dvou staro-
bylých slov. redukovaných samohlásek
s výslovností přední, i-ovou, a zadní, u-
ovou, a jim odpovídajících písmen, měk­
ký jer (b), jeř, jehle a tvrdý jer ('b) 2. jm.
dvou písmen dodnes užívaných bez vo-
kalické platnosti v ruštině, měkký znak
(b), tvrdý znak ('b); jm. písmene 'b
v bulh. označujícího hlásku "šva";jero-
vý příd.: liugv.j-é hlásky; j-é pravidlo vy-
stihující vývoj jerů
jeremiáda, -y ž (Vl) kniŽ. žalozpěv, nářek,
např. nad úpadkem státu n. přírodní ka-
tastrofou (nazv. podle starozákonního
proroka Jeremiáše, jenž předpověděl
zkázu židovského státu)
jérez [che-], -u m (Vl) vin. druh vinné révy
(nazv. podle jihošp. města Jérez de la
Frontera, v jehož okolí se pěstuje), po-
355
skytující těžké, sladké víno zlatěžluté
barvy; toto víno
jericho, -a s (Vl) zahradní popínavý keř s
velkými vonnými květy, zimolez kozí list
(bot.); jerichový příd.:j-é louh{
jerišský přfd (Vl) 1. bibl. j-é trouby jej!chž
zvukem podle bibl. podání rozbořili Zidé
hradby města Jericha O expr. křičet, ječet
jako j-á trouba silně, hlasitě, pronikavě
,2. j-á růže hygroskopická rostlina rozší-
řená v sev. Africe, za vlhka rozvitá, za
sucha stažená do klubíčka a zanášená
daleko větrem (jako stepní běžec): chou-
livka j-á (bot.)
jerový jert
jervin, -u m (I) chem. jedovatý alkaloid na-
cházející se v kořenech horské rostliny
kýchavice bílé
jery ueskl. s (slov) liugv. v cyrilici a v azbuce
jm. písmena bl (pro tvrdé y)
jeřík, -u m, zasl. jeř ueskl. s (slov) lingv. měkký
jer; měkký znak
jeseter, -a m(r) zool. velká sladkovodní ryba
rodu Acipenser s trubkovitými ústy a
protáhlou hlavou, lovená pro chutné
maso ajikry (kaviár); jeseteří příd.:j.jik­
ry
jet [džet], -u m (a) odb., hovor. letadlo s trys-
kovým pohonem
jeté [že-] ueskl. s (t) tan. v baletu skok z jedné
nohy na druhou
jeunesse dorée [ženes doré] ueskl. ž (t) zlatá
mládež, mladí, zhýčkaní lidé s výrazně
zápornými rysy; pův. (za Franc. revolu-
ce) o bohaté pařížské mládeži protirevo-
lučně zaměřené
jezíd, -a m(per) uáb. j-ové sekta spojující prv-
ky mazdizmu, judaizmu, křesťanství a
islámu, založená v 12. stol. a mající vy-
znavače zejm. v Kurdistánu, Íránu a sý-
rii
jezovita, -y m zast. a hanl. jezuita; jezovitský
příd.; jezovitství, -í s
jeznita, -y m(Vl) 1. člen katol. řádu Tova-
ryšstva JežÍŠova, založeného v 16. stol.
Ignácem z Loyoly 2. hanl. kdo vychází
ze zásady, že účel světí prostředky, ka-
zuista 2: to je pravý j.; jeznitský příd.:j.
řád
jezuitizmus [-ty-], -mu m (VI) ideologie,
metody, činnost jezuitů; poslání, snahy
a úsilí jezuitského řádu: protireformač­
nI' úsilíj-mu
jeznitství, -í s jezuitizmus
jezule, -te, časl. zdrob. jezulátko, -a s(Vl) expr.
děťátko: roztomilé j.
jézus, jezus, jezuskote, jezusmankote cíto-
sl. (vl) zast. hovor. vyjadřuje silné hnutí mys-
li, strach, podiv, překvapení, leknutí aj.
ježíšek, -ška m(uež.lživ., 4. j. -ška) (Vl) štědro­
večerní, vánoční dárek, nadílka: dostat
bohatého j-a
ježíšek, -ška m(Vl) Štědrý večer, Štědrý den:
dát, dostat dárek k j-u
jidáš, -e m (živ.) (Vl) hanl. proradný, falešný
člověk, zrádce, pokrytec (podle bibl. Ji-
dáše, zrádného apoštola): zrádn{ j-i
jodát
jidáš, -e m(uež.lživ., 4. j. -š, -še) (Vl) pšeničné
kynuté pečivo pečené o Velikonocích: j-e
s medem
jidášský příd. hanl. zrádcovský, proradný,
pokrytecký, falešný (podle bibl. Jidáše,
zrádného apoštola): j-á zrada Oj. groš
přijatý jako odměna za zradu; jidášsky
přísl.: j. zradit; j. se smát
jidášství, -í s (VI) hanJ. zrádné, jidášské jed-
nání, zrádcovství, proradnost, pokrytec-
tví, faleš
jidiš [-dy-] ueskl. s (u < hebr) lingv. západoger-
mánský jazyk s 1}ojnými hebr. a slovan.
prvky, užívaný Zidy ve vých. Evropě;
jidiš přísl.: ve spoj. mluvit, psát j. jazykem
jidiš
jimboit, -u m(Vl) miner. červenohnědý, skel-
ně lesklý kosočverečný nerost, bezvodý
boritan manganu, vyskytující se v uhli-
čitanových rudách (nazv. podle jap. prof.
K. Jimba)
jin (čin) filoz. j. a jang dva základní principy
staročín. filozofie, dvě polární, doplňu­
jící se prasíly, princip temný (noc), žen-
ský, negativní, a princip jasný (slunce),
mužský, pozitivní
jinan, -u m(jap) bot. čín. strom rodu Ginkgo s
klínovitými dvoulaločnými listy, u nás
pěstovaný v parcích
jitro, -a s (u) staročes. jednotka plošného
obsahu růz. platnosti: j. staročeské n.
pražské (2 837 m 2); j. vtdeňské, rakous-
ké n. katastrální (5 755 m 2) zavedené
vr.1765
jitterbug [džitrbag], -u m(a) tan. společen­
ský amer. tanec, kt. se vyvinul ze swin-
gu, obhbený amer. vojáky za 2. světové
vl!lkY
t
jive džajv
jo,jó část. (u) hovor. 1. přítak. ano: Máš hlad?-
Jo.; je pilná, to zas jó 2. zdůrazňuje vý-
pověď, velice: dnes je mi jó mizerně
joachimista, -y m stoupenec joachimizmu
joachimizmus, -mu m (Vl) hist., uáb. středo­
věké chiliastické hnutí hlásící se ke
spisům cisterciáckého opata Joachima
z Fiore z 12. stol.
jobber [džobr], -bra m (a) slang L obchod-
ník na burze, makléř; burzovní speku-
lant, kt. se orientuje na nákup a prodej
pouze urč. cenných papírů 2. bezohled-
ný kšeftař
jobovský příd. (Vl) připomínající bibl. Joba,
trpitele příslovečné trpělivosti: j-á trpě­
livost; j. úděl
jod, jód, -u m (ř) 1. chem. prvek šedočerné
kovově lesklé barvy ze skupiny haloge-
nů, zn. I 2. hovor. jodová tinktura: potfit
ránu j-em; jodový, jódový příd.: farmo j-á
tinktura roztok jodu v alkoholu, uŽív.
jako dezinfekční prostředek; chem. j-é
číslo udávající obsah nenasycených
mastných kyselin v tuku; j-é prameny
obsahujícíjod; eltech.j-á žárovka při jejíž
výrobě je použito halogenů
jodát, -u m (ř) chem. sůl kyseliny jodičné, jo-
dičnan
jodičnan
jodičnan, -u m (ř) chem. sůl kyseliny jodič­
né,jodát
jodičný [-di- i -dy-] příd. (ř) chem. označující
sloučeniny jodu v oxidačním stupni V:
kyselina j-á
jodid [-dy-], -u m(ř)chem. sůl kyseliny jodo-
vodíkové, sloučenina jodu s kovy i ne-
kovy: j. draselný uŽív. ve farmakotera-
pii a ve fotochemii;j. stň'hrný uŽív. k pří­
pravě emulzí
jodistan [-dy-], -u m (ř) chem. sůl kyseliny
jodisté
jodistý [-di- i -dy-] příd. (ř) chem. označující
sloučeniny jodu v oxidačním stupni VII:
kyselina j-á
jodizmus [-dy-], -mu m(ř) med. otrava jodem
n. jeho sloučeninami
jódlování, -í s (n) způsob zpěvu s rychlým
střídáním hlasových poloh, s přeskako­
váním z prsního rejsth1ru do falzetu, ob-
líbený zvl. v alpských zemích: tyro-
láckéj.
jódlovat ned. (n) zpívat s rychlým střídáním
hlasových poloh, s přeskakováním z prs-
ního rejstříku do falzetu
jodný příd. (ř) chem. označující sloučeniny
v oxidačním stupni I
jodo- (ř) v slož. první část s význ. jod
jodoform, -u m (ř + I) chem. organická slou-
čenina jodu mající antiseptický účinek,
trijodmetan: nemocničnízápach j-u; jo-
doformový příd.: j-á gáza
jodometrie, -e ž (ř) chem. soubor metod od-
měrné analýzy založených na reaktiva-
ci halogenů; jodometrický příd.
jodoškrob, -u m (ř + č) chem. adsorpční slou-
čenina jodu a škrobu sloužící k důkazu
přítomnosti jodu; jodoškrobový příd.:
chem. j-é papírky reagenční papírky na-
puštěné škrobovým mazem a jodidem
draselným
jodovat, jódovat ned. (co) 1. dezinftkovat,
natírat jodovou tinkturou: j. odřeninu 2.
chem. vnášet jod do něj. sloučeniny:j-aná
kuchyňská sůl
jodovodík, -u m (ř + č) chem. sloučenina jodu
s vodíkem, bezbarvý, ostře páchnoucí a
dráždící plyn; jodovodíkový příd.
jodový, jódový jod t
jóga, -y ž (ind) indická teorie a praxe kon-
centrace, meditace, cvičení, pův. v ind.
prostředí, založená na náb. představách:
j. těla hathajóga; jógový, jógistický
[-ty-] příd.: j-á poloha, póza
jogging [džo-], -u m (a) sport. pův. speciální
průpravné běžecké cvičení; nyní nezá-
vodní, kondiční, rekreační běh
jogín, -a, jógí, -ho m přívrženec, pěstitel
jógy, kdo provádí jógu
jogurt, -u m (bulh < tur) potr. mléko částečně
zahuštěné a zkyslé zákvaskou obsahují-
cí speciální druh bakterií mléčného kva-
šení: ovocný j. (se zavařeninou n. kous-
ky ovoce); bílý j. (bez zavařeniny); jo.
gurtový příd.: j-é mléko
johanit [-ny-], -u m(Vl) miner. trojklonný ne-
rost zelené barvy, vodnatý a zásaditý sí-
356
ran měďnatý s uranylem (nazv. podle rak.
arcivévody Johana)
johanita [-ny-], -y m(VI)círk. člen pův. cha-
ritativního řádu při špitálu sv. Jana Křti­
tele v Jeruzalémě, později změněného
v řád rytířský, maltézský rytíř
johimbin, yohimbin Uo-], -u m (afr) farmo al-
kaloid z kůry tropické rostliny Coryan-
the yohimbe, uŽív. v lékařství
joch, -u m (n) stará rak. jednotka ploš-
ného obsahu, po r. 1765 i v čes. zemích
(5755 m2), jitro
joint venture [džoint venčr], joint venturu
m (a) ekon. podnik s účastí zahraničního
kapitálu, společný podnik
jojo, -a s(jap) dětská hračka v podobě dvoji-
tého kotouče spojeného osou, na níž se
při obratném potrhávání samočinně na-
víjí a odvíjí provázek
jokohamka, -y ž (Vl) zeměd. slepice okras-
ného plemene pův. z Japonska, mající
dlouhá sedlová a ocasní pera (nazv. podle
jap. přístavu Jokohama)
jokulátor, -a m (I) hist. středověký potulný
pěvec, hudebník, herec, recitátor i artista,
žakéř, žertéř
jola, -y ž (n < hol) nám. malý, poměrně široký
a hluboký otevřený námořní člun pohá-
něný vesly n. plachtami: rybářskáj.; sport.
kategorie sport. lodí: závodní j.
jolka, -y ž (r) (v rus. a býv. sov. prostředí)
novoroční (vánoční) stromek; slavnost,
zejm. dětská u novoročního stromku
Jom Kippur, -u m(hebr) kniŽ. svátek usmíře­
ní (největší žid. svátek)
jonatán, -u m(amer < Vl) zimníjablko jasně
červené barvy s křehkou šťavnatou duž-
ninou výborné aromatické chuti (nazv.
podle Jonatana, bibI. postavy)
jóni [-ny] neskl. ž (sanskrt) ženské lůno, v ind.
kultuře jakožto posvátný zdroj života,
sídlo nejvyšší blaženosti
jonon, -u m (ř) chem. terpenický keton fial-
kové vůně uŽív. ve voňavkářství
jónski i ionský
jont- T iont-
jordanon, -u m(Vl) bot. rostlinný druh zahr-
nující (v pojetí franc. botanika A. Jorda-
na) stejnocenné populace lišící se málo
nápadnými morfologickými znaky, tzv.
malý druh, mikrospecies (op. linnéon)
josefinista [-ze-ny-],jozefinista, -y m stou-
penec josefinizmu
josefinizmus [-ze-ny-], jozefinizmus, -mu
m(Vl) osvícenský absolutizmus za vlády
císaře Josefa II. a reformní směr zasa-
hující do všech oblastí společenského
života
josefínský [-ze-], jozefínský příd. (Vl) sou-
visející s panováním Josefa II. a s jose-
ftnizmem: j-á doba; j-é reformy; hist.
j. katastr soupis půdy pro berní účely
z r. 1789
joston, -u m (?) tech. zařízení k zachycování
vláken a plnidel z papírenských odpad-
ních vod, sedimentační lapač vláken
jotat, -y ž lingv. V řec. abecedě písmeno t;
judaizmus
jm. písmena a hlásky i v latince (v čes.
pravopise tzv. měkké i)
jota2 [cho-], -y ž (šp) šp. lid. tanec v třído­
bém taktu a rychlém tempu
jotace, -e ž(l<ř) lingv. (v hist. mluvnici češti­
ny) i-ový prvek ve vzestupných dvoj-
hláskách (zejm. v -ě, -ie): ztrátaj. zánik
i-ového prvku ve vzestupných dvojhlás-
kách v staré češtině (změna ě ve, např.
kuřě> kuře); jotační příd.: j. pravidlo
jotista [-ty-], -y m(ř) (na zač. 19. stol.) pří­
vrženec psaní i místo Y po z, s, c: boj
ypsilonistů s j-y spory o český pravopis
v 1. polovině 19. stol.
jotnien [-ny-], -u m (Vl) geol. oblastní strati-
graftckájednotka ve svrchním skandináv-
ském proterozoiku (podle ftn. míst. jm.)
jotovaný příd. (ř) lingv. mající jotaci: j-é sa-
mohlásky (např. ě, ie)
joule [džaul], -lu m (Vl) fyz. jednotka pro
energii (práci, teplo) zn. J (nazv. podle
britského fyzika J. P. Joula)
jourfixe [žúrftks], -xu m (f) ve společném
styku pevně stanovený den k přijímání
návštěv
jovicentrický přfd. (Vl + I) astro j-é souřadnice
vztažené ke středu planety Jupiter
jovigrafický příd. (Vl + ř) astro j-é souřadnice
souřadnice na povrchu planety Jupiter
joystick [džojstyk], -u m (a) výp. tech. ovla-
dač (počítače)
t
jozef- josef-
jr. zkr. (I) junior, mladší
jiian Ui-], -u m (čín) čín. měnová jednotka a
platidlo
jubilace, -e ž (I) hud. zprav. mn. jubilus
jubilant, -a m(jubilantka, -y ž) (I) kdo slaví
jubileum, oslavenec; jubilantský přfd.
jubilár, -a m (I) zast. jubilant; jubilární příd.
zast. jubilejní
jubileum, -ea s (I) významné výročí osoby
n. instituce n. důležité události: životní
j.; j. Národního divadla; padesátéj. svat-
by; jubilejní příd.: j. rok; j. oslava, vý-
stava k jubileu
jubiloso [-lózo] přísl. (it) hud. jásavě
jubilovat ned. (I) 1. kniŽ. slavit jubileum 2.
řidč. kniŽ. jásavě zpívat, znít; jásat, plesat:
j-ující dervišové
jubilus, -lu m(I) hud. (v gregoriánském cho-
rálu) delší skupina tónů zpívaná na zá-
věrečnou samohlásku textu (např. na a
v aleluja), jubilace
JUC. zkr. (I: iuris utriusque candidatus) (dř.) kan-
didát obojího práva, student na právnic-
ké fakultě po 1. státní zkoušce
judaikum, -ka s(I<VI)odb.liter. dílo, kniha,
listina ap. týkající se Židů (v knihovnách,
archivech ap.)
judaista, -y m vyznavač judaizmu
judaistický [-ty-] příd. kjudaizmus, kjuda-
ista
judaizmus, -mu m(I <Vl) monoteistické ná-
boženství vytvořené během 1. tisíciletí
př. n. I. palestinskými Židy, vycházející
z Mojžíšova starozákonního učení, ži-
dovské náboženství, mosaizmus
judaizovat
•
judaizovat oed. i dok. (I < Vl) (koho, co) poži-
dovšťovat, požidovštit
judet [-dec], -u m(rum) územní správní jed-
notka v Rumunsku
judicium [-dy-], -ia s (I) kniž. a práv. rozhod-
nutí; judiciální příd.
judikát [-dy-], -u m(l) práv. rozhodnutý, roz-
souzený spor, soudní rozhodnutí; judi-
kátní příd.
judikatura [-dy-], -y ž (I) práv. rozhodovací
činnost soudů; výsledky této činnosti,
soubor soudních rozhodnutí
judikovat [-dy-] oed. i dok. (I) (co, o čem) práv.
rozhodovat, rozhodnout, soudit, rozsou-
dit
judo, jud- t džudo, džud-
JUDr. zkr. (I: juris utriusque doctor) doktor obou
práv (občanského i církevního)
jugendstil Uú-šty-], -u m(o) výtv. (v něm. pro-
středí) secese
juglon, -u m (o) chem. sloučenina v listech a
zelených slupkách vlašských ořechů,
barvící kůži hnědě
jugo, -as.jugovina, -y ž(srbch) meteor. místní
název teplého a .vlhkého jihozáp. větru
vanoucího z Jaderského moře směrem do
vnitrozemí
jugulum, -la s (I) anat. přední krajina krční,
hrdlo; jugulární přfd.: anat. j. žíla hrdelní
jugum, -ga s (I) bot. pár vstřícných lístků n.
zpeřeného listu (např. u hrachu), jařmo
juhás, -e m(sl < maď) oář. pastýř ovcí; valach
juchta, -y ž(r < turtat) 1. (pův. v Rusku vyrá-
běná) velmi lehká svršková obuvnická
useň, převážně hovězí, vyčiněná tříslo­
vinami vrbové kůry a mazaná březo­
dehtovým olejem; (dnes též) useň vyči­
něná chromitými solemi a tříslovinami,
silně mazaná, juchtovina 2. j-y boty z
juchtové kůže, juchtovice;juchtový příd.:
j-á kůže juchtovina; j-é boty juchtovice,
juchty
juchtovice, -e ž bota z juchtové kůže
juchtovina, -y ž juchtová kůže, juchta
t
juchtový juchta
jujuba, -y ž (f < ř) bot. subtropický keř n.
strom rodu Ziziphus, pův. z Číny, pěsto­
vaný pro jedlé plody, tzv. čínské datle
juka, -y ž (šp < iodián) bot. (sub)tropická dře­
vina rodu Jucca s mečovitými listy a
s bohatou latou bílých květů, jejíž někt.
druhy se pěstují jako přadné textilní rost-
liny, jiné jako pokojové a okrasné; ju-
kový příd.
jukara oeskl. s (ajoština) hist. liter. eposy ná-
rodnosti Ajnuů, nejstarších obyvatel Ja-
ponska, recitované n. zpívané lid. vypra-
věči
juke-box [džúk], -u m(a) hrací hudební au-
tomat
t
jukový juka
jukr, -a m(o) rychlý kůň pro lehké (kočáro­
vé) povozy
jul, -u m(I) starogerm. svátek k oslavení zim-
ního slunovratu
juliánský příd. (Vl) hist., astro j. kalendář zave-
dený G. Juliem Caesarem, zachováva-
357
ný dosud v pravoslavné církvi, od r. 1582
nahrazený kalendářem gregoriánským;j.
rok trvající 365,25 dne
julienit [-ny-], -u m(Vl) mioer. nerost mající
malé modré jehličkovité krystaly, rhoda-
nid sodnokobaltový (nazv. podle belg.
geologa H. Juliena)
jumbo jet [džambou džet] oeskl. i -u m (a)
velké tryskové letadlo amer. výroby,
, proudové letadlo; též i jet
jump [džamp], -u m (a) hud. (v džezu) hra
s vyhraněným tempem a výrazným ryt-
mem, navazující zprav. na zjednoduše-
né blues
jumpr, jumpr- t džempr, džempr-
junctim ,j.. junktim
junda, -y ž(I) hovor. expr. švanda, legrace
jungle style [džangl stajl], jungle s-lu m(a)
hud. specifický způsob hry na dechové
nástroje, charakteristický zvl. pro or-
chestr D. Ellingtona
junior [-ny-], -a m (juniorkat, -y ž) (I) (op.
senior) 1. mladší ze dvou osob téhož
jména v phbuzenském vztahu, zprav.
syn: Novák j. 2. sport. mladší sportovec,
závodm'k nižší věkové kategorie, výkon-
nostní třídy: exhibice j-ů aj-rek; junior.
ský přfd.: sport. j-é družstvo, mistrovství;
j-á přebornice
juniorát [-ny-], -u m (I) práv. povolání nej-
mladšího člena rodu k dědictví
t
juniorkal junior
juniorka2 [-ny-], -y ž (I) sport. (v tenise aj.)
soutěž juniorů
t
juniorskÝ. junior
junk.art [dža-], -u m (a) výtv. moderní směr
užívající jako materiálů obrazů a plastik
odpadky ap.
junker, -a m (o) hist. 1. j-ři příslušníci něm.
(pruské) velkostatkářské šlechty, před­
stavitelé konzervativních a militaristic-
kých tendencí (v něm. společnosti až do
porážky nacizmu) 2. chovanec důstojnic­
ké školy v carském Rusku; junkerský
příd.: j. militarizmus; - (petrohradská)
j-á škola
junkers [-krs], -u m (VI) typ německého le-
tadla uŽív. v 2. světové válce (nazv. po-
dle něm. konstruktéra H. Junkerse)
junkerstvo, -a s(o) hist. junkeři (jako celek):
pruskéj.
junktirn [-ty-] neskl. s (I) 1. práv. spojitost dvou
n. více aktů, zákonných předloh v par-
lamentní praxi, jejichž podstata je v tom,
že jsou odhlasovány buď všechny najed-
nou n. žádný z nich 2. ekoo. (v mezinár.
obchodě) vázanost na určitou podmín-
ku (např. vazba vývozu na dovoz)
junktimovat [-ty-] oed. i dok. (I) kniŽ. uvádět,
uvést do spojitosti, souvislosti
junktura, -y ž (I) anat. spojení (např. kostí)
junonský, junonický [-ny-] příd. (Vl) kniž.
připomínající Junonu (manželku Jupite-
rovu v římské mytologii): j-á postava
majestátní, urostlá, ztepilá; j-é půvaby;
junonsky, junonicky přísl.: j. kráčet ma-
jestátně, hrdě
justiciár
junta t chunta
jupka, -y ž (o < arab) lehký ženský kabátek
nošený dř. zejm. na venkově: kartouno-
váj.
jura, -y ž(Vl) geo!. střední geol. útvar druho-
hor (nazv. podle pohoří Jura)
juridický [-dy-] příd. (I) řidč. právnický, ju-
ristický: j-é studie; juridicky přfsl.
jurisdikce [-dy-], -e ž (I) práv. 1. úřední pra-
vomoc zejm. soudní 2. příslušnost této
pravomoci, její rozsah a obvod, soudní
příslušnost3.círk. práv. círk. pravomoc pří­
slušející duchovním osobám ve spojení
s jejich úřadem n. jim osobně propůjče­
ná; jurisdikční příd.
jurisprudence, -e ž(I) kniž. aodb. znalost prá-
va, právní myšlení, prjvní věda, práv-
nictví; hist. (pův. v ant. Rímě) tvůrčí odb.
činnost právníků
jurista, -y m (juristka, -y ž) (I) 1. právník,
znalec práva 2. student práv, právník;
juristický [-ty-] příd. právní, právnický:
j-émetody
juristika [-ty-], -y ž (I) právnictví
jurodivý příd. (r) (v st. rus. prostředí) slabo-
myslný, bláznivý, bigotními věřícími po-
važovaný za tzv. božího člověka s pro-
rockým darem:j-á stařena; zpodst. posta-
vaj-ého (v Borisi Godunovovi)
jurský příd.(VI) 1. geo!. kjura:j. útvar jura;
j-á květena, zvířena 2. zeměd. j. skot čer­
venostrakatý, s dobrými užitkovými
vlastnostmi, chovaný pův. ve Švýcar-
sku
jurta, -y ž (tur) přenosný stan kočovníků
v již. Sibiři a Střední Asii
jury [žiri] oeskl. ž (a < f) 1. sbor odborníků
řídících něj. soutěže, zvl. uměl. a sport.,
rozhodující např. o výběru děl pro vý-
stavy, o regulérnosti soutěže, o udělení a
přiznání cen v soutěžích ap.: výstavní,
festivalová j. porota; zasedat v j. 2. práv.
(V oblasti anglo-amer. práva) porota v
soudním trestním řízení
just přís!. (o < I) hovor. expr. 1. též na j. schválně,
naschvál, zrovna: a (na)j. ti to neřeknu!
2. právě, zrovna v té(to) době: j. jsem to
vrátil právě teď
justa causa [kauza] (I) kniŽ. spravedlivý dů­
vod
justace, -e ž (I) odb. uvedení přístroje do
správného stavu, např. u astro dalekohle-
du seřízení sklonu polární osy a její na-
stavení do roviny poledníku, resp. jeho
centrování
justament, -u m(o <it) hovor. expr. schválnost,
svéhlavost, umíněnost; záměrné jedná-
ní, čin proti něčí vůli: udělat něco zj-u;
j-y si dělat nebudeme
justáž, -e ž (I) tech. justování
justice [-ty-], -e ž (I) soudní orgány; jejich
činnost, soudnictví: pracovníci j.; jus.
tiční příd.: j. služba; j. správa; j. omyl
odsouzení nevinného; j. vražda popra-
va neprávem odsouzeného
justiciár [-ty-], -a m(l)hist. (v 17.-18. stol.)
úředník velkostatku vybavený soudní
justicie
pravomocí; justiciární, justiciárský
příd.: j. úřad
justicie [-ty-], -e ž (I) zast. 1. justice, soud-
nictví: světská, veřejná j. 2. šibenice
justiční i justice
justiflkace [-ty-], -e ž (I) 1. JmiŽ. ospravedl-
nění, odůvodnění, dokázání, opravení;
práv. j. knihovntho záznamu spravení, tj.
změna knihovního záznamu v knihovní
vklad (zápis o nabytí vlastnického n. ji-
ného věcného práva) 2. log. uvedení nut-
ných a dostatečných důvodů pro uznání
pravdivosti něj. tvrzení, hypotézy n. te-
orie; justifikační příd.: práv. j. záznam
opravný
justifikovat [-ty-] ned. i dok. (I) práv. (co) pro-
vádět, provést justiftkaci 1
justovací příd. (I) !ech. sloužící, určený k jus-
tování: j. závažt
justování, -í s (I) 1. polygr. úprava písmoli-
jecké matrice; úprava šířky odlitku a zá-
kladního účaří před litím typů; přesné
umístění a úprava předběžně vsazených
štočků do tiskové formy; (v sazárně) za-
řazení titulků, poznámek a popisků do
sloupcové sazby 2. !ech. seřizování, seří­
zení měřidla tak, aby bylo dosaženo po-
žadovaných metrologických vlastností,
justáž
358
juta, -y ž(a < ind) text. lýková vlákna jutovní-
ku zpracovaná na textilní surovinu k vý-
robě hrubých tkanin (např. pytlů, prova-
zů a koberců); jutový příd.:j-épytle, ko-
berce
jutOVDIK, -u m (ind) bot. tropická jednoletá
rostlina rodu Corchorus se žlutými kvě­
ty a s plody obsahujícími vlákna, uŽív.
jako textilní surovina (juta)
juvenilie [-ný-], -ií ž mno (I) JmiŽ. díla z mla-
dých let autora, prvotiny
juvenilita [-ny-], -y ž(l) odb. juvenilní stadi-
um (např. dřevin)
juvenilizmus [-ny-], -mu m (I) med., psych.
období vývoje jedince předcházející do-
spělosti (dětství, mládí)
juvenilní [-ny-] příd. (I) kniž. a odb. týkající se
mládí, mladého věku, období, vztahují-
cí se k něčemu mladému: med. j. choro-
by postihující lidi v mladém věku; geol. j.
prameny, vody vznikající ve velkých
hloubkách mladých vulkanických poho-
ří; biol. j. hormon hormon hmyzu ovliv-
ňující larvální vývoj a rozmnožovací or-
gány, neotenin
juvenoid, -u m(l) biol.j-y syntetické regulá-
tory růstu a vývoje hmyzu
juvenologie, -e ž (I + ř) soubor metod využí-
vajících poznatků růz. oborů, které sle-
juxtový
dují prodloužení věku s uchováním vlast-
ností charakteristických pro mladý, zdra-
vý organizmus
juventologie, -e ž (I + ř) komplexní zkoumá-
ní mládeže jako sociální a sociálněpsy­
chologické skupiny
juvie [jú-], -e ž(šp) bot. amer. tropický strom
rodu Bertholletia s velkými kulatými
plody obsahujícími hranatá půlměsíčitá
semena, tzv. ořechy para; juviový příd.:
zbož. j-é ořechy ořechy para
juxta, -y ž (I) 1. zast. úř. ústřižek, např. šeku,
jako druhý stejnopis, sloužící ke kont-
role pravosti; kniha k zapisování přija­
tých poplatků (např. útržkový blok po-
tvrzenek) 2. hist. práv. přípis k zápisu
v zemských n. dvorských deskách; jux-
tový příd.
juxtapozice, -e ž (I) 1. odb. položení vedle
sebe, zvl. dvou textů pro srovnání: j. ci-
tátů 2. lingv. tvoření slov spojením dvou
n. více slov (beze změny jejich podoby)
v slovo jedno; spojení větných členů n.
vět prostým položením vedle sebe; jux-
tapozičnípříd.: lingv. j. spojenI'
juxtapozitum; -ta s (I) lingv. slovo vzniklé
juxtapozicí, nevlastní složenina, spřež­
ka (např. pantáta)
juxtový T juxta
k 359
•
k fyz. zn. 1. pro první část slož. kilo- 2. (dř.) pro
jednotku kůň 3. pro karát
K 1. chem. zn. pro draslík (kalium) 2. fyz.
zn. pro kelvin
ka neskl. ži snáb. v staroegyptském nábožen-
ství "životní síla"
kab, -u m(hebr) bibl. míra pro sypké hmoty
kába, -y ž (arab) posvátný kámen a svatyně
hranolovitého tvaru na nádvoří mešity
v Mekce
kabajaki neskl. s (jap) /ruch. úhoř opečený na
rožni, jap. jídlo
kabaka, -y m (VI) (od 14. stol. do r. 1966)
titul středověkých panovníků království
Buganda v dnešním státě Uganda
kabala, -y ž (hebr) 1. sbírka žid. náb. spisů
z 8.-9. a 13. stol. 2. novoplatonizmem
ovlivněná žid. mystika, ústním trado-
váním ve středověku šířená jako tajná
nauka 3. tajuplné výpočty umožňující
předvídat růz. data, výherní čísla ap. 4.
JmiŽ. tajné pikle, intriky 1
kabaleta, -y ž (it) hud. malá árie, kavatina I
kabalista, -y m znalec kabaly I
kabalistika [-ty-], -y ž zabývání se kaba-
lou I; kabalistický příd.: k-é znamentta-
jemné, záhadné
kabanos, -u m(román) potr. točený salám ob-
sahující velké kostky vepřového masa
kabar, -a m(r < tat) zool. asijský horský je-
lenovitý sudokopytník rodu Moschus
bez paroží, vylučující pižmo: k. pižmo-
vý
kabaret, -u m(f) 1. humoristický, někdy sa-
tirický program s hudebními, zpěvní­
mi, tanečními a scénickými výstupy
spojenými s průvodním slovem; zábav-
ní podnik s tímto programem 2. míst-
nost, kde se takový program předvádí;
kabaretní příd.: k. program
kabaretiér [-ti- i -ty-], -a m uvaděč pro-
gramu v kabaretu I; člen kabaretu I
kabel, -u m(f, a) 1. eltech. ohebný vodič pro
přenos a rozvod elektr. proudu v silo-
vých a slaboproudých zařízeních: jed-
nOŽl1ový, symetrický k.; koaxiální k. 2.
tech. kabelové lano; text. pramen neko-
nečných chem. vláken bez zákrutu o
tloušťce (jemnosti) větší než 10 x
kabela, -y ž (n)'schránka s držadlem na no-
šení nevelkých předmětů, taška: kože-
ná k.; nákupnt, cestovnt k.
kabelářský příd. ke kabel: k. výrobek, prů­
mysl
kabeláž, -e ž (f, a) odb. 1. vytyčování trasy
kabelů, jejich uložení do země, ochrana
a značkování 2. soubor do země ulože-
ných kabelů; kabelážní příd.
kabelizace, kabelace, -e ž eltech. výstavba
kabelových sítí, kladení kabelů
kabelka, -y ž malá dámská příruční, zprav.
uzavřená kabela, taštička
kabelogram, -u m(a + ř) pošt. telegram pře­
pravovaný podmořským kabelem
kabelovat ned. 1. pošt. (co; -) posílat (zprávu,
depeši) kabelem 1 2. eltech. provádět ka-
belizaci, kabelaci 3. eltech. spojovat při
výrobě elektr. přístrojů jejich růz. části
izolovanými vodiči
kabelový příd. 1. eltech. ke kabell: k-é spo-
je; k. rozvod 2. tech. k-é lano druh oce-
lového lana; k. jeřáb lanový
kaberna, -y ž (I) ryb. česlová stěna u sta-
rých dřevěných výpustí rybníků, zabra-
ňující unikání ryb při výlovu, očapí, nad-
čapec, hranička, zahrádka; kaberní, ka-
bernový příd.: k-ové brlent
kabernet, -u m(f) vin. modrá odrůda vinné
révy pěstovaná zejm. ve Francii; potr.
ohnivě červené víno z této odrůdy jem-
ného buketu a kořenné příchuti
kabílek, -lku m(n) text. pramen nekonečných
chem. vláken bez zákrutu o velké jem-
nosti používaný na výrobu koberců
kabina, -y ž (f) malá oddělená, uzavřená
místnost (v obchodě, na koupališti ap.):
převlékad k.; telefonnt k.; navigačnt k.
(v letadle n. na lodi); k. na lodi kajuta
I; k. výtahu klec; promttad k. (v bio-
grafu); kabinový příd.: k. vyptnač (u vý-
tahu); k-á lanovka
kabinet, -u m (f) 1. místnost pro (školní)
sbírky, odbomápracovna; (kdysi) menší
místnost v renesančním paláci pro sbír-
ky cenných předmětů 2. menší (vědec­
ké) pracoviště: fonetický k. 3. (v někt.
státech) sbor ministrů, vláda: válečný
k 4. (dř.) menší úřad, kancelář 1: mi-
nistrův k. (dnes) sekretariát; tajný k. (v
monarchiích) úřad vykonávající panov-
níkovy rozkazy; černý k. (v monarchi-
ích) tajná policejní výzvědná služba 5.
renesanční n. baroková skříňka na vy-
sokých nohách zdobená intarzií, s mno-
ha přihrádkami a zásuvkami na uložení
šperků ap.
kabinetka, -y ž (f) fot. slang fotografie kabi-
netního formátu
kabinetní příd. 1. ke kabinet I: k. sMrky 2.
odtržený od života, neživotný: k. věda
3. (zvl. v absolutní monarchii) panov-
nický, vládní: k. kancelář; k. justice; ust.
kaceřovat
kuiž. spoj. k. otázka velmi důležitá, vý-
znamná, základní 4. kniŽ. zákulisní, taj-
ný: k. politika 5. hovor. vybraný, zname-
nitý: k. ukázka 6. fot. k. formdt fotografie
o rozměrech asi 13 x 18 cm
kabinový i kabina
kabošon, -u m(f) 1. odb. kámen (drahokam)
vybroušený do kulata s rovnou dolní plo-
chou, čočkovec 2. dopr. (v silniční dopra-
vě) odrazka, odrazové sklo
kabotáž, -e ž (f) 1. nám. pravidelná plavba
námořních lodí na kratší vzdálenosti,
pobřežní plavba: malá k. mezi přístavy
jednoho státu; velká k. mezi přístavy
více států 2. dopr. říční plavba na krat-
ších úsecích; kabotážní příd.
kabrerit, cabrerit [ka-], -u m (VI) miner. ze-
lený jednoklonný nerost, odrůda anna-
bergitu (nazv. podle pohoří Sierra Cab-
rera ve Španělsku)
kabriola, -y ž (f) lan. vysoký skok na jedné
noze, při kt. odrazová noha udeří o vol-
nou nohu a dopad je na nohu odrazovou
kabriolet, -u m (f) L motor. uzavřená (nej-
méně čtyřmístná) karoserie osobního
automobilu se sklápěcí střechou; auto s
takovou karoserií 2. (dř.) otevřený dvou-
kolý jednospřežný kočár s vidlicovou
ojí, řízený zezadu 3. lenoška s opěra­
dlem zakřiveným podle tvaru zad
kabriolimuzína, -y ž (f + VI) motor. limuzína
se sklápěcí střechou
kabriotudor, -u m(f + a) motor. tudor se sklá-
pěcí střechou
kabřinec, -nce m (román) 1. (v lid. archit.)
pů1kuželová stříška u vrcholu štítu ně­
kdejších venkovských stavení, která
chránila bednění štítu před zatékáním,
kukla 4 2. stav. poloslinutá n. slinutá, vel-
mi hutná, pevná a kyselinovzdorná cihla
n. obkládačka pouŽív. zvl. na dlažby, fa-
sády, zdění kanálů ap.; kabřincový příd.:
k-é cihly, obkládačky
kabuki neskJ. s(jap) div. forma jap. divadla ze
14. stol. zachovaná do současnosti, vy-
užívající všech složek jevištruno umění
kacabajka, -y ž (maď) (dř.) lehký ženský
kabátek, nošený zvl. na venkově, jupka
kacafírek, -rka m (it) zast. a nář. žert. veselý,
vtipný n. též fintivý člověk
kacafírek, -rku m(it) zast. a nář. krátký kabá-
tek
kaceřovat ned. (n < ř) (koho. co) 1. zast. obviňo­
vat z kacířství, prohlašovat za kacíře 2.
řidč. JmiŽ. ostře, veřejně kárat, kritizovat,
odmítat
justicie
pravomocí; justiciární, justiciárský
příd.: j. úřad
justicie [-ty-], -e ž (I) zast. 1. justice, soud-
nictví: světská, veřejná j. 2. šibenice
justiční i justice
justiflkace [-ty-], -e ž (I) 1. JmiŽ. ospravedl-
nění, odůvodnění, dokázání, opravení;
práv. j. knihovntho záznamu spravení, tj.
změna knihovního záznamu v knihovní
vklad (zápis o nabytí vlastnického n. ji-
ného věcného práva) 2. log. uvedení nut-
ných a dostatečných důvodů pro uznání
pravdivosti něj. tvrzení, hypotézy n. te-
orie; justifikační příd.: práv. j. záznam
opravný
justifikovat [-ty-] ned. i dok. (I) práv. (co) pro-
vádět, provést justiftkaci 1
justovací příd. (I) !ech. sloužící, určený k jus-
tování: j. závažt
justování, -í s (I) 1. polygr. úprava písmoli-
jecké matrice; úprava šířky odlitku a zá-
kladního účaří před litím typů; přesné
umístění a úprava předběžně vsazených
štočků do tiskové formy; (v sazárně) za-
řazení titulků, poznámek a popisků do
sloupcové sazby 2. !ech. seřizování, seří­
zení měřidla tak, aby bylo dosaženo po-
žadovaných metrologických vlastností,
justáž
358
juta, -y ž(a < ind) text. lýková vlákna jutovní-
ku zpracovaná na textilní surovinu k vý-
robě hrubých tkanin (např. pytlů, prova-
zů a koberců); jutový příd.:j-épytle, ko-
berce
jutOVDIK, -u m (ind) bot. tropická jednoletá
rostlina rodu Corchorus se žlutými kvě­
ty a s plody obsahujícími vlákna, uŽív.
jako textilní surovina (juta)
juvenilie [-ný-], -ií ž mno (I) JmiŽ. díla z mla-
dých let autora, prvotiny
juvenilita [-ny-], -y ž(l) odb. juvenilní stadi-
um (např. dřevin)
juvenilizmus [-ny-], -mu m (I) med., psych.
období vývoje jedince předcházející do-
spělosti (dětství, mládí)
juvenilní [-ny-] příd. (I) kniž. a odb. týkající se
mládí, mladého věku, období, vztahují-
cí se k něčemu mladému: med. j. choro-
by postihující lidi v mladém věku; geol. j.
prameny, vody vznikající ve velkých
hloubkách mladých vulkanických poho-
ří; biol. j. hormon hormon hmyzu ovliv-
ňující larvální vývoj a rozmnožovací or-
gány, neotenin
juvenoid, -u m(l) biol.j-y syntetické regulá-
tory růstu a vývoje hmyzu
juvenologie, -e ž (I + ř) soubor metod využí-
vajících poznatků růz. oborů, které sle-
juxtový
dují prodloužení věku s uchováním vlast-
ností charakteristických pro mladý, zdra-
vý organizmus
juventologie, -e ž (I + ř) komplexní zkoumá-
ní mládeže jako sociální a sociálněpsy­
chologické skupiny
juvie [jú-], -e ž(šp) bot. amer. tropický strom
rodu Bertholletia s velkými kulatými
plody obsahujícími hranatá půlměsíčitá
semena, tzv. ořechy para; juviový příd.:
zbož. j-é ořechy ořechy para
juxta, -y ž (I) 1. zast. úř. ústřižek, např. šeku,
jako druhý stejnopis, sloužící ke kont-
role pravosti; kniha k zapisování přija­
tých poplatků (např. útržkový blok po-
tvrzenek) 2. hist. práv. přípis k zápisu
v zemských n. dvorských deskách; jux-
tový příd.
juxtapozice, -e ž (I) 1. odb. položení vedle
sebe, zvl. dvou textů pro srovnání: j. ci-
tátů 2. lingv. tvoření slov spojením dvou
n. více slov (beze změny jejich podoby)
v slovo jedno; spojení větných členů n.
vět prostým položením vedle sebe; jux-
tapozičnípříd.: lingv. j. spojenI'
juxtapozitum; -ta s (I) lingv. slovo vzniklé
juxtapozicí, nevlastní složenina, spřež­
ka (např. pantáta)
juxtový T juxta
k 359
•
k fyz. zn. 1. pro první část slož. kilo- 2. (dř.) pro
jednotku kůň 3. pro karát
K 1. chem. zn. pro draslík (kalium) 2. fyz.
zn. pro kelvin
ka neskl. ži snáb. v staroegyptském nábožen-
ství "životní síla"
kab, -u m(hebr) bibl. míra pro sypké hmoty
kába, -y ž (arab) posvátný kámen a svatyně
hranolovitého tvaru na nádvoří mešity
v Mekce
kabajaki neskl. s (jap) /ruch. úhoř opečený na
rožni, jap. jídlo
kabaka, -y m (VI) (od 14. stol. do r. 1966)
titul středověkých panovníků království
Buganda v dnešním státě Uganda
kabala, -y ž (hebr) 1. sbírka žid. náb. spisů
z 8.-9. a 13. stol. 2. novoplatonizmem
ovlivněná žid. mystika, ústním trado-
váním ve středověku šířená jako tajná
nauka 3. tajuplné výpočty umožňující
předvídat růz. data, výherní čísla ap. 4.
JmiŽ. tajné pikle, intriky 1
kabaleta, -y ž (it) hud. malá árie, kavatina I
kabalista, -y m znalec kabaly I
kabalistika [-ty-], -y ž zabývání se kaba-
lou I; kabalistický příd.: k-é znamentta-
jemné, záhadné
kabanos, -u m(román) potr. točený salám ob-
sahující velké kostky vepřového masa
kabar, -a m(r < tat) zool. asijský horský je-
lenovitý sudokopytník rodu Moschus
bez paroží, vylučující pižmo: k. pižmo-
vý
kabaret, -u m(f) 1. humoristický, někdy sa-
tirický program s hudebními, zpěvní­
mi, tanečními a scénickými výstupy
spojenými s průvodním slovem; zábav-
ní podnik s tímto programem 2. míst-
nost, kde se takový program předvádí;
kabaretní příd.: k. program
kabaretiér [-ti- i -ty-], -a m uvaděč pro-
gramu v kabaretu I; člen kabaretu I
kabel, -u m(f, a) 1. eltech. ohebný vodič pro
přenos a rozvod elektr. proudu v silo-
vých a slaboproudých zařízeních: jed-
nOŽl1ový, symetrický k.; koaxiální k. 2.
tech. kabelové lano; text. pramen neko-
nečných chem. vláken bez zákrutu o
tloušťce (jemnosti) větší než 10 x
kabela, -y ž (n)'schránka s držadlem na no-
šení nevelkých předmětů, taška: kože-
ná k.; nákupnt, cestovnt k.
kabelářský příd. ke kabel: k. výrobek, prů­
mysl
kabeláž, -e ž (f, a) odb. 1. vytyčování trasy
kabelů, jejich uložení do země, ochrana
a značkování 2. soubor do země ulože-
ných kabelů; kabelážní příd.
kabelizace, kabelace, -e ž eltech. výstavba
kabelových sítí, kladení kabelů
kabelka, -y ž malá dámská příruční, zprav.
uzavřená kabela, taštička
kabelogram, -u m(a + ř) pošt. telegram pře­
pravovaný podmořským kabelem
kabelovat ned. 1. pošt. (co; -) posílat (zprávu,
depeši) kabelem 1 2. eltech. provádět ka-
belizaci, kabelaci 3. eltech. spojovat při
výrobě elektr. přístrojů jejich růz. části
izolovanými vodiči
kabelový příd. 1. eltech. ke kabell: k-é spo-
je; k. rozvod 2. tech. k-é lano druh oce-
lového lana; k. jeřáb lanový
kaberna, -y ž (I) ryb. česlová stěna u sta-
rých dřevěných výpustí rybníků, zabra-
ňující unikání ryb při výlovu, očapí, nad-
čapec, hranička, zahrádka; kaberní, ka-
bernový příd.: k-ové brlent
kabernet, -u m(f) vin. modrá odrůda vinné
révy pěstovaná zejm. ve Francii; potr.
ohnivě červené víno z této odrůdy jem-
ného buketu a kořenné příchuti
kabílek, -lku m(n) text. pramen nekonečných
chem. vláken bez zákrutu o velké jem-
nosti používaný na výrobu koberců
kabina, -y ž (f) malá oddělená, uzavřená
místnost (v obchodě, na koupališti ap.):
převlékad k.; telefonnt k.; navigačnt k.
(v letadle n. na lodi); k. na lodi kajuta
I; k. výtahu klec; promttad k. (v bio-
grafu); kabinový příd.: k. vyptnač (u vý-
tahu); k-á lanovka
kabinet, -u m (f) 1. místnost pro (školní)
sbírky, odbomápracovna; (kdysi) menší
místnost v renesančním paláci pro sbír-
ky cenných předmětů 2. menší (vědec­
ké) pracoviště: fonetický k. 3. (v někt.
státech) sbor ministrů, vláda: válečný
k 4. (dř.) menší úřad, kancelář 1: mi-
nistrův k. (dnes) sekretariát; tajný k. (v
monarchiích) úřad vykonávající panov-
níkovy rozkazy; černý k. (v monarchi-
ích) tajná policejní výzvědná služba 5.
renesanční n. baroková skříňka na vy-
sokých nohách zdobená intarzií, s mno-
ha přihrádkami a zásuvkami na uložení
šperků ap.
kabinetka, -y ž (f) fot. slang fotografie kabi-
netního formátu
kabinetní příd. 1. ke kabinet I: k. sMrky 2.
odtržený od života, neživotný: k. věda
3. (zvl. v absolutní monarchii) panov-
nický, vládní: k. kancelář; k. justice; ust.
kaceřovat
kuiž. spoj. k. otázka velmi důležitá, vý-
znamná, základní 4. kniŽ. zákulisní, taj-
ný: k. politika 5. hovor. vybraný, zname-
nitý: k. ukázka 6. fot. k. formdt fotografie
o rozměrech asi 13 x 18 cm
kabinový i kabina
kabošon, -u m(f) 1. odb. kámen (drahokam)
vybroušený do kulata s rovnou dolní plo-
chou, čočkovec 2. dopr. (v silniční dopra-
vě) odrazka, odrazové sklo
kabotáž, -e ž (f) 1. nám. pravidelná plavba
námořních lodí na kratší vzdálenosti,
pobřežní plavba: malá k. mezi přístavy
jednoho státu; velká k. mezi přístavy
více států 2. dopr. říční plavba na krat-
ších úsecích; kabotážní příd.
kabrerit, cabrerit [ka-], -u m (VI) miner. ze-
lený jednoklonný nerost, odrůda anna-
bergitu (nazv. podle pohoří Sierra Cab-
rera ve Španělsku)
kabriola, -y ž (f) lan. vysoký skok na jedné
noze, při kt. odrazová noha udeří o vol-
nou nohu a dopad je na nohu odrazovou
kabriolet, -u m (f) L motor. uzavřená (nej-
méně čtyřmístná) karoserie osobního
automobilu se sklápěcí střechou; auto s
takovou karoserií 2. (dř.) otevřený dvou-
kolý jednospřežný kočár s vidlicovou
ojí, řízený zezadu 3. lenoška s opěra­
dlem zakřiveným podle tvaru zad
kabriolimuzína, -y ž (f + VI) motor. limuzína
se sklápěcí střechou
kabriotudor, -u m(f + a) motor. tudor se sklá-
pěcí střechou
kabřinec, -nce m (román) 1. (v lid. archit.)
pů1kuželová stříška u vrcholu štítu ně­
kdejších venkovských stavení, která
chránila bednění štítu před zatékáním,
kukla 4 2. stav. poloslinutá n. slinutá, vel-
mi hutná, pevná a kyselinovzdorná cihla
n. obkládačka pouŽív. zvl. na dlažby, fa-
sády, zdění kanálů ap.; kabřincový příd.:
k-é cihly, obkládačky
kabuki neskJ. s(jap) div. forma jap. divadla ze
14. stol. zachovaná do současnosti, vy-
užívající všech složek jevištruno umění
kacabajka, -y ž (maď) (dř.) lehký ženský
kabátek, nošený zvl. na venkově, jupka
kacafírek, -rka m (it) zast. a nář. žert. veselý,
vtipný n. též fintivý člověk
kacafírek, -rku m(it) zast. a nář. krátký kabá-
tek
kaceřovat ned. (n < ř) (koho. co) 1. zast. obviňo­
vat z kacířství, prohlašovat za kacíře 2.
řidč. JmiŽ. ostře, veřejně kárat, kritizovat,
odmítat
kacíř
kacíř, -e m (kacířka, -y ž) (n < ř) kdo se do-
pouští kacířství, bludař, heretik; kacíř­
ský příd.: k-é názory; kacířsky přísl.
kacířství, -í s (n < ř) hereze 1. (v křesťan­
ských náb.) odchylky od oficiální círk.
doktríny v oblasti učení a kultu, bludař­
ství 2. zastávání názorů odchylných od
oficiálních, vládnoucích v politice, v
umění aj.
kačina, -y ž (indián) etn. 1. (na jihozápadě
USA) indián. název pro nadpřirozenou
bytost mající zoomorfní n. antropomorf-
ní podobu 2. malé dřevěné figurky zpo-
dobující tuto bytost, sloužící jako amu-
lety n. dětské hračky
kadáver, -u m (I) med. mrtvé tělo, mrtvola;
vel., mysl. uhynulé n. padlé zvíře, mršina,
zdechlina
kadaverin, -u m (I) chem. organický amin
vznikající při hnilobném rozkladu bíl-
kovin, dř. pokládaný za jeden z mrtvol-
ných jedů ptomainů
kadaverózní příd. (I) med. mrtvolný
kaddiš [-dy-], kadoš, -e m (hebr) náb. ara-
mejská modlitba, součást synagogální li-
turgie
kademnatý příd. (ř) chem. označující slouče­
niny kadmia v oxidačním stupni II
kadence, -e ž (it) 1. hud. zakončení hud.
skladby n. její části harmonickým spo-
jením dvou akordů, závěr; sólová im-
provizovaná vložka v instrumentálním
koncertě před koncem věty n. celé
skladby; Hngv. melodický pohyb hlasu na
konci promluvového úseku: konkluziv-
ní k.; tan. (v 16. stol.) závěr figury ve
společenských tancích provedený vyš-
ším skokem 2. sport. (v jezdectví) počet
kroků, popř. cvalových skoků koně za
stanovenou časovou jednotku 3. voj.
rychlost palby střelných zbraní (počet
výstřelů za minutu, např. kulometu);
kadencový, kadenční příd.: hud. k-á pa-
sáž; lingv. k-ní jazyk schopný kadenco-
vání
kadencovaný příd. lingv. znějící v kadencích,
mající formu kadence 1, melodický 2:
k-á řeč
kadencovat ned. odb. (-; co) tvořit kadence
1, v kadencích; (co) dávat něčemu po-
dobu kadence 1: virtuos k-uje; lingv. k.
souvětí
kadencový, kadenční t kadence
kadeti, -a m (1) 1. voj. (v někt. armádách)
žák internátní školy pro výchovu důstoj­
níků z povolání 2. hisl. (za Rakouska)
důstojnický zástupce n. záložník před
povýšením do hodnosti praporčíka; (za
Rakouska a dř. též v někt. jiných armá-
dách) důstojnický čekatel: námořní k.
nejnižší důstojnická hodnost u válečné­
ho námořnictva 3. msl. (ve Francii v 17.
a 18. stol.) příslušník zvláštních voj.
kompanií složených z mladých šlechti-
ců před jejich povýšením do důstojnic­
kých hodností 4. (též kadetkal, -y ž) sport.
(ve stolním tenisu, šachu a košíkové)
360
věková kategorie zahrnující mladší ju-
niory do 17 let 5. začátečník v něj. obo-
ru 6. hovor. iron., též expr. chlapík, výtečník:
to je ale k.; kadetskýl, kadetní příd.: k-á
léta; voj. k. škola (v někt. armádách) in-
stituce pro přípravu důstojníků z povo-
lání
kadet', -a m (zkr. r) (v předrev. Rusku a za
občanské války) člen n. stoupenec kon-
stitučních demokratů: k-i a eseři; ka-
detský' příd.
kadet, -u, -a m (než.lživ., 4. j. -t, -ta) (1) 1. sport.
krasobruslařský skok s půlobratem ve
vzduchu o 180 0 2. texl. (dř.) pevná bavl-
něná tkanina, modrobíle pruhovaná,
provázaná pětivazným osnovním atla-
sem
kadetka', -y ž (1) 1. zasl. hovor. kadetní škola
2. (dř.) vysoká tvrdá čepice (jako sou-
část uniformy důstojníků, železničářů
ap.)
kadetskýl ,kadetní t kadet'
kadetský' i kadet>
kádí [-dý], -ho m (arab) islámský soudce roz-
hodující spory podle islámského a míst-
ního zvykového práva
kadlub, -u m (pol) 1. forma k odlévání, li-
sování ap.: hrnčířský, litinový k. 2. ná-
doba n. jiný předmět vydlabaný ze dře­
va: k. na máslo; kadlubový příd.
kadmiování, -í s (ř) tech. nanášení kadmio-
vých povlaků (ponorným pokovováním
n. galvanicky) používaných jako anti-
korozní ochrana oceli
kadmiovat ned. tech. (co; -) provádět kadmio-
vání
kadmium, -ia s (ř) 1. chem. sthbrolesklý kuj-
ný, tažný, měkký, lehce tavitelný kovo-
vý prvek, zn. Cd 2. kadmiová žluť; kad-
miový příd.: k-é rudy; k. roztok; zbož. k-á
žluť malířský pigment obsahující sirník
kademnatý; fol. k.fotoodporměřící svět­
lo procházející objektivem
kadoš t kaddiš
kádr, -u m (1) 1. skupina osob n. soubor věcí
tvořících stálé jádro, pevný základ něj.
celku: stálý k. (spolu )pracovníků; zasl.
zelený k.; zelené k-y (za 1. světové vál-
ky) vojenští zběhové skrývající se v le-
sích 2. kádry, -ů m pomn. (r < f) polil. slang
(dř.) pracovníci, zaměstnanci vůbec;
pracovníci s urč. kvalifikací, zvl.
politicky přijatelní pro vládnoucí stra-
nu totalitmllo režimu: školení, rozmis-
ťování k-ů 3. hovor. iron. expert, výtečník;
kádrový příd.: polil. slang dř. k-á politika,
práce; k-é předpoklady; kádrově přísl.
kadrila, kvadrila, -y ž, kadril, -u m (f < špl
tan. zasl. řadový tanec 19. stol. tančený
čtyhni páry (dva a dva proti sobě), ma-
jící šest figur, s osmitaktovou přede­
hrou, čtverylka; kadrilní, kadrilový,
kvadrilový příd.: k-í figury
kadrlička, -y ž (n) (dř.) krajková n. jiná o-
zdoba u rukávů, náprsenek ap.
kádrovák, -a m (kádrovačka, -y ž) (f) polil.
slang (v totalitním režimu) pracovník po-
kachexie
věřený stranickými orgány ke kádrová-
ní
kádrovat ned. (f) polil. slang (v totalitním re-
žimu) prověřovat něčí polit. a odbornou
vyspělost a na základě toho navrhovat
přijímání a propouštění pracovníků a
vést jejich evidenci
kaducita, -y ž (I) kniž. a práv. odúmrť; kaduč­
ní příd.
kadukovat ned. i dok. (I) peněž. vyhlašovat,
vyhlásit akcie za neplatné
kafe, -e s (n < arab) hovor. káva; kafový příd.:
k. hrnec; kafíčko, -a s zdrob. expr.
kafeterie, -e ž (šp) 1. (v román. oblasti) ka-
várna s urč. sortimentem dalších nápo-
jů 2. (v USA a ve Velké Británii) podni-
ková samoobslužná jídelna n. bufet
katUerie, -e ž (n < hebr) odb. zařízení k ne-
škodnému odstranění a zužitkování uhy-
nulých zvířat a odpadu živočišného pů­
vodu; katUerní příd.
káfir, -a m(arab) (v islámských zemích) ne-
věřící, nemuslim; expr. barbar 2
kafírna, -y ž (n < arab) zasl. a hovor. kavárna
kafovat ned. (n < arab) hovor. pít rád a často
kávu
kafový t kafe
kafr, -u m (n < orient) chem. silně vonící mo-
noterpenický keton získávaný ze dřeva
kafrovníku n. i synteticky, používaný v
lékařství, kosmetice, k výrobě celuloi-
du ap.; kafrový příd.: k-á silice, vůně,
mast; k-é mýdlo
kafrovník, -u m (n < orient) bol. východoas.
silně rozvětvený stále zelený strom rodu
Camphora, z jehož dřeva a listů se zís-
kává kafrová silice
kaftan, -u m (pol < per) orienl. mužský svrchní
dlouhý volný plášť vpředu otevřený,
zprav. se širokými rukávy, později běž­
ný u východoevr. ortodoxních židů; kaf-
tanový příd.
kagan, -a m (turk.) hisl. titul hlavy n. náčel­
níka Avarů, Pečeněgů a Chazarů, vých.
Slovanů a Mongolů
kagulár, -a m (f) msl. (ve Francii před 2. svě­
tovou válkou) příslušník faŠistické te-
roristické organizace
kagura, -y ž (jap) lan. tradiční tanec jako sou-
část šintoistického rituálu
kahau neskl. i -ua m (mai) zool. menší opice
rodu Nasalis z čeledi kočkodanovitých
žijící na Borneu: k. nosatý
kaholka, -y ž (r) zool. pták rodu Aythya pří­
buzný kachně, hnízdící na severu Ev-
ropy, Asie a Sev. Ameriky, polák kahol-
ka
kachel, -chle m (n) dutá keramická tvárni-
ce uŽív. při stavbě kamen ap.; vnější
desková plocha (z pálené polévané hlí-
ny) zdobená reliéfem, malbou n. jen s
barevnou glazurou; kachlový příd.: k-á
kamna; kachlík, -u, kachlíček, -čku m
zdrob.; kachb"kový, kachlíčkový příd.
kachexie, -e ž (ř) med. chorobná celková tě­
lesná sešlost projevující se velkým úbyt-
kem hmotnosti, nedostatkem bílkovin
kainit
•
aj., zchátralost; kachektický [-ty-] příd.:
k. vzhled
kainit [-ny-], -u m (ř) miner. šedý, žlutavý až
červený jednoklonný nerost, přirozená
sůl obsahující chlorid draselný a síran
hořečnatý, uŽív. jako umělé hnojivo;
kainitový příd.: k-á hornina
kairomon, -u m (ř) zool. mezidruhový chem.
komunikační prostředek živočichů (vy-
skytující se v trusu, ve výměšcích aj.)
kajak, -u m (esk) 1. eskymácký člun pota-
žený tulení kůží 2. krytý lehký úzký
sport. n. turistický člun skořepinové
konstrukce, poháněný dvojpádlem
kajakář, -e m ( kajakářka, -y ž) kdo jezdí
v kajaku 2; kajakářský příd.: k-é mistrov-
stvf
kajakářství, -í s jízda na kajaku 2, kaja-
kářský sport
kajan, -u m (mai) bol. tropický vysoký plst-
natý keř rodu Cajanus se žlutooranžo-
vými květy, pěstovaný v tropech pro
hnědá semena v luscích, konzervovaná
jako hrách ' zbarvený noční papoušek rodu Strin-
kajaput .,j.. kajeput
kajčí .,j.. kajka
kajenský příd. (VJ) potr. k. pepř palčivé plo-
dy papriky křovité pův. z Ameriky, po-
uŽív. jako koření, čili (nazv. podle města
Cayenne ve Franc. Guayaně)
kajeput, kajaput, -u m (mai) bol. austr. a as.
tropický strom rodu Melaleuca s listy
obsahujícími modravě zelenou vonnou
silici; kajeputový, kajaputový příd.: k-á
silice
kajer, -u m (hol) lOĎ. natáčecí lano podélné
plachty, zvratička
kajetán, -a m (VJ) člen mnišského řádu za-
loženého v 16. stol. svatým Kajetánem
z Thiene, theatin
kajka, -y ž (r) zool. severský přímořský pták
rodu Somateria podobný kachně, se
zvláště jemným prachovým peřím: k.
mořská; kajčí příd.: k. peří
kajmak, -u m (tur) potr. navrstvené prosole-
né škraloupy ze svařeného ovčího n.
kravského mléka (nahrazující na Bal-
káně máslo)
kajman, -a m (šp < indián) zool. jihoamer. kro-
kodýl rodu Caiman, lovený pro maso a
kůži: k. černý; kajmaní příd.: k. maso
kajmanka, -y ž (šp < indián) zool. dravá želva
rodu Chelydra, žijící v řekách a močá­
lech Sev. a Střední Ameriky
kajuta, -y ž(r<hoI) 1. místnost na lodi slou-
žící k ubytování: k. první, druhé třídy kakogeneze, -e ž (ř) bio!. vznik nenormální
2. nástavba sport. plavidla; kajutový,
kajutní příd.: k-ový člun motorový člun
s kajutou
kajzerizmns, -mu m (n) zasl. hanl. agresivní
polit. velikášství něm. císařství z let
1871-1918
kajzerovský, kajzrovský příd. ke kajzr, ke
kajzerizmus: k-é Německo
kajzr, -a m (n) zasl. ob. císař, zvl. poslední
něm. císař Vilém II.
kajzrrok, -u m (n) zasl. ob. dlouhý černý pán- kakoxen, -u m (ř) miner. zlatožlutý až hnědý
361
ský kabát, uzavřený, se šosy (nošený za
rak. monarchie), císařský kabát
kajzrovský t kajzerovský
kakabns, -a m (ř) expr. nevlídný, zakaboně­
ný člověk, bručoun, mrzout, morous
kakadu neskl. i -ua m (mai) zool. papoušek rodu
Cacatua z australsko-indonéské oblasti,
se vztyčitelnou chocholkou a silným zo-
bákem, často chovaný v zajetí: k. bílý;
k. růžový
kakao, -a s (šp < indián) 1. hnědý prášek
z oloupaných a upražených kakaových
bobů, kakaový prášek 2. nápoj z něho
připravený; kakaový příd.: k-é boby; k.
prášek kakao; k. tuk, k-é máslo tuk zís-
kávaný lisováním kakaových bobů; ka-
kaově přísl.
kakaovník, -u m (šp < indián) bol. tropický
strom rodu Theobroma s květy vyrůsta­
jícími z kmene a silnějších větví s lesk-
lými kožovitými listy, pěstovaný pro
kakaové boby: k. pravý
kakapo, -a m (maor) zool. nelétavý zelenavě
gops, s vějířkem per kolem očí, hnízdí-
cí pod kořeny stromů, žijící na Novém
Zélandě, papoušek soví
kakawin, -u m (javan) liter. časoměrná forma
nejstarší javánské poezie zakládající se
na staroind. metrice
kakemono, -a s (jap) výlY. jap. vertikální svit-
kový obraz malovaný na hedvábí n. pa-
píře (op. makimono)
kaki neskl. s (jap) tomel, churma 1. bol. sub-
tropický mrazuvzdorný opadavý ovoc-
ný strom rodu Diospyros s tvrdým čer­
ným dřevem, se žlutými, červenými n.
oranžovými plody velikosti pomeranče
2. plody této dřeviny
kako- (ř) v slož. první část s význ. špatný, cho-
robný
kakodoncie, kakodontie [-ty-], -e ž (ř) med.
nepěkný, chybně vyvinutý chrup
kakodylový příd. (ř) chem. k-é sloučeniny or-
ganické sloučeniny arzenu
kakodyloxid [-ll 0-], -u m (ř) chem. odporně
páchnoucí, jedovatá, samozápalná ka-
palina, organická sloučenina arzenu
kakofemizmns, -mu m (ř) Iingv. řidč. dysfe-
mizmus
kakofonie [-ny-], -e ž (ř) odb. nelibozvučné
seskupení tónů n. hlásek, nelibozvuč­
nost, nelibozvuk (op. eufonie 2); kako-
fonický, kakofonní příd.; kakofonicky
přísl.
struktury n. formy organizmů; vznik ne-
zdravých n. recesivních typů organizmů
kakografie, -e ž (ř) odb. 1. úmyslně nespráv-
ný pravopis k přezkoušení žákových
znalostí 2. sbírka pravopisných chyb
kakolalie [-lá-], -e ž (ř + I < orient) med., psych.
koprolalie
kakosmie [-S-], -e ž (ř) med. porucha čicho­
vého ústrojí projevující se falešným po-
citem vnímání nepříjemného pachu
kalamín
šesterečný nerost, vodnatý a zásaditý
fosforečnan železa
kaktus, -u m (ř) bol. pův. suchomilná poušt-
ní rostlina růz. vzhledu s dužnatým,
zprav. bezlistým stonkem (pokrytým
ostny n. chlupy) a s krásnými květy, u
n~s pěstovaná jako pokojová; kaktuso-
vy příd.: k-éflky jedlé plody nopálu, bez-
ostné, šťavnaté
kaktusář, -e m (kaktusářka, -y ž) pěstitel
kaktusů; kaktusářský příd.
kakuminála, -y ž (I) Hngv., fon. souhláska ar-
tikulovaná ostřím jazyka kolmo k alveo-
lárnímu výstupku (např. t, d, n, vang-
ličtině, sanskrtu, novoindických jazy-
cích), kakuminální souhláska; kakumi-
nální příd.: k. souhláska
kala, -y ž (I) zahr. vytrvalá bylina rodu Zan-
tedeschia s listy s dlouhým řapíkem a
s drobnými květy chráněnými velkým
kornoutovitým toulcem zprav. bílé bar-
vy
kala-azar, -u m (Ind) med. tropické parazi-
tární onemocnění způsobené prvokem
Leichmania donovani, provázené horeč­
kami, zvětšením jater a sleziny, leich-
manióza viscerální
kalabasa, -y ž (šp < orient) 1. bol. rostlina rodu
Lagenaria s dlouhými stonky s úponky
a s plody (tykvemi) růz. tvarů, použí-
vaná jako zelenina, tykev lahvovitá 2.
též kalebasa zprav. mno k-y plody rostlin
rodů Laganeria a Crescencia, mající tvar
lahví a baněk, z nichž se v tropech upra-
vují misky, nádoby ap.
kalábr, calabr [kalá-], -u m (VJ) geo!. strati-
grafický stupeň mediteránního kvarte-
ru (nazv. podle it. Kalábrie)
kaláda, -y ž (it) 1. msl. (v čes. zemích v r.
1623) bankrot způsobený znehodnoco-
váním drobné mince 2. sport. skloněná
dráha pro koňská jezdecká cvičení
kalafuna, -y ž (it < řVJ) chem. tuhý zbytek po
destilaci terpentýnové silice vodní pa-
rou z pryskyřice jehličnatých stromů,
používaný při výrobě levných laků,
tmelů, mýdel, k natírání smyčců a ře­
menů ap.; kalafunový příd.
kalafunovat ned. (co) potírat kalafunou
kalám, -u m (arab) náb. (v 6.-10. stol.) teol.
systém islámu vycházející ze střec. fi-
lozofie
kalamajka, -y ž (ukr) tan. čes. lid. kolový
tanec ve 2/4 taktu; hudba k němu; ka-
lamajkový příd.: k. takt
kalamandra, -y ž (it) bot. nevelká bylina
rodu Teucrium s hrozny fialově červe­
ných květů, kdysi používaná v lid. lé-
čení, ožanka kalamandra
kalamář, -e m (I) nádobka na inkoust
kalambúr, -u m (f) lingv. slovní hříčka zalo-
žená na zvukové podobnosti n. totož-
nosti významově růz. pojmenování n.
na mnohoznačnosti jediného pojmeno-
vání; kalambúrový příd.
kalamin, -u m (n < arab < ř) miner. zasl. hemi-
morfit
kalamita
kalamita, -yž (I) nepříznivý stav způsobe­
ný nečekaným nedostatkem n. přebyt­
kem něčeho, neštěstí, pohroma, neho-
da: uhelná, sněhová k.; zoo!., eko!. pře­
množení škůdce; les. poškození lesa pří­
rodními živly většího rozsahu; kalamit-
ní příd.: k. situace; k. dřevo získané li-
kvidací větrných n. sněhových polomů
kalandr, -u m (1) 1. tech. válcový stroj pou-
Žív. v papírnách a tkalcovnách ke zvý-
šení lesku vlákniny, v chem. průmyslu
k vytahování fólií n. profilových pásů
a k zpracování kaučuku 2. polygr. lis na
ražení stereotypních matric; kalandro-
vý příd.: k. válec; k. papír k výrobě papí-
rových kalandrových válců
kalandra, -y ž(I) zoo!. stepní skřivánek rodu
Melanocorypha, dř. pro pěkný zpěv cho-
vaný v klecích
kalandrování, -í s (1) 1. text. konečná úpra-
va tkanin na kalandru sloužící k hlad-
kosti jejich povrchu a lesku a vyplnění
jejich vazbových mezer zploštěním nití;
pap. zvyšování hladkosti a lesku papíru
úpravou na kalandru 2 polygr. strojové
lisování stereomatric
kalandrovat ned. odb. (co) provádět kaland-
rování
t
kalandrový kalandr
kalanetika [-ty-], -y ž (a < ř) druh tělesného
cvičení k utváření pěkného vzhledu po-
stavy
kalanchoe neskl. ž (ř) zahr. afr. tropická byli-
na n. polokeř rodu Kalanchoe s tlustý-
mi lodyhami a s dužnatými vstřícnými
listy a květy růz. barev, pěstovaná i jako
ozdobná pokojová rostlina
kalanka, -y ž (1) geo!. (v středomořské ob-
lasti alpské a dinárské) svahové stržo-
vé a ronové údolní rýhy oddělené hře­
beny, vznikající erozním rozčleněním
povrchu
kalasantin [-tý-], -a m (VJ) círk. příslušník
kongregace pečující o mládež, založené
r. 1889 (nazv. podle zakladatele piaristů
J. Calasantského)
kalaverit, calaverit [ka-], -u m (VJ) miner.
jednoklonný světle žlutý nerost ze sku-
piny teluridů zlata a sthbra (nazv. po-
dle naleziště Calaveras v USA); kala-
veritový, calaveritový příd.
kalcemie, -e ž (I + ř) med. normální hladina
vápm1ru v krvi
kalceolarie, -e ž (I) bot., zahr. pův. amer. by-
lina n. polokeh'k rodu Calceolaria s ná-
padnými květy růz. odstínů žluté barvy
(i s červenou skvrnitostí), mající dolní
plátek zvětšen ve vydutý pysk, u nás
pěstovaná i jako pokojová rostlina, lid.
pantoflíčky, střevíčky
kalci- (I) v slož. první část s význ. vápno, váp-
ník, vápencový, vápenatý, vápenec, váp-
no-
kalciferol, -u m (I) biochem. vitamin D
kalcifikace, -e ž (I) 1. odb. ukládání solí váp-
níku do tkání, (z)vápenatění, kalcifIko-
vání: k. tuberkulózních ložisek v plicích;
362
k. tepen při arterioskleróze 2. geo!. uklá-
dání uhličitanu vápenatého n. nahrazo-
vání odlišného minerálu kalcitem: k.
částí rostlinných těl; kalcnlkační příd.
kalcifikát, -u m (I) med. zvápenatělé ložisko
(zprav. v plicích, kostech aj.)
kalcnlkovat ned. i dok. (I) (z)vápenatět: med.
k-ané tuberkulózní ložisko
kalcifilní příd. (I + ř) eko!. vápnomilný: k. or-
ganizmy dávající přednost půdě n. vodě
s vyšším obsahem vápníku
kalcifobní příd. (I + ř) eko!. vápnobojný: k. or-
ganizmy vyhýbající se půdě n. vodě
s vyšším obsahem vápníku
kalcifylaxe, -e ž (I + ř) med. experimentálně
vyvolané, místně podmíněné zvápena-
tění tkáně působením někt. chem. látek
kalcifit, -u m(I + ř) bot. vápnomilná rostlina
kalcilutit [-ty-], -u m (I) geo!. úlomkovitý
vápenec tvořený detritickými zrny jílo-
vé a prachovité velikosti
kalcinace, -e ž (I) kalcinování 1. chem. za-
hřívání látek na vyšší teplotu pro odstra-
nění vody, oxidu uhličitého n. jiných tě­
kavých látek, žíhání; ker. tepelné zpra-
cování surovin, kterým se dosahuje
zlepšení jejich tvářecích vlastností 2.
geo!. pochod uchovávající jen anorganic-
kou vápennou součást 3. zeměd. přidá­
vání vápna (k něčemu), vápnění: k. slá-
my zalévání řezanky ozimé slámy vá-
penným mlékem k zvýšení stravitelnos-
ti organických živin slámy; kalcinační
příd.
kalcinometr, -u m (I + ř) zeměd. (v pedolo-
gii) přístroj na stanovení uhličitanů,
zejm. uhličitanu vápenatého v půdě,
vápnoměr
kalcinovat ned. i dok. provádět, provést kal-
cinaci: chem. k-aná soda bezvodá; - geo!.
k-ané kosti; - zeměd. k-aná sláma upra-
vená kalcinací
kalcinóza, -y ž (I) med. zvýšené ukládání
vápníku a jeho solí do tkání; kalcinóz·
ní příd.: k. ložisko
kalciový J.. kalcium
kalcióza, -y ž (I) bot. choroba rostlin půso­
bená nadbytkem vápníku v půdě, pro-
jevující se blednutím listů
kalcit, -u m (I) miner. hojně rozšířený bílý n.
zbarvený klencově krystalizující nerost,
uhličitan vápenatý; kalcitový příd.
kalcitizace [-ty-], -e ž (I) chem. karboniza-
ce, při níž vzniká druhotně kalcit
kalcitonin [-ny- i -ný-], -u m (I + ř) bio!. po-
lypeptidový hormon buněk štítné žlázy
řídící metabolizmus vápníku
kalcitový t kalcit
kalcium, -ia s (I) chem. prvek ze skupiny al-
kalických zemin, vápník, zn. Ca; kal·
ciový příd.: k-é injekce
kalciumkarbid, -u m (I) chem. výchozí su-
rovina pro výrobu acetylenu, karbid
vápníku
kalciumkarbonát, -u m (I) chem. uhličitan
vápenatý
kalciumkyanamid, -u m (I + ř) chem. podsta-
kalendář
ta průmyslového hnojiva dusíkatého
vápna
kalciumoxid [-m I0-], -u m(l+ř)chem. oxid
vápenatý
kalciumsulfát, -u m (I) chem. síran vápenatý
kalciurie, -e ž (I + ř) med. vylučování vápní-
ku močí
kaldarium [-dá-], -ia s (I) odb. (v lázních)
vyhřátá místnost určená k pocení; hist.
(v ant. lázních) oddělení s horkou vo-
dou
kaldera, -y ž (šp < I) geo!. kruhovitý sopečný
jícen kotlovitého tvaru vznikající výbu-
chem sopky n. propadnutím vrcholu so-
pečného kužele
kalderit, calderit [ka-], -u m (šp < I) nůner.
tmavohnědý až červenohnědý krychlo-
vý nerost, křemičitan manganatožele-
zitý
kaldoun, řidč. kaltoun, -u m (n < I) zast. ob.
(drůbeží) drůbky: zadělávaný k. z husy;
kaldounový, řidč. kaltounový příd.: k-á
polévka
kale neskl. ž (hebr) (v žid. prostřew') nevěsta;
manželka
t
kalebasa kalabasa 2
kaledonidy [-ny-], -ů m mno (VJ) geo!. ve-
lehorská pásma vzniklá kaledonským
vrásněním
kaledonit [-ny-], caledonit [ka-], -u m(VJ)
nůner. kosočtverečný, v růz. odstínech
zelený lesklý nerost, zásaditý síran olo-
va a mědi (nazv. podle Kaledonie, lat.
názvu Skotska)
kaledonský příd. (VJ) geo!. k-é vrásnění ho-
rotvorný pochod ve spodním paleozoi-
ku (nazv. podle Kaledonie, lat. názvu
Skotska)
kalefaktorium, -ia s (I) vytápěná místnost
v klášteře
kaleidofon, -u m (ř) fyz. přístroj na pozoro-
vání a demonstraci skládání kmitů
kaleidoskop, -u m (ř) 1. optická hračka,
zprav. v podobě válce, v němž zrcadla
(sestavená v trojboký hranol) mnoho-
násobně odrážejí barevné střípky skla
v pestrém symetrickém hvězdicovitém
obrazci měnícím se při otáčení 2 pest-
rá směsice dojmů, pojmů, událostí ap.:
k. zajímavostí; kaleidoskopický příd.:
k-é obrázky; kaleidoskopicky přís!.
kalendárium, -ia s (I) 1. (ve středověku)ru-
kopisná kniha uvádějící dělení času po-
dle dnů, měsíců, ev. let s připojenými
údaji o tzv. pevných a pohyblivých svát-
cích 2. soupis významných událostí v ka-
lendářním postupu
kalendář, -e m (I) 1. soupis dní, týdnů a mě­
síců běžného roku v časovém postupu
s údaji astronomickými, historickými,
křestními jmény aj.: stolní, kapesní k.;
juliánský, gregoriánský k.; stoletý k.
s předpověďmi počasí podle stavu před
100 lety 2. kniha obsahující tento soupis
(se zábavnou přilohou): myslivecký k. 3.
soupis událostí v kalendářním postupu;
kalendářní, kalendářový příd.: k-ní den;
kalendy
•
k-ový autor; často přen. hanl. nevalné úrovně
(jako v někdejších kalendářích)
kalendy, -lend ž pomn. (I) (v střím. kalendá-
ři) první den měsíce
kaleta, -y ž (1) 1. umě!. řem. (V klenotnictví)
spodní ploška výbrusu drahých kame-
nů, sloužící k zvětšení odrazu světla 2.
sklář. drátěné očko zamáčknuté do skle-
něného polovýrobku, kt. slouží k při­
pájení tohoto polovýrobku k drátěné
kostře při montování složitých skleně­
ných ozdob
kalfas, -u m (n) slang zednické náčiní, větší
dřevěný n. plechový truhlík na rozmí-
chávání malty, truhlík na maltu
kalfatrování, -í s (hol) lOĎ. (u dřevěných pla-
videl) utěsňování palubních desek a lod-
ních boků bavlnou n. koudelí a dehtem
kalfdozer, -u m(a} zeměd. malý buldozer k za-
hrnování úzkých rýh n. k menším urov-
návkám
kali neskl. s (arab) tech. zast. draslo
kali- (arab) vslož. první část s význ. 1. draslo, dra-
selný 2. kalo-
kalián, -u m (per) orientální vodní dýmka,
nargilé
kalibán, -a m (VJ) řidč. kniŽ. zlý, hrubý, suro-
vý člověk, hrubec, surovec (nazv. podle
fantastické nestvůrné postavy Kalibána
ze Shakespearovy Bouře); kalibánský
příd.; kalibánství, -í s řidč. kniŽ. hrubství,
surovost, nevzdělanost
kalibr, -u m (f < it) 1. tech. přesné, tuhé, ne-
přestavitelné měřidlo k zjišťování sho-
dy výrobku s předepsaným rozměrem a
tvarem: dílenský k.; válečkový, závito-
vý k. 2. hut. dutina mezi dvěma pracov-
ními válci válcovací stolice, kterou pro-
chází válcovaný materiál, čímž se vy-
tváří jeho protll 3. tech. světlost dutiny
těles válcovitého tvaru 4. voj. průměr
vodicí části vývrtu hlavně, (u drážko-
vaných hlavní) průměr vývrtu mezi pro-
tilehlými poli, průměr střely, ráže: bro-
kovnice velkého k-u; přen. ráz, ražení,
povaha: provinění těžkého k-u; kalib·
rový příd.: k-é měřidlo
kalibrace, -e ž (f < it) 1. tech. kontrola roz-
měrů součástek kalibrem 1 2. tech. vy-
značení správné polohy měřicích zna-
ček na měřidle, kalibrování 2 3. zeměd.
přesné třídění (osiva, sadby, ovoce, ze-
leniny) podle velikosti, tvaru, jakosti,
poškození, vybarvení; kalibrační příd.:
k. zkušebna; fyz. k. symetrie souhrnné
označení třídy vnitřních symetrií rov-
nic kvantové teorie pole; k. transforma-
ce transformace veličin popisujících
fyz. pole, při kt. zůstávají měřitelné
veličiny nezměněny
kalibrovací příd. tech. sloužící ke kalibro-
vání: k. matrice
kalibrování, -í s (f < it) 1. hut. dokončovací
operace v technologii (tváření zajišťu­
jící přesný tvar a rozměry součástí a ja-
kost povrchu) 2. tech. kalibrace 2
kalibrovat ned. (co) 1. tech. provádět kali-
363
braci 2: k-aná zkumavka opatřená stup-
nicí 2. hut. provádět kalibrování 1
kalibrový t kalibr
kalicivir(us), -um(I) biot. k-y neobalené viry
s genetickou informací v jednovláknité
RNA vyvolávající exantém u prasat,
gastroenteritidy u lidí, telat a prasat
kalif, -a, chalífa, -y m(arab) hist. (v muslim-
ských zemích ve středověku) titul pa-
novníka, kt. byl jakožto následník Pro-
rokův současně hlavou věřících; (od r.
1517) titul tureckého sultána; kalifský,
chalifský příd.
kalifát, chalífát, -u m 1. vláda kalifa, cha-
lífy 2. arabská říše, jejíž hlavou byl ka-
lif, chalífa
kalifornie [-ny-], -e ž(VJ)kož. chromitá vep-
řovicová useň se zachováním přírodní
kresby líce (nazv. podle státu Kalifornie
v USA); kaliforniový příd.
kalifornium [-ny-], -ia s (VJ) chem. uměle
připravený radioaktivní prvek ze sku-
piny aktinoidů, zn. Cf (nazv. podle Ka-
lifornské univerzity v USA)
t
kalifský kalif
kaligraf, -a m mistr v kaligrafii, krasopisec
kaligrafický příd. ke kaligrafIe, ke kaligraf:
k. opis starého textu; kaligraficky přís!.
kaligrafie, -e ž (ř) odb. krasopis: výtv. deko-
rativní způsob písma s ilustracemi, or-
namentem ap.
kaligram, -u m (ř) liter. báseň psaná n. typo-
graficky upravená do obrazce, kt. na-
značuje i její obsah, ideogram
kalich, -a, -u m (ll < I) 1. bohoslužebná ná-
doba na víno, skládající se z číše (kupy),
nohy a dříku s ořechem (nodu) 2. sym-
bol husitství a protestantizmu ~ 3. bás.
číše, pohár 4. co má podobu kalicha 1:
bot. vnější, zprav. zelený obal květní
skládající se z kališních lístků; anat. k.
pánvičky ledvinné; kalichový příd.: archit.
k-á hlavice hlavice korintského sloupu;
zoo!. žlabatka k-á; kališní příd.: bot. k. líst-
ky okvětí; hloh k.
kalikantemie, -e ž (I) bot., zahr. přeměna ka-
lišních lístků v lístky podobné korun-
ním, petalizace kalichu
kaliko, -a s (f < VJ) text. řidší bavlněná látka
z režných n. obarvených přízí, s plát-
novou vazbou, vhodná na podšívky, kni-
hařské účely ap. (nazv. podle ind. města
Kalikatu); kalikový příd.: k-á košile
kalilogie, -e ž (ř) Iingv. nauka o dokonalé vý-
slovnosti a dokonalém přednesu; kali-
logický příd.
kalimagnezie, -e ž (I < arab + řVJ) mno zeměd.
draselná hnojiva, sírany hořečnatodra­
selné
kalinit [-ny-], -u m (I < arab) miner. bezbarvý
n. bělavě průhledný jednoklonný nerost,
vodnatý síran draselnohlinitý, draselný
kamenec
kaliopky, -pek ž pomn. (VJ) (dř.) dámské špo-
novky z elastické tkaniny (pův. zn. Ka-
liope)
kaliový J.. kalium
kalkulace
kaliper, -u m(román < arab) odb. dotykové mě­
řidlo pro zjišťování tloušt'ky kožních řas
kalíš, kališ, -e m (hol) kdysi lid. vánoční,
popř. velikonoční maškara chodící ko-
ledou
kalíšek, -šku m 1. nádobka zprav. v podo-
bě kalichu: k. na vejce 2. sklenička na
lihoviny, číška: k. rumu 3. bot. kruh drob-
ných lístků pod kalichem vzniklých z
palistů kališních lístků (např. u jahod-
níku, mochny)
kalíškovina, -y ž (n < I) zbož. skleněné ná-
dobky ap., kalíšky 1: broušená k.
kališní T kalich
kališnictví, -í s (n < I) kališnická víra (před­
pisující přijímání hostie i mešního vína
z kalicha), podobojí, utrakvizmus, hu-
sitství
kališm'k., -a m stoupenec kališnictví, podo-
bojí, utrakvista, husita; kališnický příd.:
k. kněz; k-á víra kališnictví
kaliturový příd. (ř + I) k-é dřevo červené dře­
vo, tvrdé, těžké a hrubě vláknité, z kříd­
loku santalového, pův. z vých. Indie,
Malajska a Filipín, používané k výrobě
nábytku, v řezbářství a v barvířství
kalium [ká-], -ia s (I < arab) chem. prvek ze
skupiny alkalických kovů, draslík, zn.
K; kaliový příd.
kalium-argonový [ká-m Ia-] příd. (I < arab +
ř) geo!. k-á (datovací) metoda umožňují­
cí určit stáří sopečných hornin na zákla-
dě měření poměru radioaktivního izoto-
pu draslíku a argonu
.kalizie, -e ž (šp < indiánVJ) bot. trvalá rostlina
z tropické Již. Ameriky, pěstovaná jako
ozdobná pokojová květina
kalk, -u m (f) Hngv. pojmenování vzniklé
zprav. přesným překladem strukturních
prvků (morfémů n. slov) z cizího po-
jmenování (např. čes. svědomípodle lat.
conscientia): slovotvorný k.; sémantic-
ký k. pojmenování nově využité podle
cizí, někdy mezinár.předlohy v jiném
významu; kalkový příd.
kalkán, -u m (arab, per) orient. okrouhlý štít
v podobě svazku prutů opatřeného upro-
střed kovovou puklicí
kalkofilní příd. (I + ř) bot. k. rostliny vyhledá-
vající vápenité půdy, vápnomilné (op.
kalkofobní)
kalkofobní příd. (I + ř) bot. k. rostliny vyhý-
bající se vápenitým půdám, nesnášející
vápno (op. kalkofilm')
kalkování, -í s (1) Iingv. tvoření kalků
kalkovat ned. odb. pořídit kopii kresby; Iingv.
provádět kalkování
kalkový t kalk
kalkul, -u m (I) 1. odb. počítání, výpočet 2.
ekon. stanovení ceny výpočtem hospo-
dářsky podloženým 3. log., mat. systém
pravidel operací se znaky při odvozo-
vání 4. zast. odb. přesné uvažování, reál-
né předvídání
kalkulace, -e ž (I) 1. odb. výpočet, propo-
čet: ekon. výpočet nákladů na jednotku
produkce n. objemu vykonaných prací:
kalkulačka
předběžná k.; výsledná k. součást účetní
evidence 2. odb. přesné uvažování, reál-
né předvídání 3. ekon. část národohospo-
dářské evidence; kalkulační přfd.: adm. k.
stroj stolní počítací stroj, kt. provádí zá-
kladní početní úkony; ekon. k. (účelové)
členění vlastních nákladu podle účelu a
místa vzqiku nákladů; k. vzorec soupis
nákladových položek nutných pro kal-
kulaci; k. list
kalkulačka, -y ž (I) adm. hovor. kalkulační
stroj
kalkulant, -a m (kalkulantka, -y ž) kdo
provádí kalkulaci
kalkulátor, -u m(I) výp. tech. malý osobní čís­
licový počítač vybavený mikroproceso-
rem, schopný provádět i složitější ope-
race; pův. zařízení pro zpracování dat
určené pro provádění aritmetických
operací
kalkulograf, -u m (I + ř) sděl. tech. přístroj
k přesnému zjištění začátku a doby tr-
vání meziměstských telefonních rozho-
vorů
kalkulovat ned. 1. ekon. (co) provádět kalku-
laci 2. (-; s čím) přesně uvažovat, reálně
předvídat, počítat (s něčím): k. s nevě­
domostí odpurce
kalkulóza, -y ž (I) med. tvorba kamenů v těle
kalkulus, -lu m (I) med. pevný útvar ulože-
ný volně ve vývodech žlázových orgá-
nů, kamének
kallikrein, -u m (ř) biochem. enzym odštěpu­
jící bradykinin v krevním séru
kallov, -u m(a) geol. kelovej
kalma, -y ž (román) 1. geogr. pás podél obou
stran rovníku s velmi malým proudě­
ním vzduchu, rovníková tišina 2. meteor.
bezvětří
kalmar, -a m (I) zool. měkkýš rodu Loligo,
hlavonožec s deseti chapadly, žijící ve
většině světových moří
kalmetizace [-ty-], -e ž (Vl) med. ochranné
očkování proti tuberkulóze (nazv. podle
objevitele, franc. lékaře A. L. Ch. Cal-
metta); kalmetizační přfd.
kalmodulin, -u m (Vl + I) biochem. bílkovina
vázající ionty vápníku a regulující ak-
tivitu mnoha enzymů
kalmuk, -u m (Vl) text. hrubá bavlněná n.
směsová, zprav. oboustranně počesaná
vigoňová tkanina, pouŽív. na přikrýv­
ky, župany, domácí oděvy ap. (nazv.
podle Kalmyků, zast. Kalmuků, přísluš­
níků jedné ze záp. mong. národností);
kalmukový přfd.: k. kabát
kalmus, -u m(n < I) zast. puškvorec; kalmu-
sový přfd.: k. kořen
kalo, -a s (it < I < ř) obch. přirozený úbytek
hmotnosti kapalin způsobený vyschnu-
tím (též rozlitím ap.) při přepravě n.
skladování; kož. v procentech vyjádře­
ný rozdíl mezi hmotností čerstvé kůže
a kůže vysolené a vytřepané, způsobe­
ný ztrátou vody
kalo- (ř) v slož. první část s význ. krása, krásný,
kraso-
364
kalobiotika [-ty-], -y ž (ř) hist. (v střec. spo-
lečnosti) umění krásně žít; kalobiotic-
ký přfd.
kalofonie [-ny-], -e ž (ř) hud. libozvuk, sou-
zvuk; kalofonický přfd.
kalokagathia [-ty-], -iež(ř) střec. ideál har-
monie sil tělesných i duševních, soula-
du krásy a dobra, mužné dokonalosti
kalomel, -u m (ř) miner. triviální název pro
chlorid rtuťný pouŽív. v lékařství a při
výrobě elektrod; kalomelový přfd.: fyz.,
eltech. k-á elektroda uŽív. v potencio-
metrii
kaloň, -ně m(mal) zool. savec rodu Pteropus
z řádu letounů, phbuzný netopýru, žijí-
cí v Africe, Asii a Austrálii
kalor- (I) v slož. první část s význ. teplo, horko,
teplý, horký
kalorescence, -e ž (I) fyz., astro přeměna po-
hlceného světla v teplo a vyzáření ve
formě tepelného záření: k. slunečního
světla; kalorescenční přfd.
kalorie, -e ž (I) fyz. (dř.) jednotka tepla (při­
bližně 4,2 joulu); kalorický přld. odb.
tepelný: k-á hodnota potravin měřítko
vydatnosti a výživnosti potravin (vyjád-
řené v kaloriích); k. efekt uhlí výhřevný;
k. pň1wn spotřebiče; kaloricky přfsl.: k.
vydatná strava
kalorifer, -u m (I) 1. tech. výměník tepla po-
užívající k vytápění obvykle teplých
kouřovýchplynů n. horkého vzduchu 2.
fyz. (v kalorimetrii) pomocný přístroj
podobný rtuťovému teploměru, termo-
for
kalorimetr, -Um (I + ř) fyz. chem. přístroj k mě­
ření skupenského, reakčního, spalného
tepla: k. směšovací, elektrický, ledový
kalorimetrický přfd. ke kalorimetrie, ke
kalorimetr: fyz. k. wattmetr měřič trva-
lých i impulzových výkonů elektromag-
netické energie
kalorimetrie, -e ž (I + ř) chem. obor zabýva-
jící se měřením změn tepelné energie
reagující soustavy zprav. pomocí kalo-
rimetru
kaloritropizmus, -mu m (I + ř) bot. otáčení
rostlin a jejich částí vlivem tepla
kalorizace, -e ž (I) 1. tech. kalorizování 2.
cukr. stejnoměrné zahřívání šťávy v cuk-
rovarech; kalorizační přfd: cukr. k. válce
kalorizátor, -u m (I) tech., cukr. přístroj k rov-
noměrnému ohřívání kapalin (např.
v cukrovarech a lihovarech), ohřívač,
ohřívák, zahřívač, zahřívák
kalorizování, -í s (I) tech. povrchová úprava
železných kovů difuzí hliníku jako
ochrana před okysličováním, kaloriza-
ce 1
kalorlzovat ned. tech., cukr. (co) provádět ka-
lorizování něčeho
kalota, -y ž (f) 1. archit. kopule ve tvaru úse-
če rotačního tělesa (koule, elipsoidu ap.)
2. stav. přístropní část klenby tunelu ra-
žená po vyražení spodní a stropní štoly
3. tech. druh vnitřního hydraulického
uzávěru v destilačních přístrojích, klo-
kalvinista
bouček, zvonek 4. tech. (v technologii tvá-
ření) výchozí přístřih materiálu používa-
ný při protlačováníhliníku 5. hist. (ve 12.-
13. stol.) přilba s vysokým polokulovi-
tým zvonem; (od 17. stol.) část kyrys-
nické výzbroje, lebka; kalotový přfd.:
k-á výška
kalotypie, -e ž (ř) hist. fot. zhotovování pozi-
tivních snímků a kopií pomocí papíro-
vého negativu
kaloun, -u m (f) tkanice; stužka, prýmek;
kalounový přfd.
kalóza, -y ž (ř) bot. rosolovitá látka vyplňu­
jící přehrádky mezi sítkovicemi rostlin-
ných buněk
kalpa, -y ž (sanskrt) (v hinduistické kosmo-
grafii) vesmírný věk trvající 8640 milio-
nů let
kalpek, -u m (tur) (dř.) vysoká válcová če­
pice lemovaná kožešinou s barevným
plátěným pytlíkovitým dýnkem visícím
na stranu, používaná u někt. druhů jez-
dectva
kaltoun, kaltounový i kaldoun
kalumet, -u m (f) 1. obřadní rovná indián.
dýmka s dlouhou zdobenou, často šrou-
bovitě tvarovanou troubelí, tzv. dýmka
míru 2. indián. pomalovaná hůl s péřo­
vými ozdobami, používaná k ceremo-
niálním účelům
kalumniace [-ny-], -e ž (I) řidč. kniŽ. utrhání
na cti, pomlouvání
kalumniátor [-ny-], -a m (I) řidč. kniŽ. utrhač
na cti, pomlouvač
kalunmie [-ny-], -e ž (I) řidč. kniŽ. utrhání na
cti, pomluva
kalup, -u m (f) 1. zast. a slang cval (koně ap.)
2. ob. spěch, chvat, shon 3. tan. kvapík,
galop
kalupem přfsl. (f) ob. spěšně, chvatně, kvap-
ně, rychle: běžet k.
kalupírovat ned.1. zast. aslang (o koních ap.)
jet cvalem, kalupem, cválat 2. zast. ob.
(na koho, s čím) spěchat, pospíchat, chvá-
tat
kalus, -u m (I) 1. bot. hojivé parenchymatic-
ké pletivo vytvářející se na poraněných
místech dřevin n. při srůstu podnože a
roubu, svalec, zával 2. med. novotvoře­
ná vazivová n. kostní tkáň spojující
úlomky zlomené kosti, svalek; kaluso-
vý přfd.: k. útvar
kaluta, -y ž (f) uměl. řem. kaleta 1
kalutron, -u m(um) jad. fyz. zařízení k oddě­
lování izotopů uranu; kalutronový přfd.
kalva, -y ž (I) anat. lebeční klenba
kalvárie, -e ž (Vl) 1. umělecké ztvárnění
ukřižování Krista; návrší s takovýmto
ztvárněním (nazv. podle bibI. hory Kal-
várie) 2. expr. místo velkého utrpení; vel-
ké utrpení
kalvil, -u m (Vl) zahr. žebernaté aromatické
jablko růz. barev s jemnou dužninou
(nazv. podle franc. obce Calleville): k.
bz1ý zimní
kalvinista [-ny-], -y, řidč. kalvín, -a m (kal-
vinistka, řidč. kalvínka, -y ž) stoupe-
kalvinistický
•
nec kalvinizmu, příslušník reformované
evang. církve; kalvínský přfd.: k-é uče­
ní, vyznání, hnutí
kalvinistický [-nysty-] přfd. ke kalvinizmus,
ke kalvinista
kalvinizmus [-ny-], -mu m (Vl) protestant-
ské vyznání, jehož podstatou je víra
v naprosté předurčení člověka a nezasa-
hování Boha do běhu světa, pokládající
bibli za jediný pramen víry, ale nedovo-
lující její osobní výklad, kalvínské, hel-
vetské evang. náb. vyznání, hnutí (nazv.
podle franc. a švýc. reformátora 16. stol.
J. Kalvína)
kalvínství, -í s kalvínské učení, vyznání,
hnutí, kalvinizmus, helvetství
kalykantemie, -e ž (ř) bot. abnormní přemě­
na kališních lístků v korunní
kalymat, -u m, kalymma, -y ž (ř) archit.
(u dórských chrámů) kazetová deska
kryjící otvor v kamenné mříži stropu
kalypso, -a s(a < ř) lan. latinskoamer. moderní
společenský tanec v čtyřčtvrtečním taktu
živého tempa, pův. lid. tanec z Trinidadu
kalyptera, -y ž (ř) stav. (v střec. architektuře)
páskovitá keramická n. mramorová taš-
ka k zastřešení budov
kalyptra, -y ž (ř) bot. pletivo chránící vzrost-
ný vrchol kořene vyšších rostlin, čepič­
ka; zbytek zárodečníku kryjící tobolku
mechů
kalyptrogen, -u m (ř) bot. dělivé pletivo na-
hrazující stále odumírající buňky vrcho-
lu rostlinného kořene
kama' , -y ž (gruz) národní zbraň Gruzínců,
kinžál
kama' , -y ž (hotent) zool. antilopa rodu Bu-
balis ze skupiny buvolů vyskytující se
v jihoafr. rezervacích
kamacit, -u m (Vl) miner. železný meteorit
s malým obsahem niklu (nazv. podle
řeky Kamy v Rusku)
kamarád, -a m (kamarádka, -y ž) (it < špl
druh v zaměstnání, v zábavě, přítel; ka-
marádský přfd.: k. vztah; kamarádsky
přfsl.
kamarádit ned. (3. mno -í) (s kým) být něko­
mu kamarádem (kamarádkou); kama-
rádit se ned. (s kým) družně se stýkat, přá­
telit se
kamarádství, -í s poměr, vztah, jaký je
mezi kamarády, družnost, přátelství
kamarádšoft, -u m(n) ob. hanl. přátelství, ka-
marádění
kamarila, -y ž (šp) vlivná skupina osob ne-
kontrolovaně působící na vládu, panov-
níka n. na rozhodující osobnosti: dvor-
ská k.
kamarinskaja, -ské ž (r) rus. lid. taneční
píseň v rychlém tempu
kamarský přfd. (Vl) výtv., archeol. k. styl způ­
sob výroby a zdobení keramických děl
krétsko-minojské kultury (nazv. podle
obce Kamaros na Krétě)
kamaše, -e ž (f) 1. zprav. mno chrániče kotní-
ků, nártu, řidč. i lýtka proti zimě 2. pomn.
pletené teplé kalhoty, zvl. pro děti
365
kambala, -y ž (r < fin) zool. mořská ryba rodu
Rhombus se silně zploštělýmtělem, pří­
buzná platýzu: k. velká
kambiformní přfd. (I) bot. k. bu6ky protaže-
né (v lýku dvouděložných rostlin)
kambio, -ia s (it) peněž. směnka, dlužní úpis;
kambiový přfd.
kambium, -ia s (I) bot. druhotné dělivé ple-
tivo stonků a kořenů, mízní pletivo;
kambiální přfd.: bot. k. kruh tvořený kam-
biem na příčném řezu stonkem
kambrik, -u m (Vl) text. jemná, hustá bavl-
něná tkanina v plátnové vazbě, použí-
vaná na prádlo a na výšivky (nazv. po-
dle franc. města Cambrai); kambriko-
vý příd.
kambrium, -ia s (Vl) geol. nejstarší útvar pr-
vohor vyznačující se objevením bohaté
fauny (nazv. podle Cambris, lat. názvu
Walesu); kambrický přfd.: k-á břidlice
kambuza, -y ž (hol < gem) 1. lodní kuchyně
2. kantýna v loděnici
kamej, -e ž(f < orient) VÝl)'. kámen n. sklo s ře­
zaným n. rytým reliéfem uŽív. jako šperk,
gema; kamejový přfd.
kamejka, -y ž (f) bot. bylina rodu Lithosper-
mum s úzkými listy a lodyhami krátce
chlupatými, s běložlutými drobnými
kvítky, rostoucí jako plevel na polích
kamélie, -e ž (Vl) bot. nižší východoas. keř
rodu Camellia s bílými n. červenými
květy, u nás pěstovaný jako pokojová
rostlina (nazv. podle brněnského bota-
nika J. J. Kamela-Camela): japonská k.
jejíchž drobných květů se užívá k par-
fémování čín. čaje; kaméliový přfd.: k.
květ
kamelot, -a m (kamelotka, -y ž) (f) poulič­
ní prodavač novin; kamelotský přfd.
kamelot, -u m (I < ř < semit) text. obzvlášť jem-
ná tkanina utkaná z jemné velbloudí srs-
ti; kamelotový přfd.
kameo, -ea s (it) pap. slabě viditelný vodo-
znak v papíru způsobený vtlačením,
průsvitka; kameový příd.
kamera, -y ž (I < ř) 1. temná komora opt.
přístroje 2. fotografický, přijímací, fil-
movací n. televizní snímací přístroj 3.
filmový a televizní obraz; kamerový
přfd.: odb. k. jeřáb s kamerou; k. kabel;
k-á zkouška zkouška pro výběr herců
před natáčením filmu ap. před kamerou
kameralistika [-ty-], -y ž (I < ř) hist. soubor
adm. a ekon. disciplín i praktických po-
uček o správě panovnického a panské-
ho majetku v období 17. a 18. stol; ka-
meralistický přfd.
kamerální přfd. (I < ř) hist. náležející n. slou-
žící královské komoře: k. správa; k.
úředník
kameraman, -a m (kameramanka, -y ž)
(a) člen uměleckého štábu odpovídající
za obrazovou realizaci filmu, televiz-
mno natáčení ap.; kameramanský přfd.;
kameramansky přísl.
kameramanství, -í s řidč. zaměstnání, čin­
nost kameramana
kampanologie
kamerlengo, -a m(it < genu) círk. 1. kardinál
spravující majetek kardinálského sboru
2. kardinál zastupující papeže v době od
jeho úmrtí do volby papeže nového
kamerový i kamera
kames, -u m (a) geol. kupy písku a štěrko­
písku navršené vodami ze zbytků ledov-
ců, kt. se již nepohybují n. se rozpadají;
kamesový přfd.
kamfen, -u m (sanskrt + I) chem. nenasycený
uhlovodík obsažený v přírodě v růz. éte-
rických olejích a terpentýnech, mezipro-
dukt při syntéze kafru
kamika(d)ze neskl. m. (7. j. též -m) (jap) jap.
letec sebevrah z 2. svět. války, člen po-
sádky létajících pum určených k ničení
amer. válečných lodí (pův. název tajfu-
nu, kt. pomohl ve 13. stol. Japoncům
odrazit vpád Mongolů)
kamilávka, -y ž (r) pokrývka hlavy pravo-
slavných mnichů
kamilián, -a m (Vl) círk. příslušník řeholní­
ho řádu založeného v Římě k ošetřová­
ní nemocných (nazv. podle zakladatele
Kamila de Lellise)
kamilka, -y ž (n < I) obl. mor. 1. hehnánek 2.
k-y pomn. hehnánkový květ, odvar; ka-
milkový přfd.
kamion, -u m (f) speciálně vybavené vel-
kotonážní motorové vozidlo (skříňové,
s plachtou ap.) pro dálkovou, zprav.
mezinárodní silniční dopravu; kamio-
nový přfd.: k-á doprava
kamiš, -e m(7) zool. vrubozubý jihoamer. pták
připomínající tělem husu, ale s delšíma
nohama a s ostrým hrotem na ohbí kříd­
la, projevující se silným troubením
kamizola, -y ž (f < It) zast. krátký kabát, ka-
zajka; kamizolka, -y ž zdrob.
kammerjunker [-mr-], -a m(n) hist. (v car-
ském Rusku a někt. něm. zemích) dvo-
řan nižší hodnosti
kamp', -u m(n) stav. spojení vodorovných trá-
mů mělkými ozuby
kamp', kamp-../.. kemp, kemp-
kampán, campan [ka-], -u m (Vl) geol. je-
den ze stratigrafických stupňů svrchní
křídy (nazv. podle franc. krajiny Cham-
pagne)
kampaň, -ně ž (f) 1. (proti čemu; za co; pro co)
bojové úsilí O něco; větší polit. n. jiná
akce zaměřená proti někomu, něčemu,
ve prospěch někoho, něčeho (zprav. při
řešení aktuálního problému): k. pro po-
depsání rezoluce; volební k.; alfabeti-
zační k.; reklamní k. 2. období vrchol-
ného provozu, vypjatého pracovního
úsilí: řepná k. 3.jad. tech. k. reaktoru doba
práce jaderného reaktoru, po kterou není
nutno doplnit ani vyměnit štěpné mate-
riály; kampaňový přfd.: práce sezonní a
k-é
kampanila [-ny-], -y ž(it) (v it. archit.) vy-
soká věžová zvonice stojící zprav. po-
blíž kostela
kampanologie, -e ž (I + ř) 1. nauka o zvo-
nech 2. zvonařství
kampaňovitý
kampaňovitý příd. (t) publ. nárazový; kam·
paňovitost, -i ž: k. některých akcí
kampbelka, campbelka [ka-], -y ž (Vl) ze-
měd. angl. nosné plemeno kachny domá-
cí hlinitožlutého zbarvení, polovztyče­
né postavy (nazv. podle angl. šlechtitel-
ky Campbellové)
kampeška, -y ž (Vl) 1. extrakt ze dřeva kam-
peškového stromu, dř. pouŽív. k barvení
vlny a hedvábí na černo 2. kampeškový
strom; kampeškový příd.: k. strom seve-
roamer. strom Haematoxylon campe-
cheanum poskytující modré dřevo; k-é
dřevo
kampinka, -y ž (Vl) zeměd. staré hol.-belg.
plemeno slepic vyznačující se dobrou
nosností, dnes chované zejm. v drob-
ném chovu (nazv. podle belg. oblasti
Campine)
kampong, -u m(mal) eln. ves v Indonésii
kampování, -í s stav. spojování kampem 1,
osazování na ozub
kampovat ned. stav. provádět kampování
kamptonit [-ny-], camptonit [ka-], -u m
(Vl) geol. tmavá žilní alkalická hornina
obsahující plagioklas, augit a amfibol
(nazv. podle Campton PaUs v USA);
kamptonitový, camptonitový příd.
kamptotecin, -u m (ř) chem. pentacyklický
alkaloid plodů čín. stromu druhu Camp-
tothecium, pouŽív. v medicíně
kamptotrofizmus, -mu m (ř) bot. vliv zátě­
že (námahy) na struktury a funkce rost-
lin vyvolaný jejich ohybem
kampylit, -u m (ř) miner. vzácný žlutý n.
oranžově červený šesterečný nerost, ar-
zeničnan a fosforečnan olova a chloru
kampylotropický, kampylotropní příd. (ř)
bot. (o postavení semeníku) zakřivený
kamrlík, -u m(n) hovor. malá místnost, ko-
můrka
kamufláž, -e ž (f) 1. zastírání, zakrývání,
maskování, předstírání: voj. maskování
2 chem. (v geochemii) diadochie s vel-
kou příbuzností zastupujících se prvků
(např. zirkonia a hafnia); kamuflážo-
vý, kamuflážní příd.
kamuflovat ned. (f) (co) zastírat, maskovat:
k. výsledky jednání; k. pohyby vojsk
kamzičm'k, -u m (n) bot. vytrvalá rostlina
rodu Doronicum s nápadnými úbory
žlutých květů: k. rakouský
kamzík, -a m (n) zool. horský přeŽvýkavec
rodu Rupicapra se vzpřímenými, háko-
vitě zahnutými rohy, žijící v evr. vyso-
kých horách; kamzičí příd.: k. štětka
kana', kanna, -y ž(I) zahr. (sub)tropická rost-
lina rodu Canna, u nás pěstovaná v par-
cích a zahradách jako ozdobná, s veli-
kými listy a s hrozny velkých červených
a žlutých květů, dosna (bot.)
kana', -y ž (jap) jap. slabičná abeceda
kanada, -y ž (Vl) hovor. expr. šprým, vtip,
švanda, legrace (nazv. podle státu Ka-
nada); .J,. též kanady
kanadský příd. (Vl) 1. ke Kanada (severo-
amer. země), ke kanada: zast. k. hokej
366
lední; expr. k. žertík nečekaný, nemilý,
ostrý; sport. k-é saně zvlášť upravené pro
dopravu raněných (v horách); zool. bobr
k.; zbož. k. balzám terpentýn získaný ze
severoamer. jehličnatých stromů, uží-
vaný v optice a ve farmacii 2 hud. k-á
pila deskový hudební nástroj v podobě
ocelového pásu lichoběžníkového tvaru
rozeznívaný buď údery měkké paličky
n. houslovým smyčcem
kanady, -ad ž pomn. (Vl) 1. též kanadky vy-
soké šněrovací sport. boty 2. druh bruslí
uŽív. zvl. při ledním hokeji (nazv. podle
státu Kanada); t též kanada
kanafas, -u m (n < f) text. hrubší bavlněná
tkanina plátnové vazby, zprav. barevně
pruhovaná, pouŽív. na povlaky peřin: O
v
ob. ležet, být k-u v peřinách, v posteli;
jít do k-u jít spát; kanafasový příd.
kanafaska, -y ž 1. zast. ob. sukně n. zástěra
z kanafasu 2 mor. lid. tanec pro čtyři
páry s převládajícím polkovým krokem
kanál, -u m (f < 1) 1. umělý vodní tok ote-
vřený, krytý n. uzavřeného průřezu: od-
padní k. podzemní zděná n. betonová
stoka; uliční vpušť s mříží; k. pro př(­
vod vody náhon;plavební k. průplav; zá-
vlahový, odvodňovací k.; K průliv La
Manche 2. co slouží průchodu, vedení
něčeho vůbec: tech. druh potrubí (zprav.
nekruhového průřezu): kouřový k. kou-
řovod; ventilační k. spojovací dutina
protáhlého tvaru (zprav. odlitá n. vyvr-
taná ve strojní součásti): sací, výfukový
k.; med. k. páteřní; k. tříselný 3. mat. (v
teorii informace) vyjádření šumu, kt.
porušuje přenášený signál 4. sděl. tech.
souhrn prostředků a prostředí k přeno­
su signálu; (v radiotechnice) kmitočto­
vé pásmo zprostředkující dálkový pře­
nos; kanálový příd. ke kanál 1, 2, 4: k-á
mříž; stav. k-á cihla kanálka; k-á komo-
ra v plavebním kanále; - tech. k-é šou-
pátko součást vodorovného ústrojí par-
ního stroje; jad. fyz. k. reaktor jehož pa-
livové kanály jsou tvořeny pevným mo-
derátorem n. tlakovou trubkou vloženou
do moderátoru; - sděl. tech. k. volič zaří­
zení televizmllo přijímače zajišťující pří­
jem v rozdJ.1ných televizních kanálech;
kanálek, -lku mzdrob.: anat., med. trubico-
vité, často mnohonásobně stočené jem-
né dutiny v orgánech: ledvinové k-y; k.
varlete; slzní k-y; kanálkový příd.: zeměd.
k-á drenáž; hut. k-é zdivo sloužící k shro-
mažďování tepla, kterým se ohřívá
vzduch k vytápění pecí (kladené zprav.
tak, že tvoří dlouhé, svislé kanálky); jad.
fyz. k. násobič elektronů; eltech. k-á pec
kanalizace, -e ž (f < 1) 1. zařízení (síť stok)
sloužící k odvádění, popř. vyčištění od-
padních a srážkových vod z měst, obcí
a průmyslových závodů 2. úprava vod-
ních toků k usplavnění, kanalizování;
kanalizační příd.: k. potrubí; k. projekt
kanalizovat ned. i dok. odb. (co) 1. provádět,
provést kanalizaci, stokování něčeho: k.
kancion
město 2. (u)činit splavným, usplavňovat,
usplavnit
kanálka, -y žstav. cihla pro kanalizačníúče­
ly (ke zdění šachet, stok a kanálů), ka-
nálová cihla
kanálkový, kanálový t kanál
kanamycin, -u m (1 + ř) farm., med. antibioti-
kum s baktericidním účinkem užívané
při rezistenci na streptomycin, k léčbě
sepsí aj.
kananga, -y ž (austronéské) bot. tropická rost-
lina rodu Cananga, pěstovaná pro silici
obsaženou v květech; kanangový příd.:
bot. k-á silice
kanape, -e s (n < f) ob. pohovka
kanár, -a m (Vl) zool. zpěvný pták z čeledi
pěnkavovitých, zprav. žlutý, chovaný
v klecích (nazv. podle Kanárských ost-
rovů); kanáří příd.: k. zpěv; kanárek,
-rka m zdrob.; neodb. čast. kanár; kanárčí
příd.
kanárkový příd. připomínající(barvou) ka-
nárka, kanára: k-á košile žlutá
kanasta, -y ž(šp) karet. hra s vykládáním růz.
karetních figur
kanastr, kanastrový .J,. knastr
kanava, -y ž (f < 1) text. řídká, do čtverečků
tkaná bavlněná ·n. lněná tkanina uŽív.
k vyšívání n. (vlněná) k vázání kober-
ců; kanavový příd.: k-é vyšívání prová-
děné na kanavě
kanaválie, -e ž (1) bot. (sub)tropická jedno-
letá n. vytrvalá keřovitá i plazivá bylina
rodu Canavalia, pěstovaná pro jedlé lus-
ky a semena, u nás ve sklenících jako
okrasná
kanavanin [-ny- i -ný-], -u m (1) chem. bá-
zická aminokyselina vyskytující se v
rostlinách, sloužící jako inhibitor růstu,
kyselina máselná
kanavový t kanava
kancela, -y ž (1) arcmt. železná mříž oddělu­
jící oltářní prostor ve starokřesť. bazili-
kách
kancelareska, -y ž (it) kaligraficky psané
renesanční písmo s úzkým obrazem a
zahnutými dříky u písmen malé abece-
dy
kancelář, -e ž (1) 1. místnost, pracovna úřa­
du; úřadovna; úřad; přen. zaměstnanci
úřadu; hovor. pracovní doba, práce v úřa­
dě; v názvu někt. úřadů: K. prezidenta re-
publiky; mst. Česká k. (od pol. 16, stol.
Česká dvorská k.) královský úřad vyři­
zující státní písemnosti 2 součást ná-
zvu růz. organizací, podniků: cestovní
k.; Česká tisková k.; kancelářský příd.:
k-é poznámky; k. úředník; k-á čeština
kostrbatě šroubovaná; k. papír (dř.)
bezdřevý psací; k.formát (papíru) (dř.)
34 x 42 cm
kancelista, -y m (kancelistka, -y ž) (1) (dř.)
nižší kancelářský úředník
kancerizace, -e ž (1) med. přeměna v malig-
ní nádor; kancerizační příd.
kancero- .J,. karcino-
kancion, -u m (šp) liter. lyrická skladba lid.
kancionál
•
rázu určená ke zpěvu, obvykle s refré-
nem
kancionál, -u m (1) sborník systematicky
uspořádaných kostelních písní s notací,
liturgický zpěvník: Jistebnický k.; kan-
cionálový příd.: k-á píseň
kancléř, -e m(n < 1) mst., polit. (v raném stře­
dověku) vysoce postavený círk. hodnos-
tář, (ve středověku a v někt. státech do-
sud) titul vysokého úředníka, zvl. před­
nosty nejvyšší kanceláře (královské,
prezidentské, univerzitní aj.); (dř. v Ně­
mecku, dnes v SRN a Rakousku) mi-
nisterský předseda: ř(šský k.; spolkový
k.,. lord k. titul vysokého brit. státního
úředníka; k. pokladu titul brit. ministra
financí; kancléřský příd.
kancléřstvi, -í s 1. kancléřský úřad 2 bu-
dova kancléřského úřadu
kancona [-co-], -y ž(it) 1. hud.lehká, veselá
píseň; (v 16. stol.) sborová franc. píseň;
(od 16. stol.) instrumentální skladba pís-
ňového charakteru 2. liter. forma středo­
věké lyrické (zprav. milostné) básně slo-
žité strofické stavby; kanconový příd.
kanconeta [-co-], -y ž (it) hud. drobnější
skladba písňového charakteru
kančil, -a m (mal) zool. nejmenší přežvýka­
vý sudokopytník z čeledi Tragulidae,
žijící v tropické Africe a Asii: k. indic-
ký
kandahár, -u m (Vl) sport. (dř.) lanko se spi-
rálovou pružinkou na opatek; lyžařské
lankové vázání s touto pružinkou (nazv.
podle Angličana Robertse of Kandahar);
kandahárový příd.
kandela, -y ž (1) fyz. základní jednotka sví-
tivosti v soustavě SI, zn. cd
kandelábr, -u m(f < 1) dřevěný, kamenný n.
kovový stojan osvětlovacího tělesa,
zprav. zdobený
kandida [-dy-], -y ž (1) biol. kvasinka kulo-
vitého tvaru z třídy Endomycetes, jejíž
někt. druhy jsou patogenní pro lidi, zví-
řata i rostliny; t též anima
kandidát [-dy-], -a m (kandidátka!, -y ž)
(1) (na co, čeho) 1. uchazeč o něj. funkci, o
něj. hodnost, čekatel: k. na prezident-
ský úřad; k. do vědecké rady 2. čekatel
na něj. titul n. na něj. povolání, s před­
poklady pro ně: k. na profesuru 3. (v
někt. státech) nejnižší vědecká hodnost:
k. věd; kandidátní, kandidátský příd.:
k-í listina kandidátka'
kandidátka' [-dy-], -y ž kandidátní listina,
seznam kandidátů (při volbách)
kandidatura [-dy-], -y ž(I) 1. (na co) uchá-
zení se (o funkci, hodnost, členství ap.)
2. hovor. hodnost kandidáta věd: obhájit
k-u
kandidovat [-dy-] ned. (1) (kam; nač; zač) 1.
ucházet se o něj. funkci n. hodnost: k.
do parlamentu, za (na) poslance; k. na
český trůn 2. (koho kam, zač, nač) navrho-
vat na ,zvolení: k. někoho za (na) po-
slance
kandidóza [-dy-], -y ž (1) med. onemocnění
367
osob způsobené kvasinkami Candida,
postihující sliznice, kůži i vnitřní orgá-
ny
kandík, -u m (r < turk) bot. nízká vytrvalá
bylina rodu Erythronium s nápadnými
růžovými květy a s dvěma skvrnitými
listy, u nás vzácná a chráněná
kandování, -í s (arab) potr. úprava povrchu
někt. druhů cukrovinek (fondán, želé
ap.) vytvořením tenké souvislé vrstvič­
ky krystalků sacharózy: k. ovoce pro-
slazování 1 ry z rusko-jap. války r. 1904-05)
kandovat ned. i dok. potr. (co) provádět, pro-
vést kandování: k-ané ovoce
kandrdas, -a m (n) div. slang herecký začá­
tečník
kanduš, -e m(per) eln. dětské šatičky z jed-
noho kusu látky se zapínáním na zá-
dech; sukně šitá dohromady se živůt­
kem, bez rukávů; kabátek
kandýrovat ned. (n < arab) potr. kandovat
kandys, -u m(it < arab) polr.t. rafinovaný cukr
ve velkých bezbarvých, nažloutlých až
černých krystalech vyráběný pozvolnou
krystalizací cukerných roztoků 2 pře­
sycený roztok sacharózy používaný pro
úpravu povrchu někt. cukrovinek (např.
želé, fondánu); kandysový příd.: k. cukr
kandys 1
kandyt, -u m(it < arab) potr. zprav. mno k-y tvr-
dé, (ne)plněné cukrovinky z kandytové
hmoty; kandytový příd.: potr. k-á hmota
vyrobená svařováním (zahušťováním)
roztoku sacharózy a bonbonářského si-
rupu
kandži neskl. s (jap) Iingv. systém znaků jap.
písma užívaný ve vědeckém jazyce
(pův. z čínského písma)
kanéfora,-y ž(ř)výtv. (v ant.) zobrazení dív-
ky nesoucí na hlavě koš s kultovním ná-
činím
kanel, -u m(f) odb. žlábková ozdoba na sklář­
ských a hrnčířských výrobcích; kane-
lový příd. 1. ke kanel 2. horo. k-é uhlí
snadno se zapalující, svíčkové
kanelace, -e ž (f) arcmt. kanelura2, žlábková-
ní, kanelování
kanelování, -í s arcmt. souhrn kanelur, ka-
nelace, kanelura 2, žlábkování
kanelovat ned. archit. (co) opatřovat kane-
lurarni, žlábkovat: k-aný dřík sloupu;
archeol. k-aná keramika (v 3. tis. př. n. 1.)
eneolitická kultura v Karpatské kotli-
ně, v čes.' zemích aj. vyznačující se vý-
robou nádob zdobených žlábky aj.
t
kanelový kanel
kanelura, -y ž (I) archit. 1. svislý žlábek na
dříku sloupu n. pilíře růz. profilu 2. sou-
hrn těchto žlábků, kanelace, kanelová-
ní, žlábkování
kaneta, -y ž(f) dřevěná dutinka na navíjení
příze při sonkání
kanetování, -í s(f) text. navíjení zásoby pří­
ze na cívku pro tkací stavy, soukání
kanibal [-ny-], -am(šp<indián) lidojed, lido-
žrout; přen. expr. surovec, ukrutník; kani-
balský příd.: k-é zvyky
kánon
kanibalizmus [-ny-], -mu m, kanibalství,
-í s (šp < indián) 1. rituální pojídání lid-
ského masa, lidojedství, lidožroutství,
antropofagie 2 zool. (u zvířat) požírání
příslušníků vlastmllo, popř. ph"huzného
druhu (hl. z nedostatku potravy)
kanikula [-ny-], -y ž(I) (ve střím. kalendá-
ři) období, v kt. Slunce je blízko sou-
hvězdí Psa (22. července až 23. srpna)
kanimůra, -y mi ž (Vl) zast. hanl. hlupák, vr-
ták (nazv. podle jap. admirála Kanimu-
kankán, -u m(f) lan. (z pol. 19. stol.) franc.
výstřední jevištní tanec, druh čtverylky
v rychlém tempu, uplatňující se v kaba-
retech, operetách ap.; kankánový příd.
kankrej, -e m (?) zeměd. šedě sthbřité až čer­
ně ocelové plemeno ind. skotu patřící
ke skupině zebu, pouŽív. zejm. k tahu
kanna t kana!
kannabinol, -u m (ř) chem. pryskyřičný pro-
dukt z někt. druhů konopí, součást ha-
šiše
kánoe, -e ž (a < indián) 1. pův. lehký dlouhý,
úzký indián. člun vydlabaný z kmene,
potažený kůží n. kůrou, poháněný pád-
lem 2. sport. otevřený lehký sport. člun
poháněný pádly: turistická, plachetní k.
kanoista, -y m (kanoistka, -y ž) kdo pěs­
tuje kanoistiku; kdo pluje na kánoi
kanoistický [-ty-] příd. ke kanoistika, ke
kanoista: k. oddíl
kanoistika [-ty-], -y ž vodní sport provádě­
ný na lodích poháněných pádly (káno-
ích, kajacích a pramičkách)
kanon', -u m (1) polygr. stupeň velikosti tis-
kařského písma (36 bodů = 13,54 mm),
třícicero
kanon' .J,. kánún
kanon" -u m (n < it) hovor. dělo; voj. dělo
s dlouhou silnostěnnou, pevnou hlavní;
kanonový příd.: k-á houfnice
kanón, -a m (n < it) ob. expr. vynikající pra-
covník, odborník n. sportovec
kánon, -u m (1 < ř) 1. kniŽ. soubor pravidel,
zásad, předpisů, směrnic: výtv. soubor
pravidel o proporcích lidského těla;
aremt. soubor základních pravidel sklad-
by v někt. slohových obdobích; círk. sbír-
ka ustanovení papežů a círk. sněmů 2.
círk. uzákoněné pravidlo, dogma n. ob-
řadní článek kanonického práva 3. círk.
římský k. nejdůležitější, jedna ze čtyř
eucharistických modliteb 4. filoz. soubor
pravidel správného myšlení platných
v urč. okruhu 5. stanovený soubor lite-
rárních textů n. děl vzorných spisova-
telů ap.; círk. souhrn textů Starého a No-
vého zákona oficiálně uznaných církví:
k. svatých knih bible 6. hud. kontrapunk-
tická skladební technika, při kt. je me-
lodie nástupního hlasu opakována za
sebou nastupujícími hlasy; lan. tleskání
n. vyšlapávání rytmu o takt později 7.
log. k-y Millovy induktivní metody (sho-
dy, rozdíly sdružených změn, zbytků)
pro zkoumání kauzálních vztahů; káno·
kaňon
nový příd.: odb. k. list zobrazení ukřižo­
vaného Krista na začátku mešního ká-
nonu v misálu
kaňon, -u m (šp) geogr. hluboké a poměrně
úzké geologicky mladé údolí s příkrými
až svislými svahy
kanonáda, -y ž (t) 1. dělostřelecká palba 2.
expr. sth1ení vůbec, rachot, burácení 3.
(kdysi) krátké dělo velkého kalibru
s menším dostřelem
kanonenfutr, -u m (n) hovor. expr. lidé hnaní
do války jako "potrava pro děla"
kanonický [-ny-] příd. (i < ř) kniž. a odb. stano-
vený za normu, normativní: cfrk. k-é prá-
vo soubor právních norem vydávaný ka-
tol. církví; k-é knihy uznané církví; k. věk
určený kanonickým právem (kněz od 25
let)
kanonie [-ny-], -e ž (i) sídlo řeholních ka-
novm1ců a někt. členů jiných řádů
kanonika [-ny-], -y ž (i < ř) odb. souhrn pra-
videl platných v urč. oblasti
kanonikát [-ny-], -u m (i) cfrk. kanovnická
hodnost, kanovnictví
kanonista [-ny-], -y m odborník v kano-
nickém právu
kanonizace [-ny-], -e ž(i)cfrk. prohlášení za
svatého (v katol. církvi), svatořečení;
kanonizační příd.
kanonizovat [-ny-] ned. i dok. (i) 1. cfrk. (koho.
4. p.) prohlašovat, prohlásit za svatého,
svatořečit 2. kniŽ. (co) uzákoňovat, uzá-
konit (pravidla něčeho), pevně, závaz-
ně stanovovat, stanovit
t
kanonový kanon'
t
kánonový kánon
kanonýr, -a m (n < t) zasl. ob. a expr. dělostře­
lec; kanonýrský příd.
kanopa, -y ž (Vl) archeo!. staroeg. kamenná
pohřební nádoba (nazv. podle staroeg.
města Kanopos)
kanovm"k, -a m (I) cfrk. příslušník sboru du-
chovních při katedrálním n. kolegiátním
kostele zabývající se liturgickými ob-
řady, pův. pomáhající představenémuve
správě diecéze; řeholní k. kněz z někt.
řádu; kanovnický příd.
kant, -u m (I) hud. píseň pův. náb. obsahu
přednášená sborem
kantabilita, -y ž (i) hud. zpěvnost, kantabil-
nost
kantabilní příd. (I) hud. zpěvný; kantabil-
nost, -i ž hud. kantabilita
kantabr [-tá-], -u m(Vl) geo!. nejnižší strati-
grafický podstupeň stefanu (nazv. podle
šp. krajiny Kantábrie)
kanta!, -u m (um) lech. odporový materiál ze
slitiny železa, chromu, hlim1ru a kobal-
tu pro topné odpory do teplot až do
1350 °C; kantalový příd.
kantalup, -u m(f < Vl) zahr. odrůda melounu
pravého s oranžovou vonnou a šťavna­
tou dužninou a bradavičnatou slupkou
(nazv. podle it. zámku Cantalup)
kantár, -u m (maď < tur) zast. ohlávka i s udi-
dly (na tvrdohubé koně)
kantáta, -y ž (il) 1. hud. vokální instrumen-
368
tální dílo, zprav. pro sóla, sbor a nástro-
jový doprovod2.liler.lyrická báseň oslav-
ného rázu; kantátový přfd.: k-á skladba
kantele neskl. s (7. j. léž -m) i neskl. ž (fin) hud.
fin. lid. strunný nástroj
kantharos [-ta-], -ru m (ř) 1. archeo!. střec.,
zprav. malovaný pohár s nízkou objem-
nou kupou na noze a s dvojicí svislých
obloukových uch přesahujícíhorní okraj
(symbol dionýského kultu) 2. kultovní
očistná nádrž (studna) v atriu raněkřesť.
bazilik a v ambitu
kantianizmus -J., kantizmus
kantikum [-ty-], -ka s (i) 1. cfrk. chvalozpěv,
hymnus 2. k-a střím. sólové zpěvy v ko-
mediích 3. círk. (v lat. bohoslužebném
zpěvu) souhrnné označení bibl. zpěvů
a modliteb podle žalmů
kantila [-ty-], -y ž (t) ozdobná šňůrka ze
zlatého n. sthbrného drátku
kantilace [-ty-], -e ž (i) cfrk. zpívané čtení
liturgického textu
kantiléna [-ty-], -y ž(il) 1. hud. zpěvná me-
lodie, melodická linie 2. liler. duchovní
píseň ze 14. stol. o 8-10 verŠích ve dvou
veršovaných strofách; kantilénový příd.:
k. ráz
kantista [-ty-], -y m (1. mno -é) řidč. kanto-
vec
kantizmus [-ty-], řidč. kantianizmus [-ny-],
-mu m(VJ) kantovství; souhrnný název pro
filoz. směry 1. pol. 19. stol. akcentující
Kantovu filozofii
kantnýř, -e m (il < n) piv.. vin. dřevěný trám-
cový podklad pod sudy a kádě, ližina
kanton, -u m(t) (ve Švýcarsku) vyšší územ-
ní správní jednotka s určitou samosprá-
vou; hist. (v Prusku v 18. stol.) územní
jednotka, kt. dodávala brance jednomu
regimentu, základ kantonálního systé-
mu; kantonální příd.: k. vláda spravují-
cí kanton; hist. k. systém systém doplňo­
vání armády zavedený v 18. stol. v Prus-
ku na základě kantonů
kantonský příd. (Vl) zeměd. k-é prase starší
čín. plemeno černých, ev. černostraka­
tých prasat sádelného typu vyznačující
se prohnutým hřbetem a dobrou plod-
ností (nazv. podle města Kantonu, čín.
Kuang-ča)
kantor, -a m (i) 1. (kantorka, -y ž) hovor.
učitel n. středoškolský profesor 2. kdy-
si učitel, kt. zároveň řídil kostelní hud-
bu 3. círk. hud. (v gregoriánském chorá-
lu) zpěvák, kt. sám n. s několika další-
mi zpívá někt. části bohoslužebného
zpěvu; žid. církevní zpěvák 4. cfrk. jeden
z dignitářů kapituly; kantorský příd.: k-á
rodina
kantořina, -y ž (i) hovor. činnost, zaměstná­
ní učitele, učitelství
kantořit ned. (3. mno -í) (i) hovor. být učite­
lem n. středoškolským profesorem
kantovec, -vce m(Vl) přívrženec učení něm.
filozofa I. Kanta
kantovství, -1' s (Vl) filoz. filozofie pěstova­
ná v duchu I. Kanta
kapacita
kantýna, -y ž (f < il) menší prodejna potra-
vin a nápojů na pracovišti, v kasárnách
ap.; jídelna, stravovna (často prozatím-
ního rázu); výčep
kantýnský, -ého m (kantýnská, -é ž) ve-
doucí kantýny, prodavač v kantýně
kánún, kanon2, -u m (ř) hud. perskoarabský
strunný nástroj
kanyla, -y ž (i) med. trubice pouŽív. k umě­
lému vyústění tělního vývodu
kanýr, kanýr. -J., karnýr
kanystr, -u m(a < i) nádoba z plechu na ben-
zin, naftu olej n. i z plastu na vodu
(s bezpečnostním uzávěrem)
kanzlei [kanclaj], -e m (n) novogotické po-
lokurzivní písmo
kaoliang, -u m (čín) čínský druh prosa rodu
Sorghum, důležitá hospodářská plodi-
na
kaolin, -u m (Vl) chem.. geo!. směs jílových
nerostů s vysokým obsahem kaolinitu,
surovina pro výrobu porcelánu, kame-
niny a šamotu, porcelánová, kaolinová
hlinka (nazv. podle čín. naleziště Kao-
ling); kaolinový příd.: k-á hlinka kaolin;
k-é mléko ve vodě rozplavený kaolin
kaolinický [-ny-] příd. týkající se kaolinu,
obsahující podstatnou příměs kaolinu:
k-é zvětrávání kaolinizace
kaolinit [-ny-], -u m (Vl) miner. bílý n. na-
žloutlý trojklonný jílový nerost, zása-
ditý a vodnatý křemičitan hlinitý (nazv.
podle čín. naleziště Kao-ling); kaolini-
tický [-ty-] příd.: k-é zeminy; k-é zvětrá­
vání
kaolinizace [-ny-], -e ž (Vl) miner. přeměna
silikátů, zvl. živců na kaolinit, kaolinic-
ké zvětrávání; kaolinizačnípříd.: k. pro-
ces
kaolinizovat [-ny-] ned. i dok. (z)měnit se
kaolinizací
kaolinka, -y ž podnik vyrábějící zboží z
kaolinu
t
kaolinový kaolin
kaon, -u m (ř) jad. fyz. druh středně těžké ele-
mentární částice, mezon K
kap, -u m(román) kniŽ. mys; kapský příd.: zoo!.
buřňák k.
kapa, -y ž (i) (v rus. a srb. prostředí) čepice
kapacita, -y ž(i) 1. schopnost něco pojmout,
obsáhnout; pub!. mno výrobní, ubytovací
a jiné možnosti: nemocnice o k-ě 200
lůžek; med. vitální k. plic maximální
množství vzduchu, kt. je možno vydech-
nout po maximálním nadechnutí; anlr.
k. lebky objem mozkovny (vyjádřený
v cm'); psych. informační k.; výp. lech. k.
paměti; dopr. k. dopravního prostředku;
k. dopravní cesty; vod. k.jezu; voj. k. smě­
ru ukazatel možnosti použití sil a pro-
středků k vedení bojové činnosti; fyz..
eilech. k. kondenzátoru poměr náboje na
jeho deskách a napětí mezi deskami; k.
akumulátoru množství proudu, jež po-
jme akumulátor při jednom nabití; te-
pelná k. množství tepla, kt. závisí na způ­
sobu změny stavu termodynamické sou-
kapacitance
"konnost,
stavy 2. způsobilost něco
nejvyšší stupeň
vykonat, vý-
výkonnosti: k.
strojů; výrobní k. 3. hovor. vynikající od-
borník, znalec, autorita; kapacitní příd.
k 1, 2: eilech. k. dělič, můstek; k. proud;
k. transformátor napětí
kapacitance, -e ž(i) fyz.. eilech. kapacitní část
reaktance
kapacitor, -u m(i) eilech. zařízení mající při
malých rozměrech velkou elektr. kapa-
citu, kondenzátor 1
kapacizmus, -mu m (ř) med. (V logopedii)
vadná výslovnost hlásky k
kapalín, -u m (t) hist. přilba v podobě klo-
bouku
kapama, -y ž (bulh) kuch. bulh. sváteční jíd-
lo z více druhů masa vařeného s kapus-
tou, cibulí, rýží, kořením ap.
kapametr, -u m(i + ř) odb. přístroj na měření
magnetické susceptibility hornin
kapara, -y ž(il. i) bot. keř n. strom rodu Cap-
paris (pův. ze Středozemí), jehož někt.
druh se pěstuje pro kapary: k. trnitá ka-
parovník
kaparovník, -u m (il. i) bot. kapara: k. trnitý
kapary, -ů m mno (i < arab) pOlr. nerozvitá tvr-
dá poupata keře kapary, naložená zprav.
v octě, soli n. oleji a užívaná jako po-
chutina; kaparový příd.: k-á omáčka
kapciózní příd. (i) kniž. klamavý, záměrný, zá-
ludný, lstivý: práv. k. otázky mající vyslý-
chaného nepozorovaně (zejm. předstírá­
ním nepravdivých skutečnostI') dovést k
výpovědi, kt. si přeje vyslýchající
kápě, -ě ž (i) 1. kuiž. pokrývka hlavy, kukla,
kapuce 2. archit. díl klenby vymezený
klenebními žebry a zaklenutý samostat-
ně jako jedna plocha, klenbová výseč
kapeador, -a m (šp) (při býčích zápasech)
muž, kt. dráždí býka rudou látkou
kapela, -y ž (I) soubor hudebníků, orchestr
(dnes zprav. zábavní, taneční n. pocho-
dový)
kapelka, -y ž (il) odb. prubířská miska k sta-
novení obsahu drahých kovů
kapelm"k, -a m 1. (léž kapelnice, -e ž) kdo
řídí kapelu, dirigent 2. (dř.) dirigent ope-
ry: Smetana, k. Prozatímního divadla;
kapelnický příd.: k. pult
kaper, -a m (hoi) hist. (v 16.-19.stol.) osoba
pověřená svou vládou k vedení kaper-
ské války
kaper, -u m (hoi) hist. (v 16.-19. stol.) sou-
kromá loď, kt. z pověření své vlády za
kaperské války zajímala nepřátelské
lodi; kaperský příd.: hist. k-á válka pirát-
ská válka proti lodím nepřátelské moc-
nosti; k. list (v 16.-19. stol.) listina
opravňující majitele soukromého plavi-
dla k vykonávání tzv. námořního kořist­
ního práva; k-á loď kaper
kaperství, -1' shist. (v 16.-19. stol.) způsob
vedení námořní války s pomocí kaperů
kapie, -e ž (buih < tur) zahr. odrůda zelenino-
vé nepálivé papriky podlouhlého tvaru,
zprav. purpurové barvy, vhodná k na-
kládání; kapiový příd.: k. sýr s kapiemi
369
kapilára, kapilárka, -y ž(i) 1. fyz. k-ára úz-
ká trubička s nepatrnou světlostí; anat.
k-ára krevní céva nejmenšílÍo průměru
tvořící spojku mezi oběhem žilním a
tepenným, vlásečnice 2. lech. k-y jemné
průběžné póry v tuhých i sypkých hmo-
tách (betonu, kamenivu ap.), v nichž se
projevují kapilární jevy; zeměd. půdní k.;
kapilární příd. odb. vlásečnicový: k. vzlí-
navost; fyz. k. elevace a deprese; k. tlak.
jev způsobený povrchovým napětím ka-
palin; k. kondenzace zkapalnění par lát-
ky při její sorpci v jemných párech; ze-
měd. k. voda proudící v půdních kapilá-
rách; lech. k. pájení způsob pájení (na-
tvrdo) využívající kapilární vzlínavost
tekuté pájky, kt. proniká do všech me-
zer mezi spojovanými částmi i do ma-
teriálu
kapilarimetr, -u m (i + ř) zeměd. přístroj na
měření půdní kapilarity
kapilarióza, -y ž (i) vel. onemocnění, zvl.
mladé drůbeže, působené cizopasným
hlístem rodu Capillaria
kapilarita, -y ž(l) fyz. jev spočívající ve zvý-
šení n. snížení hladiny kapaliny v kapi-
láře; geo!.. zeměd. vzlínavost; lech. k. pájky
vzlínavost roztavené pájky v tenkých
spárách
kapilárka, kapilární t kapilára
kapilaropatie [-ty-], -e ž (i + ř) med. blíže
neurčená choroba kapilár
kapilaroskopie, -e ž (i + ř) med. mikro-
skopické vyšetření krevních vlásečnic
(zprav. nad nehtovým lůžkem)
kapilicium, -ia s (i) bot. neplodná vlákna le-
žící mezi sporami v plodnicích břichat­
kovitých hub, vlášenÍ u hub umožňují­
cí rozhazování výtrusů .
kapinice, -e ž (?) bot. akácie (zahr.): k. křídla­
tá; k. Rravá
t
kapiový kapie
kapírovat ned. (n < ll) zast. ob. (-; co) chápat,
rozumět něčemu
kapišon, kapižon, -u m (t) malý dámský
klobouček čepcovitého tvaru (podle
módy z druhé poloviny 19. stol.)
kapitace, -e ž (i) hist. (ve starověku a stře­
dověku) obvyklá daň z hlavy'
kapitál, -u m(il. t) 1. značné nashromáždě­
né jmění n. velké množství hotových pe-
něz, bohatství: Ohovor. expr. vytloukat, vy-
tlouci z něčeho k. snažit se vytěžit z toho
co nejvíce; získávat, získat z toho vý-
hody, prospěch 2. práv.. peněž. základní
peněžní částka, kt. je předmětem jed-
nání, sporu, úrokování ap. (bez úroků,
útrat, příslušenství), jistina 3. ekon. vý-
robní faktor, kt. je vytvářen ekon. sys-
témem; úhrn všech kapitálově silných
podniků jedné země: základní k.; - prů­
myslový k;. finanční k.; zahraniční k. 4.
dř. pub!. hanl. kapitalizmus; stoupenci ka-
pitalizmu, kapitalisté; kapitálový' příd. k
1-4: k-á investice
kapitála, -y ž (I) 1. zprav. plasticky zdobe-
ná hlavice sloupu 2. odb. majuskulní
kapitel
písmo obdélníkového či čtvercového
typu, pův. střím. tesaná písmena, z nichž
vznikly kapitálky; k. kvadráta lat. ma-
juskulní písmo řídící se systémem
dvou linek; k. rustika písmo štíhlejší a
vyšší než kapitála kvadráta; kapitálo-
vý' příd.
kapitálek, -lku m (i) ř~m. (v knihařství) le-
movka zakončující okraje hřbetu tvo-
řeného sešitými archy knihy
kapitalista, -y m (kapitalistka, -y ž) (I) 1.
soukromý vlastm'k výrobních prostřed­
ků; osoba disponující kapitálem 2. osoba
s příjmy převážně n. výlučně z kapitálo-
vých výnosů
kapitalistický [-ty-] příd. ke kapitalizmus,
ke kapitalista; kapitalisticky přís!.
kapitalizace, -e ž (i) ekon. 1. přepočet roč­
mno důchodu z kapitálu (úroku z obli-
gací n. dividendy z akcií) na peněžní
kapitálovou hodnotu, kt. by při průměr­
né úrokové rru1'e vynášela v budoucnosti
daný důchod; k. úroků připojování k jis-
tině (v peněž. ústavech) 2. proces vy-
tváření fixního kapitálu; jedna z forem
akumulace kapitálu; zvýšení základní-
ho kapitálu o zisky a rezervy 3. usku-
tečňování, uskutečnění kapit. hospodář­
ských zásad: k. národní ekonomiky
kapitalizmus, -mu m (f < i) hospodářský
systém založený na svobodném soukro-
mém podnikání, na tržním hospodářství,
a to obvykle v rámci demokratického
polit. systému
kapitalizovat ned. i dok. ekon. (co) provádět,
provést kapitalizaci: k-aná doživotní
renta; - k. zemi
kapitálka, -y ž (I) polygr. (v tiskařské sazbě)
velké písmeno lat. abecedy o výšce pís-
mene malé abecedy vysázeného textu;
kapitálkový příd.
kapitální příd. (i) zast. ob. expr. hodně veliký,
značný, pořádný; znamenitý, výborný:
k. zajíc; - k. chlaptk; kapitálně přísl.
t
kapitálový' kapitál
t
kapitálový2 kapitála
kapitán, -a m (kapitánka, -y ž) (i) 1. dů­
stojnická hodnost (u nás mezi nadporu-
číkem a majorem); důstojník s touto
hodností 2. velitel lodi n. lodní důstoj­
m'k v obch. a válečném loďstvu; velitel
dopr. letadla 3. sport. vedoucí člen sport.
družstva 4. (dř. a v někt. zemích dosud)
náčelník územního celku, vladař: k.-re-
gent v San Marinu; kapitánský příd.: k-á
hodnost; - k. můstek pro kapitána lodi
kapitanát, -u m(i) 1. hist. (v 16.-17. stol.)
voj. velitelský útvar v Uhrách k obraně
proti Turkům; generální k. kapitánie 2.
ioď. loďařský úřad, organizace pověřená
správou urč. úseku vodní cesty
kapitánie [-ny-], -e ž (šp <1) hist. (v 16.-19.
stol.) správní jednotka šp. koloniálního
panství v Lat. Americe, generální kapi-
tanát
kapitánský t kapitán
kapitel, -u m (I) archit. zasl. hlavice sloupu
kapitola
kapitola, -y ž (I) 1. dílčí celek, oddíl knihy,
spisu ap., hlava: k. románu, ústavy Oto
je k. sama pro sebe o tom by bylo třeba
mluvit zvlášť (zejm. pro označení ně­
čeho špatného) 2. řidč. část něčeho vů­
bec, zvláště v časovém průběhu, obdo-
bí: k. hovoru, života 3. příběh: smutná k.
lásky
kapitula, -y ž (I) círk. 1. sbor duchovních (ka-
novníků n. klášterních představených)
při katedrálním n. kolegiátním kostele
tvořící právnickou osobu a spravující se
urč. řádem 2. (v klášterech a náb. spo-
lečnostech) shromáždění předních čle­
nů jednající o důležitých záležitostech
kapitulace, -e ž (I) 1. vzdání se části n. veš-
kerých ozbrojených sil nepříteli, slože-
ní a vydání zbraní, obvykle potvrzené
písemnou dohodou, event. s podmínka-
mi; vydání pevnosti 2. (před kým, čím) pod-
lehnutí vůbec, slabošský ústup 3. p~v. hist.
(v 19. stol.) nerovnoprávné smlouvy uza-
vírané mezi evr. a as. (afr.) státy, zajišťu­
jící Evropanůmprivilegované postavení
4. hist. volební k. písemný slib voleného
panovníka zemské šlechtě formou urč.
zvýhodnění 5. hist. (v období conquisty)
dohoda mezi šp. korunou a organizáto-
rem n. vůdcem dobyvačné výpravy; ka-
pitulační pffd.: k. podmínky
kapitulant, -a m (kapitulantka, -y ž) kdo
kapituluje, kapituloval; slabošský ústup-
kář, poraženec; kapitulantský pffd. po-
raženecký: k-á politika; kapitulantsky
pffsl.; kapitulantství, -í s
kapitulní pffd. (I) círk. 1. k vikář (v římkat.
církvi) duchovní zastupující v období
uprázdnění biskupského stolce ordiná-
ře; k. děkan první hodnostář kapituly 2.
k. síň sloužící ke společnému čtení (po-
radám) řeholníků v klášteře n. kanov-
níků v sídle kapituly
kapitulovat ned. i dok. (I) 1. vzdá(va)t se vo-
jensky 2. (-; před čím, kým) pro potíže se
vzdá(va)t něj. plánu, ustupovat, ustou-
pit od něj. předsevzetí, od něj. myšlen-
ky ap.; poddávat se, poddat se, podlé-
hat, podlehnout (čemu, komu)
kapitulum, -la s (I) 1. archit. hlavice sloupu
2. círk. (v gregoriánském chorálu) krát-
ké čtení nešpor, jež zpívá kněz a na něž
sbor odpovídá stejnou melodií
t
kapižon kapišon
kaplan, -a m(n < I) římkat. kněz pomáhající
faráři v duchovní správě; kaplanský
pffd.: k-é místo
kaplan, -u, -a m (než./živ., 4. j. -n, -na) (n < I)
lan. český lid. řadový tanec třídobý, kap-
lanská, chytaná, chytavá
kaplanka, -y ž světnice na faře pro kap-
lana
kaplanská, -é ž (n < I) lan. tanec kaplan
t
kaplanský kaplan, -a
kaple, -e ž (n < I) 1. menší křesťanská stav-
ba bez farních práv 2. oddělená část
chrámu pro samostatné bohoslužby
kaplička, -y ž 1. zdrob. ke kaple 1 2. expr.
370
milovaná, oblíbená místnost nebo budo-
va: zlatá k. Národní divadlo; řidč. mokrá
k hospoda 3. drobná stavba s výklen-
kem, ve kt. je umístěna soška svatého 4.
země<!. (dř.) složení snopů obilnin aj. do
dvou rovnoběžných řad proti sobě, kla-
sy opřené o sebe, aby dobře vyschly
kapna, -y ž (n) zast. povlak na přikrývku n.
peřinu s volnou plochou ve vrchní části
kapnograf, -u m (ř) med. přístroj pro zjišťo­
vání obsahu kysličníku uhličitého ve
vydechovaném vzduchu používaný při
funkčním vyšetření plic
kapnomantie [-ty-j, -e ž (ř) věštění z kou-
ře při zápalných obětech
kápo, -a mi s(n < 1) 1. ob. hlávní, rozhodující
osoba, hlava, vůdce, vedoucí: Obýt v ně­
čem, na něco k. vynikat, vyznat se v ně­
čem 2. slang (v nacistickém koncentrač­
ním táboře) dozorce z řad vězňů; ká·
povský příd. k 2: k-é nařízení
kapok, -u m(mai) 1. bot. tropický strom rodu
Ceiba, v jehož tobolkách jsou semena
obalená dlouhými hedvábnými vlákny:
k. vlnatý 2. vlákna z tobolek kapoku
vlnatého, používaná v čalounictví a k
izolaci; kapokový příd.: k. olej
kaponiéra [-ny-j, -y ž(il) (v bastionové for-
tifikační soustavě) krytá komunikace
v ph"kopu tvořená obvykle paralelními
valy s banketem, spojující v kolmém
směru kurtinu s kleštěmi a revelinem
kapores neskl. s (hebr) (dř.) žid. obřad "smír-
čí oběti" (kohouta či slepice) provádě­
ný v předvečer svátku Dne sIll11ení
kapota, -y ž (1) odnímatelný ochranný kryt
automobilového, traktorového n. leta-
dlového motoru; kapotový pffd.
kapotáž, -e ž (1) molor. soubor ochranných
aerodynamických krytů silničmllo mo-
torového vozidla n. podvozku a jiných
vystupujících částí letadla
kapotek, -tku m(1) malý ženský klobouček
uvazovaný pod bradou stuhami (podle
módy z konce 19. stol.)
kapotovaný pffd. molor. opatřený kapotou n.
kapotáží
t
kapotový kapota
kapoun, -a m (n < I) vykleštěný mladý ko-
hout vykrmovaný na vyšší jateční hmot-
nost; kapouní pffd.: k. maso
kapounování, -í s (n < I) vet. chirurgický zá-
krok odstraňující pohlavní žlázy u ko-
houtů, vyklešťování, kastrace
kápovský T kápo
kappa neskl. s (ř) název řec. písmene K ozna-
čujícího souhlásku k
kaprál, -a m(n < f < il) zast. voj. a slang desát-
ník; přen. hanl. (zprav. omezený) rázný, pa-
novačný, poroučivý člověk; kaprálský
pffd.: k-á hodnost; přen. hanl. k-é způsoby
hrubé, omezené; kaprálsky přísl.
kaprice, -e ž, kapric, -e m (f < it) zprav. mno
hovor. expr. umíněnost, rozmar, vrtoch;
svévole: dělat někomu k-e
kapriciózní pffd. (f < il) řidč. hovor. expr. vrtoši-
vý, náladový; kapriciózně přísl.
kaptatorní
kapritikace, -e ž(I) bot. způsob umělého opy-
lování někt. ušlechtilých odrůd fíkovní-
ku pylem divokého fíkovm"ku
kaprinizovaný [-ny-j pffd. (I) biol., vet. k-á
vakcína biologicky oslabený virus moru
skotu pouŽív. k očkování
kapriola, -y ž (il) 1. sport. (v jezdectví) nej-
těžší skok vysoké šp. jezdecké školy 2.
řidč. skok, poskok vůbec, kotrmelec; lan.
druh taneční skokové figury
kaprle, -te s zprav. mno kaprlata (n < I < arab)
řidč. ob. kapary; kaprlový pffd.
kaprolaktam, -u m (ř + I) chem. bílá krysta-
lická sloučenina, derivát kapronové ky-
seliny, surovina pro výrobu plastických
hmot, polyamidů
kapron, -u m(um) (dř.) obch. název synte-
tického polyamidového vlákna sov. vý-
roby (užívaného k výrobě punčoch, prá-
dla ap.); kapronový pffd.: k-é punčochy;
chem. k-á kyselina
kapropedální pffd. (I) med. k spazmy forma
tetanie projevující se křečovitým staže-
ním prstů s napětím ruky n. celé nohy
kapsa, -y ž (I) 1. sáček všitý do oděvu a
určený k nošení drobných předmětů:
chodit s rukama v k-ách, přen. zahálet O
expr. plácnout se přes k-u ukázat se štěd­
rým; mít vítězství v k-e zaručeno; strčí
ho do k-y převyšuje ho schopnostmi; to
jde, leze do k-y je drahé; první vyhrání
z k-y vyhání (pořek.) kdo zpočátku vy-
hraje, nakonec prohraje 2. co kapsu při­
pomíná: k. v telecím hrudí; lech. k-y vod-
ního kola, dopravního pásu korečky;
hom. prostor ve sloji vyrubaný před vlast-
ním těžením, kam se ukládá kámen vy-
sekaný při ražení chodeb; kapsový
pffd.: lech. k. výtah korečkový; k-é .filtry
filtry vzduchu s kapsovitým uspořádá­
ním, ekonomicky využívající malého
prostoru; k. ohřívák vzduchu
kapsaicin, -u m (I) chem. benzenový derivát
způsobující pálivou chuť papriky, pou-
žívaný ve farmakologii, kapsicin
kapsantin [-ty- i -tý-], -u m (I) chem. červené
barvivo obsažené v plodech papriky
kapsicinl. -u m (I) chem. kapsaicin
kapský I kap
kapsle, -e ž (n < I) 1. hovor. malé (kovové)
pouzdro s výbušninou: k. trhací nálože
rozbuška; k. v náboji roznětka; pistolka
na papírové k kapsliky 2. odb. (malé)
pouzdro, schránka aj.: farmo obal (v po-
době tobolky) na léčiva, zprav. ze žela-
tiny; zbož. k. lahví uzávěr 3. biol. slizovi-
tý obal vylučovaný bakteriemi; kapslo-
vý příd.: k-é zapalování
kapslík, -u m malá kapsle
kapslování, -í s (I) vin. nasazení ochran-
né záklopky na hrdlo láhve s vínem k
ochraně vína před znehodnocením
t
kapsový kapsa
kapsulární pffd. (I) anat. patřící k pouzdru,
např. kloubnímu: k. vazivo
kaptatorní pffd. (I) řidč. kniž. zaměřený na zís-
kání prospěchu n. užitku, záludný
kaptivovat
•
kaptivovat [-ty-j ned. idok. kuiž. (koho, 4. p.) zís-
kávat, získat, upoutávat, upoutat, zaují-
mat, zaujmout: k-ující slova
kaptorga, -y ž (r) archeol. malá ozdobná
schránka na amulety (ostatky) nošená
zprav. v náhrdelníku
kapuce, -e, hovor. kapuca, -i, -e ž (n < I) po-
krývka (zprav. spojená s pláštěm) halí-
cí hlavu (kromě obličeje), kukla
kapucín, -a m(il < I) 1. (léž kapucínka, -y ž)
círk. člen (mendikantského) řádu vznik-
lého z řádu františkánského, nosící hně­
dý hábit s dlouhou kapucí 2. země<!. star-
ší vývojový typ holuba parukáře vy-
šlechtěný v Holandsku; kapucínský
pffd.: k. řád, klášter
kapucín, -u m(il < I) 1. (než./živ., 2., 4. j. -a) ho-
vor. černá káva s malým množstvím mlé-
ka; mléko do kávy se zvýšenou trvanli-
vostí 2. země<!. fialově kvetoucí raná od-
růda krmného hrachu zrnového typu s
velkými, nepravidelně hranatými seme-
ny, nízkého vzrůstu 3. hom. velmi měkké
hnědé uhlí pouŽív. jako hnojivo a k vý-
robě barviv, oxyhumolit
kapucináda, -y ž řidč. kniŽ. plané mentoro-
vání (podle kapucínského mravokárné-
ho kázání)
kapusta, -y ž (il) 1. zahr. odrůda brukve zel-
né rodu Brassica s kadeřavými listy tvo-
řícími hlávku, požívaná jako zelenina:
k. hlávková; k. zimníjarmuz, kadeřávek;
růžičková k.; bot. k. kadeřavá 2. pokrm
z této zeleniny: dušená k.; kapustový
pffd.: k-á polévka
kaput příd. (neskl.) (1) ob. pokažený, zničený,
vyřízený: být k.
kaput, -u m (1) (dř.) dlouhý svrchní kabát,
plášť
kapybara, -y ž (šp < indián) zool. jihoamer.
velký vodní hlodavec rodu Hydrochoe-
rus, phbuzný morčeti
kar, -u m (n) geol. kotlovité údolí n. pánev
vytvořená ledovci, ledovcový kotel; ka-
rový pffd.: k-é jezero; k. práh na jedné
z bočních stran karu; k. ledovec vypl-
ňující kar, mající široký a krátký splaz
kára, -y ž(n < I) 1. ruční dvoukolový dřevě­
ný vozík s velkými postranními koly,
s ojí na tažení 2. ob. expr. a slang vozidlo
vůbec, zprav. automobil ap. (někdy špat-
ný, chatrný); kárový' příd.: k-é koně uŽív.
v někt. zemích k tahu dvoukolové káry
kára pomn. ,j.. káro 3
karabáč, -e m(tur) bič (z řemínků) na krat-
ším držadle: k. na psa důtky; stát nad
někým s k-em, přen. přísně na někoho do-
zírat, popohánět ho
karabáčník, -a m (za robotý) vrchnosten-
ský zaměstnanec týrající poddané ka-
rabáčem; expr. trýznitel; karabáčnický
příd.: expr. k-é metody
karabáčovat ned. řidč. (co, koho) bít karabá-
čem; expr. týrat, trýznit
karabela, -y ž(pol <Vl) pol. křivá, tenká šavle
tat. původu bez záštitného oblouku u jil-
ce (nazv. podle města Kerbelá v Iráku)
371
karabina, -y ž(1) 1. (od 18. stol.) lehká voj.
puška se zkrácenou hlavní 2. perem za-
jištěné kovové poutko, kt. se nemůže
samočinně otevřít, uŽív. k~spojování n.
zavěšování (též součást horolezecké vý-
zbroje); karabinový příd.: k. kroužek;
karabinka, -y ž zdrob. k 2
karabiniér [-ni- i -ny-j, -a m (il) karabiník;
karabiniérský příd.
karabim'k, -a m(il) karabiniér 1. hist. (v 17.-
18. stol.) voják, zprav. jízdní, vyzbroje-
ný karabinou 2. (v Itálii) četník
karafa, -y ž (it < arab) skleněná láhev na
vodu, víno ap. se širokým dnem, zúže-
ným hrdlem a zprav. se zabroušenou
zátkou
karafiát, -u m(il < orienl) zalrr. plnokvětá rost-
lina rodu Dianthus s úzkými šedozele-
nými listy a s bílými, růžovými n. čer­
venými vonnými květy, kt. mají rozdří­
pené korunní plátky, hvozdík zahradní
(boi.); k. čínský s několika květy proměn­
livé barvy, zprav. jsoucími pohromadě,
různě vroubkovanými; karafiátový pffd.:
k-á vůně
karafina, karafinka, -y ž broušená skleně­
ná lahvička na ocet, olej ap. ve tvaru
malé karafy
karagen, -u m (Vl) bot. sušené vybělované
stélky ruduchy puchratky kadeřavé
(Chondrus crispus), bohaté slizem, uží-
vané v lékařství a v průmyslu (nazv.
podle ir. místa Carrageen)
karaka, -y ž (šp) (v 15.-16. stol.) největší
válečná a obchodní plachetní loď s tře­
mi až čtyhni stěžni a s vysokými ustu-
pujícími nástavbami (kastely) na přídi
i na zádi
karakal, -a m(tur) zool. kočkovitá šelma rodu
Caracal, podobná rysovi, žijící v su-
chých oblastech Asie a Afriky
kara-kara, -y ž(polynés) opojný nápoj z někt.
druhu koření
karakola, -y ž (f < špl 1. sport. projíždění zá-
vodního koně v kruhu 2. hist. (v 16. a
17. stol.) bojová sestava jezdectva ur-
čená k boji proti pěchotě vyzbrojené
palnými zbraněmi
karakul, -u m (Vl) kůže n. kožešina z tří­
denního jehněte karakulské ovce, per-
zián; karakulový přid.; karakulský pffd.:
země<!. k-á ovce plemeno as. ovce s dlou-
hýma a svislýma ušima, šedého zbar-
vení, chované pro perzián (nazv. podle
osady Karakul v Uzbekistánu)
karakurt, -a m(tur) zool. černý jedovatý pa-
vouk z čeledi Latrodectes žijící v již.
Evropě a v Střední Asii, snovačka je-
dovatá
karambol, -u m (šp) 1. náraz kulečníkové
koule na dvě ostatní; druh kulečníkové
hry 2. hovor. srážka (vozidel ap.); ka-
rambolový pffd. k 1: k-é sestavy
karamel, -u m (1) potr. hustá až tuhá látka
(cukrové barvivo) hnědé barvy vzniklá
zahříváním (karamelizací) krystalové-
ho cukru nad 120 oe, pálený cukr; ka-
karavela
ramelový' příd.: k. pohár; k. odstín žlu-
tohnědý
karamela, -y ž (1) potr. cukrovinka z cukru,
škrobového sirupu, s přídavkem plno-
tučného mléka a tuku, popř. mletých
ořechů, kakaa ap., při výrobě karameli-
zovaná: kávové, mléčné k-y; karame-
lový' pffd.: k obal na karamely
karamelizace, -e ž 1. odb. proces přeměny
cukru v karamel za teploty vyšší než
120°C 2. lech. pochod, při kt. se skelný
textil před laminováním vystaví na urč.
čas vyšší teplotě
karamelizovat ned. odb. 1. (-; co) provádět
karamelizaci, měnit v karamel 2. (o cuk-
ru) měnit se v karamel
karančo, -a m (šp < indián) zool. dravý jiho-
amer. pták rodu Polyborus, velikosti ká-
něte, ale s delšíma nohama, živící se
menšími obratlovci a mršinami: k. se-
verní
karanténa, -y ž (1) L soubor opatření za-
braňujících rozšíření infekčního one-
mocnění (zejm. dočasná izolace od oko-
lí u osob, zvířat i rostlin podezřelých z
nakažlivé choroby) 2. zařízení určené
pro izolaci osob n. zvířat podezřelých z
nakažlivé choroby; karanténní pffd.: odb.
k. stanice; k. stáj; k. plevele
kararský příd. (Vl) geol. k. mramor čistě bílý
sochařský mramor pocházející z triasu
(nazv. podle lomů u Carrary v Itálii)
karaskal, carascal [ka-ka-], -u m (porl)
geogr. druh křovinatého porostu přechá­
zejícího v sukulentní polopoušť v Již.
Americe
karát, -u m(il < arab) 1. jednotka hmotnosti
pro drahokamy užívaná v klenotnictví,
zn. k 2. míra ryzosti (čistoty) zlata; ka-
rátový příd.: k-é drahokamy prodávané
na váhu v karátech
karate neskl. s (jap) druh sebeobrany skláda-
jící se z úderů a kopů; sport. zápas s na-
značovanými údery a kopy
karatista [-ty-j, -y m (karatistka, -y ž) kdo
pěstuje karate
t
karátový karát
karaul [-aú-j, -u m(r < tur) (zvl. na Balkáně
a v carském Rusku) opevněná strážni-
ce chránící hranici, komunikaci ap.
karavan, -u m (per) molor. jednonápravový
přívěs určený k ubytování osob, obyt-
ný přívěs; obytný automobil
karavana, -y ž(per) 1. výprava obchodníků
n. poutníků cestujících společně pouš-
tí; přen. dlouhá řada pohybujících se
vozidel, zvířat, lidí: k. aut kolona 1 2.
let. speciální vozidlo poblíž letištních
ploch, z něhož je pomocně řízeno při­
stávání a odlet letadel; karavanní pffd.
karavanink [-ny-j, -u m forma mototuristi-
ky využívající k cestování a rekreaci ap.
karavanu
karavanseráj, -e m(per) 1. přístřeší pro ka-
ravany na poušti 2. orient. zájezdní hos-
tinec
karavela', -yž(šp)loď. (v 15. a 16. stol.) pla-
 karavela
chetní, zprav. třístěžňová loď středomoř­
ské oblasti s vysokými nástavbami (kas-
tely) na přídi i zádi
karavela', -y ž (Vl) franc. proudové letadlo
zn. Caravelle
karb, -u m. karba, -y ž(n) zařízení v podo-
bě dvou nádrží pro hašení vápna a mí-
chání malty, hasnice (stav.)
karbamát, karbaman, -u m (I) chem. k-y
estery a soli karbamové kyseliny uŽív.
jako insekticidy
karbamid, -u m(I + ř) chem. diamid kyseliny
uhličité, produkt rozkladu živočišných
bílkovin, (synteticky vyráběný) slouží-
cí jako hnojivo a jako surovina pro vý-
robu plastických hmot, močovina; kar-
bamidový příd.: k-á pryskyřice
karbamový příd. (I) chem., farmo kyselina k-á
monoamid kyseliny uhličité
karban, -u m (hebr) náruživé hraní karet,
karbanictví
karbanátek, -tku m(it) 1. knch. smažený bo-
chánek z rozemletého masa n. zeleniny,
koření a housky 2. potr. část telecího ja-
tečného kusu zahrnující krční část až po
6.-7. obratel hrudní, bez žeber, užívaná
jako výsekové maso
karbaník, -a m (karbanice, -e ž) (hebr) ná-
ruživý hráč karet; karbanický příd.: k-á
vášeň
karbazol, -u m(I + ř + I) chem. dusíkatá orga-
nická heterocyklická sloučenina získá-
vaná z kamenouhelného dehtu, používa-
ná jako surovina na výrobu barev, plas-
tických hmot ap.
karben, -u m(I) chem. k- y velmi reaktivní lát-
ky, meziprodukty reakcí v organické
chemii, charakterizované dvojvazným
uhlíkem s elektronovým sextetem
karbid, -u m (I) 1. chem. sloučenina uhlíku
s kovy užívaná k výrobě brusných hmot,
žáruvzdorných materiálů ap.: k. vápní-
ku surovina pro výrobu acetylenu; k.
křem{ku sloučenina uhlíku s křemíkem,
tvrdý brusný materiál~ karborundum; k.
železa důležitá strukturní složka oceli
2. tech. slinuté k-y výrobky vzniklé sli-
nováním velmi tvrdých kovových kar-
bidů se snáze tajícím kovem, užívané
na řezné n. lisovací nástroje; karbidic.
ký [-dy-j příd.: tech. k-á struska účinná
dezoxidační a desulfurační struska v zá-
saditých obloukových elektr. pecích;
karbidový příd.: horo. k-á lampa přenos­
né důlní svítidlo, v němž se acetylen
vyvíjí odkapáváním vody na karbid váp-
níku
karbidace, -e žehem., hut. získávání karbidu
zahříváním kovu n. oxidu kovů s uhlí-
kem za nepřístupu vzduchu n. v ochran-
né atmosféře: k. kovových prášků
karbidka, -y ž (I) hovor. karbidová lampa
karbidový T karbid
karboanhydráza, -y ž (I + ř) chem. enzym,
kl. katalyzuje přeměnu kysličníku uh-
ličitého ve vodním prostředí na kyseli-
nu uhličitou
372
karbocyklický příd. (I + ř) chem. k. uhlovodík
tvořený pouze atomy uhlíku
karbofer, -u m(I) horo. přístroj ke zjišťování
přítomnosti metanu v důlních plynech
karborIItr, -u m (I) potr. listový filtr pouŽív.
k odbarvování klérů!
karborIItrace, -e ž (I) potr. 1. proces odbar-
vování klérů! a šťáv aktivním uhlím 2.
stanice k provádění tohoto způsobu od-
barvování
karbohnojivo, -a s (I + č) zeměd. k-a skupiny
zrněných hnojiv zužitkovávající kaly
z uhelných prádel a prachy při suché
úpravě uhlí
karbohydráza, -y ž (I + ř) chem. druh enzy-
mu, kl. katalyzuje hydrolýzu a syntézu
sacharidů
karboid, -u m (I) chem. k-y vysokokonden-
zované polyaromatické látky nerozpust-
né v organických rozpouštědlech, tvo-
řící se jako uhlíkaté zbytky při termic-
kém namáhání ropných podílů
karbol, -u m (I) roztok kyseliny karbolové
uŽív. k dezinfekci, karbolová voda; kar-
bolový příd.: k-á voda; zast. kyselina k-á
fenol; kolej dehet
karbolin, -u m (I) odb. směs fenolů z kame-
nouhelného n. hnědouhelného dehtu
sloužící jako impregnační n. dezinfekč­
ní prostředek; karbolinový příd.: k. pre-
parát; k-é alkaloidy
karbolinemn, -ea s (I) odb. antracenu zba-
vený antracenový olej smíšený s jiný-
mi dehtovými oleji, používaný k im-
pregnaci dřeva
karbolka, -y ž hovor. karbolová voda, kar-
bol
karbolový t karbol
karbon, -u m(I) 1. geo!. útvar mladších prvo-
hor charakteristický vznikem uhlí 2. stroj.
usazenina z tuhých zbytků spáleného
paliva a mazacího oleje na vnitřních stě­
nách pracovního prostoru spalovacího
motoru, na dně pístu, na ventilech ap.
3. karbonový, uhlový papír; karbonský
příd. k J
karbonace, -e ž (I) 1. chem. reakce při uvá-
dění oxidu uhličitého do reakční smě­
si: k. suchou cestou 2. chem. k. dřeva kon-
zervace dřeva opalováním 3. chem. k. pa-
liv karbonizace 2 4. piv. k piva sycení
piva oxidem uhličitým
karbonádo, -a s (šp) miner. černá odrůda di-
amantu, uŽív. v průmyslu, karbonát 2
karbon-argonový příd. (I + ř) archeo!. k-á me-
toda datovací metoda založená na ur-
čení poměru radioaktivního izotopu
draslíku a argonu, umožňující určit stáří
sopečných hornin, kalium-argonová
metoda
karbonář, -e m (it) hist. (na zač. 19. stol.)
příslušník tajné revoluční organizace (v
Itálii usilující o svržení rakouské nad-
vlády, ve Francii bourbonské dynastie);
karbonářský příd.: k. plášť; k-é hnutí
karbonářství, -í s karbonářské hnutí; kar-
bonářské přesvědčení
karborafil)
karbonát, -u m(I) 1. chem. sůl kyseliny uhli-
čité, uhličitan 2. miner. černá odrůda dia-
mantu, karbonádo; karbonátový příd.
karbonatit [-ty-j, -u mgeo!. vyvřelá horni-
na složená převážně z karbonátu a někt.
vzácných prvků
karbonatizace [-ty-j, -e ž (I) geo!. rozkladný
proces při zvětrávání hornin
karbonátový t karbonát
karbonUlkace [-ny-j, -e ž (I) geo!. přeměna
organických látek, zejm. rostlin, v uhlí,
prouhelnění
karbonit [-ny-j, -u m (I) horo. bezpečnostní
důlní dynamit
karbonitridování [-ny-j, -í s (I + ř) hut. sou-
časné sycení povrchu oceli uhlíkem a
dusíkem
karbonizace [-ny-j, -e ž (I) karbonizování
1. (z)uhelnatění: k. dřeva; geo!. k. rost-
lin druh fosilizace; chem. dlouhotrvající
rozklad organických sloučenin za ne-
přístupu vzduchu, popř. za vyšší teplo-
ty, při kl. vzrůstá obsah uhlíku, vzniká
uhlí, asfalt, dřevěné uhlí 2. zuhelňová­
ní, zuhelnění: chem. zahřívání organic-
kých látek (paliv) za nepřístupu vzdu-
chu, při němž vzniká koks, dehet, ply-
ny aj. 3. (ve vakuové technice) povr-
chové černění kovových součástí, zejm.
elektrod, uhlíkování 4. text. k. vlny způ­
sob odstraňování celulózových vláken
z vlny; karbonizačnípříd.: k. pec; k. čís­
lo, zkouška
karbonizovat [-ny-j ned. i dok. (I) chem. 1. též
geo!. vázat vzdušný oxid uhličitý na tuh-
noucí cement n. vápno, (z)uhelnatět 2.
(co) vyrábět, vyrobit koks z uhlí, dřevě­
né uhlí ze dřeva, zuhelňovat, zuhelnit
karbomnonoxid, -u m(I + řl chem. oxid uhel-
natý vznikající každým nedokonalým
spalovaním uhlíku a uhlíkatých látek
karbonový příd. (I) 1. k. papír hedvábný pa-
pír opatřený vrstvou mastné černé bar-
vy a sloužící k propisování, uhlový pa-
pír, karbon 3 2. chem. zast. k-é kyseliny
karboxylové
karbonský t karbon
karbonyl, -u m (I + ř) chem. dvouvazná sku-
pina obsahující uhlík a kyslík, vyskytu-
jící se zvl. v aldehydech a ketonech: k-y
kovů sloučeniny oxidu uhelnatého s ko-
vy; karbonylový příd.: chem. k-á skupina;
k-é číslo tuková konstanta, kl. je mírou
obsahu karbonylových skupin v tucích;
k-é sloučeniny obsahující v molekule
karbonylovou skupinu
karbonylace, -e ž (I + ř) chem. reakce, při níž
se řetězce nenasycených organických
sloučenin prodlužují o jeden uhlík pů­
sobením oxidu uhelnatého
karbonylhemoglobin, -u m (I + ř + I) biochem.
sloučenina vznikající působením oxidu
uhelnatého na hemoglobin, způsobující
nedokonalé okysličení krve
karborafm, -u m (I) odb. práškovité aktivní
dřevěné uhlí s velkou adsorpční schop-
karboran
•
ností, používané zvl. v cukrovarnictví,
k odbarvování šťáv, vína aj.
karboran, -u m(I + arab) chem. k-y sloučeniny
boru, uhlíku a vodíku
karbomndmn, -da s (I + indián) tech. obch.
název pro karbid křemíku uŽív. k výrobě
brousicích nástrojů; karbomndovýpříd.:
k brousek; k-é žárovzdorné hmoty; tech.
k. mlýn na rozprašování nátěrových hmot
karbovačka, -y ž(n) stav. slang hřeblo na mí-
chání vápna při hašení malty ap.
karbování, -í s (n) 1. ryb. vyplavování me-
chanicky rozmíchaného bahna z rybní-
ků proudem vody 2. stav. míchání vápna
n. malty hřeblem 3. piv. míchání slado-
vého šrotu s odměřeným množstvím
vody
karbovat ned. (co) 1. promíchávat (hřeblem)
tak, že se spodní vrstvy mísí s horními,
provádět karbování: ryb. k. loviště (ryb-
níka); - stav. k. vápno; - piv. k sladový
šrot 2. slang (dř. v pekařství) vroubkovat
(chléb) na okraji
karboxyhemoglobin, -u m(I + ř + I) med. slou-
čenina vznikající působením oxidu uhli-
čitého na hemoglobin
karboxyl, -u m (I + ř) chem. funkční skupina
obsahující atom uhlíku, kyslíku a vodí-
ku v organických kyselinách, karboxy-
lová skupina; karboxylový příd.: chem.
k-á skupina karboxyl; k-é kyseliny orga-
nické kyseliny obsahující v molekule
karboxylovou skupinu
karboxylace, -e žehem., bot. (ve fyziolo-
gii rostlin) zavádění karboxylové skupi-
ny do molekuly organické sloučeniny
chem. reakcí
karboxyláza, -y ž (I + ř) biochem. enzym vy-
skytující se v kvasnicích a v rostlinných
tkanivech
karboxylový t karboxyl
karboxypeptidáza [-ty-], -y ž (I + ř) biochem.
enzym trávicího traktu štěpící bílkovi-
nu
karbro, -a s (um) fot. starší způsob zhotovo-
vání pozitivních kopií
karbrotisk, -u m(um + č) polygr. starší techni-
ka reprodukčního barevného kontrolní-
ho náhledu před vlastním tiskem
karbunkl, -u m (I) 1. med. rozsáhlé hnisavé
ložisko v kůži a podkožní tkáni vznika-
jící splynutím několika furunklů 2. též
karbunkul miner. tmavočervený draho-
kam, zvl. rubín n. granát, spinel
karburace, -e ž (t) 1. hut. sycení kovů uhlí-
kem; obohacování topných n. svítivých
plynů silně výhřevnými uhlovodíky 2.
tech. tvoření zápalné směsi (pro spalova-
cí motor) míšením jemně rozptýlených
kapiček n. par kapalného paliva se vzdu-
chem; karburační příd.: hut. k. pochod
v martinské peci; - tech. k. motor
karburátor, -u m 1. tech. zařízení pro kar-
buraci 2 2. hut. pevná kusová nauhličo­
vací látka pro karburační pochod mar-
tinské pece; karburátorový příd.: k-á
tryska
373
karburovat ned. hut. (co) provádět karburaci
I středky posilující srdeční činnost
karcer, -u m (I) (na dř. středních školách)
uzavření (žáka) ve,škole jako kázeňský
trest za hrubší provinění (pův. smm. vě­
zení)
karcinofobie, kancerofobie, -e ž (ř) med.,
psych. chorobný strach z maligního ná-
doru
karcinogen, kancerogen, -u m(ř) med. látka
vyvolávající nádorovité bujení; karcino-
genní, kancerogenní příd.: k. látky; med.
k. faktor; chem. k uhlovodíky
karcinogeneze, kancerogeneze, -e ž (ř) med.
proces vznikání a vývoje maligního ná-
doru
karcinoid, -Um (ř) med. drobný nádor vychá-
zející ze sliznice zažívacího traktu
karcinom, -u m(ř) med. maligní nádor z epi-
telových buněk; karcinomový příd.
karcinomatózní příd. med. týkající se karci-
nomu: k. tkáň
karcinostatika [-ty-j, kancerostatika, -tik
s mno (I + ř) řidč. med. cytostatika
karcinotron, -u m (ř) tech. elektronka jako
oscilátor na velmi vysokých kmitočtech
karcinóza, -y ž (ř) med. mnohonásobný roz-
sev karcinomu
kard', -u m (I) zahr. 1. vytrvalá rostlina rodu
Cynara se zdužnatělými řapíky a žebry
listů, pěstovaná jako zelenina 2. k-y duž-
naté řapíky kardu, před sklizní bělené a
požívané jako zelenina
kard', -u m(a) text. mykací stroj
kardamom, -u m(ř) 1. bot. tropická rostlina
rodu Elettaria s plazivým oddenkem,
s hrozny květů a vejčitými podlouhlý-
mi tobolkami s vráskovanými olejnatý-
mi semeny 2. k-y plody této rostliny (po-
dobné pepři) pouŽív. jako koření a v par-
fumerii k výrobě kardamomové silice;
kardamomový příd.: k-á silice
kardan, -u m (Vl) tech. 1. spojovací hřídel
s kloubovými spojkami na obou kon-
cích, kloubový hřídel, kardanový hří­
del 2. kloubové spojení různoběžných
hřídelů umožňující přenos točivého po-
hybu mezi nimi, křížová kloubová spoj-
ka, kardanový kloub 3. závěs umožňu­
jící zachovávat stálou polohu přístroje
umístěného na něm (např. u lodního
kompasu), kardanový závěs (nazv. po-
dle it. matematika, lékaře a filozofa H.
Cardana); kardanový příd.: k. kloub, zá-
věs, hřídel
kardáž, -e ž (t) text. mykání
kardenolid, -u m(I) biochero. glykosid ovliv-
ňující srdeční činnost
karderie, -e ž (t) text. oddělení mykacích
strojů v přádelně
kardi- .J, kardio-
kardiak [-dy-j, -a m (ř) kdo trpí chronic-
kou srdeční chorobou
kardiakální [-dy-j příd. (ř) zoo!. k. tělíska or-
gán hmyzu uložený nedaleko mozko-
vého ganglia, vylučující do hemolym-
fy neurohormony
kardioida
kardiakum [-dy-j, -ka s (ř) farmo k-a pro-
kardiální [-dy-j příd. (ř) med. srdeční: k. duš-
nost, insuficience
kardie [-dy-j, -e ž (ř) anat. přechod jícnu
v žaludek
-kardie [-dy-j (ř) med. v slož. druhá část s význ.
srdce, srdeční
kardigan [-dy-j, -u m(a) text. tkaný n. ple-
tený kabátek n. bluzon bez límce s le-
movaným výstřihem a okrajem zapíná-
ní, s páskem vázaným na uzel
kardinál [-dy-j, -a m (I) 1. círk. (v římkat.
církvi) nositel nejvyšší hodnosti po pa-
peži, oprávněný k volbě papeže, člen
jeho poradního sboru 2. zoo!. nachově
zbarvený pták z čeledi pěnkav, žijící na
jihu Sev. Ameriky a v Již. Americe: k.
červený; kardinálský příd.: k. sbor; k.
klobouk; k-á červeň nachová
kardinál [-dy-j, -a, -u m (I) 1. zahr. k. žíhaný
odrůda jabloně mající velké žluté, čer­
veně žíhané plody s jemnou dužninou
sladce navinulé chuti, šálové jablko 2.
zeměd. poloraná stolní odrůda brambor
s menšími hlízami 3. vin. amer. odrůda
vinné révy 4. likér připravený z výluhů
slupek citrusových plodů a růz. jemné-
ho koření
kardinále [-dy-j neskl. s (7. j. též -m, I. mno -lia)
(I) lingv. řidč. číslovka základní
kardinálka [-dy-j, -y ž (I) zool. malá akva-
rijní ryba rodu Tanichthys z čeledi kap-
rovitých, s tmavou skvrnou na kořeni
ocasní ploutve
kardinální [-dy-] příd. (I) hlavní, základní,
podstatný: k. otázka, chyba; bot. k. body
mezní tepelné body (hodnoty), za je-
jichž hranicí dolů n. nahoru rostlina pře­
stává růst; mat. k. číslo konečné množi-
ny počet prvků této množiny; ekon. k.
škála používající konkrétně definova-
né rozdíly mezi přechodným a násled-
ným prvkem (op. ordinální)
kardinálský t kardinál
kardio-, kardi- [-dy-j (ř) vslož. první část s význ.
srdce, srdeční
kardiograf [-dy-j, -u m (ř) hovor. elektro-
kardiograf (med.)
kardiografický příd. ke kardiografie, ke
kardiograf: k. záznam
kardiografie [-dy-j, -e ž (ř) hovor. elektro-
kardiografie(med.)
kardiogram [-dy-j, -u m (ř) hovor. elektro-
kardiogram (med.)
kardiochimrg [-dy-j, -am (kardiochimrž-
ka, -y, kardiochimrgyně, -ě ž) odbor-
ník v kardiochirurgii
kardiochimrgický [-dy-j příd. ke kardio-
chirurgie, ke kardiochirurg
kardiochimrgie [-dy-j, -e ž (ř) obor chi-
rurgie zabývající se diagnostikou a ope-
rativním léčením chorob srdce a vel-
kých srdečních cév
kardioida [-dy-j, -y ž (ř) mat. uzavřená ro-
vinná křivka připomínající tvar srdce,
srdcovka
 kardiolog
. kardiolog [-dy-], -a m (kardioložka, -y ž)
odborník v kardiologii
kardiologický [-dy-] příd. ke kardiologie,
ke kardiolog
kardiologie [-dy-], -e ž (ř) obor medicíny
zabývající se prevencí, diagnostikou a
léčením chorob srdce a krevního oběhu
kardiolýza [-dy-], -y ž (ř) med chirurgické
uvolnění srdce z vazivových srůstů
s osrdečníkem
kardiomonitor [-dy-ny-], -u m (ř + I) med.
přístroj zaznamenávající a signalizují-
cí srdeční činnosti na obrazovce
kardiomyopatie [-dy-ty-], -e ž (ř) med. cho-
roba s trvalým poškozením srdečního
svalu, projevující se zbytněním a roz-
šířením komor a srdeční slabostí
kardiopatie [-dy-ty-], -e ž (ř) med. blíže ne-
určená srdeční choroba; kardiopatický
příd.
kardioplegie [-dy-], -e ž (ř) med. zástava
srdce vyvolaná fyzikálně n. chemicky
zprav. při operaci
kardiopulmonální [-dy-] příd. (ř + I) anat. tý-
k~ící se srdce a plic: k. systém, sousta-
va
kardioskleróza [-dy-], -y ž (ř) med. choroba
srdce vyvolaná sklerózou věnčitých cév;
kardiosklerózní příd.
kardioskop [-dy-], -u m (ř) med. elektron-
kový oscilograf s obrazovkou k optic-
kému sledování bioelektr. potenciálů
srdce, elektrokardiograf
kardioskopický [-dy-] příd. ke kardiosko-
pie, ke kardioskop
kardioskopie [-dy-], -e žmed. metoda zkou-
mání srdeční činnosti pomocí kardio-
skopu
kardiospazmus [-dy-], -mu m (ř) med. po-
rucha svalového svěrače uzavírajícího
přechod z jícnu do žaludku, vedoucí k
ztíženému polykání, zvracení a zadržo-
vání potravy v jícnu (při jídle ve spě­
chu, rozrušení ap.)
kardiostimulace [-dy-ty-], -e ž (ř + I) med.
metoda léčení poruch srdečního rytmu
pomocí elektr. dráždění srdeční svalo-
viny; kardiostimulační příd.
kardiostimulans [-dy-ty-] neskl. s (mn. 1.
-ncia, 2. -ncií) (ř + I) farmo k-cia látky po-
vzbuzující srdeční činnost
kardiostimulátor [-dy-ty-], -u m (ř + I) med.
přístroj určený k stimulaci srdeční čin­
nosti elektr. impulzy, srdeční stimulá-
tor, pacemaker
kardiotachograf [-dy-], -u m (ř) med. pří­
stroj k zaznamenávání srdečních tepů
kardiotachometr [-dy-], -u m (ř) med. pří­
stroj k průběžnému sledování srdečních
tepů
kardiotokograf [-dy-], -u m (ř) med. přístroj
sloužící ke kardiotokografii
kardiotokografie [-dy-], -e ž (ř) med. meto-
da zjišťující srdeční ozvy plodu v zá-
vislosti na činnosti dělohy
kardiotomie [-dy-], -e ž (ř) med. chirurgic-
ké rozšíření přechodu jícnu do žaludku
374
kardiotonikum [-dy-ny-], -ka s (ř + I < ř) farmo
k-a léky rostlinného původu (tzv. srdeč­
ní glykosidy) stimulující a povzbuzující
srdeční činnost; kardiotonický příd.
kardiovalvulotomie [-dy-], -e ž (ř + I + ř) med.
chirurgické uvolnění srdečních chlopní
srostlých po zánětu
kardiovaskulární [-dy-] příd. (ř + I) anat., med.
týkající se srdce a cév: k. vyšetření; k.
choroby
kardioverze I -dy-], -e ž (ř + I) med. léčebná
metoda, při níž se pomocí elektr. výbo-
je odstraňují poruchy srdečního rytmu
pocházející ze srdečních předsíní
karditida [-dyty- i -tý-], karditis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánětlivé onemocnění srd-
ce
kardox, -u m (um) horo. ocelová nábojnice
se zkapalněným kysličníkem uhličitým
a zhuštěnými plyny, bezpečnostní bez-
plamenné trhací zařízení
kardy i kard I 2
karé' neskl. s (f) 1. zast. voj. jednotka nastou-
pená v čtverhranném útvaru proti úto-
ku jezdectva 2. tan. čtvercový útvar fi-
gurálních společenských tanců
kare neskl. s (f) potr. nejlepší maso ze střední
části hřbetu prasete, pečínka
karé3 neskl. s (f) zast. ob. prudký běh, úprk: O
(být) v jednom k. mít naspěch; karé pří­
sl. zast. ob. úprkem, honem
kareUd, -u m(VJ) geol. mno k-y pohoří vznik-
lá karelským vrásněním
karelský příd. (VJ) geol. k-é vrásnění horo-
tvorný pochod mezi spodním a střed­
ním proterozoikem; kynol. k. medvědí pes
černý, přecházející do hněda, s bílými
skvrnami, dlouhosrstý severský lovec-
ký špic pouŽív. k lovu velké zvěře (nazv.
podle oblasti Karélie v Rusku)
karen, -u m (I) chem. monoterpenický nena-
sycený uhlovodík z terpentýnové silice
karence, -e ž (I) 1. med. chorobný stav orga-
nizmu vyvolaný nedostatkem někt. ve
výživě nezbytných látek: k. vitaminů,
bl1kovin; bot. onemocnění rostlin vyvo-
lané nedostatkem někt. prvků v půdě,
projevující se např. usycháním 2. med.,
psych. strádání z nedostatku (smyslo-
vých, citových n. sociálních ap.) pod-
nětů k činnosti urč. druhu, deprivace:
citová, sociálník. 3. veř. spr. dočasné sní-
žení požitků, dočasné čekatelství; (v po-
jišťovnictví) dočasné vyloučení ručení
n. omezení pojišťovny; sport. doba, po
kt. sportovec po přestupu do jiného od-
dílu nesmí startovat; karenční příd.: k.
choroby rostlin způsobené nedostatkem
přijatelných živin z půdy, projevující se
např. usycháním; - k. lhůta ochranná
karet, -u m (hebr) náb. (podle předpisů ju-
daizmu) trest vyhnání ze žid. obce; ozna-
čení předčasné smrti člověka chápané
jako boží trest
kareta, -y ž (it, špl 1. voj. (dř.) lehký dvou-
kolový jednospřežní vůz pro převoz těž­
kých pěchotních zbraní a materiálu 2.
karikatura
zool. velká želva z čeledi Cheloniidae
s ploutvovitými končetinami, žijící v
teplých mořích: k. obrovská
karetní ,j.. karta
karfiol, -u m (n < it) hovor. květák: smažený
k.; karfiolový příd.: k-á polévka
karfoUt, -u m (ř) miner. vzácný žlutý, žluto-
zelený n. žlutohnědý kosočtverečný ne-
rost, zásaditý křemičitan manganu a hli-
níku
karfosiderit, -u m (ř) miner. žlutý klencový
nerost, zásaditý síran oxonia a železa
kargo, -a s(šp) obch. 1. úhrnný lodní náklad;
seznam zboží na lodi naloženého s udá-
ním odesilatele a příjemce 2. pojištění
lodního nákladu 3. sklad zboží
kari', karí neskl. s(ind) potr. jemně mletá žlu-
tá směs více druhů ostrého koření hl.
ind. původu používaná do polévek,
omáček, rýže ap.
kari2, karri neskl. s (VJ) 1. geogr. vlhký bla-
hovičm1cový les s akáciemi a křovina­
mi při pobřeží jz. Austrálie 2. tropické
tvrdé, středně těžké dřevo pouŽív. na
stavbách, k výrobě nábytku ap. (nazv.
podle domorodého názvu v záp. Aus-
trálii)
karibu neskl. m (f < indián) zool. severoamer.
jelenovitý sudokopytník rodu Rangifer,
žijící ve stádech v lesích a tundrách, sob
karibu
karier, -a m (a) 1. gen. jedinec bez chorob-
ných příznaků přenášející dědičné cho-
roby 2. text. přenášeč při barvení synte-
tických vláken 3. zeměd. holub z ple-
menné skupiny bradavičnatých holubů
s nápadně vyvinutým ozobím a obočni­
cemi: anglický k. používaný k donášení
zpráv; karierový příd. kl: bot. k-é rostli-
ny napadené virem bez jakýchkoli ze-
vních příznaků
kariér, -u m (a) geol. část rašeliniště, kde se
získává rašelina
kariéra, -y ž (f) (rychlý) úspěšný postup
v zaměstnání, v urč. činnosti, (rychle)
vzestupná, úspěšná životní dráha vůbec:
vědecká, politická, sportovní k. O dělat
k-u rychle postupovat v hodnostech, po-
stavení ap.; kariérový, kariérní příd. řidč.
kariérista, -y m (kariéristka, -y ž) člověk
usilující (často tvrdě a bezohledně)
o rychlou kariéru
kariéristický [-ty-] příd. ke kariérizmus, ke
kariérista: k-é živly; kariéristicky přísl.
kariérizmus, -mu m (bezohledná) honba
za kariérou; nezřízená touha po spole-
čenském n. pracovním vyniknutí; bez-
zásadové úsilí o získání předního po-
stavení ve veřejném, zvl. polit. životě
kariérní, kariérový i kariéra
karíerový i karier
karies [-és] neskl. ž (I) med. 1. zubní kaz 2.
vleklý zánět kosti spojený s jejím roz-
rušováním, kostižer; kariózní příd.: k.
zub
karikatura, -y ž (f < it) 1. zkratkovitě ze-
směšňující n. satiricky odsuzující výtv.
karikaturista 375 karosovat
n. liter. zobrazení někt. rysů osobnosti, karmaňola, -y ž(VJ) 1. píseň a tanec z doby předvelikonoční období lid. zábav, prů­
lidského projevu n. společensky závaž- Franc. revoluce {nazv. podle it. města vodů v maskách ap.; maškarní ples; kar-
né skutečnosti přehnáním jejich nápad- Carmagnola) 2. krátká vesta, kt. nosili nevalový příd.: k. ples, průvod
ných znaků 2. nepodařená podoba n. na- jakobíni; karmaňolový příd.: k. zpěv karnis [-ny-], karnies [-nyés], -u m (I) ar-
podobenina, neumělá zkreslenina; kdo karmata, -y m(VJ) náb. stoupenec islámské- chit. architektonický článek zvonovité-
plní své úkoly v někt. směru nesprávně ho (šíitského) náb.-sociálního hnutí usi- ho tvaru uŽív. zvl. na hlavních římsách,
a zkresleně je chápe: k. povídky; kari- lujícího o zavedení všeobecné rovnosti nad portréty ap" zvonovnice
katurní příd.: k. postavy a spravedlnosti (nazv. podle zakladatele karnivor [-ny-], -a m (I) zool. živočich živí-
karikaturista, -y m (karikaturistka, -y ž) H. Karmata); karmatský příd.: cí se výhradně masitou potravou (např.
malíř n. spisovatel tvořící karikatury; k-á povstání šelmy a draví ptáci), masožravec
karikaturistický [-ty-] příd. karmazin, -u m (it < arab) 1. sytě červená karnivorie [-ny-], -e ž (I) zool., bot. masožra-
karikovat ned. (it) (koho, co; -) 1. zpodobovat barva; červené barvivo ze zaschlých sa- vost, hmyzožravost; karnivorní příd.
karikaturou: k. známého básníka 2. na- miček červce klenutce 2. text. tkanina zool., bot. masožravý, hmyzožravý: k.
podobováním ap. zesměšňovat: k. něčí tímto barvivem obarvená; karmazino- živočichové, rostliny
projev vý příd.: k-é hedvábí karnotit [-ty-], carnotit [ka-], -u m (VJ)
karioka, -y, carioca rka-kal, -cy [-ki], -ky karmazinka, -y ž(it < arab) drobná skleněná miner. žlutý až žlutozelený jednoklonný
ž(šp) tan. společenský tanec jihoamer. pů­ napodobenina drahokamů, užívaná dř. nerost, vodnatý vanadát draslíku a ura-
vodu v čtyřčtvrtečním taktu; hud. sklad- v jablonecké bižuterii nylu, pouŽív. jako ruda vanadia, uranu a
ba k němu karmeUtán, -a m (karmelitánka, -y ž) (VJ) radia (nazv. podle franc. fyzika N. L. S.
kariola, -y ž(f) (dř.) lehký dvoukolový po- círk. člen mendikantského (žebravého) Carnota)
voz mnišského řádu (nazv. podle pohoří Kar- karnozin, -u m (I) biochem., farmo dipeptid vy-
kariózní i karies mel v Palestině); karmelitánský, kar- skytující se ve svalech
karit, -u m(VJ) geol. žilná homina s vysokým meUtský příd.: k. klášte,r karnýr, kanýr, -u m(n < f) krejč. skládaný n.
obsahem křemene složená z ortoklasu, karmín, -u m(f < arab) ohnivě červená barva nabíraný proužek látky jako ozdoba
egerinu a menšího množství albitu (nazv. (pův. červené barvivo získávané ze su- (šatů, záclon ap.), volán, ryš; karnýro.
podle řeky Kara v Kazachstánu) šených samiček červce nopálového), vý, kanýrový příd.: k-á sukně
karitní příd. (I) řidč. kuiž. laskavý, něžný, maz- uŽív. v kosmetice, potravinářství, ma- káro, -a s (f) 1. kostka n. kostkový vzorek
livý lířství, pro chem. analýzu (jako indiká- na látce, kárování 2. kostkovaná látka
karkasa, -y ž (it) 1. stav. prefabrikovaná be- tor) ap.; karmínový příd.: k-á červeň; 3. karet. kára, kár si káry, -ů mpomn. koso-
tonová tvarovka pouŽív. na stabilizování karmínově přís!. čtvercem označená barva v někt. karet-
dna a úpatí koryta a na přehrazování karminativum [-ty- i -tý-], -va s (I) farm. ních hrách; kárový' příd.: k-á látka káro-
ramen a částí koryta 2. tech. kostra pláš- k-a látky proti nadýmání; karminativ- vaná; karet. k-á sedma
tě pneumatiky tvořená několika vrstva- ní příd.: k. lék karob, -u m(arab) 1. bot. subtropická dřevi­
mi opryžovaných kordových vložek 3. kam, -u m (VJ) geol. stratigrafický stupeň na rodu Ceratonia s dužnatými lusko-
hist. (též karkaš) (zvl. v 18. stol.) zápal- svrchního triasu (nazv. podle Karnských vitými plody (svatojánský chléb), ro-
ná střela (zvl. granát) Alp) hovník 2. k-y tvrdá zploštělá semena
karkule, -e ž (I) (dř.) ženský i dětský čepeckarnaj, -e m(turk) hud. uzbecký dlouhý žes- těchto plodů, kdysi pouŽív. jako závaží
uvazovaný pod krkem ťový nástroj s chrastícími kamínky pro zlato a drahokamy
karkulka, -y ž (I) dětský čepeček uvazova- karnanit, carnallit [ka-], -u m (VJ) miner., karolínský příd. (VJ) vztahující se ke Karlu
ný pod krkem chem. bílý, žlutý až červený kosočtvereč­ Velikému a jeho době: odb. k-á minus-
karlavir(us), -u m(a + I) biol. k-y neobalené ný nerost, hydratovaný chlorid hořeč­ kule nejrozšířenější knižní, listinné i
rostlinné viry způsobující latentní infek- natodraselný, důležitá součást drasel- běžné okrouhlé písmo západního stře­
ce u karafiátů, narcisů a chryzantém ných hnojiv (nazv. podle něm. báňské­ dověku vzniklé v 8. stol.; výtv. k-é vý-
karlista, -y m stoupenec karlizmu ho ing. R. von Carnalla) tvarné umění dvorské a círk. umění říše
karUstický [-ty-] příd. ke karlizmus, ke kar-karnát, -u m (I) výtv. barva lidského těla Karla Velikého navazující na antiku a
lista: hist. k-é války občanské války ve karnauba, -y ž (port < indián) velmi tvrdý a byzantské umění; k-á renesance obno-
Španělsku v 19. stol. vyvolané karlisty; křehký vosk vylučovaný listy jihoamer. va řím. tradic a vzdělanosti v říši Karla
k-čtí pretendenti uchazeči o vládu ve palmy Copemicia; karnaubový, kar- Velikého
Španělsku ze Šp. větve Bourbonů (vy- naubský příd.: k-á fermež; chem., tech. k. karonáda, -y ž (VJ) loď., voj. námořní dělo
loučení z nástupnictví r. 1830 Ferdinan- vosk (dř.) uŽív. do krémů na boty, pasty s kratší a lehčí hlavní sth1ející s menší
dem VII.) na parkety ap. prachovou náplní (nazv. podle prvního
karUzmus, -mu m (VJ) hist. (v 19. stol. ve karnaubylalkohol [-ll a-], -u m(port < arab < výrobce firmy Carron Iron Company ve
Španělsku) klerikálně-absolutistický indián) chem. součást karnaubského vosku Skotsku)
polit. směr podporující nároky karlis- karneol, -u m (I) miner. žlutavě červená n. karosa,-y ž(it)(v 16.-18. stol.) luxusní čtyř­
tických pretendentů na šp. trůn (nazv. červenohnědá průsvitná odrůda chalce- kolový zavřený kočár pro 6-8 lidí taže-
podle jejich častého jm. Carlos) donu zbarvená jemně rozptýleným he- ný i více páry koní
karma,' -y ž (VJ) plynový průtokový ohří­ matit.em: broušený k.; karneolový příd.: karosárna, -y ž dílna n. továrna na výrobu
vač vody k-é pečetítko karoserií; karosárenský příd.
karma,2 -y ž, karman, -u m (sanskrt) náb. (v kamer, -u m(I) archit. hr'bitovní kaple, zprav. karosář, -e m kdo zhotovuje karoserie; ka-
bráhmanizmu, hinduizmu a buddhizmu) centrálního půdorysu, s kultovní míst- rosářský příd.: k. děln{k
souhrn všech činů člověka, kt. ho do- ností v patře a kostnicí v podzemí karosářství, -í s výroba karoserií
provázejí jako odměna n. trest do dal- karnet, -u m(f) odb. sešitek, blok (např. před­ karoserie, -e ž (f) motor. svrchní část silnič­
ších zrození; karmanový, řidč. karmo- platních lístků, poukazů ap.); motor. cel- ního motorového vozidla n. přívěsu:
vý příd.: k-anový zákon karman ní doklad pro motorová vozidla vydá- osobní, nákladní k.; podvozková, samo-
karmadháraja, -e, -i ž (sanskrt) Hngv. druh vaný mezinárodně uznávanými autoklu- nosná k.; otevřená, zavřená k.
složených slov, kdy první člen určuje by: k. TIR karosovat ned. i dok. odb. (co) opatřovat, opat-
druhý člen atributivně karneval, -u m (it) (zvl. v román. zemích) řit karoserií: k-aný skútr
 karotáž
karotáž, -e ž (f) tech. geofyzikální průzkum
. (měření) v hlubinných vrtech; karotáž-
ní příd.: k. sonda, měření
karoten, -u m (ř) biochem. červené n. oran-
žové barvivo obsažené hl. v rostlinných
tkáních (např. v mrkvi, ovoci), z kl.
vzniká vitamin A; karotenový příd.
karotenoid, -u m (ř) biochem. k-y skupina při­
rozených žlutých až červených organic-
kých barviv rozpustných v tucích, ob-
sažených např. v rostlinách, v sítnici oka
aj.
karotida [-ty- i -tý-], -y ž (ř) anat. mohutná
tepna přivádějící krev do oblasti hlavy
a krku, krkavice; karotický [-ty-] příd.
anat. krkavicový
karotka, -y ž (f < ř) zahr. raná mrkev s červe­
ným zakulaceným kořenem sladké chu-
ti: mrkev k. (bot.); tento kořen požívaný
jako zelenina; karotkový příd.
kárování, -í s (f) kostkový n. čtvercový vzo-
rek (např. na látkách), káro 1
károvaný příd. (f) kostkovaný n. čtverečko-
vaný: k-á šatovka
karový t kar
kárový' t kára
kárový2 t káro
karpální příd. (I) auat. k. kůstka zápěstní
karpat, -u m (Vl) geol. stratigrafický stupeň
neogénu (nazv. podle pohoří Karpaty)
karpatsko-dukelský příd. (Vl) hist. k-á ope-
race (na sklonku 2. světové války) roz-
sáhlá voj. akce čs. východní a Rudé ar-
mády (nazv. podle míst bojů v Karpa-
tech a na Dukle)
karpatský příd. (Vl) 1. geogr. k-á oblast hor-
ský systém s charakteristickou květenou
v Karpatech 2. zeměd. k. skot velká sku-
pina šedohnědého a červeného skotu
krátkorohého (nazv. podle pohoří Kar-
paty v Evropě)
karpel, -u m (ř) bol. listový útvar nesoucí
výtrusnice n. vajíčka, plodolist
karpeloidie [-dy-], -e ž (ř) bot. abnormalita
květů, při níž dochází k přeměně tyči­
nek n. obalných lístků v plodolisty (kar-
pely)
karpo- (ř) v slož. první část s výzu. plod, plodo-
vý, plodo-; pohlavní
karpobiologie, -e ž (ř) bot. nauka o seme-
nech a plodech rostlin, karpologie
karpofagie, -e ž (ř) zool. plodožravost; kar-
pofágní příd.: zool. k. živočichové živící
se plody a semeny rostlin
karpofor, -u m (ř) bot. útvar (střední slou-
pek) spojující plodové díly u poltivých
plodů, plodonoš
karpologie, -e ž (ř) bot. karpobiologie; kar-
pologický příd.
karpopedální příd. (ř + it) med. k. spazmy for-
ma tetanie projevující se křečovitým
stažením prstů s napětím ruky n. celé
nohy
karposoma, -y ž(ř) bot. plodnice vyšších hub
karpospora, -y ž (ř) bot. nepohlavní spora
červených řas
karpotropizmus, -mu m (ř) bot. natáčení
376
květních stopek do polohy vhodné k vy-
padávání semen; karpotropický příd.
karpoxenie [-ny-], -e ž (ř) bot. vliv pylu na
plodolisty mateřské rostliny
kaITi t kari2
karta, -y ž (it < ř) 1. (2. mno -ret) menší tuhý
papírový obdélníkový list, na líci s vy-
obrazením (symbolů, číslic, znaků), ur-
čený k společenské hře; mno karty, -ret
soubor těchto listů; pomn. hra s ním: hrát
k-y; vykládat k-y předpovídat z nich bu-
doucnost; chýltat se kare t oddávat se kar-
banu Ohrát s odkrytými k-mi jednat ote-
vřeně; vsadit na správnou (špatnou) k-u
zvolit (ne)úspěšnou taktiku; vsadit
(všechno) na jednu k-u rozhodnout se
(s rizikem) pro jednu možnost; karta
mu vyšla, přeu. setkal se se zdarem, měl
úspěch; domeček z k-ret něco nepevné-
ho, nereálného 2. (2. mno -ret) list tužší-
ho papíru (k zápisu, soupisu ap.): evi-
denční, kartotéční k.; pošt. tiskopis pro
soupis a evidenci zásilek: nákladní,
doručovací k.; text. součást mechaniz-
mu vytvářející vzor vazby 3. (2. mno -rt)
(podle u) zast. list, lístek s tištěným n. psa-
ným textem (navštívenka, dopisnice,
vstupenka, jízdenka) 4. (2. mno -rt) zast.
živnostenský list 5. (2. mno -rt) zast. mapa;
karetní příd.: k. hry
kartáč', -e m (u < it) 1. nástroj na odstraňo­
vání prachu (z tkanin), k drhnutí, leště­
ní ap., součást strojů určených k témuž
účelu: žíněný, drátěný k.; k. na šaty,
boty, vlasy; text. k-e elektrických strojů;
zametací k. 2. polygr. slang kartáčový otisk
3. eltech. sběrací zařízení k odběru prou-
du z vodičů; kartáčový' příd.: tech. k. ko-
touč brousicí pomůcka na čištění liti-
ny; - eltech. k. kontakt z plechů, z nichž
každý pruží a tvoří samostatný dotyk;
potr. k-á pračka na ovoce a zeleninu; -
polygr. k. otisk obtah sazby zhotovený pro
korekturu
kartáč2 , -e m (u < it) hist. (zejm. za napoleon-
ských válek) tenkostěnná dělostřelecká
střela plněná kovovými kuličkami; kar-
táčOvý2 příd.: k-á palba, salva
kartáčovací příd. (u < it) sloužící ke kartáčo­
vání: odb. k. stroj na úpravu tkanin, čiš­
tění obilí, k čištění povrchu pásů v hut-
ní výrobě ap.
kartáčovat ued. (co, koho) čistit n. leštit kar-
táčem: k. šaty, vlasy; k. koně; zeměd. k.
obilí zbavovat zrna zbytků slupek; odb.
k. dřevo; tech. k. kovy upravovat jejich
povrch na brousicích n. lešticích stro-
jích
kartáčový' t
kartáčl
t
kartáčový2 kartáč 2
kartář, -e m (kartářka, -y ž) 1. hráč karet
2. (čast. kartářka) vykladač karet 3. řidč.
výrobce hracích karet; kartářský příd.:
k-á společnost; k-é řemeslo
kartářství, -í s vykladačství karet
kartel, -u m (a < it) 1. ekou. monopolní sdru-
žení samostatných podniků na základě
karton
dohody o jednotných prodejních pod-
mínkách, o společných závazných ce-
nách, o rozdělení trhu, o rozvržení vý-
roby na účastníky, výměně patentů ap.
2. zast. sdružení polit. stran ap.: volební
k.; k. odborových organizací; kartelo-
vý příd.: ekou. k. svaz; k-é sdružení; k-é
ceny; k. zákon právní normy upravující
podmínky vzniku, činnosti a zániku kar-
telových sdružení
kartelizace, -e ž ekou. spojování, spojení
v kartel(y)
kartelizovat, kartelovat ued. i dok. ekou. (co)
provádět, provést kartelizaci
kartelový t kartel
karter, -u m (Vl) tech. část skříně pístového
motoru nesoucí ložiska klikového (za-
lomeného) hřídele, kliková skříň; spo-
dek této skříně (nazv. podle angl. vyná-
lezce J. H. Cartera); karterový příd.
kartezián, -a m stoupenec kartezianizmu;
karteziánský příd.: k-á filozofie
kartezianizmus [-ny-], -mu m (Vl) filoz. uče­
ní franc. filozofa a matematika R. Des-
carta a hnutí jím vyvolané (nazv. podle
lat. transkripce Descartova jm. Carte-
sius)
karteziánství, -í s (Vl) filoz. kartezianizmus
kartézský příd. (lVI) mat. k-é souřadnice pra-
voúhlé; k. součin množin množina všech
uspořádaných dvojic
karto- (ř) v slož. prvuí část s výzu. mapa, mapo-
vý
kartobibliografie, -e ž (ř) knih. bibliografie
kartografických děl
kartodiagram [-dy-], -u m (ř) geod. tema-
tická mapa s údaji vztahujícími se k
územním jednotkám znázorněným dia-
gramy
kartograf, -a m (kartografka, -y ž) odbor-
ník v kartografii
kartografický příd. ke kartografie, ke kar-
tograf: k-é zobrazení; k. ústav; k-á pro-
jekce; kartograficky přísl.
kartografie, -e ž(ř) věda zabývající se kon-
strukcí a obsahem map zemského po-
vrchu, jejich používáním, rozmnožová-
ním a jejich dějinami; zhotovování map
kartogram, -u m (ř) geod. grafické znázor-
nění kvalitativních jevů a vztahů územ-
ních celků zprav. bodovou metodou
(symboly) na mapovém podkladu a nej-
nutnějším orientačním obsahem: půdní
k.
kartolitografie, -e ž (ř) polygr. zhotovování
reprodukčních a tiskových podkladů,
map a plánů litografickou technikou
kartomancie, -e ž (ř) hádání z karet
kartometrie, -e ž (ř) nauka o měření na ma-
pách a plánech; měření na mapách; kar-
tometrický příd.
karton, -u m (f < it) 1. tuhý papír, lepenka;
pap. papírenský výrobek tužší než papír
a slabší než lepenka: k. na děrné štítky
2. řidč. lístek z tuhého papíru 3. výtv. ná-
vrh nástěnné malby, mozaiky ap. pro-
vedený na papíře ve skutečné velikosti
kartonář
uhlem, tužkou n. barvou 4. krabice z le-
penky: k. cigaret; kartonový příd.: k-é
krabice lepenkové
kartonář, -e m (kartonářka, -y ž) (f) řidč.
kartonážník
kartonáž, -e ž (f) 1. výroba předmětů z kar-
tonu a lepenky na obaly 2. výrobky
z kartonu n. z lepenky použÍV. k obalo-
vým účelům; kartonážní příd.: k. výrob-
ky
kartonážka, -y ž hovor. továrna na kartonáž
kartonážnictví, -í s pap. odvětví papírenské-
ho průmyslu vyrábějící kartonáž 2
kartonážník, -a m (kartonážnice, -e ž) od-
borník ve výrobě kartonáže
kartonovat ued. (co) vázat (knihy) do kar-
tonových desek
kartonový t karton
kartotéka, -y ž (u < ř) 1. soubor lístků s urč.
údaji seřazených podle urč. zásad (abe-
cedy, číslicových znaků ap.), lístkovni-
ce: osobní, věcná k.; k. nemocných 2.
zařízení, skříň, místnost, ve kl. je tako-
vý soubor uložen: lepenková, dřevěná,
kovová k.; - ohlásit se v k-ce; karto-
téční, kartotékový příd.: k. systém
kartoun', -u m (arab) text. hrubší jednobarev-
ná n. barevně potištěná tkanina z bavl-
něné příze v plátnové vazbě používaná
na prapory, pracovní košile, letní šatov-
ky; kartounový' příd.: k-á zástěra
kartoun2, -u m(it)hist. (v 16.-17. stol.) těžké
obléhací dělo; kartounový2 příd.: k-á kou-
le
kartounář, kartounkář, -e ml. (dř.) ma-
jitel továrny na kartounyt 2. dělník v to-
várně na kartounyl, v tiskárně kartou-
nů I; kartounářský, kartounkářský příd.
kartounka, -y ž hovor. 1. manufaktura n. to-
várna na kartoun I 2. (dř.) sukně z kar-
tounu l
kartounový' t kartoun l
kartounový2 t kartoun2
kartouz, -u m, kartouza, -y ž (Vl) pův. franc.
klášter La Chartreuse; kartuziánský
klášter; zast. klášter vůbec; kartouzský
příd.: k. klášter
kartouzek, -zku m (I) lid. název pro rostli-
nu s úzkými listy a tmavě červenými
květy, hvozdík kartouzek (bot.)
kartouzský t kartouz
kartovat ued. i dok. (u) pošt. (co) zapisovat, za-
psat zásilky, na kl. se vydávají podací
stvrzenky, do přepravních dokladů
kartuš, -e ž (f <it) 1. výtv., archit. (v renesanč­
ní a barokní plastice, řezbářství, štuku,
malířství a grafice) plocha růz. tvaru,
obvykle se znaky n. nápisy, rámovaná
dekorativně rozvinutým okrajem 2 po-
Iygr. ozdobná lišta, obruba; kartušový
příd.: k-é orámování
kartuše, -e ž (f) hist. schránka na náboje,
surnka
kartušovat ued. výtv. (co) zdobit kartuší 1
kartuzián, -a m (kartuziánka, -y ž) (Vl)
círk. člen přísného mnišského řádu zalo-
ženého v ll. stol., spojujícího prvky kon-
377
templativní a poustevnické (nazv. podle
franc. kláštera La Chartreuse, lat. Car-
tusium); kartuziánský příd. kartouzský:
k. klášter kartouz, kartouza
karunkula, -y ž (I) zool. masitý výrůstek na
těle někt. ptáků (např. na krku krocana);
bot. výrůstek na někt. semenech
karusel, -u m (f) 1. hist. (v 17. a 18. stol.)
jezdecká slavnost, při níž krojovaní
jezdci provozovali růz. hry, tance a utká-
ní v zasahování cíle (zprav. figurálního)
kopím n. mečem za plné jízdy; sport. (v
šermu) systém dohodnutého způsobu
cvičných utkání zaměřený na vrcholný
výkon z hlediska vytrvalosti; (v jachtin-
ku) část trati lodi stanovená olympij-
ským vzorem 2. zasl. kolotoč; sděl. tech.
otáčivá část televizní kamery nesoucí
objektivy růz. ohniskových vzdáleností
3. řidč. lehký kočár 4. tech. stroj na sou-
stružení těžkých předmětů většího prů­
měru, kt. se upínají na vodorovnou čel­
ní plochu upínací desky, svislý soustruh,
karuselový soustruh 5. dopr. křižovatka,
na níž se vozidla pohybují na jedno-
směrné okružní vozovce; karuselový
příd.: hut. k-á pec pec s kruhovou nístějí a
plynulým n. přetržitým krokovým otá-
čením sloužící k ohřevu a tepelnému
zpracování (žíhání, kalení ap.); - sděl.
tech. k. přepínač sloužící k měření vlno-
vých rozsahů v přijímačích n. vysíla-
čích; - tech. k. soustruh svislý karusel
karuselář, -e m pracovník na karuselu 4
karvakrol, -u m (f + it) chem. terpenická slož-
ka rostlinných silic s dezinfekčními
účinky
karvela, -y ž (a) loď. (v 15. stol.) plachtový
koráb stavěný v Holandsku a Anglii
podle vzoru středomořských karavel;
karvelový příd.: loď. k-á obšívka (u dře­
věných plavidel) spojování planěk ve
švech natupo, takže se vytvoří hladký
povrch
karvon, -u m (f) chem. monoterpenický ne-
nasycený keton, složka silice kmínu, po-
uŽív. při výrobě likérů, ve farmacii,
kosmetice aj.
káry t káro 3
karyatida [-ty- i -tý-], -y ž (ř) archit. socha
ženské, zprav. oděné postavy mající ve
stavitelství funkci sloupu n. pilastru
karyo- (ř) řidč. biol., geu. v slož. první část s význ.
buněčné jádro, nukleo-
karyogamie, -e ž (ř) biol. splývání jader ga-
met při pohlavním rozmnožování; ka-
ryogamický příd.
karyokineze, -e ž (ř) biol. rozdělení buněč­
ného jádra při mitóze; karyokinetický
[-ty-] příd.: k-é dělení
karyologie, -e ž (ř) biol. nauka o struktuře a
funkci jádra buňky; karyologický příd.
karyolymfa, -y ž (ř + I) biol. základní hmota
buněčného jádra obsahující chromatin
karyolýza, -y ž (ř) biol. rozpuštění, rozklad
jádra buňky vlivem jejího poškození n.
smrti
kasie
karyont, -u, karyon, -tu m (ř) biol. buňka
obsahující formované jádro, eukaryont
karyoplazma, -y ž (ř) biol. plazma buněčné­
ho jádra, nukleoplazma; karyoplazma-
tický [-ty-] příd.: biol. k-á relace poměr
velikosti, hmoty buněčného jádra a cy-
toplazmy, popř. jádra a buňky
karyorexe, -e ž (ř) biol. zánik buněčného já-
dra rozpadem n. roztrháním na částeč­
ky
karyotyp, -u m (ř) geu. soubor chromozomů
jádra tělní (somatické) buňky charakte-
ristický pro urč. druh organizmu
kasa, -y ž (it) 1. ob. a zasl. pokladna: nával
u k-y peněžní přepážky, železniční, di-
vadelní aj. pokladny 2 polygr. schránka
na písmena, písmovka; kasovní, kaso-
vý příd. ob. pokladní: k-í úspěch (filmu)
finanční
kasace', -e ž (it) hud. (zvl. v 18. stol.) vícevě­
tá instrumentální skladba divertimento-
vého typu, zprav. pro dechové nástroje
kasace2, -e ž (I) práv. 1. zrušení soudního
rozhodnutí pro formální n. věcnou zma-
tečnost, pro porušení zákona 2. zrušení
listiny; zbavení úřadu n. hodnosti; ka-
sační příd.: k. stížnost
kasárny, -ren ž pomn.• kasárna, -ren s pomn.
(u < f) budova určená k delšímu ubyto-
vání jednotek ozbrojených sil, ke skla-
dování voj. materiálu ap.; kasárenský,
kasárnický, řidč. kasární příd.: k. život;
k-á disciplína
kasař, -e m (it) ob. kdo vylupuje (trezorové)
pokladny
kasava, -y, kasave ueskl. ž (indián) 1. bot. tro-
pický keř rodu Manihot, z jehož hlíz se
vyrábí mouka n. škrob s vysokým ob-
sahem sacharidů 2. hlízy tohoto keře:
k. sladká hlízy jedlé i v syrovém stavu;
k. hořká hlízy jedlé až po tepelné úpra-
vě 3. zbož. škrob z hlíz manihotu obec-
ného, maniok, manioka
kasein, kaseinový ..[. kazein
kaselský, kasselský příd. (Vl) 1. výtv. k-á
hněď (v nizozemské malbě 17. stol.) la-
zurní barvivo vyráběné mletím hnědé­
ho uhlí 2. zabr. k-á reneta zimní sorta
jablek zlatožluté barvy, hnědě pruhova-
né, s nápadně dlouhou stopkou (nazv.
podle města Kassel v SRN)
kasematy, kazematy, -at ž i -atů m pomn.•
kasemata, kazemata, -at s pomn. (it) 1.
podzemní chodby a sklepy v hradbách
pevnosti sloužící kdysi za skladiště
zbraní n. ubytovací prostor vojsk, popř.
za žalář 2 k-a, -y ž hist. pancéřová ko-
mora v podpalubí někdejších válečných
lodí pro dělové baterie ap.; kasematní,
kazematní příd.: k. loď
kasernovat ued. i dok. řidč. (koho. co) ubytová-
vat, ubytovat, uzavírat, uzavřít v kasár-
nách
kasie, -e ž (I < hebr) 1. bot. subtropický strom
rodu Cassia s dlouhými válcovitými lus-
ky s jedlou dužninou, tzv. egyptská
mana: k. rourovitá 2. nasládlá dužnina
kasik
jeho plodů; kasiový přfd.: k-é květy; zbož.
. k-á povidla dužnina plodů kasie uŽív.
jako projímadlo
kasik, -u m(indián) mst. 1. (v předkolumbov­
ském období) titul náčelníka n. stařeši­
ny u indiánů ve StředníAmerice2.(v la-
tinskoamer. zemích a ve Španělsku)
vlivný regionální politik
kasilon, -u m (um) text. tvarované polyami-
dové pružné vlákno z kadeřavého silo-
nu, užívané k výrobě pružných tkanin
(nazv. podle zkr. kadeřavý silon)
kasino [-sí-], -a s (n <it) 1. hostinsky zaříze­
ná budova n. místnost určená pro spole-
čenskou zábavu uzavřené společnosti,
pův. letní it. renesanční sídlo: důstojnic­
ké k. 2. herna, v níž se hrají hazardní hry
kasiový t kasie
kasír, -a m (kasírka, -y ž) (n < it) zast. ob. po-
kladník; kasírský přfd.
kasírovati ned. (n < I) zast. ob. (co) rušit
kasírovat' ned.(n< it) zast. ob. (co, koho) inkaso-
vat
kasiterit, -u m(ř) miner. červenohnědý n. šedý
čtverečný nerost, oxid cíničitý, cínovec
kaskáda, -y ž (f < it) L řada stupňovitých
menších vodopádů, přirozených n. umě­
lých; vod. stupňovitá svodnice přelivu
(přepadu) u nádržné hráze; soustava
vodních přehrad n. vyšších jezů využí-
vající vodní energie; přen. co vyvolává
představu mohutnosti, prudkého stupňo­
vitého proudu, příval: k. smíchu 2. eltech.
řada strojů n. zařízení zapojených za se-
bou v sérii: k. elektráren skupina vod-
ních elektráren využívající energii jed-
noho toku 3. art. produkce složená z rych-
lých, nebezpečných skoků, přemetů a
pádů, zprav. s komickými prvky; kas-
kádový, kaskádní přfd.: eltech. k-ové, k-ní
zapojení; k-ové, k-ní měřicí transformá-
tory; k-ní generátor zařízení k získání
vysokého elektr. napětí násobením níz-
kého napětí; tech. k-ový chladič s kaská-
dovitě upravenými přepady; ekon. k-ová
daň daň z obratu
kaskadér, -a m (kaskadérka, -y ž) 1. ar-
tista předvádějící kaskády 2. film. kdo
zastupuje herce v nebezpečných scé-
nách (skocích, pádech ap.); kaskadér-
ský přfd.
kaskadérství, -í s činnost, zaměstnání kas-
kadéra
kaskádní, kaskádový t kaskáda
kaskarila, -y ž (šp) bot. (sub)tropický keř n.
strom rodu Croton poskytující kaskari-
lovou kůru; kaskarilový přfd.: k-á kůra
léčivá droga ze západoind. stromu Cro-
ton cascarilla
kasket, -u m(f) mst. 1. nízká lehká přilba 2.
(od 17. stol.) část kyrysnické výzbroje
tvořené dvěma křížícími se pásy spoje-
nými nýtem, nošenými na kyrysnickém
klobouku
kasko, -a s (šp) odb. 1. trup lodi, letadla ap.
2. pojištění dopr. prostředků proti po-
škození a rozbití
378
kaskoda, -y ž(a) sděl. tech. (v televizních pří­
strojích) elektr. obvod, ve kt. se použí-
vají dva tranzistory
kasovní, kasový kasa t
kasselský tkaselský
kasta, -y ž(šp, port) 1. (v někt. orient. zemích)
přísně uzavřená společenská skupina lidí
domněle společného původu, vykonáva-
jící stejná dědičná povolání, mající zvlášt-
ní zvyky, výsady: indické k-y; k. kněží 2.
skupina, vrstva, kt. se vědomě odlučuje,
izoluje n. je izolována od ostatní společ­
nosti: privilegovaná k. 3. zool. tvarově i
funkčně specializované formy sociální-
ho hmyzu; kastovní přfd.: k. zřízení
kastalský přfd. (Vl) k. pramen posvátný pra-
men v střec. Delfách zasvěcený Apol-
lonovi a Múzám, přen. koiž. básnická in-
spirace
kastaněty, -nět ž ponm. (šp) hud. bicí samo-
znějící neladěný nástroj v podobě dvou
mušlovitých misek spojených na jed-
nom konci šňůrkou navlékanou na pal-
ce rukou, uŽív. zvl. k zdůrazňování ryt-
mu šp. národních tanců
kastel, -u m (I) 1. mst. menší střím. opevně­
ní s pravidelným půdorysem a v pravých
úhlech se křižujícími ulicemi, zprav. sou-
část obranného systému 2. středověký
vícevěžový hrad 3. loď. vícepalubová
nástavba na přídi a na zádi plachetních
lodí
kastelán, -a m (I) 1. (ve středověku) pur-
krabí, župan, správce hradu a okolí k
němu příslušejícího 2. (též kastelánka,
-y ž) průvodce na hradech a zámcích;
kastelánský přfd.
kastelánie [-ny-], -e ž (I) mst. (v 11. až 13.
stol.) správní obvod, jehož centrem byl
zeměpanský hrad
kastigace [-ty-], -e ž (I) zast. koiž. 1. pokárání,
potrestání 2. kastigování
kastigovat [-ty-] ned. i dok. (I) zast. koiž. (co)
zbavovat, zbavit (text) mravně n. poli-
ticky závadných míst jejich vynecháním
n. upravením: k-ané vydání
kastle, -e ž (n) 1. zast. ob. (zprav. zasklená)
skříňka, schránka; výkladní stříň 2. mo-
tor. slang karoserie (automobilu)
kastlík, -um (n) ob. skříňka, bednička, zprav.
schránka na dopisy
kastor, -u m (I) text. vlněné měkké sukno
s delším vlasem užívané na pánské pláš-
tě; kastorový přfd.: k. klobouk; text. k-é
sukno druh vlněného sukna s vlasem n.
bavlněný plyš
kastorin, -u m (I) text. (dř.) vlněná tkanina
s jemným dlouhým lesklým vlasem uží-
vaná na pánské zimníky
t
kastovní kasta
kastovnictví, -í s 1. (v někt. orient. zemích)
rozdělení společnosti na kasty, kastovní
zřízení 2. snaha po společenskévýlučnos­
ti a uzavřenosti
kastovník, -a m(šp, port) kdo usiluje o spo-
lečenskou výlučnost a uzavřenost; kas-
tovnický přfd.
kašmír
kastrace, -e ž (I) med., vet. vyjímání, vynětí,
odstranění pohlavních žláz, (vy)kleště­
ní; bot. k. květů (v šlechtitelství) odstra-
nění nedozrálých samčích orgánů z kvě­
tů, aby se zabránilo opylení vlastním
pylem; kastrační přfd.: k. jizvy
kastrát, -a m (I) 1. med., vet. jedinec zbavený
kastrací pohlavních žláz, kleštěnec; eu-
nuch 2. hud. (zvl. v 17.-18. stol.) zpěvák
zbavený v chlapeckém věku pohlavních
žláz, takže si uchoval vysoký hlas; kas-
trátský přfd.: k. zpěv
kastrol, -u m (f) nízká okrouhlá nádoba na
vaření; kastrolový přfd.; kastrůlek, -lku
m zdrob.
kastrovat ned. i dok. med., vet. (- ; koho, co) pro-
vádět, provést kastraci, klestit, vykleš-
ťovat, vyklestit: k. samce
kastrum, -ra s(l)hist. (v antice a zvl. ve stře­
dověku) ohrazené místo, pevnost, tvrz,
hrad; archeol. opevněný tábor římských
legií s pravidelným půdorysem
kasuár, -a m(malaj) zool. velký pták rodu Ca-
suarius z řádu pštrosů se silně zakrně­
lými křídly, žijící v australské oblasti:
k. přílbový
kasyda, -y ž (arab) liter. oslavná lyrická poe-
zie vých. národů
kaša neskl. s i -i ž (a < Ind) text. lehká měkká
vlněná, nejčastěji šedá n. hnědá tkani-
na užívaná na pánské obleky a dámské
kostýmy; kašový přfd.: k-é kalhoty
kašér, -a m (kašérka, -y ž) (n <f) kdo zhoto-
vuje kašírované předměty pro jeviště ap.
kašírování, -í s(n <f) 1. odb. štukatérské prá-
ce z náhradních materiálů (např. ph1e-
žitostné dekorace ap.) 2. odb. napodo-
bování růz. předmětů lepením papíro-
vých vrstev n.jiných materiálů (zvl. de-
korací, kulis ve filmu n. na divadle) 3.
text. k. tkanin úprava, jejímž výsledkem
jsou např. tkaniny s vrstvou plastů n.
složené z několika vrstev
kašírovaný přfd. (n < f) odb. 1. polepený pa-
pírem: k-á lepenka 2. z lepenky n. z jiné
hmoty napodobený, imitovaný (zprav.
pro jeviště n. filmování): k-é meče; přen.
expr. k-é slzy, hrdinství předstírané; ka-
šírovaně přfsl.
kašírovat ned. odb. L (co; -) slepovat, pole-
povat: k. karton 2. (co) provádět kašíro-
vání
kaškaj, -e m (Vl) druh orientálního celovl-
něného koberce s hedvábným leskem,
s fantastickými vzory (nazv. podle pro-
vincie Kaškaj)
kaškaval, -u m (balk) potr. pařený balk. sýr
z ovčího, dnes též kravského mléka
kašket, -u m(f) voj. (v 16.-17. stol.) kožená
n. plátěná přilba, (později) lehký klobouk
n. čepice růz. tvaru, zprav. se štítkem,
často součást uniformy
kašmír, -u m (Vl) text. 1. kašmírská vlna 2.
měkká, velmi jemná vlněná tkanina ur-
čená na dámské šaty, šátky, šály s bo-
hatými pestrými vzory (nazv. podle ind.
státu Kašmír); kašmírový přfd.: k. šátek
kašmírský 379
kašmírský přfd. (Vl) 1. zeměd. k-á koza ple- zymové reakce, při nichž dochází v ži-
meno koz drobnějšíhovzrůstu s dlouhý- vých organizmech k rozkladu molekul
mi rohy a s dlouhou vlnou, chovaných za vzniku energie
pův. v ind. státech Kašmíru a Bengálsku katabolit, -u ní (ř) biol. produkt katabolic-
2. text. k-á vlna jemná vlna získaná vý- kého procesu v živém organizmu
česem n. vyškubáváním z kozy kašmír- katabolizmns, -mu m (ř) biol. rozklad tkání,
ské, kašmír 1 při němž složky živé hmoty jsou redu-
kašna, -y ž (n) 1. umělá (zdobená) nádrž kovány na zbytkový materiál a odstra-
z kamene, kovu, keramiky aj. na (pit- ňovány z těla, destrukční fáze metabo-
nou) vodu i pro 'účely estetické, klima- lizmu
tizační ap. 2. vod. k. turbíny komora zvy- katadromie, -e ž (ř) zool. vlastnost ryb žijí-
šující přítok do vodní turbíny; kašnový cích ve sladkých vodách a za třením se
přfd.: tech. k-á turbína v otevřené, zprav. stěhujících do moře (např. úhoř), stěho­
vavost ryb (op. anadromie); katadrom-
betonové nádrži (kašně), určená pro
malé spády a výkony ní přfd.: zool. k. ryby stěhovavé (op. ana-
kašolong, -u m (mong) miner. matná křídově dromní)
bílá, neprůhledná odrůda chalcedonu a katadyn, -u m (ř) biol. jemně rozptýlené ele-
opálu mentární krystalické sthbro ve filtrech
t
kašový kaša zbavující protékající kapalinu bakterií;
kaštan, -u m (Vl) 1. bot. k. jedlý vysoký jiho- katadynový přfd.
evr. strom rodu Castanea se střídavými katadynace, -e žvod. čištění vody v křemen­
listy, s dvojími květy (prašm1covými a ných filtrech katadynem
pestI1covými), kaštanovm1c 2. k. koňský katafalk, -u m (ř + it, f) podstavec n. vyvýše-
strom n. keř rodu Aesculus s nápadně né pódium pro pietní vystavení rakve se
velkými pupeny, s 4-5četnými listy a zemřelým
bohatými latami květů v podobě svíce, katafáze, -e ž (ř) biol. koncová fáze mitotic-
jírovec maďal (bot.) 3. jedlý plod kaštanu kého dělení následující po anafázi
jedlého, jedlý kaštan; nejedlý plod kaš- katafázie, -e ž (ř) med. chorobné opakování
tanu koňského používaný ke krmení zvě­ stejné věty n. odpovědi na danou otáz-
ře; kaštanový přfd.: k-é vlasy hnědé jako ku v důsledku poškození řečových cen-
kaštany; bot. sítina k-á; geol. k-é půdy po- ter v mozku
dobné černozemím s menším obsahem kataforéza, -y ž (ř) fyz. pohyb elektricky
humusu a větším obsahem alkalických nabitých koloidních částic roztoku vli-
solí vem elektr. pole směrem ke katodě,
kaštanovník, -u m bot. středomořský strom elektroforéza; kataforézní, katafore-
rodu Castanea, jehož jedlé plody (kaš- tický [-ty-] přfd.
tany) uzrávají v ostnité číšce: k. jedlý; katafronta, -y ž (ř + I) meteor. atmosférická
kaštanovníkový přfd.: k-é dřevo fronta se sestupnými pohyby v teplém
kaštel, kaštěl, -u m (maď < I) (ve sl. prostře­ vzduchu
dí) venkovské panské sídlo, zprav. menší katageneze, -e ž (ř) paleont. procesy charak-
teristické pro sestupný, regresivní vý-
zámek
voj; katagenetický [-ty-] přfd.
kašubení, -í s (Vl) lingv. výslovnost [cl, [3],
[s] a [z] místo [é], [3'], [s] a [ž] v ka- katahodnota, -y ž (ř + č) fyz. číslo udávající
šubských nářečích v Polsku tepelný tok vydaný 1 cm2 povrchu baň­
kašulírovat ned. (n < f) zast. hovor. 1. (koho, 4. p.) ky katateploměru do okolí
balamutit 2. (komu) přehnaně lichotit, katachreze, -e ž (ř) liter. spojení logicky ne-
pochlebovat, podkuřovat spojitelných pojmenování, současné vy-
bavení pův. i obrazného významu slo-
kati, -u m(arab) bot. dvouděložný vždyzele-
va a jejich mylná n. (zvl. pro komický
ný keř n. malý strom z čeledi Celastra-
ceae, pův. z tropické Afriky a Arábie, účin) chtěná záměna (např. ožehavý oří­
pěstovaný pro listy, kt. se žvýkají (jako šek), contradictio in adiecto
droga) n. používají jako čaj kataif, -u m(rum) kuch. rum. sladká pochout-
ka ze zvláštních nudlí s růz. čerstvým
kat', -u m (zkr. ř) biochem. katal
kata, -y ž(jap) sport. sestava dokonale zvlád- n. konzervovaným ovocem
nutých, přesně po sobě následujících a katakana, -y ž (jap) jedna ze dvou jap. sla-
v příslušném rytmu prováděnýchobran- bičných abeced, uŽív. pro přepis cizích
ných a útočných prvků při boji zblízka slov
katakláza, -y ž (ř) geol. mechanické (tlako-
vůči stínovému soupeři
kata- (ř) v slož. první část s význ. dolů, dopředu, vé) porušení horniny projevující se de-
dozadu, skrz, do konce, celkem, úplně formací minerálních zrn, klastéza; ka-
katabatický [-ty-] přfd. (ř) meteor. k. vítr se taklastický [-ty-] přfd.: k-á struktura
sestupnou složkou, např. svahový, hor- kataklyzma, -tu s (ř) geol. katastrofický pře­
ský, ledovcový, fén 1 vrat ve vývoji zemské kůry (podle pře­
katabióza, -y ž (ř) biol. degenerativní biol. konané teorie G. Cuviera); přen. koiž. so-
změny provázející stárnutí buněk ciálník. revoluční převrat; kataklyzma- katalpa, -y ž (I < indián) bot. cizokrajný strom
katablast, -u m (ř) bot. podzemní prýt tický [-ty-] přfd.: geol. k-é převraty
katabolickýpřfd. (ř) biochem. k-é reakce en- katakomby, -mb ž ponm. (it) pův. antická,
katalpa
raněkřesť. a žid. pohřebiště v podobě sítě
chodeb zahloubených ve skále s výklen-
ky pro rakve (kostrové i žárové pohřby);
dnes podzemní pohřebiště vůbec, pod-
zemní chodby n. místnosti; katakom-
bový přfd.: k-é hroby
katal, -u m(zkr. ř) biochem. jednotka pro množ-
ství enzymu, které urychlí (katalyzuje)
biochem. reakci za vzniku 1 molu pro-
duktu za sekundu, kat2
kataláza, -y ž (ř) biochem. enzym katalyzující
rozklad peroxidu vodíku na vodu a plyn-
ný kyslík, rozšířený v rostlinných a živo-
čišných tkáních; katalatický [-ty-] přfd.:
k-á reakce
katalektika [-ty-], -y ž(ř) liter. nahrazení sla-
biky chybějící ve veršovém schématu
prodloužením slabiky n. pauzou; kata·
lektický přfd.: liter. k. verš zakončený ne-
úplnou stopou, ale mající iktus (op. aka-
talektický)
katalepsie, -e ž (ř) med. chorobná ztuhlost
svalů při někt. nervových a duševních
chorobách, strnulé, nehnuté držení, str-
nulost (při hypnóze, epilepsii, schizofre-
nii ap.); kataleptický [-ty-] přfd.: med. k.
stav; k-á strnulost strnulost těla v oka-
mžiku smrti; filoz. k-á představa (podle
stoické senzualistické teorie poznání)
vjem, kt. nutně vyvolává souhlas a stá-
vá se nutně pochopením
katalobara, -y ž (ř) meteor. spojnice míst se
stejným poklesem atmosférického tla-
ku za daný časový interval
katalog, -u m (ř) 1. systematický seznam
(soupis) předmětů, knih, obrazů, poš-
tovních známek, hvězd aj. sestavený
podle urč. hlediska a způsobu zpraco-
vání se základními údaji: abecední, věc­
ný k.; lístkový, knižní k.; muzejní k.; k.
výstavy; mzdový k.; filatelistický k.; škol.
třídní k. knižní soupis žáků jedné třídy
se záznamem prospěchu; (varchivnic-
tví) pomůcka poskytující podrobnou,
kriticky vyhodnocenou informaci o ob-
sahu archiválií urČ. fondu n. jeho části;
astro systematicky uspořádaný soupis
hvězd; biol. soupis všech známých taxo-
nů se základními údaji 2. obch. obrázko-
vý ceník 3. hovor. místnost, kde jsou ulo-
ženy katalogy; katalogový příd.: k-á
cena uvedená v katalogu
katalogizace, -e ž (ř) 1. sepisování roztřídě­
ných knih n. jiných předmětů orč. druhu;
sestavování katalogu; sestavováníjednot-
livých lístků pro katalog: k. knihovny 2.
knih. nauka o knihovnických katalozích a
metodě jejich budování; katalogizační
přfd.: k. pravidla
katalogizátor, -a m (katalogizátorka, -y
ž) odb. kdo provádí katalogizaci 1
katalogizovat ned. (co; -) provádět katalo-
gizaci 1: k-ané rukopisy
katalogový t katalog
n. keř rodu Catalpa se zvonkovitými bí-
lými a nachově skvrnitými květy v bo-
 katalýza
hatých přímých květenstvích, s dlouhý-
mi válcovitými tobolkami, u nás pěsto­
vaný v parcích
katalýza, -y ž (ř) chem., biochem. urychlení
chem. n. biochem. reakcí vlivem kata-
lyzátoru; katalytický [-ty-] příd.: chem. bio-
chem. k. účinek; k-á reakce; zeměd. k-é
hnojivo urychlující rozklad a přeměnu
látek v půdě; katalyzační příd.: chem. k.
teplo
katalyzátor, -u m (ř) 1. chem. látka ovlivňu­ katarakta, -y ž (ř) med. zákal oční čočky,
jící rychlost chem. reakce, aniž se v re-
akci spotřebovává 2. motor. zařízení na katarální t katar, -u
čištění výfukových plynů motorových
vozidel
katalyzovat ned. chem., biochem. (co) urychlo-
vat reakci prostřednictvím katalyzáto-
ru
katamarán, -u m (tmnil) pův. plachetnice se
dvěma trupy n. s jedním trupem a jed-
ním či dvěma vahadly užívaná v Poly-
nésii, Indonésii, ve vých. Indii aj.; dnes
sport. plachetnice se dvěma trupy
katamnéza, -y ž (ř) med. lékařské vyšetření katarze, -e ž (ř) kniž. a odb. vnitřní duševní
a kontrola odeznělé choroby, sledování
propuštěných nemocných
katamorfóza, -y ž (ř) geol. přeměna hornin
způsobená účinkem zvětrávání a ce-
mentací
kataplast, -u m (ř) miner. plasticky deformo-
vaný minerál
katapleit, -u m (ř) miner. modrý, žlutý i čer­
venavý šesterečný nerost, vodnatý kře­
mičitan sodíku a zirkonia
kataplexie, -e ž (ř) med. náhlá ztráta svalo-
vého napětí vyvolaná silovým dojmem,
šokem aj.
katapult, -u m(l<ř) 1. hist. též katapulta,-y
ž starověký a středověký těžký válečný
obléhací, vrhací stroj, velký prak k me-
tání šípů n. kamenných a ohňových střel
2. let. zařízení udělující letadlu na poměr­
ně krátké dráze rychlost potřebnou ke
vzletu (např. z paluby lodi) 3. let. zaříze­
ní na vymršťování letce z letadla při hro-
zící katastrofě; katapultový příd.: k-é le-
tadlo
katapultáž, -e ž let. uvádění, uvedení leta-
dla, popř. letce v pohyb pomocí kata-
pultu
katapultovat ned. i dok. let. (co, koho) uvádět,
uvést v pohyb pomocí katapultu: k. le-
tadlo; katapultovat se ned. i dok. let. pOU-
ží(va)t katapultu (v případě nebezpečí
ap.)
katapultový t katapult
katar, -a m (ř) hist., náb. (v 11.-13. stol v již.
Francii a Itálii) příslušník náb. sekty hlá-
sající dobrovolnou chudobu, odmítající
svátosti, ctění kříže a relikvií v duchu
svého manichejskodualistického učení
(někdy nespr. nazývané albigenští); ka-
tarský příd.: k-é učení
katar, -u m (ř) med. zánětlivé onemocnění katastrofizmus, -mu m (ř) geol. teorie o utvá-
sliznice spojené se zvýšenou sekrecí: k.
žaludku, spojivek; katarální příd.: k. zá-
nět
380
katarakt, -u m (ř) 1. geogr. vodopád velkých katastrovat ned. i dok. odb. (co) zapisovat, za-
toků rozložený stupňovitě, slap, peřej
2. tech. zařízení k tlumení nežádoucích katastrový t katastr
mechanických rázů n. kmitů (zvl. u mě­
řicích a regulačních přístrojů) n. k do-
sažení časově proměnné vazby mezi
dvěma členy regulátoru; kataraktový
příd.: tech. k. píst; k. rozvod opatřený ka-
taraktem; eltech. k-á spoušť s uměle zpož-
děným působením
šedý zákal
katarobie, -e ž (ř) biol., vod. první stupeň sap-
robie označující vodu pramenitou n. vy-
tékající z vysokohorských ledovců,
zdravotně zcela nezávadnou; katarob-
ní příd.: k. voda
katarobita, -y ž biol., vod. stav, kdy voda je
katarobní
katarometr, -u m (ř) chem. tepelně vodivý
detektor
katarský t katar, -a
očista, mystické očištění duše od všeho
smyslného, tělesného; povznášející po-
cit zbavení se nežádoucího spojený
s uvolněním; povznášející pocit vůbec
(vyvolaný prožitkem uměleckého díla katavotron, -u m (ř) geol. (v krasových ob-
aj.); psych. uvolnění tenze a úzkosti sdě­
lením či přehráním minulých zážitků;
v psychoanalýze zvl. odreagování po-
tlačených afektů; katarzní příd.
katastr, -u m (n < it) 1. zakreslení a soupis
pozemkového majetku s údaji o polo-
ze, výměře, bonitě, výnosnosti ap. jed-
notlivých pozemků pro vyměření daně
z nemovitosti 2. rozloha pozemků ná-
ležejících k obci, území obce 3. úplný
úřední soupis: k. domovní daně; katast-
rální, řidč. katastrový příd.: k-ální mapa
zobrazující polohu a rozsah pozemků
podrobených dani bez znázornění teré-
nu (v měřítku 1: SOO - 1: 2000); k-ové
číslo pozemku; k. území tech. jednotka
tvořící místopisně uzavřený soubor evi-
dence nemovitostí; katastrálně přísl.
katastrofa, -y ž (ř) 1. velké neštěstí, udá-
lost s tragickými následky, pohroma:
přírodní k. zemětřesení, povodeň ap.;
železniční k. 2. liter. závěrečná část vý-
stavby dramatu, (tragické) rozuzlení
děje; katastrofální, řidč. a odb. katastro-
fický příd.: k-ní sucho zničující; k-ní ob-
rat tragický, nešťastný; k-ý vývoj, pro-
ces; k-ní porážka expr. naprostá; astro k-á katedrála, -y ž (I < ř) pův. k biskupskému
teorie kosmogenická teorie vysvětlující
vznik planetární soustavy na základě něj.
katastrofy; tech. k-á koroze korozní napa-
dení materiálu vedoucí k jeho rychlému
a úplnému znehodnocení; katastrofál-
ně, katastroficky přísl.; katastrofálnost,
katastrofičnost, -i ž
ření zemského povrchu, změnách ve
flóře a fauně Země vlivem náhlých n.
opakujících se katastrof
katedrála
psat do katastru
katateploměr, -u m (ř + č) fyz., meteor. přístroj
na měření ochlazovacího účinku okolí
vyvolaného společným působením tep-
la, proudu vzduchu a vlhkosti, katater-
mometr; hom. teploměr na měření chla-
divého účinku důlních větrů
katatermální příd. (ř) geol. k. ložiska vznik-
lá z nerostných roztoků o teplotě 3S0 -
4S0 DC
katatermometr, -u m (ř) fyz., meteor. katatep-
loměr
katatonie [-ny-], -e ž(ř) med. strnulost, ztuh-
lost, útlum v psychické i psychomoto-
rické oblasti, projev těžkého duševního
onemocnění, zvl. schizofrenie; katato-
nický příd.
katatonóza, -y ž (ř) biol. snížení normální-
ho osmotického tlaku buňky
katatropizmus, -mu m (ř) bot. ohyby rostlin
v opačném směru od zdroje jednostran-
ného podráždění, negativní tropizmus
katatymie, -e ž (ř) med., psych. zkreslení ob-
sahu vědomí, úsudků, názorů vlivem
emoce; katatymní příd.: k. úsudek, re-
akce
lastech) povrchová i podzemní dutina
ústící do podzemní komunikace, do níž
je pohlcována tekoucí voda, hltič, po-
nikev, ztrata, propadání, ponor
katedra, -y ž (ř) 1. učitelský stolek ve třídě
(pův. vyvýšený bedněný pult) 2. círk.
(v chrámech) biskupské sedadlo 3.
(v někt. zemích) vědecko-pedagogický
útvar na vysoké škole sdružující přísluš­
né pracovníky zabývající se výukou urč.
oboru; učitelské místo s ním spojené, sto-
lice 4. (od r. 19S0) základní pracoviště
vysoké školy n. fakulty pro činnost vý-
chovně-vzdělávací, vědeckou aj.; pra-
covní skupina učitelů blízkých oborů n.
téhož oboru na vysoké škole: k. anglis-
tiky na filozofické fakultě 5. círk. učitel­
ský úřad papeže: mluvit z k-y (ex ca-
thedra [katedrál) činit věroučné rozhod-
nutí závazné pro celou církev; kniž. uči­
nit autoritativní výrok vůbec; katedro-
vý příd.: k. tón, přen. školský, skutečnému
životu vzdálený
katedrál, -a m (I < ř) hist. profesionální stře­
dověký písař opisující na objednávku
knihy liturgického obsahu, zpěvníky ap.
sídlu náležející křesť. chrám s biskup-
skou katedrou; hlavní kostel katol. bis-
kupství či jiného círk. adm. teritoria
při sídle biskupově, velechrám, dóm;
archit. trojlodní až pětilodní gotický
chrám v záp. průčelí s dvojvěžím, s
opěrným systémem, ochozem a věncem
kaplí kolem kněžiště; katedrální řidč.
katedrálový příd.: k-ní školy; k. ~pitu­
Za; sklář. k-ní sklo průsvitné, ale neprů­
hledné lité sklo s lasturnatým povrchem,
katedrový
po rubu rozrušené drobným zrněním,
užívané v bytovém příslušenství a k de-
koračním účelům
katedrový t katedra
kategoriální -J,. kategorie
kategorický příd. (ř) 1. výslovný, rozhodný,
určitý: k-é odmítnutí;. filoz. k. imperativ
2. vylučující jinou možnost, bezpodmí-
nečně platný, nepodmíněný: log. k. soud
takový, kl. lze vyjádřit ve tvaru X je Y,
žádné X není Y, některá X jsou Y, ně­
která X nejsou Y; k. sylogizmus; kate-
goricky přísl.; kategoričnost, -i ž
kategorie, -e ž (ř) 1. soubor (lidí, věcí, jevů
ap.) se společným znakem: k. zaměst­
nanců; věková k.; sociální k.; služební
k. (podle druhu práce, vzdělání ap.); dopr.
k. motorových vozidel (podle obsahu
válců) 2. základní a nejobecnější pojem
vědy: filozofická k.; gramatická k.; ka-
tegoriální příd.: lingv. k. gramatika umož-
ňující na základě předem daných kate-
gorií ověřovat správnost věty; katego-
riálně přísl.
kategorizace, -e ž roztřídění, roztřiďování
do kategorií, kategorizování: k. cen; ka-
tegorizační příd.
kategorizovat ned. i dok. (co, koho; -) roztři­
ďovat, roztřídit na kategorie, zařazovat,
zařadit do kategorií: k. ovoce; k. ucha-
zeče o místo
katecheta, -y m (katechetka, -y ž) (ř) uči­
tel náboženství; katechetský příd.: k-é
místo
katechetický [-ty-] příď. ke katechetika, ke
katecheze: k-á metoda formou otázek a
odpovědí
katechetika [-ty-], -y ž (ř) círk. nauka o vy-
učování náboženství; vyučování nábo-
ženství
katecheze, -e ž (ř) círk. 1. stručné vyložení
věrouky v otázkách a odpovědích; vyu-
čování náboženství, katechetika 2. snou-
benecká k. katechizmus 2
katechin, -u m (ř) chem. k-y skupina polyfe-
nolických látek s dvěma n. více hydro-
xylovými skupinami v molekulách, po-
užívaná v koželužství a jako léčivo
katechizace, -e ž (ř) círk. vyučování nábo-
ženství otázkami a odpověďmi, kate-
chetika; katechizační příd.: k. metoda
katechetická
katechizmus, -mu m (ř) 1. učebnice sesta-
vená z hlavních článků křesť. víry, upra-
vená pro náb. výuku do otázek a odpo-
vědí 2. náb. poučení a zkouška snouben-
ců římskokatol. vyznání před círk. sňat­
kem, snoubenecká katecheze 3. řidč.
stručná učebnice n. příručka obsahující
základní poučky někt. oborů (např. umě­
m'); katechizmový příd.
katechizovat ned. círk. (koho, 4. p.) vyučovat ná-
boženství podle katechizmu 1
katecholamin, -u m (ř) biol. k-y hormony
(adrenalin a noradrenalin) vytvářené
v dřeni nadledvin, upravující fungová-
ní organizmu při zvýšené aktivitě
381
katechu [-ču] neskl. s (ind) tvrdé, těžké dřevo
tmavě hnědé barvy z tropického stromu
Acacia catechu, používané k výrobě ná-
bytku, barviva léčiv
katechumen, '-a m (I < ř) círk. (v křesť. círk-
vích a náb. společnostech) uchazeč
(starší dítě n. dospělý) o křest; katechu-
menický [-ny-] příd.: k-á škola (v prvot-
ní církvi) pro katechumeny
katelektrotonus, -nu m (ř) med. (při galvani-
zaci) zvýšená dráždivost svalů a nervů
v blízkosti katody
katéna, -y ž (I) 1. geol. sled typů půd n. eko-
systémů mezi vyvýšeninou a sníženi-
nou terénu 2. hud. žebro u hud. nástrojů
katenace, -e ž (ř) odb. zřetězení: k. chromo-
zomů
katenergetický [-ty-], příd. (ř) biol. k. pochod
uvolňující energii
katenoteizmus, -mu m (ř) náb. druh polyte-
izmu založený na postupném uctívání
jednoho boha po druhém
katepanát, -u m (ř) hist. (v byzantské říši
v 11. stol.) správní celek vzniklý po roz-
padu zřízení témat
katepsin, -u m (ř) biochem. enzym v živočiš­
ných tkáních a trávicích šťávách štěpící
bílkoviny
katerizace, -e ž (Vl) knih. určení autorského
znaku knižních jednotek, kl. na regá-
lech stojí abecedně seřazené (nazv. po-
dle amer. knihovníka Ch. A. Cuttera)
katetometr [-té-], -u m (ř) fyz. laboratorní
přístroj k přesnému měření svislých
vzdáleností
katétr, -u m (ř) med. trubice sloužící k vy-
šetřování, vyprazdňování n. vyplacho-
vání tělních dutin (srdce, močového mě­
chýře aj.), cévka
katetrizace, -e ž med. zavádění katétru do
dutého orgánu z důvodů diagnostických
n.léčebných: k. srdce; k. močového mě­
chýře cévkováni; katetrizační příd.
katetrizovat ned. i dok. med. (koho, 4. p.; -) pro-
vádět, provést katetrizaci
katex, -u m (um) fyz. chem. ionex vyměňující
kationty, iontoměnič
katexe, -e ž (ř) psych, (v psychoana1ýze) uvol-
nění psychické energie
katexochén [-gzo-] přísl. (ř) kniŽ. v nejvlast-
nějším slova smyslu, především, povýt-
ce, výhradně; vynikajícím způsobem
katexochický [-gzo-] příd. řidč. kniž. jsoucí
katexochén
katexování, -í s (ř) chem., vod. výměna kati-
ontů při úpravě vody
katgut [ketgat], ketgat, ketget, catgut
[ketgat], -u m (a) med. vstřebatelný chi-
rurgický šicí materiál (vlákna) vyrobe-
ný z podslizniční vrstvy ovčích n. ko-
zích střev
kathak, -u m (hind) tan. indická škola klasic-
kého tance se složitými krokovými va-
riacemi, vířením, klouzavým pohybem
a prudkým zastavením
kathakali neskl. s (malajál) taJ\. indické klasic-
ké taneční drama s bohatými kostýmy,
katolický
barvitými maskami, vyjadřované taneč­
ními pohyby, gesty a mimikou, před­
stavující mytologické phběhy
kati [-ty] neskl. s (indonés) stará jednotka
hmotnosti užívaná v jv. Asii
katilinárka [-ty-], -y ž(Vl)zast. útočná řeč,
ostrý řečnický výpad proti odpůrci
(nazv. podle Ciceronových řečí proti
Katilinovi)
kation [-ty-], -tu, kationt, -u m (ř) fyz. ion
s kladným elektr. nábojem; kationový,
kationtový příd.
kationizace [-ty-ny-], -e ž (ř) text. současná
chem. reakce kvartérních solí amonio-
vých v roztoku za studena s celulózou
a s barvivy sloužícími k barvení zvl. ba-
vlněných textilií
katleja, -e, -i ž (Vl) zahr. druh orchideje (Cat-
leya) s úzkými jazykovitými modroze-
lenými listy a citronově žlutým květem,
okrasná skleníková (pokojová) rostlina
(nazv. podle angl. botanika W. Cattle-
ye)
katoda, -y ž (ř) 1. fyz., eltech. záporná elek-
troda (op. anoda) 2. fyz., eltech. elektroda
elektronky n. výbojky, kl. je zdrojem
elektronů zabezpečujících proud mezi
anodou a katodou 3. hut. plochý předvý­
robek ve tvaru desky získaný elektro-
lýzou a určený k přetavení; katodový
příd.: fyz. k. kov; k-é záření, k-é paprs-
ky proud elektronů vysílaný z katody;
(v mikroelektronice) k-é naprašování naná-
šení tenkých kovových vrstev; katodic-
ký [-dy-] příd.: chem k-á oxidace, reakce,
koroze; k-á ochrana způsob ochrany
(železných) kovů proti korozi; fyz. k-á
hustota proudu rozložení n. hustota
proudu na katodě
katodoluminiscence [-ny-], -e ž (ř + I) fyz.
luminiscence způsobená dopadem elek-
tronů (katodových paprsků) na stínítko
pokryté luminiscenční látkou, uŽív. v te-
levizi, radiolokaci ap.
katodoluminofor, -u m (ř + I + ř) fyz. lumi-
niscenční polovodič
katodový t katoda
katoforit, -u m (ř) miner. jednoklonný nerost,
složitý zásaditý aluminosilikát dusíku,
vápm"ku, železa a aluminia s fluorem
katogenní příd. (ř) geol. (o horninách) usaze-
ný
katolicita, -y ž (ř) 1. řidč. kniž. kato!. náb.
přesvědčení, katolictví 2. círk. obecnost
(jeden ze čtyř základních znaků katol.
církve vedle jednoty svatosti a apoštol-
ství)
katolicizmus, -mu m (ř) náb., moz., polit. kato-
lictví 1. učení kato!. církve 2. nábožen-
ské, filozofické, politické, umělecké aj.
názory hlásící se ke katol. náboženství
katolicizovat ned. (ř) řidč. kniŽ. (co) vést si, psát
v katol. duchu
katolický příd. ke katolicizmus, ke katolík:
k-á církev konfesijní sebevyznačení
papežem vedené církve římkat. vyzná-
ní; k. chrám; katolicky přísl.
 katolictví
katolictví, -í s (ř) katolické náboženství, ka-
tolicizmus
katolík, -a m (katolička, -y ž) (ř) příslušník
katol. církve (zprav. římskokatolické)
katolikon, -u m (ř) 1. kostel řec. kláštera 2.
liler. středověký všeobecný slovník s pře­
kladem
katolikos, -ka m (ř) círk. pův. zástupce patri-
archy antiochijského, později Wava ne-
závislých (zvl. vých.) církví (dodnes
církve arménské)
katolizace, -e ž (ř) obracení, obrácení na
katol. víru, pokatoličťování, pokatolič­
tění, katolizování; katolizační příd.: k.
proces
katotizovat ned. i dok. 1. (koho, co) provádět,
provést katolizaci, pokatoličťovat, po-
katoličtit 2. ned. řidč. vést si v katol. du-
chu; katotizovat se ned. i dok. stávat se,
stát se katolickým, pokatoličťovat se,
pokatoličtit se
katolyt, -u m (ř) fyz. elektrolyt kolem kato-
dy
katometr, -u m (ř) vod. přístroj k měření hla-
diny spodních vod
katoDický [-ny-], katonský příd. (VJ) řidč.
kniž. mravně přísný, neúprosný (nazv.
podle chování řím. státníka Katona)
katorga, -y ž (r < ř) (v carském Rusku) těž­
ké nucené práce v káznici, v dolech ap.;
katoržní příd.: k. práce
katr, -u m (n) 1. ob. mřížové dveře, zábrad-
lí: O expr. strčit někoho za k. uvěznit 2.
lech. slang rámová pila 3. slav. slang
prohazovačka
katrán, -u m (r) bol. bylina rodu Crambe
s velikými dužnatými listy a s bohatý-
mi hrozny bílých květů, rostoucí v pří­
mořských oblastech: k. přímořský pěs­
tovaný jako zelenina a pro olejnatá se-
mena
katun, -u m (maya) mayský kalendářní cyk-
lus trvající 20 tunů (tj. asi 20 našich let)
katuše, kaťuše, -e ž (VJ) voj. slang raketomet
uŽív. za 2. světové války sovětskou ar-
mádou
kauce, -e ž (I) práv. zajištění závazku slože-
ním částky peněz, vkladní knížkou ap.,
záruka, jistota; kauční příd.: k. hypoté-
ka, směnka
kaučuk, -u m (f < indián) 1. makromoleku-
lární látka z mléčné šťávy (latexu) kau-
čukodárných rostlin: přírodní, syntetic-
ký k. 2. pružná hmota z ní získaná pů­
sobením síry (vulkanizací) n. vyrobená
synteticky, pryž; kaučukový příd.: k-á
směs; k-á vlákna; k-é lepidlo
kaučukodárný příd. (f < indián + č) odb. k-é
rostliny obsahující v latexu (mléce) urč.
procento kaučuku (např. kaučukovník,
fíkovník, manihot, někt. afr. liány aj.):
bol. ft1wvn{k k.
kaučukovm'k, -u m (f < indián) bol. listnatý
brazilský strom rodu Hevea pěstovaný
pro latex (mléko) obsahující kaučuk: k.
brazilský; kaučukovníkový příd.: k-é
plantáže
382
kaučukový t kaučuk
kauda, -y ž (I) 1. zool. ocas, ocasní vy"běžek
2. hud. nožka u starých not 3. hud. (ve 14.
a 15. stol.) melodicky samostatný závěr
někt. skladeb; kaudáIní příd.: anal. smě­
řující od hlavy k dolnímu konci trupu:
k. konec dolní (op. kraniální); zool. k. plou-
tevocasní
kaudinský [-dy- i -dý-] příd. (VJ) hisl. k-éjho
pod nímž muselo projít řím. vojsko po-
ražené Sarnnity u Caudia r. 321 př. n. 1.;
přen. řidČ. kniž. o něčem potupném
kaulif1orie, -e ž (ř + I) bol. vyrůstání květů
ze spících (po více let odpočívajících)
pupenů přímo na kmeni n. na bezlistých
větvích (např. u kakaovníku); kaulif1or·
ní příd. bol. kmenokvětý
kaulimovir(us), -u m (a + I) biol. k-y neoba-
lené rostlinné viry s genetickou infor-
mací v dvouvláknité kruhové DNA (vy-
volávající např. žilkovou mozaiku kvě­
táku)
kauloid, -u m (ř) bol. stopkovitá část stélky,
lodyžka bezcévnatých rostlin, řas a me-
chů
kaulom, -u m (ř) bol. osa rostlin dokonale
členěných
kaumacit, -u m (I < ř) lech. (dř.) koks z čes­
kého hnědého uhlí
kauper, -u m (VJ) hul. regenerativní keramic-
ký ohřívač větru pro vysoké pece, ve
tvaru vysokého válce s kopulí (nazv.
podle angl. hutníka E. A. Cowpera)
kauri l neskl. s (ind), kaurikopál, -u m (ind < šp
< indián) bol. polozkamenělá pryskyřice již
vyhynulých jihoas. stromů rodu Dam-
mara
kauri2 neskl. s (maor) tropické měkké, střed­
ně těžké dřevo žluté až světlehnědé bar-
vy, používané k výrobě nábytku a při
stavbě lodí
kauri neskl. s (ind) zool. ulita mořského plže
zavinutce užívaná v někt. zemích jiho-
vých. Asie a Tichomoří jako platidlo
kaustickýl [-ty-] příd. (ř) odb. žíravý, lepta-
vý: lech. k-á soda louh sodný; geol. k-á
metamorfóza hornin žárová přeměna
kaustický2 J, kaustika
kaustlf"Ikace [-ty-], -e ž (ř + I) chem. výrobní
postup k přípravě louhu sodného z uh-
ličitanu sodného a hydroxidu vápena-
tého; kaustifikační příd.: k. nádrž, kal
kaustlka [-ty-], -y ž (ř) opl. obalová plocha
svazku paprsků odražených zrcadlem n.
lomených čočkou, kaustická plocha,
kaustický2 příd.: k-á plocha mal. geomet-
rické místo středů křivosti dané plochy,
opl. kaustika
kaustikum [-ty-], -ka s (I < ř) farmo k-a látky
způsobující poleptání tkání
kaustobiolit, -u m (ř) geol. k-y přírodní hoř­
lavé usazené horniny organického pů­
vodu (např. rašelina, uhlí, živice)
kautela, -y ž (I) 1. práv. preventivní opatře­
ní, zajištění, kt. zvl. při právních jedná-
ních předem vylučují všechny pochyb-
nosti vůči případným záporným účin-
kavalerista
kům smlouvy ap. 2. med. bezpečnostní
opatření (např. při operaci)
kauter, -u m (ř) med. přístroj k vypalování
kauterizace, -e ž med. odstranění porušené
tkáně kauterem, vypalování
kauza, causa [kauza], -y ž (I) práv. 1. věc
(spor), předmět soudního jednání, pří­
čina něčeho vůbec 2. právní důvod pro
vznik závazku; hospodářský n. jiný dů­
vod, z kt. vzniká závazek; T léž causa
kauzalgie, -e ž (ř) med. palčivá bolest při
kožní přecitlivělosti, při porušení obvo-
dových (periferních) nervů
kauzalizmus, -mu m filoz. filozofické pře­
svědčení, že každý jev má svou příči­
nu, že ve světě vládne všeobecná pří­
činnost (kauzalita)
kauzalita, -y ž (I) filoz. příčinnost; kauza-
litní příd.
kauzální příd. (I) odb. příčinný: k. nexus pří­
činná zřetězení, řetěz příčin a účinků;
med. k. léčenI' namířené proti příčině ne-
moci (op. symptomatické); lingv. k. (př{­
činné, důvodové) souvět{; kauzálně
přísl.; kauzálnost, -i ž odb. kauzalita
kauzativum [-ty- i -tý-], -va s (I) lingv. k-a
1. syntakticko-sémantická skupina akč­
ních sloves mutačních vyjadřujících, že
někdo/něco způsobuje změnu stavu ně­
koho/něčeho (např. (u)sušit, položit/po-
kládat, vykopat) 2. slovotvorná skupi-
na sloves deverbativních s význ. ,půso­
bit, aby se dělo to, co vyjadřuje zákla-
dové sloveso', slovesa účinná (např. po-
ložit); kauzativní příd.: Hngv. k. slovesa
kauzativa
kauzátor, -u m (I) lingv. (ve význ. stavbě vět)
participant s význ. neživého původce
děje (např. požár zničil úrodu)
kava, -y ž (polynés) (v Polynésii) nealkoho-
lický nápoj s povzbudivými účinky při­
pravovaný z kořenů a oddenků tropic-
kého keře jednoho druhu pepřovníku
káva, -y ž (arab) 1. semena kávovníku: ze-
lená, pražená k. 2. aromatický nápoj při­
pravovaný z rozemletých pražených se-
men kávovníku: černá, bflá k.; instant-
ní, překapávaná k.; mražená k. druh ká-
vové zmrzliny 3. slabě sladovaná a pra-
žená zrna žita n. ječmene používaná
jako náhražka pravé kávy, kávovina:
žitná k. melta; kávový příd.: k-á konvice
na kávu; k-á barva hnědá; k-á lžička
malá; kávově přísl.: k. hnědý odstfn'
kavace neskl. s (7. j. léž -m) (jap) sport. (v šer-
mu) výhyb
kaval, -a m (I) karel. zasl. svršek, jezdec
kaval, -u m (bulh) dlouhá měděná pastýřská
píšťala uŽív. na Balkáně
kavalec, -lce m (il) prosté voj. n. vězeňské
lůžko; expr. prosté lůžko vůbec; železný k.
kaválerie, -e ž (f < il) voj. zasl. (od 16. stol.)
vojenská jízda, jezdectvo: těžká, lehká
k.
kavalerista, -y m příslušník kavalerie, jízd-
ní voják; kavaleristický [-ty-] příd.: k.
pluk
kavalet
kavalet, -u m, kavaleta, -y ž (il < I) sport. (v jez-
dectví) nízká překážka pro základní vý-
cvik koně ve skoku
kavalír, -a m (f < il) 1. řidč. zasl. pův. jezdec,
později rytíř 1, šlechtic 2. kniŽ. čestný,
ušlechtilý, velkomyslný muž, muž dvor-
ných způsobů, rytíř 4 3. společník dámy
při společenské zábavě 4. kdo (okázale)
platí za jiné; kavalírský příd.: zasl. k-á čest
šlechtická; - k-é jednánI' ušlechtilé; -'.
k-é chovánI' dvorné; - k. dar velký; ka-
valírsky přísl.
kavalír, -u m (f < il) hisl. zprav. pětiboká n.
obdélníková pevnostní stavba, od 2. pol.
16. stol. včleňovaná do obranné sousta-
vy pevností, vybudovaná na bastionu n.
na kurtině
kavalírní příd. (t) mal. k. perspektiva průmět,
kt. nezkresluje rozměry objektu, vhod-
ný pro zobrazování architektur
t
kavalírský kavalír, -a
kavalírství, -í s vlastnost kavalíra; čin hod-
ný kavalíra; ušlechtilost, velkomysl-
nost, dvorné chování; (okázalá) štědrost
kavalkáda, -y ž (f < il) jezdecká skupina;
slavnostní jezdecký průvod
kavárna, -y ž hostinský podnik, kde se po-
dává hlavně káva, čaj ap.; kavárenský,
kavární příd.: k-é stolky
kavárm'k, -a m (kavárníce, -e ž) (arab) ma-
jitel n. nájemce kavárny; kavárnický
příd. kavárenský
kavas, -a m (tur < arab) (v Turecku) četník
kavatina (-tý-], cavatina [ka-], .y ž (il) hud.
1. krátká lyrická árie písňového rázu bez
koloraturních ozdob 2. instrumentální
skladba (popř. její část) zpěvného cha-
rakteru
kavent, -u m (I) zasl. ručitel, zvl. při půjč­
kách
kaverna, -y (I) odb. dutina: med. dutina (zvl.
v plicích) vzniklá vyprázdněním (zprav.
tuberkulózního) ložiska odumřelé, zka-
palněné tkáně; slav. uměle vytvořený
prostor pod zemí sloužící k umístění
strojního a elektr. zařízení podzemní
vodní elektrárny; voj. zasl. skalní úkryt,
zvL v 1. svět. válce na it. frontě; kaver-
nózní příd.: med. k. tkáň; geol. k. vápenec
travertin; kavernový příd.: med. k-é stě­
ny
kaverníkol [-ny-], -a m (I) zool. živočich žijí-
cí v jeskyních, v podzemních prosto-
fách; kavernikolní příd.: k. organizmus
jeskynní; k. fauna jeskynní zvířena
kavernobeton, -u m (I + t) stav. stejnozrnný,
velmi pórovitý lehký beton s dobrými
tepelně izolačními vlastnostmi
kavernometr, -u m (I + ř) lech. karotážní pří­
stroj na měřeníprůměru vrtu po celé jeho
hloubce
kavernometrie, -e ž lech. měření průměru
vrtu kavernometrem
kavernostomie, -e ž (I + ř) med. chirurgické
široké otevření, vyústění kaverny
kavernózní, kavernový t kaverna
kaviár, -u m (il < tur) 1. potr. jikry zvl. jesete-
383
rových a lososovitých ryb konzervova-
né solí a upravené jako pochoutka 2. lexl.
vzor vlněné tkaniny se světlými boqy na
tmavém podkladě vytvořený osmivazeb-
ným keprem, užívaný na pánské oble-
ky; kaviárový příd.: k-á paštika
kavírovat ned. (n < I) zasl. hovor. (-; komu; za koho,
co) ručit (za koho, co)
kavita, -y ž(l) 1. med. zubn{ k. dutina vzniklá
po odstranění změklých zubních tkání
postižených kazem 2. hut. dutina větších
rozměrů v krystalové mřížce kovu
kavitace, -e ž (I) lech. vznikání bublin (dutin)
vyplněných sytou parou kapaliny v mís-
tech poklesu tlaku v kapalině a jejich
opětné zanikání, při němž dochází k rá-
zům (provázeným hlukem), kt. působí
destruktivně na obtékaná tělesa (např.
lopatky turbín, lodní šroub ap.); kavitač­
ní příd.: lech. k. zkušebna turbfn; k. čfslo
(v hydrodynamice) charakterizující pod-
mínky vzniku kavitace; k. koroze rozru-
šování povrchu materiálů (lopatek tur-
bín ap.) v místech zániku kavitačních
bublin
kavitit [-ty-], -u m (I) slav. pálené kamenivo
(v podobě dutých kuliček) pro lehký be-
ton ' kazetování, -í s stav. členění stropu n. stěn
kávo- v slož. první čásl s význ. káva, kávový
kávovar, -u m (arab + č) přístroj na vaření
kávy: elektrický k.
kávovina, -y ž (arab) potr. 1. kávová přísada
(cikorka) dodávající bílé kávě tmavší
barvu a plnější chuť 2. obilná káva jako
kávová náhražka (ječná, sladová, žitná
ap.) mající nahradit odvar ze zrnkové
kávy barvou, chutí i vůní; kávovinový
příd.: k-á směs směs obilné kávy a přísa­
dy (např. melta)
kávovník, -u m bol. tropický keř n. strom
rodu Coffea s drobnými bílými květy,
pěstovaný pro zelená semena (kávu): k.
arabský; kávovm'kový příd.: k-é plantá-
že
t
kávový káva
kavyl, -u rn (r) bol. stepní tráva rodu Stipa
s péřovitě chlupatými, dlouhými osina-
mi: k. vláskovitý; kavylpvý příd.: k-á
step
kazajka, -y ž (il) lehký krátký kabát: pra-
covn{ k.; svěrad k. znemožňující pohyb
osobám choromyslným, zuřivcům ap.
kazak, -u m (r < tur) dlouhá blůza nošená na-
vrch sukně či kalhot; kazakový příd.: k-á
halenka
kazanl, -u rn (VJ) lexl. měkká, oboustranně
počesaná vlněná tkanina v plátnové n.
keprové vazbě, používaná na dětské šaty
(nazv. podle města Kazaň v Rusku)
kazan2, -u m (VJ) geol. stratigrafický stupeň
mořského svrchního permu ve vých.
Evropě
kazašský příd. (VJ) země<!. k. skot pestře zbar-
vené plemeno skotu s vývinem svalo-
vých částí těla, hodící se k pastevnímu
výkrmu ve stepích (nazv. podle Kazach-
stánu)
kázus
kazeifikace, -e ž (I) med. koagulační nekróza
tkáně typická pro někt. specifická one-
mocnění (např. tuberkulózu, syfiliS)
kazein, kasein, -u m (I) chem. vysrážená mléč­
ná bílkovina, dř. uŽív. jako lepidlo a k vý-
robě plastické hmoty, sýrovina; kazeino-
vý, kaseinový příd.: chern. k-á vlákna vy-
ráběná z roztoku kazeinu zvlákňováním
za mokra; k-é lepidlo
kazeinogen, kaseinogen, -u m (I + ř) biochem.
vápenatá sůl obsažená v mléce, která
se působením enzymu mění v kazein
kazemata, kazematy t kasematy •
kazeózní příd. (I) med. k. nekróza (při tuber-
kulóze) přeměna tkáně v sýrovitou hmo-
tu, kazeifikace
kazeta, -y ž (f) 1. (ozdobná) skříňka na
skvosty; krabice vůbec 2. schránka na
fot. desky n. filmy, na magnetofonové
pásky; schránka s magnetofonovou pás-
kou 3. stav. jednotlivé prohloubené a orá-
mované pole stropu n, stěny; kazetový
příd.: eltech. k. magnetofon jehož jedna
páska je i s cívkami uložena ve zvláštní
kazetě; - stav. k-á klenba; k. strop s vidi-
telným podhledem pravidelněčleněným
do kazet
kazetami 3
kazetovaný příd. slav. kazetami zdobený, ka-
zetový: k. strop
kazetový t kazeta
kazualista, -y m stoupenec kazualizmu
kazualistický [-ty-] příd. ke kazualizmus,
ke kazualista
kazualita, -y ž (I) řidč. kniŽ. nahodilost
kazualizmus, -mu m (I) filoz. antické učení,
že světové dění je určováno náhodami;
víra v nMtodu
kazuelní příd. (I) řidč. kniž. nahodilý
kazuista, -y m 1. stoupenec n. uživatel ka-
zuistiky 2. hanl. jezuita 2
kazuistický [-ty-] příd. ke kazuistika, ke ka-
zuista; kazuističnost, -i ž: práv. k. záko-
na
kazuistika [-ty-], -y ž (I) 1. práv. výklad prá-
va se zřetelem ke konkrétnímu indivi-
duálnímu případu; přen. kniž. formalistic-
ké překrucování, chytrácké odůvodňo­
vání 2. med. souhrn klinických pozoro-
vání průběhu téže nemoci u několika ne-
mocných; popis lékařsky zajímavých
případů, chorob 3. círk. součást etiky sta-
novení zásad správného chování a
správných postojů v konkrétních přípa­
dech, životních situacích (součást téměř
všech náb. systémů)
kázule, -e ž (I) círk. kdysi bohatě zdobené,
dnes prosté liturgické bohoslužebné
roucho katol. kněží s otvorem pro Wa-
vu a s vystřižením pro ruce, nošené při
mši přes albu, ornát 1; kázulový příd.:
archil. k-é okno tvar okna podobný kázu-
li, příznačný zvl. pro kostelní architek-
turu středoevr. baroka
kázus, -zu m (I) zasl. hovor. případ, zvl. nemi-
lý n. závadný
kcal
kcal fyz. (dř.) zn. pro kilokalorii
kdoule, -e ž (řVJ) 1. žlutozelený hruškovitý
n. jablkovitý plstnatý aromatický plod
kdouloně, užívaný k výrobě kompotů,
kdoulového sýra aj. 2. kdouloň (bot.);
kdoulový příd.: k-á vůně; potr. k. sýr slad-
ký rosolovitý pokrm připravený z kdou-
lí, cukru, vody ap.; k. likér
kdouloň, -ně ž bot. cizokrajný malý strom
n. keř rodu Cydonia s vejčitými listy a
s bílými n. růžovými květy, u nás ně­
kdy pěstovaný pro žlutozelené plstnaté
plody (kdoule): k. podlouhlá
kdoulovec, -vce m (řVJ) bot. cizokrajný trni-
tý keř rodu Chaenomeles s tuhými, vel-
kými listy a s červenými květy, u nás
často pěstovaný v parcích: k. japonský
kdoulový kdoule t
kea neskl. m (maor) zool. novozélandský druh
papouška, nestor kea
kebab, -u m (tur) !ruch. beraní maso zabalené
v papíru a pečené na rožni nad ohněm
z borovicových šišek, balk. lid. specia-
lita
kebračo, -a s(šp) velmi tvrdé a těžké, pevné
a trvanlivé dřevo bohaté tříslovinami z
někt. jihoamer. stromů; kebračový příd.:
k-é dřevo
t
kebule chebule 2
kecka, -y ž (a) k-y lehké plátěné šněrovací
boty s gumovou podešví
keč, -e m(a) loď. malá dvojstěžňováplachet-
ní jachta
kečup, -u m (a < mal) potr. mírně zahuštěný,
osolený, okyselený, přislazený a koře­
něný protlak z rajských jablíček, kon-
zervovaný přísadami nebo sterilací; ke-
čupový příd.
kedluben, -bnu m, kedlubna, -y ž (n < it) 1.
zahr. odrůda brukve zelné s kulovitě zduž-
natělou stonkovou hlízou (bulvou), bru-
kev 2. tato bulva požívaná jako zelenina
3. lan. čes. lid. tanec; kedlubnový příd.: !ruch.
k-é zelí kedlubny upravené jako zelí
kédr, -u m(f < I) výr. úzký kožený pásek pře­
kládaný na polovičku a vkládaný mezi
švy výrobků k jejich ochraně i ozdobě
keep smiling [kíp smajling] (a) kniž. vždy s
úsměvem
t
kefal- též cefal-
kefalhematom, -u m (ř) med. krvácení pod
okosticí lebečních kostí vzniklé při po-
rodním poranění dítěte
kefalin, cefalin, -u m (ř) biochem. k-y (dř.)
fosfolipidy obsažené v živočišných, zvl.
nervových tkáních (mozku, krvi ap.)
kefalokaudální příd. (ř + I) biol. k. zákon
vyjadřující, že růst i vývoj živočichů
postupují nejdříve a nejrychleji od hla-
vy k vzdálenějším údům
kefalometr, cefalometr, -u m (ř) antr., med.
přístroj k měření lebky i menších roz-
měrů těla
kefalometrie, cefalometrie, -e ž antr. mě­
ření lebky kefalometrem
kefír, -u m(bulh < turlat) potr. osvěžující nápoj
z alkoholicky zkvašeného a bakteriemi
384
zkysaného mléka; kefírový příd.: k-á zrna
shluky mléčné bílkoviny obsahující mi-
kroorganizmy, uŽív. k přípravě kefíru
kejkle, -ů m i -í ž pomn. (n) 1. kouzelnické,
komediantské, eskamotérské kousky,
pohyby, triky, eskamotáž: O expr. dělat
s něčím k. drahoty 2. hanl. podvodné jed-
nání, pletichy, intriky
kejklíř, -e m 1. kdo provozuje kejkle, kou-
zelník, eskamotér 2. hanl. podvodník,
pletichář, šejdíř; kejklířský příd.: k-é
kousky
kejklířka, -y ž 1. ke kejklíř 2. bot., zahr. vy-
trvalá bylina rodu Mimulus s velkými,
zprav. žlutými květy: k. skvrnitá
kejklířství, -í s (n) 1. kouzelnictví, eska-
motérství 2. hanl. podvodné jednání, ple-
tichaření
keks, -u m (a) trvanlivé čajové (mírně pe-
čené n. jen sušené) pečivo, sušenka;
keksový příd.: k-á moučka
kelen, -u m (um) med., chem. chloretyl uŽív.
na místní znecitlivění krátkodobým
zmrazením tkáně
kelim, kelim- ..j.. kilim
kelímek, -mku m(pol < orient) 1. nádobka ba-
kelitová, papírová, porcelánová aj. na
výrobky potr., kosmetické, k laborator-
ním pracím ap. 2. hut. nádoba z žáro-
vzdorné hmoty n. tuhy na tavení men-
šího množství kovu n. slitin; kelímko-
vý příd.: k-é barvy v kelímcích 1; - hut.
k-á pec do níž se vkládá kelímek 2; k-á
ocel tavená v kelímcích 2; k. pochod
způsob výroby ušlechtilých ocelí pře­
tavováním v kelímcích 2
keUoway ..j.. kelovej
kelner, -a m (kelnerka, -y ž) (n) zast. ob. číš­
ník; kelnerský příd.
keloid, -u m (ř) med. nadměrné zbujení va-
ziva v jizvě (zprav. po spáleninách); ke-
loidní příd.
kelovej, kelloway [-vej], -e m(VJ) geol. stra-
tigrafický stupeň střední jury (nazv. po-
dle angl. města Kelloway)
keltický..J.. keltský
keltolog, -a m odborník v keltologii
keltologie, -e ž(VI < ř) vědní obor zabývají-
cí se studiem Keltů, jejich materiální
a duchovní kulturou, zvl. studiem jazy-
ka a literatury
keltský, řidč. keltický [-ty-] příd. (VI) 1. tý-
kající se Keltů: k-á kultura 2. zeměd. k-é
prase šp. odolný a nenáročný masný typ
žlutobílé barvy s červenými a černými
skvrnami, s dlouhou, plochou hrudí na
vysokých nohách (nazv. podle kmene
Keltů)
kelvin, -u m(VJ) fyz. základní jednotka teplo-
ty a teplotního rozdílu v soustavě SI, zn.
K (nazv. podle angl. fyzika W. Kelvina)
kelyfit, -u m (arab) miner. druhotně vzniklá
, radiálně paprsčitá obruba kolem mine-
rálů (zvl. kolem granátů, složená hlav-
ně z amfibolu); kelyfitický [-ty-] příd.
kemalista, -y m stoupenec, přívrženec ke-
malizmu
kentaur
kemalistický [-ty-] příd. ke kemalizmus, ke
kemalista: hist. k-á revoluce kemalizmus
kemalizmus, -mu m(VI) hist. hnutí vzniklé v
r. 1919 v Turecku, s cílem polit. a kul-
turního sblížení s Evropou (nazv. podle
vůdce hnutí, pozdějšího prezidenta Ke-
mala Atatiirka)
kemanča, -i ž, kemandže ueskl. s (7.j. též -m)
(per) hud. perskoarabský strunný smyčco­
vý nástroj, druh houslí
kembrik, -u m(VI) zbož. ozdobný potahový
papír (nazv. podle franc. města Camb-
rai)
kemp, -u m(a) kempink 2, autokempink 2
kempink, -u m(a) 1. táboření, zvl. při ces-
tování motorovým vozidlem 2. táboro-
vé ubytovací zařízení (v přírodě), auto-
kempink 2, kemp; kempinkový příd.: k.
vůz silniční motorové vozidlo se speci-
ální karoserií určené pro turistiku a re-
kreaci
kempovat ued. provozovat kempink, tábo-
řit v kempu
ken, -u m (jap) 1. stará jap. jednotka délky
(asi 1,8 m) 2. správní (administrativnO
jednotka v Japonsku, prefektura 2
kenaf, -u m (tur) 1. bot. tropická až subtro-
pická jednoletá bylina rodu Hibiscus
pěstovaná pro stonky s textilním vlák-
nem, ibišek konopný 2. textilní vlákna
z jeho stonku, odolná proti hnilobě, po-
dobnájutě, užívanájako surovina v pro-
vaznictví (tzv. bombajské konopO
kencie, -e ž(VI) zahr. ozdobná pokojová pal-
ma rodu Rhopalostylis s úzkými lístky
tvořícími konečný vrchol (nazv. podle
hol. cestovatele W. Kenta)
kendo, -a s (jap) sport. jap. šerm s dlouhými
bambusovými tyčemi
kendyr, -u m(r < tur) 1. bot. jednoletá tropic-
ká bylina rodu Apocynum poskytující
pevné měkké vlákno k textilnímu vy-
užití 2. vlákno této byliny, tzv. ruská
juta, uŽív. dř. k výrobě hrubší tkaniny,
pytlů, rukavic aj.
kenel, -u m (f) hom. snadno zápalné.celistvé
uhlí s vysokým obsahem vodíku a uhlí-
ku
kenkarta, -y ž(u) zast. ob. (za nacistické oku-
pace) průkaz totožnosti
kenofytikum [-ty-], oka s (ř) bot. období pře­
vahy krytosemenných rostlin ve vývoji
rostlin (od svrchní křídy dodnes)
kenotaf, -Um (ř) symbolický náhrobek pro
uctění památky zemřelého, jehož tělo
je nezvěstné n. bylo pohřbeno v cizině
(zvl. padlých vojáků)
kenotron, -u m (ř) eltech. zast. elektronická
usměrňovací dioda s vysokým vakuem
kenozoikum, oka s (ř) geol. geologická éra
Země zahrnující třetihory a čtvrtohory;
kenozoický příd.: k. útvar
kentaur, -a m (ř) (v řec. mytol.) divoká by-
tost s horní částí těla lidskou a dolní
koňskou, sloužící často jako motiv an-
tického umění; kentauří příd.: k. síla,
přeu. kniž. obrovská
kentumový
kentumový příd. (I) Hugv. k-é jazyky skupina
indoevrop. jazyků (větev řecká, italická,
keltská, germánská aj.), v nichž původ­
ní palatoveláry splynuly s čistými velá-
rami (z lat. centum [ke-], tj. sto); srov. sa-
temové jazyky
kenzan, -u m(jap) kovová podložka s dutý-
mi jehlami otočenými nahoru, do nichž
se zapichují řezané květiny při jejich
aranžování, kovový ježek . -titidy ž (ř) med. zánět oční rohovky: po-
kep, kép, -u m(a) zast. malý slavnostní ve-
černí dámský pláštík
keporkak, keporák, -a m (esk) zool. kosti-
cová bezzubá velryba rodu Megaptera
s nápadně dlouhými předními končeti­
nami (tzv. ploutvemi)
kepr, -u m (u < hol) text. 1. vazba tvořící na
tkanině šikmé řádky 2. bavlněná tkani-
na s touto vazbou, používaná na pra-
covní oděvy, pláště, serž; keprový příd.:
k-á vazba kepr
keprnikl [-ny-], -u m (u) luční horská byli-
na rodu Meum s bílým okoličnatýmkvě­
tenstvím a s velmi jemně dělenými listy,
koprník (bot.)
keramický příd. ke keramika, ke keramik:
k-é zboží; k-é dlaždice; stav.k-é pletivo
drátěné pletivo s vylisovanými n. vy-
pálenými hliněnými křížky v místech
křížení drátů, používané jako podklad
omítky na dřevěné stěny n. stropní pod-
hledy
keramička!, -y ž hovor. továrna na výrobu
keramického zboží
keramid, -u m (ř) stav. náhražka keramické-
ho pletiva s čočkami z cementové mal-
ty místo keramických křížků
keramik, -a m (keramička2 , -y ž) kdo pra-
cuje v oboru keramiky
keramika, -y ž (ř) 1. výtv. sušené, pálené
výrobky z hlíny: užitková k.; kameni-
nová, porcelánová k.; lidová k.; archeol.
hřebenová k. zdobená hřebenem; šňů­
rová k. zdobená otiskem pletené šňůry;
volutová, lineární k. zdobená vzory zá-
vitnicovými, meandroidními n. vlnitý-
mi; vypíchaná k. zdobená vpichy 2. prů­
myslový obor je vyrábějící 3. (v technolo-
gii) anorganické nekovové materiály
vyráběné tvarováním práškových látek
a zpevněním tvaru slinováním
keramohalit, -u m (ř) miner. bílý n. žlutavý
trojklonný nerost, vodnatý síran hlini-
tý, pouŽív. jako surovina k výrobě tech-
nicky důležitých hlinitých solí, slunogen
keramzit, -u m(ř) stav. značně pórovité umělé
kamenivo v podobě hrudek používané
do lehkých betonů; keramzitový příd.:
stav. k. beton lehký beton, jehož kameni-
vem je keramzit, používaný na stěnové
prvky v panelové výstavbě
kéras, -u m (ř) hud. střec. lid. nástroj (zvíře­
cí roh)
keratin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biol. neroz-
pustná bílkovina tvořící podpůrnou n.
ochrannou tkáň rohovitých útvarů (po-
kožky, vlasů, nehtů, kopyt, peří aj.); ke-
385
ratinový příd.: k-é krmivo z odpadu peří
a vlny
kératina [-ty-], -y ž(ř)hud. střec. nástroj po-
zounového hlasu
keratinizace [-tyny-], -e ž (ř) med. rohova-
tění vrchní vrstvy pokožky; keratini-
zační příd.
keratinový t keratin
keratitida [-tyty- i -tytý-], keratitis [-tyty-],
vrchní, hluboká k.
kerato- (ř) v slož. prvuí část s výzu. 1. rohovka,
rohovkový 2. zrohovatělý, rohový
keratofág, -a m (ř) zool. živočich živící se
rohovinou, vlasy a peřím (např. všenky)
keratofyr, -u m (ř) geol. šedá výlevná vyvře­
lá hornina obsahující zvl. albit, často kře­
men
keratokonjunktivitida [-ty-ty- i -tytý-],
keratokonjunktivitis [-ty-ty-], -tidy ž
(ř + I) med. zánět oční rohovky a spojivky
keratokonuS,-nUm(ř+i<ř)med.(zprav. v pu-
bertě) kuželovitě vyklenutý a ztenčený
střed oční rohovky způsobující astigma-
tizmus
keratokyslin, -u m (ř) med. vedlejší produkt
rohovatění pokožky v podobě drobných
zrnek
keratolytikum [-ty-], -ka s (ř) farmo k-a lé-
čiva rozpouštějící a změkčující rohovou
vrstvu kůže
keratom, -u m (ř) med. kožní onemocnění
projevující se nadměrným rohovatěním
kůže
keratopatie [-ty-], -e ž (ř) med. degenera-
tivní onemocnění oční rohovky růz. pů­
vodu
keratoplastika [-ty-], -y ž (ř) med. transplan-
tace rohovky
keratóza, -y ž (ř) med. chorobné (z)rohova-
tění kůže: k. senilní; k. solární
kerberus t cerberus
kerblík, -u m(u < I) 1. bot., zahr. bylina rodu
Anthriscus příbuzná mrkvi, s bílým
okoličnatým květenstvím: k. lesní; k.
setý 2. silně aromatická nať kerblíku
setého uŽív. dř. jako zelenina (do polé-
vek) a v lékařství; kerblíkový příd.: k-é
listy
keren, -u m (ř) hud. dechový nástroj z bera-
ního rohu
kerie, kerrie, -e ž (VJ) zahr. ozdobný keřík
rodu Kerria se žlutými květy, zákula
(bot.) (nazv. podle angl. zahradníka W.
Kerra)
kerkides ueskl. s (ř) archit. stoupající díl hle-
diště ant. divadla
kerma, -y ž (zkr. a) fyz. podíl střední hodno-
ty součtu počátečních kinetických ener-
gií všech nabitých částic uvolněných ne-
přímo ionizujícími částicemi v objemo-
vém elementu dané látky a střední hmot-
nosti této látky
kerman ..j.. kirman
kermes, -u m(per) 1. zbož. zaschlé samičky
červce klenutce, z nichž se vyrábí čer­
vené textilní barvivo (karmazin) 2. zbož.
keťas
rostlinný k. bobule líčidla amerického,
z jejichž šťávy se vyrábí červené barvi-
vo uŽív. v potravinářství i lékařství; ker-
mesový příd.: zbož. k-á zrnka kermes 1
kermezit, -u m (per) miner. vzácný višňově
červený i nafialovělý průsvitný, lesklý
jednoklonný nerost, kyslíkatý sirník an-
timonu
kernit [-ny-], -u m (ř) miner. bezbarvý n. bílý
jednoklonný nerost, vodnatý a zásaditý
tetraboritan sodný
kerogen, -u m(ř) chem. přírodní polymer pro-
stupující břidličnaté vápence
kerosin, -u m (ř) chem. uevh. letecký petrolej;
kerosinový příd.
t
kerrie kerie
kersantit [-ty-], -u m (VJ) geol. žilný od-
štěpek kyselých hlubinných vyvřelin
(nazv. podle franc. lokality Kersanton)
kertak, -a m(moug) (v Mongolsku) domoro-
dý název divokého koně Převalského
kérygma, -tu s (ř) 1. (ve st. Řecku a Římě)
vyhlášení úředním hlasatelem 2. uáb.
zvěstování o království Božím, hlásání
evangelia; kérygmatický [-ty-] příd.: uáb.
k-á teologie
keser, -u m(u) ryb. malá rybářská síť ve tvaru
pytle upevněná na kovovém kruhu s ná-
sadou, sloužící k lovení n. přenášení ryb:
Ohovor. expr. běžet jak s k-em rychle, hor-
. livě
kesírek, -rku m ryb. keser s kratší násadou
užívaný k lovení ryb z kádí
keson, -u m (f) stav. 1. ocelová n. železobe-
tonová skříň hranolovitého n. válcovi-
tého tvaru s otevřeným dnem, spuštěná
na dno řeky ap., umožňující práci při
kladení základů staveb v suchu pod
vodní hladinou 2. kazeta se silným po-
hltivým účinkem k úpravě stropů akus-
ticky náročných místností; kesonový
příd.: stav. k. strop; k-á komora; med. k-á
nemoc onemocnění vyvolané rychlým
přechodem z přetlaku zprav. v kesonu
do ovzduší normálního tlaku
kesonář, -e m kdo pracuje v kesonu n. s
kesonem; kesonářský příd.: k-é práce
kesonovací příd. stav. používaný při kesono-
vání: k. zařízení
kesonování, -í s stav. používání kesonu při
kladení základů pod vodní hladinou
kesonovat ned. stav. (-; co) pracovat s keso-
nem, provádět kesonování
kesonový kesont
kešig, -a m(moug) hist. příslušník tělesné strá-
že Čingischána
kešú neskl. s mno (a < indián) potr. ledvinovité
plody tropického stromu ledvinovníku
západního ze západoind. ostrovů, chu-
ťově připomínající mandle; kešú příd.
(neskl.): oříšky k.
keta, -y ž (I) zool. hospodářsky významná
lososovitá ryba rodu Oncorhynchus žijí-
cí v sev. oblastech Tichého oceánu
keťas, -a m (keťaska, -y ž) (n) hanl. kdo ke-
ťasí, lichvář, válečný zbohatlík; keťas­
ký, řidč. keťasovský příd.: k. zisk
keťasit
keťasit (3. mno -í), keťasovat ned. (n) hanl. (čím;
s čím) obchodovat načerno s nedostatko-
vým zbožím a s lichvářskými zisky (zvl.
za 1. světové války a po ní), lichvařit
keťaství, -í s (n) hanl. keťasení, lichvaření
ketazon, -u m(um) farmo druh protizánětlivé­
ho a protirevmatického léku; ketazono-
vý příd.
ketč, -e m(a) lOĎ. dvoustěžník s nižším zad-
ním stěžněm
keteny, -ů m mno (ř) chem. deriváty organic-
kých kyselin používané jako acylační
činidla
ketering, -u m (a) let. objekt(y) sloužící zá-
sobení letadel pokrmy a ostatními po-
třebami pro cestující, palubní služby
ketgat, ketget t katgut
ketles [ketlz] neskl. m mno (a) zeměd. čtyřnohá
domestikovaná užitková zvířata
keto- (ř) v chem. slož. první část s význ. keton
ketokyselina,-y ž(ř+č)chem. k-yzast. oxoky-
seliny
ketolátka, -y ž(ř+ č) chem. k-y látky obsahu-
jící ketoskupinu
keton, -u m (ř) chem. k-y organické slouče­
niny s karbonylovou skupinou uvnitř
molekuly sloužící jako rozpouštědla a
jako chem. surovina; ketonický [-ny-]
příd.:
k-é cukry
ketonemie, -e ž (ř) med. hladina ketolátek
v krvi, acetonemie
ketonurie, -e ž (ř) med. přítomnost ketolá-
tek v moči, acetonurie
ketoskupina, -y ž (ř + č) chem. karbonylová
skupina obsažená v ketonech
ketóza, -y ž (ř) chem. monosacharid obsahu-
jící v molekule karbonylovou skupinu
(např. fruktóza)
ketupa, -y ž (mal) zool. pták rodu Ketupa pří­
buzný výru, žijící v již. Asii, živící se
rybami, tzv. sova rybí
keulnaar [kélnár], -u m (hol) loď. říční pla-
vidlo se dvěma sklopnými stožáry a vel-
mi širokým kormidlem, užívané na Rýnu
keuper [kojpr], -u m(VJ) geol. svrchní oddě­
lení triasu (nazv. podle místního jm.
Keuper v SRN)
kevír, -u m (per) geogr. plochá jílovitá oblast
se solnými výkvěty vyskytující se v ho-
rách v Íránu
keynesizmus [kej-], -mu m (VJ) ekon. sou-
stava ekon. názorů, teorie zdůvodňují­
cí soustavné a systematické zasahová-
ní státu do hospodářství, nespoléhající
na tržní mechanizmus (nazv. podle brit.
ekonoma J. M. Keynese)
kg fyz. zn. pro kilogram
KGB zkr. (r: KOllÚtet gossudarstvennoj bezopasnos-
ti) sov. tajná služba (název od r. 1954)
khaki [kch-] příd. (neskl.)(a <ind) olivově šedý
n. špinavě zelený: kó unifonna, košile;
khaki neskl. s řidč. látka barvy khaki,
zprav. bavlněná
khanka, chanka, -y ž (arab < per) budova
sloužící společnému životu a náb. cvi-
čením řádově organizovaných přísluš-
níků islámu . kilogram, -u m (ř) fyz. základní jednotka
386
kharóštrí neskl. s (sanskrt) ind. slabičné písmo
psané zprava doleva, aramejského pův.,
uŽív. od 4. stol. př. n. 1. do 4. stol. n. 1. na
území Baktrie, Belúčistánu a Gandháry
khaya [-jal, -ye, -yi ž (afr) bot. strom rodu
Khaya poskytující dřevo s narůžověle
hnědým jádrem, nazývané též mahagon
khediv [kedý-], -a m (per) (v letech 1867-
1914) titul egyptského vládce, chedív
kHz fyz. zn. pro kilohertz
kiang, -a m (tib) zool. tmavohnědý středoas.
divoký poloosel rodu Equus s tmavým
úhořím pruhem na hřbetu a světlejší spo-
dinou těla, rozšířený v Tibetu
kibic, -e m (n) ob. kdo přihlíží hře v karty a
zasahuje do ní nežádanými poznámka-
mi, radami; přen. hanl. kdo zasahuje (ne-
žádoucně) svými připomínkami do něj.
činnosti, ale sám se jí aktivně nezúčast­
ňuje
kibicovat ned. ob. dělat kibice
kibitka, -y ž (turtat < arab) 1. (v rus. prostře­
dí) krytý kočovný lehký povoz; lehké
saně 2. plstěný stan někdejších středo­
as. kočovníků
kibla, -y ž(arab) 1. strana, k níž muslim musí
být obrácen při modlitbách 2. (v meši-
tě) prostor pro uložení koránu
kibuc, -u m (hebr) (v Izraeli) forma kolek-
tivního zeměd. velkopodnikového hos-
podářství a způsobu života, při němž
půdaje vlastnictvím státu, kt. členům za-
bezpečuje životní potřeby i vzdělání bez
finančního vyrovnání
kid, -u m, kidovka, -y ž (skand) kož. (dř.)
obuvnická useň z kozí, ovčí n. telecí
kůže
kieserit [kíze-], -u m (VJ) llÚner. šedobílý až
žlutavý jemnozrnný jednoklonný nerost,
vodnatý síran hořečnatý, uŽív. k výrobě
tzv. hořké soli (nazv. podle něm. příro­
dovědce D. G. Kiesera)
kiks, -u m (a) hovor. expr. chyba, selhání
kiksat ned. hovor. expr. 1. dělat kiksy 2. neos.
selhávat, nedařit se, nevycházet
kiksnoutdok. (min. -sl, -snul, -sla, podst. -snu-
tí) hovor. expr. ke kiksat
kiku neskl. ž (jap) řidč. chryzantéma
kilián, -u m (VJ) sport. povinný volný tanec
pro závody v tancích na ledě
kilidž, -e m (?) druh turecké šavle
kilim, kelim, -u m (tur) text. orientální ručně
tkaný koberec, přehoz n. závěs, zprav.
s geometrickými n. rostlinnými vzory;
kilimový, kelimový příd.: k-á vlna
kilo, -a s (s čísI. pět a výše neskl.) (ř) kilogram;
kilový příd.: k-é závaží
kilo- (ř) v slož. první část s význ. 1. tisíc 2. fyz.
tisícinásobek základní jednotky (např.
kilogram), zn. k
kiloampér, -u m (ř + VJ) eltech. násobná jed-
notka pro elektr. proud v soustavě SI,
tisíc ampérů
kiloelektronvolt, -u m (ř + VJ) fyz. násobná
jednotka měření energie elementárních
částic v atomové fyzice
kimeridž
soustavy SI pro hmotnost, zn. kg; kilo-
gramový příd.: k-é závaží
kilohertz [-herc], -u m (ř + nVJ) fyz. násobná
jednotka pro kmitočet v soustavě SI, ti-
síc hertzů, zn. kHz
kilojoule [kilodžaul], -u m (ř + aVJ) fyz. ná-
sobná jednotka pro práci, energii, teplo
v soustavě SI, zn. kJ
kilokalorie, -e ž (ř + I) fyz. zast. jednotka pro
teplo, velká kalorie, zn. kcal
kilometr, -u m (ř +f < ř) fyz. násobná jednotka
pro délku v soustavě SI, zn. km; kilo-
metrový příd.: geogr. k-á síť čtvercová síť
o straně jednoho či několika kilometrů
vtištěná zmenšeně do map a sloužící
k běžnému měření vzdálenosti; kilome·
trický příd. řidč.: k-á vzdálenost
kilometráž, -e Ž odb. vyznačení délek do-
pravních cest, vodních toků aj. v kilo-
metrech
kilometrování, -í s odb. rozměřování a osa-
zování kilometrovníků podél komuni-
kace
kilometrovat ned. odb. (co) provádět kilome-
trování
kilometrovné, -ho s dopr. poplatek podle
počtu ujetých kilometrů; let. příplatek
posádce letadla za nalétané kilometry
kilometrovnik, -u m dopr. 1. pevná značka
(kámen, betonový sloupek ap.) dělící
urč. úsek komunikace po tisíci metrech
(po kilometrech) 2. tarifní pomůcka v
železniční, silniční a říční dopravě
umožňující zjistit přepravní vzdálenost,
za kterou se počítá dovozné
kilometrový t kilometr
kilopond, -u m (ř + I) fyz. zast. jednotka pro
sílu, zn. kp
kilotuna, -y ž (ř +n) voj. srovnávací ukazatel
výbušné hodnoty jaderných náplní
kilovka, -y ž (ř) hovor. závaží n. věc vážící
1 kg
kilovolt, -u m(ř< itVJ) fyz., eltech. násobná jed-
notka elektr. napětí, popř. elektr. poten-
ciálu, zn. kV
t
kilový kilo
kilowatt, -u m (ř + aVJ) eltech. násobná jed-
notka pro výkon proudu v soustavě SI,
zn. kW; kilowattový příd.: k-á hodina
kilowatthodina
kilowatthodina, -y ž (ř + aVJ + č) eltech. jed-
notka práce elektr. proudu, zn. kWh; ki-
lowatthodinový příd.: k-á spotřeba
kilt, -u m(a) pův. skotská mužská zavinova-
cí skládaná sukně s barevně výrazným
kárem, s ozdobnými třásněmi a velkým
zavíracím špendlíkem patřící k národ-
nímu kroji; později dámská módní suk-
ně, skotská sukně
kimberlit, -u m (VJ) geol. vyvřelá ultraba-
zická, jediná démantonosná hornina slo-
žená zvl. z olivínu, pyroxenu, flogopi-
tu, granátu aj. (nazv. podle naleziště
Kimberley v již. Africe)
kimenokata, -y ž (jap) sport. předváděcí se-
stava vzorových chvatů v džudu
kimeridž, -e m (VJ) geol. stratigrafický stu-
kimono
peň svrchní jury (nazv. podle angl. měs­
ta Kimmeridge)
kimono, -a s (jap) 1. dlouhý volný jap. oděv
se širokými rukávy sevřený širokým
pásem 2. krejč. střih oděvu s nevsazova-
nými rukávy (střiženými vcelku s před­
nicí a zády) 3. sport. závodní úbor (volný
kabátec s volnými rukávy, s kalhotami
do poloviny lýtek a pásu) v džudu a v ka-
rate, z bílého plátěného materiálu; kimo-
nový, hovor. kimono (neskl.) příd.: k-é ru-
kávy
kináza, -y ž (ř) biochem. k-y enzymy ze sku-
piny transferáz, kt. přenášejí anion fos-
forečné kyseliny (např. na cukry, bílko-
vinu ap.)
kindžál .J, kinžál
kinematika [-ty-], -y ž (ř) fyz. odvětví me-
chaniky zabývající se pohybem těles
(dráhou, rychlostí, zrychlením) bez ohle-
du na působící síly: tech. k. řezání; stroj.
k. agregátu pohyblivost; zeměd. k. zvířat
nauka o jejich pohybu; kinematický
příd.: mat. k-á (geometrie) část geometrie
studující vlastnosti pohybu v rovině a
prostoru; stat. k-á metoda užívaná při
řešení úloh ze statiky; tech. k-á vazba
spojení tuhých těles umožňující jejich
vzájemný pohyb nezávisle na silách a
reakcích ve spojích a na jejich pohybo-
vých stavech; k-é zpevnění zvýšení
meze pro vznik plastických deformací
v kovech při rostoucím zatížení
kinematograf, -u m (ř) zast. 1. filmový pří­
stroj (kamera n. promítačka) 2. kino',
biograf
kinematografie, -e ž (ř) 1. fot. zobrazování
pohybu jeho rozkladem na jednotlivé
obrázky, kt. při vhodném promítání dá-
vají vjem plynulého pohybu 2. med. (V
rentgenologii) metoda vyšetření srdce
zaznamenávající jeho činnost na filmo-
vý pás 3. filmové umění, filmová pro-
dukce, film 3; kinematografický příd.:
k. přístroj; k-á kamera; k. film, objektiv
kinestezie, -e ž (ř) psych. soubor pocitů umož-
ňujících vnímání pohybu orgánů podráž-
děním receptorů ve svalech, šlachách,
okostici a v kloubních pouzdrech; kine-
stetický [-ty-] příd.: k-é podráždění
kinetika [-ty-], -y ž (ř) 1. fyz. obor dynamiky
zabývající se určováním dráhy pohybu-
jících se hmotných bodů a těles ze zná-
mých působících sil: fyzikální k.; chem.
část fyzikální chemie zabývající se rych-
lostí a mechanizmem chem. reakcí za
růz. podmínek; enzymová k. nauka o
rychlostech chem. reakcí katalyzova-
ných enzymy 2. lingv. obor zkoumající
gestikulaci, mimiku ap. jako součást
běžné řečové komunikace; kinetický!
příd.: fyz. k-á energie pohybová (op. po-
tenciální); k-á teorie vysvětlující teplo a
jiné makroskopické jevy jako výsledek
neuspořádanéhopohybu molekul; kine-
ticky přísl.
kinetin [-ty- i -tý-], -u m(ř) biochem. syntetic-
387
ký cytokinin, regulátor růstu rostlin, pod-
porující dělení buněk a jejich diferenci-
aci
kinetizmus [-ty-], -mu m (ř) (na konci 50.
a zač. 60. let 20. stoL) směr ve výtv. umě­
ní překonávajícístatičnostuměl. děl vy-
tvářením pohybujících se objektů n. ob-
jektů vzbuzujících iluzi pohybu; kine-
tický2 příd.: k-é umění
kineto- (ř) v slož. první část s význ. pohyb, po-
hybující se
kinetofon, -u m (ř) hist. tech. přístroj pro ply-
nulé promítání filmu se zvukovým do-
provodem (sestrojený T. A. Edisonem)
kinetogeneze, -e ž (ř) biol. evoluční teorie,
podle níž vývojové změny živočišných
struktur vznikaly pod vlivem pohybu
živočichů
kinetografie, -e ž (ř) tech. grafický záznam
pohybu (tance, pracovního pohybu ap.)
kinet!lgram, -Um (ř) odb. záznam pohybu fází
(tance, pracovmno pohybu ap.)
kinetochor, -u m (ř) biol., gen. oblast zúžené
části chromozomu, v níž se spojují ses-
terské chromatidy a na kterou se v prů­
běhu mitózy připojují vlákna dělicího
vřeténka
kinetoskop, -u m (ř) hist. tech. přístroj s ply-
nulým pohybem filmu v nekonečné
smyčce pro individuální pozorování fil-
mu pomocí stroboskopického kotouče
(vynalezený T. A. Edisonem)
kinetostatika [-ty-], -y ž (ř) fyz. odvětví dy-
namiky, v němž se vyšetřují dynamické
problémy pomocí doplňkových sil jako
statické
kinetóza, -y ž (ř) med. porucha vegetativních
funkcí působená drážděním vestibulár-
mno aparátu ucha, projevující se nevol-
ností, zvracením, závratí, zejm. při pře­
pravě lodí n. letadlem n. při rotačním
pohybu
kinetozom, -u m (ř) blol. 1. zrnité tělísko na
pólech vřeténka při sporogenetické mi-
tóze mechů 2. bazální tělísko bičíků a
cilií bičíkovců a nálevníků
kineze, -e ž (ř) zool. orientační chování ži-
vočichů závislé na intenzitě podnětu, ne
však na směru, odkud podnět přichází
kineziologie, -e ž (ř) nauka zkoumající po-
hybové projevy člověka, jejich vývoj,
stabilizaci a regresi v průběhu života,
antropomotorika; kineziologický příd.
kinezioterapie, -e ž (ř) med. léčebný tělo­
cvik, při kt. se používají podle urč.
metody cviky a pohyby na udržení n.
opětovné získání ztracené svalové funk-
ce, pohybová léčba; kinezioterapeutic-
ký [-ty-] příd.
king, -a m (a) 1. zeměd. bílý, sthbřitý, mod-
rý, červený i černý holub domácí ze sku-
piny slepičáků, vyšlechtěný v USA 2.
slang jedinec vynikající v urč. prostředí,
oboru ap., král, jednička
king size [sajz] neskl. m (a: ,královský formát,
velikost') zvlášť velký rozměr růz. zboží,
např. cigaret (z amer. prostředí)
kinžál
kinin [-ny- i -ný-], -u m (ř) k-y 1. biochem.
aktivní peptidy v živočišném organizmu
zvyšující napětí hladkého svalstva, roz-
šiřující a zvyšující průchodnost kapilár
2. bot. zast. sloučeniny s biologickou ak-
tivitou růstových regulátorů rostlin
kinkan, -u m (ř) bot. vždyzelený subtropický
keř rodu Fortunella, pěstovaný pro malé
plody vhodné pro konzervárny, kumquat
kinnor, -u m (hebr) hud. hebr. strunný nástroj
podobný lyře
kino!, -a s (ř) kulturní zařízení n. otevřený
prostor, v němž se konají veřejná fil-
mová představení, biograf: širokoúhlé
k.; přírodní (letní) k.; premiérové k.
kino2, -a s (mande) zeměd. černá n. červená
klovatina získávaná nařezáváním kůry
kmene někt. tropických dřevin, použí-
vaná v lékařství, koželužství a parfu-
merii
kino- (ř) v slož. první část s význ. kino l , film, fil-
mový
kinoamatér, -a m (ř + f) amatér zabývající
se natáčením n. promítáním filmů
kinoaparát, -u m (ř + I) kinematografický
přístroj
kinoautomat, -u m (ř) technické zařízení
k promítání filmů umožňující divákovi
zvolit (za vedení moderátora) v urč. si-
tuacích variantu phběhu; představení
užívající tohoto zařízení
kinocilie, -e ž (ř + I) bot. zprav. mno řasinky slou-
žící k pohybu buňky n. k víření prostře­
dí kolem ní, pohyblivé řasinky
kinofilm, -u (ř +a) film., fot. perforovaný film
šířky 35 mm používaný ve fot. přístro­
jích na malý formát; kinofIlmový příd.
kinogram, -u m (ř) 1. film., fot. série (sport.,
vědeckých aj.) snímků téhož objektu
exponovaných krátce za sebou, umož-
ňujících zachytit jednotlivé fáze pohy-
bu, okem nepostřehnutelné 2. ekon. pů­
dorysný diagram pohybů (chůze ap.)
pracovníka na pracovišti sloužící k zlep-
šení organizace práce
kinoobjektiv [-ty- i -tý-], -u m (ř + I) fot. ob-
jektiv promítacího kinematografického
přístroje
kinooperatér, -a m (kinooperatérka, -y ž)
(ř + f) řidč. promítač (filmů); kinoopera-
térský příd.
kinoplazma, -y ž (ř) biol. specifická kine-
tická n. funkční protoplazmická sub-
stance buňky
kinoromán, -u m (ř + f) liter. pův. název pro
filmové seriály, později román psaný
pro zfilmování
kinosál, -u m (ř + n) místnost určená pro di-
váky k promítání filmu v kině
kinotéka, -y ž (ř) sbírka a půjčovna (škol-
ních) filmů
kinter, -u m (?) text. krátká bavlněná vlákna
podřadné jakosti uŽív. pro předení méně
kvalitní příze, k vycpávkám, k výrobě
papíru aj.
kinžál, kindžál, -u m (tur < per) sečná a bod-
ná zbraň s krátkou dvoubřitou čepelí
kiosk
kiosk, -u, kiosek, -sku m (tur < per) 1. poulič­
ní budka, stánek pro drobný prodej: k.
s občerstvením, s novinami 2. řidč. malá
otevřená zahradní stavba, besídka
kipska, -y ž (a) kož. lehká surová kůže z mla-
dého indického skotu (zebu), užívaná
jako stélková useň
kipu, qnipu [ki-l neskl. s (kečujština) (do 16.
stol. v andské oblasti Již. Ameriky, dnes
v Peru) tzv. uzlové písmo složené z hlav-
ní šňůry se svislými šňůrkami růz. uzlů
kirán, krán, -u m (per) numiz. stará perská stří­
brná mince; býv. íránská jednotka měny;
dílčí jednotka v Afghánistánu
kirman, kerman, -u m (Vl) text. orientální
ručně vázaný koberec (nazv. podle írán-
ského města a provincie téhož jména)
kirna, -y ž (n) potr. párou vytápěná nádoba
s míchadly k výrobě margarínové emul-
ze účinkem prudkého mechanického mí-
chání
kirnování, -í s potr. výroba margarínové
emulze v kirně
kirsch [-ršl, -e m (n) zast. pálenka z třešní,
třešňovice
kismet, -u m (arab < tur) náb. (v islámu) neod-
vratitelný osud předurčený člověku
kisuč, -e m (Vl) zool. lososovitá ryba rodu
Oncorhynchus žijící v sev. části Tiché-
ho oceánu (nazv. podle osobního jm.
uŽív. na Kamčatce a Aljašce)
kišlak, -u m (tur) 1. osada, vesnice ve Střed­
ní Asii (zvl. v Uzbekistánu a Tádžikistá-
nu) 2. zimní tábor kočovníků v Afghá-
nistánu a Íránu
kit, -u m (a) souprava dílů z plastické hmo-
ty, z níž se slepují modely letadel n. lodí,
sloužící jako hračka n. předmět zájmu
modelářů
kithara, -y ž (ř) hud. (ve st. Řecku) strunný
trsací nástroj
kits, -u m (n) loď. dvojstěžňová rybářská loď
kiu [kjú], kyu, kjú neskl. s (jap) sport. žákov-
ský stupeň tech. vyspělosti zápasníka
v džudu a karate
kiva, -y ž (indián) podzemní obřadní místnosti
v pueblu
kivi, -ho m (maor) zool. nelétavý noční pták
rodu Apteryx z řádu běžců, žijící na N 0-
vém Zélandu
kiwi neskl. s (maor) bot. rezavě hnědý malý
chlupatý plod liány Actinidia chinensis
se zelenavou dužninou, s drobnými čer­
nými semeny, pův. z Číny, nyní pěsto­
vaný zejm. na Novém Zélandu
kJ fyz. zn. pro kilojoule
kjariza, -y ž, kjariz, -u m (per) vod. jednodu-
chá n. rozvětvená štola k jímání a odbě­
ru podzemní vody ze zvodnělých pod-
ložních vrstev
kjeldahlizace [-dali-], -e ž (Vl) chem. analy-
tická metoda stanovení dusíku v orga-
nických látkách (nazv. podle dán. che-
mika J. Kjeldahla)
kjógen, -u m (jap) div. jap. lid. fraška hraná
jen muži, později mezihra hry nó
kjú i kiu
388
kjufteta, -y ž (bulh < tur) kuch. bulh. peč~ný
podlouhlý karbanátek z rozemleteho
skopového aj. masa
kladistický [-dysty-] příd. biol. ke kladizmus,
ke kladistika: k-á klasifikace; k-é metody
kladistika [-dysty-], -y ž (ř) biol. kladizmus
kladizmus [-dy-], -mu m (ř) biol. směr fylo-
genetické systematiky organizmů vy-
cházející při jejich klasifikaci z fyloge-
netického (genealogického) schématu
kladodiurn [-dy-], -ia s (I < ř) bot. zkrácená,
zploštělá zelená osa tvarem i funkcí na-
hrazující zakrnělé asimilační listy (např.
asparágusu)
kladogeneze, -e ž (ř) biol. proces štěpení a
izolace vývojových větví ve fylogene-
tickém vývoji organizmů
kladogram, -u m (ř) biol. dendrogram zachy-
cující genealogické vztahy taxonů or-
ganizmů hodnocených kladistickými
metodami
kladomanie [-ny-], -e ž (ř) biol. nadměrně
bohaté vývojové větvení
klak, -u m (f) (kdysi) skládací cylindr
klaka, -y ž (f) 1. skupina předem zorgani-
zovaných návštěvníků veřejného před­
stavení n. řečnického projevu (zvl. po-
litického) najatá pro potlesk n. vypís-
kání 2. zprav. hanl. vůbec skupina lidí po-
máhajících něco prosadit n. odsoudit
klakér, -a m člen klaky; klakérský příd.: k.
potlesk
klakson, -u m (a) houkačka motorových vo-
zidel, užívaná někdy v džezu; klakso-
nový příd.: k-á trubka
klamr, -u m (n) tech. a stav. slang skoba
klan, -u m (a < kelt) 1. kmen, potomstvo, rod
2. často hanl. pevně semknuté společenst­
ví lidí utvořené zprav. na obranu vlast-
ních shodných zájmů: literární k.; kla-
nový příd.: k-á šlechta
klandr, -u m (n) ob. 1. zábradlí 2. klacek,
hůl
klapka, -y ž (n) 1. zaklápěcí destička, uzá-
věr, záklopka: telefon s k-ami; vod. je-
zová k.; žabí k. zabraňující vnikání ne-
čistot a zvířat do potrubí; zpětná k.; škr-
ticí k. určená k měnění průtoku plynů
n. kapalin potrubím; hud. zařízení na de-
chových nástrojích 2. let. výkyvná plo-
cha ke změně aerodynamických pomě­
rů za letu 3. chránítko přiklápějící se
na uši, stínítko na oči (zprav. u koní):
čepice s k-mi; mít k-y na očích, přen.
nevidět, nechtít vidět skutečnost, být
zaslepený 4. film. synchronizační k. ta-
bulka s názvem filmu a dalšími údaji,
kt. snímá s doprovodným klapnutím
ramena tabulky kamera před každým
záběrem; slang osoba toto zařízení ob-
sluhující, skriptérka, skriptka; klapko-
vý příd.: k. uzávěr
klaret, -u m (f) vin. bílé n. naružovělé víno
získané lehkým lisováním z modrých
hroznů burgundské révy, bez nakvašo-
vání uŽív. k přípravě šumivých vín; kla-
retový příd.
klasický
klarifikace, -e ž (I) kniŽ. a odb. objasnění, očiš­
tění: tech. zbavování tekutin n. roztoků
znečišťujících látek, čiření; klarifikač­
ni příd.: tech. k. odstředivka rychloběžná
separační odstředivka určená pro doko-
nalé vyčištění kapalin, čisticí odstřediv­
ka
klarifikátor, -u ID (I) tech. zařízení uŽív. ve
třtinových cukrovarech k odstranění uh-
ličitanu vápenatého krátkým povaře­
ním, vyvářeč
klarifikovat ned. kniž. a odb. (co) provádět kla-
rifikaci
klariflokulátor, -u m (I) vod. zařízení na
úpravu vody, v němž jsou spojeny vloč­
kovadlo a usazovák
klarina, -y ž (it) hud. sólová trubka pronika-
vého tónu
klarinet, -u m (it) hud. dechový dřevěný ná-
stroj s jednoduchým plátkem; klarine-
tový příd.: k. tón; k-é sólo
klarinetista [-ty-], -y m (klarinetistka, -y
ž) hráč na klarinet
klariska, -y ž (Vl) círk. 1. členka ženské vět­
ve řádu minoritů založených svatým
Františkem z Assisi a svatou Klárou 2.
členka ženské větve řádu kapucínů za-
ložené Marií L. Longo
klarit, -u m (I) hom. lesklá vláknitá složka
černého uhlí poskytující při karbonizaci
velmi dobrý koks a značné množství
dehtu
klarizmus, -mu m (I) liter. (v rus. poezii na
zač. 20. stol.) směr propagující krásu,
jasnost a radost ze života
klark, -u m (Vl) geol., chem. procentový ob-
sah zastoupení prvků v zemské kůře n.
v komplexu hornin (nazv. podle angl.
geochemika W. Clarka)
klarkie, -e ž (Vl) bot., zahr. vysoká letnička
rodu Clarkia, s květy bílými, růžový­
mi, červenými n. purpurově fialovými,
původem ze Sev. Ameriky (nazv. podle
amer. botanika W. Clarka)
klasa, -y ž (I) 1. zast. ob. a škol. slang školní tří­
da; postupný školní ročník; žactvo tří­
dy 2. hovor. vynikající stupeň, třída (v
hodnocení)
klasicista, -y m stoupenec klasicizmu
v umění, klasik 2
klasicistický [-ty-], řidč. klasicistní příd. ke
klasicizmus, ke klasicista: k. sloh; kla-
sicisticky, řidč. klasicistně přísl.
klasicizmus, -mu m (I) umělecký a archit.
směr vycházející po formální i obsaho-
vé stránce z ant. umění (s důrazem na
racionalitu a harmoničnost) a uplatňu­
jící se v evr. zemích od 17. do 1. třetiny
19. stol.); hud. období 1770-1830, kdy
se uplatňuje polyfonně prohloubený ho-
mofonní instrumentální sloh; stabilizo-
vaná sonátová forma a sonátový cyklus
klasicizovat ned. 1. tvořit v duchu klasi-
cizmu 2. (co) dávat něčemu klasický ráz
klasický příd. (I) 1. vytvořený klasikem (kla-
siky): k-á díla světové literatury; k-á
hudba formálně dokonalá, ustálená (z
klasifikace
období sklonku 18. stol. a počátku 19.
stoL); filoz. k-á německá filozofie ozna-
čující filoz. názory hlásané I. Kantem,
G. W. F. Hegelem, J. G. Fichtem, F. W.
J. Schellingem a L. Feuerbachem 2.
vztahující se k starým Řekům a Říma­
nům; zabývající se studiem jejich jazy-
ků a literatur: archeol. k-á archeologie;
lingv. k-é jazyky stará řečtina a stará lati-
na; - k-áfilologie 3. mající za vzor stiíec.
a střím. umění, vytvořený v jeho duchu,
klasicistický: k. styl 4. dokonalý, osvěd­
čený, příznačný: k-é materiály (např.
vlna, hedvábí); k. pň'klad typický; kla-
sicky přísl.; klasickost, klasičnost, -i ž
klasický ráz, klasická povaha, dokona-
lost
klasifikace, -e ž (1) 1. řazení do skupin podle
jistých hledisek, třídění: k. věd; lingv.
genealogická k. jazyků podle společné­
ho původu; typologická k. jazyků podle
shod v jazykové struktuře; med. k. ne-
mocí; zdravotní k. třídění osob podle
zdravotního stavu; meteor. k. oblaků; k.
vzduchových hmot; adm. rozpočtová k.
soustavný seznam rozpočtovýchpříjmů
a výdajů roztříděný podle jednot-
ných znaků 2. posuzování způsobilosti,
schopnosti, hodnoty ap.: k. vlny; k. uhlí;
zeměd. k. hospodářských zvířat, chorob
rostlin; k. půdy; geol. k. zásob nerostné-
ho ložiska; stav. k. sídlišť; meteor. k. klima-
tu rozdělení atmosféry z hlediska atmo-
sférické koroze; lad. k. plavidel; let. k. le-
tiště 3. škol. jednotné hodnocení studij-
ních výsledků jednotlivých žáků a cho-
vání žáků za urč. časové období; klasi-
fikační příd.: psych. k. kolorimetrický sys-
tém umožňující přiřazovat kjednotlivým
barevným světlům i předmětům objek-
tivně odpovídající barevný vjem; loď. k.
organizace provádějící klasifikaci pla-
videl k zajištění jejich vyhovujícího tech.
stavu; let., dopr. k. třídy letadel; - škol. k.
řád, porada
klasifikátor, -a m (klasifikátorka, -y ž) kdo
provádí klasifikaci
klasifikátor, -u m (I) odb. přístroj na třídění
zrn rozličných rud, třídič
klasifikovat ned. i dok. (co, koho) provádět, pro-
vést klasifikaci: k. jevy (u)třídit; - zeměd.
k. dobytek; - škol. k. žáky
klasik, -a m (f < I) 1. vynikající, všeobecně
uznávaný umělec n. vědec tvořící díla
trvalé hodnoty: k. české literatury 2.
stoupenec klasicizmu v umění, klasi-
cista 3. střec. n. lat. spisovatel 4. zast.
hovor. studující n. profesor klasické fi-
lologie 5. ekon. významný autor z kla-
sické ekon. školy
klasika, -y ž 1. klasické dílo, klasická díla,
klasický ráz, sloh, klasičnost 2. vrchol-
né období v umění a literatuře přísluš­
ného národa
klasmatocyt, -u m (ř) biol. buňka usazená
v tkáni s výraznou fagocytámí schop-
ností projevující se pohlcováním větších
389
částic např. odumřelých buněk, histio-
cyt, makrofág
klast, -u m (ř) geol. úlomek, zrno; klastický
[-ty-] příd.: geol. k-é horniny vzniklé roz-
padem n. rozrušením celistvých hornin,
úlomkovité
klastéza, -y ž (ř) geol. katakláza
klastr, -u m (a) 1. chem. komplexní slouče­
nina s třemi, popř. více atomy kovů na-
vzájem na sebe vázanými 2. fyz. skupi-
na více než dvou objektů vydělujících
se ze statistického pozadí; jad. fyz. sesku-
pení nukleonů, z kl. se podle urč. mo-
delové představy skládají jádra 3. hud.
(o elektronické hudbě) komplex něko­
lika současně znějících tónů s minimál-
ní intervalovou vzdáleností, se zvuko-
vě barevným určením, bez harmonické
funkce; klastrový příd.: fyz. k. rozvoj
metoda uŽív. k odvození stavové rovni-
ce v teorii reálných plynů; psych. k-á
analýza matematicko-statistický postup
zpracování testových a experimentál-
ních výsledků psych. disciplín vytváře­
jící trsy dat, trsová analýza
klášter, -a m (n < I) (v křesť. a buddhizmu)
uzavřené obydlí řeholních osob, jednot-
ka církevního řádu, řehole:františkánský
k.; Strahovský k.; klášterní příd.: k. knihov-
na, škola; klášterský příd.: k-á zahrada
klášterm'k, -a m (klášternice, -e ž) (n < I)
řidč. řeholník, mnich; klášternický příd.:
k. život
klatrát, -u m (I) chem. krystalická adiční slou-
čenina vzniklá vřazením molekuly do
dutiny krystalové mříže hostitelské lát-
ky, dutinová sloučenina
klatratace, -e žehem. izolace skupiny látek
ze směsi pomocí klatrátů
klaudikace [-dy-], -e ž(I) med. občasné kul-
hání vznikající při insuficienci dolních
končetin, roztroušené skleróze ap.
klaun, -a m (a) komická figura cirkusových,
kabaretních, varietních n. divadelních
představení; směšně oblečená a nalíče­
ná postava, šašek; klaunský, klaunov-
ský příd.: k. oblek, výstup; klaunsky,
klaunovsky přísl.; klaunství, klaunov-
ství, -í s šaškovství
klaunerie, -e ž vystoupení klauna (určené
k vyplnění přestávek v cirkusech), klau-
niáda 1
klauniáda [-ny-], -y žl. komické vystou-
pení klauna (v cirkuse), klaunerie 2.
klaunovsky, šaškovsky zabarvené před­
stavení
klausthalit [-ta-], c1austhalit [kla-], -u m
(Vl) miner. olověně šedý vzácný krychlo-
vý nerost, selenid olovnatý z řady gale-
nitové (nazv. podle něm. naleziště Claus-
thal)
klaustrofilie, -e ž (I + ř) med., psych. chorobná
touha po malých prostorech
klaustrofob, -a m kdo trpí klaustrofobií
klaustrofobie, -e ž (I + ř) med., psych. chorob-
ný strach z pobytu v uzavřeném prosto-
ru
klavus
klauza, -y ž (a) tech. klauzura 3
klauze, -e ž (a) lingv. věta jakožto součást
souvětí, popř. i jiná syntaktická kon-
strukce založená na jedné větné predi-
kaci
klauzule, -e ž (I) 1. doložka, omezení, pod-
mínka, výhrada k úředním n. smluvním
listinám: k. smlouvy, zákona 2. liter. ryt-
mické zakončení verše, poloverše n.
ustálené rytmické zakončení prozaické-
ho úseku
klauzulovat ned. odb. (co) opatřovat klauzu-
lí 1, doložkou: k. plnou moc
klauzura, -y ž (I) 1. uzavřený, volně nepří­
stupný prostor; část kláštera nepřístup­
ná laickým osobám, zvl. osobám dru-
hého pohlaví 2. kniž. osamocení, odlou-
čení od světa, zprav. povinné uzavření
v klášteře 3. tech. vodní nádrž na spla-
vování dřeva vodotečí, klauza 4. škol.
klauzurní zkouška; klauzurní příd.: škol.
k. zkouška (na vysokých školách) pí-
semná, výtvarná n. tech. práce na sta-
novené téma konaná pod dozorem ped.
pracovníků
klauzurka, -y ž (I) škol. slang klauzurní zkouš-
ka, klauzura 4
klávesa, -y ž (I) 1. hud. dotyková vnější část
dvouramenné páky (u klavíru, harmo-
nia, varhan ap.),jejíffiŽ stisknutím se vy-
volává tón 2. odb. součástka růz. strojů,
jejímž stisknutím se vykonává urč. čin­
nost; klávesový příd.: k. hudební nástroj;
- text. k. regulátor zařízení zajišťující
tvorbu stejnoměrné vrstvy materiálu na
čistírenských strojích v bavlnářské přá­
delně
klávesnice, -e ž 1. hud. (u někt. nástrojů) sou-
stava kláves sestavená v urč. pořádku,
ovládaná pákovým systémem, jehož
stisknutím se vyvolává tón, klaviatura: k.
klavíru, harmonia, varhan 2. odb. sousta-
va kláves u růz. strojů: k. psadho stroje;
dálnopisná k. děrovače; polygr. k. sázecí-
ho stroje; kyb. zařízení skládající se z tla-
čítek, pomocí nichž lze ručně vysílat kó-
dovaná data a řídicí signály do stroje na
zpracování informací: k. počítače; klá-
vesnicový příd.: polygr. k. sázed stroj
klaviatura, -y ž hud. (I) klávesnice 1; kla-
viaturový příd.
klavifon, -u m (I + ř) hud. elektrofonický klá-
vesový nástroj
klavikula, -y ž (I) anat. klíční kost; klaviku-
lární příd.
klavír, -u m (n < f) hud. strunný úderový ná-
stroj s kladívkovou mechanikou uvádě­
nou do pohybu klávesami, piano', -a;
klavírní, řidč. klavírový příd.: k-ní vir-
tuos; k-ní skladba pro klavír; k. výtah
úprava skladby zvl. orchestrální, operní
pro klavír; hud. k. mechanika mechaniz-
mus kladívek klavíru
klavírista, -y m (klavíristka, -y ž) hráč na
klavír, pianista; klavíristický [ -ty-] příd.
klavus, -vu m (I) med. okrouhlé zhrubnutí
rohoviny kůže (tzv. kuří oko)
kleft
kleft, -a m (ř) hist. (v 1. pol. 18. stol.) řec.
povstalec proti turecké nadvládě; kleft-
ský příd.: k-á píseň
kleisto- (ř) v slož. první část s význ. klíček, plod,
plodový
kleistoanterie, -e ž (ř) bot. částečná kleisto-
gamie
kleistogameon, -u m (ř) bot. druh rozmnožu-
jící se kleistogamickým způsobem
kleistogamie, -e ž (ř) bot. samoopylení v ne-
rozvitých květech, krytosnubnost; kleis-
togamický příd.: k. květ
kleistogenie [-ny-J, -e ž (ř) bot. vytváření
kleistogamických květů
kleistokarpie, -e ž (ř) bot. tvoření plodů v
kleistogamických (krytosnubných) kvě­
tech
kleistopetální příd. (ř + I < ř) bot. k. květ trvale
uzavřený
kleistotecie, -e ž (ř + I) bot. plodnice někt.
vřeckatých hub, u nichž obal plodnice
úplně uzavírá dutinu, v níž se tvoří vře­
cka
klejmo, -a s (pol) řidč. zast. znak, znamení,
značka, známka
klejt, -u m (n) 1. ker. (dř.) krystalický oxid
olovnatý uŽív. k výrobě ker. glazur 2. ob.
smalt
klematis [-máty-] neskl. ž i m (ř) zahr. zprav.
popínavá rostlina rodu Clematis s vel-
kými květy růz. barev, plamének
klementina [-tý-], klementinka, -y ž (Vl)
plod citrusu, druhu mandarinky, rod Ci-
trus clementina
klempíř, -e m(n) řemeslmK zhotovující před­
měty z plechu; klempířský přfd.:
k-é práce
klempířství, -í s 1. zaměstnání klempíře 2.
klempířská provozovna
klencák, -u m (n) voj. slang cvik na povel
"K zemi"
klenot, -u m (n) 1. ozdobný cenný předmět
z drahých kovů n. kamenů, šperk, skvost
2. hist. identifikující vrchní ozdoba při­
lby rytíře; (v heraldice) součást úplného
erbu 3. expr. vzácný n. milý předmět n.
osoba, poklad
klepsydra, -y ž (ř) střec. vodní hodiny udá-
vající čas podle množství vody protéka-
jící malým otvorem v kuželovité spod-
ní stěně hliněného válce
kleptoman, -a m (kleptomanka, -y ž) člo­
věk stižený kleptomanií
kleptomanie [-ny-], -e ž (ř) med., psych. cho-
robné nutkání k drobným krádežím bez
zištného úmyslu
klér', -u m(f) potr. roztok rafinovaného (pro-
běleného) cukru ve vodě n. v čistých ra-
finádních sirobech upravovaný k sváře­
ní bílých cukrovin
klér2 .J, klérus
klerik, -a m (I < ř) clrk. 1. studující katol. bo-
hoslovecké fakulty, bohoslovec 2. nosi-
tel svěcení, římkat. duchovní
klerika, -y ž (ř) cfrk. zprav. černý svrchní
dlouhý šat katol. duchovních, sutana
390
klerikál, -a m stoupenec klerikalizmu, zvl.
přívrženec klerikální polit. strany
klerikalizmus, -mu m(f < I < ř) polit. směr pro-
sazující roli (katol.) církve a duchoven-
stva v polit. a kult. životě; úsilí o vliv
církve, kněží na veřejnou moc vůbec
klerikalizovat ned. (f < I < ř) (co) působit na
něco v klerikálním duchu
klerikální přfd. ke klerikalizmus, ke kleri-
kál: k. kruhy; k. strana; klerikálně přísl.
klerofašista, -y m fašista klerikálně orien-
tovaný, stoupenec klerofašizmu
klerofašistický [-ty-] přfd. ke klerofašizmus,
ke klerofašista
klerofašizmus, -mu m (I < ř + it) fašizmus ří­
zený klérem
klerokracie, -e ž(ř)kniž. vláda kněží n. círk-
ve
klérus, -ru, řidč. klér2, -u m (I < ř) katol. kněž­
stvo, duchovenstvo
kleveit, c1eveit [kle-], -u m(Vl) miner. odrů­
da uraninitu s příměsí vzácných zemin
(nazv. podle švéd. chemika P. T. Cleve-
ho)
klevela, klevera, -y ž (n) !ruch. vyloupané
rozpůlené švestky rozvařené s cukrem a
aromatickými látkami, řídká švestko-
vá povidla na způsob džemu, přtloha
k moučníkům
klezeastenie[ -ny-], -e ž(ř) med. porucha hla-
su (fonastenie) postihující hlas velitelů
klíčotypie, -e ž (čVI + ř) polygr. heliogravura,
fotogravura (nazv. podle čes. vynálezce
F. Klíče)
klient, -a m (klientka, -y ž) (I) 1. kdo užívá
za plat služeb advokáta, lékaře, peněž­
ního ústavu ap., zákazník 2. hist. (ve st.
Římě) osoba závislá na svém ochránci
(patriciji) hospodářsky a právně; (ve
středověku) politický chráněnec
klientela, -y ž klienti jako celek: mít roz-
sáhlou k-u
klif, -u m (a) geogr. přtKrý svislý n. převislý
sráz, pobřežní srub vytvořený abrazí
kliftonit [-ny-], cliftonit [kli-], -u m (Vl)
miner. krychlová modifikace uhlíku obje-
vená v meteorických železech (nazv.
podle angl. fyzika R. C. Cliftona)
klika', -y ž (f) hovor. hanl. skupina lidí pod-
porujících se v prosazování velmi úz-
kých, sobeckých zájmů
klika2, -y ž (n) hovor. expr. štěstí (op. smůla):
mít k-u
klima, -tu s (ř) 1. meteor., ekol. dlouhodobý
režim počasí podmíněný energetickou
bilancí Země, atmosférickou cirkulací,
charakterem povrchu Země s lidskými
zásahy, podnebí: horské, vnitrozemské
k.; zeměd. půdní k. 2. publ. poměry, situa-
ce, prostředí: zlepšení k-tu na pracoviš-
ti; klimatický [-ty-] příd.: k-époměry ob-
lasti; k-é lázně využívající vhodného
podnebí; zeměd. k-á klasifikace pud způ­
sob tříděnípůd podle průběhupůdotvor­
ných procesů charakterizovaných typic-
kými půdními horizonty; meteor. k. nor-
má! urč. charakteristická hodnota me-
k1imatron
teor. veličiny v daném místě a čase; kli-
maticky přísl.
klimagram, klimogram, -u m (ř) meteor. gra-
fické znázornění ročního chodu dvou
klimatických prvků na jednom diagra-
mu, klimatogram
klimakterium, -ia s (I < ř) med. doba vyhasí-
nání mestruačního cyklu s příznaky ve-
getativně nervové a metabolické nerov-
nováhy u ženy ve věku kolem 50 let,
přechod; klimakterický příd.: k-é potí-
že; med. k. syndrom
t
klimatický klima
klimatizace [-ty-], -e ž (a < ř) tech. úprava
ovzduší v uzavřeném prostoru na žáda-
nou teplotu, vlhkost, popř. stálou čisto­
tu, air condition; zařízení k této úpra-
vě: k. letadla, kolejových vozu; polygr. k.
papíru tepelná a vlhkostní úprava archo-
vého papíru před tiskem v tiskárnách,
kondicionování 1; klimatizační přfd.:
tech. k. zařízení; k. jednotky malá samo-
statná zařízení vybavená všemi potřeb­
nými prvky včetně automatické regu-
lace; k. systém kosmické lodi; eltech. k.
komora zařízení sloužící pro zkoušky
odolnosti materiálů; zařízení proti vli-
vům tropických prostředí
klimatizátor [-ty-], -u m tech. zařízení na
klimatizaci
klimatizovat [-ty-] ned. i dok. tech. (co) pro-
vádět, provést klimatizaci
klimatogenní příd. (ř) zeměd. souvisící s kli-
matem: k. pudní typ
klimatografie, -e ž (ř) odvětví klimatolo-
gie zabývající se tabulkovým, mapovým
n. grafickým popisem podnebí urč.
místa n. oblasti pomocí vybraných cha-
rakteristik klimatických prvků a jevů
klimatogram, -u m (ř) meteor. klimagram
klimatolog, -a m (klimatoložka, -y ž) od-
borník v klimatologii
klimatologický příd. ke klimatologie, ke kli-
matolog: meteor. k-é měření; k-á mapa
mapa plošného rozložení klimatologic-
kých charakteristik meteor. prvků; mapa
oblastí se stejným charakterem podne-
bí; k-á stanice provádějící klimatologic-
ká měření a pozorování
klimatologie, -e ž (ř) nauka o podnebí (kli-
matu) studující dlouhodobé aspekty a
celkové účinky meteor. procesů probí-
hajících na Zemi
klimatop, -u m (ř) meteor., ekol. soubor klima-
tických charakteristik urč. stanoviště
klimatotechnologie, -e ž (ř) tech. obor zabý-
vající se působením klimatu na výrobky
(zvl. elektrické), jejich klimatickou odol-
ností a jejich ochranou ve ztížených kli-
matických podmínkách
klimatoterapie, -ež(ř)med.l.léčenívpřízni­
vém n. léčebném podnebí 2. nauka o me-
todice a indikacích klimatické léčby
klimatron, -u m (ř) řidč. budova ze skla ma-
jící oddělení, kde jsou uměle vytváře­
ny potřebné klimatické podmínky pro
pěstování rostlin
k1imatyp
klimatyp, -u m (ř) bot. rostlinný typ (ustále-
ná forma) vzniklý přírodním výběrem,
hl. působením klimatických podmínek
klimax, -u m (ř) 1. liter. řečnická figura tvo-
řená řadou výrazů n. slovních spojení
blízkého významu vyjadřujících jeho
postupné stupňování, zesilování (op. an-
tiklimax) 2. ekol. vrcholové stadium sle-
du po sobě následujících rostlinných
společenstev v příslušné biocenóze; vr-
cholová fáze vývoje organizmu n. pře­
množení populace 3. med. řidč. klimakte-
rium; klimaxový příd.: bot. k-é společen­
stvo; k-é pudy klimatogenní půdní typ;
biol. k-é stadium vrcholová fáze zmno-
žení populace; konečné stadium sukce-
se rostlinného společenstva s příslušnou
biocenózou, kdy společenstvo je vyvá-
žené a svou strukturou a funkcí je v dy-
namické rovnováze s abiotickým pro-
středím
klimazonální příd. (ř) zeměd. K. typy půdy zá-
vislé na klimatu
klimogram t klimagram
klimpr, -u m (n) řidč. hovor. expr. piano
klin, -u m, klina, -y ž (f) ekol. postupná n.
stupňovitá (graduální) změna v souvis-
lých populacích organizmů; klinální
příd.: ekol. k. variabilita proměnlivost
organizmu způsobená postupnou změ­
nou urč. znaku uvnitř areálu druhu
klinč, -e m (a) sport. (v boxu) vzájemné ne-
úmyslné zaklesnutí jedné n. obou paží
soupeřů vyžadující přerušení zápasu
klúlé neskl. s (ř) (ve starověku) dřevěné n.
bronzové lehátko bez opěradla na čty­
řech nohách, se zvýšenou částí pro hla-
vu
klinický [-ny-] příd. ke klinika, ke klinik:
k-é vyšetření; med. k-á smrt zastavení
životně důležitých funkcí, jež je však
možno ještě obnovit; k. obraz nemoci
jak se jeví lékaři u nemocného na ne-
mocničním lůžku; k-á imunologie od-
větví imunologie zabývající se využi-
tím imunologických poznatků v klinic-
ké praxi; k-á psychologie vědní obor
zabývající se duševním životem, resp.
psychickou regulací chování z hlediska
nemoci a maladaptace; k-é lékařství od-
větví medicíny zabývající se prevencí,
diagnostikou a léčením jednotlivých
onemocnění
klinik [-ny-], -a m lékař pracující na klini-
ce
klinika [-ny-], -y ž (f < ř) lůžkové oddělení
při lékařské fakultě, sloužící též vedle
preventivní a léčebné péče badatel-
ským, výzkumným a vyučovacím úko-
lům: chirurgická, zubní k.
klinkrový příd. (n) lod. k-á obšívka (u dřevě­
ných plavidel) v níž jsou plaňky uspo-
řádány tak, že hrana horní plaňky pře­
krývá ve švu hranu dolní plaňky
klino- (ř) v slož. první část s význ. nakloněný
klinodiagonála [-dy-], -y ž (ř) miner. podél-
ná osa v jednoklonné krystalové sou-
391
stavě svírající se svislou osou kosý úhel,
nakloněná osa
klinodóma, -tu s (ř) miner. (dt.) (v jednoklon-
né soustavě) střechan předozadní
klinoenstatit[-ty-], -um(ř)rniner. velmi vzác-
ný bezbarvý n. žlutavý jednoklonný ne-
rost, křemičitan hořčíku
klinogonální přfd. (ř) mat. kosý, kosoúhlý: k.
promítání
klinografický přfd. (ř) geod. k-á křivka graf
znázorňujícívztah mezi rozestupem vrs-
tevnic na mapách a sklonem terénu
klinochlor, -u m (ř) miner. modrozelený n.
černozelený jílový jednoklonný mine-
rál, chlorit
klinoklas, -u m (ř) miner. tmavě modrozele-
ný až černý jednoklonný nerost, zásadi-
tý arzeničnan měďnatý
klinometr, -u m (ř) sklonoměr 1. geod. pří­
stroj k měření úhlu sklonu terénu, sva-
homěr 2. let. palubní přístroj udávající
úhel (podélného n. příčného) sklonu le-
tadla 3. lod. přístroj na měření sklonu a
náklonu plavidla, ink1inograf
klinopád, -u m (I < ř) bot. bylina s drobnými
karmínovými pyskatými květy rostou-
cí na pasekách, jako rumištní plevel ap.,
marulka klinopád
klinopinakoid, -u m (ř) miner. (v jednoklon-
né krystalové soustavě) ukončující po-
délná plocha, nakloněné dvojploší sou-
měrné podle středu souměrnosti
klinopyramida, -y ž (ř) miner. pyramida
v jednoklonné soustavě protažená po-
dle nakloněné osy
klinostat, -u m (ř) bot. přístroj, kterým je
možno vyloučit vliv urč. podmínek pro-
středí (světla, tíže) na rostlinu; otočný
přístroj k zjišťováni vlivu gravitace na
růst a růstové pohyby rostlin
klinostrengit, -u m (ř + Vl) miner. růžový n.
hnědý jednoklonný nerost, vodnatý fos-
forečnan železa
klinotaxe, -e ž (ř) biol. usměrněný pohyb
živočicha směrem ke zdroji podnětu
klinotropie, -e ž (ř) fyz. šikmá anizotropie
klinotropizmus, -mu m(ř) bot. otáčení rost-
linné osy šikmo ke směru podráždění
klinozoizit, -u m (ř) miner. žlutozelený, hně­
dý, růžový i šedý jednoklonný nerost,
zásaditý křemičitan vápníku a hliníku
klint, -u m (a) geogr. exhumovaný korálový
útes v podobě osamoceného kopce s pří­
krými svahy; příkrý svah vůbec, ska-
lisko
klintonit [-ny-], clintonit [kli-], -u m (Vl)
miner. skelně lesklý, načervenalý, žlutý n.
tmavozelený jednoklonný nerost ze sku-
piny křehkých slíd (nazv. podle amer.
státníka D. W. Clintona)
klip', -u m(a)geogr. přtKré věžovité skalisko,
útes (zbylý po abrazi); ploché skalnaté
pobřeží malého rozsahu
klip2 .J, videoklip
klipa, -y ž (a) numiz. (ve Švédsku a Dánsku
v 16.-17. stol.) mince ražená na čtver­
cový (nezaokrouhlený) střižek
kloaka
klipr, -u m(a) 1. loď. (v polovině 19. stol.)
velká, štíhlá, rychlá plachetní loď, zprav.
se třemi stěžni a velkou plachetní plo-
chou, užívaná k obchodním plavbám 2.
(v západoevr. a amer. prostředí) letadlo
pro dopravu přes moře 3. zeměd. kombi-
novaný čisticí stroj určený k vytřídění
příměsí a osiv obilovin, luštěnin, olej-
nin a travin
klips, -u m, klipsa, klipsna, -y ž (a) 1. stis-
kací ozdobná spona n. náušnice 2. při­
pínadlo kapesního pera n. tužky 3. jen
klips(n)a sport. slang hák s řemínkem pro
upevnění nohy na pedálu jízdního kola
klírens neskl. ž (a) med. ledvinná k. číslo uvá-
dějící hodnotu sledované látky, od které
je ledvina schopna vyčistit krevní plaz-
mu za časovou jednotku: k. kreatininu
klíring, clearing [klí-], -u m(a) ekon. způsob
bezhotovostního zúčtování v zahranič­
ním obchodě započtením vzájemných
pohledávek a závazků: mezinárodní k.
vzájemné vyúčtování mezinár. pohledá-
vek a závazků; klíringový, clearingo-
vý přfd.: ekon. k. účet, platební styk, ob-
chod; k-á měna; práv. k-á špička zůsta­
tek peněžních platů na klíringových
účtech mezi dvěma státy ve prospěch
jedné strany; klíringově, clearingově
přísl.: ekon. k. vázané devizy
klismos, -mu m(ř) (ve st. Řecku) stolička se
zadním opěradlem
klistr, -u m (nor) sport. lyžařský vosk uŽív.
při rozbředlém sněhu a na fIrnu při tep-
lotách pod nulou; klistrový přfd.
klišátko, -a s (f) tech. část skládané modelní
desky pro drobné odlitky
klišé neskl. s (f) 1. lingv. ustálený automatizo-
vaný slovní obrat (např. formule v do-
pisech, při úředních výkonech ap.); zprav.
hanl. častým užíváním otřelý, frázovitý
slovní obrat n. vůbec otřelý jazykový
prostředek, šablona 2. polygr. slang štoček
klišograf, -u m (f + ř) polygr. elektrorytecký
automat na výrobu štočků pro tisk z výš-
ky
klitometr, -u m (ř) geod. přístroj k rychlému
odměřování úhlu v sklonu terénu, sklo-
noměr, svahoměr
klitoris, -idy ž i -isu m (ř) anat. poštěváček
kliváž, -e ž (a) geol. 1. tektonicky vzniklá,
výrazná, často lupénkovitá dělitelnost
horniny 2. břidličnatost, štěpitelnost
(krystalů)
klívie, -e ž(a < Vl) zahr. pokojová rostlina rodu
Clivia s dužnatými kořeny, s dlouhými,
úzkými přízemními listy a s oranžově
červenými zvonkovými květy na vyso-
kém stvolu, řemenatka (nazv. podle angl.
vévodkyně Ch. Cliveové); klíviový příd.
klizura, -y ž (I) koiž. soutěska
kloaka, -y ž (I) 1. řidč. stoka, kanál 2. hanl.
místo, kde se soustřeďuje spodina lid-
ské společnosti 3. hanl. časopis nízké
mravní i kulturní úrovně 4. zool. (u ob-
ratlovců kromě mihulí, většiny kostna-
tých ryb a placentálních savců) společ-
 klocování
ný vývod ústrojí trávicího, vylučovací­
ho a pohlavního
klocování, -í s (n) text. napouštění textilií
vodnými roztoky barviva s přísadami
klok, -u m(I) zast. dlouhý plášť bez rukávů
(mužský i ženský)
kloké neskl. s (t) text. dvojitá textilie (vrchní
v plátnové vazbě, spodní ze silně krou-
cených přízí) s reliéfním dutým vzoro-
váním, uŽív. jako dámská šatovka
klon, -u m (ř) gen. souhrn potomstva vznik-
lého nepohlavní cestou z jednoho jedin-
ce, resp. z jediné buňky; klonový příd.:
k. výběr ve šlechtění
klonický .J, klonus
klonování, -í s (ř) gen. genetické zásahy (ni-
koli pohlavní) vedoucí k získání jedin-
ce Uedinců) s alespoň jednou požado-
vanou vlastností, kt. je pův. organizmu
cizí
klonus, -nu m(ř) med. škubavá křeč, škubnu-
tí; klonický [-ny-] příd. med. škubavý: k-é
křeče (např. při epilepsii)
klopa, -y ž (n) 1. text přeložená přední hor-
ní část oděvu, kt. společně s převěsem
tvoří fazonku 2. část látky zakrývající
otvor kapsy
klops, -u m(n) kuch. k-y opečené n. poduše-
né různě tvarované mleté maso s hous-
kou, vejcem, solí a kořením podávané s
omáčkou
klostridie [-dy-], -ií ž mno (ř+ I) blol. anaerob-
ní tyčinkovité bakterie z čeledi Bacilla-
ceae s širokým výskytem v přírodě, je-
jichž druhy jsou původci např. tetanu,
botulizmu, plynaté sněti
klot, ob. glot, -u m(a) text. hladká, lesklá jed-
nobarevná bavlněná tkanina na podšív-
ky, pracovní pláště ap.; klotový, ob. glo-
tový příd.: k-é trenýrky
klotoida, -y ž (ř) mat. rovinná křivka, jejíž
poloměr zakřivení je nepřímo úměrný
délce oblouku; klotoidický [-dy-] příd.:
odb. k. průběžný oblouk (v silniční do-
pravě)
klozet, -u m(a) záchod se splachovacím za-
řízením; klozetový, klozetní příd.: k. pa-
pír toaletní
klub, -u m(a) 1. organizace, spolek pro pěs­
tování společenských styků, literatury,
sportu, politiky ap.: k. poslanců; k. čte­
nářů; K. přátel poezie 2. sport. sdružení,
spolek sportovců n. cvičenců urč. zamě­
ření; sport. n. tělocvičný oddíl: sportov-
ní k. 3. společenská místnost, klubovna;
pohostinské zařízení; klubovní, klubo-
vý příd.: k-ní místnost; k-á příslušnost
klubaš, -e m(a)hist. (na zač. 20. stol.) stoupe-
nec opozičního polit. hnutí v Černé Hoře
(nazv. podle Klubu národní strany)
klubista, -y ml. (řidč. klubistka, -y ž) člen
klubu; zprav. expr. hanl. přívrženec klubu
a jeho zájmů 2. hist. k-é (za angl. revo-
luce v 17. stol.) oddíly rolnické sebeo-
brany
klubistický [-ty-] příd. ke klubizmus, ke
klubista: expr. hanl. k-é zájmy
392
klubizmus, -mu m (a) expr. hanl. zprav. pře­
pjatý, nezdravý klubovní patriotizmus
klubky, -bek ž pomn. (VI) hovor. kamna zn.
Club
klubovka, -y ž(a) 1. hluboké, pohodlné ča­
louněné n. kožené křeslo s plnými opě­
radly 2. šach. k-y druh šachových figur
klubovna, -y ž klubovní místnost
klubovní, klubový t klub
klypeus, -ea m (I) zool. (u hmyzu) jeden z
hlavových článků
klystron, -u m(ř) sděl. tech. speciální elektron-
ka uŽív. jako zesilovač n. generátor vel-
mi krátkých vln; klystronový příd.: sděl.
tech. k. oscilátor sloužící jako zdroj ener-
gie v mikrovlnném pásmu
klystýr, -u m (ř) očistné klyzma (med.); klys-
týrový příd.: k-á stříkačka
klyzma, -tu s (ř) med. nálev tekutiny koneč­
níkem do tlustého střeva, střevní nálev:
očistné k.; výživné k.; léčebné k.
km fyz. zn. pro kilometr
kmán, -a m(n) zast. ob. 1. prostý voják 2. expr.
prostý, obyčejný člověk, nevlivný člen
něj. společnosti, podřízený: O pán i k.
všichni; pán nebo k. všichni (bez rozdí-
lu postavení)
kment, -u m (pol < VI) text. velmi jemná,
poloprůsvitná(pův. vlněná n. lněná) ba-
vlněná tkanina, uŽív. na dámské prádlo
a letní šaty (nazv. podle belg. města
Gent); kmentový příd.
kmín, -u m (I) 1. bot. luční i pěstovaná byli-
na rodu Carum s bílými kvítky v okolí-
ku, dozrávajícími v dvounažky 2 roh-
líčkovité nažky této byliny uŽív. jako
koření 3. vodní k. halucha vodní (bot.);
kmínový příd.: zahr. k-á (kanadská) rene-
ta sorta jablek se rzivými tečkami
kmínka, -y ž (I) potr. kmínová kořalka
knajpa, -y ž (n) zast. slang přístavní krčma,
hospůdka
knajpián, -a m stoupenec metody knajpo-
vání; kdo se léčí touto metodou
knajpování, -í s (VI) někdejší přírodní vo-
doléčebná metoda podmíněná správnou
životosprávou (nazv. podle něm. lékaře
S. Kneippa)
knap, -a m (n) 1. hlst. středověký panoš,
zbrojnoš 2. zast. (soukenický) tovaryš
knastr, kanastr, -u m (šp) (dř.) jemnější
dýmkový tabák; knastrový, kanastro-
vý příd.
knedlík, -u m (n) vařené moučné jídlo,
zprav. kulovitého tvaru; jeho ukrojený
plátek: vepřové s k-y a se zelím; dát si
šest k-ů Oexpr. mít k. v ústech vadně mlu-
vit n. zpívat (s kořenemjazyka staženým
dozadu); knedlíkový příd.: k-é těsto; ho-
vor. být k. jíst rád knedlíky
knecht, -a m(n) hist. (v Německu) bojovník
ve službách šlechty; (v 16. a 17. stol.)
příslušník voj. stavu urč. druhu vojska
knejp, -u m (n) obuv. zakřivený obuvnický
nůž uŽív. k hrubému ořezávání spodko-
vých dílců
knemidokoptóza, -y ž (ř + I) vet. parazitární
know-how
onemocněníkončetin drůbeže působené
roztočem, vápenka (drůbeže)
knephoplankton [-fo-], -u m (ř) blol. plank-
ton pásma polosvitu, šera (v hloubce od
30 do 500m)
kneset, -u m(hebr: ,shromáždění') izraelský par-
lament
knick [knyk], -u m(n) geol. zhutnělá jílovito-
železitá vrstva bohatá vápníkem a tvor-
bou uhličitanů, vznikající při pedogene-
tických pochodech v bažinatých půdách
zvl. mořského pobřeží
knida [-ny-], -y ž (ř) zool. vejčitý útvar se
stočeným vymrštitelným vláknem ulo-
žený v žahavých buňkách žahavců (láč­
kovců), nematocysta
knidoblast [-ny-], -u m(ř) zoo1. žahavá buňka
žahavců (láčkovců) s knidou, sloužící k
obraně a k chytáni kořisti, nematocyt
knidocil [-ny-], -u m (ř +I) biol. bičík knidy
knif [ -ny-], -u m(n) ob. obratný hmat, lstivé
jednání, úskok, vytáčka, manévr, trik
knight [najt], -a m(a) hist. příslušník nejniž-
ší angl. šlechty, rytíř; v raném středově­
ku v Anglii pojízdný bojovník
knock-down ..j; knokdaun
knoflíček, -čku ml. zdrob. ke knoflík 2. spí-
nací knoflík u límců, manžet ap.: stří­
brné k-y; knoflíčkový příd.
knoflík, -u m(n) 1. předmět, zprav. kulatý,
k zapínání, spínání, ozdobě z růz. mate-
riálů 2. věc knoflík připomínající: k. rá-
dia; hud. část korpusu někt. smyčcových
a drnkacích strunných nástrojů, žalud;
knoflíkovýpříd.: k-á harmonika s tlačítky
knokaut [no- I kno-], -u m(a) sport. (v boxu)
sražení soupeře k zemi tak, že není do
IQ sekund schopen pokračovat v boji;
úder způsobující takovou neschopnost
(zkr. k. o.): technický k. (zkr. t. k. o.) před­
časné ukončení boxerského utkání pro
neschopnost jednoho ze soupeřů pokra-
čovat v boji; knokaut přísl.: sport. porazit
soupeře k.; být k. neschopen dalšího
boje, přen. expr. poražen vůbec, vyčerpán
ap.; knokautový příd.: k. úder
knokautovat [no- i kno-] dok., řidč. ned. sport.
(koho, 4. p.) (v boxu) zvítězit nad soupe-
řem knokautem; přen. expr. porazit, porá-
žet vůbec: k-aný politik
knokdaun [no- i kno-], knock-down
[daun], -Um(a) sport. (v boxu) sražení sou-
peře k zemi
knokle, -e ž (Iotyš) hud. lotyšský lid. strunný
nástroj
knopit, -u m (VI) miner. černě, diamantově
až kovově lesklá odrůda perovskitu ob-
sahující cer (nazv. podle něm. minera-
loga a geologa A. Knopa)
knot, -u m (n) 1. proužek hrubé tkaniny n.
šňůrka sající hořlavou látku a umožňu­
jící její pozvolné hoření 2. loď. jednotka
rychlosti lodě za hodinu, uzel (1,8532
kmih); knotový příd.
know-how [nou-hau] neskl. s (a) ekon. souhrn
výrobních a obchodních znalostí, hospo-
dářský nehmotný statek
knuta
knuta, -y ž (r < skandl karabáč; přen. expr. kru-
tovláda: řemínková k. O žít pod něčí
k-ou nesvobodně; knutový příd.
k. O. sport: zkr. pro knokaut
ko- (I) předp. v přejatých a mezinár. slovech s význ.
s-, sou-, spolu-
koacervace, -e ž blochem., fyz. chem. vznik,
vznikání koacervátů; koacervační příd.
koacervát, -u m(I) biochem., fyz. chem. k-y ka-
pičkové útvary samovolně vznikající ve
vodním roztoku dvou až tří makromo-
lekulárních látek; koacervátový příd.
koacervovat ned. i dok. (I) blochem., fyz. chem.
procházet, projít koacervací
koadaptace, -e ž(I) biol. 1. korelované změ­
ny ve dvou vzájemně závislých orgá-
nech 2. vzájemné přizpůsobení se ně­
kolika druhů organizmů kjednomu typu
za urč. podmínek
koadaptovat ned. biol. provádět koadaptaci
koadjutor, -a m(I) círk. výpomocný římkat.
hodnostář pomáhající arcibiskupovi ve
velké diecézi, pomocný biskup; koad-
jutorský příd.
koagel, -u m (I) biol. systém vzniklý shluko-
váním disperzních částic, koloidní sra-
ženina, koagulum I
koagulace, -e ž (I) odb. přechod koloidního
systému v systém hrubě disperzní: k.
prachu, kovových prášků, cementu; fyz.
chem. shlukování disperzovaných částic
vnějším vlivem ve větší agregáty: k. bíl-
kovin, cementu; vod., chem. k. vody čiře­
ní; med. srážení krve; pap. shlukování bu-
ničitých vláken v papírovinu působením
chem. látek; meteor. narůstání ledových
krystalků v oblacích při teplotách pod
O °C způsobené zachycováním a namr-
záním přechlazených vodních kapek;
koagulační příd.: vod. k. filtrace jedno-
stupňová úprava vody, při níž se použí-
vá koagulace a filtrace v jedné techno-
logické jednotce; k. filtr
koagulans neskl. s (mn. 1. -ncia, 2. -ncií) (I)
farmo k-ncia látky podporující srážlivost
krve
koagulant, -u m tech. činidlo působící koa-
gulaci, srážedlo
koagulát, -u m fyz. chem. sraženina vzniklá
koagulací
koaguláza, -y ž (I) biochem. enzym srážející
krevní plazmu
koagulin, -u m(I) blochem. látka schopná vy-
volat srážení bílkovin
koagulopatie [ -ty-], -e ž (I + ř) med. porucha
srážlivosti krve
koagulovaný příd. (I) biol. k-é bílkoviny vy-
srážené z vodního roztoku
koagulovat ned. i dok. 1. fyz. chem. procházet,
projít koagulací, srážet se, srazit se 2.
med. (co) zastavovat, zastavit krvácení z
rány: k. nádor
koagulum, -Ia s (I) 1. blol. koloidní sraženi-
na 2 med. krevní sraženina (zprav. na
povrchu těla, kt. ucpe ránu)
koakvizice, -e ž (I) práv. 1. společně nabytý
majetek 2. (na Slovensku do r. 1949) prá-
393
vo manželů spočívající na zásadě jejich
odděleného majetku; koakviziční příd.: k.
majetek
koala, -y m (austr) zool. australský vačnatec
rodu Phascolarctos připomínající med-
vídka, se srstí jemnou, vlnitou, popela-
vě šedou až černošedou, na bříšku bí-
lou, žijící na stromech: k. medvídkovitý
koalescence, -e ž (I) 1. chem. spojováníka-
pek emulze ve spojitou fázi 2. meteor.
splývání kapek v oblaku při jejich vzá-
jemných srážkách
koalice, -e ž (t) 1. seskupení, sdružení, spol-
čení, spojenectví (růz. organizací n. cel-
ků ke společnémupostupu n. působení):
voj. spojenectví dvou n. více států k obra-
ně n. k výboji; polit. (v parlamentě) sdru-
žení dvou n. více polit. stran k vytvoře­
ní vlády opírající se o většinu poslanců:
vládní k.; socíol. skupina lidí sdružujících
se. krátkodobě n. dočasně k dosažení něj.
cíle; koaličnípříd.: k. strany; k. vláda slo-
žená ze zástupců růz. polit. stran, kt. se
mezi sebou dohodly; práv. k. právo sdru-
žovací; k. válka vedená několika státy
proti státu jinému
koalovat dok. i ned. řidč. kniž. (co) spojit, spojo-
vat v koalici, sdružit, sdružovat, spolčit,
spolčovat
koarktace, -e ž (I) med. k. aorty její zúžení
koartikulace [-ty-], -e ž (I) lingv. míšení ar-
tikulačních pohybů při výslovnosti dvou
za sebou bezprostředně následujících
hlásek v jazykovém projevu
koati [-ty], -ho m(indián)zool. jihoamer. stro-
mový savec s dlouhým ocasem a s po-
hyblivým čenichem, nosál červený
koaxiální příd. (I) eltech. souosý: reprodukto-
ry v k-m uspořádání; k. kabel tvořený
dvěma vzájemně izolovanými vodiči,
s jedním ve tvaru úzkého dutého válce
a druhým drátěným, umístěným vose
prvního; k. elektronka; k. konektor
kobalamin, -u m(n + ř) blol., chem. složitá or-
ganická sloučenina obsahující ve své
molekule vázaný atom kobaltu, vitamin
B12
kobalt, -u m(n) 1. chem. šedý, lesklý kovový
prvek, součást žárupevných a rychlořez­
ných ocelí a slitin, zn. Co 2. odb. slouče­
nina kobaltu uŽív. jako temně modré bar-
vivo, zvl. na porcelán; kobaltový příd.:
odb. k. zářič; k-é slitiny; k-á bomba silný
zdroj úzkého svazku záření urč. radio-
izotopu, uŽív. zvl. v lékařství; k-á modř
blankytně modrá barva uŽív. ve všech
technikách; k-á čerň uŽív. často ve fres-
kové malbě a v keramice; k-á žluť uŽív.
do olejových a akvarelových barev
k malbě na sklo a porcelán; sklář. k-é sklo
modře zbarvené kobaltem; kobaltově
přísl.
kobaltin[ -ty- i -tý-], kobaltit[ -ty-], -Um(n)
miner. poměrně'vzácný sthbřitě bílý až
ocelově šedý krychlový nerost, sirník
kobaltu a arzenu
kobea, -eje, -ey ž (ř) bot. tropická popínavá
kočovný
rostlina s květy nazelenalými, později
modrofialovými, na dlouhých stopkách,
pěstovaná u nás jako okrasná letnička,
vilec
kobellit, -u m (VI) miner. kosočtverečný ne-
rost, sirník obsahující olovo, bizmut a
antimon (nazv. podle něm. mineraloga
F. Kobella)
kobka, -y ž(n) 1. malá tmavá (klenutá) míst-
nost zajišťující bezpečné uzavření: vě­
zeňská, klášterní k:2. eltech. stavební jed-
notka obsahující elektr. zařízení pro na-
pájení elektr. sítě: k. rozvodny; kobko-
vý příd.: eltech. k. rozváděč jehož jednotli-
vá pole jsou umístěna v kobkách; k-á
rozvodna
kobler, -u m (a) 1. sklenka pro rnišené ná-
poje 2. potr. ledem chlazený, rnichaný al-
koholický nápoj s ovocem, zdobený
plátkem citronu n. pomeranče
kobold, kobolt, -a m(n) řidč. zast. skřítek
kobos, -u m(turtat) zast. cimbál
kobra, -y m(port) zaol. velký, prudce jedova-
tý had rodu Naja rozšiřujícípři podráž-
dění šíjovou část: k. indická (při podráž-
dění) s kresbou brýlí na zádi hlavy, brej-
lovec; k. královská žlutozelená, s černým
pruhováním
kobří příd. vlastní kobře: k. jed
kobukson, -Um (jap) lOĎ. druh pancéřové lodi
kobuz, -Um (kyrgyz) hud. kyrgyzský lid. dvou-
strunný nástroj
kobza, -y ž (ukr < turk) 1. hud. slovanský lid.
(zvl. ukr. a rumunsko-moldavský) strun-
ný dmkací nástroj 2 kožel. jednoduchý
nástroj k změkčování usní
kobzar, -a m ukr. lid. pěvec, hráč na kobzu
1; kobzarský příd.: k-é písně
kociánek, -nku m(pol) bot. vytrvalá plstnatá
bylina rodu Antennaria s útvary trub-
kovitých žlutých, růžových až červe­
ných listů, rostoucí na světlých a su-
chých místech
kočábr, -a m(n) zast. ob. podomní obchodník
(zprav. jihoslov. původu) mající prodá-
vané zboží uloženo v koši zavěšeném
na řemeni na krku a nošeném vpředu
kočinka, kočinčinka,-y ž (VI) zeměd. řidč. těž­
ké masité plemeno slepic růz. barev
z jihových. Asie (nazv. podk st. pojme-
nování Indočíny Kočinčína)
kočkodan, -a m(pol) zool. středně velká afr.
opice rodu Cercopithecus s dlouhým
ocasem a s úzkou rukou: k. zelený
kočovat ned. (rus < turtat) 1. vést primitivní
způsob života pastýřských kmenů s čas­
tou změnou sídliště: kočující kmeny 2.
expr. (-; s kým, čím) často střídat bydliště,
působiště, stěhovat se z místa na mís-
to: kočující divadelní společnost; k. s
komedianty; včel. měnit místo, stanoviště
včelstev v době květu: k. se včelstvem
kočovm'k, -a m(rus < turtat) kdo žije kočov­
ným životem, nomád; kočovnický příd.
kočovný příd. (rus < turtat) 1. měnící sídliště,
nomádský: k-é národy 2 měnící často
působiště, bydliště, stanoviště: k-á diva-
kód
delní společnost; - včel. k-á paleta s úly;
k. vůz
kód, -u m(t) 1. odb. předpis pro převod jedné
soustavy znaků pro sdělování zpráv do
jiné takové soustavy: kyb. soubor znaků
a pravidel pro vyjádření informací; sděl.
tech. transformace charakteristických
vlastností zprávy vyjádřená skupinami
impulzů: paralelní k. skupina impulzů
přenášená najednou; sériový k. skupina
impulzů přenášená za sebou; telegrafní
k. předpis pro převod elektr., opt. n. ji-
ných signálů do soustavy jazykových
znaků; dálnopisný k.; výp. tech. dohod-
nutý systém pravidel pro jednoznačné
přiřazení významu ke znakům n. signá-
lům; analogový k. udávající zobrazení
na fyzikální veličiny jako na spojité sig-
nály; číslicový k. zobrazující informa-
ce na nespojité fyzikální signály; deka-
dický k.; polygr. (v reprografii) opt. n.
mechanický znak n. soubor těchto zna-
ků u mikrozáznamů umožňující třídění
a snadné vyhledávání: polohový, čárový
k.; voj. soustava smluvených znaků, zkra-
tek a symbolů nahrazujících běžnou ter-
minologii pro potřebu utajení 2. gen.
genetický k. mechanizmus určování sle-
du aminokyselin v peptidickém řetězci
při biosyntéze bílkovin, soubor kodonů;
kódový příd.: k-é slovo; sděl. tech. k-á mo-
dulace; k-á skupina; k. spínač, vysílač
kodak, -u m(um) hovor. fotografický přístroj
a jiné výrobky (filmy ap.) amer. zn. Ko-
dak
kodein, -u m (ř) farmo alkaloid opia utišující
kašel; kodeinový příd.: k-é kapky
kodér, -u m(t) odb. zařízení ke kódování dat;
obvod, kt. převádí obecnou informaci do
daného kódu (op. dekodér)
kodex, -u m (I) 1. práv. volný n. systematic-
ký soubor právních předpisů urč. obo-
ru, zákoník: k. rodinného, církevního
práva; potravní k.; přen. mravní k. 2. sta-
robylá rukopisná kniha větších rozmě­
rů: K. vyšehradský; kodexový příd.: k-á
kniha
kodiak [-dy-], -a m (Vl) zool. největší žijící
hnědý medvěd (nazv. podle amer. os-
trova Kodiak u Aljašky)
kodicil [-dy-], -u m (I) práv. (dř.) dodatek
k závěti, dovětek
koduIkace [-dy-], -e ž (I) odb. kodifikování:
práv. k. práva systematické sjednocení a
upravení právních poměrů n. sjednoce-
ní právních předpisů urč. právního od-
větví v úplný n. dílčí soubor ve formě
zákoníku, kodexu; lingv. k. spisovného
jazyka popis normy spisovného jazyka
mající povahu závazných, úředně pře­
depsaných pravidel jeho užívání; liter. k.
literární tvorby zjišťování, stanovení a
zaznamenávání požadavků na literární
tvorbu (v poetikách ap.); kodifikační
příd.: k. příručka
kodifikátor [-dy-], -a m (I) odb. kdo kodifi-
kuje; kodifikátorský příd.
394
kodifikovat [-dy-] dok. i ned. odb. (co) provést,
provádět kodifikaci, uzákonit, uzákoňo­
vat: lingv. k. normu spisovného jazyka
kodikologie [-dy-], -e ž (I + ř) vědní obor
zabývající se středověkými neúředními
rukopisnými knihami (kodexy)
kodominance, -e ž (I) gen. vztah mezi alela-
mi téhož genu vyznačující se tím, že čin­
ností ani jedné z alel není překryta n.
potlačena činnost párové alely
kodon, -u m(um) gen. skupina tří sousedních
nukleotidů v informační RNA, které
svým pořadím určují kvalitu aminoky-
seliny a její polohu v peptidickém ře­
tězci, triplet 3
kódovaCÍ příd. odb. týkající se kódování,
sloužící ke kódování: k. soustava
kódovač', -e m(živ.) (t) programátor, kt. kó-
duje, zpracovává kód
kódovač2 , -e m (než.) (t) odb. kodér
kódování, -í s (t) 1. odb. převod informace
do daného kódu: tech. k. nástrojů způsob
značení nástrojů pro jejich automatické
vyhledávání v zásobníku; pošt. k. poštov-
ních zásilek jejich zpracování pro před­
třídění 2. psych. převádění smyslových
podnětů do kódů, proces umožňující ulo-
žení urč. informací v paměti
kódovaný příd. odb. uspořádaný do kódu,
zachycený v kódu: k. mikrofilm
kódovat ned. i dok. odb. provádět, provést kó-
dování
t
kódový kód
koedukace, -e ž (I) společná výchova, spo-
lečné vyučování chlapců a děvčat; ko-
edukační příd.
koedukovat ned. provádět koedukaci
koeficient, -u m (I) 1. mat. číslo, kt. je zná-
mým činitelem ve výraze s neznámou,
konstanta, kterou je násobeno číslo pro-
měnné, součinitel 2. fyz. neproměnná ve-
ličina, zprav. konstanta úměrnosti (popř.
závislá i na vnějších podmínkách), kte-
rou se násobí něj. výraz udávající závis-
lost několika veličin: k. objemové roz-
tažnosti, propustnosti 3. chem. údaj vy-
značující urč. vlastnost hmoty: k. přesy­
cení; aktivní k. poměr aktivity a molár-
ního zlomku rozpuštěné látky v roztoku
n. látky v plynné směsi 4. stat. bezroz-
měrný statistický výraz, index 4; ekon. k.
nákladovosti vyjadřující vztah mezi
vlastními náklady a cenou vyrobeného
zboží; k. směnnosti vyjadřující průměr­
ný počet obsazených směn během dne
v urč. výrobním celku; tech. k. zpevnění
exponent deformační křivky v závislos-
ti napětí na plastické deformaci; gen. čís­
lo udávající relativní četnost výskytu urč.
genetického znaku n. jevu, ev. relativní
míru urČ. genetického ~ztahu
koempce, -e ž (I) (ve st. Rímě) občanský
sňatek
koenzym, -u m (I + ř) biochem. organická lát-
ka, jejíž přítomnost je nutná k působe­
ní účinku jiné látky, zprav. enzymů
koercimetr, -u m (I + f < ř) tech. přístroj k mě-
kogitace
ření koercitivní síly feromagnetických
materiálů
koercit, -u m(um) tech. druh litého magnetic-
ky tvrdého materiálu
koercitivita[ -ty-], -y ž(l) fyz. intenzita mag-
netického pole potřebná k potlačení
magnetického toku v magnetovaném fe-
romagnetickém tělese, koercitivní síla;
koercitivní [-ty- i -tý-] příd.: fyz. k. síla
zabraňující změnám magnetizace
koevoluce, -e ž (I) blol. vzájemně podmíně­
ný vývoj dvou organizmů těsně na sebe
vázaných (např. parazitizmem)
koexistence, -e ž (I) kniž. aodb. současná exis-
tence dvou n. více jevů, spolužití, sou-
žití: mírová k. států; k. organizmů; koe-
xistenční příd.
koexistentní příd. (I) kniŽ. trvající, existující
současně
koexistovat ned. (I) kniž. (s čím) trvat, existo-
vat současně
kofein, -u m (arab) chem. alkaloid obsažený
zvl. v semenech kávovníku, koly a v lis-
tech čajovníku, povzbuzující srdeční čin­
nost, působící na mozkovou kůru ap.;
kofeinový příd.: k. nápoj
kofeinista [ -ny-], -y m kdo chorobně užívá
drogy s kofeinem
kofeinizmus [-ny-], -mu m med. chorobná
závislost na kofeinu, zvl. nadměrné pití
kávy, otrava kofeinem
kofeinový t kofein
koferment, -u m (I) zast. koenzym
koflík, -u m (n) nízká nádobka (opatřená
ouškem) k pití kávy, čaje ap., zprav. z
porcelánu, z jemnější keramiky, šálek 1
kofochirurgie, -e ž (ř) odvětví chirurgie za-
bývající se léčbou sluchových poruch
zvl. středoušních, při otoskleróze ap.;
kofochirurgický příd.
kofolalie [-lá-], -e ž (ř) med. patologické změ­
ny zvukové stránky řeči osob ohluchlých
až po ukončení vývoje řeči
kofóza, -y ž (ř) med. úplná hluchota
kofrdam, -u m(a) lOĎ. prázdný bezpečnost­
ní prostor mezi dvěma sousedními vo-
dotěsnými přepážkami nákladových
prostorů plavidla, hradicí prostor
kofunkce, -e ž (I) mat. funkce doplňkového
úhlu
koga, -y ž(hol) loď. (v 13. až 15. stol.) obch.
a válečná, zprav. dvoustěžňová n. třístěž­
ňová těžká plachetní loď s nástavbami
na přední a zadní části, užívaná zejm.
hanzovními městy
kogazin, -u m (zkr. n) chem. směs alifatických
uhlovodíků získávaných z oxidu uhel-
natého a vodíku, užívaná k pohonu
dieselových motorů n. jako surovina v
chem. průmyslu
kogentní příd (I) práv. přikazující, nařizují­
cí: k. norma právní ustanovení, od kte-
rého se strany nemohou odchýlit, impe-
rativní, donucovací předpis, kategoric-
ká norma
kogitace, -e ž (I) řidč. kniŽ. přemýšlení, uva-
žování
kognace
kognace, -e ž (I) práv. (V řím. právu) pokrev-
ní phbuzenství
kognát, -a m (I) práv. (V řím. právu) pokrev-
ní ph1mzný (op. agnát)
kognice [-ny-], -e ž (I) psych. souhrn operací
a pochodů, prostřednictvím kterých si
člověk uvědomuje a poznává svět i sebe
samého, kognitivní procesy, poznávání;
kogniční příd. řidč.
kognitivní [-nyty- i -tý-] příd. (I) filoz. mající
poznávací význam, a tedy i pravdivost-
ní hodnotu; psych. k. psychologie teorie
zaměřená na zpracování informací, zís-
kávání obecných poznatků a procesů
chápání; k. procesy kognice; k. styly
osobnosti; k. struktura způsob, jakým
jedinec vnímá a hodnotí vnější realitu;
k. mapa obraz reality, kt. si organizmus
vytváří na základě svých zkušeností; k.
robot inteligentní; sodol. k. teorie názor,
že poznávací procesy v sociální interak-
ci mají základní význam pro existenci
sociální struktury
kohabitace, -e ž (I) kniŽ. a med. soulož, koitus
kohelet, -a m(hebr) žid. kazatel
kohen, -hna m(hebr) žid. kněz
kohenit [-ny-], cohenit [ko-], -u m (Vl)
miner. nerost cínově bílé barvy obsaže-
ný v železných meteoritech (nazv. po-
dle něm. mineraloga E. Cohena)
koherence, -e ž (I) kniŽ. aodb. souvislost, spo-
jitost: fyz. společný původ časový i míst-
ní: k. optického záření; sděl. tech. vlast-
nost elektromagnetického pole popisu-
jící chování tohoto pole v čase a pro-
storu; lingv. k. textu vztah dvou (n. více)
významových složek textu, při němž je-
den významový prvek předpokládájiný,
jeho interpretace je na něm závislá;
psych. vztah mezi psychickými vlast-
nostmi, procesy a funkcemi patřícími k
sobě (op. inkoherence); sodol. skupino-
vá soudržnost v malé skupině zjišťova­
ná sociometrickými technikami; kohe-
renční příd.: odb. k. teorie; filoz. k. pojetí
pravdy (hl. v novopozitivizmu) považu-
jící za kritérium pravdivosti věty její od-
voditelnost v rámci daného systému vět
vybudovaného ve shodě s log. zákony a
pravidly log. syntaxe; psych. teorie, po-
dle níž psychické elementy (počitky)
vstupují samy od sebe do specifických
spojení (konfigurací) na základě afini-
ty; koherentní příd. kniŽ. a odb. souvislý,
spojitý (op. inkoherentní): fyz. k. světlo
vycházející z bodového zdroje, mono-
chromatické; k. vlnění mající stejnou
frekvenci, stejný směr kmitání a stejnou
fázi n. stejný rozdl1 fází; jad. fyz. k. roz-
ptyl rozptyl fotonu elektronem, při němž
se mění směr jeho letu beze změny ener-
gie; zeměd. k. skladba půdy v níž se půd­
ní částice vzájemně přitahují svými po-
vrchy bez účasti obalových dipólů
koherer, -u m(I) sděl. tech. přístroj k zachyco-'
vání a k indikaci rádiových vln, užívaný
v 19. stol.
395
koheze, -e ž (I) kniŽ. a odb. soudržnost 1. fyz.
soudržnost pevných látek n. kapalin způ­
sobená přitažlivými mezimolekulámími
silami téže látky; Hngv. k. textu jeho ko-
herence ve výrazové rovině; sodol. soci-
ální pouta a vzájemné vazby členů spo-
lečenské skupiny n. organizace vyplý-
vající ze společných zájmů 2. bot. srůst
květních článků téhož druhu 3. k. vody
silná vzájemná vazba molekul vody vy-
volaná zvl. elektrostatickými silami, za-
braňující přetržení sloupce vody v cé-
vách rostlin; kohezní příd. kniž. aodb. sou-
držný, přilnavý: fyz. k. energie energie
soudržných sil molekul, atomů n. iontů
v krystalech, kapalinách n. plynných lát-
kách; geol. k. zemina
kohin, -u m (čín) hud. čín. lid. drnkací ná-
stroj
kohorta,-yž(l) 1. hist. (ve st. Římě) nejmen-
ší.taktickájednotka pěchoty, desetina le-
gie (složená ze 3 manipulů); (v řím. cí-
sařství) samostatnájednotka pomocných
sborů: k-y pretoriánů; pfen. zast. oddíl v
někt. dobrovolnických sborech: student-
ská k. 2. kniž. družina, skupina lidí 3. zool.
vedlejší klasifikační kategorie zool. sys-
tematiky kladená mezi řád a čeleď 4. ekol.
soubor jedinců zrozených v urč. časo­
vém úseku, sloužící k stanovení struk-
tury urč. živočišné populace, stejnově­
ká populace
kohortace, -e ž (1) řidč. kniŽ. napomenutí, po-
kárání
kohunový příd. (indián) odb. k. olej kvalitní ne-
vysychavý olej ze semen palmy Orbig-
nya cohune, uŽív. jako stolní i tech. olej
kochie, -e ž(indián) bot. bylina n. keříček rodu
Kochia, pravidelného, vejčitě pyrami-
dálního tvaru s nezřetelnými květy, ros-
toucí planě
kochlea, -ey ž (I) anat. část bludiště kosti skal-
ní ve tvaru ulity hlemýždě, hlemýžď
kochr, -Um (Vl) med. slang klíšťky k zastavení
menšího krvácení a k uchopení tkání
(nazv. podle švýc. chirurga E. I. Koche-
ra)
koický J. koský
koilometrie, -e ž (ř) mat. měření dutých pro-
storů; nauka o něm
koilon, -u m (ř) hlediště střec. divadla
koilonychie, -e ž (ř) med. miskovitý tvar neh-
tů
koimpérium, -ia s (I) mezinár. práv. společné
panství nad cizím územím bez teritori-
álních nároků
koincidence, -e ž (I) kniŽ. aodb. splývání, sho-
da, souhlas; časový souběh dvou udá-
lostí, synchronizace: fyz. prostorový a ča­
sový souhlas dvou značek, signálů; opt.
nastavení dvou obrazů vedle sebe tak,
že odpovídající prvky jsou přesně proti
sobě; koincidenčnípříd.: fot. k. dálkoměr;
geod. k. telemetr opt. přístroj na měření
vzdálenosti na základě splývání dvou
původně posunutých obrazů; fyz. k. pří­
stroj zařízení k určování doby kyvu ky-
kokarda
vadel na základě koincidence dvou zna-
ček; k. libela; k. mikroskop
koincidovat ned. kniŽ. a odb. (s čím) být v koin-
cidenci, souhlasit, shodovat se
koiné [koj-] neskl. ž (ř) lingv. nadnářeční útvar
staré řečtiny vzniklý (ve 4. stol. př. n. 1.)
pod jednotícím vlivem místních dialek-
tů, sloužící Eozději jako dorozumívací
jazyk všech Reků; obecná řečtina; dnes
nadnářečové útvary (interdialekty) růz.
jazyků
koinobion [koj-], -u m(ř) (v oblasti koptské
a řeckokatol. církve) klášter vzniklý spo-
jením samostatných pousteven
koinonifobie [koj-ny-], -e ž (ř) med., psych.
chorobná úzkost v prostorech přeplně­
ných lidmi
koir, -u m (šp < indián) text. textilní surovina
získávaná macerací oplodí kokosovní-
ku, užívaná k výrobě provazů, pletené-
ho zboží, koberců ap.; koirový příd.: k.
koberec kokosový
koitus, -tu m (I) med. soulož, kohabitace; vet.
páření
kóje, -e ž (hol) 1. lOĎ. vestavěné n. zavěšené
lodní lůžko pro posádku 2. malý oddě­
lený prostor, komůrka 3. (ve výstavních
síních) část většího prostoru oddělená
třemi stěnami z lehkého materiálu 4.
zeměd. kachní k. zařízení umísťované v
zátokách vodních toků n. v chobotech
rybníků k chytání kachen, užívané v se-
verských zemích
kojot, -a m(a < indián) zool. amer. stepní pso-
vitá šelma rodu Canis s žlutohnědou srs-
tí: k. ťrériov ý
kojský koský
kok, -u m (ř) biol. mikrob kulovitého až vej-
čitého tvaru vyskytující se jednotlivě n.
ve shlucích, původce mnoha infekčních
onemocnění lidí i zvířat; kokový' příd.
koka, -y ž (šp < indián) 1. bot. tropický jiho-
amer. vždyzelený keř rodu Erythroxy-
Ion s oválnými, přisedlými listy obsahu-
jícími alkaloid kokain, rudodřev koka 2.
vzpružující droga vyráběná z listů toho-
to keře, užívaná v lékařství a potravinář­
ství, při žvýkání listů působící návyko-
vě a poškozující zdraví; kokový' příd.
kokain, -u m (indián) chem. snadno těkající
alkaloid z listů tropického keře koky,
uŽív. v lékařství k povrchnímu znecitli-
vění, zneužívaný jako droga; kokaino-
vý příd.: k-é opojení; chem. alkaloidy sku-
piny k-é
kokainizace [-ny-], -e ž med. znecitlivění
kokainem
kokainizmus [-ny-], -mu m med. druh nar-
komanie charakterizované chorobnou
závislostí na kokainu
t
kokainový kokain
kokakola, -y ž (Vl < indián + afr) osvěžující
nealkoholický nápoj z listového extrak-
tu koky a ořechů koly 1 (nazv. podle
amer. společnosti Coca-Cola)
kokarda, -y ž (t) 1. svinutá stužka, růžice
ze stužek n. štítek, zprav. v národních
 kokcidie
barvách, barvách polit. hnutí ap., připí­
nané na čepici n. oděv jako ozdoba n.
odznak 2. bot. drsně chlupatá zahradní
rostlina rodu Gaillardia s různobarev­
nými květními úbory n. při plné formě s
kulovitým úborem
kokcidie [-dy-], -e ž (ř) zool. prvok z třídy
výtrusovců parazitující v buňkách zaží-
vacího ústrojí členovců a obratlovců
(u králíků, drůbeže, telat aj.) a působící
kokcidiózu
kokcidiostatikum [-dy-ty-], -ka s (ř) farmo
k-a léčebné prostředky zastavující, popř.
omezující vývin a působící proti kokci-
dii
kokcidióza [-dy-], -y ž (ř) vet. střevní parazi-
tární onemocnění hospodářských zvířat
působené kokcidiemi
kokcin, -u m (I < ř) fot. (dř.) červené práš-
kové barvivo po rozpuštění ve vodě
průhledné, uŽív. na vykrývání větších
ploch
kokcygodynie [-ny-], -e ž (ř) med. bolesti
v oblasti kostrče
kokeit, -u m(a) horn. přírodní koks vzniklý
podél hlubinných těles pronikajících
uhelnými slojemi
koketa, -y ž (1) expr.,hanl. žena snažící se ná-
padně o pozornost mužů a pohrávající
si s nimi
koketerie, -e ž (1) chováním n. řečí projevo-
vaná snaha žen líbit se mužům
koketní příd. 1. s oblibou koketující: k. žena
2. sloužící koketování, svůdný, líbivý:
k. pohled; koketně přísl.; koketnost, -i ž
koketovat ned. (1) 1. (zprav. o ženách) ná-
padným chováním n. řečí se snažit
vzbudit pozornost a zalíbení (zprav. u
mužů); (čím. řidč. s čím) snažit se vůbec
upoutat pozornost 2. (s čím; -) zabývat se
něčím bez skutečného zaujetí, předstí­
rat zájem o to, pohrávat si, zahrávat si:
k. s myšlenkou na odjezd; k. s radika-
lizmem
kokila, -y ž (1) tech. litinová n. ocelová for-
ma k odlévání ingotů při výrobě oceli
n. odlitků ve slévárenství; kokilový příd.:
k. odlitek; k-é nátěry
kokilárna, -y ž tech. část ocelárny, v níž se
připravují kokily k lití oceli
kokimbit, -u m (VI) miner. bezbarvý zelena-
vý až žlutý nerost ze skupiny rombo-
klasu, šesterečný vodnatý síran železa
(nazv. podle provincie Coquimbo v Chi-
le)
kokin, -u m (jap) hud. jap. drnkací nástroj
o čtyřech strunách
kokkolit, -u m (ř) miner. tmavozelená až čer­
ná zrnitá odrůda diopsidu obsahující
železo
kokolit, -a m(ř) zool. k-i bičíkovci se schrán-
kou složenou z kokolitů
kokolit, -u m (ř) zool. k-y (u bičíkovců) ma-
lé vápnité destičky růz. tvaru tvořící
schránku
kokon, -u m (1) zool. 1. obal vajíček někt.
bezobratlých živočichů (např. pavouků)
396
2. zámotek z vláken vytvářený larvami
hmyzu před kuklením (např. u bource
morušového); kokonový příd.: k-é vlák-
no
kokonizace [-ny-], -e ž (1) tech. způsob ba-
lení velkých výrobků, zvI. strojů, do her-
metického ochranného obalu nastříká­
ním vrstvy plastické n. jiné látky na vý-
robek n. na podkladový materiál
kokos, -u m(port) 1. velký kulovitý plod ko-
kosovníku; pecka tohoto plodu, tzv. ko-
kosový ořech 2. kokosovník; kokosový
příd.: k. ořech pecka plodu kokosovníku,
kokos 1; k-é vlákno; k. tuk; k-é mléko
sladká bělavá tekutina v dutině nezra-
lého kokosového ořechu; k-á palma ko-
kosovník ořechoplodý (bot.); k-á moučka
sušená mletá chutná bílá hmota (bílek)
semene kokosovníku (kokosu), uŽív. též
k výrobě cukrovinek; k. olej lisovaný z
kopry, surovina k výrobě umělých tuků,
uŽív. v kosmetice aj.; k. koberec z vlá-
ken kokosu, koirový
kokoska, -y ž cukroví vyrobené z kokoso-
vé moučky
kokosovník, -u m (port) bot. tropický strom
rodu Cocos, všestranně užitečná palma
s tenkým kmenem zakončeným chocho-
lem zpeřeně trhaných listů, jehož plo-
dy jsou peckovice zvané kokosy, koko-
sová palma: k. ořechoplodý
kokosový t kokos
kokošník, -u m (r) archit. obloučková ozdo-
ba střech rus. chrámů
kokota, kokotka, -y ž (1) hanl. nevěstka
kokotek, -tka, -tku m (živ.lnež.. 4. j. i -tka) (pol)
tan. pol. lid. tanec
kokový' t kok
kokový2 t koka
kokpit, -u m(a) 1. let. sedadlo pilota; pilot-
ní prostor vůbec 2. motor. (u závodních
automobilů) prostor pro řidiče, popř.
jeho spolujezdce 3. loď. otevřený pro-
stor v zadní polovině malých, zvl. sport.
plavidel určený pro posádku (např. při
řízení plavidla)
kokr, -a m(a) kokršpaněl (kynol.)
kokrhel, -e, -u m(n) ob. expr. 1. kdysi módní
vysoký ženský čepec n. klobouk; hanl.
ženský klobouk vůbec 2. bot. bylina rodu
Rhinanthus se vstřícnými vroubkovaný-
mi listy a s žlutými trubkovitými květy,
rostoucí na lukách, pastvinách ap.: k.
menší
kokršpaněl, -a m (a + VI) kynol. menší ple-
meno loveckých psů růz. barvy s dlou-
hou zvlněnou hedvábnou srstí a s dlou-
hýma svislýma ušima
koks, -u m(a) 1. tuhý zbytek po vysokotepel-
né karbonizaci černého uhlí, rašeliny,
ropy ap. užívaný jako palivo n. jako su-
rovina k dalšímu zpracování: plynáren-
ský, slévárenský, hutnický k. 2. slang ko-
kain: šňupat k.; koksový příd.: k. plyn
koksárenský; k-á surová železa; k. koš
z železných prutů na vysoušení novo-
staveb žhavým koksem
kolace
koksagyz, -u m(r < turtat) bot. kaučukodárná
rostlina subtropů pův. z Kavkazu, rodu
Taraxacum, podobná pampelišce, sme-
tanka koksagyz
koksárenský příd. ke koksárna, ke koksá-
renství: k-é uhlí; k. plyn. dehet získaný
při výrobě koksu; k-á pec; k. průmysl
koksárenství, -í s (a) koksárenský průmysl
koksárna, -y ž (a) koksovna
koksochemie, -e ž(a + ř) chem. tech. obor za-
bývající se tvorbou a zpracováním kok-
su a vedlejšími produkty při jeho vý-
robě, zvl. dehtu a benzolu; koksoche-
mický příd.
koksovací příd. odb. sloužící ke koksování:
k. zkouška; k. pec; k. baterie skupina
koksovacích pecí, v nichž se vyrábí hutní
koks suchou destilací uhelné směsi
koksování, -í s(a) odb. termický rozklad uhlí
za vzniku pevného uhlíkatého zbytku
zbaveného těkavých podílů koksu
koksovatned. odb. (co;-) 1. přeměňovat (uhlí)
suchou destilací v koks; vyrábět z uhlí
koks 2. přeměňovat se v koks
koksovatelný příd. hodící se ke koksování:
k-é uhlí; koksovatelnost, -i ž odb. vlast-
nost uhlí ovlivňující při koksování ja-
kost koksu
koksovna, -y ž(a) závod na výrobu hutního
koksu, koksárna
koksový t koks
koktajl, koktejl, -u m(a) 1. ledem chlazený
alkoholický nápoj připravovaný smíše-
ním několika druhů lihovin, šťáv, citro-
nu, cukru, ledu, koření ap. 2. nealkoho-
lický chlazený nápoj připravovaný ze
směsi ovocných šťáv, cukru, ovoce, mlé-
ka, čokolády ap. 3. společenská schůz­
ka v pozdní odpoledne s lehkým občer­
stvením; koktajlový, koktejlový příd.: k.
nápoj; k-é ovoce; - dámské k-é šaty
kola, -y ž (afr) 1. bot. listnatý tropický strom
rodu Cola s plody se semeny obsahují-
cími kofein a teobromin, používané pro
vzpružující účinek k výrobě kokakoly
a ke žvýkání, kolovník 2. hovor. kokako-
la; kolový příd.: k-é nápoje nealkoholic-
ké osvěžující nápoje s obsahem kofei-
nu; k-é ořechy semena koly
kolaborace, -e ž(I) 1. zast. kniž. spolupráce 2.
hanl. nečestná (obvykle dobrovolná) spo-
lupráce (zjevná i tajná) s vládnoucím
nepřítelem, s okupanty, kolaborantství;
kolaborační příd.
kolaborant, -a m (kolaborantka, -y ž) (I)
hanl. kdo kolaboruje n. kolaboroval, při­
sluhovač; kolaborantský příd.
kolaborantství, -í shanl. činnost kolaboran-
ta, kolaborace 2
kolaborovat ned. hanl. h s kým, čím) prová-
dět kolaboraci 2, přisluhovat (komu)
kolace', -e ž (I) odb. porovnání dvou stejných
textů (originálu textu s opisem n. čisto­
pisu s konceptem), kolacionování; po-
Iygr. kontrola správnosti a úplnosti slo-
žek knižního bloku při vazbě; kolační
příd.: k. práce
kolace
kolace 2, -e ž (I) práv. započítávání darů při
výpočtu nepominutelných dědiců
kolacionování, -í s (I) odb. kolace l
kolacionovat ned. odb. (-; co s čím) provádět
kolacP; adm. porovnávat záznamy na
účtech s účetními doklady
kolagen, -u m (ř) biol. k-y nerozpustná bílko-
vina pojivových tkání živočichů, součást
vaziva chrupavek a kostí; kolagenní,řidč.
kolagenový příd.: biol. k. vazivo; k. vlák-
na ohebná, velmi pevná vlákna vazivo-
vé tkáně obsahující bílkovinu kolagen,
klihotvorná
kolagenóza, -y ž (ř) med. onemocnění ne-
známého původu postihující převážně
vazivovou tkáň
kolamin, -u m(ř+l)chem. bezbarvá olejovitá
organická látka, derivát etylalkoholu,
uŽív. jako změkčovadlo, prostředek
k čištění plynů ap.
kolaps, -u m (I) med. ochabnutí n. selhání
činnosti něj. orgánu: k. cirkulačnívzni­
kající selháním návratu krve ze žil dol-
ních končetin do srdce s následným od-
krvením mozku a přechodnou ztrátou
vědomí; k. plic nevzdušnost plicních al-
veolů vznikající jako následek pneumo-
toraxu poúrazového n. léčebného; tech.
k. konstrukce zhroucení konstrukce, kt.
následuje bezprostředně po vyčerpání
pevnosti materiálu; kolapsový příd.
kolapsar, -u m(I) astro nebeské těleso, kt. ne-
vydává žádné záření, černá díra
kolár, -u m(I) 1. řidč. kolárek 2. zast. pláštík,
límec
kolárek, -rku m(I) tuhý, zpředu celistvý bílý
límec (s černou n. fialovou náprsenkou)
nošený katol. kněžími
kolaterála, -y ž (I) 1. anat. céva spojující
vedlejší větve, pobočná céva2. řidč. kniž.
vedlejší větev příbuzenství; kolaterál-
ní příd. 1. odb. postranní, vedlejší: bot. k.
svazek cévní; anat. k. oběh krevní ved-
lejšími cévami 2. řidč. kniž. příbuzný
z vedlejší větve
kolátor, -a m (kolátorka, -y ž) (I) círk. hist.
kdo udílel církevní obročí, patron 6
kolatura, -y ž (I) círk. (v katol. církvi) farní
obvod, farnost; kolaturní příd.
kolaudace, -e ž (I) odb. úřední řízení podle
stavebního řádu na místě ověřující, zda
stavba byla provedena podle plánu a
vyhovuje zdravotním, požárním a jiným
předpisům; na základě tohoto řízení udě­
lení povolení k trvalému provozu n. uží-
vání: k. stavby; kolaudační příd.: k. říze­
ní; k. komise
kolaudátor, -a m (kolaudátorka, -y ž) kdo
provádí kolaudaci; kolaudátorský příd.
kolaudovat ned. i dok. odb. (co; -) provádět,
provést kolaudaci něčeho, schvalovat,
schválit
koláž, -e ž (1) výtv. technika vytváření uměl.
díla lepením, nalepováním, vlepováním
výstřižků, nálepek, fotografií i drobných
předmětů; dílo takto vytvořené; kolá-
žový příd.
397
kolba, -y ž(n) 1. zast. zadní, zprav. dřevěná
část ručnice, pažba 2. hist. rytířský zápas
dvou bojovníků
kolbertizmus [-ty-], -mu m (VI) ekon. (v 17.
stol.) franc. varianta ekon. systému mer-
kantílizmu, souhrn národohospodář­
ských teorií a praktických opatření k po-
silování průmyslu, zvyšování vývozu a
omezování dovozu pomocí ochranář­
ských cel (nazv. podle franc. ministra
J. B. Colberta)
koldům, koldom, -u m(zkr. r) arehit. (u nás po
1945) mnohopodlažní obytný pavlačo­
vý n. chodbový typ domu se společným
občanským vybavením (s jeslemi, pro-
dejnami, garážemi ap.): k. v Litvínově
koleda, -y ž (I) 1. vánoční (řidč. velikonoč­
ní) píseň: lidové k-y 2. zpívání těchto
písní po domech, koledování 1 3. po-
hoštění n. dárek za zpívání těchto písní
koledník, -a m (kolednice, -e ž) kdo kole-
dúje 1; kolednický příd.: k-á píseň
koledovat ned. (I) 1. zpívat po domech kole-
dy pro získání dárku, chodit koledou, po
koledě 2. k. si expr. (oč) h'kat si (o něco
nepříjemného)
kolega, -y m (kolegyně, -ě ž) (I) vzájemné
označení (oslovení) příslušníků téhož
povolání n. zaměstnání: k. v úřadě; k. ze
studií
kolegialita, -y ž přátelský vztah a vědomí
soudržnosti mezi kolegy, družnost, ko-
legiálnost
kolegiální' příd. takový, jaký je mezi kole-
gy, přátelský, družný: k. jednání; kole-
giálně přísl.; kolegiálnost, -i ž kolegiali-
ta
kolegiální' '" kolegium
kolegiát, -a m(I) 1. hist. člen univerzitní pro-
fesorské n. studentské koleje 2. círk. člen
kapituly, kanovník; kolegiátní příd.: círk.
k. kostel vlastním jměním kryjící hmot-
né zaopatření kanovníků konajících zde
stálé bohoslužby n. chórové modlitby;
k. kapitula sbor kanovníků bez biskupa
kolegiatura, -y ž(I) hist. místo v univerzitní
koleji
kolegium [-lé-], -ia s (I) 1. shromáždění,
sbor (zvl. příslušníků urč. povolání,
členů něj. instituce, úřadu ap.), rada:
k. děkana fakulty poradnj orgán děka­
na; k. ministra 2. (ve st. Rímě) sdruže-
ní osob spojených společnými zájmy
3. hist. každý ze tří poradních a usná-
šecích sborů říšského sněmu Svaté říše
římské (kuďiřti, říšská knížata, říšská
města); (v 18. a 19. stol. v Rusku)
ústřední orgány státní správy 4. hist. uči­
liště, vysoká škola; její budova, kolej 3
5. zast. univerzitní přednáška, čtení; ko-
legiální příd. sborový, kolegiátní: práv. k.
princip; k. usnášení
kolej, -e ž(I) 1. středověký univerzitní ústav
pro vyučování i společné ubytování pro-
fesorů i žáků: Klementinská k. 2. (v An-
glii a USA) vyšší škola s internátem:
Oxfordská k. 3. řidč. též pomn. koleje zaří-
kolektivizmus
zení pro hromadné ubytování a někdy též
stravování vysokoškolských studentů: k.
Na Větrníku (v Praze); kolejní příd.: k.
řád
kolejné, -ho s 1. zast. školné na vysokých
školách 2. poplatek za ubytování v stu-
dentské koleji
kolekce, -e ž (I) 1. soubor, sbírka druhově
stejných předmětů: vánoční k. krabice
cukrovinek na vánoční stromek 2. obeh.
soubor vzorků zboží pro nabídku, výsta-
vu, módní přehlídku
kolekta, -y ž (I) 1. zast. (peněžní) sbírka 2.
círk. (dř.) proměnlivá mešní modlitba uza-
vírající v záp. liturgiích zahájení mše,
vstupní modlitba před (prvním) čtením,
orace 2
kolektanea, -eí s pomn. (I) kniŽ. a odb. 1. sou-
bor výtahů z liter. děl, výbor 2. soubor
vědeckých pozorování a poznámek
v knižní formě
kolektiv [-ty- i -tý-], -u m(l) 1. skupina lidí
pracujících na společném díle, spoje-
ných společnými zájmy, cíli ap.: autor-
ský k.; umělecký k. soubor 2. fyz. přední
sběrná čočka složených okulárů 3. hud.
k-y zařízení pro uvedení v činnost celé
skupiny varhanních hlasů; kolektivní'
příd. společný, pospolitý, hromadný: k.
vina; k. vlastnictví; úsilí o k. bezpečnost
v Evropě vzájemné zajištění všech evr.
států př~ napadením; k. smlouva obsa-
hující oboustranné závazky odborové
organizace a vedení podniku k zabez-
pečení pracovních a sociálních podmí-
nek; - fyz. k. soustava čoček působící
jako spojná čočka; k. urychlovač sou-
střeďující paprsky pův. rovnoběžné;
psych. k. nevědomí (v psychoanalýze C.
G. Junga); kolektivně přísl.; kolektiv-
nost, -i ž
kolektivista[-ty-], -y m(kolektivistka, -y ž)
člověk dobrovolně podřizující své osob-
ní názory, svůj způsob života ap. zájmu
kolektivu; stoupenec kolektivizmu
kolektivistický [-ty-ty-] příd. ke kolektiviz-
mus, ke kolektivista; kolektivisticky
přísl. .
kolektivita [-ty-], -y ž (I) řidč. kolektivnost
kolektivizace [-ty-], -e ž (I) převážně násil-
ně provedená soc. přeměna individuál-
ního soukromého hospodaření v býv.
SSSR a socialistických zemích, zespo-
lečenštění, zespolečenšťování: k. země­
dělství vyvlastnění soukromě hospoda-
řících zemědělců a sloučení jejich ma-
jetku v kolchozech, družstvech aj.; ko-
lektivizační příd.: k. snahy
kolektivizmus [-ty-], -mu m (I) 1. požada-
vek, aby se osobní, individuální zájmy,
cíle, ev. názory podřizovaly něj. kolek-
tivu (skupině, straně, státu); životní pra-
xe a názor založené na tomto požadav-
ku (op. individualizmus) 2. polit. hnutí
usilující o to, aby se těmto principům
podřídily všechny sféry společenského
i osobního života
 kolektivizovat
kolektivizovat [-ty-] ned. idok. provádět, pro-
vést kolektivizaci
kolektivní! t kolektiv
kolektivum [-ty- i -tý-], -va s (I) 1. řidč. kniŽ.
kolektiv l2.lingv. podstatné jméno ozna-
čující jednotným číslem skupinu jedin-
ců shodujících se v důležitých znacích a
chápaných jako jednotka, podstatné jmé-
no hromadné, kolektivní (např. listí,
ptactvo); kolektivní2 příd.lingv. hromad-
ný: k. podstatné jméno kolektivum 2
kolektomie, -e ž (ř) med. chirurgické odstra-
nění tlustého střeva n. jeho části
kolektor, -a m (I) 1. kniž. výběrčí (např. po-
platků) 2. geol. odborně školený pracov-
ník sbírající geol., rostlinné ap. vzorky
a vyhotovující grafickou geol. dokumen-
taci
kolektor, -u m (I) 1. odb. sběrací zařízení,
sběrač: sluneční k., k. slunečm110 záření
zařízení sloužící k zachycení a přeměně
sluneční zářivé energie na jiné formy
energie; geol. sběrná porézní sedimentár-
ní hornina s nashromážděným zemním
plynem; eltech. sběrač proudu; sběrná
elektroda elektronky n. tranzistoru; la-
melový k. komutátor; stav. podzemní prů­
chodný, zprav. železobetonový kanál, v
němž jsou uložena růz. vedení inženýr-
ských sítí; let. nálevkovitě se zužující část
aerodynamického tunelu pro podzvuko-
vé rychlosti, jíž proudí vzdllCh ke zkou-
manému tělesu ve zkušebním prostoru
2. odb. (v úpravnictví) přísada přidávaná
do rmutu, zvyšující vytavitelnost; kolek-
torový příd.: odb. k. obvod
kolemanit [-ny-], colemanit [ko-], -u m
(VI) miner. bezbarvý, čirý, lesklý jedno-
klonný nerost, vodnatý a zásaditý bori-
tan vápenatý (nazv. podle amer. podni-
katele Colemana)
kolencyt, -u m(ř) zool. buňka hub se stažitel-
nými výběžky vystýlající tělní dutinu
kolenchym, -u m (ř) bot. rostlinné pletivo
z podlouhlých buněk, jejichž blána je
v rozích ztluštělá (např. v lodyze hlu-
chavky); kolenchymatický [-ty-] příd.:
bot. k-é pletivo
koleoptéra, -y ž (ř) let. motorové letadlo
s prstencovou nosnou plochou, kt. kol-
mo vzlétá a přistává
koleopterologie, -e ž (ř) zool. odvětví ento-
mologie, nauka o broucích
koleoptile [-ty-], -e ž (ř) bot. první naddě­
ložní list na embryu z jednoděložných
rostlin v podobě pochvy
koleoriza, -y ž (ř) bot. pochvovitý ochranný
obal kořínku klíčku trav, kt. později za-
niká
kolet, -u m (t) kdysi přiléhavý voj. kabát,
zprav. krátký (součást uniformy kyrys-
níků)
koletera, -y ž (ř) bot. žlázka na povrchu oba-
lových slupek poupat, která vylučuje
zvláštní výměšek
koleus, -eu m (I < ř) bot. tropická bylina n.
keř rodu Coleus pěstovaná pro dekora-
398
tivní pestrobarevné skvrnité listy ve skle-
nících n. jako pokojová květina, pochva-
tec
kolchicin, -u m(ř) farm., biochem. prudce jedo-
vatý alkaloid obsažený v semenech ocú-
nu jesenního, užívaný jako lék a ve
šlechtitelství
kolchoz, -u m(zkr. r) (v býv. SSSR) zeměd.
výrobní rolnické družstvo; kolchozní
příd.
kolchozník, -a m (kolchoznice, -e ž) člen
kolchozu
koliba, -y ž (rum < ř) 1. dřevěná stavba na
pastvinách pro pastevce při salašnickém
chovu ovcí, dř. k výrobě sýrů, ke skla-
dování nářadí, krmiva ap. 2. pohostin-
ské zařízení postavené ve stylu koliby I
kolibacilóza, -y ž(I) med. chorobný stav trač­
níku způsobený patogenními kmeny Es-
cherichia coli
kolibacilurie, -e ž (I + ř) med. chorobná pří­
tomnost bakterie Escherichia coli v moči
kolibří příd. 1. kolibříkům vlastní, z kolib-
říka pocházející: k. peří 2. drobný, vel-
mi malý: k. formát slovníčku; k. vydání
knížky
kolibh'k, -a m(šp < indián) zool. drobný pták
rodu Trochilus, Lesbia aj. kovových ba-
rev s tenkým trubičkovitým zobákem,
žijící v tropech Již. a Střední Ameriky,
nejmenší pták světa
kolibh'k, -u m (šp < indián) hovor. formátem
velmi malý slovm'k
kolicin, -u m (I) biol., farmo specifické antibi-
otické substance umožňující diferenci-
aci růz. bakteriálních kmenů
kolidovat ned. (I) 1. (s čím; v čem) být v ne-
souladu, v kolizi, vzájemně si překážet,
křížit se, střetat se, odporovat (čemu) 2.
kolidovat (si) časově spadat v jedno, a
tím si překážet, křížit se: přednášky na
fakultě (si) kolidují
kolie, -e ž (a) kynol. vysoký pes s dlouhou
hnědou srstí s bílými n. černými skvr-
nami, protáhlého těla s úzkou hlavou,
skotský ovčák
kolienterotoxemie, -e ž(a + I) vet. akutní one-
mocnění selat v době těsně před odsta-
vem n. krátce po něm vyvolané mikro-
bem Escherichia coli, projevující se ner-
vovými poruchami a otoky
kolier [-lié i -liér], -u m (t) hovor. řidč. náhr-
delník; kolierový příd.: k-á spona
koligace, -e ž (I) log. spojování stejných po-
jmů v jednotný celek; koligativní [-ty- i
-tý-] příd.: chem. k. vlastnosti závislé na
počtu molekul látky
kolika, -y ž (ř) med. prudká záchvatovitá bo-
lest při onemocněních žlučníku, ledvin
ap. (zvláště při litiáze); vet. chorobné sta-
vy břišních orgánů růz. původu (zvl.
u kom'); kolikový příd.: k. záchvat
kolikvace, -e ž (I) blol. rozpad tkáně, zprav.
nekrotické, do stavu kapalné konzisten-
ce; kolikvační příd.: med. k. nekróza ko-
likvace
kolimace, -e ž (I) fyz. soustřeďování světel-
kollinzit
ných paprsků do urč. směru; seřízení (na-
stavení) osy dalekohledu n. geodetické-
ho stroje do urč. směru; kolimační příd.:
fyz. k. chyba měření odchylky mezi op-
tickou osou dalekohledu a kolmicí k jeho
ose otáčení; k. rovina kolmá ke klopné
ose dalekohledu
kolimátor, -u m (I) fyz. jednoduché opt. za-
řízení k vytvoření svazku rovnoběžných
paprsků, užívané v přesné mechanice a
v strojírenství
kolimovaný příd. jad. fyz. k. svazek přibližně
rovnoběžný svazek částic n. elektromag-
netického záření vymezený pomocí ko-
limátoru
kolineace, -e ž (I) mat. 1. projektivní příbuz­
nost rovin n. prostorů 2. projektivní zob-
razení roviny n. prostoru na rovinu n.
prostor, v němž bodu odpovídá bod,
přímce přímka, rovině rovina při zacho-
vávání incidence a dvojpoměru; koli-
neární příd. mat. jsoucí ve vztahu koli-
neace: k. útvary; k. vektory ležící v
přímce, násobek jednoho vektoru
kolinU [-ny-], -u m (I) geol. bezstrukturní
amorfní macerát skupiny vitrinitu, hlav-
ní hmota černého uhlí
kolinní příd. (I) geogr. k. stupeň biologicko-
grafická jednotka ve výškové členitosti
krajiny zahrnující nížiny a vyvýšeniny,
pahorkatinný
kolistin [-ty- i -tý-], -u m (ř) farmo a/ltibioti-
kum produkované mikroorganizmem,
lék proti někt. infekčním chorobám (za-
žívacího traktu, meningitidě ap.)
kolitida [-ty- i -tý-], kolitis [-ty-], -tidy ž
(I) med. zánět tlustého střeva: ulcerózní
k. vředovitý, nespecifický zánět tlusté-
ho střeva projevující se krvavými prů­
jmy a chřadnutím
kolotitr [-ty-], -u m(I) vod. číselná charakte-
ristika fekálního znečištění vody vyjád-
řená v cm3 nejmenšího množství vody,
v němž lze ještě dokázat přítomnost bak-
terie Escherichia coli
kolize, -e ž (I) střetání, střetnutí, srážka, roz-
por: liler. úsek děje (dramatu, románu)
následující po expozici a rozvíjející dra-
matickou zápletku střetnutím protiklad-
ných sil, zauzlení děje; geol. k. dvou li-
tosférických desek (ve starších třetiho­
rách) srážka indické desky s euroasij-
skou; kolizní příd.: práv. k. normy předpi­
sy právního řádu stanovící, podle jaké-
ho práva se mají posuzovat občan­
skoprávní vztahy obsahující mezinár.
prvek; loď. k. prostory koncové úseky na
přídi a zádi lodního trupu oddělené od
ostatních prostorů přepážkami, bezpeč­
nostní prostory
koljuška, -y ž (r) zool. drobná sladkovodní
n. mořská ryba rodu Gasterosteus, Pun-
gitius aj. s ostny místo ploutví, stavějící
si ve vodě hnízda: k. obecná
kollinzit, coUinsit [ko-zi-], -u m (VI) miner.
světle hnědý, průsvitný, korálově lesklý
trojklonný nerost, fosforečnan vápníku,
kolmace
manganu a železa (nazv. podle kan. ge-
ologa W. H. Collinse)
kolmace, -e ž (il) odb. zvyšování n. vyrov-
návání úrovně území naplavováním ze-
min, užívané při melioracích, rozšiřo­
vání břehů ap., naplavování půdy; kol-
mační příd.: k. úprava půdy
kolmatace, -e ž (f < il < I) slav. utěsňování pro-
pustného koryta řeky, průplavu n. vrt-
ného otvoru zajílováním; kolmatační
příd.
koloblast, -u m (ř) zool. k-y lepkavé buňky
na tykadlech mořských mnohobuněč­
ných živočichů žebernatek
kolobom, -u m (ř) med. chirurgický n. tera-
peutický defekt někt. oční tkáně: k. du-
hovky, cévnatky
kolodium [-lódy-], -ia s (I) chem., výr. roztok
nízkonitrované celulózy ve směsi etyl-
alkoholu a éteru, užívaný k výrobě ce-
luloidu a v lékařství; kolodiový příd.
kolofanit[ -ny-], kolofán, -u m(ř) miner. svět­
ležlutý až hnědý beztvarý koloidní ne-
rost s matným leskem, vodnatý fosforeč­
nan vápenatý, uŽív. k výrobě fosforeč­
ných hnojiv
kolofon, -u m (ř) liler. závěr středověké kni-
hy s údaji o autorovi, tematice díla, mís-
tě a datu vydání, vydavateli ap., expli-
cit 2
kologaritmus, -mu m(ř) mat. logaritmus pře­
vrácené hodnoty, záporný logaritmus
koloid, -u m (ř) fyz. chem. k-y látky, jejichž
roztoky jsou tvořeny velkými moleku-
lami n. shluky molekul, a neprocháze-
jí proto polopropustnou membránou;
zeměd. půdní k-y nepatrné půdní částice
z anorganických i organických složek
ovlivňující poutání vody a živin; kolo-
idní příd.: fyz. chem. k. systém disperzní
soustava látek obsahující částice se sub-
mikroskopickou velikostí; k. roztok ob-
sahující rozptýlené pevné, kapalné n.
plynné částice měřící až miliontinu mm,
tvořící přechod od suspenze k pravým
roztokům; k. chemie obor zabývající se
vlastnostmi koloidních soustav; k. mlýn
zařízení na rozmělňování částic na nej-
jemnější zrno; geol. k. jíl; koloidální příd.
řidč.; koloidně přísl.: k. dispergovaná lát-
ka
kolokabilita, -y ž (I) odb. umístění na urč.
místě, v urč. prostoru
kolokace, -e ž (I) lingv. dvojice n. i více slov,
samostatných lexikálních jednotek ob-
vykle spojovaných (např. širý svět, hod-
ný kus cesty)
kolokázie, -e ž (I + ř) bot. pantropická vytr-
valá bylina rodu Colocasia (u nás pěs­
tovaná jako skleníková) s velkými listy
a s bílým toulcem kryjícím drobné žluté
květy v palici, pěstovaná v tropech pro
jedlé hlízy i škrob z nich
kolokol, -u m(r) řidč. kniŽ. a bás. zvon
kolokvializmus, -mu m (I) lingv. hovorový
výraz, prostředek
kolokvinta, -y ž (ř) bot. žlutě kvetoucí tro-
399
pická léčivá bylina rodu Colocynthis pří­
buzná vodnímu melounu, s bobulovitý-
mi plody podobnými pomerančům, sil-
ně projímavého účinku: k. obecná
kolokvium, -ia s (I) 1. odb. vědecká (jedno-
oborová) rozprava, event. s mezinárodní
účastí 2. (dř.) dílčí ústní zkouška na vy-
soké škole, zprav. z látky přednesené v se-
mestru právě uplynulém: habilitační k. 3.
zast. kniŽ. rozmluva, rozhovor; kolokvijní,
kolokviální příd.: k. vysvědčení
kolokvovat ned. hovor. h z čeho) (dř.) dělat
kolokvium 2
kolombína, -y ž (il) div. mladá, bystrá, od-
vážná, lstivá ženská postava staré it. ko-
medie (protějšek harlekýna)
kolomorfní příd. (ř) geol. k. struktura charak-
terizující minerály a horniny koloidní-
ho původu
kolomyjka, -y ž (ukr) 1. veselá ukr. lid. ta-
neční píseň s kuplety 2. lan. ukr. lid. ta-
nec ve dvoučtvrtečním taktu, (u nás) ka-
lamajka v ovládaná a využívaná cizím státem 2.
kolón, -a m(I) hist. (ve st. Rímě) nájemce ze-
měd. půdy (pův. otrok), osadník; (dnes
v někt. zemích Afriky a Ameriky) ná-
jemce půdy se zvláštními privilegii
kolon, colon [ko-], -a s (ř) anat., med. úsek
tlustého střeva (následující po caeku),
tračník: vzestupné, sestupné k.
kolón, colón [ko-], -u m (VI) jednotka měny
v Salvadoru a Kostarice; platidlo této
hodnoty (nazv. podle mořeplavce Ko-
lumba, šp. C. Colone)
kólon, -la s (ř) 1. liler. (v rytmizované pró-
ze) delší část věty n. periody 2. liler., lingv.
úsek verše n. věty spojený jedním hlav-
ním rytmickým přízvukem 3. lingv. dvoj-
tečka; kólový příd.: lingv. k. přízvuk
kolona, -y ž (f, ll) 1. spořádaný zástup, řada,
útvar: k. závodníků, vozidel; lan. útvar
řadových společenských tanců; voj. po-
chodový útvar vojska, kdy jednotky po-
chodují za sebou po téže pochodové drá-
ze v urČ. vzdálenosti; urČ. počet vozi-
del téhož druhu pod jednotným velením
2. organizovaná skupina lidí s urČ. úko-
lem: pracovní k.,' hanl. pátá k. podvratná
tajná skupina v něj. prostředí 3. svislá
řada záznamů, sloupec: k. čísel 4. chem.
zařízení ve tvaru svislého válce s tzv.
patry n. zrnitou náplní nebo tělísky,
sloužící k účinnému dělení kapalných lá-
tek destilací v laboratoři i v chem. prů­
myslu: destilační k.; extrakční k.; rekti-
fikační k.; kolonový příd.
kolonáda, -y ž (f, il) delší krytá chodba ote-
vřená do volného prostoru sloupovím,
sloupořadí, sloupoví: lázeňská, zámec-
ká k.; kolonádový příd.: k-á stavba
kolonát, -u m (I) hist. (ve st. Římě) nájemní
poměr drobných zemědělců (kolónů)
k majitelům půdy
kolonel, -a m (t) hodnost plukovníka ve
franc., angl. n. amer. armádě
kolonel, -u m(n) polygr. stupeň velikosti tis-
kařského písma (7 bodů = 2,633 mm)
koloradoit
koloniál [-ny-], -u m (I) zast. hovor. koloniál-
ní obchod
kolonialista! [-ny-], -y m představiteln.
stoupenec kolonializmu
kolonialista2 [-ny-], -y m (kolonialistka,
-y ž) (I) (dř.) obchodník s koloniálním
zbožím; příručí v koloniálním obchodě
kolonialistický [-ny-ty-] příd. ke kolonia-
lizmus, ke kolonialista'
kolonializmus [-ny-], -mu m (I) systém po-
lit. ovládání a ekon. využívání málo vy-
vinutých zemí
koloniální [-ny-] příd. ke kolonie, ke kolo-
niál: k. zboží dovážené z kolonií, smíše-
né, zvl. potravinářské; k. obchod (dř.) se
zbožím dováženým z kolonií, se zbožím
smíšeným; k. výboje; archit. k. sloh (v
zámořských državách) sloh mateřské
země s malým stylovým posunem
kolonie [-ny-], -e ž (I) 1. území, osada v
cizím etnickém prostředí; země zbave-
ná polit. a hospodářské samostatnosti,
řidč. jinonárodní osídlení, skupina na úze-
mí urČ. národa, menšina: česká k. ve Víd-
ni 3. řidč. skupina lidí něčím odlišná od
prostředí, v němž žije: umělecká k. 4.
skupina menších obytných budov tvoří­
cí celek: vilová k. 5. blol. soubor orga-
nizmů téhož druhu (bakterií, někt. prvo-
ků, včel, ptáků ap.) žijících společně z
důvodů potravních, rozmnožovacích,
obranných; soubor mikroorganizmů v
kultuře pocházející z jedné buňky
kolonista [-ny-], -y m (kolonistka, -y ž
řidč.) přistěhovalec, osadm'k, přistěhova­
lecký obyvatel kolonie; kolonistický
[ -ty-]příd.
kolonizace [-ny-], -e ž (I) 1. záměrné osíd-
lování, osídlení prázdného území zprav.
v cizí zemi novým obyvatelstvem, při­
stěhovalci: k. řecká, římská; bol. samo-
volné i umělé osídlování, osídlení půd­
ními rostlinami 2. obsazování, obsazení
cizího území s cílem vykořisťování 3.
zřizování, zřízení osady, kolonie zprav.
v cizí zemi; kolonizační příd.: k. politika
kolonizátor [-ny-], -a m kdo provádí kolo-
nizaci; kolonizátorský příd.
kolonizovat [-ny-] ned. i dok. (co) provádět,
provést kolonizaci
kolonka! , -y ž (I) hovor. kolonie 4
kolonka2 , - y žzdrob. ke kolona 1. hovor. (dř.)
pracovní skupina utvořená z nezaměst­
naných 2. sloupec, rubrika v tabulkách,
na fakturách, účtech ap.; polygr. sazba tex-
tu řazená do úzkého sloupečku
kolonový t kolona
kolor, -u m(l) 1. řidč. kniŽ. kolorit: hud. (v hud-
bě ars nova) opakující se melodický úsek
2. hud. použití not růz. barvy (černých n.
červených) k vyjádření změn rytmické
hodnoty
kolorace, -e ž (I) odb. zdobení barvami, bar-
vení, zbarvení
koloradoit, coloradoit [ko-], -u m (VI) mi-
ner. vzácný šedý až černý krychlový ne-
 kolorant
rost kovového lesku, tellurid rtuti z řady
sfaleritu (nazv. podle výskytu v Colora-
du v USA)
kolorant, -u m(I) odb. látka modifikuj ící svě­
telné jevy
koloratura, -y ž (it) hud. výzdoba jednodu-
ché melodie rychlými, technicky obtíž-
nými pasážemi, trylky ap.; koloraturní
příd.: k. árie; k. soprán
koloraturistka, -y ž (it) koloraturní pěvky­
ně, zpěvačka
kolorimetr, -u m(I + ř) 1. fyz. přístroj k měře­
ní trichromatických složek n. souřadnic
barevných podnětů 2. fyz. chem. přístroj
k měření intenzity zbarvení roztoku
kolorimetrický příd. ke kolorimetrie, ke
kolorimetr: odb. k-á norma; k. prostor
k trojrozměrnému znázornění barev; ko-
lorimetricky přísl.
kolorimetrie, -e ž (I + ř) 1. fyz. nauka o mě­
ření barev (světla a předmětů); poIygr.
měření a vyjadřování tiskových barev-
ných tónů 2. fyz. chem. analytická metoda
založená na stanovení intenzity zabar-
vené zkoumané látky n. její barevné
sloučeniny
kolorista, -y m (koloristka, -y ž) 1. umělec
kladoucí hlavní váhu na kolorit 2. pra-
covník něco kolorující: film. pracovník
kresleného filmu, kt. pokládá barvou
fáze pohybu nakreslené tuší 3. hud. k-é
(v 15.-16. stol.) skladatelé upravujícívo-
kální skladby figuracemi
koloristický [-ty-] příd. ke kolorizmus, ke
koloristika, ke kolorista: k. výraz barev-
ný
koloristika [-ty-], -y ž (I) kolorizmus
koloristní příd. odb. týkající se barvitosti,
koloritu
koloristor, -u m (I) eltech. prvek elektronic-
kých obvodů indikující průchod elektr.
proudu změnou barvy
kolorit, -u m(I) 1. výtv. barevná skladba výtv.
díla, zprav. charakteristická pro uměl­
ce, okruh, školu n. slohové období; bar-
vitost n. barevnost v díle hudebním n.
literárním 2 kniž. ráz, charakter, zabar-
vení: dobový k.; koloritový příd.
kolorizmus, -mu m (I) výtv. zdůrazněná úlo-
ha barvy a světla, kt. tvoří stylovou pod-
statu ve výrazu jednotlivých malířů i ce-
lých malířských skupin
kolorování, -í s (I) odb. (dř.) (plošné) zdo-
bení kresby, tisku barvami, vybarvová-
ní
kolorovaný příd. (I) fol. k. film (dř.) barevný
film s kopiemi vybarvovanými ručně,
resp. pomocí šablon a patron
kolorovat ned. i dok. (I) (co) 1. zdobit, vyzdo-
bit barvami (kresbu, tisk ap.), plošně
pokládat barvami, barvit, obarvit; (dř.)
vybarvovat, vybarvit černobílé fotogra-
fie 2. hud. zdobit, vyzdobit koloraturami
kolos, -a m (ř) expr. tvor neobyčejné velikos-
ti, velikán, obr
kolos, -u m (ř) 1. starověká socha obrov-
ských rozměrů boha slunce Hélia, fara-
400
ona n. jeho manželky 2. věc obrovských
rozměrů, gigant, -u
kolosální příd. (f < ř) 1. mající veliké rozmě­
ry: k. stavba; hovor. expr. mající neoby-
čejnou míru něčeho, ohromný, obrov-
ský: k. hloupost 2. hovor. expr. znamenitý,
nádherný, velkolepý, skvělý: k. nápad;
kolosálně přísl.; kolosálnost, -i ž
koloseum, -ea s (I) (ve st. Římě) kruhová
amfiteatrální stavba, kde se konaly roz-
ličné hry, boje gladiátorů a zápasy s di-
vokou zvěří
koloskopie, -e ž (ř) med. vyšetřovací meto-
da tlustého střeva pomocí fibroskopu
kolostomie, -e ž (ř) med. operativní umělé
vyústění tlustého střeva břišní stěnou
navenek
kolostrum, -ra s (I) med. hustý žlutý odmě­
šek mléčných žláz za těhotenství a prv-
ních dvou až tří dnů po porodu; vel. prv-
ní mléko po vrhu, mlezivo; kolostrální
příd.: med., vel. k. tělísko součást mleziva
mléčné žlázy
t
kolový kola
t
kólový kólon
kolpitida [-ty- i -tý-], kolpitis [-ty-], -tidy
ž (ř) med. zánět pochvy
kolPO- (ř) v slož. první část s význ. pochva, po-
ševní
kolpohysterektomie, -e ž (ř) med. operativ-
ní odstranění dělohy pochvou
kolpohysterotomie, -e ž (ř) med. řidč. chirur-
gické otevření dělohy pochvou
kolpoplastika [-ty-], -y ž (ř) med. plastická
operace děložního čípku
kolporagie, -e ž (ř) med. krvácení z pochvy
(vzniklé zprav. poraněním)
kolportáž, -e ž (t) 1. rozšiřování, roznáška
tiskovin, jejich pouliční n. podomní pro-
dej 2. ústní rozšiřování zpráv, zprav. se
senzačním zabarvením; kolportážní
příd.: k. román (dř.) literárně nehodnot-
ný, většinou vycházející na pokračová­
ní n. v sešitové podobě
kolportér, -a m (kolportérka, -y ž) (t) 1.
pouliční n. podomní prodavač n. rozna-
šeč novin, tisku 2. hovor. šiřitel, propagá-
tor; kolportérský příd.
kolportérství, -í s zaměstnání, činnost kol-
portéra
kolportovat ned. (co) provádět kolportáž: k.
tisk; - k. zprávy
kolposkop, -Um (ř) med. optický přístroj k vy-
šetření pochvy a děložního Čípku
kolposkopie, -e ž med. vyšetřování pochvy
a děložního čípku pomocí kolposkopu
kolt, -u m(Vl) několikaranový revolver s ná-
boji v otáčivém bubínku (nazv. podle
amer. výrobce S. Colta)
koltra, koltrýna, -y, koltřice, -e ž (hol < I)
(ve středověku) přenosná dekorativní
textilie (závěs, záclona, kob~rec ap.)
kolumbárium, -ia s (I) 1. (ve st. Rímě) stav-
ba s výklenky pro ukládání uren s po-
pelem zemřelých 2. část hřbitova slou-
žící k ukládání uren 3. holubníky se
zvláštní architektonickou úpravou, pův.
komanditista
ve starověku (v Mezopotámii a Egyp-
tě), dnes v Brazílii; kolumbáriový příd.
kolumbit, columbit [ko-], -u m (Vl) miner.
černý n. červenohnědý nerost obsahují-
cí zvl. kovy niob a tantal, niobit (nazv.
podle naleziště v Columbii v USA)
kolumela, -y ž (I) 1. bol. sloupkovité prodlou-
žení stopky do vnitra výtrusnice, např.
u mechů 2. zool. podlouhlá kůstka ve stře­
doušní dutině sluchového orgánu oboj-
živelníků, plazů a ptáků
kolur, -u m (I) astro deklinační kružnice pro-
cházející body rovnodennosti n. sluno-
vratu: k. rovnodennosti, slunovratu
koluviální příd. (I) geol. k. půdy vzniklé na
svahových uloženinách a ovlivněné pro-
sakujícími roztoky n. vodou z vyšších
poloh a erozí
koluze, -e ž (I) 1. kniž. spoluaktérství, tajné
dorozumívání, ztěžování něčeho 2. práv.
tajné srozumění (poškozující oprávně­
ného), srozumění obviněného se svěd­
ky (za účelem maření spravedlnosti); ko-
luzní příd.: práv. k. vazba
koluzit, colusit [ko-zi-], -u m (Vl) miner.
vzácný bronzově zbarvený krychlový
nerost, sirník mědi a železa (nazv. podle
dolu Colusa v USA)
kolyria, -ií s mno (I) farm. kapalné přípravky
ke vkapávání do oka n. k oční lázni
kóma, -tu s (ř) med., psych. hluboké bezvědo­
mí při těžších poruchách látkové přemě­
ny s vymizením volní činnosti jakého-
koliv druhu; komatózní příd.: k. stav
koma J, -y ž (ř) Iingv. řidč. čárka jako rozdělo­
vací znaménko; hud. čárka označující frá-
zování ve zpěvu a ve hře na dechové
nástroje, místo pro vdech
koma2, -y ž (ř) 1. opl. vada zobrazovacích
opt. přístrojů projevující se neostrostí a
nesouměrností obrazů 2. astro plynný obal
jádra komety, vlas, kštice 3. hud. malý
akustický rozdíl, kt. se jeví při mat. ur-
čování přibližně stejných výšek tónů:
pythagorejská k. rozdíl mezi dvanácti
kvintami a sedmi oktávami; syntonická
k. rozdíl pythagorejské a přirozené ter-
cie
komandant, -a m (komandantka, -y ž)
(n < román) voj. zasl. velitel; přen. expr. kdo
rád poroučí; komandantský příd.
komandatura, -y ž (n < román) zasl. vojenské
velitelství
komandér, -a m (t) 1. voj. zasl. komandant 2.
(v jap. armádě) poručík 3. (v někt. ze-
mícN nositel urČ. stupně vyššího řádu:
k. Cestné legie; komandérský příd.: řidč.
přen. expr. k. způsob jednání pánovitý, ko-
mandantský
komandita [-dy-], -y ž (t) obch. obchodní
společnost, kde alespoň jeden společ­
ník ručí celým jměním, ostatní jen vkla-
dy; komanditní příd.: k. společnost
komanditista [-dyty-], -y m (t) obch. člen
obchodní společnostiúčastnící se na spo-
lečném jmění jen vkladem (op. komple-
mentář)
komando
komando, -a s (n < román) 1. zasl. voj. povel,
rozkaz 2. voj. velitelství, komandatura 3.
ob. expr. velení, vláda, moc 4. (v nacistic-
kých koncentračních táborech) pracov-
ní skupina vězňů 5. (v někt. záp. armá-
dách) speciálně vycvičená přepadová
diverzní a sabotážní jednotka, pův.
ozbrojená skupina Búrů v bojích proti
Angličanům 6. druh karetní hry
komandovat ned. i dok. (t) 1. zasl. vojensky
velet, zavelet; (koho, co kam) rozkazem
posílat, poslat, přikázat 2. jen ned. ob. expr.
(koho, 4.p.) poroučet, rozkazovat (komu),
mistrovat (koho, 4. p.)
komandýr, -a m (r < n < t) (často v rus. pro-
středľ) voj. velitel, komandant: partyzán-
ský k.
komandýrka, -y ž (n < t) 1. voj., žel. slang ur-
čení služby rozkazem, příkazem 2 žel.
slang kancelář, kde se určují služby vla-
kových čet a vyvěšují oznámení o nich
komandýrovka, -y ž (t) 1. voj. slang koman-
dýrka 1 2. (r) slang ph'kaz k služební cestě;
služební cesta sama
komasace, -e ž (I) odb. scelování, scelení
(pozemků); sjednocování, sloučení: k.
studentských nadací; komasační příd.
komasovat ned. i dok. (I) odb. scelovat, scelit
pozemky
t
komatózní kóma
komba, -y ž (t) zool. afr. poloopice rodu Ga-
lago, velikosti veverky: k. ušatá
kombajn, -u m(r < a) samohybný stroj kom-
binovaný z několika mechanizmů a vy-
konávající několikero postupných prací
(pův. prováděnýchodděleně růz. stroji):
zeměd. obilní k. sklízecí mlátička; řepný,
lnářský k.; hom. důlní k.; kombajnový
příd.: k-á sklizeň
kombajnér, -a m (kombajnérka, -y ž) ři­
dič kombajnu, kombajnista; kombaj-
nérský příd.
kombajnista [-ny-], -y m (kombajnistka,
-y ž) řidič kombajnu, kombajnér
kombajnový t kombajn
kombatant, -a m (t) 1. zasl. vojín s bojovým
posláním, bojovll1'k 2 mezinár. práv. pří­
slušll1'k ozbrojené moci plnící urč. kon-
krétní válečné úkoly a požívající proto
podle příslušnýchmezinárodních norem
urč. ochrany
kombi neskl. s(I) motor. uzavřená karoserie sil-
ničního motorového vozidla (automobi-
lu) pro dopravu osob i menších nákladů s
trojími až paterými dveřmi, s velkým pro-
storem pro zavazadla n. zboží neodděle­
ným od prostoru pro řidiče a osoby a se
sklopnými n. vyjímatelnými zadními se-
dadly; automobil s touto karoserií
kombinace, -e ž(I) 1. spojování, spojení prv-
ků v celky: k. čísel; k. cviků sestava; mal.
uspořádaná skupina urč. počtu prvků
z daného většího počtu; sport. severská k.
sdružený (lyžařský) závod; alpská k.; gen.
gametická k. sestava konkrétních alel
v gametách heterozygota; genová k. kon-
krétní sestava genů vzniklá spojením pří-
401
slušných gametických kombinací při
oplození: zygotická k.; med. přidružení
jiné choroby v průběhu onemocnění 2.
usuzování, úsudek 3. dohadování, do-
had, domněnka 4. řidč. kombiné; kom-
binační příd. kl: k. talent, hra; mal. k.
číslo udávající počet kombinací; gen. k.
křížení; k. schopnost; hud. k. tón ozýva-
jící se při současném zaznění dvou růz­
ně vysokých tónů; kombinačně přísl.
kombinačka, -y ž (t) hovor. kombiné
kombinačky, -ček ž pornu. (f) tech. slang kom-
binované univerzální' kleště
kombinační t kombinace
kombinát, -u m (I) ekon. spojení růz. orga-
nicky souvisejících n. na sebe navazují-
cích výrobních odvětví v jeden podnik:
hutní, dřevařský k.; (okresní) průmyslo­
vý k. (dř.) organizační spojení výrob a
služeb v místně odloučených provozov-
nách, jednotka místního průmyslu
kombinátor, -am (kombinátorka, -y ž) kdo
rád n. dobře kombinuje
kombinátor, -u m(I) řidč. zeměd. stroj prová-
dějící současně dvě n. více pěstebních
aj. operací
kombinatorika, -y ž(I) 1. kniŽ. kombinační
schopnost, činnost: Hngv. k. fonémů
schopnost fonémů vzájemně se v řeči
slučovat 2 část matematiky zabývající
se uspořádáním prvků a jejich kombi-
nacemi, variacemi a permutacemi; kom-
binatorický příd.: k. důkaz; mal. k-á geo-
metrie; kombinatoricky přísl.
kombinatorní příd. (I) odb. kombinační:
Iingv. k. varianta podoba, kt. nabývá hlás-
ka v urč. zvukovém okolí (např. n před
zadopatrovými souhláskami)
kombiné neskl. s (t) součást dámského prá-
dla jako podklad pod šaty
kombinéza, -y ž (f) pracovní n. ochranný
oblek složený z kalhot a blůzy vcelku,
overal: pracovní, letecká, motoristická,
dětská k.
kombinovaný přid. (I) 1. vytvořený spojová-
ním několika růz. prvků: k-é šaty; zeměd.
k-á hnojiva průmyslová hnojiva obsahu-
jící více druhů živin; tech. k-é čerpadlo;
let. k-é letadlo 2. sloužící růz. účelům: k-é
kleště 3. složitý: k-é závěry; kombino-
vaně přísl.; kombinovanost, -i ž
kombinovat ned. (I) (co; -) 1. skládat, spojo-
vat (několik věcí n. prvků) v celek: k.
barvy; sport. publ. útok dobře kombinoval
vyznačoval se souhrou, přihrával, nahrá-
val 2. dohadovat se, domnívat se, usu-
zovat
kombinovatelný příd. takový, kt. lze kom-
binovat; kombinovatelnost, -i ž: gen. vol-
ná k. vytváření růz. sestav alel nesených
růz. chromozomy
kombuča, -i ž (mandž) smíšená kultura někt.
plísní a bakterií v podobě slizovitého
tuhého útvaru, kt. zkvašuje sladké čajo­
vé odvary, uŽív. v lid. léčitelství proti
střevním chorobám ap.; nápoj vzniklý
jejich zkvašením
komentátor
kombusce, -e ž (I) med. spálenina, opaření
komediální ,J... komedie
komediant [-dy-], -a m (komediantka, -y ž)
(it) 1. zasl. a hanl. kočovný artista (akrobat,
kejklíř, loutkář ap.); expr. divadelní umě­
lec, herec 2 hanl. nevážný, afektovaný,
přetvařující se, falešný, strojený člověk;
komediantský příd.: k-é posuňky, přen.
hanl. šaškovské, nevážné; komediantsky
přísl.
komediantství [-dy-], -í s 1. zasl. hanl. za-
městnáníkomediantů 2. expr., hanl. herec-
ká činnost, herectví 3. expr., hanl. neváž-
né, směšné n. falešné, strojené, afekto-
vané jednání, komedie 4. faleš, přetvář­
ka
komedie [ -dy-], -e ž (ř) 1. základní drama-
tický žánr líčící děj, postavy a konflikt
s veseloherní nadsázkou (op. tragédie 1):
konverzační, satirická k. 2. zasl. divadel-
ní hra vůbec 3. zasl. produkce kočovných
artistů 4. expr., hanl. nevážné, směšné n.
falešné, strojené, afektované jednání,
komediantství 3, faleš, přetvářka: hrát
s někým k-i; komediální, komedijní
příd.: k. talent
komedon, -u m, komedo, -a s (mn.jen I. k-y,
2. -ů m) (I) med. ucpání vlasového folikulu
n. mazové žlázky, uher
komemorace, -e ž (I) řidč. kniŽ. vzpomínka,
památka
komenda, -y ž (I) 1. círk. (dř. v římkat. círk-
vi) obročí bez povinnosti vykonávat s
ním spojený úřad 2 círk. hist. nejnižší
správní sídelní a hospodářská jednotka
v círk. rytířských řádech; sídlo komtu-
ra, komtura 1, komturie 1, komturství 3.
zasl. ob. poroučení, rozkazování, koman-
do 1
komendátor, -a m círk. (u nás dř.) správce
komendy 1,2
komeniolog [-ny-], -a m (komenioložka,
-y ž) badatel v oboru komeniologie
komeniologický [-ny-] příd. ke komenio-
logie, ke komeniolog
komeniologie [-ny-], -e ž(Vl + ř) vědní obor
zabývající se bádáním o životě a díle
J. A. Komenského (lat. Comenia)
komenista [-ny-], -y m(Vl) řidč. komeniolog
komenium [-mény-], -ia s (Vl) škol. (na
přelomu 20. a 30. let 20. stol.) jednotná
škola ll. stupně podle návrhu reformní
komise (vycházející z myšlenek J. A.
Komenského)
koment, -u m(I) poIygr. doplněk textu připi­
sovaný do rukopisu na okraj n. připoje­
ný na zvl. listě, vsuvka
komentář, -e m (I) bližší souvislé vysvětliv­
ky, poznámky, výklad, vysvětlení: k. k
mezinárodní situaci glosa 1; liter. vědec­
ký výklad něj. spisu; práv. výklad důleži­
tých právních norem (např. ústavy); film.
filmový k. autorské vysvětlující slovo
k filmovému obrazu
komentátor, -a m(komentátorka, -y ž) kdo
komentuje, vykladač, vykladatel, vy-
světlovatel, (kritický) posuzovatel; žum.
 komentovaný
novinář komentující něj. jev, projev aj.:
televizní k.; komentátorský příd.: žum.
k-é stanoviště
komentovaný příd. opatřený komentářem:
k-é vydání knihy; žum. k-é zpravodajství
komentovat ned. i dok. (I) (co) psát, napsat n.
ústně podávat, podat komentář; opatřo­
vat, opatřit poznámkami: k. politickou,
sportovní událost
komenzál, -a m (I) 1. řidč. kniž. spolustolov-
ník, spolubesedník 2. eko!. neškodný pří­
živník živící se zbytky potravy hostitele
komenzalizmus, -mu m eko!. soužití dvou
n. více druhů organizmů, z nichž jeden
(komenzál) žije na těle n. ve společen­
stvu hostitele, neškodné příživnictví
komenzurabilita, -y ž (I) odb. souměřitelnost,
srovnatelnost, stejnorodost: astro k. dob
oběhu planetek s oběžnou dobou Jupi-
tera
komerce, -e ž (I) 1. obchod, obchodování 2.
hovor. obchodní, komerční (ve význ. 2)
záležitost: ten film je jen k., ne umění
komercialista, -y m (komercialistka, -y ž)
stoupenec komercializmu
komercialistický [-ty-] příd. ke komer-
cializmus, ke komercialista
komercializace, -e ž (I) kniŽ. a odb. převedení
urč. organizace na způsob hospodaření
podle obch. zásad; jednostranné zamě­
ření k obch. stránce, podřizování jiných
hospodářských a polit. hledisek hledis-
kům obchodu; komercializační příd.
komercializmus, -mu m(I) ekon. směr národ-
ního hospodářství podporující jedno-
stranně obchod, zvl. zahraniční, i na úkor
ostatních odvětví, komercionalizmus
komercializovat ned. i dok. (I) kniž. a odb. jed-
nostranně zaměřovat, zaměřit k obchod-
ní stránce
komerciální příd. (I) týkající se obchodu,
komerční I
komercionalizmus, -mu m (I) ekon. komer-
cializmus
komerční příd. (I) 1. obchodní: k. záležitos-
ti; k. inženýr; obch. k. vlastnictví majetek
obch. společnosti určený k provozování
obchodu; hisl. obch. k. kolegium ústřední
úřad habsburské monarchie pro rozvoj
zahraničního obchodu 2. (o uměleckém
díle) zaměřený především k obchodní
stránce (tj. vlastně k módní líbivosti) na
úkor stránky umělecké: k. film 3. k. rada
(dř.) titul odb. soudců laiků ustanove-
ných u sborového soudu; komerčně pří-
~ s!.; komerčnost, -i ž převaha obchodní
stránky, důraz na ni kladený
komers, -u m(n) zasl. pitka něm. vysokoško-
láků, obvykle spojená s výtržnostmi,
souboji ap.
kometa, -y ž (ř) astro těleso (se světelným
chvostem) obíhající kolem Slunce po
protáhlé elipse s periodou několika až
tisíce roků, jehož jádro vypařuje při při­
blížení k Slunci plyny (komu), vlasati-
ce; kometární příd.: astro k. roj meteoric-
ký roj vzniklý ze známé komety
402
komfort, -u m(a) 1. pohodlí, přepych 2. pře­
pychové, pohodlné zařízení interiéru;
komfortní příd.: k. byt; komfortně přís!.;
komfortnost, -i ž
komi, komi, -ho m (mn. jen neskl.) (n < f) zasl.
hovor. obchodní příručí v komisionální příd. vykonávaný (před) ko-
komicie, -e ž (I) hisl. (ve st. Rímě) shromáž-
dění občanů podle rodového, majetko-
vého, vojenského a územního principu
rozhodující ve věcech volebních, záko-
nodárných, vojenských ap.
komický příd. (ř) (op. tragický) 1. vyvoláva-
jící veselost, směšný, žertovný, veselý:
k-á situace, postava 2. vztahující se
k veselým, žertovným projevům umě­
leckým: k-á opera; komicky přís!.; ko-
mičnost, -i ž
komično, -a s (ř) kniŽ. oblast jevů skutečných
i umělcem zobrazených, vyvolávajících
veselí a smích, komičnost (op. tragično)
komik, -a m 1. herec hrající komické role
2. šprýmař
komika, -y ž (ř) 1. umění budit smích, žer-
tovnost, směšnost, komičnost (op. tragi-
ka): jazyková k. 2. div.. film. obor veselo-
herního umění
t
komiks comics
kominace, -e ž (I) hisl. liter. zprav. předposled­
ní část textu středověké listiny, v níž sty-
lizátor a vydavatel hrozí případnému
porušiteli růz. tresty
kominforma, -y ž (zkr. rVJ < I) hist Informační
byro komunistických a dělnických stran
kominterna, -y ž (zkr. rVJ < I) hisl. Komunis-
tická (III.) internacionála
kominutivní [-ty- i -tý-] příd. (I) med. tříšti­
vý: k. fraktura roztříštěná
kominutor, -u m (I) vod. rozmělňovač shrab-
ků sestrojený jako vodorovné česlice,
mezi nimiž se otáčejí nože
komisárek, -rku m (I) 1. (kdysi) podle voj.
předpisů upečený chléb pro vojáky 2.
zasl. vojenský tabák
komisariát, -u m(f < I) 1. instituce správní,
státní n. mezinár. povahy 2. (r) lidový k.
(v býv. SSSR do r. 1946) ministerstvo
komisař, -e m(I) 1. osoba určená k provede-
ní, k provádění zvl. úkolu, zvL zastupují-
cí stát, státní správu při něj. úkonu: zku-
šební k. člen zkušební komise; polil. (dř. v
sov. prostředí) osoba pověřená k vykoná-
vání zvl. polit. funkce ve státní správě, v
armádě, v podnicích ap. 2. lidový k. (v býv.
SSSR do r. 1946) vedoucí lidového ko-
misariátu, ministr 3. (dř.) stupeň úřední
hodnosti ve veřejné správě (u vysokoškol-
sky vzdělaných státních úředníků) vyšší
než koncipista; (u nás dř.) titul státního
úředníka (i bez vysokoškolského vzdělá­
m'): k. státních drah; - policejní k. 4. voj.
hisl. (v někt. armádách) úředm1c n. důstoj­
ník voj. intendanční služby; komisařský
příd.: k-á funkce
komisařka, -y ž 1. ke komisař 2. zasl. též
komisarka ob. žena komisaře
komisařství,-í s 1. (u nás dř.) druh úřadu 2.
hodnost komisaře
komodita
komise, -e ž (I) 1. volený n. jmenovaný ko-
lektivní orgán k úřednímu n. jinému jed-
nání n. činnosti: kontrolní k. 2. svěření
věcí do prodeje; (zprav. dř.) ph1caz k vy-
řízení, zmocnění k obstarání něčeho
misí: k. jednání; - k. zkouška; komisio-
nálně přís!.
komisionář, -e m (komisionářka, -y ž) (I)
(dř.) obchodník uzavírající obchody pro
jinou osobu, ale svým jménem, obstara-
vatel; komisionářský příd.
komisionářství, -í s (I) (dř.) podnik provo-
zující komisionářské obchody, obstara-
telství
komisivní příd. (I) práv. k. delikt trestná čin­
nost proti nějakému zákazu, porušující
zákaz (op. omisivní)
komisní příd. (I) 1. zasl. erární, služební, úřed­
ní 2. úředně odměřený, přísný, upjatý,
chladný 3. řidč. komisionální 4. řidč. ko-
misionářský; komisně přís!.; komisnost,
-i ž úředně odměřený postoj, přísnost,
upjatost
komisura, -y ž (I) anal., zool. nervová spojka
mezi rovnocennými místy na obou stra-
nách těla; komisurální příd.: anal. k. drá-
hy spojující mozkovou kůru obou hemi-
sfér
komita, -y m(f) hisl. (na začátku 20. stol. na
Balkáně) člen povstalecké organizace
bojující proti turecké nadvládě: bulhar-
ští, makedonští k-é; komitský příd.
komitát, -u m (I) 1. kniž. čestný, slavnostní
doprovod 2. hisl. (v Uhrách před I. svě­
tovou válkou) větší správní celek, stoli-
ce, župa; komitátní příd.
komitativ [-ty- i -tý-], -u m (I) lingv.pád vy-
jadřující, že se něco děje, realizuje spo-
lu s něčím (např. fin. vaimoineen - se
svou manželkou)
komitent, -a m (komitentka, -y ž) (I) obch.
příkaz ce v komisionářském obchodě;
peněž. zákazník vůbec
komitét, -u m, komité neskl. s(f) kniž. skupina
osob vybraná z většího celku a pověře­
ná něj. úkolem; pořadatelský sbor, or-
ganizační výbor; komitétní příd.: k. kan-
celář
komitiva [-ty- i -tý-], -y ž(f) hisl. práv. pravo-
moc povyšovat do nižších stupňů šlech-
tických
t
komitský komita
kommos, -mu m(ř) (ve st. Řecku) pohřební
rituální nářek provázený okázalými a
vášnivými gesty, žalozpěv; liter. (ve střec.
tragédii) společný nářek sboru a osob na
jevišti nad utrpením či smrtí hrdiny
komnata, -y ž(l) kniž. prostorná, pěkně zaří­
zená místnost, zprav. zámecká, hradní
komoce, -e ž (I) med. otřes mozku; komoční
příd.: med. k. psychóza
komoda, -y ž (f) zasl. nižší skříň (prádelník)
s velkými zásuvkami
komodita [-dy-], -y ž (a < I) obch. vzájemně
zastupitelné zboží, výrobky urč. oboru,
zbožová položka v obch. (zvl. mezinár.)
komódní
dohodách; komoditní příd.: k. plán, prů­
zkum
komódní příd. (f) zasl. hovor. pohodlný
komodor, -a, komodore, -ra m (a < I) voj.
(v někt. armádách) vyšší námořní n. le-
tecká hodnost, v námořnictvuněkdy jen
funkce; (v amer. námořnictvu) hodnost
vyšší než námořní kapitán; (v brit. le-
tectvu) hodnost nižší než letecký vice-
maršál; komodorský příd.: k-á vlajka
komondor, -a m (maď < turtat) kynol. vysoký,
silný, huňatý ovčácký pes s bílou šňůro­
vitou srstí, vyšlechtěný v Maďarsku
komora, -y ž(l<ř) 1. menší vedlejší odděle­
ná místnost v bytě n. domě (zprav. pro
zásoby n. někt. zvl. účely): umrlčí k. na
přechovávánímrtvol před pohřbem; ply-
nová k. popraviště otravným plynem
v nacistických koncentračních táborech;
přen. obilní k. zásobárna; fol. temná, čer­
ná k. sloužící k fot. pracím 2. hom. důlní
prostor vyhloubený k růz. účelům: do-
bývací, trhací, záchranná k. 3. odb. uza-
vřený prostor tvořící součást někt. tech-
nických zařízení, v němž probíhá urč.
děj: spalovací k.; k. kotle; zdymadlová
k. vyrovnávací zařízení pro průjezd lodí
přehradou; plováková k. karburátoru;
nábojová k. zadní část hlavně pro nábo-
je; fotografická k. přístroj k fotografo-
vání, kamera 2 4. odb. dutá část něj. or-
gánu: odb. k. mozková, srdeční, oční; mysl.
hrudní dutina spárkaté zvěře (jelenů,
kamzíků aj.) 5. fyz. zařízení k registraci
nabitých částic: bublinková k.; jiskrová
k.; mlžná k. 6. hisl. úřad, kt. spravoval
osobní majetek panovníka n. vysokého
círk. feudála; pokladna: knížecí, arcibis-
kupská k. 7. oborová samosprávná kor-
porace: obchodní k.; průmyslová k.; lé-
kařská k.; advokátní k. 8. polil. část zá-
konodárných sborů v někt. státech: hor-
ní k. senát; dolní k. poslanecká sněmov­
na 9. círk. Apoštolská k. úřad římské ku-
rie spravující papežský stolec v době,
kdy není obsazen; komorový příd. k 1-
4: archeol. k. hrob mimořádně vybavený,
se složitou stavbou na způsob komory,
hrob knížecí; - hom. k-é rubání uhlí ko-
morování; k. odstřel; - tech. k. kotel roz-
dělený na oddíly; hul. k-á pec; ryb. k. ryb-
ník určený k přezimování násadových a
matečných ryb; - anal. k-á voda nitrooč­
ní tekutina vyplňující oční komory
komorná, -é ž (n < I) (u nás dř.) osobní slu-
žebnice paní v panských domech
komorní příd. 1. ke komora 6-8: hisl. k. stat-
ky; - k. rada; - k. soud rozhodující pří­
mo o všem, co příslušelo panovníkovi;
k. těsnopis nejvyšší stupeň stenografic-
ké zdatnosti k zapisování projevů (pův.
zvl. v parlamentě) 2. hud. k. hudba instru-
mentální n. vokálně-instrumentální hud-
ba ansámblová se sólistickým obsaze-
ním hlasů skladby; k. orchestr pro men-
ší počet nástrojů;k. tón mezinárodně nor-
malizovaný základ ladění; komorní a 3.
403 .
velmi jemný, propracovaný; vybraný, vy-
thbený: k. příběh; komorně přísl.; ko-
mornost, -i ž
komornícký příd. ke komorník, ke komor-
ná: k-á služba
komorník, -a m(n <I) 1. (u nás dř.) osobní
panský služebník: knížecí k. 2. hisl. (ve
středověku) soudní posel, půhončí: k.
zemského soudu 3. hisl. nejvyšší k. (ve
středověku) správce knížecího (králov-
ského) jmění, nejvyšší úředník u desek
zemských
komorování, -í s (I < ř) 1. hom. dobývací
metoda uŽív. v mocných a horizontál-
ních hnědouhelných slojích s mírným
sklonem 2. ryb. k. ryb přechovávání ryb
v období zimy v rybnících s bohatou po-
travou a stálým přítokem vody; mysl. pře­
chovávání zvěře (koroptví, bažantů)
v období zimy v uzavřených vzdušných
prostorách
komorovat ned. odb. provádět komorování
t
komorový komora
komoří, -ho m (I < ř) his!. (v pozdním středo­
věku) vysoký dvorní úředník panovníků
kómos, -mu m (ř) liter. veselý průvod s hud-
bou, zpěvy a tanci konaný při střec. slav-
nostech
komovir(us), -u m(a + I) bio!. neobalený rost-
linný vir
kompaciscent, -a m (I) práv. účastník smluv-
ního jednání, smluvní strana
kompakce, -e ž (I) geol. zmenšení objemu
sedimentu n. zvýšení specifické hmot-
nosti vlivem mechanických procesů (vi-
brace, zatížení, stlačení)
kompaktáta, -tát s pomu. (I) hisl. ujednání
(z r. 1436) mezi sněmem Českého krá-
lovství a zástupci basilejského koncilu
o podmínkách smíru, o ústupcích katol.
církve českým husitům v laickém přijí­
mání z kalicha; kampaktátní příd.
kompaktní příd. (I) celistvý, soudržný, sou-
vislý, pevný, hutný (op. inkompaktní): k.
celek; astro k. galaxie nepravidelná gala-
xie s vysokou hustotou a malým rozmě­
rem hvězd; mal. k. množina část metric-
kého prostoru; tech. k. chladič plynu
(u kompresorů); kompaktněpřísl.; kom-
paktnost, -i ž
kompaktron, -u m (I) ellech. elektronka ob-
sahující více systémů elektronek v jed-
né baňce s kompaktní stavbou
kompandor, -u m (a < I) sděl. tech. zařízení
umožňující zlepšení poměru intenzity
žádaného signálu k intenzitě rušícího
šumu
kompanie [-ny-], řidč. kompanie, -e ž(f) 1.
voj. zasl. rota (např. v rak. armádě) 2. zasl.
hovor. společnost, společenství 3. řidč.
obch. společnost
kompaňon, řidč. kumpaňon, -a m (kompa-
ňonka, řidč. kumpaňonka, -y ž) (f) zasl.
ob. druh, společník
komparace, -e ž (I) 1. koiž. a odb. srovnávání,
srovnání, přirovnávání, přirovnání: lingv.
srovnávání vývoje phbuzných jazyků;
kompatibilita
geod. porovnání délek měřítek 2. lingv.
stupňování příd. jmen a příslovcí, gra-
dace 1
komparační, komparativní' [-ty- i -tý-]
příd. 1. ke komparace: odb. k-ivní meioda
zjišťující podobnosti a rozdíly mezi
jednotlivýmí jevy; k. psychologie; lingv.
k-ivní jazykověda srovnávací 2. výp. lech.
k-ční zesilovač rozdílový stejnosměrný
zesilovač s velkým zesílením; kompa-
račně, komparativně přísl.; kompara-
tivnost, -i ž
komparatista [-ty-], -y m(komparatistka,
-y ž) (I) srovnávací jazykozpytec n. liter.
vědec
komparatistický [-tysty-] příd. ke kompa-
ratistika, ke komparatista: k-á metoda;
komparatisticky přísl.
komparatistika [-tysty-], -y ž (I) 1. vědec­
ká metoda srovnávací, uplatňovaná zvl.
v lingvistice a v liter. historii, zabývají-
cí se srovnáváním děl, škol, směrů, vzá-
jemných vztahů a souvislostí (z hledis-
ka genetického, typologického, areální-
ho) 2. nauka užívající této metody: lingv.
komparativní lingvistika; liler. kompara-
tivní literární věda; práv. právní k. srov-
návací právní věda
komparativ [-ty- i -tý-], -u m (I) lingv. druhý
stupeň při stupňování příd. jmen a pří­
slovcí vyjadřující vyšší míru vlastnosti
při srovnávání (větší, lépe) n. prosté ze-
sílení (delší doba); komparativní2 příd.:
k. tvar
komparativizmus [-ty-], -mu m (I) lingv., li-
ter. komparatistika 1
komparativní' t komparační
komparátor, -u m (I) eltech. přístroj k přes­
nému srovnávání rozměrů, rozdílů elek-
tr. napětí ap.: optický, pneumatický k.; hud.
přístroj k srovnávání a pozorování kmi-
tu struny
kompartmentace, -e ž(a < I) biol. prostorové
oddělení katabolických a anabolických
pochodů v růz. částech buňky, aby po-
chody probíhaly současně, ale nezávisle
na sobě
komparz, -u m (il) div., film. sbor statistů
v div., film. n. televizním představení;
komparzový, komparzní příd.: k. rejs-
třík
komparzerie, -e ž (f) div., film. zast. souhrn
komparzů n. režie komparzů, komparzy
komparzista, -y m (komparzistka, -y ž)
člen komparzu
kompas, -u m(f < il) přístroj s kruhovou stup-
nicí k určování světových stran podle
polohy magnetické střelky: lodní, letec-
ký k.; magnetický, setrvačníkovÝ, rádio-
vý k.; kompasový příd.: k-á mapa; bol.
k-é rostliny stavějící své listy úzkou hra-
nou ke slunci, zprav. ve směru severo-
jižním, pro snížení transpirace: locika
k-á
kompatibilita [-ty-], -y ž (f < I) odb. schop-
nost scelovat, slučovat, činit kompakt-
ním, slučitelnost (op. inkompatibilita);
kompatriot
med. slučitelnost krve dárce a příjemce;
gen. vzájemná snášenlivost dvou geno-
typů při oplození; snášenlivost tkání
růz. organizmů při transplantaci; výp.
tech. vzájemná zaměnitelnosttechnické-
ho n. programového vybavení u růz.
typů počítačů; kompatibilní, kompa-
tibilitní příd. odb. vzájemně se snášející,
slučitelný (op. inkompatibilní, inkompa-
tibilitní)
kompatriot, -a m (I) řidč. kniŽ. krajan, rodák
kompaund, -u m(a) eltech. elektroizolační k.
licí izolant, tuhá směs růz. organických
látek uŽív. ke zvětšení odolnosti součás­
tek a částí přístrojů proti vlhkosti a otře­
sům
kompaundace, -e ž (a) 1. tech. impregnová-
ní licími izolanty 2. eltech. učinění, aby
stroj byl závislý na zatížení pomocí vi-
nutí napájeného zatěžovacím proudem
kompaundní příd. (a) kniŽ. aodb. složený, sdru-
žený, sloučený: tech. k. parní stroj o ně­
kolika nestejně velkých válcích, jimiž
postupně prochází pára, sdružený parní
stroj; eltech. k. elektrický stroj s dvojím
vinutím, sériovým a derivačním; k. bu-
zení, dynamo, motor
kompaundování -í s (a) e!tech. kompaunda-
ce 2
kompaundovaný příd. (a) eltech. k-é buzení
smíšené buzení elektr. točivých strojů
kompendium [-dy-], -ia s (I) 1. kniž. souhrn
základních poznatků vědmllo oboru; pří­
ručka obsahující tento souhrn 2. pomoc-
né (mechanické) zařízení film. kamery
mající funkci sluneční clony, držáku fil-
trů ap.
kompenzace, -e ž (I) vzájemná náhrada, vzá-
jemné vyrovnání dvou jevů, hodnot: práv.
započtení vzájemných pohledávek, a tím
jejich částečné n. úplné zrušení; ekon.
vyrovnání závazků bez použití peněz
v hotovosti; (v burzovnictví) vyrovnává-
ní příkazů ke koupi a prodeji cenných
papírů bez skutečného nákupu n. prode-
je; (v zahraničním obchodě) bezdevizo-
vá výměna zboží; biol. vyvážení něj. ne-
dostatku, defektu tělesné n. fyziol. funk-
ce zvýšenou činností n. růstem jiného or-
gánu: k. vyoperované ledviny zvýšenou
činností druhé ledviny; gen. typ genové
interakce: k. genové dávky; psych. V někt.
teoriích vyrovnání skutečného n. psy-
chického nedostatku v jiných oblastech,
výraz snahy a překonání pocitu méně­
cennosti; eltech. elektrická k. odstraňová­
ní nežádoucích mechanických n. elektr.
vlivů kompenzátorem; k. fáze vyrovná-
vání jalových proudů; fyz., tech. každá me-
toda, při níž se měřená veličina porov-
nává s proměnnou veličinou téhož dru-
hu, až nastane rovnost; lel., loď. k. kom-
pasu odstranění n. zmírnění rušivého
vlivu okolních feromagnetických hmot
letadla, plavidla ap. působících deviaci
kompasu; tech. k. potrubí vyrovnání dél-
kových změn způsobených tepelnou roz-
404
tažností; kompenzační příd.: k. metoda;
eknn. k. obchod výměnný; bol. k. body
fotosyntézy; fol. k. filtr; geol. k. hladina
karbonátů; kompenzačně přísl.
kompenzativ [-ty- i -tý-], -u m (I) fol. doplň­
kový negativ n. pozitiv zdokonalující
barevné podání
kompenzátor, -a m ekon. zprostředkovatel,
sjednavatel kompenzací
kompenzátor, -u m (I) eltech. zařízení vyva-
žující n. odstraňující nežádoucí mecha-
nické n. elektr. vlivy a umožňující přesná
měření napětí n. proudu; tech. část potru-
bí vyrovnávající změny délky způsobe­
né tepelnou roztažností potrubí; opl. za-
řízení k úpravě dráhových rozdt1ů kohe-
rentních svazků paprsků, popř. stáčivos­
ti polarizační roviny
kompenzovat ned. i dok. (co; co čím) provádět,
provést kompenzaci, (vzájemně) vyrov-
návat, vyrovnat, vyvažovat, vyvážit: práv.
započítávat, započíst, a tím (z)rušit čás­
tečně n. úplně vzájemné pohledávky;
med. k. srdeční vadu upravovat, upravit
ji léky tak, aby ne(u)činila postiženému
potíže; eltech. vyvažovat, vyvážit n. od-
straňovat, odstranit nežádoucí mecha-
nické n. elektr. vlivy; kompenzovat se
ned. i dok. vyrovnávat se, vyrovnat se, vy-
važovat, vyvážit
kompetence, -e ž (I) 1. rozsah působnosti n.
činnosti, souhrn oprávnění a povinností
svěřených právní normou urč. orgánu n.
organizaci, příslušnost po odborné n.
věcné stránce, funkční n. služební pra-
vomoc (op. inkompetence) 2.lingv. (v ge-
nerativní gramatice) soustava jazyko-
vých pravidel vlastní mluvčímu (i poslu-
chači), která je předpokladempro vznik
konkrétního jazykového projevu 3. gen.
schopnost bakteriálních buněk přijmout
a zabudovat cizorodou DNA; kompe-
tenční příd.
kompetent, -a m(kompetentka, -y ž) (I) řidč.
kniž. uchazeč, žadatel
kompetentní příd. (I) (v čem, k čemu) přísluš­
ný, povolaný, oprávněný, způsobilý (op.
inkompetentní): k. činitel; informace
z k-ch míst; kompetentně přísl.; kom·
petentnost, -i ž
kompetice [-ty-], -e ž (I) kniž. a odb. soupeře­
ní, rivalita, soutěživost: sociol., psych. sna-
ha dvou n. více jedinců n. skupin o do-
sažení téhož cíle (zisku, výhry ap.); ekol.
antagonistický vztah v biocenóze mezi
dvěma i více organizmy, kt. čerpají své
potřeby ze stejných zdrojů, (u živočichů)
soutěž o potravu, úkryt, (u rostlin) o svět­
lo, živiny, konkurence 3
kompetitivní [-tyty- i -tytý-] příd. (I) odb.
schopný konkurence, soutěživý: biol. k.
vztah
kompilace, -e ž (I) 1. nepůvodní dílo odbor-
né n. vědecké literatury vzniklé sestave-
ním poznatků z jiných prací bez uvede-
ní pramenů, kompilát 2. výp. tech. proces
převedení programu zdrojového na vý-
kompletace
sledný; kompilačnípříd.: k. studie; kom-
pilačně přísl.
kompilát, -u m (I) řidč. kompilace I
kompilátor, -a m (kompilátorka, -y ž) (I)
kdo kompiluje
kompilátor, -u m (I) výp. tech. program slou-
žící k převodu ze zdrojového jazyka do
jazyka strojově orientovaného, kompilu-
jící program
kompilovat ned. (-; co) vytvářet kompilaci I
komplanace, -e ž (I) mal. stanovení obsahu
části zakřivené plochy
komplanární příd. (I) mal. k. vektory ležící
v rovině lineární kombinace dvou vek-
torů
komplektor, -u m (I) potr. stroj pouŽív. při
výrobě umělých jedlých tuků na zpra-
cování margarínových vloček v homo-
genní máslovou konzistenci
komplement, -u m (I) 1. kniŽ. a odb. doplňují­
cí část, doplněk, dodatek: mal. doplněk
dané množiny vzhledem k základní mno-
žině 2. biol., med. soubor sérových fakto-
rů majících schopnost postupně se vázat
na někt. komplexy antigen-protilátka,
užívaný v imunologických textech; kom-
plementový příd.
komplementace, -e ž (I) gen. genetická k.
vzájemné doplnění funkce růz. genů n.
rozdílných alel téhož genu; komplemen-
tační příd.: gen. k. test
komplementarita, -y ž (I) odb. vztah doplň­
kovosti 1. (v molekulární biol.) vztah
vzájemně se doplňujících struktur 2. k.
bází nukleových kyselin vlastnost nukle-
ových bází, které mohou tvořit přes vo-
díkové můstky specifické páry bází
komplementární příd. (I) kniŽ. a odb. doplňu­
jící se navzájem, doplňkový: k. povahy;
k. výrobky; fyz. k. proměnná veličina; k.
popis kvantověmechanickýpopis užíva-
jící jedné n. druhé skupiny kanonicky
sdružených proměnných; komplemen-
tárně přísl.
komplementárnost, -i ž (I) odb. doplňkovost:
fyz. vlastnost kvantových soustav zalo-
žená na tom, že při popisu stavu sousta-
vy se příslušné dynamické proměnné
rozpadají na dvě skupiny principiálně
současně neměřitelných proměnných
komplementář, -e m (I) obch. společník ko-
manditní společnosti, který ručí neome-
zeně (op. komandista)
t
komplementoVý komplement
komplet příd. (neskl.)(f) hovor. kompletní; kom-
plet přísl.: odešli k.
komplet, -u m (f) souhrn částí něj. celku,
soubor; dvoudílná i vícedílná dámská
oděvní souprava (sukně, kabátek, ev.
kratší plášť); k-y ročníků úplné ročníky
časopisu; kompletnípříd. úplný, celý (op.
nekompletní, inkompletní): k. souprava
nábytku; zeměd. k. krmné směsi plně na-
hrazující výživu hospodářských zvířat s
výjimkou vody; kompletně přísl.; kom·
pletnost, -i ž
kompletace, -e ž (f) doplnění, doplňování
kompletář
něčeho na stav úplnosti, kompletizace:
k. strojního zařízení; ekon. k. výrobku
montáž všech dílů a částí v konečný ce-
lek a jejich vybavení příslušenstvím a
náhradními díly; lingv. přidání někt. vět­
ných členů k výchozí výpovědi; kom-
pletační příd.
kompletář, -e m(f) círk. poslední denní mod-
litba, závěr breviáře
kompletizace [-ty-], -e ž (f) kompletace;
kompletizační příd.
kompletizovat [-ty-] ned. (f) (co) kompleto-
vat
kompletka, -y ž (f) polygr. stroj na odlévání
písmových znaků z písmoviny, komplet-
ní lička
t
kompletní komplet, -u
kompletovat ned. i dok. (f) doplňovat, dopl-
nit na náležitý celek, soupravu, komple-
tizovat: cukr. k-aný cukr rafinovaný cukr
s přídavkem látek užitečných lidskému
organizmu (např. vápenaté a hořečnaté
soli aj.)
komplex, -u m (I) celek složený z několika
vzájemně propojených částí, ze soubo-
ru předmětů n. jevů, skupina, souhrn: k.
otázek; chem. komplexní sloučenina; med.
primární k. změny v plicích při první komposesor, -a m(I) hisl. práv. člen kompose-
infekci tuberkulózním bacilem; psych.,
med. V někt. teoriích soubor různorodých komposesorát, -u m(I) hist. práv. 1. spoluvlast-
duševních (zejm. nevědomých, potlače­
ných) prvků (představ, pocitů, postojů)
spojených společným'afektem (úzkostí,
hněvem ap.); k. méněcennosti; oidipov-
ský k.
komplexe, -e ž (I) antr. souhrn znaků odlišu-
jících lidská plemena
komplexita, -y ž (I) řidč. komplexnost
komplexivní příd. (I) řidč. komplexní
komplexní příd. (I) souhrnný, souborný, vše-
stranný: mal. k. číslo mající reálnou a
imaginární složku; k. funkce jejíž obor
hodnot jsou komplexní čísla; chem. k.
sloučenina složitý molekulový či ionto-
vý útvar s centrálním atomem (či ato-
my), na kt. jsou vázány další části (li-
gandy), koordinační sloučenina; kom-
plexně přísl.: mal. k. sdružená čísla; kom-
plexnost, -i ž: k. rehabilitační péče
komplexometrie, -e ž (I + ř) chem. chelato-
metrie; komplexometrický příd.
komplexon, -u m (I) chem. chelaton
komplezantní příd. (f) zasl. hovor. úslužný,
ochotný
komplic, -e m(n < f) ob. pomocník při trest-
ném činu, spoluviník
komplicita, -y ž (f) řidč. kniž. spoluvina
komplikace, -e ž(l) složitost, ztížení, záplet-
ka, obtíž: nastaly k.; med. druhotný ne-
příznivý projev původní nemoci n. ne-
moc přidružujícíse k původní nemoci, a
tím zhoršení celkového stavu pacienta;
komplikační příd.: psych. k. jev spojení
vjemů při vnímání několika podnětů
z růz. smyslových oblastí
komplikovaný příd. (I) složitý, spletitý: k-á
zlomenina (op. jednoduchá); k-á otázka
405
obtížná; komplikovaněpřísl.; kompliko-
vanost, -i ž
komplikovat ned. i dok. (I) (co) (u)činit složi-
tým, spletitým: k. situaci; infarkt k-aný
zápalem plic; komplikovat se ned. stá-
vat se složitým, spletitým: situace se
k-uje
kompliment, -u m(f < it) zasl. expr. poklona,
lichotka: dělat někomu k-y
komplot, -u m(f) domluvení se na společ­
ném spáchání zlého n. trestného činu,
pikle, spiknutí: osnovat k.
kompluvium, -ia s (I) archit. čtyřhranný osvět­
10vací otvor ve střeše atria ant. domu
kompobal, -u m(a) sport. míček na pozemní
hokej (z gumy, korku a tkanin)
. komponent, -u m, komponenta, -y ž (I) odb.
složka, součást, díl něj. celku: k-a gra-
fu; Hngv. k-nt člen (část) složeniny; mal.
k-a díl veličiny, zvl. vektoru: k-a množi-
ny
komponista [-ny-], -y m(komponistka,-y
ž) (I) skladatel (zprav. hudební)
komponovat ned. (I) skládat 1. (co) sestavo-
vat: k. program, šachové úlohy 2. (-; co)
umělecky, zvl. hudebně tvořit: v mládí
začal k.; k. operu
sorátu 2, spoluvlastník
nictví statků, šlechtické půdy na Sloven-
sku podle býv. práva 2. organizace, pod-
nik ap. sdružující takové spoluvlastníky;
komposesorátní příd.: k. půda
kompost, -u m(a < I) všestranné statkové
hnojivo získané zráním organických lá-
tek rostlinného i živočišného původu
(i látek odpadových) a promísením se ze-
minou: založit k.; kompostový, kom-
postní příd.: k-á, k-ní země
kompostárna, -y ž zeměd. středisko zajišťu­
jící velkovýrobu kompostu mechanizací
kompostér, -u m(I) žel. slang přístroj k ražení
data na žel. lepenkové jízdenky, datové
razidlo (žel.)
t
kompostní kompost
kompostování, -í s zeměd. technologický
proces při výrobě kompostu (zakládání,
vrstvení, promíšení ap.)
kompostovat ned. zeměd. h co) 1. dělat, vy-
rábět kompost: k. hnůj skotu 2. hnojit
kompostem: k-aná půda zahrady
kompostový kompostt
kompot, -u m (f) ovoce zavařené v cuker-
ném nálevu, zprav. konzervované steri-
lizací, event. dušené; kompotový příd.:
k-á miska
kompotovat ned. idok. (co) zpracovávat, zpra-
covat na kompot: k-ané ovoce
kompozice, -e ž (I) 1. skládání prvků v ce-
lek: Hngv. tvoření slov skládáním; hud.
skládání, komponování; nauka o sklad-
bě; liter. záměrné uspořádání jednotlivých
jazykových i tematických složek liter.
díla v celek: chronologická, rámcová,
stupňovitá k.; výtv. rozložení a sepětí zob-
razených tvarů v ploše obrazu, výstavba
kompresibilita
barevná a světelná; archil. tvůrčí půdorys­
ná a prostorová slfladba všech přírodních
a umělých prvků při výstavbě většího
celku (města, sídliště, závodu ap.); šach.
problém daný postavením spolu s vý-
zvou k řešení 2. umělecké dílo, (zvl.
hud.) skladba 3. zasl. školní (celohodino-
vá) klasifikovaná písemná práce uklá-
daná v pravidelných obdobích 4. výsle-
dek spojení, sloučení, smíšení látek,
směs, sloučenina, slitina: tech. ložiskový
kov, cínová n. olověná slitina k vylévání
ložiskových pánví 5. sklář. kompoziční
sklo, štras; kompozicový příd. k 4; kom-
poziční příd.: odb. k. technika; sklář. k. sklo
lehce tavitelné, silně olovnaté sklo s vy-
sokým indexem lomu, užívané zvl. v bi-
žuterii k výrobě napodobenin drahoka-
mů, kompozice 5, štras; kompozičně
přísl.
kompozit, -u m (I) odb. k-y kompozitní mate-
riály
kompozitní příd. (I) kniž. a odb. složený z růz­
ných prvků: odb. k. materiály kompozi-
ty; archil. k. řád vytvořený v římské době
a lišící se od korintského jen hlavicí; k.
hlavice složená z prvků hlavice ionské a
korintské; loď. k. loď postavená z růz.
materiálů (dřeva, oceli, plastů ap.); med.
k. materiály (ve stomatologii) výplňové
hmoty na bázi pryskyřice a plnidel uŽív.
v předních úsecích chrupu
kompozitum, -ta s (I) Hngv. složené slovo,
složenina
komprador, -a m(šp, port) 1. (ve východoas.
zemích) domácí zprostředkovatel mezi
zahraničnímkapitálem a domácím trhem,
umožňující průnik cizího kapitálu do
vlastní země; domácí kapitalista v těchto
zemích 2 obchodní zástupce a tlumoč­
ník (zvl. v přístavech jihových. Asie);
kompradorský příd.: k-á buržoazie
komprehenze, -e ž (I) řidč. kniž. pochopení
komprehenzivní příd. (I) 1. řidč. kniŽ. chápa-
vý, vnímavý 2 log. k. pojem výstižný,
pochopitelný; komprehenzivnost, -i ž
kompres, -Um (I) polygr. slang kompresní saz-
ba
komprese, -e ž (I) 1. odb. stlačení, stlačová­
ní, zmenšení objemu něčeho; zvýšení tla-
ku v něčem: tech. jedna z fází pracovního
oběhu pístového spalovacího motoru, při
níž dochází k stlačování plynu ve válci;
fyz. stlačování látek (plynů a par) 2. sděl.
tech. k. impulzu (radiolokátoru) opatření
zvětšující dálkovou rozlišovací schop-
nost impulzového radiolokátoru; kom-
presní příd.: polygr. k. sazba neprokládaná
sazba ruční n. strojová, v níž řádka těsně
doléhá na řádku; tech. k. vakuometr pří­
stroj k měření nízkých tlaků; k. prostor,
tlak u pístových spalovacích motorů;
kompresivní příd.: k. síla; med. k. obvaz
zastavující krvácení stlačením rány; k.
zlomenina obratle vzniklá jeho stlače­
ním
kompresibilita, -y ž (I) fyz. stlačitelnost
 kompresibilní
kompresibilní, kompresibilitní příd. (i) odb.
stlačitelný: k-tnífaktor, diagram .
kompresiometr, -u m (I + ř) tech. přístroj
umožňující bez demontáže zjistit stav
(těsnost, opotřebování) soustavy
kompresivní, kompresní i komprese
kompresor, -u m(I) 1. tech. stroj na stlačová­
ní, zhušťování a přemísťování vzdušin
(plynů n. par): objémovÝ, dynamický, pís-
tový, membránový, nízkotlaký, vysokotla-
ký k. 2. sdě!. tech. část kompandoru umís-
těná na vysílací straně zařízení, zesilují-
cí nejslabší hovorové úrovně nad úroveň
hluku v kanále; kompresorový příd.: tech.
k-é chladicí zařízenís kompresorem pro
stlačování páry chladiva; k-á stanice
výrobna stlačeného vzduchu
kompresorovna, -y ž (1) hovor. kompresoro-
vá stanice
komprimace, -e ž (I) liter. k. textu vyškrtává-
ní nezávažných textových úseků pro ze-
stručnění
komprimát, -u m(I) 1. slisovaná látka (např.
v tabletách) 2. potr. k-y cukrovinky (zprav.
pastilky) z lisované směsi cukru, želati-
ny, kakaa a dalších příměsí bez vaření
komprimovat ned. (i) odb. (co) stlačovat, li-
sovat, zhušťovat
kompromis, -Um (1) dohoda na základě vzá-
jemných ústupků; ústupek učiněný v zá-
jmu dohody: uzavřít k.; mezinár. práv. do-
hoda stran odevzdat spor k řešení roz-
hodcům; kompromisně přís!.; kompro-
misnost, -i ž
kompromisnictví, -í s (I) zprav. han!. kompro-
misnost, bezzásadovost
kompromisll'k., -a mzprav. hanl. člověk ochot-
ný ke kompromisům: bezpáteřný k.;
kompromisnický příd.: k. postoj
kompromitace, -e ž(i) 1. řidč. kompromito-
vání 2. prozrazení, nedostatek v utajení
kompromitovat ned. idok. (i) (koho, co čÚfi) ško-
dit, uškodit někomu na vážnosti, poško-
zovat, poškodit pověst někoho, uvádět,
uvést někoho v podezření, ostouzet, zo-
studit, znevažovat, znevážit: k~ující sku-
tečnost, dopisy; k. se kolaborací s oku-
panty
kompulze, -e ž(i) med., psych. nutkavé, beze-
smyslové opakování urč. pohybů n. jed-
nání, kterým se nemůže postižený ubrá-
nit; kompulzivní příd.: med. k. projev
kompulzivita, -y ž (1) med., psych. kompulze
kompur, -u m(um) fot. centrální uzávěrka fot.
objektivu symetricky kolem něho rozlo-
žená
komputace, -e ž (1) výp. tech. fáze systémové
analýzy následující po kvantifikaci mat.
modelu a zahrnující procesy spojené
s prováděním výpočtů, zvl. na počítačích
komputer [-pjútr], computer [kom-], -u m
(a) pub!. počítač
komputerizace [-pjuteri-], -e ž pub!. zavá-
dění komputerů, vybavování pracovišť
počítači
komputistika [-tysty-], -y ž(i) 1. práv. stano-
vení času při vydávání a plnění smluv 2.
406
hist. mat. určování času při sestavování tzv.
velikonočních tabulek a kalendářů 3. gen.
určování stupně phbuzenství
komsomolec, -ke m (komsomolka, -y ž)
(zkr. r) člen býv. Komsomolu (Všesvazo-
vého leninského komunistického svazu
mládeže); komsomolský příd.
komtesa, -y ž (f) dívka z hraběcího, šlech-
tického rodu, šlechtična, neprovdaná hra-
běcí dcera
komtur, -a m (n < i) círk. představený rytíř­
ského řeholního řádu spravující komtu-
ru, komturii; komturský, řidč. komtur·
ní příd.: k. kříž
komtura, -y, komturie, -e ž 1. círk. hist. ko-
menda 2, komturství 2. círk. (dř. v řím­
kat. církvi) obročí bez povinnosti vyko-
návat s ním spojený úřad, komenda 1
komturství, -í s círk., hist. hodnost komtura;
jeho sídlo a okrsek působiště, komenda
2, komtura 1, komturie 1
komuna, -y ž (i) 1. hist. samosprávná měst­
ská obec zvl. v román. oblasti ve středo­
věku 2. hist. Pařížská k., K. pařížská re-
publikánsko-revoluční vláda v r. 1871 s
výrazným podílem chudiny a dělnictva
3. kniŽ. nižší správníjednotka (např..obec,
okres) 4. polit., ekon. forma kolektivnľho
zeměd. hospodářstvívyznačující se spo-
lečným vlastnictvím všech výrobnľch
prostředků 5. mno společenstva (hl. pro-
testní hnutí konce 60. let 20. stol. odmí-
tající hodnoty moderní společnosti) žijící
a bydlící v naprosté vzájemnosti
komunál, -u m(i) hovor. (dt.) komunální pod-
nik
komunalizovat ned. i dok. řidč. (co) (u)činit
komunálním
komunální příd. (i) 1. patřící do kompetence
nižších správních jednotek (obcí, okre-
sů ap.), jimi řízený ap.: k. podnik (dř.)
forma státního podnikání poskytující
práce a služby místního významu; k. hos-
podářství; k. volby do místních samo-
správních orgánů; k. politika v rámci
obce, regionu ap.; politika státu (i polit.
stran) vůči obcím, regionům ap. 2. ke ko-
muna 1: hist. k. hnutí; komunálně přís!.
komunard, -a m (Vl) příslušník ozbrojené
jednotky Pařížské komuny v r. 1871, člen
Pařížské komuny
komunér, -a m(šp) hist. k-ři příslušníci kas-
tilských komun, kt. povstali (v r. 1520)
proti vládě císaře Karla V.
komunikabilita [-ny-], -y ž (1) kniž. schop-
nost komunikovat, přístupnost komuni-
kaci
komunikabilní [-ny-] příd. (1) kniž. schopný
komunikovat
komunikace [-ny-], -e ž (I) 1. odb. přenos
nejrůznějších informačních obsahů
v rámci růz. komunikačních systémů za
použití růz. komunikačníchmédií, zejm.
prostřednictvím jazyka, sdělování: mat.
teorie informace; zoo!. dorozumívání mezi
živočichy; med. patologická k. 2. veřej­
ná doprava, veřejné spojení, styk: želez-
komutace
niční, vodní, letecká k. 3. prostor vyme-
zený pro spojení dopravními prostřed­
ky, dopravní cesta; komunikační příd.:
odb. k. kanál; k. média; k. proces, sys-
tém; lingv. k. akt; k. situace; k. záměr
mluvčího (autora); - k. prostředky, síť do-
pravní; sdě!. tech. k. přijímač, vysílač; k.
družice; komunikačně přís!.
komunikant [-ny-], -a m (komunikantka,
-y ž) 1. odb. kdo komunikuje, účastní se
komunikace 2. círk. kdo přijímá svátost
oltářní
komunikát [-ny-], -u m(i) odb. text, promlu-
va, jazykový projev
komunikativní [-ny-ty- i -tý-] příd. (1) odb.
zprostředkovací, dorozumívací, sdělova­
cí, sdělný: k. formát formulář pro zápis
bibliografických údajů v záznamu pro
strojovou výměnu informací; k. člověk
hovor. osoba, s níž se dobře jedná; lingv. k.
funkce jazyka zaměřená na výpověď
o realitě, situaci; k. funkce výpovědi; k.
situace; k. záměr mluvčího; komunika-
tivnost, -i ž
komunikátor [-ny-], -am(l) odb. nositel zprá-
vy
komuniké [-ny-] neskl. s (f) oznámení, zprá-
va, sdělení oficiálního charakteru (o me-
zinár. jednání, důležitých událostech):
vydat oficiální k.
komunikovat [-ny-] ned. (1) 1. i dok. odb. (co
komu) úředně oznamovat, oznámit, sdě­
lovat, sdělit; spojovat, spojit 2. hovor.
(s kým, s čím) být ve spojení, hovořit
komunista [-ny-], -y m (komuni.a, -y ž)
stoupenec komunizmu; člen k~unistic­
ké strany
komunistický [-nysty-] příd. ke komuniz-
mus, ke komunista: k-á ideologie; k-á
strana; K. manifest (z r. 1848); K-á in-
ternacionála Třetí; komunisticky přís!.
komunita [-ny-], -y ž(i) odb. 1. společenství,
společenstvo: mravenčí k. pospolitost;
socio!. souhrn lidí obývajících urč. pro-
stor, kde vykonávají činnosti, a tvořících
zprav. samosprávnou jednotku; círk. řá­
dová společnost v jednom klášteře 2.
společně užívaná obecní půda, společ­
ný majetek
komunizmus [-ny-], -mu m (f < I) 1. ekon.
společné vlastnictví majetku, někdy i žen
(Platonův stát): spotřební k. nábožen-
ských sekt 2. utopické prognózy sociál-
ně spravedlivé společnosti; (vanarchľz­
mu) všeobecná rovnost; marx. ekon. spo-
lečenské vlastnictví výrobních prostřed­
ků a odměňování podle potřeb 3. polit. a
ideologická teorie a praxe komunistic-
kých stran
komunni příd. (1) řidč. kniž. společný, spole-
čenský, kolektivní
komutace, -e ž (i) odb. záměna, výměna:
eltech. změna směru elektr. proudu (např.
přeměna střídavého elektr. proudu na
stejnosměrný); sděl. tech. k. zpráv způsob
předávání zpráv mezi účastníky telegraf-
ní sítě n. sítě přenosu dat; komutační
komutativní
příd.: k. proud; fyz. k. křivka geometrické
místo vrcholů hysterezních smyček, fe-
romagnetika
komutativní [-ty- i -tý-] příd. (i) odb. záměn­
ný, zaměnitelný: mat. k. zákon o záměn­
nosti, komutativnosti; k. grupa; komu-
tativnost, -i ž: mat. vlastnost mat. opera-
cí (sčítání, násobení), že při záměně mat.
objektů v operaci je výsledek stejný
komutátor, -u m (i) eltech. zařízení složené
z vzájemně izolovaných lamel, sloužící
k přivádění stejnosměrného proudu do
kotvy točivého elektr. stroje; komutáto-
rový příd.: eltech. k. motor
komutování, -í s (1) eltech. obracení směru
průtoku elektr. proudu v urč. obvodu
vzájemnou záměnou jeho přívodních
vodičů
komutovat ned. i dok. (i) eitech. (co) (z)měnit
směr proudu
komže, -e ž (1) círk. (bílý) oděv ministrantů
n. laiků přisluhujících při mši
kona, -y ž (?) kož. kombinovaná činěná useň
z vepřovice broušená na líci, upravená
krycími apreturami, s jemnou umělou
kresbou
konak, -u m (tur) hist. (v balk. zemích) pa-
novnický palác n. sídlo vysokých úřadů
koňak, -u m (Vl) 1. potr. franc. vinný destilát
(nazv. podle franc. města Cognac, místa
výroby); hovor. vinný destilát vyráběný
kdekoli jinde, brandy, vínovice: gruzín-
ský k. 2. potr. vaječný k. likér s přísadou
žloutků; koňakový příd.: k-é špičky
konativní [-ty- i -tý-] příd. (1) odb. snahový:
lingv. řidč. k. slovesa vyjadřující snahu
o uskutečnění něj. děje (např. prodává
auto - snaží se prodat); psych. k. procesy
zajišťující vědomé řízení a kontrolu jed-
nání, rozhodování ap.
koncedovat ned. i dok. (1) kniž. (co) připouštět,
připustit (co), svolovat, svolit (k čemu),
ustupovat, ustoupit (v čem): k. prodlouže-
ni termínu dokončeni rukopisu
koncelebrace, -e ž(i) círk. společné sloužení
mše několika kněžími
koncentrace, -e ž(i) 1. soustředění,soustře­
ďování: k. výroby; k. obyvatelstva; ekon.
k. kapitálu jedna z forem akumulace ka-
pitálu, zvyšování množství kapitálu
vlastněnéhojednou fyzickou n. právnic-
kou osobou; k. bank; stat. soustřeďování
údajů do přehledné formy ke konečné
analýze a vyhodnocení; soustředění hod-
not urč. řady ke stanovení střední hod-
noty (průměru hodnot této řady); tech. k.
záření; psych. soustředění duševních po-
chodů urč. směrem, upnutí na daný cíl:
ztráta k. 2. silné zhuštění, zhuštěnost: k.
škodlivin v ovzduší; tech. k. napětí(v ma-
teriálu); chem. obsah látky v roztoku či
směsi; bio!. množství mikroorganizmů
v urč. prostředí daného objemu; hut. k.
rud odděleníjaloviny a meziproduktů od
užitkového nerostu 3. sdě!. tech. (v telefo-
nii) poměr provozního zařízení v hlavní
provozní hodině k celodennímu zatíže-
407
ní; koncentrační příd.: k. tábor (v tota-
litních státech) tábor lidí vězněných z po-
lit. důvodů, nelidsky týraných a nuce-
ných těžce pracovat; chern. k. gradient ve-
ličina vystihující strmost změny koncen-
trace něj. složky v nerovnovážné sou-
stavě; tech. k. kolektor sluneční kolektor
s koncentrátorem záření; - sdě!. tech. k.
pole (v telefonii) spojovací pole vyzna-
čující se větším počtem vstupů, než je
počet výstupů; koncentračně přís!.
koncentráČll'k., -a m ( koncentráčnice, -e
ž) hovor. vězeň koncentračního tábora
koncentrák, -u m hovor. (n < i) koncentrační
tábor
koncentrát, -u m (1) koncentrovaný, zahuš-
těný roztok: chem. zbytek po odpaření
rozpouštědla;potr. práškovitá směs, ze kt.
lze rychle připravit někt. jídla; zerněd. (bz1-
kovinné) k-y krmivové směsi s vyšším
obsahem bílkovin; hut. kovem obohace-
ný podíl po koncentraci rud (po odděle­
ní jaloviny a meziproduktů) schopný
hutnického zpracování
koncentrátor, -u rn (1) 1. cukr. poslední od-
pařovák tlakové odparky; fyz. k. zářeni
usměrňující záření na plochu menší, než
je záření do soustavy vstupující 2. sdě!.
tech. sdružovací zařízení pro připojení
většího počtu telefonních stanic na míst-
ní telefonní ústřednu; výp. tech. zařízení
v systému dálkového přenosu dat, kt. ve
sdílení času přepíná jednotlivé zprávy
z několika terminálů na jeden sdělovací
kanál
koncentricita, -y ž(i) řidč. kniž. aodb. soustřed­
nost, koncentričnost
koncentrický příd. (1) kniž. a odb. mající spo-
lečný střed, soustředný: k-é kružnice;
koncentricky přís!.; koncentričnost,-i ž
kniž. a odb. soustřednost
koncentrovaný příd. (I) 1. soustředěný 2.
chern. k. roztok zahuštěný, se zvýšeným
obsahem (op. zředěný); koncentrovaně
přís!.; koncentrovanost, -i ž
koncentrovat ued. i dok. (1) (co) 1. soustřeďo­
vat, soustředit k. pozornost na něco 2.
zhušťovat, zhustit: k. roztok; k-áni moš-
tů; koncentrovat se ued. i dok. soustřeďo­
vat se, soustředit se
koncepce, -e ž (I) 1. způsob pojetí, chápání
výkladu urč. jevu; základní hledisko,
vedoucí idea, myšlenková osnova, vy-
světleníjevu; vůdčízáměrn. konstrukční
princip při růz. druzích činnosti: psych. k.
sociálního chování; tech. základní k. mo-
toru 2. bio!. splynutí samčí a samičí buň­
ky, početí, oplodnění; koncepční příd.: k.
řešení; - zoo!. k. doba v kt. se silně pro-
jevuje pohlavní pud a schopnost oplod-
nění; med. k. doba (u ženy) období, kdy
je největší pravděpodobnostoplodnění,
ovulace; koncepčně přís!.; koncepčnost,
-i ž
koncept, -u rn (i) 1. první předběžné zpraco-
vání, návrh, náčrt textu (op. čistopis): k.
dopisu, projevu, spisu, literárního díla
koncesovaný
2. řidč. koncepce 1, pojetí: O vyvést něko­
ho z k-u z duševní rovnováhy, zmást 3.
log. pojem; konceptní příd.: k. papír méně
kvalitní; adm. k. úředn{k (dř.) samostatný
úředník vypracovávající návrhy spisů
konceptizmus [-ty-], -mu rn (I) liter. směr šp.
barokní literatury I. pol. 17. stol. usilu-
jící o precizní, aforistické a hluboké
ztvárnění ideové složky liter. díla
konceptualizmus, -mu m (1) filoz. filozofic-
ká varianta nomina1izmu, podle níž obec-
niny (univerzálie) jsou jen myšlenkový-
mi útvary, pojmy (lat. conceptus) n. ter-
míny, kt. zkratkovitě vyjadřují množství
reálně existujících jednotlivin
konceptuální příd. (I) 1. kniž. a filoz. pojmový
2. k. uměniuměl. směr vyvinutý (v pol.
60. let 20. stol.) z minimalizmu, soustře­
ďující se na ideu, duchovní koncepci <hla
(v náčrtcích, poznámkách ap.)
koncern, -u rn (a) ekon. sdružení různorodých
podniků (výrobních, dopravních, ob-
chodních i bank), právně samostatných,
s vertikální strukturou výroby (na rozdíl
od trastu), koncernový podnik; koncer-
nový příd.: ekon. k. podnik oborový, kon-
cem
koncert, -ll rn (u <f < it) 1. (veřejné) předvá­
dění hud. skladeb 2. hud. skladba pro je-
den n. více sólových nástrojů s dopro-
vodem orchestru: houslový k. 3. expr. vy-
nikající výkon, dobrá souhra, dobře sla-
děná práce, podívaná:fotbalový k. 4. hist.
polit. evropský k. v diplomacii od konce
17. do konce 19. stol. pojem uŽív. pro
spolupráci evr. mocností; koncertní příd.:
k. sál; k. mistr první hráč nástrojové sku-
piny v orchestru; k. agentura podnik
zprostředkovávajícíi organizující kon-
certy; koncertně přís!.
koncertantní příd. ke koncert 2, podobající
se koncertu: hud. k. symfonie cyklické <hlo
pro několik sólových nástrojů a orchestr;
k. princip princip souhry, popř. i střídání
jednoho n. skupiny sólistů a doprová-
zejícího orchestru; koncertantně přís!.
koncertina [-tý-], -y ž(it) hud. koncertní har-
monika, druh chromatické harmoniky
koncertní i koncert
koncertovatned. pořádat koncert(y), hrát na
koncertě: k. v různých evropských měs­
tech
koncese, -e ž(i) 1. řidč. kniž. ústupek: územní
k. 2. veř. spr. úřední povolení opravňující
zřízení a provoz někt. živností n. činnos­
ti: rozhlasová k.; hostinská k. 3. odb. vý-
sada cizince na ohraničeném území urč.
státu 4. práv., ekou. smlouva o odevzdání
do pronájmu; koncesní příd.
koncesionář,-e rn (koncesionářka, -y ž) veř.
spr. kdo má koncesi 2
koncesionovat ,l.. koncesovat
koncesivní příd. (i) liugv. přípustkový: k. spoj-
ka, věta
koncesní i koncese
koncesovaný příd. (1) veř. spr. úředně povole-
ný, oprávněný
 koncesovat
koncesovat, řidč. koncesionovat ned. i dok(I)
veř. spr. (co) úředně povolovat, povolit: k.
živnost
koncil, -u m (I) círk. poradní shromáždění
vysokých hodnostářů křest církve (zvl.
katol.) v rámci urč. země n. univerzální
(obecné, ekumenické) k řešení zásadních
věroučných a organizačních otázek, cír-
kevní sněm: kostnický, tridentský k.; eku-
menický k.; koncilární, koncilní příd.: k.
poselstvo
konciliace, -e ž (I) mezinár. práv. forma smírčí­
ho řízení pro pokojné řešení mezinár.
sporů; konciliační příd.: k. řízení smírčí
konciliantní příd. (I) kniŽ. snášenlivý, smířli­
vý, povolný, vlídný: být k. k výstřelkům
mládeže; k. povaha; konciliantně přísl.;
konciliantnost, -i ž
konciliarizmus, -mu m (I) círk. názor, že nej-
vyšším orgánem církve není papež,
nýbrž koncil
konciliární příd. ke koncil, ke koncilium:
círk. k. hnutí
koncilium, -ia s zasl. koncil
t
koncilní koncil
koncinní příd. (I) kniž. a odb. urovnaný, uhla-
zený, harmonicky vyvážený, vybrouše-
ný: k. sloh
koncipient, -a m (koncipientka, -y ž) (I) 1.
kandidát advokacie n. notářství 2 zasl.
praktikant ve správní službě; koncipi.
entský příd.
koncipista, -y m (koncipistka, -y ž) (I) (dř.)
nižší konceptní úředm"k státní n. měst­
ský
koncipovat ned. i dok. (I) (co) 1. pojímat, po-
jmout základní myšlenku, rozvrhovat,
rozvrhnout plán (něj. díla): k. román,
dopis 2. psát, napsat koncept I, načrtá­
vat, načrtnout, navrhovat, navrhnout,
stylizovat, nastylizovat: k. dopis
koncizní příd. (I) kniŽ. stručný, úsečný, zhuš-
těný: k. vyjádření myšlenky; koncizně
přísl.; konciznost, -i ž
končíř, -e m (arab) hisl. voj. bodná poboční
zbraň s dlouhou úzkou tří- n. čtyřhran­
nou čepelí určená zvl. k prorážení krouž-
kové zbroje; sport. fleret
kondemnace, -e ž (I) kniž. a odb. odsouzení:
práv. (V řím. právu) odsuzující rozsudek
(op. absoluce); nám. prohlášení lodi za
nepotřebnou, neschopnou další plavby;
kondemnační příd.: k. rozsudek odsuzu-
jící
kondenzace, -e ž (I) odb. 1. zhušťování, za-
hušťování: k. mléka; biol.. gen. k. chromo-
zomu zahušťování nukleoproteinového
komplexu (chromatinu) tvořícího chro-
mozom; astro zhuštění mezihvězdné hmo-
ty ve hvězdu; lingv. syntaktická k. zhuš-
tění jazykového projevu (např. užívání
konstrukcí s přechodníky, infinitivy ap.
namísto vedlejších vět) 2. srážení, zka-
palňování; zařízení k tomuto účelu: fyz.
termodynamický děj, při němž přechází
látka z plynného skupenství do kapalné-
ho: k. par; - tech. (u parního stroje) zaří-
408
zení na srážení odcházející páry chladi-
cí vodou k docílení lepšího využití tepla
3. chem. reakce, při níž se dvě molekuly
téže n. růz. sloučenin spojují v jednu mo-
lekulu za odštěpení molekuly s malou
molekulovou hmotností (např. vody,
amoniaku, alkoholu aj.); kondenzační
příd.: k. metoda; fyz. k. jádra hydrosko-
pické částice ve vzduchu, na nichž kon-
denzuje vodní pára; tech. k. parní stroj
kondenzát, -u m 1. odb. látka vzniklá
kondenzací 2. výr. destilát; kondenzátní
příd.: tech. k. čerpadlo odstředivé čerpa­
dlo čerpající kondenzát z kondenzátoru
parní turbíny do napájecí nádrže; k. po-
trubí
kondenzátka, -y ž (I) tech. kondenzátní čer­
padlo
kondenzátor, -u m (I) 1. eltech. zařízení k hro-
madění elektr. náboje tvořené soustavou
elektrod navzájem izolovaných dielek-
trikem 2. tech. zařízení na srážení par
ochlazováním, srážeč, srážník: ejektoro-
vý, povrchovÝ, barometrický k.; konden-
zátorový příd.: eltech. k. výboj; k-á baterie
kondenzor, -u m (I) 1. fyz. soustava čoček n.
zrcadel n. čoček i zrcadel soustředujících
široký svazek světla do urč. místa n. na-
opak sloužících k jeho rozptýlení, uží-
vaná k úpravě osvětlení pozorovaného
předmětu (např. mikroskopu) n. k rov-
noměrnému prosvětlení promítaného
negativu 2 lingv. mluvnický prostředek
sloužící větné kondenzaci, zhuštění vět­
ného výrazu (např. příčestí místo rozvi-
nuté vazby s činným slovesem ap.); kon-
denzorový příd.: k-á čočka
kondenzovaný příd. (I) 1. odb. zhuštěný: k-é
mléko pasterované mléko zahuštěné od-
nětím části vody, s tekutou konzistencí
2. fyz. k-á hmota, k. stav látka v pevném
n. kapalném skupenství; kondenzova-
ně přísl.; kondenzovanost, -i ž: k. slohu
kondenzovat ned. i dok. (I) odb. (co) 1. zhušťo­
vat, zhustit: k. šťávu 2. zkapalňovat,zka-
palnit: k. páru; kondenzovat se ned. odb.
1. zhušťovat se, houstnout 2. zkapalňo­
vat se
kondescendence, -e ž (I) řidč. kniž. (ke komu.
čemu) shovívavost, blahosklonnost
kondescendovat ned. (I) řidč. kniž. (ke komu,
čemu) být shovívavý, blahosklonný
kondice [-dy-], -e ž (I) 1. tělesný n. duševní
stav, rozpoložení: hovor. nebýt v k-i necí-
tit se dobře; sport. stav sportovce s dobře
rozvinutou funkční schopností organiz-
mu; zeměd. k. (hospodářských zvířat) je-
jich současný výživový stav, ve kt. jsou
přizpůsobenak urČ. hospodářskému úče­
lu: výkrmná, plemenná k.; závodní k.
(koně) pro dostihy 2. soukromé, mimo-
školní vyučování žáků za plat, doučová­
ní: dávat k. 3. geol. soubor podmínek ur-
čujících předpoklady hospodárné těžby
geologických zásob ložiska: naturálník.;
ekonomická k.; kondiční příd.: k. cviče­
ní, tělocvik, trénink pro udržení kondi-
konduita
ce; ekon. k. kartel vytvářející dohodu o
jednotlivých prodejních podmínkách;
kondičně přísl.
kondiciogram [-dy-], -u m (I + ř) počítačem
vytvořený soupis předpokládaných
úspěšných a neúspěšných dní pro kon-
kro osobu v urČ. časovém období
kondicionační [-dy-] příd. (I) texl. k. přístroj
k zjišťování hmotnosti čistého materiá-
lu bez příměsí (zvl. vody)
kondicionál [-dYM], -u m (I) lingv. slovesný
způsob, jehož hlavní funkcí je vyjádření
hypotetičnosti (např, napsal by, kdyby
(byl) napsal, kéž by byl napsal), podmi-
ňovací způsob: k. přítomný; k. minulý;
kondicionální příd.lingv. podmínkový: k.
věta; k. tvary podmiňovacího způsobu
kondicionalizmus [-dy-], -mu m (I) filoz. ná-
zor (fyziologa Vervorna), podle něhož
antropomorfní pojem příčiny je nutno
nahradit souborem podmínek (lat. con-
ditio)
kondicionér [-dy-], -u m (a <1) tech. 1. věžo­
vitá komora pro hydroterrnickou úpra-
vu obilí před mletím pro zlepšení pekař­
ské kvality mouky 2. obch. stabilizátor
kvality vlasů (po umytí), součást někt.
šamponů
kondicionizmus [-dy-ny-], -mu m (I) filoz.
kondicionalizmus; kondicionistický
[-ty-] příd.
kondicionování [-dy-], -í s (I) 1. eltech. při­
způsobování, přizpůsobení materiálu
urČ. vlivům (vlhka, tepla, tlaku ap.); po-
Iygr. klimatizace (papíru) 2. texl. zjišťová­
ní, zjištění procentního obsahu vlhkosti
ve vláknech a textiliích vysoušením tep-
lým vzduchem 3. potr. úprava obilí (jeho
zvlhčování) před mletím
t
kondiční kondice
kondikce [-dy-], -e ž (I) práv. žaloba pro bez-
důvodné obohacení
kondolence, -e ž (I) projev soustrasti; sou-
strastný dopis: vyjádřit k-i; poslat k-i;
kondolenční příd.: k. telegram soustrast-
ný
kondolovat ned. i dok. (komu) projevovat, pro-
jevit soustrast, kondolenci
kondom, -u m (f) med. prezervativ
kondominium [-míny-], -ia s, řidě. kondoM
minát, -u m (I) 1. mezinár. práv. společná vlá-
da dvou n. několika států nad urč. úze-
mím 2. hisl. ve středověku stav, kdy jed-
ním majetkem společně disponovalo
několik pánů
kondor, -a m (šp < indián) zool. velký jihoamer.
pták z čeledi Cathartidae se silným zo-
bákem a holými kožovitými výrůstky na
hlavě a krku, živící se mršinami: k. vel-
ký; k. královský
kondoří příd. vlastní kondorům, z kondora
pocházející
kondotiér [-ti- i -ty-], -a m (it) hisl. (zvl. vit.
občanských válkách v 14.-15. stol.) ve-
litel žoldnéřských voj. rot; kondotiérský
příd.
kondnita, -y ž (f) adm. zasl. popis chování,
kondukce
způsobu výkonu zaměstnání (u úřední­
ků); konduitní příd.: adm. zasl. k. listina
kondukce, -e ž (I) odb. vedení: fyz. k. tepla,
elektřiny; biol. k. nervového vzruchu ner-
vovým vláknem; kondukční příd.: odb. k.
proud tvořený pohybem volně nabitých
částic ve vodivém prostředí
kondukt, -u m (I) 1. kniž. průvod při smuteč­
ních ph1ežitostech 2. hud. středověká ví-
cehlasá skladba, conductus 3. hud. k-y (u
varhan) vzduchové průduchy do píšťal
konduktance, -e ž (I) fyz.• eltech. reálná část
admitance, převrácená hodnota rezistan-
ce
konduktér, -a m (konduktérka, -y ž) (n < f)
zasl. průvodčí (ve vlaku, v tramvaji ap.);
konduktérský příd.
konduktérek, -rku m (n < f) ryb. drobný splá-
vek uŽív. při lovu dravých ryb
konduktivita [-ty-], -y ž (I) eltech. převráce­
ná hodnota měrného odporu (rezistivi-
ty), měrná vodivost
konduktometr, -u m (I + ř) fyz. přístroj k mě­
ření elektr. vodivosti roztoků
konduktometrie, -e ž (I + ř) fyz. chem. odvětví
elektrochemie zabývající se měřením
elektr. vodivosti elektrolytů a jejich roz-
toků; metoda odměrné analýzy založe-
ná na měření elektr. vodivosti; konduk-
tometrický příd.: chem. k-á titrace způsob
odměrné analýzy založené na stanovení
bodu ekvivalence náhlou změnou elek-
tr. vodivosti
konduktor, -a m (n < f) řidč. konduktér
kondyl, -u m (ř) anal. kloubní hrbol, výbě­
žek: k-y týlní
kondylom, -u m (ř) med. bradavička v mís-
tech zapaření kůže; plochý hrbol vzni-
kající při vyšším stadiu syfilidy
konekcionizmus [-ny-], -mu m (a < I) psych.
koncepce předpokládajícízávislost cho-
vání vyšších živočichů a člověka na po-
stupném utváření nervových spojů mezi
podnětem, situací a odpovídající reakcí
konektiv [-ty- i -týM], -u m, konektiva, -y ž
(I) 1. zool. podélná spojka částí orgánu
(např. ganglií nervové soustavy u bez-
obratlých) 2. bol. jen konektiv část tyčin­
ky spojující oba prašníky, spojidlo
konektivita [-ty-], -y ž (I) odb. spojitost: k.
dopravní sítě
konektor, -u m (I) 1. eltech. zařízení složené
ze zásuvky a vidlice, umožňující snad-
no rozebíratelné propojení kabelů n. je-
jich připojení k přístroji 2. lingv. (ve vý-
stavbě textu) prvek s navazovací funkcí
jako prostředek vzájemného propojení
textových jednotek 3. výp. tech. značka vý-
vojového diagramu, která představuje
navázání přerušené spojnice; konekto-
rový příd.: k. výstup
konexe, -e ž (I) kniž. zprav. mno vlivná známost,
vlivné spojení, vlivný styk: mít k.
konfabulace, -e ž (I) med., psych. smyšlenka
vyplňující mezeru při poruše paměti (u
dětí do 6 let), smyšlenky, výmysly ne-
mající charakter pravé lži
409
konfederace, -e ž (I) spojení, spolek, sdru-
žení, svazek (zprav. mezi státy): polil.
sdružení svrchovaných států se zachova-
nou státní suverenitou, se značnou vol-
ností jednat, se společnými orgány a in-
stitucemi pro zahraniční politiku a obra-
nu, spolek států; hisl. K. (v době občan­
ské války v USA v letech 1861-65) svaz
vzbouřeneckých již. států; konfederač­
ní, konfederativní [-ty- i -tý-] příd.:
k-vníforma; !úsl. k-ční armáda států Kon-
federace
konfederát, -a m člen konfederace: hisl. (ve
středověkém Polsku) člen spolku opozič­
ní šlechty
konfederátka, -y ž (I) polská národní čtver­
hranná čapka
konfekce, -e ž (f) 1. sériová výroba oděvů
v normovaných velikostech 2. prodejna
oděvů 3. oděvy hromadně vyrobené:
nosit k-i 4. zbož. papírová k. předměty
z papíru a lepenky (např. sešity); kon-
fekční příd.: k. průmysl; - k, plášť; kon·
fekčně přísl.
konfekt, -u m (I) zprav. mno k- y zasl. konfety 2
konference, -e ž (f < I) 1. shromáždění, sněm,
porada politiků, odborníků ap. k prodis-
kutování a řešení urč. otázek: k. minis-
trů zahraničí; vědecká k.; instituce z ta-
kového shromáždění vzešlá: dt. K. pro
bezpečnost a spolupráci v Evropě2. kla-
sifikační porada učitelského sboru: po-
loletní k.; konferenční příd.: k. protokol
konferenciér, -a m (konferenciérka, -y ž)
(f) kdo uvádí jednotlivá čísla zábavného
programu při veřejných vystoupeních;
konferenciérský příd.
konferenční příd. 1. ke konference: k. pro-
tokol2. k. stolek menší, okrouhlý stolek
3. sděl. tech. k. zařízení umožňující doro-
zumění většího počtu telefonních účast­
níků současně
konferovat ned.1. (-; s kým, o čem) konat kon-
ferenci, radit se 2. (co; -) vystupovat jako
konferenciér: k. na estrádě
konfese, -e ž (I) 1. náb. vyznání, vyznání víry:
být bez k. bez vyznání; hisl. augsburská
k. vyznání víry církve evangelické a lu-
teránské (z r. 1530); česká k. dohoda lu-
teránů a českých bratří o náb. věcech
(z r. 1575) 2. kniž. aodb. přesvědčení, vy-
znání vůbec: liter. žánr autobiografické li-
teratury zdůrazňující důvěrnost styliza-
ce a vnitřní psychologie autora; konfe-
sijní, konfesní, zasl. konfesionální příd.:
k. výchova náboženská; práv. k-sní právo
souhrn právních norem upravující posta-
vení příslušníků náb. vyznání a osob bez
vyznání
konfesijnost, zasl. konfesionálnost, -i ž (I)
příslušnost k něj. církvi
konfesionalizmus, -mu m (I) kniž. zaujaté lpě­
ní na urČ. jedné konfesi I, církevnictví
konfesní t konfese
konfet, -u m, konfeta, -y ž (it) 1. zprav. mno
k-y pestrobarevné kruhovité papírky roz-
hazované při slavnostech a zábavách
konfiskátor
(zvl. na maškarních plesech) 2. zasl. zprav.
mnok-y drobné cukrářské výrobky, bon-
bony
konfidence, -e ž (I) řidě. kniŽ. 1. důvěrné sdě­
lení, důvěrnost 2. udání; konfidenciál-
ní příd. řidě. kniž. důvěrný
konfident, -a m (konfidentka, -y ž) (I) tajný
spolupracovník, důvěrm"k policie, uda-
vač: placený k. gestapa; k. StB; konfi-
dentský příd.: k-á služba
konfidentství, -í s činnost konfidenta, uda-
vačství
konfigurace, -e ž (I) kniž. a odb. sestava něj.
předmětů n. jevů, seskupení: k. států; astro
rozmístění (zvl. planet) na obloze v dané
době; eltech. k. elektrizační soustavy; lel.
k. letadla uspořádání pohyblivých a
vnějších pevných částí na letadle mají-
cích vliv najeho aerodynamické charak-
teristiky; fyz. chem. způsob prostorového
uspořádání atomů v molekule: elektro-
nová k.; geogr. k. terénu jeho výšková čle­
nitost; konfigurační příd.: fyz. k. interak-
ce metoda výpočtu elektronové sousta-
vy atomů a molekul; k. model model ato-
mů popisující jejich elektronové stavy
na základějednoelektronového přiblíže­
ní; k. prostor množina hodnot všech ne-
závislých souřadnic sledované soustavy
konfigurátor, -u m (I) výp. tech. blok koordi- .
nující styk mezi základní počítačovou
jednotkou a periferními zařízeními po-
čítače
konfigurovat ned. i dok. (I) kniŽ. (co) skládat,
složit, seskupovat, seskupit dohromady
konfinace, -e ž (I) práv. úřední příkaz k po-
bytu na urč. místě spojený zprav. s pOc
vinností pravidelně se hlásit na přísluš­
ném úřadě, omezení pobytu
konfinovat ned. i dok. (f) práv. (koho, 4. p.) úřed­
ně zakazovat, zakázat někomu opustit
urč. místo
konfirmace, -e ž (I) 1. círk. slavnostní obno-
vení křestního slibu (ve věku dospívá-
m') a přijetí za plnoprávného člena evang.
církve; řidě. (u katolíků) biřmování2. círk.
práv. potvrzení kandidáta zvoleného na
círk. úřad příslušnou círk. vrchností 3.
dipl. ověření a potvrzení písemností for-
mou inzertu; konfirmační příd.: k. slav-
nost
konfirmand, -a m (konfirmandka, -y ž) círk.
kdo se účastní konfirmace, kdo je kon-
firmován
konfirmovat ned. i dok. círk. (koho, 4. p.) prová-
dět, provést konfirmaci I
konfiskace, -e ž (I) 1. práv. nucené odnětí
majetku bez náhrady ve prospěch státu:
k. půdy; k. majetku 2 veř. spr. zabavení
novin n. jiných tiskovin n. jejich částí;
konfiskační příd.
konfiskát, -u m (I) práv. úředně zabavený,
zkonfiskovaný předmět, majetek; potr.
části n. celá těla zabitých zvířat n. jiné
suroviny a potraviny nepoužívané z dů­
vodů hygienických a zdravotních
konfiskátor, -a m kdo provádí konfiskaci
 konfiskovat
konfiskovat ned. i dok. odb. (co) provádět, pro-
vést konfiskaci
konflagrace, -e ž (I) kniž. vzplanutí, vypuk-
nutí (války ap.)
konflikt, -u m(I) rozpor, neshoda, nesouhlas,
srážka, utkání, střetnutí, válka: dostat se
do k-u se zákonem přestoupit zákon; mít
k. s matkou; vyvolávat k-y; mezinárodní
k.; práv. kompetenční k.; konfliktní, kon-
fliktový příd.: k. situace; konfliktně pří­
sl.; konfliktnost, -i ž
konfliktogenní příd. (I + ř) psych. náchylný ke
konfliktům
konfliktualizmus, -mu m (I) sociol. teorie
považující konflikt za inherentní prvek
společenskýchjevů, za činitele soudrž-
nosti skupin
konfluace, -e ž (I) bot. druhá část kopulace
krytosemenných rostlin
konfluence, -e ž (I) odb. splývání, splynutí:
geol. soutok; meteor. sbíhavost proudnic v
atmosféře
konfokální příd. (I) mat. mající společná oh-
niska: k. hyperboly; k. kuželosečky
konformace, -e ž (I) fyz. chem. prostorové
uspořádání atomů v molekule sloučeni­
ny; konformační příd.: fyz. chem. k. ana-
lýza
konformista, -ym (I) (op. nonkonformista)
1. osoba přizpůsobující své názory bez-
zásadově názorům běžným n. oficiálním
2. círk. člen anglikánské státní církve od-
mítající neanglikánským vyznáním pří­
stup k veřejným úřadům
konformistický [-ty-j příd. ke konformiz-
mus, ke konformista (op. nonkonformis-
tický): k-é jednání
konformita, -y ž (I) 1. kniž. shoda, souhlas,
přizpůsobení, přizpůsobivost2. mat. stej-
noúhlost
konformizmus, -mu m(I) pasivní přizpůso­
bování jednotlivce existujícím pomě­
rům, běžným n. oficiálním názorům, při­
způsobivost (op. nonkonformizmus); ekol.
schopnost organizmu reagovat na změ­
něnou situaci prostředí, adaptabilita
konformní příd.(I) 1. (čemu, k čemu, s čím) uzpŮ­
sobený, přizpůsobený, odpovídající ně­
čemu, shodující se s něčím, shodný, sou-
hlasný (s čím) 2. mat. stejnoúhlý: k. zobra-
zení vzájemnějednoznačné spojité zob-
razení zachovávající úhly mezi křivka­
mi; konformně přísl.; konformnost, -i ž
konformovat ned. i dok. (I) řidč. (co čemu; co
s čím) přizpůsobovat, přizpůsobit: k. ná-
vrh předpisům, s předpisy; konformo-
vat se ned. i dok. řidč. (čemu; s čím) přizpůso­
bovat se, přizpůsobit se: k. se jinému
mínění, s jiným míněním
konfraternita [-ny-j, -y ž (I) 1. círk. církevní
bratrstvo 2. hist. práv. vzájemné dědické
právo mezi dvěma n. více panovnický-
mi domy zajištěné pro případ vymření
dědickou smlouvou
konfrontace, -e ž (I) 1. práv. současný vý-
slech dvou n. více obviněných a svědků
tváři v tvář k srovnání jejich odporují-
410
cích si výpovědí 2. postavení vedle sebe,
vzájemné porovná(vá)ní textů, myšlenek
ap. se skutečností 3. (n < I) střetnutí názo-
rů, roztržka, konflikt, spor; vojenské
střetnutí, orientace na ně: politika k.;
konfrontační příd.: Iingv. k. metoda; k.
lingvistika; konfrontačně přísl.
konfrontovat ned. i dok. provádět, provést
konfrontaci 1,2: (koho ským) k. obžalova-
ného se svědky; - (co s čím) k. slova s činy
konfucián, -a, konfuciovec, -vce m stou-
penec konfucianizmu, konfunciánství
konfucianizmus [-ny-j, -mu m(VJ) filoz., náb.
sociálněpolitická a státovědná nauka
s vytknutím povinností jedince, vedle
taoizmu a buddhizmu nejvlivnější filoz.
duchovní směr v Číně a vých.Asii (nazv.
podle čín. myslitele Konfucia)
konfuciánský příd. ke konfucianizmus, ke
konfucián: k-á morálka
konfuciánství, -í s (VJ) 1. konfucianizmus
2. náb. čín. národní náb. soustava (nazv.
podle čín. myslitele Konfucia)
t
konfuciovec konfucián
konfuciovský příd. ke konfucianizmus, ke
konfuciovec
konfundovat ned. i dok. (I) kniž. a odb. (co s čím)
směšovat, smísit, (z)mást, (s)plést: k.
daně s poplatky
konfutace, -e ž (I) kniž. vyvrácení (názorů,
hledisek ap.), odmítnutí (učení, víry)
konfuze, -e ž (I) 1. kniŽ. zmatek, nepořádek,
chaos 2. práv. splynutí práva a povinnosti
v jedné osobě, sjednocení, fúze (např. dě­
dic dlužníkem zůstavitele); konfuzní příd.:
k. názory zmatené, popletené; k. myšlení;
konfuzně přísl.; konfuznost, -i ž
konfuzor, -u m (I) tech. zužující se část zaří­
zení k vedení kapalin sloužící ke zrych-
lení průtoku (op. difuzor 2)
konga, -y ž (Šl') lan. afrokubánský společen­
ský pochodový tanec španělskoamer.
původu, kombinace foxu a rumby
konga, kong s pamn. (Šl') hud. bicí nástroj v
podobě dvou soudkovitých bubnů s jed-
nou blánou připevněnou na horním kon-
ci nástroje, doprovod tance konga
kongelif1ukce, -e ž (I) geol. soliflukce
kongelifrakce, -e ž (I) geol. trhací účinky
mrazu na povrch pevných hornin, roz-
pad mrazem
kongeliturbace, -e ž (I) geol. porušení, zvl-
nění půdy mrazem, kryoturbace
kongenialita [-ny-],-y ž(l)kniž. stejné vyni-
kající vlastnosti, shoda talentu, názoro-
vá, povahová, myšlenková spřízněnost
dvou osob (vědců, umělců ap.); řidč. vy-
nikající sourodost věcí
kongeniální [-ny-j příd. kniž. (komu, čemu;
s kým, čím) mající stejné vynikající vlast-
nosti jako někdo jiný n. něco jiného: pře­
kladatel k. básníkovi; kongeniálně přísl.;
kongeniálnost, -i ž: liter. (v teorii překla­
du) naprostá shoda překladu s originá-
lem
kongenitální [-ny-j příd. (I) med. označující
všechny odchylky, vady, nemoci, s kt. se
kongres
dítě rodí, vrozený (nikoli zděděný): k.
vada
kongesce, -e ž(I) 1. med. překrvení orgánu n.
tkáně: k. plic; k. mozku nával krve do
mozku 2. dopr. neprůjezdnost, ucpání
jízdní dráhy v silniční dopravě; konges-
tivní [-ty- i -tý-j příd. překrvený: med. k.
absces
konglobace, -e ž(I) kniž. aodb. seskupení: zool.
nahromadění živočichů stejného druhu
ke společnému uhnízdění na vhodném
místě (např. hnízda soliterních včel, vlaš-
tovek, břehulQ
konglomerace, -e ž (I) kniŽ. seskupení, shluk,
konglomerát
konglomerát, -u m (I) kniž. a odb. spojení ne-
sourodých prvků, smíšenina, směs: k.
různých nařízení; geol., miner. pevná hor-
nina vzniklá stmelením valounků a zrn,
slepenec; archit. složité seskupení staveb-
ních hmot do architektonicky vyvážené-
ho celku působícího v prostoru celistvě;
ekon. soustředění technologicky spolu
nesouvisejících odvětví pod jednou fi-
nanční kontrolou
konglutinace [-ty-j, -e ž (I) med. shlukování
červených krvinek při sérologických re-
akcích; konglutinační příď.
kongočerveň, -ně ž (VJ + č) chem. umělé or-
ganické barvivo sloužící jako indikátor
(nazv. podle afr. území a řeky Kongo)
kongový příd. (VJ) chem. k-á červeň kongo-
červeň
kongregace, -e ž (I) 1. círk. shromáždění
účastmKů ekumenického koncilu s hla-
sovacím právem; jeho jednotlivá zase-
dání 2. círk. generální k. kapitula 3. círk.
sborový úřad papežského dvora s přes­
ně vymezenou správní a soudní pravo-
mocí 4. círk. řeholní společenství klášte-
rů urč. círk. řádů (např. benediktinů) 5.
círk. řeholní instituce, jejíž členové sklá-
dají jednoduché sliby buď na urč. dobu
n. jsou trvalé, věčné 6. círk. katol. nábo-
ženská společnost: mariánská k. 7. po-
radní sbor na britských univerzitách 8.
geol. fosilní druhy vyskytující se společ­
ně v hornině n. horninách urč. zóny, kt.
charakterizují; kongregační příd.
kongregacionalista, -y m(kongregaciona-
Iistka, -y ž) 1. příslušník kongregacio-
nalistické církve 2. stoupenec kongrega-
cionalizmu 1
kongregacionalistický [-ty-j příd. ke kon-
gregacionalizmus, ke kongregaciona-
lista: círk. k-á evangelická církev jejíž cír-
kevní sbory jsou autonomní i ve formě
obřadu a symbolech víry
kongregacionalizmus, -mu m (I) círk. 1. hist.
(v Anglii v 2. pol. 16. stol.) kalvinistic-
ké hnutí, radikální směr puritánství, in-
dependentizmus 2 soustava kongrega-
cionalistických evang. církví
kongregační f kongregace
kongres, -u m (I) 1. (pracovnQ sjezd, shro-
máždění odborníků ap., zprav. důležité­
ho významu: k. slavistů; mezinárodní k.
kongresista
2. parlament někt. států: K. USA 3. polit.
strana v někt. zemích: Indický národní
k.; kongresový, kongresní příd.: k. popla-
tek
kongresista, -y m (kongresistka, -y ž) řidč.
1. účastník kongresu 2 člen Kongresu
(např. v USA), kongresman
kongresman, -a m(a) člen Kongresu USA
t
kongresní kongres
kongresovka, -y ž (I) zahr. sorta podzimních
hrušek s rumělkově červeným líčkem
t
kongresový kongres
kongrua, -uy ž(I) círk. práv. (dř.) nejnižší pří­
jem duchovního ve veř. duchovní sprá-
vě zajištěný zákonem; kongruální, kon-
gruový příd.: k-ní fond; k-ový zákon
kongruence, -e ž (I) kniŽ. a odb. shoda, shod-
nost (op. inkongruence): naprostá k.; mat.
vztah mezi celými čísly, která dělena tře­
tím číslem (modulem m) dávají týž
zbytek; shodnost geometrických útvarů
(úseček, úhlů ap.); geogr., geol. k. břehů
důkaz o souvislosti kontinentů, např. Již.
Ameriky a Afriky; Iingv. vyjádření syn-
taktického vztahu přejímáním někt.
mluvnických kategorií členu řídícího
členem závislým (pád, číslo, rod jmen-
ný, osoba), gramatická (mluvnická) sho-
da; kongruenční, kongruentní příd.: mat.
k-ční důkaz; k-tní útvary shodné; geol. k.
vrásnění, vrásy;kongruenčně,kongru­
entně přísl.; kongruenčnost, kongruent-
nost, -i ž odb. shoda
kongruovat ned. (I) kniŽ. a odb. shodovat se
t
kongruový kongrua
koncha, -y ž (ř) 1. zool. skořápka měkkýšů;
ulita, lastura, mušle 2. zool. zkostnatělá
ploténka v nosní dutině obratlovců, po-
krytá sliznicí, skořepa 3. archit. poloku-
lový klenební útvar uzavírající apsidu n.
výklenek (uiku) na půlkruhovémpůdo­
rysu zvl. v raněkřesť. a středověkých
kostelích
konchiolin, -u m (ř) biol. bílkovina tvořící
vnější vrstvu schránek měkkýšů
konchoida, -y ž (ř) mat. dvojitá rovinná
křivka vyjádřená v pravoúhlých souřad­
nicích; konchoidální příd.
konchologie, -e ž (ř) zool. nauka zabývající
se schránkami měkkýšů; konchologic-
ký příd.
koniak [-ny-j, coniak [ko-j, -u m(VJ) geol.
třetí stupeň svrchní křídy v nadloží turo-
nu a v podloží santonu spojovaný s ním
v emšer (nazv. podle Coniacum, lat. ná-
zvu franc. města Cognac)
kónicita [-ny-j, -y ž (ř) tech. kuželovitost: k.
(továrního) komína
kónický [-ny-j příd. (ř) odb. připomínající tva-
rem kužel, kuželový, kuželovitý: miner.
k-á refrakce kuželový lom; fyz. k-é kyva-
dlo
konidie [-nydy-], -e ž (ř) biol., bot. spora hub
vzniklá nepohlavně na hyfě n. konidio-
foru; konidiový příd.: bot. k-á forma ne-
dokonalé stadium hub, kdy se tvoří toli-
ko konidie; k-é stadium
411
konidiofor [-nydy-j, -u m(ř) bot. hyfa u hub,
na kt. se tvoří konidie
konidiospora [-nydy-j, -y ž (ř) bot. nepóhlav-
ní výtrus, kt. se tvoří na konci konidio-
foru
konifera [-ny-j, -y ž(l) bot. jehličnatý strom
n. keř s úzkými čárkovitými listy - jeh-
licemi, jehličnan; koniferový příd.: k-é
školky
koniferin [-ny-j, -Um(l)chem. fenolický gly-
kosid obsažený v kambiální šťávě jeh-
ličnanů
konifero! [-ny-j, -u m(I) chem. aromatický
alkohol, součást giykosidu koniferinu
koniin [-nyjí-j, -u m (ř) chem. bezkyslíkatý
jedovatý alkaloid z plodů bolehlavu
konimetr [-ny-j, -u m(ř) hom. přístroj k za-
chycování prachových částic v ovzduší
v dole, prachoměr
koniotomie [-ny-j, -e ž (ř) med. operativní
otevření dýchacích cest prováděné při
dušení
konistra [-ny-j, -y ž (ř) archit. okrouhlá je-
vištní plocha střec. divadla s oltářem,
orchestra 1
konjektura, -y ž (I) kniž. a odb. dohad, do-
mněnka, předpoklad: liter. pravděpodob­
né doplnění n. oprava porušeného textu;
konjekturální příd.: k. kritika textu
konjugace, -e ž (I) 1. lingv. ohýbání sloves,
časování 2. biol. splývání obsahu dvou
buněk při zvl. způsobu pohlavního roz-
množování rostlin (řas) a prvoků, spáje-
ní 3. zool. zvláštní způsob oplození u ná-
levníků, kdy při spojení jedinců dochá-
zí k výměně částí jejich jaderného apa-
rátu 4. gen. k. chromozomů podélné při­
kládání dvou homologických chromozo-
mů při redukčnímdělení buňky, synapse;
bakteriální k. přenos gen. informace z
jedné bakteriální buňky do druhé při je-
jich kontaktu a cytoplazmatickém pro-
pojení, podmiňovaný přítomností speci-
fického plazmidu 5. chem., fyz. vzájemné
působení elektronů z volného elektrono-
vého páru a elektronů dvojné, popř. troj-
né vazby, kl. tím ztrácejí svůj pův. cha-
rakter; konjugační příd.: Iingv. k. vzor
konjugovaný příd. (I) 1. odb. sdružený, spo-
jený: chem. k-é dvojné vazby; k-á kyseli-
na, zásada; mat. k-á komplexní čísla liší-
cí se znaménkem imaginární části, čísla
sdružená; fyz. k-é roviny dvě optické ro-
viny, z nichž jedna je obrazem druhé,
sdružené roviny 2. Iingv. k-é tvary časo­
vané
konjugovat ned. (1) (co) 1. i dok. odb. spojovat,
spojit, sdružovat, sdružit 2. Iingv. řidč. ča­
sovat
konjunkce, -e ž (I) 1. lingv. k-e mno druh ne-
ohebných slov, kl. spojují věty n. větné
členy vyjadřující jejich mluvnický a ob-
sahově-významový poměr a nemají vět­
něčlenskou platnost, spojky: k. jedno-
duchá, složená 2. log. výrok vyjadřují­
cí, že platí výrok A a zároveň výrok B
3. astr. okamžik největšího zdánlivého
konkaulescence
přiblížení dvou objektů na obloze; kon-
junkční příd.
konjunkcionalizace, -e ž (I) Iingv. přechod
(transformace) slova (tvaru) jiného slov-
ního druhu, zvl. příslovce n. částice, n.
slovního spojení ke spojkám (konjunk-
cím); konjunkcionalizační příd.
konjunkcionalizovat ned. i dok. Iingv. (co)
(z)měnit v konjunkci 1, podrobovat, po-
drobit konjunkcionalizaci; konjunkcio-
nalizovat se ned. i dok. Iingv. nabývat, na-
být povahy konjunkce 1, procházet, pro-
jít konjunkcionalizací (např. jinak, po-
kud, dokonce, právě)
konjunkcionální příd. (I) Iingv. týkající se
konjunkce, spojkový: k. věta; konjunk-
cionálně "řísl.; konjunkcionálnost, -i ž
konjunkční i konjunkce
konjunktiv [-ty- i -tý-], -Um(I)lingv. (v někt.
jazycích) slovesný způsob, jehož hlavní
funkcí je vyjádření vztahu závislosti n.
subjektivnosti děje; slovesný tvar ozna-
čující takový děj; konjunktivní příd.:
Iingv. k. věta, vazba
konjunktiva [-ty- i -tý-j, -y ž (I) anat. oční
spojivka
konjunktivitida [-ty-ty- i -ty-tý-j, kon-
junktivitis [-ty-j, -tidy ž(l) med. zánět oční
spojivky
konjunktura, -y ž(l) 1. příznivá shoda okol-
ností, podmínek mající vliv na průběh,
vývoj něčeho; příznivý stav, vývoj ně­
čeho: hospodářská, politická, literární
k.; ekon. souhrn příznivých hospodář­
ských podmínek pro rozkvět obchodu a
průmyslu; v teorii hospodářského cyklu
jedna z jeho čtyř fází charakteristická
růstem výroby a obchodu, vzestupem
cen a zisků, zvýšením zaměstnanosti ap.
(op. krize) 2. konjunkturní cyklus; kon-
junkturnípříd.:k. zisky; k. cyklus; k. testy
metody hodnocení situace na trhu spo-
třebního zboží; k. politika; konjunktur-
ně přís!.; konjunkturnost, -i ž
konjunkturalista, -y m (konjunkturalist-
ka, -y ž) kdo využívá konjunktury, pro-
spěchářsky těží z příznivých okolností a
přizpůsobuje se jim
konjunkturalizmus, -mu m využívání pří­
znivé shody okolností, konjunktury, zišt-
ná přizpůsobivostokolnostem, konjunk-
turálnost
konjunkturální příd. plynoucí z konjunk-
tury n. využívající konjunktury, těžící
z ní: k. zisk, politika; konjunkturálně
přís!.; konjunkturálnost, -ižkonjunktur-
nost
t
konjunkturní konjunktura
konjurace, -e ž (I) řidč. kniž. spiknutí
konkař, -e m(n) zast. slang vězeň určený k úkli-
du chodeb ve věznici, chodbař
konkasé neskl. s (f) obch. nebalené hrubozrn-
né homole cukru, někdy sekané
konkatenace, -e ž(I) odb. spojení, připojení:
liter., lingv. sřetězení; konkatenační příd.
konkaulescence, -e ž (I) bot. srůst části osy
mateřské a dceřiných os

konkáva
konkáva, -y ž (I) 1. odb. vydutost, vyhloube-
nina 2. vod. konkávní břeh
konkavita, -y ž (I) řidč. odb. vyhloubenina,
vykřivení plochy dovnitř
konkávkonvexní příd. (I) opl. dutovypuklý:
k. čočka
konkávní příd. (I) odb. dutý, vyhloubený (op.
konvexní): fyz., opl. k. čočka rozptylná;
k. plocha; k. zrcadlo; vod. k. břeh vnější
břeh zákruty koryta, vydutý břeh; kon-
kávně přísl.; konkávnost, -i ž
konkláveneskl. s (7.j. též -m, mno 6. -ech, 7. -y)
(I) círk. 1. přísně uzavřené a oddělené
shromáždění kardinálů volících papeže
2. místnost, kde se volí papež; konklávní
příd.
konklavista, -y mcfrk. kardinál volící pape-
že; kněz přidělený kardinálovi v konklá-
ve
konkludentní příd. (I) kniŽ. a odb. odůvodňují­
cí urč. úsudek, závěr: práv. k. čin z něhož
lze soudit na urč. úmysl, i když nejde
o výslovný projev vůle
konkludovat ned. I dok. knlž. a odb. (u)činit
závěr, konkluzi, usuzovat, usoudit
konkluze, -e ž(I) kniŽ. a odb. konečný úsudek,
výsledek, závěr, rozhodnutí: utvořit chyb-
nou k-i; log. závěr; konkluzivní příd. odb.
závěrečný, důsledkový: lingv. k. věta
konkomitance, -e ž(I) řidč. kniŽ. nahodilé spo-
lečenství, spojení, sdružení (věcí); dopro-
vodný zjev
konkordance, -e ž (I) 1. odb. soupis slovně
n. věcně shodných míst zjedné n. něko­
lika knih: biblická k. 2. Hngv. abecedně
uspořádaný seznam všech slov, popř.
tvarů z něj. textu provázených citátem a
referencí (číslem stránky, řádku ap.) 3.
geol. souhlasné uložení vrstev (mladší na
starší) bez přerušenísedimentace (op. dis-
kordance) 4. gen. shoda v urč. sledova-
ném znaku u členů daného souboru je-
dinců n. v rámci studovaných párů (např.
u dvojčat) 5. polygr. zasl. čtyřcicerový
čtvercový výplněk; konkordantní příd.
odb. shodný, souhlasný (op. diskordant-
ní); konkordantně přísl.
konkordát, -u m(I) práv. dohoda mezi vlá-
dou státu a papežem jako hlavou řím­
skokatol. církve o úpravě postavení círk-
ve na území státu a vzájemných vzta-
zích; konkordátní příd.: k. politika
konkrece, -e ž (I) geol. nerostné útvary ne-
pravidelného tvaru, odlišného složení,
vytvořené v sedimentu po usazení hor-
niny; konkrecionární příd. miner. vzniklý
konkrecí
konkrement, -u m (I) med. útvar vznikající
za patologických podmínek v dutých
orgánech (např. v močovém měchýři, ve
žlučníku ap.), kámen, kamínek
konkretizace [-ty-], -e žl. učinění konkrét-
ním, (z)konkretizování: k. pracovních
závazků 2. uskutečnění: k. představ; Hter.
konkrétní podoba mnohovýznamového
uměleckého díla vznikající při jeho vní-
mání n. při jeho interpretaci; med., psych.
412
důraz nemocných kladený na specifické
detaily, zvl. ve slovním projevu; konkre-
tizační příd.: k. schopnost
konkretizovat [-ty-] ned. i dok. (t) (co) 1. (u)-
činit konkrétním, výrazným: k. dohodu
2. uskutečňovat, uskutečnit: k. nové myš-
lenky; konkretizovat se ned. i dok. 1. stá-
vat se, stát se konkrétním, výrazným:
úkoly se k-ují 2. uskutečňovat se, usku-
tečnit se: nápad se nakonec k-al
konkrétní příd. (I) 1. představujícíněco ucho-
pitelného, smysly vnímatelného, prosto-
rově i časově určitého, jednotlivého (op.
abstraktní 1); určitý (op. obecný): k. ná-
vrh, opatření; Hngv. podstatné jméno k.
pojmenovávající osoby, zvířata a věci,
mající fyzický denotát, konkrétum; hud.
k. hudba vytvářená montáží magnetofo-
nových záznamů hudebních i nehudeb-
ních (přírodních aj.) zvuků, druh synte-
tické hudby; uměl. k. umění abstraktní,
jehož prvky představují pouze samy
sebe, nejsou míněny symbolicky ani jako
obraz přírody; mal. k. číslo pojmenova-
né; - v k-ím případě daném 2. takový,
kt. odpovídá skutečnosti, skutečný, fak-
tický (op. abstraktní 2): k. výsledek čin­
nosti;·filoz. k. možnost pro jejíž uskuteč­
nění se mohou vytvořit podmínky n. se
již vytvořily; Hter. směr poezie 20. stol.
soustřeďující pozornost na materiál, zvl.
jazykový; konkrétně přísl.: k. stanovit
úkoly; hovor. co k. chceš? vlastně, doo-
pravdy; konkrétnost, -i ž
konkrétno, -a s (I) kniŽ. skutečno, realita (op.
abstraktno)
konkretuální příd. (I) řidč. kniŽ. souborný, sou-
hrnný . správce konkurzní podstaty; konkurzo-
konkrétum, -ta s (I) odb. co je uchopitelné,
smysly vnímatelné, prostorově i časově
určité (op. abstraktum): Hngv. podstatné
jméno konkrétní
konkubína, -y ž zasl. žena žijící v konkubi-
nátě, družka
konkubinát, -u m (I) zasl. manželské soužití
muže a ženy bez řádného sňatku
konkurence, -e ž(I) 1. hospodářská soutěž,
soutěžení; rivalita, soupeření: meziná-
rodní k.; ekon. boj mezi výrobci za nej-
výhodnější podmínky výroby a prodeje
zboží za nejvyšší zisky: (ne )dokonalá k.;
práv. k. trestných činů případy, kdy ně­
kdo spáchá několik trestných činů dří­
ve, než byl pro některý z nich odsouzen;
k. trestních zákonů případy, kdy jedním
činem poruší někdo více trestních před­
pisů 2. hovor. konkurující firma: jít ke k-i
3. soutěž, soutěžení: sportovci zvítězili v
silné mezinárodní k-i O být bez k. nemít
rovnocenného soupeře, vynikat;
Hngv. užívání růz. prostředků k vyjádření
téhož obsahu; taková možnost z hledis-
ka systému: k. jazykových prostředků; k.
vidů (např. utíkej, neuteč mi); k. slovo-
tvorných přípon (např. plánovač, pláno-
vatel); ekol., blol. antagonistický vztah
mezi dvěma n. více organizmy v bio-
konotace
cenóze (např. soutěž o potravu, prostor
ap.), kompetice; konkurenční příd.: k.
podnik; konkurenčně přísl.
konkurent, -a m (konkurentka, -y ž) (I) 1.
kdo vyrábí n. obchoduje s týmž zbožím
jako osoby jiné, a tím s nimi soutěží 2.
kdo na určitém úseku působnosti součas­
ně s někým o něco usiluje a chce ho před­
stihnout, soupeř, sok, protivník: k-i ve
sportu
konkurenty, -ů m mno (I) (v hist. chronolo-
gii) pořadí čísel 1-7 označující od ne-
děle do následující soboty den v týdnu,
na kt. připadl 24. březen (kvůli stanove-
ní dne 1. jarního úplňku)
konkurovat ned. (I) 1. (s kým. čím v čem; čím;
čemu) obchodně n. výrobně soutěžit: k.
s cizífirmou na světových trzích 2. (s kým,
čím v čem; čím; komu, čemu v čem, (s) čím) zá-
vodit, soutěžit, soupeřit: Hngv. k-ujícíslo-
votvorné prostředky 3. řidč. (nač) účastnit
se konkurzu: k. na místo vědeckého as-
piranta
konkurz, -u m(I) 1. soutěž na obsazení někt.
pracovních míst, na vykonání urč. prací,
dodání zboží n. zařizení ap.: vypsat k.;
obsadit místo k-em; k. na místo odbor-
ného pracovnl'ka 2. (dř.) ustanovující
učitelská zkouška po absolvování pří­
slušné školy; cfrk. práv. zkouška konaná
duchovní osobou, aby se mohla ucházet
o urč. úřad n. beneficium 3. práv. soudem
prováděné řízení na vyrovnání dlužní-
kových závazků likvidací jeho majetku;
exekuční likvidace; konkurzní příd.: k.
zkouška; k. řízení; práv. k. podstata veš-
keré aktivní jmění úpadce; k. správce
vý příd. řidč.
konkurzant, -a m práv. dlužník v konkurzu
3, úpadce
konnacionál, -a m (I) adm. řidč. člověk téže
národní n. státní příslušnosti
konnex, -u m (I) blol. biocenotický k. přímé
n. jasně patrné nepřímé vztahy živoči­
chů k jiným živočichům n. rostlinám
v biocenózách (např. parekie, symbió-
za, parazitizmus)
konodont, -a m (ř) paleonl. k-i skupina drob-
ných živočišných organizmů zachova-
ných jako zoubkovité útvary z fosforeč­
nanu vápenatého, stratigraficky význam-
né z kambria až triasu
konoid, -u m (ř) mat. přímková plocha urče­
ná řídící přímkou s řídící rovinou
konometr, -u m (ř) opl., miner. druh konosko-
pu s vodorovnou osou na měření úhlu
opt. os
konosament, -u m (f, it) práv., obch. převodi­
telný cenný papír, přepravní doklad po-
tvrzující přijetí n. naložení zboží v nám.
i let. přepravě se závazkem k příjemci:
palubní, přijímací k.
konoskop, -u m(ř} opl., miner. přístroj k rozli-
šení opt. jednoosých krystalů od dvouo-
sých pomocí polarizovaného světla
konotace, -e ž(a <I) Hngv. 1. pragmatické (ne-
konsangvinita
pojmové) rysy významu (expresivita,
postojové, citově hodnotící, estetické,
intenzifikační, evokační a ideologické
příznaky) 2. i log. jazykový význam s dů­
razem na jeho extenzi (op. denotace);
konotační příd.
konsangvinita [-ny-], -y ž (I) gen. phbuznost
mezi jedinci majícími společného před­
ka, pokrevní phbuznost
konsciencializmus, -mu m(I) filoz. názor, kt.
omezuje skutečnostjen na to, co je dáno
ve vědomí
konsekrace, -e ž (I) cfrk. (v katol. církvi) 1.
(i v pravosl. církvi) proměňováníchleba
a vína v tělo a krev Kristovu při mši 2.
svěcení na biskupa 3. svěcení předmětů
(kalicha, kostela ap.) prováděné bisku-
pem; konsekračnípříd.: cfrk. k. slova pro-
nášená při proměňování; k. kříž
konsekrátor, -a mcfrk. (v katol. církvi) du-
chovní vykonávající svěcení (konsekra-
ci)
konsekrovat ned. i dok. cfrk. (koho, co) prová-
dět, provést konsekraci: k. biskupa svě­
tit, posvětit
konsekuce, -e ž (I) lingv. účinek: k. časů sou-
slednost časů v řídící a vedlejší větě;
konsekutivní [-ty- i -tý-] příď.: Hngv. věty
k. účinkové
konsekvence, -e ž (I) kniŽ. 1. důslednost (op.
inkonsekvence) 2. důsledek: vyvozovat
z něčeho k. 3. řidč. následek: poměr k ženě
nezůstal bez k-í 4. věrnost zásadám, vy-
trvalost; konsekventní příd. kniž. a odb.
důsledný, vytrvalý, cílevědomý, zásad-
ní: log. k. etika etická teorie, podle níž
důsledky činu určují jeho morální hod-
notu; k. poezie založená důsledně na pís-
menech, na jejich konstelaci; konsek-
ventně přísl.; konsekventnost, -i ž
konsekvent, -u m(I) log. druhý (zadní) člen
implikace (op. antecedent)
konsenior [-ny-], -a m (I) círk. (u evangelí-
ků) zástupce seniora
konsentovaný příd. (I) práv. k. dům postave-
ný na základě stavebního povolení
konsenzuální příd. (I) práv. k. kontrakty
smlouvy, k jejichž platnosti stačí projev
souhlasné vůle stran
konsenzus, -zu, konsenz, -u m (I) kniŽ. a odb.
shodné mínění, svolení, spontánní, živel-
ný souhlas, shoda příslušníků jistého
společenství: k. odborníků; národní k.
souhlas členů společnosti n. skupiny s je-
jím uspořádáním,cíli, morálkou; sociál-
ní k. soulad společných zájmů jednotli-
vých složek společnosti a jejich vzájem-
ná závislost; práv. souhlas výslovně n.
mlčky projevený: smluvní k. projev shod-
né vůle smluvních stran jako předpoklad
pro vznik smlouvy; manželský k. prohlá-
šení osob vstupujících do manželství, že
svolují k sňatku; konsenzní příd.; též t
consensus
konsignace, -e ž (I) kniŽ. a odb. seznam, sou-
pis: obch. seznam zboží, kt. bylo odeslá-
no (do prodeje ap.); konsignační příd.:
413
obch. k. faktura; ekon. k. smlouva podle
níž vlastník (obchodník, výrobce) svě­
řuje své zboží (např. zprostředkovateli)
k uskladnění n. k prodeji; k. sklad (v me-
zinár. obchodě) sklad cizího dovezené-
ho zboží podléhajícího místnímu dovoz-
nímu clu
konsignant, -a m.(l} obch. vlastník zboží, kt.
ho odesílá na prodej prostřednictvím
konsignatáře, ph"kazce
konsignát, -a m(I) obch. zmocněný příjemce
zboží do komisního prodeje
konsignatář, -e m(I) obch. kdo přejímá zboží
na základě konsignační smlouvy
konsignovat ned. i dok. 1. odb. (co) pořizovat,
pořídit konsignaci 2. obch. odevzdávat,
odevzdat zboží na prodej
konsituace, -e ž (I) Hngv. fyzická a společen­
ská situace, kdy dochází k jazykovému
projevu
konskribní příd. (I) zasl. soupisný, popisný,
konskripční
konskribovat dok. (I) zasl. (koho, co) zazname-
nat do soupisu, sepsat
konskripce, -e ž (I) zasl. zápis do seznamu,
soupis: k. voličů; voj. (dř.) seznam osob
povinných odvodem; konskripční příd.:
k. číslo popisné; k. list soupisný
konsolidace, -e ž (I) 1. upevňování, upev-
nění n. ustalování, ustálení hospodář­
ských n. polit. poměrů: ekon. k. státního,
veřejného dluhu přeměna krátkodobých
úvěrů na dlouhodobé zprav. vydáním
konsolidovaných obligací 2. ekon. sjed-
nocení růz. závazků (např. dluhů) v je-
den závazek; práv. splynuti věcného prá-
va se závazkem při setkání v jedné oso-
bě 3. geol. postupné zmenšování objemu
zemin působením zvýšeného tlaku 4.
med. zkostnatění zlomeniny kosti; kon-
solidační příd.: k. proces, opatření
konsolidovaný příd. (I) (vnitřně) upevněný,
ustálený: k-é poměry; k-é hospodářství;
konsolidovanost, -i ž
konsolidovatned. i dok. (I}(co) (vnitřně) upev-
ňovat, upevnit, ustalovat, ustálit: ekon. k.
dluhy sjednotit v jediný dluh; konsoli-
dovat se ned. i dok. upevňovat se, upevnit
se, ustalovat se, ustálit se: hospodářské
poměry se k-ují
konsomé neskl. s (t) kuch. čirý silný bujon
konsonance, -e ž (I) kniž. a oďb. souznění, li-
bozvuk (op. disonance 1): fyz. současné
zaznívání tónů o celistvých násobcích
základního tónu; souhlasné chvění vy-
volané chvěním jiného tělesa; hud. sou-
zvuk nejméně dvou tónů, v němž není
vnitřní napětí; konsonanční, konso-
nantní příd. odb. libozvučný: k. interval
konsonant, -u m(I) Hngv. souhláska; konso-
nantický [-ty-] příd. lingv. souhláskový
konsonantizace [-ty-], -e ž (I) Hngv. změna
samohláskové platnosti něj. hlásky v
souhláskovou (např. i > j)
konsonantizmus [-ty-], -mu m(I) lingv. sou-
stava souhlásek, souhláskový systém
t
konsonantní konsonance
konstatovat
konsonovat ned. (I) hud. řidč. (-; s čím) souzvuč­
ně, libozvučně znít (op. disonovat)
konsorcie, -e ž (I) biol. prostorově blízký a
ekologicky organizovaný soubor rostlin,
živočichů a mikroorganizmů napojený
na dominantmllo jedince v ekosystému
(např. strom, trs trávy)
konsorcium, -ia s (I) ekon. ph1ežitostné sdru-
žení několika zprav. kapitálově silných
bank n. jednotlivců k provedení větší
obchodní operace; konsorční, konsor-
ciální příď.
konsort, -a m(I) kniŽ. druh, společm"k
konspekt, -u m (I) odb. 1. stručný, zhuštěný
písemný záznam obsahu a základních
myšlenek rozsáhlejšího díla, přednášky,
referátu ap., výtah 2. tezovitý plán díla:
k. učebnice; konspektový příd.
konspektovat ned. hovor. (-; co) vypracovávat
konspekty
konspergencium, -ia s (I) farmo zasl. zásyp
konspirace, -e ž (I) spiknutí, komplot; me-
tody a opatření ilegálního boje, kt. nut-
no zachovávat v zájmu utajení; konspi-
rační příd.: k. činnost; konspiračně přísl.
konspirativní [-ty- i -tý-] příd. (I) spiklenec-
ký, konspirační: k. organizace; konspi-
rativně přís!.; konspirativnost, -i ž
konspirátor, -a m (konspirátorka, -y ž)
osoba účastnící se konspirace, spiklenec;
konspirátorský příď.: k-é schůzky; kon-
spirátorství, -í s
konspirovat ned. (-; proti čemu, komu) účastnit
se konspirace, tajné podzemní, ilegální
práce, kout pikle
konstábl, -a m(a) 1. angl. policista, policejní
strážník 2. hisl. (v 17. stol.) velitel děla
konstance, -e ž (I) kniŽ. a odb. stálost, ustále-
nost: eko!. stálost druhů v rostlinné aso-
ciaci; psych. relativní stálost vnímaných
předmětů i při měnících se podnětových
podmínkách; konstanční příd.: psych. k.
metoda zjišťující způsob, jakým někt.
osoby vnímají smyslové podněty vzhle-
dem k největší a nejmenší intenzitě pod-
nětu
konstanta, -y ž(I) odb. stálá veličina (op. pro-
měnná): log. symbol, kt. má stálý vý-
znam; chem. rovnovážná k.; fyz. gravitač­
ní, dielektrická k.; citech. k. přenosu, útlu-
mu; časová k.; tech. k. měřidho přístro­
je; konstantní příd. stálý, neměnný, vytr-
valý: k. veličina; k. teplota; mal. k. číslo
kt. není proměnné, stálé; ekon. k. kapitál;
konstantně přís!.; konstantnost, -i ž: ze-
měd. k. dědičných vlastností hospodář­
ských zvířat
konstantan, -u m (I) tech. odporová slitina
mědi a niklu s velkým měrným elektric-
kým odporem, užívaná v elektrotechni-
ce a vakuové technice; konstantanový
příd.: k. drát
konstatace, -e ž (t) řidč. kniŽ. konstatování,
zkonstatování, zjištění
konstatovat ned. i dok. (t) (co) zjišťovat, zjis-
tit, shledávat, shledat: k. fakta; s povdě­
kem k-ujeme, že...
konstelace
konstelace, -e ž(I) 1. kniž. sběh, sklad okol-
ností, situace: mezínárodní k.; ped. stav
výchovného prostředí, v kt. vyrůstá a je
vychováváno dítě: rodínná k. 2 posta-
vení hvězd, jemužje (v astrologii) přičí­
tán vliv na lidské osudy; bás. souhvězdí;
konstelační příd.: k. teoríe
konsternace, -e ž (I) řidč. kniž. nepříjemné pře­
kvapení, zděšení, ohromení
konsternovat dok. i ned. (I) kniž. (koho. 4. p.) ne-
příjemně překvapit, překvapovat, (z)dě­
sit, zarazit, zarážet
konstituanta [-ty-], -y ž (f) 1. hist. K. revo-
luční franc. ústavodárné shromáždění z
r. 1789; k. ústavodárný sněm vůbec 2.
řidč. konstituent
konstituce [-ty-], -e ž (I) 1. hist.. polit. (zprav.
v 18. a 19. stol.) státní polit. zřízení,
v němž hlava státu je vázána spolupůso­
bením voleného zastupitelstva (parla-
mentu) 2. kniž. azast. ústava3. stavba těla,
tělesná soustava (ve smyslu anatomic-
kém i funkčním), tělesný stav, konstruk-
ce 4. bio\., psych. souhrn vrozených těles­
ných a povahových znaků jedince: ge-
nová k.; psychopatícká k.; zoo\. druhová,
plemenná a individuální vlastnost zvířat,
stupeň zdraví zvířete, odolnost vůči ne-
příznivým faktorům: k. pevná, slabá 5.
chem. uspořádání atomů a vazeb v mole-
kule aj. 6. círk. stanovy řádu, kapituly
ap.; dokument obsahující učení církve,
projednaný ekumenickým koncilem a
schválený papežem; druh papežské lis-
tiny; konstitučnípříd.: hist., polit. k. monar-
chíe v níž panovm'kova pravomoc je vy-
mezena i omezena ústavou; k. zřízení
ústavní; - bio\. k. typ somatotyp; med. k.
onemocnění týkající se tělesné konstitu-
ce; - chem. k. vzorec vyjadřující uspořá­
dání atomů v molekule; konstitučně pří­
s\.; konstitučnost, -i ž řidč.
konstitucionalista [-ty-], -y m přívrženec
konstitucionalizmu
konstitucionalizmus [-ty-], -mu m (I) polit.
směr usilující o konstituční vládní sou-
stavu; princip vyjadřující závazný sou-
lad všech práv. norem s ústavou
konstitucionální [-ty-] příd. ke konstitucio-
nalizmus, ke konstitucionalista
konstituční t konstituce
konstituent [-ty-], -u modb. složka působící
na konstituování něčeho
konstituování [-ty-], -í s (I) kniž. ustanovo-
vání, ustanovení, zřizování, zřízení
konstituovat [-ty-] ned. i dok. (3. j. -tuuje) (I)
kniž. (co) ustavovat, ustavit, zřizovat, zří­
dit (vy)budovat: k. spolek; konstituovat
se ned. i dok. kniž. ustavovat se, ustavit se:
spísovná slovenštína se koala v mínulém
století vytvářela se
konstitut [-ty-], -u m (I) práv. protokol O vý-
slechu obviněného
konstitutivní [-ty-ty- i -ty-tý-] příd. (I) kniž. a
odb. podstatný, základní: k. složka umě­
leckého díla; práv. k. akt kt. zakládá, tvo-
ří právní poměry; k. rozhodnutí; bot. k.
414
znaky rostlín neovlivněné prostředím;
chem. k. vlastností látek závislé na kon-
stituci atomů; fyz. k. rovníce vyjadřující
závislost složek napětí na složkách de-
formací; konstitutivněpříS\.; konstitutiv-
nost, -i ž
konstrikce, -e ž (I) odb. vytváření úžiny; tato
úžina: med. zúžení z důvodů cévních, ner-
vových, působením chemikálií: k. cév,
jícnu; lingv. vytváření úžiny (štěrbiny růz­
né šířky a formy) v nadhrtanových duti-
nách při artikulaci někt. hlásek; - gen.
chromozomová k. slaběji barvitelná ob-
last chromozomu projevující se v mik-
roskopu jako jeho opt. zúžení; kon-
strikční příd.
konstriktiva [-ty- i -tý-], -y ž(l) lingv., fon. řidč.
úžinová souhláska; třená souhláska, fri-
kativa (např.f, v, s, ž)
konstriktor, -u m(I) anat. (o svalu) svěrač
konstrukce, -e ž (I) 1. odb. vypracování plá-
nu, navrhování konkrétních tech. řešení
pro sestrojení stroje, přístroje, zařízení,
stavby ap., konstruování 1; schéma tak-
to vzniklé, konstrukční výkres 2. odb. se-
stavování, sestavení jednotlivých částí
v celek podle plánu, návrhu, výpočtu ap.,
konstruování 2, montáž; útvar takto
vzniklý: stavební k. nosná část (kostra)
stavby 3. mat. postup sestrojování geo-
metrických útvarů: k. trojúhelníka 4.
stavba těla, tělesná soustava, tělesný stav,
konstituce 3 5. lingv. způsob spojení ale-
spoň dvou slov syntaktickým vztahem;
útvar takto vzniklý: infinítívn(, polovět­
ná, přechodm1wvá, partícípíálník. 6. řidč.
řádně neopodstatněný, nepodložený ná-
zor, tvrzení, výmysl; konstrukční příd.:
k. materíál; k. systém montovaných bu-
dov; k. oddělen(, kancelář; k. ínženýr;
konstrukčně přís\.
konstrukt, -u m(I) odb. pojem vytvořený na
vyabstrahované konstrukci; psych. vysou-
zený a modelem vystižený psychický jev,
který přímo nelze experimentálně zkou-
mat
konstruktér, -a m(f < I) (konstruktérka, -y
ž) technik, kt. navrhuje konstrukce 1,2:
letecký k.; konstruktérský příd.: k-é na-
dání; konstruktérsky přís\.
konstIiJ.ktérství, -í s zaměstnání, povolání
konstruktéra
konstruktivista [-ty-], -y mstoupenec kon-
struktivizmu
konstruktivistický [-ty-ty-] příd. ke kon-
struktivizmus, ke konstruktivista: k-é
umění; k-á architektura; konstruktivis-
ticky přís\.
konstruktivizmus [-ty-], -mUm (I) 1. odb. (po
první světové válce) uměl. a archit. směr
soustřeďující se na konstrukci, nové ma-
teriály, funkčnost, v poezii kladoucí dů­
raz na význam slova 2. mat. směr připouš­
tějící existenci jen takových předmětů
(výroků), jež lze konstruovat pomocí
předem zadaných operací
konstruktivní [-ty- i -tý-] příd. 1. vztahující
kontakt
se ke konstrukci 1,2,3: k. směr staveb-
ního ínženýrství; - mat. k. úkoly ukláda-
jící sestrojení něj. útvaru z daných prv-
ků 2. tvořivý, tvůrčí (op. destruktivní): k.
krítíka, návrh; konstruktivněpřís\.; kon-
struktivnost, -i ž
konstruovanost, -i ž vlastnost toho, co je
(uměle) sestavované, sestrojené, konstru-
ované 4
konstruovat ned. (3. j. -muje) (I) (co) 1. odb.
provádět konstrukci 1: k. nový typ auto-
mobilu 2. odb. provádět konstrukci 2,
montovat: k. mostní pilíře 3. mat. sestro-
jovat geometrické útvary z daných jed-
nodušších útvarů 4:řidč. sestavovat bez
řádných podkladů, bez zřetele ke skuteč­
nosti n. bez tvůrčího uměleckého úsilí,
vymýšlet si: uměle k. příběh filmu
konš, -e m (f) potr. zhnětený tuk na přípravu
jemné čokoládové hmoty
konše, -e ž (f) potr. zařízení na hnětení jemné
čokoládové hmoty: podélná, rotační k.
konšel, -a m (f) (ve středověku) člen měst­
ské rady, radní; konšelský příd.
konšování, -í s (f) potr. zjemňování chuti a
vůně čokoládové hmoty hnětením v kon-
ších za zvýšené teploty
konšovat ned. potr. (co) provádět konšování
kontace, -e ž (it) adm. 1. zapsání do účetní
knihy, kt. obsahuje účty (konta) do hlavní
knihy n. do knih analytické účetní evi-
dence, kontování 2. řidč. účetní zápis
kontagiozita, -y ž(I) med. nakažlivost, infekč­
nost
kontagiózní příd. (I) med. nakažlivý, infekční
kontakion, -u m (ř) hud. druh byzantského a
slov. bohoslužebného zpěvu
kontakt, -u m (I) spojení, styk, dotyk: těsný
k.; mít, ztratít k.; eltech. dotyk dvou vodi-
čů, jimiž prochází elektr. proud; vodivá
součástka, kt. ve styku s jinou vodivou
součástkou umožňuje přechod proudu
z jednoho obvodu do druhého; geo\. mís-
to dotyku dvou růz. hornin či geol. útva-
rů v zemské kůře; astro okamžik začátku
n. konce' zatmění Slunce a Měsíce; fot.
bleskový k.; socio\. vzájemný styk jedin-
ců téže skupiny n. rozdílných skupin;
kontaktní příd.: eltech. k. pružína; k. po-
tencíál vznikající dotykem dvou různých
vodičů, stykový; k. koroze; zeměd. k. pří­
pravky jedy, kterými je ničen hmyz,jak-
mile s nimi přijde do styku, dotykové;
geo\. k. metamorfóza vzniklá přímým sty-
kem žhavé hmoty s okolní starší horni-
nou, dotyková; fyz. k. teploměr; potr. k.
zmrazovač k rychlému ochlazení potra-
vin; opt. k. čočky vkládané na rohovku
jako náhrada brýlí; med. k. infekce přená­
šená dotykem poraněné kůže n. sliznice;
bio\. k. inhibíce zastavení dělení živočiš­
ných buněk v kultuře vzájemným dote-
kem; vod. k. náplň filtrační zrnitá hmota
sloužící k odstraňování rozpuštěných
látek z protékající vody; archeo\. k. nález
objekt s nálezy růz. původu; kontakto-
vý příd.: k-á plocha; lingv. k-á funkce jazy-
kontaktovat
ka zaměřená na kontakt mezi komuni-
kujícími osobami; kontaktně přís\.
kontaktovat dok. i ned. (I) (koho, co) navázat,
navazovat s někým styky, vyhledat, vy-
hledávat; kontaktovat se dok. i ned. (s kým,
čím): k. se s firmou
kontaminace, -e ž (I) 1. odb. znečištění pro-
středí (např. vody, vzduchu ap.) škodli-
vými látkami; zamoření; med. vniknutí
choroboplodných zárodků do organizmu
2. kniž. a odb. (z)křížení, smíšení, směšo­
vání: lingv. vznik nového (zprav. nespráv-
ného) slova n. častěji spojení mechanic-
kým spojením, křížením dvou významo-
vě blízkých výrazů (např. zdrava místo
strava podlezdravy'); (z)křížení dvou růz.
tvarů, vazeb n. rčení ap. (např. abychom,
abysme > abychme, předcházet něco
místo něčemu podle zabránit něčemu);
liter. sloučení jednotlivých částí několika
růz. liter. předloh v nové dílo se zacho-
váním ideové n. formální stránky pův.
zdroje; geo\. změna chem. a minerálního
složení vyvřelých hornin jejich míšením
n. asimilací cizorodého materiálu, hyb-
ridizace; kontaminační příd.
kontaminovat ned. i dok. (I) 1. odb. (co) zne-
čišťovat, znečistit (např. radioaktivními
látkami, chemikáliemi, mikroorganiz-
my), zamořovat, zamořit: k-ané potraví-
ny; k. vodu, oděv; med. (koho, 4. p.) naka-
zit, infIkovat 2. kniž. a odb. (co) (z)křížit,
(s)mísit: lingv. k~aná vazba vzniklá kon-
taminací; liter. k-aný rukopis
kontejner, -u m(a) přepravník 1. dopr. velký
pevný přepravní obal překládatelný
z jednoho druhu dopr. prostředku na jiný,
zprav. uzpůsobený pro stohování; velká
přepravní nádoba na odpadky; nám. plo-
voucí k. přizpůsobený pro plavbu remor-
káží na speciálním podvozku 2. jad. tech.
speciální silnostěnná nádoba pro bezpeč­
nou přepravu radioaktivních materiálů;
kontejnerový příd.: k-á doprava; dopr.
k-é železníčnívozy; k. vor souprava plo-
voucích kontejnerů s remorkérem; nám.
k-á loď
kontejnerizace, -e ž dopr. přepravní, mani-
'" pulační, event. skladovací metoda pou-
žívající kontejnery; její zavádění; kon-
tejnerizačnípříd.
kontejnment, -u m (a) jad. tech. železobeto-
nový obal kolem reaktoru umožňující
zachycení radioaktivních zplodin v pří­
padě havárie
kontemplace, -e ž (I) kniž. nazírání na něco,
duševní pozorování, rozjímání; (v mys-
tice) nesmyslové bezprostřední zření
nadsmyslna, Boha; círk. způsob života
kontemplativních řádů; kontemplační
příd. řidč.
kontemplativní [-ty- i -tý-] příd. (I) kniž. aodb.
rozjímavý, nazíravý: liter. k. lyrika refle-
xivní; círk. k. řád, kongregace kt. se zce-
la věnují meditaci, liturgii ap.; kontem-
plativně přís\.
kontenance, -e ž ({) zast. a kniž. zachování
415
duševní rovnováhy, ovládání se, rozva-
ha
kontentum, -ta s (I) knih. výpočet jednotli-
vých částí konvolutu připsaný na přídeští
n. předsádce
kontext, -u m(I) 1. textová souvislost, sou-
vislý text: cízojazyčný k.; porozumět vý-
kladu slova z k-u; lingv. okolí jazykové
jednotky, zprav. výpovědi; souhrn výpo-
vědí, kt. předcházejí před danou výpo-
vědí n. za ní následují; souhrn komuni-
kačních podmínek, za nichž výpověď
vzniká; liter. významová modifIkace jed-
notek v souvislostech celku, liter. a spo-
lečenské vztahy, do nichž dílo vstupuje
2 souvislost vůbec, soubor souvislostí
v něj. dění: k. doby; kontextový příd.:
lingv. k. význam (slova); k-é členěnívěty,
výpovědí aktuální
kontextologie, -e ž (I + ř) odb. nauka o kon-
textu (jeho typech, vlastnostech ap.);
kontextologický příd.
kontiguita [-tygvi-], -y ž (I) kniž. a odb. hra- kontinuanta [-ty-], -y ž (I) lingv. souhláska
niční poloha n. místo, sousedství, styč­
nost, dotyk: filoz. dotyk věcí v čase a pro-
storu
kontinent [-ty-], -u m(l) 1. geogr. část zem-
ského povrchu vynořená nad hladinou
oceánů, souvislá pevnina, zemědíl, souš:
antarktícký k.; geo\. celý kontinentální
blok 2. evropská pevnina (zvl. v proti-
kladu k Velké Británii)
kontinentalita [-ty-], -y žmeteor. k. (podne-
bí) souhrn charakteristických vlastností
klimatu na urč. místě vytvářených půso­
bením kontinentů (op. oceánita 1); geogr,
souhrn typických vlastností kontinentu,
vnitrozemskost
kontinentální [-ty-] příd.l. ke kontinent (op,
oceánský, oceanický): k. rostlíny, živo-
číchové; geogr. k. podnebí vnitrozemské;
k. svah náhlé a ph'kré oddělení šelfu od
ostatního oceánského dna; k. šelfpevnin-
ská mělčina; k. terasa odval mořských
usazenin v předbřeží na svazích pod
abrazní plošinou; k. ostrovy odloučené
části pevniny, pobřežní ostrovy; geo\. k.
blok část zemské kůry budující pevniny;
k. kůra; k. drift stěhování kontinentů
v růz. geol. érách; - k, kongresy; k. polí-
tika Anglíe týkající se evropských pev-
ninských států; hist. Napoleonův k. sys-
tém, k. blokáda zákaz obch., pošt. a ji-
ných styků s britskými ostrovy 2. kyno\.
k. ohaří skupina plemen loveckých psů
s rychlým hledáním a pevným vystavo-
váním zvěře; kontinentálně přís\.
kontingence [-ty-], -e ž(I) 1. mat. (v teorii
pravděpodobnosti) číselný výraz vyja-
dřující závislost dvou růz. kvalitativních
znaků 2; filoz. náhodnost, nahodilost (u
všeho, co neexistuje z "bytostné nezbyt-
nosti", např. jako pouze Bůh); kontin-
genční příd.: mat. k. tabulka
kontingent [-ty-], -u m(l) 1. smluvně n. zá-
konem pevně stanovené množství zbo-
ží, výrobků, peněz, kl. se má odevzdat
konto
n. přijmout; povinná, přesně stanovená
dodávka zeměd. výrobků, kt. musí ze-
mědělec (v době řízeného hospodářství)
odvést; pevně stanovený příděl něj. vý-
robku 2. urč. pevný, pravidelný, stano-
vený počet, urč. pevné množství vůbec:
k. odběratelů; hist. k. vojáků pevný po-
čet, kt. musila vrchnost a město posílat
k odvodu; kontingentní příd.: k. dodáv-
ky
kontingentace [-ty-], -e ž (I) veř. spr. zavede-
ní a stanovení kontingentu: k. dovozu,
dodávek; kontingentační příd.
kontingentovat [-ty-] ned. i dok. veř. spr. (-; co)
provádět, provést kontingentaci něčeho;
podrobovat, podrobit kontingentaci
kontinuace [-ty-], -e ž (I) kniŽ. souvislé po-
kračování v něčem n. něčeho: odb. po-
kračování ve vydávání časopisu n. kniž-
ních děl (po sešitech, po svazcích); kon-
tinuační příd.: odb. k. seznam odběratelů
kontinuální ..l.. kontinuum
s možností libovolného prodloužení ten-
ze (např. nosová, boková a kmitavá so-
nanta)
kontinuita [-ty-], -y ž (I) kniž. a odb. nepřetr­
žité trvání, vzájemné navazování, sou-
vislost, spojitost (op. diskontinuita); je-
den ze zákl. pojmů historiografIe, přetr­
vávající strukturální souvislost: k. zápí-
sů; zachovat k-u; práv. právní k. nepřeru­
šená platnost práv. předpisů bez ohledu
na změny vnějších okolností; adm. k. účet­
ní evídence; bio\. k. buněčných složek;
kontinuitní příd. (op. diskontinuitm'): mi-
ner., geo\. k. varíabílíta plynulá
kontinuizmus [-ty-], -mu m(I) polit. (v někt.
zemích Lat. Ameriky) tendence k udrže-
ní vlády jednotlivce n. zachování jeho
polit. organizace při formální změně vlá-
dy
kontinuum [-tynuu-], -nua s (I) kniž. a odb.
něco nepřetržitého, souvislého, spojité-
ho: fyz. prostředí nemající strukturu, spo-
jité prostředí; čtyřrozměrné k. časopro­
stor; mat. uzavřená souvislá množina; eko\.
vegetační k. rostlinná pokrývka, v níž do
sebe plynule přecházejí populace a spo-
lečenstva v prostoru; lingv. nářeční k. chy-
bění výrazných hranic mezi nářečími
v rámci jazykového areálu; kontinuální
příd. kniž. a odb. nepřetržitý, souvislý, ply-
nulý: tech. k. odstředívka nepřetržitě pra-
cující; stav. k. míchačka malty; hut. k. pec
průběžná; k. odlévání ocelí plynulé; k.
válcovací trať spojitá, plynulá; text. k.
apretování textílíí; k. barvení, bělení tka-
nín; výr. k. hnětač těsta; k. kvašení; kon-
tinuálně přís\.; kontinuálnost, -i ž
konto, -a s (it) otevřený účet, zvl. v peněž.
ústavu: bankovn(, šekové k.; otevřít k.;
výpís z k-a; adm. obchodní spojení vy-
značené zvlášť v příslušném účetnictví O
bavít se na něčí k. na něčí účet, na vrub;
na to k. počítaje s tím, proto; kontovní,
kontový příd.
kontoár
kontoár, -u m(f) (dř.) kancelář, kde se vyři­
zují účetnické, popř. písařské práce, ob-
chodní písárna
kontoárista, -y m (kontoáristka, -y ž) (f)
(dř.) zaměstnanec vykonávající nižší ad-
ministrativní, hlavně účetnické práce
kontokorent, -u m(it) obch. běžný účet, kde
se zapisují vzájemná, po sobě následují-
cí plnění vznikající po dohodě partnerů
vyrovnávat vzájemné pohledávky a dlu-
hy ne jednotlivě, ale až účetním zůstat­
kem
kontokorentista [-ty-], -y m (dř.) zaměst­
nanec vedoucí kontokorent
kontor, -u m (it) 1. k-y hlavní obch. a dipl.
základny hanzy v zahraničí 2. (dř.) vyu-
čovací předmět na býv. obchodních uči­
lištích, kde se žáci seznamovali s admi-
nistrativní praxí obchodu 3. řídč. zast. kon-
toár; kontorní příd.: k. praxe
kontovací příd. (it) adm. sloužící ke kontová-
ní: k. razítko; k. lístek zúčtovací, účetní
doklad
kontovat ued. adm. (-; co) 1. zapisovat do účet­
ní knihy, kt. obsahuje účty (konta), do
hlavní knihy n. do knih analytické účet­
ní evidence 2. slang účtovat vůbec
kontovní, kontový i konto
kontr, -u m(f) sport. protipohyb (např. v šermu
n. v boxu)
kontra, -y ž (šp < I) polit. slang, pub!. dř. kontra-
revoluce
kontra ueskl. s (I) karet. ohlášení předpokla­
du, že protivník prohraje hru, a tím zdvoj-
násobení sazby při hře, flek 4
kontra příd. (ueskl.)(I) hud. od základního tónu
o tři oktávy nižší tón: k. C
kontra před!. s I. p. (I) proti: Sparta k. Slavie
verzus
kontra- (I) vslož. prvuí část svýzu. 1. proti, opač­
ný, protivný 2. hud. o oktávu nižší
kontraalt, -u m(it) hud. hluboký alt; kontra-
altový příd.
kontraaltistka [-ty-], -y ž zpěvačka, pěv­
kyně s kontraaltem
kontraband, -u m (f) 1. zboží nezákonně
přepravovanépřes celní hranici: práv. vá-
lečný k. zboží, jehož dovoz do nepřátel­
ského státu je válčící stranou zakázán 2.
nezákonná přeprava tohoto zboží; kon-
trabandní příd.: k. zboží
kontrabas, -u m(it <I+ it) hud. největší smyč­
cový nástroj nejhlubší polohy, basa 1;
kontrabasový příd.: hud. k. nástroj hlubší
než basový; k-á tuba
kontrabasista, -y ml. (kontrabasistka,-y
ž) hráč na kontrabas, basista 2. řídč. muž
s hlubokým hlasem
kontracepce, -e ž (I) med. řídč. antikoncepce;
kontracepční příd.
kontracid, -u m(I) tech. odporová slitina na
bázi železa a chromu vhodná pro topné
odpory nižších provozních teplot
kontracval, -u m (I + u) zeměd. uměle vyvo-
laný cval koně na nesprávnou (vnější)
nohu
kontradikce [-dy-]. -e ž(I) log. 1. protimluv,
416
spor, tvrzení, kt. totéž tvrdí i popírá 2.
tvrzení, jehož nepravdivost lze dokázat
s užitím pouhé logiky; kontradikční,
kontradiktorický, kontradiktorní příd.:
k. znění; log. k-cké tvrzení (soudy) dvě
tvrzení (soudy), z nichž jedno musí pla-
tit a druhé neplatit; k-cké pojmy dva po-
jmy v takovém vzájemném poměru, že
z objektů, kterým lze tyto pojmy smys-
luplně přisuzovat, každý pod jeden
z těchto pojmů spadá a pod druhý nespa-
dá; práv. k..řízení sporné; kontradikčně,
kontradiktoricky, kontradiktorně
přís!.; kontradikčnost, kontradiktor-
nost, -i ž
kontradmirál [kontr I ad-], -a m (I + arab)
(u někt. armád) námořní důstojník v hod-
nosti generálmajora; první stupeň admi-
rálské hodnosti; kontradmirálský příd.
kontradrajv, -u m(1 +a) sport. (ve stolním te-
nise) útočný úder
kontrafagot, -u (it) hud. dechový dřevěný
dvouplátkový nástroj o oktávu hlubší než
fagot
kontrafaktuální příd. (I) log. k. výrok podmín-
kový výrok ve tvaru "kdyby A, pak B"
vyslovený s předpokladem, že A nepo-
stihuje skutečný (faktický) stav věci
kontrafaktura, -y ž, kontrafaktum, -ta s
(I) hud. podložení světského textu duchov-
ní skladbě n. naopak
kontrahent, -u m(I) práv. osoba, kt. uzavřela
n. uzavírá smlouvu, smluvní strana v
kontraktu; kontrahentský příd.
kontrahovat ued. i dok. (I) (co) 1. práv. smluv-
ně ujednávat, ujednat; uzavírat, uzavřít
smlouvu o něčem: k. úvěr, půjčku 2.
liugv. stahovat, stáhnout: k. slabiky; kon-
trahovat se ued. i dok. liugv. stahovat se,
stáhnout se
kontraindikace [-dy-], -e ž (I) med. závažné
příčiny vylučující použití urč. léku, urč.
způsobu léčby n. něj. výkonu
kontraindikovat [-dy-] ued. (I) med., farmo (co)
vylučovat jako lék, léčebný způsob, zá-
sah ap. (např. v těhotenství)
kontrakce, -e ž (I) odb. zmenšování, zmen-
šení objemu, zkracování, zkrácení, zu-
žování, zúžení, smršťování, smrštění, sta-
hování, stažení: fyz. k. délek relativní
zkrácení délek předmětů pohybujících se
vůči pozorovateli rychlostí blízkou rych-
losti světla; (v hydraulice) zúžení prou-
du kapaliny vytékající otvorem z nádo-
by n. přes výtokovou hranu; hut. zúžení
(zaškrcení) válcové hladké zkušební tyče
namáhané tahem při trhací zkoušce; geo!.
k. hornin (op. dilatace); zeměd. k. kořene
v době dešťů n. tání sněhu; fyzio!. svalo-
vá k. smrštění svalu, stah; liugv. k. slabik
stahování, stažení (dvou sousedních sla-
bik) (např. psI. novaja - čes. nová); (ve
středověké paleografii) zkracování slov
vypouštěním souhlásek při zachování
gramatického tvaru koncovek; peuěž. sta-
žení části oběživa k zamezení inflace;
kontrakčnípříd.: stav. k. spára (ve volOv-
kontrární
ce) smršťovací, jalová; geo!. k. teorie, k.
hypotéza o možnosti smršťování Země;
k. pukliny vznikající smrštěním horniny
kontrakt, -u m (I) odb. smlouva, ujednání;
obch. smlouva o větším (zvl. zahraničním)
obchodu; smluvní listina; kontraktní
příd.
kontraktace, -e ž (I) odb. uzavírání smluv
mezi organizacemi, kontraktování; kon-
traktační příd.: práv. k. povinnost uzavřít
hospodářskou smlouvu
kontraktilita [-ty-], -y ž (I) bio!. stažlivost
cytoplazmy někt. buněk, zejm. svalo-
vých; kontraktilní příd.: bio!. k. hmota
svalová
t
kontraktní kontrakt
kontraktovat ued. odb. uzavírat kontrakt(y)
kontraktura, -y ž (I) fyzio!. reflexní stažení
svalu vznikající na podkladě bolestivé-
ho dráždění příslušné krajiny
kontralaterální příd. (I) odb. ležící na opačné
straně: med. k. orgán
kontramarka, -y ž (I + u) hist. (ve středově­
ku) značka dodatečněražená na cizí min-
ci a označující její bernost v urč. místě
kontramarkovatued. hist. (co) opatřovat kon-
tramarkou
kontramatice, oe, kontramatka, -y ž (I + č)
tech. slaug přítužná, přítlačná pojistná ma-
tice
kontraoktáva, -y ž(I) hud. oktáva ležící mezi
velkou oktávou a subkontraoktávou
kontrapost, -u m(it< I+it)výtv. (v sochařství
a malířství) pohybově novodobé ozna-
čení pro vyvážený postoj člověka, při
němž váha trupu spočívá na jedné noze,
druhá je uvolněna
kontrapozice, -e ž (I) kuiž. a odb. protiklad,
protikladné postavení: k. témat v hudeb-
ní skladbě; log. záměna antecendu a kon-
sekventu v implikaci a jejich náhrada
negacemi; kontrapozičnípříd.
kontrapulzátor, -u m (I) med. zařízení pro
mechanickou podporu selhávajícího srd-
ce
kontrapunkt, -u m (I) hud. způsob skladeb-
né práce spočívající v současném vede-
ní dvou n. několika hlasů, jež jsou melo-
dicky i rytmicky samostatné; nauka
o tomto způsobu skladby; kontrapunk-
tický [-ty-] příd.: hud. k-é vedení hlasů;
k-éformy; kontrapunktickY'přís!.
kontrapunktik [-ty-], -a m hud. skladatel
pracující technikou kontrapunktu
kontrapunktovat ued. hud. 1. (co) vytvářet
kontrapunkt (k něčemu) 2. řídč. (o melo-
dii ap.) ozývat se jako kontrapunkt
kontrarevoluce, -e ž (I + f) politické úsilí
zaměřené proti předchozím revolučním
změnám, zprav. s cílem obnovit mocen-
ské předrevolučnípoměry; kontrarevo-
luční příd.; kontrarevolučně přís!.; kon-
trarevolučnost,-i ž
kontrarevolucionář, -e m (kontrarevolu-
cionářka, -y ž) kdo provádí kontrarevo-
luci; kontrarevolucionářský příd.
kontrární (méuě vhoduě kontrérmj příd. (I) kuiž.
kontrarozvědčík
a odb. protichůdný, protikladný, odporu-
jící si, protivný, antitetický: k. stanovis-
ko; log. k. tvrzení (soudy) dvě tvrzení
(soudy), kt. nemohou platit zároveň, ale
mohou být zároveň neplatná; k. pojmy
dva pojmy v takovém vzájemném pomě­
ru, že žádný objekt nemůže spadat pod
oba a může existovat objekt, který ne-
spadá pod žádný z nich; kontrárně
přís!.; kontrárnost, -i ž
kontrarozvědčík, -a m příslušník kontra-
rozvědky
kontrarozvědka,-y ž(1 +r) voj. činnost zvlášt-
ních orgánů zaměřená na boj proti špio-
nážním organizacím jiných států; insti-
tuce touto činností se zabývající
kontras ueskl. m mno (šp < I) polit. slang, pub!. (v
Již. Americe) příslušníci revoluční stra-
nyodboje
kontraselekce, -e ž (I) geu. výběr, při němž
se zvyšováním hodnoty urč. užitkové
vlastnosti snižuje hodnota jiné užitkové
vlastnosti
kontrasignace, -e ž (I) práv. podpis další
osoby, bez něhož je urč. listina neplatná,
spolupodpis
kontrasignatura, -y ž(I) práv. podpis druhé-
ho zplnomocněnce, spolupodpis
kontrasignovat ued. i dok. (I) práv. (co) spolu-
podpisovat, spolupodepsat
kontrast, -u m (it) naprostá nepodobnost,
odlišnost vlastnosti, opak, protiklad, pro-
tiva: opt. k. jasu, barvy; fot. vztah mezi
jasem dvou ploch n. po sobě následují-
cích světelných vjemů; sdě!. tech. k. tele-
vizního obrazu; psych. současný k. změ­
na v barvě vyvolaná její blízkostí k jiné
barvě; následný k. v podstatě negativní
paobraz; kontrastní příd.: fot. k. snímek
se silně odlišenými světly a stíny; med. k.
látky uŽív. při rentgenovém vyšetření; k.
radiografie; kontrastně přís!.; kontrast-
nost, -i ž: k. barev
kontrastivní [-ty- i -tý-] příd. (it) liugv. sledu-
jící rozdt1y, odlišnosti u nepřIbuznýchja­
zyků, jevů ap.: k. lingvistika
kontrastovat ued. (s čím; -) být v kontrastu,
působit kontrastně, ostře, nápadně se
odlišovat od něčeho: šediny k-ují se svě­
žím vzhledem; k-ující barvy
kontrastový příd. kontrastní
kontrasubjekt, -u m(I) hud. protitéma v po-
lyfonní hudbě
kontráš, -e m(mad) 1. uář. a slang druhý hous-
lista moravské lid. kapely, zvl. cimbálo-
vé 2. slang kontrarozvědčík
kontrašice, -e ž (mad) hud. lid. strunný trsací
nástroj jslov. tamburašů
kontrašpionáž, -e ž (I + it) špionáž sledující
činnost nepřátelské špionáže; kontrašpi-
onážní příd.: k. služba
kontratanec, -nce m (I + č) tau. (od pol.
17. stol.) druh kolektivních společen­
ských tanců ve formě kruhů, řad,zástu­
pů, čtverců
kontratenor, -u m (it) hud. (mužský) vysoký
tenor, vysoký alt
417
kontregarda, -y ž(f) hist. vnější hradba před
bastionem u barokového opevnění
kontrektace, -e ž(I) odb. erotika v rámci spo-
lečenských styků (např. tanec)
kontremina [-trmí-], -y ž (f) 1. peuěž. skupi-
na burziánů spt!kulujících s poklesem
kurzů; spekulace na pokles kurzů 2. hist.
podzemní chodba, na jejímž konci je tr-
havá nálož, podkop; kontreminový příd.
kontrérní t kontrární
kontreskarpa, -y ž (it) voj. (dř.) vyzděná a
armovaná vnější stěna přIKOpU (op. es-
karpa); kontreskarpní příd.: k. stěna pří­
kopu odvrácená od nepřítele
kontrfaj, kontrfej, oe, kontrfekt, -u m (f)
zast. podobizna, portrét
kontribuce, -e ž (I) hist. práv. pův. daň všeo-
becně; (od 15. stol.) přímá daň uŽív. k
voj. účelům a pozemková daň; meziuár.
práv. peněžní dávky okupační mocí vy-
máhané na obyvatelstvu vojensky obsa-
zeného území; kontribuční, kontribu-
čenský příd.: k. úřad; k. daň; hist. k-čen­
ské, k-ční sýpky společné zásoby obilí pro
léta neúrody, do nichž musili sedláci od-
vádět tři roky třetinu osevu (od dob Jo-
sefa ll.); k-ční, k-čenské fondy, záložny
vzniklé ze zrušených kontribučenských
fondů peněžních a zpeněžených kontri-
bučních sýpek
kontribuční, -ho m(I) někdejší vrchnosten-
ský berní úředník
kontribuent, -a m hist. kdo platil povinně
kontribuce
kontributivnost [-ty- i -tý-], -i ž (I) kniŽ. zá-
važnost myšlenky přispívající k řešení
úkolu
kontrola, -y ž (f) 1. přezkoušení, ověřování,
přezkoumávání; činnost tvořící součást
řízení, spojená s plánem, sledující plně­
ní normy, přI'kazů, průběh a výsledek prá-
ce: k. práce, průkazů; osobní k.; namát-
ková k.; silniční k.; dopingová k. závod-
mKa; účetní k. revize; ekou. vstupní, vý-
stupní k.; vet. k. dědičnosti plemenná ana-
lýza; k. užitkovosti 2. dozor, dohled: zís-
kat k-u nad územím; sociální k. nad am-
nestovanými trestanci; vnitropodniková
k. 3. hovor. kontrolní orgán, revize; kont-
rolní příd.: k. značka, otázka; k. lékařská
prohlídka; k. orgán; Nejvyšší k. úřad; odb.
k. manometr; k. baUk akcií většinový;
výp. tech. k. program zjišťující jen nejjed-
nodušší chyby laděného programu; k. bit;
sdě!. tech. k. monitor, osciloskop; bio!. k.
skupina standardní skupina jedinců
mimo pokus, podle níž se hodnotí expe-
rimentální výsledky a jejich platnost;
kontrolně přís!.
kontrolér, -u m(f) eltech. mechanické zaříze­
ní k postupnému zapínání elektr. obvo-
dů: válcový k.
kontrolka, -y ž(f) hovor. 1. co slouží ke kon-
trolování (lístek, žárovka ap.) 2. kontrol-
ky, -lek ~omn. kontrolní hodiny, píchačky
kontrolní T kontrola
kontrolor, -a m (kontrolorka, -y ž) 1. kdo
kontuš
je pověřen kontrolou (jakosti výrobků
ap.): technický k.; občanský k. kontrolu-
jící prodejny a práci prodavačů 2. (dř.)
dozorčí úředník (v pokladně ap.): berní
k.; vrchní k,; k. elektrických drah revi-
zor; kontrolorský příd.
kontrolovat ued. (f) 1. (co, koho) provádět kon-
trolu 1: k. docházku, výrobky, pracovní-
ky 2. (co) mít pod svým vlivem, ovládat,
řídit: k. určité území
kontrolovatelný příd. takový, kt. může být
kontrolován; kontrolovatelněpřís!.; kon-
trolovatelnost, -i ž
kontrovat ued. (I) 1. nář. (-; komu) doprovázet
někoho druhým hlasem 2. sport. (při ves-
lování, pádlování) opačným pohybem
vyrovnávat; (v šermu n. v boxu) pro-
vádět protipohyb 3. karet. dávat kontra,
flek 4
kontroverze, -e ž (I) (vědecký) spor; prudší
výměna názorů, slovní utkání vůbec,
spor, hádka: mít s neKým vážnou k-i; kon-
troverzní příd.: k. spis vyslovující opač­
né stanovisko; problematický, vyvoláva-
jící spory; kontroverznost, -i ž
kontryhel, -u m (u) bot. bylina rodu Alche-
milla s okrouhlými zubatými listy a s ne-
patrnými žlutozelenými kvítky, rostoucí
na travnatých místech a rumištích: k.
obecný; k. luční
kontubernium [-ny-], -ia s (I) hist. sdružení
protestantských duchovních v Uhersku
kontumace, -e ž (I) 1. vet. úředně nařízená
izolace domácích zvířat v době výskytu
nákazy v urč. místě (např. při vzteklině)
2. práv. (dř.) (v soudnímřízemjvyloučení
z dalšího řízení pro neúčast na naříze­
ném jednání soudu, rozsudek pro zmeš-
kání; sport. úředně připsaná porážka v ne-
prospěch soupeře, kt. se nedostavil k ut-
kání n. závažně porušil pravidla; kontu-
mační příd.: k. vyhláška; - práv. k. rozsu-
dek (dř.) vynesený v neprospěch nedo-
stavivší se strany; sport. k. výsledek; kon·
tumačně přís!.: sport. k. vyhrát, prohrát
kontura, -y ž (f) nákres provedený v hlav-
ních liniích, obrys: k-y těla pod šaty; výtv.
obrysová linie oddělujícíjednotlivé tva-
ry; konturní, konturový, řídč. konturač­
ní příd.: k-ní linie; k-ové obrazy; geo!. k-á
kultivace protierozní zpracování půdy ve
směru kolmo na svah
konturista, -y m (konturistka, -y ž) (f) film.
pracovník kresleného filmu, kt. přenáší
tuší na průhlednou fólii kontury obráz-
ků
konturování, -í s (f) 1. výtv. vedení obryso-
vé čáry charakteristické pro někt. umě­
lecké slohy 2. zeměd. vrstevnicové obdě­
lávání pozemků na svahu zachycováním
povrchových vod a tajícího sněhu, kon-
turová kultivace
konturovat ued. (f) výtv. (co) kreslit v obry-
sech, vyznačovat obrysovou linii
konturový t kontura
kontuš, -e m(pol < marl) 1. renesanční ozdob-
né nabírané ženské šaty, uŽív. jako župan
kontušovka
2. slavnostní, pův. šlechtický kabát s roz-
střiženými rukávy, součást polského kro-
je
kontušovka, -y ž(pol) potr. mírně nasládlá li-
hovina vonící po koriandru, anýzu a fe-
nyklu
kontuze, -e ž (I) med. navenek nekrvácející
zranění postihující vnitřní orgány, ner-
vy, svaly ap., zhmoždění, pohmoždění
konularie [-Iá-], -ií ž pomn. (I) paleoot. vyhynu-
lé formy medúz majících pevnou schrán-
ku ve tvaru vysoké čtyřhranné pyramidy
konurbace, -e ž (I) veř. spr. územní seskupení
více než dvou měst či míst s růz. funkce-
mi, kt. se vzájemně doplňují
kónus, -u m (I < ř) 1. kužel 2. tech. kuželovitá
součástkarůz. strojů; kónusoVÝpříd.:tech.
k-á spojka kuželovitá
konvalescence, -e ž (I) med. řidč. rekonvales-
cence
konvalidace, -e ž (I) práv. přeměna původně
neplatného právního úkonu v platný; círk.
práv. dodatečné zplatnění církevně neplat-
ného manželství (např. u manželů odda-
ných občansky dodatečným círk. sňat­
kem)
konvalidovat dok. (I) práv. (co) upevnit, napra-
vit
konvalinka, -y ž(l) bot. vytrvalá bylina rodu
Convallaria s bílými vonnými zvoneč­
kovitými kvítky: k. vonná; konvalinko-
vý příd.: k-á vuně
konvariabilita, -y ž (I) odb. jev, při němž
změny vyvolané v jednom znaku (pro-
měnné) vyvolávají zároveň změny i ve
znaku druhém
konvejer, -u m(a) tech. zařízení k nepřetržité
dopravě materiálů n. výrobků, korečko­
vý článkový dopravník; konvejerový
příd.
konvekce, -e ž (I) kniž. a odb. proudění: fyz.
přenášení n. vyrovnávání růz. hodnot
fyz. veličiny (např. tepla) v téže látce
prouděním; meteor. výstupné a kompen-
zující sestupné pohyby vzduchu způso­
bené zprav. teplotními nerovnoměrnost­
mi zemského povrchu n. obtékáním geo-
gr. překážek; konvekční příd.: odb. k. su-
šení, vytápění; eltech. k. proud tvořený
pohybem elektr. náboje v nevodivém
prostředí(vakuu) (na rozdíl od polarizač­
ní, kondukční); meteor. k. bouřka vzniklá
nerovnoměrným zahříváním zemského
povrchu slunečním zářením, bouřka
z tepla; konvektivní [-ty- i -tý-] příd.: astro
k. vrstva oblast v nitru hvězdy, ve kt. do-
chází k přenosu energie konvekcí; fyz. k.
složka zrychlení
konvektor, -u m (I) tech. otopné těleso (ple-
chová skříň s topnými lamelovými trub-
kami) na teplovzdušné vytápění; kon-
vektorový příd.
konvence,-ež(l) 1. úmluva, dohoda, smlou-
va, ujednání: dopravní, kulturní k.;
Ženevská k. (o Červeném kříži); mezioár.
práv. mezinár. smlouvy s více účastníky,
zprav. humanitárního rázu 2. ustálený,
418
navyklý způsob (jednání, chování ap.),
společenské pravidlo, zvyklost: spole-
čenská k.; literární, malířské k. zmecha-
nizovaný způsob tvoření
konvencionalista, -y m stoupenec konven-
cionalizmu
konvencionalita, -y ž(l) kniž. konvencionál-
nost
konvencionalizmus, -mu m (I) 1. lpění na
společenské konvenci; směr libující si
v ustáleném způsobu myšlení n. umělec­
kého tvoření 2. filoz. směr, kt. výchozí
axiomata, pojmy, definice, hypotézy po-
važuje za věc dohody (konvence); mat.
výklad podstaty matematiky respektují-
cí tradiční přístupy
konvencionalizovat oed. (co) zakládat na
konvenci 1: lingv. k-aná jazyková norma
konvencionální příd. (I) zast. konvenční 1: k.
zkratky; k. zdvořilost, forma; práv. k. po-
kuta smluvní; konvencionálně přísl.;
konvencionálnost, -i ž
konvenční příd. 1. ke konvence: k. značky
dohodnuté, smluvené; práv. k. pokuta
sjednaná účastníky smlouvy pro případ
jejího neplnění n. splnění vadného,
smluvní; hist. k. měna smluvená konven-
cí mezi dvěma n. více zeměmi; odb. k.
hodnota veličiny; - k. slova formální,
ustálené obraty; k. úsměv navyklý; liter. k.
tvorba netvůrčí opakování ověřených
idejí a stylistických postupů 2. mezinár.
práv., polit. k. zbraně všechny dosud pou-
žívané zbraně kromě jaderných 3. fyz. k.
pevnost pevnost materiálu vyjádřená na-
pětím mezí pevností v tahu; konvenčně
přísl.; konvenčnost, -i ž
konvenience [-ny-], -e ž(l) kniŽ. konvence 2;
konvenienční příd.: k. sňatek
konvenovat oed. (I) kniž. (komu; komu co) být
vhod, být přijatelným,hodit se, vyhovo-
vat: to mi nek-uje
konvent, -u m(l) 1. círk. (v někt. evang. círk-
vích) shromážděnípresbyterů a duchov-
ních k řešení círk. záležitostí urč. správ-
ního celku; (v řírnkat. církvi) shromáž-
dění mnichů jednoho kláštera; budova,
v níž se tato shromáždění konají 2. hist.
Národní k. (v letech 1792-95) nejvyšší
zákonodárný a výkonný orgán Franc.
revoluce; konventní příd.: k. budova; círk.
k. mše společná mše v katedrálních, ko-
legiátních a klášterních kostelích za po-
vinné účasti členů kapitul n. konventů
konventikl [-ty-], -u m(o < I) řidč. kniž. 1. taj-
ná důvěrná schůzka, shromážděnímalé-
ho okruhu lidí 2. tajná organizace n. sku-
pina
konventuál, -a m člen konventu 1; konven-
tuální příd.: k. mše povinná pro členy kon-
ventu
konvergence, -e ž (I) (op. divergence) 1. odb.
sbíhavost, sbíhání, sbližování: fyz. k. os,
paprsku, čoček; geogr. úhel mezi dvěma
poledníky: subtropická, subpolární k.;
med. stav, při němž se oční osy sbíhají,
souhyb očí; mat. přibližování k urč. hod-
konverzace
notě (limitě): k.funkce, řady, posloupnosti
2. vývoj, kt. vede ke sblížení: biol. vznik
podobných tvarů u vzájemně nepřIbuz­
ných forem n. skupin organizmů vyvola-
ný přizpůsobenímke stejným podmínkám
prostředí (např. proudovitý tvar těla ryb a
kytovců); etn. výskyt obdobných kultur-
ních prvků, jevů, kt. vznikly nezávisle na
sobě u růz. národů; liogv. postupné sbližo-
vání jazyků, vyrovnáváníjazykových roz-
dI1ů; konvergentní, řidč. konvergenčni
příd. odb. sbíhavý (op. divergentní): fyz.
k-tnI' svazek paprsku; k. obvod; med. k. šil-
hání; mat. k-tnI' řada nekonečná řada čí­
sel, kterou lze sečíst tak, že její součet je
konečné číslo; k. posloupnost; - k-ční te-
orie o strukturálním připodobňováníbýv.
soc. a kapit. průmyslových států mají-
cích tytéž vnitrospolečenské problémy,
zájmy a danosti; bot., zeměd. k. odruda;
psych. k. myšlení opírající se o běžná lo-
gická schémata; konvergentně,řidč. kon-
vergenčně přísl.; konvergentnost, -i ž
konvergovat oed. (I) kniŽ. a odb. (k čemu) sbíhat
se (op. divergovat): k. k jednomu bodu;
nekonečná řada k-uje je konvergentní
konvertibilita [-ty-] , -y ž (I) ekoo. k. měny
volná směnitelnostměny za měnu jiné-
ho státu (pův. za zlato) (op. inkonvertibi-
lita); konvertibilní příd.: ekoo. (o měně)
směnitelný
konvertiplán [-ty-], -u m (I) let. motorové
letadlo se zvláštním startem a s proměn­
ným typem pohonu podle režimu letu
konvertita [-ty-], -y m (konvertitka, -y ž)
(I) kniž. kdo přestoupil k jinému vyznání
(zprav. katol.), obrácený na jinou víru;
přeo. politický k. kdo změnil své smýšle-
ní, přesvědčení
konvertni příd. chem. k. ledek získaný kon-
verzí
konvertor, -u m(a < I) 1. hut. sklopná hutnic-
ká pec hruškovitého tvaru s děrovaným
dnem n. vzduchovými tryskami ve stě­
ně, jimiž se dmýchá vzduch do kovové
lázně n. na její povrch 2. astro zařízení
měnící vlnovou délku pozorovaného zá-
ření 3. eltech. zařízení sloužící k přeměně
elektr.· veličin jednoho druhu na elektric-
ké veličiny jiného druhu: tranzistorový,
tyristorový k.; jad. fyz. jaderný reaktor, ve
kt. při vlastní činnosti dochází k repro-
dukci jaderného paliva, konverzní reak-
tor; konvertorový příd.: hut. k. pochod
zkujňování n. rafinace kovu v konverto-
ru; k-á ocel, měď vyrobená v konverto-
ru; k-é plyny unikající z konvertoru; -
eltech. k-á stanice úplné zařízení pro pře­
měnu střídavého proudu na stejnosměr­
ný a naopak
konvertorovat oed. hut. (co) zkujňovat n. ra-
finovat kov v konvertoru
konvertovat dok. i oed. 1. odb. provést, pro-
vádět konverzi: ekoo. k-aná pujčka; oáb.
přestoupit k jiné víře 2. eltech. (z)měnit
střídavý proud na stejnosměrnýa naopak
konverzace, -e ž (I) 1. rozhovor, rozmluva
konverzačka
společenského rázu; rozhovor vůbec;
vyučovacíhodiny, v nichž se cvičí mluv-
ní zběhlost v cizím jazyce 2. hovor. kon-
verzační příručka; konverzační příd.: k.
cvičení; div. k. hra dramatický žánr s dů­
razem na dialog; konverzačně přísl.
konverzačka, -y ž (I) div. slaog konverzační
hra
konverze, -e ž (I) odb. přeměna, změna, ob-
rat: k. vojenského prumyslu na civilní;
jad. fyz. přeměna plodivého materiálu na
štěpitelný materiál v reaktoru; chem. k.
metanu (zemního plynu) vodní parou;
geo. genová k.; zeměd. k. živin, krmiva; výp.
tech. převod dat z jednoho kódu do kódu
jiného (např. z kódu dvojkového do de-
sítkového); práv., ekoo. změna podmínek
půjčky (úroku, splatnosti atd.) ve výhod-
nější, zprav. uŽív. u státních dluhů (při
poklesu úrokové míry); změna, přemě­
na jedné měny v jinou (zahraniční); log.
urč. transformace kategorického soudu;
liogv. tvoření nového slova změnou jeho
tvaroslovné a slovnědruhové charakte-
ristiky (např. zlý - zlo; veselý - vesele;
lovit - lov); přechod slova z jednoho
slovního druhu do druhého beze změny
formy n. urč. slovního tvaru k jinému
slovnímu druhu (např. nemocný - příd.,
podst., celkem - 7. j. podst., přísl.); liter.
básnická figura; oáb. změna náb. vyzná-
nf, přestup k jiné víře (zprav. kato!.);
konverznípříd.: k. listina;fyz. k. filtr slou-
žící k dosažení změny teploty chroma-
tičnosti světla; k. elektron; chem. k. po-
vlak
konverzovat oed. 1. vést konverzaci 1 2.
cvičit se v konverzaci 1
konvexita, -y ž (I) řidč. odb. vypuklina,vypuk-
10st, zakřivení plochy ven
konvexkonkávní příd. (I) fyz., opt. dutovypuk-
lý
konvexkonvexní příd. (I) fyz., opt. dvojvypuk-
lý
konvexní příd. (I) odb. vypouklý, vypuklý (op.
konkávní 1); fyz., opt. k. čočka spojná; k.
zrcadlo; k. plocha; vod. k. břeh vnitřní
břeh zákruty koryta; konvexně přísl.;
konvexnost, -i ž
konvikt, -u m (I) 1. hist. ústav zřizovaný při
klášterech a poskytující studentům byt,
stravu a výchovný dozor, katol. internát,
ubytovna: arcibiskupský k. 2. klášterní
budova; konviktský příd.
konvivium, -ia s (I) geo. genotypická skupi-
na v rámci druhu nekřížitelná s jeho
ostatními příslušníky
konvoj, -e m(f, a) 1. oám. skupina obch. lodí
plujících pod ochranou válečných lodí
n. voj. letadel; (zvl. za války) ozbrojený
doprovod obch. lodí; přeo. expr. řada, sku-
pina lidí doprovázející něj. důležitou
osobnost 2. dlouhá kolona aut n. jiných
vozidel; konvojový příd.: k. systém; k-á
válka
konvokace, -e ž (I) 1. hist. svolání, sjezd,
sněm; (v něm. řím. říši) svolání říšských
419
stavů k volbě císaře, svolání círk. sněmu
v někt. hrabstvích; círk. synoda anglikán-
ské církve; (u nás) akademické shromáž-
dění bohosloveckých fakult k státnímu n.
církevnímu výročí 2. práv. veřejná soudní
výzva k přihlášení pohledávek: k. věřite­
lu; konvokační příd.: hist.k. sněm; círk. k.
shromáždění; - práv. k. řízení
konvoluce, -e ž (I) mat. spleť, současné půso­
bení: k. funkcí, posloupností
konvolut, -u m(I) kniž. aodb. spisy stočené n.
společně svázané, svitek, svazek: knih., li-
ter. několik samostatných tisků n. ruko-
pisů svázaných do jednoho celku (kni-
hy); konvolutový příd.
konvrš, -e m (I) zast. (ve středověkých kláš-
terech) mnich laik, fráter
konvulze, -e ž (I) med. křečovitý záchvat,
křeč; konvulzivní, řidč. konvulzní příd.
křečovitý: k. kašel; psych., med. k-ivní te-
rapie léčba psychóz šoky
konzerva, -y ž(o < t) trvanlivý potr. výrobek
(z masa, ryb, ovoce, zeleniny aj.) kon-
zervovaný v neprodyšných obalech
z pocínovaného plechu, skla, plastických
hmot ap.; konzervový příd.: k. plech; k-á
polévka z konzervy
konzervace, -e ž konzervování 1. techno-
logický postup zpracování potravin aj.
na konzervy: k. masa, zeleniny; odb. k.
krve 2. způsob ochrany látek (věcí, ob-
jektů) proti vlivu prostředí, podnebí,
mikrobů ap.: k. kůží, textilií; k. dřeva
impregnací; k. kulturních památek péče
o jejich zachování; tech. k. strojů; kon-
zervační příd.: k. prostředky; k. lékařství
odvětví zubního lékařství zabývající se
ošetřováním tvrdých zubních tkání
konzervárenství, -í s (o < t) konzervárenský
průmysl
konzervárna, -y ž továrna na konzervová-
ní zeleniny a ovoce; továrna na výrobu
konzerv; konzervárenský příd.: k-é skle-
nice; k. prumysl
konzervář, -e m(f, I) potr. odborník pro kon-
zervování růz. druhů potravin (např. ze-
leniny, ovoce, masa);konzervářskýpříd.:
k. odborn(k konzervář
konzervativec [-ty-], ovce m kdo se chová
konzervativně n. se hlásí ke konzervati-
vizmu; hanl. nepokrokový člověk, zpáteč­
ník; polit. příslušník konzervativní stra-
ny
konzervativní [-ty- i -tý-] příd. (I) 1. z potře­
by kontinuity, identity a jistoty usilující
o zachování vžitého, lpící na přežitém;
hanl. zaujatý proti novému, zpátečnický:
k. člověk; k. názory; polit. k. strana hlá-
sající konzervatizmus, usilující o zacho-
vání polit. statu quo, platných (tradič­
ních) hierarchií hodnot a norem, aniž
však principiálně odmítá změnu 2. les. k.
lesní hospodářstvítěžící jen tolik dřevní
hmoty, kolik jí přibývá; med. k. léčeníne­
operativní; k. zubní lékařství záchovné,
preventivní; fyz. k. pole fyzikální silové
pole vektorového charakteru; k. mecha-
konzistoř
nická soustava soustava hmotných bodů
n. těles pohybujících se v konzervativ-
ním silovém poli; konzervativně přísl.;
konzervativnost, -i ž
konzervatizmus [-ty-], konzervativizmus,
-mu m(I) 1. kniž. úsilí o zachování něčeho
dosud platného, vžitého, tradičního,
toho, co se musí z minulosti zachránit;
hanl. zaujatost proti všemu novému n. po-
krokovému, staromilství: k. v oblékání;
polit. program konzervativců a jiných
polit. stran tradicionalistického zaměře­
ní 2. ekoo. směr prosazující volné podni-
kání, spojený s požadavkem nízkého
zdanění podnikatelů ap. (ve Velké Britá-
nii, USA aj.)
konzervátor, -a m (konzervátorka, -y ž) 1.
kdo provádí konzervaci starých památek,
budov aj. 2. kdo pečuje o kulturní pa-
mátky n. o ochranu přírody: k. památko-
vé péče; konzervátorský příd.
konzervátor, -u m (I) tech. součást olejového
transformátoru určeného k tepelné dila-
taci oleje
konzervatorista, -y m (konzervatoristka,
-y ž) žák n. absolvent konzervatoře
konzervatoř, -e ž (I) střední odborná škola
poskytující vzdělání v oboru hudby, tan-
ce a herectví; konzervatorní příd.: k. kon-
cert žáků konzervatoře
konzervovadlo, -a s potr. zdravotně neškod-
ná látka uŽív. ke konzervování potravin
konzervování, -í s (f, I) konzervace
konzervovat oed. idok. (co) provádět, provést
konzervaci: k. potraviny; - k. obrazy,
stavby
konzervový i konzerva
konziliární příd. (I) med. poradní
konziliář, -e m (I) lékař zprav. jiného oboru
přizvaný ošetřujícím lékařem ke konzi-
liu
konzilium, -ia s (I) med. vyšetření a společná
porada odborných lékařů růz. speciali-
zací při komplikovanějšíchonemocně­
ních; vyšetření od odborného lékaře jiné
specializace (např. neurologické při oč­
ním onemocnění)
konzistence, -e ž (I) soudržnost, spojitost, tu-
host, pevnost, hutnost, skupenství: fyz.
chování látek vůči změnárn tvaru; soudrž-
nost částeček hmoty molekulárními sila-
mi; míra pro tuhost n. hutnost hmot: pev-
ná, kapalná, plynná k.; psych. pevnost, re-
lativní stálost a soudržnost psychických
vlastností a funkcí; log. bezespornost; kon-
zistenční, konzistentní příd.: tech. k. tuky,
mazadla; konzistentnost, -i ž
konzistometr, -u m (I + ř) tech. přístroj k mě­
ření viskozity velmi hustých látek
konzistorium, -ia s (I) círk. řidč. konzistoř;
konzistoriální příd.: k. rada konzistorní;
k. zřízení
konzistoř, -e ž (t) círk. 1. (v římkat. církvi)
poradní sbor papeže a biskupů: papež-
ská k. složená z kardinálů; k. biskupu slo-
žená z duchovenstva příslušného diecéz-
ního kostela 2. nejvyšší orgán někt.
konzola
evang. církví 3. biskupská kancelář, bis-
kupská kurie; konzistorní příd.: círk. k.
rada
konzola, -y ž (I) 1. stav. nosný článek vysu-
nutý ze zdi, zprav. dekorativně pojatý,
podpírající další stavební díl (balkon,
římsu), nesoucí sochu ap., konzolový
nosník 2. nosník zprav. vodorovný, na
jednom konci upevněný: k-y na prapo-
ry; tech. nástěnná podpěra k uložení loži-
sek, potrubí ap.: ložisková k.; k. jeřábu
3. kovový dílec sloužící na nesení, popř.
na upevnění předmětů (záclonových tyčí,
těles ústředního topení, umyvadel ap.);
eltech. nosič připevněný např. na sloup n.
stožár k nesení izolátorů, vodičů, návěs­
tidel ap.; konzolový příd.: stav. k. nosnl'k
konzola 1; - tech. k. jeřáb; k-á frézka;
k-é ložisko upevněné na konzole; - k. re-
gál pro skladování kusového materiálu
v paletách
ko~ul, -a m (I) 1. (též konzolka, -y ž) dipl.
zástupce jmenovaný vládou do velkých
měst cizích států, mající na starosti ochra-
nu zvl. hospodářských a právních zájmů
svého státu a jeho občanů; generální k.
nejvyšší hodnost konzula; honorární k.
vykonávající úřad konz1!la vedle svého
povolání 2. hist. (ve st. Rímě) jeden ze
dvou řádných nejvyšších volených úřed­
níků v době republiky majících nejvyšší
pravomoc, zvl. vojenskou a soudní3. hist.
(ve Francii) titul nejvyšších státních
úředníků (pův. tří) v letech 1799-1804;
konzulský příd.: k. úřad
konzulár, -a m(I) hist. (ve st. Římě) konzul 2
konzulární příd. souvisící s úřadem konzu-
la 1: k. úřad; k. sbor; práv. k. sňatek uza-
vřený před konzulem; meziuár. práv. k.
úmluvy upravující práva, postavení ap.
konzulárních úřadů a úředníků
konzulát, -u m(I) 1. konzulární úřad; budo-
va n. místnost, v ní~ je umístěn: gene-
rální k. 2. hist. (ve st. Rímě) hodnost kon-
zula; konzulský úřad; zprav. jednoroční
období vlády dvojice konzulů
konzult, -u m(I) řidč. kniŽ. usnesení, rozhod-
nutí
konzulta,-y ž(it,šp)hist. (v někt. zemích) stát-
ní rada, poradní orgán hlavy státu n. před­
sedy vlády
konzultace, -e ž (I) rada odborníka v něj.
otázce; (při studiu, zprav. vysokoškol-
ském) porada u vyučujícího, jeho rada,
mimořádné vysvětlení látky v hodinách
pevně stanovených; mezinár. práv. obliga-
torní k. nutnost projednat (podle smlou-
vy) s jiným státem jisté otázky dříve, než
v nich učiní něj. kroky; konzultaČnípříd.:
k. hodiny; k. systém expertní
konzultant, -a m (konzultantka, -y ž) kdo
poskytuje konzultace (při studiu), kdo
konzultuje, odborný poradce; konzul-
tantský příd.
konzultativní [-ty- i -tý-] příd. (I) odb. porad-
ní
konzultor, -a m(I) (církevní) poradce
420
konzultovat ued. 1. (koho. 4. p.; II koho) tázat se
na radu odborníka, radit se s ním, pro-
jednávat něco s ním 2. poskytovat stu-
dijní konzultace
konzum, -u m(u < it) 1. spotřeba (běžně po-
třebných věcí) k živobytí, konzumace 1:
k. mléka, masa 2. spotřební družstvo;
obchod n. prodejna spotřebního druž-
stva; konzumní příd. spotřební: k. zboží,
víno pro běžnou denní (s)potřebu; k.
družStvo; k. společnost typ moderní in-
dustriální společnosti, v níž jsou rozho-
dující sociální funkce určovány spotře­
bou (konzumem); konzumně přísl.
konzumace, -e ž(I) 1. kniŽ. spotřeba: k. masa
2. práv. dokonání něčeho: k. trestného
činu
konzument, -a m (konzumentka, -y ž) (I)
1. spotřebitel, odběratel 2. ekol. k-i hete-
rotrofní organizmy (zprav. živočichové)
živící se organickou stravou vytvořenou
jinými autotrofními organizmy (rostlina-
mi); konzumentský příd.: k. přístup
konzumní t konzum
konzumovaný příd. (I) práv. k. trestný čin zcela
splňující skutkovou podstatu (na rozdíl
od pokusu), dokonaný
konzumovat ued. i dok. (I) (co) spotřebovávat,
spotřebovat, stravovat, strávit: k. zásoby
potravin; přeu. expr. k. množStví knih ku-
povat, číst
konzumpce, -e ž(I) ekou. užívání spotřebních
předmětů k uspokojení potřeb, spotřeba;
konzumpční příd. spotřební: ekou. k.
schopnost společnosti; vod. k. křivka gra-
fické zobrazení průtoku v závislosti na
výšce hladiny nade dnem
kooperace, -e ž (I) součinnost, spolupráce:
mezinárodní k.; psych. jednání vyznaču­
jící se ochotou ke spolupráci, neegois-
tickým, přátelským postojem; kooperač­
ní příd.: k. vztahy; ekou. k. seskupení pod-
niků; kooperativní! [-ty- i -tý-] příd.: k.
forma práce
kooperativa [-ty- i -tý-], -y ž(l) (dř.) svépo-
mocné výrobní družstvo (zprav. hospo-
dářské); kooperativní2 příd.
kooperativizmus [-ty-], -mu m(I) polit. teo-
rie považující družstevnictví za rozho-
dující faktor společenských přeměn
kooperátor, -a m (I) círk. pomocník katol.
faráře, kaplan
kooperovat ued (I) kniŽ. a odb. (s kým) vzájem-
ně spolupracovat, postupovat v součin­
nosti, spolupůsobit
kooptace, -e ž(I) přibrání dalšího n. náhrad-
ního člena do něj. voleného sboru roz-
hodnutím jeho volených členů (ne vol-
bou): doplnit výbor k-í; kooptační příd.
kooptovat dok. i ued. (koho, 4. p.) přibrat, při­
bírat za člena kooptací: být k-án za čle­
na
koordimetr [-dy-], -u m(1 +ř) geod. doplňko­
vé zařízení ke stereoplanigrafu umožňu­
jící prováděnítransformací souřadnic aj.
koordinace [-dy-], -ež(I) 1. uváděnín. uve-
dení (něj. složek) v soulad, koordinová-
kopíapit
ní: k. úkolů; med., psych. harmonický sou-
lad pohybů a funkcí orgánů: svalová,
nervová k.; filoz. principiálník. názor hlá-
sající naprostou závislost mezi vnímate-
lem (já) a vnímaným objektem (prostře­
dím); eltech. k. izolace 2. Hugv. větněvý­
znamový vztah mezi větnými členy n.
větami mluvnicky rovnocennými v téže
syntaktické platnosti, přiřaďování, přiřa­
zování (op. subordinace); slučovací vztah
mezi členy složených slov; koordinač­
ní příd.: k. spojení; fyz. k. vazba při níž
jsou dva atomy spolu vázány elektrono-
vým párem; k. číslo; k. sloučeniny kom-
plexní; k. chemie zabývající se koordi-
načními sloučeninami; k. teorie nauka o
valenci prvků; - Hugv. k. složeniny; ko-
ordinačně přísl.: chem. k. kovalentní vaz-
ba v níž elektrony na vytvoření elektro-
nového páru poskytl jen jeden ze zúčast­
něných atomů
koordináta [-dy-], -y ž (I) mat. souřadnice;
koordinátní příd.: mat. k. soustava; tech.
k. papír souřadnicový
koordinátograf [-dy-], -u m (I + ř) odb. pří­
stroj k přesnému zobrazování n. odmě­
řování souřadnic bodů: automatický, po-
lární, pravoúhlý k.; eltech. měřicí přístroj
zapisující funkční závislost dvou napě­
tí, souřadnicový zapisovač
koordinátor [-dy-], -a m (koordinátorka,
-y ž) kdo koordinuje práci několika (vě­
deckých) pracovníků n. pracovišť; kdo
řídí na vědecké konferenci jednání urč.
skupiny odborníků; koordinátorskýpříd.
koordinovaný [-dy-] příd. 1. takový, kt. je
koordinován: k. pohyb; fyz. k. čas světo­
vý čas v pravidelných intervalech opra-
vovaný o 1 sekundu 2. přiřazený (v stej-
né platnosti), souřadný: Hugv. řidč. k. pří­
vlastek několikanásobný;koordinovaně
přísl.; koordinovanost, -i ž
koordinovat [-dy-] ued. i dok. (I) (co s čím) uvá-
dět, uvést v soulad, slaďovat, sladit
kopaifera, -y ž (iudián) bot. kopajva
kopajva, copajba [ko-], -y ž(iudián) bot. tro-
pický amer. a afr. strom rodu Copaifera
poskytující tzv. kopajvový balzám, uží-
vaný zvl. v lékařství; kopajvový, řidč.
kopajvský příd.: zbož. k. balzám nažloutlá
až hnědá viskózní aromatická kapalina
z pryskyřice kopajvy, užívaná v lékař­
ství a k výrobě jemných laků, barev ap.
kopál, -u m(šp < iudián) odb. přírodní, zprav.
fosilní pryskyřice z růz. tropických stro-
mů, vyskytující se v půdě někt. (sub)tro-
pických oblastí, užívaná k výrobě laků;
kopálový příd.: k. lak
kopějka, -y ž(r) setina rublu; drobná mince
představující tuto hodnotu; kopějkový
příd.: k-á mince
kopernikánský příd. (Vl) filoz. k. obrat pře­
vratný jako Kopernikův přechod od ze-
městředné sluneční soustavy k slun-
cestředné soustavě v astronomii: Kantův
k. obrat ve filozofii
kopiapit, copiapit [ko-], -u m (Vl) miuer. sí-
kopíář
rově žlutý i žlutozelený průsvitný lesklý
trojklonný nerost, vodnatý a zásaditý sí-
ran železa a manganu (nazv. podle nale-
ziště Copiapó v Chile)
kopiář, -e, zast. kopiál, -u m(I) hist. adm. kni-
ha obsahující kopie, opisy došlých, poz-
ději i odeslaných písemností
kopie, -e ž(l) 1. podle něj. vzoru n. zároveň
s ním mechanicky a hromadně vyrobe-
ný další exemplář (přesný opis), průpis,
průklep, o(b)tisk, snímek ap. (op. origi-
náll): k. účtu, listiny; fot.fotografická k.
obraz okopírovaný z negativu na citlivý
papír; film. další vyhotovení filmu k pro-
mítání; tech. výkres získaný rozmnožo-
váním 2. přesné napodobení originálu
v pův. technice a materiálu provedené au-
torem n. dílnou; nesamostatné, na něj.
vzoru závislé dílo, napodobenina (op.
originál 2)
kopilot, -a m (I + f) druhý pilot u velkých
dopravních letadel
kopiózní příd. (I) med. častý, hojný: k. prů­
jem; k. stolice
kopírák, -u m(u < I) hovor. kopírovací papír
kopírka, -y žl. odb. přístroj ke zhotovování
kopií: kontaktní, optická, triková k. 2.
tech. slang kopírovací frézka n. soustruh
kopírna, -y ž fot. místnost n. oddělení, kde
se kopíruje 1
kopírovací příd. sloužící ke kopírování: k.
papíružív. k pořizování průklepů n. prů­
pisů, karbonový, uhlový ap.; k. inkoust
(dř.) snímací; k. kniha (dř.) kniha kopií
obch. dopisů; text. k. stroj pro kopírová-
ní žakárových karet; tech. k. frézka, sou-
struh obráběcí stroje pracující podle šab-
lony n. modelu; fot. k. rámeček; k. (joto-
grafický) papír; polygr. k. tisk rozmnožo-
vací technika k rozmnožování tiskovin,
listin, soupisů, plánů ap.
kopírovač, -e m (kopírovačka, -y ž) kdo
provádí kopírování
kopírování, -í s (u < I) 1. zhotovování před­
mětů podle předlohy: tech. obrábění před­
mětů, při němž se pohyb nástroje řídí
podle šablony n. modelu; fot. pořizování
pozitivu z negativu působením světla na koprolalie [-lá-], -e ž (ř) med., psych. chorob-
citlivý papír; polygr. fotomechanický pře­
nos obrazu z negativu n. diapozitivu na
kovovou či jinou desku opatřenou vrst-
vou citlivou na světlo a její vyvolání 2.
kyb. přenášení dat na nové paměťové mís-
to beze změny zdroje dat
kopírovat ued. (u < I) 1. (co; co uač; -) zhotovo- koprologie, -e ž (ř) med.. zool. vyšetřování a
vat kopii n. kopie něčeho: k. obrázky (na
průsvitný papír); k. výkres obkreslovat;
k. data Z pevného disku na floppy-disk;
fot. provádět kopírování 2. (koho, co) dělat
něco podle někoho, napodobovat, imi-
tovat: k. herce; k. něčí chování
kopista, -y m (kopistka, -y ž) 1. kdo zhoto-
vuje kopie 2 (např. malíř, fotograf) 2.
opisovač not 3. kreslič, kt. přenášením
navržené kresby na průsvitný papír zho-
tovuje předlohy pro rozmnožování
koplanární příd. (I) odb. ležící v urč. rovině
421
kopnikiáda [-ny-], -y ž (Vl) aféra způsobe­
ná klamáním úřadů a spojená s jejich bla-
máží (nazv. podle něm. města Kopenick
- Kopník, v němž se vydával švec za
hejtmana)
kopolykondenzace, -e ž (I + ř + I) chem. spo-
lečná polykondenzace dvou n. více růz.
monomerů
kopolymer, -u m(I + ř) chem. makromoleku-
lární látka vzniklá kopolymerací dvou n.
více růz. monomerů; kopolymerový
příd.:.k-á vlákna z kopolymerů
kopolymerace, -e ž(I + ř) chem. řetězová po-
lymerace dvou n. více růz. monomerů
kopra, -y ž (iud) zbož. bílá masitá dužina ko-
kosových ořechů, na slunci sušená, z kt.
se získává kokosový olej a jeho tuhnu-
tím kokosové máslo
koprecipitace, -e ž (I) chem. společné vylu-
čování dvou n. více těžko rozpustných
látek z roztoku srážením, spolusrážení
kopro- (ř) v slož. první část s výzu. 1. výkal 2.
vulgární
koprodeum, -ea s (ř) zool. horní část kloaky
koprodukce, -e ž (I) společná, sdružená pro-
dukce (zvl. filmová): film vyrobený v
česko-německé k-i; koprodukční příd.: k.
film
koprofág, -a m (ř) biol. živočich, kt. se živí
výkaly, skatofág; koprofágní příd.: k.
živočichové
koprofagie, -e ž (ř) skatofagie 1. biol. poží-
vání výkalů 2. med., psych. duševní poru-
cha projevující se pojídáním vlastních
výkalů
koprofIlie, -e ž (ř) med., psych. duševní poru-
cha projevující se zálibou ve výkalech;
koprofilní příd. biol. žijící na živočišných
výkalech: k. bakterie, houby
koprofobie, -e ž (ř) med., psych. duševní poru-
cha projevující se strachem z vlastních
výkalů
koprofyt, -u m (ř) bot. rostlinný organizmus
rostoucí na výkalech živočichů (např.
někt. houby)
koprogenní příd. (ř) geol. k. struktura vzniklá
z exkrementů fosilních zvířat
né nutkání užívat hrubých, obscénních
slov (např. při schizofrenii); koprolalic-
ký příd.
koprolit, -u m (ř) paleout. zkamenělý výkal
vymřelých živočichů; med. kámen ve stře­
vě
zkoumání lidské stolice n. zvířecího tru-
su; nauka o tom
koproporfyrin, -u m(ř) med. derivát porfyri-
nu vylučovaný stolicí
koprostanol, -u m(ř + 1) biol. produkt bakte-
riálního rozkladu cholesterolu v zažíva-
cím traktu, koprosterol
koprosterol, -u m(ř) biol. koprostanol
kops, -u m (a) text. navinutá cívka s přízí,
potáč
koptský, koptický [-ty-] příd. (Vl) círk. k-á
církev křesťanská v Egyptě a Etiopii; k.
korál
ritus (nazv. podle Koptů, křesť. potom-
ků starověkých Egypťanů)
kopula, -y ž(I) log. slovo ,je' n. ,není' spoju-
jící subjekt a predikát v kategorickém
soudu; Hugv. spona; nulová k. nevyjádře­
ná spona
kopulace, -e ž (1) kniž. a odb. spojení 1. biol.
pohlavní spojení jedinců prostřednictvím
kopulačních orgánů; zool. páření; med.
soulož, koitus 2. biol. pohlavní rozmno-
žování splýváním gamet, izogamie; spo-
jení samičí gamety s gametou samčí,
ovogamie, oogamie; zWrr. neňednodušší
způsob roubování ovocných dřevin, při
němž se šikmo seříznuté rouby a odnože
přiloží řeznými plochami a ováží, dru-
žení; viu. anglická k. štěpování vinné révy
jazýčkovým řezem na roubu i podnoži
3. chem. reakce diazoniových solí s aro-
matickými aminy n. fenoly za vzniku
azobarviv; kopulační příd.: biol. k. orgán,
typ
kopulant, -a m(I) zool. pářící se živočich
kopulativní [-ty- i -tý-] příd. (I) log. k. soud
v němž se několik podmětů pojí s jed-
ním přísudkem; Hugv. k. spojení, složeni-
na, souvětí slučovací; k. sloveso spono-
vé, kopulativum .
kopulativum [-ty- i -tý-], -va s (1) Hugv. ko-
pulativní, sponové sloveso
kopule, kupole, -e ž (it) archit. klenba tvaru
části kulové n. jiné rotační plochy (elip-
soid, paraboloid) nad kruhovým n. mno-
hoúhelníkovým půdorysem: k. chrámu;
astro kryt astro dalekohledu, zprav. polo-
kulovitý; kopulový, kupolový příd.: k-á
stavba; vod. k-á hrázjejíž stěnu proti vodě
tvoří řada kopulových kleneb, kopulo-
vitá hráz
kopulovat ued. (1) 1. zWrr. (co) provádět kopu-
laci 2, družit 2. zast. (koho, 4. p.) oddávat,
sezdávat
kopulovitý, kupolovitý příd. připomínající
tvarem kopuli: vod. k-á hráz kopulová
kopulový t kopule
kopy, kop ž pornu. (it) karet. jedna z barev v it.
kartách (špádech)
kór, kor přísl. (u) zast. ob. 1. docela, dokonce:
včerejší nebo k. předvčerejší2. (zprav. v
nevysloveném přirovnání) teprv, zvlášť:
to je už k. moc
kor [ker], -u m(maď)tan. uměle sestavený ta-
nec z národních maď. prvků vzniklý ko-
lem r. 1840
kóra, -y ž (ř) archit. řidč. karyatida
koracidium [-dy-], -ia s (1) zool. obrvená lar-
vička tasemnic řádu štěrbinovek
korakoid,-um(ř)zool. (u obojživelníků, pla-
zů, ptáků) samostatná zobcovitá kost ple-
tence hrudní končetiny, krkavčí kost
korál, -a m(u < ř) zool. k-i korálnatci; korálo-
vý! příd.: k. útes; geol. k. vdpenec složený
ze schránek korálů; zool. k-é ryby žijící v
korálových útesech
korál, -u m(u < ř) 1. vápnitá schránka korálů
(zool.) n. úlomek z ní, zprav. vyhlazený
do válečkovitého n. kulovitého tvaru; (v
koralit
klenotnictví) drobný (skleněný, dřevěný
ap.) váleček n. kulička k navlékání 2.
korále, korály, -ů pomn. šňůra korálů
(jako ozdoba) 3. korály, -ů pomn. mysl.
korálník, korálový obojek; korálový2
příd.: k. náhrdelník; mysl. k. obojek korál-
ník, korály; korálek, -Iku m zdrob.: k-y
šňůra korálků (ozdoba); eltech. izolační
(porcelánový) k. drobná ker. kulička s
dírkou k izolování přívodních drátů
elektr. spotřebičů; korálkový přfd.: stav. k.
beton; k-á konstrukce
koralit, -Um (ř) zool. pevná kuželovitá, zprav.
vápenitá kostra láčkovců
korallentenie [-ny-j, -e ž (I) bot. abnormita,
při níž dochází k přeměně korunních
plátků v tyčinky
korálnatec, -tce m(u < ř) zool. k-tci mnoho-
buněční živočichové z kmene žahavců
(dř. láčkovců) s pevnou vápenitou n. ro-
hovitou kostrou, žijící při sedlým způso­
bem života v moři, kde tvoří kolonie až
korálové útesy, koráli
korálník, -u m (u < ř) mysl. ostnatý obojek
s dřevěnými kuličkami užívaný při vý-
cviku psů, korálový obojek, korály 3
korálovec, -vce m(u < ř) zaol. k-vci jedovatí
tropičtí hadi (kobra, brejlovec aj.),
z nichž někt. druhy (rodu Micrurus) jsou
nápadně zbarvené
korálovka, -y ž(u < ř) zaol. k-y pestrobarev-
né ryby z čeledi klípkovitých v korálo-
vých útesech tropických moří, jejichž
někt. druhy jsou chovány v akváriích,
korálové ryby
korálový! t korál, -a
korálový2 t korál, -u
koramizace, -e ž(I) práv. (dř.) potvrzení listi-
ny připojením lat. doložky "coram me",
tj. "v mé přítomnosti" (sepsáno, pode-
psáno)
korán, -u m(arab) základní náb. kniha islá-
mu napsaná podle učení zakladatele
muslimského náboženství Mohameda;
koránový přfd.
koraze, -e ž (I) geol. obrušování a rozrušová-
ní hornin pevnými částicemi, jimž po-
hybovou energii udílí zemská tíže, voda,
led a vítr, abraze
korazin, -u m (it) (v 15.-16. stol. v román.
zemích a střední Evropě) krátký kabátec
bez rukávů z drahého sukna s ocelový-
mi kroužky n. lamelami na vnitřní stra-
ně
korba, -y ž(u) 1. základní součást dopr. pro-
středku (nákladního n. dodávkového
automobilu, návěsu, přívěsu ap.), kt.
slouží k umístění a zajištění nákladu bě­
hemjízdy 2. (dř.) lehčí povoz s ohraze-
ným svrškem
korbel, -e m(u) větší baňatá dřevěná nádo-
ba na pití (piva, medoviny)
korbet, -u m(f) art. figura spočívající v rych-
lém opakování skoků z nohou na ruce
korbinotron, -u m(VJ) eltech. magnetorezis-
tentní polovodičová součástka ve tvaru
kruhové destičky s jednou elektrodou ve
422
středu destičky, s druhou elektrodou na
obvodě
korbona, -y ž(hebr) zast. společná pokladna:
k. cechu
kord!, -u m(maď <per) voj. bodná zbraň s dlou-
hou rovnou úzkou čepelí trojúhelníko-
vého průřezu, lehčí než meč, mohutněj­
ší než rapír (dř. součást voj. stejnokro-
jů); sport. šermířská bodná zbraň (s elek-
tr. signalizačním zařízením): Obýt s ně­
kým na k-y ve sporu; být s něčím na k-y
neumět to
kord2, -u m(a) 1. text. vroubkovaná tkanina
keprové vazby z růz. materiálů užívaná
na sport. oděvy, popruhy k vyztužování
pneumatik, na výrobu hnacích řemenů,
hadic ap. 2. tech. kordové hedvábí; kor-
dový přfd.: text. k. samet manšestr; chem.
k-á buničina s vysokým obsahem celu-
lózy, vhodná pro výrobu pneumatiko-
vých kordů; tech. k. drát tažený drát z o-
celi pouŽív. k výrobě ocelových kordů;
k-é hedvábí celulózové n. syntetické
vlákno pro kordové tkaniny do plášťů
pneumatik, pro těžké tkaniny na doprav-
ní pásy, hnací řemeny ap., kord 2
kordait,-u m(u+ř)paleout.k-yvyhynulé stro-
my z karbonu až permu s vysokým kme-
nem a dlouhými kopinatými listy
kordax, -u m(ř) (v střec. komedii) rozpusti-
lý tanec
kordel,-um(f<ř)odb. papírový motouz uŽív.
k izolaci žil sdělovacích kabelů
kordialita [-dy-j, -y ž(I) zast. kniž. srdečnost,
upřímnost
kordiální [-dy-j přfd. (I) zast. kniž. srdečný,
upřímný; kordiálnost, -i ž
kordierit [-dy-j, cordierit [ko-j, -u m (VJ)
miuer. matně lesklý, průhledný, různoba­
revný kosočtverečný nerost, křemičitan
manganu a hliníku (nazv. podle franc.
geologa L.A.P. Cordiera); kordieritový,
cordieritový přfd.: ker. k-á keramika ob-
sahující kordierit, odolná proti náhlým
změnám teploty
kordillera [-dylje-j, -y ž (šp < I) (v geomor-
fologii) systém paralelních hřbetů, ostře
lineárně vyhraněný; horský hrDet; geol.
podélný práh rovnoběžný s protažením
geosynklinály, vzniklý v urč. stadiu její-
ho vývoje
kordista [-dy-j, -y m šermľř kordem
kordit [-dy-], -u m (ř) tech. bezdýmný nitro-
glycerinový prach
kordomyom, -u m (I + ř) med. benigní nádor
srdečnľ svaloviny
kordon, -u m (f) 1. řada vojáků n. bezpeč­
nostních orgánů uzavírajících urč. pro-
stor; přeu. vedle sebe stojící dlouhá a hustá
řada diváků 2. zdravotní (sanitní) k. izo-
lující pruh úzerni kolem zamořené ob-
lasti postižené nakažlivou nemocí; hist.
sanitní k. souvislé pásmo států od Fin-
ska po Rumunsko v 1. 1919-20 k ochra-
ně Evropy před hrozbou vycházející z
bolševického Ruska 3. zahr. tvarovaný
ovocný stromek (zákrsek) s krátkým plo-
korektní
donosným obrostem; zeměd. způsob ve-
dení révy, při němž se hlavní výhon o
něco prodlužuje a přitom má po celé dél-
ce plodonosné čípky 4. archit. rnirně vy-
stupující římsa dělící průčelí ve vodorov-
ném směru, kordonová římsa; kordon-
ní příd.: k. postavení vojska; kordonový
přfd.: archit. k-á římsa kordon 4
kordonet, -u m(f) text. silná skaná příze z ba-
vlny n. viskózového hedvábí uŽív. k vý-
robě séglu, záclon a na ruční práce; kor-
donetový přfd.
kordován, -u m(VJ) kaž. obarvenájemná kozí
n. ovčí useň, uŽív. na brašnářské a obuv-
nické výrobky (nazv. podle šp. města
Córdoba); kotdovánový přfd.: k-é boty
kordový t kord2
kordula, -y, kordule, -e ž (1) řidč. vesta n.
živůtek lid. kroje: krátká vyšívaná k.
korduláč, -e m (u < román) hist. (v 15. a 16.
stol.) těžký, široký dvojsečný meč
koré ueskl. ž (ř) (v řec. sochařství) votivní
socha stojící n. sedící dívky n. mladé
ženy
korealita, -y ž (I) práv. společné závazky, na
nichž se účastní několik osob buď na stra-
ně věřitele n. na straně dlužníka n. na
obou, nerozdílnost společné pohledáv-
ky n. závazku; koreální přfd.: práv. k. zá-
vazek
koreferát, -u m(I) vedlejší, doplňující refe-
rát druhé osoby k témuž tématu
koreferent, -a m (koreferentka, -y ž) kdo
má koreferát
korek, -rku m(u <špl 1. lehký materiál z kůry
(borky) dubu korkového užívaný k vý-
robě linolea, izolačních obalů, zátek ap.:
pomn. k-y pás k plavání sestavený z kusů
korku 2. bot. vnější ochranná vrstva kůry
(peridermu) rostlinných stonků tvořená
odumřelými buňkami, druhotné krycí
pletivo rostlin; korkový přfd.: k-á zátka;
k-é dřevo velmi lehké dřevo z někt. tro-
pických stromů (např. balza); bot. k-éple-
tivo; dub k. poskytující korek
korekce, -e ž (I) 1. oprava, náprava, úprava:
k. údajů; kosm. k. dráhy družice, sondy;
tech. k. ozubení; fyz. číselné vyjádření
odchylky hodnoty fyz. veličiny udané
např. přístrojem od skutečné; med. vyrov-
nání zrakové vady brýlemi; astro k. ho-
din; let. výšková k. zařízení let. motorů
měnící složení směsi paliva a vzduchu
v závislosti na výšce letu 2. řidč. nápra-
va: k. provinilých 3. slang cela k nápravě
provinilých vězňů; (dř.) nápravný ústav
pro mladistvé; korekční přfd.: tech. k. za-
řízení (mikrometrického šroubu), tabul-
ka, přepínač; kosm. k. motor; astro k. čoč­
ka dalekohledu; fot. k. filtr
korektiv [-ty- i -tý-j, -um(f)kniž. činitel opra-
vující, vyrovnávající něj. jednostrannost;
korektivní přfd.
korektnľ přfd. (I) dbající zásad n. jsoucí
v duchu zásad poctivého, slušného vzta-
hu mezi lidmi, správný, přesný, poctivý,
(společensky) bezvadný, uhlazený, sluš-
korektor
zdvořilý: k. člověk; k. jednání, tón;
ný,
korektně přfsl.; korektnost, -i ž
korektor, -a m (korektorka, -y ž) (I) 1. kdo
provádí korekturu: tiskárenští, jazykoví
k-ři 2. sport. pomocník střelce na závo-
dech; korektorský přfd.: k-é značky
korektor, -u m 1. tech. zařízení samočinně
provádějící korekci 2. sděl. tech. (ve zvu-
kové technice) část přenosového zařízení
umožňující úpravu přenosových vlast-
ností (kmitočtového průběhu, fáze, iIr.-
pedance)
korektorna, -y ž místnost (v tiskárně), kde
se provádějí korektury
korektorství, -1' s činnost, zaměstnání ko-
rektora
korektostat, -u m (I + ř) pap. kladľvkový pa-
pľr s hliníkovou fólií k sestrojování map
a plánů
korektura, -y ž (I) 1. opravování, oprava
sazečských chyb, opravování, oprava
chyb v psaném textu vůbec: autorská,
tiskárenská k. 2. čast. mno otisk sazby k
opravě: sloupcové, stránkové k-y 3. ja-
kýkoli opravný zásah, úprava: k. plánu;
korekturní, korekturový přfd.: k-ní zna-
ménka; k-ový papír; polygr. k. nůžk vyře­
závání korigovaných částí gumotypů
korela, -y ž (austr) zool. šedý papoušek rodu
Nymphicus s žlutou chocholkou a čer­
venou lícní skvrnou, žijící v austr. ste-
pích, u nás často chovaný v klecích
korelace, -e ž (I) 1. kniŽ. aodb. vzájemná závis-
lost, souvztažnost: k. jevů; mat. statistická
n. pravděpodobnostní závislost, vztah
dvou n. více jevů, veličin: k. statistických
řad projektivní zobrazenI' roviny na rovi-
nu, v němž bodům odpovídají přímky a
přímkám body; biol. vzájemné vztahy mezi
jednotlivými orgány, pletivy a buňkami
vľcebuněčných organizmů, kt. regulují
růst a utváření těla rostlin n. živočichů:
bot. k. pupenu a listu; geol. k. sedimentů;
Hugv. závislost dvou obvykle protiklad-
nýchjednotek, např. dvou souhláskových
fonémů, z nichžjedenje příznakový(zně­
lá souhláska b) a druhý bezpříznakový
(neznělá souhláskap) 2.hud. způsob spek-
trální změny tónů v korelátoru; korelač­
ní přfd.: k. závislost; mat. k. koeficient mľra
závislosti mezi dvěma náhodnými veliči­
nami; lingv. vymezený vzájemným vzta-
hem, korelací
korelát, -u m odb. souvztažný pojem, kt. je
ve vzájemném vztahu (korelaci) k jiné-
mu pojmu, protějšek, pandán; korelátnľ
přfd. řidč.: k. pojem korelativní
korelativní [-ty- i -tý-j přfd. (I) odb. jsoucí ve
vztahu s něčím, navzájem něčemu od-
povídající, souvztažný: biol. k. růst vzá-
jemně vyrovnaný; Hugv. k. spojovací vý-
raz souvztažný (např. ten, kdo); k. proti-
klad (např. znělost - neznělost); korela-
tivně přfsl.; korelativnost, -i ž
korelátor, -u m (I) výp. tech. jednoúčelový
počítač určený k zjišťování korelačních
vztahů
423
korelovaný přfd. takový, kt. je ve vztahu
korelace s něčím: tech. k. výmět výmět
většího počtu stejných výrobků provadu
způsobenou společnou příčinou (např.
nevhodnou surovinou, technologickými
nedostatky ap.)
koremium, -ia s(I) bot. svazek výtrusorodých
vláken hub
korepetent, -a m(I) zasl. žák opakující učivo
s domácím učitelem
korepetice [-ty-j, -ež(l) 1. studování n. opa-
kování úloh se zpěváky opery a operety
n. členy baletu v divadle ap. 2. zast. dou-
čování žáků po vyučování
korepetitor [-ty-j, -a m(korepetitorka, -y
ž) (I) 1. dirigent n. klavírista studující se
sólisty (v opeře, operetě, baletu ap.) je-
jich role 2. zast. domácí učitel; korepeti-
torský přfd.
korepetitorstvľ[-ty-j, -1' s činnost, zaměst­
nání korepetitora
korepetovatued. (s kým) konat korepetici jako
korepetitor
korepresor, -u m(1) biochem. konečný meta-
bolit zastavující při urč. koncentraci syn-
tézu enzymů příslušné metabolické drá-
hy
korespondence, -e ž (I) 1. (s kým; mezi kým)
písemný styk, dopisování: vést (s part-
nery) obchodní k-i 2. dopisy n. souhrn
písemnostI', dopisů došlých a odeslaných
3. kniŽ. a odb. vzájemný souladný vztah,
doplňování, soulad, shoda: filoz. teorie
pravdy, podle níž pravdivý soud je tako-
vý soud, kt. skutečnosti odpovídá, kore-
sponduje (ve význ. 2) s nI'; mat. vztah mezi
soustavami n. útvary (v geometrii např.
osová souměrnost, stejnolehlost ap.);
korespondenční příd.: k. styk písemný;
k. lístek otevřená poštovnľ listovnľ zásil-
ka bez obálky s vytištěnou známkou,
poštovní dopisnice; šach. k. hra hraná na
dálku s písemně vyměňovanými zázna-
my tahů; log. k. pravidlo výrok, kt. je částí
teorie a přitom mluví jak o pozorovatel-
ných objektech, vlastnostech n. vztazích,
tak i o teoretických konstrukcích, které
se pozorovat nedají; k. kurz jazykový
kurz na dálku
korespondent, -a m (korespondentka, -y
ž) 1. úřednľk obstarávajľcľ koresponden-
ci 1 v závodech, úřadech ap. 2. dopiso-
vatel, zpravodaj 3. člen k. dopisující člen
něj. instituce; korespondentský přfd.
korespondovat oed. (I) 1. k. si (s kým) dopiso-
vat si 2. kniŽ. (s čím) být ve vzájemném sou-
ladném vztahu, odpovídat si, shodovat se,
souhlasit: zpráva k-uje se skutečností
korespondující přfd.(I) vzájemně se doplňu­
jící, shodný, souhlasný: chem. k. stavy lá-
tek určené týmiž redukovanými veliči­
nami
koriandola, -y ž (it) zprav. mno k-y dlouhé
proužky barevného papíru rozhazované
při slavnostech a maškarních plesech:
házet konfety a k-y
koriandr, -u m (ř) 1. bol. vysoká páchnoucí
korkovm'k
bylina rodu Coriandrum s dělenými listy
a s okolíky drobných bílých n. načerve­
nalých kvítků, poskytující aromatická se-
mena, uŽív. k aromatizování: k. setý 2.
droboučké kulaté plody koriandru seté-
ho užívané jako koření; koriandrový
přfd.: k-á silice
korida, -y ž (šp) (ve Španělsku a Lat. Ame-
rice) zápasy toreadorů s býky pořádané
v arénách
koridor, -u m(l) 1. rozlehlá spojovací chod-
ba velkých veřejných budov: divadelní
k. 2. sport. (v pozemním hokeji) vkulova-
cí prostor 3. pruh úzerni vedoucí cizľm
státem, zajišťující spojení s mořem n. se
zájmovým územím 4. hist. stav. součást
opevnění pozdněgotických hradů tvoří­
cí zprav. dvě hradby podél cesty daleko
před vlastním objektem, s čelem uzaví-
raným kulisovou branou; koridorový
přfd.: k-á ulice oboustranně a stejnorodě
zastavěný uliční prostor
korigens ueskl. s (mn. I. -ncia, 2. -ncií) i -ntu
m, korigencium, -ia s (I) farm., potr. látka
upravující nepříjemnou chuť, vůni n.
vzhled léku, potravin ap.
korigovat ued. i dok. (co) 1. provádět, provést
korekturu, korigování, opravovat, opra-
vit: k. článek v obtazích 2. opravovat,
opravit, napravovat, napravit (chyby
vůbec): k. omyl 3. tech. provádět, provést
korekci: k. ozubení
korinoid, -u m (I) biochem. složitá organická
sloučenina ze skupiny vitaminu B l2
korintka,-y ž(VJ)zbož. k-ymalé tmavomodré
až fialově černé bezjaderné sladké rozin-
ky, sušené bobule révy korintské (nazv.
podle střec. města Korintu) .
korintský přfd. (vJ) vztahující se k střec. městu
Korintu: archit. k. řád, sloh (v 5.-4. stol.
př. n. 1.) nejmladší ze tří řec. architekto-
nických řádů (slohů), jehož charakteris-
tickými znaky jsou štíhlost a výška slou-
pů a dekorativnost hlavic: k. sloup; k-á
hlavice
korium, -ia s (I) anat. vazivová spodnľ vrstva
kůže, v níž jsou uloženy cévy a nervy,
škára; bot. buněčná vrstva pod pokožkou
kořenů
korkovatění, -1' s(o <špl bot: k. jádřince jab-
lek choroba způsobená nedostatkem boru
při vysoké hladině vápna a dusíku v pů­
dě; k. listů brambor vytvářenI' puchýřo­
vitých zduřenin na čepelľch listů
korkovina, -y ž (u < špl 1. kůra korkového
dubu 2. bot. voskovitá látka, kt. se uklá-
dá ve ztlustlých buničitých stěnách kor-
kového pletiva, podstatná část korku,
suberin (chem., bot.)
korkovľtý přfd. připomínající korek: zeměd.
k-á strupovitost bramborových hlíz one-
mocnění, při němž se na bramborových
hlízách tvoří jizvy a povrchová pletiva
korkovatějí
korkovník, -um(u<šp) bot. strom rodu Phel-
lodendron, jehož někt. druh poskytuje
cenné dřevo a borku pro korkovou drť
korkový
korkový t korek
korkoxylolit, -u m(šp + ř) stav. teplá podlaha
(dlážka) vytvořená z xylolitové mazani-
ny, jejíž spodní vrstva obsahuje jako pl-
nivo korkovou drť
konna, -y ž (r < ind) zast. 1. zadní část lodi
nad kormidlem, záď (loď.) 2. bás. kormid-
lo
konnčí příd. (r) odb. k. knihy sborníky círk.
i světských zákonů užívané při řízení
vých. křesť. církve a v círk. soudnictví
někt. slov. zemi (Srbska, Bulharska)
konnidelnictví, -í s zaměstnání, činnost
kormidelníka
kormidelm"k, -a m (kormidelnice, -e ž) (r)
kdo řídí směr lodi kormidlem; kdo od-
povídá za správný kurz lodi; kormidel-
nický příd.: k-é zkoušky
kormidlo, -a s(r) základní část zařízení, kt.
řídí směr pohybu lodi; let. k. letadla otoč­
ná plocha k ovládání letadla kolem svis-
lé n. vodorovné osy: výškové, směrové
k.; kormidelní příd.: loď. k. kolo, zaříze­
ní; k. stroj pohonný orgán kormidelního
zařízení
konnorán, -a m (I) zool. velký černozelený
vodní pták rodu Phalacrocorax žijící ve
velkých koloniích u vnitrozemských
i přímořských vod: k. obecný
konnus, -mu m (ř) 1. bot. rostlinné tělo vyš-
ších (cévnatých) rostlin rozlišené vosu
a listy, na rozdíl od nerozlišené stélky 2.
ekol. trs, shluk jedinců (rostlin n. živoči­
chů) trvale k sobě přirostlých, většinou
přisedlých (např. trávy, trubýši, mechov-
ky)
kornea, -ey ž (I) anat. průhledná blána tvoří­
cí přední část obalu oka, rohovka; kor-
neální příd. med. rohovkový: k. reflex
kornelit, -u m(Vl) miner. bledě červený n. fi-
alový jednoklonný nerost, vodnatý sí-
ran železa (nazv. podle maď. ing. Kor-
nela Hlavacseka)
korner, -u m(a) 1. obch. nákup zboží za úče­
lem prodeje podle monopolních cen, je-
den z burzovních obchodů 2. sport. roh
ringu
kornet, -a m(I) hist. nejnižší důstojnická hod-
nost jezdecké kompanie, vojenský tru-
bač; později 'jezdecký důstojník v hod-
nosti praporčíka (fenricha) a důstojník
pěchoty (v rus. carské armádě) v hod-
nosti podporučíka
kornet, -u m (it) hud. dechový žesťový ná-
trubkový nástroj s ventily, vzniklý v 19.
stol. z poštovního rohu; kornetový příd.
korneta, -y ž (I) hist. 1. bílá čtvercová vlajka
velitele eskadry 2. btlá k. (ve Francii)
první eskadrona pluku lehkého jezdec-
tva; její standarta 3. oddíl jízdy odpoví-
dající četě
kornetino [-tý-], -a s(it) hud. malý komet
kornetový i komet
kornilovec, -vce m(Vl) hist. (v letech 1917-
18) příslušník armády rus. generála L.
G. Kornilova; přívrženec Kornilova
kornilovština, -y ž (Vl) hist. (v letech 1917-
424
18) hnutí v Rusku usilující o voj. dikta-
turu, vedené generálem L. G. Kornilo-
vem
kornišon [-ny-], cornichon [ko-šo-], -u m
(I) hist. (koncem 16. stol. a v 17. stol.
v bastionovém opevnění) objekt s půdo­
rysem připominajícímpísmeno M s obě­
ma hroty obrácenými proti nepříteli, vy-
sunutý před nároží pevnostního mnoho-
úhelníku a s opevněním spojený, roho-
vá hradba
kornofon, -u m (I + ř) hud. tubový roh
kornout, -u m(I) 1. papírový sáček zužující
se do špičky: k. bonbonů 2. tvar takové-
ho sáčku; předmět tohoto tvaru: oplat-
kový k. se zmrzlinou; kornoutový příd.
kornutin [-ty- i -tý-], -u m (I) chem. alkaloid
v námelu
kornyška, -y ž (Vl) zeměd. plemeno slepic
černých, bílých, červených s bílým le-
mováním, vyšlechtěné v Anglii, jehož
kohouti byli pův. užíváni ke kohou-
tím zápasům (nazv. podle angl. oblasti
Cornwell): k. bílá
koroborace, -e ž (I) práv. 1. (v angl. a amer.
právu) posílení svědectví 2. hist. závěreč­
ná ověřovací formule starých úředních
listin (např. testimonií); koroboračnípříd.
koroborativní [-ty- i -tý-] příd. (I) řidč. kniŽ.
posilující
korodovat ned. odb. 1. (o kovu, hornině) pod-
léhat korozi 1 2. (co) způsobovat korozi
1 něčeho: kyseliny k-ují kovy
korofilie, -e ž (ř) med., psych. chorobná pohlav-
ní náklonnost mužů k nedospělým dív-
kám
korola, -y ž (I) bot. květní korunka; celek
květních plátků
korolantemie, -e ž (I + ř) bot. změna korun-
ních lístků na tyčinky
korolár, -u m, korolárie, -e ž, korolárium,
-ia s (I) kniž. dodatek, přídavek: log. zřej­
mý důsledek něj. dokazování věty n.
definice
koróna, -y ž(l) 1. astr. nejvrchnější a nejřidší
vrstva sluneční atmosféry pozorovatel-
ná při úplném zatmění Slunce v podobě
sthbrného věnce kolem temného Slun-
ce; meteor. tvar polární záře; opt. úkaz
působený ohybem slunečních paprsků na
vodních kapičkách obsažených v atmo-
sféře 2. eltech. stabilní elektr. výboj vy-
volaný nárazovou ionizací, sršení; koró-
nový příd.: eltech. k-á ztráta způsobená
korónou (sršením); k. výboj
koronadit [-dy-], coronadit [ko-] , -u m(VI)
miner. lesklý černý až tmavohnědý čtve­
rečný nerost, oxid olova a manganu
(nazv. podle naleziště Coronado v USA)
koronála, -y ž (I) lingv. koronální souhláska
koronální příd. 1. ke koróna 1: astro k. paprs-
ky; k. čáry emisní čáry (zelené, žluté,
červené) ve spektru sluneční koróny; k.
kondenzace horká hustá oblast v sluneč­
ní koróně; k. oblouk kondenzace ve tva-
ru oblouku 2. lingv., fon. k. souhláska vy-
slovená součinností okrajů celého jazy-
korporace
ka s okraji klenby patra (např. t, d, s, z),
koronála; k. artikulace článkování hlá-
sek, při němž je špička jazyka opřena o
patro plošně; koronálně přísl.
koronárka, -y ž (I) hovor. koronární jednotka
koronární příd. (I) med. 1. věnčitý: k. tepny
vyživující srdeční sval; k. insuficience
nedostatečné prokrvení srdečního svalu
2. k. jednotka oddělení intenzivní péče
v nemocnici zabývající se léčením ne-
mocných s akutními srdečními phboda-
mi
koronavir(us), -u m(I) biol. k-y obalené viry
z čeledi Coronaviridae, izolované u člo­
věka, prasat a ptáků, vyvolávající zvl.
nemoci dýchacích cest
koroner, coroner [ko-], -a m(a) (v Anglii a
v USA) soudní úředm'k vyšetřující pří­
činu náhlé n. násilné smrti a dávající
podnět k zahájení soudního vyšetřování
koronit [-ny-], -u m (I) miner. obal paprsko-
vitě uspořádaných nerostů (amfibolů,
pyroxenu, granátu aj.) okolo olivínu, hy-
perstenu aj. v někt. vyvřelých horninách;
koronitový příd.: miner. k-á struktura
koronizace [-ny-], -e ž (I) odb. tepelné usta-
lování skleněných tkanin krátkodobým
působením vysoké teploty před lamino-
váním, při němž se organické zbytky tak-
řka úplně odstraní a textil zůstane bílý
korónka, -y ž (I) eltech. výbojka používající
korónový výboj k stabilizaci stejnosměr­
ného napětí, korónový stabilizátor
korónograf, -u m(I + ř) astro dalekohled k po-
zorování sluneční koróny a protuberan-
cí mimo dobu zatmění Slunce
korónový t koróna
koroplastika [ty-], -y ž (I + ř) výtv. řec. ozna-
čení sochařských děl drobných i monu-
mentálních z pálené hlíny
koroze, -e ž (I) 1. rozrušování povrchu ma-
teriálu (zvl. kovů) chem. n. elektrochem.
působením prostředí: k. potrubí; k. roz-
kladem páry 2. geol. rozpouštění povrchu
málo chemicky odolných hornin (jako
vápence, dolomitu, soli kamenné) chem.
přírodními procesy (např. vodou); nahlo-
dávání povrchu minerálů n. hornin chem.
procesy; korozní příd.: chem. k. činitel; geol.
k. tmel; odb. k. reakce, agresivita, únava;
k. kinetika nauka o rychlosti korozních
reakcí; k. článek vodivě spojená sousta-
va dvou n. více částí kovového povrchu
majících rozdílný elektr. potenciál; k.
makročlánek s elektrodami viditelnými
prostým okem; tech. k. inženýrství zabý-
vající se jevy koroze; korozně přísl.
korozivní příd. odb. vyvolávající, působící
korozi: k. účinek, změny; k. prostředí;
korozivně přísl.; korozivnost, -i ž
korozivzdorný příd. (I + č) tech. vzdorující
korozi, odolný proti korozi: k-é oceli
korozní t koroze
korporace, -e ž (I) 1. zast. sdružení, svaz,
spolek osob spojených společnými zá-
jmy n. úkoly: dobročinná k.; práv. práv-
nická osoba s podkladem převážně osob-
korporál
ním (např. spolek); (ve Velké Británii)
sbor hlavních funkcionářů městské sprá-
vy; (v USA) obchodní organizace podob-
ná akciové společnosti 2. zast. sdružení,
organizace osob téhož společenského
stavu, zaměstnání, oboru; (ve středově­
ku) organizace řemeslníků n. kupců;
korporační příd.
korporál, -u m, korporale [-rá-], -e s (7.j.
též -m) (I) círk. čtvercové plátno, rouška
užívaná při mešním obřadu k přikrytí ka-
licha
korporativizmus [-ty-], -mu mhist. (v Itálii
za fašizmu) fašistická a klerikálně pod-
barvená státní ideologie zaměřená proti
dělnickým polit. a odborovým organiza-
cím, předstírající návaznost na středově­
ké řemeslnické a jiné korporace; na této
ideologii založený stát, korporativní stát;
korporativistický [-tyc-] příd.: k-é hnutí
korporativní [-ty- i -tý-] příd.(I) 1. hromad-
ný, společný: k. úsilí 2. stavovský: stře­
dověký k. řád; hist. (fašistický) k. stát bu-
dovaný na základě korporativizmu; kor-
porativně přísl.
korporelní příd. (I) řidč. kniŽ. družný
korpulence, -e ž (I) řidč. tělnatost, tlouštka,
otylost, korpulentnost
korpulentní příd. (I) tělnatý, tlustý, otylý: k.
postava; korpulentnost, -i ž
korpus, -u m (I) kniž. a odb. 1. celek, soupis,
sbírka: k. materiálu; statistický k. sou-
bor; lingv. soubor jazykových (analyzo-
vaných a vykládaných) materiálů (vět,
textů ap.); výtv. soupis památek urč. dru-
hu umění: k. sklomalby; t též corpus 1
2. podstatná část: hud. vlastní těleso hud.
nástroje (ozvučná skříň, trubice s roztru-
bem); potr. pečený polotovar pro cukrář­
ské výrobky určený k dalšímu upravo-
vání ruz. doplňky (plněním n. polévá-
ním): piškotový k. 3. výtv. v plastice tělo
ukřižovaného Krista bez kříže; korpu-
sový příd.
korpuskule, -í žmno (I) fyz. velmi malé hmot-
né objekty, částice; korpuskulární příd.:
fyz. k. záření tvořené částicemi s nenulo-
vou klidovou hmotností, např. částicemi
a, ~; k. teorie světla podle níž se světlo
skládá z korpuskulí vyletujících ze zdro-
je; k. optika zabývající se řízením pohy-
bu nabitých částic v elektr. magnetickém
poli ve vakuu, tvořené částicemi s nenu-
lovou klidovou hmotností, např. částice­
mi a, ~; korpuskulárně přísl.: odb. slož.
k. -vlnový dualizmus dvojí pohled na kaž-
dý hmotný objekt (částicový a vlnový)
korsak, -a m (turk) zool. středoas. psovitá
šelma rodu Vulpes, phbuzná lišce
kortesy, -ů m 1JUl. (šp) 1. hist. (od 12. stol.)
stavovská shromáždění v křesť. zemich
na Pyrenejském poloostrově se značným
polit. a zákonodárným významem 2.
K-y šp. parlament; (do r. 1910) port. par-
lament
korteš, -e m (maď < špl (v někt. státech) vo-
lební (zprav. placený) agitátor
425
kortešovatned. (-; pro koho, co; za koho, co) (zvl.
při volbách) v někt. státech agitovat pro
někoho, něco (za odměnu), dělat korte-
še
kortexon, -u m(I) biol. hormon kůry nadled-
vin ovlivňující minerální metabolizmus
kortikální [-ty-] příd. (I) anat. týkající se kůry
(mozkové, nadledvinek aj.): k-á buňka
kortikoid [-ty-] (I), kortikosteroid (I + ř), -u
m biol. k-y aktivní steroidy vylučované
kůrou nadledvin, užívané v lékařství
kortikolní [-ty-] příd. (1) zool. k. živočichové
kt. žijí v rozpraskané kůře dřevin
kortikosteron [-ty-], -Um(1 +ř) biol.jeden ze
skupiny steroidních hormonů kůry
nadledvin regulující metabolizmus mi-
nerálních látek a hospodaření s cukry,
užívaný v lékařství
kortikostlmulátor [-ty-ty-], -Um(l) med. pří­
stroj pro elektr. dráždění (stimulaci) moz-
kové kůry, užívaný k diagnostickým úče­
lům
kortikotropin [-ty-] , -u m (I + ř) biol. adre-
nokortikotrofní hormon předního laloku
hypofýzy stimulující kůru nadledvin,
užívaný v lékařství
kortikovir(us) [-ty-], -u I I (I) biol. neobalený
bakteriální vir z čeledi Corticoviridae,
s genetickou informací V dvouvláknité
kruhové DNA
kortizol [-ty-], -u m(I) biol. steroidní hormon
vytvářený kůrou nadledvin, řídící meta-
bolizmus cukrů, uživaný v lékařství
kortizon [-ty-], -u m (I) biol. steroidní hor-
mon vylučovaný kůrou nadledvin, uží-
vaný v lékařství
korubin, -u m (I) tech. tavená struska, v pod-
statě kysličník hlinitý odpadající při alu-
minotermické redukci někt. kovů, užíva-
ná pro velkou tvrdost k výrobě brusiva
korumpovaný příd (I) hanl. takový, kt. byl
zkorumpován: k. tisk; korumpovanost,
-i ž
korumpovat ned. i dok. (I) hanl. (koho, co) mo-
rálně kazit, zkazit, narušovat, narušit
(zvl. podplácením), podlamovat, podlo-
mit pevnost někoho n. něčeho v správ-
ném postoji: k. úředního činitele; k. myš-
lení
koruna, -y ž (I) 1. symbolická ozdoba hla-
vy, pův. bohů a heroů, později panovní-
ků: královská k.; trnová k.; přen. kniž. utr-
pení 2. panovnická hodnost; přen. panov-
ník 3. korunní země; království; hist. země
K-y české Čechy, Morava, Slezsko, resp.
Lužice 4. (kdysi) zpodobení panovnic-
ké koruny, šlechtický n. čestný odznak
5. jednotka měny v někt. státech; plati-
dlo této hodnoty: česká, dánská, švéd-
ská k.; kovová k.; ekon. kontrola k-ou O
nemít ani k-u být bez peněz 6. tech. (u
pneumatiky) protektor', -u, běhoun 7.
hud. znak notového písma í-'\ umístěný
nad notou n. pauzou, prodlužující tón n.
pomlku bez přesného výměru, fermata
8. rozvětvená (listnatá) část stromu: roz-
ložitá k. 9. mysl. rozvětvené zakončení je-
korunový
leního parohu nejméně s třemi výsada-
mi 10. bot. vnitřní květní obal květu,
zprav. barevný, skládající se z plátků
korunních ll. kniž. nejvyšší stupeň něj.
konání, úsilí; vyvrcholení, dovršení: po-
slednífilozofické dílo je k-ou jeho tvor-
by Oexpr. nasadit něčemu k-u (často iron.)
vyvrcholit, dovršit to 12. stav. nejvyšší
část náspu, vozovky, hráze, přehrady ap.;
horní ukončení zdi, viaduktu, mostu: k.
jezu; k. zdiva
korund, -u m(ind) miner. šesterečný klenco-
vý nerost, oxid hlinitý vyznačující se po
diamantu největší tvrdostí: odrůda k-u
růžová až červená rubín, modrá safír,
žlutá topas, zelená smaragd; korundo-
vý příd.: tech. k-é brusné kotouče; k-é vy-
zdívky; ker. k-á keramika; geol. k. rohovec
kontaktně metamorfovaná hornina obsa-
hující korund
korunka, -y žl. zdrob. ke koruna 1, 5, 8, 10:
mít verbu k-u; - expr. střádat k-u ke
k-ce; - k-y stromků; - k-y chudobek 2.
co se podobá korunce: zool. péřová ozdo-
ba na hlavě někt. ptáků (např. páva); bot.
výrůstky na koruně, růz. původu (např.
u narcisu, knotovky), pakorunka 3. anat.
k. zubu horní část zubu nad dásní pokry-
tá sklovinou; med. její umělá náhrada
(plná n. dutá): zlatá k. 4. tech. kruhový
kovový uzávěr lahví s těsnicí vložkou,
korunový, korunkový uzávěr 5. tech., hom.
vrtný nástroj pro jádrové vrtání; korun-
kový příd.: tech. k. uzávěr lahví korunový,
korunka 4
korunk'atý příd. zool. mající korunku 2: páv
k.; křepelka k-á
korunní příd. 1. ke koruna 2: k. princ; hist. k.
statky náležející koruně; k. země patřící
k státu (království) 2. bot. patřící ke ko-
runě květu: k. lístky, plátky 3. hlavní,
přední, nejdůležitější: k. svědek
korunovace, -e ž (I) slavnostní obřad nasto-
lení panovníka spojený s odevzdáním
výsostných odznaků královské moci
(vložení koruny na hlavu, předání žezla
a jablka, opásání mečem), korunování;
korunovační příd.: k. klenoty; k. přísaha
skládaná při korunovaci; k. mince raže-
ná na památku korunovace; hist. práv. k.
reverz (od 13. stol. v Evropě) listiny
smluvní povahy zajišťující práva a náro-
ky voličů volenými panovníky
korunovat ned. i dok. 1. (koho, na koho, za koho,
kým; koho, 4. p.) (vy)konat obřad koruno-
vace, nastolovat, nastolit korunovací: k.
na krále, za krále, králem; k. panovní-
ka; přen. k-ané hlavy panovníci 2. kniŽ.
(koho za koho; koho, 4. p.) (o)věnčit zprav.
k poctě n. oslavě: k. básníka vavřínovým
věncem Oexpr. k-aný hlupák náramný 3.
jen ned. kniŽ. (co) jako koruna zdobit, věn­
čit: hory k-ané sněhem 4. (co čún) úspěš­
ně dovršovat, dovršit; (co) být úspěšným
zakončením, vyvrcholením něj. úsilí ap.:
práce je k-ána úspěchem
korunový příd. 1. ke koruna 5,10: k-á měna,
korupce
mince; k-é zboží laciné; sklář. k-é sklo
optické sklo s nízkým indexem lomu a
rozptylu; - zoo!. obaleč k. 2. připomína­
jící korunu I: tech. k. vrták dutý s čelními
břity; k-á matice s několika zářezy pro
závlačku; stav. k-á krytina dvojitá taško-
vá krytina na řídké laťování 3. k. uzávěr
korunkový, korunka 4
korupce, -e ž (I) získávání neoprávněných
výhod za úplatek, úplatkářství (op. inko-
rupce); korupční příd.: k. aféra; korupč­
nost, -i ž
korupčnictví, -í s (I) korupce
korupčm'k, -a m (I) úplatkář; korupčnický
příd.
koruptela, -y ž (I) odb. porušené místo v tex-
tu, zprav. rukopisném
koruška, -y ž (r) zoo!. ryba rodu Osmerus
příbuzná lososu, žijící v pobřežních vo-
dách od Biskajského zálivu až po záliv
Botnický: k. mořská
korveta, -y ž (1) 1. loď. menší válečné plavi-
dlo pouŽív. zvl. jako doprovodná loď; (do
poloviny 19. stol.) trojstěžňová plachet-
nice s jednou řadou děl na vrchní palubě,
růz. konstrukce, ale určité velikosti a
rychlosti 2. sport., art. akrobatický skok do
stoje na rukou; korvetní příd. k 1: voj. k.
kapitán (ve válečném loďstvu někt. stá-
tů) štábní námořní důstojník hodností
rovný majorovi
korvuzit, -u m (I) miner. smolně černý až na-
modralý kosočtverečný nerost obsahu-
jící vanad
korybant, -a m (ř) (v střec. bájesloví) kněz
v chrámu fryžské bohyně plodnosti Ky-
bely, který konal orgistické rituální tan-
ce
korybantský příd. (ř) řidč. kniŽ. hlučný, řvavý,
ohlušující
koryfej, -e m (ř) 1. kniž. přední, čelná osob-
nost, vynikající představitel (vědy, umě­
ní, politiky), předák 2. liter. (v ant. dra-
matu) náčelník, vedoucí sboru; koryfej-
ský příd.
korykeion,-Um(ř)(v střec. palestrách) míst-
nost pro ukládání tělocvičného nářadí;
(v střec. gymnáziu) cvičební místnost,
korykerion
korykerion, -u m (ř) korykeion
korynebakterie, -e ž (ř) bio!. tyčinkovitá bak-
terie, původce záškrtu aj. hnisavých one-
mocnění lidí i zvířat
koryza, coryza [ko-], -y ž (ř) med. zast. chro-
nický zánět nosní sliznice, rýma
korzár, -a m(it) 1. námořní loupežník, pirát
2. (ve středověku) majitel n. nájemce lodi
zmocněný válčícím státem k tomu, aby
prováděl válečné operace a měl právo
kořisti; korzárský příd.
korzáž, -e ž (1) tuhý přiléhající živůtek, šně­
rovačka
korzeka, -y ž (it) dřevcová zbraň it. a šp.
žoldnéřů v 16. stol., vlašská sudlice
korzet, -u m(1) šněrovačka stahující trup od
pasu až přes boky; med. (sádrový) k. lé-
čebný obvaz na trup n. aparát k fixaci
426
(při poranění n. deformaci páteře); kor-
zetový příd.
korzo, -a s (it) promenáda 1. (zvláště dř.) hro-
madné procházení (po městě): nedělní k.
2. místo takových procházek, procház-
ková cesta
korzovat ned. hovor. procházet se (na korze),
promenovat (se)
kosalit, cosalit [ko-], -u m(VJ) miner. kovově
lesklý, olověně šedý kosočtverečný ne-
rost, sulfid olova a bizmutu (nazv. podle
města Cosaly v Mexiku)
kosekans neskl. m, kosekanta, -y ž (I) mat. jed-
na z šesti základních goniometrických
funkcí: k. úhlu ex poměr přepony a proti-
lehlé odvěsny pravoúhlého trojúhelníka
vzhledem k úhlu ex, zn. cosec
kosekantoida, -y ž (I) mat. graf funkce kose-
kans
kosinus, -nu, -nusu m (I) mat. jedna z šesti
základních goniometrických funkcí: k.
úhlu ex poměr přilehlé odvěsny k přepo­
ně pravoúhlého trojúhelníka vzhledem
k úhlu ex, zn. cos; kosinový příd.: mat. k-á
věta vztah mezi velikostmi stran a,b,c a
velikostmi úhlů ex, ~, 'Y libovolného troj-
úhelníka; k. zářič světelný zdroj, u něhož
klesá svítivost plošného zdroje s rostou-
cím úhlem
kosinusoida, -y ž mat. graf funkce kosinus
koskinomantie [-ty-], -e ž (ř) (zvl. ve stře­
dověku) věštění (hádám') podle síta, slou-
žící k určování zlodějů
koský, kniŽ. kojský, koický příd. (VJ) k-á lát-
ka velmi jemná, průsvitná látka vyrábě­
ná v starověku, zvl. na ostrově Kosu
kosmetik [-ty-], -a m (kosmetička, -y ž)
odborník v kosmetice
kosmetika [-ty-], -y ž (ř) úprava a pěstění
těla (prostředky fyzikálními i chemický-
mi), zvl. udržování zdravé pokožky,
popř. odstraňování n. zakrytí jejích ne-
dostatků (kosmetických vad); kosmetic-
ký příd.: k-é přípravky; k-á vada porušu-
jící tělesnou krásu
kosmetologie, -e ž (ř) vědní obor zabývající
se vědeckými, technickými a sociálními
poznatky o zachování krásy, popř. od-
stranění n. zakrytí jejích nedostatků
kosmický ~ kosmos
kosmo- [-s-] (ř) v slož. první část s význ. vesmír,
svět, vesmírný, kosmický
kosmobiologie, -e ž (ř) bio!. obor studující
život ve vesmíru (např. možnosti exis-
tence živých organizmů, způsob života
v kosmických lodích)
kosmodrom, -Um (ř) kosm. (v rus. prostředí)
prostor k vypouštění nosných raket, ra-
ketoplánů do kosmu
kosmodynamika, -y ž (ř) astrodynamika
kosmogonie [-ny-], -e ž (ř) (pův. bájeslov-
ná) nauka o vzniku a počátku světa; kos-
mogonický příd.
kosmograf, -a m (dř.) odborník v kosmo-
grafii
kosmografický příd. ke kosmografie, ke
kosmograf
kosmos
kosmografie, -e ž (ř) 1. astro (dř.) popis ves-
míru, souhrn poznatků o Zemi, sluneční
soustavě ajejích zákonech 2. (ve středo­
věku) popisný zeměpis, přírodověda a
hvězdářství
kosmochemie, -e ž (ř) obor zabývající se
chem. procesy ve vesmíru; kosmoche-
mický příd.: chem. k-á diferenciace dife-
renciace chem. prvků při jejich vzniku a
před vytvořením planet
kosmolog, -a m (kosmoložka, -y ž) odbor-
ník v kosmologii
kosmologie, -e ž(ř) nauka o kosmu jako cel-
ku, jeho vzniku, stavbě, rozdělení a po-
hybu hmoty v kosmu, přeměně energie
a vlastností kosmu; kosmologický příd.:
odb. k. princip založený na předpokladu
homogennosti a izotropii kosmu pro
všechny pozorovatele
kosmonaut, -a m (kosmonautka, -y ž) (r < ř)
člověk připravující se k letu do kosmu,
přímý účastník tohoto letu, astronaut
kosmonautický [-ty-] příd. ke kosmonauti-
ka, ke kosmonaut
kosmonautika [-ty-], -y ž(r) obor zabývají-
cí se teoretickým i praktickým výzku-
mem kosmického prostoru pomocí umě­
lých kosmických těles, astronautika
kosmonomie, -e ž (ř) astro nauka o zákonech
kosmu
kosmonymum, -yma s (ř) lingv. vlastní jm.
než. přírodního objektu a jevu nacháze-
jícího se mimo Zemi
kosmopolit, -a m 1. řidč. kosmopolita 2. bio!.
organizmus (živočich n. rostlina) vysky-
tující se ve všech světadt1ech
kosmopolita, -y m (kosmopolitka, -y ž)
stoupenec kosmopolitizmu 1, světoob­
čan
kosmopolitický [-ty-], kosmopolitní příd. 1.
ke kosmopolitizmus, ke kosmopolita, ke
kosmopolit 1: k., k-á tendence; k. archi-
tektura 2. ke kosmopolit 2: bot. k-á rost-
lina rozšířená ve všech světadílech, kos-
mopolit 2
kosmopolitizmus [-ty-], -mu m (ř) 1. idea
zdůrazňující sounáležitost jedince i ná-
rodů s lidstvem i jeho kulturou v proti-
kladu k úzkoprsému vlastenectví, světo­
občanství; liter. směr v české literatuře
(koncem 19. stol.) usilující o nejširší za-
pojení české kultury do soudobého svě­
tového liter. proudu 2. bio!. výskyt někt.
organizmů (živočicha n. rostliny) ve
všech světadílech
kosmopolitizovat [-ty-] ned. (ř) (koho, co) do-
dávat někomu, něčemu kosmopolitické-
ho rázu
kosmopolitní t kosmopolitický
kosmos l, -mu m (ř) kniž. a odb. vesmír, svět;
kosmický příd. kniž. a odb. vesmírný: k.
prostor; k-á biologie, geodezie; k-é lé-
kařství; k-é právo; astro k. prach drobné
částice dopadající na Zemi z meziplane-
tárního prostoru, meteorický prach; k-é
záření tok částic vysokých energií do-
padající na Zemi z kosmického prosto-
kosmos
ru; k. šum radiové záření z vesmíru; kosm.
k-á raketa, laboratoř; k-á rychlost, son-
da; kosmicky přís!.
kosmos2, -u m (ř) zahr. jednoletá n. vytrvalá
bylina rodu Cosmos pův. ze Střední
Ameriky, s osmi paprskovitými květní­
mi úbory růz. barev
kosmotron, -u m (ř) jad. fyz. amer. protonový
synchrotron
kosmovize, -e ž (ř + I) sdě!. tech. 1. celosvěto­
vá jednotná televizní síť založená na
systému stacionárních družic 2. tele-
vizní přenos z kosmu (např. z Měsíce)
pomocí televizních kamer umístěných
na družici
kostální příd. (ř) anat. žeberní: k. dýchání
kostým, -u m(f < it) 1. dámský oblek (sukně
n. kalhoty a krátký kabátek): sportovní,
klasický, kalhotový k. 2. převlek herců,
artistů n. účastníků maškarního plesu 3.
kniž. a zast. oděv, oblek vůbec: dobové
k-y; kostýmový, kostýmní příd.: k-é šaty
dvoudílné, střihem připomínající kos-
tým; - k-ní výtvarník
kostymér, -a m (kostymérka, -y ž) (f < it)
pracovník oblékající herce v divadle, ve
filmu, v televizi ap.
kostýmnictví, -í s nauka o kostýmech (pro
potřeby divadelní ap.)
kostýmování, -í s div. navrhování a vyhoto-
vování kostýmů ve filmu, v divadle, v te-
levizi ap.
kostýmovaný příd. oblečený do kostýmu 2:
pestře k. tanečm'k; k. výjev
kostýmovat ned. i dok. řidč. (koho, co) oblékat,
obléknout do kostýmů 2
kostýmový t kostým
koš, -e m(r < turtat) hist. (v kozáckém prostře­
dí) tábor 1; košový příd.: k. ataman; ko-
šový, -ého m vůdce kozáckého tábora
košár, -u m(sl) lehká ohrada pro dobytek na
noc; zeměd. přenosná ohrada, oplůtek,
elektr. ohradník na pastvině, ve kt. do-
bytek svými výkaly hnojí půdu
košárování, -í s zeměd. umisťování hospo-
dářských zvířat, zejm. ovcí, do košárů
košárovat ned. chovat ovce v košárech; ze-
měd. vyhnojovat pastevní porosty košá-
rováním
košenila [-ny-], -y ž (1) odb. červené barvivo
získané ze zaschlých oplozených sami-
ček červce nopálového, karmín; košeni-
lový příd.: k-é barvivo košenila, karmín
košer, -u m(hebr) pokrm vyhovující rituál-
ním předpisům judaizmu o čistotě jídla
košer příd. (neskl.) (hebr) maso k. připravené
k požívání podle rituálních předpisů ju-
daizmu; přen. expr. být k. nezávadný; ko-
šer přís!.: vařit k.
košerák, -a m (hebr) slang židovský řezník
provádějící košerování masa; košerác-
ký příd.: k. nůž
košerák, -u m řeznický nůž na košerování;
přen. expr. dlouhý nůž vůbec
košerování, -í s (hebr) způsob porážení zví-
řat a přípravy masa podle jídelních náb.
předpisů judaizmu
427
košerovat ned. i dok. provádět, provést koše-
rování: k-ané maso
kosmar, -u m (1) zast. hrůza, děs
košnaj, -e m(uzb) hud. uzbecký lid. dechový
nástroj, dvojitá píšťala s jednoduchým
jazýčkem
košový t koš
koštér, -a, koštéř, koštýř, -e m (živ.) (n) (od-
borný) ochutnávač (vína); koštérský
příd.: k-é umění
koštérství, koštéřství, -í s (n) (odborné)
ochutnávání vína, koštérské zaměstnání
koštéř, koštýř, -e m (než.) (n) vin. skleněná
násoska k ochutnávání vína, na odebrání
jeho vzorků ze sudů
koštnout dok. (n) ob. koštovat'
koštovatI dok. i ned. (n) ob. (co; -) ochutnat,
ochutnávat
koštovat2 ned. (n) zast. ob. (co) mít (peněžitou)
cenu stát
t
koštýř koštér, -a a koštéř (než.)
košutovec,-vcem(VJ) (v pol. 19. stol.) stou-
penec maď. revolucionáře L. Kossutha
košutovka, -y ž(VJ) bankovka vydaná v Uh-
rách za Kossuthovy vlády
kóta, -y ž (1) 1. geogr., geod. číslo udávající
svislou vzdálenost bodu od základní plo-
chy (roviny) srovnávací: absolutní k.
udávající nadmořskou výšku terénního
bodu; relativní k. udávající výškový roz-
díl vzhledem k okolí 2. vrchol hory, vý-
šiny, vrch; hora n. výšina (na mapě opat-
řená kótou) 3. mat. číselné označení bodu
4. (v tech. kreslení) číslo udávající jaký-
koli rozměr zobrazovaného předmětu;
kótový příd.
kótace, -e ž (1) obch., peněž. 1. úřední připuš­
tění cenného papíru k obchodování na
burze 2. cenový (kurzový) záznam hod-
not, s nimiž se obchoduje na burze, pub-
likovaný v úředním kurzovním listě
kotangens neskl. m, kotangenta, -y ž (I) mat.
jedna ze šesti základních goniometric-
kých funkcí: k. úhlu ex poměr přilehlé
odvěsny k protilehlé odvěsně pravoúh-
lého trojúhelníku vzhledem k úhlu ex, zn.
cotg
kotangentoida, -y ž (I) mat. graf funkce ko-
tangens
kotektický [-ty-] příd. (I + ř) miner. k-á křivka
hraniční křivka na fázovém diagramu,
podle níž krystalují pevné fáze
kotelé neskl. s (1) text. bavlněná n. vlněná tka-
nina s širším podélným vroubkováním
užívaná na dámské oděvy
koterie, -e ž (1) řidč. uzavřená skupina navzá-
jem se podporujících jednotlivců sledují-
cí sobecké zájmy (získání společenských
výhod, služebního postupu), klika'
kóthón, -u m(ř) (v městech záp. Středomo­
o') umělá přístavní oblast s jedním i dvě­
ma vyhloubenými bazény kruhového n.
obdélníkového tvaru
kotilion [-ty-], -u m (1) 1. tan. (v 18. stol.)
franc. společenský čtverylkový tanec s
mnoha figurami; (později) společenská
taneční hra 2. (dř.) plesová ozdoba (0-
koturn
zdobný řád), kt. připínaly tanečnice svým
tanečníkům při volence na plesech; ko-
tilionový příd.
kotinga [-ty-], -y m (indián) zoo!. pestře zbar-
vený pták zvučného hlasu z řádu pěvců
žijící v lesích Již. Ameriky, jehož někt.
druhy jsou chovány v klecích
kotleta, -y ž (1) 1. též kotlet, -u mplátek masa
na žebírku; kuch. pokrm z něho připrave­
ný: smažená vepřová, telecí k. 2. zprav.
mno k-y (podle mužské módy) proužky
vlasů vybíhající ze spánků do tváře, li-
cousy
koto, -a s(jap) hud. starý jap. hud. nástroj po-
dobný stolové citeře
kotonl, -u m (f < arab) text. hrubší bavlněná
tkanina v plátnové vazbě, užívaná na
prostěradla ap.; kotonovýl příd.: k-á tka-
nina
koton2, -u m (VJ) text. slang kotonový stroj;
kotonový2 příd.: text. k. stroj mechanický
stávek se svislým systémem jehel (nazv.
podle angl. projektanta W. Cottona); k-á
jehla; k-é punčochy se švem, vyrobené
na kotonovém stroji
kotonizace [-ny-], -e ž (1) text. přeměna lně­
ného tech. vlákna chemickým n. mecha-
nickým způsobem na vlákno podobné
bavlně, zbavlňování; kotonizační příd.:
k. proces
kotonizátor [-ny-], -u m text. zařízení slou-
žící ke kotonizaci, zbavlňovací stroj
kotonový',2 t koton'·2
kotopa, -y ž (1) text. acetylenová bavlna se
zvětšenou odolností proti vlhku a teplo-
tě
kótovací příd. (v tech. kreslení) sloužící ke
kótování: k. čára s kótou 3
kótování, -í s (1) 1. (v tech. kreslem') zapiso-
vání velikosti rozměrů předmětu v jeho
obraze (na výkrese) kótami 2. ekon. zá-
znam kurzů (cen)
kótovaný příd. 1. opatřený kótami 1,3,4: k.
výkres se zapsanými kótami; -mat. k. bod;
k-é promítání promítání bodů kolmo na
průmětnu, kdy jsou k průmětům připsá­
ny kóty 2. ekon. k-é cenné papíry, akcie
kt. byly kótovány 3
kótovat dok. i ned. odb. 1. (co) opatřit, opatřo­
vat kótami 1,3,4: k. plán, výkres 2. vy-
značit, vyznačovat kóty (na mapě), za-
psat, zapisovat kóty (na výkrese) 3. ekon.
(za)znamenat; zaznamenávat kurz (cenu)
(na burze): k. cenné papíry
kótový t kóta
kotunnit [-ny-],cotunnit [ko-], -u m(VJ) mi-
ner. lesklý čirý bělavý kosočtverečný ne-
rost, chlorid olovnatý (nazv. podle it.
anatoma D. Cotugno-Cotunnia)
koturn, -Um (ř) střec. střevíc s vysokou dře­
věnou podrážkou, kt. nosili od helénis-
tických dob herci ant. tragédií; později
herecká obuv tragédů vůbec; přen. po-
vznesený, patetický přednes herců v tra-
gédii; kniž. řečnit z k-u s patosem, stroje-
ně; kritický k. povýšenost; koturnový
příd.: k. patos

kotyle
kotyle neskl. s (7. j. též -m) starověká jednotka
objemu
kotyledon, -u m (ř) bot. první list na klíčku
obsahující často rezervní látky pro klíčí­
cí rostliny
kotyp, -u m (ř) bio!. zast. syntyp, paratyp
kouč, -e m(živ.) (a) sport. (pův. v amer. prostře­
dí) vedoucí sportovního družstva, trenér
kouč, -e m(než.) (a) kajuta kapitána
koučovat ned. (a) sport. (koho. co) vést sportov-
ní družstvo
kovalence, -e ž (I) chem. zast. kovalentní vaz-
ba
kovalentní příd. (I) chem. k. vazba vazba ato-
mů n. molekul vzniklá sdílením jedno-
ho, dvou n. tří elektronových párů; k.
krystal s meziatomovými silami zpro-
středkovanými kovalentní vazbou; ko-
valentně přís!.
kovar, -u m(a)tech. slitina železa, niklu ako-
baltu vhodná pro zatavování do skla,
užívaná zejm. k výrobě speciálních elek-
tronek; kovarový příd.: tech. k-é sklo bo-
rokřemičité sklo pro zátavy s kovarem
kovariance, -e ž (1) mat. míra vzájemné vaz-
by mezi dvěma náhodnými veličinami;
kovariantní příd.: mat. k. derivace způsob
derivování vektorových a tenzorových
polí využívající paralelní přenášení po-
mocí tzv. konexe; k. tenzor
kovboj, -e m(a) (pův. v severoamer. prostře­
dí) pastevec skotu v prérii, oblíbená po-
stava liter. a film. phběhů z Divokého
západu; kovbojský příd.
kovbojka, -y ž hovor. dobrodružná povídka,
román n. film ze života kovbojů, western
kovdit [-dy-], -u m(Vl) geo!. hlubinná vyvře­
lá hornina složená z amfibolu a pyroxe-
nu s příměsí slídy a plagioklasu (nazv.
podle naleziště Kovda v Rusku)
koverkot, kovrkot, -u m(a) text. pevná vlně­
ná n. polovlněná plášťová n. obleková
látka z česané příze z dvojbarevné nitě
(s povrchovou keprovou vazbou); kover-
kotový, kovrkotový příd.: k. kostým
kovomodelář, -e m (č + it) zhotovovatel mo-
delů z kovu; kovomodelářský příd.: k.
kroužek
kovoplastika [-ty-], -y ž (č + ř) výtv. zhotovo-
vání soch, reliéfů, pamětních desek ap.
zkovu
kovrkot, kovrkot- t koverkot
kox- (I) v slož. první část s význ. kyčel, kyčelní
kloub
koxa, -y ž (I) zoo!. 1. (u obratlovců) horní a
přední část kosti pánevní až ke stehnu 2.
první článek noh členovců zapadající do
kloubní jamky
koxalgie, -e ž (1 + ř) med. bolesti v kyčelních
kloubech
koxální příd. (I) anat. kyčelní
koxartróza, -y ž (I + ř) med. artróza kyčelní­
ho kloubu
koxiela, -y ž (Vl) bio!. mikrob působící těž­
kou nakažlivou chorobu tzv. op-horeč­
ku
koxitida [-ty- i -tý-], coxitis [ko-ty-], -tidy
428
ž (1) med. zprav. infekční zánětlivé one-
mocnění kyčelního kloubu
kozácká, -é ž (r, ukr < tur) tan. čes. lid. rychlý,
dynamický tanec v dvoudobém taktu
kozáček, -čka m (živ.!než., 4. j. -čka, -ček) tan.
rus. lid. tanec, pův. kozácký
kozák, -a m (kozačka, -y ž) (r, ukr< tur) 1. hist.
pův. člen vojensko-zemědělských obcí
svobodných usídlenců chránících jiho-
vých. hranici Moskevské Rusi; jejich po-
tomek; bojovník voj. oddílů z nich utvo-
řených: Otrp, k-če, budeš atamanem (pří­
sloví) namáhej se, dopracuješ se něčeho,
za útrapy budeš povýšen; přišla bída na
k-a (pořek.) začalo být zle, došlo i na mne,
na tebe 2. expr. nebojácný, zkušený člo­
věk: starý k.; kozácký příd.
kozok, -u m(tur) tan. lašský tanec figurálního
charakteru
kp fyz. zn. pro kilopond
Kr chem. zn. pro krypton
kraal [-rá-], -u m(hol < afr) (v již. Africe) 1.
kruhovitá ohrada (zvl. na dobytek) k pas-
tvě i ochraně 2. kruhovitá oplocená ves-
nice pastevců
krab, -a m(n ~hol) zoo!. plochý, široký dese-
tinohý korýš z podřádu Brachyura se za-
krnělým zadečkem, žijící na mořském
pobřeží: k. obecný, trnitý
krab, -u m (f) archit. plastický kamenný mo-
tiv gotické architektury ve tvaru stylizo-
vaného svinutého listu k výzdobě ostění
portálů, hran štítů aj.
krabovací příd. text. k. stroj sloužící ke kra-
bování
krabování, -í s (n) text. rozměrové ustálení
vlněné tkaniny horkou vodou
kragerOit [-rei-], -u m(Vl) geo!. žilná aplitic-
ká hornina složená zvl. z albitu a rutilu
(nazv. podle nor. lokality Kragero)
krach, -u m(n) expr. (hospodářský, obchod-
ní, finanční) úpadek, bankrot; přen. poli-
tický k. nezdar, ztroskotání, zhroucení,
pád
krachnoutdok. (min. -chl, -chnul, -chla,podst.
-chnutí) (n) expr. zkrachovat 1. utrpět úpl-
ný nezdar, zhroutit se: neos. k-ne to 2.
udělat krach, úpadek
krachovat ned. i dok. řidč. expr. (u)dělat krach,
bankrot: k-ující banky
krajta, -y ž (?) zoo!. velký had rodu Python,
Morelia aj. příbuzný hroznýši, žijící
v Austrálii, jv. Asii a Africe, usmrcující
kořist škrcením
krajzl, krajzl- .J, krejzl, krejzl-
krakatit [-ty-], -u m (Vl) název fantastické
výbušné látky v románu K Čapka Kra-
katit (nazv. podle sopečného indonéské-
ho ostrova Krakatau)
krakela, -y ž (f) výtv. trhlinka v barevné vrs-
tvě malby, krakelura 1; krakelový příd.
krakelura, -y ž (f) 1. trhlinka v barevné vrs-
tvě malby, krakela 2. sklář., ker. síť trhli-
nek uměle vytvořenájako ozdoba na gla-
zuře porcelánu n. na skle
kraklé neskl. s sklář., ker. způsob zdobení po-
vrchu popraskáním, krakelurou
kranio-
krakorec, -rce m(n) 1. stav. podpěrný nosník
vystupujících stavebních částí (ochozu,
arkýře, balkonu) vyčnívající před líc zdi-
va 2. sport. konstrukce k zachycení vesel
uložených ve vidlici; vodorovné rame-
no stojanu na ukládání lodí v loděnici
krakovací příd. sloužící ke krakování: chem.
k. proces; k. reaktor; kotel
krakováček, -čka, -čku m (živ.!než., 4. j. -čka,
-ček) lan. čes. zlidovělý tanec polského
původu, krakovák, krakoviak
krakovák, krakoviak [-vja-], -u, -a m (než.!
živ.,4.j. -k, -ka)tan. pol. lid. tanec v živém
tempu, dvoučtvrtečním taktu a synkopo-
vaném rytmu; lid. píseň (nazv. podle pův.
z okolí Krakova)
krakování, -í s(a) chem. tepelné štěpení (py-
rolýza) uhlovodíků na jednodušší slou-
čeniny, forma výroby benzinu
krakovat ned. chem. (-; co) provádět kraková-
ní: k. ropu (při výrobě benzinu)
krakový příd. (a) k. benzin vyrobený krako-
váním ropných destilátů a jejich zbytků;
k-á destilace
krám, -u m (n) hovor. 1. obchod, prodejna:
kupecký k.; poutové k-y stánky O expr.
hodit se do k-u být vhod; (to je) jako
houska na k-ě jasné, jisté, běžné; jaký
pán, takový k. (přísloví) (o věcech i o člo­
věku) vlastnosti majitele n. vedoucího se
obrážejí i na jeho věcech, práci n. podří­
zených 2. zprav. mno k-y stará, bezcenná
věc, harampádí: vyhazovat k-y 3. expr.
okolky: to je nějakýchk-ů; krámskýpříd.
kl: hovor. k-á cena (v maloobchodě) pro-
dejní
kramář, -e m (kramářka, -y ž) 1. (dř.) drob-
ný obchodník: poutoví k-i 2. ob. expr. kdo
krámuje; kramářský příd. kl: k-é písně
tištěné anonymní mnohostrofové písně
pestrého obsahu prodávané a zpívané
kdysi (zprav. na známý nápěv) na pou-
tích a trzích, jarmareční
kramařit, krámovat ned. ob. expr. hrabat se
v něčem, přehrabovat něco (zprav. staré,
nepoužívané věci, krámy 2) •
kramflek, -Um (n) ob. podpatek: střevíce s vy-
sokými k-y Oexpr. být silný v k-cích (i v
k-ách) být si jist něčím; mít pevnou po-
zici
kramle, -e ž(n) ob. železná svora k spojová-
ní trámů, tesařská skoba
kramponovýpříd. (n) med. k-é kleštěpro tech-
nické stomatologické práce
krámský t krám
krán t kirán
krandallit, crandallit [kra-], -u m(Vl) miner.
mastně lesklý šedobílý až žlutavý klen-
cový nerost, zásaditý fosforečnan váp-
níku a hliníku (nazv. podle amer. báň­
ského ing. M. L. Crandalla)
kraniální [-ny-] příd. (ř) anat. směřující k hor-
nímu konci trupu, k lebce, k hlavě (op.
kaudální): k. index lebeční; k. konec
kosti horní
kranio- [-ny-] (ř) v slož. první část s význ. lebka
(kranium), lebeční, lebečně-
kranioektomie
kranioektomie [-ny-], -e ž (ř) med. chirurgic-
ké otevření lebky a odstranění části le-
bečních kostí
kraniofaryngiom [-ny-], -u m (ř) med. nádor
z epitelových embryonálních zbytků
hypofýzového vývodu
kraniologie [-ny-], -e ž(ř) antropologická
disciplína zabývající se popisem lebky;
kraniologický příd.: k-é měření
kraniomalacie [-ny-], -e ž (ř) med. změknutí
(osteomalacie) lebečních kostí
kraniometr [-ny-], -u m (ř) antr., med. přístroj
k měření lebky i menších rozměrů těla,
kefalometr, cefalometr
kraniometrie [-ny-], -e ž (ř) antr., med. sou-
stava metod k měření jednotlivých částí
lebky; kraniometrický příd.
kranioneuralgie [-ny-], -e ž (ř) med. bolesti-
vý zánět nervů pokožky na hlavě; kra-
nioneuralgický příd.
kranioschiza [-ny-chí-], -y ž (ř) med. vroze-
ný rozštěp lebky
kranioskopie [-ny-], -e ž (ř) antr" med. zkou-
mání lebky popisnými metodami; kra·
nioskopický příd.
kraniostenóza [-ny-], -y ž (ř) med. předčasné
zkostnatění lebečních švů provázené tva-
rovými odchylkami lebky a zúžením nit-
rolebečního prostoru, kraniosynostóza
kraniosynostóza [-ny-], -y ž (ř) med. krani-
ostenóza
kraniotomie [-ny-], -e ž (ř) med. chirurgické
otevření lebky
kraplak, -u m(n) výtv. slang organické červe­
né barvivo, mořenový lak
krarupování, -í s (Vl) eltech. zvětšení indukč­
nosti telefonního kabelu ovinutím měk­
kého ocelového drátu na měděné jádro
kabelu pro snížení útlumu vedení (nazv.
podle dán. ing. K E. Krarupa)
kras, -u m(srb < Hyr) geo!. povrchové i pod-
zemní útvary Ueskyně, krápníky ap.)
vzniklé v rozpustných pevných horni-
nách (vápencích, sádrovcích, solích) pů­
sobením vody: Moravský k.; krasový
pffd.: k-é útvary, jeskyně; k-é vody (např.
ponorné říčky)
krasno- (r) v slož. první část s význ. rudý
krasnoarmějec, -jce m (krasnoarmějka,
-y ž) (r) hist. příslušník Rudé (sovětské)
armády; krasnoarmějský příd.: k-é od-
díly
krasnogvardějec, ojce m hist. příslušník
Rudé gardy, voj. oddílů dělníků v Rus-
ku vedených bolševiky (v letech 1917-
18); krasnogvardějský příd.
krasovění, -í s (srb < Hyr) geo!., fyz. chem. pro-
ces rozpouštění vytvářející povrchové
i podzemní krasové jevy
krassula, crassula [kra-], -y ž (1) bot. poko-
jová rostlina rodu Crassula s dužinatými
lodyhami a masitými listy, tlustice
kráter, -u m (ř) 1. kotlovitý n. nálevkovitý
sopečný jícen; větší trychtýřovitá prohlu-
beň na zemském povrchu po dopadu a
výbuchu meteoritu, pumy ap.; astro mě­
síční k-y kruhovité n. elipsovité útva-
429
ry na měsíčním povrchu 2. eltech. misko-
vitá prohloubenina na kladné elektrodě
stejnosměrnéhooblouku; kráterový příd.:
k-é jezero; geogr. k-á jamka mělký mě­
síční kráter; k-é pole seskupení více krá-
terů
krátér, -u m (ř) archeo!. ant. kovová n. ker.
objemná dvouuchá nádoba s široce ro-
zevřeným hrdlem zvonového n. kalicho-
vého tvaru, zdobená malbou n. reliéfem,
sloužící k míšení vína s vodou při hosti-
nách, měsidlo
krátkometrážní příd. (č + f < ř) film. mající
krátkou metráž, malou délku: k. film
krátkoperiodický [-dy-] příd. (č + ř) astr.
k-á proměnná pulzující proměnná hvěz­
da s periodou kratší než jeden den
kratogen, -u m (ř) geo!. stabilizovaná konti-
nentální oblast zemské kůry (např. ka-
nadský štít, sibiřská tabule ap.), nepod-
léhající dalšímu vrásnění
kraton, -u m(javán) (na Jávě) 1. palác, sídlo
panovníka2. náb. symbol božského uspo-
řádání kosmu podle hinduistických ja-
vánských představ
kraul, -u m (než.!živ., 4. j. -1, hovor. expr. -la) (a)
sport. nejrychlejší, nejúspornější způsob
plavání spočívající ve střídavém pohy-
bu paže v záběru a kopání nohou; krau-
lový příd.
kraulař, -e m (kraulařka, -y ž) hovor. pla-
vec, kt. plave kraulem; kraulařský příd.:
k-á trat
kraulovat ned. plavat kraulem
kraulový t kraul
krauróza, -y ž (ř) med. svrašťování kůže
kravál, -u m(n) ob. expr. hluk, rámus; povyk,
výtržnost: k. z ulice; - spustit k.
kravata, -y ž(f) 1. vázanka: vázat k-u 2. sport.
slang chvat při zápase nasazovaný na krk
soupeře: dát, nasadit někomu k-u; kra-
vatový příd. kl: k-ájehlice
kreace, -e ž (I) 1. kniŽ. tvoření, tvorba; výsle-
dek činnosti, zvl. umělecké, výtvor: je-
vištní, hudební k. 2. fyz. elementárni děj
v procesu změn struktury n. vlastností
fyz. systémů n. jejich vzájemných pře­
měn 3. drk. jmenování nového kardiná-
la; kreační příd.
kreacionizmus [-ny-], -mu m (I) náb., filoz.
názor, že Bůh stvořil svět i veškerá jsouc-
na z ničeho; kreacionistický [-ty-] příd.
kreatin [-ty- i -tý-], -u m (ř) biochem. organic-
ká dusíkatá sloučenina obsažená ve šťávě
svalstva, krvi a mozku, svalový enzym;
kreatinový příd.
kreatinin [-tyny- i -ný-], -u m (ř) chem. lak-
tam kreatinu obsažený v moči obratlov-
ců, odpadní produkt látkové výměny vy-
skytující se v těle při někt. stavech (např.
při těhotenství); kreatininový příd.
kreatinurie [-ty-], -e ž (ř) med. přítomnost
kreatinu v moči
kreativita [-ty-], -y ž (I) kniž. a odb. tvořivá
činnost, tvořivost, tvoření: psych. produk-
tivní styl myšlení odrážející se v činnos­
ti člověka
krejzl
kreatura, -y ž (I) 1. zprav. hanl. opovrženíhod-
ný člověk, stvůra, netvor 2. řidč. stvoře­
ní, bytost vůbec
kredeizace, -e ž (Vl) med. zákonem nařízené
preventivní oční ošetření novorozence
(nazv. podle něm. lékaře KS.F. Crede-
ho)
kredenc, -e ž (n < it) skříň na nádobí a na
phbory, phborník
kredit [-dy-], -u m(n < it) 1. ÚČ. označení pro
pravou stranu účtu, stranu dal; peněž. pe-
něžní suma (úvěr) či jiná hodnota jako
zápůjčka na urč. vymezený čas za urč.
protihodnotu (např. úrok) (op. debet) 2.
hovor. důvěra, vážnost: ztratit u někoho
k.; kreditní příd.: k. ústav; k. karta jíž se
majitel vykazuje na důkaz toho, že její
vydavatel (peněžní ústav) z účtu majite-
le uhradí pohledávky třetích osob
kreditor [-dy-], -a m (n < it) ÚČ. věřitel (op.
debitor)
kreditovat [-dy-] ned. i dok. (n < it) ÚČ. (co) dá-
vat, dát na dluh, poskytovat, poskytnout
úvěr na něco, úvěrovat (op. debitovat);
připisovat, připsat k dobru
krédo, -a s (1) kniŽ. souhrn názorů, přesvědče­
ní (nazv. podle modlitby Krédo, česky
zvané Věřím v Boha, kt. začíná v lat. cre-
do, věřím):filozofické, vědecké, životník.
kredulita, -y ž (I) řidč. kniŽ. důvěřivost, leh-
kověrnost
krecht, -u m(o) zeměd. velmi jednoduchá po-
vrchová n. zčásti do země zapuštěná stav-
ba (jáma) se svislým větracím truhlíkem,
sloužící k ukládání polních a zelinář­
ských plodin (brambor, řepy ap.) přes
zimu; krechtový příd.
krechtování, -í s zeměd. uskladňování pol-
ních a zelinářských plodin přes zimu do
krechtů: k. zeleniny, brambor
krechtovat ned. zeměd. (co; -) uskladňovat,
ukládat (brambory, zeleninu) přes zimu
v krechtech
krechtový t krecht
krejcar, -u m(n) 1. hist. pův. drobná sthbrná
tyrolská mince, v Cechách šedesátina,
později setina zlatého (nazv. podle ra-
ženého kříže) 2. expr. malý peníz n. malá
peněžitá částka: Onemít za k. rozumu být
hloupý; nehledět na k. nebýt lakomý; dát
si pro k. koleno vrtat být velmi lakomý;
zhrub. smrdět k-em být bez peněz; krej-
carový příd.: k-é zboží laciné; k-é úspo-
ry, přen. expr. nepatrné, malé
krejcárky, -ů mmno (n) zeměd. nejmenší krycí
pera křídel hus, pecky, penízky
krejon, -u m (f) 1. tužka, násadka s vysou-
vací tuhou n. uhlem ap. 2. tyčinka barvi-
va (na rty n. na obočí); krejonový příd.:
výtv. k-á technika (v uměl. grafice) tech-
nika tisku z hloubky napodobující kres-
bu měkkými křídami, křídová technika,
maniěre au crayon
krejzl, krajzl, -u m(n) zast. ob. široký límec,
zprav. nabíraný: vyšívaný, krajkový k.;
krejzlový, krajzlový příd.: k. límec;
krejzlík, krajzlík, -u mzdrob.

krek
krek, crack [krek], -a m(a) zeměd. kůň vyni-
kající svými výkony nad ostatní (zejm.
o koních dostihových)
krekr, kreker [-kr], -kru m(a) polr. zprav. mno
k-y slané pečivo tvaru malých sušenek,
někdy ochucené, např. s příchutí sýra;
krekrový příd.: k-é pečivo
krém, -u m(1) 1. polotuhý přípravek k čiště­
ní a k leštění: k. na boty 2. polotuhý kos-
metický přípravek k vtírání do pokožky:
pleťový k.; opalovací k.; mastný, suchý
k 3. polotuhá cukrářská n. kuchařská
hmota (z mléka, smetany, vajec, škrobo-
vých látek ap.) k plnění, polévání ap.:
máslový, kávový, žloutkový k.; potr. druh
jemné bílé polévky s kašovitou zavár'Kou;
(v likérnictví) hustý likér s velkým ob-
sahem cukru (do 50 %), s nižším obsa-
hem alkoholu (20 %), zprav. se žloutky,
máslem a chuťovými přísadami: čokolá­
dový, vaječný k. vaječný koňak 4. farmo
suspenzní emulzní přípravek s obsahem
vody vyšším než 10 %
kremace, -e ž (I) zpopelnění, zpopelňování
(v krematoriu); pohřeb žehem, cinerace;
kremační příd.: k. síň
krematorium, -ia s (I) budova, v níž se ko-
nají kremace
kreml, -u m(r) (ve st. Rusku) městský hrad
sloužící jako adm., voj. a círk. centrum
středověkých opevněnýchměst; opevně­
né prostranství s volně seskupenými
stavbami (paláci, chrámy, kláštery, zbroj-
nicemi)
kremonky, -nek ž pomn. (VJ) vzácné housle
ze 17. a 18. stol. vyráběné v někt. z vy-
nikajících houslařských dílen it. města
Cremona
krémovat ned. (I) (co) natírat krémem 1: k.
boty
krémový příd. 1. ke krém 3: potr. k-é trubič­
ky s krémem; k. sýr 2. smetanově žlutý,
světle žlutý: k-é záclony; krémově přísl.:
k. žlutý
krempa, -y ž(n) ob. aslang okraj, střecha klo-
bouku
kremrole, -e ž (n) ob. trubička z lístkového
těsta plněná sněhem z bílků n. šlehanou
smetanou
kremžský příd. (VJ) potr. k-á hořčice hrubě
mletá s nasládlou křenovou příchutí
(nazv. podle rak. města Kremže); výlV.
k-á běloba
krenelování, -í s (I) archil. (v renesanci a v 19.
stol.) zdobení budov zdrobnělými pev-
nostními motivy (cimbuřím, falešnými
sthlnami ap.)
krenologie, -e ž (ř) obor zabývající se léči­
vými zřídly a jejich využitím, zřídelnic­
tví
krenoterapie, -e ž (ř) med. zasl. léčba využíva-
jící účinků léčivých zřídel, léčba léčivý­
mi prameny; krenoterapeutický [-ty-]
příd.
kreol, -a m (kreolka, -y ž) (f < špl potomek
evr. kolonistů narozený v Lat. Americe;
(v Brazílii a karibské oblasti) staroused-
430
lý míšenec, potomek černošských otro-
ků; kreolský příd.
kreola, -y ž(šp < port) tanec domorodých mí-
šenců v Již. a Střední Americe
kreovat ned. i dok. (I) 1. řidč. kniž. (koho, co) tvo-
řit, vytvořit: k. komisi 2. círk. k. kardiná-
ly jmenovat
kreozot, -u m(ř) chem. směs fenolů z dřevné­
ho dehtu sloužící k impregnaci dřeva a v
lékařství; kreozotový příd.: k. olej
krep, -u m (I) lexl. k-y tkaniny s nepravidel-
ným zrnitým n. mechovým povrchem,
dosaženým zvláštní vazbou, ostrým zá-
krutem příze n. kolandrováním, užívané
na dámské šaty; krepovýl příd.: k. papír
krepovaný; k-á vazba
krep- (I) v slož. první čásl s význ. krep, krepový!
krepa, -y ž (a) (v gumárenství) přírodní ne-
vulkanizovaný kaučuk získaný z latexu;
krepový' příd.
krepdešín, -u m (I) lexl. velmi jemný, mírně
lesklý hedvábný krep plátnové vazby:
letní šaty z k-u; krepdešínový příd.: k-á
blůza
krepido, -a s (1) ant. nízký podstavec pro
sochu
krépidoma, -y ž (ř) archil. 1. mírně vypuklá
stupňovitá podezdívka ant. chrámů, kré-
pis 2. podstavec pro sochu
krepinka, -y ž (I) lexl. ozdobná bavlněná n.
umělohedvábná šňůra, stužka klikatě n.
vlnovitě tkaná, užívaná na šaty a prádlo
krépis, -u m (ř) archil. krépidoma 1
krepitace, -e ž (I) med. 1. zvuk při poslechu
plic auskultací, zvl. na počátku vdechu
(při zánětu plic) 2. pohmatový pocit při
tlaku na kůži, pod níž je nahromaděný
vzduch
krepmarokén, -u m (f + VJ) lexl. hedvábná
tkanina výrazně krepového vzhledu,
marokén; krepmarokénový příd.: k-á
podšívka
krepmongol, -Um (f + VJ) lexl. tkanina z umě­
lého hedvábí mající stejnou vazbu jako
krepdešín, mongol; krepmongolový příd.
krepna, -y ž(n) slav. závěsné zařízení umož-
ňující uchopit bez poškození opracova-
ný kámen (kvádr) přenášený jeřábem n.
kladkostrojem
krepon, -u m(1) lext(dř.) jemná vlněná tka-
nina zvrásněného povrchu; kreponový
příd.
krepovací příd. pap. sloužící ke krepování 3:
k. stroj, škrabák
krepování, -í s (I) 1. lexl. nepravidelně zrni-
tý povrch tkanin 2. eltech. ohýbání insta-
lačních povlakových trubek 3. pap. k.
papíru umělé svrašťování papíru k do-
sažení větší pružnosti ap.
krepovaný příd. pap. k. papír vyrobený kre-
pováním, krepový!
krepovat ned. i dok. (co) 1. uměle zvlňovat,
zvlnit, zvrásňovat, zvrásnit: k. vlasy; lexl.
k. přízi ostře kroutit, překrucovat 2. pap.
provádět, provést krepování 3: k. papír
krepovýl l' krep
krepový' l' krepa
kriminalista
krepsatén, -u m (I) lexl. hedvábná tkanina
atlasové vazby, na lícové straně tlumeně
lesklá, užívaná na společenské šaty;
krepsaténový příd.: k-é večerní šaty
krepsilon, -u m(f + um) lexl. silon krepového
vzhledu, kadeřavý silon; krepsilonový
příd.: k-é punčochy
krepsilonka, -y ž(f + um) hovor. krepsilonová
punčocha
krepuskulární příd. (I) biol. k. jev vázaný na
stmívání, dobu po západu slunce (např.
u někt. živočichů jevících aktivitu jen
v této době)
krepy l' krep
krepžoržet, -u m (I) lexl. lehká hedvábná n.
vlněná mírně lesklá tkanina s plátnovou
vazbou krepového vzhledu, žoržet: dám-
ské šaty z vlněného k-u; krepžoržetový
příd.: k. šátek
kretén, -a m(f < 1) med. člověk stižený krete-
nizmem; zhrub. duševní zaostalec, hlu-
pák, pitomec (nadávka); kreténský příd.:
k. výraz
kretenizmus [-ny-], -mu m(f < 1) med. vroze-
ná mozková choroba projevující se oli-
gofrenií růz. stupně i poruchou tělesné­
ho růstu, kreténství
kreténství, -í s(f < I) med. kretenizmus; zhrub.
duševní zaostalost, pitomost, blbost
krétik [-ty-], -u m (ř) liler. tříslabičná metric-
ká stopa skládající se ze slabiky přízvuč­
né, nepřízvučné a přízvučné n. dlouhé,
krátké a dlouhé, amfimakr; krétickýpříd.:
liler. k-á metrická osnova
kreton,-u m(VJ) lexl. bavlněná tkanina v plát-
nové vazbě potištěná pestrobarevnými
vzory, užívaná na nábytkové potahy, zá-
clony ap. (nazv. podle franc. obce Cre-
ton); kretonový příd.: k-á záclonka
krétský příd. (VJ) vztahující se ke Krétě,
ostrovu ve Středozemním moři: archeol.
k-á kultura minojská
kreveta, -y ž (I) zool. drobný mořský korýš
z čeledi Palaemonidae lovený pro chut-
né maso
krezol, -u m (ř) chem. k-y fenolické látky zís-
kávané z kamenouhelného dehtu, užíva-
né v chem. průmyslu, k dezinfekci ap.,
metylfenoly; krezolový příd.: k-é mýdlo;
k-á pryskyřice
krida, -y ž (1) řidč. hovor. obchodní úpadek,
neschopnost placení, konkurz (práv.)
kridatář, -e m (kridatářka, -y ž) (I) řidč. ho-
vor. dlužník, na jehož jmění je uvalen
konkurz, úpadce (práv.)
krichtonit [-ny-], crichtonit [kri-], -u m(VJ)
miner. klencový nerost, kysličník železa
a titanu (nazv. podle angl. lékaře Crich-
tona)
kriket, -u m(a) sport. hra malým tvrdým mí-
čem odbíjeným pálkou za účasti dvou
družstev o II hráčích (oblíbená zvl.
v Anglii a v Austrálii); kriketový příd.:
k. zápas
kriminál, -u m(n < 1) ob. expr. vězení, žalář:
sedět v k-e Oto páchne k-em je trestné
kriminalista, -y m(kriminalistka, -y ž) kdo
kriminalistický
se vědecky zabývá kriminalistikou n.
prakticky pracuje na základě jejích me-
tod
kriminalistický [-ty-] příd. ke kriminalisti-
ka, ke kriminalista: k. film kriminální;
k-á technika daktyloskopie, trasologie,
soudní balistika; k-á evidence; krimina·
listicky přísl.
kriminalistika [-ty-], -y ž (I) věda objasňu­
jící zákonitosti vzniku, shromažďování
a využívání stop a soudních důkazů, vy-
pracovávající metody a prostředky
k úspěšnému odhalování, vyšetřování a
předcházení trestné činnosti
kriminalita, -y ž (I) práv. zločinnost; souhrn
trestné činnosti za urč. období v urč. ob-
lasti: hospodářská k.
kriminálka, -y ž (I) hovor. kriminální policie
kriminální příd. (I) 1. týkající se trestného
činu: k. čin trestný; k. případudálost sou-
visející s trestným činem; k. ústředna; k.
film kriminalistický; liler. k. literatura
zabývající se zločinem z hlediska jeho
psychologické motivace a provedení,
odhalením a odsouzením zločince na
základě skutečnýchpřípadů; k. román s
ph1Jěhem detektivním, špionážním, fik-
tivního charakteru; krim. k. typ; k. statis-
tika; k. policie stíhající obecné zločiny
2. řidč. expr. velmi ostrý; značně veliký: k.
humor šibeniční; kriminálně přísl.
kriminálm'k, -a m (kriminálnice, -e ž) (I)
hovor. expr. žalářem trestaný člověk, tresta-
nec; darebák vůbec (též v nadávce);
kriminálnický příd. řidč.
krimino· (1) v slož. první čásl s význ. kriminální,
trestný
kriminogenní příd. (1 + ř) krim. k. faktory pří­
činy a okolnosti vedoucí k páchání trest-
né činnosti a ovlivňující vznik a vývoj
kriminality
kriminografie, -e ž (I + ř) krim. popis krimi-
nálních jevů časově a místně souvisejí-
cích
kriminolog, -a m (kriminoložka, -y ž) od-
borník v kriminologii
kriminologický příd. ke kriminologie, ke
kriminolog
kriminologie, -e ž (I + ř) vědní obor zabýva-
jící se stavem, strukturou a vývojemkri-
minality, jejími příčinami, metodami
jejího zkoumání a bojem proti ní
krimp, -u m(a) lexl. pružná chloupkovitá tka-
nina z nylonu
krimplen, -u m(hol, n) lexl. syntetická nemač­
kavá úpletová látka; krimplenový příd.:
k-é šaty
krinoid, -a m (ř) zool., paIeonl. ostrokožec tří­
dy Crinoidea mající řadu ramen s třísni­
tými chapadélky, často se vyskytující též
jako fosilie z prvohor a druhohor
krinolín, -u m (I) lexl. tuhá, pružná tkanina
z bavlněné příze s útkem z koňských žíní
krinolína, -y ž (I) ženský šat se širokou suk-
ní vyztuženou ocelovými n. kosticový-
mi pásky a kruhy (módní zvl. v letech
1850-70); krinolínový příd.: k-á sukně
431
kripl, -a m(n) ob. hanl. člověk neschopný voj.
služby, nemocný, neduživý člověk vů­
bec, mrzák
kris, -u m(mal) indonéská n. malajská dýka
s vlnkovitým ostřím
kristiánie [-ty-ny-], -e ž (VJ) sport. (dř.) růz.
zatočení odvratem při sjíždění na lyžích;
zatočení vůbec, oblouk v pluhu (nazv.
podle Kristianie, dř. názvu nor. města
Oslo)
kristianizovat [-ty-ny-] ned. i dok. (I) kniž. aodb.
(koho, co) christianizovat
kristiánka [-ty-], -y ž(VJ) sport. (dř.) kristiá-
nie
kristobalit, cristobalit [kri-], -u m (VJ) mi-
ner. křehký mléčně bílý čtverečný nerost,
kysličník křemičitý, často se vyskytující
v dutinách vulkanických hornin (nazv.
podle výskytiště Cerro San Cristobal
v Mexiku)
krišský příd. (VJ) archeol. k-á kultura neolitic-
ká zeměd. kultura v Potisí (nazv. podle
řeky Kriše (Karos), pravého přítoku
Tisy)
kritérium, řidč. kritérion, -ia s (ř) 1. kniŽ. a
odb. měřítko, hledisko pro srovnávání, po-
suzování více jevů, určovací, rozlišova-
cí znak: k. pravdy, rozhodování; mal. k.
konvergence řady, posloupnosti nutná
podmínka, nutný znak; k. divergence
podmínka zaručující, že daná řada n. po-
sloupnost nekonverguje 2 sport. cyklis-
tický, nejčastěji bodovací závod (vybra-
ných) závodníků z růz. krajů n. zemí;
kriteriální příd. řidč.
kriticizmus [-ty-], -mum(ř) 1. sklon ke kri-
tizování, kritický postoj, kritičnost 2. fi-
loz. Kantův převratný názor, že je třeba
začínat od kritiky našich poznávacích
možností (zvl. jeho kritika čistého rozu-
mu)
kritický! [-ty-] příd. ke kritika, ke kritik: k-é
hodnocení; k. člověk střízlivě uvažující,
soudný; odb. k-é vydání daa hledící ke
všem variantám textu v růz. rukopisech
a podávající text pokud možno nejblíže
znění původnímu; k. aparát soubor po-
známek ke kriticky vydávanému textu
(s odkazy na textové varianty, na vývoj
textu, upozornění na chyby v předloze
ap.); liler. k. realizmus (v 2. pol. 19. stol.)
směr stavějící do popředí člověka v jeho
konkrétní podobě, vývoji, vztahu ke spo-
lečnosti, zobrazující její rozpory; sociol.
k-á sociologie stavějící se proti empiric-
ké sociologii a pozitivizmu; kriticky!
přísl.; kritičnostI, -i ž střízlivá soudnost,
kriticizmus 1
kritický2 [-ty-] příd. ke krize 1. rozhodující,
rozhodný: fyz. k. stav při němž má látka
stejný objem v plynné i kapalné fázi; k.
tlak potřebný k dosažení kritického sta-
vu; k. bod koncový bod křivky rovno-
vážných stavů ve fázovém diagramu;
k-é konstanty; fyz., lech. k-á rychlost pod-
statná pro vznik n. průběh urč. jevu: k-á
rychlost plynů a par; k-á rychlost ochla-
krize
zování; k-á teplota nejvYššÍ teplota
plynu, při níž může látka existovat ve
stavu kapalném; teplota, při níž dochází
ke strukturálnímu fázovému přechodu
v krystalu; lech. k-é otáčky otáčky hříde­
le, při nichž vzniká nežádoucí rezonanč­
ní jev s vlastními kmity (kmitáním) hří­
dele, takže může dojít i k poruše; jad. fyz.
k-á hmotnost; k-é množství minimální
množství štěpného materiálu nutné k udr-
žení řetězové štěpné reakce; horo. k-á
hloubka udávající změnu fyz. a mecha-
nických vlastností homin; zeměd. k. ob-
sah vody v pudě; odb. k. detail geomet-
rický útvar rozhodný pro posouzení zra-
kové náročnosti prováděné práce; sport.
k. bod lyžařskéhomůstkučerveně vyzna-
čené místo na okraji dráhy doskočiště,
při jehož překročení se většinou přeruší
závod a sníží se nájezd 2 osudný, sVÍ-
zelný, těžký, krizový: k-á situace; jeho
stav byl k.; kriticky' přísl.; kritičnost2,
-i ž:jad. fyz. k. reaktoru charakteristikaja-
derného reaktoru určující jeho chování
v čase
kritik [-ty-], -a m (kritička, -y ž) kdo kriti-
zuje, posuzovatel, odborný znalec a po-
suzovatel uměleckého n. vědeckého díla
n. činnosti: literární, divadelní, hudeb-
ní, výtvarný, filmový k.
kritika [-ty-], -y ž (ř) posuzování, posudek;
zpochybnění; distancování se, negace
něčeho: konstruktivník.; odb. odborné po-
souzení, hodnocení na podkladě rozbo-
ru, odborný posudek: divadelní, hudeb-
ní, výtvarná, filmová k., přen. kritikové;
liler. textová k. zkoumání textu, jeho Po"
ruch, vztahu k rukopisu a k jiným vydá-
ním, aby mohlo být stanoveno spolehli-
vé čtení a připraveno kritické vydání; li-
terární k. publicistika zaměřená k dobo-
vému výkladu, posuzování a hodnocení
soudobých liter. děl a jevů s literaturou
spjatých; (v historiografii) zajišťování
výpovědní schopnosti hist. pramenů na
základě jejich autentičnosti, obsahové-
ho zaměření a pravdivosti
kritikář [-ty-], -e m (kritikářka, -y ž) (ř) řidč.
hanl. kritik; kritikářský příd.
kritikařit [-ty-] ned. (ř) řidč. hanl. kritizovat
(zprav. neodborně)
kritikus [-ty-], -e m(ř) zasl. aexpr. kritik, zprav.
ironický
kritizovat [-ty-] ned. (ř) (koho, co; -) pronášet
úsudek, soud o něčem, hodnotit s vytče­
ním chyb a nedostatků, posuzovat; odb.
odborně posuzovat, hodnotit (zvl. umě­
lecké, vědecké dílo ap.)
krize, -e ž (ř) 1. doba, kdy vrcholí rozpory,
rozhodný obrat: liler. část děje (dramatu,
románu), v níž vrcholí dějový konflikt
2. těžká, svízelná situace, svízel, potíž,
tíseň, zmatek: duševní k.; k. manželství;
být v k-i; bytová k.; ekon.finanční, měno­
vá k.; hospodářská k. jedna ze čtyř fází
hospodářského cyklu, vážná porucha
hospodářskéhoprocesu (s příznaky,jako

krizet
jsou snižování výroby, ba~o~YJ'0dni~
ků, nezaměstnanost, slllzelll ~lVOtlll
úrovně obyvatelstva ap.) (op. konJunktu-
ra); polit. vlddní k. pád vl~dy v důsledku
mimořádné situace n. kdyz parlament vy-
sloví nedůvěru;krizovýpříd.: k-éjevy; k.
štdb; t též kritický2; krizovost, -i ž řidč.
krizet -u m(f) text. bavlněná n. směsová tka-
nin~ s keprovou vazbou, řádkovanájed-
ním směrem, užívaná na mužské spodní
prádlo; krizetový příd.
krizma, -y ž (ř) círk. křižmo
krizový t krize
krjuki neskl. s (r) hud. krjuková notace , autor kroniky 1 2. kdo vede něj. kroniku
krjukový příd. (r) hud. k-á notace rus. n?tove
písmo nepoužívající linek, podobne neu-
mám
krleš citosl. (ř) poslovanštěná zkrácená ho-
vorová podoba řec. invokace (vzývá-
m"') Kyrie eleison (Pane, smiluj se)
krocan -a m (n) zool. velký kurovitý pták
ame;. původu rodu Meleag~s. s lysý~
červenavým krkem, chovany Jako d~­
bež pro chutné maso; jeho s~mec: k. dI-
voký Očervený jako k.; durdit se Jako k.
krocetin [-ty- i -tý-], -u m (I) chem. termlě
oranžové barvivo ze šafránu
krocín -u m (I) chem. žluté barvivo obsažené
v š~fránu; barvivo, surovina k výrobě
krocetinu
krokant, -u m(f) potr. karamelizovaný cukr
s mandlemi, lískovými oříšky, event.
máslem
kroket, -u m(f < a) sport. (zvl. ve Velké Britá-
nii) hra s dřevěnými koulemi, kt. se pro-
hánějí malými kovovými brankami pa-
ličkou; kroketový příd.
kroketa, -y ž (f) !ruch. smažená placička n.
váleček z bramborového těsta n. ze se-
kaného masa, ryb, někdy obalené v těs­
tíčku
krokodýl, -a m(ř) zool. dravý vodní plaz hor-
kého pásma s dlouhým silným, ze stran
zploštělým ocasem, silnými končetina­
mi a s kůží krytou mohutnými rohovitý-
mi šupinami; krokodýlí příd.: Oexpr. k. slzy
předstíraný pláč, soucit
krokoit, -u m (ř) miner. žlutý až žlutočervený
lesklý jednoklonný nerost, chroman
olovnatý
krokus, -u m (I < ř < semit) zahr. bylina s pod-
zemní hlízou rodu Crocus, s čárkovitý­
mi listy a velkými bílými, modrofialo-
vými n. žlutými květy, šafrán (bot.); kro-
kusový příd.: k. květ
krokydolit, -u m (ř) 1. miner. modrá až žluto-
hnědá vláknitá odrůda riebeckitu, zná-
má jako jermlý azbest, uŽív. i jako drahý
kámen 2. eltech. azbestový izolant
kromaňonec, -nce m(VJ) antr. typ předvěké­
ho člověka (nazv. podle naleziště Cro-
-Magnon ve Francii); kromaňonský
příd.: k. člověk
kromlech cromlech [kro-], -u m(kelt) arche-
ol. prehistorická kultovní n. hrobová~­
hová stavba z větších kamenů (balvanu)
krona [-rú-], -yž(švéd) švédská měnovájed-
432
notka, švédská koruna; platidlo této hod-
noty [-ny-], -yž(ř) 1• zapls
,. hi st. u d a'1os t'1
kronika
v časovém sledu bez hlubšího sepětí n.
vědeckého zpracování: Dalimilova k. 2.
pravidelný chronologick~ z~Pi~ I;ldálos-
tí; pamětní kniha s takovYlll1 zapl~Y: ro-
dinnd k. O to je živá k. obce človek, kt.
zná a rád vypravuje phběhy (zprav. ma-
lého významu, jichžj,e pamětníke~);.;­
obecn{ k. 3. románova skladba zablraJl-
cí časově rozlehlé období
kronikář [-ny-], -e m (kronikářka, -y ž) 1.
2: obecní k.; kronikářský příd.: k-é vy-
pravování; kronik~řsky,p~sl., . ,
kronikářství [-ny-], -1 s skladam, splsova-
ní kronik
kropíf -e m (f) hist. široká, bohatě zdobená
po~vkarytířskéhokoně spadající až ke
kopytům, užívaná při slavnostech, čab­
raka 1
kros, -u m(a) 1. sport. přespolní běh s nestan-
dardní délkou trati v terénu; (v boxu)
velmi krátký úder s loktem ohnuté paže
u těla, křížový úder; (v jezdecké soutěž!
všestranné připravenosti) poslední, az
8 km dlouhý úsek s obtížnými překáž­
kami 2. lan. (ve společenskémtanci) kří-
žený krok , ..
krosček -u m(a) sport. (v ledmm hokeJl) ne-
bezp~čný nedovolený zákrok, zadržení
soupeře hokejovou holí drženou zprav.
oběma rukama vodorovně ve výšce hrud-
níku či obličeje proti soupeři
krossit crossit [kro-], -u m(VJ)miner. modry
až žiutavě průhledný alkalický amfibol
vyskytující se v krystalických břidlicích
(nazv. podle mineraloga W. Crosse)
kroton -u m(ř) bot. (sub)tropická bylina n.
dře~ina rodu Croton s velkými pestrými
listy růz. barev, s květy v hroznech, u ná~
pěstovaná jako pokojová; krotonovy
příd.: k. olej; chem. k-d kyselin~ nenasyc~­
ná organická kyselina, surovma pro vy-
robu plastických hmot
krotonaldehyd [-n I a-], -u m (ř + arab + ř)
chem. derivát krotonové kyseliny užíva-
ný k výrobě lékař~kýc~ a ~umárenskýcvh
pomocných prostredku aJako rozpous-
tědlo tuků
krotonoyl, -u m (ř) chem. radikál v oxidač­
ním stupni I odvozený od kyseliny kro-
tonové
krotoviny, -in ž pomn. (r) geol., zeměd. humóz-
ní kruhové a elipsovité otvory n. pruhy
v půdě (po drobných hlodavcích a
odumřelých kořenech rostlin), moďolo­
gicky odlišné od o~olní pů~y vN , ,
kruciáta, -y ž (I) hist. sttedoveka křízova vy-
prava
krucifix -u m (I) kříž se sochou přibitého
těla Knstova; obraz takového kříže
krucifIX kruci, krucinál dtosl. (I) ob. expr. (čas­
to obm'ěnou ve spoj. s jinými slovy krucifagot,
krucinálfagot, krucihiml) vyj. zaklení
jako projev zlosti, nevole, podivu
"
krychle
krudelita, -y ž (I) řidč. kniž. hrubost, surovost,
krutost
kruchta, -y ž(n < ř) 1. vyvýšená prostora pro
varhany, zpěváky a huodebník~ v patro-
vé záp. části kostela, kůr 1, chor 3 2. zast.
ob. vyvýšené místo pro hudebníky v hos-
tinci
krul -u m(n) text. vlněná tkanina se smyčko­
vÝm povrchem z ozdobných přízí
krumhom, -u m(n) hud. křivý roh , ,
krumpáč, -e m (n) ruční nářadí na kopan~
v tvrdé půdě (s dvěma rameny na koncl
zaostřenými)
. ,
krumplování, -í s (n) řem. o~doba VZ~l~~
vyšíváním látky zlatem, stnbrem (dr. tez
perlami, drahokamy ap.)
krumplovat ned. (n) řem. (co; -) vyšíva~ (lát-
ku) zlatem, stříbrem (dř. též perlarm, dra-
hokamyap.)
krunýř, -e m(n) 1. hist. část plátové ?~hra~­
né zbroje na ochranu trupu, soucast vy-
stroje těžkého jezdectva od středověku
až do 19. století, pancíř 1, kyrys 1; přen.
kniŽ. (o něčem svírajícím, nedovolujícím
volný pohyb ap.): k. sam~ty 2~.zoo~.pe~­
ný ochranný kryt těla nek~. Z}vocl~hu:
želví, rač{ k. 3. mysl. pryskyncl a blatem
slepené štětiny na lopatkách a hřbetu
černé zvěře
krup, -u m(a) med. povlak vyskytující se na
sliznici hrtanu (zvl. při záškrtu)
krupa, -y ž (f < germ) zeměd. zad~k koně , kryorefrigenerátor
krupáda, -y ž (f) sport. skok kone proveden~
šikmo vzhůru, cvik vysoké jezdecke
, školy
krupiér, -a m (f) pomocník bankéře při .~a­
zardních hrách (při ruletě ap.); krupler-
ský příd. v,. V'v'
krupon, -u m(f) kož. stredm, neJhodnotneJsl,
jadrná část kůže n. usně; k~p~n?vj p~~;
kruponování, -í s (f) kož. 1. rozrezavam ku~~
n. usní tak, aby vznikl krupon 2. k. vepru
seřezávání kruponů ze zabitých zvířat
kruponovat ned. kož. (co; -) provádět krupo-
nování: k. kůži, useň; - (koho, 4. p.; -) k.
vepře
t
kruponový krupon ' rdly; k. tvary vznikající v chladných ob-
krupózní příd. (a) odb. pablánovitý, vláknitý:
med. k. zdnět plic postihující celý lalok
plicní, lobární, lalokový
krusta, -y ž(n) 1. odb. tvrdý, tenký povlak n~
něčem měkkém: med. strup; geol. pevna
(vápnitá) kůra na povrchu vápnitých pů~
v teplých pustinách; chem. shluk krysta~u
na povrchu kapaliny 2. tech. obklad ste-
ny z růz. hmot 3. odb. korodovaná vrstva
na kamenných plastikách a architekto-
nických článcích , ,
krutony, -ů mmno (f) !ruch. drobne kousky bl-
lého chleba opečené na oleji
krychle, -e ž (n) 1. mat. těleso omezené. š~sti
shodnými čtverci, pravidelný šeshsten,
hexaedr 2. tvar tohoto tělesa n. předmět
mající podobný tvar; krychlový příd.: .~
metr kubický 1; miner. k-á soustava maJl-
cí čtyři osy stejné délky na sebe kolmé,
kubická
krychlení
krychlení, -í s (n) les. pracovní postup, při
němž se zjišťuje kubický (krychlový)
objem kulatiny n. řeziva v plnometrech
krylco, -a s (r) arcbit. zastřešené vnější scho-
diště starorus. staveb
krymr, -Um (VJ) 1. kožka n. kožešina jehňat
křížence karakulské. ovce s krymskou
ovcí maličkou (nazv. podle poloostrova
Krymu, kde se chovají) 2. text. tkanina se
zkadeřeným vlasem a zprav. s plátnovou
vazbou, napodobující tuto kožešinu;
krymrový příd.
krymský příd. (VJ) zeměd. k-á koza nejrozší-
řenější rus. plemeno koz poskytující
maso, mléko a kůži s dlouhou jemnou
srstí hnědé barvy (nazv. podle poloost-
rovaKrymu)
kryo- (ř) v slož. první část s význ. mráz, chlad,
mrazicí, chladicí
kryobiologie, -e ž (ř) vědní obor zabývající
se působením chladu a nízkých teplot na
buňky a tkáně
kryofIlní příd. (ř) bot. k. rostliny přizpůsobe­
né k životu v nízkých teplotách na povr-
chu tajícího sněhu a ledu, chladnomilné,
kryofyty (např. někt. řasy)
kryofyt, -u m (ř) bot. kryofilní rostlina (např.
řasa, nižší houba)
kryogenerátor, -u m (ř + I) tech. zařízení tvo-
řící zprav. uzavřený celek, vytvářející kryopedologie, -e ž (ř) odvětví všeobecné
v urč. prostředí teplotu nižší než 120 K,
kryogeneze, -e ž (ř) geol. fyz., chem. a mine-
ralogické přeměny a přetváření půd i hor-
nin v nejsvrchnější části zemské kůry při
záporné teplotě
kryogenika [-ny-], -y ž (ř) fyz. vědní a tech.
obor zabývající se fyz. jevy probíhající-
mi při velmi nízkých teplotách; kryo-
genickýpříd.:kyb. k-dpaměťmaticová pa-
měť s libovolným přístupemtvořená pa-
měťovými buňkami pracujícími na fyz.
principu supravodivosti; výp. tech. k. pr-
vek kryotron
kryogenní příd. (ř) odb. 1. existující, dějící se
za (velmi) nízkých teplot: geol. k. mine-
lastech při opětovném vzniku a tání pod-
zermlího ledu; k. procesy při promrzává-
ní n. protávání hornin 2. určený, slouží-
cí k zjišťování (velmi) nízkých teplot:
tech. k. laboratoř, přístroj 3. obsahující
součást, zařízení, jejichž vlastností jsou
(velmi) nízké teploty: eltech. k. kabel
s vodiči uměle chlazenými na velmi níz-
kou teplotu k docílení supravodivosti; k.
magnet velmi silný elektromagnet s vi-
nutím zhotoveným ze supravodivého
materiálu
kryohydrát, -Um (ř) fyz. nasycený roztok zvl.
vodní, ztuhlý nízkou teplotou; kryohyd-
ratický [-ty-] příd.: fyz. k-d teplota při níž
se tvoří kryohydrát; chem. k. bod teplota,
při kt. se začíná vylučovat z vodního roz-
toku mikrokrystalická směs krystalů ledu
a rozpuštěné látky
kryochirurgie, -e ž (ř) obor chirurgie užíva-
433
jící velmi nízkých teplot k destrukci cho-
robné tkáně zmrazením
k..yokabel, -u m (ř + f) eltech. kryogenní ka-
bel
kryokauter, -Um (ř) med. přístroj pro koagu-
laci tkání pomocí velmi nízkých teplot
kryokomora, -y ž (ř + I < ř) tech. izolovaná
skříň, prostor, v němž lze vytvářet a tr-
vale udržovat teploty pod -50°C, uŽív.
pro zkoušení účinků nízkých teplot na
materiály, součásti i přístroje
kryokonit [-ny-], -u m (ř) geol. kosmický
prach vyskytující se na ledovcích v po-
lárních oblastech a ve vysokohorských
krajinách; kryokonitový příd.: k-é díry
jamky na povrchu ledovce vznikající roz-
tátím ledové hmoty od sluncem ohřátých
horninových úlomků
kryolit, -u m (ř) miner. čirý, bílý n. šedý až
černý aj. kusový jednoklonný nerost,
fl\lorid hlinitosodný, sloužící k výrobě
hliníku, mléčného skla ap.; kryolitový
příd.
kryologie, -e ž (ř) nauka o ledovcích, o vý-
skytu a pohybu ledu na mořích, ve vod-
ních tocích a nádržích
kryoluminiscence [-ny-], -e ž (ř + I) fyz. lu-
miniscence vznikající při prudkém ochla-
zení látky
pedologie zabývající se působením níz-
kých teplot na půdu
kryoplanace, -e ž (ř + I) geol. zhlazování, za-
rovnávání povrchu terénu intenzivním
mrazem
kryoplankton, -u m (ř) biol. společenstvo
drobných organizmů žijících na vysoko-
horském n. arktickém sněhu n. ledu
kryoprotektivni [-ty- i -tý-] příd. (ř+ I) biol. k.
ldtky usnadňující přežívání buněk n. tká-
ní za nízkých teplot omezením tvorby
ledových krystalů uvnitř buněk
kryorefrigenerátor, -u m (ř + I) tech. kryoge-
nerátor
kryosféra, -y ž (ř) geol. část zemského obalu,
převážně s velmi nízkou teplotou, kde je
možný výskyt ledu
kryoskop, -u m (ř) fyz. přístroj, jímž lze sta-
novit snížení bodu tuhnutí, sloužící ke
kryoskopii
kryoskopie, -e ž (ř) chem. metoda stanovení
molární hmotnosti látky a snížení bodu
tuhnutí jejího roztoku; kryoskopický
příd.: k-d metoda
kryostat, -u m (ř) odb. přístroj k udržení stálé
nízké teploty: blol. přístroj tvořený mra-
zicí komůrkou, v níž je umístěn mikro-
tom umožňující pořizovat řezy čerstvé kryptofotický [-ty-] příd. (ř) odb. k-é písmo
tkáně pro mikroskopické studium
kryotechnika [-ny-], -y ž (ř) tech. odvětví
chladicí techniky zabývající se teplota-
mi nižšími než 123 K (-150°C), techni-
ka nízkých teplot
kryotektonika [-ny-], -y ž (ř) geol. druh tek-
toniky v promrzlé půdě
kryoterapie, -e ž (ř) med. léčebná metoda
užívající nízkých teplot zejm. v gyneko-
kryptogamický
logii, očním a kožním lékařství, léčba
chladem, zmrazováním; kryoterapeu-
tický [-ty-] příd.
kryotrapping-efekt [-trep-], -u m (ř + a + I)
tech. souběžně probíhající kondenzace
páry a vázání plynů nekondenzujících na
kondenzační stěně ve vakuovém systé-
mu
kryotron, -u m (ř) výp. tech. logický člen po-
čítače využívající supravodivosti někt.
kovů při velmi nízkých teplotách, kryo-
genická součástka
kryoturbace, -e ž (ř + I) geol. porušení zvlně­
ní půdy mrazem, kongeliturbace
kryozar, -u m (ř) eltech. polovodičový bista-
bilní prvek pracující při nízkých teplo-
tách
krypt- 4.- krypto-
krypta, -y ž (ř) 1. arcbil. podzenmí sakrální
prostor křesť. kostelů, pův. podzemní
hrobka mučedníka v podobě kaple, čas­
to vícelodní, pod kostelem (zprav. pod
chórem); zast. zděný hrob vůbec 2. anat.
k-y trubičkovité vychlípeniny jedno-
vrstvého střevního epitelu; kryptový
příd.: k. kdmen
kryptantus, -tu m (I < ř) bot. při sedavá rostli-
na (epifyt) rodu Cryptanthus s listy v pří­
zemních hustých růžicích s pásovitými
čepelemi, u nás pěstovaná jako pokojo-
vá
krypteiá [-tejá] neskl. ž (ř) hist. (ve st. Řecku)
voj. služba mladých Sparťanů, při níž
měli osvědčit svou samostatnost a sta-
tečnost
kryptestezie, -e ž (ř) psych. jev n. schopnost
vnímání bez použití známých smyslů;
mimosmyslové vnímání vůbec
kryptický [-ty-] příd. (ř) odb. ukrytý, přizpů­
sobený ke skrývání: biol. k-é zbarven{
nenápadné, ochramlé zbarvení; zool. k-é
chovdní živočichů související s ochran-
ným zbarvením, poskytující pasivní
ochranu; k. druh geneticky izolovaný,
u něhož v přírodních podmínkách nedo-
chází ke křížení s obdobnými druhy;
k-d adaptace přizpůsobení barvy, tvaru
těla živočicha podkladu, na kt. žije
krypto-, krypt- (ř) v slož. první část s význ. skry-
tost, tajnost, skrytý, tajný
kryptobióza, -y ž (ř) ekol. skrytý způsob živo-
ta organizmů, zejm. živočichů, v úkrytu
v přírodě
kryptodeprese, -e ž (ř + I) geol. skrytá pro-
láklina zatopená jezerní n. mořskou vo-
dou, mající dno pod úrovní hladiny svě­
tového oceánu
neviditelné, kt. lze učinit viditelným jen
pomocí zvláštních prostředků
kryptoftalmie, -e ž (ř) med. vývojová ano-
málie, při níž kůže čela plynule přechází
na tvář, takže překrývá oční bulvy
kryptofyt, -u m (ř) bot. zast. geofyt
kryptogama, -y ž (ř) bot. tajnosnubná, vý-
trusná rostlina
kryptogamický, kryptogamní příd. ke kryp-
kryptogamie
togama, ke kryptogamie: bol. k-é oploze-
ní; k-í rostliny rozmnožující se výtrusy
(např. mechy, houby)
kryptogamie, -e ž (ř) bol. rozmnožování vý-
trusy, tajnosnubnost
kryptogamologie, -e ž (ř) odvětví botaniky
zabývající se studiem tajnosnubných
rostlin
kryptogenní, kryptogenetický [-ty-] příd. (ř)
odb. jsoucí skrytého, nejasného původu
kryptografie, -e ž (ř) odb. 1. psaní neviditel-
ným n. šifrovaným písmem, šifrování 2.
psych. metoda umožňující identifikaci a
interpretaci skrytých motivů urč. osoby
na základě analýzy jejího písemného pro-
jevu tvořeného nevědomě
kryptogram, -u m (ř) odb. text se skrytým
údajem tvořeným někt. písmeny tohoto
textu; liter. literatura tající skrytý smysl;
(v hádankářství) druh hádanky
kryptohumus, -u m (ř + I) geol., země<!. humus
tvořený bezbarvými organickými látka-
mi, zprav. rozpustnými ve vodě
kryptohybrid, -u m (ř) bot. kříženec, u něhož
se neprojevují znaky rodičů
kryptoklima, -tu s (ř) odb. mikroklima uza-
vřených prostor
kryptokok, -u m (ř) bol. houbový organiz-
mus rodu Cryptococcus patřící ke kva-
sinkám, způsobující onemocnění plic i
centrální nervové soustavy
kryptokokóza, -y ž (ř) med. chronické až
subakutní onemocněnípůsobené kvasin-
kou Cryptococcus neoformans
kryptokrystalický příd. (ř) odb. skrytě krys-
talický: k-é nerosty jejichž krystaly lze
rozeznat pouze mikroskopem
kryptol, -u m (ř) tech. zrnitá odporová hmota
(z retortového grafitu) pro elektr. pece;
kryptolový příd.: hul. k-á pec
kryptologie, -e ž (ř) nauka zabývající se
studiem šifer a kódů a jejich dešifro-
váním
kryptomelan, -u m (ř) miner. hnědý až šedý
jednoklonný a čtverečný nerost, základ-
ní složka psilomelanu, obsahující dras-
lík a hořčík
kryptomera, -y ž (ř) gen. skrytý recesivní
dědičný faktor ovlivňující projev jiného
genu
kryptomerie l , -e ž (ř) gen. jev, kdy vliv kryp-
tomery se fenotypicky projeví až při
vhodném křížení; kryptomerní příd. odb.
pouhým okem neviditelný, skrytý: geol.
k. horniny jemnozrnné až celistvé vyvře­
lé horniny, jejichž součásti nelze makro-
skopicky určit, afanity
kryptomeriez, -e ž (ř) bol. cizokrajný jehlič­
natý strom rodu Cryptomeria, s široce
kuželovou korunou, u nás pěstovaný
v parcích, japonský cedr: k. japonská
kryptometr, -u m (ř) tech. přístroj k měření
krycí schopnosti nátěrových hmot
kryptomikroklima, -tu s (ř) meteor. mikro-
klima uzavřených prostorů
kryptomitóza, -y ž (ř) biol. typ přímého dě­
lení buňky, při němž všechny fáze mitó-
434
zy probíhají uvnitř jádra, které se nako-
nec rozdělí zaškrcením, endomitóza
kryptomnezie, -e ž (ř) psych. jev vybavení
vzpomínek vyvolávajících dojem novo-
ty, zvláštnosti a záhadnosti
kryptomorfní příd. (ř) geol. k. horniny v nichž
nevykrystalizoval minerál pro urč. hor-
ninu charakteristický, vyvřelé
krypton, -u m(ř) chem. bezbarvý inertní plyn
získávaný frakcionovanou destilací ka-
palného vzduchu, užívaný jako náplň do
žárovek, prvek zn. Kr; kryptonový příd.:
k-é žárovky plněné kryptonem
kryptonát, -u m (ř) chem. tuhá látka obsahu-
jící labilně vázaný krypton: radioaktiv-
ník-y
kryptonka, -y želtech. žárovka plněná kryp-
tonem, kryptonová žárovka
kryptonym, -u m (ř) odb. 1 řidč. pseudonym
2. jméno přijaté k zatajení pravého jmé-
na pro místo, věc, podnik, opatření ap.
(s výjimkou osob) (např. název voj. akce)
kryptopedologie, -e ž (ř) obor pedologie stu-
dující vznik a původ zemin v uzavřených
podzemních dutinách
kryptopodzol, -u m (ř +r) geol. půda vyvinu-
tá na pískovcích, břidlicích, žulách a ru-
lách, spojující článek mezi hnědozemí a
podzoly
kryptopertikus [-ty-], -kUm(ř+l)archil. kry-
tá, okny osvětlená chodba nesená slou-
py
kryptorchizmus, -mu m (ř) med., vet. vývojo-
vá porucha, při kt. nedošlo k sestupu
varlat do šourku
kryptostomata, -at s mno (ř) paleonl. vymřelé
mechovky vytvářející síťovité kolonie
pocházející z ordoviku až triasu, me-
chovky krytoústé
kryptovulkanizmus [-ny-], -mu m (ř + VJ)
geol. soubor jevů, jejichž vulkanický pů­
vod je p'ředpokládaný,ne však doložený
t
kryptový krypta
kryptoxantin [-ty- i -tý-], -u m (ř) chem. pří­
rodní červené karotenoidní barvivo, ob-
sažené např. v kukuřici, másle, provita-
minA
kryptozoa, -oí smno (ř) zool. živočichové žijící
skrytým způsobem života (např. v tem-
ných prostorách pod kameny, pod kůrou
stromů ap.)
krysa, -y ž(r) 1. zool. velká dlouhoocasá myš
obývající sušší a teplejší místa v lidských
sídlištích, škůdce potravinových zásob,
přenašeč infekčních onemocnění: k.
obecná 2. hanl. bezcharakterní člověk,
zrádce (též v nadávce): donašečská k. O
k-y opouštějí loď zbabělci utíkají první,
hrozí-li něj. nebezpečí; bezcharakterní
lidé zrazují přesvědčení, jakmile nepři­
náší výhody
krysí příd. týkající se krys: k. jed na hubení
krys
krystal, -u m(ř) 1. odb. pevné těleso fyzikál-
ně a chemicky stejnorodé v pravidelném
tvaru, s hladkými rovnými plochami a
výraznými hranami podle urč. řádu
krystalizovaný
vzniklými; miner. tuhé těleso (anorganic-
ké n. organické) s jednotně periodickým
trojrozměrnýmuspořádáním stavebních
částic (atomů, iontů n. molekul) 2. sděl.
tech. (dř.) krystalový detektor 3. zasl. ob.
krystalový rozhlasový přijímač, krystal-
ka 4. cukr v podobě drobných krystalů
(vykrystalizovaných z kléru), krystalo-
vý cukr; krystalový příd. k 1, 2, 4: miuer.
k-á osa, plocha, hrana, struktura, vaz-
ba; k-é pole; opl. k-á optika sledující
vlastnosti látek (zejm. v krystalickém
stavu) v procházejícím světle; chem. k-á
voda doprovázející někt. sloučeniny
v krystalické formě; k-á soda; fyz. k-á
mřížka pravidelné uspořádání atomů,
iontů n. molekul v krystalu; - sděl. tech. dř.
k. rozhlasový přijímač s krystalovým de-
tektorem; k. detektor jehož součástí je
krystal galenitu, pyrity aj., krystal 2; -
potc. k. cukr v podobě drobných krystal-
ků, krystal 4
krystalerie, -e ž (f < ř) zbož. drobné užitkové
skleněné předměty zhotovené foukáním
n. lisováním
krystalický příd. (ř) odb. složený z krystalů;
mající pravidelnou vnitřní strukturu: mi-
ner. k-á břidlice; k. vápenec; biol. k-á bíl-
kovina; krystalickypřísl.; krystaličnost,
-i ž odb. schopnost krystalovat
krystalin, -u m (ř) texl. jemná látka z umělé­
ho hedvábí v plátnové vazbě na taneční
šaty, masky ap.
krystalinický [-ny-] příd. 1. geol. k-é soubo-
ry horninové soubory tvořené krystalic-
kými horninami, krystalinikum 2. miner.
zasl. tvořený velkým počtem krystalů,
krystalický
krystalinikum [-ny-], -ka s (I < ř) geol. sou-
bor krystalických hornin; oblast, kde se
tyto horniny ve velkých masivech vysky-
tují
krystalinita [-ny-], -y ž(ř)chem. k. polymeru
submikroskopické trojrozměrnéuspořá­
dání makromolekul n. jejich částí (v
krystalické mřížce)
krystalit, -u m (ř) 1. miner. k-y drobné krys-
talky růz. tvarů vyskytující se např. ve
vyvřelých horninách 2. chem. soubor ně­
kolika atomů (iontů, molekul) sesku-
pených obdobně jako v krystalu, kt. je
s okolními soubory spojený geometric-
ky neuspořádanýmiatomy (ionty, mole-
kulami); krystalitový příd.
krystalizace, -e ž (ř) 1. chem., miner. vylučo­
vání pevné látky z roztoku či taveniny
ve formě krystalů; pochod, kterým se
získává z roztoku či taveniny rozpuště­
ná látka (v pevném stavu) ve formě krys-
talu 2. kniž. thbení, vyhraňování: k. ná-
zorů, myšlenek; krystalizační příd.: chem.
k. proces, rychlost, teplota
krystalizátor, -u mchem. nádoba či zařízení,
v němž se provádí krystalizace; potr. chla-
dič cukroviny, refrižerant, refrigerant;
krystalizátorový příd.
krystalizovaný, krystalovaný příd. chem.,
krystalizovat
miner. mající podobu krystalu, vzniklý
krystalizací: k. křemen
krystalizovat, krystalovat ned. 1. vytvářet
krystaly, přecházet ze stavu beztvarého
v krystaly 2. kniŽ. zprav. krystalizovat (se),
řidč. krystalovat (se) vyvíjet se, thbit se,
vyhraňovat se: talent se k-al
krystalka, -y ž (ř) zasl. ob. krystalový rozhla-
sový přijímač, krystal 3
krystalo- (ř) v slož. první část s význ. krystal,
krystalový, krystalický
krystaloblast, -u m (ř) geol. minerální zrno
vzniklé během metamorfózy
krystaloblastický [-ty-] příd. (ř) geol. řidč. blas-
tický
krystalofosfor, -u m (ř) chem. k-y látky jevící
luminiscenci pouze po přidání aktiváto-
rů (např. wolframany, oxidy, sulfidy)
krystalografie, -e ž (ř) miner. nauka o morfo-
logických, fyzikálních, chemických a
strukturálních vlastnostech krystalů;
krystalografický příd.: miner. k. útvar;
k-á soustava; k-é značky, indexy; k-á pro-
jekce přehledné znázornění polohy
ploch krystalu vůči jeho osám; krysta-
lograficky přísl.
krystalochemie, -e ž (ř) chem. nauka zabý-
vající se jevy probíhajícími v krystalech
a jejich chem. vztahy; krystalochemic-
ký příd.: chem. k. vzorec
krystaloluminiscence [-ny-], -e ž (ř + I) fyz.
luminiscence vznikající při krystalizaci
krystalomantie [-ty-], -e ž(ř) předpovídání
budoucnosti ze skleněné krystalové kou-
le
krystaloskop, -u m (ř) potr. přístroj na sledo-
vání procesu vaření cukru v cukrova-
rech
t
krystalovat krystalizovat
t
krystalový krystal
krzno, -a s(n) 1. hisl. voj. svrchní kožené rou-
cho 2. zasl. kožešinový n. kožešinou,
event. drahou látkou lemovaný plášť, bez
rukávů, spínaný na pravém rameni
křída, -y ž (n < I) 1. bílá až šedá měkká, sla-
bě stmelená uhličitanováhornina, odrů­
da vápence; tyčinka z ní vyrobená a uŽív.
ke psaní: bledýjako k. Ozapsat něco čer­
nou k-ou do komína (o výjimečném
správném jednání někoho nepořádného)
nestojí to za zaznamenání n. zapamato-
vání 2. geol. nejmladší útvar druhohor 3.
hovor. křídový papír 4. krejčovská k.
mastek; křídovýpříd.: k-é skály; - geol. k.
útvar křída 2; k. útes související s křído­
vým útvarem; - k. papír bezdřevý n.
středně jemný papír bělený, po obou stra-
nách natíraný bílým pigmentem a hlaze-
ný; křídově přísl.: k. bílý
křín, -u m (ř) zahr. (sub)tropická cibulnatá tr-
valka rodu Crinum s přízemními dlou-
hými listy a okolíkem květů na dlouhém
stvolu
křišťál, -u m(l) 1. průsvitná, bezbarvá krys-
talovaná odrůda křemene: voda jako k.;
přen. (o lesknoucích se bílých n. průzrač­
ných věcech): k. zubů 2. sklář. naprosto
435
čiré, bezbarvé sklo s vysokým lomem pa-
prsků, křišťálové sklo: český, benátský k.;
křišťálový příd. průzračný: k. led úplně
čirý, průhledný, bezbarvý; k-é sklo křiš­
ťál 2; přen. k. hlas jasný, čistý; k-á pova-
ha dokonalá, bez chyb; hisl. K-á noc na-
cistický pogrom na židy v noci z 9. na
10. ll. 1938 (nazv. podle skla z výloh
žid. obchodů); křišťálově přísl.: k. čistý
křižmo, -a s (ř) drk. směs olivového oleje a
balzámu biskupem svěcená na Zelený
čtvrtek, uŽív. při křtu, biřmování, kon-
sekraci ap.
ksicht, -u m (n) ob. expr. obličej: O dělat k-y
tvářit se uraženě, šklebit se; půjčit něco
na k. bez záruky
ksindl, -u m(n) ob. hanl. sebranka, luza, chát-
ra, banda (též nadávka)
ksukol, -a m (aft) zool. poloopice rodu Dau-
bentonia s velkými ušními boltci a hu-
ňatým ocasem, žijící na Madagaskaru,
madagaskarská poloopice
kšaft, -u m (n) zasl. poslední vůle, poslední
pořízení, závěť, testament; kšaftní, kšaf-
tovní příd.: k-níformule; k-ovní knihy
kšandy, -nd ž pomn. (n) ob. šle
kšatrij, -e m(sanskrt) (v ind. prostředí) přísluš­
ník druhého ze čtyř stavů, tzv. kasty bo-
jovníků, dnes se živících zemědělstvím
kšeft, -u m(n) 1. ob. a zasl. obchod; obchodní
jednání 2. ob. hanl. výnosná práce; zištné,
nečestné jednání
kšeftař, -e mob. hanl. kdo kšeftuje; kdo koná
vše jen pro zisk, prospěchář, ziskuchti-
vec; kšeftařský příd.: k-é zájmy prospě­
chářské, ziskuchtivé
kšeftařit ned. (n) ob. hanl. (s čím) hamižně, neo-
právněně obchodovat; prospěchářsky
jednat, vyjednávat, kšeftovat 2
kšeftovat ned. (n) 1. ob. zasl. obchodovat 2. ob.
hanl. nečestně, prospěchářsky obchodo-
vat n. jednat, kšeftařit
kšeftsman, -a m(n) hanl. kšeftař; kšeftsman-
ský příd.
kšilt, -u m(n) ob. štítek čepice
kšiltovka, -y ž ob. čepice se štítkem (kšil-
tem)
kšír, -u m(n) ob. 1. koňský postroj 2. k-y, -ů
m pomn. popruhy, jimiž je malé dítě uvá-
záno ke kočárku n. v kt. se učí chodit
kšírovat ned. (n) ob. (koho, co; -) ustrojit do
postroje n. do dětských popruhů
ktenakantus, -ta m (ř) zool. vymřelý rod žra-
loků o délce 2,5 m rozšířený zvl. v kar-
bonu
ktenidie [-ny-dy-], -ií žpomn. (ř)zool. žábry
měkkýšů
ktenoidní příd. (ř) zool. k. rybí šupiny vykle-
nuté, s ostře seříznutým zadním okrajem
kuan, -u m (čín) hud. čínský druh hoboje
kuba neskl., kubo, -a s (VJ) hranatý doutník
střední jakosti (pův. z kubánského tabá-
ku)
kuban, kubanit [-ny-], -u m (VJ) miner. bron-
zově žlutý, kovově lesklý kosočtvereč­
ný nerost, sirník mědi a železa (nazv.
podle pův. naleziště na Kubě)
kudu
kubánka, -y ž (VJ) země<!. jarní tvrdá pšenice
rus. původu s nižšími výnosy (nazv. po-
dle oblasti Kubáně v Rusku)
kubatura, -y ž (n < ř) odb. zasl. krychlový ob-
jem: k. válce; motocykly malých k-ur; k.
lodě; mat. objem n. výpočet objemu těle­
sa v krychlových jednotkách; les. krych-
lení
kubéba, -y ž (arab) potr. k-y sušené stopkaté
bobule pepřovníku kubébového, užíva-
né jako koření a droga; (zejm. v tropech)
pepř ocasatý s neopadavými stopkami;
kubébový příd.: bol. pepřovník k.
kuběna, -y ž (I) zasl. hanl. souložnice, konku-
bína
kubický příd. (I < ř) 1. odb. krychlový: k. metr;
k-é míry; k. obsah 2. mal. útvar třetího
stupně: k-á plocha, křivka; k-á rovnice
obsahující neznámou nejvýše v třetí moc-
nině 3. zeměd. k-á soustava krychlová
kubík, -u m (I < ř) hovor. kubický metr n. cen-
timetr; kubíkový příd. kubický
kubika, -y ž (I) mal. algebraická křivka třetí­
ho stupně
kubikulum, -la s (I) hisl. 1. k-a (v etruské ar-
chitektuře) obytné místnosti seskupené
kolem atria 2. vyhloubený obdélníkovi-
tý prostor v katakombách (výklenek ve
stěně), z jedné strany přístupný, do kt.
křesťané pochovávali mrtvé
kubista, -y m (kubistka, -y ž) stoupenec
kubizmu
kubistický [-ty-] příd. ke kubizmus, ke ku-
bista: k-é malířství; kubisticky přísl.
kubitejner, -u m (a) odb. krychlový dvojdíl-
ný obal z lepenkové škatule a polyetyle-
nové vložky na sypké hmoty i kapaliny
kubizmus, -mu m (I) uměl. směr uplatňující
se zvl. v malířství, sochařství, užitém
umění i v architektuře 20. stol., založe-
ný na neperspektivním zobrazení skuteč­
nosti zhutněné do elementárních geome-
trických tvarů
kubizovat ned. (I) řidč. klonit se ke kubistic-
kému směru, pěstovat kubistické umění
t
kubo kuba
kubofuturizmus, -mu m (I) liter. nejvýznam-
nější větev rus. futurizmu v poezii (let
1910-36) vyznačující se úsilím o novou
básnickou skladebnost
kubovací příd. (I) les. k. tabulky sloužící jako
pomůcka k vypočtení kubatury
kubus, -u m (I < ř) 1. zasl. krychle 2. mno k-y
skládací kostky (hračka)
kuča, -i ž (srb) 1. hanl. a nář. nevelký primitiv-
ní phbytek o jedné místnosti; rozbitá sta-
rá chalupa, chatrč, chajda, koliba 1 2. (v
části jslov. prostředí) dům vůbec
kučugur, -u m (ukr) místní název pro říční
přesyp při Dněpru a Donu
kudla, -y ž (f) hovor. (kapesní) nůž: vrazit ně­
komu k-u do zad, přen. expr. nečekaně na-
padnout, zradit
kudu neskl. i -ua m(hotent) zool. velká antilopa
rodu Tragelaphus s šroubovitě točenými
zmáčknutými rohy, žijící v křovinatých
stepích vých. a již. Afriky: k. velký
kuduru
kuduru ueskl. s (sumer) (v Mezopotámii v 2.
tisíciletí př. n. 1.) 1. dioritové hraniční
kameny s nápisy a reliéfy 2. hieratická
(posvátná) kompozice s protáhlou posta-
vou, sloupci písma a symboly bohů
kuesta, -y ž (šp) geogr. asymetrický vrchol
hory n. hřebenu, kde kratší a příkřejší
svah je tvořen čely vrstev a pozvolnější
svah vrstevní plochou
kuff, -u m(hol) loď. holandská široká pobřež­
ní plachetnice
kufr, -u m(u < f) 1. schránka z tužšího mate-
riálu na přenášení(n. uschovávání) věcí,
zvl. šatstva, užívaná zejm. při cestování:
kožený k.; balit k-y, přeu. expr. chystat se k
odchodu 2. hovor. prostor na zavazadla v
automobilu; kufrovýpříd.: k. zámek; zbož.
k-á lepenka ruční lepenka s velkým úh-
lem lámavosti
kufřík, -u m 1. zdrob. malý kufr 2. pánská
taška tvaru kuf'n1ru 1; kufh'kový příd.: k.
psací stroj
kuguár, -a m (iudián) zoo!. velká kočkovitá
šelma rodu Puma s rezavě hnědou srstí,
žijící v horských lesích Ameriky, puma2
kuis, cuis [ku-], -u m(Vl) geol. stratigrafický
stupeň vyššího spodního eocénu i svrch-
ního paleocénu (nazv. podle franc. města
Cuis)
kujaviak [-vja-], -u m (pol)!an. polský lid.
tanec v třídobém taktu podobný mazur-
ce
kujón, -a m (f) zasl. ob. expr. vychytralý, pro-
hnaný člověk, chytrák, šibal, darebák;
kujónský příd.
kukang, -a m(iud) zool. noční ind. poloopice
velká jako kočka
kukerzit, -u m(Vl) geol. hořlavá hnědá živič­
ná břidlice obsahující množství organic-
kých zbytků (zvl. sinic) (nazv. podle na-
leziště V Estonsku); kukerzitový příd.:
geol. k-á břidlice
kukla, -y ž (u < I) 1. pokrývka hlavy zahalu-
jící i uši a krk: letecká k.; ochranná k.;
včelařská k.; šermířská k. helma; mniš-
ská k. kápě, kapuce 2. zool. nepohyblivé
vývojové stadium hmyzu mezi larvou a
dospělým hmyzem, pupa' 3. ryb. kruho-
vá vrhací síť s olověnou zátěží na obvo-
du, při lovu házená nad stanoviště ryb
4. (v lid. architektuře) stříška u vrcholu
štítu někdejších venkovských stavení,
která chránila bednění štítu před zatéká-
ním, kabřinec 1
kuklice, -e ž 1. zool. dvoukřídlý hmyz z če­
ledi Tachinidae, jehož larvy se vyvíjejí
cizopasně V tělech, lm:vách a kuklách ji-
ného hmyzu (např. housenek, motýlů,
brouků), kt. tím hubí: k. největší; k.
chroustí; k. mnišková 2. bol. nízká hor-
ská bylina rodu Sieversia s velkýlni žlu-
týlni květy a s chlupatýlni nažkarni: k.
horská; k. plazivá 3. archit. výseč v klen-
bě n. plocha zdi v podobě polokruhu
(půlměsíce), luneta I
kukh'k, -u m (u < I) bol. bylina rodu Geum
s přichytavýlni plody: k. městský se žlu-
436
týlni květy; k. potoční s červenýlni kvě­
ty
kuklit se ued. zool. (o hmyzu) měnit se z lar-
vy v kuklu, zakuklovat se
kuklorodka, -y ž (u < I + č) zool. k-y mouchy,
jejichž larvy se vyvíjejí uvnitř mateřské­
ho těla a po vylíhnutí se ihned kuklí
kuklorodost, -i ž (u < I + č) zoo!. pupiparie
kukr, -u m (u) 1. ker. slang otvor v hrnčířské
peci sloužící k nahlížení do ní při pálení
2. ob. expr. divadelní dalekohled, kukátko
kukumovir(us), -u m(? + I) bio!. k-y neobale-
né rostlinné viry s genetickou informací
ve třech molekuláchjednovláknité RNA,
vyvolávající např. mozaiku okurek
kukuřice, -e ž (tur) 1. bol. statná jednoletá
obilnina rodu Zea, s latou prašníkových
květů a s palicelni květů pestíkových
uzrávajících v klasy žlutých n. červe­
ných obilek: k. setá; k. cukrová pěstova­
ná jako plodová zelenina 2. obilky této
rostliny (potravina a krInivo); kukuřič­
ný, řidč. kukuřicový příd.: k. klas; k-á
vlákna; k-á kaše; zoo!. zavíječ k-ný; mši-
ce k-á; zeměd. k. typ zeměd. výrobní ob-
last, v níž se kromě kukuřice pěstuje obi-
lí, teplolnilná zelenina a ovoce málo ná-
ročné na vláhu
kula, -y ž(tur) (v jslov. prostředí) tvrz, věž
kulak, -a m (kulačka, -y ž) (r) hanl. (zejm. v
dř. sov. prostředí) majetnější sedlák, ves-
nický boháč; kulacký příd.: k. statek
kulan, -a m (turk) zool. poloose! rodu Equus
žijící divoce v mong. stepích
kulance, -e ž (f) zasl. hovor. kulantnost
kulantní příd. (f) hovor. přehnaně zdvořilý,
ochotný, příjemný v jednání (zvl. ob-
chodním): k. jednání; k. cena přiměře­
ná, přijatelná; kulantněpřísl.; kulantnost,
-i ž
kuláž, -e ž (f) obch. ztráta na hmotnosti teku-
tého zboží vypařením n. prosáknutím
kulčiba, -y ž (iudián) bol. (sub)tropický keř
rodu Strychnos obsahující prudce jedo-
vaté alkaloidy: k. jedovatá
kulér, -u m (f) 1. potr. tmavohnědé barvivo
vzniklé zahříváním cukru na teplotu ka-
ramelizace, užívané v pivovarnictví, cuk-
rářství, ve výrobě likérů aj. 2. pap. barev-
ný hlazený tiskový papír; kulérový příd.
kuli, -ho m(hiud) (v již. a jihových. Asii) ne-
kvalifikovaný dělník, nosič, nádeník;
kuliovský příd.: nízká k-á mzda
kulináruí, kulinářský, kulinárský příd. (I)
řidč. kuiž. a kuch. kuchařský: k. umění;
k-řské předpisy, chuti
kulinářství, -í s (I) kuch. znalost poživatin,
potravin a pochutin a jejich použití v pří­
pravě pokrmů; kuchařské umění
t
kuliovský kuli
kulisa, -y ž (f) 1. přenosná součást jevištní
dekorace zobrazující místo děje: malo-
vané k-y; přeu. nahlédnout za k-y (veřej­
ného života) 2. div., film. zvuková k. zvu-
ky vytvářené v zákulisí a mající charak-
terizovat prostředí na jevišti, ve filmu, v
televizi 3. tech., stroj. zařízení převádějící
kult
pohyb otáčivý na přímočarý vratný a
naopak (např. u někt. obráběcích strojů,
lokomotiv aj.), kulisové ústrojí 4. les.
úzký pruh lesa mezi dvěma vykácenýlni
pruhy; zeměd. úzký pás z rychle rostou-
cích rostlin (slunečnice, kukuřice ap.)
chránící půdu a kultury před výsušnýlni
větry a zachycující zimní vláhu; kulis-
ní, kulisový příd.: k. dělník kulisář; - mo-
tor. k-é řazení (rychlostních stupňů) u kt.
je řadicí páka vedena kulisou (umístě­
nou zprav. vně převodovky) a může se
pohybovat ve dvou n. více rovnoběžných
rovinách; tech., stroj. k-é ústrojí kulisa 3;
k-ový rozvod vratný rozvod parního stro-
je, jehož jedním článkem je kulisa; - les.
k-ní seč; zeměd., bol. k-á rostlina
kulisák, -a, řidč. kulisář, -e mdiv. slang stavěč
kulis v divadle
kulm, -u m (Vl) geo!. jílovitopísčitá facie
spodního karbonu (nazv. podle Culm
Measures v Anglii); kulmský, řidč. kul-
mový příd.: k. vápenec
kulma, -y ž(u) 1. zasl. ob. želízko na kadeření
vlasů 2. tech. slang páječka
kulminace, -e ž (I) kniŽ. a odb. dosažení nej-
vyššího bodu, svrchovaný stav něčeho,
vyvrcholení: astro k. nebeského tělesa oka-
mžik, kdy je nebeské těleso během své-
ho denního pohybu nejvýše nad obzo-
rem (horní k.) n. nejníže pod obzorem
(dolní k.), vrcholení; vod. nejvyšší vodní
stav, největší průtok při povodních; biol.
nejvyšší stav populační hustoty urč. dru-
hu po dobu gradace; liter. chvíle nejvyš-
šího napětí v rozvíjení děje; kulminač­
ní příd.: k. bod; astro k. čas
kulminovat ued. kniž. a odb. dostupovat, do-
sahovat kullninace, vrcholit: astro (o ne-
beském tělese) procházet poledníkem
kulmovat ued. zasl. ob. (koho, co) kadeřit kul-
mou 1
kulmový, kulmský kulm t
kuloár, -u m(f) 1. poboční chodba reprezen-
tačních budov (divadla, koncertní síně)
vedle hlavní síně 2. k- y mno vedlejší míst-
nosti zasedání lnimo zasedací síň: jed-
nat v k-ech, přeu. neoficiálně, v zákulisí
3. horol. strmá, hluboká, úzká rokle, širší
než komín; kuloární, kuloárový příd.
k 2: k., k-é jednání vedené v kuloárech,
přeu. neoficiální, v zákulisí; k., k-á politi-
ka politika postranního dohadování
kulpózní příd. (I) práv. k. čin trestný čin spá-
chaný z nedbalosti, z nezachování po-
vinné péče, neúmyslně . ních hodnot lidské společnosti vytvoře­
kult, -u m (I) 1. uáb. obřady vzdávání úcty
bohu, božstvům n. svatým: náboženský
k. 2. nekritické, přepjaté uctívání, vele-
bení někoho n. něčeho vůbec: k. těla;
polil., publ. k. osobnosti slepé uctívání au-
tority něj. činitele, zveličování jeho zá-
sluh (dř. zvl. o Stalinovi); kultický
[-ty-], kultovní, kultový příd. k 1: k-é
umění; k-vní význam; k. předmět; k-vní
sdružení (ve st. Řecku) společenství lidí
majících účast na kultu urČ. božstva
kulteranizmus
kulteranizmus [-ny-], -mUm(šp<l)liter. gon-
gorizmus
kultigen [-ty-], -u m (I + ř) bol. (dř.) uměle
(v kultuře) vypěstovaná dědičná sorta
rostliny (např. kapusta kadeřavá, hanác-
ký ječmen aj.)
kultiště, -ě s uáb. místo vyhrazené pro vý-
kon urč. rituálu či liturgie v rámci dané-
ho kultu
kultivace [-ty-], -e ž (I) 1. biol. pěstování a
rozmnožování buněk, tkání, lnikroorga-
nizmů v laboratorních podmínkách 2.
zeměd. k. půdy mechanická úprava (smy-
kování, vláčení, kypření, válení) před
setím n. během vegetace 3. kniž. pěsto­
vání, zušlechťování, vzdělávání, zdoko-
nalování, třtbení: k. jazyka; kultivační
příd.: k. nádoba; biol. k. metoda; zeměd. k.
stroje používané při obdělávání, kultiva-
ci půdy
kultivar [-ty-], -u m (a) bol. uměle (v kultu-
ře) vypěstovaná, nedědičná sorta rostli-
ny (např. hruška máslovka, sorty jiřinek,
topoly ap.)
kultivátor [-ty-], -u m (I) zeměd. uevh. nářadí
n. stroj pro více druhů práce (drobení a
kypření půdy a ničení plevele), kypřič,
kypřidlo, plečka
kultivovaný [-ty-] příd. (I) vypěstěný, vy-
šlechtěný; vythbený: zeměd. k-á půda
dobře obdělávaná;bot. k-é rostliny; - kniž.
k-á řeč; k. člověk vzděláním zušlechtě­
ný, vybraných způsobů, kulturní 2; kul-
tivovaně přísl.; kultivovanost, -i ž: jazy-
ková k.
kultivovat [-ty-] ued. 1. zeměd. (co) provádět
kultivaci 2, pěstovat, vzdělávat, šlechtit:
k. půdu 2. kniŽ. (koho, co) dodávat uhlaze-
nosti, vybroušenosti někomu, pěstit, zu-
šlechťovat, tříbit: k. národ; liugv. k. jazyk
cílevědomězasahovat do vývoje spisov-
ného jazyka a pečovat o úroveň jazyko-
vých projevů
kultizmus [-ty-], -mu m (I) řidč. kniž. ph1iš
vyumělkovaný, strojený, nepřirozený
sloh
t
kultovní, kultový kult
kultura, -y ž (I) 1. souhrn duchovních a ma-
teriálních hodnot vytvořených a vytvá-
řených lidstvem v celé jeho historii: du-
chovní k. soubor výsledků činnosti lid-
ské společnosti v oblasti vědy, umění a
společenského života vůbec v urč. hist.
období; materiální k. soubor materiál-
ný zejm. výrobní činností, zkušenostlni,
nástroji, technikou; archeol. souhrn všech
nálezů z urč. doby a z urč. prostředí, kt.
jsou svědectvím shodného vývoje: k.
únětická; k. krétská; lingv.jazyková k. vše-
stranná péče o spisovný jazyk, zvl. teo-
retické úsilí o jeho vythbenost; polygr.
obrazová k. stupeň výtvarné uměLi tech.
hodnoty tištěných obrazů 2. zeměd. hro-
madně pěstovaná užitková rostlina n.
plocha jí osetá n. osázená: k. bavlníku,
rýže; okopaninová k.; lesní k. mladý,
437
umělou sadbou založený lesní porost 3.
biol. buňky, tkáně n. mikroorganizmy
pěstované v umělém prostředí pro vý-
zkumné účely
kulturista, -y m(kulturistka, -y ž) kdo pěs­
tuje kulturistiku
kulturistický [-ty-] příd. ke kulturistika, ke
kulturista: k-á soutěž
kulturistika [-ty-], -y žel) individuální silo-
vý sport, ve kt. se využívají závaží, čin­
ky ap. k rozvoji svalstva a pěstování krá-
sy lidského těla
kulturněhistorický příd. ke kulturní histo-
rii: k-á metoda
kulturní příd. 1. týkající se kultury 1: k. dě­
jiny, historie; k. dědictví; k. dům; k. okruh
komplex kulturních elementů (např.
zvyklosti bydlení, zbraně, nástroje, náb.
a sociální uspořádání); větší geogr. pro-
stor s jednotnýlni společnýlni kulturní-
lni elementy; k. politika soubor snah a
opatření státu a růz. institucí k podpoře
a udržení kultury 2. stojící zprav. na vy-
sokém stupni kultury; svědčící o tom: k.
národ; - k. prostředí; k. památka 3.
ovlivněný, zasažený činností člověka:
zeměd. k. půda obdělávaná, silně ovliv-
něná kultivační činností člověka; bol. k.
rostliny záměrně pěstované pro užitek i
okrasu; kulturněpřísl.: chovat se k.; kul-
turnost, -i ž: k. prostředí
kulturolog, -a m (kulturoložka, -y ž) od-
borník v kulturologii; posluchač kultu-
rologie
kulturologický příd. ke kulturologie, ke kul-
turolog
kulturologie, -e ž (I + ř) vědní obor zabýva-
jící se studiem zákonitostí vzniku, vý-
voje a fungování sociokulturních systé-
mů v čase a prostoru
kulturtréger, kulturtrégr, -gra m (u) haul.
(dř.) domýšlivý nositel, šiřitel domněle
vyšší kultury: nacističtí k-ři
kum, -a m (kUDla, -y ž) (ukr < semit) řidč. (v
jslov. prostředí) křestní kmotr
kum, -u m(turk) geogr. písečná poušť
kumarin, -u m(iudián) chern. aromatická lát-
ka obsažená zvl. v mařince vonné a tom-
ce vonné, jejíž deriváty slouží jako léči­
va ke snížení srážlivosti krve, užívaná
v parfumerii a potravinářství
kumaron, -u m(iudián) chern. heterocyklická
sloučenina obsažená v kamenouhelném
dehtu, surovina pro výrobu plastických
hmot; kumaronovýpříd.:k-á pryskyřice;
k.lak
kumbál, -u m (u) hovor. malá (temná) míst-
nost; kumbálový příd.; kumbálek, -lku
m zdrob.
kumbha, -y ž (sauskrt) archit. polštářovitý n.
kotlovitý článek sloupů (z doby Cuptů)
nesoucí lotosovou hlavici
kumbi ueskl. s(iud) vlákno z ind. rostliny uží-
vané jako vycpávka polštářů
kumen, -u m (iudián) chem. kapalný aroma-
tický uhlovodík sloužící jako surovina
chem. průmyslu
kumulovat
kummingtonit [-ny-], cummingtonit
[ku-], -u rn(Vl) miner. šedý n. nahnědlý jed-
noklonný nerost, zásaditý křemičitan
manganu a železa (nazv. podle naleziště
CumInington v USA)
kumiuči [-lniju-] ueskl. s (jap) starý jap. způ­
sob boje holýma rukama, uŽív. voj. šlech-
tou
kumpán, -a m(román) hovor. (veselý) společ­
ník
kumpanie, kumpaňon t kompanie, kom-
paňon
kumplet, -u m (I) círk. (ve středověku) úplná
večerní pobožnost
kumpul, -u m (čín) hud. čín. bicí nástroj
kumquat [-kva-], -u rn(čín) 1. bot. nízký keř
rodu Fortunella s drobnýlni listy a bI1ýrni
kvítky, poskytující plody s kyselou duž-
ninou a se sladkým jedlým perikarpem,
užívaným k výrobě konzerv 2. plod této
rostliny podobající se drobným citronům
kumránský příd. (Vl) archeo!. k-é nálezy pí-
semnosti důležité pro historii judaiz-
mu a raného křesťanství, nalezené r. 1947
(nazv. podle naleziště Chirbet Kurnrán
u Mrtvého moře); círk. k-á sekta jedna ze
židovských sekt
kwnšt, -u rn (u) hovor. expr. 1. umění: diva-
delní k. 2. dovednost, obratnost: to není
žádný k.
kumštovný, kumštovní příd. (u) hovor. expr. 1.
umělecký: k-é věci 2 uměle, dovedně
zhotovený, provedený: k-é kousky ekvi-
libristů 3. dovedný, zručný, obratný: k.
ruce; k. malíř
kumštýř, -e rn (u) hovor. expr. 1. umělec 2. ob-
ratný člověk; akrobat, kejklíř; kumštýř­
ský příd.: k-á krev; kumštýřsky přísl.
kumulace, -e ž (I) kniŽ. a odb. hromadění: k.
funkcí; práv. k. žalob; med. k. léku stav, kdy
se léčivo hromadí v organizmu; chern.
soustředění účinku výbuchu do jednoho
směru; tech. k. poškození opakované za-
tížení součástí materiálu vedoucí k jeho
únavě; kumulačnípříd. kniž. a odb. způso­
bený kumulací; kumulativní [-ty- i -tý-]
příd. kniŽ. a odb. hromadný: med. k. účinek z
hromadění léčiva v organizmu; voj. k.
střela speciální druh dělostřelecké stře­
ly k ničení obrněných cílů, průpalná stře­
la; fyz. k. jev elementárních částic; stat. k.
četnost postupně načítaná četnost jednot-
livých hodnot znaku; kumulativně přísl.;
kumulativnost, -i ž
kumulát, -u m (I) geo!. magmatická hornina
vzniklá sedimentační akumulací krystalů
z magmatu
kumulativizmus [-ty-], -mu m (I) filoz. no-
vopozitivistické pojetí přírodovědného
poznání, podle něhož každá hist. etapa
přejímá výsledky předcházejícíchepoch
t
kumulativní kumulace
kumulonimbus [-ny-], -bu m(l) meteor. mo-
hutný hustý oblak se silnou vertikální
stupňovitostí, často provázený bouřkou
a srážkami přeháňkového charakteru
kumulovat ued. (I) kuiž. (co) hromadit: k.
kumulus
funkce; kumulovat se ned. kniž. hroma-
dit se
kumulus, -lu m (I) meteor. osamocený bílý
oblak s ostře ohraničenými obrysy vy-
víjející se vertikálně ve tvaru kup n. věží,
kupa
kumys, -u m(r <turk) pěnivý, nakyslý, štipla-
vý nápoj ovocné vůně z kobylího mléka
alkoholicky zkvašeného, pův. ze Střed­
ní Asie
kuneus, -eu m(I) hist. klínovité dt1y hlediště
v střím. divadle
kung, -a m (čín) (ve st. Číně) předek panov-
níků, (později) vládce nezávislých stá-
tů, nejvyšší úředník; (ve středověké
Číně) nejvyšší šlechtický titul
kung-fu neskl. m (čín) 1. sport., med. čínská sou-
stava léčebné gymnastiky vycházející z
jednoduchých cviků ve spojení s decho-
vými cviky (v sedu) 2. sport. způsob kon-
taktního boje vzniklý z pěstního zápasu,
využívající psychické i silové koncent-
race zápasníka 3. sport. nejvyšší stupeň
dokonalosti ve zvládnutí technik boje
zblízka (např. v karate)
kungur, -u m(Vl) geo!. východoevr. stratigra-
fický stupeň mořského permu (nazv.
podle města Kungur v Rusku)
kunktátor, -a m(I) zast. hovoř. váhavý, neroz-
hodný, pomalý člověk, váhavec, louda;
kunktátorský přfd.; kunktátorství, -í s
kunsthistorický přfd. hovor. ke kunsthistorie,
ke kunsthistorik
kunsthistorie, -e ž (n) hovor. dějiny umění
kunsthistorik, -a m (kunsthistorička, -y ž)
hovor. kdo se zabývá kunsthistorií, umě­
novědec
kunzit, -Um (Vl) miner. růžově zbarvená prů­
hledná odrůda spodumenu, druh draho-
kamu (nazv. podle amer. mineraloga G.
P. Kunze)
kuo-chua, -y ž (čín) výtv. čín. technika štět­
cové kresby tuší s přírodními pigmenty
na ručnímpapíře n. hedvábí; malba v čín.
stylu
kupáž, -e ž(f) vin. smíchávání několika dru-
hů vín k získání vína urč. charakteru,
uŽív. zvl. u šumivých vín, scelování vín
kupé neskl. s(f) 1. oddělení v osobním želez-
ničním voze: nekuřácké k. 2. motor. sil-
niční motorové vozidlo s uzavřenou
dvoumístnou karoserií s pevnou střechou
a s velkým prostorem pro zavazadla n.
s nouzovými sedátky za sedadly 3. tan.
taneční krok v menuetu
kupelace, -e ž (f < I) hut. oddělování drahých
kovů, zvl. zlata a sthbra, od olova a obec-
ných kovů oxidačním tavením jejich sli-
tin
kupfferit, -u m(Vl) miner. smaragdově zelená,
skelně lesklá odrůda amfibolu (nazv. po-
dle něm. anatoma K. V. von Kupffera)
kupírování, -í s(n <f) 1. vet. chirurgické od-
stranění části ušních boltců n. ocasu zví-
řat 2. text. ředění tiskové barvy záhust-
kou pro dosažení růz. sytostí barevného
odstínu
438
kupírovat ned. (koho, co) provádět kupírová-
ní: k. psa
kupler, -u m (a < I) eItech. přístroj zajišťující
vazbu mezi dvěma okruhy
kuplet, -u m (f) píseň jednoduché formy,
zprav. s refrénem, někdy aktuálního, sa-
tirického n. žertovného obsahu, zpívaná
obvykle ve fraškách a kabaretech; kup-
letní, kupletový přfd.: k. zpěvák; k-é pís-
ně
kupletista [-ty-], -y m (kupletistka, -y ž)
zpěvák n. skladatel kupletů
kuplíř, -e m (kuplířka, -y ž) kdo provozuje
kuplířství; kuplířský přfd.: k-é pletichy;
kuplířsky přfs!.
kuplířství, -í s(n) čin, kt. se dopustí ten, kdo
jiného zjedná, přiměje n. svede k provo-
zování prostituce n. kdo kořistí z prosti-
tuce provozované jiným
kuplovat ned. (n <román) 1. hovor. expr. (co) SpO-
jovat, dávat dohromady: k. dceru s pod-
nájemníkem; že!. slang k. železniční vozy
2. hut. slang tavit v kuplovně; kuplovat se
ned. hovor. expr. (s kým) spojovat se s někým
(k nečestnému podnikání)
kuplovna, -y ž (n < román) hut. šachtová vál-
cová tavicí pec uŽív. ve slévárnách k pře­
tavování surového železa v litinu, kupol-
ní pec
kupol- t též kopul-
kupolní přfd. (n < román) hut. k. pec kuplovna
kupoloráma, -y ž (it) film. experimentální
kino, ve kt. se promítá pohyblivý film a
diapozitiv na 8 až 15 od sebe vzájemně
izolovaných promítacích ploch ve svis-
lých, kupolovitě skloněných polohách
kupon, -u m(f) 1. útržek, ústřižek lístku n.
listiny určený k oddělení při kontrole,
k evidenci, jako stvrzenka ap.: kontrolní
k. vstupenky; peněž. oddělitelná součást
obligace n. akcie sloužící k nároku na
úroky n. dividendu: investičník.; filat. po-
tištěná n. nepotištěná plocha papíru sou-
visející se známkou a tvořící výplň ar-
chu nad stanovený počet známek v tis-
kovém archu 2. text. utkaný kus látky
menší než jeden dílec (tj. než 120 m),
pro vzorové účely (v obch. praxi) odstři­
žený kus látky (na šaty ap.); kuponový
přfd.: peněž. k. arch obsahující kupony cen-
ných papírů; ekon. k-á privatizace pomo-
cí investičníchkuponů; k-á knížka
kuprextit [-ty-], -u m (um) eItech. plátovaný
materiál na plošné spoje vyrobený ze
sklolaminátu
kuprit, -u m(I) miner. lesklý červený až čer­
ný krychlový nerost, nerostný kysličník
mědi, měděná ruda
kupro. (I) vslož. první část s význ. měď, měděný
kuproaurit, -u m(I) miner. přírodní zlato ob-
sahující příměsi mědi, měděné zlato
kupromagnezit, -u m (I + ř) miner. zelená n.
modrozelená odrůda bootitu obsahující
též hořčík
kupronikl [-ny-], -u m(I + <germ <I) hut. sliti-
na mědi a niklu, tvárná za tepla i za stu-
dena, mědinikl
kuratorium
kuprosklodowskit, -u m(I + Vl) miner. žluto-
zelený n. modrý jednoklonný nerost,
vodnatý křemičitanmědi a uranylu vzni-
kající rozkladem uraninitu
kuprotypie, -e ž (I + ř) poIygr. tisk z hloubky
z měděných tiskových desek, měditisk
kuproxový přfd. (um) eItech. k.. usměrňovač
polovodičový usměrňovač proudu vyu-
žívající účinku kysličníku měďnaté­
ho
kupula, -y ž (I) bot. pohárkovitý útvar osní-
ho původu pod květem, číška
kůr, -u m (ř) 1. vyvýšené místo pro varhany,
zpěváky a hudebm'ky v chrámu, kruch-
ta, chór 3 2. hud. chrámový sbor, kt. na
kůru zpívá, chór 2; kůrový přfd.
kúr, -u m(f) sport. předvedení jezdeckých dre-
zurních úloh v pořadí zvoleném soutěží­
címjezdcem
kúra, -y ž (I) med. soustavný léčebný proces
jedním prostředkem v urč. časovém in-
tervalu: odtučňovací k.; podstoupit lé-
čebnou k-u antibiotiky
kurabilita, -y ž (I) med. možnost (vy)léčení,
(vy)léčitelnost
kurabilní přfd. (I) med. (vy)léčitelný
kurace, -e ž (I) círk. část farnosti s vlastním
kostelem spravované ustanoveným kap-
lanem, expozitura
kuraka, -y m(indián) (v Peru) titul náčelníka
(starosty, stařešiny) občiny; (v incké říši)
titul nižších úředníků
kuranta, -y ž(f) 1. lan. (v 16.-18. stol.) spo-
lečenský tanec v 312 n. 3/4 taktu 2. hud.
(v 17. stol.) část svity
kurantní přfd. (f) práv., peněž. jsoucí v oběhu,
běžný, platný: k. mince
kurare neskl. s (7. j. též -m) (indián) farmo 'Směs
alkaloidů, extrakt z kůry někt. tropických
lian (např. kulčiby), známý jako šípový
jed, působící ochrnutí, užívaný jako ane-
stetikum; kurarový přfd.: chem. k-é látky
kurarin, -u m(indián) chem. alkaloid, z něhož
se získává kurare
kurát, -a m(n < I) (dř. v někt. armádách) ka-
tol. voj. kněz: polní k.; kurátský přfd.: k.
úřad
kuratela, -y ž (I) odb. opatrovnictví nad ne-
zletilou n. nesvéprávnou osobou, opat-
rování, instituce opatrovníka: být pod
k-ou; dát do k-y
kurativa [-tY-i -tý-], -yž(I)odb.léčebnápéče;
kurativní příd. odb. léčebný
kurátní přfd. (I) círk. k. kněžstvo vykonávají-
cí duchovní správu; k. kostel farní
kurátor, -a m. (kurátorka, -y ž) (I) osoba,
kt. je svěřena péče o někoho; správce
nadace, ústavu n. jmění; státní dozorčí
úředník; práv. opatrovník, pečovatel; so-
ciální k. pracovník pečující o trestané
osoby i po výkonu trestu; círk. (v evang.
církvích) laický představený sborového,
seniorátního a synodmllo výboru; (v pra-
voslavné církvi) člen rady starších náb.
obce; kurátorský přfd.: k-á péče
kuratorium, -ia s (I) správní výbor, sbor
kurátorů dozírajících na něj. instituci ap.:
kurátorství
K (za nacistické okupace býv. ČSR)
kolaborantská organizace usilující o zfa-
šizování české mládeže
kurátorství, -í s 1. činnost kurátora, opat-
rovnictví, správa 2. členství v kuratoriu
kurátský t kurát
kuráž, -e ž (f) hovor. smělost, odvaha, srdna-
tost, zmužilost: mít, dostat k.; kurážný
přfd.: k. člověk; k. čin; kurážně přfs!.; ku-
rážnost, -i ž
kurbán-bajrám, -u m(arab) náb. jeden z nej-
významnějších muslimských svátků sla-
vený 70 dní po ukončení půstu, svátek
oběti
kurbeta, -y ž (f < I) sport. cvik (figura) šp.
vysoké jezdecké školy prováděný třemi
skoky koně na zadních pokrčených no-
hách bez dotyku předníma nohama země
kurčatovium, -ia s (Vl) chem. zast. unnilqua-
dium (nazv. podle rus. fyzika I. V. Kur-
čatova)
kurencie, -ií ž pornu. (I) adm. jednoduché vý-
kony (advokátní, notářské), běžné věci
kuranda, -y ž (I) zast. oběžník
kurent, -u m, kurentka, -y ž (n < I) hist. got.
kurzivní písmo, plynulé, hrotité, pův.lis­
tinné, uŽív. zvl. ve středníEvropě od poč.
16. stol., u nás v podobě tvarově odlišné
. jako novogotické písmo do poloviny 19.
stol.; kurentní přfd.: k. písmo
kurfiřt, -a m(n) hist. (v středověkéněm. říši)
jeden ze sedmi světských a duchovních
knížat oprávněný volit císaře, držitel říš­
ského arciúřadu; kurfiřtskýpřfd.: k-éprá-
vo; k-á válka; k-é kolegium
kurfiřtství, -í s úřad kurfiřta
kurhan, -u m (turk) archeo!. (v již. Rusku)
mohyla nad hist. hroby
kuriál, -a mhist. člen kurie
kuriála, -y ž (I) hist. středověké kancelářské
písmo papežských aj. dokumentů s vý-
razným protahováním dhKů a jejich zdo-
bením; kuriálníl přfd.: k. písmo kuriála
kurialista, -y m (I) hisl. 1. zeman vlastnící
kromě šlechtického domu (kurie) jen
nepatrný kus pozemku 2. svobodný sed-
lák používající panskou půdu mimo ur-
bářský poměr, na základě smlouvy
kurializmus, -mu m (I) círk., hist. (v římsko­
katol. církvi) úsilí o posílení papežské
moci proti ostatním biskupům, zvl. proti
koncilu
kuriálníl t kuriála
kurie [kú-], -ež(I) I.hist. (ve st. Římě) sku-
pina rodů majících svůj kult a společný
majetek 2. hist. radnice, kde se scházel
římský senát 3. hist. (ve středověku) ze-
mědělský, panovnický dvůr 4. círk. pa-
pežská k. soubor nejvyšších vatikán-
ských úřadů, tribunálů a kanceláří; bis-
kupská k. konzistoř 5. hist. skupina sta-
vovských zástupců (šlechty, duchoven-
stva, měšťanstva) na středověkém sně­
mu 6. volební k. třída voličů při nerov-
ném hlasovacím právu; kuriový, kuri·
ální2, kuriátní přfd.: círk. k-lní kardinálo-
vé; k-lní politika papežské stolice; hist.
439
k-lní slohstředověký sloh úřední, kan-
celářský; k-lní sněm (ve st. Římě) shro-
máždění na základě rozdělení obyvatel
na kurie; k-ový parlamentarizmus (v
někt. konstitučníchmonarchiích) stavov-
ský systém zastoupení
kurikulum, -la s(I) odb. řidč. životopis, curri-
culum vitae
kuriozita, -y ž 1. kuriózní jev, zvláštnost,
neobvyklost, kurióznost 2. kuriózní věc:
sbírka k-it
kuriózní přfd. (I) zvláštní, neobvyklý, ne-
obyčejný, podivuhodný: k. myšlenky, ná-
zory; kuriózně přís!.; kurióznost, -i ž
kuriózum, -za s (I) řidč. kniŽ. kuriozita
kurkuma, -y ž (arab) 1. hnl. tropická rostlina
rodu Curcuma s mohutným oddenkem,
kurkumovm'k: k. domácí 2. žlutý hlízo-
vitý oddenek této rostliny užívaný jako
koření, léčivo a k extrakci oranžově bar-
vicího pigmentu; kurkumový přfd.: chem.
k. papír filtrační papír napuštěný kurku-
minem, určující kyselost roztoků
kurkumin, -u m(arab) chem. žluté organické
barvivo z oddenků kurkumy, uŽív. k bar-
vení potravin, másla, sýrů, kůže, papíru,
jako koření ap.; kurkuminový přfd.
kúros, -u m (ř) výtv. střec. sochařský typ sto-
jícího nahého mladíka (z mramoru n.
bronzu), neportrétní zobrazení vítězných
atletů, náhrobní a votivní sochy bohů
(zvl. Apollona)
kůrovýt kůr
kurskit, -u m (Vl) miner. černá odrůda fran-
colitu (nazv. podle Kurské oblasti v Rus-
ku)
kurtl, -u m(a) sport. hřiště menších rozměrů
(pro tenis n. odbíjenou)
kurt2, gurt, -u m(n) ob. popruh (k stěhování
nábytku)
kurtáž, -e ž (I) ekon. odměna dohodce na
franc. burzách za zprostředkování bur-
zovního obchodu n. smlouvy
kurtikula [-ty-], -y ž (I) hist. vnější opevněná
plocha raněstředověkého hradu; archeo!.
hospodářská část (předhradtj franského
opevněného dvorce
kurtina [-ty- i -tý-], -y ž(f<it) 1. hist. (v 16.
až 18. stol.) spojovací hradební zeď mezi
dvěma baštami 2. div. zasl. prostřední zá-
věs n. opona na jevišti
kurtizána [-ty-], -y ž(1) milostnice, nevěst­
ka pohybující se ve vyšších kruzích:
dvorní k-y; řidČ. nevěstka vůbec
kurtka, -y ž (I) (v sloven. a rus. prostředí)
krátký přiléhavý kabátec na prsou s širo-
kými rabaty jiné barvy, součást hulán-
ské uniformy
kurtoazie, -e ž(f) kniž. společenská slušnost,
galantnost, zdvořilost, dvornost; kur-
toazní přfd.: liter. k. literatura středověká
světská literatura, zvl. lyrická poezie a
veršovaný román ve Francii ve 12.-13.
stol.
kuruc, -e m (mad < I) his!. účastník růz. uh.
povstání; kurucký přfd.
kurulský příd. (I) hist. k-ští úředníci (ve st.
kuselit
Římě) nejvyšší úředníci mající právo při
výkonu svého úřadu sedat na křesle bez
lenochu, ale s poduškou, zdobeném slo-
novinou (sella curulis); k-é úřady
kurvatura, -y ž (I) odb. zaoblení, zakřivení,
zakřivenina, křivka
kurýr, -a m (kurýrka, -y ž) (f) osoba dopra-
vující důležité zprávy diplomatické n.
voj.; zvláštní, zprav. rychlý posel vůbec;
kurýrní, kurýrský přfd.: k-ní pošta; k-á
služba
kurýrovat ned. (n < I) zasl. ob. expr. (koho, co) lé-
čit
kurz, -u m (f < I) 1. soubor přednášek, učeb­
ních lekcí z urč. oboru: jazykový k.; ve-
černí k-y 2. dopr. stanovený směr pohybu
dopr. prostředku; let. úhel, kt. svírá po-
délná osa letadla (tj. směr letu) s míst-
ním poledníkem; pošt. poštovní k. spoje-
ní určené dopr. cestou s časovými údaji
dopr. prostředku 3. směr, ráz (zvl. politi-
ky), režim: se změnou vlády nastal nový
k. 4. peněž. hodnota peněz a cenných pa-
pírů: k. koruny; stoupat v k-u; přen. hovor.
být V k-u v oblibě 5. řidč. doba platnosti
(peněz, cenin ap.), oběh; kurzový, kur·
zovní přfd.: peněž. k-á ztráta; k-á doložka;
k-á hodnota; k-ní list; pošt. k-níjízda; dopr.
k-ní vůz přímý osobní vůz v mezinár.
dopravě, vůz pravidelného běhu
kurzista, -y m(kurzistka, -y ž) účastník kur-
zu 1
kurziva, -y ž (I) 1. poIygr. vyznačovací tisko-
vé písmo s kresbou mírně skloněnou do-
prava; odb. pův. každé písmo umožňující
plynulé, rychlé psaní: ozdobná k.; hist.
gotická k. uŽív. v listinách od 13. do 15.
stol., notula; humanistická k. vpravo na-
kloněné minuskulní písmo uŽív. viS.
stol.; majuskulní k. řím. majuskule, jíž se
psalo na voskových tabulkách; minuskul-
ní k. mladší řím. písmo uŽív. od 3. do 7.
stol., základ evropské latinky 2. žum. žánr
novinářské prózy kratší než fejeton (tiš-
těný zprav. kurzivou), sloupek; kurzivní
přfd.: k. písmo kurziva; kurzivový přfd.
kurzivka, -y ž žurn. novinářská, zprav. aktu-
alizující n. zábavná stať (tištěná kurzi-
vou), kurziva 2
kurzor, -u m(l)výp. tech.l. pohyblivá světel­
náznačka (čárka, křížek, bod)nastinft-
ku obrazovkového displeje označující
zobrazené údaje (znaky) k požadované
manipulaci 2. (u počítačové grafiky) sní-
mací čidlo identifikace bodů na snímací
ploše
kurzorický příd. (I) odb. rychle probíhající,
pokračující, následující za sebou, zběž­
ný, spěšný: k-á četba bez podrobnějšího
rozboru a výkladu, jen k získání přehle­
du o obsahu díla; kurzoricky přfs!.
kurzovné, -ho s poplatek za učební kurz
kurzovní, kurzový t kurz
kuselit, cuselit [ku-], -u m (Vl) miner. lamp-
rofyrická hornina obsahující ortoklas,
plagioklas, amfibol, pyroxen aj. (nazv.
podle něm. města Cuse1)
kuskus
kuskus, -a m(mal) zool. k-ové čeleď Phalan-
geridae austr. vačnatých savců s konče-
• tinami přizpůsobenými ke šplhání na
stromech: k. krátkoocasý
kuskus, kus-kus, -u m(arab) kuch. 1. (v sev.
Africe) pokrm z prosa n. drobné těstovi­
ny, skopového masa, zeleniny a koření
2. těstovina v podobě drobných zrnek
podobných ságu z mouky, vajec, soli,
vody n. mléka
kuspidin [-dy- i -dý-], -u m (I) miner. skelně
lesklý růžově červený až šedozelený jed-
noklonný nerost vyskytující se ve vyvr-
žených balvanech, zásaditý křemičitan
vápníku s fluorem
kustod, -a m (kustodka, -y ž) (I) opatrov-
ruK, správce uměleckých, muzejních sbí-
rek, památkových objektů, knihovny ap.;
círk. kanovník pečující o bohoslužebné
předměty; kustodský příd.
kustod, -u m(I) odb. (v rukopisech) číslo, pís-
meno označující postup stran; (ve star-
ších tiscích) jedna až tři slabiky z počát­
ku nejbližší (následující) stránky vytiš-
těné vpravo pod řádkou každé strany; hud.
(v chorálníhudbě) znamení na konci řád­
ky ohlašující první tón následující řád­
ky, kustos
kustodství, -í s úřad, činnost kustoda
kustos, -odu m (I) hud. kustod, -u
kustovnicé, -e ž (r) bol. keř rodu Lycium
s převislými větvemi a se světle fialový-
mi kvítky dozrávajícími v červené bo-
bule: k. cizí
kusu neskl. i -ua m(austr) zool. austr. vačnatý
savec rodu Trichosurus připomínající liš-
ku: k. liškový
kušovat ned. (f) zhrub. být zticha, mlčet; mysl.
k-ánípoloha psa, leží-li s hlavou na před­
ních nohou a se zadníma skrčenýma u tě­
la
kutánní příd. (I) med. k. očkování při kt. se
sérum vpravuje do kůže
kuthan, -u m(n) zasl. nízká nádoba na pečení
n. smažení,pánev
kutikula [-ty-], -y ž (I) bol. vrstva kutinu po-
krývající vnější strany pokožkových bu-
něk rostlin, zabraňující ztrátám vody;
zool. ochranná sklerotinová vrstva na po-
vrchu těla někt. bezobratlých živočichů
(motolice, tasemnice), u hmyzu prostou-
pená chitinem n. inkrustovaná minerál-
ními látkami; kutikulární příd.: biol. k.
vrstvy
kutin [-ty- i -tý-j, -u m (I) biol. voskovitá or-
ganická látka chemicky přtbuzná sube-
rinu, vyztužující buněčné blány rostlin-
ných pokožek a chránícíje před nadměr­
ným výparem a před pronikáním infek-
ce; kutinový příd.: k-é blány buněčné
kutizin [-ty-j, -u m(l) potr. uměláklihovková
střeva uŽív. na poživatelné obaly v uze-
nářství
kutna, -y ž (n < I) dlouhý svrchní mnišský
oděv; expr. kněžský oděv vůbec: obléci
k-u, přen. vstoupit do círk. řádu, do kláš-
tera
440
kutr, -u m(a) 1. loď. malá plachetnice s jed-
ním stěžněm nesoucím hlavní plachtu a
nejméně dvě kosatky; veslový člun, popř.
opatřený dvěma snímatelnými stěžni,
určený k výcviku n. sport. účelům; (ry-
bářský) k. malé motorové plavidlo s po-
mocným oplachtováním pro lov menších
ryb 2. potr. (v uzenářských továrnách)
rozmělňovač masa; kutrový příd.: loď.
k-á jachta sportovní plachetní loď
kuvadeneskl. s(7.j. též-m)(f)etn.(u někt. kme-
nů Afriky, Indie a Již. Ameriky) souhrn
obyčejů a magických obřadů vycházejí-
cích z představy o ohrožení rodičky a no-
vorozeněte při porodu a šestinedělí zlý-
mi silami, kdy riziko přebírá na sebe ja-
koby otec dítěte, mužské šestinedělí
kuvert, kuvér, -u m (f) 1. odb. (ve vyšších
cenových skupinách) restaurační popla-
tek za stolování (volné použití pečiva,
hořčice, křenu ap.) zahrnutý do ceny
hlavního jídla 2. zasl. hovor. jídelní přtbor;
souhrn pokrmů pro jednu osobu
kuza, -y ž(it)hisl. (v 14.-17. stol.) dřevcová
zbraň pěchoty se širokým jednosečným
hrotem; (v 16.-17. stol.) bohatě zdobe-
ná zbraň tělesných stráží; (v 15.-18. stol.)
provizorní zbraň selských povstalců vy-
tvořená z kosy
kV fyz. zn. pro kilovolt
kvádr, -u m (n < I) 1. mal. rovnoběžnostěn
ohraničený šesti obdélníky, z nichž pro-
tilehlé jsou shodné 2. tvar tohoto tělesa;
předmět tohoto tvaru: stav. opracovaný
stavební kámen krychlového n. hrano-
lového tvaru na vyzdění těžkých pilířů,
na obkladové zdivo nosných konstruk-
cí, monumentálních fasád aj.: pískovco-
vé, žulové k-y; cihelný k. prefabrikát z ci-
hel s cementovou maltou ve tvaru pra-
voúhlého rovnoběžnostěnu, uŽív. k mon-
tování zdiva; kvádrový příd.: k. pískovec;
k-á podezdívka; k-é zdivo
kvadra, -y ž (I) archil. čtvercová krycí deska
hlavice svislé podpory, na níž spočívá
architráv, abakus I, abak I
kvadragena [-gé-j, -y ž (I) círk. přísné poká-
ní ve formě čtyřicetidenního postu
kvadragesima [-rágézi-j, -y ž (I) círk. čtyři­
cetidenní postní doba (od Popeleční stře­
dy do prvního svátku velikonočního)
kvadrak, -u m(I) eltech. polovodičový prvek
vícevrstvé struktury určený pro spínací
aplikace
kvadrans, -u m (I) hisl. malá římská bronzo-
vá mince
kvadrant, -u m(I) 1. mal. jedna ze čtyř částí
roviny rozdělené dvěma kolmicemi; jed-
na ze čtyř částí prostoru rozděleného
dvěma navzájem kolmými rovinami,
čtvrtina obvodu kružnice, čtvrtkruh; geogr.
zemský k. čtvrtina zemského poledníku 2.
astro (ve středověku) přístroj k určování ze-
nitových vzdáleností hvězd; voj. přístroj
k měření úhlů ve svislém směru od nuly
do 90'; kvadrantový příd.: eltech. k. elek-
trometr elektrostatický voltmetr s deska-
kvadrilovaný
mi ve tvaru kvadrantů; kvadrantní příd.:
tech. k. váhy laboratorní váhy k určování
plošné hmotnosti papíru
kvadrát, -u m (I) 1. mal. k. čísla, výrazu dru-
há mocnina, čtverec; Ohovor. expr. ostuda
na k. veliká, nehorázná 2. mal. tvar rov-
nostranného pravoúhlého čtyřúhelníku,
čtverec 3. polygr. (dř.) čtvercový výplněk
v ruční sazbě sloužící k vyplňování vý-
chodových a prázdných řádek; kvadra-
tický [-ty-j příd.: mal. k. člen; k-á rovnice
v níž se neznámá vyskytuje nejvýše v
druhé mocnině; k-á čára druhého stup-
ně; k-á forma homogenní mnohočlen
druhého stupně; k-á plocha kvadrika;
k-é těleso; kvadraticky přísl.; kvadrát-
ní příd. řidč. k I: k. sáh čtvereční; k. půdo­
rys čtvercový
kvadrátek, -tku m 1. řidč. zdrob. ke kvadrát,
čtvereček 2. círk. kněžský čtyřhranný bi-
ret
kvadrátor, -u m (I) eltech. jednoúčelový
funkční měnič; výp. tech. jednoznačný
generátor funkce, jehož výstupní pro-
měnná je úměrná čtverci vstupní pro-
měnné n. čtverci součtů vstupních
proměnných
kvadratura, -y ž (I) 1. mal. určení obsahu
části roviny omezené čárou: k. kruhu ur-
čení obsahu n. přeměna kruhu na čtve­
rec o stejném obsahu 2. astro jeden z as-
pektů, při kt. rozdíl délek dvou nebes-
kých těles je právě 90' 3. sděl. tech. k. bar-
vonosné vlny (u barevné televize) sou-
časná amplitudová a fázová modulace s
potlačenou barvonosnou vlnou 4. archil.
čtvercový ochoz otevřený arkádami do
vnitřního dvora n. zahrady pův. u křes­
ťanských bazilik, později u klášterních
budova poutních kostelů, ambit; kvad-
raturní příd.: sděl. tech. k. modulace uŽív.
v soustavě barevné televize k současné­
mu přenosu údajů o barvě jedné barvo-
nosné vlny; k. přeslech
kvadrienále neskl. s (7. j. též -m) (I) umělecká
přehlídka (filmová, výtvarná) konaná po
čtyřech letech
kvadrienálka, -y ž (I) (dř.) platový postup
zaměstnance automaticky uskutečňova­
ný po každých čtyřech letech služby
kvadriennium [-ény-j, -ia s (I) řidč. kniŽ. doba
čtyř let, čtyřletí
kvadriga [-rí-], -y ž (I) pův. ant. kultovní a
závodní vůz se čtyřspřežím; (v řím. a re-
nesanční architektuře a v monumentál-
ní architektuře 19. stol.) dekorativní plas-
tika s bohyní vítězství řídící čtyřspřeží
kvadrika, -y ž (I) mal. kvadratická plocha
kvadrila, kvadrilový t kadrila
kvadrilion, -u m (čísI.) (f) bilion bilionů, čís-
lo 1024 ; (v býv. SSSR, USA a ve Francii)
číslo 10 15 ; kvadriliontý čísI. řad.
kvadrilování, -í s (f) filal. čtvereční mřížko­
vání na pošt. známkách
kvadrilovaný příd. (f) filal. čtverečkovaný: k.
papír (u známek) se stopami slepého tis-
ku čtvercového n. kosočtverečného; k.
kvadrinom
tisk, podtisk, nadtisk vzorek jako ochra-
na proti padělatelům
kvadrinom, -u m (I + ř) mal. čtyřčlen
kvadrivalent, -u m (I) gen. seskupení čtyř
vzájemně identických konjugovaných
homologických chromozomů vznikající
v raném stadiu meiózy v buněčném já-
dru u tetraploidního organizmu
kvadrivium [-rí-j, -ias(l)hisl. škol. 1. na stře­
dověkých středních školách čtyři vyučo­
vací předměty (aritmetika, geometrie,
astronomie, hudba) tvořící vyšší stupeň
věd 2. třída, v níž se tyto předměty vy-
učovaly
kvadrofonie [-ny-j, -e ž (I + ř) odb. systém
záznamu, přenosu a reprodukce zvuku
umožňující prostorový vjem prostřednic­
tvím čtyř elektroakustických kanálů;
kvadrofonní příd.: k. reprodukce zvuku;
kvadrofonně přísl.
kvádrování, -í s (n < I) stav. povrchová úpra-
va omítky napodobující zdivo z kamen-
ných kvádrů
kvádrovat ned. stav. (-; co) provádět kvádro-
vání
kvádrový t kvádr
kvadruparéza, -y ž (I + ř) med. paréza (ne-
úplné ochrnutí) všech čtyř končetin
kvadruplegie, -e ž (I + ř) med. plegie (úplné
ochrnutí) všech čtyř končetin
kvadruplet, -u m(I + ř) 1. odb. spektrální sou-
stava tvořená čtyřtni čarami 2. sport. řidč.
čtyřsedadlové jízdní kolo
kvadruplex, -u m (I) sděl. tech. systém spojo-
vého zařízení umožňující současně čtyři
telefonní hovory
kvadrupól, -u m (I + ř) fyz. rovinná soustava
dvou dipólů, čtyřpól; kvadrupólový
příd.: mal. k. moment tenzor druhého řádu;
eltech. k. kondenzátor
kvaga, -y ž (afr) zool. jihoafr. zebra rodu Hip-
potigris, vyhubená v 19. stol.
kvajak, quajak [kva-j, -u m(indián) bol. strom
poskytující velmi těžké dřevo potápějící
se ve vodě, s léčivou pryskyřicí; kvaja-
kový, quajakový příd.: k-é dřevo
kvajáva, -y ž (indián) 1. bol. ovocný strom
z čeledi myrtovitých, pův. z tropické
Ameriky, mající plody se sladkou i ky-
selou dužinou 2. plody tohoto stromu
kvaker [kvejkr i kvakerj, -a m (kvakerka,
-y ž) (a) přezdívka člena náb. společnosti
vzniklé v Anglii (rozšířené zvl. v Sev.
Americe) s kvietistickým a pacifistickým
zaměřením; kvakerský příd.: k-é hnutí
kváleneskl. s (7.j. též -m) řidč. kniž. jakost, kva-
lita
kvalifikace, -e ž (I) 1. souhrn odborných
vědomostí, schopností, návyků a zkuše-
ností (získaných něj. průpravou) potřeb­ kvalitní příd. mající dobrou kvalitu, jakost-
ných k výkonu urč. složité práce; stupeň
vhodnosti osoby pro výkon urč. práce,
způsobilost, schopnost: mít k-i pro urči­
tý obor; zvyšovat si k-i; jazyková, odbor-
ná k. 2. odborné hodnocení, posuzová-
ní, odborný posudek, specializace: práv.
k. činu právní zhodnocení; sport. k. závod-
441
níka, družstva vyřadovací soutěž při vel-
kém počtu závodníků, zařazení do vý-
konnostní třídy ap.; kvalifikační příd.: k.
tabulka; sport. k. turnaj, utkání, zápas
rozhodující o postupu do vyšší soutěže,
do vyšší výkonnostní třídy; k. třída
kvalifikátor, -u m (I) odb. kvalifikující, hod-
notící znak, příznak, prvek: stylistický k.
ve slovníku
kvalifikovaný příd. (I) 1. mající žádané před­
poklady (znalosti, vzdělání) pro něco,
odborně vzdělaný, zaškolený, způsobi­
lý: k. odborník; k-á práce vyžadující
odborné průpravy; práv. k-á většina vy-
hovující jistým podmínkám, zprav. přís­
nějším n. ztíženým; k. trestný čin spá-
chaný za zvlášť přitěžujících okolností;
hisl. práv. k. trest smrti zostřenýještě před­
chozími tělesnými tresty 2. chem. k-á che-
mie zabývající se speciálními chemiká-
liemi malotonážního rozsahu; kvalifiko-
vaně přísl.; kvalifikovanost, -i ž: k. pra-
covníků
kvalifikovat ned. i dok. (I) 1. (koho k čemu)
(u)činit způsobilým, schopným: vzdělá­
ní ho plně k-uje k tomuto povolání 2.
odborně (o)hodnotit, posuzovat, posou-
dit: k. prospěch žáka nedostatečnou; práv.
k. čin jako právní přestupek; kvalifiko-
vat se ned. i dok. získávat, získat způsobi­
lost, oprávnění: sport. k. se do finále
kvalimetrie, -e ž (I + ř) vědní obor zabývají-
cí se kvalitou výrobků a jejím měřením,
zejm. kvantitativními metodami; kvali-
metrický příd.: odb. k-á veličina jsoucí
mírou jakosti
kvalita, -y ž (I) 1. jakost: zboží dobré k-y; k.
práce; ekon. k. výrobků, služeb souhrn je-
jich užitných a společensky významných
vlastností; sděl. tech. k. obrazu (televize);
filoz. podstatná určenost předmětu, vzhle-
dem k níž je předmětem daným a ne ji-
ným předmětem, souhrn vlastností, jimiž
se věc jako celek odlišuje od jiného; šach.
obětovat při šachové hře k-u dát figuru
vyšší hodnoty za nižší; log. rozdělení ka-
tegorických soudů podle k-y na kladné a
záporné 2. k-y souhrn typických, zprav.
kladných vlastností
kvalitář, -e m (kvalitářka, -y ž) pracovník
pověřený dozorem nad kvalitou výrob-
ků: podnikový k.
kvalitativní [-ty- i -tý-j příd. týkající se kva-
lity, jakostní: k. metody, ukazatele; k.
změna; k. rozdíly; chem. k. analýza urču­
jící povahu součástí směsi; zeměd. k. dáv-
ka dustku menší množství dusíkatého
hnojiva pro hnojení v období plné vege-
tace; kvalitativně přís!.
ní, hodnotný: k. výrobek; k. pracovntk;
kvalitně přísl.; kvalitnost, -i ž
kvalt, -u m(n) 1. ob. expr. spěch 2. motor. slang
rychlostní stupeň, rychlost: zařadit k.
kvaltovat ned. (n) ob. expr. h s čím; na koho) spě­
chat, pospíchat
kvantifikace [-ty-j, -e ž (I) mal., log. zavedení
kvantování
číselných pojmů a vztahů; kvantifikač­
ní příd.
kvantifikátor [-ty-j, -u m (I) mat. 1. log. vý-
raz, kt. ve spojení s jinými výrazy utvoří
výraz s novým významem, operátor I:
existenční k. výraz tvaru "existuje X
(popř. Y ap.) takové, že"; obecný k. vý-
raz tvaru "pro každé X (popř. Yap.) pla-
tí, že" 2. lingv. prostředek významové
výstavby věty vyjadřující kvantitu (např.
všichni, někteři); slovo s významem
množství
kvantifikovat [-ty-j dok. i ned. (I) odb. zavést,
zavádět hlediska kvantitativních vztahů
při zkoumání jevů
kvantikon [-ty-j, -u m (I + ř) eltech. televizní
snímací elektronka
kvantil [-ty-j, -u m (I) stal. číselná mez, pod
kterou se vyskytuje pouze dané procen-
to hodnot náhodné veličiny
kvantita [-ty-j, -y ž(l) 1. mnohost, četnost;
množství, počet, velikost; lingv. délka hlá-
sek, zprav. samohlásek; souhrnný název
pro délku a krátkost trvání hlásky; liter.
(v časoměrné prozodii) základní zvuko-
vá složka organizovaná při výstavbě ver-
še; filoz. vnější určenost předmětu (vyjá-
dřená v číselných pojmech), kt. umož-
ňuje rozčlenit jej na stejnorodé části; sou-
hrn vlastností, jež poukazuje na rozmě­
ry předmětu; log. rozdělení kategorických
soudů podle k-y na obecné a částečné;
2. chem. hmotnostní poměr součástí při
analýze
kvantitativní [-ty-ty- i -ty-tý-j příd. týkající
se kvantity: k. změny, metody; lingv. k. lin-
gvistika část mat. lingvistiky užívající
metod statistiky, teorie pravděpodobnos­
ti, teorie informace ap. a zhodnocující
kvantitativní rysy jazyka; ekon. k. teorie
peněz vycházející z toho, že změna
množství obíhajících peněz přímo ovliv-
ňuje výši cen zboží; k. rovnice vztah mezi
celkovým pohybem peněz a celkovým
obratem zboží za urč. časové období;
chem. k. složení látky; k. analýza látky
určující množství, hmotnostní poměr je-
jích jednotlivých součástí; kvantitativ-
ně přísl.
kvantizační [-ty-j příd. (I) sděl. tech. k. zkres-
lení (u televize) charakteristické zkres-
lení digitálního televizního signálu
kvantometr, -u m(I + ř) chem. mřížkový spek-
trograf vykonávající kvantitativní analý-
zu automaticky, současně pro větší po-
čet prvků, např. u slitin; kvantomet-
rický příd.
kvantování, -í s(f < I) 1. fyz. (v kvantové teo-
rii) postup, pomocí kterého můžeme
dostat pro danou fyzikální veličinu sou-
bor přípustných hodnot totožných s vše-
mi hodnotami, které můžeme získat mě­
řením této veličiny 2. výp. tech. vyjad-
řování řady hodnot, kt. nabývá daná pro-
měnná, konečným počtem vymezených
podskupin (kvant); (při přenosu dat) dě­
lení ucelené zprávy na bloky k dosažení
kvantovat
optimální průchodnosti linky 3. sděl. tech.
k. signálu (v radiotechnice) rozdělení
modulujícího signálu na krátké časové
intervaly
kvantovat ned. 1. sděl. tech. provádět kvanto-
vání, rozdělovat modulující signál 2. odb.
dávkovat
kvantověmechanický [-ny-] příd. ke kvan-
tová mechanika: k. systém
kvantum, -ta s (I) kniž. aodb. množství, počet,
zprav. specifikovaný: velké k. poznatků;
fyz. k. energie základní nejmenší možné
množství energie pro urč. vlnovou dél-
ku; světelné k. foton; kvantový příd.: fyz.
k-é vlastnosti atomů; k-á fyzika systém
teoretických disciplín, kt. popisují vlast-
nosti a chování mikročástic, fyz. polí a
jejich vzájemnou interakci; k-á teorie
kvantová fyzika; k-á mechanika zkouma-
jící zákonitosti pohybu mikročástic; k-á
optika zabývající se vlastnostmi záření
jako souboru elementárních kvantfoto-
nů; eltech. k-á elektronika studující zvl.
kvantové vlastnosti atomů a molekul; k.
generátor využívající ke své činnosti sti-
mulované (indukované) emise mezi
vhodnými energetickými hladinami v
atomech n. molekulách; chem. k-á che-
mie popisující chování elektronů v silo-
vém poli atomového jádra; biol. k-á bio-
logie studující biologické pochody na
základě principů kvantové fyziky
kvarcit, -u m(n) miner. metamorfovaná jem-
nozrnná tvrdá šedavá hornina složená z
množství křemenných zrn, uŽív. pro sil-
niční stavby, křemitý pískovec, křeme­
nec; kvarcitový příd.
kvardián [-dy-], -a m (I) círk. představený
někt. klášterů (františkánů, kapucínů)
kvark, -u m(a) fyz. k-y elementární hypote-
tické částice, jejichž vázané stavy tvoří
spektrum pozorovl!I1ých hadronů; kvar-
kový příd.: fyz. k-á struktura hadronů
t
kvarnerky guarnerky
kvart, -u m (I) 1. polygr. (dř.) čtvrtarchový
formát papíru n. knihy vznikající slože-
ním tiskového archu na čtyři listy 2. sta-
rá čes. jednotka objemu pro kapaliny 3.
sport. (při šermu) úder kordem 4. karel.
slang čtyři karty stejné barvy s postupný-
mi hodnotami; kvartový! příd.: polygr. zasl.
k·formát
kvarta, -y ž (I) 1. hud. čtvrtý stupeň diato-
nické stupnice; interval, při němž vyšší
t6n tvoří čtvrtý stupeň diatonické stup-
nice vzhledem k t6nu nižšímu 2. (u nás
dř.) čtvrtá třída gymnázia n. reálky 3.
sport. (v šermu) druh výzvy n. obranného
postoje; (při hře na kulečníku) druh str-
ku; karel. čtyři karty téže barvy jdoucí
svými hodnotami za sebou; kvartový2
příd.: hud. k. akord s kvartovou stavbou;
k. kruh v němž se postupuje od noty c
po kvartách tak, až se opět dojde k notě
c; - sport. k. postoj; k-á partie kulečn{ku
kvartace, -e ž (I) 1. hul. způsob odstraňování
sthbra, mědi, popř. jiných prvků ze su-
442
rového zlata za použití kyseliny dusičné
2. chem. způsob získávání průměrného
vzorku chem., geol., tech. materiálu k
analýze, kuželové čtvrcení
kvartál, -u m (I) doba 3 měsíců, čtvrtletí:
výkazy za prvn{k.; platit k. čtvrtletní čin­
ži; kvartální příd.: k. výkazy; k. výpověď;
kvartálně přísl.
kvartán, -a m (kvartánka, -y ž) (u nás dř.)
student, žák kvarty; kvartánský příd.
kvartána, -y ž (I) med. malarická horečka
opakující se každý čtvrtý den
kvartant, -u m(I) zasl. kniŽ. kniha kviutového
formátu
kvartér, -u m (f < I) geol. nejmladší období
geol. minulosti vyznačující se střídáním
chladných a teplejších dob a vznikem a
vývojem člověka, čtvrtohory, antropo-
zoikum; kvartérní příd.: k. doba
kvarteron, -a m (kvarteronka, -y ž) (šp < I)
antr. míšenec tercerona a příslušníka bí-
lého plemene; kvarteronský příd.
kvartet, -u m(it) 1. hud. komorní skladba pro
čtyři nástroje n. pro čtyři hlasy: smyčco­
vý k. 2. hud. řidč. současná hra čtyř nástro-
jů n. současný zpěv čtyř hlasů 3. hud. řidč.
kvarteto 4. liter. čtyřveršová strofa, tetra-
stich(on) 5. karel. řidč. (v naučných ap.
sestavách karet, kde se nehraje o peníze)
čtyři karty vytvářející tematický celek 6.
biol. čtyři jádra n. buňky vznikající z ma-
teřské buňky v průběhu mei6zy, tetráda;
kvartetní příd.: k. hra
kvartetino [-tý-], -a s (it) hud. kratší skladba
pro čtyři hlasy
kvartetista [-ty-], -y m (kvartetistka, -y ž)
řidč. člen hud. kvarteta
kvarteto, -a s (it) hud. soubor čtyř hráčů ko-
morní hudby n. čtyř zpěváků; kvarteto-
vý příd.: k. soubor
kvartika [-ty-], -y ž(l) mal. algebraická křiv­
ka čtvrtého stupně; kvartický příd.
kvartil [-ty-], -u m(I) stal. pětadvacetiprocent­
ní a pětasedmdesáti procentní kvantil
kvartmK ,j.. kwartnik
kvarto, -as (I) hul. válcovací stolice o čty­
řech válcích k válcování kovů
kvartola, -y ž (It) hud. skupina čtyř not hra-
ných v době určené pro tři noty stejné
hodnoty
kvartování, -í s (I) geol. kvartace 2
kvartovka, -y ž (I) polygr. sazebnice na sazbu
velikosti kvartu, čtvercová sazebnice,
čtvercovka
t
kvartový! kvart
t
kvartový2 kvarta
kvartsextakord, -u m(I + it) hud. druhý obrat
kvintakordu s pův. kvintou v basu
kvartýr, -u m(n < t) zasl. ob. 1. byt 2. obydlí
pro přechodné ubytování
kvaš, -e m (It < t) výtv. malba na papíře vodo-
vými barvami smíšenými s krycí bělo­
bou; malířská technika na tom založená;
obraz touto technikou malovaný; kva-
šový příd.: k-á barva, technika, malba
kvatembr, -Um (1) círk. čtvrtletně se opakují-
cí třídenní údobí, kdy se věřící mají sou-
kvellit
středěněji modlit, provázené postem (tzv.
suchými dny); kvatembrový příd.
kvatern, -u m (I) msl. svazek čtyř dvoulistů;
kniha zemských desek, rukopisná kniha
složená ze čtveřic dvoulistů spojených
v pevných deskách
kvaternární příd. (I) odb. vzniklý vytvořením
ze čtyř složek, čtyřsložkový: chem. k. sou-
stava; hul. k. slitina; eltech. k. signál čtyř­
stavový
kvaternion [-ny-], -u m (1) mal. čtyřčlenné
komplexní číslo
kvaternita [-ny-], -y ž (I) kniž. čtveřice
kvaterno, -a s (1) zasl. čtveřice čísel; výhra
na ně v loterii
kvazar, -u m (zkr. a) astro vesmírný objekt
hvězdné podoby (vzdálený od Země více
než miliardu světelných let), kt. je zdro-
jem intenzivmno radiového záření
kvazi přísl. (I) kniž. vyjadřuje přibližnost n.
zdánlivost, přibližně (skoro, takřka, asi)
jako, zdánlivě jako, jakoby: vyjadřovat
se k. učeně
kvazi- (I) v slož. první část s význ. jakoby, asi,
přibližně n. jen zdánlivě (takový)
kvazičástice, -e ž (I + č) fyz. mno elementární
excitace kondenzované soustavy (pevné
látky, kvantové kapaliny, atomového já-
dra)
kvazidelikt, -u m (I) práv. (v někt. zemích)
jednání zdánlivě vykazující všechny zna-
ky zakázaného jednání, ale s chybějícím
podstatným znakem, proto soudně jako
delikt nestihatelné (např. neoprávněný
majetkový prospěch)
kvazitlxní příd. (I) práv. k. smlouva od níž je
možno za jistých podmínek ustoupit
kvazigeoid, -u m (I + ř) geod. místo bodů ma-
jících od bodů zemského povrchu vzdá-
lenost rovnou příslušné normální výšce,
plocha blízká ploše geoidu
kvaziharmonický [-ny-] příd. (I + ř) odb. k-é
kmitánI' vlastní kmitání soustavy s pe-
riodicky proměnnými koeficienty
kvazikontrakt, -u m (1) práv. právní akt ma-
jící někt. znaky řádné smlouvy (opatrov-
nictví ap.)
kvazilogický příd. (I + ř) kniŽ. jen zdánlivě lo-
gický, rádobylogický
kvazioriginální příd. (I) kniž. jen zdánlivě ori-
ginální, pouze napodobující originál, rá-
dobyoriginální
kvazipeníze, -něz mpomn. (I + ř) ekon. peníze
na bankovních účtech (depozita), kt. bez-
prostředně nemají funkci platidla, avšak
kt. lze do oběhu kdykoli uvést
kvazirezonance, -e ž(l)eltech. stav podobný
rezonanci v elektr. obvodu, kt. není scho-
pen periodického kmitání
kvazistacionární příd. (I) odb. zdánlivě sta-
cionární: k. proudění; eltech. k. pole
kvazivěda, -y ž (I + č) expr. hanl. rádobyvěda,
pavěda; kvazivědecký příd.
kvekr, -u m(a) (kdysi m6dní) mužský kabát
kvelb, -u m(n) zasl. ob. 1. klenutá místnost;
komora 1 2. krám 1
kvellit, -u m (VJ) geol. žilná hornina složená
kventlík
z vyrostlic olivínu, apatitu, magnetitu aj.
(nazv. podle nor. lokality Kvelle)
kventhK, kvintlík, kvintík, -u m (n < I) 1.
stará čes. jednotka hmotnosti (4,014 g)
2. zasl. a nář. nepatrné množství, troška
kvér, kver, -u m(n) zasl. ob. puška
kvercetin [-ty- i -tý-], kvercitin, -u m (I) bio-
chem. žluté přírodní barvivo skupiny fla-
vonoidů
kvercitrin, -u m(I + ř) chem. glykosid obsaže-
ný v tabáku, čaji, v dubové kůře ap.
kverk, -a m(n) hisl. (ve středověku) člen důl­
mno těžařstva
kverulant, -a m (kverulantka, -y ž) (1) kdo
si stále na něco stěžuje n. se často z ma-
licherných důvodů soudí, stálý nespoko-
jenec; kverulantskýpříd.;kverulantstvi,
-í s med., psych. opakované stěžování si,
žalování nepřiměřené situaci, sudičství
kvesal, -a m(šp < indián) zool. jihoamer. pták
rodu Pharomacrus se svítivě zeleným
peřím
kvestie [-ty-], -e ž (I) zasl. (zvl. ve středově­
ku) disputační otázka; pojednání
kvestionář [-ty-], -e m (I) zasl. dotazník
kvestor, -a m (I) 1. (na vysokých školách)
stálý zástupce rektora pro věci hospodář­
ské a správní; (dř.)lokladník vysokých
škol 2. hisl. (ve st. Rímě) vyšší soudní a
finanční úředník 3. hodnost v it. policii;
kvestorský příd.: k. úřad
kvestura, -y ž(l) 1. (dř.) pokladna vysoko-
školského kvestora; jeho úřadovna2.msl.
(ve st. Římě) úřad kvestora; kvesturní
příd.: k. úředník
kviescence, -e ž (I) zool.. ekol. bezprostřední
zastavení vývoje u živočichů s proměn­
livou teplotou těla přímo závislé na fak-
torech prostředí
kvieskovat ned. (I) zasl. kniž. (koho, 4. p.) dávat
na dočasný odpočinek
kvietista [-ty-], -y m stoupenec kvietizmu
kvietistický [-tysty-] příd. ke kvietizmus, ke
kvietista: k-é zásady; kvietisticky přísl.
kvietizmus [-ty-], -mu m (1) filoz., náb. postoj
filozoficky zdůvodňující klid, pasivitu,
odevzdanost osudu n. vůli boží ap.
kvietní příd. (I) kniŽ. azasl. klidný, pokojný, trp-
ný
kvinde neskl. s (7. j. též -m) (n) hovor. (zprav.
o známosti) odmítnutí: Odát někomu k.
zrušit s ním známost; dostat k. od něko­
ho být odmítnut (jako nápadník)
kvinkvenálka, -y ž (1) (dř.) platový postup
zaměstnance automaticky uskutečňova­
ný po každých pěti letech služby
kvinkvenální příd. (I) řidč. kniž. pětiletý
kvinkvennium [-ny-], -ia s (I) řidč. kniž. pěti­
letí
kvinoa, quinoa [kvi-], -oy ž (indián) bol. jed-
noletá jihoamer. bylina s jedlými mouč­
nými semeny užívanými k přípravě kaše,
chleba, nápoje čiči ap., popř. k testování
kulturních rostlin na vir6zy
kvinta, -y ž(l) 1. hud. pátý stupeň diatonické
stupnice; interval, při němž vyšší t6n tvo-
ří pátý stupeň diatonické stupnice vzhle-
443
dem k t6nu nižšímu 2. pátá třída gymná-
zia n. (u nás dř.) reálky 3. sport. (v šermu)
poloha zbraní ve výzvě n. krytu;kvin-
tový příd.: hud. k. kruh v němž se postu-
puje od noty c po kvintách tak, až se opět
dojde k notě c
kvintadena, -y ž (I) hud. varhanní hlas
kvintakord, -u m (I + it) hud. trojzvuk slože-
ný z primy, tercie a kvinty (resp. ze dvou
tercií): k. durový, mollový
kvintán, -a m(kvintánka, - y ž) student, žák
kvinty; kvintánský příd.
kvintána, -y ž (I) hisl. druh středověké rytíř­
ské hry, při níž jezdec zasahuje kopím
terč a rychle uhýbá před břemenem po-
otočeným zásahem do terče
kvintern, -u m (I) knih. arch složený z pěti
složených listů pergamenu n. papíru
kvinterna, -y ž (I) hud. kytara n. menší lout-
na ze 14. stol.
kvinterno, -a s (I) zasl. pětice čísel; výhra na
ně v loterii
kvintesence, -e ž (I) řidč. kniŽ. výtažek, tresť;
přen. charakteristická podstata něčeho
zhuštěně zachycená, jádro; filoz. podsta-
ta, jádro věci; ,j.. též quinta essentia
kvintet, -u m(it) 1. hud. komorní skladba pro
pět nástrojů n. pro pět hlasů: smyčcový,
dechový k. 2. hud. řidč. kvinteto 3. liter.
pěti veršová strofa n. báseň; kvintetní
příd.
kvintetista [-ty-], -y m(kvintetistka, -y ž)
řidč. člen kvinteta
kvinteto, -a s (it) hud. soubor pěti hráčů ko-
morní hudby n. pěti zpěváků; kvinteto-
vý příd.
kvinuK t kventlík
kvintika [-ty-], -y ž (1) mal. křivka n. plocha
pátého stupně
kvintilion [-ty-j, -u m(t) rnilion kvadrilio-
nů, číslo 1030 (v býv. SSSR, Francii, USA
číslo 10 18 ); kvintilionový příd.
kvintlík t kventlík
kvintola, -y ž (it) hud. skupina pěti not hra-
ných v době určené pro čtyři n. šest not
stejné hodnoty
kvinton, -u m (1) hud. (v období renesance a
baroka) viola tvarem podobná gambě,
ale při hře přidržovaná na rameni
kvintový t kvinta
kvintsextakord, -u m(I + it) hud. první obrat
septimového akordu s původní tercií v
basu
kvintsextový příd. (1) hud. řidč. k. akord kvint-
sextakord
kvit přísl. (n < I) hovor. ve spoj. být (si) k. být
s někým vyrovnán, nebýt si vzájemně nic
dlužni
kvitance, -e ž (n < I) peněž., práv. písemné po-
tvrzení o přijetí (zvl. peněz), zprav. úřed­
ně ověřené: vydat někomu peníze na k-i;
kvitanční příd.: k. kolek
kvitovat ned. i dok. (I) 1. peněž., práv. (co) potvr-
zovat, potvrdit příjem něčeho: k. pen{ze
2. hovor. (co; co čím) brát, vzít na vědomí;
přijímat, přijmout, uznávat, uznat
kviz, kvíz, -u m(a) zábavná společenská hra
kyanid
s otázkami a odpověďmi z růz. oborů,
hádanková soutěž; krátký ústní n. písem-
ný test: literární k.; kvizový, kvizový
příd.: k-á soutěž
kvocient, -u m (I) odb. číslo udávající poměr
dvou hodnot: ped. inteligenčn{ k. stem
násobený podíl čísla udávajícího men-
tální věk a čísla udávajícího věk kalen-
dářní, zkr. IQ; mal. k. geometrické po-
sloupnosti podíl členu posloupnosti a
členu bezprostředně předcházejícího;
med., biol. respirační k. poměr objemu vy-
dýchaného oxidu uhličitého a spotřebo­
vaného kysh1ru při dýchání; bl1kovinný
k. poměr koncentrace albuminu a globu-
linu v krevním séru a moči
kvodlibet, quodlibet [kvo-], -u m (I) kniž. a
odb. směs, všehochuť; (v scholastické dis-
putaci) sled otázek a odpovědí; hud.
(v 16.-17. stol.) žertovné spojení něko­
lika písní zpívaných zároveň
kvorum [-v6-], -ra s (I) práv., polil. nejnižší po-
čet hlasů předepsaný (pro polit. strany)
jako podmínka pro získání mandátu; nej-
nižší počet členů zastupitelského sboru
n. jiného orgánu, jejichž přítomnost se
vyžaduje k tomu, aby usnesení bylo plat-
né
kvóta, -y ž(it < I) poměrný díl, množství, po-
čet (smluvený n. stanovený): splnit pře­
depsané k-y; kvótový příd.
kvotizace [-ty-j, -e ž (I) dopr. k. přepravy vzá-
jemná dohoda dopravců (např. železnic)
o dělbě přepravy
kW fyz. zn. pro kilowatt
kwan, -u m (jap) jednotka objemové míry
v Japonsku
kwanza, -y ž (?) zák!. měnová jednotka
v Angole
kwartnik, kvartmK, -u m(pol < I) nuuůz. stří­
brná mince ražená od přelomu 13. a 14.
stol. ve Slezsku, později hl. polská min-
ce v hodnotě půlgroše
kWh fyz. zn. pro kilowatthodinu
KWlC zkr. (a: keywords in context) výp. tech. klí-
čová slova v kontextu
KWOC zkr. (a: keywords out of context) výp. tech.
klíčová slova mimo kontext
kyan, -u m (ř) dikyan (chem.); kyanový příd.:
chem. k-é sloučeninylátky obsahující sku-
pinu -CN
kyanamid, -u m (ř) chem. amid kyseliny ky-
anaté, surovina pro výrobu plastických
hmot, léčiv a technologických pomoc-
ných prostředků: k. vápenatý
kyanatan, -u mchem. k-y soli kyseliny kya-
naté; k. draselný herbicidní látka
kyanatý příd. (ř) chem. kyselina k-á nestálá
kyselina vyskytující se ve formě solí a
esterů, kyanatanů
kyanhydrln, -u m (ř) chem. k-y adiční slou-
čeniny aldehydů n. ketonů s kyanovodí-
kem; kyanhydrinový příd.: chem. k-á syn-
téza
kyanid [-ny-], -u m (ř) chem. k-y soli kyseli-
ny kyanovodíkové: k. draselný prudký
jed, tzv. cyankáli (neodb.); k. sodný; kya-

kyanidace
nidovýpříd.: chem. k. pochod kyanizace;
k-émědění
kyanidace [-ny-], -e ž (ř) hut. kyanizace ' 1,
kyanidování
kyanidování[-ny-], -í s(ř) hut. kyanizace 1 1,
kyanidace
kyanidovat [-ny-] ued. hut. provádět kyani-
zacP 1, kyanizovat 1
kyanidový T kyanid
kyanit [-ny-], -u m (ř) miuer. trojklonný kře­
mičitan hlinitý, disten; kyanitový příd.
kyanizace ' [-ny-], -e ž (ř) hut. 1. hydrometa-
lurgický způsob získávání drahých kovů
louhováním jemně mleté rudniny rozto-
kem kyanidu draselného n. sodného,
kyanidování, kyanidace 2 kyanování ' ,
kyanizování1 ; kyanizační příd.: k. proces
kyanizace' [-ny-], -e ž(ř)hom. kyanování2,
kyanizování2
kyanizování' ,2 -!. kyanování ' ·2
kyanizovat ',2 ,l. kyanovat 1.2
kyanofyl, -u m (ř) bot. zelená složka zelené-
ho barviva rostlin
kyanokobalamin, -u m (ř + u + I) blochem. de-
rivát kobalaminu obsažený v mléce,
žloutku, rybách aj., vyráběný i syntetic-
ky, důležitý pro tvorbu krve, vitamin B l2
kyanoplast, -u m (ř) bot. k-y tělíska tvořící
modré barvivo v květech a plodech
kyanotyp, -u m (ř) polygr. kopie získaná kya-
notypií, modrá kopie, modrák
kyanotypie, -e ž (ř) polygr. (dt.) fotochemic-
ké rozmnožování kreseb, plánů a textů
kontaktním kopírováním na papír zcitli-
vělý železitými solemi, dávající bílou
kopii na modré ploše; kopie takto
vzniklá, modrotisk
kyanování', kyanizování' [-ny-], -í s (ř) hut.
sycení povrchu ocele současně uhlíkem
a dusíkem, kyanizace l , nitrocementace,
nitrocementování
kyanování', kyanizování' [-ny-], -í s (Vl)
hom. impregnace dteva chloridem rtuťna­
tým, kyanizace' (nazv. podle brit. vyná-
lezce J. H. Kyana)
kyanovat', kyanizovat ' [-ny-] ued. hut. pro-
vádět kyanování ' , kyanizování '
kyanovat', kyanizovat' [-ny-] ued. hom. pro-
vádět kyanování2, kyanizování2
kyanovodík, -u m (ř + č) chem. prudce jedo-
vatá bezbarvá těkavá kapalina hořko­
mandlové vůně uŽív. k hubení škůdců,
k výrobě syntetických vláken ap.; kya-
novodíkový příd.: k-á kyselina
kyanový t kyan
kyanoželezitan, -u m (ř + č) chem. sloučenina
železa v oxidačním stupni III: k. drasel-
ný červená krevní sůl, uŽív. v barvířství,
ve fot. ap.
kyanoželeznatan, -u m (ř + č) sloučenina
železa v oxidačním stupni II: k. drasel-
ný žlutá krevní sůl uŽív. v analytické che-
mii, vinařství ap.
kyanurchlorid, -u m (ř) chem. reaktivní po-
lotovar pro výrobu herbicidů, reaktiv-
ních barviv pro bavlnu a opt. zjasňova­
cích prostředků
444
kyanurový příd. (ř) k-á barviva organická
barviva, deriváty symetrického triezinu
kyat, -u m (banu) měnovájednotka v Barmě;
platidlo této hodnoty
kyathos, -thu m (ř) 1. střec. dlouhá nádobka
s dlouhým uchem n. držátke!U k nabírá-
ní tekutin z nádob 2. (ve st. Recku) jed-
notka objemu
kybernetický [-ty-] příd. ke kybernetika, ke
kybernetik: k. přístup; kyb. k. model za-
řízení napodobující chování živého sys-
tému; k. systém
kybernetik [-ty-], -a m (kybernetička, -y
ž) odborník v kybernetice
kybernetika [-ty-] , -y ž (ř) věda o společ­
ných vlastnostech sdělování a řízení v ži-
vých organizmech, společenstvích a ve
strojích; studium složitých informačních
systémů: ekonomická k. uŽív. pro ekon.
systémy
kybernetizace [-ty-], -e ž (ř) nejvyšší stadi-
um automatizace spojené s rozsáhlým
zaváděním strojů na zpracování informa-
cí do všech oblastí života
kýbl, kybb'k, -u m (u) ob. kbelík
kýč, -e m (u < a) hanl. líbivý komerčně zamě­
řený, ale umělecky bezcenný obraz n.
jiné dílo; kýčový příd.: k-é divadelní hry
kýčař, -e m (kýčařka, -y ž) haul. autor,
(zprav.) malíř kýčů; kýčařský příd.
kyfoskolióza, -y ž (ř) med. chorobné vyboče­
ní páteře dozadu a na stranu, kombinace
kyfózy a skoliózy
kyfóza, -y ž (ř) med. obloukovité prohnutí
páteře dozadu (op. lordóza); kyfotický
[-ty-] příd.: med. k. oblouk; k-á páteř
kychta, -y ž (u) hut. slang horní válcová část
šachty vysokých pecí se zařízením k sá-
zení surovin a odvádění plynů, sazebna;
kychtový příd.: hut. slang k-é plyny vyso-
kopecní
kyklický příd. (ř) liter. k-é eposy řec. epické
skladby navazující na řec. kosmogonii,
mytologické homérské eposy
kyklop, -a m (Vl) zast. expr. silák, obr (nazv.
podle střec. bájeslovného obra Kyklopa
s jediným okem uprostřed čela); kyklop-
ský, řidč. kyklopický příd.: přeu. kniž. ob-
rovský: k-ické kladivo obrovité, masiv-
ní; stav. k-ské zdivo z velkých, jen hrubě
opracovaných kusů lomového kamene
kyklopie, -e ž (Vl) med. zrůdnost, při níž obě
oči splývají v jedno ve střední části obli-
čeje (nazv. podle střec. bájeslovného obra
Kyklopa s jediným okem uprostřed čela)
kyklos, -klu m (ř) liter. stylistická figura rám-
cující cyklicky věty, verše i delší promlu-
vové úseky opakováním stejných slov,
popř. vět, na začátku i na konci věty, ver-
še či promluvy (např. člověk člověku vl-
kem)
kýl, -u m (u) loď. hlavní podélná osová
výztuha kostry trupu ve dně plavidla;
zool. výrazná vystupující linie na ulitách
plžů, na hr'betě slimáků, na tělech hmy-
zu a ryb; kýlový příd.: lOĎ. k-á loď opatře­
ná kýlem; k-á čára vznikající za jedoucí
kypový 445 kyzikénos
kypovat
kypový t kypa kyrysník, -a m mst. voj. vojín těžkého jezdec- složená z železných litých segmentů (ty-
lodí; k-á linie formace námořních lodí kyprej, -e m (ř) bot. vlhkomilná rostlina rodu tva obrněný kyrysem, kyrysar 1; kyrys- binků)
jedoucích za sebou; stav. k. oblouk druh Lythrum se vstřícnými úzkými listy a nický příd. kyveta, -y ž (f) chem. (zprav. průhledná) ná-
gotického oblouku; let. k-á plocha nepo- s hroznem narůžověle fialových květů: kysel, -Um (r) kuch. rus. n. pol. pokrm z ovoc- dobka z opt. skla užívaná při opt. pro-
hyblivá část svislých ocasních ploch, na k. vrbice; k. prutnatý né šťávy n. mléka zahuštěný škrobovou měřování opt. propustnosti vzorků (např.
níž je upevněno kormidlo kyrenský příd. (Vl) filoz. k-á škola (ve st. Řec­ moučkou roztoků); fot. nehluboká plochá miska
kylix, -u m (ř) střec. oboustranně malovaná ku) jednaze čtyř sokratovských škol hlá- kyštymit, -u m (Vl) geol. žilná hornina slože- uŽív. při vyvolávání fotografií; chladicí
mělká rozevřená vinná čÍŠe na nízké noze sající hédonizmus ná zvl. z idiomorfních krystalů korundu k. (dt. u promítacích přístrojů) k ochra-
s mírně pozdviženými horizontálními kyreta, -y ž (f) med. nástroj ve tvaru lžičky (nazv. podle lokality Kyštym v Rusku) ně hořlavého filmu; potr. výčepní k. vycí-
uchy k chirurgickému zákroku v tělních duti- kyt, -u m(u) (sklenářský) tmel novaná válcová tlaková nádoba uŽív. na
kylof, -u m (pol < u) hom. slang hornický krum- .nách: ušní k. kytara, -y ž (ř < orieut) hud. šestistrunný drn- přepravu (např. sodové vody); kyveto-
páč, špičák kyretáž, -e ž (f) med. výškrab děložní dutiny kací nástroj houslového tvaru s hmatní- vý příd.
kýlový f kýl kyretou z léčebných n. diagnostických kem; kytarový příd.: k. doprovod kyvor, - Um (orieut) bot. drobná kapradina rodu
kyma, -tu s (ř) archlt. profilovaný n. reliéfně důvodů, abraze; kyretážní příd. kytarista, -y m (kytaristka, -y ž) hráč na Ceterach s chlupatými listy: k. lékařský
zdobený horizontální článek ant. archi- kyriamina, -in ž pornu. (ř) hud. středověké kytaru kyz, -u m (u) miuer. zast. rudný nerost kovové-
tektury podporující římsu, cymatium útvary vzniklé zhudebněním liturgické kytle, kytlice, -e ž(u) (kdysi) chudý svrchní ho vzhledu: k. železný pyrit; k. měděný
kymbalon, -u m (ř) hud. starověký bicí ná- evokace Kyrie eleison oděv mužský i ženský, pak spodní suk- chalkopyrit; k. cínový stanin; kyzový
stroj podobný činelům t
kyril- cyril- ně n. blůza: režná k. příd.: miuer. k-á ložiska; k-é zvětrávání;
kymograf,-u m(ř) med. (dt.) přístroj pro gra- kyrys, -u m (u< f) 1. mst. plátové ochranné kytovat ued. (co) tmelit (kytem) břidlice k-á s vysokým obsahem sulfi-
fický záznam pohybové činnosti orgánů odění chránící prsa a někdy i záda, pan- kytovec, -vce m (r) zool. příslušník velkých dů; chem. k-é výpražky zbytky po vypra-
(svalů, srdce ap.) a tepových vln; liugv. cíř, krunýř 2. mysl. podkožní tukové va- mořských savců řádu Cetacea, zcela při­ žení pyritu; k-á pec ve kt. se provádí oxi-
(dř.) přístroj k zaznamenávání výšky, zivo u černé zvěře zpusobených k životu ve vodě, s ploutvo- dační pražení pyritu
délky a síly hlasu kyrysar, -a m (u < f) 1. mst. voj. kyrysník 2. vitými předními končetinami (např. vel- kyzikénos, -nu m (ř) uumiz. střec. statér raže-
kymografický příd. ke kymografie, ke ky- expr. člověk silný, velké, rozložité posta- ryba, delfín, vorvaň) ný v 6.-4. stol. př. n. I. z elektronu o
mograf vy; kyrysarský příd.: k. regiment kyrys- kyu t kiu hmotnosti 16 g a představující měsíční
kymografie, -e žmed. (dř.) rentgenologická nický kyveláž, -e ž (f) hom. vodotěsná výstroj jámy žold těžkooděnce
vyšetřovací metoda zaznamenávající čin­
nost orgánů (srdce ap.) pomocí kymo-
grafu
kymoinsuflace, -e ž (ř + I) med. vyšetřovací
metoda v gynekologii k zjištění průchod­
nosti vejcovodů
kyneta, -y ž (f < It) stav. prohloubená část ve
dně koryta řeky, potoka n. kanálu; ky-
netický [-ty-] příd.
kyniatrie [-ny-], -e ž (ř) vet. nauka o léčení
psů
kynik [-ny-], -a m filoz. stoupenec kynizmu;
kynický příd.: filoz. k-é učení; k-á škola
kynizmus
kynizmus [-ny-], -mu m (ř) moz. antická filoz.
škola založená Antisthenem, radikalizu-
jící Sokratovu zásadu preference duchov-
ních hodnot před hodnotami materiální-
mi až ke krajní soběstačnosti, oproštěnosti
od majetku, spotřebního komfortu, spo-
lečenských konvencí, kynická škola
kynolog, -a m (kynoložka, -y ž) 1. odbor-
ník v kynologii 2. odborný chovatel psů
kynologický příd. ke kynologie, ke kynolog
kynologie, -e ž (ř) zool. nauka o psech, jejich
zevnějšku, chovu, výživě, výcviku a ne-
mocech
kynuretin [-ty- I -tý-], -u m (ř) chem. mezi-
produkt při enzymovém odbourávání
aminokyseliny tryptofanu
kypa, -y ž (u) 1. chem., text. bezbarvá forma
někt. barviv, která oxidací přecházejí ve
svou vlastní barevnou formu 2. text. zaří­
zení pro barvení kypovými barvivy; ky-
pový příd.: text. k-á barviva velmi stálá
umělá organická barviva, kt. se mění al-
kalickou redukcí v jinak zbarvené leu-
kosloučeniny
kypování, -í s (u) dopr. vyklápění vozíků úz-
korozchodné železnice při rozvozu vy-
těžené horniny
kypovat ued. dopr. provádět kypování

I fyz. zn. pro litr
L 1. římská číslice 50 2. zn. pro liru (it. mě­
novou jednotku)
la neskl. s (it} hud. šestá solmizační slabika
La 1. chem. zn. pro lanthan 2. fyz. zn. pro
lambert
labarum, -ra s (I} hist. římská císařská ko-
rouhev nachové barvy
tabel [lejbl], -u m(a} 1. nálepka, viněta; eti-
keta na gramofonové desce 2. výp. tech.
návěští
labeta, -y ž (n < f) karet. souhrn vkladů něko­
lika hráčů, o kt. se vyhrávající dělí podle
výsledku hry
labiála, -y ž (I} lingv., fon. labiální souhláska,
retnice
labializace, -e ž (I} lingv. 1. fon. tvoření hlá-
sek, artikulace za výraznější účasti rtů,
se zaokrouhlenou retní štěrbinou 2. hist.
změna nelabializované samohlásky
v labializovanou
labializovat ned. i dok. (I} lingv., fon. (co) pro-
vádět, provést labializaci: Z-ané samo-
hZásky
labiální příd. (I} 1. anat. k labium, retní, pys-
kový 2. lingv., fon. Z. souhZáska retná sou-
hláska, labiála, retnice (bilabiální b, p,
m, labiodentální v, fl
labilita, -y ž (I} kniŽ. a odb. labilní stav, ne-
stálost, kolísavost, labilnost (op. stabi-
lita): psychická Z.; psych. emocionáZní 1.;
meteor. 1. ovzduší stav v ovzduší, při kt.
je vertikální gradient teploty větší než
adiabatický gradient
labilní příd. (I} kniŽ. a odb. nepevný, nestálý,
kolísavý, vratký (op. stabilm): 1. rovno-
váha; Z. spoZečenské proměny; 1. psy-
chický stav; labilně přísl.; labilnost, -i ž
labinet, -u m (f) druh hry v kuželky
labiodentála, -y ž (I} lingv., fon. labiodentál-
ní souhláska, retozubnice; labiodentál-
ní příd.: lingv., fon. Z. souhZáska artikulo-
vaná dolním rtem a horními řezáky, re-
tozubná souhláska, labiodentála, reto-
zubnice (v, fl
labiogram, -u m (I + ř} fon. otisk rtů (při ar-
tikulaci retnic)
labiovelára, -y ž (I} lingv., fon. labiovelární
souhláska; labiovelární příd.: 1. souhZás-
ka velární souhláska vyslovená se zao-
krouhlením rtů (např. kll)
labium, -ia s (I} 1. anat. ret, pysk 2. zool. spod-
ní část ústních ústrojí hmyzu, spodní
pysk
lablab, -u m (arab} bot. bobovitá luskovina
rodu Lablab, původem z tropické Asie,
446
užívaná jako zelenina n. luštěnina, doli-
chos
laborace, -e ž (I} tech. technologie přípravy
a plnění munice výbušninami, trhavi-
nami, laborování
laborant, -a m (laborantka, -y ž) (I} od-
borný pracovník v laboratoři: Zékárenský,
zubní, chemický, rentgenový Z.; labo-
rantský příd.: Z. kurz
laboratorium, -ia s kniŽ. a zast. laboratoř
laboratorní příd. (I} týkající se laboratoře,
konaný v laboratoři, určený, vhodný pro
ni: 1. zařízení; 1. vyšetření, pokus; 1. sta-
dium vývoje nového Zéku pokusné; Z.
přístroje, technika; odb. 1. skZo se zvět­
šenou chem. a tepelnou odolností, chem.
sklo; laboratorně přísl.: Z. ověřit; 1. vyro-
bit pokusně
laboratoř, -e ž (I} pracovna, pracoviště se
zařízením pro výzkumy, zvl. přírodově­
decké a technické, pro pokusy, rozbory,
technické práce ve stomatologii, přípra­
vu léků, též pro vyučování aj.: chemic-
ká, fyzikáZní Z.; fonetická Z.; pokusná,
vývojová 1.; zubní Z.; otorinoZaryngoZo-
gická Z.; škoZní 1.
laboretizmus [-ty-], -mu m (I} polit. starší
technokratický směr založený na před­
pokladu, že je možno sociální problé-
my řešit vědeckým řízením práce a spo-
luprací zaměstnanců a zaměstnavatelů
laborka, -y ž (I} hovor. a slang 1. laboratoř 2.
zprav. Z-y mno (povinné) laboratorní prá-
ce na škole technického a přírodověd­
ného zaměření
laborování, -í s (I} tech. laborace
laborovat ned. (f < I} hovor. a pubi. (s čún; v čem)
mít nesnáze, obtíže, těžkosti; těžce něco
zmáhat: hráč dZouhodobě Z-uje se zra-
něním; spoZečnost Z-ující s nezaměstna­
ností; - 1. v matematice
labourista [lejbri-], -y m (labouristka, -y
ž) (a} příslušm'k, stoupenec Labour Party
labouristický [lejbristy-] příd. k labouriz-
mus, k labourista, týkající se Labour Par-
ty: Z-á v Záda, opozice; Z. posZanec;
Z-á strana Labour Party; labouristicky
přísl.: Z. orientovaní voliči
labourizmus [lejbri-], -mu m (a} polit. poli-
tika a ideologie socialistických stran v
duchu britské Labour Party
Labour Party [lejbr pár-] neskl. ž (a} polit.
levicově orientovaná dělnická strana ve
Velké Británii (a též na Novém Zélan-
dě), labouristická strana, Strana práce
labrador, -a m (Vl} mysl. krátkosrstý lovec-
lacerna laceta
laceta, čast. lacetka, -y ž (I} úzký, lesklý
prýmek, stužka používaná převážně na
zdobení oděvů; lacetový, čast.lacetkový
příd.
lacinia [-cíny-], -e ž (I} zool. součást ústní-
ho ústrojí hmyzu, vnitřní výběžek kme-
ne čelisti, vnitřní sanice
lacl, -u m(n} ob. náprsní část zástěry, kalhot
aj.: zástěra, montérky, džínsy s Z-em; la-
c1ík, -u m zdrob.
laclový, laclíkový příd. ob. k lacl, k laclík,
ký pes ze skupiny anglických ohařů opatřený laclem, laclíkem: Z-é tepZáky
(pointerů) lacrimoso [-krimózo], lacrimando [-kri-]
labradorit, -u m (Vl} miner. horninotvorný přísi. (it} hud. žalostivě, plačtivě
nerost, uŽív. též jako ozdobný kámen ladánum, -na s (I < ř} vonná pryskyřice pou-
měňavých barev (nazv. podle nejzná- žívaná jako kadidlo n. příměs k němu;
mějšího naleziště při pobřeží Labrado- ladánový příd.
ru); labradoritový příd. ladin [-dy- i -dý-], -u m(Vl} geol. stratigrafic-
labrum, -ra s (I} zool. horní část ústního ký stupeň alpského triasu (nazv. podle La-
ústrojí hmyzu, svrchní pysk dinů, rétorománské národnosti v it. Ty-
labyrint, -u m (ř} 1. spleť cest, chodeb a rolsku); ladinský příd.
prostor; budova, její část ap. s takovou ládovat ned (n} ob. 1. zast. (co; co čím; co do čeho)
spletí chodeb a množstvím místností, kde nabíjet (střelnou zbraň) 2. expr. (koho, co;
se snadno zabloudí, bludiště (podle La- koho, co čím; co do koho, čeho) cpát, pěcho­
byrintu na Krétě, rozsáhlých palácových vat; (co) ve velkém množství a zprav.
staveb z období krétsko-mykénské kul- rychle, hltavě pojídat; (koho, 4. p.) krmit
tury): máte tady úpZný Z. 2. spletitý, ne- velkým množstvím jídla: 1. prádZo do
přehledný chaotický stav, ráz něčeho, kufru; - Z-aZ do sebe jednu buchtu za
situace, zmatek, chaos: v Z-u těch před­ druhou
pisů se nevyznaZ; L. světa a ráj srdce ladrovaný, ládrovaný příd. (n} zast. pokrytý
(dílo J. A. Komenského) 3. složitá sou- pancířem: bohatě Z-í koně
stava dutin a kanálků u obratlovců: anat. lady [lej-] neskl. ž (a} ženský šlechtický ti-
bludiště: ušní 1. kanálková část vnitřní­ tul ve Velké Británii; též žena z tzv.
ho ucha obratlovců; čichový Z. soustava vyšší anglické společnosti; (v anglo-
dutinek v kosti čichové; zool. pomocné amer. prostředí) všeobecné označení
dýchací ústrojí někt. ryb vytvořené z prv- dámy, paní
ního žeberního oblouku 4. fyz., tech. akus- lady [lej-] příd. (neskl.) (a} hovor. a slang charak-
tický Z. několikrát zalomený vstupní pro- terizující prvky ženské módy jako pří­
stor do akusticky chráněného uzavřené­ značné pro lady (vznešeností, originali-
ho prostoru; labyrintový příd.: tech. Z-á tou zdůrazňující ženskost, společenský
ucpávka (parní turbíny) tvořená řadou ráz oblečení ap.): 1. styZ (obZékání)
vložek, kt. postupně zmenšují tlak ply- lafeta, -y ž (f) voj. součást děla, na níž spo-
nu; fyz., tech. Z. průstup zvuku akustickým čívá hlaveň, jejíž pohyblivost zajišťu­
labyrintem; labyrintní příd.: zool. 1. ryby je: děZová Z.; rakev se zesnuZým byZa
mající pomocné dýchací ústrojí (laby- vezena na Z-ě děZa; lafetový příd.
rint); 1. dýchání lafleška, -y ž (Vl} zeměd. Z-y plemeno slepic
labyrintektomie, -e ž (ř} med. operační od- pěstovaných zvl. na maso (nazv. podle
nětí labyrintu 3 franc. města La Fleche)
labyrintitida [-tyty- i -tytý-], labyrintitis lagenárie, -e ž (I} bot. tropická rostlina rodu
[-tyty-], -titidy ž (ř} med. zánět Vnitřm110 Lagenaria, pův. z Afriky, s tykvovitými
ucha postihující hlemýžď i vestibulární plody, z nichž mladé se požívají jako
aparát zelenina a staré slouží po vyschnutí jako
labyrintka, -y ž (ř} zool. Z-y ostnoploutvé ryby nádoby, misky aj.
s pomocným dýchacím ústrojím (laby- lagoftalmus, -mu m (ř} med. neschopnost za-
rintem) vřít oko způsobená obrnou lícního ner-
labyrintní i labyrint vu, jizvami na víčkách aj., tzv. zaječí
labyrintotomie, -e ž (ř} med. operační ote- oko; lagoftalmický příd.
vření labyrintu 3 lágr, -u m(n} ob. tábor jako zařízení pro (do-
labyrintovitý příd. (ř} kuiž. připomínající la- časné, provizorní ap.) hromadné ubyto-
byrint 1: Z-á spZeť kanálů; labyrintovi- vání osob: vojenský, zajatecký, koncent-
tě přísi. rační, pracovní Z.; lágrový příd.
labyrintový i labyrint lagrangián [-žiján], -u m(Vl} mat., fyz. funk-
lacerace, -e ž (I} med. roztržení měkkých čás- ce charakterizující fyzikální soustavy,
tí těla; lacerační příd. • z níž se užitím variačního principu od-
lacerna, -y ž (I} (ve st. Římě) plášť s kapucí vodí pohybové (Lagrangeovy) rovnice
spínaný na ramenou sponou, nošený při (podle franc. matematika Lagrangea)
dešti ap. přes togu lágrovat ned. (n} ob. být utábořen (v lágru):
447
vojáci Z-ali za městem; expr. kde Z-ujete?
kde jste ubytováni
lágrový i lágr
laguna, -y ž (it} 1. část moře oddělená ko-
sou, písečným valem od ostatního vol-
ného moře; též vodní plocha uprostřed
atolu 2. tech. (kaZová) Z. zemní nádrž
k uskladnění kalu zachyceného při čiš­
tění odpadních vod, kalojem; lagunový
příd.; lagunární příd.: geoi. 1. sedimenty
lagunovitý příd. 1. připomínající lagunu,
laguny: Z-á zátoka 2. prostoupený (čet­
nými) lagunami: Z-é pobřeží
lahar, -u m (indonés} geol. bahenní proud so-
pečných tufů, v němž převládá voda nad
pevným materiálem
lachter, -tru m(n} stará jednotka délky růz­
né hodnoty, užívaná zvl. v hornictví;J..
též látro
lai [lé] neskl. m(f < kelt} liter. starofrancouzská
krátká veršovaná povídka s náměty
z keltských pověstí, s pohádkovým ob-
sahem, s tematikou nešťastné lásky aj.
laicizace, -e ž (I < ř} kniž. laicizování 1. od-
stranění, odstraňování vlivu církve, ná-
boženství, zesvětštění, zesvětšťování: Z.
škoZy, škoZství sekularizace 2. círk. pře­
vedení, převádění ze stavu duchovního
do stavu laického; přenášení urč. práv
n. povinností (též) na laiky; laicizační
příd.
laicizmus, -mu m (I < ř} kuiž. snaha omezit
n. vyloučit vliv církve a náboženství na
veřejný život
Iaicizovat dok. i ned. (I < t} kniŽ. provádět, pro-
vést laicizaci 1, 2, zesvětšťovat, zesvět­
štit 1. (co) zbavit, zbavovat vlivu círk-
ve, náboženství: 1. škoZu, výchovu seku-
larizovat 2. círk. (koho, 4. p.) převést, pře­
vádět ze stavu duchovního mezi laiky;
(co) přenést, přenášet urč. práva n. povin-
nosti (též) na laiky: 1. kněze; - Z. správu
církve; laicizovat se dok. i ned. nabýt, na-
bývat světského, laického rázu
laický příd. (I < t} k laik 1. nezaložený na od-
borném vzdělání, školení, nemající je,
neškolený, neodborný: 1. přístup, názor;
-Z-á veřejnost 2. nekonfesijní, necírkev-
ní, světský: 1. ráz; Z-á škoZa; Z-á moráZ-
ka (dt. též) vyučovací předmět pro žáky
bez vyznání; 1. čZen řádu bez duchovní-
ho svěcení; laicky přísi. zvl. k 1: 1. posu-
zovat; laickost, -i ž; laictví, -í s
laik, -a m (laička, -y ž) (I <ř} 1. člověk neško-
lený v urč. oboru, neodborník: v hudbě je
Z.; jako 1. to nemohu posoudit 2. světský
člověk, nekněz (v protikladu k duchov-
nímu, řeholníkům ap.) 3. círk. člen řádu
bez kněžského vysvěcení; Zaička členka
řádu vykonávající domácí práce
laisser faire, laisser passer [lese fér, lese
pasé] (f) neskl. sekon. zásada ekonomické-
ho liberalizmu požadující volnost pod-
nikání bez jakýchkoli zásahů státu
laisser-faire [lese fér] příd. (neskl.) (f) psych. 1.
f. styZ volný, liberalistický způsob vede-
ní, výchovy (skupiny n. jednotlivce)
lakonikum
laisser·passez [lese pasé] neskl. s (f) dipl. prů­
vodní list volného diplomatického zava-
zadla
lajbl, lajb, lajbb'k, lajbík, -u m(n} zast. ob. 1.
živůtek2. vesta; lajblíček, lajbíček, -čku
mzdrob.
lajka, -y ž (r} kynol. pes z velké skupiny se-
verských plemen růz. původu a pracov-
ního využití; pes z této skupiny vybraný
k pokusnému letu v druhé sovětské dru-
žici (1957)
lajm, -u m(a < f < arab} menší žlutý plod dru-
hu tropického citrusu (Citrus aurantifo-
lia) se šťavnatou, ostře kyselou dužninou,
nahrazující v tropech citrony
lajna, -y ž{a} hovor. a slang čára, zvl. na sport.
hřišti; laj nový příd.: slang Z. rozhodčí
(v tenise) čárový
lajnovat ned. (a} hovor. a slang (co) opatřovat
lajnami: 1. kurt
lajntuch, -u m (n} zast. ob. prostěradlo
lajsna, lajska, -y ž (n} ob. lať; lajsnička, -y
ž zdrob.
lajsnout si dok. (n} ob. (co) dovolit si, dopřát
si, popřát si: může si Zecccos 1. při svém
pZatu
lajtnant, -a m (n < f) zast. voj. a slang poručík;
lajtnantský příd.
lajznout dok. (n} obl. zhrub. (koho, 4. p.) udeřit,
praštit; (komu co) strčit, vrazit, dát (ránu):
Z. kZuka kZackem; - nějakou mu občas
Zajzne
lak, -u m(n < ind} nátěrová hmota z přírodní
n. umělé pryskyřice sloužící k ochraně
předmětů a k zlepšeníjejich vzhledu: as-
faZtový, ceZuZózový, oZejový, syntetický Z,;
izoZační Z.
lák, -u m(n} konzervující tekutina, do níž se
nakládá maso, zelenina ap., nálev; láko-
vý příd.
laka, -y ž (ind} zbož. pryskyřičná látka z vý-
chodoindické smokvoně n. badyánu
smíšená s výměšky samiček červce la-
kového; lakový příd.: zool. červec Z.
láka, -y ž (n} stará česká jednotka objemu
pro kapaliny (asi 70 1), bečka
lakenfeldka, -y ž(Vl} zeměd. Z-y plemeno sle-
pic vzniklé v szo Německu z plemen se
skvrnitým opeřením, dnes pěstované jen
ze záliby
lakmus, -u m (n < hol} chem. směs přírodních
barviv z růz. lišejníků uplatňující se zvl.
jako acidobazický indikátor; lakmuso·
vý příd.: chem.1. papírek filtrační papír na-
puštěný roztokem lakmusu
lakolit, -u m (ř} geol. magmatické těleso
bochníkovitého n. hh'bkovitého tvaru
utuhlé pod povrchem zemským; lakoli-
tový příd.
lakonický [-ny-] příd. (tVl} velmi stručný,
úsečný a zprav. výstižný (připomínající
způsob vyučování ve starověké Lakonii):
Z-á poznámka, odpověď; lakonicky přísl.:
vyjádřit se 1.; lakoničnost, -i ž
lakonikum [-ny-], -ka s (I <řvl} hist. (ve st.
Římě) místnost v lázních, kde se stále
udržovala vyšší teplota
lakonizmus
lakonizmus [-ny-], -mu m (řVI) řidČ. kniž. la-
koničnost
lakovací příd. určený, sloužící k lakování: I.
pistole
lakování, -í s (n < ind) lakový, lakovaný po-
vrch, lakový nátěr: staré 1. je třeba opá-
lit
lakovat ned. (n < ind) 1. (co) natírat, opatřovat
lakem n. jinou speciální úpravou s leště­
ním ap. (k ochraně povrchu, zlepšení
vzhledu): I. nábytek; 1. si nehty; I. usně
2. hovor. expr. (co) vědomě, záměrně při­
krašlovat (skutečnost): I. situaci (na-
růžovo) 3. hovor. expr. (koho, 4. p.) klamat,
obelhávat: nedám se od tebe 1.
lakovka, -y ž (n < ind) 1. I-y lakové boty,
lakýrky 2. bol. drobná červená n. fialo-
vá lupenatá houba rodu Laccaria
lakovna, -y ž provozovna, v kt. se provádí
lakování: I. autoservisu
lakový' příd. (n < ind) 1. týkající se laku, tvo-
řený lakem, obsahující lak: I. nátěr; 1.
film proti korozi; I. tmel 2. upravený la-
kováním, leštěním: I-á kůže; I-é boty la-
kovky'
lakový2 i laka
lákový i lák
lakrimální příd. (I) anal. slzní: 1. ústrojí
lakrimátor, -u m (I) odb. slzotvorná látka,
plyn
lakros, -u m(t) sport. kolektivní hra kanadské-
ho pův. hraná s míčkem a s holemi opat-
řenými kulovitou sítkou; lakrosový příd.
lakroska, -y ž (t) sport.lakrosová hůl
laksírka, -y ž (n < I) ob. expr. průjem
laktace, -e ž (I) med., biol. tvorba a vylučová-
ní mléka z mléčné žlázy savců; laktač­
ní příd.: I. období
laktagogum, -oga s (I + ř) farmo prostředek zvy-
šující vylučování mateřského mléka
laktalbumin, -u m(I) biochem. albumin obsa-
žený v mléce, mléčný albumin; laktal-
borninový příd.
laktam, -u m (I) chem. amid karboxylových
kyselin; laktamový příd.
laktát, -u m (I) chem. sůl kyseliny mléčné;
laktátový příd.
laktáza, -y ž (I) biochem. enzym štěpící lak-
tózu (mléčný cukr); laktázový příd.
laktenin [-ny- i -ný-], -u m (I) biochem. ter-
molabilní látka obsažená v mléce, jíž
se připisuje baktericidní účinek čerstvě
nadojeného mléka
laktid [-ty-], -u m (I) chem. cyklický ester,
kt. vzniká zahříváním hydroxykyselin,
např. kyseliny mléčné
lakto- (I) v slož. první část s význ. mléko, mléč­
ný (např.laktologie, laktoskop); i též ga-
lakto-
laktodenzimetr, -u m (I + ř) tech., potr. přístroj
k stanovení specifické hustoty (váhy)
mléka, laktometr, mlékoměr; laktoden-
zimetrický příd.: I-é stupně
laktotlavin, -u m (I) biol. zasl. žluté barvivo
v mléce, organická látka totožná s ribo-
flavinem, vitaminem Bz; laktotlavinový
příd.
448
laktogenní příd. (I + ř) biol. 1. hormon galak-
togenní, laktotropní
laktoglobulin, -u m (I) biochem. jednoduchá
bílkovina obsažená v mléce, zvl. v mle-
zivu, mléčný globulin; laktoglobulino-
vý příd.
laktokys, -u m (I + č) potr. záměnná látka za
smetanový zákys
laktolog, -a modborník v laktologii
laktologický příd. k laktologie, k laktolog
laktologie, -e ž (I + ř) nauka o mléku a mlé-
kařství, galaktologie
laktometr, -u m (I + ř) tech. laktodenzimetr,
mlékoměr; laktometrický příd.
lakton, -u m (I) chem. I-y estery odvozené
z odpovídajících hydroxykyselin odně­
tím molekuly vody; laktonový příd.
laktoskop, -u m (I + ř) tech. přístroj k orien-
tačnímu stanovení množství tuku v mlé-
ce, založený na neprůhlednosti tuku
(dnes už neužívaný); laktoskopický příd.
laktosurie [-zu-], -e ž (I + ř) med. vylučování
laktózy močí; laktosurický příd.
laktotropní příd. (I + ř) biol. 1. hormon galak-
togenní, laktogenní
laktóza, -y ž(I) biochem. cukr obsažený v mlé-
ce, mléčný cukr, disacharid složený z
galaktózy a glukózy; laktózový příd.
lakuna, -y ž (I) odb. štěrbina; prohlubina;
mezera: anal. prostor mezi buňkami, du-
tina v kosti n. prostor v krevním oběhu;
bol. prázdný prostor v rostlinném pleti-
vu; liter., Iingv. mezera, přerušení v textu;
lakunový příd.: bol. I-é pletivo; lakunár-
ní příd.: med. I. angína při kt. se vyskytují
hnisavá ložiska • věs se střepci n. krajkami; výtv. rokoko-
lakunosus [-zu-], -osu m (I) meteor. odrůda
oblaků, v kt. jsou v souvislé tenké ob-
lačné vrstvě pravidelně rozloženy zao-
krouhlené otvory
lakýrka, -y ž (n < ind) hovor. I-y lakové boty,
lakovky
lakýrm'k, -a m (lakýrnice, -e ž) (n < ind) 1.
kdo odborně natírá (lakem), natěrač 2.
hovor. expr. kdo klame, obelhává, zprav.
přikrašlováním skutečnosti
lakýrovat ned. (n < ind) 1. ob. (co) lakovat 1 2.
ob. expr. (co, koho) lakovat 2, 3
lalace, -e ž (ř) med. broukání, žvatlání jako
první období dětské řeči; lalační příd.
lalofobie, -e ž (ř) med. chorobný strach z
mluvení (zvl. u lidí s vadou řeči)
lalopatie [-ty-], -e ž (ř) med. porucha řeči
postihující zvukovou stránku projevu,
žvatlavost
lama, -y ž (šp < indián) zool. jihoamerický hor-
ský přežvýkavý velbloudovitý sudoko-
pytník rodu Lama s vlnitou srstí
lama, -y m (tib) buddhistický mnich v Ti-
betu a v zemích, kde je rozšířen lamaiz-
mus; pův. čestný titul vyšších duchov-
ních v Tibetu
lamaista, -y m (lib) stoupenec, vyznavač
lamaizmu
lamaistický [-ty-] příd. k lamaizmus, k la-
maista: I. klášter
lamaizmus, -mu m (lib) náb. tibetská forma
lamelární
buddhizmu rozšířená i do někt. soused-
ních zemí, po dlouhá staletí hl. státotvor-
ný prvek Tibetu
lamarckista [-rki-], -y m (Vl) stoupenec la-
marckizmu
lamarckistický [-rkisty-] příd. k lamarckiz-
mus, k lamarckista
lamarckizmus [-rki-], -mu m (Vl) biol. prvá
. ucelená vývojová teorie před darwiniz-
mem, vytvořená franc. přírodovědcem J.
B. Lamarckem
lamaserie, -e ž (lib + per) lamaistický klášter
lamassu neskl. m (akkadština) archit. volné i re-
liéfní plastiky okřídlených býků s muž-
skými hlavami u bran asyrských a per-
ských staveb
lambada, -y ž (port) tan. koncem 80. let 20.
stol. rozšířený tanec jihoamer. rytmů,
pův. brazilský
lambda neskl. s (ř) V řecké abecedě písmeno
A, obdobné českému I; lambdový příd.:
anal. 1. šev spojení kostí temenních a kosti
týlní v útvaru podobném písmenu lamb-
da
lambdacizmus, -mu m (ř) med. porucha vý-
slovnosti hlásky I (řecky lambda)
lambert, -u m (Vl) fyz. starší jednotka svě­
telného jasu (nazv. podle něm. fyzika
J. H. Lamberta), zn. La
lamblie, -e ž (Vl) biol. cizopasný bičíkovec
žijící v tenkém střevě (nazv. podle čes.
lékaře V. D. Lambla)
lamblióza, -y ž (Vl) med. onemocnění vyvo-
lané lambliemi, giardióza
lambrekýn, -u m(f < hol) odb. obloukový zá-
vý ornament napodobující zřasenou tka-
ninu jako závěs na okně n. na dveřích;
lambrekýnový příd.
lambris, -u m(t) stav. dřevěné n. jiné oblože-
ní stěn; lambrisový příd.
lamé neskl. s (t) texl. 1. (dř.) hedvábná látka
s kovovými vlákny v osnově n. v útku
2. kovově lesklá efektní textilie; laméo-
vý příd.
lamela, -y ž (t) 1. tech. destička, plátek, pás-
kajako součást tech. zařízení, např. kru-
hová deska výsuvné třecí spojky přená­
šející krouticí moment; eltech. I-y vodivé
segmenty komutátoru navzájem izolova-
né; texl. čidlo osnovní zarážky na tkacím
stroji 2. anal. destička kompaktní kostní
hmoty; bol. tenounká vrstvička oddělují­
cí rostlinné buňky; (u rouškatých hub)
lupen 3. stav. konstrukční prvek prosto-
rové střešní konstrukce; lamelový příd.:
tech. I-á brzda, spojka; I-é čerpadlo; el-
tech.l. kontakt; I-énapětímezi sousední-
mi lamelami komutátorových strojů; 1.
magnet lamelovaný; - stav. I-á konstruk-
ce typ prostorové (dřevěné) střešní kon-
strukce; nosný obloukový (ocelový) sys-
tém pro zastřešení hal; I-á střecha
lamelární příd. (t) odb. mající vrstevnaté slo-
žení ( z destiček, lamel): geol./. perlit vy-
tvořený střídavě uloženými destičkami
cementitu a feritu
lamelovaný
lamelovaný příd. odb. složený z lamel: eltech.
1. magnet
lamentabile [-tá-], lamentando, lamento-
so [-ózo] přísl. (it) hud. nan'kavě, žalosti-
vě
lamentace, -e ž (I) hovor. expr. lamentování 1.
nářek, bědování: efrk. žalozpěv při kato-
lické mši v pašijovém týdnu 2. hubová-
ní; lamentační příd.
lamento, -a s (I) zasl. ob. expr. lamentace
lamentoso i lamentabile
lamentovat ned. (I) hovor. expr. 1. h nad kým,
čím; na koho, co) nah'kat, bědovat: věčně
I-uje; 1. na svízele 2. (na koho, co) hubo-
vat: I. na svého muže
lamentózní příd. (I) řidč. kniž. nah'kavý, žalos-
tivý: I. melodie
lameta, -y ž (it < I) I-y jemné drátky (postří­
břené a pozlacené) vetkávané do tka-
nin; staniolové proužky (též jako ozdo-
ba na vánoční stromky); lametový příd.
lamí příd. k lama, vlastní lamám, pocháze-
jící z lamy: I. srst; I. deka
lamie, -e ž (ř) mytol. řecká obluda zabíjející
malé děti
lamina, -y ž (I) odb. destička, vrstvička ap.:
geol. tenká vrstvička v sedimentu o tloušť­
ce pod 1 cm, lišící se od okolí složením
n. zrnitostí; anal. blána, list; laminka, -y
ž geol. vrstvička tenčí než 2 mm
laminace, -e ž (I) geol. sedimentární textura
charakteristická přítomností lamin; la-
minační příd.
laminární příd. (I) odb. vrstevnatý, vrstvovi-
tý: fyz. I. proudění při němž se částice
tekutin pohybují po plynulých rovno-
běžných drahách a vzájemně se nemí-
sí; tech. 1. koroze při níž se přednostně
rozpouštějí někt. vrstvy
laminát, -u m (I) tech. vrstevnatá hmota ve
formě desek n. tvarovaná, vzniklá spo-
jením několika vrstev impregnovaných
vhodnými pryskyřicemi (epoxidovými
n. plastickými hmotami): stavební I.; la-
minátový příd.: I-á krytina; I-á závodní
loď
laminektomie, -e ž (I + ř) med. operační sne-
sení tmu a oblouku obratle umožňující
přístup do páteřního kanálu
lamino, -a s (I) hovor. a slang laminovaná tex-
tilie
laminovaný příd. (I) odb. ztužený laminová-
ním, vrstvený: I. materiál; I-á textilie
laminovat ned. i dok. (I) odb. 1. ztužovat, ztu-
žit vrstvy plastické hmoty (při vytváře­
ní laminátu) 2. texl. (co) opatřovat, opat-
řit (tkaninu) po rubu vrstvou porézní
houbovité hmoty 3. polygr. (co) potaho-
vat, potáhnout papír průhlednou fólií z
plastické hmoty
lampa, -y ž (n < f < I < ř) 1. osvětlovací těle­
so, svítilna (pokojová, uliční aj.); (v
odb. smyslu) svítidlo se spalovacím
zdrojem světla: petrolejová, lihová I. 2.
zasl. hovor. elektronka 3. tech. pájecí I. za-
řízení k vývinu tepla k roztavení pájky
a ohřátí částí, kt. se mají spájet; lam-
449
pový příd.: výtv. I-á čerň sazová; lampič­
ka, -y ž zdrob.
lampadit [-dy-], -um(VJ)miner. odrůda vadu
s příměsí tenoritu, měděná a mangano c
vá ruda (nazv. podle něm. chemika W.
H. Lampadia); lampaditový příd.
lampárna, -y ž místnost k úschově a údrž-
bě lamp (např. na žel. stanici)
lampartie J, landpartie
lampář, -e m (lampářka, -y ž) kdo udržuje
a rozsvěcuje lampy veřejného osvětlení
lampas, -u m (t) 1. texl. vzorovaná atlasová
tkanina 2. I-y pruhy odlišné barvy na
vnějších švech kalhot u uniformy: čer­
vené I-y; generálské I-y; lampasový
příd.
lampasák, -a m (t) slang důstojm'k
lampička i lampa
lampion, -u m (it) pestrá papírová lucerna
k něj. slavnostní přI1ežitosti: průvod
s I-y; sál vyzdobený I-y; lampionek,
-nku m zdrob.; lampionový příd.: 1. prů­
vod
lampovna, -y ž místnost k úschově a údrž-
bě důlních lamp
lampový i lampa
lamprofyr, -u m (ř) geol. žilná vyvřelina s
vysokým podílem tmavých minerálů;
lamprofyrový příd.
lamprofyrický příd. geol. I-é horniny výlev-
né horniny bohaté kaliem a magnezi-
tem
lamproit, -u m (ř) geol. I-y lamprofyrické
horniny
lanametr, -u m (I + ř) tech. mikrometrický
projekční přístroj k zjišťování jemnosti
vláken vlny
lanarkit, -u m (Vl) miner. vzácný jednoklon-
ný nerost, kyslíkatý síran olova (nazv.
podle naleziště Lanarkshir ve Skotsku)
lanatosid [-zi-], -u m (I) farm., med. I-y gly-
kosidy z listů náprstníku užívané jako
kardiotonika
lancáda, -y ž (t) sport. skok koně, při němž
kůň natáhne přední i zadní nohy do vo-
dorovné polohy
lance, -e s (n < t) voj. lano užívané ženisty
lanceta, -y ž (t) tech. pomůcka pro hlazení a
úpravu líce formy jako součást slévač­
ského formovacího nářadí
lancknecht, -a m (n) 1. hist. pěší žoldnéř
v 15.-17. stol., vlastnící výzbroj a vý-
stroj 2. kniž., též publ., hanl. kdo v něčích
službách koná špinavou práci, žoldák;
lancknechtský příd.
lancoch, lancouch, -a m (n) zasl. lancknecht;
lancošský příd.
lančmít, lunchmeat [lančmít], -u, lunche-
on meat [lančn mít], luncheon m-u m(a)
potr. mleté kořeněné maso v konzervě;
lančmítový, lunchmeatový příd.
land-art, -u m(a) výtv. směr vzniklý na konci
60. let 20. stol., spočívající v tom, že v
krajině jsou inscenovány urč. poměry
a ty jsou zachyceny fotograficky n. na
filmu ap.
landaulet [-dau- i -do-], -u m (t) motor. druh
landvér
karoserie zavřeného auta se střechou
vzadu sklápěcí
landau(e)r, -u m(n) (dř.) čtyřsedadlový ko-
čár s dvěma páry sedadel proti sobě kol-
mo k podélné ose vozu a se střechou
dozadu i dopředu sklápěcí; landau(e)ro-
vý příd.
landeil, -u m (Vl) geol. stratigrafický stupeň
ordoviku (nazv. podle místa Llandeilo
ve Walesu)
landfríd, lantfríd, -u m (n) hisl. úmluva pa-
novníka se stavy obsahující zákaz ná-
silí, loupeží, rušení veřejného pořádku
ap., u nás ve 14.-16. stol. zemský mír
liindler J, lendler
landlord [lendló-], -a m (a) (v Anglii) vel-
ký pozemkový vlastník, statkář; maji-
tel (např. činžovmllo domu)
landolfie, -e ž (Vl) bol. tropická liána rodu
Landolphia poskytující kaučuk (nazv.
podle námořního kapitána Landolpha)
landover, -u m (Vl) geol. stratigrafický stu-
peň siluru (nazv. podle distriktu Llan-
dovery ve Walesu)
landpartie [-ty-], lampartie, -e ž (n) zasl.
hovor. výlet do přírody
landrase neskl. ž (dán) zeměd. bílé klapouché
zušlechtěné prase představující vyhra-
něný masný typ, původem ze skandi-
návských zemí: dánská I.
landrát, -a m (n) (za nacizmu) nejvyšší říš­
skoněmecký správní úředník v kraji
landrát, -u m(n) (za nacizmu) říšskoněmec­
ký krajský správní úřad
landrover [lendrouvr], -u m (a) motor. typ
osobního terénního auta podobného dží-
pu
landsbergit, -u m (Vl) miner. vzácný krych-
lový nerost, přirozená slitina rtuti a
střIbra (amalgám) (nazv. podle vrchu
Landsberg v Porýní); landsbergitový
příd.
landsberský příd. (Vl) zeměd. I-á směska ozi-
má meziplodina v složení jílek, ozimá
vikev a inkarnát; zabr. I-á reneta němec­
ká odrůda jabloně se žlutými plody ku-
želovitého tvaru s červeným líčkem
landser, -a m(n) kynol. velký dlouhosrstý pes
novofundlandského typu, černobíle zbar-
vený
landsmanšaft, -u m (n) 1. polit. součást ná-
zvu jedné z krajanských organizací v
SRN sdružující odsunuté Němce: srazy
I-ů 2. kdysi svépomocná organizace něm.
studentů pocházejících z jedné oblasti,
města ap.
landšturm, -u m(n) hist. voj. rak.-uh. domo-
brana tvořená záložníky od 17 do 42 let
a určená pro případ války k službě v zá-
zemí
land use [lendjúz] neskl. ž (a) 1. nauka o so-
cioekonomickém využívání přírodních
zdrojů krajiny 2. geogr. mapa zachycují-
cí využití půdy
landvér, lantvér, -u m(n) Wst. voj. zeměbrana
1. (ve středověku) obrana hranic země,
zemská hotovost 2. rak.-uh. zeměbrana
lanfaléř
tvořená býv. vojáky řadové armády a
branci, kteří nebyli k řadové armádě od-
vedeni
lanfaléř, -e m (n) zast. tulák, pobuda, světo­
běžník
langhaus, -u m (a) archit. zprav. od vých. na
záp. orientovaná hlavní loď baziliky n.
halového kostela
langit, -u m (Vl) miner. modrozelený koso-
čtverečný nerost, vodnatý a zásaditý sí-
ran mědi (nazv. podle rak. krystalografa
V. von Langa)
language [langáž] neskl. ž (1) Hngv. (v teorii
F. de Saussura) řeč jako schopnost uží-
vat jazyka, zahrnující langue a parole
langue [láng] neskl. ž (1) Hngv. (v teorii F. de
Saussura) jazyk jako systém, kód spo-
lečný všem členům jazykového spole-
čenství (v protikladu k parole); languo-
vý příd.
langur, -a m (?) zoo!. vzácná kočkodanovitá
opice rodu Pygathrix, žijící v jv. Asii
langusta, -y ž (1) zoo!. velký mořský rak rodu
Palinurus s malými klepety, hojně lo-
vený pro chutné maso; langustový příd.
lanital [-ny-], -u m (I) text. umělé vlákno
z mléčného kazeinu ztužené formalde-
hydem; lanitalový příd.: l-é vlákno
lankasterka, -y ž (Vl) lovecká brokovnice
opatřená kohoutky po stranách (nazv.
podle angl. vynálezce Ch. ,w. Lancas-
tera)
lankrabě, lantkrabě, -te m (n) hist. císařský
správce urč. říšských území se soud-
ní pravomocí; (později) knížecí titul v
někt. něm. zemích; lan(t)krabský,
lan(t)kraběcí příd.
lankrabství, lantkrabství, -í s (n) hist. 1.
území spravované lankrabětem 2. hod-
nost, titul lankraběte
lano, -a s (n) silný, pevný a dlouhý svazek
svinutý z pramenů konopí, bavlny, umě­
lých vláken, z ocelových drátů, pásků
aj., používaný k přenášení tahu, poho-
nu strojů, zdvihání břemen, jako (ko-
vových) vodičů aj.; lanový příd.: 1. žeb-
řík; l-á kladka; 1. buben k navíjení lana;
l-á dráha lanovka
lanolin, -u m (I) žlutý až hnědý vosk získá-
vaný extrakcí ze surové ovčí vlny a
sloužící k přípravě mastí a krémů; la-
nolinový příd.: 1. krém
lanosterol, -u m (I + ř) chem. steroidní alko-
hol obsažený v tuku ovčí vlny (lanoli-
nu)
lanovka, -y ž (n) dráha k dopravě osob n.
nákladů, a to buď visutá, s vozy zavě­
šenými na laně, n. pozemní, jejíž vozy
jsou po kolejích lanem taženy, lanová
dráha
lanový i lano
lantána, -y ž (ř) bot. zahradní keřík rodu Lan-
tana s drobnými kvítky bílé, žluté, oran-
žové n. fialové barvy v chocholíku
lantfríd i landfríd
lanthan [-ta-], -u m (ř) chem. prvek zn. La,
bílý tažný kov; lanthanový příd.
450
lanthanit [-tany-], -u m (ř) miner. bílý, perle-
ťově lesklý vzácný kosočtverečný nerost,
vodnatý uhličitan lanthanu, dysprozia a
ceru; lanthanitový příd.
lanthanoid [-ta-], -u m (ř) chem. l-y skupina
14 prvků v periodické soustavě počína­
jící cerem a končící luteciem, podoba-
jící se svými vlastnostmi lanthanu
lantvér i landvér
lanugo, -a s (I) 1. bio!. chmýří na těle plodu
2. zeměd. chmýřitá srst jehňat po naroze-
ní, kl. se přetváří v pravou vlnu; lanu-
gový příd.
lanvirn, -u m (Vl) geo!. stratigrafický stupeň
ordoviku (nazv. podle místa Llanvirn ve
Walesu)
lapálie, -e ž (n) hovor. bezvýznamná věc,
maličkost, malichernost (často jako pří­
čina sporu, nedorozumění ap.)
laparo. (ř) v slož. první část s význ. břicho, břiš­
ní
laparohysterektomie, -e ž (ř) med. opera-
tivní vynětí dělohy otevřením dutiny
břišní
laparokéla, -y ž (ř) med. břišní kýla
laparokolpotomie, -e ž (ř) med. otevření du-
tiny břišní pochvou
laparoskop, -u m (ř) med. přístroj k optic-
kému vyšetřování dutiny břišní
laparoskopie, -e ž (ř) med. optická metoda
pro vyšetřování dutiny břišní a jejích
orgánů; laparoskopický příd.: l-é vyšet-
ření
laparotomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření dutiny břišní; laparotomický příd.
laparotorakotomie, -e ž (ř) med. otevření
dutiny hrudní a břišní; laparotorako-
tomický příd.
lapidárium, -ia s (I) odb. sbírka kamenné
plastiky a kamenných úlomků starých
staveb
lapidárni příd. (1) 1. (o projevu ap.) struč­
ný, úsečný a přitom výstižný, přesný: 1.
výrok; 1. styl 2, hist. 1. písmo monumen-
tální písmo tesané v kameni; přen. vel-
ké, výrazné; lapidárně přís!. k 1; lapi-
dárnost, -i ž k 1
lápis, -u m (I) 1. leptavý přípravek, zprav.
v podobě tyčinky, k odstraňování bra-
davic 2. v citát. spoj. lapis lazuli [lá- -li]
klenotnický název nerostu lazuritu; lá·
pisový příd.: l-á tyčinka
lápisovat ned. (I) hovor. (co) potírat lápisem:
1. bradavici
laplacián [-si-], -u m (Vl) 1. mat. součet dru-
hých parciálních derivací, Laplaceův
operátor (nazv. podle franc. matemati-
ka a fyzika P. S. de Laplacea) 2. jad. fyz.
souhrnný název pro materiálový a geo-
metrický parametr reaktoru, jejichž rov-
nost je podmínkou kritičnosti reaktoru
laponoidní příd. (Vl) antr. 1. typ jeden z an-
tropologických typů mongoloidního
plemene charakterizovaný malou těles­
nou výškou, širokým obličejem a no-
sem, tmavými vlasy a očima (nazv. po-
dle Laponců)
láry fáry
lapovačka, -y ž tech. stroj k lapování rovin-
ných n. válcovitých ploch
lapovací příd. tech. sloužící k lapování: 1. ko-
touč, trn; 1. pasta
lapovat ned. (n) dohlazovat obrobenou plo-
chu na přesné rozměry a žádanou hlad-
kost, zabrušovat: ruční, strojní lapová-
ní
lapsus, -psu, -psusu m (I) kniŽ. chyba, omyl,
nedopatření: nepříjemný 1.; v ust. citát. spoj.
1. calami [ka-rrul chyba při psaní, pře­
psání; 1. linguae [-gvé] chyba při mlu-
vení, přeřeknutí; 1. memoriae [-rié] se-
lhání paměti
láptě,-í ž mno (r) (v rus. prostředí) lýčené
střevíce
laptop [le-], -u m (a) výp. tech. přenosný (kuf-
říkový) počítač
lár, -a m (I) l-ové (v řím. mytol.) domácí
ochranná božstva rodin, domovů, po-
zemků a cest: O kniž. vrátit se k l-ům a
penáfům domů v laryngograf, -u m (ř) fon. přístroj ke zkou-
lararium [-rá-], -ia s (I) (ve st. Rímě) skříň­
ka s kultovními soškami lárů
larderel1it, -u m (Vl) miner. vzácný jedno-
klonný nerost, zásaditý boritan amon-
ný (nazv. podle naleziště Larderello v
Itálii); larderellitový příd.
largamente přís!. (it) hud. řidč. largo
larghetto [-geto] přís!. (it) hud. široce, poma-
lu, ale méně než largo
largo přís!. (It) hud. široce, pomalu; largo, -a
s (it) hud. skladba v tempu largo, zvl. vol-
ný úvod k symfonii: Dvořákovo L.; lar-
gový příd.: l-á část
larmoyantní [-moja-] příd. (1) kniŽ. plačti­
vý, naříkavý: 1. stesky; larmoyantně
přís!.; larmoyantnost, -i ž
l'art pour l'art [lár púr lár] (1) est. umění
pro umění jako zásada lartpourlartizmu;
lartpourlartizmus
lartpourlartista [lárpúrlárty-], -y m stou-
penec lartpourlartizmu
lartpourlartistický [lárpúrlártysty-], řidč.
lartpourlartistní příd. týkající se lart-
pourlartizmu, lartpourlartistů
lartpourlartizmus [lárpúrlárty-], -mu m (1)
est. čistě estetické pojetí umění jako úče­
lu sama pro sebe (podle zásady l'art
pour l'art)
larva, -y ž(l) 1. zoo!. vývojové stadiumhmy-
zu mezi vajíčkem a kuklou (např. u mo-
týlů a brouků) n. mezi vajíčkem a do-
spělým hmyzem (např. u ploštic); vý-
vojové stadium u jiných živočichů, v
němž jsou nepodobné dospělým (např.
u obojživelníků) 2. kniž. škraboška, mas-
ka 3. expr.• často han!. obličej, tvář, vnější
vzhled; larvička, -y ž zdrob.
larvikit, -u m (Vl) miner. odrůda alkalického
syenitu, dekorativní obkládací hornina
(nazv. podle nor. naleziště Larvik)
larvový, larvální příd. vztahující se k larvě,
jsoucí v podobě, ve stadiu larvy: l-ní sta-
dium
láry fáry, láryfáry citos!. (n < it) vyjadřuje
znevažující popírání, odmítání výroku
láryně
ap. jako planého mluvení, třesky plesky
(ze solmizačních slabik la-re, fa-re)
láryně, -ě ž (n) zast. nevěstka
laryngála, -y ž (ř) Hngv.• fon. laryngální hlás-
ka, hrtanová hláska
laryngální příd. (ř) anat., med. k larynx, hrta-
nový: Hngv., fon. 1. hláska artikulovaná
v hrtanu, laryngála (např. čes. h); Hngv.
1. teorie o rané vývojové fázi hláskové-
ho systému ideo jazyků
laryngektomie, -e ž (ř) med. chirurgické od-
stranění hrtanu
laryngitida [-ty- i -tý-], laryngitis [-ty-],
-tidy ž (ř) med. zánět hrtanu; laryngitický
příd.
laryngo- (ř) v slož. první část s význ. hrtan, hrta-
nový
laryngofon, -u m (ř) sdě!. tech. mikrofon při­
kládaný na hrdlo, zlepšující srozumitel-
nost i v hlučném prostředí, hrdelní mi-
krofon; laryngofonový příd.
mání a grafickému znázorňování pohy-
bu hrtanu při mluvení; laryngografic-
ký příd.
laryngolog, -a m (laryngoložka, -y ž) od-
borný lékař chorob hrtanu, odborník
v laryngologii
laryngologie, -e ž (ř) lékařský obor zabý-
vající se studiem hrtanu a léčením jeho
chorob
laryngologický příd. k laryngolog, k laryn-
gologie
laryngofaryngitida [-ty- i -tý-], laryngo-
faryngitis [-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět hr-
tanu a hltanu
laryngoragie, -e ž (ř) med. krvácení z hrta-
nu
laryngoskop, -u m (ř) med. optický přístroj
k vyšetřování hrtanu
laryngoskopie, -e ž (ř) med. vyšetřování hrta-
nu laryngoskopem; laryngoskopický příd.
laryngospazmus, -mu m (ř) med. křeč hrta-
nových svalů, kl. vede k sevření hla-
sivkové štěrbiny; laryngospazmatický
[-ty-] příd.
laryngostenóza, -y ž (ř) med. zúžení průsvi­
tu hrtanu; laryngostenózní příd.
laryngostomie, -e ž (ř) med. chirurgické vy-
ústění hrtanu navenek
laryngostroboskop, -u m (ř) fon. přístroj ke
sledování kmitavého pohybu hlasivek
a jejich změn při fonaci
laryngostroboskopie, -e ž (ř) fon. optická
vyšetřovací metoda laryngostrobosko-
pem; laryngostroboskopický příd.
laryngotomie, -e ž (ř) med. chirurgické ote-
vření hrtanu; laryngotomický příd.
laryngotracheitida [-ty- i -tý-], laryn-
gotracheitis [-ty-], -tidy ž (ř) med. zánět
hrtanu a průdušnice; laryngotracheitic-
ký příd.
laryngotracheobronchitida [-ty- i -tý-],
laryngotracheobronchitis [-ty-], -tidy
ž (ř) med. zánět sliznice hrtanu, průduš­
nice a průdušek; laryngotracheobron-
chitický příd.
451
larynx, -ngu m (ř) anat. část ústrojí dýchací-
ho, kde se tvoří hlas, hrtan
larzenka, -y ž, larzen, -u ID (Vl) stav. štětov­
nice z ocelového profilového plechu
k vytvoření ochranné stěny ve výkopu
(nazv. podle vynálezce Larsena), oce-
lová štětovnice
lascivita, -y ž (I) lascivnost
lascivní příd. (I) oplzlý, nemravný, necudný,
kluzký: 1. řeči; 1. vtip; lascivně přís!.; las-
civnost, -i ž lascivita
laser [lejzr], -u m (a zkr.: light arnpHfication by
stimulated emission of radiation) fyz. kvantový
zesilovač (generátor) optického záření,
využívaný ve spojovací technice, v lé-
kařství, ve vojenství aj.; laserový příd.: 1.
dálkoměr; l-é obrábění
laso, -a s (šp) dlouhý provaz se smyčkou,
pův. na chytání koní; lasový příd.
lasovat ned. i dok. (šp) 1. (koho, co) chytat, chy-
tit lasem: 1. koně 2. jen ned. provádět cvi-
ky obratnosti s lasem, točit lasem, roz-
táčet laso: umí 1.
lassallizmus, -mu m (Vl) poHt. směr v něm.
a rak. dělnickém hnutí (nazv. podle
něm. socialisty F. Lassalla)
lassallovec, ovce m stoupenec lassal1izmu
lassallovský příd. týkající se lassallizmu,
lassallovců, jsoucí v duchu názorů F.
Lassalla: 1. směr v německém dělnickém
hnutí
last, -u m (a) stará jednotka hmotnosti, ob-
jemu a označení počtu kusů užívaná zvl.
v lodní dopravě
lastex, -u m (a zkr.) text. tkanina obsahující
pryžové niti opředené přízí (z angl. elas-
tic textile); lastexový příd.: 1. pás; l-é
obinadlo
lastink [-ty-], -u m (a) zast. někdejší tkanina
z česané příze na dámské střevíce a
šaty; lastinkový příd.
last not least [lást not líst] (a) kniž. 1. po-
slední, ne však nejnepatrnější 2. v plat-
nosti navazovacích výrazů áby se nezapomně­
lo, je třeba připomenout ap.
lastura, -y ž (srb) párovitá skořápka mlžů,
zprav. plochá; lasturový příd.: geo!. 1.
mramor z lastur; ntiner. 1. lom lasturna-
tý; hut. 1. lom lom lité n. kované oceli
připomínající vzhledem lastury
lasturnatka, -y ž (srb) zoo!. drobný vodní
korýš z podtřídy Ostracoda
lasturnatý příd. 1. složený z lastur: geo!. 1.
vápenec 2. připomínající vzhledem
lasturu: miner. l-á struktura; 1. lom nej-
častější druh lomu nerostů, s lomnými
plochami ve tvaru lastury; lasturnatě
přís!.; lasturnatost, -i ž
lasturovitý příd. (srb) připomínající lasturu,
skořápku lastury: l-á miska; lasturovitě
přís!.: 1. prohnutý; lasturovitost, -i ž
lasturový i lastura
latánie [-ny-], -e ž (ind) zahr. palma rodu Li-
vistona s velkými, vějířovitě trhanými
listy, u nás sklenľková
latén, -u m (Vl) archeol. laténské období,
laténská kultura; laténský příd.: archeo!.
laterovat
l-é období mladší doba železná jako
období evropského pravěku (3.-1. stol.
př. n. 1.); l-á kultura pocházející z té ~oby
(nazv. podle naleziště La Tene ve Svý-
carsku)
latence, -e ž (I) kniŽ. a odb. skrytý průběh někt.
(chemických, fyzikálních, fyziologických
a jiných) dějů bez vnějších příznaků,
změn ap., skrytost, utajenost, latentnost
laténský T latén
latentní příd. (I) kniž. a odb. neprojevující se
vnějšími příznaky, změnami ap., skry-
tý, utajený (op. manifestní): 1. krize; med.
1. infekce, choroba, tuberkulóza; fyz. 1.
energie kterou nutno látce dodat n. ode-
bratpři přechodu do jiného skupenství;
1. teplo; fot. 1. obraz vzniklý na citlivé
vrstvě expozicí, viditelný až po vyvo-
lání; latentně přís!.; latentnost, -i ž laten-
ce
latenzitlkace, -e ž (I) fot. dodatečné zvýšení
citlivosti fotografického materiálu (před
vysíláním); latenzitlkační příd.
laterál, -u m (I) lod. celková ponořená plo-
cha bokorysu plavidla
laterála, -y ž (I) Hngv. laterální souhláska
lateralita, -y ž (I) fyzio!. přednostní užívání
jednoho z párových orgánů pohybových
n. smyslových
laterální příd. (I) kniŽ. a odb. postranní, boční:
bot. 1. větve; geo!. 1. jícen (sopky), erup-
• ce; anat. položený, táhnoucí se směrem
k pravé n. k levé straně těla (op. mediál-
mj: 1. část orgánu; antr. 1. typ pyknický,
eurysomní, brachymorfní (op. astenický);
geogr. 1. kanál obcházející nesplavný úsek
řeky ap.; lingv., fon. 1. souhláska artikulo-
vaná tak, že vzduchový proud uniká bo-
kem po straně jazyka, boková laterála
(např. 1); laterálně přís!.
laterit, -u m (I) geol. načervenalá půda obsa-
hující hlavně hliník a železo, vzniklá
zvětráváním růz. hornin (lateritizací)
v tropických a subtropických oblastech
pod savanou; lateritový, lateritický
[-ty-] příd.: l-á půda; l-ické zvětrávání
lateritizace; 1. bauxit
lateritizace [-ty-], -e ž (I) geo!. zvětrávání
půdy do hloubky v tropických oblastech
s nápadným rozkladem křemičitanů a
s uvolňováním kyseliny křemičité; la-
teritizační příd.: geo!. 1. zvětrávání lateri-
tické
laterna, -y ž (I) 1. zast. lucerna 2. ve spoj. 1.
magika prvotní jednoduchý promítací
přístroj; umě!. kombinace živého herec-
kého n. též tanečního projevu s polye-
kranovým promítáním
latero- (I) v slož. první část s význ. boční, týka-
jící se polohy od osy do strany
laterodukce, -e ž (I) med. pohyb (orgánu) do
strany; laterodukční příd.
lateroflexe, -e ž (I) med. ohnutí (orgánu) do
strany: 1. dělohy; lateroflexivní příd.
laterovat ned. i dok. (I) úč. přenášet, přenést
součet položek z jedné strany účtu na
druhou
 latex
latex, -u m (I < ř) 1. bol. mléčná šťáva vytéka-
jící po poranění pletiv z někt. rostlin,
např. pryšců a kaučukovníků, na vzdu-
chu tuhnoucí 2. rychle schnoucí nátěro­
vá hmota ředitelná vodou, obsahující
jako pojivo disperze umělých pryskyřic
(pův. obch. název); latexový příd.: Z-é
mZéko; - I. nátěr
latexovat ned. i dok. (i < ř) (co) natírat, natřít
452
latitudinální [-dy-] příd. geogr. týkající se
zeměpisné šířky
latosol, -u m (i) geo!. Z-y silně zvětralé půdy
s hrudkovitou n. drobtovitou skladbou,
v nichž se hromadí sloučeniny hliníku
a železa
latrán, -u m (i) archil. část městského osíd-
lení přímo závislá na hradu (podhradí),
od vlastního města zprav. oddělená ře­
lavírovat
vřínová snítka n. vavřínový věnec Gako
vyznamenání) 2. sláva, proslulost získa-
ná uměním, zvl. básnickým; laurový
příd.: Z. keř
laureát, -a m (i) 1. ve starověku vítěz v zá-
vodech n. slavný básník, vyznamena-
ný, ověnčený vavřínovým věncem 2. (též
laureátka, -y ž) umělec, vědec poctěný
lavírovat
s plachetní lodí klikatě proti· větru 2.
hovor. váhavě, kolísavě jednat, rozhodo-
vat se: taktika vyčkávánía Z-ání; I. mezi
oběma krajnostmi
lavírovat2 ned. i dok. (n < 1) (co) výtv. rozmývat,
rozmýt obrysové linie kresby do měk­
ka, tím dodávat, dodat kresbě hloubku;
(pův.) jednobarevně kolorovat kresbu
453
lazulit, -u m (per) miner. jednoklonný nerost
zelenomodré barvy, zásaditý fosforečnan
s obsahem hliníku, železa a hořčíku; la-
zulitový příd.
lazur, -u m (per) 1. kniž. a bás. blankytně modrá
barva, azur, blankyt 2. miner. nerost azu-
rit; modré barvivo získávané mletím z
tohoto nerostu
legatář
lebensraum [lébns-], -u m (u) životní pro-
stor, prostředí, území vymezené (histo-
ricky, politicky) pro urč. národní, stát-ní
společenství, zprav. v hanl. smyslu v -
souvislosti se snahami nacizmu o jeho
rozšíření
lebrtrán, -u m (n) zasl. ob. rybí tuk
lecitin [-ty- i -tý-], -u m (ř) chem. Z-y slouče­